a něco pro rozveselení

Roèník 19
Èíslo 1
1. 12. 2013
Každá vìc pod nebem má svùj èas, øíká Písmo.
Advent nás uèí vnímat jeho cenu.
OHLÉDNUTÍ ZA ROKEM VÍRY
V nedìli 24. listopadu jsme ukonèili Rok víry, který vyhlásil
papež Benedikt XVI. Dotýkal se pøitom dvou výroèí – v r. 2012
uplynulo 50 let od zahájení II. Vatikánského koncilu, který byl
nazván také koncilem o víøe, a zároveò 20 let od vydání
Katechismu katolické církve, v nìmž nalézáme souhrn nauky
církve o víøe a životì z víry. Benedikt XVI. nám tedy nabídl tøi
dùležité prameny – koncilní dokumenty, katechismus
a samozøejmì dùležitý pramen, tedy Bibli. To vše mìlo a mohlo
být inspirací k prohloubení naší víry.
Dovolte mi položit následující otázky. Dokázali jsme nìkterý
z tìchto tøí pramenù otevøít, zaèíst se do nìj nebo dokonce
hloubìji prostudovat? Mìli jsme odvahu vyjet ze
svých obvyklých kolejí a objevit nìco novì
inspirativního? Mohla se naše víra obèerstvit,
prohloubit a prozáøit náš osobní a rodinný život?
Mnohokrát jsem hovoøil o tom, že je to šance pro
naši víru, ale záleží také na každém z nás, co
s šancí udìláme.
Dnes už emeritní papež Benedikt XVI. nabízel ve
svých støedeèních katechezích podnìty
k promýšlení naší víry. Rád bych každému z nás
nabídl aspoò nìkolik jeho postøehù.
potøebujeme lásku, smysl a nadìji, bezpeèný základ, pevný
terén, který nám pomùže žít opravdu smysluplnì i v krizi,
v temnotì, v obtížích a každodenních problémech. Právì to nám
dává víra. Je to dùvìryplné svìøení se nìjakému «Ty», kterým je
Bùh, jenž mi dává odlišnou, ale neménì pevnou jistotu než je ta,
kterou mi poskytuje pøesný výpoèet èi vìda. Víra není
jednoduchým intelektuálním souhlasem èlovìka s jednotlivými
pravdami o Bohu; je to úkon, kterým se svobodnì svìøuji Bohu,
jenž je Otcem a má mne rád; je pøilnutím k onomu «Ty», které mi
dává nadìji a dùvìru.
… víra je darem, protože je to Bùh, kdo má iniciativu a vychází
nám vstøíc. Víra je tedy odpovìdí, v níž pøijímáme Boha za pevný
základ svého života. Je darem, který pøetváøí
existenci, protože nám umožòuje pøijmout pohled
samotného Ježíše, který v nás pùsobí a otevírá
nás vùèi lásce k Bohu a bližním. Tato moje víra
však není výsledkem mojí osamocené reflexe,
není produktem mého myšlení, nýbrž plodem
vztahu, dialogu, který se skládá ze slyšení, pøijetí
a odpovìdi. Je to komunikace s Ježíšem, který mi
umožòuje vyjít z mého „já“ a z mojí uzavøenosti,
aby mne otevøel vùèi lásce Boha Otce. Je to
znovuzrození, ve kterém objevuji svoje
2012 sjednocení nejenom s Ježíšem, ale také s tìmi,
2013 kteøí šli a jdou toutéž cestou. A toto nové zrození,
které zaèíná køtem, trvá po celý život. Nemohu
zkonstruovat svoji osobní víru v soukromém dialogu s Ježíšem,
protože víra je mi darována Bohem skrze spoleèenství vìøících,
kterým je církev, a jsem tak pøiøazen k mnoha vìøícím do
spoleèenství, jež není jenom sociologické, ale je zakoøenìno ve
vìèné Boží lásce, která je v Sobì samé spoleèenstvím Otce,
Syna a Ducha svatého, je Trojièní láskou. Naše víra je skuteènì
osobní, pokud je také komunitní. Mùže být mojí vírou, jedinì
pokud žije a pohybuje se v církevním „my“, jedinì je-li naší vírou,
spoleènou vírou jediné církve.
Objevovat, prohlubovat, žít svou víru a být tedy svìdky Toho,
kterému jsme otevøeli své životy, nebylo jen záležitostí
uplynulého Roku víry, ale je to celoživotní úkol, poslání
a dobrodružství. Chtìjme tedy dál kráèet, vedeni svìtlem víry.
R O K V ÍRY
…je významnou pøíležitostí vrátit se k Bohu,
prohloubit a odvážnìji žít vlastní víru, posílit
pøíslušnost k církvi, „uèitelce lidskosti“, která nás
hlásáním Slova, slavením svátostí a skutky lásky vede na
setkání s Kristem a k poznání Krista, pravého Boha a pravého
èlovìka. Jde o setkání nikoli s ideou nebo životním plánem, nýbrž
s živou Osobou, která nás v hloubi pøetváøí, zjevuje nám naši
pravou identitu dìtí Božích. Setkání s Kristem obnovuje naše
lidské vztahy, které den za dnem orientuje k vìtší solidaritì a
bratrství v logice lásky. Víra v Pána se týká nejenom naší
inteligence, oblasti intelektuálního vìdìní, ale vyjadøuje zmìnu
života, celku nás samotných: citù, srdce, inteligence, vùle,
tìlesnosti, dojmù a lidských vztahù. Víra mìní opravdu všechno
v nás a s námi; jasnì ukazuje naše budoucí urèení, pravdu
našeho povolání v rámci dìjin, smysl života, požitek z toho, že
jsme poutníky smìøujícími do nebeské vlasti.
…Je nám zapotøebí nejenom materiálního chleba,
www.faslavicin.cz
- PASTÝØ strana 1-
P. Miroslav Strnad
NOVÉ PROSTRANSTVÍ
V OKOLÍ KOSTELA
Farníkùm i pouhým návštìvníkùm høbitova èi kostela v uplynulých
mìsících jistì neunikl èilý stavební ruch v bezprostøední blízkosti
kostela sv. Vojtìcha. Od poloviny èervence do konce øíjna zde
probíhaly souèastnì dvì významné opravy.
První etapou bylo venkovní odvodnìní základù a zdiva kostela.
Cílem bylo zamezit vlhnutí zdiva, opadávání omítky a malby, a to
zejména uvnitø kostela, kde bylo pøi vnitøní rekonstrukci odstranìno
døevìnì obložení, které vlhkost po léta zakrývalo. Vlhkost by mìla
být omezena i z vnìjší strany, což by v budoucnu mìlo zabezpeèit
lepší kvalitu a trvanlivost nové fasády kostela (až pro tuto investici
budou finanèní prostøedky). Práce byly realizovány výhradnì
svépomocí farníky a z vlastních finanèních prostøedkù farnosti byl
uhrazen pouze materiál. Došlo tedy k obnažení základù kostela po
celém obvodì 50 cm šíøky a asi 80–100 cm hloubky. Poté byla
položena odvodòovací drenáž a izolaèní fólie. Rovnìž bylo
provedeno nové napojení okapù do kanalizace. Celkovì bylo ruènì
vykopáno a odvezeno asi 170 m3 zeminy. Na závìr pak muselo být
toto množství navezeno zpìt ve formì propustné vrstvy jemného
kameniva. Náklady na tuto opravu tak èinily cca 100 000,- Kè. Práce
probíhaly za dohledu Národního památkového úøadu.
Druhá etapa prací pak znamenala kompletní opravu pøilehlých
chodníkù a prostranství pøed kostelem. Finanèní náklad tìchto prací
je 498 888,- Kè a akce byla realizována s podporou ze Státního
zemìdìlského intervenèního fondu v rámci Programu rozvoje
venkova. Pøedpokládaná dotace by mìla èinit cca 400 000,- Kè
(80% celkové èástky) a mìla by být poskytnuta po kontrole celého
projektu a schválení oprávnìných výdajù. Vlastní podíl farnosti na
financování projektu tak bude èinit èástku cca 100 000,- Kè. I zde
demolice stávajících chodníkù, odvezení starého a návoz nového
podloží provedli opìt svépomocí farníci, pøitom byl využit veškerý
použitelný materiál z výkopù pøi odvodòování i starých chodníkù.
Položení nového chodníku, obrub a výškové úpravy terénu vèetnì
bezbariérového vstupu do lipovské kaple pak již provedla stavební
firma AG STAVING Slavièín.
Podìkování patøí všem obìtavým farníkùm, kteøí odvedli
bezpoèet hodin namáhavé fyzické práce a uspoøili tak farnosti
èástku bezmála pùl milionu korun, pokud by všechny práce provedla
stavební firma. Ale i tìm, kteøí se postarali o materiální zajištìní. Za
podporu pøi získání dotace a její administrativní vyøizování je nutno
podìkovat mìstu Slavièín, zejména panu starostovi Ing. Jaroslavu
Konèickému a Ing. Alenì Viktorinové. Velké díky také patøí všem,
kteøí svými finanèními dary pravidelnì pøispívají na potøeby farnosti
a tyto opravy tak mohly být provedeny.
Spolu s pøedchozími opravami støechy a interiéru tak byl uèinìn
další krùèek k tomu, aby náš farní kostel byl dùstojným duchovním
stánkem i vizitkou celého mìsta.
Ekonomická rada farnosti
Pokora
Jednou pøišel za mnichem do kláštera mladý, skvìle vypadající muž, aby se poradil, co a jak. Rozpovídal se o svých starostech,
o podrazech ve firmì, jíž šéfoval, o nenaplnìné kariéøe a o dvou ztroskotaných manželstvích. Èekal, že mnich mu bude dlouhé hodiny nabízet
možnosti, jak z toho všeho ven.
Avšak jakmile muž ztichl, mnich jenom mávl rukou a prohodil jedinou vìtu: „Hochu, pokora je lék na všechno.“
- PASTÝØ strana 2 -
NOVÝ KØÍŽ V PRESBYTÁØI
Prostor užívaný k liturgii musí odpovídat nejvyšším nárokùm po
stránce formy liturgické, a také po stránce formy estetické. (Walther
Zahner, teolog a historik umìní)
V první polovinì letošního roku byla dokonèena rekonstrukce
interiéru našeho kostela. Byly opraveny rozvody elektøiny a tepla,
kostel byl vymalován a byla upravena výzdoba. Zároveò byl
zrekonstruován prostor, kde probíhá posvátné dìní. Hlavním
zámìrem oprav v presbytáøi bylo vytvoøení vhodnìjšího liturgického
prostoru. Jak je uvedeno v pokynech k øímskému misálu, má být na
oltáøi nebo v jeho blízkosti umístìn køíž s podobou Ukøižovaného
Krista, aby byl dobøe viditelný pro shromáždìný lid. Proto se
pøistoupilo k pøemístìní velkého køíže z pøedsínì kostela do
sakrálního prostoru.
Tento køíž má svou historii. V roce 1909 jej farnosti darovala rodina
Piveèkova. Pøed umístìním do kostela byl korpus Ukøižovaného
Krista pøemístìn z pùvodního køíže na novì vyrobený. Na zadní
stranu bylo zapsáno: V roce 1863 byl tento køíž zakoupen
Františkem Buèkem. Pøevzala ho dcera Františka, která se provdala
za Jana Piveèku, je nyní v roce 1909 obnoven a darován do kostela
za faráøe Studeného. Obnovil A. Frajt. Byl zavìšen do pøedsínì
kostela a po dlouhá desetiletí mìl zde své stálé místo. Autor postavy
Ukøižovaného Krista je neznámý.
V roce 1975 byl odstranìn hlavní oltáø a presbytáø byl upraven tak,
aby vyhovoval závìrùm II. Vatikánského koncilu. Zároveò byl
v liturgickém prostoru zavìšen na zeï vlevo od nového oltáøe køíž
nový a vìtší, na který byla pøenesena postava Krista z køíže
v pøedsíni kostela. Starý køíž z roku 1909 byl uložen na faøe.
V roce 1982 byla do kostela instalována nová svìtla a køišálové
lustry. V presbytáøi byl svìtlem zvýraznìn svatostánek a také velký
køíž poblíž obìtního oltáøe. Velká oprava malby interiéru probìhla
Pastýøský list Advent 2013
Drazí bratøi a sestry,
zaèínáme advent, dobu pøípravy na Vánoce i na nový pøíchod Pána
Ježíše, a to nejen až jednou na konci vìkù, ale i na jeho nový pøíchod do
našeho každodenního života už nyní.
Zaèínáme nový církevní rok, v nìmž budeme vìnovat zvláštní
pozornost rodinì, jednak proto, že si v roce 2014 pøipomeneme dvacáté
výroèí Roku rodiny vyhlášeného Organizací spojených národù, jednak
proto, že bez uzdravení rodiny nemùžeme oèekávat zlepšení situace ve
spoleènosti, jejíž jsme souèástí. Kriticky hodnotíme politickou situaci státu,
kterému dlouhodobì chybí stabilní a moudrá vláda i dobøe fungující úøady.
Pøitom nás nezneklidòuje skuteènost, že více než polovina manželství se
v naší zemi rozpadá, že mnozí žijí ve volných svazcích bez manželství, že
dìtem se upírá základní právo na dobrou výchovu, na jistotu stabilního
domova, na lásku otce i matky, na zdravé morální prostøedí! Základem
každého státu je rodina. Pokud ta není zdravá, nemùže dobøe fungovat ani
stát.
Je povinností církve, která dostala od Boha mnoho nástrojù k budování
zdravé rodiny, aby se o své bohatství rozdìlila s lidmi kolem sebe, ale
pøedevším aby sami vìøící budovali zdravé a pevné rodiny, z nichž mùže
vyrùstat zdravá struktura spoleènosti a státu. Protože místní církev
tvoøíme všichni spoleènì, prosím každého z Vás o spolupráci. Bìhem
roku se budeme snažit uèinit nìkolik spoleèných krokù. V adventu se
zamìøíme na modlitbu.
Rodina je malá církev. Proto se rodina spoleènì modlí, pøedává víru
a slaví svátosti. Blah. Matka Tereza z Kalkaty øíkávala: Rodina, která se
modlí, trvá. Dodejme: Trvá, protože plní své základní poslání, upevòuje
svou identitu rodinné církve a èerpá z Božího pramene základní živiny pro
život rodiny. V modlitbì se otevírá Bohu a jeho lásce, bez níž nemùže být
šastná. S dùvìrou svìøuje své potøeby Bohu a zakouší jeho pomoc.
Ujišuje se, že není opuštìná, když je s ní Bùh. Roste v lásce
a velkorysosti, když prosí za druhé. Uèí se odpouštìt, když dennì prosí za
odpuštìní Boha. Vzájemným odpuštìním se osvobozuje od starých
zranìní a zklamání, bourá pøehrady narostlé z mlèení a hradby
nedorozumìní, zakouší radost z vnitøního osvobození a nachází novou
nadìji.
V nìkterých rodinách se spoleènì modlíte pravidelnì, nìkde jen
v roce 1989. Byly odstranìny staré nátìry a celý kostel i boèní kaple
byly vymalovány podle návrhu akademického malíøe Františka
Peòáze z Høivného Újezda. Svatostánek, který byl od roku 1975
vpravo na boèní stìnì, se vrátil do støedu za oltáø. Do presbytáøe
byla novì umístìna socha P. Marie a Božského Srdce Pánì. Z toho
dùvodu se musel køíž vrátit zpìt do pøedsínì kostela.
Jak už jsem v úvodu naznaèil, v letošním roce se køíž opìt stal
nedílnou souèástí liturgického prostoru. Tomu ale pøedcházela
oprava postavy Ukøižovaného Krista v dílnì Petra Káni v Návojné.
Na soše byl proveden restaurátorský prùzkum, byla odstranìna
nepùvodní polychromie a retuše byly provedeny tak, aby se dosáhlo
autenticity restaurovaného díla. Po ukonèení odborných prací byla
socha Krista zavìšena na døevìný køíž. Ponìvadž stávající køíž
svými rozmìry nesplòoval podmínky, aby mohl být zaøazen do
nového vybavení liturgického prostoru, musel být vyroben nový.
Z modøínového døeva jej vyrobil pan Václav Obadal ml. ze Slavièína.
Povrch upravil tzv. strukturováním, aby
získal patinu starého køíže. Pro budoucí
pokolení byla dovnitø umístìna
schránka se zprávou o vzniku køíže.
Povrchovou úpravu provedl pan Oldøich
Münster z Hostìtína. Jako základ použil
lazurovací penetraci v odstínu dubu
a na ni nanesl silnovrstvou mikroporézní lazuru odstínu pinie. Tato
úprava zajistí odolnost proti vlhkosti
a jiným nepøíznivým vnìjším vlivùm.
Tento køíž a se stane symbolem
obìti, znamením spásy a pøíslibem
vzkøíšení.
Køíž z roku 1909 v pøedsíni kostela (foto z r. 1952).
Josef Floreš
o svátcích, nìkde vùbec ne. Prosím každého z Vás, abyste udìlali aspoò
jeden krok správným smìrem. Kde se nemodlíte spoleènì vùbec,
zaènìte aspoò krátkou modlitbou pøed spoleèným jídlem. Kde se modlíte
jen obèas, modlete se èastìji. Kde se modlíte dennì, pokuste se Vaši
modlitbu zlepšit. Váš krok správným smìrem je velice dùležitý. Modlitba
v rodinì se prožívá jinak když se spolu modlí mladí bezdìtní manželé,
jinak s malými èi velkými dìtmi, jinak když manželé stárnou. Možná jste
udìlali dobrou zkušenost se spoleènou modlitbou v nìkteré životní etapì,
a protože jste nedozráli do další etapy, tak jste se spoleènou modlitbou
skonèili. Zaènìte znovu hledat vhodný zpùsob Vašeho spoleèného
otevírání se Bohu.
Všichni máte doma Kancionál, kde nejsou jen písnì, ale také modlitby.
Jsou tam návody a pøíklady modliteb. Kde rádi zpíváte, mùžete nìkdy
zaøadit do modliteb i zpìv písní. Zvláštì by bylo dobré si v adventì
zopakovat èi nauèit se nìkteré koledy, abyste si je mohli na Vánoce
spoleènì zazpívat u domácího betléma.
Do všech farností se v uplynulém roce dostala brožurka Malá škola
modlitby. V nìkterých farnostech si podle ní udìlali jakýsi kurz modlitby
v modlitebních spoleèenstvích. Letos bych rád, abyste si takový kurz
udìlali v rodinách, a tak našli nìco, co Vaši modlitbu obohatí, co Vás
posune ve spoleèném duchovním životì. Na každé faøe Vám mohou
zajistit dostateèné množství brožurek Malá škola modlitby.
A ještì o jedno Vás v této souvislosti prosím. V každé farnosti je jednou
roènì adoraèní den. Celý den je vystavena Nejsvìtìjší svátost oltáøní,
abychom mohli s Pánem Ježíšem prožít mimoøádné dùvìrné chvíle. Až
bude ve Vaší farnosti, jdìte na adoraci spoleènì celá rodina, více
generací, èasto to bude znamenat i více rodin, které patøí k pøítomným
prarodièùm. A až bude mít Váš dìkanát spoleènou pou za obnovu rodin,
putujte spoleènì celá rodina, pokud to bude jen trochu možné.
Dìkuji všem, kteøí pøijmou moje pozvání a zapojí se do obnovy našich
rodin modlitbou. Každý veèer v tomto adventu budu posílat zvláštní
požehnání všem, kteøí se ten den budou spoleènì v rodinách modlit. A ty,
kteøí jsou osamìlí, prosím, aby se ke mnì pøidali svou modlitbou za rodiny
v diecézi.
Všem pøeji požehnané dny adventní doby a každému ze srdce
žehnám.
Váš arcibiskup Jan
Nesoulad s Bohem
Starý opat se procházel v zahradì s èlovìkem, který mìl dobrou náladu, a jen se rozplýval: „Ptáci zpívají, sluníèko svítí, tráva ševelí,
lidé se milují… Co tomuto svìtu chybí?“ „Nic, jen to poslední není úplnì pravda,“ odpovìdìl mu klidnì opat. „Co prosím?“ „Máte pravdu, všechno
funguje, ale èlovìk tak úplnì ne. Èlovìk je nejvìtší recidivista ze všech tvorù pod sluncem. Stále preferuje to, co mu pøináší vnitøní mrzutost
a duševní kocovinu: nesoulad s Bohem.“
- PASTÝØ strana 3 -
ADVENTNÍ ZAMYŠLENÍ
Nastal podzim a pomalu se blíží zima. Pøíroda se ukládá
k zimnímu spánku, aby si odpoèinula, naèerpala síly a pøipravila se
na nové jaro, kdy se vše znovu probudí k novému životu. Na ulicích,
v obchodech i u našich domù je už vánoèní výzdoba, znìjí vánoèní
koledy. Dìti jsou plné oèekávání, my uklízíme, peèeme,
nakupujeme dárky a vše jako by volalo, že už je to tady. Všelicos
vstupuje pøes naše uši do našeho srdce. Myslíme si, že je správné
mít vyzdobené a prozáøené ulice. Ale to není ten hlavní smysl
adventu. Zkusme vyèistit a vymést naše srdce skrze svátost
smíøení, aby se naše duše zaskvìla svìtlem Boží záøe. Je to svátost,
která nás oživuje, která nás ospravedlòuje, abychom mohli
oslavovat Vánoce.
I když se dny krátí a stále ubývá svìtla, právì do tìchto temných
dní pøichází svìtlo nadìje.
O první adventní nedìli rozsvítíme první svíci na našem
adventním vìnci. Tento adventní vìnec nám pøipomíná Boží pøíslib,
pøíslib narození Mesiáše. My si pøipomínáme oèekávání narození
Ježíše Krista. Tak jak postupnì pøibývá svìtla na našem adventním
vìnci, tak a ho pøibývá i v našich srdcích. Jan Køtitel hlásal
radostnou zvìst o pøíchodu toho, který je vìtší než on, nebo on sám
uslyšel na poušti Boží slovo. Pro naši pou adventem znamená
výzva Jana Køtitele „Pøipravte cestu Pánì, vyrovnejte mu stezky!“
stálou pøípravu na setkání s našim Pánem a na dùsledný život podle
jeho uèení. Jan dobøe vìdìl, že jde o hlavní pøekážku, která brání
Pánovu pøíchodu. Máme vyrovnat hory závisti, nelásky a pøekonat
chlad mezilidských vztahù. Nemáme se potácet sem a tam po vzoru
souèasného svìta, ale žít s pohledem pevnì upøeným na našeho
Pána Ježíše Krista. Vánoce bez Ježíše Krista jsou prázdné, pojïme
zpìt k èistotì víry!
Ne každý se dokáže tìšit na Vánoce, mnohdy nás ovládají všední
vìci jako úklid, peèení, nakupování dárkù a vùbec si neuvìdomujeme pravý smysl Vánoc. Øíká se, že jsou to svátky lásky, ano
Bùh se z lásky stal èlovìkem, aby nás mohl spasit. I my se snažíme
projevovat svým blízkým lásku, proto se snažíme nakoupit co nejvíc
dárkù, abychom je mohli obdarovat. Láska se však dokáže
projevovat i jinak, neznamená, že èím víc nebo dražších dárkù
dáme, projevíme vìtší lásku. Nìkdy se tím snažíme omluvit
nedostatek èasu, který jsme mìli tomu druhému vìnovat. Mìjme na
mysli i lidi, kteøí jsou opuštìni, nemocní, nebo nikoho nemají,
pamatujme i na nì. Mnohdy staèí úsmìv nebo vlídné slovo nebo
nìjaká služba. Nìkteøí tøeba ztratili nìkoho blízkého a potøebují
slovo útìchy a povzbuzení.
Vezmìme do rukou Písmo a ètìme. Bible je Boží list pro nás.
Naslouchejme, co øíká Boží slovo: Kristus je vìrný, snažme se být
vìrní i my. Boží slovo je jisté, držme se Božího slova, držme se
Ježíše. Nemyslím si, že pøikázání „Radujte se!“ je v Bibli náhodou.
Je aktuální i pro nás køesany 21. století, kteøí máme za úkol pøedat
evangelium pøíštím generacím. Aby bylo naše svìdectví vìrohodné,
Mikuláš
Když ty prokazuješ dobrodiní,
a neví tvá levice, co èiní pravice,
aby tvé dobrodiní zùstalo skryto a tvùj otec,
který vidí, co je skryto, ti odplatí.
Matouš 6, 3-4
Blížil se 5. prosinec, pøedveèer svátku svatého Mikuláše, oblíbený
èas dìtských srdéèek, svátek všech ochotných dárcù. U nás doma v
té dobì probíhaly v kuchyni tajné vášnivé debaty. Ne snad o tom, co
dìti ve svých punèochách naleznou (protože dìti se nechávají rády
pøekvapit), ani o tom, co rozdáme sousedùm (protože ruènì
malované kornoutky sušeného ovoce, oøechù a sladkostí byly už
pøipravené v košíku ve spíži).
„Spustíme sáèek na provázku z horního okna. Oni ho pak za
oknem najdou,“ navrhovala mladší dceruška. „Jak to asi udìláme,
když bydlíme v pøízemí? Mysli, ty chytrá,“ oponovala ta starší. „Tak
co kdybychom povìsili sáèek na kliku dveøí od bytu?“ hýøila nápady
naše pìtiletá sýkorka. Jenže ta starší mìla zase nìjakou námitku:
musí být na nás køesanská radost vidìt. Radost
z prožívané zkušenosti milovaného dítìte
Božího, radost, kterou nepohltí lidské zklamání,
trápení nebo bolest. Radost sdílená, prožívaná
ve vztahu, radost spojující nebe se zemí. Nutí nás
žít náš køesanský život dùslednìji a opravdovìji,
mít se upøímnì rádi, více, pravidelnì a hlavnì
spoleènì se modlit – nejen prosit, ale i dìkovat
a chválit. A také více hledat Boží vùli.
Vstanu a pùjdu k svému Otci. Spojit ochranu
Otce s nìžností Matky. Rorátní mše nám pøipomínají, že Boží láska
pøišla na svìt skrze Marii. Marie je ta, která pøijímala Boží slovo
a uchovávala ho ve svém srdci. Pusme do našeho života to
správné svìtlo, ne podle toho, jak máme vyzdobené prùèelí svého
domu, ale nechme vstoupit do našeho srdce to pravé svìtlo, kterým
je Ježíš Kristus. Ukliïme si pøedevším svoji duši, protože Vánoce
bez Krista jsou nesmysl.
Právì skonèil „Rok víry“, ale tím by nemìla konèit i naše víra. Víra
nám nabízí jedno øešení: „Spolehni se na Boha a zakusíš Boží moc.“
Boží cesty mají svoje pravidla, Jeho cesty pøevyšují naše cesty.
Mojžíš musel promluvit ke skále, hodit do vody døevo, musel se
spolehnout na Boha. Manželé jsou uschopnìni k tomu, aby se na
manželství dívali oèima víry. Manželství je tìlocvièna, kde se øádnì
zapotíme. Máš klíè a tomu se øíká víra. Když nebudeme mít víru,
nièemu nebudeme rozumìt. Vyjdi z víry: „Já vìøím, že v této situaci,
ve které jsem, mì povede Bùh.“ Jinak se nelišíme od lidí ve svìtì.
Když se øídíme vírou, ta nás dovede do cíle. Tak jako Mojžíš došel do
cíle, uvidìl zaslíbenou zemi, když se spolehl na Boha. Pavel vidìl
církev, vidìl problémy v církvi, vytrpìl si všemožné pronásledování
a na závìr øíká: „Dobrý boj jsem bojoval…“ Potøebujeme lidi
rozhodné, odvážné, protože mají oèi víry. Jsme na této cestì,
abychom došli do cíle. Díky víøe je možné zakoušet Boží lásku
i v tìžkostech.
Jak øíká svatý Pavel v 1Tes 5,15-24:
„Hleïte, aby nikdo neodplácel zlým za zlé, ale vždycky usilujte
o dobré mezi sebou a vùèi všem. Stále se radujte, v modlitbách
neustávejte. Za všech okolností dìkujte, nebo to je vùle Boží
v Kristu Ježíši pro vás. Plamen Ducha nezhášejte, prorockými dary
nepohrdejte. Všecko zkoumejte, dobrého se držte, zlého se chraòte
v každé podobì. Sám Bùh pokoje nech vás cele posvìtí a zachová
vašeho ducha, duši i tìlo bez úrazu a poskvrny do pøíchodu našeho
Pána Ježíše Krista. Vìrný je ten, který vás povolal; on to také uèiní.“
V listu Filipským 4,4-7 øíká:
Radujte se v Pánu vždycky, znovu øíkám, radujte se! Vaše mírnost
a je známá všem lidem. Pán je blízko. Netrapte se žádnou starostí,
ale v každé modlitbì a prosbì dìkujte a pøedkládejte své žádosti
Bohu. A pokoj Boží, pøevyšující každé pomyšlení, bude støežit vaše
srdce i mysl v Kristu Ježíši.
Ludmila Dulíková
„No jo, ale co když jim to nìkdo ukradne?“ „Tak zazvoníme
a uteèeme!“ triumfovala malá. Na to už nebylo co namítat, a tak se
dcerušky daly do plánování dobrodružné výpravy. „Budeme si hrát
na Mikuláše!“ vykøikovaly nadšenì a vzrušením poskakovaly po
kuchyni. „Budeme dávat dárky jako on.“
„Co znamená ten kravál?“ objevil se ve dveøích kuchynì tatínek.
„My už jsme to vymyslely! Zazvoníme a uteèeme!“ jásaly holèièky.
Tatínek se na mne zkoumavì zadíval a oèekával, že mu tu
chystanou lumpárnu nìjak vysvìtlím. Nadechla jsem se, že mu
budu taky vyprávìt pøíbìh svatého Mikuláše, který tajnì dával dary
chudým, a že dneska lidi nejsou chudí tak, že by mìli hlad, ale
potøebují lásku. Jenže holky tak pøetékaly radostí, že mì vùbec
nepustily ke slovu. „Budeme rozdávat dárky jako Mikuláš! Paní
Nováèkové, paní Hromádkové, Borùvkovým i panu Staòkovi,“
volala jedna. „Ale oni to nebudou vìdìt, že jsme to byly my dvì,
protože my zazvoníme a uteèeme,“ pøekøikovala ji druhá. Nakonec
se na sebe vítìzoslavnì podívaly a zadeklamovaly spoleènì:
„A budeme mít odmìnu v nebi!“
O darech s Hanou Pinknerovou
Co je víra?
Jednou se na hodinì pøihlásil novic a zeptal se starého opata: „Co je podle vás víra?“ Opat mlèel. Studenti si už mysleli, že se odpovìdi
nedoèkají. Když nastal šum, který nabíral na intenzitì, opat se ozval: „Víra je pochybnost a moøe nadìje.“
- PASTÝØ strana 4 -
Pokora versus pýcha – první krok ke ctnosti (Poznámka: V katolické církvi je manželství nerozluèitelné. Druhé
Milí pøátelé, pøiblížila se nám doba adventu. Doba oèekávání tak
velkého zázraku a milosti Boží, kdy Bùh z lásky k nám pøijímá lidské
tìlo, pøedpokládá také naši øádnou pøípravu. Jak? To nám napovídá ve
svém uèení sám Ježíš Kristus: „Zmìòte svùj život.“ Øada lidí je na
rozpacích: „Jak? Co mám zmìnit? Nebudu se zde zabývat úvahou, ale
uvedu nìkolik pøíkladù jako ukázku, že lze stále co mìnit.
Dìdeèek pøišel domù opilý a pak doma láteøil. To víte, že mu to
babièka nedarovala a že mu vše øádnì osladila. A pak se bála, že by ji
dìdeèek mohl i pobít. Pøišla si pro radu k panu faráøi a øádnì mu situaci
vysvìtlila. „A vy mu to hned oplatíte, že? Tož babièko, dám vám dobrou
radu: když zase takový pøijde a zaène láteøit, hned si vezmìte do pusy
svìcené vody a držte ji tam tak dlouho, než to dìdeèka pomine. Pak
mnì tak za mìsíc pøijïte povìdìt, jak to pomohlo.“ Babièka
rozradostnìná odešla domù. Doma mìla zásobu svìcené vody.
A pøesnì dodržovala pokyny pana faráøe. Když za mìsíc k nìmu pøišla,
ptal se pan faráø: „Tak co, babièko, pomohlo to?“ A babièka radostnì
zvìstuje: „Nó, pane faráøi, a jak! I ten dìdeèek se úplnì zmìnil.“
Co myslíte, pomohla svìcená voda, nebo to, že babièka „držela
hubu“? Hle, jak pokora, i když zde nevìdomá, dokázala zmìnit život
nejen babièce, ale následnì i život dìdeèka.
Chlapec byl velmi nespokojený. Bratr a sestra jej odbývali, v nièem
mu nechtìli vyhovìt, nebo si s ním hrát, ba i maminka a tatínek nebyli
k nìmu dost ochotní a èasto jej odbyli nebo nevyhovìli. Se svojí
nespokojeností se svìøil panu faráøi. Ten se zamyslel a po chvíli se
zeptal: „A používáš také kouzelná slovíèka?“ To je div! Ona existují také
kouzelná slova! A hned prosí pana faráøe, aby ho ta slovíèka nauèil.
A pan faráø mu vysvìtluje: „To je jednoduché. Jsou pouze dvì: „prosím“
a „dìkuji“. Zkus to a zaèni je pravidelnì používat.“ A chlapec poslechl.
Když chtìl po sestøe, aby mu pùjèila svùj polštáø (normálnì by jej
odmítla), øekl: „Pùjè mnì svùj polštáø – prosím!“ - sestra vykulila oèi. To
se ještì nestalo. S radostí mu polštáø pùjèila. A ještì víc se podivila,
když chlapec polštáø vracel a øekl: „Dìkuji.“ A tak to bylo i u ostatních
èlenù rodiny. Všichni se podivili nad tou zmìnou. A od té doby se také
zmìnily všechny rodinné vztahy.
Zejména se svými nejbližšími, ale i jinými známými nebo dokonce
podøízenými velmi èasto jednáme tak, jako by to byla jejich povinnost.
A i kdyby to povinnost byla, napø. u podøízeného – každý má radost z
pocitu, že si jej vážíte, že se nad nìj nepovyšujete, ale naopak když
pøicházíte s pochvalou tøeba nepovinnou – „Prosím, mohl bys mnì...“
a „Dìkuju“. Každý má radost z vašeho pøátelství a vždy vám rád
vyhoví, i když by to byla jeho povinnost. Pokora dovede zmìnit celý
svìt. Ovšem pokora opravdová, upøímná, nikoliv strojená.
Nastupoval nový kandidát jako novic do kláštera. Pøivezli jej pøed
bránu kláštera. Na bránì jej pøijal drobný mnich, patrnì nìjaký
pomocník. Novic se ho hned zeptal, kde bude ubytovaný a øekl mu,
kam má které zavazadlo odnést. A když bylo hotovo, zeptal se mnicha
– pomocníka: „A to mne nepøijde pøedstavený ani pøivítat?“ - „Ale vždy
on tu celou dobu je,“ odpovìdìl mnich. „Ale kde, když jsem jej celou
dobu nevidìl?“ A pomocník - mnich, který mu všechna zavazadla
odnesl, se pøedstavil: „Já jsem pøedstavený.“
Víte, jaká to musela být morální „facka“ tomu kandidátovi, když si
uvìdomil svùj èin? A víte, jaká to musela být pokora
toho
pøedstaveného, když bez poznámky konal službu, kterou si mìl
kandidát udìlat sám? Víte, jaký to musel být pøíklad a vzor pokory –
lekce, která mu byla udìlena?
Následující pøíklad nepíše vìøící katolík, ale baptista. Jako
v pohádce byli dva manželé a mìli se rádi. Ale pøíèiny k manželské
roztržce bývají jednoduché a bezvýznamné. A postupnì se stanou
vážnými. Ukázalo se, že manželka je sice dobrá, hodná, ale má
špatnou vlastnost: mívá výbuchy hnìvu a zlosti. Naproti tomu manžel
byl tvrdohlavý a neústupný. Jejich „rozmluvy“ slyšela celá ulice. Jak to
dopadlo? Tak jak muselo: byl rozvod. Pøišly také chvíle, kdy jí bylo líto,
že jejich šastné manželství se takto rozpadlo. Ale hnìv vždy lítost
zatlaèil.
V pøátelském kruhu poznala vzorného muže. Byl jemný, uznalý,
pøátelský, dobrý. Krùèek k zamilovanosti byl pøekroèen – milovali se.
Naznaèil, že by s ní rád navázal bližší styky. Vzpomínky na minulé
manželství ji však stále zraòovaly. Ale pøítel jí naznaèil: „Budu èekat tak
dlouho, dokud budeš potøebovat.“ O nìkolik mìsícù pozdìji se v tiché
dùvìøe muži podívala do oèí a øekla mu: „Jsem pøipravena.“
manželství uzavøít nelze. Zde se jedná o církev baptistickou. Ale i tady
platí láska a ctnost, jako u celého lidstva.)
S rozzáøenýma oèima se zeptal: „Vezmeš si mne za muže?“ - „Ano!“
zvolala celou svou myslí. Ale tím se stalo, že pøestala být tou pozornou
a laskavou bytostí. Uznávala, že manželství nemusí být tou
ustaviènou hádkou. Jenže ten její „automatický pilot“ vždycky vystøelil
dávku slov døíve, než je rozum staèil pobrat, a tak zraòovala muže,
kterého upøímnì milovala. Vedla dobrý život – až na to tajemství:
prohlédla, podléhala vzteku a zlobì. Nechtìla být taková, ale nevìdìla
co si poèít.
Pøi jednom velkém vzteku rozbouøil se u ní tak velký hnìv a emoce,
které vrhla na manžela tìmi nejponižujícími slovy. Byla pøipravená,
jako vždy u prvního manželství, pustit se do bezhlavé hádky. Ale
manžel udìlal nìco nemyslitelného: Jemnì jí položil ruce na ramena,
podíval se jí pøímo do oèí a øekl: „Já vím, že to nejsi ty. Jsi zranìná a to,
co teï dìláš, je reakce na zranìní.“
Pouta, která ji tak dlouho svírala, náhle spadla na zem a ona se
rozplakala. „Je mi to líto. Moc se omlouvám.“ Bylo to jediné, co
dokázala vyslovit. „Odpus mi, prosím.“ Toho veèera zakusila
promìnu.
Pokora se zdá být slabostí èlovìka. Ale je to nejvìtší síla, kterou
pøekonám sám sebe a která dokáže bez jakéhokoliv násilí zmìnit
i druhého. Jedno staré pøísloví øíká: „Chceš-li zmìnit svìt, zmìò
nejprve sám sebe.“
Ještì jeden podobný pøíbìh:
Vaøila jsem brambory. Byly už témìø uvaøené, když jsem musela
narychlo na chvíli odejít. Požádala jsem manžela: „Pohlídej ty
brambory. Až se dovaøí, sundej je a rozmaèkej na kaši.“ Když jsem se
po chvíli vrátila, myslela jsem, že vyhoøel dùm: všechna okna otevøena
a zápach daleko na ulici. A co v kuchyni: brambory všude po zdi, po
sporáku i na stropì. A na dvoøe zkroucené plastové køeslo
s pøipeèeným hrncem. Témìø jsem se zhroutila. „Co se stalo?“ Ptám se
manžela. „No sundal jsem hrnec z plotny a postavil ho na køeslo.“
Pištìla jsem jako papoušek: „Horký hrnec na plastovou židli? Jak
mùžeš udìlat takovou hloupost!“ I zdánlivá hloupost se velmi èasto
nafoukne do neuvìøitelných rozmìrù. I zde pøece o nic nešlo: koupí se
nové køeslo a nový hrnec. Ale mnì to dokazovalo nìco úplnì jiného: on
mì vùbec neposlouchá. Vìdìla jsem, že když se teï budu vztekat jako
malé dítì, nic tím nevyøeším. Ale vìdomí se mi zatemnilo spolu se
spáleným hrncem. Soptila jsem, vybuchla a rozhodla se, že zde
nezùstanu. „Mám dost takového manžela, který mì neposlouchá.
Proè se nemohl øídit mými pokyny.“ Èím déle jsem byla naštvanìjší,
tím víc jsem cítila sebelítost. „Vždycky musím vaøit jenom já. Kdybych
nevaøila, doma bychom nejedli. Mìli bychom poøád hlad ...“
V negativních myšlenkách ztrácím zdravý selský rozum.
Kvílela jsem – ale vzpomnìla jsem si v evangeliu na slepce. Když se
ho Ježíš ptal, co chce, prostì odpovìdìl. „Pane, a vidím.“
(Lk 18, 91). Tento verš jsem pak stále opakovala: „Pane, dej mi poznat,
co bych mìla dìlat a jaká bych mìla být.“
Málokdy bývají moje modlitby vyslyšeny okamžitì (tedy možná jsou,
ale mnì to nedochází).
Vrátila jsem se domù a pohlédla na manžela. Ten však udìlal novou
chybu, když prohlásil: „To byla pøehnaná reakce.“ To vytvoøilo novou
bariéru. Tenkrát jsem ale dodržela pravidla: poèítala do deseti a pak
odešla do ložnice se svým zranìným „egem“ („JÁ“) a lehla jsem si na
postel. Manžel si myslí, že jde jen o hrnec, ale mnì vadilo, že mì
neposlouchal. A o co šlo? O hrnec? Ne! Šlo o vládu. To je zde skuteèná
pøíèina.
Manželovi se zdravý rozum vrátil rychleji než mnì. Zaukal na dveøe
a zeptal se: „Dala by sis šálek èaje?“ A ještì to øekl pøízvukem, jak se
u nich doma mluvilo. Manžel se odvážil vstoupit dovnitø, postavil šálek
s èajem a øekl: „Je mi to líto, drahoušku. Neposlechl jsem tì. Odpustíš
mi?“ Chvíli jsem trucovala, ale pak jsem ho následovala: „Já se ti také
omlouvám.“ Bylo mi jasné, že jsem zbyteènì ztropila scénu a chovala
se jako nevychované dítì. Ale zdánlivì jednoduché slovo LITUJI doprovázené šálkem èaje - proèistilo vzduch pro nás oba. Objali jsme
se a dali se do veèeøe – bez brambor.
Milujeme-li se, nemusíme se nikdy omlouvat. Milovanému
odpustíme automaticky všechny jeho prohøešky. Ale bìžný život se
Tanèící mnich
Po ulici šel pravoslavný mnich. Tanèil a zpíval. Na zídce sedìla skupinka mladíkù a udivenì na nìj hledìla. „Ten si musel dát! Podívejte,
jak se zøídil…,“ øíkali si mezi sebou. „Hej, èlovìèe, z èeho vám je tak veselo? Èím jste se tak opil?“ zakøièel jeden z nich. „Božským svìtlem,“
odpovìdìl mu mnich. „Božským svìtlem? To jsem ještì nepil. Co to stojí?“ „Nic,“ smál se mnich. „Je tady všude, staèí ho nasávat.“
- PASTÝØ strana 5 -
neobejde bez slov „je mi líto“.
Èlovìk se proti Bohu provinil prvotním høíchem. Pak už v høíšném
životì pokraèoval bez jakýchkoliv pravidel. Proto Bùh dal èlovìku také
pravidla pro øádný a šastný život – dal mu Desatero pøikázání.
Desatero není žádné naøízení. Je to vodítko – návod ke zbožnému
a šastnému životu.
Desatero shrnuje prvky, kde se èlovìk mùže prohøešovat. Každé toto
pøikázání pøi zpytování si musíme rozvést sami. Napøíklad: „cti svého
otce i matku svou...“. Jistì je velký rozdíl, když jsme k rodièùm hrubí,
neposkytujeme jim péèi, nebo když je dokonce bijeme a týráme. Tak lze
rozvést každé pøikázání. Aby církev pomohla høíšníkovi pøi zpytování
svìdomí, shrnula høíchy, které se nejèastìji vyskytují a sdružila
v koøeny, z nichž nejèastìji tyto høíchy vycházejí. Sdružila je do sedmi
skupin – øíkáme jim sedm hlavních høíchù. Jsou to: pýcha, lakomství,
smilstvo, nenávist (zloba), nestøídmost, hnìv a lenost. Jistìže toto
nejsou všechny høíchy, pouze souhrn tìch nejèastìjších.
Který høích je tìžký nebo i smrtelný a který pouze lehký? Høích sám
o sobì není tìžkým ani lehkým. Tím jej uèinil teprve èlovìk sám.
Napøíklad: „Nepokradeš!“ Ukradne-li soused sousedovi slepici, je to
høích. Ale jsou tak bezcitní lidé, že tøeba souseda necitelnì falešným
jednáním pøipraví o celý majetek. Podobnì napøíklad „Nezabiješ!“ To
neznamená pouze vraždu. Ale i pomluva mùže být témìø
bezvýznamná, ale mùže být také pøíèinou katastrofy a zloèinu.
Èeho máme nedostatek,
je nedostatek samotný
Salman Rushdie v knize Zbìsilost pøedložil následující úvahu:
veškerý høích spoèívá v nepøimìøenosti. Aristoteles k tomu píše, že
každá vlastnost (i dobrá), je-li vyvedena do extrému, stává se
škodlivou. A tak pøesilné lásce hrozí dusivá žárlivost, ze zdravé péèe
o sebe se mùže stát nesnesitelná sobeckost, kdy vše kromì mne
a mých zájmù ztrácí legitimitu. Jediná vlastnost, píše Aristoteles,
kterou nelze nikterak vyvést do extrémù ani pøehnat, je pøimìøenost.
Právì pøimìøenosti se nám nedostává, v poslední dobì jsme byli pøíliš
pokoušeni bohatstvím, tak jako byl Ikaros pokoušen touhou vzletìt až
ke slunci.
Ovšem i nepøimìøenost má své hranice. Mùžete napøíklad
nepøimìøenì jíst, ale v jednu chvíli budete syti, posléze až bolestivì
pøesyceni. Naše spoleènost hladem netrpí, musí ale øešit jiný problém
– jak pohostit sytého? Výmluvné je rèení, které se používá na
Slovensku, když vám hostitel nabízí další pochutinu, ale vy už
„nemùžete“: Oko by jedlo, ale bøicho je pøeplnìné.
Zatímco podstatná èást svìta hladoví, problémem naší civilizace je,
jak se najíst, a pøitom nenajíst. Vymýšlíme odtuènìnou smetanu,
máslo bez másla. Odstraòujeme ze svých pokrmù tu nejvýživnìjší
èást. (V pøedešlých kulturách se za nejcennìjší èást masa považoval
tuk a lùj, zatímco libové maso se házelo psùm.) A to jenom kvùli tomu,
abychom mohli zbìsile a donekoneèna jíst. Proè neumíme být ve svém
pøebytku pøimìøení? Proè si neumíme místo koòské dávky odtuènìné
smetany dát pár kapek smetany pravé, tuèné? Èím víc toho máme, tím
více toho chceme, jako by spotøeba byla drogou.
Možná jsme si mysleli, že èím více toho budeme mít, tím ménì toho
budeme potøebovat. Èím více vìcí pøechází z množiny potøebuji mít do
množiny mám, tím více by se množina potøebuji mìla zmenšovat.
Mysleli jsme si, že spotøeba povede k nasycení našich potøeb. Opak se
ukázal být pravdou. Èím více toho máme, tím více toho potøebujeme.
Staèí jen porovnat, co všechno jsme nepotøebovali pøed dvaceti lety
(poèítaè, mobilní telefony) a co vše objektivnì potøebujeme dnes
(ultralehký laptop, každé dva roky nový mobilní telefon, neustálé
a rychlé pøipojení k mobilnímu internetu). Aèkoliv bohatý by mìl mít
ménì nenaplnìných potøeb než chudý, skuteènost se vyvíjí zcela
opaènì.
Z objektivního hlediska žijeme ve šastné dobì a na dobré stranì
zemìkoule. Máme velký výbìr všeho a máme mnohem více penìz,
než je tøeba k uspokojení existenèních potøeb. Naše rozpoètové
omezení se v mnoha oblastech posunulo tak, že nás už vlastnì
neomezuje. Ke štìstí to ale nestaèí.
Vybrat si v cukrárnì ze sedmi dortù, kdy na všechny z nich máme
Je pøed námi doba adventní, doba pøíprav na pøivítání samého
Boha, který svým zrozením vstoupil mezi nás, do našeho svìta hmoty,
prostoru a èasu. Tehdy si obyèejnì dìláme pøedsevzetí, jak hodláme
svùj život dále napravit. Chceme-li tak napravit všechny své chyby,
jsme naivní. Urèeme si postupnì vždy jen jeden úsek, stejnì budeme
velmi rádi, když se nám jej podaøí alespoò zlepšit. Až jej alespoò
èásteènì zvládneme, pak pøistupme k dalšímu. (Zpovídáme se ovšem
ze všech høíchù. Jenom pøedsevzetí si dáváme postupnì). Všimnìte
si, jak nìkteøí herci v televizi používají èasto napøíklad slovo
„samozøejmì“. Jak tìžké je tomu zabránit a odvyknout! Já jsem zvolil
v tomto èlánku jednu z nejèastìjších neøestí – PÝCHU a k tomu její
protiklad a velmi úèinnou pomoc - POKORU. Snad vám tìchto nìkolik
pøíkladù pomùže najít správnou cestu. Tak jako toho slova
„samozøejmì“, stejnì tak obtížnì se budeme zbavovat i té pýchy.
Èasto se z høíchu pýchy budeme ve svátosti smíøení ještì zpovídat, ale
mùžeme považovat za úspìch, když budeme moci konstatovat, že
tato neøest už nemá takových rozmìrù, ale že se zmenšuje.
Milí pøátelé, izraelský národ se dlouhá staletí pøipravoval na pøíchod
Vykupitele. My jsme se toho èasu už doèkali. A jeho pøíchod na svìt si
radostnì pøipomínáme o vánoèních svátcích. Proto se aspoò po dobu
4 týdnù – dobu adventní, zvl᚝ dùraznì a intenzivnì pøipravujme na
dobu oslavy jeho pøíchodu – na dobu vánoèní.
Ing. Novák Antonín
chu i peníze, mùže být až
psychologicky bolestivé. V momentì, kdy se pro jeden rozhodnete,
vzdáváte se dalších šesti chutí a jste
na pochybách, zda jste si místo
pistáciového nemìli dát oøíškový,
nebo ještì lépe èokoládový… nebo
snad jableèný? Nejlepší by bylo
ochutnat všechny, a tak z cukrárny
odcházíte v rozpacích – nebo s pøecpaným bøichem, pokud jste nedokázali svému pokušení odolat.
Pro ekonomy je taková situace tìžko uchopitelná. Ekonomie totiž
pøevážnì poèítá se situací, kdy je èlovìk nenasycen a rád by
spotøebovával více (a také víc vydìlával). K základním pøedpokladùm
ekonomické vìdy patøí, že lidské potøeby jsou neomezené, zatímco
zdroje ne. Naše prostøedky narostly o tolik, že si mùžeme dovolit
mnohem více než plné nasycení. Nemá-li èlovìk silnou vnitøní
disciplínu, materiální pøebytek jej mùže snadno dovést k pøesycenosti
a depresím. Ani jedno není blažený stav.
Tylor Durden, hlavní hrdina románu Klub rváèù, vykresluje
konzumní spoleènost následovnì: „Èlovìk celý den pracuje v práci,
kterou nesnáší, aby si mohl koupit vìci, které nepotøebuje.“ Sociolog
Ronald Ingleghart po mnohaletém zkoumání fenoménu štìstí
v mnoha zemích došel k závìru, že pocit blahobytu sice s pøibývajícím
bohatstvím roste, ale pøírùstek je menší a menší. V bohatém svìtì
štìstí s pøibývajícím bohatstvím stoupá už jen minimálnì. Není totiž
kam stoupat.
Zda ekonomický rùst vùbec zvyšuje blahobyt èlovìka, není tak
jednoznaèné. Jak píše profesor Mlèoch: „Pøestože v nìkterých zemích
se po 2. svìtové válce úroveò dùchodù a životní standard zvýšily
i o desítky procent, na škále subjektivnì hodnoceného štìstí se nic
nezmìnilo, ba existují zemì a èasové úseky, kdy vývoj na ose „štìstíbohatství“ jde úplnì protikladným smìrem.“
O tom, že veškeré kvaltování toliko pro hovado dobré jest, mluvil již
Jan Amos Komenský. I kdybychom pomyslný bod štìstí nalezli,
umíme v nìm spoèinout a neplahoèit se dál? Jak takový bod vlastnì
poznáme? A nejme na nìm právì teï? Zdá se totiž, že jsou dva
zpùsoby, jak být konzumnì šastný: neustále spotøebu eskalovat
(k dosažení další jednotky štìstí potøebujeme èím dál víc konzumního
materiálu), nebo si uvìdomit, že máme dostatek, že nouzí vskutku
netrpíme. Jediné, èeho máme nedostatek, je nedostatek samotný.
Pøevzato: Rodinný život 4/10
(autorem èlánku je ekonom Tomáš Sedláèek)
Smìnárna
Starý opat šel zadumaný mìstem a najednou spatøil na malé budce zvláštní nápis: Smìnárna. Zaradoval se, až poskoèil radostí,
a pøistoupil k ní. „Dobrý den,“ pozdravil paní, která sedìla vevnitø. „Vy tady nìco mìníte?“ „Samozøejmì, mìníme,“ paní si nevìøícnì opata zmìøila.
„Aha, a co mìníte?“ zeptal se mnich dychtivì. „No pøece peníze. S tím jste se ještì nesetkal? Tady si, milý pane, mùžete vymìnit své peníze za jaké
jen chcete.“ „Žádné nemám,“ usmál se opat a odcházel. „Takže tady mìníte nìjaké papírky, místo toho, abyste mìnili svá srdce.“
- PASTÝØ strana 6 -
ÈTYØI SVÍCE
Na adventním vìnci už hoøely ètyøi svíce. Bylo
takové ticho, že jste mohli slyšet, co si spolu
povídají.
První svíce si povzdechla: „Jmenuji se *****
(odpovìï najdeš v textu). Mé svìtlo sice záøí, ale
lidé, zdá se, stejnì žádný p o k o j nepotøebují.
Spìchají, pøehlížejí jeden druhého, hádají se
a vedou války. Nenávist a pýcha je silnìjší než
pokoj a odpuštìní.“ A její svìtlo pomalu sláblo, až
docela zhaslo.
Druhá svíce zablikala a øekla: „Jmenuji se ****.
Myslím, že svítím zbyteènì. Vždy tolik lidí už
o Bohu nic neví a jejich v í r a pohasla. Hledají
své štìstí jinak a jinde a více vìøí vìcem, které si
koupí, než sami sobì. Tak proè mám hoøet?“
A když místností zavanul prùvan, zhasla.
Tiše a smutnì promluvila také tøetí svíce:
„Jmenují se *****. Už nemám sílu hoøet dál. Lidé
mì odložili, aby lépe vidìli sami sebe a ne toho,
koho by mohli mít rádi. Jejich l á s k a je pryè.“
A svíce se naposledy zachvìla a také zhasla.
Vtom vešlo do místnosti dítì, uvidìlo svíce
a øeklo: „Ale vy pøece musíte hoøet!“ Tu promluvila
ètvrtá svíce a øekla: „Neboj se! Dokud hoøím já,
mùžeme ostatní svíce ještì zapálit. Jmenuji se
N*****.
A dítì vzalo zápalku a zapálilo od té svíce
všechny ostatní.
(pøevzato z èasopisu DUHA
è.5/2012-2013 –www.mojeduha.cz)
Komu není rady…
Jakási žena obdarovala klášter obrovským košem plným tøešní. Mniši z toho mìli nesmírnou radost a na tøešnì se vrhli. Starý opat jim
mírným hlasem domlouval, aby jedli pomalu a vychutnávali si dary pøírody. „Nejezte jich tolik najednou. Takovým tempem za chvíli koš vyprázdníte
a bude vás bolet bøicho.“ „Nebude, to nás ještì neznáte!“ Bratøi se smáli, protože si byli jisti, že to bez problémù zvládnou. Opat se smál také,
protože vìdìl, že poèet záchodù v klášteøe je omezen.
- PASTÝØ strana 7 -
… A NÌCO PRO ROZVESELENÍ …
Pøibìhne sousedka do hájovny: „Dnes brzy ráno nám
sežrala liška všechny slepice.“ „A co váš pes?“ ptá se hajný.
„Ten nic, toho ušetøila.“
V hospodì si chlap povzdechne: „Když jsem byl malej
kluk, tak mì matka strašila, že si pro mì v poledne pøijde
polednice, veèer si mì odnese klekánice. A tak vidíš, neunikl
jsem tomu. V dospìlosti si mì vzala èarodìjnice.”
Žehnání adventního vìnce
Milosrdný a dobrý Bože,
požehnej tento adventní vìnec, aby nás provázel v tomto èase
èekání a doufání.
Posilni skrze nìj naši víru, že se náš život zdaøí,
že na poèátku tohoto církevního roku chceš spojit a uzdravit
všechno zlomené a nalomené.
A svíèky tohoto adventního vìnce prozáøí a zahøejí nejen náš
dùm, ale také naše srdce.
A tvé utìšující svìtlo zazáøí v našem domì,
aby obmìkèilo veškerou tvrdost a pochybnosti.
V Kentucky se vøítí do salonu rozèilený muž a volá na
sedícího a popíjejícího farmáøe: „Jacku, tvoji ženu nabral právì
na rohy býk!“ Farmáø zachová kamennou tváø a mlèí. „Slyšíš,
Jacku? Tvou ženu právì nabral na rohy býk, tak dìlej nìco!“ Na
to Jack: „No co mùžu dìlat? Strašnì mì bolí zub – nemùžu se
ani smát!“
„Už jsi to slyšel? Frantík umøel na schodech pøed
hospodou.“ „To šel do hospody, nebo už z hospody?“ „No, šel
právì dovnitø.“ „Chudák František!“
„Tak jsem slyšel v kavárnì, že ti dal manžel od Sáry do
držky.“ „Jo, je to tak.“ „No, a reagoval jsi na to.“ „Jo, to se ví, že
jo.“ „A jak?“ „No, otekl jsem.“
„Byl jsem na dovolené ve Francii a už zase chodím,“
prohlásil jeden muž: „Soudím, že jste byl ochrnulý, byl jste
v Lurdech a tam jste se uzdravil,“ dohadoval se jeden
posluchaè. „Ne, byl jsem na Azurovém pobøeží a nìkdo mi tam
ukradl auto.“
A svìtlo tìchto svíèek vyžene z tohoto domu
všechnu nenávist a svár.
A naplní tento dùm tvou láskou a nadìjí.
Toužíme po tom, aby tato adventní doba promìnila
také náš dùm, abychom v nìm nacházeli domov
a uvìdomovali si, že jsme skryti v tobì.
Pøipomínej nám svìtlem tohoto adventního vìnce,
že ty sám bydlíš v našem domì.
Mùžeme být doma jen tam, kde bydlí tajemství.
Pokud ty s námi a mezi námi pøebýváš, mùžeme my u sebe
vydržet, nebo ty sám, nekoneèné a nevyslovitelné tajemství,
formuješ náš dùm v domov, v nìmž jsme rádi.
Požehnej tedy tento adventní vìnec a všechny v našem domì,
kterým záøí svíèky na tomto vìnci, dobrotivý a milosrdný
Bùh Otec, Syn a Duch Svatý.
Amen.
Anselm Grün Dùvìrná slova
Pan Hubáèek luští køížovku a najednou zaène láteøit:
„Hergot, kdo má vìdìt, jak se nìmecky øekne Pán Bùh?“
Potkali se dva kamarádi: „Ahoj, jak se máš?“ ptá se
první. „Ale jo, mám pod sebou 460 lidí.“ „Né, fakt?! A co dìláš?“
„Seèu trávu na høbitovì.“
Leží moucha na parapetì a tøepe nožièkama. Letí
kolem druhá a ptá se: „Copak, aerobik?“ „Nééé, biolit!“
Ladislav Jílek
Humor za kostelem V
Karel Jelínek – Miroslav Pavlík
365 ANEKDOT aneb Jedna dennì
Cítím v sobì touhu
Milosrdný Bože, zaèíná adventní doba.
Cítím v sobì hlubokou touhu tento èas intenzivnì prožít.
Rád vzpomínám na to, jak se mì jako dítìte tato doba dotýkala.
Avšak v posledních letech šel èasto advent jakoby mimo mì.
Nemohl jsem najít èas k tomu, abych si tiše sedl a èekal na tebe
a na tvùj pøíchod.
Musím nejprve pøijít sám k sobì, abych mohl rozevøít náruè
pro tvùj pøíchod.
Vím, že ze sebe nemohu vyloudit pocity dìtství.
Ale prosím tì, probuï ve mnì touhu po tobì.
Pøiveï mì do kontaktu s touhou mého srdce po svìtle a lásce,
bezpeèí a domovì, s touhou po tom,
„co žádné oko nespatøilo a co nikdy nevstoupilo
do žádného lidského srdce“.
Ukaž mi, že žádné mé touhy nemohou být utišeny
žádným èlovìkem a žádnými vnìjšími uspokojeními,
nýbrž pouze tebou.
Rozšiø mé srdce, aby tì mohlo pøijmout, a veï mì do hlubokého
ticha, kde tì budu tušit v základech svého srdce.
Když tì v sobì pocítím, pak bude advent ve mnì,
pak jsi pøišel do mého srdce.
Pak odpadnou všechny vnìjškovosti a já pocítím, kdo jsem pøed
tebou.
Dej, abych v této adventní dobì
pøišel k tobì a k sobì samému, aby se mi tvùj pøíchod
stal skuteènì spásou.
Amen.
Anselm Grün Dùvìrná slova
Jiskry
Šel jsem polní cestou a najednou slyším, jak jezero øíká rybám: „Buïte jako jiskry, jednoduché, bez vypoèítavosti, prosté a nevinné.
Jinak nemùžete pobývat v mém království pokoje.“
Celá pøíroda promlouvá Božím slovem.
- PASTÝØ strana 8 -
POZVÁNKY NA AKCE
MILOSRDNÉ SESTRY SV. KØÍŽE ZVOU
DÌVÈATA OD 17 LET 13. – 15. 12. 2013
NA ADVENTNÍ DUCHOVNÍ OBNOVU DO
KLÁŠTERA V KROMÌØÍŽI. OBNOVU
P O V E D E P. J A N S Z K A N D E R A ,
SPIRITUÁL AKS. JE POTØEBA SI
S SEBOU VZÍT BIBLI, ZÁPISNÍK, OSOBNÍ
VÌCI A OÈEKÁVAJÍCÍ SRDCE.
PØIHLÁŠKY POSLAT NA ADRESU: SR.
M. BEATA ZEMANOVÁ, KOPERNIKOVA
1446/3, 767 01 KROMÌØÍŽ. TEL: 573 342
749; E-MAIL: [email protected]
POZVÁNKA NA RORÁTY
Víš, co znamená slovo roráty? Je to
zkomolenina latinského slova, kterým
zaèíná jeden starobylý adventní zpìv. Lidé
v nìm prosí Boha, aby jim seslal shùry
svého Syna, podobnì jako z nebe padá
d隝 a zemì pak dává lidem úrodu a vše
potøebné k životu. V písni se zpívá: Rorate
coeli desuper… Pùvodnì se jedná o úvodní
zpìv k bohoslužbám, které byly slouženy na
poèest Bohorodièky, Panny Marie, každou
adventní sobotu.
Døíve se roráty zpívaly nejen v kostele,
ale lidé si je zpívali i doma. Zpìvy mívaly 18,
20 nebo i 60 slok a vyprávìly, co všechno se
stalo, než se Ježíš narodil, a jak lidé tehdy
èekali na Zachránce, který jim pøinese
spravedlnost a pokoj. I dnes se v nich zpívá,
jak se tìšíme, až si budeme moci
pøipomenout, že se Ježíš narodí. A když se
pak také pøemýšlí, jak všechny tyto události
souvisí i s naším životem, mùže se Ježíš
narodit tady a teï i pro nás.
Každé mìsteèko mìlo své roráty.
Spoleèné jim bylo to, že trvaly dlouho –
tøeba i dvì hodiny. Chodilo se na nì obvykle
v mraze a za tmy už v pìt hodin ráno
a konèily tøeba až v sedm.
Umíte si to pøedstavit? Ti, kteøí na roráty
chodívali, mohli zakusit, co to znamená mít
svìtlo uprostøed tmy, a pak lépe chápali, že
pro lidi pohroužené do tmy toužebného
oèekávání na pøíchod Spasitele bylo
takovým svìtlem narození jeho Matky.
Navíc tak dávali najevo, že v adventu, tedy v
dobì pøípravy na pøíchod Zachránce, je
dobré bdít a být pozorný - i za cenu, že si
èlovìk musí ráno pøivstat.
Bylo to však také proto, že zpùsob života
byl tehdy jiný. Lidé vstávali brzy a chodili
spát taky brzy, protože se øídili tím, jak
vycházelo èi zapadalo slunce, a ne tím, co
ukazují hodiny. Dnes jsme svázáni
odmìøováním èasu a den nám zaèíná
stejnì v zimì jako v létì – škola v osm hodin
a práce nìkdy ještì døív. Jsou farnosti, kde
se roráty konají i dnes. Dospìlí i dìti si
udìlají èas a ráno si pøivstanou. Vezmou si
lampièky a ještì za tmy jdou do kostela. Po
bohoslužbì a nìkdy i spoleèné snídani na
faøe jdou domù. S sebou si možná nesou
radost a nadìji z toho, že si pøi rorátech
pøipomnìli, že Bùh nenechal lidi nadarmo
èekat, poslal jim Vykupitele a že se z toho
mùžeme radovat a být mu vdìèní.
Také v naší slavièínské farnosti
budou letos roráty, a to každou adventní
sobotu (7., 14. a 21. prosince) vždy
v 7 hodin ráno v kostele. Po nich se
sejdeme na faøe ke spoleèné snídani.
Hlavnì dìti, ale samozøejmì také
dospìlí, jste srdeènì zváni k dobrému
a smysluplnému prožití adventu.
Charita sv. Vojtìcha Slavièín
oznamuje že:
od 1. prosince 2013 bude možnost
zapùjèení odborných knih pro studenty
v oboru Sociální práce a Sociální pedagogiky.
k 1. listopadu 2013 se zmìnila telefonní
èísla jednotlivých služeb:
Øeditelství
Tel. è.: 571 112 200
Kanceláø (úèetní, vedoucí služeb pro os.
s postižením, os. asistence, DC Maják)
Tel. è.: 571 112 201
Peèovatelská služba Slavièín a zdravotní
služba
Tel. è.: 571 112 202
› 3. prosince 2013 bude od 9:00 hod. do
14:30 hod. otevøen bazar Charity sv.
Vojtìcha Slavièín (budova è.115 pod
kostelem) na podporu její èinnosti. Veškeré
zboží bude prodáváno za symbolické ceny
od 5,- Kè až 30,- Kè. V charitním bazaru
mùžete najít pøevážnì dìtské obleèení,
obuv, ale také nìco málo pro dospìlé.
Sortiment byl vìnován spoluobèany ze
Slavièína a okolí.
› Je možnost pøispìt na pomoc Filipínám,
které byly zasaženy nièivým tajfunem,
osobnì prostøednictvím sbìrných listin na
charitì Slavièín nebo na èíslo úètu
55660022/0800 variabilní symbol 133
Charita hledá nadšené dobrovolníky,
kteøí by se chtìli zapojit do pøípravy
a realizace lednové Tøíkrálové sbírky
2014 jako vedoucí skupinek. Sbírka bude
probíhat v termínu 4.1.2014. Požadavky
na vedoucí skupinek: musí být starší
15 let, bezúhonnost, platný obèanský
prùkaz.
Hlásit se mùžete do 13.12.2013.
Kontakt: Charita sv. Vojtìcha Slavièín
Zùbková Magda
tel.: 571 112 201 mob.: 734 435 242
PRO DÌTI, KTERÉ ODEŠLY PØÍLIŠ
BRZY – Centrum pro rodinný život
v Olomouci zve rodièe, kterým zemøelo dítì,
2. adventní nedìli 8. prosince 2013 na
setkání na Svatém Kopeèku u Olomouce.
Zvaní jsou i pøíbuzní a pøátelé tìchto rodin.
Zaèátek je v 15 hodin, setkání zahrnuje mši
svatou za tyto dìti a jejich rodiny
a doprovodný program. Úèastníci si
s sebou mají vzít svíèky (pøípadnì
lucernièku) a pokud chtìjí, tak i fotografii
dítìte. Bližší informace na webu
www.rodinnyzivot.cz nebo na telefonu:
587 405 250-3.
Centrum pro rodinný život zve manžele,
pøípadnì i jednotlivce žijící v manželství, na
Svatý Kopeèek u Olomouce na duchovní
obnovu. Jednodenní adventní zastavení
nese téma: „Manželé v adventu v Bibli
a dnes“ a povede ho P. Ludvík Døímal,
docent na katedøe køesanské výchovy CM
teologické fakulty v Olomouci. Souèástí
programu bude mše svatá, pøednášky,
pøípadnì práce v manželském páru.
K dispozici bude obèerstvení a na obìd
pizza. Nutné si vzít Písmo svaté. Místo:
Francouzský sál fary na Svatém Kopeèku.
Termín: 14. prosince 2013. Bližší
informace: Josef Záboj, tel.: 587 405 292,
e-mail: [email protected].
Podìkování
V nedìli 27.10.2013 jsme v rámci
ohlášené akce „OTEVØENÉ
BRÁNY“ navštívili náš kostel
sv. Vojtìcha, abychom poznali naši
slavièínskou dominantu i z jiného
úhlu pohledu, než je pro nás
obvyklé. Byla nám dána možnost
podívat se do míst, která se bìžnì
nenavštìvují a taky výstižnì
(jak slovnì, tak i fotograficky)
pøiblížena historie kostela od jeho
poèátkù až doposud.
Proto bychom rádi touto cestou
podìkovali sourozencùm
Kuželovým za jejich peèlivì
pøipravený výklad a doprovod
kostelem. Dìkujeme za èas, který
nám vìnovali a za pøíjemnì prožité
nedìlní odpoledne.
rodiny Dulíkova a Peškova
Pouš
„Kde lze nejzøetelnìji spatøit pravdu?“ zeptal se starého opata jeden novic. „V poušti,“ dostal pøekvapivou odpovìï. „V poušti? Ale vždy tam
nic není,“ divil se mladý mnich. „Drahý pøíteli, nìkdo tam je. Ty a Bùh. Pak kromì vás dvou už nic, je to tak. Proto tam lze spatøit pravdu v plnosti.”
- PASTÝØ strana 9 -
POHØBY
31.10. Štìpánka Žáková, 1921, Petrùvka
12.11. Libuše Horáková, 1941, Lipová
16.11. Veronika Adamèíková, 1922, Slavièín
ROZPIS SLUŽEB ŽEN, KTERÉ SE OBÌTAVÌ STARAJÍ O ÚKLID
KOSTELA
30.11. - 6.12.
7.12. - 13.12.
14.12. - 20.12.
21.12. - 27.12.
28.12 - 3.1.
4. 1. - 10.1.
Hrádek
Chovanèíková, Machù H., Humpolová st.,
Humpolová ml., Studenková A., Adámková J.
Rudimov
Petrùvka
Nevšová
Lipová
Kratièké pøíbìhy v rámeècích pod stránkami jsou z knihy Pozvání do
ticha, autor Juraj Jordán Dovala.
Øešení ze strany 7:
Svíce se jmenují: POKOJ, VÍRA, LÁSKA, NADÌJE.
Èím je advent pro køesana? ADVENT JE DOBA RADOSTNÉHO
OÈEKÁVÁNÍ PØÍCHODU JEŽÍŠE KRISTA.
Novinky ve farní knihovnì
Martin Buber: Problém èlovìka. Od Aristotela ke Kantovi,
Hegel a Marx, Feuerbach a Nietzsche.
Josef Šuráò: Je Bùh a duchovní svìt? Tajemství vzniku
vesmíru a života.
Papež František: Lumen fidei – Svìtlo víry. Encyklika papeže
je nabídnuta k upevnìní køesanské víry, osvìtluje její základy
a povzbuzuje k životu podle evangelia.
P. Jan Adamík SJ: Kristus: Král našeho života. Promluvy
jezuity P. Adamíka na duchovní obnovì v Pøerovì.
B. Meuser, N. Baer: YOUCAT (èesky). Pøíprava na biømování.
Neil Nedley: Život bez deprese. Kniha o prevenci a léèbì
deprese.
V. Griffinová, P. Musson, K. Allenová, E. Kissingerová: Cesta ke
svobodì. Jak pøekonávat své každodenní závislosti.
Marie Šulcová: Strach buší na dveøe. Pøíbìh knìze, který
pøistoupil na spolupráci s StB.
Jan Dobraczyòski: Pøelévat moøe. Román o papežství po
jaderné katastrofì.
Eduard Štorch: O Dìvín a Velehrad. Román z doby Velké
Moravy.
Pùjèovní doba je každou støedu od 9.00-16.30 hodin na faøe.
Marie Fojtíková
Peníze a radost
Peníze mají velice složitý vztah
k míøe štìstí a radosti.
(Edward Diener)
Je až s podivem, jak èasto se dnes mluví o penìzích.
Jenom dnes? Pohled do Bible ukazuje, že se s otázkou
penìz setkáváme jak ve Starém, tak v Novém zákonì.
A právì v Novém zákonì se toto téma objevuje velice
èasto. I zde zøejmì platí: Nic nového pod sluncem.
Nìkoho pøekvapí, že v knize Kazatel èteme: „Peníze
vyøeší všechno“ (Kaz 10, 19). Je to však z oddílu nadepsaného „Kletba
pošetilostí“ – a tìch je tam uvedeno hned nìkolik. Vztah k penìzùm
k nim zøejmì nìkdy patøí.
Prorok Izaiáš (Iz 55, 2) volá: „Proè utrácíte peníze, ale ne za chléb?
A svùj výdìlek za to, co nenasytí? Poslechnìte mì a jezte, co je dobré,
a se vaše duše kochá tukem!“
Jak to je s penìzi v našem životì? Pøedstavují smìnnou hodnotu. Bez
nich bychom se dnes tìžko najedli. Na druhou stranu nejde jen
o množství penìz, ale i o to, s kým se srovnáváme, jaké jsou naše
RÁDI VÁM POSLOUŽÍME UDÌLENÍM SVÁTOSTÍ
– nejvìtšího daru, který Kristus svìøil své církvi.
Protože však je k tomu tøeba dobrá pøíprava, ohlaste se nám:
Køest dìtí buï hned po narození nebo alespoò 1 mìsíc pøed køtem.
(Køty jsou zpravidla 3.nedìli v mìsíci po ranní mši sv.)
Pøíprava na køest dospìlých trvá zhruba 1 rok.
(Køest obvykle v sobotní Velikonoèní vigilii.)
Zamýšlený církevní sòatek nejménì 3 mìsíce pøedem.
(Sezdáváme jen ty, z nichž je alespoò jeden z naší farnosti.)
Svátost nemocných udìlujeme po individuální domluvì.
Možnost ke svátosti smíøení je pøedevším v pondìlí, støedu a pátek
asi hodinu pøed veèerní mší sv.
ÚØEDNÍ HODINY NA FAØE
Støeda
--------15.00 – 16.00
Pátek
8.30 – 9.30
15.00 – 16.00
Nebo po domluvì, pøípadnì v kostele po bohoslužbách.
V ostatních èasech bez záruky.
TELEFONICKÝ KONTAKT:
Fara (úøad) :
739 245 911
P. Miroslav (soukromé): 731 402 086
E-mail: [email protected]
Web: www.faslavicin.cz
Farní knihovna (na faøe): Støeda 9.00 – 16.30
PRAVIDELNÉ BOHOSLUŽBY VE FARNOSTI
SV. VOJTÌCHA VE SLAVIÈÍNÌ
NE
PO, ST, PÁ
SO
7.20 hodin
9.30 hodin
11.00 hodin
18.00 hodin
7.00 hodin
NE
1.12.
ÚT
3.12.
1. nedìle adventní – cyklus A
sv. František Xaverský
ST
4.12.
sv. Barbora
PÁ
6.12.
sv. Mikuláš
SO
7.12.
sv. Ambrož
NE
8.12.
2. nedìle adventní
PO
9.12.
Slavnost Panny Marie poèaté bez poskvrny
PÁ
13.12.
sv. Lucie
SO
14.12.
sv. Jan od Køíže
NE
15.12.
3. nedìle adventní
ÚT
17.12.
sv. Lazar
NE
22.12.
4. nedìle adventní
ÚT
24.12.
Štìdrý den
ST
25.12.
Slavnost Narození Pánì
prvotního høíchu
pøedstavy o tom, kolik penìz je tøeba k životu a jak to vztahujeme k tomu,
co sami máme.
Kolikrát se setkáváme s falešným pøesvìdèením, že „za peníze se dá
koupit všechno“. Pravda to není. Za peníze není možno získat úctu
druhých lidí – a zvláštì ne tìch, kteøí si naši úctu nejvíc zaslouží. Za
peníze není možno koupit moudrost. Žádné peníze nevedou k prožití
kvalitního, smysluplného života. A k tomu ještì platí: „Kdo miluje peníze,
penìz se nenasytí, kdo miluje hojnost, nemá nikdy dosti“ (Kaz 5, 9). Za
peníze není možno koupit lásku.
Výzkumy ukazují, jak je nebezpeèné udìlat si z penìz modlu. Èím
více penìz kdo získá, tím více je pøesvìdèen o tom, že si to zaslouží.
Pøitom se ukazuje, že ti, kteøí jsou závratnì bohatí, nejsou ani moudøejší,
ani kulturnìjší než ostatní, naopak èasto jim chybí cit pro druhé, pro ty
chudší.
Prorok Izaiáš i nás vybízí: „Vzhùru! Všichni, kdo žízníte, pojïte
k vodám, i ten, kdo peníze nemá. Pojïte, kupujte a jezte, pojïte
a kupujte bez penìz a bez placení víno a mléko!“ A ten, kdo toto pøináší,
nám øíká: „Èlovìk nebude živ jenom chlebem, ale každým slovem
Božím“ (Lk 4, 4).
Jaro Køivohlavý Není radost jako radost
PASTÝØ, zpravodaj farní rodiny sv. Vojtìcha ve Slavièínì. Slouží pro vnitøní potøebu farnosti. Øídí redakèní rada. Náklad 500 výtiskù. Pøíspìvky pøijímají Jana
Adámková, tel.: 608 746 325, e-mail:[email protected] a Zdenìk Durïák, tel.: 608 615 172. Mùžete je také vložit do oznaèené pokladnièky
v pøedsíni kostela, která je k tomuto úèelu urèena. Nepodepsané pøíspìvky se nepøijímají. Všem pravidelným i nepravidelným dopisovatelùm upøímné Pán
Bùh zapla. Náklady na 1 výtisk èiní pøibližnì 12 Kè. Srdeènì dìkujeme za vaše finanèní pøíspìvky. Další øádné èíslo vyjde 25.12.2013 na Slavnost Narození
Pánì. Uzávìrka bude v nedìli 7.12.2013. Pozn. Redakce nezodpovídá za obsahy jednotlivých pøíspìvkù. Provádí pouze jazykové a stylistické korektury.
V èláncích jsou otištìny necenzurované názory, postøehy a zkušenosti našich dopisovatelù a ètenáøù!
- PASTÝØ strana 10 -