Publikace ke stažení

KARIÉRA – KONKURENCE – KONFLIKTY
Ženy v podnikání
Alena Sehnalová a kol.
Projekt „Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající“
(registrační číslo: CZ.1.04/3.4.04/88.00316) je financován prostřednictvím OP LZZ z ESF
a ze státního rozpočtu ČR. Projekt realizoval vzdělávací a poradenský institut Petr Otáhal,
a. s., a to od 1. 11. 2012 do 31. 10. 2014.
© PhDr. Alena Sehnalová, Mgr. Hana Fabíková, Ing. Mgr. Miroslava Kameníková,
Ing. Renata Urmaničová,
„Cokoliv žena dělá, musí udělat dvakrát tak dobře než muž, aby byla považována aspoň
z poloviny za stejně dobrou. Naštěstí to není tak těžké,“
(Charlotte Whitton, primátorka Ottawy)
Obsah
Úvodní slovo...............................................................................................................................7
Podnikáním k úspěchu (Alena Sehnalová)..................................................................................9
Ohlédnutí za projektem Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy
již podnikající (Hana Fabíková)...............................................................................................42
Ženy v podnikání (Renata Urmaničová)..................................................................................54
Z ředitelského křesla zoo k malířskému stojanu – životní cesta Dany Holečkové (Miroslava
Kameníková).............................................................................................................................70
„Ženy, které mě oslovily, došly do bodu zlomu a nevědí, co dál,“ říká Eva Manďáková
Svašková, jež pomáhá lidem zhubnout (Miroslava Kameníková)............................................81
Úvodní slovo
Každý z nás se jednou ocitne v situaci, kdy se mu nechce do práce, nejraději by všeho
nechal a živil se sám. Obvykle nám to ale dlouho nevydrží. Práce je jistota (zejména
v současné době) a mnohdy je příjemné, že nám práci někdo zadává, pak ji vyhodnotí
a zaplatí za ni. Pokud k tomu můžeme ještě přičíst vlídné prostředí, příjemné profesionální
kolegy, kvalitní zázemí a péči kulturní firmy, co víc si přát. Tak kam odcházet?
Ne vždy je však situace takto růžová. Mnohým se stalo, že museli odejít. Firma se
stěhovala do zahraničí, měnila technologie, restrukturalizovala, fúzovala, modernizovala,
zeštíhlovala apod. Výsledkem ale bylo vždy jedno – propouštění zaměstnanců pro
nadbytečnost.
Tyto situace jsou čím dál běžnější a naučili jsme se docela dobře si s nimi poradit.
V době, kdy je ale skutečně vysoká nezaměstnanost, je poměrně obtížné najít brzy
odpovídající práci a s ní spojenou jistotu. Možná nás v takové době opět napadají myšlenky
na osamostatnění se. Začít podnikat. Okamžitě však vyplyne množství otázek: Existuje nějaká
činnost, kterou je možné si osvojit a uživit se s ní i v době, kdy je práce málo? Co by to mělo
být? Jak se dostat k informacím? Není to příliš riskantní? Zvládnu podnikat? Co pro to musím
udělat?
S myšlenkou na začátek podnikání stále více koketují i zaměstnanci, kteří nejsou ve
své práci příliš spokojeni. Mají jiné představy o využití svého potenciálu, chtějí více
kompetencí, potřebují větší samostatnost v rozhodování, chtěli by dělat spoustu věcí jinak,
nevycházejí se svými kolegy nebo s nadřízenými. Také tato skupina zaměstnanců (nebo
absolventů škol) vstupuje do vážných úvah o samostatném podnikání většinou s mnoha
otázkami, obavami a omezeními, která si ale velmi často vytvářejí sami.
Proč tomu tak je? Samostatné podnikání skutečně není činnost úplně jednoduchá.
Často si ani nedovedeme představit, „do čeho jdeme“. Alespoň já osobně jsem takhle začala.
A byla to velká chyba. Dnes bych se rozhodla stejně, ale úplně jinak bych se na podnikání
připravila. Rozhodnout se a překonat strach je první velmi důležitý krok. Na něj pak ale musí
navázat další, další a další kroky. A záleží na mnoha okolnostech, zda naše „podnikatelská
cesta“ bude v podstatě přímá, nebo zda se bude zbytečně klikatit, bude narážet na nečekané
překážky, bude se ztrácet v „krajině podnikatelských spletí“ nebo dokonce předčasně skončí.
Podnikání nám může přinést mnoho konkrétních výhod, např. samostatnost, splnění
ambicí nebo dokonce snů, činorodost, vlastní cestu k řešení úkolů, uspokojení ze
seberealizace a úspěchu, spoustu nových zkušeností, jistou svobodu v jednání, setkávání se
5
zajímavými lidmi a zdokonalování, práci na sobě, neustálý rozvoj. Než se do něho ale
pustíme, měli bychom na tuto novou situaci být dobře připraveni. A právě k tomu by měl
přispět následující text. Nabídne vám nejen podnětné zkušenosti žen-podnikatelek, které mají
za sebou mnoho let vlastní podnikatelské práce, ale poskytne vám i orientaci v tom, co je pro
úspěch v podnikání důležité, podstatné a co dokonce klíčové.
Alena Sehnalová
6
Podnikáním k úspěchu
Alena Sehnalová
Postavení podnikavých žen v evropském kontextu
Evropa v 21. století hledá způsoby a nové cesty, jak zvýšit zaměstnanost, jak překonat
recesi, jak podpořit skutečný hospodářský růst, jak zajistit svým zemím prosperitu
a podnikům konkurenceschopnost, jak umožnit svým občanům šťastný, smysluplný
a zajímavý život. Kapitál společnosti je v jejích občanech. Stejně tak platí, že kapitál má firma
ve svých zaměstnancích. Tento fakt je znám již dlouho a podobné věty najdete dnes v každé
moderní publikaci o managementu, personalistice nebo moderním řízení. Otázkou je, zda tato
informace nějak ovlivňuje dění v daných firmách, resp. dění v daných státech. Zda skutečně
dokážeme využít potenciál jednotlivých osobností, nebo naopak necháváme předsudky
a stereotypy, aby ovládaly naše názory a selektovaly možnosti lidí ne podle jejich schopností
a dovedností, ale podle toho, jaké je klima dané společnosti a jaká klišé v nich platí. „Součástí
všech evropských strategií je zejména snaha o mobilizaci celého potenciálu společnosti.“1
Můžeme přemýšlet o tom, zda větší prosperita některých zemí Evropy na rozdíl od
výkonů naší ekonomiky není ovlivněna například i tím, že v pozicích klíčových
v rozhodovacích procesech najdeme mnohem vyváženější zastoupení žen vedle mužů
(například ve Skandinávii je v řídících strukturách kolem 49 % žen, naopak v ČR statistiky
uvádí 11 % (Parlament) až 21 % (řídící struktury) žen.
Jedním z inovačních opatření pro vyvážení rovnosti žen a mužů a podporu
konkurenceschopnosti, které navrhuje Evropská komise, je stanovení kvót v zastoupení žen ve
správních radách společností. Tento návrh vychází z analýz chování a úspěšnosti firem, kde je
odpovídající zastoupení žen ve srovnání s těmi, které jsou řízeny výhradně muži.2
Předurčenost rolí?
Každá pozice, pracovní i společenská, předpokládá úspěšné zvládání mnoha rolí.
A právě jen podle toho, jak daná osobnost tyto role dokáže zvládat, bychom měli rozhodovat
o její úspěšnosti nebo neúspěšnosti. Bohužel tento přístup i v dnešní „vyspělé“ společnosti
neuplatňuje zdaleka každý. Přitom svět je stále rozmanitější, takže je celkem logické, že by
bylo třeba přivést i do firem rozmanité názory, nápady, pohledy na skutečnost a perspektivy
na všechny úrovně řízení. Jinak budeme jen těžko v budoucnosti konkurenceschopnější.
1
2
DYTRT, Z. a kol. Ženy a management. Brno: 2014, s. 7.
Tamtéž.
7
Z jakých kořenů vyrůstá rozdílnost pohlaví a tím i požadavek na různé role, které mají
daná pohlaví zvládat? Jde o směs kořenů biologických, psychologických a společenských.
Celý svůj život se učíme myslet, cítit, vnímat a jednat jako individua. Stále ještě často slyšíme
tvrzení, že společenské normy vycházejí z biologických rozdílů mezi oběma pohlavími, proto
jsou jiné pro muže a jiné pro ženy. Toto tvrzení je ale dost nesmyslné, protože podle
nejnovějších objevů a poznatků (zejména v oblasti biologie) jsou právě tyto rozdíly velmi
diskutabilní.
V průběhu diferenciace zárodečných žláz u dětského plodu se vyvíjí také tělesné či
somatické pohlaví – utvářejí se pohlavní orgány a další tělesné znaky, typické pro jedno nebo
druhé pohlaví. Přitom ale vnější pohlavní orgány uzrávají z jednoho a téhož buněčného
základu, který je původně stejný a je teprve otevřen dalšímu vývoji v ženskou nebo mužskou
formu. Zajímavé je, že každé individuum se může (a je jedno, o jaké jde pohlaví) biologicky
vydat dále ženským směrem vývoje nebo mužským vývojem. Výsledkem nejsou jen
jednoznačně „vybavená“ individua s naprosto jasnými pohlavními znaky, ale naopak také
množství „smíšených forem“.
Záleží především na tom, jaké působí v kritické fázi vývoje transmitery (přenašeče).
Pokud působí mužské androgeny, vyvíjí se mužský jedinec. Pokud žádné, vyvíjí se ženské
pohlaví. Je-li nedostatek androgenu u mužského pohlaví, vyvíjí se mužské individuum
ženským směrem. Pokud je androgenu přebytek, vyvíjí se i ženské individuum mužsky. Role
takového jedince je pak určována nejbližším společenstvím: rodinou, výchovnými
a vzdělávacími institucemi, morálními principy, očekáváním okolí apod. nezávisle na tom, jak
se cítí sám daný jedinec.3
Neexistuje chování, které by bylo podmíněno pouze přírodou (biologicky), protože
každý lidský organismus žije zároveň i v určitém sociálním prostředí. Naše chování je tedy
podmíněno oběma faktory: biologickým i sociálním.
Vývoj jednotlivých kultur vedl k mnoha různým modifikacím pojetí role muže a ženy
a jejich postavení ve společnosti – od matriarchátu až po patriarchát, počátky emancipačního
hnutí, přes vyrovnávání pozic a rolí muže a ženy až po „sexuální harašení“.
3
Viz JANATA, J. Dvojí svět. Praha 1997.
8
Žena a její role ve společnosti
Antidiskriminační zákon (září 2009) konkretizuje zásady rovného zacházení pro řadu oblastí,
a netýká se tak jen pracovněprávních vztahů.
Diskriminace je zakázána nejen v oblasti přístupu k zaměstnání a podnikání, ale i v oblasti
sociálního zabezpečení, přístupu ke zdravotní péči a vzdělání, rovné zacházení je vyžadováno
i při poskytování a přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení. Podnikatelé nesmí
diskriminovat ani své zaměstnance, ale ani své zákazníky. Je zakázána jakákoli diskriminace
z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, včetně těhotenství či mateřství,
sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového
názoru.
Nové cíle genderové politiky: Odstranění přetrvávající diferenciace pohlaví v možnosti
proniknout do různých profesních sektorů formou pozitivní diskriminace

Cílem je umístit co nejvíce žen do pracovního procesu, umožnit jim postup v kariéře
a uvolnit je od pečovatelské role. Tu má převzít ve stejné míře otec, částečně pak stát
prostřednictvím pečovatelských institucí – v genderových materiálech se užívá termín
podpora slučitelnosti rodinných a profesních rolí.
Přestože politika tzv. rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce není již ničím
novým, stále máme velké problémy s praktickou stránkou jejího uvedení do konkrétních
prostředí. Často to není proto, že by požadavek takové rovnosti narážel přímo na odpor
k zapojení žen do pozic s většími rozhodovacími pravomocemi a velkou zodpovědností, ale
spíše narážíme na stereotypy v pojetí ženských a mužských rolí, na stereotypy v očekávání
jednání a výkonu žen a mužů. Proto je třeba usilovat o eliminaci tzv. sociálních
a myšlenkových stereotypů, kterými je chápáno pojetí rolí mužů a žen ve společnosti
a v rodině. Odtud pochází „záhadný pojem“ gender, označující právě sociální podstatu
pohlaví, tedy celek sociokulturních determinant, které jsou danému pohlaví přisuzovány.
Gender totiž není determinován primárně biologicky, ale sociálně.
To, co se běžně chápe jako přirozené schopnosti muže a ženy (jejich vlohy, sklony,
způsoby chování, a tedy i předpoklady k úspěchu v sociálních rolích), to se podle genderové
teorie vytváří v závislosti na určitém prostředí, kultuře, výchově, tedy historicky. Cílem státu
podle genderové teorie má být vytvoření jakéhosi neutrálního obrazu obou pohlaví –
9
v podstatě sociálně identického, aby role muže a ženy byly od narození vnímány jako
zaměnitelné a aby takové byly i ve skutečnosti. S ženstvím či mužstvím nemá být spojována
vůbec žádná specifická sociální role, a tedy žádný jiný obsah vyjma ryze biologického.4
Politika rovnosti žen a mužů má své kořeny ve státech severní Evropy a vyplývá
z jejich silného ženského emancipačního hnutí. Cílem je zrovnoprávnění obou pohlaví ve
všech sférách společnosti. Zaměřuje se na odstranění diskriminace ve veřejnoprávním
sektoru, posléze i v oblasti soukromé.
V souvislosti se stále větším zájmem genderové agendy o rodinu a vyrovnávání rolí
muže a ženy se rodinná a genderová politika začaly k sobě významně přibližovat. Jedním
z důsledků tohoto vývoje je zapojení žen ve vyspělých evropských státech do všech oblastí
života. Žena, která má odpovědnou pozici v náročné prosperující firmě, není vnímána jako
špatná matka, třebaže její biologickou roli pečovatelky a ochranitelky rodinného krbu přebírá
její manžel, chůva nebo jiná osoba, která rodině pomáhá v každodenním běhu.
Zaměstnaná žena má status plnohodnotného občana, který má stejné šance, práva, ale
i povinnosti jako kdokoli druhý v podobné pozici. Jde především o jeho kvalitu a výkon,
podle kterých je hodnocen.
Je jasné, že výše uvedený postřeh neplatí ve všech vyspělých evropských zemích ve
100 % případů. Současné ženy stále obhajují své pozice, svá práva a své opodstatněné nároky.
Podstatné je, že tyto země jsou mnohem lépe připraveny na využití potenciálu svých
pracujících žen, poskytují jim lepší podmínky a zázemí než například země střední Evropy,
kde ještě stále velmi silně přežívá stereotyp pojetí ženských pozic a rolí. Proto zde mají
ženy ještě mnohem více práce, aby získaly jasný status moderní zaměstnané ženy a obhájily
právo na pozici, pro kterou mají předpoklady, i právo na stejné podmínky, ze kterých by tuto
pozici zastával muž. Otázkou je, zda samy ženy dokážou právě tomuto přístupu napomoci
svým jednáním a chováním.
Protože se pohybujeme na českém trhu práce mnoho let a systematicky sledujeme
problematiku postavení žen a mužů ve společnosti, studujeme danou problematiku
i v přístupu ostatních evropských zemí a srovnáváme podobné situace a jejich řešení, snažíme
se podívat na současnou českou ženu bez předsudků, ale také bez příkras. Dlouhodobou
spoluprací, školeními, koučováním, každodenním stykem s českými ženami i muži na trhu
4
Na to poukazuje Vojtěch Bellig, analytik Občanského institutu.
10
práce atd. jsme získali velmi bohatý materiál k analýzám a srovnávání, ze kterých si můžeme
dovolit vyvodit i některé závěry. Tyto závěry a hodnocení mohou lépe přiblížit specifičnost
českého trhu práce, podstatu české mentality s ohledem na ženské a mužské pohlaví a na
možnosti jejich uplatnění v současné společnosti.
Maskulinita versus feminita
Moderní technologie potřebné pro úspěch v podnikání jsou dnes obecně dostupné
z kterékoliv oblasti světa. Stejně můžeme různými způsoby (přesto ale se stejnými
možnostmi) zajistit financování svých firem. Co je ale skutečnou a troufám si říci jedinou
skutečně výlučnou výhodou, jsou lidé – jejich osobnostní a profesní výbava, jejich
kvalifikace, zkušenosti a dovednosti, jejich kreativita, loajalita, motivovanost, sdílení hodnot
s vedením společnosti a respekt k vizi a strategiím společnosti.
V českém podnikatelském prostředí se složitost omezeného množství skutečně
schopných a motivovaných lidí objevuje ještě v dalších okolnostech. Stárnutí populace a odliv
„mozků“ do vyspělejších, a tím pro schopné lidi i lukrativnějších zemí.
Demografické stárnutí populace zmenšuje podíl obyvatel v produktivním věku proti
skupině lidí ve věku důchodovém. Jestliže v roce 2003 bylo 2,5 milionu důchodců, můžeme
předpokládat, že v roce 2030 vzroste tento počet na 3,7 milionu. To lze pak vyjádřit poměrem
3 : 2 lidem nad 60 let k dětem do 15 let.5
Nedostatek lidí v produktivním věku tak limituje další potřebný ekonomický růst,
proto jsou velmi důležité nové cesty, které pomohou využít skutečně celý potenciál
společnosti. A zde se ukazuje, že velká rezerva je ve využití ženského potenciálu.
Ženy dnes převažují svým zastoupením na vysokých školách téměř 60 % a jsou
obecně vnímány jako lepší, nebo dokonce zodpovědnější studentky. Kam se ale po dokončení
studií nebo po několika letech praxe žen-vysokoškolaček poděje jejich „kapitál“?
Zaměstnanost vysokoškolaček s více dětmi je v rámci ČR na necelých 40 % oproti 95 %
mužů (v EU je to poměr 65 : 91 %).6
Podle tohoto zjištění je v ČR právě tato skupina žen onou rezervou, která je potřebná
pro změnu v řešení demografického stárnutí. Co brání lepšímu využití ženského potenciálu na
trhu práce? Jaké bariéry bude nutno překonat, abychom situaci zlepšili a byli efektivnější jako
stát ve využití přinejmenším vkladu, který stát investoval do vzdělání žen a neumí jej zpětně
využít? Jaký dáváme prostor ženám v jejich možnosti uplatnění a jak samy ženy mohou
5
6
Viz DYTRT, Z. a kol. Ženy a management. Brno: 2014
Viz Kongres žen, ČSÚ, analýza společnosti McKinsey & Company.
11
a umějí využít možnosti, které jim moderní společnost poskytuje? To jsou otázky, kterými se
v současné době zabývá nejedna vládní komise a nejedna nevládní společnost.
Základem řešení je znalost působení vzorců chování v jednotlivých pozicích
(biologických i společenských) a stereotypů pojetí plnění rolí v těchto pozicích. Dáváme nebo
naopak bereme tím možnost uplatnění nového přístupu k životu a možnostem i úkolům, které
nám tento život poskytuje (osobní i profesní). Již T. G. Masaryk jeden svůj projev o postavení
žen a mužů ve společnosti zakončil větou: „Moderní česká žena znamená našemu malému
národu zdvojení našich sil.“ Kolik času od té doby uplynulo? A stále musíme znovu otvírat
otázku rovnoprávného postavení žen na trhu práce.
V současné měnící se globální společnosti mohou ženy díky své kulturní a mentální
výbavě přinést do pracovních pozic metody, které odpovídají dnešní potřebě týmové práce,
komunikace, zvýšení empatie, intuice a předvídavosti spojené s etickým chováním.
Podmínkou ale je, aby žena v tomto případě zůstala ženou a nepřebírala maskulinní styl
jednání proto, aby v maskulinním světě obstála.
Je to opravdu nutné, nebo je předností ženy její „ženskost“, která je stejně dobře
uplatnitelná i na nejvyšších pozicích jako „mužskost“ u mužů?
Krátký exkurz do jednotlivých světových pojetí jednání a chování se v pracovním
prostředí:
Mužské kultury

Jde spíše o individualistické kultury se zdůrazňovanými individuálními cíli

Nutná je sociální hierarchie

Lidé jsou zvyklí starat se sami o sebe a svoji rodinu

Spoléhají se především na vlastní síly a schopnosti

Očekávají, že všichni členové budou mít přibližně stejná morální hodnocení

Ochota k riziku a změnám je větší, i agresivita je větší

Rozdíly v moci a bohatství jsou považovány za normální

Občané mají právo revolty proti vládě, která popírá jejich svobody

Co je a není morální, určuje každý individuálně
12
Ženské kultury

V popředí stojí morální hodnoty, péče o druhé, kvalita života

Důležitá je intuice, pocit správnosti a spravedlnosti

I zákonem povolené jednání není chápáno jednoznačně jako správné, očekává se ještě
„vnitřní brzdící mechanismus“

Nikdo se nemá snažit být lepší než ten druhý

Nejsou zdůrazňovány sexuální role, přechody mezi skupinami jsou spíš plynulé, emoční
komunikace není tak zřetelně sexuálně zdůrazňována

Tolerance je vysoce hodnocena, sociální normy skupiny jsou více zdůrazněny,
emocionalita je spíše tlumena a demonstrace negativních emocí zakazována

Důraz na slušné jednání, dodržování tradic a rituálů

Poměrně tvrdý postup feministického hnutí, požadavek na proporcionální zastoupení žen
bez ohledu na odbornou kvalifikaci, zkušenost apod.
Kde stojí česká společnost?

Je ve fázi přechodu v orientaci na nové hodnoty (je poměrně jednoduché změnit
ekonomiku, velmi těžké je ale změnit morálku)

Názory přešly od jednoho extrému ke druhému (kolektivistické myšlení k ideologii
svobodného podnikání individualistické mužské ideologie)

Emoční klima se změnilo – čas jsou peníze, zvyšují se rizika, mizí vzájemná solidarita,
řešíme situace „ruka ruku myje“ …

Ženské vzory chování se rychle mění na mužské

Stoupá agresivita i emocionalita a s ní i lidská flexibilita

Jaké jsou předpoklady vývoje…?
Dnes už známou a mnohokrát popsanou bariérou v rovném pojetí pracovní role muže
a ženy je tzv. skleněný strop. Tento pojem byl poprvé použit v americkém časopise Wall
Street Journal roce 1984. Jde o soubor překážek, založených na subjektivních, strukturálních
a organizačních příčinách, které brání ženám ve skupině v jejich přirozenému postupu na
střední a vyšší pozice, přestože jejich vzdělání, profesní výbava, dovednosti a zkušenosti
odpovídají nárokům.7 Přívlastek skleněný je odvozen od jeho průhlednosti, to, že je zde
7
DYTRT, Z. a kol. Ženy a management. Brno: 2014.
13
nějaký strop, zprvu není vidět (ženy dosahují určitých pozic v organizaci, ale pak se jejich
kariérní růst zastaví, aniž by byly viditelné zřejmé překážky).
Paní Kateřina má vysokou školu, konkrétně stavební fakultu ČVUT. Po ukončení studia
pracovala několik let jako projektantka. Protože byla schopná nejen v oboru, ale také svou
osobnostní výbavou, postoupila do pozice team leadera a později zástupkyně manažera ve své
firmě. Když začaly „tikat biologické hodiny“, odešla na mateřskou dovolenou. Blížilo se její
ukončení a zaměstnavatel paní Kateřině naznačil, že pro ni nemá momentálně odpovídající
pozici. Paní Kateřina se mylně domnívala, že bude vhodné, aby měla druhé dítě. Situace se
„vyřeší“ – ona splní svou představu o funkční rodině, jak s manželem plánovali, a vrátí se
zpět do práce už „napořád“, takže bude konkurenceschopná a na plno pracující. Po druhé
mateřské dovolené se ale neměla kam vrátit, protože zaměstnavatel její pozici zrušil. Paní
Kateřina hledá práci (docela marně), protože má dvě malé děti…
Že výše uvedený příklad nesouvisí s naším tématem? Ale ano. I podnikatelka (a velmi
úspěšná) musí zvládnout roli manželky a matky. Jinak lidstvo vymře. (A kdo by měl zajistit
potomstvo pro budoucnost spíše než vzdělaní, inteligentní, pracovití, zodpovědní lidé?) Kam
se ale má vrátit po mateřské dovolené, když s ní trh přestal komunikovat a dokonce počítat?
Je to stejné jako u ženy zaměstnané v konkrétním podniku na konkrétní pozici. Velmi často se
s takovou ženou (zejména na vyšší pozici a s kvalitními schopnostmi a zkušenostmi) přestane
počítat. Její místo musí obsadit někdo nový a počítá se dále s ním. Nebo na podobné místo už
ženu ani nevezmeme, protože „nám zase odejde na mateřskou“. To už tu bylo. Muž je v tomto
spolehlivější.
Z tohoto konfliktu rolí žena-matka na jedné straně a žena-pracující bytost na straně
druhé vyvstává množství dalších problémů.
1) Problémy vyplývající ze slaďování povinností spojených s rodinou a prací: Některé
ženy se rozhodnou zůstat svobodné a mnoho manželství, kde jsou oba partneři
kariérního zaměření, zůstává během tohoto období bezdětných. Jiné ženy po kariéře
netouží (např. v roce 2005 v USA 38 % žen potvrdilo, že si úmyslně vybralo pozici
s menší mírou zodpovědnosti a nižším ohodnocením, než pro kterou měly kvalifikaci,
aby byly schopny plnit své povinnosti doma).
2) Maskulinita pracovního prostředí. Zcela nám chybí přesah pohledu na role ženy jako
matky. Firmy přestávají s danou ženou udržovat kontakt v době mateřské a rodičovské
dovolené, což nemotivuje ženu k rychlému návratu. Po delší absenci v pracovním
14
procesu vyhasínají některé pracovní mobility, čehož pak využívá zaměstnavatel jako
důvodu k propuštění. Existuje jen velmi málo alternativ pro střídavou péči o dítě
a není velká vůle tyto alternativy hledat a uplatňovat. Neznáme „odklad“ budování
kariéry u žen.
3) Ženy si internalizují vlastnosti nevhodné pro budování kariéry. Ženy mají skutečně
tendenci přijmout společně s mateřstvím i rezignaci na pozici nebo dokonce na
povolání. Nehledají samy účinné možnosti alternativního zaměstnávání u daného
zaměstnavatele ještě před tím, než otěhotní. Přestávají si věřit, protože se má obecně
za to, že na mateřské dovolené vše zapomněly a jsou jaksi infantilnější.
4) Stereotypy spojované s ženstvím a mužstvím. Pohlaví je „identitní“ kategorie, která je
vždy přítomná. Neexistuje společenství, které by nezahrnovalo jedince obou pohlaví
a které by proto nějakým způsobem nevymezovalo vzájemné vztahy, sociální role,
mocenské postavení.
Paradoxem je, že ve většině případů nejde o biologické faktory, které vymezují role.
Jde naopak většinou o to, jak role pojímá dané prostředí. Z historického hlediska, z pohledu
sociální antropologie, kulturologie, religionistiky a dalších disciplín můžeme najít společnosti
s různým pojetím vztahů mezi muži a ženami a jejich postavením a ne vždy zde ženy patří
mezi diskriminované nebo dokonce utlačované.
Působí tedy asi konkrétní ekonomické podmínky, okolnosti „dělby práce“, přírodní
podmínky apod. Nevzpomínám si, že bych někde v odborné literatuře našla informaci o tom,
že by například v době poslední světové války někdo řešil, zda může konkrétní žena
vykonávat důležitou pozici, která musí být obsazena, když má dítě. Pokud splňovala
kvalifikaci a na daném místě byla potřeba, okolnosti se zařídily.
Pro mnoho současných zaměstnavatelů je ekonomické a hospodárné, když přestává
využívat kvalifikace zkušeností konkrétní ženy jen proto, že má děti, a proto by potřebovala
pracovat na zkrácený úvazek nebo jen není již tak „flexibilní“ v časovém vytížení pro
zaměstnavatele jako dříve a skutečně potřebuje mít jasně vymezenou pracovní dobu.
Paní Hana pracovala jako expert (auditor) v poradenské firmě. Šlo o podnikatelský subjekt a
paní Hana zde měla jisté malé procentuální zastoupení ve finanční jistině. Časem získala
manažerskou pozici, vedla pětičlenný tým auditorů a zvládala to velmi dobře. Pak otěhotněla
a čekala ji mateřská dovolená. Jednatel společnosti rozhodl, že by měla paní Hana zůstat v co
nejužším kontaktu s týmem, proto jí na dobu mateřské dovolené poskytl k užívání služební
15
auto, aby se mohla co nejdříve vrátit do práce a nebyla omezovaná dostupností a mobilitou.
Po ukončení třetího měsíce mateřské dovolené paní Hana dva dny v týdnu působila ve firmě.
Nejezdila na služební cesty, ale svůj tým dále vedla a zvládala veškerou potřebnou agendu své
práce jako dřív. Paní Hana vnímá přístup kolegů a vedení firmy jako velmi vstřícný, a o to
zodpovědněji pracuje. Nedá na svou firmu dopustit…
Skleněný strop není jediným fenoménem ovlivňujícím postavení žen v pracovním
prostředí. Dalším termínem používaným v teorii genderu je tzv. skleněný útes. V praxi se
projevuje tak, že žena je povýšena (coby poslední alternativa) v době, kdy se firmě nedaří
a všechny možnosti povýšit někoho jiného, již byly vyčerpány. Jelikož se jí firemní obtíže
vyřešit většinou nepodaří, odchází ze společnosti. Tento fenomén, který postihuje nejen ženy,
ale také všechny menšinové skupiny. Následkem toho jsou tyto skupiny považovány za méně
schopné při výkonu na vyšší pozici a to komplikuje jejich povyšování na tyto pozice.
Nedostatek žen ve vyšším managementu vede k nedostatku mentorů pro ženy. Bez
mentora má zaměstnanec menší šanci na kariérní postup v organizaci. V souvislosti s touto
horizontální segregací povolání se setkáme s pojmem skleněné stěny.
Na principech neformálních vztahů pracovníka na vyšší pozici s pracovníkem na
pozici nižší stojí mentoring. Nadřízený poskytuje podporu a zkušenosti podřízenému, což mu
dopomáhá k povýšení. Pro ženy však existuje pouze malé množství dostupných mentorů.
S mentoringem souvisí i fenomén networkingu. Networking je založen na
vzájemných vztazích (sítích) se spolupracovníky a osobami z pracovního oboru. Tyto
kontakty se využívají k získání podpory, informací, zpětné vazby, rady atd., v širším kontextu
mohou dopomoci k povýšení nebo k dalším výhodám a pracovním příležitostem. Výzkumy
naznačují, že ženy, které tvoří sítě s muži, jsou ve své kariéře úspěšnější a získávají více
výhod, než ženy, které tvoří sítě s dalšími ženami.
Dalším z fenoménů ovlivňujících postavení žen je teorie otáčivých dveří. Jelikož na
vyšších pozicích převládají muži, formální i neformální organizační struktury jsou nastaveny
podle mužských kritérií a hodnot.
Pokud žena překoná skleněný strop, její přítomnost na vyšších pozicích je natolik
výrazná, že plní roli tzv. tokenu (symbolu), tj. osoby, která je jako zástupce minoritní skupiny
mezi ostatními velice viditelná. Pak hovoříme o tzv. tokenismu.
Opačným příkladem (typickým pro muže v ženském prostředí) je fenomén
skleněného výtahu. Muži, zvláště v netradičních mužských zaměstnáních, se mohou setkat
s negativními stereotypy (např. pokud pracují s malými dětmi, hrozí nebezpečí, že by mohli
16
čelit podezření z pedofilie či homosexuality), které paradoxně napomáhají k jejich ještě
rychlejšímu povýšení.
Kariéra – konkurence – konflikty
Vydat se na samostatnou cestu vlastní kariéry a dostat se až na vrchol, to je snem
mnoha lidí. Takovým snem může být i touha po úspěchu v podnikání. Může ho uskutečnit
nejen muž, který ví, jak na to, ale v současné době i stále více žen, které se rozhodnou, nedají
se a skutečně chtějí uspět. Mají to ženy na „své cestě“ za úspěchem v kariéře lehčí, horší nebo
stejné jako muži? Mají ženy stejnou osobnostní výbavu, která je k úspěchu předurčuje, jako
muži? Dokážou pracovat stejně intenzivně a systematicky jako muži? Nejsou překážkou
podnikání žen jejich biologické role? Jsou ženy dostatečně dravé, aby v podnikání uspěly?
Dokážou
spolupracovat
nebo
alespoň
kooperovat
s dalšími
ženami?
Zvládají
ženy-podnikatelky konkurenci svých mužských kolegů? Jak zvládají ženy své „typické“
vlastnosti, aby jim nebránily v úspěchu?
Startovací čára v podnikání je dnes pro muže i pro ženy téměř identická. Proč je podle
statistiky v České republice o tolik méně podnikajících žen než podnikajících mužů?8
Muži mají v podnikání nesrovnatelně delší historii. Ženy měly dlouhá desetiletí
možnost se uplatnit pouze tehdy, když je jejich podnikající otcové nebo manželé „přizvali“
k některým aktivitám. I tak jejich role ale byla neoficiální a obvykle jen částečná. K vlastnímu
podnikání se ženy dostávaly skutečně jen zřídka, přestože měly velké předpoklady k úspěchu.
Co z toho vyplývá pro naši současnost?
Muži určují pravidla „podnikatelských her“. Proč? Protože když tyto hry vznikly,
sotva v nich figurovaly ženy, které by na tato pravidla mohly mít nějaký vliv. Takže pravidla
jsou mužská. Muži si mohli svá pravidla vytvořit, dodržovat, určovat nebo měnit podle sebe
a svých představ v dalším průběhu svých her. Ať se to ženám líbí nebo ne.
Dnes do „mužských her“ vstupují ženy. Myslíte, že je někdo přijme v situaci, kdy
usilují o přijetí a ve stejné chvíli už křičí, že je třeba změnit pravidla? Nevěřte tomu. Nejprve
je třeba se do herního týmu dostat, a pak se můžete s úspěchem snažit ovlivňovat pravidla
a průběh her.
Jak jsme již řekli, profesní svět je původně mužský, a tak pravidla her „na kariéru a na
podnikání“ jsou také mužská. Chlapci jsou odvážní, lehkomyslní, svého cíle dosahují často
agresí, sebevědomím, zabíráním prostoru. Všechno je závod, počítá se pouze vítězství.
8
Viz tabulka č. 1. Mezinárodní srovnání – podíl podnikajících žen a mužů na celkové zaměstnanosti
17
Tabulka č. 1: Mezinárodní srovnání – podíl podnikajících žen a mužů na celkové
zaměstnanosti
Kdokoli se dá na cestu podnikání, měl by počítat s tím, že tato cesta nebude vůbec
jednoduchá. To samozřejmě neznamená, že nebude úspěšná. To záleží na tom konkrétním
člověku, který se do podnikání pustí, na jeho schopnostech, na produktu, který mu má
v podnikání zajistit úspěch, na situaci, ve které začal podnikat, na podmínkách, které jsou
objektivní, i na těch, které si vytvoří sám, na vztazích, které v jeho podnikání budou
spolupůsobit, a na mnoha dalších okolnostech.
18
Každá tvůrčí činnost (a tou podnikání bezesporu je) vyvolává potřebu hledat nové
a nové cesty, váhat, zvažovat, konfrontovat svá rozhodnutí a často i měnit rozhodnutí
původní. V každé z těchto okolností má svůj význam sám konkrétní podnikatelský subjekt,
ale také situace na trhu a konkurence.
Úspěšná kariéra a konkurence jsou spojité nádoby. Pokud známe dobře situaci
a podmínky, musíme znát i svou konkurenci, abychom byli úspěšní. To často znamená
konflikt. Jak jej zvládneme, záleží také především na nás samých.
Jaké nás čekají podnikatelské konflikty? Budou to konflikty profesní nebo vztahové?
Budou se odehrávat častěji mezi samotnými podnikatelkami, nebo častěji mezi podnikatelkou
a podnikatelem? A který se bude ženě-podnikatelce řešit lépe? Na co musíme být jako
podnikatelky připravené, abychom byly úspěšné?
Dát ženám stejné šance, jako mají muži, není znakem humánní dobročinnosti. Žena za
to nemusí být vděčná. Více než polovinu lidstva tvoří ženy. A to, jestli se někdo hodí pro
určitou práci či nikoliv, by nemělo záviset na počtu jeho X chromozomů.
Žena-podnikatelka na českém trhu práce
Pro úspěch v podnikání by měl mít každý, kdo o podnikání vážně uvažuje nebo se pro
něj již rozhodl, především připravenou velkou odvahu, pozitivní myšlení, dobrý nápad (a ještě
nekonečnou spoustu dalších a dalších nápadů), nezdolnost a výdrž, pracovitost, samostatnost
a zdravé sebevědomí.
Aby začínající podnikatelé hned na začátku nenadělali spoustu chyb, které by mohly
být i fatální, je třeba, aby měli promyšlenou strategii svého podnikání. To znamená, v jaké
oblasti práce chceme začít, ale také jaký máme cíl (krátkodobý i dlouhodobý – strategickou
vizi), čeho chceme dosáhnout, co chceme v dané oblasti změnit, čím chceme přispět, jak se
odlišovat, co nabízet „navíc“…
Co máme na mysli, když říkáme promyšlená strategie:
Strategická vize = cíl, který chceme splnit
Strategické plánování = kdy začít, co vše mít připravené, v jakých krocích postupovat
a v jakých časových úsecích, na co nezapomenout, co vzít v úvahu…
Produkt (služba) = co chci konkrétně dělat
Konkurence = kdo ji zastupuje v nejbližším okolí, jaká je její kvalita, čím mne může
inspirovat
19
Koncový zákazník = komu je má činnost určená
Cena = z čeho ji vypočítat, jak ji stanovit s ohledem na konkurenci
Distribuce = kdo půjde za kým, jaké budou časové intervaly nabídky, forma činnosti
Místo podnikání = odkud a kam bude nabídka směrovat
Propagace = jak dát o sobě vědět, na co upozornit, koho oslovit, kdy a kde
Komunikace = způsob sdělení o mé nabídce, vzájemnost toku informací, zpětná vazba,
„naslouchání trhu“
„Víceslužby“ = v čem mne inspiruje trh, v čem konkurence, co si myslím já
Co je největší překážkou na cestě k podnikatelskému úspěchu? – Naše osobnost.
A osobnost ženy zvlášť. Proč? Podnikání je vlastně závod. A jde v něm o vítězství. To zjistí
každý podnikatel velmi brzy.
Abychom mohli vítězit, musíme znát pravidla závodu, trasu, cíl, případně své
protivníky, rozhodčí a podobně. Velmi často ale s podobnými závody nemáme zkušenosti.
V živé paměti máme vlastně „kolektivní závody“ – spolupráci z bývalého zaměstnání.
Týmovost, ohled na ostatní, zájem o ně, respekt k nim a potřebu spolupráce, vedení týmu
s ohledem na zadání od svých nadřízených. V „podnikatelském závodě“ jde ale mnohem více
o jedince. Jeho samostatnou cestu, kterou se probojovává k vítězství. Ne už společný zážitek,
ale vlastní, osamocená cesta za vítězstvím.
Jestliže si podnikatel (a zvláště empatická žena v pozici podnikatelky) tuto situaci
skutečně dobře neuvědomí, je její cesta k úspěchu velmi, velmi strastiplná. Protože
v podnikání musíme nejprve sami zvítězit, teprve potom můžeme očekávat nebo hledat
spolupráci, vytvářet aliance, spojenectví, lobby, nebo jak tyto všechny „vzájemně se
podporující aktivity“ nazýváme. Dokud nejsme vítězi, nikdo nás nezná, proto o nás nikdo
nemá zájem.
Co nám pomůže? Když si vytvoříme pokud možno kompletní obraz toho, z čeho
vychází podnikatelský úspěch:
20
Co nám výše uvedený přehled napovídá? Pokud nejsme „vyladěni“ ve všech
oblastech, které náš obrázek předkládá, je obtížné dlouhodobě čelit každodenním nárokům
podnikání. K úspěchu vede jasná a náročná cesta, která nestaví na náhodě, ale počítá s tím, že
„štěstí přeje připraveným“. Každý potřebuje svou porci štěstí. Bez ní to obvykle moc nejde.
Pokud ale svou šanci „zahodíme“, protože si
s nejsme jisti, zda dokážeme zvítězit, nezvítězíme.
To se děje poměrně často právě ženám. Na rozdíl od mužů totiž
totiž mají ženy větší tendenci
o sobě přece jen pochybovat. A často právě i jen malé zaváhání „na startu“ dokáže prohrát
celý závod.
Ženy-podnikatelky,
ky, které procházely našimi konzultacemi, často připomínaly
problémy právě s nedůvěrou k sobě samé, která velmi častoo vedla až ke stresu, k únavě
a v některých případech až k syndromu vyhoření. Startovací dráha žen a mužů je dnes
v podstatě identická. Přesto
to se do pomyslného cíle dostává
dostává mnohem méně žen než mužů.
A nesouvisí to s výkonností, oborem podnikání ani s kvalitou osobnosti. Hovoříme dnes o tzv.
„leaky pipeline“, tedy o „děravém potrubí“, což označuje situaci, že klesá počet žen ve fázi
vzestupu.
Způsobují to různé „hranice“ nebo chcete-li
chcete li „tvrdé faktory“, jako například pravidl
pravidla
a rituály, které určují v mužském prostředí samozřejmě muži. Ženy, pokud chtějí cokoli
21
změnit, mají pramálo šancí, neboť stále a opakovaně přesvědčují a přesvědčují a narážejí na
bariéry, které se jen těžko odstraňují. Mnoho žen to proto vzdá.
Ještě složitější je to s bariérami, které si ženy vytvářejí samy. Jde o „vnitřní hranice“,
které se projevují nejčastěji strachem z konkurence, z neúspěchu, strachem z velké
zodpovědnosti, kterou musí žena převzít a která jí může i velmi komplikovat dosavadní
zodpovědnost za rodinný život. Mnoho žen proto zjistí, že se vlastně cítí mnohem lépe
„v pozadí“, zpomalí a svůj „podnikatelský závod“ pozvolna vzdají. Nevědomky tak potvrzují
modely myšlení platné po staletí a vymezující ženě její biologické místo.
Samotná žena je díky zmíněným skutečnostem poměrně často ztracena. Proto je
vhodné se propojit, podporovat se, předávat si zkušenosti, podržet se, obohacovat se vzájemně
zkušenostmi a podobně. V zahraničí se tomu říká „lanová družstva“ a je to celkem běžný jev
v prostředí, kde je postavení ženy komplikováno stereotypy a předsudky. Důležité je proto
téměř pro každou podnikavou ženu mít zázemí a správnou síť vztahů. Muži to ostatně dělají
také, přestože používají jiné mechanismy a metody.
Evropská unie podporuje po celé Evropě strategii sítí jako prostředí pro posílení
strategie a šance na úspěch. Spolupracující síť je zde vnímána jako umění, kterému by se měl
naučit každý, kdo chce něčeho dosáhnout. Mělo by se mu cíleně vyučovat a mělo by být
i průběžně prohlubováno.
Pokud patříte k těm, kdo na sítě „nedají“, mají pocit korupce a lobbingu a vesměs se
brání podobným seskupením, pak mohou využívat samostudium a čelit autobariérám díky
autokoučinku. Jeho základem je takové nastavení sebe sama, které pomáhá začít, uspět
a nevzdat to.
Ujasněte si své cíle – pokud jsou tyto cíle jasně individuální, asi vám postačí
autokoučink. Pokud je ale třeba, abyste kooperovali a spolupracovali, je dobré najít okruh lidí,
se kterými můžete sdílet své úspěchy i neúspěchy. Profesionální prostředí vám dá základ pro
zdravou sebereflexi, naučí vás dále formulovat svá přání a obhajovat je. Předá vám
zkušenosti, které byste jinak získávala mnohdy velmi pomalu a obtížně, někdy je ani neměla
šanci včas získat
Zachovejte si kritický nadhled – rozhlížejte se, studujte, jak to dělá konkurence,
mluvte s lidmi o své práci a naslouchejte jejich názorům. Dělejte si pořádek v sobě samých,
bilancujte. Nesnažte se brát tragicky neúspěchy, poučte se z nich. Nezapomeňte se pochválit
nebo odměnit za úspěchy. I ty podrobte analýze, abyste na úspěchy mohly navázat a opakovat
je.
22
Pečujte o svou duševní rovnováhu a posilujte stabilitu – důležitá je duševní hygiena,
lifemanagement a zdravý nadhled, smysl pro humor a hledání příležitostí získávání nových
informací. Naslouchejte!
Pečujte o vztahy, které vám prospívají. Profesně, podnikatelsky i lidsky. Může jít
o tytéž lidi nebo o zcela odlišné typy lidí. Na tom nezáleží. Pěstujte si je, najděte si na ně čas.
Velmi vám v pravidelných nebo alespoň v občasných kontaktech prospějí.
A ještě jedna rada: berte muže jako zdroj zkušeností, vědomostí, dovedností
a informací. Jste žena. Váš svět je poněkud odlišný, než jaký je svět mužů. Jak už jsme si ale
řekly, potřebujeme se do tohoto světa dostat a nepodaří se nám to tehdy, když daný svět
nepochopíme. Jako empatická bytost máme k pochopení velkou šanci. Když najdeme
i příležitost, je to pravá chvíle se ve svém životě posunout.
Muži jsou charakterizováni jako systematičtí, strukturovaní, analytičtí, rychlí
v myšlení a jasní v rozhodování, preferují přehledy, systémy, tabulky, výkazy. Naučte se to
také. Budete jim blíž, odbouráte část bariér zcela přirozeně a bez průtahů a emocí. Jak říká
jedna německá podnikatelka: „Dívčí tábor by mě přivedl k šílenství. Jenom samé ženy, to
nejde. Člověk potřebuje také názor z pohledu muže.“
Moc nemá ten, kdo pracuje izolovaně, ale ten, kdo nejlépe spolupracuje s ostatními
a dokáže se nadchnout pro společné cíle. Vedle toho je stejně důležité někdy, když se úplně
nedaří, umět tyto kontakty využít a nechat si „vrátit“ svůj vklad „týmového hráče“. Nakonec
i moderní vedení dnes sází mnohem více na přesvědčení než na direktivní moc.
Paní Jitka, aktivní technička vysokoškolačka, začala podnikat v profesi, ve které mají majoritu
stále především muži – v technologiích větrných elektráren. Stala se součástí malé skupiny
mužů, kteří založili firmu a nastartovali „svůj byznys“. Ona se rychle učila, hodně
naslouchala, hodně pracovala a snažila se stát nepostradatelnou. To se jí po čase podařilo.
Sama říká, že jí nešlo o to být jako muž. Chtěla ale podrobně poznat „mužská“ pravidla,
ovládnout je a umět s nimi pracovat. Brzy totiž v tomto podnikatelském prostředí pochopila,
že platí jiná pravidla při jednání muž – žena a muž – muž. Nezáleží na tom, co to způsobuje,
jestli geny nebo modely chování získané socializací konkrétního člověka. Paní Jitce se
vyplatilo sledovat každý pracovní den mužů v její firmě a vybrat si ze svých poznatků to, co se
jí bude hodit v budoucnu, co se vyplatí, aby se naučila a aby si osvojila. Někdy šlo jen
o jednotlivé informace o tom druhém, které se ukázaly časem jako důležité, když si je
zapamatovala. Především musela být ale odborně zdatnou, aby měla šanci profesního
i kariérového růstu. Jitka postupně pochopila každodenní pravidla hry, naučila se jim a stala
23
se tak přirozenou součástí týmu. Jak Jitka podtrhuje, neznamenalo to, že by se jakkoli zbavila
své ženskosti, že by dělala cokoli, co by bylo proti její přirozenosti nebo dokonce proti jejímu
přesvědčení. Naopak. Protože ale věděla, kde by bylo chybné využívat příliš emocí, hodně
mluvit, příliš se zviditelňovat nebo naopak mlčet a čekat, že se jí bude někdo vyptávat,
podařilo se jí přiblížit mužům natolik, že ji vnímali jako velkou posilu a přínos. A ona toho
využívala a posilovala taktně ale takticky svůj zesilující vliv. Když se firmě dařilo a začala se
rozrůstat, Jitka získala manažerskou pozici v TOP vedení. Do firmy přišly další ženy a vztahy
se postupně měnily jako v každé situaci, kdy se rozrůstáme. Jitka vydržela, stále je v TOP
managementu. Je přirozenou součástí vedení a rozhodování, strategií i metodiky. Ne vždy je
to jednoduché. Kupodivu se ale domnívá, že obtížnější je přijetí další ženy do týmu než
dalšího muže. Vždy je třeba poněkud změnit jasná kritéria a systémy výhry. V profesní oblasti
pomáhají jasná pravidla, čitelnost, transparentnost a srozumitelnost. Tomu se dokážou dobře
přizpůsobit nejen muži, ale i ženy. U nich je někdy důležité opakovat kritéria, upevňovat je
a znovu prosazovat a počítat s tím, že se je někdy některá žena pokusí měnit ve vlastní
prospěch. Nemá smysl emočně bojovat. Chce to držet se pravidel, jak tvrdí paní Jitka.
Podnikatelka a její styl
Většina žen podniká podle ženských principů. To se ostatně potvrdilo i v naší
konzultantské činnosti. Žena, která sází na to, že bude-li imitovat muže, stane se mužem,
a bude mít proto v „mužském“ podnikatelském prostředí šanci na úspěch, obvykle příliš
neuspěje. Mnohem úspěšnější je, jestliže kterýkoli člověk (nezáleží na tom zda je o ženu či
o muže) zůstane sám sebou. Podstatné pro jeho úspěch ale je, jak dokáže zvládat role, které
mu daná podnikatelská pozice přisuzuje. A právě zde se může chovat s ohledem na daná
pravidla, na očekávání okolí, na specifika daného „projektu“, ale také na silné stránky své
osobnosti.
Největší risk v závodě je jít do něj bez zkušeností, bez přípravy a vůbec nevědět, co
mě čeká. V takovém případě jen málokdy mohu zvítězit. Co tedy udělat, abychom zbytečně
neriskovali tam, kde to není výhodné, a nechali si tuto schopnost tam, kde se nám vyplatí?
V podnikání můžeme najít několik systémů „závodění“. Buď má soupeření o klienta,
nabídku, pracovní zadání apod. několik „vítězů“, nebo je vítěz jen jeden, nebo je zde pořadí
úspěšnosti a v něm se pak hledá ten, který má nejvíce „bodů“ v jednotlivých „disciplínách“.
Počítejte s těmito možnostmi, a pokud vyhraje někdo jiný, učte se od něho,
nezanevřete na něj, případně se snažte kooperovat. Pokud vyhrajete vy, akceptujte pozici
24
druhého a dalšího v pořadí. I od nich se můžete lecčemu naučit. A třeba příště využijete jejich
potenciálu právě vy…
V 80 letech 20. století doporučovali poradci manažerek na vysokých postech, aby si
tyto ženy vzaly příklad ze svých mužských kolegů, přizpůsobily jim své jednání a chování,
pokud chtějí být úspěšné. Pokud se prý ženy nechtějí nebo nemohou ve své profesi a práci
„přímo přeměnit v muže“, měly by se alespoň naučit a uplatňovat jejich pravidla hry.
Než začnete oponovat a zdravě se rozčilovat, vězte, že jde o dobu, kdy ženy
v podnikatelských a manažerských pozicích teprve začínají „dobývat pískoviště“. A jak jsme
uvedli výše, je nutné v tuto chvíli přijmout mužská pravidla, protože muži tyto „hry“
vytvořili. Teprve když už jsme součástí hry a muži si na nás na svém pískovišti začínají
zvykat, můžeme se pozvolna aktivně zapojovat a přispívat i změnám pravidel.
Dnes jsme ale ve zcela jiné situaci. Žena není ani nevídaný, ani nežádoucí jev
v podnikání ani v managementu. Jen má mnohem méně příležitostí, aby skutečně mohla
dokázat své přednosti, kvality a často i přidanou hodnotu své kvalifikace. A v tom jí
v současné době může pomoci naopak právě její „ženskost“ v kombinaci s perfektní znalostí
mužského podnikatelského světa a perfektní odborností a profesionalitou.9
Podnikatelské prostředí je velmi dynamická, aktivní, akceschopná, intenzívní a často
předem nijak plánovaná a často odhadnutelná činnost. Odráží se v ní nejen obecně platná
pravidla podnikání, ale i nové a někdy neočekávané trendy, osobnosti, které sem vstupují,
ekonomická situace, zájmy různých subjektů, možnosti současné techniky atd. Není divu, že
se zde lidé chovají různorodě, někdy podle očekávání, někdy zcela nepředvídatelně. A ženy
mají každodenní možnost zapojit svou rozdílnost.
Klíčem k mužnosti je chromozom Y, Klíčem k ženskosti je chromozom X.
Chromozom Y zajišťuje chlapcům osmkrát větší produkci testosteronu, než jak je tomu
u dívek. Hormony kromě formování těla ovlivňují také mozek, myšlení a chování.
V porovnání obou pohlaví můžeme v průběhu výzkumů specifikovat určité rozdíly, které více
či méně platí:

Dívky jsou verbálnější, chlapci spíše prostorově orientovaní.

V jazykových testech jsou obvykle úspěšnější dívky, v těžkých matematických testech
spíše ztrácejí na rozdíl od chlapců.

Ženy mají větší propojení obou polovin mozku, mozek žen „více vidí, více slyší, více
komunikuje, zvládá křížové odkazy“ (panoramatická mapa).
9
Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.
25

Muži mají silnější spojení v rámci jedné mozkové poloviny, umějí lépe zaostřit na
úzký prostor (reflektor).
Geny jsou ale jen součástí celkového obsahu osobnostní výbavy. Navíc každý člověk
má trochu jiné zastoupení jednotlivých hormonů, takže i u konkrétní ženy můžeme zjistit
velkou dávku testosteronu, naopak konkrétní muž může mít velké komunikační schopnosti
a přesah vidění jako žena.
Navíc se dnes ví, že se mozek vyvíjí v průběhu života a i tyto „přednosti“ se mohou
posilovat a navzájem ovlivňovat. Ne nadarmo se říká, že vše potřebné k úspěchu je
v tréninku. Velkou roli v rozvoji osobnosti hrají také zkušenosti. Proto je zbytečné dopředu
klást limity komukoli. Dejme ženě i muži šanci ukázat, co v nich je. Půjde pak o dva subjekty,
které nebudou znechuceny předsudky a neférovými pravidly, posílí si zdravé sebevědomí a
navíc se dokážou navzájem obohatit. Vždyť i Platón kdysi 400 let př. n. l. řekl, že „neexistuje
žádná práce určená výhradně pro ženu, jen proto, že je žena, ani žádná práce výhradně pro
muže, jen proto, že je muž. Vlohy jsou stejnoměrně rozděleny u obou pohlaví“.
Existují chlapci, kteří říkají, že dívky nesmějí vyhrát. A existují dívky, které jim to
věří. Sebevědomí a odvaha jsou právě těmi faktory důležitými pro překročení hranic sebe
sama a rozhodujícími pro úspěch.10
Sociálně kompetentní chování je závislé na dovednosti zacházet s emocemi. Žena je
vnímána obecně jako emotivnější bytost než muž a také tomu tak obvykle je. Nemusí jít ale
o „fňuknu“, aby uměla využívat svůj emoční potenciál. Naopak, nedostatečné ovládání emocí
je vnímáno jako velká překážka v kariéře – a ve značné míře také překážkou je. Ženy dokážou
vědomě vnímat a rozlišovat rozdílné úrovně komunikace, především úroveň věcnou a úroveň
vztahovou. Výhodou pro ně nesporně je, když to „ten druhý“ neumí tak dobře, jako ony. A to
je velká zbraň pro ženu v manažerské pozici nebo v situaci, když o manažerskou pozici
usiluje. I chytré pragmatičky zásadně zařazují emoční faktor do svého jednání.
Když se podíváme na nejnovější poznatky z oblasti managementu, zejména
managementu lidských zdrojů, najdeme zde model manažerské inteligence. Tu podle autorů
tvoří tři základní pilíře:
10

IQ – racionální inteligence

EQ – emoční inteligence

SQ – sociální (politická) inteligence
Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.
26
Všechny tři pilíře jsou nezbytné pro úspěch ve vedení a řízení lidí. U mužů jsme ale
asi zvyklí spíše na racionální rozhodování, u žen vnímáme emoce a podle jejich intenzity
tvoříme názor na příslušnou ženu. Co se týká sociální, respektive politické inteligence, ještě
s tímto pojmem neumíme příliš pracovat. Jde o postupy vztahové, které využívají intelekt
a emoce a pomáhají nám tvořit vztahy, spolupráci, koalice, aliance, podporu v daných
situacích a podobně. A (ať se nám to líbí nebo ne) dnes bez podobné dovednosti máme velké
potíže uspět ve všech oblastech společenského života.
Ženy jsou obecně považovány za emotivnější než muži. Někdy se samy snaží obhájit
názor, že na rozdíl od mužů mají vyšší emoční inteligenci. Muži jsou zase obvykle pyšní na
svou racionalitu, střízlivost analytičnost a přesnost. Kdo je ale ve svém jednání prozíravější
nebo úspěšnější nelze říci jen na základě těchto rysů. Jsou situace, které racionalita nevyřeší,
jsou situace, ve kterých jsou velké emoce na překážku. Asi jako v mnoha oblastech je
i v oblasti manažerského úspěchu třeba rozvíjet všechny pilíře a využívat jejich předností
podle momentální situace a okolností.
Nedostatečné ovládání emocí je vnímáno jako velký blok v kariéře. A je to i pravda.
Příliš emotivní člověk okolí leká, zdržuje rozhodování, vnáší do jednání chaos a svým
rozhodnutím ubírá na přesvědčivosti. Obvykle jsou z takového jednání podezřívány ženy a je
na nich, zda dokážou přesvědčit okolí, že nemají sklon k afektu a emočnímu vydírání. Přitom
není výjimkou, že i ve vysoké manažerské pozici je muž s výrazně cholerickým
temperamentem a je to vnímáno jako obtížné, ale celkem normální. Naopak nedostatečné
ovládání emocí může být u ženy vážnou překážkou v kariéře.
Neemotivnost a tím i jistá „nečitelnost“ člověka pro jeho okolí také vyvolává nedůvěru
a odstup. Poměrně dlouho si zvykáme na jednání s neemotivním člověkem a těžko hledáme
cesty, jak mu porozumět. Zvykneme si jako kolegové i jako podřízení, ale například
motivovat k vysokému výkonu se musíme sami. Jen racionální plán nám obvykle nestačí.
Co z toho plyne? Teorie managementu dnes vychází z přesvědčení, že rozvinutá
emoční inteligence je u manažera nespornou výhodou a pomáhá mu k rychlejšímu a vyššímu
úspěchu ve vedení lidí a společnému plnění úkolů.
Sociálně kompetentní chování ale předpokládá schopnost umět zacházet s emocemi
u obou pohlaví. Se svými emocemi i s emocemi druhých lidí. Proto se dnes velmi často
přednášejí a trénují tzv. persvazivní techniky, tedy techniky přesvědčování a ovlivňování
druhých. Jde o techniky s vysokou mírou korektnosti, které nesmějí využívat manipulativní
postupy, naopak vycházejí z vysoké emoční a sociální inteligence a učí nás pracovat se svými
emocemi i emocemi druhých tak, abychom se navzájem lépe poznali, porozuměli si, našli
27
účinný způsob dorozumění se a dokázali se respektovat. Emoce jsou v tomto procesu buď
účinným mechanismem, nebo brzdou. Záleží na našem umění jejich využívání.
Ženy mají obecně hodně dobrých předpokladů být v tomto bodu managementu
úspěšné. Pokud vědomě vnímají a rozlišují rozdílné úrovně komunikace a dokážou
přizpůsobit emoční náboj partnerovi v komunikaci, kultivovat své i jeho vyjadřování
a propojit věcnou oblast vyjadřování a kontrolovanou emoční stránkou, bývají velmi úspěšné.
I chytré „pragmatičky“ se naučily posilovat emoční faktor v jednání a jsou mnohem
úspěšnější v podnikání.
Soudnost nesmíme ztratit v žádné situaci, pokud chceme zvítězit a obhájit svůj názor.
Pokud to nedokážeme, budeme považovány za labilní a ztratíme respekt.
Jak jdou dohromady emoce a soudnost? Zachovat si soudnost neznamená potlačovat
city, ale mít je pod kontrolou a zacházet s nimi rozumně. Emoce nemůžeme ovlivnit přímo.
Ani vlastní emoce, ani emoce druhých. Emoce totiž hodnotí výsledek našeho vnímání
nezávisle na našem vědomém řízení jednání. Ale naštěstí máme dva základní nástroje,
kterými můžeme vládnout. Obojí dokážeme vycvičit díky procesu učení.
Jde o:

změnu našeho hodnocení situace,

změnu našeho vnímání.
Emoční management znamená především dovednost porozumět vlastním pocitům
a díky tomu je dokázat udržet pod kontrolou. Pokud toto zvládneme, můžeme přejít k vyšší
fázi práce s emocemi – pracovat s nimi ku prospěchu jednání a vyjednávání, řešení různých
situací a působení na různé lidi. Pokud zvládneme i toto, nastává ještě vyšší fáze dovedností –
umět působit na emoce druhých. Zdá se vám to jako náplň na celý život? Nejste daleko od
pravdy.
Naučte se zamyslet se nad svými emocemi a odpovídat si na otázky typu: O jaký pocit
(rozhořčení, vztek, uražená ješitnost, ublíženost, zklamání…) se jedná? Dimenze každé
takové emoce je jiná, vyvolává ji jiná okolnost a my ji jinak prožíváme. Proto ji můžeme
i odlišně řešit. Nemusíme reagovat konstantně, můžeme své emoce začít řídit. Co se vlastně
přihodilo? Co mně bylo řečeno? Co se konkrétně dělo? Proč mám vztek a co ho vyvolalo
konkrétně? Která chvíle jednání byla klíčová? Opravdu to bylo tak, jak se domnívám, nebo
pracovaly „vnitřní uši“ a zkreslily obsah díky mému vnímání formy sdělení? Jedná se
konkrétně o daný problém, situaci nebo osobu, se kterou jednám? Je to hlavní problém nebo
naopak problém zástupný? Jaké důvody mám pro své pocity?
28
Tyto otázky pomohou zejména nám ženám k rychlejší a úspěšnější práci v ovládání
emocí a budeme rychleji lépe vnímány i mužskými kolegy i ženskými partnerkami nebo
konkurentkami.
Jak začít? Naučte se v emočně vypjatých situacích dýchat. Hodně zhluboka. Věřte, že
to okolí přesto nemusí vůbec poznat. Myslete na nádech i výdech, v duchu si počítejte.
Zpomalí to vaše reakce, odpoutá vaši pozornost od emočního podnětu a vám dá šanci
odstupu. Už naše babičky říkaly, ať nepříjemnosti rozdýcháme.
Rozhlédněte se kolem sebe a odveďte svou pozornost od merita své emoce. Něčeho se
třeba chyťte (stolu, židle) a odlaďte emoci silou stisku. Napněte nohy, zajistěte si větší
stabilitu, změňte polohu nebo postoj. Napijte se něčeho. Vnímejte okolní svět. Už naše
babičky říkaly, ať to necháme koňovi, že má větší hlavu.
Oddělte se od nepříjemné situace. Prostě si pomyslete, že v daném okamžiku nejste na
daném místě. Jste jinde, kde se cítíte dobře, a o nic vám tam nejde. Vykažte svou rozzuřenou
část osobnosti pryč, ať neruší vaše vnímání a rozhodování.
Pokud nejde uskutečnit předchozí bod, odejděte zcela. Omluvte se a opusťte na chvíli
místo, které příliš ovlivňuje vaše emoce, až hrozí ztráta emoční kontroly a váš výbuch. Jděte
co nejuvolněněji s nějakou nezávaznou omluvou.
Doporučuje se také „nastoupit do vrtulníku“. To znamená, že se povznesete nad
reálnou situaci a podíváte se na ni z nadhledu. Už naše babičky říkaly, že se nic nejí tak horké.
Paní Marie je svým temperamentem velmi emotivní a akční. Nikdy ji to moc netrápilo, byla
naopak velmi výkonná, aktivní, nezdolná, rychlejší než ostatní v chápání i ve výkonu. To jí
také pomohlo v profesi k uznání a respektu. Měla ale potíž s kariérním růstem. Vždy ji někdo
přeskočil, třebaže byl o poznání pomalejší a méně výkonný. Obvykle to ale byli lidé klidnější
a nevýbušní. Paní Marie se po čase rozhodla, že z podniku odejde, a protože jí zde nedali
prostor ke kariéře, začne podnikat. Však se uvidí, kdo je lepší. Marie si zařídila vše potřebné
k živnosti v oblasti kariérového poradenství a začala. Práce ji velmi bavila, měla skvělé
nápady, nacházela dobrá řešení v různých situacích, cítila se lepší než konkurence. Kdo ji
znal dlouhodobě, naslouchal jejím nabídkám a paní Marie získávala zakázky. Protože byla
velmi ambiciózní, mířila dál. Chtěla uspět, rozšířit firmu, zaměstnávat lidi, kteří by společně
s ní naplňovali její představy kariérového poradenství. V nových kontaktech a zakázkách se jí
ale dařilo o poznání méně. Ne vždy ale získala zakázku a často měla problémy s kolegou,
který se zpočátku jevil jako perfektní. Když se jí několikrát vystřídal zaměstnanec a ztratila
pár zakázek, rozhodla se zamyslet se nad sebou jinak než dosud. Sedla si, vzala papír
29
a písemně porovnávala jednotlivé situace, ve kterých neuspěla. Postupně si musela přiznat, že
na vině je její temperament a přemíra projevovaných emocí. Ne každý je zvědavý kdykoli na
jakýkoli váš osobní názor, ne každý respektuje výrazně emotivní formu sdělení vašeho postupu
v řešení jeho zadání. Pokud chtěla Marie v práci pokračovat a být úspěšná, musela se změnit.
Přišla totiž na to, že v předchozí firmě měla vlastně paradoxně často štěstí, že byla před
podobnými neúspěchy chráněna okolím, systémem práce a hierarchií pozic. Paní Marie
začala se svými emocemi pracovat. S pomocí odborníka vytvořila vlastní rituály, které jí
pomáhaly dostat emoce pod kontrolu, a pak je zkoumala a učila se na nich další účinné
postupy zklidnění svého jednání. Druhým krokem bylo najít si svůj způsob odbourávání
zátěžových emocí, které mají tendenci trvat dlouho. Paní Marie se naučila ve chvíli, kdy
mohla opustit společenské místo, někam se „zašít“ a dělat dřepy. Nezadržovala tak v sobě
delší dobu velmi negativní emoce, ale také se před tím neznemožnila jejich neřízeným
výbuchem. Po takovém vybití emocí ale nedělala, že je situace zažehnaná. Naopak se
postavila situaci čelem a nyní už bez rizika výbuchu danou situaci znovu zhodnotila a hledala
řešení. Paní Marie sama zjistila, že nepomáhá skrývání emocí ani jejich násilné potlačování.
Co jediné pomáhá, je práce s nimi. Pomalé, pozvolné posouvání se ve znalosti svých emocí,
v odhadování příčin a následků emocí druhý, v posouvání se ke konsenzu nebo kooperaci
s emoční stránkou druhých lidí, a tak se přibližovat dokonalosti. Paní Marie nezměnila svůj
temperament. To samozřejmě ani nechtěla. Je stále rychlá, živá, výkonná, jen kultivovala své
jednání. Zklidnila se ve svých emočních projevech, a tím získala prostor k vnímání druhých.
Naučila se lépe vnímat jejich osobnostní výbavu a najít takový styl jednání, který bude účinný.
Více emocí, méně emocí, ovlivňovací techniky nebo naopak naprostou racionalitu... Dnes je
paní Marie majitelkou poradenské firmy o osmi zaměstnancích. Je úspěšná, respektovaná
a mnohem spokojenější. Někdy říká, že kdyby jí býval v jejím prvním zaměstnání někdo
dokázal dobře mentorovat, mohla na své změně pracovat mnohem dříve a získat významnou
pozici právě tam. Ale příliš jí to nevadí, podnikání je velmi náročné, ale ona si v něm našla
svůj úspěch.
Je dobré emoce cíleně využívat, abychom se prosadily stejně jako muži. Jde o naši
odlišnost, která se může stát naopak naší předností. Základem je opravdovost a přesvědčivost,
ne nastrojené scény a přehánění. Za svou emocí si musíme stát, proto je velmi důležité, aby
byla přiměřená a kontrolovaná.
Žena v podnikatelské i manažerské pozici by si měla najít svůj vlastní styl, který jí
vyhovuje a který je srozumitelný. Pak jej snadno obhájí. Protože nejde o přehánění
30
a manipulaci, je možné na něm stále pracovat a měnit ho. Pokud navzájem spojíme inteligenci
a emoce, máme šanci vyhrát jak v mužském, tak ženském prostředí. A je otázkou, co je větší
úspěch.
Chytré pragmatičky záměrně zahrnují emoční faktor do svého jednání. Buďme
obezřetné a přitom klidné. Šarm, humor a vtip pak budou na naší straně a přispějí k našemu
úspěchu.
Hranice růstu, brzdy sebevědomí, síla kritiky a destrukce sebekritiky
Mnoho žen-podnikatelek je opakovaně konfrontováno se skutečností, že jsou ženy.
Nakonec i sdělovací prostředky s určitým „překvapením“ sdělují, že do té či oné pozice
nastoupila: první žena, nemladší žena, jediná žena… Někdy je to velmi inspirativní, potěšující
a motivující situace. Ne vždy je ale být takovou „exotickou“ bytostí v oblasti podnikání úplně
příjemné.
Jaké jsou nečastější zkušenosti? „Muži nás bohužel ještě poměrně často buď neberou
vůbec, nebo vás sledují pod drobnohledem, jako kdyby být ženou byla vada, která musí být
kompenzována například mimořádnou výkonností, a čekají na chyby,“ říká jedna
z podnikatelek. „Ženy vůči svým sokyním, ženám-podnikatelkám nejsou často o nic vstřícnější
než jejich mužští kolegové v podnikání nebo managementu. Obvykle nemůžeme počítat s jejich
pomocí, naopak nás berou jako sokyně, připravují nám nejednu horkou chvilku, intrikují,
způsobují střety. Je to lepší než třeba před deseti lety, ale prožíváme to i dnes,“ svěřuje se
další z našich klientek.
Podobné modely myšlení, které se tradovaly několik staletí, ovlivňovaly náš život
nejméně celé dětství. Ženy prý v sobě opakovaně nevědomky potvrzují stereotypy svého
pohlaví, které jsou někdy nazývány „amor fati“ neboli láska ke svému sociálnímu osudu. Není
úplně jednoduché se z nich vymanit, zlomit je v sobě a nahradit jinými, vhodnějšími modely.
Jak už jsme zmínili, ženy často raději uhýbají před konflikty a rozpory, nevyhledávají
situace, kdy by se měly poměřit s ostatními. Mají strach, že by mohly prohrát nebo nevěří, že
si zaslouží výhru. Není to naštěstí problém zdaleka všech žen-podnikatelek, ale mnohé se
v kontaktu s námi přece jen svěřují, že ten tzv. mužský „tah na branku“ nemají právě z výše
uvedených důvodů. Tyto ženy chtějí získat uznání, chtějí se prosadit, chtějí být skvělé ve své
práci, ale nechtějí o šanci toto vše zvládnout bojovat. A tak mnoho z nich ani nemůže
předvést, co vše dokážou.
31
POZNATEK: Stěžejním bodem konstruktivní konkurence mezi podnikateli je vlastní
sebevědomí, sebedůvěra a sebeprosazování. Svou protihráčkou je zde žena sama, její
negativní vnitřní hlas a nízká míra její rozhodnosti.
Když se člověku, který buď sám sobě staví zábrany, nebo se nechá do pravidel s nefér
zábranami vmanipulovat, podaří tyto zábrany odstranit, zjistí, že se nebylo vůbec čeho bát.
Porazíme-li zábrany, máme mnohem více prostoru se rozvíjet, tedy i v oblasti sebevědomí.
Odvaha a sebevědomí jsou základem pro překročení hranic a nalezení vlastní úspěšné cesty.
Muži si často troufají na splnění toho či onoho úkolu i tehdy, když jim chybí veškeré
předpoklady. Sami sobě si dokazují, že nejsou o nic horší, než to ostatní. Ženy se naopak
často trápí pochybnostmi o sobě samých. Umím to také? Umím to stejně dobře? Můžu se
měřit s ostatními? Nebude to ostuda? Jakýsi zákon skromnosti brání mnoha ženám se
konkrétně projevit a jasně ukázat, co umějí. Jestliže ženě chybí vnější uznání, hodnotí to často
jako pohrdání jejich prací a poškozuje to jejich pocit vlastní hodnoty.
POZNATEK: Nikdo by neměl spoléhat především na uznání zvenčí. Jestliže chybí
objektivní pohled, musíme sami rozhodnout, co můžeme nabídnout a jakou to má kvalitu.
Vystupte z řady a převezměte zodpovědnost. Věřit sama sobě je základem úspěchu.
Žena v podnikání, vedení a řízení týmu
V nedávné době získali psychologové nový důležitý nástroj pro objektivní hodnocení
osobnosti – metodu MSCEIT, testy pro zhodnocení mentální inteligence. Za dobu několika
měsíců, kdy tyto testy používám, mám osobní zkušenost s tím, že ženy objektivně docilují
vyšší emoční inteligence než muži. Hodnoty jsou vyšší jak v oblasti vrozené části schopností,
tak v oblasti rozvíjení a využívání emoční inteligence. Potvrdilo se tedy i mně tvrzení, že ženy
i muži mají samozřejmě emoční inteligenci, ženy jsou ovšem považovány ve srovnání s muži
za více emocionální a schopnější se svou emoční inteligencí úspěšně pracovat.
V podnikatelské praxi má emoční inteligence ale ještě spíše „dobu ledovou“. Více
emoční člověk je považován spíše za toho, kdo bude dělat potíže, protože vše příliš prožívá,
u žen jsou to „slzy na krajíčku“, emoční výlevy, příliš slov, vyšší hlas, emoční
nevypočitatelnost. Výstupy z testů ale spíše napovídají tomu, že člověk s vyšší emoční
inteligencí má naopak své emoce více pod kontrolou, umí s nimi pracovat konkrétně
a jednoznačně cíleně, rychleji se poučí z předchozích situací, lépe hodnotí své „protivníky“,
32
úspěšněji se učí „role“, lépe využívá verbální i neverbální inteligenci k ovlivňování druhých
atd. atd.
Domnívám se, že máme téměř všichni rezervy ve schopnosti využívat a rozvíjet svou
emoční inteligenci, podle výsledků měření ale mají ženy o něco lépe „našlápnuto“ k úspěchu.
A to bude jistě v budoucnu vnímáno naopak jako jejich velmi silná stránka, pokud se muži
„neobují“ do posilování a zkvalitňování své emoční výbavy. Ženy na tom totiž už celkem
úspěšně pracují.
Najděte si styl, který bude kultivovaný, podtrhne vaši image, hodí se k vaší osobnosti
i pozici, bude srozumitelný a jasný. Najděte styl, který vám osobně bude vyhovovat a který
před sebou i druhými obhájíte.
Podíváme-li se na internet, najdeme spoustu studií, které dokazují úspěšnost žen jak
v managementu, tak v samotném podnikání. Právě díky sociálním schopnostem a míře
emoční inteligence jsou ženy na vedoucích místech poměrně často oceňovány. Možná i proto
v současné době reálně roste tlak na větší zapojování žen do vědy, politiky, strategického
řízení podniků apod. není to ale vždy přirozený výběr, maskulinní prostředí se stále ženskému
elementu brání. Proto opakovaně slýcháme diskuse o „kvótách“, které zajistí ženám
přirozenou šanci na prosazení.
Studie předpokládají, že budoucnost bude patřit právě ženskému řízení a ženskému
podnikání. Stačí přizpůsobit prostředí, pravidla a podmínky a ženský „raketový start“ je tu.
Ono to asi nebude tak rychlé a jednoduché, ani přes všechny ženské předpoklady
k úspěchu: prozíravé vyjednávací strategie, dovednost analytického naslouchání, pracovní
atmosféru, která podněcuje například tvůrčí myšlení, kreativitu a efektivitu, selektivní
i integrační paměť, schopnost učit se od úspěšných.
Právě osobitá emoční oblast ženám může úspěch zhatit nebo jim k němu naopak velmi
napomáhá. Záleží na tom, zda žena zůstává ženou a své „ženské“ přednosti rozumně a účelně
využívá, nebo zda s nimi pracuje „nerozumně“ a komplikuje si možnost úspěchu.
Jak úspěšné ženy řídí?
Pokud se žena v podnikatelské pozici nestylizuje do maskulinního jednání a naopak
využívá svých nesporných ženských předností v oblasti emoční a sociální inteligence, platí
o jejím přístupu zhruba tento přehled:

Kvalifikace, která je průběžně posilována a doplňována o nové trendy.

Urputnost, odvaha a využívání emoční inteligence.
33

Pracovitost, vysoká výkonnost a přesah vědomostí a dovedností.

Integrace v novém prostředí s propojením sociálních strategií a politickou inteligencí.

Schopnost měnit zaběhané rituály a přijmout nové trendy, které vedou k úspěchu,
vyžadování práv a hledání cest k řešení sporů.

Propojení pracovního a profesního života, aby nedošlo k rozpadu identity.
Ženy zpravidla podnikají podle svých hodnotových kritérií. Nedají na nefungující
doporučení, aby kopírovaly úspěšné muže. Naopak tyto ženy sledují, v čem a proč jsou tito
muži úspěšní a hledají cestu, jak řešit každodenní situace a spolupracovat při tom se svým
týmem. Kopie muže není žena. Žena přesvědčí tehdy, když je sama sebou. Proto uvážlivá
a inteligentní žena řídí citově a empaticky, staví na harmonickém prostředí, souladu mezi
lidmi, včasném řešení potíží a posilování jistoty a integrace týmu.
Jistá úspěšná manažerka připodobnila podnikatelskou činnost práci zahradnice – hnojí
a zalévá rostliny podle jejich potřeb tak, aby rostly a prosperovaly. Nakonec podobnou
paralelu najdeme i v literatuře, kdy poradcem prezidenta je jednoduchý člověk, který neumí
ani číst a psát, ale celý život pečuje o nádhernou zahradu. Vše, co se naučil od svého mistra,
zvládá sdělit jen velmi jednoduchým způsobem, který ale přesně odráží potřeby a nároky
společnosti. Zmíněný prezident díky němu nachází cestu ke svému národu, je ve svých
projevech srozumitelný a v činech úspěšný. Podnikatelka, která si tuto paralelu uvědomuje
a dokáže jí využít, má jistě k úspěchu jen malý krok.
Vedení lidí i zvládání procesů, které jsou spojené s podnikáním, vyžadují velkou
dynamiku a reakceschopnost. Často se nedají dobře plánovat díky své intenzitě,
nepředvídatelnosti, rychlým změnám a měnícím se podmínkám. Předností podnikavé ženy
jsou pak její schopnost komunikace, kooperace, motivace, persvaze ve spojení s etikou,
dovednost rychle reagovat na změny a vyrovnat se s nimi, zároveň ale i potřebná míra
tolerance.
Moderní žena si uvědomuje, že rodina a podnikání mají k sobě velmi blízko.
S úspěchem proto aplikuje a využívá modely jednání a chování, které si osvojila při výchově
svých dětí, v jednání s partnerem, zajišťování chodu rodiny, v komunikaci a kooperaci se
svými i partnerovými rodiči atd. Rodina je skutečně prostředí, ve kterém se setkáváme s celou
škálou hierarchie, nároků, úkolů, činností, rozhodování, plánování, jednání, vyjednávání,
řešení, organizace, podpory, předávání informací, naslouchání, hodnocení, posuzování,
logistiky – stejně jako v samotném podnikání. Jde jen o to, umět rozumně a vhodně tyto
zkušenosti aplikovat.
34
Paní Darina podniká v oblasti služeb. Před jedenácti lety založily s kamarádkou malou
úklidovou firmu. Dnes má její firma přes třicet zaměstnanců. Právě jí v této „branži“
pomohla zkušenost manželky a matky maximálně. Kdo zvládal celý chod rodiny se třemi
malými dětmi, když manžel pracoval na své kariéře? Proto je asi paní Darina odolná,
nezlomná, nenechá se jen tak odradit, zároveň ale staví na své dokonalé znalosti chodu
domácnosti s malými dětmi a velké vytíženosti partnerů. Umí vyhovět i velmi specifickým
nárokům, protože se nediví, ale hledá řešení. Dívá se dopředu, třebaže se jí ne vždy vše daří.
Rozešla se s kolegyní, vyplatila ji a pokračuje v podnikání sama. Hledá nové cesty klientského
servisu, aby byla lepší než konkurence. Stále se vzdělává, aby lépe rozuměla svým klientům,
uměla jim vysvětlit nové trendy ve službách a nabídnout novinky, se kterými se sama nejdříve
učí pracovat. Co doporučuje jako osvědčené techniky k úspěchu? Nepodceňovat své
zaměstnance. Poskytovat jim všechny informace, které jsou účelné a podstatné. Nutit je
k profesnímu i osobnostnímu růstu. Investovat do jejich rozvoje, komunikovat s nimi,
naslouchat jim, jednat s nimi partnersky a zapojovat je do osobní zodpovědnosti za kvalitu
a výsledek práce. Učit je, že to, co dělají je velmi potřebné a žádoucí. Darina nepodceňuje
průběžné plánování, reklamu a marketing. Zviditelňování a aktualizace jsou účinnou
metodou, ale musí být podpořeny kvalitními výsledky. Proto učí Darina své podřízené tomu,
aby se ptali, co jim jejich práce přinese k rozvoji a co jim výsledky této práce přinesou
k uspokojení a rozvoji.
Úspěšná žena
Mladistvá ctižádost chtít dosáhnout něčeho, čeho ostatní nedosáhli, být ženou a mít
nároky na svět, je normální, ale výsledkem je kombinace, které naše současná společnost
nepřiznává vlastně žádnou hodnotu. Mladé ženy se po úspěšném startu dostávají nejdříve do
„manažerského opojení“ – přes týden lítají po světě, jsou tlačeny časem a termíny, jsou
vybaveny veškerými doplňky a privilegii mladých manažerek a podnikatelek, vybízeny
množstvím práce, uznávány a podporovány muži a vychutnávají si své první úspěchy: „Já to
umím!“
Jejich život je jejich práce. Je to dobrý pocit. Pracovat stále více a stále lépe, 13 nebo
16 hodin denně, to je slast. Kariéra je tak sexy! S úžasem pozorují, že jen tak mimochodem
stoupají výš. Opájet sama sebe vlastním úspěchem, to působí jako pozitivní narkotikum.
35
To, že se jiný život (manželství, vztah, děti, kamarádky a kamarádi) odehrává pouze
o víkendech, pouze o dovolené nebo se dostane zcela do zapomnění, jim na začátku nevadí.
Až později přicházejí ženy na smysl kariéry, na různé perspektivy.
Zejména poté, co získávají první zkušenosti s nerovným zacházením, že ženy na
stejných pozicích dostávají méně peněz než muži. Biologické hodiny tikají stále hlasitěji.
A náhle je personální pracovníci začnou vnímat jako potencionální matky, jako tikající
časovanou bombu, jako riziko těhotenství. Protože otázka dětí je stále v pracovním životě
otázkou ženy.
Žádné opojení se posléze neobejde bez kocoviny…11
Musíte sama rozhodnout, co vám vyhovuje. Neexistuje pouze jedna cesta, jedna
pravda a jedna kariéra. Ale existují vzory, zdařilé i méně zdařilé příklady, které se na vás více
či méně hodí. Plánujte, ale s tužkou v ruce, abyste mohla své plány korigovat a měnit. Podle
měnících se podmínek nebo vašich potřeb. Přesto, že se velmi snažíte, platí, že ne úplně vše
lze plánovat a ne vše přijde v životě plánovaně. Ne všechno může vyjít – navzdory dobrému
plánování, navzdory schopnostem.
Jestliže chcete, aby vás všichni měli rádi, pak se vzdejte myšlenek na moc i úspěch –
přinejmenším, co se týče profese, ve které dominují muži, případně která je typicky mužská.
Úspěšné ženy v tradičních mužských profesích jsou považovány za egocentrické nebo
manipulující. To alespoň říká studie Newyorské univerzity. Musíte počítat s tím, že vás budou
považovat za vysoce kompetentní, ale mnohem nepříjemnější než muže ve srovnatelné pozici.
Ovšem ne každá žena v roli podnikatelky má zcela jasno, jak docílit úspěchu. Mnohé
z nás hledají možnost, jak se dostat do „mužského světa“, aniž by dokázaly využít své
osobitosti a individuality na jedné straně, a své inteligence a manévrovací schopnosti na
straně druhé.
Žena v kalhotové roli
Přestrojení, abychom mohly dělat to, co chceme, přestože je to stále vyhrazeno
především mužům. Přestrojení, abychom mohly dělat to, co je vyhrazeno mužům. Je to
vhodný způsob, jak se přizpůsobit mužskému světu, vyžaduje však potlačení ženskosti. Nebýt
mezi muži nápadná – to je její motto. A to právě mnoho žen nezvládne a svou přijatou roli
přežene. Přijme příliš maskulinní roli a je „mužštější“, než většina mužů. A to je konec jejím
šancím na objektivní „poměření se“ s mužským světem.
11
Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.
36
V podnikání musí být taková žena velmi schopná a nejen dobře informovaná, ale musí
také umět argumentovat s věcnou přesvědčivostí, jako ti nejkvalifikovanější muži. Musí být
houževnatá a především musí dokázat mnoho věcí a situací „překousnout“.
Alibistické ženy, socializované v ryze mužských skupinách, konfrontované výčitkou
„A to má být jako co? Vraťte se prosím zase raději ke sporáku.“
Ženy se přizpůsobily, protože považovaly pravidla hry profesního světa za velmi silná
a měly strach, že jinak se už nebudou moci hry zúčastnit. Pravidlem bylo a je, že ženy mohou
mít nárok na právo účastnit se hry a při hře spolurozhodovat, jen pokud jsou lepší. To je
nesmysl. Ale pravidla mají na ženy dodnes fatální vliv, ženy si totiž stále ještě myslí, že
nejsou dostatečně dobré.
Dilema tvrzení, že ženy musí být dvakrát tak dobré jako muži, aby mohly uspět, berou
mnohé ženy naštěstí s humorem: „Žádná žena nemusí být lepší než muž, aby mohla využívat
stejná práva. Teprve až bude v představenstvech zastoupeno tolik průměrných žen, jako je
tam dnes mužů, bude dosaženo rovnoprávnosti.“12
Přístup několika světově proslulých a přinejmenším ve své době uznávaných žen,
které hledaly poměrně těžce své „místo na slunci“, může být považováno za inspiraci nebo
ukázku toho, jak dnes uspět nebo naopak spíše neuspět. Některé z těchto žen kopírovaly ve
svém snažení muže, aby byly v jejich světě úspěšné. Některé využívaly „ženské zbraně“ jako
metody, aby jim někdo pomohl se prosadit, a ony mohly být posléze úspěšnými. Některé se
vydaly svízelnou cestou zcela nevyzkoušeného hledání způsobu, jak prosadit sebe a svůj
„podnikatelský záměr“.
Žena v roli světice
Vzorem německých manažerů je prý matka Tereza, řeholnice, nositelka Nobelovy
ceny míru. Všichni asi znají její příběh. Nezištná práce, starost o znevýhodněné,
sebeobětování, askeze, absolutní podřízení osobního života potřebám práce. Touha nebo
potřeba být lepší, vše, co vyzařují ženské hodnoty.
Matka Tereza žila mezi nejchudšími z chudých v chudinské čtvrti Kalkaty –
s posláním nezištně pomáhat druhým. Lze ji považovat za světici. Ale pozor!!! Matka Tereza
byla především manažerkou a podnikatelkou. Ač se to na první pohled třeba nezdá. Z ničeho
vybudovala krok za krokem firmu – podnik – svůj řád, čítající na 3 000 řeholnic, který měl
svou podnikovou kulturu s pevnými pravidly, jasně definovanými cíli a vzdělávacími
12
Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.
37
a pracovními předpisy. Podařilo se jí získat požehnání papeže a sebe a svůj produkt, „lásku
k bližnímu“, dobře prodat, takže brzy provozovala mezinárodně fungující a prosperující
podnik, zahrnující 300 klášterů, bezpočet škol a klinik. Získávala dary miliónových hodnot,
stala se mediálně mezinárodně známou.
Co je ale pro nás zřejmě zvlášť zajímavé: matka Tereza, obecně vnímaná jako vzor
obětavosti, skromnosti, podřízenosti potřebným, se v jednáních projevovala jako neoblomná,
směřující a velmi racionální podnikatelka.
Zcela jinou ženou, která nám může být příkladem úspěšné ženské podnikatelské role
a také třeba vzorem, je Margaret Tacherová v roli Železné lady.
Ženě v podobné roli nejde o oblibu. Jde jí především o respekt. Receptem na úspěch je
rozhodnost. Podobné ženy bývají považovány za bezcitné, autoritativní, vyžadující maximální
výkony, které jsou vlastní i jim samým. Nevadí jim být velmi kritickými, nic si nedělají
z neobliby a kritiky. Vychutnávají si, když mohou být samy ve střetu s muži, kritizovat je,
spílat jim.
Kupodivu se tyto ženské osobnosti cítí nejlépe mezi muži. Hrají s nimi své hry
a využívají při tom často ryze „ženské zbraně“. Využívala s úspěchem tzv. symboly moci,
jako je kabelka, značkový kostým, boty s vysokým podpatkem, perfektní úprava zevnějšku,
drahé šperky, ženský účes, což jsou typicky persvazivní metody (cílené ovlivňování).
Margaret Tacherová nám může být příkladem nejen vzorem úspěchu, ale také
příkladem ženy, která nakonec svou roli nedokázala zvládnout. Byla nanejvýš úspěšná,
vítězila ve volbách, měnila své záměry v zákony. Ale zničila ji nakonec stejně její „mužská“
výbava osobnosti. Začala reagovat výhradně agresivně, ztrácela míru akceptovanosti. Už
neposlouchala ostatní, dokonce začala používat tzv. plurál majestatikus (my ve vztahu ke své
osobě). Vezměme si však z pozice a rolí Margaret Tacherové to, co nám může pomoci uspět
v podnikání: houževnatost, nezdolnost, perfektní přípravu, jasný osobní image a možná
i symboly moci. Muži na ně docela „slyší“.
Situace, se kterou mají nepříjemnou zkušenost mnohé současné ženy, které mají svou
profesi, na níž jim záleží, rády by pokračovaly v kariéře, kterou započaly před mateřstvím,
případně se realizovat v samostatném podnikání, zároveň ale chtějí plně a zodpovědně plnit
své role manželek a matek. Jak se s tím mnohé vyrovnávají?
38
Podnikatelka v roli superženy
Kdo je superžena? Přece ta, která dokáže všechno, hned a nejlépe. Superžena je
vlastně moderní kombinací rolí spasitelky, oběti, hrdinky a mučednice. Může využívat těchto
rolí zcela otevřeně nebo naopak skrytě.
„Mateřství a management znamená napjatý provaz mezi prací a dětmi.“13 Okolo ženy,
která se snaží skloubit obojí a v obojím být úspěšná, se právě tento provaz stahuje. Jeho konce
drží často partner na jedné straně a kolegové na straně druhé.
Společnost sice počítá s ženiným výkonem – dokonce ji za něj obdivuje a uznává –
pracovním nasazením, využitím vzdělání v profesi. Na druhé straně však ukazuje
nepochopení k potřebě zvládnutí samostatné a ambiciózní role podnikatelky nebo manažerky,
která danou ženu vlastně „odhání“ od rodinného krbu a dělá z ní feministku či krkavčí matku.
A tak docela často vzdělaná, cílevědomá, aktivní a samostatná žena vyrazí na novou
životní etapu s přesvědčením, že zvládne všechny své dosavadní role bez omezení a perfektně
v plné míře.
Kombinace perfektnosti a pocitu viny, že kteroukoli část svého života zanedbávám,
přivede podnikající ženu do modelu, který vnímá rodinný a profesní život jako zcela
konkurenční prostředí. Aktivní, činorodá a výkonná žena se postupně mění na uzlíček nervů,
okolo ní se hromadí nedodělky, ona ztrácí svou jiskru a přesvědčivost, cílevědomost a nápady
a v horším případě při opakovaném hledání kompromisu přijde o „oba své světy“
Když chcete být úspěšná v profesi a zároveň nezanedbávat rodinu, zajistěte si podporu
a pomoc. Rutinní a manuální práci předejte někomu jinému. Nechte si vztahy, prožitky
a sdílení se svými blízkými. Prádlo může vyžehlit někdo jiný. Nebuďte za každou cenu
perfektní. Pracujte s prioritami a výsledky.
Prověřte si, zda jste skutečně tou osobností, která právě toto zvládne. Zda zvládnete
delegovat některé činnosti i zodpovědnosti a nebudete tím trpět. Především ale, zda dokážete
čelit opakující se kritice, jak šidíte své povinnosti a neděláte to, na co bylo okolí dosud
zvyklé.
Každá ženy si musí rozhodnout sama, co chce a co může. Co jí vyhovuje, co nechce
riskovat, čeho by mohla litovat. Každá kariéra je v něčem kompromisem. Každý úspěch je
něčím vykoupený. Je třeba odhadnou rizika a případné následky.
13
Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.
39
Co jsme chtěli říci povídáním o superženě? Že skutečná superžena neexistuje. Existuje
úspěšná, protože rozumná ženská bytost, která má jasno v tom, co chce a jak toho dosáhne.
S ohledem na rizika i oběti i možné ztráty.
Jak na to? Sledujte jiné ženy, které vám mohou být vzorem nebo jejich kvality vaším
cílem. Učte se od nich, ale žijte svůj život. Ujasněte si svou konkrétní profesní pozici se všemi
nároky a zároveň svou osobní situaci se všemi závazky. Ujasněte si své úkoly a cíle. Jste
jedinečnou bytostí, těžko můžete někoho kopírovat. Žijte svůj život.
„Zvyšování počtu žen v podnikání a managementu prokazuje, že jejich úloha je
významná a nezastupitelná. Rozhodování o tom, zda tuto úlohu přijmou, je velmi zodpovědné
a vyžaduje potřebu respektovat všechny okolnosti, které s tím souvisí. A to nejen od žen
samých, ale v celém rámci sociálního a ekonomického prostředí,“ říká Zdeněk Dytrt, který
přednáší manažerskou etiku na UTB ve Zlíně.
Zvolit si cestu rozvoje kariéry znamená počítat se soupeři. Je to vzrušující, zajímavé,
inspirativní, ale také vyčerpávající, vypjaté a hrozící porážkou. Když jdete do této soutěže,
měla byste být chráněna a mít okolo sebe lidi, kteří vám pomohou. Mohou to být i úspěšné
vzory, od kterých se učíte, legendy, které jsou vám inspirací, nebo lidé z masa a kostí, kteří
sami chybují, ale nenechají vás „na holičkách“.
Myslete na chvíle „usebrání“, odpočinku, čas na vychutnání si vítězství, čas na rozvoj,
studium úspěchů a důvodů, proč se dostavují a pro naopak.
Počítejte s tím, že budete procházet mnoha fázemi rozvoje. Některé budou úspěšné,
jiné ne. Když se bude dařit, nemůžete ustrnout a nechat věci jen tak běžet. Úspěch by se
zastavil. Když se dařit nebude, můžete všechno vzdát. Anebo ne. Nevzdat se, bojovat a zase
být úspěšné. Jako mnoho žen před vámi. „Vytyčit si cíle, mít sny, rozvinout vize. Sáhnout si
na hvězdy. To všechno funguje samozřejmě jen tehdy, jestliže máme pod nohama pevnou
zem. Pak je třeba roztáhnout křídla a letět. A samozřejmě mít důvěru ve svá křídla a počítat
s tím že při nešetrném přistání se někdy může některé pírko zlomit.“ (Anke Domscheit)
40
Použitá literatura
DYTRT, ZDENĚK A KOL. Ženy a management. Brno: BizBooks, 2014.
JANATA, JAROMÍR. Dvojí svět. Praha: Maxdorf, 1997.
KARSTEN, HARTMUT. Ženy – muži: Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál,
2006.
KŘÍŽKOVÁ, ALENA A KOL. Pracovní dráhy žen v ČR. Praha: Sociologické nakladatelství
Slon, 2011.
LEY, ULRIKE – MICHALIK, REGINA. Jak budovat kariéru. Brno: Computer Press, 2006.
MOIR ANNE – MOIR, BILL. Proč muži nežehlí. Praha: Grada Publishing, 2000.
PONĚŠICKÝ, JAN. Fenomén ženství a mužství. Praha: Triton, 2008.
RÖHN, HEINZ-PETER. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál, 2013.
VÁCLAVÍKOVÁ, MARTINA. První kroky v podnikání. Brno: Biz Books, 2012.
41
Ohlédnutí za projektem Poradenské a podpůrné centrum pro
ženy začínající podnikání a ženy již podnikající
Hana Fabíková
Projekt Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již
podnikající financovaný prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost
z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky realizoval vzdělávací
a poradenský institut Petr Otáhal, a. s., od listopadu 2012 do konce října roku 2014.
Cílem projektu bylo podpořit 278 žen-podnikatelek z Moravskoslezského kraje.
Nabízeli jsme podnikajícím ženám odborné vzdělávací semináře, které přispěly ke
zdokonalení jejich dosavadní činnosti a celkově pozvedly úroveň jejich podnikatelských
aktivit. Zároveň jsme jim poskytovali bezplatné poradenství a konzultace s odborníky. Každá
účastnice se v rámci tohoto projektu mohla zúčastnit zdarma 2 vzdělávacích seminářů a měla
nárok na 5 konzultací s odborníky. Rady konzultantů ženy mohly využít nejen ve svém
profesním, ale i osobním životě.
42
Do projektu se nakonec zapojilo celkem 269 žen (z nichž jsme zhruba 80 % podpořili
úspěšně14), v průběhu realizace jsme uskutečnili 44 vzdělávacích seminářů, každého z nich se
zúčastnilo v průměru 12 žen. Zapojeným ženám jsme poskytli více než 1000 individuálních
konzultací v oblasti práva, financí a daní, ekonomiky, marketingu a obchodu, personalistiky
a managementu. Semináře probíhaly v pronajatých prostorách v Ostravě, termíny a místa
konzultací si ženy domlouvaly individuálně přímo s poradci. V rámci realizace projektu jsme
průběžně monitorovali a vyhodnocovali dopad těchto aktivit na cílovou skupinu, a to také
v kontextu uplatnění rovných příležitostí.
Účast na seminář a individuální konzultace měly ženám vedle přínosu informací také
pomoci se rychleji a lépe orientovat na českém trhu práce, vyrovnat se se svou pozicí
ženy-podnikatelky, naučit se zcela přirozeně konkurovat ostatním podnikatelským subjektům
bez ohledu na jejich pohlaví a zejména využít získaných informací ke zlepšení komunikace
(získávání informací, předávání informací, práce s informacemi, formulace sdělení, jednání a
vyjednávání, tvorba plánů apod.), akčnějšímu získávání zakázek, k lepší spolupráci napříč
trhem práce apod.
Naši lektoři a konzultanti se snažili ženám předat své zkušenosti a posílit jejich
dovednosti a schopnosti pro možnost lepšího využití jejich postavení na trhu. Stranou
nezůstala ani rovina gendru, tedy využití ženského fenomému v přístupu k práci a řešení
pracovních i vztahových situací bez toho, aby soupeřily jak s partnery muži, tak s partnerkami
ženami. Naopak nám šlo o společné pochopení jedinečnosti osobnosti člověka, jeho
konkrétních předpokladů k úspěchu, poučení se z jednání druhých a využití jeho jedinečných
dovedností k individuálnímu podnikatelskému úspěchu.
Realizace projektu byla zahájena na konci roku 2012 sestavením realizačního týmu
projektu a vytvořením harmonogramu činností tak, abychom na jaře mohli začít školit
a poskytovat konzultace. Do projektu se postupně zapojilo 13 lektorů a konzultantů. Nabídku
vzdělávacích seminářů představovala tato témata:

Základy marketingu a public relations

Strategické myšlení podnikatele

Externí a interní komunikace

Týmové role a motivace v kolektivu

Plánování a delegování v podnikatelské praxi

Účinné ovlivňování v podnikatelské praxi
14
Úspěšně podpořenou byla každá žena, která absolvovala v rámci projektu dva semináře a zúčastnila se alespoň
čtyř individuálních konzultací.
43

Porada jako nástroj výkonného řízení

Právo v podnikání

Zákoník práce

Trestní odpovědnost vedoucích pracovníků

Základy financí

Kalkulace nákladů v souvislostech
Obsah jednotlivých témat byl vždy přizpůsobován s ohledem na praxi a činnost
zapojených žen, tak aby byla účast na seminářích pro ně co největším přínosem. Lektoři byli
od samého počátku zapojeni do přípravy vzdělávacích programů, jak učební materiály, tak
metody výuky a zaměření jednotlivých seminářů byly orientovány na podnikatelskou praxi
dané cílové skupiny. Účastnice oceňovaly zejména množství příkladů, zaměření na praktické
využití poznatků, možnost diskuse s ostatními účastnicemi, výměnu zkušeností a zaměření
seminářů nejen na profesní, ale i osobní rozvoj. Vzdělávací semináře jsme se snažili
organizovat tak, aby se dané akce vždy zúčastnily ženy s podobným profesním zaměřením
a lektor tak obsah výuky mohl co nejvíce přizpůsobit specifickým požadavkům účastnic.
44
V průběhu realizace projektu jsme byli nuceni řešit několik problémů spojených
zejména s ne zcela snadným získáváním cílové skupiny pro účast v projektu. Obtíže
způsoboval již samotný fakt, že projekt byl realizován v režimu podpory de minimis, která
byla přidělována přímo jednotlivý ženám. Neustále jsme museli vysvětlovat princip podpory
de minimis a překonávat počáteční nedůvěru žen k podpisu několikastránkového prohlášení.
Problematické se ukázalo také omezení bezplatně se zúčastnit maximálně dvou seminářů
a pěti konzultací s odborníky – některá žena měla zájem jen o konzultace, jiná naopak
o semináře. Často jsme museli naplánované semináře rušit, neboť se na ně přihlásil velmi
malý počet žen (vzdělávací akce jsme plánovali pro skupinu 12 žen, realizovali jsme je od
minimálního počtu 6 žen). Také nás překvapil velmi nízký zájem o individuální konzultace
v oblasti práva. Naopak největší zájem byl o konzultace z oblasti obchodu, personalistiky
a managementu. Stejně tak se ukázalo, že část žen, i přesto, že projevila obrovský zájem
o účast v projektu, se nakonec z nejrůznějších důvodů (nedostatek času, pracovní povinnosti,
nevyhovující termíny školení apod.) žádných aktivit neúčastnila.
V průběhu projektu jsme průběžně vyhodnocovali zpětnou vazbu nejen na základě
přímých rozhovorů s lektory a zapojenými ženami, ale také pomocí dotazníků, které účastnice
vzdělávacích seminářů vyplňovaly na konci každé akce. Pomocí pětibodové stupnice
hodnotily (stejně jako ve škole) celkový dojem ze semináře, jeho odbornou úroveň, organizaci
semináře, osobnost lektora a jeho odbornou úroveň, aktivitu ostatních účastníků a to, zda
seminář naplnil jejich očekávání. Účastnice školení měly možnost do dotazníku doplnit vedle
svých postřehů a připomínek také to, co je na semináři zaujalo, co se jim líbilo, kterým
tématům by se chtěly dále věnovat, ale také mohly uvést vše, co se jim naopak nelíbilo.
V drtivé většině případů tyto dotazníky odrážely spokojenost žen, které se seminářů
zúčastnily.
Na konci realizace projektu jsme vytvořili on-line dotazník15, který měl zhodnotit
realizaci projektu a jeho přínos pro podnikání zapojených žen, pokusili jsme se i o reflexi
názorů týkajících se rovných příležitostí mužů a žen a jejich postavení na trhu práce. Oslovili
jsme všech 269 žen zapojených do projektu, přičemž celkový počet úspěšně podpořených
žen16 v okamžiku vzniku tohoto textu byl 210. Dotazník vyplnilo celkem 53 žen, tzn. 19 % ze
všech zapojených žen, resp. 25 % všech úspěšně podpořených žen.
15
Dotazník jsme vytvořili pomocí nástroje pro tvorbu dotazníků www.survio.com.
Úspěšně podpořenou ženou byla každá žena, která se zúčastnila v rámci realizace projektu 2 vzdělávacích
seminářů a absolvovala alespoň 4 individuální konzultace.
16
45
Dotazník obsahoval celkem 13 otázek, první dvě se týkaly věkové struktury
respondentek a délky jejich podnikání, otázky číslo 3 až 7 zjišťovaly dopad vzdělávacích
aktivit na jejich profesní a osobní rozvoj, otázky 8 až 10 se týkaly rovných příležitostí mužů
a žen, poslední 3 otázky se snažily o souhrnné zhodnocení projektu a jeho přínosu pro danou
cílovou skupinu.
Pokud jde o věkovou strukturu účastnic našeho projektu, spadá téměř 70 % účastnic
do věkové kategorie nad 40 let. Mladší ženy do 30 let tvořily necelých 15 % všech účastnic.
To je dáno mimo jiné tím, že ženy ve věku do 30 let zakládají rodiny a pečují o děti. Pokud se
jim podaří skloubit práci či podnikání s péčí o děti, příliš času na další vzdělávání jim již
nezbývá. Tato skupina také tvořila většinu žen, které se do projektu s velkým zájmem
zapojily, ale z nejrůznějších důvodů již neabsolvovaly žádné jeho aktivity.
V rámci realizace projektu jsme se snažili podpořit nejen ženy, které již podnikaly, ale
také ty, které o podnikání teprve uvažovaly. Drtivá většina všech účastnic projektu byly ženy,
pro něž podnikání představovalo hlavní zdroj jejich příjmu a podnikání se věnovaly již delší
dobu. Pouze menší procento představovaly ženy, které s podnikáním začínaly, případně
podnikání braly jen jako doplněk k hlavnímu pracovnímu poměru. Z 53 žen, které
zodpověděly dotazník, jich 37 (69,8 %) podnikalo více než 5 let, pouze 3 ženy (5,7 %)
s podnikáním začínaly.
46
Pokud se blíže podíváme na dopad poradenských aktivit na cílovou skupinu, pak
téměř 70 % žen odpovědělo, že informace z poradenských aktivit zcela nebo do značné míry
využije v rámci svého podnikání, 17 % využije informace částečně, 7,5 % klientek je využije
v malé míře a necelá 2 % tyto informace nevyužije.
Fakt, že nejvíce všech uskutečněných konzultací se týkalo ekonomiky, marketingu
a obchodu (cca 500 uskutečněných konzultací), velký zájem byl také o konzultace z oblasti
personalistiky a managementu (cca 300 konzultací), menší zájem byl o konzultace týkající se
financí a daní (cca 100 konzultací), velmi malý zájem byl právní poradenství (cca
70 konzultací), se odráží v také v odpovědích na otázku týkající se míry důležitosti
jednotlivých poradenských aktivit. Konzultace v oblasti ekonomiky, marketingu a obchodu
jsou momentálně důležité pro více než 75 % žen, pouze zhruba 7,5 % žen tyto konzultace
shledává jako nepotřebné či ne příliš potřebné. Naopak konzultace v oblasti práva jsou
potřebné v současné době pro zhruba 38 % žen, 26 % z nich shledává tyto informace
potřebnými do budoucna a téměř 36 % žen tyto konzultace nevidí jako potřebné.
47
Podíváme-li se blíže na to, zda respondentky považovaly absolvované vzdělávací
semináře za důležité pro podnikání, pak více než 80 % účastnic odpovědělo, že tyto semináře
byly pro jejich podnikání velmi důležité nebo celkem důležité. Pouze necelá 4 % z nich je
považuje za nedůležité.
Další otázka dotazníku se týkala toho, do jaké míry naplnily poradenské aktivity
a vzdělávací semináře očekávání zapojených žen. Rozdílné byly nejen účastnice našeho
projektu (oblast podnikání, vzdělání, věk, zkušenosti...) a jejich motivace (získat nové
informace, nové kontakty, další vzdělávání, osobní rozvoj...), ale i jejich očekávání. Proto nás
velmi těší, že vzdělávací a poradenské aktivity našeho projektu splnily očekávání více než
90 % respondentek.
48
Velmi podobné byly také odpovědi týkající se osobního rozvoje. Téměř 95 %
respondentek odpovědělo, že využije získané informace v rámci osobního rozvoje, pouze
necelých 6 % žen tyto informace nevyužije, resp. ve v omezené míře.
Následující tři otázky se týkaly rovných příležitostí mužů a žen. Snažili jsme se od
účastnic získat názory na uplatnění žen na trhu práce a jejich případnou diskriminaci. Ukázalo
se, že více než 43 % respondentek si myslí, že ženy nemají na trhu práce rovnocenné
postavení s muži, téměř 72 % dotazovaných souhlasí s tím, že muži mají vyšší platy a větší
výhody v zaměstnání než ženy, více než 60 % žen se ztotožnilo s výtokem, že mužům
v zaměstnání i podnikání pomáhá „neviditelná“ síť vztahů. Pokud jde o situaci žen na trhu
práce v České republice, 43 % dotázaných žen souhlasí s tvrzením, že jejich postavení se
zlepšuje, 24,5 % žen je přesvědčena o opaku a s tímto tvrzením nesouhlasí. Nejvyrovnanější
byly odpovědi týkající se tvrzení, že mezi ženou podnikatelkou a mužem podnikatelem není
žádný rozdíl – 32 % dotázaných s daným tvrzením souhlasí, téměř 38 % na něj nemá zcela
vyhraněný názor, a proto částečně souhlasí, částečně nesouhlasí, 30 % žen s tvrzením
nesouhlasí.
49
Většina odpovědí na otázku, v čem spatřují účastnice projektu největší problém
rozdílnosti v uplatnění žen na trhu práce v České republice, vycházela z tradičního pohledu na
role muže (živitel rodiny) a ženy (matka dětí a „strážkyně krbu“) ve společnosti. Přestože
muži a ženy mají stejné šance uplatnit se na trhu práce, jsou zde minimálně dva faktory, které
tyto rovné příležitosti nabourávají: fyzické (in)dispozice žen k těžké manuální práci
a těhotenství (které sice není nemoc) a následné mateřství, které většinu žen dočasně zcela
vyřadí z pracovního procesu a zbrzdí či zcela přeruší jejich kariérní růst. S odkládáním
mateřství do pozdějšího věku však vyvstává pro ženu další nelehký úkol, a to postarat se o své
stárnoucí rodiče. Ve věku kolem 45 let, kdy by žena měla být na vrcholu kariéry, se tak musí
starat nejen o své ještě nedospělé děti, ale také o již nemohoucí rodiče. „Většina
zaměstnavatelů stále je ochotna zaplatit za stejnou práci muži více, je stále vnímán jako živitel
rodiny. Ve státní správě, kde je platové zařazení shodné, mívají větší osobní ohodnocení,
projde jim více nespolehlivostí, lenosti apod. Ženám jejich postavení značně komplikuje
absence z důvodu paragrafů na nemocné děti, dovolená, protože o prázdninách nefunguje
školka apod. Není šance dát na jedno místo 2 poloviční úvazky, které by to řešily. Když má
člověk zkrácený úvazek, žádá se, aby stejně veškerou práci stihl se slovy: ‚Nikdo to za tebe
dělat nebude!‘ Ještě horší je situace, když žena pečuje o zestárlé rodiče a potřebuje adekvátní
úlevu jako při dětech. Podotýkám, že nemám děti.“ „Na ženy se pohlíží jako na slabší článek,
50
muži se dokonce domnívají, že na vedoucích pozicích by zásadně měli být jen muži, že to není
práce pro ženy.“ „Ženám se předhazuje, že je moc mladá a půjde na mateřskou, a když má
odrostlé děti, tak je pro zaměstnavatele stará.“ „Schopné ženy nedostanou příležitost
k uplatnění, místo nich jsou do vedoucích pozic většinou méně schopní muži.“
Je fakt, že ne každá žena touží po budování kariéry či vlastním podnikání. Je pravda,
že mnohé ženy se ani nesnaží skloubit rodinu a práci a vlastní kariéru odsunou do pozadí,
případně na ni rovnou rezignují. Učiní-li tak na základě vyhodnocení priorit a vlastního
rozhodnutí, je to v pořádku. Jsou-li však k tomuto kroku donuceny vnějšími okolnostmi
(nedostatek jeslí a školek, nemožnost práce na zkrácený úvazek, či částečně z domova,
neochota zaměstnavatele k pružné pracovní době apod.), je to špatně.
Ne všechny názory však poukazovaly na ztížené podmínky žen na trhu práce,
v několika případech se objevily názory, že „když má žena něco v hlavě, a umí to prodat, tak
je kolikrát lepší než muž“, že „vše závisí na osobnosti konkrétního člověka“ a „kdo je schopný,
vždy má šanci se prosadit bez ohledu na pohlaví“. Jak bude ženu vnímat společnost, jakou roli
ji přisoudí, do jisté míry závisí na ní samotné. „Je to problém celé společnosti. Ženy jsou
postaveny do pozice ochránkyň ohniště. Společnost se vyvíjí určitým směrem – a ohniště už
ženám vyhasla, jak blbě je chránily... Tudíž se nemůžeme divit, že nemají důvěru společnosti.
Muži však už také nejsou kdovíjakými lovci! Pokud to holky vyhrajeme doma, budeme
vyhrávat i za hranicemi domova!“
Na otázku „Která skupina žen je podle Vás nejvíce znevýhodněna na trhu práce?“
odpovědělo téměř 72 % dotázaných žen, že nejvíce znevýhodněny jsou ženy nad 50 let, 13 %
žen je přesvědčeno, že nejvíce je znevýhodněna skupina mladých žen do 29 let, pouze necelá
4 % respondentek si myslí, že nejvíce znevýhodněna je skupina žen mezi 40 a 49 lety.
51
V posledních třech otázkách jsme ženy požádali o vyjádření celkového názoru na
účast v projektu. Mezi odpověďmi na otázku: „Jak a v čem konkrétně Vám pomohly vybrané
semináře a poradenské aktivity k rozvoji nebo zlepšení Vašeho podnikání?“ se nejčastěji
objevovalo sebepoznání a uvědomění si sebe sama, svých možností, lepší organizace
vlastního času, orientace v pracovněprávních a občanskoprávních vztazích, rady pro budování
úspěšného týmu, jednání s různými typy lidí, získání většího přehledu či rozhledu, zlepšení
komunikačních dovedností, v jednání s klienty, uvědomění si vlastních chyb a nezaujatý
náhled na vlastní podnikání. „Uvědomila jsem si spoustu věcí. Třeba to, co nedělám, a je to
potřeba, nebo opačně, určité věci dělám a dělat nemám. Podnikám delší dobu, ale nikdy mi
nikdo neporadil, a díky tomuto kurzu jsem se dozvěděla potřebné návody, co dělat i sama se
sebou. Jsem za to moc vděčná.“
Pokud jde o odpovědi na následující otázku týkající se toho, jak účast v projektu
pomohla účastnicím s uplatněním na trhu práce a snížením případného handicapu žen vůči
mužům v rámci podnikání, odpovědi byly poměrně jednotné. Většina respondentek uvedla, že
jakékoli získání nových informací a rozšíření znalostí (tzn. v našem případě účast na
52
seminářích a konzultacích) Vám dává konkurenční výhodu bez ohledu na to, zda jste muž či
žena, navíc velká část účastnic našeho projektu podniká v oblasti financí či služeb spojených
se zdravím a krásou, v oborech, kde být ženou rozhodně není handicap spíše naopak.
V poslední otázce jsme ženy požádali o vyjádření názoru na to, co v nabídce
vzdělávání či poradenství postrádaly. Mnohé respondentky byly spokojeny, v nabídce školení
a konzultací našly to, co potřebovaly a žádné zásadní nedostatky neshledaly (28 x), objevily
se požadavky na konzultace z oblasti výpočetní techniky, psychologie, ale i oblékání a etikety
či osobní koučing. Čtyřikrát se objevila odpověď, týkající se možnosti zúčastnit se většího
počtu seminářů. Klientky by také uvítaly více času na řešení modelových situací, více
praktických příkladů. Objevila se také kritická poznámka k školicím prostorám (obtížná
dostupnost, ne zcela vyhovující), jednou byla zmíněna neprofesionalita lektora.
Shrneme-li výstupy z výše uvedeného dotazníku a zahrneme-li k nim také veskrze
pozitivní zpětnou vazbu účastnic na konkrétní semináře a individuální konzultace, můžeme
konstatovat (což potvrdil i uvedený dotazník), že projekt svou skladbou aktivit přispěl
k profesnímu a osobnímu rozvoji více než 250 žen.
53
Ženy v podnikání
Renata Urmaničová
V průběhu své konzultační činnosti v rámci realizace projektu Poradenské a podpůrné
centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající financovaného prostřednictvím
OP LZZ z ESF a státního rozpočtu ČR jsem se u velké většiny žen setkávala s velmi
podobnými problémy. Mezi nejčastěji zmiňované oblasti patřila témata jako stres, syndrom
vyhoření, u začínajících podnikatelek pak nedostatek sebevědomí, vnitřní obavy a strachy
z nejistoty a neúspěchu a také neschopnost zorganizovat svůj čas efektivně.
Téma stresu je v dnešní době velmi aktuální nejen v podnikání, ale i v zaměstnání
a vůbec v každodenním životě. Stres na všech úrovních se v určité míře týká nás všech, je jen
málo jedinců, kteří v sobě mají tuto problematiku dobře zpracovanou a vyřešenou. V případě
podnikání žen často pocit stresu souvisí s dalšími povinnostmi vyplývajícími z role matky,
manželky, přítelkyně, milenky atd.
Je dobré si uvědomit, že bez ohledu na to, co nám bylo od raného dětství okolím
vtloukáno do hlavy (určitě si vzpomenete na poznámky typu: „musíš se snažit vyhovět všem,
to se nedělá, to by dobrá matka/sestra/tchýně nikdy neudělala, takhle se slušná holka
nechová“ apod.), je pro zachování dobrého psychického stavu a klidu velmi podstatné na
první místo v žebříčku důležitosti zařadit nás (sebe sama). Já sama jsem pro sebe
nejdůležitější. Já jako osobnost, člověk, žena. Nikoli děti, manžel, rodiče, kolegové.
Nemůžeme nikomu pomáhat, ani nikoho zachraňovat, když jsme samy na pokraji totálního
vyčerpání. Platí pravidlo záchrany, které slyšíme u každého letu letadlem – nejdřív musíme
masku nasadit sobě, pak dětem a ostatním. Musíme být v pořádku my samy, abychom mohly
pomáhat jiným. Záměrně zdůrazňuji slovíčko „mohly“, v žádném případě ne „musely“.
Na začátku je dobré ujasnit si, co od podnikání (nebo vůbec od života) očekáváme, zda
naše představy jsou reálné (ne frustrující), a také si promyslet, co tomu chceme obětovat.
Ujasnit si svou životní vizi. Kam chci jít a kam se chci dostat. Nemyslím tím zítra, za měsíc,
za rok. Třeba v důchodu, nebo za 20 let. Prostě zamyslet se nad tím, jaká je naše vize života.
Zda to, co žijeme, není vize někoho jiného (rodičů, známých, partnera…).
Aniž si to uvědomujeme, velmi často nežijeme náš vlastní život. Konáme pod vlivem
cizích programů okolí, společnosti, ovlivňují nás různé projekce, které nejsou naše. Dovolíme
ostatním, aby s námi manipulovali (často pod zástěrkou pomoci, kdy se z dobře míněné
pomoci na začátku stane najednou naše psí povinnost), na spokojenosti a klidu nám to
nepřidá.
54
Pokud fungujeme pouze za dne na den, běžíme dobře známý a kritizovaný „krysí
závod“ – tj. práce, domácnost, výdělek, zaplacení závazků, znovu práce, nespokojenost. Jak
pak můžeme být spokojené? V této souvislosti mě napadá hezké srovnání Tomáše Sedláčka,
který uvádí, že: „90 % lidí chodí do práce, která je nebaví, aby za vydělané peníze zaplatili
věci, které nepotřebují“. To je také otázkou priorit. Podnikání by nám mělo nabídnout
možnost realizace svých schopností, přání, plánů, nemělo by být dalším stresorem v životě.
Inventura činností
Jako první věc v problematice stresu určitě doporučuji menší (možná raději i větší
a pořádnou) inventuru našich činností (denních, týdenních, měsíčních). Jakmile tyto činnosti
sepíšete, zkuste se nad soupisem pořádně zamyslet. Zvážit a určit priority. Nastavit jasně
mantinely a vytyčit hranice. Většina podnikatelek v průběhu konzultací na téma stres,
syndrom vyhoření, nebo plánování času uvedla, že opravdu nemá tuto oblast dobře
podchycenou.
Spoustu
činností
děláme automaticky,
rutinně, ze
zvyku.
Běžíme
v automatickém režimu, jako by náš život řídil autopilot. Je to logické, protože jsme na
úsporný energetický program všichni nastaveni. Když nemusíme přemýšlet a řešit možnosti
volby, jedeme pořád dokola jako roboti.
Na jedné straně tím určitě šetříme energii (nemáme rozhodovací dilema), na druhé
straně nás rutinní činnost zbavuje radosti ze života, pomalu se sami stáváme roboty. Chodíme
jako těla bez duše, přestává nás bavit, co nám dřív dělalo radost, a pomalu jsme na cestě
k vyhoření, depresi, chronickému vyčerpání. Nedobíjíme baterky, jen pořád dál jedeme
v nastaveném režimu.
Zkuste se zastavit a odpovězte si na jednoduché, avšak zásadní otázky: „Jsou opravdu
všechny tyto činnosti nevyhnutné? Musím je opravdu dělat já? Nemůžu něco z toho delegovat
na někoho jiného? Chci vůbec tyto aktivity dělat? Posunují mě směrem k naplnění mé vize?“
Jistě, jsou aktivity, které dělat musíme, i když si na předešlé otázky odpovíme „ne“,
ale věřte mi, hodně času promarníme věcmi, které jsou zbytečné, nenaplňují nás a nestojí za
to. Nemilosrdně je vyškrtněte! Pryč se špatnými činnostmi, zvyklostmi, které nám nic
nepřináší. Život je velmi krátký na to, abychom dělaly věci, které dělat nechceme. Jestli jen ze
zvyku chodíme každou středu na kafe s bývalými kolegyněmi z práce, ale netěší nás to,
nedělejme to. Jestli jezdíme léta na dovolené se stejnou partou, ale už se nám nechce spát pod
stanem a hulákat do noci u táboráku, má rada je stejná – nedělejme to. Ano, i s tím jsem se ve
své praxi už setkala.
55
Ne není jen slovo
Druhý tip pro zachování duševní rovnováhy – naučme se říkat „NE“. Na tomto místě
chci dodat, že sama zastávám heslo, že pokud někomu řeknete „NE“, znamená to, že jste
odpověděli celou větou (byť jednočlennou), jejíž význam je „NE“. Tudíž nejste povinni
nikomu nic vysvětlovat a rozvádět, je to Vaše právo (a jedna ze základních asertivních zásad).
K popisu změny nevhodných činností, které nás nebaví, stresují, nebo nás „jen“
otravují, jsem často používala příměr z chemické laboratoře – kádinka plná kamenů. Je
potřeba jednoduše vyházet nevhodné kameny (aktivity a činnosti) a doplnit kádinku jinými
aktivitami, vybranými opravdu po zralé úvaze. Klidně, pokud tyto aktivity nesouvisejí
s podnikáním, nemusí mít jiný efekt, než že nás těší – můžou to být v programu dne pouze
drobné kamínky, nebo písek v kádince, vždy u dobré organizace si na tyto činnosti čas
najdeme (nemusí se jednat o denní cyklus). Toto bych chtěla zdůraznit – nové činnosti nás
klidně můžou „jen“ těšit, nemusí mít finanční přínos. Vypadá to jako něco nedůležitého, ale
pro naši duševní rovnováhu a spokojenost je toto rozhodnutí k nezaplacení (zároveň dítě v nás
je spokojené, duše pookřeje).
Budování vnitřního řádu
Pak stačí jen zažít si nové aktivity opakováním (je doporučený 21denní cyklus), a
nový dobrý zvyk je na světě. Pomůže nám to v klidu fungovat v nových kolejích bez
„rozhodovací paralýzy“ (Co vlastně mám dělat?). Budováním vlastního řádu jedeme na
úsporné energetické vlně. Každý organismus je tak nastavený, proto je důležité nastavit řád,
zavést „dobré zvyky“ místo těch deptajících, protože autopilot nás řídí v zavedených kolejích
zvyklostí. Takže když se rozhodneme, že ve čtvrtek odpoledne budeme chodit do kurzu
vaření, na víno, nebo hrát volejbal, je jasné, že ve čtvrtky odpoledne máme zavedený
program, nemusíme o tom přemýšlet, nejsme ve stresu a rozhodnutí nám nebere energii.
Jako třetí antistresové doporučení jsem kolegyním podnikatelkám radila zavedení
řádu. Zavedení řádu je v činnostech pravidelně se opakujících, je pro klid a vnitřní pohodu
vřele doporučováno.
Prevence syndromu vyhoření
Víme, že „dobrý stres“ (eustress) v malé míře je užitečný a povzbuzuje nás k lepším
výkonům, adrenalin funguje, je to zbraň proti apatii, ovšem dlouhodobě působící stres
(„špatný stres“ – distres), případně chronický stres je pro náš organismus přímo vražedný.
Nikdo nevyhoří ze dne na den, stav vyhoření a vyčerpání přichází plíživě. Navíc,
56
problematika stresu je hluboká. Možná dnes už dávno pominul původní stresor, který náš stres
založil, ovšem organismus není v klidu, informace o stresu je v něm uložená a stres v něm
zůstává. Nabalují se na něj další vrstvy (taková stresová cibule) a není možné zbavit se ho
najednou. Jedná se o proces, který dnes řeší všechny vyspělé společnosti. Mysl se dostala do
stavu, kdy stresuje sama sebe.
V praxi se setkáváme s 5 fázemi syndromu vyhoření:
1. Počáteční ztráta nadšení
2. Stagnace
3. Frustrace
4. Apatie
5. Syndrom vyhoření
Je dobré sledovat příznaky a zareagovat rychleji, než se stav stane chronickým.
Jestliže při počátečním vyčerpání organismu, úpadku zájmu a nadšení stačí vypnout na pár
dní (např. prodloužený víkend s manželem či kamarádkami), při vyšším stupni postupu
syndromu vyhoření (frustrace, apatie), kdy nastává emoční oploštění a negativistické pocity,
již toto mnohdy nestačí. Navíc projevy syndromu vyhoření v rovině psychické, fyzické
i sociální se postupně zhoršují a často můžou být nezvratné (to, kdy se počáteční
psychosomatické příznaky se přesunou na fyzickou úroveň, je pouze otázkou času). V tomto
případě je prevence čtvrtým doporučeným krokem.
Tvoření pro radost
Podnikání je zábavné i tvrdé, náročné na náš čas i výkon. Proto je důležité
nezapomenout na základní smysl života a tím je tvoření. Tvoření je mé páté doporučení v boji
se stresem a syndromem vyhoření. Tvořit pro radost a pocit naplnění (vztah, dílo, tanec,
rodina, tělo…). Tvoření je pro náš život a životní rovnováhu velmi důležité. Dnes, kdy se
všechno měří na peníze, výsledek, procenta, zisk, je velmi osvěžující tvořit něco jen tak. Pro
radost. Taková aktivita nás obohacuje vnitřně, dodává nám radost ze života a působí nesmírně
ozdravně na naši duši, mysl i tělo.
V procesu práce a nastartovaného stereotypu činností si samy vytváříme podmínky,
proč něco nejde, pro nemůžeme dělat to či ono. Je to však jen a pouze mantinel v naší hlavě.
My samy si vnitřním hlasem zdůvodňujeme, proč „to nejde“.
Dobrá zpráva pro všechny ženy (nejen podnikatelky) je, že můžeme zpívat, tančit
břišní tance, učit se surfovat… MŮ-ŽE-ME! To jen naše mysl jako mentální obranu vytváří
57
bariéry typu: „Vždyť neumíš zpívat!“, „Jsi blázen, chceš se utopit?“, „Břišní tance s tvou
figurou, ve tvém věku, jsi snad nějaká Fatima?“ apod.
Neposlouchejme vnitřní hlas, věnujme se tomu, co nám činí radost. Určitě si napišme
pár činností, které jsme vždy chtěly dělat a z nějakého důvodu (většinou plané výmluvy) „to
nešlo“. Postavme sebe sama na nejdůležitější místo, mějme se rády a dělejme si radost.
Další doporučení pro boj se stresem
Kromě již zmíněných doporučení nesmíme zapomenout také na tyto rady:

Mysleme pozitivně.

Buďme otevřené novým myšlenkám.

Nezamítejme a nehodnoťme negativně nové nápady – pro náš pocit štěstí a radosti je
to velice destruktivní.
Poslední bod vypadá jako poměrně jednoduchá a nenáročná věc, kterou hravě
zvládneme, bohužel opak je pravdou. My totiž neustále hodnotíme – každého, sebe, situace…
Je velmi těžké, okamžitě, když se spustí v naší hlavě hodnocení, tento proces zastavit. Pokud
o této skutečnosti víme, a podařilo by se nám ji zvládnout, nebo alespoň bychom na tom
začaly pracovat, odměnou nám může být neuvěřitelný pocit svobody, klidu, harmonie. Další
tip – zkusme nehodnotit.
Jako další body v rámci programu prevence jsem doporučovala:

Naučte si určovat svoje vlastní tempo, nenechte se honit. Neporovnávejte se s nikým,
každý jsme jedinečný. (To, že Maruška uplete svetr za 2 dny a my jej pleteme celý
měsíc, nic nevypovídá o tom, že bychom byly méně skvělé než Maruška.)

Omezte starosti a úzkostný přístup (zkuste neprogramovat si v hlavě žádné
katastrofické scénáře), buďte nad věcí, zkuste si uchovat nadhled.

Přiznejte si problém (stresor, tlaky okolí), nepopírejte ho, naučte se ho pojmenovat.

Udělejte analýzu možných řešení s odstupem (ne hned).

Pokud je to možné, vyhýbejte se izolovanosti, člověk je tvor společenský tvor –
potřebuje sdílení.

Věnujte se péči o své tělo, pomůže Vám to cítit se dobře, dodá sebevědomí. Jak se
budete Vy sama vnímat a chovat k sobě, tak se k Vám bude chovat i okolí.
58
Sebevědomí a strach z neúspěchu
Pokud
jde
o
sebevědomí
a
obavy
z neúspěchu,
zkušenosti
z konzultací
s podnikatelkami jsou různé. Určitě hodně závisí na povaze jednotlivých žen, jejich věku
a úspěchu, jehož dosáhly. Sebevědomé podnikatelky střední generace ve věku 40 až 50 let
mají za sebou výsledky, úspěchy i neúspěchy v podnikání a pokud vytrvaly, jsou si vědomé
své hodnoty.
Mladší generace úspěšných podnikatelek kromě obchodních dovedností hodně dnes
pracuje se svým ženským faktorem, což je výborná věc, v minulosti (až na výjimky často
opomíjená), tady hodně závisí od nastavení každé ženy, jejího vnímání sebe sama, základu,
s kterým do dospělosti vstoupila z dětství.
Sebevzdělávání, osobní rozvoj i vhodně zvolený koučink přináší v oblasti sebevědomí
velké výsledky. Strach z neúspěchu je do určité míry normální, pokud ho ovšem vyhodnotíme
jako stresor, je nutné s ním začít pracovat na této úrovni.
Během své praxe lektora a konzultanta (nejen v rámci realizace tohoto projektu) se mi
podařilo s několika zajímavými ženami-podnikatelkami navázat bližší vztah. Požádala jsem je
o to, zda by byly ochotny se podělit o svůj životní příběh, který by mohl být inspirací pro
další ženy, které začínají podnikat, případně váhají, zda má smysl opustit jistotu
zaměstnaneckého poměru a vkročit do rizikových vod podnikání.
Všechny níže zmiňované ženy jsou aktivní podnikatelky, o zaměstnanecký poměr
nemají zájem. Podnikání pro ně znamená styl života. Je to náročná a zodpovědná práce, kde
každé chybné rozhodnutí člověk pocítí na své kůži (a také peněžence), ale na druhé straně
nabízí možnost svobody, realizace a neustálého růstu.
Záměrně jednotlivé aktérky nepopisuji předem, abychom si mohly v praxi vyzkoušet
„nehodnocení“. Jejich vlastnosti budete zjišťovat postupně v průběhu čtení jednotlivých
příběhů. Nenechte se zmást prvním dojmem (zdání mnohdy klame, možná dobré i jako
poučení do života abychom „neškatulkovaly“ naoko naivní blondýnky), za každým příběhem
se skrývá odhodlání dosáhnout úspěchu, dřina a tvrdá práce. Je pouze na vás, co si z jejich
životního příběhu vezmete. I na tak malém vzorku však můžete vidět, že podnikat můžete
i Vy – bez ohledu na věk, národnost, či rozdílné vlastnosti. Důležité je odhodlání, chuť, vůle a
v neposlední řadě Vás to musí také bavit.
59
Eva, 31 let
Eva obchoduje s bazény. Nejčastěji dostává zakázky z Itálie a odtud jako by měla
i svou povahu. V českých atmosférických souřadnicích, kdy má člověk na ulici pocit, že
nastal soumrak civilizace a lidé se plouží jako stíny, Eva výrazně vyniká. Prýští energií,
entuziasmem a sexualitou. První, co napadne muže při pohledu na ni, rozhodně není obchodní
styk.
Evka, jak jí říkají její přátelé, spí pět hodin denně a pracuje čtrnáct. Ne proto, že by
musela, ale prostě proto, že si to neumí jinak rozložit. Je totiž všechno, jen ne systematička.
Termíny, dotahování věcí, dochvilnost nepatří mezi její silné stránky, tak jako to nepatří mezi
silné stránky mnoha a mnoha žen.
Proto jsme ji vybrali jako reprezentantku vcelku typického souboru vlastností, se
kterými se lze u žen setkat. Podíváme se na to, jestli se s takovou povahou dá podnikat a jaká
úskalí to obnáší. Jak sama Eva uvádí: „Baví mě život. Chci všechno vidět, chci u všeho být
a nebaví mě dotahování věcí, i když se jedná o milionové obchody.“
Eva je navenek tak typická blondýnka, až je to málo uvěřitelné. Když ji vidíte
a hledáte v mysli prostředí, do kterého by zapadla, stejně vám z toho vždy nakonec vyjde
bazén, mojito a Eva v leopardích plavkách či s růžovou kabelkou. Po obědě to vzít tak někam
na Bali, a pak jedním tahem do Las Vegas.
Nicméně, do Las Vegas se nejede, protože není kdy. Jak Eva poznamenává, když
obchodujete, máte sice peníze, ale nemáte, co si koupit, ani kdy nakupovat. V tom tkví jeden
z velkých konfliktů s její živou a spontánní povahou. Je neustále v zápřahu. Její pracovní
vytížení ale není produktivní a celkově to působí, jako byste se pokoušeli zapřáhnout
kolibříka, který chce poletovat všemi možnými směry, jen ne dopředu.
„Bylo pro mě těžké zvyknout si, že věci prostě nějak jsou a není možné se z nich
vymanit. Máš nějaký pracovní týden, pracovní měsíc, pak už je to vlastně pracovní rok
a nemůžeš se z toho vyzouvat. Anebo můžeš, ale pak přijdeš o fakt velké kšefty. Ze začátku to
byla těžká škola. Že svět není posilka, kde trenérovi odřekneš schůzku patnáct minut po jejím
započetí, s tím, že tě dnes bolí břicho, ale ve skutečnosti si lakuješ nehty.“
Tím, že Evka spolupracuje se zahraničními firmami, hodně cestuje. To jí trochu
odlehčuje od stereotypu, který jí nevyhovuje. Jsou to ale spíše světlé záblesky v moři jiných,
méně naplňujících povinností, které se neustále kupí na sebe a narůstají. Eva sama cítí, že by
měla zabrzdit, ale neví, jak z toho ven. „Neumím si to dobře zorganizovat.“ říká. „Mohla bych
mít daleko víc volného času, ale chybí mi ‚tah na branku‘, fokus, výkonnost.“
60
Jednou z velkých výhod vlastního podnikání ale je, že ačkoliv neustále pracuje, může
si jednotlivé úkoly a činnosti rozplánovat tak, aby alespoň trochu korespondovaly s jejím
momentálním nastavením. Ve světě byznysu obvykle existuje tenze mezi „musím“
a vnitřními rytmy. Když opomineme momentální náladu, existuje ještě jiný, hlubší faktor,
který ovlivňuje chování ženy, a to je její cyklus, rozpovídá se Eva: „Ženské dny se otáčí
v cyklech, tak jako i příroda má své cykly. Cyklus ženy má svou logiku. Není to ta mužská
stabilita a jednotvárnost napříč dny. Jako má příroda jaro, léto, podzim, zimu, tak i žena má ve
svém cyklu čtyři fáze. Žena je týden více aktivní a energická, do společnosti a do světa.
Týden je více kreativní, pečující, trpělivá. A v druhé půlce cyklu se stahuje dovnitř, do sebe,
je citlivá na intuitivní vjemy a v menstruační fázi je velmi meditativní a úplně v sobě. Je to
přirozený a inspirativní cyklus, díky kterému můžeme přirozeně fungovat a čerpat svou
vlastní energii.“
Právě díky tomu, že má Eva vlastní podnikání, je si z velké části vlastním pánem
a může si díky tomu plánovat schůzky a cesty na dobu, kdy ví, že bude potřebovat být
energičtější a společenská, vymýšlí nové projekty, když cítí, že se začíná stahovat do sebe
a v menstruační fázi omezuje společenský kontakt na minimum, dodává se smíchem.
Překvapivá byla Evina odpověď na otázku, co ji na takovém životě vlastně baví. Ta
drobná, rozpustilá blondýnka najednou promluvila jako kubánský hazardér na ruletě. Říká:
„Baví mě ten adrenalin, riziko, do každého obchodu investuješ čas a peníze, riskuješ, že to
nevyjde, když smlouváš, přitvrzuješ a stojíš si za svým. Samozřejmě mě na tom baví i peníze
– čím větší riziko, tím větší peníze a celkově si užívám ten pocit, když jednám s muži a jsem
ve své ‚mužské energii‘, ve své mužské polovině.“
Mužská polovina sebe sama, to mě zaujalo. Na otázku, jestli existuje něco takového
jako „ženské“ a „mužské“ vlastnosti a které „mužské“ vlastnosti na sobě pociťuje, Eva
odpověděla: „Rozhodně ano. To poznáš hned, když začneš s podnikáním, ten obrovský rozdíl
v přístupu k lidem a ke světu. Hned sama na sobě pocítíš, co je ‚ženské‘ a co je ‚mužské‘, a to
především proto, že to, co je ‚ženské‘, vlastně v podnikání téměř neuvidíš, například jemnost
a chápavost. Co se týče mých vlastností, svět byznysu měl na mě skutečně velký vliv. Nevím,
jestli je to dobře, nebo špatně, ale nemám už například strach z neúspěchu, jsem hráčka, jsem
horkokrevná, dominantní, upřímně řečeno, jsem taky často nasraná, manipulativní, dravá,
pracuju lépe pod tlakem, ve stresu a pak taky: neumím dělat dvě věci najednou.“
Je vidět, že podnikání Evě toho mnoho dalo. Je však něco, jí její práce bere? Eva
pokračuje: „Právě tu ženskost. Pokud ta žena chce fungovat jako žena, musí si tu ženskost
někde hodně vyvažovat. Cítím, že tahle práce mi bere tvořivost, jemnost, spontánnost, čas pro
61
sebe, na sport, na koníčky. Nemám absolutně čas na domácnost, na praní a žehlení, nedokážu
si představit, že bych měla rodinu, dítě, vlastně ani přítele.“
Jelikož podnikání je vždy o lidech a není okleštěné, jako každý jiný svět, od osobních
vztahů, jsou vztahy dalším ze zajímavých témat. Eva je vždy hodně upřímná a osobní, což je
její velkou výhodou, protože si svou bezprostředností umí okamžitě naklonit téměř kohokoliv.
Člověka ale napadne, jak se to slučuje s ideou profesionální distance.
„Rozhodně pracuji raději s muži. Je to pro mě mnohem přirozenější. Kromě toho, že
muži mají většinou přesně ty vlastnosti, které mně chybí, je pro mě samozřejmě příjemné,
vnímat, že jsem viděna jako žena. Někdy mi to i hodně pomůže v uzavírání obchodu. Mezi
mužem a ženou přirozeně vládne větší harmonie. Tím, že jsem dost výrazná, na mě
samozřejmě každý reaguje úplně jinak. Někteří muži reagují už na to, když vstoupím do
místnosti, někteří na to, když udržuji oční kontakt, nebo když mám na sobě šaty. Na některé
to zase neplatí. Ale cíl zůstává stále stejný: jde nám o obchod a o oboustrannou spokojenost.
Pokud ta žena má sebeúctu a je si sebe vědomá, je pro ni mužská pozornost příjemná
a obchodu to nijak nepřekáží. Se ženami mám většinou tu zkušenost, že jdou do boje a jsou
agresivní. Cítí se ohroženy a jsou nepříjemné.“
Eva uzavírá náš rozhovor tím, že ji její zkušenost s podnikáním hodně posunula jako
člověka, což je pro ni ze všeho nejdůležitější. Odříkání, výsledky, zkušenosti, úspěšnost,
začala být si vědoma své hodnoty a velmi ji to zocelilo. Také pozorovala, že se zvedáním její
úrovně se přirozeně zvedala úroveň kolem ní. „Potřebovala jsem najít svou hodnotu, aby ji ve
mně viděl svět.“
Svěřila se mi také s tím, že se podnikání do budoucna už věnovat nechce a ačkoliv se
bude muset vzdát své finanční stability, je přesvědčena, že jí to za to stojí a že už velmi brzy
bude chtít dělat něco mnohem svobodnějšího a mnohem více… „přímořštějšího“. Na závěr
dodává přání všem začínajícím podnikatelkám: „Chtěla bych vám dodat odvahu. Určitě do
toho jděte. Ať už jde o jakkoli malinkatý byznys a i kdyby to nemělo trvat na věky, bude to
zkušenost k nezaplacení, věřte mi.“
Osobní postřehy
Od našeho rozhovoru uplynul nějaký měsíc a mezičasem už vím, že Eva (typicky
neplánovaně a chaoticky) pozastavila podnikání a dává si oddechový čas pro srovnání
životních priorit v zahraničí. Nemusí bojovat s řízením času a plánováním, které ji
v podnikání drtilo.
62
Hm, co říct – snad jen smeknout klobouk. Peníze jsou velký tahoun a umět vystoupit
z rozjetého výnosného kolotoče, zastavit šílený koloběh a dát si čas sama pro sebe, to určitě
chce velkou odvahu. Eva má svůj vztah se strachem z nedostatku asi dobře zvládnutý. Z jejího
vyjádření je jasné, že přínos podnikání pro osobní rozvoj a podporu sebevědomí byl obrovský.
Viktorie, 50 let
Viktorie je nekonvenční podnikatelka s podmanivým smyslem pro humor. Vyhovuje jí
jakákoliv práce s lidmi, mezi lidmi ze sebe umí vydat to nejlepší. Ráda předává své osobní
zkušenosti, baví ji to. Chce podporovat všechny, kdo hledají sílu začít s podnikáním a jelikož
s podnikáním v oblasti obchodu začala hned po revoluci, mohla by o svých zkušenostech
povídat hodiny.
Viktorie je nejraději v rozletu, v kontaktu s lidmi. Nesnáší cokoliv, co ji kdesi poutá,
stahuje, omezuje, a to ve všech smyslech.
Jedním z největších témat v podnikání jsou podle Viktorie profesní partneři,
společníci. Nejdůležitější je najít ty správné lidi, kteří ti nejenom lidsky sedí, ale i doplňují
tvou osobnost. Na tomto je z velké části postavený úspěch v podnikání. Je potřeba si velmi
rozmyslet, s kým do podnikání půjdeš, abyste si byli vzájemnou oporou a obohacením.
„První otázka zní, budete schopni se na něčem domluvit? To, že se jedná o tvé
kamarády, není zárukou konstruktivní domluvy, naopak, často je to spíš přítěží. Dva názory
jsou dva názory, a když se neustále dělají kompromisy, nebývá spokojený vůbec nikdo. Je
potřeba si vybrat někoho se stejnou vizí.
Další úskalí podnikání s přáteli je, že jakkoli může vše na začátku vypadat idylicky,
posléze vyplavou na povrch vlastnosti, které se ti nemusí líbit. To, co oceňujeme na
kamarádech a přátelích, nemusí být ve všech případech shodné s našimi požadavky na
společníky. Mnohokrát jsou lidé v jádru nezodpovědní, nebo pohodlní, nechce se jim dělat
svou práci, a když jsou to navíc tvoji kamarádi, jenom to komplikuje situaci.
Když něco děláš dlouho, vytratí se jiskra, a pak se začnou ukazovat frustrované,
znechucené, nezainteresované tváře společníků, zvláště pokud je člověk nucen dělat něco, co
mu není blízké. Je také potřeba si být vědom povahových vlastností toho druhého. Pokud je
jeden spíše váhavý střelec a druhý chce riskovat, vzniká nebezpečí, že se později objeví
výčitky typu: ,zbytečně jsi riskoval, prodělali jsme‘, nebo,
,mohli jsme vydělat víc,
kdybychom se nedrželi tak při zdi.‘ Takže rozhodně – dobře si promyslete, s kým do
podnikání vstoupíte.“
63
Podle Viktorie je velmi důležité, aby každý ve firmě dělal to, co je mu blízké. Jenom
tak je možno docílit dlouhodobé spokojenosti zúčastěných a stabilního růstu firmy. Podstatné
je, aby každý společník měl něco, co Vy nemáte a naopak. Nebude vám k ničemu, pokud
budete dva stejné typy, protože se budete prát o jednu věc a nikdo nebude chtít dělat tu
druhou. Je potřeba najít někoho, kdo Vás bude doplňovat, podobně jako v partnerství.
„Do podnikání jsem šla se svým bratrem, který má přesně ty vlastnosti, které já
nemám. Doplňovali jsme se. Já jsem typ, který jde tam, kde cítí jiskru. Mám ráda lidi, zvládnu
domluvit téměř cokoliv, mojí doménou je osobní kontakt. Umím si i připravit nějaké
podklady, udělám obchod, jsem ráda v kontaktu s lidmi a sdílím, nabízím, improvizuji, jsem
empatická, to mi jde.
Emoce v obchodě hraje hlavní roli, ale zase by nic nezmohla bez plánování
a dotahování. Dotahování akcí mě nebaví a ubíjí. A že bych byla velký systematik, to se říct
nedá. Naopak můj bratr je v tom mistrem, akce zpracovával pečlivě a rád, za což jsem mu
byla neskutečně vděčná. Naopak nerad se bavil s lidmi, vyhovovalo mu schovávání se za
počítačem, tabulky, korespondence, vyřizování úředních záležitostí, popřípadě zajišťování
našeho zaměstnaneckého servisu a já jsem byla ta v akci. Tak jsme oba dva dělali, co jsme
chtěli a co nám šlo. Byla jsem spokojená, že jsem se nemusela do ničeho nutit, mohla jsem se
věnovat činnostem, které mi jsou blízké.“
Na otázku, co ji na podnikání baví, Viktorie po 20 letech v podnikání uvádí jako
hlavní právě možnost realizovat sebe, svou osobnost, své nápady, být nezávislá. Nemusí
bojovat o prosazení nové vize s konzervativním šéfem – jednoduše pokud je plán finančně
únosný, může se akce spustit. Také ji velmi pozitivně motivuje vědomí, že má možnost sama
ovlivnit svůj příjem. „Nemusím čekat na to, kdy mě kdo povýší a zvýší mi plat. Když se více
snažím, mám větší peníze. Nemusím vyplňovat pracovní dobu nesmysly, jen aby to vypadalo,
že pracuji. Mám svobodu a to je pro mne nesmírně důležité.“
Ptala jsem se Viktorie, jak si myslí, že podnikání ovlivnilo její osobnost. Její odpověď
zněla následovně: „K podnikání jsem se dostala hned po revoluci a to byla tehdy úplně jiná
doba. Dnes jsou holky už v mnohem lepším postavení, protože muži už, jak to říct korektně,
muži už v dnešní době slyšeli i o ženách v podnikání. V době těsně po revoluci se moc žen
v podnikání nepohybovalo, mí obchodní partneři byli až na několik málo výjimek na straně
odběratelů téměř vždy muži a dívali se na mě zpočátku spíš jako sekretářku. Také jsme
v devadesátých letech zažili období tzv.: ‚Divokého východu‘, kdy se pravidla nastavovala za
pochodu. V určité chvíli jsem cítila kromě adrenalinu i nedobrý stres, měla jsem období, že
jsem s ním musela dlouho bojovat. Věřím, že to je už za mnou. Každopádně, podařilo se mi
64
realizovat mé ambice. Podnikání jistě ovlivnilo i rozvoj mé osobnosti, posílilo sebedisciplínu,
vytrvalost, zažila jsem ohromný pocit úspěchu. Vážím se sama sebe za všechno, co jsem
dokázala. Vím, že se jsem dobrá a umím se prosadit. Podnikání podpořilo mou vůli, empatii
i komunikativnost. Vždy jsem byla komunikativní, ale s podnikáním nastala jiná dimenze
zkušenosti (než vést živé debaty u táborového ohně). Zlepšila jsem si obchodní dovednosti
a naučila jsem se pracovat s různými typy lidí, naučila jsem se lidi vést, motivovat
a inspirovat. Na druhou stranu cítím, že jsem dnes možná více direktivní, tvrdá a někdy
musím trochu hledat svoji ženskou stránku osobnosti. Důležité je, že o tom vím a pracuji na
tom. Také si víc razím vlastní cestu, nerada se přizpůsobuji“
Viktorie mě poprosila, abych na závěr uvedla tato slova. Chtěla se zúčastnit vyjádření
do tohoto projektu mimo jiné i proto, aby dodala začínajícím podnikatelkám sílu a motivaci.
Poslední řádky tedy přenechám jí: „Pokud vás to doma nenaplňuje, cítíte chuť podniknout
něco navíc, máte možnost realizovat se v tom, co vás baví. Je to opravdu možné! Zjistěte, co
to je a jděte za tím. I kdyby to bylo jenom na čas, a pak jste zjistily, že podnikání není pro
Vás a více vám vyhovuje zaměstnání. Vlastní prožitek a přínos není předatelný, ten musíte
samy zažít. V dnešní době nemusíte sedět doma a být na něčem závislé. Podnikání poskytuje
obrovskou nezávislost a volnost. Jistě, chce to nápad, záběr, výdrž – jako vždy v životě, je to
něco za něco. Určitě obrovská zodpovědnost za sebe, svá rozhodnutí, případně za
zaměstnance (žádný alibismus tady neplatí). Na druhou stranu – jste finančně nezávislé na
partnerovi, jste časově nezávislé, vezmete si volno, kdy si budete chtít vzít volno, můžete vzít
děti a někam vyrazit, na nic se neohlížet. Vyjděte ‚out of the box‘. Stojí to za to.“
Osobní postřehy
Při schůzce s Viktorií člověk přímo cítil její přátelskou energii a empatii. Elegantní,
sebevědomá žena. Přes 20 let v podnikání určitě musí sebou nést určitý boj a tvrdost, ale
z jednání ani jedno nebylo patrné. Otevřená komunikace i přes přiznání slabších stránek (boj
se systematičností, často snaha o řešení věcí, které řešit nemá, přehnaná tendence velet všemu,
mít vše pod kontrolou…), problémů souvisejících s podnikáním, a náročnost skloubení
podnikání a rodiny, vyzněla jednoznačně v podporu podnikání.
Nakonec, Viktorie není žena, která by setrvávala v podnikání, pokud by v něm nebyla
spokojená.
65
Olga, 33 let
Olga je muž převlečený do krásného ženského těla. Velikost 36, husté blond vlasy po
pás, nohy dlouhé tak, že jí začínají tam, kde jí končí vlasy. Vždy perfektně upravená, vždy
dodržuje etiketu, vždy boty na podpatku. Z jejího pohledu je zřejmé, že k naivní blondýnce
má blízko asi jako Al Capone.
„Obavu, že neuspěju, jsem nikdy překovávat nemusela. Ze začátku jsem musela často
překonávat předsudek, že jsem Slovenka, předsudek, že jsem mladá a občas předsudek, že
jsem žena.“
Olga se narodila v malém městečku na hranicích Slovenska s Maďarskem. Ve
skutečnosti tam ale nikdy nepatřila. Odjakživa byla ambiciózní a vždy věděla, že se chce
pohybovat v úplně jiných než v jihoslovenských vodách. Velmi brzy si to nasměrovala
z malého městečka ven, na univerzitu do Bratislavy. Nebála se žádné práce, byla drzá
a sebevědomá, uměla zacházet s lidmi a ještě lépe uměla zacházet s muži.
Vystudovala překladatelství, což dnes hodnotí jako mylný tah. Dnes by prý studovala
mezinárodní vztahy nebo multimédia. Překladatelství bylo tehdy rozhodnutí ze srdce. Po
škole se přestěhovala do Prahy a začala pracovat v Lórealu. Lóreal ji ale zanedlouho přestal
uspokojovat, protože jí neposkytoval dostatečný prostor k profesionálnímu růstu. Rozhodla se
tedy založit vlastní podnikání v oblasti interiérového designu.
„Zažila jsem si vše. Když se člověk dostane do velkého světa, má najednou dveře
otevřené všude. Najednou víš, že můžeš mít všechno. Každý muž, na kterého se podíváš, si tě
rád povozí ve svém BMW. Firmy se o tebe perou, a to v době krize. Žiješ si v pohádce. Žiješ
to, co všichni chtějí. A pak přijde vyhoření. Když můžeš mít všechno, všechno pak taky ztrácí
hodnotu a tu hodnotu potom musíš usilovně hledat.“
Olga není typ, který by chodil kolem horké kaše, nebo zbytečně brebentil. Je velmi
upřímná, jde vždy až na dřeň a neohlíží se na to, co si o ní ostatní budou myslet. Ze zásady si
nebere nic osobně. Ví, že za jejím úspěchem je dřina a vlastní úsilí. Člověk se nemůže
rozhodnout, jestli je to spíš typ anglické královny, modelky pro Gucciho, nebo policejního
inspektora. Nedělá nic, co nechce dělat a každé slovo má u ní váhu. Proto mě velmi potěšilo,
že se chtěla do projektu na podporu začínajících podnikatelek zapojit.
„Nejdůležitější je vědět, co chceš a neustupovat ani o píď. Myslím, že za to, že se
dokážu bez problémů pohybovat v obchodním světě, vděčím svým výrazně mužským
vlastnostem. Jsem velmi věcná a racionální, mám dost striktní povahu, nemám ráda zdlouhavé
věci, jdu hned k jádru, jsem velmi drsná, nepříjemná, neuznávám kompromisy, jsem
ambiciózní a upřímně řečeno, chci být vždy nejlepší.“
66
Olga otevřeně přiznává, že má na podnikání nejradši peníze a vědomí, že si je sama
sobě vlastním pánem. Nesnáší pocit omezení, a jelikož má v sobě hluboko zakořeněné, že
stejně všechno udělá nejlépe, nemá ráda, když jí někdo mluví do její práce. Další z benefitů,
které vidí v podnikání, je, že si dnes už může sama vybrat, s kým chce spolupracovat.
„Samozřejmě se mi mnohem lépe obchoduje s muži. Muži mi dávají větší volnost
a obecně si díky mé povaze více rozumíme. Jsem přímočarý analytik a ženám, nebo obecně
ženské povaze moc nerozumím. Ženy mne také nemají moc v oblibě. Je asi i zjevné proč,
že?“ směje se Olga, „Když jsem ještě mívala šéfovou, bylo to peklo. Je asi troufalé to takhle
říct, ale záviděla mi mládí a krásu. S muži je to spíše výhoda. Když jednám s mužem a vidím,
že se mi dívá do výstřihu, vím, že ho mám v hrsti a jednám sebevědoměji. Dovolím si víc.“
Na závěr jsem se Olgy zeptala, jestli by chtěla něčím poradit začínajícím
podnikatelkám. Odpověděla s přímočarostí sobě vlastní:
„Být si vědoma své hodnoty. Každá žena má hodnotu. Češky, nebo obecně
Středoevropanky to ale nevidí. Podceňují se, to lze vidět i na jejich způsobu oblékání. Vůbec
si samy sebe neváží. Nemyslím si, že to, jak se oblečeš, z tebe udělá doslova jiného člověka,
ale rozhodně se to podílí na způsobu, jak tě vidí svět. Demonstruješ tím, jak sama sebe
chápeš. Nechci to banalizovat, ale dojem, který neverbálně děláš, je mnohem důležitější, než
to, co říkáš.
To v obchodním světě platí dvojnásob. Můžeš být chytrá a invenční jako
Einstain, ale k ničemu ti to nebude, pokud jako Einstain i vypadáš. Když o sebe pečuješ,
pečuješ o své vlasy a nehty, muži se k tobě chovají úplně jinak, to určitě sama na sobě znáš.“
Osobní postřehy
Pro mě samu byla Olga ukázkou racionality a cílevědomosti, upravenost k ní
neodmyslitelně patří, ale i méně empatický člověk by po setkání s ní byl záhy v obraze, že ne
každá hezká blondýnka musí zákonitě být naivní, nebo hloupá. Dovedu si představit, že při
obchodním jednání dovede být hodně tvrdá. Upravenost a péče podtrhují její vztah k sobě
samé. Je to pro mě motivační, cítím, že mám velké rezervy.
Karolína, 49 let
Drobná plavovláska se do podnikání dostala odchodem z poměrně vysoké funkce ve
státní organizaci ne zcela svým rozhodnutím. Vlastně ji do podnikání tak trochu vtáhl bývalý
šéf, který v Karolíně viděl schopnou, samostatnou a pečlivou kolegyni. Nové podnikání
v obchodní oblasti vyřešilo volnou pracovní dobu (což ve vedoucí funkci ve státní instituci
67
nebylo možné a problémy s hlídání dítěte byly neustále na pořadu dne, jelikož práce
Karolínina manžela byla časově mimořádně náročná) a „konec buzerace z vrchu“.
Na druhé straně, přineslo řadu problémů, na které nebylo k dispozici celé oddělení lidí,
a nový společník neopustil své „ředitelské“ chování. Jako jediný (sice velmi schopný, ale
přece jen jediný) výkonný orgán byla právě Karolína. Po určité době počáteční euforie nutně
začala mít plné zuby starého šéfa a zároveň nového společníka, zjistila, že z vedoucího
pracovníka je najednou v pozici „holka pro všechno“ a po zralé (a celkem rychlé) úvaze dala
spolupodnikání, narůstajícímu stresu a tlaku vale.
Nicméně nezanevřela na podnikání jako takové, klady, přínosy a možnost
seberealizace ji za uplynulé 3 roky přesvědčily o výhodách podnikání. Zodpovědnosti se
nikdy nebála, vzala rozum do hrsti a založila si vlastní firmu v oblasti účetnictví, které se
úspěšně, v klidu a podle svých představ a možností věnuje posledních 15 let.
Na otázku, co jí podnikání dalo, odpovídá: „Určitě mě velmi posunulo, co se týče
samostatného rozhodování a posílilo mou zodpovědnost. Moje práce je hodně o termínech
a pečlivosti, pokud chci udržet klienty, musí být s mou prací spokojení. Neustále se udržuji
v obraze, sleduji změny, daňovou problematiku, aktuální novinky. Dalo mi obrovskou volnost
v plánování svého času, můžu mít volný den, když potřebuji, nemusím sedět v kanceláři od
7 do půl 4, na druhou stranu musím mít vůli zasednout například večer k počítači a když se
celá rodina baví u televize, účtuji do noci.
Rozhodně mi dalo velkou možnost ovlivnit svůj příjem. To jsem v zaměstnání
nezažila. Práce přidávali, tlaky na výkon se stupňovaly, ale na výplatě jsem to nepocítila.
Obrovská odpovědnost za lidi, kteří někdy na kvalitu práce kašlali, ale nezaplacená.
Takhle si můžu vzít víc klientů, když mám potřebu většího výdělku, nebo naopak,
pokud mi některý odejde (například do důchodu) a chci si trochu vydechnout, dám si nějaký
čas mírnější tempo. Posílilo to moje sebevědomí, vím, že to výborně zvládám, své práci
rozumím. Zlepšila jsem se hodně v obchodní komunikaci. Přidalo mi na rozhodnosti
a ráznosti.
Na druhou stranu přiznávám, že mně často stresuje ta zodpovědnost, že dělám s penězi
klientů a ne vždy můžu vypnout. Období leden až březen nepatří zrovna mezi mé oblíbené“,
zavtipkuje na závěr.
Na otázku, co by vzkázala začínajícím podnikatelkám nebo ženám uvažujícím
o zahájení podnikání odpovídá podobně jako další kolegyně ve svých rozhovorech:
„Rozhodně to za zkoušku stojí, nevíte, o co přicházíte, když to nezkusíte. Myslíte si, že máte
dobrou práci a jste spokojené, ale může to být úplně jiné. Sama bych možná odvahu k tomuto
68
impulzu – odejít z výborného místa (mimochodem, všichni kolem si plácali na čelo, zda jsem
normální) nesebrala, dnes jsem ráda, že jsem se nechala přemluvit. Překonejte strach a zkuste
to. Najdete možná novou, lepší cestu a budete spokojené.“
Osobní postřehy
Při rozhovoru působí mírným až plachým dojmem, ale zdání očividně klame. To by
těžko odcházela ze zaměstnání, odcházela z firmy, která ji dusila, a úspěšně 15 let vedla
vlastní podnikání. Sebevědomá žena, úspěšná podnikatelka.
Závěr
Kdybych měla na závěr shrnout doporučení všech čtyř podnikatelek (a byly to opravdu
různé typy žen, různé druhy podnikání, různý věk účastnic), další získané podněty z projektu
a své vlastní zkušenosti, určitě bych vám radila podnikání alespoň zkusit.
Nemůžete posoudit něco, co neznáte a pokud přijdete na to, že podnikání není pro vás
(ale to musíte proces podnikání opravdu zkusit, ne o něm pouze přemýšlet v teoretické
rovině), možná naopak přispěje podnikání časem k větší spokojenosti v zaměstnání, kdy
oceníte ten protipól.
Buďme otevřené, změna je život a život nás má bavit. Stres je všude kolem nás,
netýká se pouze podnikání. Vždy je to jen o nás, o našem stavu a úhlu pohledu na věc. A jak
kdysi řekl Abraham Lincoln: „Většina lidí je natolik šťastná, nakolik se tak rozhodne být.“
69
Z ředitelského křesla zoo k malířskému stojanu – životní cesta
Dany Holečkové
Miroslava Kameníková
Téměř tři desetiletí bylo jméno RNDr. Dany Holečkové spjato se ZOO Dvůr Králové.
Začínala zde v roce 1984 jako zootechnik a zoolog šelem a primátů, později šelem, slonů
a nosorožců. Během let se ale vypracovala na ředitelku, kterou byla šestnáct let: od srpna
1996 do října 2012. Do toho ještě sedm let působila jako členka ústřední komise na ochranu
zvířat při Ministerstvu zemědělství a byla předsedkyní jejího výboru pro ochranu volně
žijících zvířat. Na jednu stranu oceňovaná odbornice, na druhou stranu manažerka kritizovaná
za některá rozhodnutí, především za návrat posledních čtyř žijících severních bílých
nosorožců zpátky do volné přírody v keňské rezervaci Ol Pejeta.
Nezpochybnitelné ale je, že pod vedením Dany Holečkové dosáhla ZOO Dvůr
Králové světových úspěchů, a to nejen v chovu nosorožců, žiraf, zeber, buvolů a řady druhů
antilop, ale zejména gepardů, psů hyenových, levhartů perských i orangutanů. Počtem
držených zvířat je jednou z nejznámějších i nejslavnějších českých zoologických zahrad
a zároveň je největším chovatelem afrických zvířat v Evropě. A jako jediná v Česku nabízí od
května až do konce září unikátní Africké safari, v němž návštěvníci projíždějí vlastními vozy
nebo ve speciálně upravených safaribusech mezi volně vypuštěnými kopytníky a ptáky.17
Dana Holečková je také autorkou řady článků v odborných časopisech. Spolu s Jiřím
Semerákem vydala v roce 2010 knihu fotografií s názvem Afrika v srdci Evropy
a v současnosti začala pracovat na knize o návratu nosorožců do Afriky.
Poté, co se po odchodu ze zoo stáhla z veřejného života, začala se naplno věnovat
malování. Nikoho asi nepřekvapí, že jako odbornice na africkou faunu maluje olejem
především portréty zvířat. A úspěchy sbírá i v tomto odvětví. Otevřela Ateliér Malování –
kreslení Slaný, v němž působí i jako ředitelka, a za sebou má také již několik výstav obrazů,
například v Zoo Jihlava. „Vyšli mi zde vstříc a je mi potěšením vystavovat v zoo, která
prožívá velký stavební rozvoj, a vznikly i vznikají tam velmi zajímavé a chovatelsky
hodnotné expozice. Velmi si cením kolegiality ředitelky této zahrady Mgr. Elišky Kubíkové,“
podotýká k tomu Dana Holečková.
17
ZOO Dvůr Králové: Historie a současnost [online]. 2008 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z:
http://www.zoodvurkralove.cz/cs/o-zoo/historie-a-soucasnost/
70
Život se štětcem v ruce
Je to rok a půl, co odešla ze zoo, ale tvrdí, že se vůbec nezměnila. „Jen nejsem taková
uštvaná a můj život je méně hektický. Čas už neletí jako blázen a trochu se pro mě opticky
zpomalil,“ usmívá se Dana Holečková a pokračuje: „Bylo to práce – práce – práce a nyní se
více mohu zastavit a realizovat věci, které musely být zcela upozaděny. Navíc se snažím také
více pečovat o své zdraví, které šlo při práci dost stranou. Ony mě ostatně donutily
i okolnosti, protože poslední čtyři měsíce jsem v zoo trpěla záchvaty kašle přecházející
pozvolna v astma, a to se naštěstí podařilo zcela vyřešit. Chtělo to správné léky, klid a změnu
životního stylu.“
Zoologická zahrada Daně Holečkové ale rozhodně nechybí. „Já do zoo chodím a nejen
do královédvorské, není to zapovězený ostrov. Jen když vidím, že nesvítí lampa, tak hned
nevolám údržbu,“ říká s úsměvem. A zvířata jí provázejí životem i nadále, své znalosti totiž
předává mladým. Učí na Střední odborné škole v Praze-Čakovicích, která má ve svém
studijním programu i obor chovatel cizokrajných zvířat, chov savců a problematiku
zoologických zahrad. „Myslím, že předávání znalostí a zkušeností je nesmírně důležité,“
poznamenává k tomu Dana Holečková.
Vernisáž výstavy Portréty zvířat v Ateliéru Malování – kreslení Slaný. Na snímku je spolu s Janem
Fantou, který zde také vystavuje. (Foto archiv Ateliéru Malování – kreslení Slaný)
71
Hlavní náplní jejího pracovního života je však nyní malování. A nezůstalo jen u něj.
„Pochopitelně, nebyla bych to já. Takže jsem otevřela ve svém rodném městě, ve Slaném,
výtvarný ateliér pro děti i dospělé, kde pořádám kurzy malování. Je to ve spolupráci
s výtvarným ateliérem v Praze, kde jsem se sama učila malovat,“ konstatuje.
Lektory kurzů jsou výtvarníci – akademičtí malíři respektive malířky. „Myslím si
totiž, že stejně jako dnes já, by se neměli ve svých zálibách odbývat dospělí lidé. Protože
malování je nejen zábava, ale i velmi důležitý relax. Používá se při něm totiž pravá mozková
hemisféra – tedy ta druhá, něž kterou všichni, pokud nejsme profesní umělci, používáme od
rána do večera. Levou mozkovou hemisférou počítáme, kalkulujeme a logicky myslíme.
A právě proto, že při malování používáme jinou část mozku, tak si může levá hemisféra
odpočinout,“ vysvětluje svůj záměr Dana Holečková.
Ona sama maluje olejem portréty zvířat, ale snaží se zachytit i jiné objekty. „Ale
zvířata mi jdou nejlépe, mám je pod kůží, znám je. Tedy, abych byla přesná. Jde mi malování
těch zvířat, která znám z osobní zkušenosti velmi detailně, a nejsou to jen exotické druhy, ale
také domácí psi. Všichni naši pejskové, a to někteří již nežijící, ožívají na mých obrázcích,“
upřesňuje. A sama přiznává, co jí nejvíce potěšilo: „Když jsem ve Slaném otevírala ateliér,
jehož výzdobu tvořily mé obrazy, moji staří přátelé poznali na obraze Dilíčka, mého prvního
psa, který se mnou žil v tomto městě před třiceti lety.“
Zoo navždy pod kůží
Se zoo Dana Holečková kontakt neztratila. Spolupracuje jak s tou ve Dvoře Králové,
tak se zmíněnou zoo v Jihlavě. „Nebráním se spolupráci i s ostatními. V současné době se
věnuji zajímavému projektu v Polsku, ale je předčasné o tom mluvit,“ říká.
A není se co divit, že zahrady mají o spolupráci zájem. „Myslím, že se nemám za co
stydět. Jako zoolog jsem posunula zejména chov šelem a jako ředitelka jsem zmodernizovala
a přestavěla prakticky celou klasickou zoo. Postavila jsem, tedy přesněji řečeno vymyslela
ideově a obsahově, vydělala, respektive sehnala peníze, a dozorovala v průběhu stavby
unikátní hotel Safari a Safarikemp, kterými se nemůže pochlubit žádná evropská zoo.
Zejména hotel jsem postavila doslova proti všem, kritizovali ho otevřeně nepřátelé zoo, potají
zaměstnanci a dnes hotel na provoz zahrady zpětně vydělává 6 až 7 milionů korun ročně.
Hlavně je plný spokojených návštěvníků zoologické zahrady,“ popisuje své aktivity v roli
ředitelky zahrady a pokračuje: „Safarikemp je zase sklouben s vyhlídkou na výběh afrických
zvířat a je tak realizací mého nápadu z roku 1999. Tehdy jsem se inspirovala v rezervaci
blízko Sun City v Jihoafrické republice na jedné z mezinárodních konferencí, které jsem se
72
jako ředitelka účastnila. Dále se mi podařilo rozšířit zahradu o desítky hektarů nejen polí, kde
si dnes oddělení výživy zahrady samo pěstuje vojtěšku a různé další plodiny, tak o pozemky
navazující jak na klasickou zahradu, tak na safari. Takže zahrada má to nejdůležitější. Prostor,
kam se rozvíjet.“
Jak dodává, ZOO Dvůr Králové navíc jako jediná z původních českých zahrad
změnila svou právní podobu z příspěvkové organizace na akciovou společnost, což byl, podle
slov Dany Holečkové, úkol velmi hektický. „Onen rok jsem doslova a do písmene seděla na
dvou židlích. Bylo to hrozně náročné, ale vyplatilo se to. Zoo je výrazně ekonomicky
efektivnější, a protože je skutečně ve srovnání s ostatními českými zahradami velmi špatně
dotovaná, tak to bylo i nutností. Bez peněz se opravdu žádná zoo rozvíjet nedá, ani se nedá
udržet její standard. A jsem hrdá na to, že dvorská zoo sama produkuje více než 100 milionů
korun, bez DPH, kterými spolufinancuje svůj provoz. Pomáhají tomu nejen ubytovací
zařízení, ale i restaurace U Lemura, která vznikla v roce 1999, a pochopitelně i návštěvnické
akce, které jsme zavedli jako první v Evropě – Vánoční zoo, Večerní safari, Týden duchů
a podobně,“ vypočítává.
Od snu až k safari
O práci v zoo snila už jako dívenka na základní škole. „Už jako malá jsem při hodině
ruského jazyka četla o Safari ve Dvoře Králové nad Labem a pochopitelně jsem chtěla
pracovat v zoo, kde zvířata jsou volná a lidé uzavření ve svých dopravních prostředcích. Když
jsem se shodou náhod o mnoho let později ucházela o volné místo zoologa u tehdejšího
nového ředitele zoo Ing. Jiřího Svobody, bylo safari bez zvířat jen s dokončenými
komunikacemi,“ vzpomíná na své začátky v královédvorské zahradě Dana Holečková.
Podle jejích slov byly pavilony šelem a primátů s výjimkou lidoopince tristní. „Těsně
před mým nástupem v roce 1984 musel být pro havarijní stav zbořen lvinec. Byla studená
sprcha vidět, v jakém stavu zahrada, respektive její klasická část, byla. Postupně jako odborný
zoolog jsem se snažila v mezích daných možnostmi vylepšovat chovná zařízení a zejména
bořit ta dávno přežitá. Jsem ráda, že se to povedlo a pro zvířata jsme vybudovali mnoho velmi
kvalitních pavilonů a expozic,“ podotýká.
Bohužel, ne na všechna se dostalo. Ale postupně začala Dana Holečková řešit i oblast
safari, které si vysnil Josef Vágner18. Hlavní brzdou však byly, zejména po nástupu
ekonomické krize, peníze. „Protože pokud obyčejní lidé, a ti jsou návštěvníky zoologické
18
Ing. Josef Vágner, CSc., vedl ZOO Dvůr Králové od roku 1965 do roku 1983 a zasloužil se o specializaci
zahrady na africkou faunu.
73
zahrady, šetří, pak šetří na volnočasových aktivitách, kam patří bohužel i královédvorská
výletní zoo. Do ní navíc musíte dojet vlastním autem. Přesto se nám otevřením safari pro auta
podařilo neúprosné finanční situaci úspěšně vzdorovat,“ vysvětluje tehdejší situaci bývalá
ředitelka.
Když Dana Holečková do zoo nastoupila, věnovala se nejprve chovu šelem a primátů.
„Měla jsem sen rozmnožit gepardy. Jsou to nádherné kočky, u nichž k odchovu nestačí mít
samce a samici, potřebují žít odděleně a sejít se ve správnou chvíli. Trvalo to tři roky plné
stěhování zvířat, uspávání a odebírání semene samců, léčení zdravotních problémů, než se
konečně 10. listopadu 1988 za ošklivého deštivého dne narodila v královédvorské zoo
geparďata – Cheetah, Maun a Tanzi. Ta, co hrála ve filmu Dva lidi v zoo. Jsem pyšná na
pavilon šelem, který stále vypadá skoro jako nový, ačkoliv první zvířata jsem tam stěhovala
již v roce 1993,“ vypráví Dana Holečková a pokračuje: „Z primátů jsme největších úspěchů
dosáhli u orangutanů, kde však je to zásluhou hlavně zvířat a pochopitelně výborné práce
chovatelek.“
Když nastoupila do ZOO Dvůr Králové, pracovala Dana Holečková jako zoolog šelem a primátů, rok
1989 s gepardy (Foto Lenka Absolonová)
74
Dnes je královédvorská zoo největším chovatelem orangutanů nejen v České
republice, ale i ve střední Evropě. Výborných úspěchů dosáhla v chovu madagaskarských fos
a zejména psa hyenového – úžasného divokého psa z plání Afriky, kterého dnes v přírodě
najdete méně než 5000 kusů. Jeho odchov i odchovy psů ušatých řadí zahradu na světovou
špičku stejně jako chov levharta perského.
Před nástupem na post ředitelky měla Dana Holečková své vize a mnohé se jí povedlo
naplnit. „První bylo, že parkoviště bude provozovat sama zoo a ne, jak tomu bylo do té doby,
že na něm soukromé firmy a osoby vydělaly na úkor zahrady velké peníze,“ popisuje.
Její další plány se týkaly zejména ekonomické stránky zahrady. „Aby provozování
služeb pro návštěvníky v zoo přinášelo peníze do pokladny zoo a nikoli výhradně do kapes
soukromých provozovatelů. Měla jsem plán postavit restauraci, protože v zoo žádná nebyla,
jen letní stánky. Plánem bylo zejména postupně vylepšovat chovné podmínky zvířat a získat
zvířata nová,“ říká Dana Holečková.
První její velkou akcí v roli ředitelky ZOO Dvůr Králové byla dostavba
zakonzervované stavby, v níž bylo „utopeno“ asi 8 milionů korun, a to Ptačího světa. Vznikl
tak dodnes v Česku unikátní ptačí pavilon s volně létajícími ptáky. Vedle desítek ptáků zde
našla svůj domov i jiná zvířata – hulmani a orangutani. „Dále bylo mým plánem realizovat
moderní kuchyň zvěře – vědecky řízené oddělení, které bude pomáhat stanovat receptury
a krmné dávky a bude připravovat krmení v nejvyšší kvalitě a za dobré ceny. Takové kuchyně
jsou dnes v Evropě pouze dvě – první v holandské zoo Emmen a druhá v královédvorské zoo.
Co se týká zvířat, chtěla jsem přestavět pavilon slonů a získat pro zoo pralesní žirafy – okapi.
Pro slony jsme nakonec postavily pavilony dva – jeden pro samce a Africkou savanu pro
samice. A získat okapi se mi povedlo po osmi letech usilovné práce. Vlastně všechny plány,
s nimiž jsem vstupovala do funkce ředitelky, jsem splnila. A za dlouhých šestnáct let jsem
realizoval mnohé další,“ konstatuje bývalá ředitelka.
Jak přiznává, kromě již zmíněných úspěchů je za roky strávené v zoo nejvíce pyšná na
tým svých nejbližších spolupracovníků. „Podařilo se mi sestavit tým opravdu bezvadných lidí,
kteří uměli zabrat za práci a problémy pro ně nebyly překážkou, ale výzvou,“ upozorňuje.
Zároveň přidává, co ji nejvíce zklamalo. „Opět někteří podřízení vedoucí pracovníci, většinou
na nižší úrovni, kteří si nevážili své práce, neuvědomovali si své postavení a zodpovědnost
vůči firmě a jejímu zřizovateli. Měli dojem, že oni jsou v zoo, aby si hráli se zvířaty, a nic
jiného je nezajímalo. Chtěli pracovat se stylu: až ředitelka sežene peníze, my je utratíme.
Stejně tak jsem byla zklamaná z vypečenosti některých členů odborové organizace, kteří se
stali odboráři jen proto, aby z toho měli vlastní prospěch,“ nešetří kritikou Dana Holečková.
75
Se šelmami k filmu
Během působení v zoo si vyzkoušela také filmování. Mimo jiné se podílela na
natáčení českého filmu Dva lidi v ZOO. Jak sama říká, k filmu se dostala dvěma cestami.
„Tou první bylo, že mě oslovila režisérka Marie Poledňáková, protože jsem v zoo měla na
starost primáty a šelmy, a tato zvířata měla ve filmu ´hrát´. Navíc náš první odchov gepardů
byl prováděn pod fenou bobtaila a následně jsem se o geparďata starala zejména já sama –
spala se mnou, bydleli jsme v zoo ve správní budově a chodili po zoo. Filmaři potřebovali
někoho, kdo gepardy ve filmu předvede. Kromě mě se o mláďata staraly i ošetřovatelky, ale
šelmy mě považovaly za svou náhradní mámu,“ vzpomíná Dana Holečková a pokračuje:
„Natáčení ale předcházela ještě jedna skutečnost. Asi dva roky předtím se u nás narodil malý
orangutan, kterého otec zranil. Malý Kami musel být odchován uměle. V rámci odchovu jej
ošetřovatelky také ukazovaly volně puštěného na trávníku a tam jej uviděla paní režisérka.
Tak de facto o našem Kami vznikl scénář a ústřední zápletkou byl odchov orangutanního
mláděte. Náš Kami ale vyrostl, a tak ve filmu hrál jiný malý orangutan, vlastně byli dva –
sameček a samička. Ti následně našli domov v Zoo Ústí nad Labem, kde se také tento film
točil. A tak ve snímku Dva lidi v ZOO mohou diváci vidět kromě příběhu i kus historie
královédvorské a ústecké zoologické zahrady.“
Kromě toho Dana Holečková spolupracovala na scénářích několika dokumentárních
snímků zejména o projektech týkajících se nosorožců z královédvorské zoo. Scénář napsala
mimo jiné také k dokumentárnímu filmu o gorilách, který se stále promítá návštěvníkům
v pavilonu goril dvorské zahrady.
Ochrana zvířat jako poslání
Jako ředitelka ZOO Dvůr Králové zasvětila svůj profesní život ochraně zvířat.
„K tomu jsem byla vychovávána již na vysoké škole. V zoo pak projekty na ochranu přírody
přinesl vhodný čas. Jako zoolog jsem se podílela na vypouštění rysa na Šumavu.
Karanténovali jsme odchycená zvířata ze Slovenska a vezli je pak na vypuštění. Později, když
zoo produkovala více mláďat afrických kopytníků, než udala do jiných zahrad, proběhl ještě
za mého předchůdce transport zvířat do Afriky,“ říká Dana Holečková.
Ta na tuto činnost navázala a v dalších transportech odešlo více než 100 buvolů
a antilop do různých zemí na severu a jihu Afriky, kde našlo svůj nový domov. Některé
projekty dělala královédvorská zoo sama, jiné zaštiťovaly mezinárodní organizace a zoo
dodala jen zvířata.
76
Dana Holečková se ale zajímala hlavně o záchranu nosorožců, detailně od roku 1993,
kdy je jako zoolog dostala na starosti. Podle jejích slov projekty návratu nosorožců do Afriky
odstartoval Tony Fitzjohn, který přijel do zoo v roce 2003 s tím, že hledá nosorožce pro
rezervaci v Tanzánii. Tehdy ale ještě neměl žádná mláďata, takže zahrada počkala, až se
o úspěchu jeho projektu přesvědčí.
„Nakonec jsme poslali sedm nosorožců, což je mimochodem světový rekord, do
východní Afriky – Tanzanie a Keni,“ říká Dana Holečková spokojeně. V roce 2007 totiž
uskutečnila cestu do Tanzánie, kde navštívila rezervaci Mkomazi a právě projekt Tonyho
Fitzjohna. Jemu zahrada dodala trio černých nosorožců. „A tam mne napadlo, že když nejsme
schopni navzdory veškeré snaze severní bílé nosorožce množit, zda by nebylo vhodnější najít
pro ně lokalitu v přírodním biotopu. Oslovila jsem Skupinu specialistů na africké nosorožce
a následně vznikl projekt ´Poslední šance na přežití´. V jeho rámci byli do Keni odvezeni čtyři
nosorožci,“ vysvětluje.
A dvorským nosorožcům se v Africe daří. Těm černým se v Tanzánii narodila první
divoká holčička. „Co víc si člověk může přát. Jsem šťastná, že jsem mohla být při tom.
Kdybych pro ta zvířata neudělala nic víc, udělala jsem dost,“ poznamenává Dana Holečková.
Keňa 2013 se samcem severního bílého nosorožce Sudánem, který do rezervace Ol Pejeta přicestoval ze
ZOO Dvůr Králové (Foto archiv Dany Holečkové)
77
Převoz severních bílých nosorožců do keňské Ol Pejety se ale dočkal velké kritiky.
„Ve skutečnost ji kritizovala jen jedna skupina lidí soustředěná kolem rodiny Josefa Vágnera
a bývalých zaměstnanců zoo. Vykládali, jak cestou do Afriky zvířata uhynou, a podobně. Ale
když v Ol Pejetě vidíte, v jakých úžasných podmínkách nosorožci žijí, hodíte veškeré strasti
spojené s transportem za hlavu. Nikdo těm zvířatům nemůže poskytnout lepší podmínky.
Vím, že kdyby se v Ol Pejetě rozmnožili, s největší pravděpodobností bych stále byla
ředitelkou zoo. Nicméně, je jim tam lépe, mnohem lépe, než v zoo při nejlepší snaze
chovatelů. A protože jsou poslední na celém světě, zaslouží si, aby se měli lépe. Nemohla
jsem tedy pro ně udělat více. A toho nikdy nebudu litovat,“ s hrdostí říká Dana Holečková
a pokračuje: „Ono cílem všech kritik bylo paralyzovat práci v zoo, aby se naše úspěchy
zpomalily. Mně šlo vždy jen o zoo, její prosperitu, a aby byla zachována i pro naše potomky.
Vše na úkor mého osobního života a času. Obětovala jsem skoro sedmnáct let života, kdy
jsem ji bránila před tunelem řečeným privatizace. Žádný muž neměl tu odvahu tomu
vzdorovat.“
Dění v Africe sleduje i po odchodu ze zoo. „Stále jsem členem komise řídící projekt
a podílím se na něm,“ vysvětluje.
Jednu dobu byla Dana Holečková také členkou ústřední komise na ochranu zvířat při
Ministerstvu zemědělství a předsedkyní jejího výboru pro ochranu volně žijících zvířat.
Komise se věnovala zejména legislativě – zákonu na ochranu zvířat. A také se podílela na
tvorbě zákona o zoologických zahradách: „Z mé iniciativy se podařilo v rámci zákona o zoo
osvobodit od daní jakékoli dary a reklamu určené pro licencovanou zoologickou zahradu.
Pomohla jsem tím všem českým zahradám, které vesměs zápasí o každou korunu. Za mého
působení jsem se snažila, aby se kromě těchto zákonů nevytvářely do nekonečna další
předpisy, které místo aby pomáhaly zvířatům, tak jen omezovaly a komplikovaly činnost
poctivých a dobrých chovatelů.“
Zájem médií a neustálý tlak
Dana Holečková to jako žena ve vedoucí pozici neměla vůbec jednoduché. „Abych
uspěla, musela jsem pracovat na 120 procent. Byla jsem v práci prakticky každý den. Jsem
přesvědčená, že kdybych měla přístup jako někteří muži, dlouho bych funkci ředitelky
nezastávala. Měla jsem ale velké štěstí, zejména v počátku své ředitelské kariéry, na
nadřízené,“ podotýká a pokračuje: „Když zoo spadala pod Okresní úřad v Trutnově, byli
mými ´šéfy´ chytří pánové, vstřícní a bez předsudků vůči ženám ve vedoucí funkci. Konec
konců si mne v rámci konkurzního řízení vybrali. S těmi se mi spolupracovalo výborně.
78
Později na kraji i v představenstvu zoo jsem se také setkala se vstřícným postojem
a spolupracovalo se mi s kolegy velmi dobře. To jsem již ale byla ´etablovanou´ ředitelkou, za
níž byl kus práce.“
Jako ředitelka velké organizace byla Dana Holečková neustále pod drobnohledem
lokálních i celostátních médií. Jak přiznává, zájem médií o zoo byl příjemný, ale nebylo ho
tolik, kolik by si činnost zahrady a její výsledky ve skutečnosti zasluhovali. „Naprosto tristní
byl ´nezájem´ veřejnoprávní televize. Zde se vysílaly občasné tendenční reportáže zaměřené
proti zoo anebo se o dvorské zahradě nemluvilo vůbec. Myslím si, že médium, které je
placeno z daní všech lidí, má informovat pravdivě a objektivně, a to se tam podle mě nedělo.
Je to ostuda tohoto média, které tendenčně, a můžeme si říci, proč vlastně a kdo z toho měl
osobní prospěch, papouškovalo kritiky zoo. Ve skutečnosti se ale jednalo o pomluvy
a překroucené polopravdy, které ve svém důsledku nepoškozovaly jenom mne a zoo, ale
i město Dvůr Králové nad Labem a Královédvorský kraj,“ myslí si bývalá šéfka dvorské
zahrady.
Pozitivní ani negativní tlak si však Dana Holečková nesměla moc připouštět. Zejména
když byla přesvědčena, že za kritikou je snaha pouze o osobní prospěch několika málo
jedinců a skupin. „Někteří novináři se k této špinavé hře nechali zaprodat, jiní byli seriózní
a těch si moc vážím. No a několik lidí se nechalo napálit a podíleli se na těchto tak zvaných
kampaních. A zde se zase vrátím k některým odborářům v zoo. Oficiálně tyto ´kritiky´
odsuzovali, ale potajmu jim dávali informace. Prostě káleli do vlastního hnízda. A protože
jsou v zoo dodnes, jsem moc ráda, že již s nimi nemám nic společného,“ dodává Dana
Holečková.
Její rozhodnutí odejít z postu ředitelky ZOO Dvůr Králové se v říjnu roku 2012 stalo
jednou z hlavních zpravodajských událostí českých televizí a několik dní plnilo i stránky
nejen regionálních novin. Ve svém vyjádření je komentoval nakonec také MVDr. David
Nejedlo, ředitel liberecké ZOO a zároveň šéf Unie českých a slovenských zoologických
zahrad. Ten mimo jiné napsal: „Vnímáme tento krok jako vyústění velkého tlaku, kterému
paní dr. Holečková čelila v podstatě od svého nástupu. Vážíme si jejího přínosu nejen pro
Zoologickou zahradu Dvůr Králové, ale pro českou zoologii a ochranu zvířat obecně…. ZOO
Dvůr Králové udělala pod vedením paní dr. Holečkové velký krok kupředu a nebylo by dobré,
kdyby její dosavadní práce měla být zastíněna negativními důsledky některých rozhodnutí,
která jsou vnímána jako kontroverzní.“19
19
NEJEDLO, David. Prohlášení UCSZOO k odstoupení Dr. Dany Holečkové [online]. 18. října 2012 [cit. 201405-24]. Dostupné z: http://www.zoo.cz/prohlaseni-ucszoo-k-odstoupeni-dr-dany-holeckove
79
Svůj postoj vyjádřil i první náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Ing. Josef
Táborský, který ve svém dopise Daně Holečkové mimo jiné sdělil: „Rád bych Vám
poděkoval za Vaši práci, kterou jste odvedla v dvorské zoologické zahradě… Věnovala jste
Zoologické zahradě Dvůr Králové více než šestnáct let svého života a vtiskla jí
neopakovatelnou podobu. Díky Vám má stále zahrada unikátní kolekci afrických zvířat,
nabízí jedinečné zážitky pro turisty včetně důstojného zázemí a Safarikempu, který
v evropských podmínkách nemá obdoby… Nikdy jsem nepochyboval o tom, že zahradě
dáváte vše po profesionální i lidské stránce a že jste vždy jednala v její prospěch ze svého
nejlepšího přesvědčení. Poznal jsem jen málo lidí, kteří by byli stejně zapálenými odborníky
jako Vy, kteří by se dokázali pro svou práci v takové míře a s nadšením obětovat, vykonávat ji
profesionálně a zároveň s láskou…“20
I nadále tak zůstává Dana Holečková osudovou ženou královédvorské zahrady. Tou,
která přes veškeré výtky zahradu dostala mezi nejrespektovanější zoo nejen v České
republice. Nyní své síly soustředí na umění a je opět úspěšná.
Vizitka
Jméno: RNDr. Dana Holečková
Vzdělání: Přírodovědecká fakulta Univerzita Karlova Praha – obor systematická zoologie,
specializace savci
Zaměstnání: 1984–2013 ZOO Dvůr Králové, v letech 1996–2012 ředitelka zahrady
Po odchodu ze ZOO se zaměřila na olejomalbu portrétů zvířat, od roku 2013 je ředitelkou
Ateliéru Malování – kreslení Slaný
20
TÁBORSKÝ, Josef. Dopis Daně Holečkové ze dne 19. října 2012
80
„Ženy, které mě oslovily, došly do bodu zlomu a nevědí, co dál,“
říká Eva Manďáková Svašková, jež pomáhá lidem hubnout
Miroslava Kameníková
S Evou Manďákovou Svaškovou mě svedla dohromady náhoda. Nikdy jsme se osobně
neviděly, přesto mám pocit, že ji znám léta. Během několika telefonních hovorů jsem
najednou zjistila, že se jí svěřuji se svými nejniternějšími pocity a úvahami. A rozhodně
nejsem jediná. Lidí jako já jsou totiž stovky, možná tisíce. Žen i mužů. Těch, kteří se snaží
zhubnout. A paní Eva všem pomáhá dosáhnout nejen vysněné váhy, ale také nabýt ztracené
sebevědomí.
Kamarádka na sociální síti sdílela odkaz na stránky propagující hubnutí. Ze zvědavosti
jsem se na ně podívala a zaujaly mě fotografie různě starých žen, které dokázaly změnit styl
života a zmenšit svou konfekční velikost ne o jedno, ale dokonce o několik čísel. Já věčná
dietářka, jež se svou snahou dostala až za hranici představitelného, jsem neodolala a požádala
o konkrétní informace… Během několika týdnů vyplněné korespondencí, mi přišel jídelníček
vytvořený na míru. A hádejte co? Po měsíci jsem měla dole 7 kilogramů…
Příběhů, jako je ten můj, zná Eva Manďáková Svašková tisíce. Ale ten, kterým
odstartovala před více než deseti lety kariéru výživové poradkyně, byl její vlastní. Konkrétně
zdravotní problémy a snaha nastudovat co nejvíce informací a faktorů ovlivňujících vznik
nemocí a obezity. „Zajímala mne souvislost rodinné anamnézy a životního stylu člověka
a možné oddálení některých diagnóz predikovaných z rodiny,“ říká.
Na vlastní kůži
Až do svatby neměla Eva Manďáková Svašková problémy s váhou. „Pak jsem se ale
vdala a odešla z domu. Zpočátku jsme jako mladá rodina neměli příliš financí, takže tloustnutí
nehrozilo. To přišlo až po dvou dětech, kdy se mi v šestadvaceti letech váha zastavila na
89 kilogramech,“ vzpomíná. Jak podotýká, byla v té době mladá, a tak stačilo ve stravě
omezit tuky, více cvičit a nabytá kila zase zmizela.
Když se ve třiatřiceti letech rozvedla, zůstala sama s dvěma dětmi. „V té době jsem
pracovala jako řadová učitelka a mimo jiné jsem učila také tělocvik. Navíc jsem se snažila
zdravě vařit i jíst, takže udržet si váhu nebyl žádný problém,“ přiznává Eva Manďáková
Svašková a pokračuje: „Jenže jsem se přihlásila do konkurzu na ředitelku školy a vyhrála.
Poté, co jsem usedla na ředitelskou židli, výuka tělocviku skončila. Denní režim se výrazně
změnil, a když jsem přišla domů z práce, ještě jsem vypracovávala směrnice, studovala
81
zákony a nebyl čas na nic. Co se týká psychiky, více jsem se zaměřila na blaho dětí a vůbec
jsem se nestarala o to, co bude se mnou. Bylo to zvláštní období, jako kdybych podvědomě
zavrhla sama sebe.“ Výsledek se dostavil. Během sedmi let se vlivem špatného způsobu
stravování a toho, že se paní Eva zanedbávala, její váha vyšplhala až za devadesát kilogramů.
A přidaly se zdravotní obtíže.
Když se Eva Manďáková Svašková rozhodla hubnout, vážila 94 kilogramů. Nyní se její váha ustálila na
68 kilogramech. (Foto archiv Eva Manďáková Svašková)
Při jedné z kontrol u lékaře kvůli stále se opakujícím zánětům močového ústrojí, se
Eva Manďáková Svašková dozvěděla, že má cukr v moči a hrozí jí cukrovka. „To byl první
impuls k tomu, abych začala přemýšlet i sama nad sebou a nezabývala se jen dětmi a prací.
Tím druhým bylo zranění, jež jsem si přivodila, když jsem doma učila syna, který začal v té
době chodit do tanečních, tančit cha-chu. Vážila jsem tehdy 94 kilo a ten pohyb pánví
nevydržel kyčelní kloub, který vyskočil,“ popisuje svou nelichotivou situaci paní Eva. Jak
vzpomíná, následně ji začaly klouby bolet, lékaři jí navíc zjistili zvýšené hodnoty kyseliny
močové v krvi a vysoký tlak.
82
„Nejprve jsem to doma všechno oplakala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Pak jsem
zavolala známému, který je lékařem. Ten mi poradil, abych si nastudovala informace, třeba
i skripta, týkající se zdravé výživy, a také to, jak mám správně cvičit. Hlavně mě ale upozornil
na to, že bych měla začít stravu odvažovat, abych měla příjem úměrný mému věku, tělu
a pohybu,“ poznamenává Eva Manďáková Svašková.
Jak přiznává, začátky hubnutí pro ni byly těžké. Ale říkala si, že když si stravu mohou
odvažovat cukrovkáři, kteří bojují s nemocí, že to dokáže taky. A také začala o jídle
racionálně přemýšlet. „Ve vedoucí pozici jsem dokázala být racionální, ale jakmile šlo o jídlo,
byla to věc pudů. A chytří lidé se kolikrát dokážou chovat divně, co se týká jídla. Takže jsem
se pudovost jídla snažila ovládnout rozumem. A myslím si, že se mi to nakonec podařilo.
Mívala jsem neskutečné chutě, hlavně v těhotenství, ale když nyní vím, co které potraviny
obsahují tuku a cukru, říkám si, proč bych je měla jíst, a radši si dám jídlo kvalitní a zdravé,“
podotýká.
Za tři čtvrtě roku zdravého stravování Eva Manďáková Svašková shodila téměř
30 kilogramů. Jak sama říká, začátky byly těžké, především co se týká cvičení. Hlavně
kondice již nebývala to, co dříve. „Nejdřív jsem tak cvičila v leže na zádech, posilovala
břicho a snažila jsem se rychle chodit. Ale třeba na kolo jsem sedla, až když jsem měl okolo
pětasedmdesáti kilogramů,“ vzpomíná na své hubnoucí období.
Když já, tak vy taky
To, že se paní Evě podařilo zhubnout, zaregistrovalo i její okolí. Především ženy se
zajímaly o to, jak se jí to povedlo. A protože si nechtěla nechat svou metodu jen pro sebe,
rozhodla se jim pomoci. V té době ještě pracovala ve školství a netušila, že se jednou bude
zdravou výživou živit na plný úvazek.
„Nejprve jsem svou metodu zkoušela v rodině. Chudák moje maminka, která si hodně
zkusila. Pak se mé metody chytila jedna kamarádka, jež také pracovala jako ředitelka školy,
a zhubla 18 kilogramů,“ přemítá o svých podnikatelských začátcích Eva Manďáková
Svašková a pokračuje: „Říkala jsem si, jestli bych byla schopná sestavit jídelníček na míru
i jiným lidem, a tak jsem si dala inzerát. Když se ozvala první paní, vydala jsem se na
živnostenský úřad, kde jsem jen obnovila živnost, protože jsem již dříve podnikala.“
Když jí syn poradil, aby si založila vlastní internetové stránky, kde by o možnostech
hubnutí a udržení štíhlé linie informovala veřejnost, vznikly stránky www.kgdolu.estranky.cz.
Ty fungují dodnes a zájemci o spolupráci se mohou prostřednictvím fotografií a vzkazů
podívat na to, jak Eva Manďáková Svašková změnila řadě lidí jejich život. Najdou zde také
83
její úvahy a myšlenky i recepty na zdravou kuchyni. „Má metoda hubnutí je totiž jako cesta,
začne to vypracovaným jídelníčkem a pokud vytrváte v zásadách, změní se celé tělo
i zdravotní stav,“ podotýká.
Postupně začala spolupracovat s různými internetovými magazíny a časopisy, které
uveřejnily některé její články. A ženy, jež chtěly zhubnout, se i na doporučení těch, kterým se
to povedlo, začaly hlásit samy.
I díky tomu, že klientů rapidně přibývalo, rozhodla se Eva Manďáková Svašková po
pár letech odejít ze školství. „Bylo období, kdy jsem téměř nespala. Do čtyř hodin odpoledne
jsem bývala v práci ve škole, do sedmi večer jsem pracovala v domácnosti a do půlnoci i déle
jsem zpracovávala jídelníčky. I proto jsem se rozhodla v roce 2011 s prací ředitelky skončit
a naplno podnikat. Nakonec tomu napomohly i neshody, které jsem měla s vedením města,
pod něž škola patřila. Ale i díky školní inspekci, která ve škole dělala kontrolu, všichni ví, že
jsem odcházela s čistým štítem,“ vysvětluje.
O své klienty a klientky tak pečuje již sedm let a poslední tři roky se podnikání
v tomto oboru věnuje naplno. „Zpočátku to bylo tak, že z deseti lidí, kteří mě oslovili, se čtyři
rozhodli pod mým vedením zhubnout. Nyní se ozve deset lidí a devět chce se mnou
spolupracovat. Nespornou výhodou je, že jídelníčky sestavuji z potravin, které jsou běžně
k dostání, takže pro klienty není jejich shánění problematické,“ poznamenává.
Jak říká, rodina neměla moc na výběr, jejímu rozhodnutí se přizpůsobili i synové. Ani
jeden nekouří a pravidelně nekonzumuje alkohol, tučná jídla nejedí. „Zatímco jeden pracuje
se mnou při dálkovém studiu práv, druhý je nadšený sportovec a ze zájmu o mou práci začal
studovat medicínu. Letos v létě jede do Montrealu, kde bude pracovat na výzkumné studii
mapující souvislost hypertenze a obezity a jejich vlivu na délku života. Můj nynější manžel
pomaloučku zmenšil porce, omezil sladké pokrmy a začal se mnou nejprve váhavě a nyní
přímo náruživě jezdit na kole dlouhé trasy. Proti svým vrstevníkům netrpí chorobami a je
i v 57 letech velice aktivní,“ popisuje paní Eva, jak se její práce odrazila i do života rodiny,
a pokračuje: „Když chci relaxovat, tak nejraději u domu prací na skalce. Dále si odpočinu
u vaření, to mě moc baví. I třeba vymýšlet, jak běžná jídla podle receptů uvařit dietně. Pak to
testuji na členech rodiny. A nakonec relaxuji při sportu, buď jezdím na kole, nebo v zimě
cvičím v posilovně.“
A jaký postoj má ke své práci, asi nejvíce vystihuje text uveřejněný právě na
internetových stránkách: „Každý člověk, každý klient je pro mne poctou. Jejich úspěch je
i mým úspěchem a jejich radost je i mojí radostí. Snad i proto mne baví každý den, kdy můžu
dělat jídelníčky a pomáhat druhým ke štěstí. Je to asi nejlepší cesta ke štěstí i pro mne. Celá
84
tahle aktivita je i můj koníček. Nejsem ani z žádné poradny, ani nepropaguji žádné pitomosti
na hubnutí v tabletkách nebo čajích. Jsem nepřítel jednostranných diet a půstů. Netvrdím, že
jsem objevitel všeho zásadního, ale nastudovala jsem toho dost, abych si mohla vytvořit něco
pro sebe a něco originálního, co snad poslouží i jiným.“21
Změna životního stylu
Podstatou metody Evy Manďákové Svaškové, jak zhubnout, je především zohlednit
rodinnou anamnézu a tělesnou stavbu daného člověka, jeho způsob života a pohybu
a zdravotní obtíže. To vše se pak promítne do složení stravy a doporučeného pohybu
vyhovujícího jak zdravotnímu stavu, tak povolání člověka. Je totiž důležité ozdravit tělo
a klienta naučit i jinak myslet v souvislosti se stravováním a pohybem.
Nejraději Eva Manďáková Svašková relaxuje při jízdě na kole. (Foto archiv Eva Manďáková Svašková)
21
Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami. Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné
z: http://www.kgdolu.estranky.cz/clanky/o-mne.html
85
Díky tomu pomohla již tisícům lidí nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Ti
nejvzdálenější byli z USA a z Číny. Měsíčně se Evě Manďákové Svaškové ozve okolo
250 potenciálních klientů. „Bohužel nemůžu vyhovět všem, protože to by bylo fyzicky
neúnosné a potřebuji také sama sportovat a vést domácnost. S některými klienty se tak
domluvím na pozdější dobu, některé ale musím odmítnout. Záleží na tom, jak složité je
vypracovat jídelníčky. Věnuji se totiž nejen jednotlivcům, ale také manželským dvojicím.
Takže někdy vytvoření jídelního plánu trvá šest hodin, jindy třeba tři dny. Měsíčně tak
vyhovím zhruba 80 klientům. Někteří začnou dodržovat jídelníček hned poté, co jej obdrží,
někteří se k tomu odhodlají po svátcích, dovolených a podobně. Ale ti, co začnou
a předepsaný jídelníček dodrží, tak skutečně zhubnou.“
Kromě lidí, kteří mají problém s nadváhou nebo obezitou, k jejím klientům patří také
ti, jejichž BMI je v normě, ale chtějí si zformovat postavu a začít se zdravě stravovat.
„Nikomu nic nevnucuji. Stává se mi, že lidé, kteří mě kdysi odmítli, se nyní ozývají a po
neúspěšných pokusech shodit přebytečné kilogramy chtějí spolupracovat. Ženy, jež mě
oslovily, prošly samy stejným zoufalstvím jako já a došly až k bodu zlomu, kdy už nevědí, co
dělat,“ myslí si.
Podle mínění Evy Manďákové Svaškové stojí hubnutí ze 70 % na správném
stravování, 30 % je v pohybu. „Bez něho to nejde a je třeba to zohlednit. Mám například
klienty s roztroušenou sklerózou, po úrazech, nebo upoutané na invalidní vozík. V tu chvíli
s nimi kromě stravy řeším, jaké cviky mohou provádět, jak mohou zvýšit pohybovou aktivitu.
Důležité věci konzultuji s doktory, v mnohých případech s praktickými nebo odbornými
lékaři svých klientů, pokud na ně od nich dostanu kontakt,“ vysvětluje.
A samotní lékaři, kteří jsou s její metodou hubnutí seznámeni, ji svým pacientům
doporučují. „Zpracovávala jsem například jídelníček lékařkám nebo zdravotním sestrám,
které by si je sice mohly vypracovat samy, ale nemají na to čas a chuť. A ty mě doporučily
svým kolegyním a známým. Takto se mi ozvaly klientky z Prahy, z Příbrami, z Třince. Je
dobře, že mě doporučují zdravotníci. Že pochopili mou metodu jako něco zdravého,“ těší Evu
Manďákovou Svaškovou.
Zhruba pět let také spolupracuje s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, která jí již
potřetí obnovila smlouvu. „Vnímám to jako potvrzení kvality své práce. Asi zjistili, že
prevence v boji s obezitou stojí míň peněz, než její léčení. Poskytují tak moje kontakty jednak
lékařům, jednak samotným klientům. Zájemci o hubnutí alespoň mají potvrzeno, že se
nejedná o žádný podvod a že za finance, které do programu investují, dostanou odpovídající
86
informace. Já dávám na oplátku při vypracování jídelníčku slevu klientům VZP,“ vysvětluje
paní Eva.
Mezi jejími klienty převažují ze tří čtvrtin ženy, hubnout ale chtějí i muži. „A ti
dosahují velice dobrých výsledků, hlavně pokud jim jde o zdraví. Ženy na rozdíl od mužů
častěji hledají výmluvy, proč by nešlo jídelníček přesně dodržovat a snaží se jej takzvaně
rozvrtat. Ale když se nakonec pro hubnutí rozhodnou, také uspějí,“ upozorňuje paní Eva.
Ta své zkušenosti a znalosti prezentovala už v roce 2010 také na obrazovkách České
televize v pořadu Sama doma. Zde promluvila o své metodě spolu s jednou z klientek, které
se podařilo snížit svou hmotnost o více než 40 kilogramů.22 „Tenkrát mě pozvala moje
klientka, tehdejší produkční České televize,“ podotýká k tomu Eva Manďáková Svašková
a pokračuje: „A po odvysílání pořadu se poté ozvali noví zájemci o spolupráci.“
V roce 2010 vydala Eva Manďáková Svašková knihu s názvem Zdravé a rozumné
hubnutí. Najdete v ní návod, jak se smířit s vlastním tělem. Zároveň si můžete také vyzkoušet,
jak tyto zásady dodají tělu energii a uberou nadbytečné kilogramy.23 „Knížka je velice žádaná
a stále se prodává. Ať přímo jako součást jídelníčku, nebo samostatně. Oslovila mě i různá
knihkupectví, která si knihu u mě objednala, že by ji dále prodávala. Takže každý měsíc mám
dotisk,“ říká s potěšením paní Eva.
Ta má v současnosti rozepsanou druhou publikaci o vlivu stravy na stárnutí.
„Vzhledem k tomu, že nemám tolik času, tak na knize pracuji již druhý rok a říkám si, že až
přijdou podzimní deště, tak ji konečně dokončím,“ podotýká Eva Manďáková Svašková
a pokračuje: „Kniha bude méně obecná. Bude zaměřená na to, jak si uchovat elán do života
a jak se vyhnout pasivnímu stárnutí. Bude zase obsahovat recepty a také rady, na co se
zaměřit, aby si člověk okolo padesátky zbytek života užil a netrápily ho nemoci.“
Zůstávají v kontaktu
Velmi důležité je pro Evu Manďákovou Svaškovou, že je se svými klienty neustále ve
spojení. Během dodržování jídelníčku ji pravidelně informují o váhových úbytcích, stejně
jako o úbytcích v centimetrech. I podle toho může paní Eva svým klientům jídelníček
upravovat skutečně na míru.
Ovšem ženy a muži, s nimiž spolupracuje, si s ní často dopisují i po skončení
programu, a mnohdy se také setkávají. „S některými klienty jsem v kontaktu i šest let
22
Česká Televize - iVysílání: Sama doma, 29. 10. 2010. Www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2014-05-25].
Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/410236100171018
23
MANĎÁKOVÁ SVAŠKOVÁ, Eva. Zdravé a rozumné hubnutí. 1. vyd. www.TiskovyExpress.cz, 2010, str. 1.
87
a dokonce jsem proto pro ně založila skupinu na sociální síti. V některých případech přerostla
spolupráce v přátelství. Scházíme se, párkrát jsme absolvovali i společný cvičební víkend.
A vzhledem k tomu, že mám klienty po celé republice, tak když někam jedu, stačí to jen
napsat na sociální síť a pak se sejdeme třeba u kávy,“ přiznává.
I díky tomu, že se jí ženy svěřují se svým soukromím, paní Eva Manďáková Svašková
ví, jakým způsobem ovlivnila jejich život. „Často říkají, jak si jejich proměny všimlo okolí
a například manžel si jich začal více všímat. Jedna klientka, která nemohla dlouhodobě sehnat
zaměstnání, dokonce potom, co zhubla, získala práci. Jiným zase lékaři nedávali šanci na
otěhotnění a ony se přesto nakonec radovaly z miminka,“ vypráví a dodává, že řada žen má
k hubnutí i závažnou osobní motivaci: „Jedna paní musí během pár měsíců zhubnout dvacet
kilogramů, protože je vhodný dárce ledviny pro blízkého člověka. Jiné se zase chtějí zbavit
zdravotních obtíží, které zdánlivě s nadváhou nesouvisí, třeba mykózy nebo zánětů močových
měchýřů či vaječníků.“
Klientky se povzbuzují také navzájem, a to prostřednictvím fotografií a vzkazů
adresovaným buď dalším ženám, nebo paní Evě. Vše uveřejňují na stránkách
www.kgdolu.estranky.cz.
„Evi, je to i Tvoje zásluha, že tak vypadám. Mě taky nakoplo hodně to, že tu jsou
i lidé, kteří už zhubnout dokázali, například hrozně se mi líbí Lenka M. S tou jsem skoro byla
na stejné startovací váze a ona je fakt teď neskutečná kočka, tak snad se mi to taky podaří
takhle… Chci se prostě udržovat a být v kondici. Je mi fakt super… Chodím dvakrát týdně na
zumbu, jednou na pilates. Myslím si, že to stačí. Jinak u chaloupky je pohybu dost. Mám
udělané testy krve, vše v pořádku, trošku mám snížené léky na tlak, takže super,“ píše
například paní Alena, která shodila 35 kilogramů.24
„Režim dodržuji a chci pokračovat. Stravování mi vyhovuje, chystání jídla mi nedělá
problém, ba naopak si v tom velice libuji, a reakce lidí na můj vzhled a výsledek vaší práce je
úžasný. Všem kamarádům, přátelům, lidem, kteří to chtějí vyzkoušet, fandím a posílám
ukázky naší práce s Evičkou. Budu ráda, když je to nakopne a potlačí a budou 100%
spokojeni. Chce to jen pevnou vůli a trpělivost. Váha kolísá, a proto říkám: vydržať, vydržať.
Trpělivost přináší růže,“ vzkazuje zase paní Hana, jež je štíhlejší o čtrnáct kilo.25
24
Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami: Fotoalbum. Alenka se zbavila 35 kg a je také hned mladší kočka.
Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z:
http://www.kgdolu.estranky.cz/fotoalbum/alenka-se-zbavila-35-kg-a-je-take-hned-mladsi-kocka/
25
Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami: Fotoalbum. Hanička má dole 14 kg. Www.kgdolu.estranky.cz
[online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.kgdolu.estranky.cz/fotoalbum/hanicka-ma-dole-14-kg/
88
„Začínal jsem v půlce srpna 2013, kdy jsem vážil 114 kg, nyní vážím 92 kg. Obvod
pasu jsem zmenšil z původních 115 cm na dnešních 92 cm… Zatím vím od několika lidí, kteří
se ode mě nakazili a nechali si od Vás jídelníček udělat také, že se jim daří, a to mě moc těší.
Ještě Vám přeji dlouhou řadu spokojených klientů,“ sděluje na stránkách své zkušenosti pan
Pavel.26
Někteří úspěch přejí, jiní závidí
Za úspěchem Evy Manďákové Svaškové stojí tvrdá práce. Stále se musí vzdělávat.
„Hodně jsem četla o biochemii potravin, dále skripta lékařské fakulty týkající se chemických
procesů v lidském těle. Průběžně čtu různé odborné časopisy. Nejsem příznivec
jednorázových akcí. Vše musí být řádně promyšlené, pokud chce člověk zhubnout pro zdraví
a trvale a ne jen takzvaně do plavek,“ vysvětluje své počínání paní Eva a s úsměvem
prozrazuje, že nečetla pouze knihy o výživě člověka: „Přečetla jsem i knihy týkající se výživy
všežravců. Přesněji, jak se zemědělským zvířatům nabourává metabolismus sacharidů, aby
měli přírůstky na váze a podobně.“
I díky tomu, že pomáhá řadě mužů a žen zhubnout, dost často ji lidé na ulici zdraví,
protože ji poznávají z fotek na webu, anebo se s ní dávají do řeči. „Je to především v Brně,
kde mám hodně klientů. Zde se setkávám s kladnými reakcemi a lidmi, kteří mi úspěch přejí.
V okolí domova na vesnici se ovšem najdou i tací, kteří mi závidí. Nevidí totiž tu práci, jež
musím odvést, a čas, který oni mohou strávit venku s rodinou,“ smutně konstatuje Eva
Manďáková Svašková a pokračuje: „Někdo je rád, že mne zná, někdo se drží stranou a někdo
někdy i nenávidí. Mám pocit, že jak má člověk v České republice práci, která ho baví, už to
některé lidi popuzuje.“
Žádnou cenu za své podnikání sice paní Eva zatím nezískala, velkým oceněním je
však pro ni úspěch jejích klientů. „Pro mě osobně jsou největší odměnou fotografie s výsledky
snažení, které mi ženy i muži posílají. To se nedá ocenit penězi. Dál mě těší, že mě doporučí
lidem, které mají rádi, například svým rodinným příslušníkům nebo přátelům, a že ke mně
mají důvěru a i po letech od ukončení spolupráce mi píšou a zajímají se o to, jak se mám,“
dodává Eva Manďáková Svašková.
26
Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami: Fotoalbum. Pan Pavel zhubl 22 kg a celý se zpevnil.
Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.kgdolu.estranky.cz/fotoalbum/panpavel-zhubl-22-kg-a-cely-se-zpevnil/
89
Vizitka
Jméno: Mgr. Eva Manďáková Svašková
Vzdělání: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Brno
Zaměstnání: do roku 1998 pracovala v soukromé sféře, poté 3 roky jako učitelka a 9 let ve
vedoucích funkcích.
O problematiku výživy člověka se zajímá jedenáct let, od roku 2008 podniká jako výživová
poradkyně. Od roku 2011 se této činnosti věnuje naplno. Zhubnout a udržet si váhu již
pomohla tisícům lidí nejen z České republiky
90
Kariéra – konkurence – konflikty
Ženy v podnikání
Publikace vznikla v rámci realizace projektu Poradenské a podpůrné centrum pro ženy
začínající podnikání a ženy již podnikající (reg. číslo: CZ.1.04/3.4.04/88.00316)
financovaného prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost
z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
Vydal Petr Otáhal, a. s.
Jiráskova 490, 738 01 Frýdek-Místek
www.petrotahal.cz
Autoři: PhDr. Alena Sehnalová, Mgr. Hana Fabíková, Ing. Mgr. Miroslava Kameníková,
Ing. Renata Urmaničová
Počet výtisků: 500 kusů
Rok vydání: 2014
91