Untitled - Museu Nacional

Zvláštní. otisk z
časopisu .Příroda", roč.~
X){V.,
Č.
5. ,Brno 1932.
K. ABSOLON a J. KRATOCHVÍL:
PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČELEĎ SLEPÝCH OPILIONIDÚ Z JESKYŇ JIliOILLYRSKE OBLASTI
(S 10 obr. v textu.)
Peltaeonychidae une famille nouvelle des Opilionides aveugles des grottes
balcaniques.
V publikacích a rukopisném katalogu »B i o s p e o I o gi c a b a I c a nic a«
K. A b s o Ion a, pojednávajících o, výsledcích výzkumnÝch cest po krasech
Balkánu, jest několikrát upozorněno, že ve
sběrech se nachází jediný exemplář zvlášt. pavouka »Scotolemon nov. sp.« Ježto rod Scotolemon Lucas jest již od let 60.i z pásma francoiberského znám jako typická forma jeskynní,
vyskytující se v mnoha speciích, ježto ze sev.
Ameriky z jeskyň v Kentucky A. Tellkampf
již r. 1844 popsal svého Phalangodes armata,
ježto slavný A I p he u s Spr ing Pac k a r d
jim věnoval r. 1888 část svého tabulového díla
se známými litografiemi á ježto i tento balkánský »Scotolemon« byl nápadně jeskynního habitu, bylo na bíle dni jím bl~že se zabývat. Už
to bylo též nápadno, že jeho systematické
postavení nebylo možno snadno zjistiti.
Dnes oznamujeme, že jedná se tu opravdu
o jeden z nejzajímavějších nálezů pavouků vů­
bec, dokonce o zástupce úplně nové čeledi, kterou jmenujeme Peltaeonychidae nova familia.
Abs. fot.
Tato čeleď jest pro biocoenosy balkánské téže
Obr. 1.
Zajímavosti, jako prof. Komárkem r. 1919 po- Krápníkové scenerie z jeskyně .Orapsaná čeleď Geovaludicolídae ze skupiny ploš- bovice". Na kuželovitých stalagmitěnek anebo překvapující zprávy S t a n k o vi- tech polézá Travunia. Postava v pozadí jespelaeolog Alois Král.
Č o v y a jeho spolupracovníků o fauně O c hr i d u, o nichž jsme nedávno slyšeli v Praze
i v Brně z úst pana prof. Stankoviče samého. Avšak nález našeho pavouka měl
již svoje osudy v rozpětí dvaceti let, jak je již viděti z dále uvedené synonymie.
Dr. Absolon nalezl první exemplář ve společnosti brouka Troglamaurovs dne 19. VIII. 1913 v jeskyni »D u r o v i é jam a«, iež leží východně
Cavtatu v jižní, Dalmácii v okolí poHe Konavlieského. Rozpoznav ihned; že
jedná se o formu novou, odevzdal unikum ke zpracování známému Opilionidologovi Dr. R o e w e r o v i, tehdy v Brémách v zásilce odeslané 26. IX. 1913
a nazval je in literis »Scotolemon nova spec.«. Termin tento publikoval roku
lQ14 ve III. zprávě »Výsledkyvýzkullmých cest po Balkáně« v Časopisu
mor. zem. mltsea, r. XIV; sÚana 222. .
.
2
ABSOLON a KRATOCHVíL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP.OPILIONIDŮ. pŘíRODA
Dr. Roever oznámil listem ze dne 4. III. 1914, že "unikum konservoval
ve formě mikroskopického preparátu ,in toto', aby živočich mohl býti lépe
studován. Jest podoben tvoru Phalangodes armata, popsanému P. Te 11k a m p f e m, jest to ale nedospělé individuum a teprve až prý bude nasbírán
nový materiál, bude. na řezech možno rozeznati, zdali je tvor onen
dospělý, poněvadž prý' je vždy možno, lže tato jeskynní forma zůstala státi
buď na larvovém stadiu, anebo s larvovými orgány. Nový druh to asi bude,
ale nerad prý popisuje nov. sp. dle nedospělých exemplářů atd.« Možno, že
se k těmto vývodům Roewerovým v budoucnosti ještě vrátíme. Vzdor této
argumentaci popsal a vyobrazil Roewer přece 'jen již roku následujícího
pavouka v "Archiv mr Naturgeschichte« a pokřtil jej na Absolonia troglodytes nov. gen. nov. spec. '
Následkem
světové
války
nezvěděl
K. Absolon o tom
ničeho
a
označil
1916 ve své IV. části »Výsledků výzkumných cest po Balkáně« v Časopisu
mor. zem. musea, r. XV, str. 256, pavouka na základě nových, při své páté
cestě balkánské v Orabovici nalezených exemplářů, jako "Scotolemon anophthalmum n. sp.«, leč bez popisu formy, taklže je to dle pravidel nomenklatury
zoologické "nomen nudum«.
Roewer nevěděl, že jméno Absolonia je praeokupováno, ježto již 1901
použil Dr. Borner tohoto jména pro jistý rod Collembol a proto navrhl
K. Absolon roku 1920 v Časopisu mor. zem. musea, r. XVII, str. 596, zvěděv
mezitím o publikaci Roewerově, nové jméno generické »Travunia«. »Travunia«
jest staré římské pojmenování dnešního tak půvabného města T r e b i n j e
v lIercegovině, v jehož širším okolí vyskytuje se naše pámátná endemická
fauna temnostní, o nífž dále mluvíme. Trebinje jest místem, ve kterém dlouho
žil zasloužilý, již zapomenutý biospeolog L u c i a n p 1. Mat u 1i é, jehož
zásluhy jsou vlastně neznámy a budou teprve pro historii zachovány, ježto
Matulié zemřel počátkem roku 1917. Trebinje jest též hlavním východištěm
výzkumných cest K. Absolona do krasů balkánských. Citace jména Travunia
anophthalma jest opakována ve stati "Les grandes Amphipodes aveugles«
v Compte rendu de la 51 e Session AFAS Constantine 1927, pag. 292. Tato
nomenklaturická novinka ušla prof. Dr. E. Strandovi, který v polemice proti
Roewerovi navrhuje roku 1928 v "Zoologischer Anzeiger«, p. 56, ve stati "Kritische Bemerkungen zu Roewers Weberknechte« změnu jména Absolonia na
»Abasola«, které mizí též v propadlišti synonym a náš Opilionid se musí
jmenovati Travunia troglodytes (Roewer).
Unikum preparátu věnoval K. Absolon Roewerovi, s jehož sbírkami
přešel později do Senckenbergského musea ve Frankfurtě n./M.
Naléhavá nutnost zpracovati sladkovodního Polychaeta )}Marifugia cavatica«, což se stalo společně s kolegou dr. II r a b ě tem v D o min o v ě
})Vědě přírodní« roku 1930 a současně v )}Zoologischer Anzeiger« Bd. 88.,
zatlačila zájem o Travunii do pozadí, ač jsme stále tušili, lže thema toto musí
přijít na pořad. Když jsme ale loňského roku ujali se společně zpracování
velkých zásob Arachnidů v našich )}biospeologica balcanica« a provedli revisi
tak zv. )}Araneae verae«, o čem1ž jsme publikovali nejprve předběžnou zprávu
1 Tento popis opakoval Roewer r. 1923 ve veliké své monografii .Die Weberknechte
der Erde", p. 85.
XXV. 5.
ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONIDŮ.
3
"Ober h6hlenbewohnende Arachniden« V "Acta Musei Moraviensis«, pak před­
ložili tři hotové monografie »Cavernicolní Dysderae«, »0 rodu Hadites«
a »Nový zástupce skupiny Rhodeae Typhlorhode subterranea« panu prof.
Dr; J. K o m á rk o v i za účelem publikace a konečně zaslali sumární výtažek
všech dosud od nás provedených výzkumů do Zoologischer Anzeiger, (což
zde podotýkáme proto, aby bylo viděti, že provádíme systematickou revisi
Orig. loto.
Obr. 2.
Putování za Travunil. Pusté krasy za Lastvou v Hercegovině. Alpinská pásma vpravo jsou Djevojačke grede, směrem
ku průsmyku Zasl ap.
arachnofauny jeskyň balkánských vůbec), přikročili isme ke kritickému rozboru našeho Opilionida, ježto diagnosa Roewerova byla založena na jediném
nedospělém exempláři a nyní jsme měli dostatečný materiál k disposici, totiž
8 exemplářů z následujících lokalit:
Locus č. 93, Durovié jama, 19. VIII. 1913 1 juv.
Č. 111, Orabovica, 7. VII. 1914 1 d' 1 y.
Č. 679, Babié pečina, 15. VIII. 1917 2 y.
Č. 680, Vilina pečina, 16. VIII. 1917 1 juv.
"
Č. 762, Vilina pečina, 11. XI. 1917 1 juv.
"
Č. 766, Torina jama, 12. XI. 1917 1 y.
Všecky tyto lokality leží v jihovýchodní . Hercegovině a přilehlé Dalmácii .. »0 r a b o v i c a« je veliká krápníková jeskyně, t. zv. »locus classicus«,
vysoko v horách nad mořem za Zatonem (via Slano-Dubrovník), K. Absolonem mnohokrát během let zkoumaná, v níž žije na příklad měkkýš
Aegopis spelaeus, brouk Paranthrophilon spelaeobatoides, šupinuška Typhlopodura longicornis, pavouk Typhloneta affinis a j. Vnitřek této jeskyně vidíme
na fotografii. (Obr. 1.)
»B a b i é peč i n a« a »V i I i na peč i n a« leží ve skupině jeskyň zkoumaných roku 1917 při šesté cestě balkánské namáhavými exkursemi z Trebinje směrem na Laštvu k hranicím černohorským v pustých krasech, jichž
4
ÁBSOLONa KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OP1LIONIDŮ. PŘÍgODA
charakteristika vyplývá z obrazu připojeného. Odtud bude popsáno znacne
množství hlavně vertikálních jam, které v létě na dně mají tolik vlhkosti,
že tvoří opravdovské refugium živočichů, prchajících sem před výhní vyprahlých krasových skalisko V obou jeskyních žije Travunia ve společnosti
s Typhlopodurou, Oncopodurou, Gymnonms troglomontanus nov. sp. in lit.',
slepým pavoukem Troglohyphantes troglodytes atd. Náš Opilionid jest dra-
Obr. 3.
Travunia troglodytes (Roewer), celkový pohled (zobrazen je pravý palpus
a pravá chelicera při pohledu s vnější strany. Zvětš. 38 X).
vec, polézající líně po krápnících a živící se hlavně šupinuškami, které chytá
do svých klepítkovitých chelicer a pak vyssává. Ostatně tak žijí též jiní
Opilionidi jeskynní, jako Nelima troglodytes anebo slepí štírkové. Travunia
jest velmi vzácná, snad se vyskytuje v některé době hojněii a jest jistě rozšířena v koutu orjenském po všech jeskyních okolí Popova poHe.
Následují nyní systematické popisy:
Fam. Peltaeonychidae fam. nov.
Carapax je srostlý s prvými 5 tergity (I.-V.) v pevné scutum. U dospě­
lých jedinců je scutum bez příčných rýh a políček. Přední spodní hrana carapaxu má 2 zářezy pro vkloubení chelicer, jež mezi sebou tvoří 3 výběžky
(1 ve středu, 2 postranní). Otvory vzdušnic (stigma) jsou velké a dobře
zřetelné, neukryté v rýze mezi 4. kyčlí a 2
3 stermitem. Palpy jsou velmi
mocné (obr. 3.), mnohem delší než délka těla a mnohem silnější než nohy.
V klidu jsou drženy nezkříženě volně vedle chelicer (pravděpodobně ve výši
nad tělem). Pemur, patella a tibie palpu jsou na břišní straně ploché, na
hřbetní straně mírně vyklenuté. Všechny články palpu jsou ozbrojeny
+
xxv.
5.
ABSOLON a KRATOCHVÍL'; PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP.OPILIONIDŮ.
5
ostenci,2 na něž nasedá s boku pod vrcholem dlouhá postranní štětina, Jez je
zpravidla mnohem delší než základní trn ovitá část (obr. 4.). Jen některé
(apikální nebo basální) ostence mají štětiny o něcQ kratší. Tarsus palpu je
ozbrojen dlouhým drápovitým klem, jen1ž je jen o málo kratší než je délka
tarsu. Kel jest obloukovitě prohnutý, kloubovitě pohyblivý a sklopitelný do
jisté míry proti břišní straně tarsu. Sternum je nenápadné, dlouze trojúhlé.
Zadní strana sterna, jež je mnohem kratší postranních, je vykrojená dopředu. Nohy jsou
dlouhé a štíhlé, bez ostnů, podobně jako ostatní
části těla(kromě palpů). Metatarsy (obr. 5.) jsou
zaškrcením, jež je šikmé k podélní ose metatarsu,
rozděleny ve dvě části, navzájem nepohyblivé:
basální astragalus, apikální calcaneus. 1. a II. tarsus je ozbrojen 1 nepárovým drápkem, srpovitě
prohnutým, jak je tomu u ostatních Laniatores.
III. a IV. tarsus má rovněž 1 nepárový drápek,
Obr. 4.
zcela zvláštní organisace (obr. 6.). Na stopku, je'ž Travunia troglodytes (Roewer),
stojí obyčejně kolmo k podélné ose tarsu (a ne tibiální ostenec, zvětš: 75 X.
v jejím prodloužení!), nasedá štítovitě rozšířený (listovitý) útvar, jenž, patřen ze spodu (obr. 7~), má podobu vejčitou ..
Stopka je vsazena asi uprostřed plochy zadní poloviny (obr. 7. i),přední
polovina jevpředu rozdělena hlubokými zářezy v souměrně postavené zuby.
Stopka drápku je vkloubena do konce tarsu, takže je volně (nahoru a dolů)
sklopitelná (obr. 9.). Všechny tarsy noh jsou bez arolia, pseudoonychia
a scopuly:
Oenus Tra'Vunia Absolon.
Tělo je 1·6-1·7 mm dlouhé, 1"1 mm široké. Přední strana scuta je mírně
prohnutá dozadu, zadní hrana scuta (na rozhraní mezi scutem a volnými
tergity) je skoro přímá a je jen o málo širší než přední hrana. Scutum je
stlačeno se stran asi
ta
as
uprostřed a tudíž
je uprostřed nejužší a nejnižší. Tuber oculorum je nízký,patrný jen při
pohledu se strany
(obr. 3.). Zadeček
je při pohledu shoObr. 5.
ra vzadu stejnoměr­
Travunia troglodytes (Roewer). Část nohy prvého páru, as = ně zakřiven, mírastragalus, ca = calcaneus. ta = prvý tarsální článek.
ně vyklenutý, okraje tergitů a scutum nejsou ozbrojeny ostny. Jen druhý volný článek je na projasněném
preparátu příčně prolamován. Po straně těla tam, kde se stýkají tergity
2 V českém názvosloví nemáme dosud názvů pro jednotlivé orgány Opilionid. V této
práci rozumím osténcem t. zv. "Dornchen", ostnem t. zv. "Stachel", štětinou t. zv. "Borste".
Smysl těchto názvů jest vysvětlen v textu.
ABSOLON a I<RATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILlONIDÚ. PŘ.ÍRODA
6
a stermity, jest vyvinuta vyvýšenina, jež se táhne v podobě žebra po okraji
scuta až k přednímu okraji těla. Zadní hrana scuta není nápadně odlišena od
ztlustlých volných okrajů volných tergitů. Stermity mají volné okraje velmi
dobře zřetelné, leč nejsou zdaleka tak ztlustlé jako volné okraje tergitů.
Druhý a třetí stermit jsou srostlé (jako u ostatních Opilionid), leč přes to
jsou od sebe odděleny příčnou vtlačeninou, patrnou mezi oběma stigmaty.
(Patrno při pohledu se strany.) IX. tergit chybí
(jako u všech Laniatores), 9. stermit je na-.
Obr.-7.
Obr. 6_
Travunia troglodytes
Travunia troglodytes (Roewer). Konec
III. tarsu, c = střední zub štítku, II - l4 = postranní zuby štítku, s = stopka štítku
180 X)-
(Roťwer). Štítek drápku
III. tarsu Pohled zespodu,
c = střední zub, II -l; =
postranní zuby, i = inserce stopky štítku. (Zvětšeno 250 X.)
(zvětš.
značen
na přední straně análního otvoru (nepatrná vtlačenina jej odděluje od 8. stermitu,
s nímž je úplně srostlý). Opa je velká, uprostřed shora nad análním otvorem
protlačená. Celý povrch těla je bíle žlutý, jemně zrnitý.
Chelicery jsou mocné, 1'3 (0-6 -+- 0-7) mm dlouhé. Základní článek je
v horní polovici na hřbetě vyklenutý a neozbrojený. Druhý článek je ozbrojen
jen na hřbetní straně několika silnějšími chlupy, z nichž druhý (počítaje od
base článku), posunutý trochu na vnitřní stranu, má podobu ostence: na
krátký, ale silný trnovitý výběžek nasedá pod vrcholem sboku štětina.
Palpy jsou téže organisace, jak popsáno u
=
=
=
=
čeledě.
=
=
Tr
0'25 + Pe
0-9 + Pt
0"4 + Ti
0'8 + Ta
0'6 + drápek
0"45 = 3-40 mm. Trochanter má na břišní straně 4 ostence, jehož trn je téže
délky jako trochanter, kdežto štětina je asi o Yz délky trochanteru delší.
Pemur je na hřbetě mírně vyklenutý, ozbrojený na vnitřní straně v apikální
části jedním, na vnější straně v dolních třech čtvrtinách čtyřmi ostenci,
z nichž prvý (basální) je největší, čtvrtý (apikální) je nejmenší. Štětiny
všech ostenců vnější strany jsou delší než základní části - trny, kdežto
šitětina ostence vnitřní strany má asi tutéž délku, nebo je o málo kratší
než její trn. Patella je na hřbetní straně vyklenutá, na vnitřní (mediální)
straně ozbrojena 2 ostenci, z nichž apikální je postaven při hřbetní, basální
při břišní straně.
xxv. 5.
ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILIONIDŮ.
7
Tra'lJunia troglodytes (Roewer).
Syn.: 1913 Scotolemon n. sp. (in litt.).
Scotolemon anophthalllUlm Abs. (Acta Mus. Mor.).
Absolonia troglodytes n. g. n. sp. Roewer (Arch. f. Naturg.).
Scotolemon anophthalmum Abs. (Acta Mus. Mor.).
Travunia anophthalma Abs. (Acta Mus. Mor.), nomen nov. pro
Absolonia Roewer.
1923 Absolonia troglodytes Roewer (Die Weberknechte).
1927 Travunia anophthalma Abs. (Afas. Constantine).
1916
1915
1916
1920
1928 Abasola Strand (nom. nov. pro Absolonia), Zool. Anz.
Oční hrbol (tuberoculorum) je při pohledu se shora nezřetelný, ale při
pohledu se strany (obr. 3.) je patrný. O č i v š a k ch y b í úp ln ě. Hřbetní
scutum je vpředu jen o málo' užší než vzadu, uprostřed se stran stlačené
a tudíž nejužší. Příčné r~hy u našich dospělých jedinců chybějí. Jen za cara-
Obr. 8.
Příčný schemaštítkovitým drápkem III. tarsu v mistě
inserce stopky štitku (zj. (Zvětš. 250 X.)
Travunia troglf>dytes (R.oewer).
tický
průřez
paxem II některých jedinců (mladších?) je naznačena kratičká.~říčná rýha,
jež odděluje carapax od ostatní části scuta. Scutum a ostatní volnétergity
jsou neozbrojené tmy. Druhý volný hřbetní článek (tergit) (počínaje od
předu VII.) zdá se mi na projasněném preparátu přIčné žebřičkovitě prolamovaným. Carapax je vpředu v místě vkloubení cheUcer vykrojen 2 záře'zy,
jež odděluií od sebe 3 kuželovité výběžky. Střední výběžek je nejmenší a je
na basi mnohem širší, než oba postranní, jež jsou velké a štíhlé.
Operéulum genitale je srdčité, vpředu od těla odstoupavé (obr. 3.).
Lobus maxi11aris I. je mocný, a je od L coxy oddělený zářezem. Coxa I. je
na basi ozbrojena dlouhým silnÝtID chlupem. Lobus maxillaris II. je mnohem
. menší prvého, a (na projasněném preparátu) od coxy II. je oddělený záře­
zem. Coxa II. je na basi ozbrojena 3 silnými chlupy, jež jsou postaveny skoro
v podélné řadě. Coxa I. jest skoro tak velká jaJko coxa II., coxa III. je ne'jmenší, coxa IV. největší. Che1icery jsou mocné, ale bez ostnů a apikálních
hrbolů. Palpy mocné; všechny články jsou ozbrojené. Nohy jsou štíhlé, jen
patelly jsou na hřbetě vyklenuté. Druhý pár noh je nejdelší. Astragalus je asi
6krát delší než calcaneus. Tarsus I. páru noh je 6--7členný, tarsus II. 13 až
14členný, Tarsus III. a IV. je 4členný. Tarsy všech noh jsou opatřeny pouze
1 drápkem. Drápek I. a II. tarsu je jednoduchý, dlouhý a srpkovitě zahnutý,
drápek III. a IV. tarsu je Štítkovitý. Všechny články noh jsou řidce chlupaté,
ale bez ostnů.
Tibie je na hřbetní straně uprostřed velmi mírně vyklenutá. Na vnější
straně je ozbrojena 3 ostenci, z nichž apikální je nejdelší (měřen i se
štětinou je mnohem delší než délka tibie). Kromě toho ria apikálním konci je
ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILIONIDŮ. PŘ.ÍRODA·
8
malý hrbolek s kratičkou štětinkou. Na vnitřní straně jsou 3 ostence, z nichž
je největší, apikální nejmenší. Štětiny tibiálních ostnů jsou mnohem delší (u velkých ostenců), nebo alespoň tak dlouhé (u malých ostenců)
jako základní trny. Tarsální článek je ze všech největší, k apikálnímu konci
je mírně zúžený, ozbrojený na vnější straně 4 (prostřední ostenec je největší),), na vnitřní 3 ostenci. Štětiny všech 'tarsálních ostenců jsou mnohem
delší než základní trny. Drápek palpu je
dlouhý, téže organisace jak popsáno u čeledě.
Nohy jsou dlouhé, štíhlé, na hřbetní straně
nevyklenuté. Druhý pár noh je nejdelší, prvý
nejkratší. Tarsus I. je . 6-7členný, tarsus II.
13-14členný, III. a IV. 4členný. Poslední tarsální článek III. a IV. páru noh (obr. 6.) je
ztlustlý a opatřený na hřbetě silným chlupem
(ostnem?). Předposlední tarsální článek III.
a IV. páru noh má na hřbetní straně v apikální
části podobný, ale menší chlup.
Drápek na III. a IV. tarsu noh (obr. 6.)
je pakovitý útvar, kloubnatě spojený s tarsem, dopředu a dozadu sklopitelný (obr. 9. a,
b, c), na konci rozšířený v štítovitý útvar
(obr. 7. a 8.), vpřední části rozeklaný v
Obr. 9.
4 dlouhých zubů, směřujících doTravuniatroglodytes (Roewer). 4 + 1
Různé postaveni štitkovitého dráp- předu. Vzácně některých z postranních zubů
ku III. tarsu. a = drápek sklopený chybí, takiže vzorec zubů je pak 4
1
3,
dozadu, b= drápek v normálním nebo 3
1
4, kterýžto zjev třeba považopostavení, e = drápek sklopený do- vati za výjimku.
předu.
Celé tělo a palpy jsou žlutobílé; nohy
a chelicery jsou světlejší palpů. Celý habitus
činí dojem subterrannímu životu krajně přizpůsobeného živočicha. Pohlavní
dimorfimus je vyvinut velmi nepatrnou měrou.
prostřední
+
+ +
Systemátické postavení a
+ +
zeměpisné rozšíření:
Přehlédneme-li
popsanou organisaci, vidíme, že Travunia vzhledem svého
i organisací je s největší pravděpodobností identickou
Roewerově }}Absolonii«. Béřeme-li Roewerův popis z roku 1915 (106
neue Opilioniden, Ar chi v f li r Na tur g., v. 81, A., f a s c. 3., p. 13) za bezpečný,3 můžeme vytknouti jejich společné a rozlišné znaky v této tabulce:
těla
a
částečně
3 Typ je v Senkenberg. museu ve Frankfurtu n./M. v Roewerově kolekci (No 28), vedený
pod čislem 210. Ačkoliv jsme o něj žádali, nebyl nám zapůjčen a proto jsme nemohli jej
s našimi jedinci porovnati. V případě nepravděpodobném, že by Roewerův typ měl skutečně
takovou organisaci, jakou udává Roewer, platil by pro něj rodový název, uvedený do literatury
1928 Strandem Abasola troglodytes (Roewer), kdežto pro naše jedince by musel platiti název
Travunia anophthalma Absolon.
xxv.
5.
ABSOLON a KRATO<;HVÍL: PELT~EONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlbIONIDŮ.9
Tra'Ounia troglodytes(Roewer)
Absolonia troglodytes Roewer
Tělo
je neozbrojené (kromě palpů),
jemně zrnité.
je neozbrojené. (kromě palpů),
jemně zrnité. Nohy štíhlé.
Chelicery.
majlbasální článek neozbrojený,
apikální článek .má na bási na
hřbetě
(kromě
několika
chlupů)
ještě hrbolek, posunutý trochu na
vnitřní stranu, s·· boční štětinou.
mají ba'sální (I.) článek neozbrojený, apikální (II.) má basálně
uvnitř malý hrbolek s ostrou štětinou.
Palpus
je ozbrojený o s ten c i, a to: trochanter má 1 ostenec na břišní
straně; femur má na vnitřní straně .
apikálně 1, na vně1ší straně v dolních % 4 ostence;
tilie má na
na vnitřní
patella je
vnější straně
straně
3 (+1),
3 ostence;
ozbrOjena na
2 ostenci;
vnitřní
je ozbrojený· o s t n y, a to: trochanter má 1 osten na břišní straně; femur má na vnitřní straně apikálně 1, na vnější straně v dolních % 4 ostny; .
vnitřní
patella je
vnitřní
vnější straně
straně
straně
3, na
4 ostny;
ozbrojena na
2 ostny;
vnitřní
straně
straně
tarsus má na
vnější
tilie má na
4, . na
3 ostence;
tarsální drápek palpu je o málo
kratší tarsu a je sklopený proti
břišní straně tarsu.
vnější straně
vnitřní 3 ostny;
tarsus má na
4, na
tarsální drápek palpu je tak dlouhý
jako tarsus a je sklopený proti
břišní straně tarsu.
Scutum
je vpředu v místě vkloubení chelicer vykrojeno 2 zářezy, jež oddě­
lují od sebe 3 kuželovité výběžky;
je vpředu v místě vkloubení chelicer vykrojeno 2 zářezy a má 3
výběžky (podle obrazu Rcewe.
rova);
povrch scuta nemá zřejmé příčné
rýhy (až na juv. exempláře, kde je
za carapaxem patrná kratičká rýha) a nemá poUčka;
oční hrbol (tuber ocularum) je patrný jen při pohledu se strany (je
povrch scuta je rozdělen 5
nými rýhami v 5 políček;
zakrnělý); oči chybějí.
oční
hrbol
úplně
příč­
chybí a proto i
chybějí.
oči
10
ABSOLON a K~ATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONIDŮ. PŘÍ~ODA
Nohy:
I. tarsus
6-----,7členný;
II. tarsus 13-14členný;
III. a IV. tarsus 4členný;
tarsus I. a II. je ozbrojen 1 drápkem;
tarsus III. a IV. má 1 kloubnatě pohyblivý, na konci štítovitě rozšÍřený drápek (jenž není v pokračo­
vání podélné osy tarsu, ale stojí na
ní zpravidla kolmo).
Metatarsy jsou rozděleny v astragalus a calcaneus.
I. tarsus 4člený;
II. tarsus 9členný;
III. a IV. tarsus 4členný;
tarsus I. a II. má jeden drápek;
tarsus III. a IV. má pouze jediný,
na basi úzký, na konci lopatkovitě
rozšířený drápek (ležící v podélné
ose tarsu).
Metatarsy nejsou děleny v astragalus a calcaneus.
Přehlédneme-li tuto organisaci, vidíme,
že až na ozbrojení palpů (ostence - ostny)
a rozdílnou organisaci metatarsů jsou znaky
obou zvířat skoro stejné. Zdánlivé rozdíly
(počet článků tarsálních, rozdělené scutum
příčnými rýhami, oční hrbol a j.) můžeme
vysvětliti nedospělostí Roewerova typu. Je
proto velmi pravděpodobné, že Roewerův
popis ozbrojení a jeho obraz palpu je založen na přehlédnutí. Jisto je, že Absolonia troglodytes (Roewer) nepatří do familie Phalangodidae Simon, kam ji 1923
Roewer zařadil, protože má III. a IV. tarsus
noh ozbrojený pouze 1 drápkem (viz Roewer: 106 neue Opilionide, p. 14., kde pÍŠe:
}) ... und die Endlieder der III. und IV. Tarsen nur je eine basal sehr diinne und schlanke,
apikal in Form einer spitzen Hakenschaufel
verbreitete Endklaue... tragt«), kdežto če­
leď Phalangodidae má vždy zmíněné tarsy
ozbrojeny 2 drápky! (Obr. 10. b a 10. f.)
Jest proto více než pravděpodobno a Roewerův typ v Museu ve Frankfurtě n.fM.
o tom rozhodne - že Absolonia troglodytes
R o e w e r je nedospělým jedincem našeho
druhu Travunia troglodytes (Roewer).
Než i jinak je naše zvíře velmi zaiímavé,
Jest zástupce podřádu Laniatores Thorel,
a to nové familie Peltaeonychidae, blízké
čeledi
Triaenonychidae Soerensen. Rozdíl
mezi oběma těmito čeleděmi je patrný z této
tabulky:
Obr. 10.
Tarsy noh různých čeledí Laniatores Thorell, a = I. tarsus Laniatores, b, f = III. tarsus familie
Phalangodidae Simon c, e = III.
tarsus Oonyleptidae Sundevall,
d = III. tarsus Triaenonychidae
Soerensen. (Dle Roewera, zvětš.)
xxv.
5.
ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONIDŮ.
Peltaeonychidae Jam. no'lJ.
Články palpů jsou ozbrojeny ostenci. Štětina, vystupující z boku pod
vrcholem, j e mno h e m d e I š í
(nebo alespoň tak dlouhá) j a k o z ák I ad n í trn.
Drápek palpú je s k o rot a k
dlouhý jako tarsus palpu
a je proti břišní straně tarsu s k I 0- .
pit e I n ý.
Metatarsy všech párů noh jsou
š i k m o u zaškrceninou
v astragalus a calcaneus.
Tarsus III. a IV. páru noh má pouze jediný hák o v i t Ý drápek,
k 1 o u b n a t ě s poj e n Ý s tarsem, na konci do plochy v podobě
štítu rozšířený. Stopka drápku nasedá asi uprostřed zadní části na
plochu štítovité horní části, jež je
vpředu rozeklaná v dlouhé zuby.
rozděleny
II
. Triaenonychidae Soerensen.
Články palpů jsou ozbrojeny ostenci. Štětina, Vystupující z boku pod
vrcholem, j e mno h e m k r a t š í
(vzácně tak dlouhá) j a k o z á- .
k I a d ní trn.
Drápek palpu jez nač n ě k r a tší než je délka tarsu pa!pu
a je v p o k rač o V á n í pod é ln é o syt a r s u a není sklopený
proti břišní ploše tarsu.
Metatarsy všech párů noh jsou
rozděleny kolmou (vždy?) zaškrceninou y astragalus a calcanus.
Tarsus III. a IV. páru noh je ozbrojený pouze 1 drápkem, rozděleným
ve 3 větve, je{ jsou v přímém poknač:Ování podélné osy tarsu
(obr. 10. d).
Přehlédneme-Ii tuto organisaci obou čeledí, vidíme, že Peltaeonychidae
faru. nov. jsou velmi blízkou čeledí familii Triaenonychidae Soerensen. Avšak
k Triaenonychidae řaditi je jako zvláštní podčeleď nemůžeme ze 2 důvodů:
1. Bylo by třeba úplně přeměniti diagnosu čeledi Triaenonychidae Soerensen, jež je už od roku 1886 uváděna v literatuře.
2. Bylo by třeba přepracovati celý systém Triaenonychidae Soerensen, protožePeltaeonychinae by nebyly souřadným pojmem s ostatními podčeleděmi TriaenonjJchid ft. j. Triaenonychinae (Pocock), Adaeinae (Pocock)
a Triaenobuninae(Pocock)], jež jsou si navzájem mnohem příbuznější ·než
Peltaeonychidae fam. nov. a Triaenonychidae Soerensen.
Všimneme-li si zeměpisného rozšíření podřádu Laniatores Thorell, kam
Peltaeonychidae patří, tu vidíme, že' Laniatores jsou obyvately obou
Amerik a starého světa jižně od pásu aridních oblastí jdoucím ze Sahary přes
Arabii a Persii do Východního Turkestanu a poušti Gobi. Do území starého
světa, ležících severně od zmíněného pruhu aridních oblastí zasahuje pouze
rod Scotolemon Lucas a jemu blízké rody Mefascotolemon Roewer a Holoscotolemon Roewer. Druhy těchto rodů, patřící do čeledě Phalangodid.ae Simon,
žijí jednak v severní Africe, jednak v evropském Středomoří, Uhrách, Rumunsku a Tyrolích. Čeleď Triaenonychidae Soerensen, jíž je čeleď Peltaeonychidae nejbližší, nemá v těchto územích ani jediného zástupce.
čeleď
12
ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPlLIONlDŮ. PŘÍRODA
Můžeme proto říci, že nejbližší příbuzné druhy našeho nového Opilionida
žijí v Africe jižně Sahary, Australii, monsunové Asii a příslušných ostrovech.
Tato okolnost činí dojem, že Travunia troglodytes jest zbytkem tropické zvířeny, jež tu žila v době třetihorní. Pro tuto okolnost svědčí, že v tak zvaném
»koutu adriatickém« zejména dosud nedostí zoogeograficky definovaném
»koutu orjenském« žije celá řada svojí organisací i příbuzenskými styky velmi
nápadných, úzce isolovaných endemitů, jako měkkýši Amalía cavicola, Meledella, Spelaeoconcha, Pholeoteras, brouci Anthroherpon, Hadesia, Sp'elaeolla,
Absoloniella, moucha Speomya, velicí draví Chilopodi, Polybothrus leostygis,
gloriastygis, Typhloglomeris coeca, šupinuška Typhlopodura, pavouci Typhlo-.
rhode, Stalitella, Typhlonesticus, z korýšů Dekapodů Troglocaridella hercegovinensis Abs., z Isopodů Monolistra hercegovinensis, z Amphipodů: Stygodytes, Metohia, Typhlogammarus, z červů slepá pijavice Dina, z geoplanidů Geopaludicolia a slepý sladkovodní polychaet Marifugia cavatica. To jest pouze
nepatrný výpočet takovýchto živočichů, o nichž 'vVa g n e r »in malacozoologicis« prohlásil, že jest to fauna velmi stará, kterou byly jeskyně osídleny ke
konci doby třetihorní. Že otázku tuto nutno řešiti ve spoiitosti s theoretickými
spekulacemi hydrobiologů, jak o nich nedávno Stankovié, Komárek a jiní se
rozepsali, to jest zcela jisto. Mnoho k tomu přispěje další zpracování našich
sběrů.
.
Použitá literatura.
1. H. L u c a s: Observations sur une genre nouveau ď Arachnide Trachéenne (Scotolemon
Lespesii) qui habite les grottes de l' Ariege. Ann. Soc. Ent. France. T. VIII. p. 973. 2. T h. Te II k a m pf: Beschreibung einiger neuer in der Mamuthhohle in Kentucky aufgefundener Gattungen von Gliederthieren. Arch. f. Naturg. Jg. X., 1844, Heft 3. 3. A. S. Pac k ar d: The cave fauna of North. America, with remarks on. the anatomy
of the braln and origin of the blind species. National Academy of scienses. Vol. IV., 1888.
--;; 4. J. K orná rek: O temnostních Tricladách (Vermes, Turbellaria) z krasů balkánských.
"Cas. Mor. zem. m." R. XVII.-XIX., str. 255-304. Tab. 1.-111. - 5. S. Stankovlé und J.
Kom árek: Die Siisswassertrikladen des Westbalkans. Zoolog. Jahrb. Bd. 53,1927, p. 591-674.
(Zejména str. 655 a n. Zoogeographische Probleme des Westbalkans.)- 6. S. Stankovi é: Die
Fauna des Ohridsees und ihre Herkunft. Arch. f. Hydrobiologie. Bd. XXIII., J 932, p. 557-616.
- 7. K. Absolon: Výsledky výzkumných cest po Balkáně. Část III. Cas. Mor. zem. m.
R. XIV., 1919, str. 206-222. - 8. E. F. Roewer: 106 neue Opilionen. Arch. f. Naturg.,
81 Jahrg., Abt. A. H. 3. - 9. E. F. Roewer: Dle Weberknechte der Erde. Systematische
Bearbeitung der bisher bekannt~n OpilioVes. (Jena 1923.) _. 10. K. A b s o Ion: Výsledky
výzkumných cest po Balkáně. Cást IV. Cas. Mor. zem. musea. R. XV., str.• 242-309. ll. K. A bs ol on: O mikrofotografování neprůhledných drobných předmětů. Cas. Mor. zem.
musea. R.. XVII.-XlX., str. 582-601. Tab. 1.- V. - 12. E. Str a n d: Fautes de nomenclature dans un nouveau travail sur les Opiliones. LambiJlonea, Avril 1928. - 13. E. Str a n d :
Kritische Bemerkungen zu Roewers "Weberknechte". Zool. Anz. Bd .. 86, H. 1-2,1928.14. E. Str a n d: Miscellanea nomenc1atorica zoologica et palaeontologica 1.-1I. Arch.
f. Naturg. 92 Jahrg., Abt. A., H. M. - 15. E. Str a n d : Nochmals Kriti~ der Roewerschen , Weberknechte". Zool. Anz. Bd. 85, H. 5-8,1929. -- 16. E. Strand: Uber dle Bedeutung der
Typen fur die naturhistorische Nomenklatur. Acta Universitatis Latriensis, Matematiskas
un dabas zinatnu fakultiites Seria I. 5. - 17. E. F. R o e w e r: Bemerkungen zur Kritik der
"Weberknechte" durch Prof. E. Strand. Zool. Anz. 88, S. 21-27, 1928. - 18. E. F.
Roewer: Letztes Wort an Herrn ord. Universltatsprofesscr E. Strand (Riga). Zool. Anz.
Bd. 86. H. 1-2, 1929. - 19. J. C. C. Lom an: Ober dle geographische Verbreitung der Opi1ioniden. Zoo I. J ahrb. Bd. XIII. 1900, p. 71-104, Tfl. 10, ll. - 20. A. W a g n e r : Hohlenschnecken aus Suddalmatien und der Hercegovina. Sitzungsb. K. Akad. d. Wiss. Math.
Naturw. Kl. Bd. CXXIII. 1914, p. 33-48.
xxv. 5.
ABSOLON a KRATOCHVÍL: PELTAEONYCHIDAE NOVÁ ČEL. SLEP. OPILIONIDŮ.
13
Résumé.
Dans ce tra vail les auteurs discutent la question sur le genre »Absolonia«
décrit par M. R o e w e r 1915 l>>106 neue Opilionen.« (Arch. f. Naturg. v. 81,
A. fasc. 3) d'apres un individu juvéni! trouvé par A b s o Ion dans la grotte
»Durovié peéina« en Dalmatie méridionale. Parce que les auteurs ont 7
exemplaires desquels quelques uns sont adultes, i!s se rapportent sur le
genre »Absolonia« de M. R o e w e r.
En 1916 Absolon a appelé cet animal Scotolemon anophthalmum n. sp.
in lit. (sans description - nomen nudum), parce qu'i! ne savait pas que
e'était déj<l en 1915 que M. R o e w e r a décrit cette espece sous le nom
Absolonia troglodytes n. g. n. sp. Mais le nom »Absolonia« Roewer 1915 a été
déja précedé par »Absolonia« Borner 1901 (Zool. Anz. 24); Absolon a changé
le nom Absolonia Roewer (non Borner) en Travunia n. n. (1920). Le nom
genérique Abasola, fixé par M. Str a n d (1928, Z o o 1. A n z. LXXVI.) n'est
Gu'un synonyme de Travunia Abs. (1920, Acta Musei Moraviensis).
Quoique M. R o e w e r en 1915 dans »106 neue Opilionen« p. 14 dans la
description de l'armature des tarses III et IV a écrit: ».... die Endglieder
der III. und IV. Tarsen nur je eine basal sehr dtinne und schlanke, apical in
:form einer spitzen Hakenschaufel verbreitete Endklaue.·.. tragt,« i1 range
néanmoins son genre »Absolonia« en 1923 dans la famille Phalangodidae
E. S. qui ont leurs tarses III et IV armés de deux griffes (»Doppelklaue«).
Parmi des différentes signes du Travunia troglodytes (Roewer) les auteurs trouvent que les patte - mikhoires du genre Travunia sont armées de
»Spinelles« (non »aiquillon«) (fig. 3, 4), que les métatarses de toutes les pattes
sont composés de I'astragalus et du calcaneus (séparé I'un de l'autre par une
incission annulaire tres oblique). (fig. 5). lIs trouvent Travunia t1'oglodytes
(Roewer) voisin de la famille Triaenonychidae Soerensen. La forme et la position de la griffe tarsale de la patte-machoire (fig. 3), la forme des »Dornehen« (fig.4) et surtout la forme et la position de la griffe tarsale des pattes III et
IV (fig. 6, 7, 8, 9) differe I'espece Travunia t1'oglodytes (Roewer) tout a fait
de toutes les soufamilles des T1'iaenonychidae Soerensen. C'est pourcela que
les auteurs rangent le genre Travunia dans la famille nouvelle Peltaeony(~hidae nov. fam. par les raisons prépondérantes suivantes:
1. Si nous rangions le Travunia troglodytes (Roewer) dans la famille
Triaenonychidae Soerensen comme la soufamille Peltaeonychinae i! faudrait
refondre la diagnose des T1'iaenonychidae, fondée en 1886 par Soerensen!
2. Peltaeonychinae ne seraient pas égales par leurs contenu avec les
autres soufamilles des T1'iaenonychidae et il faudrait refondre le systeme,
valide jusqu' aujourd'hui des Triaenonychidae!
TravTlnia troglodytes (Roewer) s'ap.proche aux especes de la famil1e
Tl iaenonychidae qui vivent dans le vieux monde dans le territoire qui est
au sud de la bande des pays arides: Sahara, Arabie, Tourkménie de l'Ouest
et Gobie. C'est la cause pour laquelle les auteurs prenneut le Travunia t1'oglodytes pour un relicte de la faune qui vécu dans la péninsule balcanique
au temps du kaenozoikum.