1. hodina – Pozorování stavby květu lupou 1) Vzít s sebou lupy 2

1. hodina – Pozorování stavby květu lupou
1) Vzít s sebou lupy
2) Vzít s sebou květy
3) Květ položit na světlou podložku:
a) Pozorovat ho pouhým okem – uprostřed květu je pestík
- kolem něj tyčinky
b) Lupu k oku – pomalu přibližovat květ k lupě – až ostré obrysy
- nakreslit tyčinku do sešitu
- stejným způsobem pozorovat pestík
4) zápis:
květy – nápadná část většiny rostlin
- liší se barvou, tvarem, vůní, různým uspořádáním svých částí
květní lístky – a) volné – př. tulipán
b) srostlé – př. kosatec
květní obaly – přeměněné listy
a) nerozlišené – okvětí – květy složeny z lístků stejného tvaru a barvy – př. tulipán
b) květní lístky rozlišeny na - kalich (většinou zelený)
- korunu (jiná barva)
– př. pelaegonie
Pohlavní orgány – 1) Tyčinka (samčí): 2 části – a) nitka
b) prašník – zde se vytvářejí pylová zrnka
2) Pestík (samičí): 3 části – a) semeník – zde uložena vajíčka – z nich se mohou
vyvinout semena
b) čnělka
c) blizna
DÚ – uč. str. 6 – nakreslete do sešitu tyčinky a pestík
2. hodina – Květ, květenství
Význam květu – orgán, který slouží k pohlavnímu rozmnožování rostliny
Velikost květu – nejmenší – Drobnička (vodní rostlina) – průměr: 0,5 mm
- největší – Rafflesia (tropická rostlina) – průměr: až 1 metr
- ve střední Evropě – leknín – průměr: přes 10 cm
- nejdelší – ocún jesenní (tzv. naháček) – až 50 cm délky
Dělení dle souměrnosti – 1) souměrné – lze rozdělit pouze jednou rovinou na 2 stejné části
- př. hluchavka bílá
2) pravidelné – lze rozdělit více rovinami na 2 stejné části
- př. prvosenka jarní
3) nesouměrné – nelze rozdělit na 2 stejné části
- př. kozlík lékařský
Dle přítomnosti pohlavních orgánů – 1) oboupohlavní – květ má jak pestík, tak tyčinky – př. hloh
2) jednopohlavní – květ má buď jen tyčinky (samčí květ)
nebo pestík (samičí květ)
a) jednodomá – na 1 rostlině samčí i
samičí květy – př. kukuřice
b) dvoudomá – na 1 rostlině buď jen samčí
nebo samičí květy – př. vrba
mnohomanželná – na 1 rostlině jak jednopohlavní, tak oboupohlavní květy – př. jasan
Květenství – seskupení květů do různě složitých a uspořádaných souborů
- př.
- př
- hrozen
orchidej
- klas
pšenice
- jehněda
líska obecná, vrba jíva
- palice
puškvorec obecný, orobinec úzkolistý
- okolík
břečťan popínavý, svída krvavá
- úbor
kopretina, sedmikráska
- lata
ptačí zob, šeřík
Domácí úkol: překreslete si do sešitu tvary květenství z učebnice
3. hodina – Mikroskop
1) Připravit – mikroskop, podložní sklo, krycí sklíčko, kapátko, voda
2) Činnost – do kapky vody na podložní sklo pylová zrnka
- opatrně přiložit krycí sklíčko
- příprava mikroskopu – zrcadlo směrem ke světlu – v okuláru se musí objevit
rovnoměrně
- přiložit preparát na stolek mikroskopu – upevnit svorkami
- otáčení zaostřovacího šroubu – objektiv se nesmí dotknout preparátu
- zaostřuji zaostřovacím šroubem
- nakreslit do sešitu pylová zrna
- zapsat zvětšení – násobek čísla okuláru číslem objektivu
Zápis – Části mikroskopu: 1) optická část – zajišťuje vznik a promítání obrazu
- okulár (díváme se jím na preparát),
- objektiv (zachycují obraz preparátu),
- zrcátko
2) mechanická část – chrání optickou část a tvoří tělo mikroskopu
- stojan, stolek, svorky, zaostřovací šrouby,
tubus
Zvětšení – násobek čísla okuláru číslem objektivu
Historie – první mikroskop – 1590 – Zachrias Janssen (Nizozemí)
1610 – Galileo Galilei
Dělení – 1) Monokulární – sledujeme jedním okem
2) Bikulární – sledujeme dvěma očima
3) Trikulární – možnost připojit kameru
DÚ: Nakreslete do sešitu mikroskop ze str. 6
4. hodina – Orgány a organizmy
Orgán – skupina tkání či pletiv, která vykonává specifické funkce v organizmu
Orgány živočichů – srdce, plíce, mozek, oko, žaludek, slezina, slinivka, ledviny, játra, střeva,
kůže, děloha, močový měchýř
- vnitřní orgány – uloženy v hrudníku a břišní dutině
- transplantace – odnětí orgánu živému nebo právě zemřelému dárci a
nahrazení tímto orgánem poškozený orgán příjemce
Orgány rostlin – 1) vegetativní – kořen, stonek, list
2) reprodukční – květ, semeno, plod
Soustava orgánů – skupina funkčně příbuzných orgánů – př. vylučovací soustava
Organizmus – živá bytost – schopna – reakce na vnější podněty
- rozmnožování
- růstu a stabilní existence
Systém organizmů dle společných znaků a vlastností:
– zakladatel Carl von Linné – rozlišil říši minerálů, rostlin, živočichů
- názvosloví: 1) mezinárodní – v latině
2) národní – př. v češtině
-
druh organizmu určujeme rodovým (podstatné jméno) a druhovým (přídavné jméno)
jménem – př. skokan zelený
-
nejvyšší systematická jednotka: říše – viry, bakterie, prvoci, houby, rostliny, živočichové
-
další systematické jednotky: kmeny (živočichové) nebo oddělení (rostliny)
- třída, řád, čeleď, rod, druh
př. říše – živočichové,
kmen – členovci
třída – hmyz
řád – motýli
čeleď - babočkovití
rod – babočka
druh – babočka kopřivová
říše – rostliny
oddělení - krytosemenné
třída – dvouděložné
řád – kopřivotvaré
čeleď – kopřivovité
rod – kopřiva
druh – kopřiva dvoudomá
5. hodina – Buňky
- buňka – základní stavební část všech organizmů
1) Prokaryotická – např. bakterie
- jednoduchá vnitřní stavba
- obalena pevnou buněčnou stěnou
- nemají pravé jádro – chybí jaderná membrána
- mnohé mají bičíky (pohyb buňky)
2) Eukaryotická – 1) části společné pro buňku rostlin i živočichů:
a) cytoplazma – vnitřní prostředí buňky
b) jádro – řídí děje, probíhající v buňce
- zajišťuje rozdělení buněk
c) mitochondrie – slouží k výrobě energie z organických
látek za přítomnosti kyslíku
2) části, které obsahuje jen rostlinná buňka:
a) buněčná stěna – vnější obal buněk rostlin, bakterií i hub
- určuje tvar buňky
- propustná
- chrání před vnějším prostředím
b) membrána
c) chloroplasty – obsahují chlorofyl – fotosyntéza
d) vakuoly – obsahují vodní roztoky různých látek
3) části, které obsahuje jen živočišná buňka:
a) cytoplazmatická membrána – pružný a pevný vnější
obal buňky
- polopropustná
b) endoplazmatická retikula a Golgiho aparát:
- soustava membránových kanálků,
trubiček a váčků
- slouží k výrobě, úpravě a přenosu
bílkovin a dalších látek
6. hodina – Přírodní společenstvo
Populace – soubor jedinců jednoho druhu, kteří žijí v určitém čase na určitém místě
Biotop - soubor všech vlivů, které vytvářejí životní prostředí všech zde žijících organizmů
Společenstvo (biocenóza) – soubor populací všech druhů organizmů, které žijí v určitém
biotopu
- živá část ekosystému
Ekosystém – základní funkční jednotka v přírodě, ve které jsou v přímém vztahu všechny živé
složky s fyzikálními i chemickými faktory prostředí
Vědní obor studující společenstva – biocenologie
Rozdělení společenstev:
1) dle skupiny organizmů: a) Zoocenóza - živočichové
b) Fytocenóza – rostliny
c) Mikrobiocenóza – mikroorganizmy
2) dle původu: a) Přírodní – bez zásahu člověka (dnes se téměř nevyskytuje)
b) Přirozené – člověkem ovlivněné, které se ale blíží přírodnímu
c) Umělé – vytvořené člověkem
3) dle prostorového uspořádání (les):
Nadzemní patra – a) stromové (korunové) patro: 3 metry a více
b) keřové patro: 1-3 metry
c) bylinné patro: 0-1 metr
d) mechové patro: při zemi
Vztahy mezi organizmy a populacemi: a) vnitrodruhové
b) mezidruhové
Potravní řetězec: 1) Producenti – poutají sluneční energii a produkují organické látky
2) Konzumenti 1. řádu – býložravci
3) Konzumenti vyšších řádů – masožravci, všežravci
4) Rozkladači – živí se zbytky těl odumřelých živočichů
- rozkládají je na humus a minerální látky – výživa producentů
– uzavřený koloběh
+ cizopasné organizmy se přiživují na všech úrovních
7. hodina – Ekosystém, abiotické podmínky života
Abiotický faktor prostředí – faktor v životním prostředí, který nesouvisí s živými organizmy –
tzv. neživá příroda – ovlivňuje činnost organizmů
- př. podnebí, ovzduší, voda, vlhkost, teplota, půda, světlo, salinita,
koncentrace chemických prvků
Adaptace – schopnost organizmů přizpůsobit se vnějším faktorům, které jej ovlivňují
Ekologická nika – funkční a prostorové zařazení organizmů v ekosystému
Ekologická valence – rozmezí podmínek, za nichž je organizmus schopen přežít
- minimum, optimum, maximum
Fotosyntéza – proces v zelených rostlinách
- přeměna vody (H2O) a oxidu uhličitého (CO2) na kyslík (O2) a cukr
za přítomnosti tepla a slunečního světla
- probíhá v chloroplastu za přítomnosti zeleného barviva chlorofylu
Dýchání rostlin – přeměna cukru v životní energii
- přeměna kyslíku (O2) na oxid uhličitý (CO2)
- opak fotosyntézy
- fotosyntéza – zisk výživy (autotrofní organizmy)
- dýchání – zisk životní energie
Příklady ovlivnění abiotickými faktory:
1) teplota: živočichové – v chladnějších oblastech – menší těla i jejich části
- teplota ovlivňuje i - zbarvení (př. lední medvěd)
- chování (př. aktivita pohybu, zimní spánek)
2) ovzduší – adaptace na nedostatek kyslíku (rostliny)
tzv. dýchací kořeny – u stromů a keřů v bažinách nebo přílivových oblastech moří
- vyrůstají z kořenového systému kolmo vzhůru a vyčnívají z
půdy
3) voda: rostliny: hydrofyty – přizpůsobeny životu ve vodě – př. leknín
hygrofyty – ve vlhkých, bažinatých půdách – př. blatouch
xerofyty – suchomilné rostliny – př. jehličnany
sukulenty – př. kaktus
živočichové: př. velbloudi – omezené pocení, velmi suchý trus, hustá moč
- vydrží bez vody i několik měsíců
8. hodina – Řasy
Jednobuněčné řasy
– nejjednodušší rostliny
- tvořeny jednou buňkou
- mají chloroplasty – schopnost fotosyntézy
- rozmnožují se dělením
- vyskytují se hlavně ve vodě a vlhkém prostředí
- zástupci: 1) krásnoočko zelené – ve stojatých vodách
- má bičík – ústrojí pohybu
- ztratí-li chlorofyl → stane se prvokem (živočišná říše)
→ začne se živit heterotrofně
2) pláštěnka, zelenivka – ve vodě
3) zrněnka – vytváří zelené povlaky na kmenech stromů
4) váleč koulivý – tvořen skupinou spojených buněk některých řas
- tvoří tzv. kolonie – může obsahovat až několik tisíc buněk
spojených slizem
- součást planktonu v relativně čistých vodách
Mnohobuněčné řasy – tzv. stélkaté rostliny
1) šroubatka – chloroplasty mají šroubovitý tvar
– bylo na nich dokázáno, že fotosyntéza probíhá v chloroplastech
2) žabí vlas – ve sladké vodě
Dělení řas dle barvy: 1) Zelené
2) Hnědé – mořské chaluhy
3) Červené – tzv. ruduchy
Význam řas – uvolňují při fotosyntéze velké množství kyslíku
- součást planktonu – základ potravního řetězce ve vodě
- krmivo pro zvířata
- hnojivo
- potravina pro lidi
Organické látky – cukry, tuky, bílkoviny – obsahují uhlík (C) a poutají v sobě energii
Anorganické látky – př. voda, kyslík, oxid uhličitý
DÚ – zjistěte jaký je mezi nimi zásadní rozdíl
9. hodina – Laboratorní práce č.1 – Pozorování řas
1) přinést – kůra stromu se zeleným povlakem řas
2) připravit – každá skupina – mikroskop, 2 podložní skla, 2 krycí sklíčka, pinzeta, špendlík,
kapátko, kádinka s vodou, hadřík, kůra stromu se zeleným povlakem
řas
3) postup – a) z kousku odloupnutého povrchu kmene špendlíkem seškrábnout řasy na Petriho
misku
b) příprava preparátu: na sklíčko kapku vody a do ní nepatrnou část zeleného povlaku
opatrně přikrýt krycím sklíčkem
c) Příprava mikroskopu: zrcátko nastavit tak, aby pozorované pole bylo co nejvíce
osvětlené
- nejprve nastavit nejmenší zvětšení, pak zaostřit
d) Zaostřovat na max. zvětšení
e) Nakreslit do sešitu, co je vidět v mikroskopu
4) Otázky – a) v jakém prostředí tato řasa žije?
b) Co způsobuje zelené zbarvení řasy?
c) Jaký význam má chlorofyl pro život řasy?
10. hodina – Houby
1) Jednobuněčné – kvasinky – vyskytují se - v půdě
- na listech, květech i plodech rostlin
- uvnitř těl nebo na těle živočichů
využití – schopnost kvašení – proces při kterém přeměňují
cukerné roztoky v alkohol
druhy – př. kvasinka pivní - výroba piva a droždí (kvasnic)
- významné množství vitamínu B
2) Mnohobuněčné – buňky hub jsou podobné buňkám rostlin – neobsahují však chlorofyl →
nemají schopnost fotosyntézy
- hniložijné houby – živí se rozkladem odumřelých těl organizmů – rozkladači
→ uvolňují živiny do půdy (humus)
- většina hub
- parazitické houby – živí se na úkor jiných organizmů → způsobují houbové
choroby – př. rakovina hlíz brambor, kožní nemoci
- rozmnožují se - výtrusy
- dělení: a) bez plodnic - plísně
b) s plodnicí
Plísně – tělo je tvořeno spletí vláken – tzv. podhoubí
- př. plíseň hlavičková – bělavé povlaky na zahnívajících potravinách
štětičkovec – zelenošedé povlaky na citrusových plodech
- některé druhy: výroba antibiotik
- jiné druhy: výroba plísňových sýrů
hlízenka ovocná – choroby ovoce
POZOR !!!!!! PLESNIVÉ POTRAVINY NIKDY NEJÍME
Postup při otravě houbami – 1) pokus vyvolat zvracení
2) užít živočišné uhlí a co nejvíce vody
3) co nejdříve k lékaři
4) s sebou: zbytky hub a odpad z jejich zpracování, případně zvratky
- z toho: pozná se, jakou houbou došlo k otravě
POZOR!!!!
MNOHDY JDE O MINUTY
11. hodina – Houby s plodnicí
Stavba těla: 1) Podhoubí – bělavá složitě spletená vlákna v půdě
- výživa houby
2) Plodnice – a) třeň (lidově noha) – na ní často prsten
b) klobouk – na spodu buď rourky nebo lupeny
- lupeny mladých plodnic kryje blanitý závoj – později
přeměněn v prsten
- na povrchu lupenů nebo rourek – výtrusnice – z nich
vyrůstají výtrusy – zralé výtrusy vypadávají a ve vlhku
vytváří nová podhoubí
- některé houby mají na spodu třeně pochvu (tzv. kalich smrti) – podle ní
rozlišíme např. žampión ovčí (nemá ji) od nebezpečných muchomůrek
Mykorhiza – vzájemně výhodné soužití (tzv. symbióza) hub s kořeny stromů
Parazitické houby – př. václavka – na pařezech i živých stromech
- hniložijná i parazitická
choroš – pouze parazitická houba
Dělení hub s plodnicí: a) jedlé – př. hřib dubový, bedla vysoká, kozák březový
b) nejedlé – př. hřib žlučník – neohrožují lidské zdraví, ale mají odpornou
(hořčák)
chuť
c) jedovaté – př. muchomůrka zelená, červená, tygrovaná
Pravidla sběru hub – sbírat jen dobře známé houby
- odříznutí nožem – neničí podhoubí
- nikdy do igelitového sáčku (zapaří se)
- vždy je co nejdříve zpracovat
Uč. str. 11 -14
Ref: Zjistěte 10 druhů jedovatých hub a najděte o nich zajímavosti
12. hodina – Lišejníky
-
organizmy složené z houby a řasy – žijí spolu v trvalé symbióze
žijí na kmenech a větvích stromů, na kamenech i na povrchu půdy
velmi rozmanité – liší se tvarem i barvou
stavba těla – řasy – fotosyntézou vytvářejí organické látky, které houba spotřebovává
houba – poskytuje řasám vodu s minerálními látkami
- chrání svým tělem buňky řas před suchem (velmi odolné organizmy)
- jednoduché tělo – tzv. stélka – stavba – od vnější strany:
ochranná houbovitá vrstva
buňky řas
vlákna hub
příchytná vlákna (přichytává se jimi k podkladu)
zástupci – terčovka bublinatá – šedé povlaky na kůře stromů
- dutohlávka sobí – keříčkovité útvary na zemi
- roste i ve velmi chladných oblastech
- terčík zední – žluté povlaky (skály, zdi)
výskyt – osídlují i velmi nehostinná místa – polární oblasti, tundry, velehory
- nejčastěji na skalách, kamenech, kmenech a pařezech stromů, zdech, plotech, střechách
šíření – rostou velmi pomalu
- snadno se šíří do okolí – po vyschnutí - vítr
- nasají-li vodu – nové lišejníky
význam – 1) urychlují zvětrávání skal – vzniká půda
2) potrava živočichů v polárních oblastech
3) výroba barviv a léčiv
4) BIOINDIKÁTOŘI – ukazatelé čistoty ovzduší
- žijí jen tam, kde je čisté životní prostředí
Uč. str. 15 – 16
13. hodina – Mechy
výskyt – lesy – vlhčí místa, kde není vrstva listí
- mechové polštáře – složené z jednotlivých mechových rostlinek
- schopnost fotosyntézy (výživa)
druhy – liší se tvarem, někdy i barvou
- př. ploník ztenčený – zelené polštáře na lesní půdě
bělomech sivý,
Stavba těla – příchytná vlákna
lodyha s lístky
štět
tobolka s čepičkou
Rozmnožování – z výtrusů se vyvine vlákno podobné řase
z některých vláken – rostliny samčí, z jiných samičí
na samičích rostlinách – štět s tobolkou uzavřenou víčkem a zakrytou čepičkou
v tobolce výtrusy – po dozrání vypadávají
dostanou-li se do vlhka – vytváří vlákno
Význam – mechové polštáře zadržují hodně vody – voda se odpařuje postupně →
a) v lese je větší vlhkost vzduchu než v okolí i v době sucha
b) chrání lesní půdu před vysycháním a pomáhá ji zpevňovat
- žije v něm velké množství drobných živočichů
mezi mechy patří i rašeliníky – význam – fosilní zdroj energie
- akvaristika – úprava vody, materiál pro dna akvárií
- léčba lidí – rašelinné lázně
- hnojivo v zahradnictví – humus a lepší schopnost půdy
nasávat vlhkost
- izolační materiál
Uč. str. 16 – 18
DÚ – str. 16 – nakreslete do sešitu rostlinku mechu
14. hodina – 2. laboratorní práce – Pozorování mechů
1) Přinést – některý z druhů mechů
2) Příprava – mikroskop, podložní sklo, krycí sklíčko, pinzeta, špendlík, kapátko, kádinka s vodou,
hadřík, lupa, některý z druhů mechů
3) Postup: a) Do sešitu nakreslit mechovou rostlinku
b) Lupou pozorovat jeden lístek mechové rostliny – do sešitu nakreslit jeho tvar
c) Příprava mikroskopického preparátu – lístek mechu měříku – nakreslit do sešitu
několik nejlépe zřetelných buněk
3) Otázky – a) Jaký význam mají jednotlivé části pozorované rostliny?
b) Co mají společného zelené řasy a mechy?
c) Které části pozoruješ v buňkách mechových lístků?
Zbytek hodiny zkoušet
15. hodina – Kapradiny
-
výtrusné rostliny
cévnaté – jsou vytvořena jednoduchá vodivá pletiva
kapradiny - často tvoří rozsáhlé porosty v lesích na stinných a vlhkých místech
- v půdě – kořeny a podzemní stonek (oddenek) – z něho vyrůstají kořeny a na jaře
listy
– postupně se rozrůstá, větví →
kapradina se rozšiřuje do okolí
kapradiny (vytrvalé byliny)
- vývojový cyklus:
jaro – nové listy (tvar stočeného péra) – ochrana před nadměrným výparem vody – voda stéká
do středu - zavlažuje oddenek a kořeny
- fotosyntéza, výpar vody, dýchání
květen – na spodní straně listů se tvoří bělavé, později rezavě hnědé výtrusnice – zde se tvoří
výtrusy
léto – výtrusnice se prudce otevře a výtrusy jsou vymrštěny do okolí → vyklíčí z nich na
vlhkém místě drobné vlákno → později se změní v drobný lupínek → z něho pak nová
rostlina
podzim – listy zežloutnou, živiny z listů odvede voda do oddenku → listy odumřou
zima – přečkává ji v podobě kořenů a oddenku
Pletiva: a) dřevní části – tzv. cévice – vedou vodu a živiny do nadzemní části rostliny
b) lýková části – tzv. sítkovice – vedou produkty fotosyntézy do oddenku
Druhy kapradin – kapraď samec, papratka samičí, osladič obecný, kapraď osténkatá
Uč. str. 18 – 19
16. hodina – Plavuně, přesličky
Plavuně
– drobné byliny – vidličnatě větvený stonek
- šupinaté listy: a) zelené - fotosyntéza
b) žlutohnědé – nesou výtrusnice
- většinou chráněné rostliny
- druh – př. plavuň vidlačka
Přesličky
- byliny – článkovaný stonek – dutý a rýhovaný
- postranní stonky vyrůstají v přeslenech – tzn. vyrůstají z 1 kolínka hlavního stonku
- lodyhy: 1) na jaře – z oddenku vyrůstá nezelená lodyha s výtrusným klasem
– po uzrání a vypadání výtrusů uschne a opadne
2) v létě – po zaschnutí jarní lodyhy vyroste zelená lodyha
– fotosyntéza – tvorba organických látek – část z nich se přesune jako zásoba
do oddenku – tak přečká zimu
- druh: př. přeslička lesní, přeslička rolní
Tvorba černého uhlí:
- v prvohorách – před stamiliony let
- u nás stromovité (až 30 metrů vysoké) kapradiny, plavuně i přesličky – vytvářely
rozsáhlé lesy
- ukládání odumřelých zbytků v močálech – zde miliony let
- dostávaly se hlouběji pod zemský povrch – bahno, písek, pohyby zemské kůry
- bez přístupu vzduchu – prouhelňování – vznik černého uhlí
Uč. str. 20 – 21
17. hodina – Nahosemenné rostliny
Semenné rostliny – nejvíce rozšířená skupina rostlin
- dělení: a) nahosemenné – semena - jsou „nahá“ – nejsou ukryta v plodech
- nacházejí se v šišticích (šiškách)
- šišky se skládají ze šupin přirostlých na
vřeteno
b) krytosemenné
Nahosemenné rostliny: a) jinany
b) jehličnany
Jinany
– největší rozvoj v druhohorách
- dnes – pouze jediný druh – jinan dvoulaločný (Ginkgo biloba) - pěstuje se i u nás
- volně v JV Číně
- využití – příprava léčebných preparátů a kosmetických přípravků
Jehličnany
– většinou stále zelené dřeviny – stromy nebo keře
- hlavní znak – jehlicovité listy – na zimu neopadávají (s výjimkou modřínu)
- další znak – v jehlicích i ve dřevě pryskyřičné kanálky – ochrana před dřevokaznými houbami
- př. borovice lesní – dřevnatý stonek – spodní část se nazývá kmen
- horní část – u mladých rostlin se pravidelně větví
- dle počtu pater lze usuzovat na věk
- u starších borovic – zůstávají jen horní větve –
ty tvoří korunu stromu
- kořenová soustava – hlavní kořen – nejhlubší často až do hloubky 15 metrů
- postranní kořeny
rod borovice – nenáročné na podmínky
- strom (př. borovice lesní) i keř (př. borovice kleč)
- jehlice ve svazečcích po 2, 3 i 5
- při silném větru se nevyvrátí, ale zlomí (hluboké kořeny)
- velké množství pryskyřice (smůly)
Učebnice str. 22
18. hodina – Nahosemenné rostliny (rozmnožování)
-
na větvích vyrůstají samčí a samičí šištice
-
samčí – v nich velké množstvím pylu (samčí pohlavní buňky)
samičí – v nich dvě nechráněná vajíčka (samičí pohlavní buňky)
-
větrosnubné – opylení pomocí větru (přenos pylových zrnek na povrch vajíček)
-
pylová zrnka zde klíčí – dojde k oplození – samčí pohlavní buňka splývá se samičí
-
po oplození se vajíčka přeměňují v křídlatá semena a samičí šištice dřevnatí → vzniká
šiška → za sucha se rozevírá → uvolňují se zralá semena → pomocí křídel se rozšiřují do
okolí → z vyklíčených semen vyrůstají semenáčky
-
většina uzrálých semen nevyklíčí – nedostanou se do vhodných podmínek (obvykle
nedostatek vody)
-
nevyroste ani řada semenáčků – nedostatek světla nebo živin
- mráz, sníh, okus zvěří
-
druhy rozmnožování: a) pohlavní – podstatou je oplození – splynutí pohlavní buňky samčí
a samičí
b) nepohlavní – vzniká-li nový jedinec pouze z jedné buňky (výtrusu)
nebo z části jedné rostliny (př. rozrůstání mechů či
kapradin)
-
u všech jehličnanů dochází postupně po několika letech k výměně jehlic → stále zelené
rostliny (výjimkou je modřín)
-
jehlice spadlé na zem se obvykle rozkládají velmi pomalu
-
lesní půda je chudá na humus – zákaz odnášet ji z lesa
-
nečistoty z ovzduší – působí dlouhou dobu na jehlice stromu – poškozují je
- jehlice hnědnou a dříve opadávají – strom postupně hyne
- nejvíce citlivé – jedle a na horách smrky
Učebnice str. 22, 23, 25
19. hodina – Druhy jehličnanů
-
rozšíření - jehličnaté lesy (př. bor, smrčina, jedlina),
- smíšené lesy (př. jedlobučina)
- i samostatně
- borovice kleč – nad horní hranicí rozšíření lesa
Smrk ztepilý – mírné až chladné pásmo
- jehlice – hranaté, špičaté, na větvích všestranně rozestavěné
- kořeny mělké – silný vítr je vyvrátí
- koruna kuželovitá
- podlouhlé šišky visí dolů, nerozpadavé
- měkké dřevo – stavebnictví, výroba nábytku
- často umělé vysazovány smrkové monokultury
Jedle bělokorá – velký strom, kmen rovný, hladký, šedobílý
- jehlice tupé, ploché, ve dvou řadách, na spodní straně 2 bělavé proužky
- šišky – podlouhlé, postaveny vzhůru, na větvích rozpadavé
Borovice lesní – ploché, dlouhé, ostře špičaté jehlice, ve svazečcích po 2
- šišky malé nerozpadavé
- výroba nábytku
Další druhy borovic: Borovice černá, Borovice vejmutovka, Borovice kleč atd.
Modřín opadavý – ve vyšších polohách, na okraji lesů (světlo)
- jehlice na zimu opadávají
- výroba nábytku
Drobné stromy nebo keře:
Jalovec obecný - chráněná rostlina
- výroba koření, likérů
Tis červený - celá rostlina je jedovatá (kromě plodu)
- chráněná rostlina
Další jehličnany – zerav západní (tůje) – živé ploty
- zerav východní, cedr, sekvojovec (mamutí strom)
Učebnice str. 24
20. hodina – 3. laboratorní práce – pozorování jehličnanů
1) Přinést – větvičky jehličnanů, šišky, kousky borky, semena
2) Potřeby – lupa, pinzeta, učebnice, větvičky jehličnanů, šišky, kousky borky, semena
3) Postup – a) pozoruj předložené části jehličnanů – bez lupy i slupou
b) Vyber a přiřaď k sobě ty části jehličnanů, které k sobě patří
c) Urči jednotlivé jehličnany
4) Otázky – a) Dle kterých znaků můžeme určovat jehličnany?
b) Které druhy jehličnanů jsi určil?
c) Jak se rozšiřují semena jehličnanů?
d) Proč jsme vynechali tis?
21. hodina – Krytosemenné rostliny
lesy – jehličnaté, smíšené, listnaté
lesní podrost – keře a byliny, které v lese rostou pod stromy
- patra – keřové, bylinné, mechové
stonky: 1) dřevnaté - stromy a keře
2) dužnaté – byliny
Byliny - v jehličnatých lesích často – šťavel kyselý
- v listnatých lesích často – lipnice hajní
šťavel kyselý – drobná bylina, rostoucí do výšky 5 – 15 cm
- květy – jednotlivě na tenké stopce, která převyšuje listy
- kvete v dubnu a květnu
- listy – pouze přízemní – lodyha zcela zakrnělá
- jednotlivé listy mají srdčitý tvar – na spodní straně chlupy
- oddenek – podzemní přeměněný stonek – rozrůstá se vodorovným plazením –
rozvětvuje se do okolí
lipnice hajní – trsnatá tráva – výška: 30 – 80 cm
- stéblo – tenké, bohatě olistěné
- listy – ploché až svinuté – modro až tmavě zelené
- kvete od května do června
Šťavel i lipnice - květy: samčí i samičí část – samčí – tyčinky (tvorba pylu)
- samičí - pestík
- opylení – přenos pylu z tyčinek na pestík – šťavel – pomocí hmyzu
- lipnice – pomocí větru
- pyl se zachytí na blizně pestíku → vyklíčí → prorůstá čnělkou (pylová láčka)
→ samčí pohlavní buňka pronikne do semeníku → zde jsou uložená vajíčka
- oplození – splynutí samčí i samičí pohlavní buňky → z vajíčka vznikne semeno
a ze semeníku plod
Uč. str. 26
22. hodina – Krytosemenné rostliny
Krytosemenné rostliny – semena jsou uložena v plodech
- druhově mnohem bohatší než nahosemenné
Vytrvalé byliny – byliny, které přezimují v podzemí v podobě hlíz, oddenků, cibulek a
povrchových výběžků
- nadzemní části rostliny hynou
- na jaře vyrážejí nové rostliny
- každý rok kvetou a vytvářejí další semena
Hlíza – rostlinný orgán různého původu, ve kterém se ukládají živiny
- často bývá ztlustlá – navýšení kapacity
- zásobárna živin – využívá se v nepříznivém období
- oddenková hlíza - brambor
- stonková hlíza – kedluben
- kořenová hlíza – orsej jarní
Cibulka – podzemní zásobní orgán rostlin – někdy přesahuje nad zemský povrch
- vznikla přeměnou listů a dolní části stonku
- části: kořeny, podpučí, pupen, šupiny
Ekologická nika – organizmus se dokáže přizpůsobit podmínkám prostředí
- občas vede k vývoji nových druhů organizmů
- př. v lese – mnoho lesních bylin rychle raší a kvete brzy na jaře, kdy jsou stromy
ještě bez listů – byliny tak mohou využít plné osvětlení
- živiny k tomu čerpají z podzemních částí, v nichž přezimovaly
Vegetativní rozmnožování – druh nepohlavního rozmnožování (jinak než pomocí výtrusů a semen)
- častý u vytrvalých bylin, bakterií a hub
- některé rostliny – zvláštní nepohlavní rozmnožovací orgány
- př. jahodník – z přízemních listů rostou šlahouny →
v určité vzdálenosti zakořeňují →
zde rostou nové rostliny
- další příklady – oddenky – kosatec,
- hlízy – brambory
- stonek – kaktus
23. hodina – Druhy lesních bylin
sněženka předjarní – jarní rostlina – kvete od února do března – bílé květy
- vlhká půda – louky, listnaté, smíšené lesy
- mírně jedovatá
- ohrožená (chráněná)
bledule jarní – jarní rostlina – kvete od února do dubna
– bílé květy se žlutou až zelenou skvrnou pod špičkou
- vlhká půda – louky, lesy
sasanka hajní - listnaté lesy
- plazivý oddenek – na konci lodyhy 1 bílý květ s 6 okvětními lístky
- čerstvě utržená rostlina je jedovatá - 30 rostlin: smrt dospělého člověka
- po kontaktu s očima a kůží – záněty, puchýře
- po usušení: lék proti revmatu (jedovatost mizí)
jahodník obecný – lesní jahoda
- výskyt: slunná místa v lesích
- léčivý – látková výměna, žaludek, střeva, močové cesty, hemeroidy
- mladé listy, kořen, zralé plody
prvosenka jarní – petrklíč
- listy v přízemní růžici
- vonné žluté květy
- příprava čajů: léčba horních i dolních cest dýchacích
svízel vonný – květy: drobné bílé, krásná vůně
- lékařství – masti na drobná poranění
- léčitelství – dobré usínání
- mírně jedovatá droga
konvalinka vonná - plod: jedovatá jasně červená bobule
vraní oko čtyřlisté - plod: jedovatá kulatá černá bobule – odporná chuť
plicník lékařský - lidové léčitelství: léčba plicních nemocí
Další druhy: violka lesní, vrbka úzkolistá, pomněnka lesní,
uč. str. 28 -29
24. hodina – Ochrana rostlin
les – různobarevné květy vytvářejí často nádherné pestré koberce
mnohé lesní rostliny obsahují – léčivé nebo vonné látky
- jedovaté látky
rozmanitost bylinného patra – závisí na druhu lesa
- význam pro život lesních živočichů
mnohé rostliny – vzácné (řídký výskyt)
některé druhy – hrozí jim vyhynutí
příčina - změny prostředí vlivem lidské činnosti
- některé rostliny se jim nedokáží přizpůsobit
- př. kácení lesů, změna druhového složení, zavlečení nepůvodních druhů,
jedovaté chemické látky v ovzduší apod.
následek: vyhynutí jednoho druhu může vést k zániku dalších druhů organizmů, které jsou na něm
závislé (vzájemné vztahy v ekosystému, kauzální řetězec)
- vyhynulé rostliny nejsou v ekosystémech nahraditelné – ochuzování ekosystémů
ochrana rostlin – velký význam pro život lesa – jeho bohatost a krásu
- některé druhy rostlin se dle zákona nesmí trhat,
- jiné druhy – zákaz vyrývat jejich podzemní části
!!! ZBYTEČNĚ NETRHÁME ŽÁDNÉ ROSTLINY !!!!
!!! V LESE NIC NENIČÍME A CHOVÁME SE SLUŠNĚ !!!!
25. hodina – Listnaté stromy
-
výrazně se liší od jehličnatých stromů svými listy - na zimu opadávají
– zploštělé se síťovou žilnatinou
- části – řapík
čepel (buď jednoduchá nebo složená z jednotlivých lístků)
-
společné znaky s jehličnatými stromy - kořenová soustava, zdřevnatělý stonek (kmen a
koruna)
-
druhy listnatých stromů:
1) Čeleď: Bukovité
a) Dub letní – společenstva: doubravy
- výskyt: teplejší oblasti (nížiny)
- dlouhověký – až 500 let
- větrosnubný (opylovaný větrem)
- jednodomý – jak samčí, tak samičí květy vyrůstají na jedné rostlině
- kvete na jaře – květy – samčí - jehnědy
samičí – drobné, nenápadné
- listy – typický tvar
- kmen – tmavě hnědý
- dřevo – velmi tvrdé – nábytek, parkety, pražce, vodní stavby (nehnije)
- koruna – solitérní stromy – velice široká
- v lese – omezena ostatními stromy
- plod – žalud – potrava pro lesní zvěř
- tzv. duběnky – nejsou plody, ale vývojové stádium hmyzu
- další druhy: dub zimní, dub cer,
b) Buk lesní – společenstva: bučiny
- větrosnubný, jednodomý, jednopohlavní květy
- dřevo – velmi tvrdé – parkety, nábytek
- rozdíl od dubu : a) tvar listů – čepel je vejčitá
b) barva kmene – šedý (hladký)
c) plod – bukvice – potrava pro lesní zvěř
26. hodina – Druhy listnatých stromů
2) Čeleď : břízovité
a) Bříza bělokorá - plevelný strom s bělavým kmenem a s jehnědy
- dřevo: měkké (vhodné pro rozdělávání ohně v přírodě)
- další druhy: bříza bradavičnatá
b) Habr obecný – společenstva: habřiny
- kmen – hladký, tmavošedý
- dřevo – tvrdé – nábytek, dřevěné součásti nářadí
c) Olše lepkavá – společenstva: olšiny (trvale vlhká půda)
- dřevo: měkké, sytě žlutočervené
- kmen: v mládí - hladký, šedivý
ve stáří – rozpraskaný černohnědý
- listy - mladé lístky lepivé
- opadávají zelené
- výskyt - často na březích řek a potoků nebo v močálech
– pod vodou neomezená trvanlivost
- význam: zpevňování břehů potoků
d) Líska obecná – plod - lískové oříšky
- dřevo – řezbářství, košíkářství
3) Čeleď: javorovité – specifický tvar listů – Kanada
- využití – javorový sirup – přírodní sladidlo
- dřevo – nábytek, smyčcové hudební nástroje
- druhy – př. javor klen, javor babyka (může být i jako keř)
4) Čeleď: lipovité – př. lípa srdčitá – náš národní strom, může žít i tisíc let
- listy - typicky srdčité
- květy – medonosné, léčivé
- dřevo – měkké (řezbářství)
- další druhy – př. lípa velkolistá
uč. str. 33
27. hodina – Druhy listnatých stromů a keřů
5) Čeleď: vrbovité – př. vrba jíva – dvoudomá rostlina (samčí a samičí strom)
- samčí květy – jehnědy (tzv. kočičky)
- velmi měkké dřevo - pomlázka
- výskyt – v místech s dostatkem vody a světla
- zejména v okolí řek a v místech ovlivněných
člověkem (lomy, železniční náspy apod.)
- další druh – tzv. smuteční vrba
další listnaté stromy: topoly – rychle rostoucí dřeviny, cíleně pěstované pro produkci biomasy
- druhy: př. topol bílý
jilmy – dřevo - dobře ohebné, nesnadno se štípe
- výroba ohýbaného nábytku, luku, pažeb pušek atd.
jírovec maďal – okrasný strom parků a alejí
– plod: tzv. nejedlý kaštan
kaštanovník setý – plodem je jedlý kaštan
- silný alergen
Keře – v lesích tvoří tzv. keřové patro
- rozdíl od stromu: absence hlavního kmene – k větvení dochází u země nebo těsně nad ní
a) bez černý – plody černé (u bezu hroznatého: červené)
- semena šířena ptáky
- využití – řada léčivých účinků
- bobule (bezinky) – přísada do kompotů, likéry, marmeláda
- přísloví – před heřmánkem smekni a před bezem klekni
b) ostružiník maliník – rostou na něm maliny
c) ostružiník křovitý – rostou na něm ostružiny
d) brusnice borůvka – rostou na ní borůvky
e) brusnice brusinka – rostou na ní brusinky
f) vřes obecný – zdroj potravy pro ovce a jeleny – při nízké sněhové pokrývce
- využití – dříve místo chmele do piva
- kvalitní med
uč. str. 30 – 34
28. hodina – Měkkýši
-
bezobratlí živočichové
přes 100 000 druhů
dělení: plži, mlži, hlavonožci
-
hlavní znaky: 1) měkké tělo – dělí se na hlavu, nohu a útrobní vak
2) nemají vnitřní kostru
3) vnitřní orgány ukryty v útrobním vaku
4) útrobní vak kryt pláštěm – na povrchu vápníková schránka
a) plži – ulita (někteří bez ní)
b) mlži - lastura
c) hlavonožci – buď zcela chybí (chobotnice)
nebo přeměna v sépiovou kost
(sépie)
5) rozmnožují se pohlavně, buď vejcorodí nebo živorodí
6) některé druhy – př. hlemýžď zahradní – hermafroditi – jeden organizmus
má samčí i samičí pohlavní orgány
7) vývin buď přímý (vylíhlý jedinec je podobný dospělci) nebo přes larvu
Plži – nejpočetnější skupina měkkýšů
- žijí na souši i ve vodě
- v ústní dutině orgán podobný jazyku – příjem rostlinné potravy
- př. slimák popelavý – stavba těla – noha (vylučuje se sliz – usnadňuje pohyb)
- hlava - na ní dva páry tykadel (velmi citlivá,
vysunovatelná) – na delším páru oči
- štít – na hřbetě za hlavou
- chrání útrobní vak (u hlemýždě ulita)
- zima – zahrabaní v listí a pod kameny
- jaro – vajíčka, přímý vývoj
- potrava pro brouky, ptáky, obojživelníky i savce
- další druhy – hlemýžď zahradní, páskovka hajní
Mlži – sladké vody, moře – př. škeble rybničná, perlorodka říční, ústřice jedlá
Hlavonožci – pouze v moři – živí se dravě, jednoduchý mozek, oko podobné obratlovcům
- př. sépie, krakatice (až 20 metrů), chobotnice
Uč. str. 35
29 hodina – Členovci
-
nejpočetnější kmen z říše živočichů
-
Znaky – 1) tělo – nejčastěji rozlišeno na hlavu, hruď a zadeček
2) kutikula – vrstva pokrývající povrch těla
- opora těla, ochrana vnitřních orgánů
- tvoří vnější kostru těla (určuje jeho tvar a rozměry)
- brání růstu – svlékána a nahrazována novou
3) četná smyslová ústrojí – př. na tykadlech, končetinách
4) dýchání – buď celým tělem nebo dýchacími orgány (žábra, plicní vaky,
vzdušnice)
5) cévní soustava – otevřená – krev není v cévách, ale volně v těle
6) většinou oddělené pohlaví – přímý vývoj nebo přes larvu
- Hlavní skupiny: 1) pavoukovci
2) korýši
3) vzdušnicovci (mnohonožky, stonožky, hmyz)
-
Pavoukovci – 1) pavouci
2) sekáči
3) roztoči
4) štíři
- hlavní znaky pavoukovců – 1) tělo složené ze 2 částí – hlavohruď, zadeček
2) první pár končetin přeměněn v klepítka – příjem potravy
3) druhý pár – přeměna v makadla - hmat
4) 4 páry kráčivých končetin
5) nervová soustava – na břišní straně těla
- zachycení a zpracování podnětů působících
na organizmus a zajištění odpovídající
reakce na ně
6) cévní soustava – na hřbetní straně těla
- transport živin, plynů a odpadních látek z tkání
nebo do tkání (tkáň: soubor podobných buněk,
které plní určitou funkci – př. svalová, nervová)
30. hodina – Pavouci, sekáči
Pavouci
Znaky – 1) hlavohruď je se zadečkem spojena krátkou stopkou
2) křižák – na hlavohrudi - 8 drobných oček a ústní ústrojí
- klepítka – tvar drápků – ústí do nich jedová žláza s jedem
- makadla – samci jimi předávají pohlavní buňky do těla samic
- na zadečku – světlé skvrny v podobě kříže
3) mimotělní trávení – do kořisti nanesou trávící šťávy → rozložení vnitřních tkání →
vzniklou tekutinu pavouci nasávají
4) některé druhy staví sítě – na konci zadečku snovací bradavky → z nich vylučuje
tekutinu, která na vzduchu tuhne → pavučinové vlákno →
posledním párem končetin je spřádáno do sítí (instinktivní
chování – vrozené, nemusí se ho učit) → do nich chytá
kořist (nejčastěji hmyz)
5) oddělená pohlaví – samečkové menší (někdy je po spáření samička sežere)
- samička klade oplodněná vajíčka do pavučinových obalů – kokonů
- dospělci před zimou hynou
- na jaře – přímý vývoj
Druhy – př. křižák obecný, sklípkani, tarantule, snovačka jedovatá (černá vdova)
Sekáči
Znaky – 1) hlavohruď není se zadečkem spojena krátkou stopkou
2) netkají sítě – kořist chytají dlouhými nohami
3) v případě nebezpečí – odhodí některou z dlouhých nohou → ta se po odhození sama
pohybuje (seká) → zaujme nepřítele a sekáč unikne
Druhy – sekáč domácí
Učebnice str. 36
Bude písemka – od druhů lesních bylin
31. hodina – Štíři, roztoči, lesní korýši
Štíři
- silně vyvinutá makadla v podobě klepet
- na zadečku hrot s jedovou žlázou – draví živočichové
- př. štír kýlnatý (dříve Slapy), štír egejský
Roztoči
-
drobní živočichové
hlavohruď je se zadečkem srostlá v jeden celek
nejčastěji žijí v lesní půdě: řada z nich zde napomáhá rozkladu zbytků organizmů na humus
-
klíště obecné – žije hlavně v listnatých lesích (na keřích, travinách a spadlých listech)
- živí se sáním krve živočichů
- samička může nasát tolik krve, že se její tělo zvětší až 300krát
- při zakousnutí – vnáší do těla látky, které tiší bolest a brání srážení krve
- svědění až po pevném zakousnutí
- vnější cizopasník (parazit) – žije na povrchu těl jiných živočichů na jejich
úkor
- velmi nebezpečné – klíšťová encefalitida (zánět mozkových blan)
- borelióza – v neléčené fázi napadne nervovou soustavu
- klíště vykývat a ránu vydezinfikovat – nevytahovat ho násilím → mohlo by
se přetrhnout a část zůstat v těle
- problémy většinou indikuje červená skvrna – v okolí místa přisátí
Lesní korýši
- druh – stínka obecná – žije zejména v listnatých lesích (pod kameny, kůrou stromů a ve
spadaném listí)
- přispívá k vytváření humusu v lesní půdě
- svrchní část těla chráněna článkovaným krunýřem šedohnědé barvy
- článkovité končetiny – společný znak s pavouky
Uč. str. 36-37
32. hodina – Vzdušnicovci
-
nejpočetnější skupina členovců
-
společný znak – vzdušnice – trubičky, pomocí nichž dýchají vzdušný kyslík
- ústí na povrch těla - kyslík proudí přímo ke tkáním
-
dělení: a) Mnohonožky
b) Stonožky
c) Hmyz
Mnohonožky – žijí pod listím, kameny i kůrou stromů
- tělo – zpevněno krunýřem (kruhové)
- na každém článku dva páry nohou
- většinou býložravci
- druhy: př. mnohonožka zemní, svinule lesní (při ohrožení se svinuje do kuličky)
Stonožky – tělo měkké, zploštělé
- na každém článku pouze jeden pár končetin – směřují do stran
- živí se dravě
- př. stonožka škvorová
Chvostoskok – velmi drobný a velmi častý živočich
– podílí se na tvorbě humusu
- dovede skákat pomocí zvláštní vidlice na zadečku
Hmyz – nejpočetnější skupina živočichů – přes milion známých druhů
- odhad – 20 milionů dosud nepopsaných druhů
- Znaky: 1) tělo rozděleno na hlavu, hruď zadeček
2) na hlavě jeden pár tykadel
3) ústní ústrojí přizpůsobené k druhu přijímané potravy
– př. kousací (střevlík), bodavě sací (komár), sací (motýli)
4) jeden pár složených očí – každé oko složeno z mnoha malých oček, které
společně vytvoří mozaikový obraz
5) na hrudi – dva páry blanitých křídel (u brouků 1 pár přeměněn v krovky)
- tři páry končetin
učebnice str. 38
33. hodina – Hmyz
Dělení dle způsobu rozmnožování:
1) hmyz s proměnou nedokonalou (vajíčko → larva → dospělec) – larvy se podobají dospělci
- př. vážky, vši
2) hmyz s proměnou dokonalou (vajíčko → larva → kukla → dospělec)
- př. blechy, brouci, motýli
Mravenci – zástupci hmyzu blanokřídlého
- některé druhy mají žihadlo
- př. mravenec lesní – kousací ústní ústrojí
- nepřímý vývoj s proměnou dokonalou
- na konci zadečku – jedová žláza – kyselina mravenčí
- užitečné soužití se mšicemi – mravenci je rozšiřují po okolí
- mšice vytvářejí sladkou šťávu, kterou mravenci sají
- podobné vztahu člověka a hospodářských zvířat
- mraveniště - typické kuželovité kupy ze zbytků rostlin (hlavně z jehličí)
- nadzemní i podzemní část
- žijí v něm i jiní živočichové
složitě uspořádané vztahy – několik různých skupin mravenců – celek: kolonie
- nejvíce – neplodné bezkřídlé samičky – dělnice – starají se o larvy
- nejvyšší postavení – královna (oplozená samička – matka)
- okřídlení mravenci – vylétají z mraveniště → rojí se → oplození
samiček → po oplození samečkové hynou a
samičkám opadnou křídla (dělnice je dovedou
zpět do mraveniště)
- v jednom mraveništi velký počet matek (rozdíl od včel)
- nedostanou-li se oplozené samičky zpět do mraveniště, mohou
založit mraveniště vlastní – mezi mraveništi války
všežraví – zahubí mnoho býložravého hmyzu a očistí les od zbytků uhynulých živočichů
ochrana mravenišť – důležitá součást ochrany přírody
uč. str. 38 – 40
Referát: Sociální život mravenců
34. hodina – Obojživelníci
– část života žijí ve vodě, část na souši
- vyvinuli se z ryb
Stavba těla – páteř složená z obratlů (lebka a 2 páry končetin)
- dýchají plícemi a kůží
- tenká kůže – obvykle s ochranným nebo výstražným zbarvením a jedovatým
výměškem
Společné znaky s rybami – 1) vývin ve vodě
2) proměnlivá teplota těla
3) pulci dýchají žábrami
4) kloaka – společný vývod soustavy vylučovací, trávící, pohlavní
Rozdílné znaky od ryb – 1) dva páry končetin
2) jazyk
3) holá, hladká kůže (na ní sliz) – kyslík snadno proniká do těla – s ním
i jedovaté látky – citliví na čistotu prostředí – u nás proto na řadě míst
vzácní – chránění živočichové
Potrava – draví živočichové – loví pavouky, hmyz, měkkýše atd.
Zimní strnulost - zimu přespávají ve ztuhlém stavu
Rozmnožování a vývin – v době rozmnožování žijí ve vodě
– na jaře sem putují – cestou hynou pod koly aut
- pohlavní rozmnožování
žáby – vnější oplození – samci ve vodě oplozují vajíčka nakladená samicemi
čolci a mloci – vnitřní oplození – samice kladou do vody již oplozená vajíčka
(někteří živorodí)
z vajíčka se líhnou larvy (pulci) – vývin v dospělého jedince: nejprve se vyvinou
zadní končetiny, později přední a u žab zanikne
ocas
Skupiny – 1) ocasatí – ocas po celý život, většinou noční lovci
- př. čolek obecný – tůně a zarostlá říční ramena,
tělo: 9 cm dlouhé
zploštělý ocas - rychlý pohyb,
- př. mlok skvrnitý – asi 20 cm, žluté skvrny na černé kůži, žije v lesích
2) žáby – krátké a zavalité tělo
- přední končetiny – kratší (4 prsty), zadní delší (5 prstů)
- u skokana velký rozdíl – pohyb skákáním
- u ropuchy malý rozdíl – pohyb lezením
- mezi prsty plovací blány
- velké vypouklé oči se třemi víčky
- vymrštitelný jazyk – lov hmyzu
35. hodina – Druhy žab, plazi
Druhy žab – 1) Kuňka žlutobřichá – nejčastěji - malé dočasné vodní plochy
(př. vyjeté koleje na nezpevněných lesních cestách)
- velikost 5 cm, bradavičnatá kůže
2) skokani – skokan hnědý, skokan zelený atd
- velikost asi 10 cm,
- žijí u rybníků se zarostlými břehy
- skokan hnědý – mimo rozmnožování žije na souši
- samci vydávají skřehotavý zvuk
3) ropuchy – velikost asi 15 cm – patří mezi velké žáby
- bradavičnatá kůže – ochrana před predátory
- vlhká místa, ve vodě jen v době rozmnožování
- př. ropucha obecná, ropucha zelená
4) rosnička zelená - velikost asi 6 cm, živí se mouchami
- žije na keřích a listnatých stromech
- je schopna se udržet na hladkých svislých plochách
- silný zvuk
Plazi
- suchozemští obratlovci – tělo pokryté tuhými rohovitými šupinami
- studenokrevní – teplota těla závisí na teplotě okolního prostředí
- vyvinuli se z obojživelníků – ryboještěři, ptakoještěři, dinosauři
- anatomie – dýchají výhradně plícemi
- mezi ústní a nosní dutinou tzv. Jacobsonův orgán – rozpoznání pachu kořisti na
velkou vzdálenost
- dokonalejší smysly než obojživelníci – barevné vidění
- schopnost rozpoznat i nepatrné změny
teplot
- rozmnožování – a) vejcorodí – vajíčka kladou na souš – podobná ptačím
- krokodýli se starají o hnízdo s nakladenými vajíčky
b) vejcoživorodí – vývoj jedince ve vajíčku uvnitř těla samice
- mláďata se líhnou při kladení vajec – př. slepýš křehký
c) živorodí – zárodek se vyvíjí v těle samice
- př. ještěrka živorodá
36. hodina – Druhy plazů
4 řády – 1) Želvy
2) Krokodýli
3) Šupinatí – hadi, ještěři
4) Hatérie – pouze 2 druhy – vývojově nejstarší – Nový Zéland
1) Želvy – krátké tělo kryto krunýřem – roste spolu s tělem
- zatahují do něj hlavu, končetiny i ocas
- žijí na souši i ve vodě
- př. želva bahenní - délka 25 cm, 100 let, i střední Evropa (ale velmi málo)
želva obrovská – 1,5 m, 200 kg, 300 let, Galapágy
2) Krokodýli – dlouhý, ze stran zploštělý ocas
- mezi prsty plovací blány
- silné zuby v zubních jamkách – jako savci
- př. krokodýl nilský – 5 metrů – Afrika
aligátor severoamerický – 6 metrů – USA
3) Ještěři – tělo pokryté šupinami – pokožku svlékají po částech
- některé druhy v nebezpečí odlomí ocas – doroste jim
- př. ještěrka obecná,
slepýš křehký – tělo bez končetin
chameleon, gekon, varan, leguán
4) Hadi – suchá pokožka pokrytá šupinami – svléká ji vcelku
- tělo bez končetin, oční víčka svléknou s pokožkou
- př. zmije obecná - až 1 metr dlouhá
- typická trojúhelníková hlava
- po hřbetě tmavohnědý klikatý pruh (u samic ale nevýrazný)
- rozeklaný jazyk – zkoumá okolní prostředí
- zuby – několik drobných a 2 duté – spojené s jedovou žlázou –
uštknutí
- potrava – hmyz, mláďata obratlovců, drobní hlodavci (myši, hraboši)
- zimu přežívá ve ztuhlém stavu v zemních děrách
- vzácná, chráněná
- člověka uštkne jen tehdy, když na ni šlápne – vždy nutné vyhledat
lékaře – před tím poraněnou část těla stáhnout obvazem nad ranou
směrem k srdci (každých 10 minut převazy, ránu nikdy nevysávat
ústy), minimum pohybu, otok ochlazovat vodou – u lékaře sérum
proti zmijímu jedu
- další hadi – užovka obojková, anakonda (amazonie), hroznýš (pralesy),
krajta, kobra (Indie), chřestýš (Amerika)
- nejjedovatější hadi – mamba černá (Afrika), kobra královská
37. hodina – Ptáci
-
vyvinuli se z dinosaurů
teplokrevní obratlovci – stálá teplota těla – asi 40 °C
křídla, peří, zobák
vejcorodí
-
peří – brk, prachové peří, obrysové peří (osten, prapory)
- opeření se pravidelně obměňuje
- 1) obrysové – a) krycí – kryje tělo, krk, hlavu
b) letky – peří na křídlech
c) rýdovací pera – na ocase
2) prachové – pod obrysovým – tepelná izolace
-
křídla – slouží k letu
- tučňáci – ploutvovitá vesla,
- někdy chybí – př. kivi jižní
-
běhák – zadní končetina
– přizpůsobena k různému pohybu – plování, lov, hrabání, šplhání atd.
- 4 prsty (3 dopředu, jeden dozadu) – zakončené drápy
-
zobák – bezzubý
- přizpůsoben k různému způsobu získávání potravy – př. lov (hmyz, ryby, další
živočichové), vysekávání larev hmyzu z kmenů stromů, požírání plodů atd.
Dravci – př. káně lesní – zahnutý zobák, silné drápy, bystré oči, výborný letec
- loví hlavně hraboše: krouží ve vzduchu a pak se na ně vrhá střemhlav
- další dravci – př. jestřáb lesní (loví i menší ptáky), sokol stěhovavý, poštolka
obecná, jestřáb lesní, orel skalní
Sovy – noční ptáci – velké nepohyblivé oči, výborný sluch
- hnízdí v opuštěných hnízdech dravců
- všechny zákonem chráněny
- př. kalous ušatý, výr velký (výška 70 cm), puštík obecný, sýček obecný, sova pálená
Dravci i sovy – udržování biologické rovnováhy – brání přemnožení hrabošů a dalších
živočichů
– důležitá ochrana i pro zemědělství
- dobré je vytvářet jim vhodné podmínky pro
hnízdění – př. nechávat v lese i staré stromy
Uč. str. 45 - 47
38. hodina – Ptáci v lese
Šplhavci – uzpůsobeni k hledání a vytahování larev ze stromů
- silný zobák dlátovitého tvaru (tesání do kmenů)
- dlouhý jazyk
- uzpůsobení ke šplhu po stromech
- šplhavé nohy – 2 prsty dopředu, 2 dozadu
- rýdovací pera (ocasní) – opora při šplhu
- hnízdí v korunách a dutinách stromů
- př. datel černý – stálý pták (tzn. celý rok žije v oblasti hnízdiště)
strakapoud velký, žluna zelená
Pěvci – běháky – přizpůsobené k pohybu po stromech – zadní prst je samostatně pohyblivý
- zobák – přizpůsoben k zobání
- hlasové ústrojí – tzv. syrinx
– zpěvem si vymezují území – hájí své teritorium (hnízdní okrsek)
- hnízda - miskovitá nebo využívají dutin po šplhavcích
- mláďata po vylíhnutí značně nevyvinutá
- někteří stálí, jiní stěhovaví (na zimu odlétají do jiných krajin – instinkt)
- potrava – hmyz, žížaly, plži, semena, plody atd.
- druhy – kos černý, krkavec velký, různé druhy sýkor (uhelníček, parukářka atd.)
pěnkava obecná, červenka obecná, drozd zpěvný (krásný zpěv),
- sojka obecná – varovným pokřikem upozorňuje živočichy na nebezpečí
- na zimu si dělá zásobu žaludů v půdě – mnohé nespotřebuje →
rozšiřování dubu
Kukačka obecná – živí se i velmi chlupatými housenkami, které jiní ptáci nesbírají
- hnízdní parazitizmus – vajíčka donese do hnízda zpěvného ptáka
- ihned po vylíhnutí z něj vytlačí vejce a pravá mláďata
- chováním a vzhledem se přizpůsobí svým pěstounům
- občas bývá krmená kukačka větší než krmící pěstouni
Ptáci v lese – velké množství druhů (všechny chráněni)
- velký význam – př. rozšiřování lesních plodů, ochrana před přemnožením (př.
hmyzu)
!!!!!! Neubližujeme jim !!!!!!
!!!!!! Při hnízdění se nepřibližujeme k hnízdům !!!!!!
Uč. str. 47 -50
39. hodina – Savci
-
vývojově nejpokročilejší skupina obratlovců
žijí na souši, ve vodě i ve vzduchu
vývin z plazů, prudký rozvoj po vyhynutí dinosaurů
-
znaky – 1) teplokrevnost – stálá teplota těla (36 – 39 °C)
2) naprostá většina rodí živá mláďata – po narození krmena mateřským mlékem
- zárodek se vyvíjí v těle samice –
vyživován placentou
3) oddělená pohlaví – občas pohlavní dimorfizmus: samec se výrazně liší od
samice – př. velikostí, parožím, barvou atd.
4) tělo pokrývá srst – často výměna srsti – tzv. línání
5) kostru tvoří – lebka, páteř (z obratlů) a kostra končetin
6) dýchání plícemi
7) krevní oběh zcela uzavřený
8) zuby – mléčný a trvalý chrup – třenové zuby, stoličky, řezáky, špičáky
9) mozek – výrazně vyvinutý, dokonale vyvinuté smyslové ústrojí
10) oko – součástí je čočka – zajišťuje zaostřování
řád: Sudokopytníci – býložravci
- sudý počet prstů – hmotnost těla opírají o dva prsty (třetí a čtvrtý) zakončeny kopýtky – ostatní zakrněly
1. podřád – nepřežvýkavci – potravu nepřežvýkávají – jednoduchý žaludek
- př. prase divoké – všežravec, nahoru zahnuté špičáky (kly)
- pozor na samici, která vede selata
hroch
2. podřád – přežvýkavci – přežvykují
– žaludek ze 4 částí – bachor, kniha, čepec, slez
- př. hospodářská zvířata – tur, ovce, koza
exotická zvěř – žirafa, buvol, zubr, bizon
lesní zvěř – jelen evropský, srna obecná, daněk evropský,
muflon
uč. str. 51
40. hodina – Savci našich lesů
srna obecná – pohlavní dimorfizmus – srnec má parohy – rozdíl od rohů – nejsou duté
- na zimu je shazuje
- doba říje – počátek léta
jelen evropský – stáří se určuje dle velikosti parohů a počtu větví (př. šestnácterák)
- říje v říjnu
daněk evropský – do našich lesů uměle vysazen
- samci – parohy na konci lopatovitě rozšířené
muflon – samci mají rohy (uvnitř duté), které jim zůstávají po celý rok
řád: Lichokopytníci – u nás volně nežijí
- rozdíl od sudokopytníků – lichý počet prstů (kůň 1, nosorožec 3) – váha těla
na prostředním prstu - zakončeny kopytem
- př. kůň, nosorožec, osel, zebra
řád: Šelmy – živí se převážně masitou potravou – ostré drápy, výrazné špičáky a trháky
- loví většinou za šera nebo v noci
- pružné, svalnaté tělo
- dobře vyvinuté smysly – sluch, čich, zrak i hmat
- velký význam pro udržování biologické rovnováhy
!!!!!!! v lese se nikdy nedotýkejte živých ani uhynulých zvířat !!!!!!!!!!
Psovití – drápy nejsou zatažitelné
- protáhlý čenich
- řada z nich žije ve smečkách - svou kořist uštvou
- př. liška obecná – loví drobné živočichy (př. myši)
- nebezpečný přenašeč vztekliny (v zemích, kde je vzteklina)
vlk, šakal, hyena, kojot, fenek
Kočkovití – ostré, zatažitelné drápy, kulatá lebka, krátké čelisti
- kočka divoká, rys ostrovid – oba druhy velmi vzácně i v ČR
- lev, tygr, levhart, jaguár, gepard, puma, ocelot
Lasicovití – protáhlé tělo s krátkými končetinami
- z řitního otvoru vylučují při ohrožení páchnoucí výměšky
- př. kuna lesní, lasice, jezevec, tchoř, fretka, vydra (ve vodě)
Medvědovití – největší šelmy, velká hlava, zavalité tělo, mohutné drápy
- př. medvěd hnědý – vzácně i v Beskydách
medvěd lední, panda
uč. str. 51 – 54
41. hodina – Savci našich lesů
jezevec lesní – v zemi tvoří rozsáhlé doupě – ve dne v něm spí
- velmi čistotný – trus mimo noru, nejsou v ní ani zbytky potravy
- v zimě omezuje svou aktivitu – nepravý zimní spánek
vlk obecný – podobný německému ovčákovi
- u nás kriticky ohrožený druh
- v zimě ve smečkách loví i velké sudokopytníky
řád: Hmyzožravci – živí se převážně hmyzem – přispívají k omezení jeho výskytu v lese
- protáhlý čenich v rypáček s velmi dobře vyvinutým hmatem a čichem
- př. ježek západní – chráněn ostny (mláďata holá a slepá)
- zimní spánek
rejsek obecný – podobný myši (lidé si ho pletou a zabíjejí jej)
- velmi užitečný – denně sní tolik potravy, kolik sám váží
krtek obecný – přizpůsoben životu pod zemí (zakrnělé oči, vynikající čich)
- lopatkovité přední nohy se silnými drápy
řád: Letouni – pohybují se ve vzduchu – přední končetiny přeměněny v křídla
- tzv. létací blána - mezi prsty přední končetiny, tělem a
zadními končetinami
- žijí v jeskyních, na půdách atd.
- noční živočichové – orientují se pomocí šíření ultrazvukových vln (tzv. echolokace)
- př. netopýři – živí se nektarem, pylem, hmyzem
vrápenci – u nás žijí dva druhy (kriticky ohrožené)
řád: Hlodavci – býložraví i všežraví
- v horní i dolní čelisti jeden pár hlodavých zubů – obrušuje je hlodáním - dorůstají
- velká rozmnožovací schopnost
- př. veverka obecná – zbarvení od rezava do černa
- často spí v opuštěných ptačích hnízdech v dutinách stromů
myšice lesní – dobře šplhá i skáče
- živí se i slimáky
sysel, hraboš, křeček, myš, potkan, krysa, bobr, morče, svišť, dikobraz
Uč. str. 54 – 55
Bude písemka od štírů
42. hodina – Ekologie, etologie
1) Písemka
Ekologie – několik významů
biologická věda – zabývá se vztahem organizmů a jejich prostředím a vztahem
organizmů navzájem - zakladatel – Ernst Haeckel (1866)
- dle toho, co zkoumá:
1) ekologie jedince – př. ekologie daného zajíce
2) ekologie populací – př. ekologie zaječí populace na
podhorských loukách v Pošumaví
3) ekologie společenstev – př. ekologie bukového lesa
4) ekologie biomů – př. ekologie středoevropských
opadavých lesů
5) globální ekologie – ekologie biosféry
Etologie – vědecký obor, který zkoumá a vysvětluje chování živočichů v jejich přirozeném
prostředí - zakladatel – Konrad Lorenz – Nobelova cena
- chování – 1) vrozené
2) získané
- vrozené chování – dáno geneticky – existuje hned po narození jedince
- důležité pro přežití
- příklady: 1) značkování – značení teritoria
2) obrana – útěk, strnutí, odhození části těla
3) varování a útok
4) komfortní chování – péče o peří, úprava srsti,
popelení (zbavování se parazitů)
5) rozmnožování – námluvy, páření, péče o potomstvo
6) reflexy
7) sociální chování – způsob chování ve smečce, stádě,
hejnu
- př. včely, mravenci
- získané chování – učením a zkušenostmi během života (př. technika lovu)
-
živočichové mezi sebou vzájemně komunikují – pohyby, zvuky, pachy
– př. kočka domácí
43. hodina – Vztahy v lese (opakování)
Výživa – každý organizmus získává organické látky, které jsou zdrojem energie pro jeho život –
uvolňují ji tzv. buněčným dýcháním
- rostliny – autotrofní organizmy (výživově soběstačné) – ostatní org. jsou heterotrofní
- samy si vytvářejí organické látky
- býložravci – př. srna, kůrovec
- živí se rostlinami
- masožravci a všežravci – př. kuna, prase divoké, mravenci
- predátoři – živí se jinými živočichy
- paraziti – př. klíště, některé houby
- cizopasníci – živí se na úkor cizího organizmu
- rozkladači – živí se zbytky organických látek v půdě – přeměňují jej na humus
- př. hniložijné houby
Lesní patra – dle výšky rostlin
- 1) stromové – zachycuje nejvíce světla - fotosyntéza
- podmínky pro život závisí na – vzdálenosti mezi stromy
- zápoji – propletení větví stromů
- druhu stromu
- závisí na něm i způsob života v ostatních lesních patrech
2) keřové
3) bylinné – vývoj dle množství dopadajícího světla – často kvetou brzy na jaře
- později kvetou stínomilné
rostliny
4) mechové
5) kořenové – pod povrchem
- dostávají se sem listy, zbytky rostlin a živočichů
- rozrůstají se tu podhoubí hub
- žije tu mnoho organizmů – živí se zbytky odumřelých organizmů –
rozkládají je a vytvářejí humus – čím
více humusu, tím je půda úrodnější
- půdní bakterie – velmi jednoduchá buňka
- v jednom cm3 půdy jich je několik milionů
- rozkládají v humusu organické látky na anorganické
– rozpouštějí se ve vodě – rostliny je pak mohou
přijmout svými kořeny
Uč. str. 56 – 58
44. hodina – Potravní řetězce (opakování)
les – složitě uspořádaný celek – organizmy v něm jsou na sobě vzájemně závislé
- čím větší druhová rozmanitost, tím lepší udržování biologické rovnováhy
Pastevně kořistnický potravní řetězec:
Zdrojem energie pro život rostlin je sluneční záření
1) Rostliny – producenti (organické látky)
2) Býložravci – konzumenti prvního řádu
3) Masožravci a všežravci – konzumenti vyšších řádů
dub
↓
chroust
↓
špaček →
jestřáb
buk
↓
norník rudý
↓
← sojka
Cizopasníci – na všech úrovních na úkor jiných organizmů
-
v lese 3 – 5 článků
energie potřebná k životu se tímto řetězcem předává z jednoho organizmu na druhý
Potravní pyramida – znázornění potravního řetězce
- nižší článek je vždy širší – více organizmů
Rozkladné potravní řetězce:
– zajišťují postupný rozklad odpadních organických látek až na látky anorganické
- na úrovni kořenového patra za činnosti rozkladačů – př. chvostoskok, hlíst, roztoč, mnohonožka
- 1 úroveň – požírají odumřelé části organizmů a mění je v drobné
hrudky trusu – př. pavoukovci, žížaly
2 úroveň – mezistupeň – tvorba humusu
3 úroveň – činnost půdních bakterií
Návaznost obou typů potravních řetězců – zajištění oběhu látek v lese:
minerální látky v půdě (anorganické) → producenti (tvorba organických látek) → konzumenti
různých řádů → úhyn organizmů → rozkladači → humus → další rozkladači (bakterie) →
minerální látky v půdě (atd.)
Biologická rovnováha – není-li les poškozený – v rovnováze mnoho druhů organizmů
- po poškození – přemnožení určitých organizmů – z nich poté škůdci
- organizmy, které se jimi živí → biologická ochrana lesa
Uč. str. 58 – 61
45. hodina – Přirozené výškové stupně lesů
Rozložení lesů na Zemi – závisí na zeměpisné poloze (světlo, voda, teplota)
- tropické lesy → listnaté lesy → smíšené lesy → jehličnaté lesy (tajga)
Rozložení lesů v ČR – závislost na – nadmořské výšce – přirozené výškové stupně složení lesů
- množství srážek
- půdním podkladu
- každý druh stromu vyžaduje ke svému životu jiné podmínky – odlišnost
společenstev (ovlivňuje to i podrost)
Přirozené výškové stupně složení lesů:
1) dubohabrové lesy – do 500 m.n.m. – vlhké půdy s dostatkem živin
- habr, dub, javor, lípa, líska
- mnoho druhů bylin
2) bukojedlové lesy – pahorkatiny a podhůří - do 1000 m.n.m.
- buk, jedle, ve vyšších polohách i smrk
- mnoho druhů bylin
3) přirozené smrčiny – hory od 600 – 1300 m.n.m. – chladnější vlhké oblasti, méně živin
- smrky různého stáří
- málo druhů bylin, borůvka, mechy
4) borovice kleč (kosodřevina) – nad horní hranicí lesa (1300 m.n.m.)
- nad nimi horské louky
Na píscích (sucho, málo živin) – borové doubravy – borovice lesní, dub
- málo druhů bylin, borůvka
V okolí řek s vysokou hladinou spodní vody a častými záplavami – tzv. lužní lesy
- vrby, topoly, jasan, olše
- byliny – rákos, sasanka, plicník a mnoho dalších
- zadržují vodu při jarních záplavách
- ohroženy napřimováním toků a úpravou jejich koryt → voda rychleji
odtéká (málo se vsakuje) → ničivé povodně
Přirozené složení lesů závisí též na sklonu svahů – jižní svahy teplejší než severní
V ČR většinou skladba lesa neodpovídá přirozenému výškovému stupni – vliv lidské činnosti
Lesní živočichové – někteří ve všech druzích lesa (př. kos černý)
- jiné druhy specializované na určitý typ lesa (př. lýkožrout smrkový, tesařík
dubový)
Uč. str. 62 – 64
46. hodina – Význam lesů
Lesní hospodářství – zisk dřeva
Dřevo – jehličnany – liší se barvou a tvrdostí – př. smrk – měkké dřevo – výroba zápalek a papíru
borovice , modřín – tvrdší dřevo – výroba nábytku
listnáče – mladé a poškozené stromy – palivové dřevo
- velké kmeny – výroba nábytku, dveří atp.
Lesní monokultury – př. smrkové – stromy pouze jednoho druhu a stáří
- narušeny vztahy mezi organizmy – mnoho problémů
- lesní kalamity – podléhají výkyvům počasí – větrná smršť,
sníh – vývraty a polomy stromů
neodolají napadení určitými druhy organizmů – př. kůrovec
velice náchylné na znečištění ovzduší
- málo zadržují vodu v krajině
Význam lesů – 1) vliv na krajinu – ochrana půdy, zpomalení odtoku vody a pohybu větru
2) tvorba kyslíku a zachycení nečistot v ovzduší
3) domov mnoha organizmů
4) rekreační funkce – krása a ticho
Ohrožení lesa – 1) viz lesní monokultury
2) přemnožená zvěř – mufloni, jeleni, srny – poškozují stromy
- narušují biologickou rovnováhu
- nežijí tu velké šelmy, práce myslivců
3) lesní požár – neopatrnost turistů (nejčastěji kuřáků)
- blesk
Hospodářské lesy – pěstují se – na místě vykácených částí lesa
- lesní školky (semenáčky k výsadbě)
- v posledních letech snaha měnit skladbu lesa tak, aby více odpovídala
přirozeným podmínkám (více listnáčů)
- probírka – když stromy rostou – je třeba část vykácet – aby si nestínily
- těžba – po 80 – 120 letech – určeno zákonem
- velké stroje často poškodí lesní půdu → eroze (hlavně na svazích)
- proto občas místo nich koně
-
pokud les ponechán bez výsadby – sukcese – místo po vykáceném lese je samovolně
obsazeno rostlinami – ideální způsob vzniku přirozeného lesa (ten se ale vyvíjí 500 let)
Ochrana lesů – 1) v lese je nutné chovat se zodpovědně
2) některé chráněny zákonem – př. prales Boubín na Šumavě (dlouhý čas bez
zásahu člověka)
!!!!!!!!!!!! Lesy jsou bohatstvím naší země – chraňme je !!!!!!!!!!!
uč. str. 64 – 66
47. hodina – Voda a její okolí
1) Učebnice str. 67 – 68
Skupenství vody – pevné, kapalné, plynné
Oběh vody – srážky, odtok, výpar
Do vody se z půdy i ze vzduchu dostávají různé látky – některé se rozpouštějí
Slaná voda – nejvíce rozpuštěných látek (zejména NaCl – kuchyňská sůl)
- průměrná slanost – zhruba 3,5 % (kg vody obsahuje 35 g soli) – velké rozdíly
Rozpuštěné plyny oxid uhličitý a kyslík – umožňují život ve vodě
Teplota vody – mění se pomaleji než u vzduchu (vliv na podnebí)
Hmotnost vody – největší při teplotě 4 °C – proto u hlubších nádrží u dna i v zimě (život v zimě)
Břeh – rozhraní mezi ovzduším, vodou a souší
Organizmy – přizpůsobeny různým podmínkám (ekologická nika)
- mořské organizmy obvykle nemohou žít ve sladké vodě a naopak
Rybník – největší v ČR – Rožmberk (jižní Čechy)
- uměle vytvořené vodní dílo určené k chovu ryb a vodní drůbeže – hráz, přítok, odtok
Jezero – většinou přirozeně vytvořená vodní plocha – nedá se snadno vypustit
- může být i vytvořené člověkem – př. lomy, těžba písku nebo rekultivační jezera po těžbě
uhlí
- v ČR je málo přirozených jezer – největší přirozené: Černé (Šumava)
Přehradní nádrž – vzniká umělým přehrazením vodního toku
- význam: zásobování vodou
výroba elektrické energie
ochrana před povodněmi
vyrovnávání průtoků řek
- v ČR největší - Lipno
48. hodina – Rybník
1) Učebnice str. 68 -70
Společenstvo rybníka – všechny živé organizmy rybníka a jeho okolí
Ekosystém rybníka – vzájemný vztah mezi společenstvem rybníka a jeho neživým prostředím
(vlastnosti vody, množství světla, teplota, hloubka atd.)
Zelené rostliny – základní zdroj výživy pro všechny organizmy v rybníku a jeho okolí
Břehová zeleň – duby, vrby, olše, jasany, topoly atd.
- kořeny stromů zpevňují břehy rybníků, řek i potoků (potřeba ji chránit)
- vrba jíva – strom do 12 metrů nebo keř
- kočičky
- jasan ztepilý – strom (až 40 metrů), občas keř
- šedozelené větve
- listy – lichozpeřené (po 9 – 13) – z jednoho listového vřetene
- tvar čepele – podlouhle vejčitý, na krajích zubatý
- květy – bílé až růžové
- mnohomanželná rostlina – na jedné rostlině květy
oboupohlavné i jednopohlavné
- dřevo – velice kvalitní (výborně se ohýbá)
- výroba – nábytek, násady lopat a krumpáčů,
sportovní náčiní – kánoe, plachetnice, tenisové
rakety, hokejky, tága
Traviny – rostliny s úzkými listy rostoucí na březích i v mělké vodě u břehu rybníka
- př. ostřice, rákos, orobinec
- rozvětvené kořeny, duté stonky (stébla), vegetativní rozmnožování
- jednoděložné – ze semen nejprve jeden děložní lístek
- primární kořen nahrazen adventivními
- žilnatina listů souběžná (až rovnoběžná)
- orobinec širokolistý – hnědé „doutníky“ na stoncích
- výška zhruba 2 metry
- květenství palice (na jedné rostlině dvě oddělené – samčí a samičí
– umístěné těsně za sebou)
- rákos obecný - výška: 1–6 metrů – statná vysoká tráva
- vytváří souvislé porosty – rákosiny
- využití – čistící schopnost
- podestýlka, střešní krytina, výroba celulózy a rohoží
49. hodina – Rybník (dvouděložné rostliny)
1) Uč. str. 71 – 72
Dvouděložné rostliny – všechny dřeviny a mnohé byliny
- ze semene vyrůstají dva děložní lístky
- primární kořen pokračuje v růstu
- žilnatina listů rozvětvená
Blatouch bahenní – široké listy (zachycení co nejvíce světla)
- výška 30 – 50 cm
- mírně jedovatá (býložravci se jí vyhýbají)
- květy – leskle žluté
- včelařství využívá pylu a nektaru
Devětsil lékařský – květy: trubkovité – růžové až purpurové – voní
- listy: až po odkvětu – velká čepel (až 50 cm – jedna z největších v ČR)
- léčivá rostlina – dříve se věřilo, že léčí mor
další rostliny na březích rybníků – př. kosatec žlutý
V hlubší vodě (dále od břehů) – lekníny, stulík, rdesty
leknín bělostný a stulík žlutý – v bahně rybníků nebo tůní mají tlustý oddenek
- květní stopky i listové řapíky – tenké a velmi dlouhé
- rozložení květů (leknín – bílé, stulík – žluté až oranžové)
a listů na vodní hladině
- žijí jen v čistých vodách – velmi vzácné - chráněné
rdest plovoucí – lodyha až 5 metrů dlouhá
- listy – vejčité – ponořené i plovoucí na hladině
- od června do srpna nad vodou jeho klasovité květenství
Uprostřed rybníků – rostliny, které se ve vodě vznášejí
- př. okřehek menší – lidový název: žabinec
- tělo – malé vejčité lupenité lístky, z nichž vyrůstá kořínek
- plave po vodě – přijímá vodu s živinami celým povrchem
těla
- vegetativní rozmnožování – z jedné rostlinky se oddělují
další
- v létě hojná, v zimě hyne
50. hodina – Rybník (nejjednodušší organizmy)
1) Učebnice str. 73 – 75
v rybnících žije mnoho set druhů řas, sinic a prvoků
Řasy – vytvářejí organické látky
- druhy se liší tvarem, velikostí i hloubkou, ve které žijí
- jednobuněčné – nejjednodušší
- často obsahují chloroplasty
- některé tvoří shluky buněk – tzv. kolonie – př. váleč
- mnohobuněčné – buňky vzájemně spojeny do jednoho celku
- př. šroubatka, žabí vlas
- rychle se množí - dělením buněk
- mnohobuněčné – rozpad těla na několik částí, které dorostou
- látky potřebné k životu získávají celým povrchem těla
Sinice – energii k životu získávají fotosyntézou
- v rybnících, do nichž se dostává příliš mnoho živin – např. z okolních polí
- rychle se množí – tvoří tzv. vodní květ
Řasy a Sinice - buď se vznášejí ve vodě nebo pokrývají listy rostlin
- základ pro tzv. plankton – mikroskopické organizmy vznášející se ve vodě
- základ vodního potravního řetězce
Prvoci – samostatná skupina mezi říšemi rostlin a živočichů
- tvořeny jednou buňkou
- schopni samostatného pohybu (většinou ve vodě)
- význam pro tzv. samočištění vody
- potrava: řasy, sinice, vodní bakterie, jiní prvoci
- někteří parazitičtí
- dělení – 1) Nálevníci – pohybují se vířením brv
- př. trepka (příjem potravy buněčnými ústy, trávení a vylučování
potravy vakuolami)
2) Bičíkovci – pohybují se bičíky
- př. trypanozóma spavičná (původce spavé nemoci – Afrika)
krásnoočko štíhlé (ve znečištěných vodách, schopnost
autotrofní i heterotrofní výživy)
3) Měňavky – pohybují se panožkami po dně vod
- př. měňavka velká (potravu v kale na dně stojatých vod získává
tak, že ji obstoupí panožkami a pohltí ji)
měňavka úplavičná (úplavice)
zimnička (tropy – malárie)
DÚ – Nakreslete do sešitu trepku, měňavku i bičíkovce – str. 75