Starověka Sparta - Gymnázium Nad Kavalírkou

Starověka Sparta - Gymnázium Nad Kavalírkou

Gymnázium Nad Kavalírkou
Seminární práce z dějepisného semináře
Starověká Sparta
Matěj Vrhel
1. A
2010 / 2011
Obsah
1
Úvod .................................................................................................................................... 3
2
Starověká Sparta ................................................................................................................. 4
2.1
Sparta jako řecká polis ................................................................................................. 4
2.2
Struktura obyvatelstva Sparty ...................................................................................... 5
2.3
Život ve Spartě............................................................................................................. 6
2.4
Politický systém ........................................................................................................... 7
3
Závěr ................................................................................................................................... 9
4
Seznam literatury .............................................................................................................. 10
5
Přílohy ............................................................................................................................... 11
2
1 Úvod
Starověká Sparta bývá v učebnicích dějepisu synonymem pro neporazitelný městský stát
starověkého Řecka. V nejvýznamnějších konfliktech klasického Řecka vystupuje Sparta
jako hegemon Peloponésu, který nakonec předčí svého aténského rivala. Během Řecko –
perského konfliktu zachraňují Sparťané Atény v bitvě u Thermopyl a v případě
Peloponéských válek je dokonce Aténský spolek Spartou poražen a Atény musí potupně
přijmout spartský politický systém. Výčet úspěchů Sparty je jistě daleko větší a mohl by
se stát tématem řady knih a studií. Stejně tak téma mapující vojenské strategie Sparty,
strukturu její armády, spartské zbraně a jednotky. Co však skutečně stálo za vzestupem
tohoto státu? V mnoha pádech je v souvislosti s touto otázkou skloňována právě spartská
armáda. Mohla by však fungovat bez zázemí, které jí městský stát poskytoval? Tato práce
si klade za cíl postihnout, jak život ve Spartě vypadal. Jak se vojenské zaměření tohoto
státu odráželo na politickém zřízení, struktuře obyvatelstva, školství a výchově mládeže.
Tato část dějin Sparty je oproti politickým a vojenským dějinám odbornou literaturou
nejméně pokryta. Z českých autorů se tématem starověké Sparty nejvíce zabývali
P. Oliva a V. Zamarovský. Jejich publikace oscilují mezi politickými a kulturními
dějinami a otázkou tzv. „living history“ se zabývají zcela okrajově. V zahraniční
literatuře je situace o poznání lepší, zejména naši západní sousedé vyprodukovali po 2.
světové válce celou řadu publikací mapující život ve Spartě, např. M. Clauss nebo C.
Stibbe. K českému čtenáři se však jejich poznatky dostanou pouze prostřednictvím
překladů různých německých encyklopedií a vědecky populárních knih, které z jejich
prací čerpají.
3
2 Starověká Sparta
2.1 Sparta jako řecká polis
Starověká
Sparta,
Dóry
nazývaná
také
jako
Lakedaimón,
byla
jedním
z nejvýznamnějších řeckých městských států. Tyto městské státy (řecky polis)
vznikaly v Řecku přibližně od 11. století před naším letopočtem (Zamarovský 2000)
z paláců Mykénského období. „Zrod řeckých městských států byl podmíněn
geografickou polohou, v níž se tyto poleis rodily: velký počet ostrovů a ostrůvků,
oddělených od sebe mořskými vodami, a pevnina, členěná množstvím pohoří a hor,
rovin a údolí“ (Čornej 1995 s. 17). Uvedené podmínky byly příčinou rozdrobeného
vývoje starověkého Řecka a determinovaly tak možnost vzniku jednotné říše, jakou
byl například starověký Egypt.
Velikost prvních městských států se pohybovala v rozmezí 50 – 100 km2, při lidnatosti
pohybující se v intervalu 600 – 1200 obyvatel (Zamarovský 2000). Přes zdánlivou
podobnost vyplývající z obdobných podmínek vzniku se řecké polis začaly odlišovat
různým pojetím státního zřízení. V zásadě lze tyto systémy vlády rozdělit do dvou
skupin (Čornej 1995):
1. aristokraticko- oligarchická
2.
monarchicko – oligarchická
Z první skupiny vznikaly v klasickém období řeckých dějin první demokratické
městské státy. Nejvýznamnějším a nejvlivnějším městským státem z této skupiny se
staly Atény, které jsou dodnes vzorem antické demokracie. Z druhé skupiny pak
vznikaly různé vojenské diktatury, mezi kterými dominovala Sparta.
Historie starověké Sparty od samotného vzniku byla tak plná bojů, válek, územní
expanze, soustavných příprav na válku na jedné straně a politickou a hospodářskou
stabilitou na straně druhé.
Počátek dějin Sparty sahá do 10. století př. n. l., tedy do archaického období dějin
starověkého Řecka. Toto období bylo velmi hektické, od severu z Balkánského
poloostrova proudí na Peloponéský poloostrov kmeny Dórů. Dórské kmeny jsou sice
4
na nižší kulturní úrovni než původní obyvatelstvo – Achájové, disponují však větší
vojenskou silou a Acháje si rychle podmaňují (Oliva 2000). Do oblasti v povodí řeky
Eurót protékající v jihovýchodní části Peloponésu proniká v 10. století militantní kmen
dórských Lakónů. Lakóné zde zakládají město Lakedaimón, které se stává centrem
Lakónie. Záhy Lakóné pronikají na západ do Messénie, kde si přivlastňují zdejší
úrodnou půdu, včetně jejích původních achájských obyvatel, později zvaných Heilóté.
Vztah Lakónů k achájskému obyvatelstvu byl základem sociální struktury nově
vzniklého státu.
2.2 Struktura obyvatelstva Sparty
Obyvatelstvo starověké Sparty bylo strukturováno do třech sociálních tříd (Xenofón in
Oliva 1971) :
1. Lakóné
2. Perlíkové
3. Heilóté
Nejvíce početně zastoupení byli Heilóté, což byli v podstatě státní nevolníci. Toto
původní achájské obyvatelstvo bylo plnoprávným občanům Sparty přidělováno spolu
s půdou. Heiloté neměli žádná práva, jejich postavení bylo nesrovnatelně horší než
bylo postavení otroků v soudobých starověkých despociích. Bylo naprosto běžné, že
heilotské vesnice sloužily jako cvičné cíle pro výcvik spartské armády. Zabití Heilota
bylo
součástí
zkoušky dospělosti
mladých
spartských bojovníků. Spartské
obyvatelstvo bylo však na zemědělské produkci Heilótů životně závislí, proto při
válečných konfliktech jejich vesnice chránili a zdržovali se zbytečných masakrů
heilótského obyvatelstva.
Druhou nejpočetnější skupinou byli Peroikové, což v řečtině doslova znamená: bydlící
okolo. Peroické obyvatelstvo bylo tvořeno dórskými přistěhovalci, kteří nebyli
lakónského původu a usídlili se v obcích v okrajových oblastech Lakedaimónu.
Neměli občanská práva a nemohli se podílet na politickém životě, přestože nebyli
členy privilegované skupiny, byli svobodnými obyvateli. Živili se především
řemeslem a obchodem.
5
Nejméně zastoupenou avšak nejmocnější vrstvou byli Sparťané (Lakóné). Sparťané
jako potomci dórských dobyvatelů tvořili úzkou vládnoucí vrstvu. Svou nadřazenost
dávali ostatním vrstvám jasně najevo. S Heilóty nekomunikovali vůbec, s Peroiky
komunikovali pouze v krátkých větách. Dodnes se i v češtině tento styl mluvy
označuje jako „lakónská odpověď“. Plnoprávné obyvatelstvo se neživilo fyzickou
prací, hlavní náplní Sparťanů byla služba v armádě a vláda nad městským státem.
Plnoprávným občanem Sparty se stal pouze muž narozený ve spartské rodině, který
prošel armádou a dosáhl věku třiceti let. Ženy byly sice vyloučeny z politického
života, ve spartské společnosti však hrály důležitou roli matek vychovávajících
budoucí bojovníky. Tvrdá spartská výchova stála za vojenskými úspěchy a začínala již
těsně po narození (Oliva 2000).
2.3 Život ve Spartě
Je poměrně známým faktem, že každé spartské dítě bylo po narození prohlédnuto
kněžím a pokud neslo známky jakékoliv fyzické neduživosti, bylo shozeno ze skály.
V očích dnešní humanitní společnosti se jedná o maximálně zavrženíhodný čin, který
však vycházel z tehdejší nutnosti využít každého schopného jedince pro fungování
státu, který byl životně závislý na udržování mnohem početnějších neprivilegovaných
vrstev v poslušnosti. Pro tento vojenský režim představoval jakýkoliv nesoběstačný
jedinec přítěž, která by v širším měřítku mohla znamenat zánik státu. O výchovu dětí
se do věku šesti let starala rodina, pak se osudy spartských chlapců a dívek rozdělily.
Děvčata dál zůstala v rodinách a do škol pouze docházela. Ve škole byla cvičena
k fyzické zdatnosti a schopnosti zapojit se do obrany města a v neposlední řadě
vychovávat potomky. Ve věku sedmnácti let byly spartské ženy provdávány za více
než o deset starší muže, se kterými zakládaly rodiny. Jelikož měl muž vojenské a
politické povinnosti, starala se o výchovu dětí převážně žena, které musela tvrdostí
výchovy nahrazovat nepřítomného otce. Hérodotos zmiňuje případy, kdy matka
zavraždila svého syna, který se projevoval v jejích očích zbaběle. Kodex cti byl u
spartských žen silnější než mateřské pouto. Výchova a vzdělávání spartských chlapců
byly v režii státu. V šesti letech byl chlapec odloučen od rodiny a byl vzděláván ve
vojenské škole. Hlavní náplní bylo cvičení tělesné zdatnosti, umění boje, matematiky,
6
čtení a psaní. Mezi školními předměty se objevily předměty podobné dějepisu,
náboženství a zeměpisu posilující nacionalistické smýšlení rodících se bojovníků.
Nezřídka docházelo během školní docházky ke smrtelným úrazům, způsobeným
spolužáky či učitelem, které však podtrhovaly vojenský charakter vzdělávacího
systému (Clauss 1983). Ve věku dvanácti let odcházeli chlapci k armádě, kde byli
přiřazeni do svých rodících se jednotek. Zde měl výcvik naprosto odlišný charakter, již
nebyli cvičeni jako jednotlivci, ale jako součást jednotky, jejíž zájmy byly zájmům
jedince nadřazeny (Stibbe 1996). Cvičné souboje mezi jednotlivými jednotkami byly
doprovázeny opět vážnými až smrtelnými zraněními, které byly brány jako slabost
zraněných. O výcvik jednotek se starali svobodní mladíci ve věku mezi dvaceti až
třiceti lety, kteří se pak stávali veliteli svých rodících se jednotek. Výcvik jednotky byl
ukončen cvičným útokem na heilotskou vesnici, během kterého musel každý chlapec
dokázat svou dospělost zabitím Heilóta. Po dokončení výcviku byla jednotka odeslána
na dobyvačná tažení. Nejschopnější členové jednotky ve Spartě zůstávali, aby se
postarali o výcvik nových jednotek, ve kterých zaujali pak post velitelů. Dobyvačná
tažení byla velmi náročná a byla vykoupena velkými ztrátami. Po dosažení věku třiceti
let se spartští bojovníci vracejí do Sparty, kde získávají status plnoprávného občana.
Za své zásluhy bojovníci dostávají dům, půdu a k ní patřící Heilóty. Hlavním úkolem
mužů je také založit rodinu, proto si po svém návratu do Sparty berou mladou ženu,
kterou musí nejprve porazit v řecko-římském zápase. Po založení rodiny jsou spartští
muži přeřazeni do jednotek sloužících pouze k obraně Sparty, musí se totiž aktivně
podílet na politickém životě.
2.4 Politický systém
Politický systém Sparty byl v porovnání s aténským mnohem jednodušší a více
stabilní, jeho jednoduchost a stabilita byla vykoupena na úkor demokratičnosti. Do
spartského politického systému byl zapojen každý muž starší třiceti let. Ten se
automaticky stal členem Apella - shromáždění (učebnicích označováno jako sněm),
které volilo takzvanou radu starších a schvalovalo či zavrhovalo navržené zákony.
7
Rada starších – Gerusia – byla zákonodárným orgánem Sparty, byla tvořena 28 členy
– geronty. Což byli muži starší šedesáti let, kteří byli voleni shromážděním. Členství
v Gerusii bylo doživotní, jedinou možností odvolání geronta, bylo nařčení
z vlastizrady (Oliva 1971). Součástí Gerusie byli 2 králové: Basileové.
Basileové představovali moc výkonnou. Pozice basileů byla vždy obsazována párově.
Každý král zastupoval jeden ze dvou tradičních aristokratických rodů a jeho funkce
byla tedy dědičná. Dva králové byli pojistkou proti absolutistickému převzetí moci a
zároveň tento systém umožňoval vyslat jednoho krále s armádou, zatímco druhý král
vládnul ve Spartě. Heilóté se ve větším měřítku vzbouřili proti sparťanům pouze
jednou, a to 7. století př.n.l. (Clauss 1983). Toto povstání poukázalo na nedostatky
spartského politického života a vedlo k doplnění politických orgánů o tzv. dohlížitele
– efory. Sbor eforů byl volen apellem na dobu jednoho roku, sestával z pěti občanů,
jejichž úkolem bylo kontrolovat činnost králů a dodržování zákonů. Zřízením
eforského úřadu se politický vývoj Sparty zastavil. Spartský politický fungoval až do
zániku Sparty v helénském období (Zamarovský 2000).
8
3 Závěr
Život všech sociálních skupin byl ve Spartě plně podřízen vojenským potřebám státu.
Stát, který byl na vojenské expanzi závislý, sice všech sociálních skupin plně využíval, na
druhé straně jednotlivým skupinám poskytoval určité zázemí. Heiloté, kteří na svých
bedrech nesli výživu celého městského státu, neměli právo cokoliv měnit a často se
stávali cvičnými terči armády, byli pod ochranou Sparty. Jak říká řecké přísloví: „Krávu,
kterou chceš podojit, nezabiješ“.
Peroikové, kteří byli ve Spartě de facto svobodnými nevolníky, měli díky potřebám
armády zajištěná odbytiště pro své řemeslné výrobky a rovněž byli pod ochranou tohoto
mocného státu.
Privilegovaná vrstva – Lakóné, byli sice ve společenské hierarchii nejvýše, museli však
každý den čelit hrozbě zvenku i zevnitř. Lakóné tak obětovali svou osobní svobodu za
stabilitu politického zřízení a vojenské ambice Sparty. Ve srovnání se soudobými
Aténami naznali Sparťané slova bohatství, svoboda a vlastně ani rodina.
V dnešní demokratické společnosti, která se hlásí k odkazům antických demokratických
Atén, je spousta tehdejších spartských tradic a zvyků brána jako barbarská a vlastně i
nepochopitelná. Co naše společnost i dnes obdivuje a respektuje, jsou úspěchy Sparty. I
po více než 2500 letech obdivujeme hrdinství Leonida a jeho 300 vojáků u Thermopyl,
mnohé soudobé a nejen české sportovní kluby mají název Sparta.
Nutno dodat, že starověká Sparta inspirovala v nedávné historii několik diktátorských
režimů. Je poměrně málo známou skutečností, že v počátcích SSSR bylo postavení
dělníků přirovnáváno k postavení Lakónů. Obě dvě skupiny se měly vzdát svých
osobních svobod a majetku ve prospěch zájmů státu. Lenin klasifikoval Spartu jako stát
s ranými prvky komunismu.
Rovněž nacistické Německo vzhlíželo ke starověké Spartě s velkým respektem. Ideál
dokonalého spartského bojovníka se až příliš shoduje s ideálem dokonalého árijce. Na
vojenské expanzi a vykořisťovaní ostatních etnik byla vlastně celá nacistická ideologie
postavena.
9
4 Seznam literatury
1. Causs, M.: Sparta. Eine Einführung in seine Geschichte und Zivilisation. München
1983
2. Čornej, P.: Dějiny evropské civilizace I. Praha 1995
3. Oliva, P.: Kolébka demokracie: dějiny a kultura klasického Řecka 5.-4. století př.n.l.
Praha 2000
4. Oliva, P.: Sparta a její sociální problémy. Praha 1971
5. Stibbe, M.: Das andere Sparta. Mainz 1996
6. Zamarovský, V.: Řecký zázrak. Praha 2000
10
5 Přílohy
Mapa č. 1: Oblasti ovládané Spartou na počátku 5. stol. př.n.l.
Zdroj: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Sparta_territory.jpg
11