kompletní

PAMĚTNÍ KNIHA OBCE NOVÉ HEŘMINOVY
200 STRAN
ZALOŽENA 1. LEDNA 1925
Obecní rada
August Reichert
Starosta obce
Alois Adam
Úvod
Obec Nové Heřminovy pořídila tuto pamětní knihu v roce 1924 za 145 korun na základě
zákona z 30.01.1920 č. 80 sbírky zákonů. Sepsáním byl pověřen obecní rada a majitel
pozemků z č. 36 August Reichert.
Přes veškerou snahu nebylo bohužel možné zjistit podrobnosti o vzniku obce či o starší
historii. Ani v obecním, ani ve školním archivu a ani v pozemkové knize v Bruntálu se totiž
neuchovaly patřičné listiny.
Abychom však pro naše potomky zachovali události, které si starší lidé ještě dobře pamatují,
byly zaznamenány co nejpodrobněji do této knihy.
-2-
Zastupitelé obce Nové Heřminovy v době zakládání této knihy:
1. Ze zemědělství
pan Alois Adam
-„- August Reichert
-„- Ferdinand Beier
-„- Adolf Gödel
-„- Franz Mück
statkář č. 108
-„36
-„29
-„101
-„107
2. Ze stavu živnostníků a úředníků:
pan Alois Schmalz
-„- Oskar Reichel
-„- Alois Brotkorb
-„- Franz Gödel
-„- Johann Meier
Mlynář
Truhlář
švec
Pekař
hospodský
dům č. 103
-„- 41
-„- 37
-„- 126
-„- 13
3. Z pracujících:
pan Albert Scheithauer ml.
-„-„-„-„-
Otto Haubelt
Otto Piatke
Albert Peiker
Rudolf Nitsch
zpracovatel
plechů
-„-„tesař
muzikant
dům č. 57
-„-„-„-„-
42
67
110
27
Výše uvedenými pány byli zvoleni obecní funkcionáři:
pan
-„-„-„-„-
Alois Adam
Albert Scheithauer ml.
August Reichert
Oskar Reichel
Ferdinand Beier
starosta
zástupce starosty
obecní pokladník
obecní rada
obecní rada
-3-
1. Všeobecný přehled
Obec Nové Heřminovy patří toho času k politickému okresu Bruntál ve Slezsku,
v Československé republice. Obec má 154 čísel popisných a po posledním sčítání lidu v roce
1910 čítala na 834 obyvatel. Dle mateřského jazyka jsou dodnes všichni Němci. Asi jedna
třetina pracuje v zemědělství. Část ostatních obyvatel vykonává živnost, část je zaměstnána
v okolních lesích. Velká část obyvatel pracuje ve větších podnicích jako
v Novoheřminovském bělidle, na Kittelově pile, v přádelně konopí v Kunově a v textilní
továrně v Loučkách.
Asi před 60 lety bylo v obci velké množství bělidel příze a to u domů č. 12, 112, 42, 47, 69,
103 a 117. V těchto podnicích, kde se vše připravovalo manuálně, bylo zaměstnáno během
letních měsíců mnoho lidí odsud a z okolí. V průběhu času se však na bělidlech přešlo
k strojové výrobě a k používání chemikálií, a proto musely být zavřeny menší podniky,
v letech 1898/99 provedla firma Novoheřminovské bělidlo velkou přestavbu.
-4Také pan Karl Kittel nechal na místě staré pily postavit novou s moderními stroji, turbínami a
parním pohonem.
Největší část obyvatel byla katolického vyznání a zhruba 40 osob evangelického. Katolíci
patřili odjakživa k církevní obci Zátor, evangelíci patřili k velmi vzdálené obci Vraclávek a od
roku 1906 k nové farnosti v Bruntále. Nejen pro evangelíky bylo obtížné se dostat do kostela,
ale i pro katolíky byla cesta do zátorského farního kostela a na hřbitov velmi namáhavá,
především pak při pohřbech na podzim a v zimě. Z toho důvodu se již naši předci obrátili 29.
listopadu 1820 na zemský úřad s žádostí o povolení zřídit v místě kostelík, byt pro faráře a
hřbitov. Tato žádost však byla zamítnuta úředním výnosem z 11. května 1822 č. 12310.
31. května a 3. listopadu 1823 zaslala obec novou žádost v této záležitosti Jeho císařské
výsosti a 26. června stejného roku jeho milosti knížeti Johannu Josefu Liechtensteinovi.
Tyto žádosti byly sepsány níže uvedenými pány zastupiteli:
Anton Riedel
Josef Ihm
Franz Nitsch
Johann Weinmann
Florian Gödel
Johann Weiser
Franz Schreiber
dědičný rychtář
porotce
porotce
porotce
obecní vyslanec
obecní vyslanec
obecní vyslanec
-5Tyto žádosti byly odůvodňovány i situací obcí Oborná, Milotice a Markvartice. Tehdy
pohřbívaly Milotice již jen v Zátoru. Bohužel nebyly ani tyto žádosti úspěšné.
Originály žádostí se nacházejí ve školním archivu.
2. Doprava
Skrz celou obec vede okresní silnice z Krnova do Bruntálu. Tato byla nově vyštěrkovaná a
uválcovaná v letech 1922 a 1923. V roce 1887 podél ní byly vysazeny ovocné stromy,
především pak třešně. O údržbu aleje se stará obec. Výtěžek z ovoce jde do obecní kasy.
Do Kunova vedla cesta, na jejímž místě byla v roce 1879 postavena okresní silnice. I do
sousední vesnice Milotice vedla cesta, která v zimě byla často zcela nesjízdná.
-6Někdejší poloha této cesty a mostů přes Opavu je patrná ve staré obecní mapě (uschována ve
školním archivu).
K nádraží Heřminovy, které bylo po úsilí obce Milotice přejmenováno na „HeřminovyMilotice“, vedla jen obyčejná polní a lesní cesta, a proto bylo velmi těžké se na stanici dostat
jak pěšky, tak především s povozem. Po dlouhém snažení se konečně v roce 1905 podařilo
získat povolení pro novou příjezdovou cestu, k jejíž výstavbě musela obec přispět sedmi tisíci
korunami. Na tuto částku si musela obec vzít půjčku u slezského Komunálního kreditního
ústavu (7000 K). V rámci stavby této silnice byl zbudován i železobetonový most přes Opavu,
díky čemuž se obec zbavila velkého finančního zatížení, plynoucího z obnovy a údržby
dřevěných mostů.
Stavba železnice („Moravsko-slezská centrální dráha“) proběhla v letech 1871 a 1872 a to ve
velmi obtížném terénu. Lokální dráha do Vrbna pod Pradědem byla postavena v roce 1880.
V horní obci byla zřízena železniční zastávka Kunov. Díky tomu, že zastávka byla přímo
u okresní silnice a tím i pohodlně dostupná, došlo k nárůstu nákladní dopravy.
-7I obyvatelé horní části obce Nové Heřminovy zde většinou vyzvedávají své zásilky zboží.
Když bylo v roce 1912 hlavní nádraží Heřminovy přejmenováno na „Heřminovy – Milotice“,
dostala stanice Kunov jméno Nové Heřminovy.
3. Pošta
Místní poštovní úřad, jehož vedoucím byl pan učitel Eduard Riedel, sídlil po dlouhou dobu ve
škole v domě č. 105. Po panu Riedlovi úřad zastávali:
slečna
pan
-„paní
-„pan
Anna Reichel
Karl Hesse
Josef Simmich
Terese Krisch
Marie Weber
Hugo Krumpholz
poslední od roku 1924.
v domě č. 116 a 62
-„62
-„-,,-„67
-„-,,-„-,,-
V roce 1889 byla u tohoto úřadu zřízena veřejná telefonická stanice. Dříve patřila i obec
Milotice k místnímu poštovnímu úřadu, později však byla přidělena pod poštovní úřad
v Jelení.
-84. Lámání kamene
Po uzavření kamenolomů na pozemcích knížete Liechtensteina proti domu č. 37 a u
Scholzovy cesty, bylo nutné kvůli údržbě silnic otevřít nový lom na těžbu stavebního kamene
a štěrku.
Již před delší dobou odkoupila obec od vyhořevšího Wilsche tzv. Školní vrch, kde byla skála.
Proto se zastupitelstvo rozhodlo, že na parcele č. 1161 otevře kamenolom.
Rozhodnutím okresního hejtmanství v Bruntále z 8. dubna 1895 č. 7485 byl kamenolom
schválen. Pro odstřel dynamitem získala obec povolení 2. prosince 1911 č. 33891/I.
Protože na výsep povodňové hráze ve středu vesnice v roce 1912 bylo potřeba mnoho
materiálu, svolila obec s těžbou i na Mikerově parcele na Školním vrchu až k úrovni silnice.
Tímto se získaly tisíce metrů suti a kamene a vytvořila se rovná příjezdová cesta do
kamenolomu.
-95. Hřbitov
Po roce 1876 vzrůstala potřeba zřízení hřbitova pro katolíky i evangelíky. Katolický hřbitov
patřící k farnímu kostelu v Zátoru, který do té doby sloužil čtyřem farním obcím, Zátoru,
Loučkám, Novým Heřminovům a Čakové, již nedostačoval. Evangelíci byli odkázáni na ještě
odlehlejší zátorský hřbitov evangelický.
Po překonání velkých obtíží se zastupitelstvo na základě žádosti člena výboru a lékaře pana
Karla Türka rozhodlo zbudovat hřbitov vlastní.
K tomuto účelu bylo vyměněno tzv. obecní pole na dolním konci za pozemek pana Josefa
Adama z domu č. 108 a v roce 1879 byl zřízen hřbitov včetně márnice se zvoničkou.
Hřbitovní kříž dodal v ceně 160 zlatých mistr kameník z Krnova.
Jako první nebožtík zde byl pochován koncem prosince 1879 Anton Oppitz z domu č. 95.
Obec mu věnovala na hrob železný kříž. Na jeho místě se dnes nachází hrobka Hüttelů.
-106. Slavnostní slib
4. dubna 1839 byla uzavřena kupní smlouva mezi obcí Nové Heřminovy, zastoupenou
Antonem Riedlem, dědičným rychtářem,
Johannem Friedrichem Gräbnerem,
Johannem Bramerem a
Josefem Schafferem, a paní Rosalií Schäfer, ve které mimo jiné stojí:
Bod 1. Rosalia Schäfer prodává obci Nové Heřminovy své pole na nižším břehu s výsevem
dvou vratislavských šeflů za stanovenou cenu třiceti zlatých c.m.
Bod 6. Obec Nové Heřminovy, stejně jako všichni další vlastnící tohoto pozemku, se zavazují
každý rok v jakékoliv době, za jakýchkoli poměrů, na den svatého Jana 24. června zaplatit
zpívanou velkou mši ve farním kostele v Zátoře nebo v heřminovském kostele, pokud ho kdy
obec získá. Tato mše má být sloužena se zbožným přáním, aby Bůh milostivě přijal duše
zemřelé Rosalie Schäfer a jejího manžela a aby uchránil obec před přírodními pohromami.
-11V tento slavnostní den obce má být pronesena modlitba za duše Rosalie Schäfer a jejího
zemřelého manžela.
Originál listiny se nachází v místním školním archivu. Opis je na straně 134.
7. Dřívější obecní zastupitelstva
Před rokem 1919, v době rakouského císařství, sestávalo podle slezského obecního volebního
zákona naše obecní zastupitelstvo z 12 členů obecního výboru, kteří ze svého středu volili
jednoho představeného a 3 obecní rady na úřední období tří let. Možnost volit a být zvolen
měli muži, kteří obci odváděli přímou daň. Obyvatelé oprávnění volit byli rozděleni do tří
skupin, volebních těles, podle výše odváděných daní a každá skupina volila 4 zastupitele a 2
náhradníky.
Obecními představiteli Nových Heřminov se po dřívějším dědičném rychtáři Riedelovi
svobodnou volbou stali:
pan Ferdinand Beier
dům č. 47
do 1864
-„-„Gräbner
-„- 78
od 1864 – 1876
-„Johann Ihm
-„- 54
-„- 1876 – 1882
-„-„Thiel
-„- 75
-„- 1882 – 1886
-„Ernst Reichert
-„- 36
-„- 1886 – 1892
-„Emil Gödel
-„- 101
-„- 1892 – 1909
-„August Reichert
-„- 36
-„- 1909 – 1919
-1215. června 1919 proběhla první volba do obecního zastupitelstva v Československém státě
podle stanov všeobecného volebního práva. Volební právo mají všichni obyvatelé obce
mužského i ženského pohlaví po dovršení 21 let, existují ale i zákonné výjimky.
Pří této obecní volbě bylo zvoleno 15 zastupitelů:
jako starosta
-„- jeho zástupce
-„- obecní rada
-„- -,,-„- -,,-
pan
-„-„-„-„-
Ferd. Beier
Albert Peiker
Franz Gödel
Franz Richter
Alois Beier
č. 29
-„- 110
-„- 126
-„- 93
-„- 63
Podle všeobecného volebního práva získávají zastupitelé čtyřletý mandát.
Protože při vypsání nových voleb v roce 1923 byla předložena pouze jedna kandidátní listina,
a to Německé národní strany, všeobecná volba podle zákonných ustanovení odpadla a 15
navržených pánů bylo úřadem jmenováno do zastupitelstva.
Jako obecní funkcionáři byli zvoleni:
pan
-„-„-„-„-
Alois Adam
Albert Scheithauer
August Reichert
Oskar Reichel
Ferd. Beier
č. 108
č. 57
č. 36
č. 41
č. 29
starosta
zástupce starosty
obecní rada
-„-„-13-
8. Spolky
V současné době jsou v obci dobrovolní hasiči, spolek Školní fenik na podporu chudých dětí a
místní skupina sdružení obcí Německé národní strany a kulturního svazu.
Místní dobrovolný hasičský sbor byl založen 10. května 1877. Zakládající členové byli:
Josef Meier, Ferdinand Gräbner, Florian Glaser, Wilhelm Weiser, Ferdinand Haubelt, Julius
Kutschker, Rudolf Haubelt, Johann Ihm, Karl Adam, Emil Gödel, Ferdinand Reichel, Johann
Blaschke, Josef Thiel, Franz Oppitz, Engelbert Nitch, Engelbert Drescher, Josef Schinzel,
Franz Nitsch, Alois Schaffer, Franz Kröner, Alois Gödel, Albert Gräbert, Josef Grohs, Gustav
Haubelt, Josef Leiker, Johann Nitsch, Johann Peikert, Johann Kutschker (28 mužů).
Tito členové si zvolili správní radu, a to:
pan
-„-„-„-„-„-
Josef Meier
Florian Glaser
Ferd. Gräbner
Ernst Schneider
Ferd. Haubelt
Wilhelm Wieser
náčelník
zástupce
zodpovědný za výzbroj
pokladník
důvěrník
důvěrník
V roce založení nebo v následujícím roce nechala obec postavit požární stanici. Obec též
zakoupila v roce 1877 u firmy W. Knaust z Vídně velkou stříkačku za 960 zlatých.
-14Malá stříkačka byla objednána 30. června 1889 také u této firmy a 4. srpna byla vyzvednuta
na nádraží v Kunově. Cena byla 265 zlatých a 80 krejcarů. Po zakoupení obou stříkaček,
pořízení vozu a žebříku se ukázalo, že je současná požární stanice příliš malá. Proto byla
v roce 1898 rozšířena o přístavbu na horní straně a byla postavena věž. Slavnostní otevření se
konalo 31. července 1898. Členská základna měla při založení 28 mužů, v roce 1925 jich bylo
již 59.
Náčelníci:
pan
-,,-,,-,,-,,-,,-,,-
Josef Meier
Ferd. Gräbner
Josef Grohs
Emil Gödel
Karl Adam
Oskar Reichel
Ferd. Haubelt st.
náčelník zakladatel
v roce 1881
-„- 1882
-„- 1883
-„- 1884
-„- 1893
-„- 1895
-,,-,,-,,-,,-,,-,,-,,-,,-
Johann Nitsch
Ferd. Haubelt st.
Otto Türk
Alois Adam
Robert Bahr
Albert Scholz
Josef Leiker ml.
Johann Kienel
-„- 1897
-„- 1898
-„- 1899
-„- 1902
-„- 1903
-„- 1907
-„- 1909
-„- 1910
Od tohoto roku zastává pan Kienel funkci náčelníka dodnes a byl zastoupen panem Josefem
Bahrem jen během války, když musel narukovat.
Dobrovolní hasiči museli během svého působení zasahovat čtyřicet sedmkrát, z toho desetkrát
v místě, jedenáctkrát při lesních požárech a dvacet šestkrát v sousedních obcích.
1877
1882
1882
1883
1887
-„-
říjen
23. duben
červen
3. únor
23. leden
7. července
Josef Falkenhauer
Josef Jorde
Joh. Mihatsch
Eduard Philipp
J. Gödel
lesní požár
1889
1891
1892
-„-„-
4. květen
3. leden
1. duben
25. květen
20. srpen
E. Hanel
továrna
lesní požár
Ig. Irmler
lesní požár
-„-
20. srpen
-,,-
-„-
20. srpen
-,,-
-,,1894
1895
-„-„1896
-„-„-„-„1898
-„1899
3. říjen
5. únor
27. srpen
-„11. září
14. leden
1. únor
1. květen
26. září
4. říjen
5. srpen
16. říjen
29. říjen
Rudolf Krischker
Ferd. Kühnel
Blaschke a Nitsch
Hampelův hostinec
lesní požár
Franz Bittmann
Eng, Weinmann
Karl Ludwig
Krischker
Kriegel
továrna
-16-
zde
Čaková
-,,zde
Široká Niva
(Mühlbusch) *dnes zřejmě
Křoviny
Široká Niva
Kunov
(Ochsengrund) *Kraví Bouček
Markvartice
(Mühlbusch) *dnes zřejmě
Křoviny
(Tunnelberg) *pod Hříběcí vedl
tunel
(Hegergrund) *dnes zřejmě
Hájemství (Jelení
potok)
zde
Milotice
zde
Markvartice
Loučky
Milotice
Čaková
Loučky
Zátor
Čaková
Loučky
Kunov
1901
1903
-„-„-
27. listopad
27. červen
30. srpen
21. září
A. Gödrich
továrna
-„Joh. Nitsch, polní
stodola
Joh. Rossmanith
Franz Mück
továrna
lesní požár
-„-„1904
-„-„-„-
28. -„22. listopad
1. březen
21. červen
13. červenec
16. -„-
-„1904
17. -„19. -„-
-„-„1909
1913
1917
1919
1921
20. říjen
4. listopad
12. květen
22. únor
31. leden
28. červenec
Franz Richter
továrna
-„Albert Meier
lesní požár
Franz Rohsmanith
lesní požár
1923
1924
4. březen
11. -„-
Schindler
König
Loučky
-„Kunov
zde
-„-„Kunov
Oborná
Zátor
(Tunnelberg) *pod Hříběcí vedl
tunel
-„(blízko
Schreiberova
mlýna)
zde
Kunov
-„zde
-„-„-
-„u stanice
Heřminovy
Milotice
Místní spolek „Schulpfennigverein“ podporuje chudé děti a to především o Vánocích.
Finanční prostředky se získávají z členských příspěvků, sbírek, kulturních akcí a darů.
Dlouhou dobu zde působila i německá národní skupina Severní marka s vlastní knihovnou. Po
převratu byla Severní marka úřady zrušena a knihovna byla převezena do Opavy.
-17Zemědělský spolek (Kasino) byl založen v roce 1899 a působil do roku 1923, neboť stejný cíl,
a to spojit zemědělce, má i místní skupina Sdružení zemských obcí, které vzniklo v roce 1927.
Místní skupiny Německé národní strany se snaží obstarat nezbytné prostředky pro stranu a
pečují o německé národní uvědomění.
Místní skupina Německého kulturního svazu podporuje chudé německé školy v jazykově
smíšených oblastech.
Opava a vodní stavby
Povodeň roku 1903
Obcí protékající Opava, jejíž stav se pravidelně po průtrži mračen nebo vytrvalých deštích
zvyšuje, již vícekrát způsobila značné škody na obdělávané půdě a obydlích. Stejně tak i
v roce 1813, což dalo podnět k slavnostnímu slibu finančního příspěvku.
Také záplavy v letech 1829, 1847, 1880 a 1890 zasáhly velmi citelně mnohé obyvatele obce.
Povodně, jaké naše obec ještě nezažila, ji postihly 10. a 11. července 1903.
-18Vícedenní vytrvalý déšť a průtrž mračen nad Karlovou Studánkou rozpoutaly povodeň
v takové míře, že mnozí obyvatelé a jejich dobytek museli opustit svá níže položená obydlí a
byli ubytováni v domech, kam voda nedosáhla.
Voda sahala od jednoho kraje údolí k druhému, prolomila na bělidle, u paní Marie Fischer č.
51 a pana Alberta Schaffera č. 42, slabou hráz a rozlila se v nižších částech obce.
Povodňová značka byla připevněna na správcovském domě bělidla vlevo od vchodových
dveří.
Povodeň s sebou přinesla mnoho vyvrácených stromů, užitkového a palivového dříví, mosty,
ohrady a všelijaké vybavení domácností.
Dům truhláře Reichela č. 41 a Kurschatova budova lázní č. 127 se málem zřítily a dlouhou
dobu byly neobyvatelné. V lázních v té době pobývalo mnoho letních hostů, kteří museli být
přepraveni v koši zavěšeném na drátěném laně přes stoupající vodu a byli poté přechodně
ubytováni v učebnách školy.
Při této povodni velmi ochotně pomohli místní dobrovolní hasiči a hasiči z Milotic, Oborné a
Bruntálu.
-19Během sobotního večera 11. července počala voda po více jak dvoudenním vysokém stavu
konečně klesat a příští den, protože to byla neděle, obec navštívily stovky přespolních, kteří se
však mohli pohybovat jen po okresní silnici. Aby se v budoucnosti zabránilo takovým škodám
a aby byly ochráněny budovy ve středu vesnice, které ohrožovalo téměř každé zvýšení stavu
řeky, prosazoval se stále více požadavek, aby se nejnebezpečnější část zahradila. Toto přání
bylo ještě silnější, když místní bělidlo postavilo podél svého pozemku, začínajíc u velkého
mostu, pevnější hráz. Proto byl po neustálých žádostech obce pověřen v roce 1907 slezský
zemský stavební úřad, aby vypracoval projekt. 20. dubna 1909 se konalo první vodoprávní
jednání, během nějž byl od obce požadován 25% příspěvek na náklady stavby. Obec tento
požadavek s ohledem na nepříznivou finanční situaci odmítla a zemský výbor prozatím
realizaci projektu odložil.
-20Po povodních v září 1910, které způsobily velké škody na březích nad obcí, se uskutečnilo
vodoprávní jednání okresního hejtmanství v Bruntálu.
V květnu 1911 přišla znovu velká voda, která v blízkosti takzvané deskové lávky zvětšila
trhliny v březích z loňského roku do té míry, že hrozilo, že si Opava při opětovných
povodních prorazí nové řečiště ve směru na horní část obce.
Díky pokračujícímu úsilí obce, podpořenému poslancem zemského sněmu panem
W. F. Olbrichem z Bruntálu a radou zemské vlády Stellwagem z Bruntálu, mohla stavba začít
na podzim roku 1911.
Na stavební náklady přispěl z 50% stát, z 32% kraj a z 18% obec. Práce byly přerušeny jen
během zimy a v červnu 1912 byly hotovy. Kolaudace následovala po dokončení všech prací
30. června 1914.
Náklady na stavbu činily 63 498 K, 36 haléřů, 18 procentní obecní příspěvek byl tedy 11 069
K 70 h.
Příspěvek pocházel z následujících zdrojů:
Částka uspořená v obecním rozpočtu v roce 1912
Částka uspořená v obecním rozpočtu v roce 1913
Obecní pokladna
Dar jeho milosti knížete Liechtensteina
Půjčka u bruntálské spořitelny na 19 a ½ roku
Součet
1000 K
400 K
69 K 70 h
600 K
9000 K
11 069 K 70 h
-2110. Světová válka
30. července v 7 hodin večer přinesl posel okresního hejtmanství mobilizační balíček určený
pro obecní úřad, který obsahoval instrukce, jak provést nařízenou všeobecnou mobilizaci.
Ihned byli svoláni všichni funkcionáři obce, kteří zasedli nad akty a pokyny a poradili se o
nich. Ještě týž den v pozdních večerních hodinách byli o mobilizaci uvědomeni obyvatelé.
První branci narukovali ochotně a včas 2. srpna 1914, plní naděje a nadšení. Na nádraží byla
velká tlačenice.
Na podporu nyní velmi potřebného „červeného kříže“ se uskutečnila 10. a 11. srpna 1914
sbírka. Obyvatelé chodili od domu k domu a vybrali úctyhodných 352 korun.
Z důvodu zajištění bezpečnosti dopravy musela být po více měsíců postavena hlídka, aby
střežila telefonní vedení. Vchody a východy železničního tunelu byly hlídány vojáky 15.
pěšího pluku domobrany.
-22V říjnu následoval odvoz koní, přispěli:
pan
-,,-,,-,,-
Franz Richter
Alois Schmalz
-,,- Jauernig
Otto Türk
Bělidlo v Nových Heřminovech
1 kus
1 -,,1 -,,1 -,,2 kusy
I když narukovali všichni vojáci na dovolené a rezervisté řadového vojska, námořnictva a
zeměbrany, bylo nutné několik měsíců po začátku války nahradit nemocné, zraněné, zajatce,
pohřešované a padlé. Proto byli muži, na něž se vztahovala povinnost domobrany, podrobeni
vojenskému přezkoušení - tzv. „prověrce“. Přitom se začalo s mladšími ročníky a pokračovalo
se postupně až k ročníku 1865. Ti, co byli uznáni za schopné služby, museli narukovat,
„nevhodní“ museli později podstoupit druhou i třetí prohlídku. Prohlídky se konaly v Bruntále
a Opavě. A tak se stalo, že nakonec museli narukovat postupně téměř všichni muži z obce ve
věku mezi 18 a 42 lety.
Celkem narukovalo do světové války z obce Nové Heřminovy 170 mužů.
-23Důsledkem toho bylo zastavení většiny živností a podniků. I bělidlo v Nových Heřminovech
zastavilo provoz na mnoho měsíců. Tímto vypadla z provozu i parní píšťala, která byla
používána jako poplašný signál při nebezpečí. Proto byly pořízeny dva signální rohy, které
byly uloženy u pana Johanna Meiera a Franze Gödela.
Místní dobrovolní hasiči pořádali školení pro mládež a ženy, protože potřebovali doplnit
mužstvo, které nemělo dostatek členů pro obsluhu stříkačky, a také proto, aby zajistili alespoň
částečnou akceschopnost. Naštěstí byla obec mimo požáru stodoly u Franze Rosmanitha
31. ledna 1919 jiného neštěstí ušetřena.
Politický úřad pro zásobování armády v poli, který patřil pod pěší regiment stacionovaný
v Bruntále, požadoval často od statkářů dobytek na porážku. Obchod s užitkovými zvířaty byl
během války úplně přerušen.
Protože všechny požadavky na jateční dobytek musely být uspokojeny, zmenšil se stav
dobytka pod polovinu stavu normálního. Později se dařilo obecním funkcionářům zabavit
požadovaný dobytek jen za asistence úředníka okresního hejtmanství.
-24Mnoho majitelů se muselo s těžkým srdcem rozloučit i s kusy, které by jinak ještě
neprodávali.
Následkem uzavření hranic nebylo možné dovážet materiál na svícení. Byl proto velký
nedostatek petroleje a svíček, které byly často k mání jen výměnou za potraviny. Mnoho
domácností muselo obstarat všechny domácí práce potmě. Aby se alespoň částečně tento
problém odstranil, zavedla zemská vláda v letech 1916 až 1918 od 1. května do 30. září
takzvaný „letní čas“. Všechny hodiny byly posunuty o hodinu zpět, takto bylo poledne již
v 11 hodin.
Město Bruntál zavedlo v roce 1919 elektrické osvětlení.
Od 24. února do 13. března 1915 byla v obci ubytována 7. náhradní rota pěšího pluku č. 24.
Kancelář se nacházela v domě č. 116. Jeden voják během této doby zemřel a byl pochován na
místním hřbitově.
8. února bylo do obce přiděleno 163 válečných uprchlíků.
-25Tito přijeli odpoledne za velmi chladného počasí na nádraží Heřminovy-Milotice a museli být
na saních dopraveni i se zavazadly do přidělených bytů. Uprchlíci byli ubytováni
v následujících domech: dům č. 13, 32, 33, 47, 51, 52, 66, 76, 84, 112, 115, 116, 118 a 125.
Všichni uprchlíci pocházeli z Haliče a Lvova a byli židovského vyznání. Na živobytí
dostávali státní podporu jednu korunu denně. Mimo to jim bylo placeno nájemné a poskytnuty
deky, slamníky a ošacení. Pro vyplácení státní podpory a dalších příspěvků byl ustaven jeden
člen obce do funkce „komisaře pro uprchlíky“. V této funkci působili pan Emil Graf, pan May
Beier a pan Otto Türk.
Uprchlíci byli většinou velmi špinaví a při nákupu potravin dotěrní, proto byla obec ráda,
když po 19 měsících 26. srpna odjeli do své vlasti.
Aby se pro armádu v poli sehnal dostatek kovu pro výrobu munice (měď, mosaz, zinek, cín),
uspořádala se na počátku války dobrovolná sbírka.
-26Lidé dobrovolně vyměňovali mosazné hmoždíře za poskytnuté železné. Později byly postupně
za stanovenou náhradu zabavovány všechny měděné nádoby, vany, kuchyňské nástroje,
mosazná kování koňských postrojů a třmeny. Požadavku na dodání kovu padly za oběť zvony
z dolní i horní zvonice. Jen zvonek na hřbitově mohl být zachován. Jinak by při pohřbech
chybělo obvyklé zvonění. Za dva zabavené zvony obdržela obec od vojenské správy 388
korun, které byly uloženy do místní Reiffeisen banky jako fond na jejich obnovu. O obnově
zvonů viz kap. č. 11.
Na konci války bylo požadováno i kování dveří a oken, k jejich odevzdání však nedošlo.
Potravinové poměry
Během války odřízli naši nepřátelé veškerou dodávku potravin, proto usilovaly úřady o
potravinovou soběstačnost země. Potraviny měly být rovnoměrně rozděleny všem obyvatelům
bez rozdílu.
-27Proto byl zaveden přídělový systém. Koupě určitého zboží tak byla dovolena jen při
odevzdání určitého lístku nebo odstřižení jeho části. Jen s penězi, ale bez lístku, nebylo možné
zboží zakoupit. Bez lístku nemohl a nesměl obchodník cokoli prodávat. Byl totiž přísně
kontrolován a v případě přistižení přísně potrestán.
Lístky byly na chléb, cukr, maso, tuk, máslo, petrolej, mýdlo a uhlí. Nejdůležitější byly lístky
na chléb a cukr. Bez lístku bylo možné sehnat potraviny jen na černém trhu, a to za velmi
vysoké ceny. Obchod s potravinami byl přísně kontrolován bezpečnostními orgány, zboží,
které nebylo kryté dokumenty, bylo zabaveno a přistižený potrestán. Proto pašování takzvaně
„na zádech“ probíhalo většinou v noci.
Již 31. října 1914 vydalo ministerstvo zemědělství nařízení s cílem uspořit zásoby pšeničné a
žitné mouky. Nově se při výrobě chleba v pekárnách mohlo použít 70% pravé mouky a 30%
mouky kukuřičné.
27. února 1915 nařídilo okresní hejtmanství, aby se 28. února zaznamenaly všechny zásoby
obilí a mouky.
-28Na základě tohoto soupisu se 18. dubna objevily první lístky na chléb, platily na 250 g mouky
nebo 300 g chleba na osobu a den (1750 g mouky a 2100 g chleba na týden). Pro
samozásobitele bylo stanoveno dovolené množství 300 g obilí na osobu a den. Toto množství
smělo být semleto v mlýně, muselo být ale potvrzeno úředně vystaveným mlecím lístkem.
Kvůli nedostatku zásob bylo toto množství často významně kráceno zemědělským úřadem.
Při nedostatku dodávek se často stalo, že lístek na chléb nebyl vůbec přijat, to znamená, že
nebyl k mání ani chléb ani mouka. Proto se pracující mohli málokdy najíst dosyta.
V zemědělství bylo možné najmout dělníka pouze za stravu.
Při nedostatku zásob se musel chléb péci z větší části z kukuřičné mouky a byl často jen stěží
poživatelný, a to především pro staré a nemocné osoby. Bílé pečivo chybělo zcela po vícero
let.
Pro výkup obilí byl založen Válečný obilní ústav, jehož komisionářům se muselo dodat
všechno obilí, které nebylo určeno pro vlastní spotřebu nebo jako osivo.
-29Aby se vykoupilo co nejvíce obilí a aby se žádné zásoby nezatajily, konaly se u majitelů
pozemků časté prohlídky. Tato opatření vyvolala největší odpor zemědělců, především když
komise uskutečnila 14. března revizi zásob obilí a mouky za přizvání čtyř vojáků. Díky
semknutí zemědělců v Zemědělském sdružení se napřesrok tyto potupné kontroly nekonaly.
V roce 1917 a 1918 byla zabavena i sklizeň brambor.
Špek a sádlo nebylo téměř k sehnání a mnozí lidé museli pokrmy připravovat velmi skromně.
Při domácích zabijačkách se muselo odevzdávat sádlo i špek (2-4 kg podle hmotnosti zvířete).
Máslo se odebíralo v sudech z Dánska.
V důsledku velkého úbytku dobytka bylo velmi těžké sehnat mléko. Rodinám, které mléko
potřebovaly, určila obec statek, kde ho měly dostávat.
Poté, co se ječmen začal používat k výrobě mouky, musela být pozastavena téměř celá výroba
piva. V hostinci se nanejvýš jednou za 14 dní narazil jeden malý soudek.
-30Příděly masa byly jen velmi malé. Pro celou obec 250 kg měsíčně. Maso bylo k dostání jen
jednou za týden.
Množství cukru za lístek činilo 1 kg na osobu a měsíc, bylo ale často kráceno. Ceny všech
potravin během války velmi vzrostly (byly 8 až 10krát vyšší, než v období míru). Proto
musely úřady zavést tzv. „výživovou pomoc“, aby si chudší občané snáze obstarali potraviny.
Místní obec na ni získala 500 až 700 korun měsíčně.
Co se týče hygienického zajištění, podařilo se úřadům, že naše obec ani okolí nebylo
postiženo žádnou nakažlivou chorobou.
Založení Československé republiky
28. října 1918 přišel převrat a světová válka, která stála tolik obětí na životech, dospěla do
vytouženého konce.
Tento den byla založena Čsl. republika a Slezsko, s výjimkou politického okresu Bílsko a
části politického okresu Těšín, k ní bylo připojeno.
Prvním prezidentem se stal Dr. T. G. Masaryk, který tento úřad vykonával velmi svědomitě.
-3111. Obnovení zvonů
Světové válce padly za oběť i zvony v dolní a horní obecní zvonici. Podivné ticho ve vesnici
pohnulo tvůrčí komisi k myšlence chybějící zvony nahradit novými. Komise sestávala
z následujících osob:
1.
2.
3.
4.
5.
6.
paní
-,,-,,-,,-,,-,,-
Amalia Graf
Anna Plisch
Aloisia Gödel
Paula Wurst
Anna Richter
Anna Gräbner
7.
8.
9.
10.
11.
paní
-,,slečna
pan
-,,-
Anna Bahr
Hedwig Schmidt
Sofia Gräbner
Otto Graf
Fritz Gödel
Slavnostní chvíle, rána, poledne a večery měly být oznamovány nádherným vyzváněním a
také poslední cesta našich nejmilejších měla být doprovázena jejich hlasem.
Tato myšlenka vznikla koncem roku 1920 a již 29. ledna 1921 se konala masopustní slavnost
pod názvem „Masopustní trh“ ve prospěch tohoto ušlechtilého záměru. Návštěvníci stejně
jako komise si přišli na své. Osm týdnů nato se konala v obci sbírka, která dopadla k nejvyšší
spokojenosti organizátorů.
Díky výborným úspěchům, které komise při sbírce zaznamenala, se mohlo záhy pomýšlet na
nákup zvonů.
-32Byly vyžádány nabídky a po důkladném vyhodnocení byly objednány dva zvony u pana
Richarda Herolda, zvonaře z Chomutova v Čechách.
V polovině května dorazily objednané zvony v ceně 6148 Kč do stanice Nové Heřminovy.
Komise rozhodla, že zvony budou vysvěceny 5. června 1921. Za krásného počasí se tak i
stalo. Líčením příprav a průběhu slavnosti bychom zacházeli moc do hloubky, stačí říci, že
zasvěcování zvonů bylo jednou z nejkrásnějších letních slavností, které kdo kdy v N.
Heřminovech viděl.
Jak vyplývá z výše uvedeného popisu, jedině díky nezištné a neúnavné snaze komise bylo
možné v tak krátké době udělat tolik chvályhodné práce.
Slavnost a sbírka vydělaly 6787,- Kč, z čehož byly zaplaceny zvony v ceně 6148,- Kč.
Zbytek, 638,- Kč, byl uložen do místní Reiffeisen banky. Tato zpráva chce podat našim
potomkům za 100 a více let svědectví o činorodosti a obětavosti předků.
-3311. Válečný pomník
Z naší obce narukovalo do světové války 170 osob. Následkem dlouhého trvání těchto bojů
(přes čtyři roky) a strašlivých důsledků nasazených zbraní a obranných prostředků se stalo, že
si válka vybrala oběti i v naší obci. Mnohá rodina ztratila jednoho nebo i více členů a
pohroužila se do hlubokého smutku.
Většina hrdinů, kteří obětovali to nejcennější, a to svůj mladý život, padla na bitevním poli a
jejich neznámý osamělý hrob se nachází v cizí zemi. Jiní zemřeli následkem přivlečené
nemoci ve špitále nebo doma u svých příbuzných. Významná část branců je pohřešovaná.
Přes dlouholetou snahu o nich totiž chybí jakákoli zpráva a předpokládá se, že zemřeli
neznámým způsobem kdesi v řekách, bažinách nebo horách. Zpráva o smrti padlých se k nám
dostala buď přes vojenský oddíl, nebo od kamarádů.
Obec Nové Heřminovy oplakává ztrátu jednadvaceti padlých a deseti nezvěstných. Níže je
uveden seznam těchto hrdinů:
-34a. Padlí
Bahr Adolf
Thomas Hermann
Scholz Robert
Kienel Alois
Scharbert Moritz
Schreiber Franz
Schreiber Johann
Hüttner Franz
Beier Josef
Bahr Ludwig
Slezský pěší pluk 15/7, nar. 1892, padl 27.8.1914 u Krašniku,
ruské bitevní pole
pěší pluk ½, nar. 1889, padl v únoru 1915 u Palajewa, srbské
bitevní pole
pěší pluk 1/8, nar. 1879, padl 15.5.1915 na Majdanské
vyvýšenině u Deljatynu, Halič
desátník, pěší pluk 1/12, nar. 1891, padl. 16.5.1915 na
Majdanské vyvýšenině u Deljatynu, Halič
pěší pluk 86/4, nar. 1895, padl 4.6.1915 u Birži, Rusko
Slezský pěší pluk 15/3, nar. 1897, padl 4.6.1915 v Krakově po
návratu z ruského bojiště
pěší pluk 86/4, nar. 1878, padl 4.6. 1915 na srbském bojišti
Felokova div. baterie 1, nar. 1891, padl 15.9.1915 na Meierově
dvoře v Krasnici u Dubna, Volyň
Lost. pěší pluk 3/12, nar. 1874, padl 21.10.1915 na italském
bojišti
pěší pluk 4/16, nar. 1890, padl 16.1.1916 v Celji v Dolním
Štýrsku
Gödel Adolf
Lux Josef
sbor pěšího pluku 59/1, nar. 1896, padl 17.5. 1916 při útoku na
horu Coston d'Arsiero v Itálii
pěší pluk 1/15, nar. 1891, padl 20.8.1916 u Stararlisicze, ruské
bojiště
Zimmermann August
Anj. polní batalion S, min Zg. 4, nar. 1894, padl 18.10.1916
v Itálii
Peschke Otto
kadet aspirant Slezský pluk 15/2, nar. 1894, zemřel 13.9.1917
ve válečném lazaretu v Lopatynu, Halič
svobodník, Slezský pluk 15, nar. 1884, zemřel 31.3. 1918
v Bruntále na následky zranění u Krašniku
četař, batalion 22 štábu, nar. 1891, padl 8.6.1918 v Itálii
Kienel August
Reichel Alois
-35Hüttner Alois
polní poddůstojník pluk 105/2, nar. 1892, padl 10.8. 1918
v Itálii
Wilsch Rudolf
baterie 13, nar. 1891, zemřel 16.10. 1918 na úplavici v Tridentu
Thomanek Johann
pracovní úsek V/15, nar. 1869, zemřel 14.9.1915 v polní
nemocnici č. 10/5 v Kozově
četař, Slezský pluk 15/2, nar. 1897, zemřel 30.1.1919 v N.
Heřminovech na následky nemoci z ruského a italského bojiště
svobodník, Slezský pluk 15/9, nar. 1879, zemřel 23.3.1920 v N.
Heřminovech na následky nemoci z ruského a albánského
bojiště
Schneider Hermann
Ihm Gustav
b. Pohřešovaní
Thomas Paul
svobodník, pěší pluk 54/16, nar. 1886, pohřešován od září 1914
Köhler Edwin
pěší pluk ½, nar. 1886, pohřešovaný od 16.9.1914
Adam Ludwig
Leiker Josef
Slezský pluk 15/8, nar. 1888, od jeho narukování o něm chybí
jakákoliv zpráva
Slezský pluk 15/3, nar. 1881, pohřešován od 23. října 1914
Nigmann Eduard
Slezský pluk 15/8, nar. 1889, pohřešován od 23. října 1914
Gottwald Rudolf
Slezský pluk 15/5, nar. 1882, pohřešován od 18.9. 1915
Adam Karl
svobodník, pěší pluk 49/8, nar. 1882, pohřešován od 16.6.1916
Peschke Ludwig
pěší pluk 1/1, nar. 1887, pohřešován od 5.8. 1916
Oppitz Adolf
pěší pluk 15/1, nar. 1896, pohřešován od podzimu 1916
Meier Robert
pěší batalion 5/5, nar. 1879, pohřešován od 1.7.1917
Všichni v obci cítili upřímnou soustrast s postiženými rodinami.
-36Tím, že tito hrdinové nasadili svůj život, se podíleli na tom, že naše vlast a domovy byly
ušetřeny válečných hrůz.
Stále se ozývalo přání, věnovat všem těmto synům na znamení naší vděčnosti památník ve
vlasti, aby i příbuzní měli příležitost v duchu pobýt se svými milovanými na místě posledního
odpočinku.
Toto přání chovali již dlouho účastníci války, kteří chtěli zřídit svým válečným kamarádům
pomník. Aby se toto mohlo uskutečnit, snažil se pan Alfred Adam, toho času mlynář
v Kunově, založit komisi, která by převzala organizaci a obstarala finanční prostředky. Proto
se konala 23. srpna 1919 v hostinci U Černého havrana schůzka účastníků války, během níž
byli zvoleni:
předseda:
zástupce:
zapisovatel:
zástupce:
pokladník:
zástupce:
důvěrníci:
kamarád
-,,-,,-,,-,,-,,-,,-,,-
Berthold Nigmann
Otto Ihm
Fritz Jauernig
Albert Scheithauer
Alfred Adam
Josef Kienel
Hugo Poppe
Hubert Seichter
-37-
Někteří členové se však přestěhovali nebo zemřeli, a proto bylo nutné zvolit 25. dubna 1920
komisi novou, sestávající z
předseda:
zástupce:
zapisovatel:
zástupce:
pokladník:
zástupce:
důvěrníci:
kamarád
-,,-,,-,,-,,-,,-,,-,,-
Otto Ihm
Alois Brotkorb
Fritz Jauernig
Albert Scheithauer
Josef Kienel
Karl Türk
Alfred Adam
Alois Scholz
Mimo ně v komisi působili i tito členové: Ferdinand Beier, Rudolf Ihm, Adolf Meier a
Ludwig Scheithauer.
Komise pořádala v letech 1919 a 1920 různé slavnosti a divadelní večery, při kterých
účinkovali i další obyvatelé ku prospěchu tohoto vznešeného cíle. Obecní sbírka vynesla
úctyhodných 1806,- Kč.
Byly získány i následující finanční dary:
od místního spolku veteránů
od spolku „Nordmark“
od cyklistického spolku
od místních dobrovolných hasičů
od pana W.F. Olbricha
198,- Kč
50,- Kč
50,- Kč
225,- Kč
300,- Kč
Díky tomu, že se vybrala dostatečná hotovost, mohla komise oslovit různé kameníky, aby
vybrala pomník. Volba padla na projekt pana Emila Böhma z Krnova a tento byl i uskutečněn.
-38K vystavění pomníku věnovala obec část zahrady nad starou školní budovou.
Náklady činily:
za pyramidu
za kamenný podstavec
za nápis
za orla
za křížový reliéf
za sloupky na řetězy
za 4 koule
za vztyčení pomníku
za stavební materiál
za dodatečné vyrytí jmen 10
pohřešovaných v roce 1924
Celkem
2600,- Kč
300,- Kč
500,- Kč
1100,- Kč
400,- Kč
280,- Kč
300,- Kč
192,- Kč
750,- Kč
969,- Kč
7391,Kč
Na výstavbu schodů, základů a přípravu místa pro pomník poskytlo dělníky heřminovské
bělidlo a to bezplatně, což komisi výrazně finančně ulehčilo.
8. září 1920 se konala vzpomínková bohoslužba ve farním kostele v Zátoře, které se účastnila
komise, 40 družiček a příbuzní padlých a pohřešovaných.
Odpoledne vysvětil válečný pomník farář pan Johann Reimer ze Zátora. Slavnostní řeč
pronesl pan učitel Czihal z Opavy. Této slavnosti se dále účastnili:
-39komise, družičky, zástupci obce, dobrovolní hasiči od nás a z Milotic, družstvo smíšených
živnostníků ze Široké Nivy, kteří přinesli i vlajku, a mnoho obyvatel odsud a z okolí.
Následná letní slavnost v hostinci U Černého havrana se líbila v každém ohledu jak komisi,
tak návštěvníkům.
-40-
Pro kroniku Nových Heřminov
Sepsal vrchní učitel Eduard Beier.
V historické části byly použity následující studie: „Obecní kniha okresu Krnov a Albrechtice
od Heinricha Schuliga z roku 1923 a kniha krnovského školního okresu z roku 1887. Historie
města Krnov od vrchního učitele Heinricha Schuliga.“
Dějinný přehled
Je dokázáno, že části našeho kraje byly osídleny již v době kamenné. Obyvatelé tohoto raného
období se živili lovem zvěře, k němuž používali různé kamenné nástroje. Později zakládali
trvalá sídliště, např. na Hradisku nad Krnovem nebo v Goluszowici, obdělávali pole a chovali
dobytek. Názory na jejich původ se liší. Považují se buď za původu finského, nebo árijského.
Ať je tomu jakkoli, známo je tolik, že byli vypuzeni přišedšími národy indogermánskými,
které již dosáhly vyspělejší kultury doby bronzové. Předpokládá se, že v 16. století př.nl. se
mezi praobyvatele vklínili Keltové, kteří přišli z Asie a časem zaplavili celou střední a
západní Evropu.
Z mnoha keltských rodů se v Čechách, na Moravě a v západních Uhrách usídlili Bojové,
příbuzní Kotinů, kteří pobývali v moravsko-slezských horách, tedy i v našem kraji.
-41Sami Keltové ovšem nebyli ve svých sídlištích zcela v bezpečí, ohrožovali je dva mocní
nepřátelé, z jihu Římané a ze severu Germáni. Nejdříve však museli odrazit vpád Cimberů
z dnešní Haliče. V roce 115 př.n.l. mezi nimi a Bóji došlo na severní Moravě ke strašlivé
bitvě, která Cimbery donutila se vydat na cestu přes Uhry a Štýrsko do Římské říše. Přes
statečnost Keltů se nemohli ubránit stálým útokům z mnoha stran a během 1. století př.n.l.
zmizeli z oblastí severně a jižně od Dunaje, který se stal hranicí mezi Římany a Germány.
Místo Keltů se v Čechách usadili Markomané, na Moravě a v našem kraji Kvádové. Byly to
německé národy svébského původu, které již dlouho sousedily na územích horní Odry s Bóji.
Společně bojovaly proti Bójům, až svou říši rozšířily na jih až k Dunaji, čímž se staly
přímými sousedy Římanů. Markomanský kníže Marobud se v Římě naučil římskému
bojovému umění a podle jeho vzoru sestavil i své vojsko. Brzy po obsazení Čech Markomany
se mu podařilo získat nadvládu i nad většinou sousedních germánských kmenů. V krátké době
se jeho říše rozléhala od Dunaje k Baltskému moři a od Labe k Visle.
K pádu ho přivedly již v roce 19 n.l. boje jak proti Římanům, tak proti samostatným
germánským knížatům, jako byl např. Armin.
-42V této době pozbyly oba národy své důležitosti, větší moc přešla brzy na Kvády, kteří se však
stále více dostávali pod nadvládu Římanů. 162-180 n.l. se od Odry a Visly začaly stěhovat
německé kmeny, které vytlačovali Slované z východu, a postupovaly společně s Markomany
a Kvády přes Dunaj do římské provincie Panonie. Na to následovaly velmi dlouhé boje,
Římany nazývané Markomanské války, které trvaly až do roku 358 n.l.
V druhé polovině 4. století kmeny Markomanů a Kvádů postupně z dějin mizí, až útoky při
stěhování národů roztříštily zcela i tuto říši, ke které patřila i naše oblast, a mnozí obyvatelé
byli donuceni opustit svou zem. Přicházely další národy a v našem kraji se po Kvádech
objevují Herulové a později v první čtvrtině 6. století Langobardi. V této době tvořila
severovýchodní Morava, ke které patřilo i naše území, hranici k severovýchodně sídlícím
Slovanům. V letech 566 a 567 dobyli Langobardi Panonii a většina z nich přesídlila na toto
území. Území jimi opuštěná během té doby obsadily slovanské kmeny. Tyto kmeny
hospodařily na polích, byly poddané Avarům, pod kterými však velmi trpěly.
Tyto poměry panovaly až do první čtvrtiny 7. století, kdy je osvobodil Sámo a z roztříštěných
slovanských národů vytvořil říši, jejímž centrem byly Čechy a ke které patřila i severní
Morava, neboť ji rozšířil na východě až ke Karpatům a na severu až ke Sprévě.
-43(Podle Bretholze je postava Sáma mytická a není možné historicky dokázat, že v 7. století
existovala slovanská říše.)
Po jeho smrti 662 se říše rozpadla a jednotlivé slovanské kmeny se staly opět závislé na
Avarech. Dějiny země jsou od této doby až do 9. století zahaleny neprostupnou temnotou a
víme jen tolik, že národ Moravanů sdílel smutný osud Čechů až do té doby, kdy Karel Veliký
zasadil konec avarské říši. Po pádu Avarů se rozšířili slovanští Moravané na dobytých
územích, avšak jejich knížata musela na říšském sněmu v Řezně roku 803 uznat nadvládu
karolínské říše.
V druhé čtvrtině 9. století panoval na Moravě vévoda Mojmír, muž nebývalého ducha. Již on
se pokusil po smlouvě ve Verdunu 843 vymanit se ze závislosti na Francké říši. Proto sám
Ludvík, první německý král, vytáhl se silným vojskem v srpnu roku 846 na Moravu, Mojmíra
sesadil a na trůn dosadil jeho synovce Rostislava. Ludvík se ale v Rostislavovi zle zmýlil,
neboť jeho přání osamostatnit Moravu brzy dozrálo k pevnému rozhodnutí. Navázal mnohá
spojenectví a svou zemi řádně opevnil. Král Ludvík proti němu sice podnikl vícero
vojenských tažení, ta zůstala ale bez úspěchu. Vybojovat Moravě nezávislost se podařilo
v roce 874 až Rostislavovu následníku Svatoplukovi, a to jedině zradou a porušením věrnosti,
krveprolitím a obnoveným válečným tažením, které podnikl ve spojenectví s českým
knížetem Bořivojem proti králi Ludvíkovi.
-44Ctižádostivý a sobecký Svatopluk tak dychtil rozšířit svou říši, že se nebál použít jakékoliv
prostředky a podrobil si všechny sousední slovanské kmeny. Dokonce i Čechy s knížetem
Bořivojem musely uznat jeho svrchovanost. S německými králi neustále bojoval, aniž by však
dosáhl velkých úspěchů. Zemřel v roce 894 a s ním upadlo i mocenské postavení a lesk
Velkomoravské říše navždy, neboť jeho syn Mojmír se nedokázal ubránit výbojným
Maďarům, kteří z Uher jeho zemi přepadli a vypálili. V roce 907 proti nim prohrál bitvu u
Bratislavy, což mělo za následek, že celá Velká Morava a s ní i náš kraj upadla pod
maďarskou nadvládu a pod jejich nadvládou zůstala půl století. Až císař Otto Veliký ukončil
loupení a vraždění Maďarů a v roce 955 je na Lechu porazil. Později se už sousední země
neodvážili přepadnout.
Morava a Opavsko pod vládou Čech
Boleslav I. Ukrutný, kníže český, využil vítězství Otty Velikého nad Maďary k rozšíření své
moci. Hned po porážce Maďarů vytáhl s vojskem na východ a sebral jim nejen Moravu, ale i
Slovensko mezi Dunajem a Karpaty až k pohoří Mátra. Vypadá to, že dobyl i sever od Karpat,
Malopolsko s prastarým městem Krakovem. V dobývání pak pokračoval jeho syn Boleslav II.
-45To co získali první dva Boleslavové svým vítězným mečem, se nepodařilo zachovat jejich
tyranskému nástupci Boleslavu III., neboť po smrti Boleslava II. 999 n.l. napadl Čechy polský
král Boleslav Chrabrý a povedlo se mu si podrobit Malopolsko, Slezsko, Moravu a
Slovensko, takže náš okres (Krnovsko, ke kterému tehdy patřily Nové Heřminovy) byl 25 let
pod polskou nadvládou. Smrtí Boleslava Chrabrého se zhroutila i jeho velká říše. Spory jeho
synů využily sousedící národy k tomu, aby si přivlastnily polská území. Břetislav, syn
českého knížete Oldřicha, si též nechtěl nechat ujít výhodnou příležitost zmocnit se opět
Moravy. Vpadl do země a dobyl ji až k pravému břehu Odry. Kvůli ochraně dobyté země
nechal opevnit stará města, hrady a v krajích nechal postavit hradby proti Maďarům a
Polákům. Na hranicích ponechal husté lesy, kterými vedlo do země jen málo cest, na kterých
se snažil nepříteli alespoň ztížit, pokud ne úplně znemožnit, napadení postavením překážek,
zákopů a valů. Toto opevnění se nazývalo brána.
Když Břetislav posunul hranice své říše až za Opavu, čímž se Opavsko (Holasovický kraj)
dostalo opět pod nadvládu Čech, nechal na obranu proti Polákům postavit jižně od Opavy
Hradec, který měl krýt takzvanou Panskou cestu do Polska, která odbočovala u Železné brány
jižně od Oder ze staré obchodní stezky, tzv. Jantarové stezky, a vedla dále přes Odry,
Březovou až do Hradce (nad Moravicí).
-46Obranyschopnost Hradce byla ještě posílena postavením brány u obce Branka. Přestože nám
chybí důkazy, tak se můžeme domnívat, že podobných zátaras na cestách s hrady bylo podél
polské hranice mnohem více, například hrad Vartnov uzavíral údolí Těšínska a hrad Zátor u
Loučky sloužil k ochraně údolí Opavy proti Bruntálu. Stejně tak jméno vesnice Branice lze
odvozovat od brány.
Břetislav, který se stal 1037 českým knížetem, ponechal staré rozdělení na kraje. Náš
současný okres patřil do kraje Holasovice, který měl správní sídlo na Hradci. Byl to
nejsevernější kraj Moravy a zahrnoval dnešní hejtmanství (politické správní kraje) Opavu,
Bílovec, Krnov a Bruntál, stejně tak i prusko-slezské oblasti až severně k Cině.
Veškeré Břetislavovo úsilí, stejně jako snaha jeho předchůdců, směřovalo k nezávislosti na
Německu, což ho ale vtáhlo do krvavých bojů s císařem Jindřichem III., a nakonec nevedlo
k jinému konci, než že musel uznat německou svrchovanost. Břetislav, který měl starost o
dobro své země, zavedl krátce před svou smrtí seniorát, podle kterého měly Čechy zůstat stále
nerozdělené, na knížecí stolec měl však být dosazen vždy nejstarší z panovnického rodu
Přemyslovců a ostatní princové měli dostat pro svou obživu části knížectví na Moravě. Po
Břetislavově smrti 10. ledna 1055 přešla jeho říše na nejstaršího syna Spytihněva II., zatímco
ostatní synové Vratislav, Konrád a Otto získali moravská knížectví. Vratislav Olomouc, ke
které patřil i Holasovický kraj, Konrád Znojmo a Otto Brno.
-47Spytihněv panoval pouze šest let, po něm nastoupil na trůn jeho bratr Vratislav II. (10611092), který se dostal do zlého sporu s polským králem Boleslavem Smělým kvůli třenicím o
uherský trůn. Nepřátelství rozpoutal Boleslav vpádem na Moravu. S obrovským vojskem
vytáhl 1062 na Hradec u Opavy a oblehl ho. Přes veškerou statečnost se mu však nezdařilo ho
dobýt. Mezitím postavil Vratislav vojsko a vpadl s ním na severní Moravu. Obešel nepřítele,
porazil ho a při ústupu mu přivodil mnoho ztrát. Že během válečných nepokojů musel trpět i
náš kraj, nebo alespoň jeho jižní část, je jasné z toho, že nepřítele bylo možné obejít jedině ze
západu. Z Vratislavovy doby stojí též za zmínku, že v roce 1063 bylo založeno olomoucké
biskupství, ke kterému patří náš kraj dodnes s výjimkou tří farností.
Po Vratislavově smrti vládl jeho syn Břetislav II. (1092-1100), který začal opět válčit na
severní Moravě proti Polsku, čímž byla tato část země strašlivě zpustošena. Břetislavovi,
který zemřel násilnou smrtí, se správně vyčítá, že byl první, kdo porušil pragmatický zákon o
následnictví svého děda a tím zapříčinil spory o trůn, které přinesly zemi velké škody.
Spory v Polsku mezi bratry Boleslavem, řečeným Křivoústý, a Zbyhněvem měly nepříjemné
důsledky pro olomouckou provincii a především pro Holasovický kraj.
-48Kníže Svatopluk Olomoucký se totiž postavil na stranu Zbyhněva, což přimělo Boleslava
Křivoústého proti němu vytáhnout do pole, aby ho od tohoto spojenectví odradil. Během
velikonočního týdne po 17. dubnu 1104 vpadly Boleslavovy oddíly ve třech šicích pod
vedením hraběte Želislava do olomouckého kraje, zpustošily ho a odvedly si mnoho zajatců a
bohatou kořist. Svatopluk se nepříteli však hrdinně postavil a utkal se s ním v krvavé bitvě
v horách na polsko-moravské hranici, takže v našem kraji. Moravané sice vyhráli, byli ale
bojem tak vyčerpáni a vysíleni, že nebyli sto Polákům kořist sebrat. Ještě v létě stejného roku
vpadl Boleslav sám přes Jeseníky do nížin, a po té, co obrátil v prach několik vesnic a dvorů,
aniž by narazil na odpor, se opět stáhl.
Dělením Moravy mezi Břetislavovy syny a jejich potomky bylo velmi významně poškozeno
mocenské postavení přemyslovské říše na jedno a půl století. Spory mezi příbuznými přivedly
zemi do nevyléčitelného zmatku, uvolnily všechny vazby tak, že v době Friedricha
Barbarossy 1182 spadala Morava přímo pod Svatou říši. Teprve Přemyslu Otakarovi I. se
podařilo nabýt Moravu zpět a získat od císaře Friedricha II. 1212 listinu, která uznávala
Čechy za dědičné království, ke kterému patřila Morava jako poddané markrabství.
Přemysl Otakar I., za jehož vlády výrazně posílila zemská svrchovanost, nechal navzdory
Břetislavovu nástupnickému zákonu zvolit svým nástupcem Václava, kterému bylo teprve 11
let.
-49Protože německý císař tento postup 26. července 1216 schválil, zrušil se tímto seniorát ve
prospěch primogenitury (podle níž nastupuje na trůn první, tzn. nejstarší syn panujícího
knížete). Václav I. byl korunován králem 1228 a převzal od svého otce vládu, aniž by se proti
němu postavila šlechta. Po smrti bratrů krále Václava I. nesl titul markraběte moravského jeho
syn Otakar, který jako pozdější král Přemysl Otakar II. padl 1278 v boji proti Rudolfovi
Habsburskému na Moravském poli.
Během vlády krále Václava I. vpadla do naší země přes Rusko a Polsko tlupa divokých,
loupežných Asiatů a přinesla nevyslovitelné trápení a bídu. Byli to Mongolové nebo Tataři.
Když dobyli a zpustošili Rusko a Polsko, napadli Slezsko, kde stejně jako v ostatních zemích
nelidsky řádili. Slezský kníže Jindřich II. Pobožný se tomuto strašlivému nepříteli postavil na
planině u Lehnice. Zde došlo 9. dubna 1241 ke krvavé bitvě, která skončila po dvoudenním
hořkém boji pro křesťanské vojsko nešťastně, neboť kníže Jindřich a 30 000 jeho statečných
bojovníků padlo. Poté se masa mongolského vojska valila na jih a vpadla na Moravu, kde
šířila smrt a hrůzu. Dvě třetiny země trpěly pod bičem ohavných vrahů, před kterými
neskýtala ochranu ani opevnění ani zákopy. Města Opava, Benešov (Horní Benešov), Bruntál,
Litovel, Přerov, Jevíčko a kláštery Hradisko, Zábrdovice, Rajhrad, Tišnov a Dobrovník byly
vypáleny.
-50Za hradbami vzdorovala tvrdošíjně přesile útočníků tři města: Olomouc, Brno a Nové Město a
několik hradů. (Je pravděpodobné, že v těchto bouřlivých dnech padly prastaré hrady našeho
kraje Zátor a Vartnov.) Před Olomoucí, tehdejším hlavním městem Moravy, stála největší síla
Mongolů, město ale bránil zkušený a chytrý Jaroslav ze Šternberka. Udatně odrážel
opakované útoky a nečekaně přepadl v ranní hodině 25. června nepřátelský tábor ve chvíli,
kdy byla velká část vojska roztroušena po kraji a sháněla potraviny. Jaroslav ze Šternberka
jim připravil strašlivou krvavou koupel. V nepřítelově táboře zavládl chaos a všichni utekli
podél řeky Moravy do Uher, aby se připojili k hlavnímu vojsku, kterému velel Batu. V létě
téhož roku se Mongolové pokusili znovu o postup z Uher přes Rakousko na západ. Byli však
odraženi Fridrichem Babenberským u vídeňského Nového Města a museli ustoupit. Když
proti nim vyjelo velké křesťanské vojsko, daly se tyto loupeživé tlupy na útěk a již se vícekrát
nevrátily. Rusko však zůstalo dalších dvě stě let pod jejich nadvládou. V době mongolských
nájezdů se země vylidnila. Z nešťastných obyvatel zbyli pouze ti, kterým se podařilo se před
barbary schovat v horách a roklích. Po odtažení těchto hrozných nepřátel byla zoufalým
obyvatelům dopřána jen krátká doba míru, neboť jen co začal pod pečlivým panováním
Přemyslovců pulzovat nový život, podnítil spor o knížectví Rakouské, který dopadl ve
prospěch Otakara, několik polských knížat, aby v roce 1253 vpadla na Opavsko a zpustošila
ho ohněm a mečem.
-51Po té, co se jim nezdařilo dobýt Opavu a Hlubčice, se polská knížata vrátila po bezmála
sedmidenním tažení přes Opavu a Odru zpět. Šťastná byla až doba vlády Otakara II., který
usedl na trůn 22. září 1253. Tento mocný český král se horlivě a poctivě snažil přivést své
země opět k rozkvětu. Především směřoval své úsilí k tomu, aby země zpustošené válkami
opět osídlil a to hustěji a vhodněji než dříve. A proto povolal německé kolonisty. (V poslední
době poukazuje profesor Berthold Bretholz z Brna ve své knize „Dějiny Čech a Moravy“ na
to, že tradiční názor na osidlování Čech a Moravy Přemyslovci na základě dokumentů
dokázat nelze a vyvozuje z toho, že německé obyvatelstvo zde muselo zůstat jako potomstvo
Markomanů a Kvádů. Postoj mnohých českých učenců, kteří chaoticky a osobně útočí na
historika Bretholze, podporuje domněnku, že nejsou schopni tato tvrzení věcně vyvrátit.
Již Otakar I. (1197 – 1230) a jeho bratr markrabě Vladislav Jindřich (1197-1222), stejně tak
Václav (1230-1253) nechávali osidlovat hraniční oblasti Němci. Největší příznivec německé
kolonizace v Sudetech byl ovšem král Otakar II. a jeho velmi výkonný státní ministr, biskup
Bruno z Olomouce, rozený hrabě ze Šaumburka. Stejně jako biskupství byly pro kolonizaci
zapálené kláštery a zemská šlechta.
-52Osídlení země podporovaly mezi kláštery hlavně Rajhrad a Hradisko u Olomouce a mezi
šlechtou především páni z Kravař blízcí královské rodině. Profesor Anton Rolleder ve svém
pojednání „Páni z Kravař“ (časopis Spolku pro dějiny Moravy a Slezska, ročník 1898, strana
44) píše, že se otec Beneše II. z Benešova na hradě Branice jménem Vok I. z Benešova
vyznamenal při obraně před Tatary a stejně jako např. Šternberkové, dostal rozlehlou, ale
zpustošenou zem, aby ji obsadil osadníky a znovu v ní obnovil kulturu. Bylo mu zřejmě
přiděleno území kolem cesty mezi Opavou a Bruntálem, jež bylo později v majetku jeho syna
Beneše II., kterému byla svěřena ochrana nově postaveného knížecího hradu Lobenštejn,
dříve Cvilín.
Obvyklý postup zakládání vesnic, tržišť a menších měst byl všude stejný: Pán, který chtěl své
panství a půdu nově osídlit, nebo přebudovat svou vesnici, aby byla užitečnější a přinášela mu
vyšší zisk, si musel obstarat povolení k osídlení od zemského pána, či biskupa, pokud se
jednalo o odvod desátků církvi. Když se tak stalo, spojil se majitel pozemků s takzvaným
lokátorem. Lokátoři byli zámožní podnikatelé, kteří se zabývali novým osídlením. Pokud byl
majitel s lokátorem zajedno, uzavřela se smlouva, lokační listina, ve které byla přesně
vyměřena a určena rozloha zakládané vesnice.
-53Lokátor se v ní zavazoval k tomu, že jemu svěřené pozemky obsadí osadníky. Z jakých
oblastí je přivede, byla zcela jeho věc, v každém případě to bylo především z přelidněných
oblastí Německa, jejichž obyvatelé byli známí tím, že se chtěli vystěhovat. Někdy nové
obyvatele přivedl i přímo ze svého domova. Za založení vesnice se obvykle stal lokátor
rychtářem a měl nárok na třetinu soudních pokut, svobodné lány a každý 7. nebo 10. nájemní
lán, na základě domluvy případně i mlýn, kovárnu, pekárnu, řeznictví nebo ševcovství, často
také hospodu (krčmu). Samotní osidlovatelé byli osvobozeni na 10 až 20 let od veškerých
poplatků. Po uplynutí této doby museli panství platit za každý lán takzvaný dědičný poplatek
(obvykle marku stříbra) a také biskupský desátek a přispívat na udržování mostů a cest.
3. července 1318 za Mikuláše (syna Otakara II.) bylo Opavsko povýšeno na samostatné
knížectví, které dostal v léno jeho stejnojmenný syn Mikuláš II. od krále Jana (1310-1346).
Tímto bylo odděleno Opavsko od Moravy a podřízeno přímo Koruně České. Moravská práva
a zvyklosti však zůstaly poddaným zachovány, moravské zemské právo mělo být zaručeno
stavům navzdory novému postavení země.
Po smrti Mikuláše II., který byl znamenitým knížetem, pod nímž zem vzkvétala, byli zletilí
jen jeho dva starší synové Jan I. a Mikuláš III.
-54První a jediný syn Anny, dědičky Přemysla z Ratiboře, získal v léno 30. ledna od krále Karla
knížectví Ratiboř, stejně jako před ním jeho strýc Leško.
Opavsko pak mělo připadnout Mikulášovi III. a jeho ještě nezletilým bratrům, protože si však
Opavsko nárokoval mimo nich i jejich strýc Václav, otcův bratr, došlo ke sporu, který král
Karel rozhodl 28. února 1367 tak, že Mikuláš III. získal jednu čtvrtinu Opavska a jeho bratři
Jan, Václav a Přemysl zbylé tři čtvrtiny. Na příkaz krále Karla byla zajištěna strýci knížeti
Václavu renta ve výši 200 Marek, kterou museli zaplatit všichni čtyři bratři každý rok.
Jan I., který jako opatrovník nezletilých bratrů Václava a Přemysla spravoval i jejich podíl,
měl na Opavsku rozhodující převahu. Proti jeho váženosti byl Mikuláš I. zcela v pozadí.
Mikuláš nakonec opustil zemi a předal ji do správy svému strýci, knížeti Konrádovi II.
Olešnickému. Mezitím Václav a Přemysl odrostli Janovu opatrovnictví a požadovali vydání
otcova dědictví. Protože se v tu dobu objevil i Mikuláš, který byl několik let nezvěstný,
přistoupilo se za účasti důvěrníků k rozdělení země. Na příkaz knížecích bratří se vévodství
Opavsko rozdělilo 18. dubna 1377 na dvě části. Severozápadní část s městy Krnovem,
Bruntálem, Hlubčicemi, Zlatými Horami a Nowou Cerkwií a hrady Fürstenwalde a
Edelštejnem připadla Janovi a Mikulášovi, jihovýchodní část s městy Opavou, Hlučín, Fulnek
a pevností Landek dostali Přemysl a Václav. Po třech dnech 21. dubna byla prvně jmenovaná
polovina rozdělena na dvě části se sídly Edelštejn a Fürstenwalde.
-55Tím získal Jan I. města Krnov a Bruntál s rezidenčním zámkem Fürstenwalde. K tomu patřil
mimo mnoha obcí Hlučínska i Krotendorf (část Krnova), Brantice, Úblo, Benešov, Leskovec,
Jelení, Zátor, Sosnová, Býkov, Dubnice, Krásné Loučky, Úvalno, Radim, Větřkovice,
Markvartice, Rudná a Světlá. Po smrti Mikuláše III. připadlo jeho území Přemyslovi a od té
doby se zde nachází pouze knížectví Opavské a Krnovské.
Jan II. prodal a zastavil svou zemi Ladislavovi, knížeti z Opolí. Ten ji prodal 1390 za 11 200
žoků grošů markraběti Joštovi Moravskému. Po jeho smrti 1411 připadlo území králi
Václavovi IV. (1378-1419), později jeho bratru, císaři Zikmundovi. Poslední ho zastavil
Ludvíkovi Břežskému. 1422 se ovšem jako majitel Krnovska objevuje vévoda z Ratiboře
Jan II. Jeho synové Mikuláš a Václav si v roce 1437 svůj majetek rozdělili na polovinu.
Václav získal knížectví Ratiboř, zatímco knížeti Mikulášovi V. zůstalo v držení Krnovsko a
Bruntálsko. Během jeho panování proběhly husitské války. Husité vpadli do obou knížectví
v roce 1427 a zpustošili je. Dějiny praví, že táhli od Zátoru, dle toho tedy museli být i
v našem údolí. Pavel ze Zátoru získal Zátor a Loučky v roce 1431 a sloužil 6 let v družině
knížat Mikuláše a Václava v době, kdy si dělili území Krnovska a Ratiboře. Jeho potomci též
rozšiřovali svěřený majetek, neboť v roce 1451 na sebe Bohuš Krištof a Jan ze Zátora
převedli i vesnici Heřminovy (z hradu Zátor od Julia Clebana).
-56V 11. a 12. století vedla obchodní stezka z Olomouce přes Bruntál, Zátor do Krnova a odtud
do Polska. Vypadá to, že se velmi brzy mezi živnostmi rozšířily tkalcovny lnu a kerpu (drelu),
neboť Jan I., pravnuk Otakara II., povolil 1378 městu Krnovu založení bělidla a slavnostně
slíbil, že ani on, ani nikdo jiný na území Krnova, na vesnicích nebo jinde nesmí zřídit bělidlo,
které by mohlo tomuto škodit.
Krnov do vymření Přemyslovců 1524
Až do roku 1377 měl Krnov a Opava stejné osudy, neboť patřily jednomu knížeti, poměry se
však změnily ve výše uvedeném roce, kdy došlo k rozdělení Opavska, a Krnov se stal
samostatným knížectvím.
Když si Češi po smrti krále Jiřího z Poděbrad zvolili za nástupce polského prince Vladislava,
mnohá slezská knížata se odklonila od krále Matyáše Korvína Uherského. Ten získal horní
Slezsko ve válce proti Jiřímu z Poděbrad, a proto mu byla slezská knížata zavázána slibem
věrnosti. Aby je ztrestal, vytáhl Matyáš od Olomouce na Slezsko. Se svým vojskem přišel i do
našeho knížectví, oblehl Albrechtice, 1474 dobyl hořící Krnov a zajmul knížete. Byl to
poslední přemyslovský kníže u nás.
-57Matyáš, nyní pán země, (1474-1490) se snažil pomoci městu od zla vytrpěného za války.
Potvrdil městu všechna privilegia a svobody a nechal obnovit všechny listiny, které zničil
požár. O své nástupce se postaral tak, že slíbil Barboře, sestře vyhnaného knížete Jana, že po
jeho smrti knížectví připadne jí. Po smrti krále 1490 ji občané uznali za právoplatnou
vládkyni a předali jí a jejímu manželovi město a zámek.
Vladislav, nástupce krále Matyáše, však knížectví považoval za léno bez dědice a předal ho
v roce 1493 zasloužilému kancléři Janu ze Šelenburku. Jak to vypadá, dohodla se Barbora se
Šelenburkem na tom, že po její smrti připadne území jeho rodině. Tuto domněnku dokládá i
to, že jediná dcera Barbory byla provdána za Jiřího, syna Jana ze Šelenburku, který ještě za
života své tchyně dostal 22. května 1506 v léno Krnovsko. Po její smrti 1510 se Jiří ze
Šelenburku stal jediným pánem země.
V roce 1524 v pátek po svátku svatého Urbana prodal Jiří ze Šelenburku, po kterém se
nějakou dobu hrad Lobenštejn jmenoval Šelenburk, Krnovské knížectví s městy a vesnicemi
za obnos 58 900 uherských zlatých markraběti Jiřímu Braniborsko-Ansbašskému z rodu
franských Hohenzollerů. Listina, která byla na převod vystavena, jmenuje následující obce
patřící ke knížectví: „zámek a vesnice Cvilín (Šelenburg, Lobenštějn), města Krnov a
Hlubčice a městečko Benešov, dále Úblo, Brumovice, Holasovice,
-58Pilšč, Blížčice, Krasov, Leskovec, Pomawitz, Dobischdorf, Dubnice, Zawiszyce, neobydlené
vesnice Rowne, Markvartice, Heřminovy a Skrzynka, dále pak městečko Bavorov a vesnice
Dilichan, Sucha Psina a Wódka“ (Krnovský zámecký archiv č. 12). Bruntál připadl šlechtě
z Vrbna.
Z této listiny můžeme usuzovat, že obce popsané jako neobydlené, mezi nimi i Heřminovy,
musely vzniknout již dříve, (neboť, jak již bylo zmíněno, Heřminovy získali už v roce 1251
pánové ze Zátora), zůstaly však ještě pusté, neosídlené a bez dopravních cest. Markrabě Jiří,
jejž současníci líčí jako spravedlivého, laskavého a charakterního knížete, ustanovil 1543 za
svého zástupce syna Jiřího Bedřicha. Za pětiletého Jiřího Bedřicha spravovala jeho záležitosti
opatrovnická vláda. Když se sám dostal k vládě, byl jedním z nejznamenitějších knížat a jeho
země patřila k nejlépe vedeným oblastem Slezska. Zemřel 26. dubna 1603. S jeho smrtí
zmizela francká linie Hohenzollerů. Aby však Hohenzollerům zajistil nástupnictví, vystavil
před svou smrtí listinu, dle níž mělo Krnovsko po jeho smrti připadnout jako dar kurfiřtovi
Jáchymu Bedřichu z Braniborska. Ten Krnovsko předal svému druhému synu Janu Jiřímu
v roce 1606, který miloval přepych a usídlil se v Krnově. Jako velký milovník koní se velmi
pečlivě věnoval zušlechtění jejich rasy. Zvětšil své stáje a výběhy hřebců a klisen nad
heřminovskou komorou a kunovskou pilou, k čemuž mu město Krnov poskytlo 29. listopadu
1619 vlastní kus země u lichnovského lesa,
-59takzvanou Volskou louku (tato oblast v Nových Heřminovech se jmenuje Volská louka
dodnes), za což mu bez poplatku přenechal kus lesa u hranice Hošťálkovů proti Ježníku
v kopcích nad Širokou Nivou (Spazierova sbírka listin).
Městští řezníci totiž používali pozemek u lichnovského lesa pro pastvu jatečního dobytka, za
niž odváděli městu resp. nemocnici poplatek. Aby řezníci mohli pást svůj dobytek mimo
město, dostalo město louku (Pastwiese) u Široké Nivy na Opavě. Mimo to povolil kníže těžbu
dřeva v okolních horách pro stavbu nových stájí pro dobytek.
V době Otakara II. přišli do země Frankové, kteří již od pradávné doby pěstovali a zručně
tkali len a toto řemeslo přinesli i do našeho kraje. To, že se obyvatelé Krnova zabývali ve 14.
století především zpracováním lnu, dokládá i založení bělidla v roce 1379.
I když byl tento podnik privilegiem měst, zakořenil se při stoupající poptávce bezesporu i
v obcích, což dokazují mnohá dřívější bělidla a tkalci našeho kraje. Zdá se, že se zde len i
pěstoval. Pěstování lnu a tkalcovství dnes již téměř zmizelo.
Třicetiletá válka přinesla také Krnovskému knížectví známá válečná utrpení. Protože
Braniboři byli nadšení protestanti, snažili se Lutherovo učení rozšířit ve městech i na vesnici.
Do země během války opakovaně přicházely knížecí a císařské oddíly, které požadovaly při
obléhání a průjezdech kontribuce, až lid zchudl a živnosti se úplně zastavily.
-60Obrovské zdražení v roce 1622 mělo za následek hladomor.
Císař Ferdinand II. udělil Opavsko v léno již roku 1614 knížeti Karlu Lichtenštejnskému.
15. března 1622 zabavil Ferdinand Krnovské knížectví jako uvolněné léno Koruně české a
svěřil ho Karlovi Lichtenštejnskému za věrné služby. Karel Lichtenštejnský zemřel již 1627 a
knížectví zanechal svému nezletilému synovi Karlovi Eusebiovi, který byl v opatrovnictví
knížete Maxmiliána a Gundakara Lichtenštejnských.
Většinové evangelické obyvatelstvo bylo za Ferdinanda II. za pomoci Lichtenštejnů násilně
přivedeno ke katolictví.
Kvůli přetrvávajícímu ležení císařských oddílů byla země natolik vysátá, že v mnohých
rodinách nebylo k nalezení ani sousto chleba. Prosby a nářky nenacházely sluchu. Pozdější
stížnosti dokazují, že obyvatelům byl vyhnán dobytek ze stájí, že vojáci vesnicím brali vysoké
sumy peněz a oves, takže mnozí museli prodat svůj dobytek, obilí, semena a samotnou setbu
na poli.
Protože ani později nebylo Krnovsko ušetřeno tažení vojsk a setrvávání větších i menších
oddílů, dostala se tato zemička až na samý kraj zkázy. Kvůli neutuchajícímu trápení ohnuti,
zlomeni věčnou nouzí a bídou založili mnozí ve své beznaději ruce do klína, protože věděli,
že plody jejich země nezrají pro ně, že to, co těžce vypěstovali, nebude pro ně, ale pro vojsko
lačnící po kořisti.
-61Mnoho poddaných uteklo ze strachu před vojskem do lesů, mnozí na cestách na vlastní pěst
loupili, takže si už nikdo nebyl jistý svým životem. Ale kalich trpkosti ještě stále nebyl
vyprázdněn. V poslední části třicetileté války vstoupili na půdu knížectví Švédové. Údajně
přišli jako ochránci evangelické víry. Samotní ochránci se však brzy stali trýzniteli.
Mír sice nastal 1648, ale jeho požehnání ještě dlouho nepřicházelo na trápící se lid, neboť ani
císař ani říšští stavové nespěchali, aby byly splněny jejich podmínky a tím dali Švédům
příležitost žít ještě déle na náklady Německa a Rakouska. Teprve 26. června 1650 došlo mezi
císařem a Švédy ke konečnému a slavnostnímu ujednání. Protože Švédové drželi až do této
doby nabytá území v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, k nimž patřilo i Krnovsko, byli
obyvatelé od svých trýznitelů osvobozeni až 21. července 1650.
Poměry po třicetileté válce
Protireformace
Po odchodu Švédů přistoupil kníže Karel Eusebius velmi rozhodně k vymýcení
protestantismu na Krnovsku, k čemuž ho stále znovu povzbuzoval olomoucký biskup a
v čemž ho podporovali Jezuité z Opavy. Když se ale ukázalo, že horlivá učení a kázaní
Jezuitů nemají úspěch, přikročilo se k násilným opatřením.
-62Sám císař Ferdinand III. nařídil vyhoštění evangelických kazatelů a učitelů a vydal nařízení,
že všichni protestanti musí během šesti měsíců přestoupit ke katolictví, nebo se vystěhovat.
Mnozí obyvatelé, věrni svému přesvědčení, odešli. Protestantismus se udržel déle na venkově
než ve městech. Působili tu takzvaní lesní kazatelé, kteří posilovali vesničany ve víře jejich
otců. Existovali mistři, kteří předčítali postilu (knihu nebo sbírku kázání) v odlehlých
chatrčích nebo na skrytých místech. Tlak, který ležel na obyvatelích, je často přinutil odejít ze
svých domovů a utéci přes hranice, což vedlo k takovému vylidnění, že císař Leopold na
základě stížností zemských stavů zrušil tvrdé donucovací prostředky při rekatolizaci obyvatel.
Během tureckých válek, povstání v Uhrách a Slezských válek Krnovské knížectví opět velmi
trpělo kvůli vojenským tažením.
-63Ze starých listin
Od c. k. okresního úřadu
Komorní purkrabský úřad jako patron a vrchnost obce Heřminovy se musí postarat o novou
výstavbu zdejší školy z následujících důvodů.
Při schůzi komise 12. a 13. listopadu minulého roku uznal sám vrchní zastupitel, že je nutné
vystavět novou školu, protože nelze, aby děti této obce docházely do školy jinam a to částečně
kvůli vzdálenosti a částečně kvůli jednotlivým letním či zimním povinnostem.
Díky jeho vystoupení si může obec Heřminovy na základě 17. odstavce nového školního
zákoníku nárokovat řádnou školu. Kvůli místním poměrům je totiž vyloučeno, aby děti
chodily do školy v Zátoře. Počet dětí školního věku v obci Heřminovy byl spočten na 78.
Dvorský dekret z 24. března 1785, zmiňovaný zastupitelem, nemůže osvobodit patrona a
vrchnost od stavby školy v Heřminovech, protože dvorský dekret z 19. října 1787 výslovně
stanovuje, že povinnost přispět na školní budovu plyne z role patrona a práva na obsazení
fary, takže se vztahuje přímo na patrona fary. Z toho nevyplývá žádný nový ani zvláštní
patronát nad školou, který by mohl být zamítnut. Ten, jemuž náleží právo výběru faráře, je
zavázán všude tam, kde platí jeho právo poskytnout školní příspěvek vyměřený patronovi.
Podle okresních předpisů je výstavba školy nezbytná.
-64Není ani možné zohlednit další námitku pana zastupitele, že Heřminovy patří pod zátorskou
faru a proto by tam měly chodit děti i do školy.
Více jak 30 let byla provozována škola v Heřminovech na vlastní náklady obce. Vrchnost
nikdy nepřispívala ani na školu, ani na plat soukromého učitele a ani na nájem třídy. Během
jednání komise se prokázalo, že škola v Zátoru není dostatečně velká, takže by musela být
rozšířena na náklady patrona tak, aby mohla přijmout děti obou obcí. Zatím nemůže císařský
okresní úřad z policejních důvodů povolit rozšíření školy a docházku do ní. Obec Heřminovy
byla připravena zaplatit za nájem třídy, čímž vrchnosti nevznikly žádné náklady na vzdělávání
mládeže těchto obcí. Tím si obec uložila povinnost stavby a údržby školy, a protože není
k dispozici zpětná výplata financí, byla by obec pro svou ochotu a připravenost potrestána.
Dosud tedy obec zbavovala vrchnost nákladů. Využívala tehdejší najatou třídu, do ní však
nemůže přijmout současný počet dětí. Větší nájemní místnost se nenašla, a proto musí být
zřízena patronem, vrchností a obecní radou.
-65Dodatečně komorním purkrabským úřadem poskytnuté nařízení okresního úřadu z 3. února
1789 číslo 387 nemůže zbavit vrchnost a patrona povinnosti přispět na výstavbu školy,
protože se toto rozhodnutí vztahuje pouze na speciální případ a není možné ho použít jako
obecný zákon. Nový školní kodex totiž ruší všechna dřívější nařízení.
Komorní purkrabský úřad musí přistoupit k takovým opatřením, aby se s výstavbou školy
mohlo začít co nejdříve, nebo podat během 14 dní od obdržení tohoto nařízení na okresní úřad
odvolání k vysokému guberniu.
Opava, 8. března 1811
Ernst von Muckusch
Krnovskému komornímu purkrabskému úřadu
0
Výše uvedené rozhodnutí bude sděleno hl. školnímu inspektorovi.
Opava 8. března 1811
Floriánu Schilderovi, děkanovi a školnímu inspektorovi v Krnově
-66Č. 323
Vysoký zemský úřad oznámil výnosem z 28. minulého měsíce číslo 13 276 nejvyšší
rozhodnutí studijní dvorské komise uvedené níže. Na základě nejvyššího rozhodnutí studijní
komise ze 4. dubna minulého roku byl vydán nejvyšší dekret 17. dubna minulého roku,
týkající se zajištění vyučování náboženství na triviálních školách. Zčásti kvůli velké
vzdálenosti od fary a farní školy, zčásti kvůli špatným cestám, je nutné zřizovat nové obecné
školy, v nich je však nutné přednostně zajistit předepsanou výuku náboženství v souladu
s ordinariátem. Je potřeba, aby se obce dohodly s duchovním, který bude náboženství ve
školách učit. Tam, kde je farář sám, nemocný nebo pokročilého věku, nebo jeho příjmy mu
nedovolují, aby sám choval koně, nebo si je mohl najmout pro sebe nebo pro kaplana, musí
obce alespoň v zimě nebo při nepříznivém počasí duchovního vyzvednout vozem. V neděli
však musí učitel odvést nejstarší žáky na katechizmus na farní školu, po němž je musí zase
doprovodit domů. Proto musí obce, v nichž se vyskytují výše uvedené případy, a na něž se
dosud tato povinnost nevztahovala, nebo ji nevykonávaly, převoz po dohodě s ordinariátem
zajistit. Z toho plyne, že na nově zřízených školách i na již existujících je nutné zajistit
náboženskou výuku ve smyslu tohoto nejvyššího rozhodnutí.
-67Toto nejvyšší rozhodnutí se dává na vědomost arcibiskupskému konsistoriu s připomínkou,
aby se zavedla náboženská výuka na triviálních středních školách, pokud tomu dosud nebylo
učiněno a v případech, kde by bylo potřeba zásahu místního úřadu, o tom napsat zprávu. Na
základě tohoto nejvyššího rozhodnutí je uloženo všem okresním školním dozorcům zajistit
toto nejvyšší nařízení a to jak na všech nově zřízených středních a pomocných školách, tak i
na školách již existujících, pokud si to vyžádá větší vzdálenost od fary nebo místní či
individuální potřeby. Hospodářské úřady musí zajistit, aby obce vysílaly povoz pro katecheta
dvakrát týdně, aby se mohl dostavit na střední školy. Pokud by se jedna či druhá obec nebo
kdokoli jiný postavil na odpor tomuto nařízení, je nutné o tom ihned podat hlášení. Tím však
není míněno, že tam, kde nutnost nařízení není zjevná, by měly být obce nově zatěžovány. O
nutnosti je potřeba rozhodnout velmi svědomitě. Jakmile v nějakém okrese nařízené zajištění
náboženské výuky nabude významu, požaduje se od pana školního inspektora zpráva, ve
kterých obcích, z jakého důvodu a za jakých podmínek je nařízení vykonáváno.
-68Rozhodnuto v Olomouci v arcibiskupské konsistoři 28. června 1824.
Historický popis školy v Heřminovech
Přestože dříve v obci Heřminovy nebyla škola, byl zde od pradávna učitel, který vyučoval ve
třídách najatých obcí. Tehdejší živobytí učiteli ovšem nedostačovalo, protože záleželo na
rodičích, zda budou děti do školy posílat, a také proto, že školné bylo dost nízké. Učitel
dostával výplatu pouze ze školného a za funkci obecního písaře.
Za časů nejblahoslavenějšího císaře Josefa II. byla zavedena dodnes přetrvávající obecná
škola a bylo přikázáno, že se všichni učitelé a tím i heřminovský musí v roce 1781 zúčastnit
kurzu pro učitele. Podle tohoto nejvyššího nařízení museli všichni rodiče posílat děti do školy.
Tehdejší okresní komisař podnikl v létě cestu po okrese, prohlédl si školu, byl zvýšen
učitelský plat a školné na 45 zlatých 48 krejcarů. Během této prohlídky se zjistilo, že zátorský
farní učitel pořádá koledu na Nový rok a Zelený čtvrtek, a to i v Heřminovech. Tyto kolední
průvody mu byly uvedeným c. k. komisařem odebrány a přiděleny učiteli místnímu.
Bez zřetele na toto nařízení se časem zátorský učitel ucházel o průvod na Zelený čtvrtek s
odůvodněním, že musí zapsat všechny farníky. Heřminovský učitel se o koledu zajímal jen
málo, protože měl svoje vlastní hospodářství a spokojil se pouze s průvodem na Nový rok, za
který dostal 4 zlaté. Jeho plat byl doplněn o 50 zlatých 12 krejcarů z c. k. fondu obecních škol
a později vylepšen 150 procentním příspěvkem, takže dnes dostává heřminovský učitel
z fondu roční plat 80 zlatých a 4 krejcary v mincích.
Pro výuku mládeže bylo však stále nutné, aby obec najímala příhodnou místnost uprostřed
vesnice, protože domy obyvatel byly rozptýleny daleko od sebe a učitelův dům se nacházel
v dolní části obce. Z toho důvodu bylo často žádáno o výstavbu školy. Sama obec na to byla
příliš chudá a neměla dostatek prostředků.
V roce 1810 naléhal Ferdinand Meyer na tehdejšího soudce kvůli výstavbě školy a dosáhl za
pomoci kněze Floriana Schildera, děkana a školního inspektora, toho, že se sem následujícího
roku dostavil komisař hrabě Auersperg. Den po návštěvě svolal místní soud a obecní
zastupitele na krnovské děkanství, aby sepsali protokol, ve kterém obec prohlásila, že zajistí
pro výstavbu školy zásobování a manuální práce.
Již v roce 1753 při rozdělování knížecího Mayerova dvora zajistila vrchnost parcelu pro
případ, kdyby se jednou stavěla škola.
-70K ní vrchnost darovala obci kousek pole a louky. Po smrti tehdejšího rychtáře byl tento dobře
míněný úmysl zmařen radou Hansem Friedrichem Kittelem, který převzal vedení obce.
Tvrdil, že v obci nebude nikdy škola postavena, a proto pořízenou stavební parcelu prodal.
Obyvatelé střední části obce Heřminovy vlastnili pozemek o rozloze 78 čtverečných sáhů, na
kterém dříve stál jelení domek. Tento pozemek nabídli a darovali obci, pozemek byl
zaznamenán do protokolu jako stavební pozemek. A tak byla dnešní škola postavena Jeho
výsostí knížetem Lichtenštejnem v roce 1813 z pálených cihel a obec zajistila zásobování a
manuální práce.
Na vytápění získala škola od nejvyšší vrchnosti zdarma 6 sáhů dřeva z knížecích lesů, obec je
však musela porazit a přivézt.
Škola patřila a patří pod zátorskou farnost a nemá v rukou žádný zřizovací instrument.
Kvůli nemoci učitele je od 20. května 1835 při škole pomocník, který je živen na náklady
učitele. Přestože již minulý rok vysoký zemský úřad schválil k poskytnutí pomocníka z c. k.
fondu obecních škol na dobu života učitele, nedošlo dodnes k výkonu rozhodnutí.
Níže uvedení stvrzují svým podpisem, že byla tato pravdivá zpráva sepsána na základě
výpovědí čestných mužů a autentických zdrojů.
Heřminovy 12. prosince 1836
Ferdinand Nitsch
Učitel
Eduard Riedel
Pomocník
-71Č. 52867
Oběžník (vlevo německy, vpravo česky)
Od císařsko-královského slezského zemského gubernia
Nařízení k rozdělení konkurence u kostelních, farních a školních staveb
Dle dekretů vysoké dvorní kanceláře z 12. října 1846 a 22. listopadu 1847 číslo 33718 a
38567 rozšířila Jeho c. k. výsost nejvyšším rozhodnutím z 6. října 1846 ve spojitosti
s manuální a tažní prací u staveb kostelů, far a škol zásady, zaniklé v Čechách rozhodnutím
z 20. června 1840, též na Moravu a Slezsko. Tím nejmilostivěji se ukládá, že na Moravě a ve
Slezsku musí při manuálních a přepravních pracích u kostelů, farních a školních staveb
přispívat všichni občané v takové míře, v jaké podléhají dani z půdy, stavby nebo z dědictví.
Toto se vztahuje též na domkáře a pachtýře. Domkáři v případě, že nepatří do chudinského
stavu, musí odvádět polovinu poslední třídy daně z nemovitosti, oproti tomu mají pachtýři,
podle dekretu vysoké kanceláře z 22. tohoto měsíce č. 38567 přispívat na budovy kostelů, far
a škol v takové míře, v jaké podléhají jejich pachtýřské statky nebo vlastnictví dani
z pozemku nebo nemovitosti, kterou jsou povinni platit státní správě bez ohledu na zvláštní
smluvní podmínky mezi nimi a vrchností.
-72Ve městech Brně, Olomouci a Opavě bude za normu platit daň z nemovitosti.
Z povinnosti poskytnout manuální a tažní práce, obsadit své místo někým jiným, či dle výše
uvedené normy zaplatit reluici, budou vyňati: vlastníci panské půdy, všichni úředníci
zemského knížectví, měst a vrchnosti, duchovní, školní učitelé, zákonně osvobození od roboty
a chudina.
V této výjimce platí omezení, že vyňatí nevlastní mimo svou úřední dotaci žádné statky, nebo
nejsou účastni na živosti, která spadá pod dědičnou daň. Tažní a manuální práce je nutné
ocenit penězi a odevzdat dle povolené normy. Ti, kteří jsou k tomuto zavázáni, se mohou
rozhodnout, zda poskytnou hotovost nebo dělníky.
Touto prozíravostí je dodrženo právo, že poddaný nemá být nucen ke službě bez svého
souhlasu a službu může nahradit finančně.
-73Pokud ti, na které se vztahuje tato povinnost, chtějí svou službu poskytnout jiným způsobem a
nevznikne žádný spor, není nutné užívat měřítka daně.
Toto nevyšší rozhodnutí je nutné respektovat.
Brno, 30. listopadu 1847
Loepold, hrabě Lažanský
c. k. vicepresident gubernia
Anton, rytíř z Glumazky
c. k. dvorní rada
Andreas Mosetiz
c. k. moravsko slezský rada gubernia
V roce 1837 (od 1824 do 1837 nebyla nalezena žádná listina) ožívá spor kvůli poskytnutí
dopravy děkanovi, jak nám vypráví následující listiny.
Ctěný místní soude!
Tímto oznamuji ctěnému místnímu soudu, že titulu pana děkana byla nařízena a určena školní
vizitace v Heřminovech na 11. tohoto měsíce, tedy na nadcházející úterý. Protože v tento den
proběhne vizitace pouze heřminovské školy a ostatní obce k tomu nejsou zavázány, obracím
se na Vás, zda se chce sama obec Heřminovy ujmout příležitosti vyzvednout pana děkana,
nebo odsouhlasí, že má přijet na své náklady.
-74Žádám o písemnou zprávu do zítřka, abych mohl prokázat, že jsem nařízení a příkaz pana
děkana vykonal správně.
Zátor 8. července 1837
Florian Hanel
Farář
V listině z 9. 7. 1837 píše zátorský farář krnovskému děkanovi:
Nejvznešenější pane děkane,
obdržel jsem oznámení o vizitaci jak pro Heřminovy, tak pro Zátor, a oznámil ji farníkům v
radě. Vyskytla se však v této věci nepříjemnost. Od obce Zátor, která by vlastně měla být na
řadě se této příležitosti ujmout, jsem se dozvěděl, že žádost zamítají, protože přece nemůžou
být povinni platit školní vizitaci v Heřminovech, a to především, když v tento den bude
navštívena pouze heřminovská škola. Z toho důvodu to může být povinnost jedině
heřminovské obce, která ostatně protiprávně tuto povinnost dosud neplnila. Zkrátka nebudou
hostit děkana, dokud se obec Heřminovy nezapojí.
-75Na toto vyjádření mi nezbylo nic jiného, než oslovit obec Heřminovy, jejíž prohlášení
přikládám. Z něj Vaše vznešenost zjistí, že i oni se brání ujmout se této příležitosti. Sice ne
všichni, jak se mi doneslo k uším, dokonce se jeden nabídl, že Vaši vznešenost vyzvedne
bezplatně, což ovšem bylo zamítnuto. Kým, není těžké uhodnout.
Dávám toto Vaší vznešenosti na srozuměnou, abyste mohl zařídit vše nejnutnější.
S úctou Vaší Vznešenosti
Zátor 9. července 1837
Nejoddanější služebník
Florian Hanel
Farář
A/ 9. září 1837
Komorní purkrabský úřad
Obec Heřminovy vznáší poslušně námitku proti úřednímu nařízení ohledně vyzvednutí
děkana k vizitaci kostela v Zátoru 19. července tohoto roku.
Žadatelé jsou odkázáni na rozhodnutí s nařízením vydaná již 19. července tohoto roku pod
č. 1475, 1481 a 1482. Pokud nevznese pan děkan v Krnově během 8 dní námitku, bude
zahájeno po těchto 8 dnech nutné řízení.
-76Pan Johann Happek, děkan v Krnově, byl současně o tomto vyrozuměn.
Komorní purkrabský úřad Krnov, 10. listopadu 1837.
Pokorný
Purkrabí
Místnímu soudu v Heřminovech
Zamítá se zpráva obce Heřminovy, ve které chce dokázat svou nevinnu, že se nikdo z obce
nenabídl vyzvednout pana děkana na kanonickou a školní vizitaci, čemuž bylo zabráněno
druhou osobou, a zároveň se zamítá žádost o prozkoumání této věci. Pokud byl v obci
opravdu někdo, kdo by byl bezplatně vyzvedl děkana na kostelní a školní vizitaci přes
všechny zákonné povinnosti s jeho návštěvou, nechť mu to slouží navždy ke cti.
Purkrabský komorní úřad Krnov, 27. prosince 1839
Schallmayer
Purkrabí
Místnímu soudu v Heřminovech
-77Č. 2333 18. listopadu 1837
Komorní purkrabský úřad
Obec Heřminovy
Ve věci nákladů k vyzvednutí pana děkana do Zátoru
se odvolává proti rozhodnutí z 10. listopadu sub. č. 1846 s prosbou.
Odvolání se bere na vědomí, o čemž je vyrozuměna jak obec Heřminovy, tak pan děkan
v Krnově, první však s dodatkem, že se zde musí prokázat nejpozději za 8 dní výňatkem
z protokolu o dodání odvolání.
Komorní purkrabský úřad Krnov, 18. listopadu 1837
Pokorný Komorní purkrabí
Listina bez data a čísla
Mohlo přijít po rozhodnutí komorního purkrabského úřadu z 10. 11. 1837.
Proti požadavku pana faráře musíme namítnout následující: za prvé, obyvatelé obce nikdy
nevyzvedávali duchovní k výuce náboženství nebo k návštěvám nemocných, přestože zde fara
existuje přes 200 let. Jestliže měl na to farář právo, pak už pozbylo platnosti.
Za druhé, dostává pan farář od obyvatel obce enormní sumu desátků, a proto každý farář se
díky desátkům stane velmi bohatým mužem, zároveň však obyvatelé chudnou. Tento rok
vybral pan farář na desátcích a příspěvcích více jak 3000 zlatých v mincích. Vůči občanům se
choval nanejvýš tvrdě. V Heřminovech nastala velká nezaměstnanost, čímž očividně vznikla
mezi obyvateli bída a chudoba, a to i kvůli odevzdávání desátků. I když jejich denní potravou
byl hlad a bída, pan farář se nikdy neuvolil poskytnout dobročinný dar stolového groše jako
podporu pro všechny chudé. Kvůli těmto enormním příjmům na desátcích a stolových groších
je pan farář dlužen si zajistit dopravu sám.
-78Za třetí, v obci Heřminovy není spřežení, zatímco pan farář, protože vlastní velké a pěkné
hospodářství, koně vždy choval a chovat musí. V Heřminovech jsou koně pouze dočasně, a ti
vyzvedávají pana faráře k návštěvám nemocných.
Za čtvrté, je již rozhodnuto, že pan farář nemá nárok na přepravu. Přikládáme opis tohoto
rozhodnutí.
U tak velkého hospodářství, jaké pan farář má, musí chovat koně. Pokud by se chtěl koní
zbavit, tak by to bylo pouze pro to, aby poškodil ostatní obce a nemusel jim vyhovět.
S požadavkem pana faráře nelze souhlasit ani proto, že on zbohatl a občané z větší části
zchudli. U samotných sedláků panuje velká bída, domkáři jsou úplní žebráci.
Bez podpisu
Opis B ve věci dopravy děkana
1884/156
Od krajského úřadu
Podle nevyššího rozhodnutí z 20. dubna 1830 č. 3640 z 26. února minulého roku má školní
krajský dozorce dostat od každé školy poplatek za vizitaci ve výši 3 zlatých, ve kterém
samozřejmě nejsou zahrnuty náklady na dopravu. Z toho samo sebou vyplývá, že dotyčné
obce musí zajistit bezplatně dopravu pro vyzvednutí pana školního okresního dozorce.
V tomto případě tedy nemá obec Heřminovy žádný důvod k tomu, aby odmítla zajistit povoz
k vyzvednutí pana okresního dozorce k vizitaci školy v Zátoře. Protože okolnost, že ho dosud
neposkytovala, a povinnost byla převedena na jiné obce patřící k této škole, nemůže tuto obec
zbavit jí příslušející povinnosti.
-79Je nutné tedy potvrzením úředního rozhodnutí z 10. listopadu 1837 č. 1846 zamítnout
odvolání obce Heřminovy z 27. listopadu minulého roku a to i proto, že bylo prokázáno, že
obec koňské spřežení vlastní.
Přílohy tímto vyřízeného oznámení z 22. prosince 1837 č. 2495 a 15. února tohoto roku
č. 310, stejně jako přílohy odvolání následují k dalšímu využití.
Opava 20. dubna 1838
Soudce m/p
Obvodnímu úřadu v Krnově
č. 826/pol
Níže uvedený opis vyhlášky císařského okresního úřadu se dává na vědomost obcím Loučky,
Zátor, Čaková a Heřminovy a zároveň o tom bude vyrozuměn i pan děkan v Krnově.
Komorní purkrabský úřad v Krnově 30. dubna 1838
Pokorný
Komorní purkrabí
Opis
Od c. k. okresního úřadu
Vysoký zemský úřad rozhodl dekretem z 30. listopadu 1838 č. 42987 o odvolání obce
Heřminovy proti rozhodnutí okresního úřadu z 20. dubna 1838 č. 1884 následující:
-80Podle vyhlášky gubernia, zakládající se na nejvyšších příkazech z 9. dubna 1803 č. 5239 pro
c. k. okresní úřad, jsou farníci obecně povinni poskytnout při kostelních vizitacích bezplatně
potřebné spřežení k vyzvednutí vizitujícího děkana.
Toto se vztahuje i na školní vizitace, protože poplatek za vizitaci uvolněný z církevních
zdrojů pro školního dozorce neposkytuje náhradu za dopravu.
Není důvod, aby se u obce Heřminovy při vyloučení zákonné nebo právní dohody udělila
výjimka z obecného pravidla, a proto je odvolání zamítnuto.
Podle toho musí komorní purkrabský úřad při vyřízení oznámeni z 15. února tohoto roku
č. 310 nařídit další kroky.
Přílohy oznámení a stížnosti budou následně vráceny.
Opava 20. prosince 1838
Rzehola
Krnovskému komornímu purkrabímu č. 235b
Výše uvedený opis rozhodnutí gubernia vyplývající z nařízení okresního úřadu z 20. prosince
1838 č. 15033 je poskytnut místnímu soudu v Heřminovech k náhledu a k vykonání, zároveň
o témž bude uvědomen děkan v Krnově.
Komorní purkrabský úřad Krnov 2. ledna 1839
Robert Schmidt
Úředník
-81-
Vaše c. k. Veličenstvo!
Obec Heřminovy, panství Krnov, obdržela dne 10. listopadu 1837 č. 1846 od úctyhodného
komorního purkrabského úřadu nařízení, aby zařídila povoz pro pana děkana z Krnova,
jakožto školnímu okresnímu dozorci při příležitosti vizitace v Zátoře.
Přes odvolání bylo toto nařízení potvrzeno c. k. okresním dekretem z 20. dubna 1838 č. 1884.
I další stížnost výše uvedené obce byla zamítnuta dekretem gubernia z 30. listopadu 1838
č. 42 987 sub. C a bylo shledáno, že obec dluží bezplatné spřežení pro vyzvednutí děkana ke
kanonické vizitaci.
Tím se však cítí obec Heřminovy poškozena a musí se obrátit v tísnivé situaci na Vaše c. k.
Veličenstvo se stížností, přičemž se opírá o následující důvody.
Obyvatelé Heřminov nejsou povinni poskytovat spřežení. Nezavazuje nás k tomu ani urbář,
ani zákon, a proto jsme za celou dobu existence Heřminov nikdy spřežení neposkytli a už
vůbec ne panu děkanovi pro vizitaci v Zátoře. Proto nám ani nyní nemůže být uložena
povinnost poskytovat spřežení, protože k tomu nevznikl žádný nový důvod.
Žádný zákon, a ani dekret gubernia z 9. dubna 1803 č. 5239, ani dvorský dekret z 26. února
1830 nás nezavazuje obci Zátoru vyzvedávat pana dozorce, když máme přece svoji vlastní
školu. Dvorský dekret z 26. února určuje pouze poplatek za vizitaci a dekret gubernia z 1803
pouze to, že musí být poslán povoz. Zákony však nestanovují, kdo má tuto službu poskytnout.
-82Toto musí být určeno v jiných zákonech a to v těch, které byly vydány ohledně tažní služby.
Na základě těchto zákonů ale nejsme povinni poskytnout tuto službu, a to ani smlouvou, ani
zákonně, a to především z toho důvodu, že žádné spřežení nemáme.
Tyto zákony určují pouze, že pan školní okresní dozorce má být vyzvednut, ale neukládají
tuto povinnost nám, ale tomu, kdo má spřežení a je zavázán ho poskytnout.
V celé vesnici nemáme jediné spřežení, protože tu neexistuje statek s ½ nebo ¼ lánu a proto
není důvod, aby někdo choval tažné koně.
Pokud lze v naší obci nalézt dočasně jednoho nebo vícero koní, tak je chová buď obchodník
s přízí, bělič, truhlář nebo mlynář, a to jen po tu dobu, kdy potřebuje na špatných horských
cestách odvézt přízi nebo mouku a obilí. Jakmile se stav cest zlepší, je možné náklad
přepravovat potahem krav nebo jinak, a koně se opět prodají. Těmto stranám však není
možné, a to ani v případě, že by koně chovali nastálo, uložit tažní povinnost, protože ta se
vztahuje na pozemek a ne na řemeslo, a proto ji není možné vymáhat po živnostech. A
především koně chovají pouze přechodně a v době, kdy má být poskytnut zápřah žádné koně
nemají.
U nás v obci nikdo jiný koňské spřežení nemá a tažní služba nespočívá na našich
domkářských pozemcích, proto nikdy nebyl zápřah od obce Heřminovy požadován a ani
nebyl poskytnut.
Tažní služba nám není uložena a při cestářských pracích poskytujeme jen manuální práce,
zatímco ostatní obce, které s námi vykonávají cestářské práce, zápřah mají a jsou povinny ho
poskytnout a to i dělají.
-83Při stavbách kostela, hřbitova, farních budov vykonáváme též pouze manuální práce, zatímco
ostatní obce spadající pod zátorskou faru, Loučky, Zátor a Čaková, poskytují i potah. Pokud
je to tento případ, pak od nás nemůže být vyžadováno žádné spřežení nebo služba, když se
koná vizitace našeho společného kostela včetně škol patřících k němu, nýbrž od ostatních
farních obcí, které jsou povinny tažní služby poskytovat. Manuální práce jsme v žádném
případě neodmítli, ale nemyslíme si, že bychom byli dlužni služby zápřahu.
Protože nemáme poskytovat ani tažní robotu, ani zápřah, ani jiné potahové služby, museli
bychom koně opatřit pouze pro pana děkana, nebo pro něj poslat krávy, a ani jedno není
možné. Z řečeného vyplývá, že rozhodně nejsme dlužni panu školnímu dozorci poskytnutí
spřežení, nýbrž ostatní obce spadající pod zátorskou faru, které mají povinnost zápřahu, a to o
to více, že si na to nestěžují a nás nechtějí zahrnout do poskytování tažních služeb
v konkurenci. Toto nařízení vyplynulo ze stížnosti pana děkana, který službu požadoval právě
od nás, a kterému jsme ji z dobrých důvodů odmítli poskytnout, ale ne ze stížností zátorských
obcí.
I kdyby si obce na toto stěžovaly, nic to nemění na našich právech a povinnostech, protože
našim domkářům nemůže být uložena nová povinnost a už vůbec ne povinnost tažní. Před 16
lety k nám byl omylem z Bruntálu poslán vyhoštěnec a bylo po nás požadováno, abychom ho
bezplatně dopravili dál, což jsme chtěli z dobré vůle udělat, a proto jsme museli zapřáhnout
voly. Když toto zjistily úřady, byli jsme opět osvobozeni od poskytnutí dopravy pro
vyhoštěnce a byla nám nabídnuta náhrada panem purkrabím Riedelem, který ještě žije
v Bruntále, a který včetně starších obyvatel vesnice o tom může poskytnout svědectví.
-84Pokud bychom byli dlužni poskytovat zápřah, pak by byl po nás požadován především
v časech nouze, např. v pruských a francouzských válkách, a nebylo by nám bývalo nabídnuto
odškodnění za dopravu zmíněného vyhoštěnce.
Dosud jsme nikdy neposkytli zápřah a nemůžeme si nechat ani uložit služby zápřahu ani pro
pana církevního dozorce, protože ji z důvodu nedostatku spřežení, žádné nemáme, a proto ho
nejsme dlužni ani v tomto případě.
Pokud nemusíme poskytovat zápřah při církevních vizitacích, pak jsme povinni ho poskytovat
o to méně při školních vizitacích v obci Zátoře a Heřminovech, protože naše děti chodí do
Zátora na školní vizitaci a my máme školu vlastní.
Školní vizitace v Zátoře nemá nic společného s Heřminovy, a proto nejsme ani povinni při ní
sloužit.
Pokud bychom tuto povinnost měli, pak by musely Heřminovy být v poddanství Zátora, což
nemůže být dokázáno a ani předpokládáno.
Z výše uvedeného vyplývá, že není správné a neexistuje žádný důvod, abychom byli
osvobozeni od služby zápřahu při zátorské vizitaci, když nám tažní služba není vůbec uložena
a z logiky věci nás k tomu nemůže zavázat ani tento zvláštní případ.
-85Neexistoval tedy žádný důvod, aby po nás byl požadován zápřah, protože se to ale v A a C
stalo, prosíme nejponíženěji Vaši c. k. Milost změnit rozhodnutí C tak, že nejsme dlužni
poskytnout spřežení panu děkanovi při školní a kostelní vizitaci v Zátoře.
Heřminovy 16. února 1839
Bez podpisu
Jeho c. k. Veličenstvo
Obec Heřminovy
Krnovské panství
Vrácen vysoký dekret gubernia z 30. listopadu 1838 č. kvůli uloženému bezplatnému
poskytnutí spřežení při školní vizitaci.
-86M. 1846 psáno 9. září 1837 K
Komorní purkrabský úřad
Obec Heřminovy vystupuje proti úřednímu nařízení ze dne 19. července tohoto roku týkající
se odvezení pana děkana na kostelní vizitaci do Zátoru.
Současná žádost je zamítnuta a žadatelé jsou odkázáni na rozhodnutí v této věci vydané 19.
června minulého roku č. 1481 a 1482 a je jim nařízeno, aby během osmi dní vyrovnali
všechny požadavky pana děkana v Krnově a tím se zprostili žaloby. Po uplynutí těchto 8 dní
by muselo být bez okolků zahájeno řízení k vymáhání nároků. Současně o tom byl zpraven
pan Jos. Happak, děkan v Krnově.
Krnov 10. 9. 1837
Pokorný m/p
Opis 15 korun razítko 13297/150
Od okresního úřadu
V otázce dvorské stížnosti obce Heřminovy z 16. února min. roku proti rozhodnutí gubernia
z 30. listopadu 1838 č. 42987, kvůli přistavení spřežení a vyzvednutí krnovského děkana a
školního okresního dozorce ke školní vizitaci, dává nejvyšší c. k. dvorní studijní komise se
souhlasem c. k. dvorní kanceláře z 31. srpna min. roku číslo 3590 na srozuměnou, že ani
z rozhodnutí z 26. února 1830, podle kterého má dostávat školní dozorce vizitační poplatek 3
zlaté v mincích za každou školu z církevního majetku a v případě prokázané platební
neschopnosti církve ze školního fondu, ani z jiného předpisu nevyplývá, že by školní obce
měly hradit spřežení pro školního dozorce, a proto k tomu nemůže být nucena ani obec
Heřminovy.
-87Uvedené obci je nutno nyní vydané nejvyšší rozhodnutí sdělit dekretem gubernia z 20. tohoto
měsíce č. 35051 s doložením přílohy s apozicí, že se touto listinou a potvrzením o přijetí musí
prokázat do 15. následujícího měsíce.
Přílohy oznámení z 22. prosince 1837 č. 2495 a 15. února 1838 č. 310 následují.
Opava 17. října 1839
Rzehola m/p
Krnovskému komornímu purkrabskému úřadu
Č. 1950
Místní soud v Heřminovech je zpraven o výše uvedeném nejvyšším dvorním rozhodnutí, jsou
mu vráceny přílohy stížností od 1 do 6 včetně, aby se podle toho mohl řídit.
Komorní purkrabský úřad Krnov 8. listopadu 1839
Jos. Schullmayer
Komorní purkrabí
Níže Heřminovskému místnímu soudu
Udání obce Heřminovy, ve kterém chce dokázat svou nevinu, že se nikdo z vesnice nenabídl
vyzvednout pana děkana k jeho kanonické a školní vizitaci, čemuž bylo zabráněno někým
druhým, a žádost o prověření tohoto tvrzení se zamítá, a dává se na srozuměnou, že pokud by
se opravdu našel ve vesnici někdo, kdo by chtěl přes všechny zákonné povinnosti bezplatně
vyzvednout pana děkana k vizitaci, pak by mu to mohlo sloužit pouze ke cti.
Komorní purkrabský úřad Krnov 27. prosince 1839
Schullmayer
Komorní purkrabí
-88Opis č. 803 pol
C. k. okresní úřad vyhlašuje dekretem z 29. dubna min. roku č. 3620 následující:
Ve smyslu nejvyššího rozhodnutí ze 4. dubna 1824 a dekretu gubernia z 28. května tohoto
roku č. 13276 nemusí obce, ve kterých se nachází filiální školy, vyzvedávat duchovního
k výuce náboženství, pokud vlastní spřežení.
Protože podle zprávy z 24. února min. roku č. 242 vlastní dočasně farář z Dolního Václavova
dva koně, nemůže být požadováno od obce Horní Václavov, aby vyzvedávala faráře nebo
jeho spolupracovníka a to právě v tom případě, jestliže chová koně.
Pokud farář v Dolním Václavově spřežení nemá, je obec povinna ho a jeho spolupracovníka
přepravit v předem domluvený den na výuku náboženství.
O tomto závěru stížnosti je obec Horní Václavov tímto vyrozuměna.
Nejvyšší úřad Bruntál 4. července 1842
Stellwag, nejvyšší úředník
Soudu v Horním Václavově
-89(30 Kr. razítko)
Veleslavné c.k. gubernium!
Rozhodnutím A z 12. října min. roku č. 2162 jsme byli předvoláni na heřminovské rychtářství
kvůli stanovení podmínek dopravy faráře a jeho spolupracovníka pro zajištění výuky
katechismu a křesťanství a rovněž návštěv nemocných.
Abychom nepřišli pozdě, sešli jsme se již v 9 hodin. Poté, co jsme čekali hodinu, obdrželi
jsme ústní pokyn, abychom se dostavili na zátorskou faru, kam jsme se bez prodlení vydali.
Bylo nám jedno, jestli se komise bude konat na heřminovském rychtářství nebo na zátorské
faře.
Když jsme dorazili a čekali asi hodinu a půl, bylo nám oznámeno, že máme přijít až
odpoledne ve tři hodiny, a v tento čas jsme se dostavili. Komisní řízení začalo mezi 3 a 4
hodinou odpolední. Bylo nám vytýkáno, že jsme dosud povoz neposkytovali a že se to musí
napravit. Na to jsme odpověděli, že bychom ho rádi nabídli, ale není to možné, protože žádný
povoz nemáme. Bylo totiž již několikrát rozhodnuto, aby v případě potřeby povoz poskytnul
farář, který sám na svém velkém hospodářství koně vlastní. Jako důkaz jsme předložili
rozhodnutí okresního úřadu z 29. dubna 1842 číslo 3620. Jen, co jsme toto namítli, veškerá
diskuze skončila. Spustil se křik a vyhrožovali nám, že budeme na místě zatčeni a vsazeni do
řetězů. Při jednání jsme tudíž byli vystavení nátlaku a jsme proto toho názoru, že toto komisní
řízení nemůže platit a musí být svoláno nové.
-90Není možné ani rozhodnout na základě protokolu. Nebyla totiž zajištěna nestrannost
především proto, že jsme nemohli hovořit, na rozdíl od duchovních, pana děkana z Krnova,
pana faráře a jeho spolupracovníka, kteří směli mluvit bez omezení. Též proto, že nám nebylo
poskytnuto k nahlédnutí a ani předneseno to, co duchovní do protokolu zaznamenali. Údaje
z protokolu tedy neznáme.
Protože jsme byli tak poníženi, zastal se nás pan komorní purkrabí, který nás obhajoval a
prohlásil nás za pilné a hodné osoby.
Proto prosíme:
Aby veleslavné c. k. gubernium zrušilo komisní řízení z 27. října, nařídilo nové a určilo, že
mu má předsedat jiný krajský komisař.
Heřminovy 4. listopadu 1847
/:rubrum:/
C. k. gubernium v Brně
Obec Heřminovy a Zátor na Krnovském panství si stěžují vlastní deputací na komisní řízení
konané 27. října a žádají o jeho zrušení.
- 912162 Oběžník A
Opavský c. k. okresní úřad svolává komisní šetření ve věci dopravy zátorského faráře na
výuku katechismu a náboženství na 27. října 1847 dopoledne v 10 hodin na heřminovské
rychtářství, kde mají místní soudy a deputace obcí Heřminovy a Čaková vyčkat na příjezd
komise.
Komorní úřad Krnov 11. 10. 1847
J. Horny m/p
Obec
Heřminovy: 16. října: Kindl m/p
Čaková:
15. října: rychtář
Krischker
rychtář
Od komorního úřadu
č. 216p
C. k. okresní úřad postupuje dekretem z 19. listopadu 1847 č. 16419 stížnost zátorského faráře
ohledně přistavení povozu pro rozličná úřední jednání v zájmu obce k první instanci.
Protože byla stížnost podána u nás, svolává se jednání na 15. března tohoto roku, ke kterému
se musí dostavit úřední soudce a zplnomocněná deputace.
Krnov 15. února 1848
J. Horny
Místnímu soudu v Heřminovech
-92Vaše Blahorodí!
Dopis pana ministra pro výuku z 16. minulého měsíce mě přiměl, abych na základě
přiloženého výnosu podrobil regulaci jak výběr, tak osvobození od školeného na hlavních
školách v Opavě, Krnově a Těšíně a na školách triviálních. Nechť Vaše Blahorodí o tom
obeznámí předsednictvo obcí a zároveň i pány školní dozorce, aby se tím mohli plně řídit.
S ohledem na nařízení, že chudinské komise udělují osvobození od školného přistěhovavším
se žákům pouze na základě chudinského vysvědčení, žádám Vaše Blahorodí, aby vyzvalo
místní předsednictva, aby se při udílení tohoto vysvědčení řídila školskou ústavou, podle níž
mají být osvobozeni pouze ti chudí, kteří opravdu dostávají podporu z chudobince, nebo by ji
dostávali, kdyby to bylo možné, a také ti domkáři, kteří své rodiny živí s velkými obtížemi.
Mělo by se též poukázat na to, že školné na hlavních a triviálních školách je vyměřeno velmi
nízké, a tedy rodiče, kteří nepatří k uvedené chudině, ho můžou bez problémů zaplatit.
Prosím Vás též o poučení, že v tomto osvědčení musí být uveden stav a obživa rodičů a
výslovně zde musí být uvedeno, že se osvědčení vystavuje pouze za účelem osvobození od
školného.
-93 Nechť přijme Vaše Blahorodí ujištění o mé naprosté úctě.
c. k. místodržitel
Kalchberg
c. k. panu okresnímu hejtmanu Johannu Theineru
Blahorodí
V Bruntále
č. 6588
O tomto jsou zpraveni páni obecní zastupitelé připojeným exemplářem, včetně dodatečného
oznámení z 24. listopadu min. roku č. 266 o tiskové chybě. Nařízení je nutno dodržovat a
vyrozumět o něm všechny strany a učitele.
C. k. okresní hejtmanství
Bruntál 6. prosince 1850
Rubrum.
Č. 1087 Sch. B.
/tištěný/ oběžník
Od zemského školského úřadu
Přestože se požadavky na školní a studijní fondy každým rokem navyšují a je nutné
poskytovat stále vyšší odvody ze státní pokladny, je dle dopisu pana ministra pro výuku velmi
zvláštní, že na základě spolehlivých údajů se na mnoha hlavních školách, jejichž personál je
živen z uvedených fondů, školné vybírá lehkomyslně a v poměrně malých částkách.
Především jsou vystavována vysvědčení o nemajetnosti školou povinných žáků nesvědomitě a
často jsou děti majetných rodičů od školného osvobozeny.
-94Nelze dovolit, aby jednotlivé obce, které jsou zvýhodněny už tím, že jejich školy jsou
provozovány částečně nebo zcela na veřejné náklady, se ještě z velké části osvobodily výše
uvedeným způsobem od odvodu školného.
V otázce výběru školného a určení, kdo smí rozhodnout o osvobození od školného, jsem byl
vyzván, abych stanovil taková nařízení, která budou splňovat podmínky ve smyslu §183
politické školské ústavy a budou odpovídat poměrům obce:
A. Výběr školného.
Neslučuje se s povoláním učitele, aby se zabýval výběrem školného, jak se tomu dělo
dosud na hlavních školách. Tím se totiž vytrácí i potřebná kontrola. Tato povinnost se
dle politické školské ústavy převádí na obec a to jak pro hlavní, tak triviální školy.
Obec má povinnost zajistit výběr školného bezplatně. Což je vcelku malý požadavek,
který školský fond vznáší tím právem, že je škola, odečte-li se nízké školné,
provozována na náklady školního fondu, zatímco u nižších obecných škol se obec,
jejíž zastupitelé jsou povinni vybírat školné též bezplatně, musí starat o správu sama.
Obec rozhodne, zda pověří výběrem školného obecního úředníka nebo někoho jiného.
Za jeho jednání však bude odpovědná. Jeho odměna, pokud obec shledá, že je nutná,
je též přenechána jí.
-95Výběr školného proběhne na základě seznamu žáků, kteří nejsou osvobozeni, o
osvobozených žácích bude řeč dále.
Školné se bude vybírat předem počátkem každého měsíce, u hlavních škol se bude
odvádět na daňovém úřadě, u škol triviálních učiteli.
Obecní představenstvo se domluví ohledně hlavní školy s hlavním školním
ředitelstvím a s učitelem ohledně školy triviální, zda se bude školné vybírat v
prostorách školy před vstupem do hodiny, nebo v obecních prostorách.
Každá platba školného se musí doložit a to nejlépe tiskopisem, na kterém bude
zaznamenán odvod školného průběžně, měsíc po měsíci. Uskutečněnou platbu musí
pokladník zaznamenat do pokladní knihy. Na konci každého měsíce musí ředitel, u
triviálních škol představenstvo, zkontrolovat odvod školného se seznamem dětí školou
povinných a dokladem o školní docházce a především poukázat na nedoplatky a
v případě nutnosti postoupit obecnímu předsednictvu za účelem exekučního
vymáhání.
Do čtyř týdnů po konci školního semestru musí pokladník předložit vyúčtování
školného místnímu představenstvu a zemskému školskému úřadu. Vyúčtování musí
být zdokumentováno patřičně vyhotovenými seznamy platících žáků a žáků od
školného osvobozených, pak saldovanými doklady o měsíčních odvodech a
stvrzenkou daňového úřadu.
-96U triviálních škol předloží pokladník vyúčtování obecnímu představenstvu.
B. Osvobození od školného
Rozhodnutí o osvobození od školného vydává chudinská komise podpořená ředitelem
školy, místním školním dozorcem a starostou nebo jeho zástupcem.
Protože podle § 180 politické školské ústavy mají být od školného osvobozeny pouze
děti chudiny, ustavuje se chudinská komise, která zná všechny chudé, a proto je
nejpovolanějším orgánem pro rozhodování o povinnosti či osvobození školné platit.
Komise se skládá dle předpisů z místního představenstva, místního duchovního,
pečovatelů o chudinu, takže především z osob, které mají rozhodovat dle § 183
politické školské ústavy o osvobození od školného.
Zasedání chudinské komise, během kterého se bude rozhodovat o osvobození od
školného, se musí účastnit ředitel hlavní školy kvůli školním financím, ale učitelé
přítomni být nesmí.
Jako podklad pro osvobození od školného má dle školského zákona (§ 183, 301, 342)
sloužit seznam školních dětí, který musí být sestaven na začátku školního roku všemi
učiteli a ředitelem.
Tento seznam musí mít vedle rubriky se jmény dětí a rodičů, rubriku pro uvedení
stavu a zaměstnání, pak rubriku pro platící a pro děti, které by měly být od školného
osvobozeny a též rubriku pro poznámky.
Tento seznam, nestane-li se tak dříve, bude nejpozději do 8 dní prvního školního
měsíce předán místnímu představenstvu, které bezodkladně svolá chudinskou komisi a
seznam jí předloží.
-97Chudinská komise seznam projde po třídách a označí do příslušné rubriky, které děti
budou od školného osvobozeny.
Při osvobozování od školného se komise musí přísně držet stanov § 181 politické
školské ústavy, dle které jsou mezi chudinu počítáni jen ti, kteří dostávají podporu
z chudinského ústavu, nebo by ji dostávali, pokud by to bylo v jeho možnostech.
Poslední bod se nesmí vykládat v příliš širokém smyslu. Vztahuje se pouze na ty
chudé, které si chudinská komise zaznamenala, že čekají na místo v chudinském
ústavu nebo by dostávali podporu v případě, že by ústav získal více financí.
Pro místní obyvatelstvo nestačí dosud běžné vysvědčení o chudobě, v případě, že se
tato ještě vydávají, nemusí je chudinská komise brát v potaz, protože jí můžou díky
přehledu o všech obyvatelích připadat jednostranná.
U přistěhovavších se obyvatel však je nutné toto vysvědčení zohlednit. Komise však
musí toto vysvědčení prověřit o to přísněji. Nesmí zohlednit taková, která nepocházejí
od příslušné místní chudinské komise, nejsou vyhotovena místním duchovním a
schválena místním představenstvem, nebo naopak vyhotovena představenstvem a
schválena duchovním, a pokud v nich není uveden stav a obživa rodičů. Komise musí
zohlednit, že na vesnici mají dle §81 politické školské ústavy nárok na osvobození od
školného pouze domkáři a tací, kteří živí své rodiny opravdu obtížně. Proto ti, kteří
k této třídě dle chudinského posudku nepatří, na osvobození nárok nemají. Ty, které
komise schválí, označí v patřičné rubrice seznamu s odvoláním na chudinský posudek,
který si vezme do úschovy.
-98Když komise dokončí úřední jednání o všech dětech, potvrdí toto všemi podepsanou
klauzulí připojenou k seznamu: „Přezkoušeno při zasedání (toho a toho měsíce) a
osvobození od školného stanoveno pouze pro skutečné chudé.“
Na to nechá vyhotovit v trojím provedení druhý seznam osvobozených dětí všech tříd
a ten bude též podepsán všemi členy chudinské komise. Jeden exemplář si ponechá ve
své úschově, druhý předá školnímu řediteli nebo místnímu školnímu dozorci, třetí pak
školnímu pokladníkovi, jemuž se předá i první seznam, podle kterého vybere školné
od každého, kdo je uveden v rubrice platících.
Oba seznamy předané pokladníku, jak bylo uvedeno výše, tvoří přílohu vyúčtování
školného.
Tento postup vstupuje v platnost ihned a zpětně se vztahuje na již započatý semestr.
Proto je nutné podrobit revizi již udělená osvobození.
Opava 9. listopadu 1890
Rak. Orlice
slezský místodržitel
Rubrum vně
Č. 92 8. ledna 1851
Dr. Josef Ritter z Kalchbergu
-99-
Od c. k. slezského školského úřadu N5
Došlé zprávy o školní docházce na obecných školách ve Slezsku jsou natolik
neuspokojující, že přiměly zemský školský úřad c. k. hejtmanství připomenout předpis
§ 177 politické školské ústavy a to co nejdůrazněji. Jako trest nedbalé školní docházky
platí, dokud nebude schválena žádná další právoplatná norma, uložení dvojnásobného
školného, a tento trest musí být vždy co nejpřísněji vymáhán.
A proto se nařizuje, že podle §178 politického školské ústavy musí místní duchovní na
konci každého měsíce předložit záznam o školní docházce mládeže okresnímu
hejtmanství, které má možnost v případech očividného zanedbávání docházky ihned
zakročit a trestat.
Opava 30. ledna 1851
Chold m/p
C. k. okresnímu hejtmanství v Bruntále N 1038/19
Pánům obecním zastupitelům se dává na vědomí tento vysoce vážený výnos s výzvou,
aby o něm uvědomili všechny obyvatele obce, kteří mají školou povinné děti, a kladli
jim na srdce nejen nepříznivé důsledky zanedbání školní docházky jejich dětí, ale též
aby je vyrozuměli o značných trestech v případě nedodržení zákonného nařízení a aby
je upozornili na to, že hejtmanství bude tresty vymáhat všemi dostupnými prostředky.
-100Konečně je nutno jim vysvětlit, že polovina určeného dvojnásobného školného je
určena do státní pokladny, je ji však nutné předložit na tomto c. k. hejtmanství
k dalšímu postoupení na zemský školský úřad.
C. k. okresní hejtmanství
Bruntál 28. února 1851
Theiner
p. 7. května 1851
Č. 170
Opis Č. 672/Sch
Od c.k. slezského zemského školského úřadu
Vyskytly se případy, že rodiče nechali vystoupit své děti ze školy bezprostředně po
tom, co dovršily dvanácti let, a to těsně před zkouškami. Aby se v budoucnu zamezilo
takovému jednání, které odporuje zájmu vyučování, rodičovské povinnosti a duchu
zákona, ukládá se c. k. okresnímu hejtmanství, aby připomnělo všem obcím okresům,
že je nutné dodržovat § 206 pol. školské ústavy v jeho plném rozsahu, totiž:
a/ dětem, které začaly navštěvovat školu v šesti letech, a proto dovrší dvanáctý rok
během povinné školní docházky před koncem školního roku a dětem, které dosáhnou
dvanácti let, i když do školy nastoupily ve správném věku, je povoleno ukončení
docházky pouze po složení zkoušky. Protože ukončení docházky závisí v každém
případě na úspěšném vykonání zkoušky, nařizuje c. k. školský úřad, že konečná
zkouška musí být vykonána s patřičnou přísností a v patřičném rozsahu, aby se mohlo
s jistotou zjistit, zda žáci zvládli během docházky předepsané penzum vědomostí či
ne.
-101V případě, že je výsledek zkoušky nepříznivý, musí tyto děti navštěvovat vyučování i
po dvanáctém roku a to tak dlouho, než vykonají zkoušku s požadovaným úspěchem.
Očekává se, že nejen všechny osoby zaměstnané ve škole, ale též rodiče a obce,
kterým opravdu leží na srdci výchova dětí, pochopí nutnost tohoto opatření a budou ho
přesně dodržovat.
C. k. okresní hejtmanství se dle toho zachová.
Opava 26. dubna 1851
c.k. místodržící
Klachberg
Č. 2717/19
Toto nejvyšší nařízení se dává na vědomost pánům obecním zastupitelům, aby o něm
zpravili občany při organizovaných shromážděních a aby ho co nepřísněji dodržovali.
c. k. okresní hejtmanství
Bruntál 5. května 1851
Theimer
- 102(tištěno) Nařízení
c. k. místodržícího ve Slezsku o výměře a výběru školného na triviálních školách.
Školné právně předepsané politickou školskou ústavou pro triviální školy tvoří
nedílnou součást skromného platu učitele. Pro zajištění pravidelného výběru školného
a odevzdání učiteli se nařizuje následující:
§ 1. Výšku školného, které musí platit každé školou povinné dítě, je nutné určit dle
zákonných ustanovení a s ohledem na dosavadní výběr.
Ukládá se okresním hejtmanstvím předložit přehled o výběru v každé jednotlivé škole
okresu a navrhnout jednotná pravidla výchovy.
§ 2. Pro výměr školného, které náleží učiteli, je nutno postupovat tímto způsobem:
Od součtu školou povinných dětí, s ohledem na úmrtí a nemoc, nebo jinými zákonně
uznanými případy neschopnosti školu navštěvovat a s ohledem na celkové nebo
částečné osvobození od školného, se nejprve odečte jedna osmina a ze zbývajících
sedmi osmin se vypočte učitelův plat na celý školní rok.
§ 3. Tento paušál – obnos musí obec vyplácet učiteli každý měsíc, přičemž je na
obecním zastupitelstvu, jak zajistí výběr do obecní pokladny, jak započítá pravidelné
školné a trestem uložené dvojnásobné školné od poplatníků. Neméně je věcí obecního
zastupitelstva, zrušit za přizvání chudinské komise celková či částečná osvobození od
školného.
-103Trestné dvojnásobné školné je nutno zaznamenat odděleně, a polovinu odevzdat fondu
normálních škol. Snížení dle § 2 tohoto nařízení vyměřeného paušálu je možné pouze
za velmi výjimečných okolností žádostí vystavenou okresním hejtmanem.
§ 4 Aby byla zaručena nepřetržitá povědomost o školní docházce a mohlo být
vybíráno dvojnásobné školné od zameškávajících, je nutné, aby se každé první pondělí
měsíce setkali obecní zastupitelé, duchovní a učitel a vedli evidenci na základě údajů
od učitele. Je nutné zhotovit potřebný výtah z katalogu docházky, který bude podepsán
třemi členy komise a předán obecnímu zastupitelstvu.
§ 5 Výběr školného budou vykonávat ty orgány, které vymáhají služby pro veřejné a
obecní účely, a v případě zameškávajících použijí takové donucovací prostředky, které
jsou v § 3 císařského nařízení z 11. května 1851 o odvodech pro veřejné účely.
§ 6 V případě, že v některé ze škol je zvykem vyplácet vlastní paušály, nesmí být
menší než paušál vyměřený tímto nařízením, nebo se musí navýšit na stejnou částku.
Pouze v případě, že by zákonná kongrua 130 zlatých pro učitele a 70 zlatých pro
pomocného učitele byla zajištěna jiným způsobem a bez zatížení fondu pro normální
školy, lze toto akceptovat.
Pokud je obvyklý paušál vyšší, než stanovený, pak může dojít k ponížení jen tehdy,
pokud není ukotven ani oficiální smlouvou, ani nebyl zaúčtován do řádného stanovení
dotace.
§ 7. Nedoplatky školného z dřívějška má za úkol likvidovat okresní hejtmanství,
vyrovnat je a obecnímu zastupitelstvu uložit, aby je vybralo a odevzdalo učiteli.
-104Okresní hejtmanství musí nejpřísněji zajistit výkon tohoto nařízení.
Opava 5. srpna 1851
Rak. Orel Kalchberg m.p.
c.k. místodržící
Od c.k. zemského školského úřadu 1298/142
Vysoké ministerstvo kultu a vyučování vydalo 26. min. měsíce č. 7305 následující
nařízení:
Mezi příčiny malého pokroku mnoha žáků v obecních školách patří dle předložených
zpráv především opožděná a zanedbávaná školní docházka.
Bez ohledu na to si rodiče myslí, že mají právo děti po tom, co dosáhnou dvanáctého
roku, do školy neposílat.
Aby se zabránilo tomuto nepříznivému nedostatku a aby se učitelům a školním
ředitelům poskytla potřebná podpora pro zajištění pravidelné školní docházky,
nařizuje ministerstvo kultu a vyučování s ohledem na § 301 a 306 politické školské
ústavy následující.
1. Všechny děti musí navštěvovat školu nejméně celých šest let a nesmějí z ní
v žádném případě vystoupit před svými dvanáctými narozeninami, i kdyby školu
začaly navštěvovat ještě před tím, než jim bylo šest.
2. Děti musí školu navštěvovat o to déle, o co později do ní nastoupily. V oblastech,
kde je možné do školy nastoupit až od sedmi let, mohou děti školu opustit až
s ukončeným třináctým rokem.
-1053. Rodiče a opatrovníci, kteří děti do školy neposílali pravidelně, nemají právo je ze
školy odhlásit ve dvanácti letech, spíše bude nutné zameškanou výuku dohnat
prodlouženou školní docházkou.
4. Děti, které začaly školní docházku ve správnou dobu a školu navštěvovaly pilně
celých šest let, mohou po dosažení 12 let ze školy vystoupit během školního roku, ale
nesmí to být před závěrečnou zkouškou skládanou v tomto roce.
5. Učitelé jsou povinni, zaznamenat datum začátku školní docházky každého dítěte do
školního katalogu, který bude samozřejmě uchován v archivu školy a v případě
přestěhování rodičů do jiné obce uvést toto datum na vysvědčení žáka.
Toto nařízení musí do důsledku dodržovat rodiče, učitelé a nadřízení škol.
Opava 14. srpna 1851
Pro c. k. místodržícího
Rzeholu m.p.
c.k. Guberniální rada
Opis Č. 1263/5
Od c. k. slezského zemského školského úřadu
Vyskytuje se mnoho případů, kdy děti školou povinné opustí svůj domov a přejdou do
služby v jiné obci, kde školu nenavštěvují. Je nutné přísně dohlédnout na to, aby
napříště děti z cizích obcí navštěvovaly týdenní nebo nedělní školu, podle věku, tam,
kde pobývají.
-106Proto musí zastupitelé obcí vést seznam těchto dětí a poskytnout ho okresnímu
školnímu dozorci, duchovnímu a patřičnému učiteli.
Provedení musí kontrolovat okresní hejtmanství v úředních dnech.
Opava 28. července 1851
Rzehola m/p
Č 5284/19
O tomto jsou páni obecní zastupitelé zpraveni s tím dodatkem, že poptávané seznamy
o dětech je nutno předložit příští úřední den.
Bruntál 30. srpna 1851
Theimer m/p
Opis Opava 1. srpna 1851
Od c. k. slezského zemského školského úřadu č. 1244
Vaše Blahorodí!
Vysoké ministerstvo kultu a vyučování nařídilo na základě předložené hlavní zprávy o
stavu obecních škol v roce 1850 ze 13. min. měsíce č. 6507, že je nutné při školách
v oblastech, kde se daří kulturám ovocných stromů, založit ovocnářskou školu a větší
děti naučit pěstování ovocných stromů. Pokud má škola zahradu, musí vyhradit
vhodný prostor pro ovocnářskou školu a účelně ji zařídit.
Vaše Blahorodí má zařídit vše nutné pro realizaci tohoto důležitého úkolu se
souhlasem obecních zastupitelů a pana okresního školního dozorce, který obdrží
stejnou výzvu od nejvyššího úřadu církevního.
-107Vaše Blahorodí jistě chápe, jaký cenný vliv má pěstování ovocných stromů nejen na
ekonomiku, nýbrž i přímo na mravní stav obyvatelstva.
Žádám proto Vaše Blahorodí, aby podpořilo s největší horlivostí zájem vysokého
ministerstva, jak ve Vašem osobním kontaktu s místními zastupiteli a stejně tak aby ho
podpořili i okresní komisaři v úředních dnech a během návštěv kvůli komisním
záležitostem v obcích, kde mají školu. Kde škola nemá vlastní zahrádku, je možné
vyhradit na nepoužívaných místech či obecních loukách malý kousíček pro tento účel.
Po schválení návrhů, které oznámím patřičným způsobem, vydám detailní předpis
v této věci, čemuž by Vaše Blahorodí nemělo bránit, a již nyní by mělo věnovat
pozornost alespoň vyhrazení vhodných míst.
Č. 4997/19
O tomto jsou zpraveni pánové obecní zastupitelé, kteří mají předběžně vytyčit místa,
kde by mohly být založeny zahrady, v případě, že škola k tomuto účelu žádnými
zahradami nedisponuje.
C. k. okresní hejtmanství 19. srpna 1851
Theimer
Opis 1263/ L. Sch.
Od slezského zemského c. k. školského úřadu
Dle zprávy pana školního rady vybral zastupitel Doubravy u Frýdku, který velmi
obohacuje školní výuku novými učebními pomůckami a budí v mládeži vlastenectví,
tři muže z obce, kteří dohlížejí nad docházkou v nedělní škole.
-108Jeden z nich je stále přítomný při vyučování, nepřítomné děti ihned nechá přivolat a
po škole je nechá odvést na radnici a po sepsání krátkého protokolu, zahájí proti
nedbalým rodičům řízení dle stávajících předpisů.
Doporučuji c. k. okresním hejtmanstvím zajistit neprodleně, ještě před začátkem
nového školního roku, podobný dozor tak, aby spolehliví občané dohlíželi nad
docházkou nejen do nedělní ale i do týdenních škol a to ve všech obcích, kde není
školní docházka uspokojivá.
Opava 28. července 1851
Rzehola m/p
5285/19
O tomto jsou zpraveni pánové obecní zastupitelé s výzvou určit vhodné muže a
veřejně toto oznámit následující úřední den.
30. srpna 1851
Č. 7314/19
Obecnímu zastupitelstvu v Nových Heřminovech.
Vysoký c. k. zemský školský úřad se při vyřizování žádosti obce Nové Heřminovy o
ponížení školného z 2 korun na 1 ½ koruny týdně na dítě odvolává na vyhlášku z 20.
listopadu tohoto roku č. 3071:
-109Ze závěru příloh zásahu z 29. října tohoto roku č. 6684, kdy bylo v novoheřminovské
škole poníženo předepsané školné ve výši 2 korun na 1 ½ koruny s tím, že obec bude
navíc vyplácet učiteli roční zákonný poplatek 12 zlatých za úklid školy, který dříve
zajišťovala in natura, vyplývá, že další úleva obci, která mimo školného učiteli
nepřispívá nic, je zhola nepřípustná.
Na základě tohoto rozhodnutí musí obecní zastupitelstvo bezodkladně zahájit výběr
školného na rok 1852/53 a předložit zde dotyčný příjmový doklad do 14. tohoto
měsíce. Podobný doklad pro rok 1851/2 se podepsaný vrací zpět.
C. k. okresní hejtmanství
Bruntál 27. listopadu 1852
Theimer
Adresa: C. k. okresní hejtmanství Bruntál
Č. 7259. 7314. 7355
Panu starostovi v Nových Heřminovech
Č. 1813 pro (razítko)
Obec Nové Heřminovy odmítá poskytnout „dobrovolnou“ konkurenci na dopravu pro
pana arcikněze z Opavy, který přijede na vizitaci zátorského kostela.
-110Obec se odvolává na rozhodnutí dvorní kanceláře z 31. srpna 1839.
Toto rozhodnutí se však týká pouze přistavení spřežení pro děkana při školní vizitaci a
dle výnosu zmíněné dvorské kanceláře nemusí obec spřežení poskytnout.
Zde se však jedná, jak bylo zmíněno, o částečnou službu při dopravě opavského
arcikněze, který navštíví zátorský kostel. Podle dekretu dvorní kanceláře ze 4. června
1829 č. 12434 je pro tyto kanonické vizitace schválen poplatek 3 zlatých z církevního
majetku, tento poplatek však není určen jako náhrada za dopravu, ale pouze jako
stravné.
Protože vizitující pan děkan nedostane žádné upravené odškodnění z veřejných zdrojů
za dopravu a tuto není možné zajistit levněji, je nutné uhradit dopravu v zájmu kostela
ze svého. Proto není pochyb, že obce ve farnosti navštíveného kostela, a tím i Nové
Heřminovy, se musí podílet na nákladech na dopravu pana děkana vizitujícího
zátorský kostel a také v tomto konkrétním případě i na nákladech u příležitosti vizitace
zátorského kostela v roce 1858.
Obecnímu zastupitelstvu se tímto nařizuje, bezodkladně poskytnout farním obcím
Zátor a Loučka požadovaný příspěvek na náklady dopravy pro opavského arcikněze u
příležitosti zátorské kanonické vizitace v roce 1858.
Z c. k. okresního úřadu Bruntál 20. června 1860 Herzig
Obecnímu zastupitelstvu Nové Heřminovy
-111Opis B
Od c. k. moravskoslezského místodržitelství
Obec Nové Heřminovy patří k faře a kostelu v Zátoru. Vyzvednutí příslušného
děkanského představenstva za účelem kanonické vizitace je povinností farních obcí,
neboť úřad děkana je pouze čestná funkce bez nároku na náhrady a kostelní vizitace je
nařízena samotnými církevními zákony. Vlastní kanonická vizitace se od školní liší
v tom, že první je duchovním, druhá světským aktem. Spojení těchto vizitací není
bezpodmínečně nutné a tam, kde k tomu dojde, tak jen v zájmu farníků a církve a
může být nařízena děkanem, pokud je zároveň i školním dozorcem.
Dekret studijní komise z 31. srpna 1839 č. 5590 mluví pouze o děkanovi jakožto
okresním školním dozorci, neboť v případě, že uskuteční školní vizitaci odděleně od
kanonické, nemá nárok na odvoz jednou ze školních obcí, protože dostane poplatek za
školní vizitaci ve výši 3 zlatých.
Nařízení bruntálského okresního hejtmanství z 20. června min. roku č. 1813 odpovídá
stávajícím zákonům a je potvrzeno zamítnutím stížnosti novoheřminovských
zastupitelů.
Tímto je vyřízeno oznámení okresního úřadu z 30. prosince min. roku č. 3495 a
přílohy se vrací s nařízením, aby o tomto rozhodnutí byli zpraveni všichni zúčastnění.
Brno 28. února 1861
pro místodržícího Metzburga m/p
-112C. k. okresnímu úřadu v Bruntále
Č. 1231 (2 vyhotovení)
Obecnímu zastupitelstvu se dává na srozuměnou rozhodnutí o stížnosti z 21. července
min. roku, jehož přílohy se vracejí, aby se bezodkladně řídilo úředním nařízením z 20.
června min. roku č. 1813 a ihned zaplatilo příspěvek požadovaný obcemi Zátor a
Loučka na odvoz opavského pana arcikněze při kanonické vizitaci v Zátoru v roce
1858.
C. k. okresní úřad
Bruntál 18. března 1861
Weycidny
Panu Ferdinandovi Beyerovi
Starostovi obce v Nových Heřminovech
Vysoké c. k. ministerstvo!
Razítko (psáno ve dvou sloupcích)
Rozhodnutími c. k. okresního úřadu A z 20. června 1860 č. 1813 a c. k.
místodržitelství B z 28. února / 18. března 1861 č. 2513, dle kterých je obec Nové
Heřmiovy nucena se podílet na konkurenci v dopravě pana arcikněze z Opavy na
vizitaci v zátorském kostele, se cítí obec poškozena, a proto je nejponíženější místní
zastupitelstvo nuceno se proti těmto rozhodnutím odvolat, přičemž se opírá o
následující důvody:
Již v dekretu dvorní kanceláře C z 31. srpna 1839 č. 5590 bylo pravomocně
rozhodnuto, že při školních vizitacích dostane vizitátor příspěvek 3 zlatých
z církevního majetku nebo ze školního fondu a nemůže si tedy nárokovat od obce nic,
natož poskytnutí dopravy.
-113Toto nejvyšší rozhodnutí je natolik jasné, že o jeho obsahu nemůže být pochyb. Jsme
tedy výslovně osvobozeni od poskytnutí odvozu pro pana vizitátora, protože
neexistuje žádný předpis, že by školní obce měly odvoz poskytovat. Protože již v roce
1839 platil dvorský dekret ze 4. července 1829, na který se odvolávají rozhodnutí A a
B, a nejvyšší dvorská kancelář v něm nenašla žádný důvod, aby byla tato sporná
služba vymáhána, je jasné, že tento zákon byl v rozhodnutích A a B vyložen špatně.
I když v C je řeč pouze o spřežení pro školního vizitátora, nemůže nám to uškodit,
neboť od nepaměti byla školní vizitace vždy uskutečněna současně s vizitací kostela,
vizitace školy je zároveň vizitace kostela a vizitace kostela je zároveň vizitace školy a
obvykle se nazývá v zákonech kanonickou.
Toto vysvětluje jasně i nařízení, že školní vizitátor má dostat příspěvek 3 zlatých
z církevního majetku. Tento příspěvek z církevního majetku by byl jen těžko schválen,
pokud by se vizitace nekonala i v zájmu církve.
Když jsou tedy školní a kostelní vizitace jedno a to samé a při školní vizitaci nic
poskytovat nemusíme, pak nemůže být požadována ani tato sporná konkurence.
Nemůže záležet na titulu pana vizitátora, jestli to je děkan nebo arcikněz, protože
vždy zůstává pouze vizitátorem školním, a i v roce 1858 opravdu vizitace školy
proběhla.
Dle C mu nemusíme poskytnout spřežení. Protože poskytnutí dopravy není nic jiného
než poskytnutí spřežení, musíme být osvobozeni i od tohoto.
-114Toto platí o to více, že v Heřminovech žádné pořádné spřežení nemáme a z toho
důvodu jsme od této služby byli po staletí osvobozeni. Jestliže si mohl vizitátor vedle
3 zlatých z církevního majetku nárokovat ještě něco jiného např. odvoz, pak by musela
být tato služba obsažena i v dekretu dvorské komory ze 4. července 1829 nebo
v nejvyšším rozhodnutí z 26. února 1830, což ale není tento případ. Nemůže tedy
požadovat nic víc než 3 zlaté a tudíž ani odvoz.
Je nám lhostejno, zda se tyto 3 zlaté vyplácejí jako stravné nebo na dopravu, musíme
však poznamenat, že v zákoně není tento příspěvek nazýván stravným a že při vizitaci
nehostí vizitátor, nýbrž navštívený farář. Když tedy pan vizitátor nemá žádné výdaje
na stravu, může být zmíněný příspěvek jedině náhradou za dopravu. Zdůvodnění A je
tedy tímto zcela vyvráceno.
I rozhodnutí B postrádá jakékoli zákonné odůvodnění. I kdyby bylo děkanství pouze
čestným úřadem, tak se při vizitaci vyplácí příspěvek 3 zlatých. Tudíž nemůže být
doprava pro pana děkana zátěží, především když nemá žádné další výdaje a obvykle se
dopraví svým vlastním koňským spřežením.
Ani vyzvednutí představenstva děkanství neukládá žádný zákon farním obcím za
povinnost, a už vůbec není nic takového zmíněno v dekretu dvorské kanceláře ze 4.
července 1829, ve kterém jsou stanoveny vizitační poplatky.
Školní a kostelní vizitace jsou jedno a to samé, což vyplývá z toho, že příspěvek je
vyplácen z církevního majetku, anebo v případě nouze ze školního fondu. Rozdělení
obou vizitací v B je umělé a není odůvodněno v zákoně. Zmiňovaná vizitace v roce
1858 byla vizitací školní, na níž nemusíme přispívat nic.
-115Poměry Heřminov nás osvobozují od poskytování spřežení či dopravy pro kohokoli.
Naše pozemky obhospodařujeme hovězím dobytkem, a proto nechováme koně, které
bychom mohli zapřáhnout. Pokud mlynář, tkadlec nebo těžař dřeva chová koně, pak
pouze pro svůj obchod a ne v zájmu ekonomie, a proto byla obec Heřminovy vždy od
poskytování spřežení osvobozena a nemůžeme si nechat uložit tuto službu, dokud platí
současné zákony, aniž bychom zkusili poslední možnost.
Konečně chceme poznamenat, že po nás ještě nikdy jindy nebyla požadována
konkurence pro kanonickou vizitaci než v roce 1838 a po 20 letech v roce 1858.
V roce 1838 bylo podáno odvolání, kterému bylo vyhověno. I nyní doufáme, že nám
bude opět dáno za pravdu.
S podporou těchto důvodů si dovoluje uctivé obecní představenstvo vznést tuto žádost.
Nechť vysoké c. k. ministerstvo zruší sporná rozhodnutí A a B, a osvobodí obec Nové
Heřminovy od požadované konkurence při poskytnutí dopravy pro zátorskou školní a
kostelní vizitaci.
Krnov 19. dubna 1861
Ferdinand Beyer
Starosta
:/ m :/ C. K. státnímu ministerstvu
ve Vídni
Obec Nové Heřminovy okres Bruntál ve Slezsku se prostřednictvím svého
zastupitelstva odvolává proti rozhodnutí okresního úřadu z 20. června a proti vyřízení
místodržitelstva z 28. února 1861 ve věci požadované konkurence dopravy pro
zátorského školního a církevního vizitátora.
-116Č. 3922 pol.
Vysoké c. k. státní ministerstvo neschvaluje dle výnosu ze 13. srpna tohoto roku č.
7231/1824 stížnost obce Nové Heřminovy z 19. dubna minulého roku proti rozhodnutí
c. k. okresního úřadu z 20. června 1860 č. 1813 a moravskoslezského místodržitelství
z 28. února 1861 č. 2513, kterým byla jmenovaná obec, patřící k zátorské farnosti,
zavázána poskytnout po všech farních obcích požadovaný příspěvek na náklady
dopravy arcikněze z Opavy za účelem kanonické vizitace jmenované farnosti. Dekret
dvorní studijní komise z 31. srpna 1839 č. 5590, který dle stěžující si obce ji
osvobozuje od poskytnutí příspěvku, se nevztahuje na kanonickou vizitaci. Stížnost se
zamítá i s ohledem na to, že ve Slezsku vedle ustálené zvyklosti existují i výslovná
nařízení zemského úřadu, dle kterých mají dotyčné farní obce povinnost bezplatně
poskytnout povoz k vyzvednutí děkana pro církevní vizitaci.
O tom bude zpravena obec Nové Heřminovy jako důsledek výnosu vysoké c. k.
slezského zemského úřadu z 23. minulého měsíce č. 7155 a jako vyřízení ministerské
stížnosti.
Od c. k. okresního úřadu Bruntál
3. září 1861
Fuony
Obecnímu zastupitelstvu v Nových Heřminovech
-117Koleda
Vážené obecní zastupitelstvo!
Již v roce 1849 byla farnímu učiteli v Zátoru obcí Heřminovy dle výnosu z 29. dubna
toho roku zakázána koleda na Zelený čtvrtek, která se zde konala od nepaměti, a učitel
při ní vybíral libovolný příspěvek od místních obyvatel podle toho, ke které škole byli
přihlášeni. Tímto zákazem jsem znevýhodněn s ohledem na přidělený školní příjem.
Nechce se mi věřit, že by obyvatelům a především jim nadřízeným orgánům nemělo
být známo, jaké služby musí poskytnout učitel farní školy v Zátoru všem farním
obcím každý rok, za což byl odškodněn a odměněn vybraným honorářem při
příležitosti této koledy.
Na tuto koledu nemám pouze domnělé právo, nýbrž právo zakládající se na
příslušnosti obyvatel ke škole. Dále mi byl též v roce 1849 odejmut příspěvek na
zaopatření nemocných a nebyl již vyplácen bez ohledu na to, že služby nemocným ode
mne byly požadovány a nikdy jsem je neodmítl. Každý dělník říká, že vše si zaslouží
svou odměnu, a v to doufám i já.
Protože mám povinnost na výzvu vysokého zemského školního úřadu předložit c. k.
okresnímu hejtmanství příjmy učitelů specifikované dle tabulek a podle přihlášených
dětí a to neodkladně do příštího úředního dne, prosím, aby mě místní zastupitelstvo
neprodleně písemně informovalo o rozhodnutí o mých požadavcích.
Zátor 7. prosince 1851
Florian Hanel
Georg Krause m. p.
Farář a děkan
učitel farní školy
-118Č. 5837/19
Obecnímu předsednictvu v Nových Heřminovech
Dle nařízení vysoké c. k. slezského zemského školního úřadu ze 13. předešlého měsíce
č. 2389 je povinností prověřit, jak by mohl být vylepšen plat učitele v Nových
Heřminovech, aniž by to výrazněji postihlo školní fond.
Kvůli rozhodnutí o zdrojích platu učitele se má dostavit obecní předsednictvo, dva
členové výboru a školní dozorce na slyšení 28. září tohoto roku, ráno v 9 hodin na c. k.
okresní hejtmanství v Bruntále.
Bruntál 23. Září 1852
Theimer
Ctěné c. k. okresní hejtmanství!
Z důvodu obdrženého nařízení ze dne 31. prosince 1852 č. 8110 podává obecní
předsednictvo následující vyjádření ke stížnosti zátorského učitele:
Že obec Nové Heřminovy zakázala koledování plným právem, vyplývá z uvedené
vyhlášky ve stížnosti, ve které obec Nové Heřminovy nepřevzala jakýkoliv závazek
vůči zátorskému učiteli. Hned v úvodu prohlášení jsou výslovně uvedeny pouze obce
Zátor a Loučky jako obce, od kterých zátorská škola získává své příjmy. V souladu
s tím bylo prohlášení sepsáno obecními předsednictvy obcí Zátor a Loučka, avšak ne
předsednictvem obce Nové Heřminovy. Je nepochopitelné, že zátorský učitel chce
z tohoto prohlášení, které vzniklo bez přizvání a bez souhlasu obce Nové Heřminovy,
a ve kterém není obec zmíněna jediným slovem, uplatňovat nějaké nároky.
-119Že z této úmluvy nevyplývá žádný nárok učitele na obec Nové Heřminovy, je jisté z té
okolnosti, že tento učitel není oprávněn a že ho to ani nenapadlo, požadovat od obce
Nové Heřminovy ostatní příjmy uvedené v této úmluvě, a přece by mohl stejným
právem a ze stejného důvodu, jako si nárokuj koledování, požadovat příspěvek na
chléb, na zvonění a pod, neboť i tyto jsou uvedeny v úmluvě tak jako koleda.
Koledování požadované zátorským učitelem je neoprávněné a není nic jiného než
nepřístojnost, o které se v dřívějších letech mlčelo, protože to bylo na uvážení
každého, jestli něco dá nebo ne, a protože se lhostejně přihlíželo k tomu, jak se tento
ctihodný stav vystavuje posměchu.
Není to směšné, nebo snad ještě mnohem více pobuřující a ubohé, když vidíme, jak
učitel obecní školy s několika chlapci táhne na Zelený čtvrtek od domu k domu jako
nějaký flašinetář, jak mu zavírají dveře před nosem, jak ho na jiném místě zcela
odmítají, nebo ho odbudou almužnou.
Obecní předsednictvo věří, že splnilo pouze svou povinnost, když netrpělo dále toto
ponižování. Žebrání je přece zakázáno všem a všude a jistě neexistuje pro učitele
v tomto ohledu žádné privilegium.
Obecní předsednictvo je přesvědčeno, že ctihodné c. k. okresní hejtmanství bude zcela
souhlasit s tím, že tento nešvar byl omezen, a to tím více, že se k tomu přistoupilo
velmi rozvážně s přihlédnutím ke všem okolnostem. Nesmí se podceňovat, že bez
tohoto zákazu by nebylo možné pomýšlet na zdárný rozkvět vzdělávání. Kdyby totiž
tato nepřístojnost dále pokračovala, trpěla by bezmezně vážnost učitele.
-120Nárokovat od obce Nové Heřminovy si poplatek jako náhradu za svévolně podnikané
sbírky není zátorský učitel oprávněn a obecní předsednictvo žádá o ochranu před
podobnými hanebnostmi. Učitel ze Zátoru neposkytuje obci Nové Heřminovy žádné
služby, a tudíž nemůže, dle principu jím samým uvedeným v příloze 2, po obci nic
požadovat.
V jednotlivých případech, kdy opravdu nějaké služby poskytne, mu je vždy
proplaceno, kolik si řekne. Obecní předsednictvo musí protestovat proti každému
výdaji pro tohoto učitele o to více, že tento má velmi dobré příjmy a nepotřebuje
podporu od cizí obce.
Oproti tomu je učitel obce Nové Heřminovy velmi potřebný a tak málo dotovaný, že je
téměř nemožné, aby se v těchto drahých časech uživil. Obec Nové Heřminovy
shledává svou svatou povinností, aby poskytla svému vlastnímu učiteli možnou
podporu, a to v rámci svých sil dodržuje, musí však dbát i nato, aby tato podpora byla
možná i v budoucnosti. To samé by měla dělat každá obec a bylo by vysloveně
nespravedlivé, aby byl učitel bohaté obce Zátoru vydržován chudou obcí Nové
Heřminovy.
Podobně to je s příspěvkem na nemocné. Obecnímu předsednictvu není znám případ,
že by kvůli zaopatření nemocného přišel sám zátorský učitel, vždy poslal nějakého
chlapce, který vždy dostal zaslouženou odměnu od dotyčné rodiny. Přestože je tato
částka nevýznamná, jedná se zde o princip, kvůli jehož zachování musí obecní
předsednictvo tuto platbu zamítnout.
-121Cizí učitel nic neposkytuje, a proto také nic nedostane. Obecní zastupitelstvo proto
prosí, aby ctihodné c. k. okresní hejtmanství ráčilo vzít na vědomí toto vyjádření a
vysvětlilo zátorskému učiteli, že má zanechat koledování a že si nemůže nárokovat
poplatek za nemocné.
Nové Heřminovy 26. ledna 1853
Franz Schreiber
Starosta
Feridnand Bayer
Johann Mayer
Obecní výbor
Věc:
C. k. okresní hejtmanství Bruntál
Předsednictvo obce Nové Heřminovy ad č. 8110/1832 poskytuje své vyjádření
k závěru jednání.
Od c. k. okresního hejtmanství č. 7705/19
Vysoký zemský školní úřad sděluje vyhlášením z 29. listopadu č. 2511.
Regulační listiny předložené k 23. březnu tohoto roku č. 1044 pro školu v Nových
Heřminovech jsou zaslány zpět po té, co byly potvrzeny na základě zprávy z 19. září
tohoto roku č. 5791 a důkazů.
-122Tímto se oznamuje c. k. okresnímu hejtmanství, aby mohlo vyrozumět dotčené osoby,
že vysoké ministerstvo výuky dle dekretu z 21. tohoto měsíce č. 11485 shledalo, že
s ohledem na chvályhodnou službu současného učitele v Nových Heřminovech,
Eduarda Riedela, nebude odebráno nic z dosud pobíraného příspěvku za školního
fondu ve výši 88 zlatých a 30 krejcarů, podotklo však, že tato celá částka nemůže být
zapsána do nové školní smlouvy jako přetrvávající požitek spojený
s novoheřminovskou školou. Bude však ihned významně snížen při uvolnění ze
služby. Toto snížení však musí být pokryto z lokálních prostředků takovým způsobem,
že školní příjem neklesne pod 150 zlatých.
Pro školu v Nových Heřminovech by bylo velmi prospěšné, kdyby mohl být učiteli
poskytnut ucházející pozemek. C. k. okresní hejtmanství má v tomto ohledu působit a
podat zprávu o pokroku.
Obecní předsednictvo bude uvědomeno na základě regulační listiny uložené
v obecním archivu, že se bude starat o vyplácení učitelského platu.
Úklid školy je povinností obce.
Bruntál 11. prosince 1853
c. k. okresní hejtman:
Theimer
Obecnímu předsednictvu v Nových Heřminovech.
Opis č. 7847
Od c. k. okresního hejtmanství
Vysoký c. k. zemský školský úřad v rámci vyřízení Vaší stížnosti z 30. září tohoto
roku proti místnímu rozhodnutí z 1. února tohoto roku č. 577 o přijímání koledy v obci
Nové Heřminovy oznamuje dekretem z 1. prosince 1853 č. 2426:
Takzvaná koleda byla a je popletek pro varhaníka nebo kostelníka a nikoli učitele jako
takového. Protože obec Nové Heřminovy spadá pod zátorskou faru, není pochyb o
tom, že příjem zátorského farního učitele z koledy, který je v základní úmluvě z 15.
ledna 1788 odhadnut na 10 zlatých ročně, pochází od všech farních obcí, i když se
některá nepodílela na vzniku základní úmluvy.
-123Že zátorský farní učitel jemu náležejícího práva na koledu v obci Nové Heřminovy
také opravdu využíval, dokazuje okolnost, že mu byl dříve běžný postup zakázán až
v roce 1849. \Proto se zátorský farní učitel zcela oprávněně domáhá svého práva na
farní obci Nové Heřminovy a jde jen o určení obnosu, který připadá obci Nové
Heřminovy na koledu dle úmluvy.
V této souvislosti je rozhodující dvorský dekret ze 6. července 1786, kterým bylo
nařízeno, že ztráta kvůli zvýšení poplatků za koledu má být kostelníkům nahrazena
určitým novoročním darem.
Protože obec Nové Heřminovy, jak lze usuzovat ze zprávy c. k. okresnímu hejtmanství
z 26. ledna tohoto roku, není připravena se dohodnout s farním učitelem na určitém
novoročním daru a započít vhodná jednání kvůli koledě s ostatními farními obcemi,
uznává se místo poplatku za koledu zátorskému farnímu učiteli nárok na neměnný
novoroční dar ve výši 10 zlatých dle základní úmluvy z 15. ledna 1788 a nařizuje se,
že tato částka bude rozdělena na farní obce dle počtu duší a dle toho uhradí farnímu
učiteli každá obec na ni připadající podíl.
-124Dle tohoto nařízení je nutné stanovit a vypočítat staré poplatky za koledu v každé farní
obci a uhradit je farnímu učiteli. Oproti tomu musí farní učitel ihned a navždy skončit
se svými pochůzkami. Na výběr takzvaného poplatku za nemocné požadovaného od
Nových Heřminov nemá zátorský farní učitel právo, neboť toto právo nedokázal.
C. k. okresnímu hejtmanství v Krnově, kterému podléhá farní škola v Zátoře, se
nařizuje, rozdělit jednotlivým obcím poplatek za koledu jako novoročního daru a
uzavřít regulaci zátorské farní školy.
Tímto jste zpraven o nutnosti dodržení nařízení z přílohy, totiž základní úmluvy pro
zátorskou školu a dvěma vyhotoveními hejtmanského vyřízení.
Bruntál 15. prosince 1853
Theimer
Panu učiteli Georgovi Krausovi v Zátoru.
Č. 7847
To se dává na vědomí starostovi obce a ukládá se mu za povinnost se dle toho řídit.
Bruntál 15. prosince 1853
Obecnímu předsednictvu v Nových Heřminovech (v příloze připnut vlastní list).
Razítko 6 Krejcarů
K vyřízení stížnosti c. k. zemského úřadu v Opavě dne 1. prosince 1853 č. 2426
ohledně koledy žádané po obci Nové Heřminovy učitelem farní školy.
-125Místní předsednictvo 19. ledna 1854
Obecní pečeť s váhou
Franz Schreiber
Předseda
Opis
č. 5791
Ctihodné správě statků v Krnově
Střední škola v Nových Heřminovech spadá dle politické školní ústavy XIX. odstavce
§ 370 c. k. výnosu okresního úřadu z 8. března 1811 č. 262/148 a rozhodnutí
zemského úřadu z 24. dubna 1812 č. 9266 pod patronát Jeho Jasnosti knížeti
Lichtenštejnskému jakožto vévodovi opavskému a krnovskému. Dle výše uvedených
zákonných stanovení byla jím postavena školní budova a musí jím být dle nařízení
vysokého ministerstva vnitra z 10. června 1849 č. 3965 též opravována za účasti obce.
Po opakujících se výzvách učitele Eduarda Riedela žádám s ohledem na své
prohlášení z 27. května 1853 ctihodnou správu statků, aby zajistila stavební opravy
této školy, totiž opravu podlahy a katedry, školních lavic včetně prahů, kamna
v učitelské místnosti, dveře a okna v obývacím pokoji učitele a to, co se přidalo od
výše uvedeného výnosu. Obec zajistí dle výše uvedeného dekretu vysokého
ministerstva z 10. června 1849 č. 3965 materiál, tažné a pomocné práce.
-126Námitce proti tomuto z 2. června 1853 č. 665 nelze při zohlednění současných
zákonných předpisů vyhovět.
C. k. okresní hejtmanství
Bruntál 23. června 1854
Obecnímu předsednictvu se dává na vědomí, že v souvislosti se zprávou z 24. června
1853 č. 71, jejíž příloha sub ./. je připojena, že se souhlasem správy statků v Krnově
musí neprodleně zahájit tyto nanejvýš naléhavé opravy a o uposlechnutí musí
vyhotovit zprávu do konce srpna tohoto roku.
Bruntál 23. června 1854
Theimer
Obecnímu předsednictvu v Nových Heřminovech.
Ctihodnému obecnímu předsednictvu.
Rád bych se vyjádřil k nedávno proběhnuvší regulaci mých školních příjmů, činím tak
písemně, protože nechci, aby na tento krok bylo nahlíženo jako na zlomyslnost, a
rozhodnutí ponechávám zcela na názoru ctihodného obecního předsednictva a pánů
členů výboru. Kvůli těžkým a drahým časům se rozhodl zemský školský úřad zvýšit
platy učitelů.
-127V této souvislosti bylo nařízeno, aby se zastavila veškerá žebrota učitelů jako např.
novoroční koleda, která bude nahrazena peněžní reulicí. Protože koleda patřila v obci
vždy k příjmům učitele, mohl jsem plným právem žádat o paušální úhradu. Neučinil
jsem to však, abych si na náklady obce nezpůsobil odvody jiných příjmů. Obec toto
právo využila a zakázala novoroční koledu.
Mezitím přistoupila obec za mé spoluúčasti ke snížení školného na dřívější částku,
bylo však výslovně stanoveno, že obec nemůže být osvobozena od zaplacení nákladů
na úklid školy. V tomto smyslu stojí rozhodnutí v přiložené regulační listině.
Protože zrušením koledy a výplaty za úklid školy jsem dvakrát znevýhodněn, a místo
toho, aby byl zvýšen můj nízký příjem, ze kterého žili mí předchůdci i v levných
časech opravdu uboze, byl omezen, věřím, že ctihodné obecní předsednictvo a výbor
rozhodne spravedlivě, a po té co obec využila svého práva ohledně novoroční koledy,
uzná mé právo na proplacení nákladů na úklid školy.
Náklady na úklid mé učebny činí dle nařízení politické školské ústavy § 3 strany 82
ročně 12 zlatých.
Při vyplacení této sumy, k čemuž přispěje pod hlavičkou obecních výdajů též ctihodná
správa majetků, bych byl určitou měrou odškodněn za novoroční koledu a bylo by
uplatněno právo za právo, a mně by se poněkud ulevilo v tomto neustálém zdražování.
-128Za předpokladu, že ctihodné obecní předsednictvo mou žádost podpoří, požádám o
náklady za úklid školy za tento rok se započtením od roku 1855, přestože by mi měly
připadnout již ode dne vyřízení regulační listiny.
Konečně opakuji své ujištění a přání, že se v této věci dohodneme.
Podepsán
Eduard Riedel
učitel
Nové Heřminovy 4. listopadu 1855
Od c. k. okresního úřadu v Bruntále
Č. 1369
Na žádost starosty z 6. března 1856 č. 41 je nutno zde udat, zda se v uvedené
záležitosti již uskutečnilo úřední rozhodnutí, nebo ne, a v prvním případě, je nutno
toto rozhodnutí přiložit k příslušné zprávě.
Bruntál 28. dubna 1856
Herzig
Starostovi v Nových Heřminovech
Č. 1272
Obecnímu zastupitelstvu je již ze sdělení okresního hejtmanství v Bruntále známo, že
dle určitých příkazů vysokého ministerstva kultury a vysoké slezské zemské vlády je
nutné u všech triviálních škol, kde se tak ještě nestalo, zvýšit příjem učitele na alespoň
200 zlatých.
-129Především je nutné usilovat o vylepšení dotace učitelů na takzvaných středních
školách, neboť je v této souvislosti požadováno, aby ty střední školy, jejichž potřeby
nejsou zcela pokryty místními prostředky, měly tento příjem zajištěn při příštím
obsazování učitelské pozice.
Pokud nebude učitelský plat zvýšen místními příjmy, měla by očekávat i obec Nové
Heřminovy dorovnání učitelského platu. Heřminovská škola je jednoduchá střední
škola, za což dle výkazu školní regulační listiny učitel dosud dostává pouze dotaci
v celkové výši 159 zlatých 47 korun a po odečtení příspěvku schváleného pouze pro
současného učitele ve výši 88 zlatých 30 krejcarů, zbývá pouze 71 zlatých 17 krejcarů.
Žádám proto obecní předsednictvo, aby se v této záležitosti poradilo s obcí a mělo
stále na vědomí, že současná legislativa z podstaty věci odkazuje na to, že zřizování a
udržování škol by nejprve mělo plynout z obecních prostředků.
Navýšení příjmu školy darováním pozemků by nejlépe odpovídalo potřebám, neboť
by tímto byla zajištěna stálá finanční náhrada. Pokud však obec žádné pozemky pro
tento účel nemá, musí zajistit jiným obecním příspěvkem a jinými prostředky, resp.
naturáliemi nebo penězi, zvýšení učitelského platu na požadovaných 200 zlatých,
jinak by nemohla zabezpečit další provoz školy.
-130Očekávám, že se obec s ohledem na mnohé výhody, které jí plynou z existence
samostatné školy pro mládež, rozhodne pro zvýšení platu učitele.
Výsledek obecní rady v této věci a vysvětlení obecní reprezentace je nutno předložit
zde během 4 týdnů, neboť mám příkaz o tomto podat zprávu vysoké zemské vládě.
C. k. okresní úřad Bruntál 4. května 1856
Herzig
Obecnímu zastupitelstvu v Nových Heřminvech
Protokol ze zasedání
zanesen při obecním představenstvu obce Nové Heřminovy 1. června 1856
v přítomnosti obecního zastupitelstva.
Věc: Porada o dotaci pro místního učitele.
opis č. 1272/p
Jakkoliv uznáváme blahodárný vliv, kterým působí dobrá škola, tzn. dobrá výuka, na
mládež ve směru výchovy a rozvoje duševních schopností, a jakkoliv si přejeme udělat
vše proto, co se v tomto směru od nás očekává, musíme tímto oznámit, že nelze nalézt
prostředky ani cesty, jak bychom mohli místnímu učiteli z obecních prostředků
navýšit dotaci na 200 zlatých. Obecní majetky jako takové obec nevlastní, ani fondy,
či jiné příjmy.
-131Obec sama sestává pouze z pozemků domkářů, jejichž výnos ani zdaleka nepokrývá
životní náklady obyvatelstva. Uplynulá léta zdražování a vysoké daňové zátěže
přivedla již tak chudé obyvatelstvo na žebráckou hůl. Většina domkářských pozemků
je zastavena a vlastníci nejsou často schopni splácet úroky, a proto nás čeká mnoho
exekucí.
Jen díky zvláštnímu vlivu obecního představenstva je možné platit za velkého vypětí
c. k. daně a dosud trvající školné a je zcela nemožné požadovat od zchudlých obyvatel
ještě něco navíc než již stávající služby a platby.
O všech těchto našich záležitostech jsme podali zvláštní zprávu 6. března 1856, která
ještě nebyla vyřízena, o což též uctivě žádáme. Zde jsme v tomto smyslu uvedli
důvody, proč nemůžeme poskytnout dotaci našemu učiteli z místních prostředků nebo
převodu z daní. Musíme tedy zopakovat, že udržení školy kvůli velké vzdálenosti do
farního kostela v Zátoře je naprosto nezbytné. Naše mládež přece nemůže být
ponechána bez výuky o to naléhavěji, že právě ve zchudlých obcích je potřeba
obzvláště obětavého učitele, protože chudí rodiče, kteří bojují o přežití, svým dětem
téměř žádnou výchovu neposkytují, a jen škola může děti zachránit z této bídy.
-132Na blahodárnost a požehnání dobré školní výchovy mají, dle našeho názoru, nárok
všichni obyvatelé státu a na to zakládáme naši víru, že vysoké úřady schválí na
zajištění školy a učitele v tak chudých obcích, jako jsou Heřminovy, všeobecnou
podporu z komunálních zdrojů nebo z okresních a zemských příjmů. Takže by i
v chudých obcích mohla být zajištěna existence škol.
Bez podpisu
č. 600 pol
Vysoká c. k. slezská zemská vláda rozhodla výnosem z 18. minulého měsíce č. 245
cílené zvýšení dotace při novoheřminovské střední škole povolit i přes to, že proti
tomuto navýšení byla podána stížnost podepsaná zákonnými zástupci obce.
Mimo to poukazuje vysoká zemská vláda na to, že výpomoc poskytovaná dosud škole
z normálního školského fondu ve výši 88 zlatých 30 krejcarů dle vysokého
ministerského výnosu z 21. listopadu 1853 č. 11485 (int. s výnosem zemského
školského úřadu z 29. října 1855 č. 2511) zůstává pouze na služební období
stávajícího učitele této školy a že při dalším výkonu školní služby nebude odpovídající
příspěvek ze školského fondu nadále vyplácen. V tomto případě musí obec myslet na
to, že musí vyrovnat rozdíl do výše platu 200 zlatých z vlastních prostředků.
O tomto je zpraveno obecní zastupitelstvo s nařízením vytvořit tři stejnopisy na
neorazítkovaném papíře včetně přiložených obecních návrhů, a předložit je zde se
závěrem návrhu nejpozději do 25. tohoto měsíce.
-133Jeden stejnopis reverzu je nutné poskytnout vysoké zemské vládě, druhý obci a třetí
učiteli k uchování.
Dále se nařizuje obecnímu zastupitelstvu v této záležitosti, že zvýšení dotace musí být
ve všech třech exemplářích regulační listiny zaznamenáno v rubrice „změna“, a
stejnopis této listiny je nutné sem dodat též ve výše uvedené lhůtě.
C. k. okresní úřad Bruntál 9. února 1858
Herzig
Obecnímu zastupitelstvu v Nových Heřminovech
č. 2565 pol
Dle zprávy z 8. dtto. byl pro obec Nové Heřminovy vyhotoven úředně ověřený opis
školní regulační listiny, do níž bylo zaneseno zvýšení dotace v rubrice „změny“.
Tato opravená listina se poskytuje obecnímu zastupitelstvu k uchování.
C. k. okresní úřad Bruntál 15. května 1858
Herzig
Obecnímu zastupitelstvu v Nových Heřminovech.
-134Kupní smlouva
Dnes, níže uvedeného dne a roku, byla domluvena kupní smlouva s povolením vrchnosti mezi
Rosalií Schäfer, domkářkou z č. 55 v Heřminovech, a obcí Heřminovy, a za níže uvedených
podmínek též uzavřena.
Za prvé: Rosalia Schäfer prodává svůj pozemek na dolním břehu o výměře dvou
vratislavských šeflů za stanovenou cenu třiceti zlatých c.m.
Za druhé: Obec Heřminovy se po mé smrti ujme tohoto pozemku včetně staveb a na něm
rostoucího ovoce jako pravý a neomezený vlastník.
Za třetí: Obec musí z výše uvedené ceny odvést příslušnému okresnímu daňovému úřadu 10
procent, stejně tak i každoročně na pozemek vázaný knížecí desátek a dědičný úrok na knížecí
rentu, na kterou se váže daň, dokud nebude rozhodnuto jinak.
Za čtvrté: Obec se musí podřídit všem podmínkám, které vyžaduje původní kupní smlouva č.
1753, dále pak musí sama zaplatit všechny poplatky při převodu, schválení, razítka a poštovní
náklady.
Za páté: Protože obec Heřminovy výše uvedenou cenu prodávající Rosalii Schäfer zaplatila
hotově, je tato částka tímto stvrzena.
-135Za šesté: Obec Nové Heřminovy stejně jako všichni další vlastnící tohoto pozemku se
zavazují, každý rok v jakékoliv době, za jakýchkoli poměrů, na den svatého Jana 24. června
zaplatit zpívanou velkou mši ve farním kostele v Zátoře nebo v heřminovském kostele, pokud
ho kdy obec získá. Tato mše má být sloužena se zbožným přáním, aby Bůh milostivě přijal
duše zemřelé Rosalie Schäfer a jejího manžela a aby uchránil obec před přírodními
pohromami.
V tento slavnostní den obce má být pronesena modlitba za duše Rosalie Schäfer a jejího
zemřelého manžela.
Za sedmé: Tímto schvaluje prodávající zápis této kupní smlouvy do pozemkové knihy ve
prospěch obce Nové Heřminovy.
Vyhotovení pro listinu.
Heřminovy, 4. dubna 1839
Anton Riedel, dědičný rychtář
Joh. Friedrich Gräbner
Johann Bramer
Josef Schaffer
Ve jménu zemřelé Rosalie Schäfer, prodávající
za celou obec Franz Schreiber, písař a svědek
jako kupující Johann Jauernick, svědek
Zaprotokolováno ve všeobecné knize listina
Svazek 27, strana 28 1/3
Pozemkový úřad Krnov, 29. srpna 1839
Johann Wuth...
Zapisovatel do pozemkové knihy
Zemská emise ...... 3 zl
???
1 „ 51 kr
Fa
4 zl 51 kr
Pokračování na str 179.
-136Výstavba nové školní budovy
Již v roce 1881 bylo nařízeno vyhláškou c. k. okresního školského úřadu v Bruntále
z 15. července 1881 č. 528, aby se postavila nová školní budova, nebo aby stávající byla
rozšířena, či přestavěna. Toto by vyžadovalo zaměstnat druhého učitele.
Na vyhlášku reagovalo obecní zastupitelstvo následujícím rozhodnutím ze zasedání
14. 8. 1881: „Na žádost pana Ernsta Reicherta byla stavba a zaměstnání druhého učitele
zamítnuto. Tato žádost byla zdůvodněna tím, že obecní a školní poplatky jsou již nyní vysoké
(v roce 1881 činily pro obec 32,5%, pro školu 20,5%, dohromady 53%) a pro převážně chudé
obyvatelstvo téměř nesplatitelné. Přesto nejsou tyto chudobné poměry c. k. úřady a slezským
zemským výborem zohledňovány v té míře jako u jiných obcí tak, že poskytovaná podpora ze
zemských prostředků činí pouze 50 zlatých, ale většina ostatních obcí dostává mnohem více.
Žádost byla přijata.“
V této době odešel dosavadní učitel a ředitel školy Eduard Riedel do penze. 22. září 1881 se
během zasedání obecního výboru konala volba nového učitele. Zvolen byl sedmi hlasy Josef
Hample, učitelský pomocník v Sosnové, J. Teichmann, pomocný učitel v ?, získal čtyři hlasy.
Tato volba nebyla uznána c. k. okresní školskou komisí v Bruntále dle vyhlášky z 30. října
1881 č. 1158, protože Hampel do té doby nesložil zkoušku učitelské způsobilosti.
16. listopadu 1881 se uskutečnila nová volba, při níž obdržel Johann Ascher, učitel v Horním
Benešově, 8 hlasů a J. Teichmann 3 hlasy. Byl tudíž zvolen pan učitel Johann Ascher.
-137Vyhláškou c. k. okresní školské rady z 25. listopadu 1881 č. 1214 bylo nařízeno pronajmout
pro druhého učitele místnost. Obecní výbor oznámil, že obec nemá žádnou odpovídající
místnost, a proto nemůže najmout druhého učitele.
Následkem nového nařízení c. k. okresní školské rady z 24. 2. 1882 č. 19, které přikazuje
zřízení resp. výstavbu nové školy, žádá pan Ernst Reichert následující:
„Dokud musíme platit tolik procent na daních a obecních poplatcích, je pro obec při nejlepší
vůli nemožné, aby postavila 2. školní místnost a najala dalšího učitele.
Počet žáků, který nyní činí zhruba 140 dětí, se zvýšil především přistěhováním cizích dělníků.
Tyto poměry se však mohou změnit, jak se již stalo v jiných obcích, a místnosti školy pak
zůstanou částečně prázdné.“
Tato žádost byla všemi podpořena, zajištění druhého učitele a výstavby druhé třídy nebylo
předběžně schváleno.
Zasedání 6. května 1882
Brzy nato opět nařídila c. k. okresní školská rada vyhláškou z 1. července 1882 č. 572 zřízení
2. třídy a najmutí 2. učitele. Jako reakci podává při zasedání obecního výboru dne 31. srpna
1882 pan Johann Ihm č. 54 následující žádost:
„Směřujeme na c. k. zemskou školskou radu odvolání, ve kterém musí být uvedeny
následující důvody: místní obec není s to vyplnit nařízení c. k. okresní školské rady, protože
je velmi chudá (neboť zde bydlí samí domkáři a přišedšími dělníky je ještě více zatížena),
nevlastní žádný obecní majetek, ba právě naopak má závazky vzhledem k nově zřízenému
hřbitovu.
-138Obchodům se nedaří a v důsledku toho se musely pozastavit živnosti, obecní poplatky
dosahují výše 45 – 60%.“
Tato žádost byla jednohlasně odsouhlasena.
Při zasedání dne 21. srpna 1883 přečetl starosta vyhlášku c. k. okresní školské rady
z 30. dubna 1883 č. 1883 č. 538 týkající se zřízení 2. učebny. Po poradě bylo konstatováno, že
se v celé obci nenachází žádná vhodná místnost. Místnosti jsou nevhodné proto, že jsou buď
příliš nízké, nebo příliš malé.
Nato, zdá se, zavládl v této věci klid až do zasedání obecního úřadu dne 2. února 1885, kdy se
konala porada o vyhlášce c. k. okresní školské rady z 24. ledna 1885 č. 24 / Sch.
Touto vyhláškou se obec vyzývá, aby začala plánovat výstavbu nové školy a aby pro tento
účel našla vhodný stavební pozemek v obci.
Uveden byl stavební pozemek patřící obci nad starou školou (nynější kamenolom)
s přibližnou výměrou ¾ jitra. (Tento pozemek byl po povodni 1903 odkopán a materiál se
použil na výstavbu přehrady na Opavě od závěsného můstku až k hornímu bělidlu.)
Dále je v této vyhlášce vysvětleno, že kvůli navýšení počtu žáků se stalo nevyhnutelnou
nutností školu rozšířit na dvoutřídku.
Bylo rozhodnuto, že obec není s to něco podniknout pro novou výstavbu, jelikož již dlouho
nezískala podporu ze zemských prostředků na náklady obecné školy.
Další vyhláška c. k. okresní školské rady v Bruntále z 23. února 1887 č. 1558 / Sch. zní
doslova:
-139„Protože při komisním zasedání dne 19. listopadu 1886 bylo konstatováno, že není možné
stávající školu v Nových Heřminovech rozšířit o druhou třídu, je nutné započít se stavbou
nové školní budovy v Nových Heřminovech na základě právoplatného rozhodnutí vysoké
c. k. slezské zemské školské rady ze 17. listopadu 1882 č. 3255, dle kterého má být
novoheřminovská jednotřídka rozšířena na dvoutřídku a vytvořeno místo pro učitelského
pomocníka či pomocnici.“
Pro výstavbu nové školy navrhlo obecní zastupitelstvo Nových Heřminov na základě
jednohlasného rozhodnutí ze zasedání dne 28. března 1886 obecní stavební pozemek ležící
nad školou a dnešní hřiště.
Jelikož při výše uvedeném zasedání komise byl tento pozemek sestávající z parcely č. 1162
výměry 362 čtverečných sáhů č. 1157 výměry 345 čtverečných sáhů shledán vhodným,
schválila c. k. okresní školská rada tento stavební pozemek a vyzvala obecní předsednictvo,
aby nechalo vyhotovit stavební plán pro novou školu na tomto pozemku a předložilo ho ke
schválení vysoké c. k. slezské zemské školní radě nejpozději do konce května tohoto roku.
Pokud nebude stavební plán do tohoto data dodán, pak by se muselo postupovat proti obci
všemi nezbytnými donucovacími prostředky. Proti tomuto rozhodnutí se může obec odvolat
během 14 dní u vysoké c. k. slezské zemské školní rady.
Předsedající:
Groß
Na zasedání obecního výboru dne 28. března 1886 se rozhodlo, zůstat u dříve rozhodnutého a
zahrnout kousek cvičiště, čímž se získá celkem rovná plocha.
-140Jako zvláštní důvod pro zachování tohoto místa bylo výslovně uvedeno, že se nachází
uprostřed obce. Co se týče ostatních vhodných míst, jedno u pana Heinze a druhé u hřbitova,
bylo by jedno příliš daleko pro žáky z dolní obce a druhé zase pro žáky z horní obce.
Z protokolů není zřejmé, zda bylo odesláno odvolání na vysokou c. k. slezskou školní radu.
Muselo se ale tak stát, protože se na obecním výboru dne 8. a 10. května 1887 projednává
výnos c. k. okresní školní rady ze 14. dubna 1887 č. 460, který sděluje rozhodnutí vysoké c. k.
slezské školní rady o odvolání místní obce kvůli stavbě školy a určení stavebního pozemku.
Tento výnos zní:
Vysoká c. k. slezská zemská školní rada výnosem z 6. dubna 1887 č. 671 neshledala žádný
důvod pro odvolání obce Nové Heřminovy proti výnosu okresní školské rady z 23. února
tohoto roku č. 1558, kterým bylo uvedené obci nařízeno postavit novou školu s dvěma třídami
a předložit plány stavby. Zakládal se totiž na právoplatném rozhodnutí c. k. zemské školní
rady ze 17. listopadu 1882 č. 3255 o rozšíření jednotřídní obecné školy v Nových
Heřminovech o další třídu a zajištění odpovídající učebny ať už v pronájmu nebo rozšířením
stávající školy.
Co se týče údajné neschopnosti obce uhradit stavební náklady a roční výdaje na dvojtřídku,
pak jistě bude nabídnuta obci zemská podpora, pokud o ni požádá, aby mohla splnit zákonné
povinnosti.
Tímto se oznamuje obecnímu předsednictvu povinnost zde předložit stavební plán nové školy
do konce května tohoto roku.“
-141Bruntál, 14. dubna 1887
c. k. okresní hejtman
Groß
Franz Janel žádá, aby plátci daní byli uvědomeni o této věci. S tímto požadavkem všichni
souhlasili a plátci daní byli obecním předsednictvem svoláni 10. května na schůzi. Na této
schůzi poplatníci oznámili, že není možné zaslat stavební plán, protože na něj nestačí finance,
natož aby stačily na stavbu. Obecní zastupitelstvo toto vysvětlení schválilo při nadcházející
schůzi.
Aby se stavební náklady co nejvíce snížily, požadovala c. k. okresní školská rada přestavbu
staré školy na byty pro učitele. Na následující schůzi obecního výboru dne 20. listopadu 1887
bylo rozhodnuto, že stará škola nebude přebudována na učitelské byty, protože místnosti jsou
velmi chladné a vlhké. Za adekvátní řešení se považuje postavit školu včetně tříd a
učitelských bytů. Za výše uvedených podmínek činí předběžná kalkulace nákladů na
dvoutřídní obecnou školu v Nových Heřminovech, s přihlédnutím k plánu zemského
stavebního úřadu z 10. prosince 1887, částku 10 417 zlatých 60 krejcarů.
Výnosem vysokého slezského zemského výboru je obec vyzvána, aby se vyjádřila ke stavbě
školy, zároveň je jí zaslán stavební plán.
Obecní výbor rozhodl na schůzi 29. dubna 1884 (? 7) následovně.
Jsme nakloněni tomu, abychom vedli stavbu školy, a také chceme postupovat dle tohoto
plánu, ale chybí nám ještě příliš mnoho prostředků, abychom se setkali s úspěchem.
-142Vysokým slezským zemským výborem navržených 800 zlatých, splatných se 4% ve 20
ročních splátkách vyžaduje v prvním roce splátku se zúročením kapitálu 720 zlatých, platy
učitelů se zvýší o 500 zlatých, k tomu se musí připočíst stavby mostů přes Opavu, které musí
být dokončeny v nejbližší době a vyžadují též několik stovek zlatých, tolik procent však není
možné požadovat od místních chudých obyvatel. Ty by pak obnášely více jak dvojnásobek
současných 42%, neboť celkové obecní a školní výdaje bez školného činí 1300 zlatých ročně.
Musí se znovu apelovat na štědrost vysokého slezského zemského výboru, aby vůbec bylo
možné stavbu provést.
Na tuto žádost obce oznamuje vysoký slezský zemský výbor, že dostane bezúročnou půjčku
ve výši 2000 zlatých na 5 let a zbytek 6000 zlatých na 15 let se 4%.
K tomu poznamenává pan Johann Nitsch na schůzi 14. července 1888, že tato podpora je tak
jako tak příliš malá a chce podat žádost k vysokému c. k. ministerstvu, aby zrušilo nucenou
výstavbu školy.
S tímto požadavkem všichni souhlasili.
Tímto se však vyčerpala shovívavost úřadů a obci bylo stanoveno ultimátum, že buď postaví
školu dobrovolně, anebo bude stavba provedena nuceně. Na schůzi 17. února 1889 oznamuje
starosta pan Ernst Reicher, že je na čase definitivně rozhodnout o stavbě školy. Vysvětlil, co
je možné očekávat při dobrovolné a nucené výstavbě.
-143Po zralém uvážení požaduje pan Karl Adam toto: Obecní zastupitelstvo se rozhodlo provést
stavbu školy dobrovolně, aby se vyhnulo škodám, které vysvětlil pan starosta. Tento
požadavek byl schválen všemi hlasy kromě majitele svobodného statku Aloise Jaueringa.
Obecní rada Emil Gödel zvolil jako stavební parcelu pozemek paní Franzisky Hampel, na
který však nebylo možno finančně dosáhnout.
Konečné stanovení místa stavby proběhlo na schůzi obecního výboru 10. dubna 1889. Byla
navržena 3 místa.
1. pozemek pod starou školou (dnešní škola)
2. pozemek nad starou školou (dnešní kamenolom)
3. pozemek pod Nádražní ulicí
Proti poslednímu z nich byli zástupci horní obce, protože jejich děti, dle počtu jich bylo 3 krát
více než v dolní obci, by musely jít výrazně delší cestu. V případě 2. pozemku byly hlasy
rozdělené kvůli vysoké poloze, větším obtížím při stavbě a vyšším nákladům. Byli povoláni
stavební mistři Gruner a Meissner z Bruntálu jako odborníci, aby poradili. Pan stavební mistr
Meissner označil první pozemek jako nejvhodnější.
Dohodnulo se, že se tento odkoupí od pana Franze Oppitze.
28. května 1889 se konal komisní výběr týkající se nového stavebního pozemku pro školu.
Dle vyúčtování c. k. okresní školské rady z 2. září 1889 č. 555 měla obec na dietách a
cestovních nákladech zaplatit následující:
-1441.
2.
3.
4.
C. k. okresnímu hejtmanovi jako předsedovi komise …
-„- okresnímu školnímu inspektorovi Scholzovi …
-„- okresnímu lékaři Dr. Husserlovi …
-„- vrchnímu inženýrovi Martinu Hauserovi
Celkem
7 zl 90 kr
3 -„- 6 -„- 98 -„7 -„- 91 -„25 -„- 79 -„-
25. července 1889 se obec obrátila s prosbou o příspěvek na stavbu školy na vládnoucího
knížete Lichtenštejnského. Tato žádost byla zamítnuta na základě výnosu dvorní kanceláře
z 23. dubna 1889 č. 8424 (sděleno dopisem komorního úřadu v Krnově 25. srpna 1889 č. 440)
kvůli velkému zatížení patronátu. (Vypadá to však, že zamítnutí žádosti má jiné důvody, než
které byly uvedeny. Jak pisatel těchto řádků, pan vrchní učitel Eduard Beier, již několikrát
zjistil, vedl dědičný soudce pan Krischker s knížetem dlouhý spor kvůli hranicím pozemků,
který byl rozhodnut ve prospěch pana Krischkera. Většina sousedů knížete byla též
podněcována k tomu, aby mu při uspořádání hranic dělala nepříjemnosti. Též lov byl na
obecním pozemku provozován soukromými osobami. A tak obec upadla v nemilost knížete,
která trvala velmi dlouho. Kolem roku 1900 mu byla na popud pana vrchního učitele Eduarda
Beiera nabídnuta obecní honitba, čímž se nastolil smír.)
Dle výnosu c. k. okresní školské rady z 2. září 1889 č. 542 byla za dodržení různých
zákonných předpisů schválena parcela Oppitz. Je žádoucí, aby školní zahrada a hřiště přímo
sousedilo se školní budovou.
Zároveň je obec vyzvána, aby u odborníka nechala zhotovit nový stavební plán a poskytla ho
včetně již předloženého situačního plánu ke schválení c. k. zemské školské radě.
-145-
Návrhem nového stavebního pozemku byl pověřen pan stavební mistr Meissner v Bruntále.
Tento plán byl schválen obecním výborem 10. listopadu 1889 a zaslán ke schválení na úřad.
Dle protokolu obecního představenstva ze 17. listopadu 1889 byl dojednán s panem Franzem
Oppitzem č. 40 prodej pozemku a to:
za lepší pozemek o výměře zhruba 276 sáhů čtverečných á 50 kr, za svah kopce o výměře
zhruba 188 sáhů čtverečných á 25 kr, nato byla na schůzi obecního výboru dne 7. prosince
zvolena komise (pan Ernst Reicher, pan Johann Nitsch a pan Josef Meier č. 99), která měla za
úkol uzavřít kupní smlouvu s panem Oppitzem a nechat ji sepsat u notáře.
Vysoká c. k. slezská zemská školská rada předložený stavební plán schválila výnosem
z 15. prosince 1889 č. 3214 (sděleno výnosem c. k. okresní školské rady z 23. 12. 1889
č. 1422) a předepsala různé podmínky pro realizaci stavby.
Nyní byla též přijata půjčka navržená vysokým slezským zemským výborem.
Dle podmínek se obec zavazuje splácet následovně:
1. Bezúročnou půjčku ve výši 2000 zlatých v 5 stejných ročních splátkách á 400 zlatých, se
splatností první k 1. lednu 1892 a poslední k 1. lednu 1896.
2. Úročenou půjčku ve výši 6000 zlatých v 15 stejných ročních splátkách á 400 zlatých,
1. splatná k 1. lednu 1897, 15. a poslední k 1. lednu 1911. Úročení ve výši 4% proběhne
zpětně koncem června a koncem prosince každého roku.
Též se mluví o zvýšení subvence na výstavbu školy ve výši 1500 zl. O ni musí obec předem
zažádat.
Nyní byly provedeny nutné kroky ke stavbě.
Místní školský rada (předseda Johann Nitsch) zažádal u obce 27. února 1890 o povolení ke
stavbě.
-146Toto je předáno místní školní radě dle protokolu z 3. března 1890 a vlastním připsáním data.
Stavba byla vypsána a na základě nabídek bylo vyhotovení jednotlivých prací přiděleno níže
uvedeným osobám.
Panu stavebnímu mistrovi Grunderovi z Bruntálu zednické a tesařské práce
nabídka ve výši .......
8268 zl 12 kr
panu Kutschkerovi, zámečníku z Louček, nabídka
468 -„- / -„-
-„- Ludwigovi, truhláři z Bruntálu, nabídka
-„- Antonu Exnerovi, pokrývači z Milotic, nabídka
-„- Lerchovi, klempíři z Bruntálu, nabídka
-„- Wankeovi, malíři z Rýmařova, nabídka
-„- Bittnerovi, skláři z Bruntálu, nabídka
433 -„- 75 -„370 -„- 50 -„240 -„- 80 -„128 -„- / -„198 -„- / -„-
Stavba započala na jaře 1890, do podzimu měla střechu a v roce 1891 byla dokončena.
Převzetí hotové školní budovy proběhlo dle protokolu obecního představenstva 4. října 1891,
během čehož bylo konstatováno, že se stavba nachází dle stavebního protokolu z 3. března
1890 celých 5 metrů od silnice a že byly přesně dodrženy všechny požární předpisy.
Úřední kolaudace se konala 17. října 1891, o čemž napsala c. k. okresní školská rada dne
20. října 1891 zprávu c. k. zemské školní radě. Výnosem z 23. listopadu 1891 č. 3210 udílí
c. k. zemská školská rada povolení k využití budovy pro účely výuky, po té co bylo při
kolaudaci shledáno, že budova byla postavena dle stavebního plánu schválenému výnosem
vysoké c. k. zemské školské rady z 15. prosince 1889 č. 3214 a že stavba je zcela vysušena.
-147Zároveň výnos nařizuje různé dodatečné úpravy a vylepšení.
25. října 1891 novou školu vysvětil pan farář Augustin Scholze a pan kooperátor Franz
Kopecky za účasti obecního zastupitelstva, místní školské rady a mnohého lidu.
Pro stavbu školy získala obec následující dary:
od Slezské země
od pana dědičného soudce Krischkera
-„- -„- finančního rady Josefa Riedela
Heinz und Wurst ?
W. F. Olbrich ?
1500 zl subvence
500 zl
300 zl
C. k. okresní školská rada oznamuje výnosem ze 4. 2. 1893 č. 114:
Vysoká c. k. slezská zemská školská rada prohlašuje výnosem z 22. ledna 1893 č. 153 v
souladu se slezským zemským výborem ve smyslu zákona z 30. června 1892, L. G. Bl. č. 51,
že zařazuje školu v Nových Heřminovech do třetí platové třídy učitele a do čtvrté třídy
školného.
O tom je zpraveno obecní představenstvo s upozorněním na pokyny úředního listu č. 1
z 11. ledna 1893, že je nutné vyplácet počínaje 1. lednem 1893 místnímu řediteli školy
tabulkový plat ve výši 500 zl a příplatek za vykonávání funkce ve výši 200 zl a učiteli
Johannu Ascherovi plat 500 zl z místního školního fondu.
-148Dodatek k historickému popisu školy v Heřminovech
Popis školy v Nových Heřminovech od učitele Ferdinanda Nitsche, který je zde opsán, je dle
výpovědí spolehlivých pamětníků pravdivý a správný. K němu se dodává následující.
V době výstavby školy vládla Výsost císař Fratišek I. První učitel na nově postavené škole byl
Englisch, po něm následoval Ferdinand Nitsch. V době posledně jmenovaného byl nově
ustanoven plat dekretem gubernia z 30. listopadu 1842 č. 44283 a schválen příjem 80 zl
4 ¾ kr z c. k. normálního školního fondu na další dobu. Následkem zásahu následujícího
učitele Eduarda Riedela byl dekretem gubernia ze 17. listopadu 1848 č. 35491 schválen další
finanční příspěvek ze školního fondu ve výši 8 zl 25 ¼ kr, takže učitel dostával z tohoto fondu
dohromady 88 zl 30 kr. Včetně školného, které dostával učitel od obce, činil nyní jeho roční
příjem 120 – 130 zl.
V roce 1848 konečně vzrostl vážnější zájem o obecnou školu. Bylo v úmyslu ji pozvednout ze
žalostného stavu a zajistit učiteli náležité postavení. Bohužel se to ale ještě dlouho nemělo stát
skutečností. Teprve v roce 1851 počal vzniknuvší c. k. zemský školský úřad vyvíjet jistou
činnost, ale pro blaho školy se toho dosáhlo jen málo.
-149Dle nařízení zemského školského úřadu z 5. srpna 1853 č. 1303 a 1. února 1852 č. 263 byla
konečně přikázána úprava platů, a proto byla sepsána regulační listina a tato povolena a
potvrzena zprávou c. k. slezského zemského školního úřadu v Opavě z 29. listopadu 1853.
Dle ní činilo školné, placené dětmi navštěvujícími školu, 71 zl 17kr, příspěvek z c. k.
normálního školského fondu 88 zl 30 kr cm, takže touto úpravou platu dosáhl příjem částky
159 zl 47kr. Tím se však nic nevyřešilo, učitelé neměli v podstatě vyšší příjem než dříve,
jejich situace se stala při nepříznivých poměrech doby zřejmě ještě bezútěšnější.
Po uplynutí mnoha let se opět učinil pokus a učitelé měli konečně dostat plat ve výši 200 zl
cm. Kvůli tomu se konalo dne 12. listopadu 1857 komisní jednání s obcí Nové Heřminovy.
Příjem 159 zl 47 kr, stanovený již zmíněnou úpravou, měl být navýšen z obecních prostředků
na 200 zl, k čemuž se tato odvoláním z 28. března 1858 zavázala, a učitel od té doby pobíral
210 zl.
Slezským zemským zákonem z 28. února 1870 byl stanoven plat učitelů na jednotřídních
obecných školách na 400 zl. Protože chudá obec Nové Heřminovy si myslí, že nesežene
dostatek prostředků, aby zachovala školu a učitele, požádala vysokou zemskou vládu o
subvenci, a stále se čeká na rozhodnutí, kolik má na plat učitele přispívat obec, a kolik má
plynout z jiných komunálních zdrojů. Dle dorazivšího rozhodnutí c. k. zemské školské rady
dostala obec Nové Heřminovy pro rok 1871 subvenci padesáti zlatých.
V roce 1875 byly učitelské příjmy zařazeny do druhé platové třídy.
Pokračování na straně 176
-150Učitelský personál
Učitel Eduard Riedel byl zaměstnán na škole v Nových Heřminovech 6. června 1842. Eduard
Riedel se narodil v České Vsi u Bruntálu 29. září 1816, navštěvoval v letech 1831 a 1832
4. třídu, 1833 šestiměsíční přípravný kurz v Olomouci, ve stejném roce byl posluchačem
přednášek na zemědělském učení a všechny zkoušky složil velmi úspěšně, bez jakéhokoliv
honoráře pomáhal na školách v Křišťanovicích v roce 1834, v Kunčicích v roce 1835,
v Nových Heřminovech až do 17. června 1838, kdy byl v posledně jmenované obci
zaměstnán na základě dekretu jako pomocný učitel. Ve stejném roce složil učitelskou zkoušku
v Olomouci. Na základě navržení krnovského dominia byl dekretem arcibiskupského
konsistoria z 6. června 1842 jmenován řádným učitelem v Nových Heřminovech. Jeho plat
činil až do roku 1858 100 zl. S počátkem tohoto roku byl zvýšen na 200 zl a zůstal tak až do
nového školního zákona z roku 1870. Četná vysvědčení ze strany obce a školských úřadů,
stejně tak i mnohé inspekční zprávy se vyjadřují velmi pochvalně o jeho učitelských úspěších
a chování, mezi nimi i dva pochvalné dekrety od zemské školské rady. Nejvyšším
rozhodnutím Jeho Veličenstva z 24. ledna 1879 mu byl udělen řád Zlatého kříže za zásluhy a
20. února téhož roku mu byl předán.
Na základě několika žádostí byl výnosem slezské zemské školní rady ze dne 1. června 1881
propuštěn do penze, ale až 1. března 1882 byl uvolněn ze své služby.
Zemřel 30. července 1882.
-151Od roku 1869 do 1881 zastával úřad c. k. poštovního mistra. Zasloužil se též o zlepšení
včelařství a byl dokonce v letech 1873 - 1875 předsedou včelařského spolku. Pochvalné
dopisy od zemské školské rady dokládají jeho zásluhy.
Po učiteli Eduardu Riedlovi zde nastoupil do služby jako ředitel školy učitel Johann Ascher
1. března 1882 a působil na tomto místě do 28. února 1893.
Po rozšíření místní školy na dvoutřídku byl obcí se souhlasem vysoké c. k. slezské zemské
školské rady zaměstnán jako vrchní učitel Eduard Beier a na toto místo nastoupil 1. března
1893. Johann Ascher od té doby působil na místní škole jako učitel.
Výnosem c. k. okresní školské rady z 27. února 1897 č. 264 se souhlasem vysokého slezského
výboru byla zaměstnána paní Aurelin Beier, manželka vrchního učitele, jako učitelka výuky
dívčí pracovní výchovy s ročním příjmem 60 zl za 5 hodin týdně.
Jako katolický učitel náboženství nastoupil 1898 na místo kooperátora T. Franz Kopetzky,
resp. na místo jeho zástupce kooperátora T. Vinzenze T. Franz Zapletal ze Zátoru.
Jako evangelický učitel náboženství působil evangelický farář A. B. Johann Gas z Vraclávku.
Poté, co v roce 1900 byla místní evangelická obec přiřazena k Bruntálu, působí jako
evangelický učitel na zdejší škole od počátku školního roku 1906/07 farář Wilhelm Täuber
z Bruntálu.
-152Výnosem c. k. okresní školské rady v Bruntále z 8. července 1910 č. 1264 byla učiteli
Johannu Ascherovi po jeho žádosti a předložení zprávy od úředního lékaře schválena půlroční
nemocenská dovolená a to od 15. září 1910 do 1. března 1911.
Z tohoto důvodu byl dekretem z 12. srpna 1910 č. 1308 c. k. školské rady ustanoven pan
Oskar Weiser, absolvent ucházející se o učitelský úřad, pomocným učitelem na dobu od
15. září do 28. února 1911. Tento složil 13. září 1910 u c. k. školské rady v Bruntálu
slavnostní přísahu.
15. září 1910 nastoupil službu ve škole.
Výnosem c. k. okresní školské rady v Brunále z 18. května 1911 č. 826 byla učiteli Johannu
Ascherovi po jeho žádosti a předložení zprávy od úředního lékaře schválena další půlroční
nemocenská dovolená, a to od 1. března do 31. srpna 1911. Pan Oskar Weise zůstal nadále
pomocným učitelem.
Na žádost pana učitele Johanna Aschera o odchod do předčasného důchodu byl c. k. okresní
školskou komisí v Bruntále vydán následující výnos z 18. května 1911 č. 826:
C. k. slezská zemská školská rada schválila odchod učitele a ředitele školy Johanna Aschera
v Nových Heřminovech do předčasného důchodu s koncem školního roku 1910/1911, tj.
koncem srpna 1911, na základě jeho žádosti ve smyslu § 68 zákona z 6. listopadu 1901
(slezský G. ü. V.Bl.) č. 42, neboť dle předložené zprávy úředního lékaře není schopen
vykonávat povinnosti učitele.
-153Zároveň je mu přiznána penze s ohledem na započitatelnou dobu služby 36 let dle § 73
citovaného zákona resp. článku I zákona z 5. února 1908 (slezský G. ü. V.Bl.) č. 22 a na
základě §§ 72 a 75 cit. zákona mu přísluší 92% jeho posledního ročního platu tj. 2714 korun
ročně.
Toto se oznamuje školnímu vedení na základě výnosu c. k. slezské zemské školní rady
z 11. května 1911 č. II. – 1277 s výzvou, aby tento výnos včetně 12 příloh odevzdala výše
uvedenému a zde předložila jeho potvrzení o převzetí.
Učitel Johann Ascher se narodil 3. února 1856 v Železné, po absolvování obecné školy
navštěvoval 2 třídy reálky v Bruntále a 3 roky c. k. učitelský ústav v Opavě. 1. ledna 1875 byl
zaměstnán jako podučitel s ročním platem 360 zlatých v Pustelníku, 1. ledna 1876 přišel jako
podučitel do Andělské Hory. Roční plat 400 zlatých. Od 15. září 1877 působil jako učitel
v Horním Benešově, kde dostával roční plat 600 zlatých.
1. března 1882 nastoupil jako učitel a ředitel školy službu v jednotřídní škole v Nových
Heřminovech. Jeho roční plat činil 550 zlatých. Na této pozici působil do 28. února 1893.
Během své služby jako „jednotřídkář“ trpěl nejen nedostatkem prostoru, ale i velkým počtem
žáků. V letech 1885/86 a 1888/89 dosáhl počet žáků 174. Není divu, že již v této době se
školský úřad domáhal rozšíření školy na dvoutřídku.
-154Tato věc se ale kvůli zdráhání obce protáhla až do roku 1891. Obec se tehdy již nemohla nové
výstavbě vzpírat, neboť by jinak proběhla nucená stavba.
Nato se se stavbou současné dvoutřídní obecné školy počalo v roce 1891 a dokončena byla
v roce 1892.
Jako téměř ve všech zemských obcích měl i Johann Ascher trpět kvůli nařízené stavbě. I když
nová škola vznikla a byla vysvěcena za tak těžkých poměrů, měly tomu nasadit korunu ještě
nepříjemnější záležitosti. A to byla volba vrchního učitele.
Vedoucí jednotřídní školy pan Johann Ascher by býval měl největší nárok na místo vrchního
učitele nové dvoutřídní školy a to tím více, že ho k tomu předurčovaly i útrapy se 174 žáky
v jednotřídce.
Sama obec se však postavila do zcela osobní opozice, na základě různých soukromých
důvodů, a nedovolila, aby dosavadní ředitel školy pan Ascher vedl dvoutřídní obecnou školu.
Byl vypsán konkurz na místo vrchního učitele a podučitele.
O pozici vrchního učitele se ucházeli: samozřejmě pan Johann Ascher, pak ředitel školy
v Dětřichově, podučitel Wilhelm Nitsch v Andělské Hoře (syn předsedy místní školní rady),
Eduard Beier, podučitel v Krnově a další – celkem 8 uchazečů. Na zasedání místní školní rady
dne 12. července 1892 byli na místo vrchního učitele navrženi:
1. Johann Ascher
2. Wilhelm Nitsch
3. Eduard Beier
-155Během zasedání obecního výboru 17. července získal Eduard Beier 9 hlasů a Johann Ascher 4
hlasy na pozici vrchního učitele. Zároveň byla jednohlasně zvolena Anna Schindler jako
podučitelka.
Pan vrchní učitel Eduard Beier musel však pro záchranu své cti a kolegiality uvést, že se
neucházel o tento post ani z chamtivosti, ani z touhy po titulu vrchního učitele, ale hlavně
proto, že byl na tuto pozici upozorněn tehdejším c. k. okresním školským inspektorem panem
Leopoldem Bewigem.
Protože nebylo možné ředitele jednotřídky pana Aschera zcela odstavit nebo ho degradovat na
podučitele, a protože c. k. zemskou školní radou nebyla systemizována pozice vrchního
učitele a podučitele, byla volba prohlášena za neplatnou a obec musela zažádat o systemizaci
pozice vrchního učitele.
To se stalo a muselo být vypsáno druhé výběrové řízení.
13. listopadu 1892 se konala na obecním zastupitelstvu nová ústní volba vrchního učitele, při
které obdržel Eduard Beier 8 hlasů a Johann Ascher 2 hlasy. Johann Nitsch, předseda místní
školní rady, se zdržel hlasování a Josef Meier a Karl Adam se vzdálili.
Volba Eduarda Beiera byla potvrzena dekretem c. k. zemské školní rady ze 17. prosince 1892
č. 3393. Do služby nastoupil 28. února 1893.
Pan Johann Ascher zůstal na škole jako učitel.
Vrchní učitel Eduard Beier se narodil 1. září 1866 ve Vrbně, kde navštěvoval trojtřídní
obecnou školu, pak od roku 1880 přípravnou třídu (tuto absolvoval poslední rok) a čtyři roky
c. k. učitelského ústavu v Opavě, kde získal v roce 1885 osvědčení pro obecné školy s výukou
v jazyce německém.
-156V květnu 1888 složil zkoušku učitelské způsobilosti.
Od září 1885 do 28. února 1886 působil jako podučitel v Horním Benešově, od 1. března 1886
do 28. února 1893 jako podučitel na dívčí obecné škole v Krnově a od 1. března 1893 až do
konce své služby jako vrchní učitel v Nových Heřminovech, kde vykonával aktivní službu až
do 31. prosince 1923. Od ledna do 30. září 1924 dostal nemocenskou dovolenou a 1. října
1924 byl na vlastní žádost trvale penzionován.
V roce 1886 absolvoval osmidenní kurz spolku sv. Ambrože ve Vídni pro vyškolení
varhaníků a sbormistrů, z Nových Heřminov dojížděl do Opavy na kurz pěstování ovocných
stromů a do Vrbna na kurz kreslení.
Dočasný učitel pan Oskar Weiser složil v listopadovém termínu zkoušku učitelské
způsobilosti pro obecné školy s vyučováním v německém jazyce a byl výnosem c. k. zemské
školské rady v Opavě ze 7. května 1913 č. II - 693 jmenován definitivním učitelem na místní
dvoutřídní obecné škole.
Narodil se 1890 v Bruntále, kde navštěvoval obecnou a měšťanskou školu, pak absolvoval 4
ročníky c. k. učitelského ústavu v Opavě a maturoval v červenci 1910.
Učitel Oskar Weiser podstoupil na jaře 1914 vojenskou prohlídku, kde byl shledán schopným
služby a po vypuknutí války musel o prázdninách narukovat k dělostřelcům v Olomouci a to
jako dobrovolník na jeden rok. Koncem roku 1914 byl povýšen na kaprála. Jeho úsilí bylo
vytrvalé.
Bohužel nemohl dosáhnout svého cíle. Kvůli silnému podchlazení mu onemocněla hlava,
dostal se do vojenské nemocnice v Olomouci a odtud do blázince „Am Steinhof“ u Vídně,
kde zůstal až do konce března 1915. Protože se jeho stav trochu zlepšil, bylo vyslyšeno
naléhání jeho příbuzných, že si ho vezmou do domácí péče, do níž byl na revers propuštěn.
-157V doprovodu své sestry a strýce jel ráno 1. dubna do svého rodného města. A tehdy se stala ta
hrůza. Během chvíle, kdy jeho doprovod připravoval zavazadla, otevřel dveře vagónu a
zmizel pod koly vlaku. Zda skočil sám, nemůže nikdo říct. Jeho matce ho přinesli již mrtvého,
nikdy už neviděl svoji uctívanou milovanou matku. Jeho vojenského pohřbu se účastnilo
mnoho bruntálských spolků, čestná rota posádky, vojenská kapela, nespočet truchlících, mezi
nimi druhá třída naší školní mládeže pod dozorem pana vrchního učitele Eduarda Beiera a
mnozí dospělí z naší obce. Na jeho hrobě zazpíval bruntálský hudební spolek, jehož byl
členem, tklivý smuteční chór.
Naši žáci mu na místo posledního odpočinku jako pozdrav položili krásný věnec.
Jaká škoda tohoto nanejvýš schopného, přičinlivého a nadějného mladého muže. Jeho
vzpomínka zůstane důstojnou. Pokoj jemu!
Pan Johann Ascher odešel po roční nemocenské dovolené na vlastní žádost do předčasného
důchodu.
Po narukování pana učitele Oskara Weisera v srpnu 1914 působil Johann Ascher jako
pomocný učitel od 15. září 1914 do 30. června 1915. Po smrti Oskara Weisera byl znovu
povolán na místo definitivního učitele žádostí místní školské rady z 1. června 1915, koncem
července 1916 nastoupil do stálého důchodu, ale na žádost ještě sloužil jako pomocný učitel
do 15. července 1918, kdy z místní školy odešel. Propuštěn byl 15. září 1918.
Dekretem c. k. okresní školské rady v Bruntále ze 17. července 1918 č. 370 byla kandidátka
na učitelský úřad Wilhelmine Rossmanith z Opavy jmenována provizorní učitelkou. V srpnu
však toto místo odřekla.
-158Poté, co pan učitel Ascher již nechtěl nastoupit, byla zaměstnána slečna Eugenie Jürnack jako
provizorní učitelka na místní škole na základě dekretu c. k. okresní školské rady v Bruntále ze
17. září 1918 č. 528/5. Eugenie Jürnack se narodila 14. března 1897 v Oborné, zde
navštěvovala obecnou školu, později obecnou a měšťanskou školu v Bruntálu a od roku 1914
do 1918 soukromý vzdělávací ústav pro učitelky v Těšíně (kongregace milosrdných sester sv.
Karla Boromejského), získala tedy církevní vychování.
Maturitní zkoušku složila 4. července 1918 č. 13., 17. září 1918 nastoupila do služby a
působila na místní škole do 31. srpna 1919. Na žádost vrchního učitele byla přeložena na
základě dekretu okresní školní rady v Bruntále z 23. srpna 1919 č. 570/8 jako provizorní
učitelka do Horního Václavova.
Na její místo nastoupil tamější provizorní učitel Reinhold Czesch. Tento byl přeložen
dekretem okresní školské rady v Bruntále z 1. září 1919 na stejné místo do místní školy.
Reinhold Czesch, narozen 21. listopadu 1891 v Božkově ve Slezsku, vyznáním katolík,
navštěvoval 2. a 3. třídu měšťanské školy v Opavě, jednoroční učitelský kurz v Červené
Vodě, v letech 1910 – 1914 c. k. učitelský ústav v Opavě a 8. července 1914 složil maturitu a
směl vyučovat na obecných školách s výukou v německém jazyce. Poté, co sloužil jako
pomocný učitel na veřejné obecné škole v Leskovci od 15. září 1914 do 15. března 1915, byl
odveden do aktivní vojenské služby ve světové válce, pak sloužil jako provizorní učitel na
veřejné obecní škole v Horním Václavově. Od 1. února 1919 do 31. srpna 1919, byl dle výše
uvedeného dekretu z 1. září 1919 přeložen na místní školu.
-159V červnu 1919 složil před zkušební komisí v Opavě zkoušku učitelské způsobilosti a byl
shledán způsobilým pro všechny obecné školy s výukou v německém jazyce. Opava,
16. června 1919.
Dekretem slezské zemské školské rady z 3. srpna 1920 č. III – 399/3 byl jmenován
definitivním učitelem v naší obci. Okresní školskou radou v Bruntále, 25. ledna 1920 č. 89/1,
mu bylo vysvědčení o učitelské způsobilosti antedatováno na listopad 1916.
Po rozšíření školy na trojtřídku jmenovala okresní školská rada pana Adolfa Wildnera
provizorním učitelem na místní škole. Dekret okresní školské rady v Bruntále z 15. ledna
1921 č. 130/4.
Adolf Wildner se narodil 24. listopadu 1894 v Huzové (Morava), absolvoval 3 třídy státního
gymnázia v Uničově a v letech 1910 – 1914 státní učitelský ústav v Těšíně a 9. července 1914
získal maturitní vysvědčení pro obecné školy s výukou v německém jazyce. Od 16. září 1914
do 31. ledna 1915 působil jako pomocný učitel a od 1. února do 15. července 1915 jako
provizorní učitel na obecné škole ve Staré Vodě u Andělské Hory. Již 16. července 1915 byl
povolán do vojenské služby, během které se dostal do ruského zajetí a do své vlasti se vrátil
19. listopadu 1920 přes Vladivostok a Panamský průplav.
1. února 1921 nastoupil jako provizorní učitel do služby na místní obecné škole a působil zde
k plné spokojenosti do 31. ledna 1922.
V listopadu 1921 absolvoval zkoušku učitelské způsobilosti v Olomouci a získal vysvědčení
učitelské způsobilosti antedatované na listopad 1916.
1. února 1922 byl přeložen jako provizorní ředitel školy do Skrbovic.
Okresní školská rada Bruntál 31. ledna 1921 č. 157/1.
-160Výnosem Okresní školské rady v Bruntále z 31. ledna 1922 č. 156 byla jako nástupkyně
jmenována slečna učitelka Elisabeth Friedel, a to od 1. února 1922. Po vícedenní dovolené
zde nastoupila do služby 10. února.
Slečna Friedel se narodila 24. září 1892 ve Vítkovicích na Moravě, navštěvovala v letech
1899 - 1904 pět ročníků obecné školy, 1904 – 1907 tři ročníky měšťanské školy, 1907 – 1908
čtvrtou třídu měšťanské školy, 1908 – 1910 vyšší dívčí školu, 1910 – 1914 čtyři ročníky c. k.
učitelského ústavu – tyto všechny školy v Opavě a 6. července 1914 vykonala maturitní
zkoušku s vyznamenáním. 13. listopadu 1917 získala vysvědčení o učitelské způsobilosti s
vyznamenáním pro výuku náboženství.
Působila od 15. září 1914 jako neplacená pomocná učitelka na německé obecné škole
v Kateřinkách, od 14. dubna do 14. září 1915 jako pomocná učitelka na chlapecké obecné
škole v Bruntále, od 15. září 1915 do 15. září 1916 jako pomocná učitelka na obecné škole
v Karlovicích, od 1. října 1916 do 10. dubna jako pomocná síla na účetním oddělení c. k.
zemské školní rady v Opavě, od 11. dubna 1917 do 31. prosince 1918 jako pomocná učitelka
na chlapecké obecné škole v ulici Karla Auera v Opavě, od 23. května 1919 do 30. dubna
1921 nejdříve jako okresní pomocná učitelka, od 7. prosince 1920 jako definitivní učitelka na
dívčí škole v ulici Karla Auera v Opavě, od 1. května do 30. listopadu 1921 jako definitivní
učitelka dívčí obecné školy u Landhausparku v Opavě, od 1. prosince 1921 do 3. února 1922
jako pomocná síla na účetním oddělení slezské zemské školské rady v Opavě, od 4. února
1922 jako definitivní učitelka na místní trojtřídní škole.
Poté, co byla na vlastní žádost po 25 a ½ letech propuštěna 31. srpna 1922 provizorní učitelka
ručních prací Aurelie Beier, jmenovala okresní školská rada v Bruntále dekretem z 19. srpna
1922 č. 59/8 nezaměstnanou Marii Konetschke jako provizorní učitelku ručních prací na
místní škole od 1. září 1922.
-161Marie Konetschke se narodila 9. ledna 1901 ve Vídni, kde navštěvovala od 1. září 1907 do 28.
června 1912 obecnou školu, od 16. září 1912 do 28. června 1915 měšťanskou školu, v roce
1915 - 1916 přípravnou třídu na učitelský ústav, absolvovala pak 2 ročníky soukromého
ústavu pro vzdělávání učitelek v Eggenbergu u Štýrského Hradce (15. září 1916 až 15. června
1918) a 7. července získala učitelskou kvalifikaci pro ženské ruční práce a rodinnou výchovu
v Opavě. Od 1. září 1922 působí na místní škole jako definitivní učitelka výnosem zemské
školské rady z 22. března 1923 č. II. b – 340/1 na základě zákona z 9. dubna 1920 č. 306 S. D.
G. v. Vdg.
Marie Konetschke byla dekretem okresní školské rady v Bruntále z 24. srpna 1923 z této
pozice propuštěna a přeložena na trojtřídní obecnou školu v Ludvíkově (s Karlovou
Studánkou a Vidly).
Definitivní učitel pan Reinhold Czesch musel v květnu 1922 podstoupit operaci střeva
v bruntálské nemocnici, a proto dostal od okresní školské rady dvouměsíční nemocenskou
dovolenou. Pomocná síla nebyla zajištěna, a proto museli pan vrchní učitel Eduard Beier a
slečna Friedel převzít suplování. Pan vrchní učitel Beier převzal II. třídu (Czeschovu) a v jeho
I. třídě suplovali se slečnou Friedel každý po devíti hodinách.
Na začátku školního roku 1922 / 23 dostal na vlastní žádost pan Czesch další nemocenskou
dovolenou od 1. září do 30. listopadu 1922.
-162Jako pomocná síla byl poslán kandidát na učitelský úřad pan Eduard Gebauer ze Světlé Hory.
Narodil se 16. března 1897 v Bílčicích na Moravě. Od 1903 do 1908 navštěvoval obecnou
školu ve Slezské Hartě, od roku 1908 do 1914 absolvoval sedm ročníků reálné školy v Opavě.
Účastnil se světové války a dostal se do ruského zajetí. Po svém návratu absolvoval 4. ročník
učitelského ústavu v Opavě a 22. června 1922 získal maturitní vysvědčení.
Dekretem okresní školské rady v Bruntále z 26. srpna 1922 č. 848 byl jmenován provizorním
pomocným učitelem na místní škole, kde učil od 1. září do 30. listopadu 1922 3. třídu učitele
Czescha. Tímto dnem byl ze své služby propuštěn, neboť pan učitel Czesch opět nastoupil
1. prosince 1922.
15. ledna 1923 onemocněla učitelka Elisabeth Friedel a dostala na vlastní žádost tříměsíční
dovolenou.
Suplování v její třídě (2. třída) obstaral vedle vlastních učitelských povinností pan vrchní
učitel Eduard Beier od 15. ledna do 6. února.
Poté byl pomocným učitelem na místní škole jmenován výnosem okresní školské rady
v Bruntále z 29. ledna 1923 č. 6/15 Leo Kittel z Leskovce, který však přijal místo
v Supíkovicích a zde tudíž nenastoupil. Jako pomocný učitel sem byl vyslán tehdy
nezaměstnaný učitel Gebauer, který ale od 1. dubna 1923 nastoupil v Kunově.
Během toho se uzdravila učitelka Elisabeth Friedel a nastoupila 1. dubna 1923 opět do služby.
Okresní školský výbor v Bruntále pověřil výnosem z 31. srpna 1923 č. 757/21 učitelku
ručních prací Annu Krill z Kunova, aby vyučovala dívčí ruční práce v zákonně předepsaném
týdenním rozsahu hodin na místní trojtřídní škole. S vyučováním měla začít od 1. září 1923.
-163Okresní školský výbor v Bruntále č. 1151 z 14. prosince 1923 schválil vrchnímu učiteli
Eduardu Beierovi nemocenskou dovolenou od 1. ledna 1924 do 31. března 1924. Zároveň
bylo zažádáno u slezské zemské školské rady o schválení šestiměsíční dovolené.
Dle dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 29/2 z 3. ledna 1924 byl pověřen
definitivní učitel pan Reinhold Czesch dočasným vedením školy v Nových Heřminovech
během trvání dovolené pana vrchního učitele Eduarda Beiera.
Dle dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 1161/30 z 18. prosince 1923 byl
pomocný učitel pan Eduard Gebauer povolán od 1. ledna 1924 na místní obecnou školu jako
pomocný učitel.
Dle dekretu slezské zemské školské rady č. II a – 1012 z 27. března 1924 a okresního
školského výboru č. 244/18 z 12. dubna 1924 byla slečna Elisabeth Friedel jmenována
definitivní učitelkou.
Dle dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 303/7 z 12. března 1924 byla na
základě předloženého lékařského osvědčení učitelce slečně Elisabeth Friedel schválena 8
týdenní dovolená od 7. března do 3. května 1924.
Jako pomocná síla místo nemocné učitelky Elisabeth Friedel byla na místní školu poslána dle
dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 346 z 12. března 1924 kandidátka na
učitelský úřad Marie Brückner, narozena 9. března 1903 v Krásných Loučkách, absolventka
opavského ústavu pro vzdělání učitelek.
-164Do služby nastoupila 10. března 1924.
Učitelka Elisabeth Friedel se vrátila z nemocenské dovolené a na místní obecnou školu opět
nastoupila 3. května 1924.
Pomocná učitelka Maria Brückner, patřící pod Palhanec u Opavy, byla ten samý den
přeložena okresním školským výborem v Bruntále na obecnou školu v Podlesí.
Dle dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 10/36 z 2. července 1924 byl od
1. ledna 1924 propuštěn ze služby na místní obecné škole přidělený pomocný učitel Edmund
Gebauer. Od 1. září 1924 mu bylo uloženo nastoupit službu v Pochni, expozitura Široká Niva.
Dle dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 823 z 27. srpna 1924 byl povolán
definitivní učitel pan Thomas Konorza, aby nastoupil 1. září 1924 službu v místní obecné
škole. Narodil se 20. června 1898 v Brně, absolvoval brněnský učitelský ústav, naposledy byl
definitivním učitelem ve Skorošicích, okres Jeseník.
Na základě dekretu okresního školského výboru v Bruntále č. 685/8 z 18. září 1924 odešel na
vlastní žádost pan vrchní učitel Eudard Beier po třicetidevítileté věrné službě koncem září
1924 do trvalého důchodu. (Výnos slezské zemské školské rady č. II a – 135/2).
-165Pan vrchní učitel Eduard Beier se tímto rozloučil 1. října 1924 s učitelským sborem trojtřídní
veřejné obecné školy v Nových Heřminovech a nastoupil do důchodu.
Nejen okresní školní výbor mu poděkoval vyznamenáním č. 85/8 z 18. září 1924 za věrnou a
svědomitou službu učitele, vychovatele a ředitele místní obecné školy, nýbrž i učitelský sbor
uznává jeho velkou zásluhu na výchově mládeže.
Definitivní učitelka Elisabeth Friedel musela v únoru 1925 v Bruntále podstoupit operaci a
z tohoto důvodu dostala nemocenskou dovolenou od 16. února do 15. dubna 1925. Na místo
nemocné učitelky poslal okresní školský výbor v Bruntále definitivního učitele Johanna
Harasina jako zástup.
Johann Harasin, narozen 19. srpna 1890 ve Starém Městě, okres Frynštát, Slezsko, složil
maturitní zkoušku v červenci 1911 v Těšíně. Na to sloužil v chlapecké obecné a měšťanské
škole v Bohumíně a na dvoutřídní obecné škole v Suché Rudné.
31. září 1925 byla definitivní učitelce ručních prací paní Anně Krill z Kunova přidělena jako
nové působiště Oborná. Zároveň nastoupila 1. října 1925 na místní obecnou školu učitelka
ručních prací paní Anna Esener z Jeleního.
Dle dekretu slezské zemské školské komise v Opavě z 15. března 1926, č. II a – 691 byl na
základě § 3 Reg. V. D. čsl. Rep. ze 17. července 1919 č. 398, S.d.G.u.V jmenován definitivní
vrchní učitel v Krásných Loučkách pan Leo Potsch do této služby na místní trojtřídní škole
s nařízením, aby nastoupil nejpozději 1. září 1926.
-166Do služby nastoupil již 1. července 1926.
Leo Potsch se narodil 19. srpna 1883 ve Vítkově ve Slezsku, zde navštěvoval šestitřídní
obecnou školu, na to 2. a 3. třídu chlapecké měšťanské školy v Odrách a od roku 1899 do
1903 c. k. učitelský ústav v Opavě, který ukončil dne 4. července 1903 maturitou. V květnu
1907 složil zkoušku učitelské způsobilosti pro všechny obecné školy. 1. září 1903 získal své
první zaměstnání jako provizorní učitel ve veřejné dvoutřídní obecné škole v Radkově. Zde
působil do 28. února 1905, po té na expoziturní škole v Podhradí při Radkovu do 31. srpna
1905 a od tohoto dne přešel na veřejnou jednotřídní expoziturní školu v Zálužné při Nových
Těchanovicích. Na poslední škole byl dekretem Slezské zemské školské rady v Opavě
z 21. července 1909 č. 5391 jmenován definitivním učitelem.
Se zřízením veřejné jednotřídní školy v Záložné se stal dle dekretu slezské zemské školské
rady v Opavě 10. prosince 1914 č. II. – 1097/2 definitivním učitelem a ředitelem. Do služby
nastoupil 1. ledna 1915 a vykonával ji až do 1. září 1919, kdy nastoupil na veřejnou
jednotřídní obecnou školu v Krásných Loučkách. Když byla škola rozšířena na dvoutřídní, byl
jmenován definitivním vrchním učitelem s platností od 1. prosince 1920. Na tomto místě
zůstal do 30. června 1926.
Definitivní učitel Thomas Koroza byl přeložen slezskou zemskou školskou radou v Opavě do
Krnova. Dle dekretu okresní slezské školské rady v Bruntále z 25. září 1926 č. 775 byl 1. října
1926 povolán kandidát na učitelský úřad Emil Ertel na místo vedlejšího učitele pro
nepovinnou výuku českého jazyka na místní škole s dotací 6 hodin týdně, na škole v Kunově
a Miloticích s dotací 3 hodin týdně. Do služby nastoupil 1. října 1926. Emil Ertel se narodil
18. září 1904 v Leskovci, navštěvoval 6 tříd obecné školy v Horním Domašově, dvě třídy
měšťanské školy a šest ročníků státního reformního reálného gymnázia v Jeseníku a poté
v letech 1924 – 1925 poslední ročník učitelského ústavu v Opavě. 27. června 1924 získal
vysvědčení ze státního jazyka v Jeseníku, 15. června 1925 učitelské vysvědčení v Opavě a
16. září 1926 vykonal státní zkoušku z českého jazyka v Jeseníku.
-167Původní dekret byl pozměněn dekretem okresního školského úřadu v Bruntále z 25. listopadu
1926, č. 851/6, kterým byl jmenován pomocným učitelem s dosavadním působištěm. Na
základě předloženého lékařského posudku dostala definitivní učitelka Elisabeth Friedel dle
výnosu okresního školského úřadu v Bruntále z 16. března 1927 č. 263/28 nemocenskou
dovolenou od 9. do 31. března 1927. Suplování zajistili zbývající učitelé.
Dle výnosu okresního školského výboru v Bruntále z 3. května 1927 č. 316/32 dostala tato
učitelka kvůli problémům se srdcem a neurózou další nemocenskou dovolenou.
Za nemocnou Elisabeth Friedel byla přijata pomocná učitelka Margarethe Nitsch na dobu od
1. května do konce července 1927 (dekret okresní školské rady Bruntál z 29. dubna 1927
č. 403/25).
Definitivnímu učiteli Reinholdu Czeschovi byla na základě lékařské zprávy povolena
výnosem okresního školského výboru v Bruntále dovolená od 31. května do 2. června 1927
včetně zástupu ve vedení školy.
Pomocnému učiteli byla na základě lékařské zprávy výnosem okresního školského výboru
v Bruntále z 24. 6. 1927, č 530/20, schválena nemocenská dovolená od 17. června do
22. června 1927. Druhá lékařská zpráva ho uznala schopným služby.
-168Výnosem okresního školského výboru v Bruntále z 21. června 1927, č. 313/18 byl Emil Ertel
jako pomocný učitel pro výuku českého jazyka koncem června propuštěn. Opět byl zaměstnán
na základě dekretu okresního školského výboru v Bruntále z 25. srpna 1927, č. 632/25 jako
pomocný učitel pro výuku nepovinného českého jazyka se stejnými povinnostmi jako
v minulém roce od 1. září 1927 na dobu potřeby. Jeho žádosti o přidělení další výuky bylo
vyhověno a ve školním roce 1927 mu byly přiděleny hodiny zpěvu, zeměpisu a dějepisu ve
3. třídě (výnos okresního školského výboru v Bruntále z 21. října 1927, č. 632/29).
Po zřízení provizorní paralelní první třídy vznikla potřeba zaměstnat další učitelskou sílu.
Dekretem okresní školské rady v Bruntálu z 10. září 1927 č. 665/28 byl jmenován kandidátem
na učitelský úřad pan Franz Bartel s platností od 15. září 1927, kdy nastoupil do služby. Franz
Bartel se narodil 29. září 1902 v Bohdanovicích, kde chodil do dvoutřídní obecné školy.
V Opavě navštěvoval 2. a 3. třídu měšťanské školy a od roku 1917 do 1921 čtyři ročníky
učitelského ústavu v Opavě. Po získání učitelského vysvědčení 20. června 1921 byl na
základě dekretu okresního školského výboru v Bruntále z 29. září 1921 č. 598 poprvé
zaměstnán jako provizorní učitel na dvoutřídní škole v Miloticích, od 1. října 1921 do
31. srpna 1922, poté dostal místo pomocného učitele. Od 29. května 1926 do 30. června 1926
působil na pětitřídní obecné škole v Bruntále (dekret okresního školského výboru v Bruntále
z 28. května 1926 č. 487/8), od 8. října 1926 do 30. června 1927 na trojtřídní obecné škole
v Andělské Hoře (dekret okresního školského výboru v Bruntále ze 7. října 1926, č. 624/15) a
od 1. září 1927 do 14. září 1927 na veřejné pětitřídní obecné škole v Razové (dekret okresní
školské rady v Bruntále z 28. srpna 1927, č. 277/24).
-169V dubnovém termínu 1928 složil zkoušku učitelské způsobilosti pro všechny obecné školy.
Vrchnímu učiteli Leovi Potschovi byla schválena výnosem okresní školské rady v Bruntále
z 21. dubna 1928 č. 311 kvůli ošetření v nemocnici třítýdenní dovolená, od 16. dubna do
6. května 1928.
Pomocný učitel Emil Ertel byl koncem června 1928 opět propuštěn (výnos okresního
školského výboru v Bruntále z 26. června 1928, č. 174/34) a od 1. září 1928 dle výnosu
okresního školského výboru v Bruntále 31. srpna 1928 č. 594/41 opět zaměstnán.
V listopadovém termínu 1928 složil zkoušku způsobilosti učitele a zkoušku ze státního jazyka
a 30. června 1929 byl ze služby jako pomocný učitel propuštěn (výnos okresní školské rady
v Bruntále z 15. června 1929, č. 497/63).
Franz Bartel byl dekretem zemské školské rady z 6. března 1929 č. 11568 jmenován
definitivním učitelem.
Pro výuku českého jazyka na obecných školách v Nových Heřminovech, Kunově a Miloticích
byl jmenován pomocný učitel Anton Anlauf (dekret okresního školského výboru v Bruntále
z 31. srpna 1929 č. 539/17).
-170Do služby nastoupil 1. září 1929. Dekretem okresního školského výboru v Bruntále
ze 14. prosince 1929 byl jmenován učitelem – čekatelem na dvoutřídní obecné škole
v Horním Václavově od 13. prosince 1929. Ve škole v Nových Heřminovech měl sloužit dále.
Na základě výnosu okresního školského výboru v Bruntále z 25. srpna 1930 č. 385/44 byl
Anton Anlauf k 31. srpnu 1930 propuštěn z pozice vedlejšího učitele českého jazyka a
přeložen na obecnou školu v Horním Václavově od 1. září 1930.
Dle výnosu okresního školského výboru v Bruntále z 15. října 1930 resp. 11. listopadu 1930
č. 792/58 dostal učitel Reinhold Czesch dovolenou na dobu od 16. října do 27. listopadu
1930. Jako zástupce byl povolán pomocný učitel Franz Frieben na základě výnosu okresní
školské rady v Bruntále z 15. října 1930 č. 796 na dobu potřeby.
Výnosem okresního školského výboru v Bruntále z 25. listopadu 1930 č. 792/87 se oznamuje
vedení školy, že definitivnímu učiteli Reinholdu Czeschovi byla na základě předložené
lékařské zprávy prodloužena nemocenská dovolená do 31. prosince 1930. Výše uvedená
pomocná síla proto zajistí výuku až do konce 1930.
24. srpna 1931 se vdala učitelka Else Friedel za definitivního učitele Josefa Teichmanna
z Kunova.
Kvůli uložení nových povinností učitelkám ručních prací bude Hedwig Exner přeřazena na
jiné školy a dle výnosu okresního školského výboru v Bruntále z 31. srpna 1931 č. 589 bude
výuku ručních prací v Nových Heřminovech od začátku školního roku 1931/32 zajišťovat
Anna Krill z Kunova.
-171Dle výnosu zemské školské rady v Brně ze 13. srpna 1932, č. 43299 byl Franz Bartel
jmenován definitivním učitelem na obecné škole v Nových Heřminovech (závěr jednání
zemské školské rady v Brně z 1. července 1932).
Vrchní učitel Leo Potsch byl přeřazen od 1. září 1933 na dvoutřídní obecnou školu do
Dolního Václavova.
1. září 1933 byl definitivní učitel Reinhold Czesch pověřen vedením místní obecné školy. Dle
dekretu okresního školského výboru v Bruntále z 31. srpna 1933, č. 383/1 byla na místní
školu přijata Gerlinde Neuwirth jako pomocná učitelka.
Narodila se 7. června 1912 v Bruntále, v letech 1923 až 1931 navštěvovala státní gymnázium
ve svém rodišti, kde vykonala zkoušku dospělosti. Poté navštěvovala pedagogickou akademii
v Praze.
Od 1932 do 1933 působila na soukromé dívčí obecné škole ve Vidnavě.
Na místo uvolněné učitelky čekatelky Gerlinde Neuwirth byl přijat na místní školu pomocný
učitel Alfred Schilder, narozen 1. srpna 1911 v Jakartovicích. Výnosem okresního školského
výboru v Bruntále z 24. června 1935 č. 973 byl své služby zproštěn.
Na základě výnosu okresního školského výboru v Bruntále z 30. srpna 1935 č. 1457 byla do
místní obecné školy přidělena učitelka čekatelka Henriette Olbrich, narozena 13. srpna 1910
v Zátoře.
Výnosem okresního školského výboru v Bruntále z 24. srpna 1936 č. 1591 byla na místní
školu přijata pomocná učitelka rodinné výchovy Emma Beege, narozena 12. dubna 1914
v Jelením. Uvolněna ze služby byla k 30. listopadu 1936 výnosem okresního školského
výboru v Bruntále z 28. listopadu 1936, č. 3279/sk.
-1721. prosince 1936 nastoupila do služby z dovolené učitelka rodinné výchovy paní Anna Krill.
18. února 1937 byla na místní obecné škole ustanovena nová školská rada. Jako zástupce
okresního školského výboru zasedání předsedal okresní školský inspektor Rudolf Porzelt.
Nová místní školská rada sestává ze šesti členů:
Předseda: Albert Drescher, topič
Zástupce předsedy: Friedrich Gödel, mistr pekař
Členové: Rudolf Schneider, dělník v kovovýrobě
Johann Neugebauer, dělník v továrně
Franz Bartel, definitivní učitel
Reinhold Czesch, současný ředitel školy
Náhradníci: Josef Nitsch, dělník
Johann Kappel, zemědělec
Hugo Zimmermann, zemědělec
Strany 173 až 175 jsou prázdné.
-176V roce 1871 se novoheřminovská škola stala spádovou školou i pro obec Kunov, náležící do
té doby ke Skrbovicím. Zároveň byla prodloužena povinná školní docházka, a proto stoupl
počet žáků. V roce 1876 navštěvovalo vyučování 155 a ve školním roce 1891/1892 171 žáků.
Na základě návrhu pana vrchního učitele Eduarda Beiera prohlásilo 17. prosince 1899 obecní
zastupitelstvo pana Josefa Riedla, c. k. finančního radu ve Vídni a rodáka z Heřminov,
čestným občanem Nových Heřminov. Josef Riedel se velmi zasloužil o místní školu.
V březnu mu byl zaslán pěkně vyzdobený čestný diplom, z čehož měl velkou radost.
Při této příležitosti daroval škole 200 K a obci 400 K.
Tento dlouholetý dobrodinec naší školy zemřel v pondělí 23. prosince 1901 ráno v půl páté ve
Vídni. Ve čtvrtek 26. prosince 1901 byl vystaven ve vídeňské katedrále sv. Štěpána, večer pak
převezen k nám. Sem dorazil ranním vlakem 27. prosince. Na nádraží ho vyzvedla krnovská
pohřební služba. Smuteční průvod se seřadil u hostince pana Johanna Glasera, kam přišla
školní mládež s učiteli, obecní zastupitelstvo a hasiči a mnozí pozůstalí.
3. února 1906 oslavil učitel Johann Ascher 50. narozeniny. Vedení školy navrhlo místní
školní radě a obecnímu zastupitelstvu, že by se v tento den mohla uspořádat oslava na počest
jubilanta. Tento návrh byl k radosti všech schválen.
-177V předvečer, 2. února, se za učitelem Ascherem vypravil pochodňový průvod za doprovodu
hudby, jehož se účastnila místní školní rada, obecní zastupitelstvo a dobrovolní hasiči.
Pogratuloval mu starosta Emil Gödel, ředitel školy Johann Nitsch a vrchní učitel Eduard
Beier.
Starosta předal oslavenci za zastupitelstvo zlatý řetízek na hodinky. S velkou radostí a dojetím
děkoval pan Ascher za tuto poctu a dar.
19. května 1906 zemřel po dlouhé bolestivé nemoci v 54 letech všemi vážený vlastník bělidla
pan Josef Trampusch, velký přítel školy a pokroku. Byl spoluzakladatelem a až do své smrti
dlouholetým předsedou místního spolku Školní fenik. Ve funkčním období 1898 – 1901
působil jako zástupce předsedy místní školní rady. Jako vděčné uznání jeho zásluh o školu se
místní žáci v doprovodu učitelského sboru účastnili 21. května 1906 jeho pohřbu.
Čest jeho památce.
Obec Nové Heřminovy nezanedbala ani v těžkých dobách při chudobných poměrech svou
vlasteneckou povinnost a poskytla dle svých skromných možností od začátku války až do
konce roku 1914 následující dary:
1. Jak již bylo uvedeno v odstavci 10 na straně 21, uskutečnila se na začátku srpna 1914
sbírka pro Červený kříž a další válečné potřeby. Z celkem vybraných 361 K 10 h bylo
poskytnuto 261 K Červenému kříži a 100 K 10 vojákům v poli a jejich pozůstalým.
-1782. Úspěch náboru členů Červeného kříže přinesl v září 1914 dalších 142 K 20 h.
3. Počátkem listopadu 1914 byly na přípravnu v Čechách odeslány 2 pytle sušených
ostružinových listů z obce a 1 pytel ze školy.
4. Dále přispěla obec do konce roku 1914 částkou 49 K na ošacení vojska v poli.
5. Škola odeslala 7. prosince 1914 na sběrné místo v Opavě při úřadu válečné pomoci zimní
oblečení v hodnotě 60 K a obec se spolky v hodnotě 85 K.
6. Na sbírku „Vánoce v poli“ přispěla obec 45 K a místní vybrali 103 K 20 h.
Na nákupu válečných dluhopisů z 1914 se obec nemohla podílet, protože neměla dostatek
prostředků a protože přijala půjčku ve výši 9000 K na vodní stavby na Opavě, provedené již v
letech 1912/13.
Občané několik dluhopisů zakoupili.
Ze 12 členů obecního výboru byl do pole povolán Gustav Ihm, který byl i členem místní
školní rady.
Místní škola neutrpěla válkou žádné ztráty. Díky nástupu učitele Aschera mohlo vyučování
probíhat v plném rozsahu.
Vrchní učitel Eduard Beier vedl od dubna 1915 po vícero let chlebovou komisi, zaznamenával
množství obilí a brambor, měl přesvědčovat obyvatele ke koupi dluhopisů, s většími dětmi
organizoval sbírku vlny, kaučuku a kovu a s žáky pořídil 2 dluhopisy, každý za 100 K.
Mimo to byl povoláván k přepočtu obilí.
-179Dodatek ze starých listin.
V letech 1812 až 1818 došlo kvůli špatné úrodě k velkému zdražování. Všechny plodiny
dosahovaly enormních cen, velké vědro pšenice stálo 230 zlatých, žita 200 zlatých, ječmene
170 zlatých, ovsa 100 zlatých, hrachu 200 zlatých, brambor 20 zlatých, žok slámy 120 zlatých
a cent sena 20 zlatých. Za půl kila hovězího se platil 1 zlatý a za jeden sáh dřeva 13 zlatých.
V roce 1813 zasáhly údolí Opavy velké záplavy. Téměř stejně velká povodeň přišla i v létě
roku 1829, na podzim 1847 a 12. a 13. srpna 1880. Poslední patřila k nejvýznamnějším tohoto
století a způsobila mnoho škod na domech, cestách, stromech atd.
V nešťastných letech 1831, 1832, 1836, 1848 a 1866 strašlivě řádila cholera a zabila mnoho
lidí.
V roce 1872 byla otevřena moravskoslezská centrální železnice. Naše obec byla díky nádraží
zapojena do veřejné dopravy a od té doby již není odříznuta od světa. Dráha Heřminovy –
Vrbno byla vystavěna o osm let později v roce 1880.
-180Doplnění k odstavci devět strany 17 „Povodeň 10. a 11. července 1903“ sepsáno vrchním
učitelem Eduardem Beierem.
Ani nejstarší obyvatelé si nepamatují, že by naše půvabné údolí, které se stalo jedním
z nejoblíbenějších letovisek, někdy byla zasáhla taková katastrofa jako 10. a 11. července
1903, jež za sebou zanechala strašlivou spoušť. Člověk, který neviděl obrovské přívalové
vlny, neslyšel jejich hřmící dunění, nepocítil strach vodou sevřených lidí, si vůbec nedokáže
představit, jak příšerný pohled byl na zaplavené údolí.
Povodeň nejvíce postihla místní lázně Egona Kurschata a blízké objekty. Přestože byla hráz
zvýšena a zpevněna teprve před 2 lety, v roce 1901 a 1902, nemohla odolávat valící se vodě a
připlavenému dřevu a na několika místech se protrhla. Největší trhlina, asi 20 metrů, byla za
lázněmi. Zničující vlny se tedy vyhrnuly z břehů Opavy a vystavily lázně hrozivému
nebezpečí. Největší pozornost se tedy soustředila na toto místo.
29 osob zde bylo kolem dokola sevřeno vodou a ještě více lidí stálo zoufale na zatím
bezpečné cestě. Voda stoupla během půl hodiny tak rychle, že v pátek ráno v šest se již nikdo
k lázním nedostal.
-181Na podnět pana starosty W. F. Olbricha z Bruntálu, který přijel i přesto, že bylo zatopeno jeho
vlastní bělidlo, zažádalo telegraficky obecní zastupitelstvo u c. k. okresního hejtmanství o
vojenskou pomoc. Tuto depeši následovaly během dne ještě další na c. k. okresní hejtmanství
v Bruntále, Olomouci a v Krnově.
Již dopoledne se účetní Schmidt snažil propojit cestu a restauraci. Na druhou stranu házel a
střílel provázek, což se mu kvůli silnému větru nedařilo. Až kolem poledne se panu
Schmidtovi konečně povedlo vystřelit provázek přes dům tak, že bylo možné na něj
dosáhnout z verandy. Na obou březích byla přivítána tato záchranná kotva všeobecným
jásotem. Poté, co byla na druhý břeh přetažena hasičská lana, bylo možné napnout přes hučící
řeku drátěné lano z bělidla.
Účetní Schmidt vyzbrojen hasičským opaskem a karabinou se zavěsil na lano a beze strachu
se vypravil na druhou stranu a s vypětím všech sil se šťastně dostal na verandu restaurace. Na
obou březích opět propukl jásot.
Ve tři hodiny odpoledne se objevili v plné zbroji dobrovolní hasiči z Bruntálu, Oborné a
Milotic. Dobrovolní hasiči z Bruntálu se ihned ujali dalších záchranných prací pod nanejvýš
obezřetným vedením zástupce náčelníka pana Schwarze, zatímco ostatní spolky zachraňovaly
ohrožené objekty truhláře Reichela a pana Glasera.
-182Kvůli šířce proudu se bohužel nebylo možné dostat až ke Glaserovu hostinci. Přinesl se
proutěný koš, který byl opleten lanky a zavěšen hasičskými opasky na drátěné lano tak, že
toto záchranné plavidlo s lany na každé straně mohlo být přetahováno z jednoho břehu na
druhý. Když viděli ohrožení, jak povodeň pohlcuje vše, co jí stojí v cestě, nedoufali, že by se
mohli bezpečně zachránit v tomto košíku. Teprve po dlouhém váhání se rozhodla lázeňská
kuchařka do záchranného koše nastoupit. Ji následovala paní Gutsrat.
Po jejich šťastném přistání všechny pochyby o bezpečnosti záchranného prostředku zmizely a
od té chvíle všichni netrpělivě očekávali koš na obou březích. Asi za hodinu byly všechny
osoby zachráněny. Část z nich přijal pan starosta Olbrich u sebe a větší část pak zůstala ve
škole.
Přestože není možné snižovat nenahraditelné zásluhy všech přespolních hasičů, tak musí být
vyzdvihnuti především bruntálští s ohledem na jejich úžasnou připravenost a obětavost.
Nechť je nám dovoleno vyjádřit na tomto místě nejen ve jménu celé obce, ale především
jménem majitele lázní pana Kurschata a jeho ohrožených hostí největší a nejhlubší dík
hasičským sborům, které ihned přijely na pomoc.
V pátek večer, když už bylo vše v bezpečí, dorazilo též vojsko z Opavy a Olomouce, které
však kvůli nedostatku potřebné výzbroje pomoci nemohlo. Na sobotu dopoledne telegraficky
nahlášenou jednotku s pontony jsme viděli odjíždět směrem na Krnov.
-183Chceme na tomto místě zdůraznit, že dostavivší se vojsko mělo nejlepší vůli pomoci. Neměli
však dost odpovídajících záchranných prostředků, protože nemohli být přesně informováni
kvůli vytížení telegrafu a neměli dostatek času se řádně vyzbrojit.
Pochválit je nutno především laskavost a ochotu tehdejšího velitele majora von Resche a i
dalších důstojníků, protože díky jejich intervenci a intervenci politických úřadů zde zůstalo
vojsko déle a mohlo alespoň pracovat na odklízení škod, když se žádná jiná pracovní síla
nenabízela.
Mužstvo pracovalo s takovým zápalem, že z to lze vyjádřit tak, že synové národa pracovali
pro svůj národ.
Snad na sebe nenechá dlouho čekat ani vydatná pomoc téměř zničeným existencím.
Budeme však doufat, že takovou katastrofu již nikdy nezažijeme.
-18412. Přenechání pozemků Skrbovicím
Obecní zastupitelstvo v Nových Heřminovech při zasedání 8. ledna 1923 rozhodlo, že
přenechá obci Skrbovice níže uvedené pozemky s celkovou výměrou 19 ha 55 ar 68 m2, a to:
Z majetku knížete Liechtensteina parcely č.: 1649/1, 1649/2, 1649/3, 1649/4, 1649/5, 1650/1,
1650/2, 1654, 1655/1, 1655/2, 1655/3, 1655/4, 1655/5, 1655/6, 1655/7, 1655/9, 1655/10,
1657/1, 1657/2, 1658/1, 1658/2, 1659, 1660, 1661/1, 1661/2, 1662/1, 1662/2, 1662/3, 1662/4,
1662/5, 1662/6, 1662/7, 1662/8 a z majetku Heinze parcely č: 1663/1, 1663/2, 1664/1,
1664/2, 1665, 1666, 1668, 1669, 1670,1672 und 1673.
Tyto pozemky se přenechávají Skrbovicím včetně 4 domů č.: 148, 149, 150 a 151, které stojí
blízko Kunova, ale patřily k Novým Heřminovům.
Obec Skrbovice se zavázala, že zaplatí polovinu nákladů na změnu hranic. Již v roce 1920
požadovala obec Skrbovice soustavu pozemků podél Opavy, dolů po proudu až k cca
4. kilometrovníku železniční dráhy a odsud směrem k lesní školce přes les až k obecní hranici
s Obornou.
Odtržení zhruba 60 až 70 hektarového pozemku by způsobilo Novým Heřminovům velký
odliv příjmů z poplatků, a proto nemohla obec souhlasit s tímto požadavkem a musela trvat na
změně hranic navržené Novými Heřminovy, nebo na ponechání hranic stávajících. Obec
Skrbovice se však obávala výdajů na zaopatření chudých, školu, hřbitov apod.
-18513. Úřední jazyk obce Nové Heřminovy
Ve smyslu vládního nařízení z 3. února 1926, č. 17/1926 Sb. rozhodlo na zasedání 1. dubna
1926 obecní zastupitelstvo v Nových Heřminovech jednohlasně, že úředním jazykem bude
němčina.
14. Uzavření obecní cesty pozemek č. 1844
Proti žádosti Johanna Kienela č. 59, Josefa Kienela č. 144, Alberta Scheithauera staršího
č. 57, Franze Köhlera č. 56, Alberta Peikera č. 110, W. F. Olbricha č. 55 a Adolfa Bretschedla
č. 116 ve věci uzavření pěšiny, pozemek č. 1844, od Alberta Peikera až k vyústění na okresní
silnici u Johanna Kienela nevzneslo obecní zastupitelstvo na zasedání 10. června 1926 žádnou
námitku. Jestli se však vyskytnou stížnosti nebo neshody kvůli uzavření této cesty, musí je
vyřešit sami žadatelé a obecní zastupitelstvo nechat stranou.
Proti uzavření této cesty podali stížnost vrchní strážmistr četnictva Ferdinand Beier č. 116,
Johann Adam č. 74, Anna Adam č. 61 a Berthold Philipp, vrchní hajný lesní správy knížete
Liechtensteina.
Na základě této stížnosti byl z nařízení zemské správní komise pro Slezsko v Opavě vyslán do
Nových Heřminov ke komisnímu šetření zemský rada Dr. Josef Wider, který o jednání podal
následující zprávu:
Opis
Zápis jednání
Zaznamenáno 8. října 1926 v obecní kanceláři v Nových Heřminovech z nařízení zemské
správní komise pro Slezsko ze dne 30. září 1926, číslo 18540.
-186Přítomní:
Za zemskou správní komisi pro Slezsko:
Zemský rada Dr. Josef Wider zároveň jako vedoucí jednání.
Za obecní zastupitelstvo: Alois Adam, starosta, Albert Scheithauer mladší, zástupce starosty,
Oskar Reichel, obecní rada, Ferdinand Beier, obecní rada, Albert Peiker, Franz Gödel, Adolf
Gödel, Franz Mück, Alois Brodkorb, Alois Schmalz, Johann Meier, Otto Habelt, Otto Piotke,
členové zastupitelstva.
Za obecní finanční komisi:
Johann Meier, předseda, Franz Mück, Albert Peiker, Franz Gödel.
Za stěžovatele:
Ferdinand Beier, vrchní strážmistr, Johann a Anna Adam, Berthold Philipp, vrchní hajný
liechtensteinské lesní správy.
Další účastníci:
Johann Kienel, Josef Kienel, Franz Köhler, Albert Scheithauer starší, Albert Peiker a
Friedrich Wurst za W.F. Olbricha.
Předmětem jednání je stížnost Ferdinanda Beiera, Johanna a Anny Adamových a vedení
revíru knížete Liechtensteina proti uzavření pěšiny na pozemku č. 1844, které bylo
odsouhlaseno 10. června 1926 zastupitelstvem Nových Heřminov.
Nejdříve se na základě údajů starosty stvrzuje, že stížnost vrchního hajného z 20. srpna 1926
byla během lhůty 14 dní vedle jejího řešení u obecního úřadu předána komisi zemské správy,
kam byla podána ve stanovené lhůtě. Vyrozumění proběhlo typickým způsobem, a to od
domu k domu.
-187Sporná cesta byla prohlédnuta na místě, přičemž bylo shledáno následující. Cesta, již se
obecní zastupitelstvo rozhodlo uzavřít, je zanesena v katastrální mapě obce Nové Heřminovy
pod č. pozemku 1844 a je v seznamu I o veřejném majetku kategorie obce Nové Heřminovy
zanesena pod tímto číslem pozemku jako veřejná cesta a v seznamu pozemků veřejného
majetku jako pozemek cesty č. 1844 s nedaněným výměrem 3a 78 m2. Dosavadní charakter
cesty jako veřejné obecní cesty je nesporný. Nesporné je též to, že dosud na této cestě
probíhal volný a neomezený provoz a to více jak 40 let. Oproti tomu vychází obecní
zastupitelstvo z toho, že cesta v tuto chvíli již není nezbytná pro všeobecný veřejný provoz,
nýbrž že slouží pouze zájmům majitelů domů a pozemků v její bezprostřední blízkosti,
Johannu Kienelovi, Josefu Kienelovi, Franzi Köhlerovi, Albertu Peikerovi a Albertu
Scheithauerovi.
V tomto ohledu se zjistilo:
Cesta poz. č. 1844, o niž se vede spor, odbočuje od veřejné cesty poz. č. 1246 krátce před
ústím na okresní silnici Nové Heřminovy – Bruntál u domu Adolfa Bretschedla, kons. č. 116
resp. Alberta Peikera v pravém rohu, táhne se severozápadním směrem v šířce pěšiny
usedlostmi jmenovaných vlastníků domů a ústí u usedlosti Johanna Kienela resp. Anny Adam
asi 100 m před pozemkem cesty 1246 opět na okresní silnici.
-188Nepřipadá v úvahu, aby se zde veřejně procházelo nebo projíždělo. Ani jako spojka v obci
není tato cesta užitečná, neboť pro zájemce a stěžovatele jsou k dispozici ještě další veřejné
komunikace, které mnohem lépe odpovídají potřebám provozu, tak např. veřejná obecní cesta
poz. č. 1246 a okresní cesta poz. č. 1845, stejně jako veřejná cesta u bělidla. V případě
používání těchto cest by byla zacházka maximálně 120 – 150 m. Majitelé domů ležících na
této cestě mají přístup k okresní silnici, se kterou hraničí jejich zahrady. Pěšina má nyní šířku
od ½ do 1 m. Rozšíření cesty by nebylo možné, protože kolem cesty nyní stojí staré stromy a
sloupy elektrického osvětlení (místní síť). Průjezd jakýmkoliv vozidlem se zdá kvůli šířce
cesty nemožný. Konečně je třeba uvést, že v prohlášení pro obecní radu podepsaní pánové W.
F. Olbrich a Bretschedl udávají, že nejsou na cestě osobně zainteresováni.
Souhlas úřadu politického okresu potřebný pro uzavření veřejné obecní cesty nebyl zatím
dodán.
Po přečtení uzavřeno a vyhotoveno s poznámkou, že se někteří účastnící komise z nedostatku
času před dokončením protokolu vzdálili.
Alois Adam, starosta, Oskar Reichel, obecní rada, Albert Scheithauer zástupce starosty, Franz
Gödel, Alois Brodkorb, Otto Piatke, Albert Peiker, v. strážmistr Ferd. Beier, Berhold Philip,
Johann Adam, W. F. Olbrich zastoupen Friedrichem Wurstem, Johann Kienel, Josef Kienel.
Opava, 3. ledna 1827
-189-
Opis
Č.: 21.548
Nové Heřminovy, uzavření obecní cesty, pozemek č. 1844
Stížnost č.: 158 z 23. 09. 1926
Obecní radě v Nových Heřminovech
Zemská správní komise pro Slezsko rozhodla, že zamítne odvolání Ferdinanda Beiera a jeho
druhů proti rozhodnutí obecní správy Nových Heřminov z 10. června 1926 jako
neopodstatněné.
Tímto bude tato parcela vyřazena z veřejných statků a stane se pozemkem v majetku obce, o
jehož využití nás musí obecní rada zpravit co nejdříve.
Pečlivé šetření ukázalo, že se u této sporné cesty jedná o odlehlou úzkou pěšinu, která kvůli
své šířce vůbec nepřipadá v úvahu pro vozový provoz, nemá ale význam ani pro pěší,
přihlédneme-li k veřejnému zájmu, protože v současnosti jsou v její bezprostřední blízkosti k
dispozici jiné veřejné cesty vhodné i pro vozy, jako veřejná obecní cesta poz. č. 1246, nebo
okresní silnice poz. č. 1845 a veřejná silnice u bělidla, které odpovídají mnohem lépe
dopravním potřebám a vedou jen malou oklikou.
-190Je možné, že zmíněná pěšina je pohodlná pro toho či onoho chodce, jako spojnice v obecném
zájmu uvnitř obce nebo dokonce se sousedními obcemi není potřeba. Tímto nyní ztratila
zásadní předpoklad pro veřejnou obecní cestu, a to nepostradatelnost, a nemůže být tedy
pokládána za veřejnou cestu ve smyslu slezského zákona o cestách a silnicích z 13. července
1898, zemského zákona č. 33. Jestliže obecní zastupitelstvo napadeným rozhodnutím, které
spadá bez pochyb do jeho kompetence dle § 7 tohoto zákona, se vyjádřilo pro uzavření dosud
veřejné cesty, pak tím jen potvrdilo již existující stav. Protože i politická okresní správa
v Bruntále udělila dle § 7 slezského zákona o silnicích a cestách nutný souhlas s uzavřením
cesty, neexistuje pro zemskou správní komisi žádný důvod, aby sporné rozhodnutí obecního
zastupitelstva zrušila, a proto musí být výše uvedené stížnosti zamítnuty. O tomto rozhodnutí
musí být spraveni i stěžovatelé přiloženým opisem.
Podpis
Zemská správní komise pro Slezsko
Č.: 1701 Opava, 7. února 1927
Nové Heřminovy, prodej uzavřené obecní cesty, poz. č. 1844, k č. 88 z 30. ledna 1927
Obecní radě v Nových Heřminovech
Zemská správní komise pro Slezsko povoluje rozhodnutí obecního zastupitelstva Nových
Heřminov ze 14. ledna 1927 prodat uzavřenou cestu, poz. 1844, sousedům za cenu 50 haléřů
za m2.
-191-
Obecní rada má povinnost předložit zde na úřadě patřičné kupní smlouvy, aby na ně úřad
zaznamenal souhlas s prodejem, a zároveň doložit správný a užitečný záměr s výnosem
z prodeje.
Podpis.
15. Obecní volby
16. října 1927 se konaly volby do obecního zastupitelstva. K těmto volbám byly podány dvě
kandidátní listiny, a to:
Kandidátní listina č. 1: „Německá národní strana.“
Kandidátní listina č. 2: „Německá národně socialistická strana dělnická.“
Z Německé národní strany byli zvoleni:
1. pan Alois Adam, sedlák, č.: 108.
2.-„- Hugo Glaser, řezník, č.: 115.
3. -„- Johann Weber, vrchní strážmistr četnictva
4. -„- August Reichert, sedlák, č: 36.
5. -„- Alois Schmalz, mlynář, č: 103.
6. -„- Emil Graf, vrchní účetní, č: 124.
7. -„- Adolf Gödel, sedlák, č: 101.
8. -„- Emil Haubelt, obchodník, č: 49
9. -„- Florian Nitsch, sedlák, č: 9.
Z Německé národně socialistické strany dělnické byli zvoleni:
1. Pan Albert Scheithauer, dělník na bělidle,
2. -„- Stefan Scholz,
-„3. -„- Johann Kienel,
-„4. -„- Albert Blaschke,
-„5. -„- Rudolf Nitsch,
dělník v továrně
6. -„- Franz Köhler,
-„-
č: 57
č: 66
č: 59
č: 65
č: 27
č: 56
Jako obecní funkcionáři byli z výše uvedených zvoleni:
1. pan Alois Adam, starosta obce
2. -„- Albert Scheithauer, zástupce starosty
3. -„- August Reichert, obecní rada a pokladník
4. -„- Emil Haubelt,
-„-
5. -„- Johann Kienel
-„-
-19216. Požáry
3. ledna 1926 shořel dům manželů Aloise a Hedwigy Tscheplových v Nových Heřminovech
č. 84 až do základů. Z pečlivého šetření místního četnictva vyplynulo, že požár byl založen
úmyslně. Z tohoto činu byl podezřelý spoluvlastník domu Alois Tschepl, který byl zadržen a
převezen k okresnímu soudu v Bruntále.
Protože se Alois Tschepl k založení požáru nepřiznal a bližší důkazy nebylo možné předložit,
osvobodil zemský soud v Opavě Aloise Tschepla po několikatýdenní vyšetřovací vazbě kvůli
nedostatku důkazů.
7. ledna 1927 shořel dům manželů Aloise a Herminy Thomasových v Nových Heřminovech
č. 77 až do základů. Příčina požáru nebyla zjištěna.
14. září 1930 ve tři čtvrtě na tři ráno shořel starý zchátralý dřevěný dům vdovy Josefy Jüttny
z dosud neznámých důvodů. Při tomto požáru prošla křestem nová motorová stříkačka, kterou
místní hasiči pořídili jen nedávno předtím. Tato stříkačka čerpala vodu z mlýnského náhonu
vzdáleného asi 150 m a tak se zabránilo tomu, aby plameny zachvátily sousední dům Petra
Binscheka č. 145.
21. června 1926 v půl jedné v noci uhodil během bouřky blesk do dřevěné stodoly majitele
svobodného statku Julia Jauniga v Nových Heřminovech č. 31 tak, že shořela na popel.
-193-
V této stodole byla mimo zásob sena a slámy uskladněna i mobilní parní mlátička spolku
v Nových Heřminovech, pohřební vůz a další zemědělské stroje a vozy, které shořely též nebo
se již nedaly použít. I při tomto požáru se velmi osvědčila motorová stříkačka.
17. Stavba zvonice
Stará zvonička u domu č. 131 v dolní obci byla postavena ze dřeva a po dlouhých letech,
během nichž tato malá dřevěná vížka nesla zvon, byla tak vratká, že se samotné zvonění stalo
životu nebezpečné.
Obecní zastupitelstvo v Nových Heřminovech proto během zasedání 8. října 1927 rozhodlo,
že starou zvoničku nahradí novou, která bude postavena z pevného materiálu (základy
z kamene a zbytek z cihel). Pro stavbu nové zvonice byla vybrána louka, pozemek č. 659/2,
s výměrou 419 m2 a stavební pozemek, č. 198, s výměrou 25 m2, vlastnictví manželů Aloise
a Aloisiny Gödelových v Nových Heřminovech č. 4, kteří byli ochotni tyto pozemky prodat
obci za cenu 444 Kč vyjma poplatků.
Stavba byla svěřena během jednání obecního zastupitelstva 2. února 1928 staviteli Hermannu
Grunerovi v Bruntále, který předložil cenovou nabídku na 12 233 Kč 33 h s garancí na dva
roky. Cena nesměla být za žádných okolností překročena.
Církevní zasvěcení zvonice s kaplí se konalo 16. prosince 1928. Fotografie staré a nové
zvonice visí zarámované pod sklem ve zdejší obecní kanceláři.
-194-
18. Přírodní katastrofa
Obyvatelům Nových Heřminov se 4. června 1928 naskytlo drama, jaké ani nejstarší usedlíci
nezažili. O čtvrté hodině odpoledne se přehnala ze západu na severovýchod bouře podobná
orkánu. Bouře vytrhla a zlámala silnější stromy na silnici, v sadech a lesích. Svah u jezu na
Opavě nad pilou vypadal jako po vykácení. Dřevěný obchůdek, přistavěný k budově nádraží
Nové Heřminovy, bouře smetla a odnesla až na dvůr pily firmy Kittel v Nových
Heřminovech. Střechu cihlové pece na západní straně nádraží, patřící pekaři Franzi Gödelovi
v Nových Heřminovech č. 126, smršť ze čtvrtiny odkryla a odnesla až za koleje. Orkán zuřil
bezmála čtvrt hodiny, poté se opět usmálo slunce z jasného nebe.
Cikánská jedle v Nových Heřminovech
od Adolfa Peschkeho, Benešov
Ničivá smršť a s ní orkán ze dne 4. července 1928 zasadila nezaslouženě rychlý konec
Cikánské jedli nedaleko Nových Heřminov, veteránovi starému asi 180 až 200 let. Kmen
jedle vypadal zcela zdravý, jen mráz na něm zanechal puklinu. Možná by bouři odolala,
kdyby neztratila na jaře 1928 kvůli mýcení svou ochranu. Do té doby za ní totiž stála jedle o
20 až 30 let mladší.
-195-
Cikánská jedle stála na Volské louce na okraji lesa pod železnicí, 300 kroků od Uhelné louky,
přes kterou vede vysoký val mezi stranou tunelu a vyvýšeninou Oborné přes Volskou louku.
Jméno Cikánská jedle vzniklo asi až v polovině devadesátých let, neboť tehdy mnoho mužů
z Nových Heřminov obklíčilo na výzvu tehdejšího strážmistra Adolfa Hackenberga (nakonec
vrchního poručíka četnictva v Opavě), který měl na starosti tuto oblast, tábor cikánů, aby
dopadli mnohonásobného loupežného vraha Burianského. Ten však již tábor opustil. Tehdy a
i před tím, kam až sahá paměť, bylo toto místo pod Cikánskou jedlí oblíbeným tábořištěm
cikánů. Neprostupné koruny obou jedlí chránily poutníky bez domova i po celé dlouhé dny.
Mimo to je chránily i proti větrům vanoucím od Uhelné louky. Tím jak koruny řídly, ztratilo
toto místo pro cikány přitažlivost.
Něco o velikosti tohoto místního stromového obra: průměr kmenu u kořene měřil 1 metr 10
cm. Strom mohli obejmout pouze společně dva dospělí muži, řezná plocha pařezu měřila 88,
25 decimetrů čtverečných. Při celkové výšce 40 metrů se získalo 12 a 13 prostorových metrů
dřeva, z toho dva kusy o délce 10 resp. 11 metů délky pro účely řezby, se středním průměrem
65 centimetrů. Silné větve daly jeden metr krychlový dřeva a zbytek větví se odvezl dvěma
vozy.
19. Mostní váha
Především sedláci již delší dobu pociťovali, že v Nových Heřminovech chybí mostní váha.
-196Po té, co se v této věci jednalo již na mnoha schůzích místního obecního zastupitelstva, došlo
se 14. července 1928 ke konečnému rozhodnutí, že se u firmy Adolf Schwarz v Krnově
objedná mostní váha a tato bude postavena na obecním pozemku č. 1189/2 vedle okresní
silnice u staré školy č. 105. Toto místo bylo zvoleno proto, že leží uprostřed obce a vozy,
které odjíždí, se mohou nejlépe otočit v nedalekém kamenném lomu nebo na odbočce vedle
hostince „Glaser“.
Pořizovací náklady váhy jsou následující:
firmě Adolf Schwarz za váhu
Kč 8 775,-
staviteli Hermannu Grunerovi za zdění a domek
Kč 8 199, 33
za dopravu, kameny a nádenické práce
Kč 1 751, 30
upevnění kolejí na váhu
Kč 125, 40
dohromady
Kč 18 851, 08
20. Krutá zima 1928/29
Na tak krutou zimu jako v roce 1928/1929 si nepamatují ani nejstarší obyvatelé obce. 11.
února 1929 v 8 hodin ukazoval teploměr 36 stupňů Celsia pod nulou.
V lese se našlo mnoho umrzlých, prokřehlých, vyčerpaných a hladových srn a jiné zvěře. Z
399 kusů obecních ovocných stromů při okresní silnici zmrzlo 201 stromů zcela, především
třešní, a 103 stromů částečně, takže se musely prodat jako dřevo na zátop. Také mnohé lesní
stromy, především jedle a smrky, kvůli velké zimě uschly a bylo nutné je pokácet.
-197Kvůli této mrazivé katastrofě ztratila obec dobrý zdroj příjmů z prodeje ovoce. Nové vysazení
stromů na místní okresní silnici nebylo obci povoleno výnosem č. 95/2 – V/10 ze 14. 2. 1930
okresního úřadu v Bruntále, protože okresní výbor nechal stromy vysadit ve vlastní režii.
Stromy, které byly mrazem ušetřeny, smí obec Nové Heřminovy dále využívat.
21. Pěvecký spolek
23. května 1929 byl v Nových Heřminovech založen pěvecký a hudební spolek. Předsedou
byl zvolen vedoucí podniku pan Fritz Jauernig a sbormistrem učitel Franz Bartel.
15. června 1929 se konala první hojně navštívená zkouška v salonku lázeňské restaurace paní
Pavly Kurschat.
Iniciátor založení pěveckého spolku byl učitel Franz Bartel, který realizaci věnoval mnoho
úsilí a práce, přičemž ho aktivně podporoval pomocný učitel Emil Ertel.
Mnoho let před založením pěveckého spolku existoval v Nových Heřminovech pěvecký sbor,
jehož sbormistrem byl tehdejší vrchní učitel Eduard Beier. Vrchní učitel Edauard Beier mohl
kvůli své nemoci do nově vzniknuvšího spolku vstoupit jen jako podporující člen a spolku
věnoval zpěvníky. Vrchní učitel Beier byl jmenován čestným sbormistrem a spolek mu
věnoval pěkně vyvedený čestný diplom.
-19822. Zahradnictví
V roce 1929 postavili manželé Friedrich a Paula Wurst zahradnictví s obchodem, zahradním
domkem č. 162 a skleníkem. Protože byl jeden skleník příliš malý, byl v roce 1930 přistavěn
druhý.
23. Doplňující volba do obecní rady
2. listopadu 1929 se konala v Nových Heřminovech doplňující volba do obecní rady. Pan
Alois Adam, volený od roku 1923 a ve volbách 1927 znovuzvolený starosta, složil funkci
kvůli nemoci. Při této volbě byl starostou zvolen dosavadní obecní rada pan Emil Haubelt a
pan Alois Adam se stal obecním radou.
24. Hřbitovní studna
Na podzim 1929 postavil na zdejším hřbitově studnař Franz Meissner ze Zátoru studnu
hlubokou 10,8 m s železnou pumpou za 5398 Kč 60 h, na což bylo v obci vybráno 863 Kč 50
h. Mimo to darovaly rodiny Thiel 200 Kč, Rudorfer a Hermine Beier z Vídně 100 Kč a Lamel
z Vídně 200 Kč. Zbytek 3 567 Kč 10 h byl zaplacen z obecních prostředků. Vybudování
studny bylo velmi potřeba, protože příbuzní pochovaných museli nosit vodu na rostliny a
květiny na hrobech až z příkopu u hostince „Glaser“ č. 35.
25. Přidělení Slezska k Moravě
1. prosince 1929 byla země Slezsko přes mnohé protesty Slezanů přidělena k Moravě, čímž
bylo dřívější hlavní město země Opava degradováno na obvyklé okresní město. Opava ztratila
mnohé uzavřením veřejných zemských úřadů a přesídlením úředníků do Brna.
-19926. Pouliční osvětlení
Poprvé se 1. prosince 1929 rozzářilo v Nových Heřminovech veřejné elektrické pouliční
osvětlení s 21 lampami, které později byly navýšeny na 23.
Náklady na elektrické pouliční osvětlení, zřízené městskou elektrárnou a vodárnou v Bruntále,
byly vyčísleny na 24 866 Kč 36 h, z čehož měla obec zaplatit polovinu a 2% daně z obratu,
takže 12 681 Kč 85 h. Protože tato suma přesáhla sumu 7000 Kč, domluvenou na zasedání
obecního zastupitelstva 16. října 1929 s vedoucím elektrárny panem inženýrem Alfredem
Tischlerem, a to o více jak 5000 Kč, byl vedoucí inženýr Alfred Tischler na zasedání 14.
února 1930 požádán o vysvětlení některých položek ve vyúčtování. Když celé obecní
zastupitelstvo zmíněnému vedoucímu připomnělo, že se zavázal vystavět vedení od hostince
č. 125 až k nádraží Nové Heřminovy na náklady elektrárny, pokud se po provedeném
rozšíření místní sítě objeví nové přípojky k domům, což se opravdu stalo u domu Josefa
Plische č. 156, snížil podíl připadající obci z 12 681 Kč 85h na 10 000 Kč. S touto částkou
obec souhlasila. Tímto dnem se místní síť pouličního osvětlení stala majetkem elektrárny
v Bruntále.
27. Ochrana břehu na Opavě
Po prozkoumání Černé, Bílé a Střední Opavy na jaře roku 1926 nařídil pod č. a-460
z 14. 3. 1927 okresní úřad v Bruntále obci Nové Heřminovy, aby nechala zhotovit novou
dřevěnou stěnu mezi kilometrem 87.5 a 87.6 o délce ca 100m podél obecní cesty. Stávající
dřevěná stěna, která je tvořena piloty, za nimiž jsou položeny kmeny až 20 cm nad vodou,
hrozí, že spadne. Stejně tak má obec obnovit 1 ½ stopy široký násep a ztrouchnivělou
dřevěnou stěnu na 92 km řeky směrem dolů od lávky na pravém břehu.
Na stavby na ochranu břehů nechala obec vypsat veřejnou soutěž a v říjnu 1929 provést
stavebním podnikem pana Franze Gritzera v Bruntále s nákladem 41 315 Kč 20 h. Kolaudaci
provedených staveb na ochranu břehů provedla zemědělská technická stavební správa
v Opavě dne 23. prosince 1929 v 9 hodin dopoledne. Na zpevnění břehu získala obec od
zemského úřadu v Brně pod č. 14228 –X -32 z 25.4.1930 zemský příspěvek 10 300 Kč a od
ministerstva zemědělství v Praze pod č. 56.629/5 – 1930 z 11.10.1930 státní příspěvek 12 000
Kč za podmínky, že obec provedené stavby bude udržovat na vlastní náklady. Díky
získanému zemskému příspěvku 10 300 Kč a státnímu příspěvku se náklady obce snížily
ze 41 315 Kč 30 h na 19 015 Kč.
Pokračování viz. II. svazek strana 92.
Stranu 1-199 přeložila: Mgr. Kristina Boučková
Pokračování ze II. svazku přeložila paní Valoušková
28. Úmrtí
10. 5. 1930 zemřel v 84 letech starosta pan W. F. Olbrich z Bruntálu, zakladatel a spolumajitel
místních bělidel a čestný občan obce Nové Heřminovy. Obec v něm ztratila velkomyslného
dárce velkých částek peněz pro veřejné účely, jak pro hasiče, školu, pro občany postižené
válkou i pro chudé. Každý rok trávil dovolenou ve své vile č. 55 v Nových Heřminovech.
12. 5. 1930 zemřel ve věku 64 let řídící učitel Eduard Baier. Na zdejší škole působil déle než
30 let a měl velké zásluhy i v obecní radě. Byl též zakladatelem různých spolků.
19. 5. 1930 byla svolána veřejná schůze a starosta Emil Haubelt promluvil o ztrátě dvou
významných občanů. Celá veřejnost se zvedla a 5 minutami ticha uctila jejich památku.
15. 2. 1931 zemřel v 69 letech pracovitý sedlák pan Alois Adam z čísla 108. V letech 19231929 byl starostou obce. Po roce 1929 byl nucen se této funkce vzdát pro těžkou nemoc, na
níž také zemřel. Na poslední cestě ho doprovázela celá obec i okolí.
3. 7. 1934 zemřel v 78 letech řídící učitel pan Johann Ascher z Nových Heřminov č. 153. Celá
obec ho opět doprovázela na místní hřbitov. Obecní rada Franz Köhler hovořil na veřejné
schůzi o zásluhách zemřelého a občané uctili jeho památku.
(Další úmrtí již zapsána nejsou, jsou vynechané prázdné listy).
29. Sčítání zemědělských a řemeslnických profesí
Dne 27. 5. 1930 Okresní rada v Bruntále vydala rozkaz vytvořit komisi pro sčítání
zemědělských a řemeslnických profesí. Komisařem byl zvolen Oskar Reichel, jako členové
sedlák Alfréd Reichert z č. 25, sedlák August Reichert z č. 36 a jako náhradník sedlák Karl
Türk z č. 30.
30. Protokol a parcelách a katastrálních mapách
Katastrální mapy byly již značně poškozené a obsahovaly staré parcelové záznamy. Protože
se v obci mnoho změnilo, bylo potřeba tyto důležité inventární dokumenty nahradit novými.
V roce 1929 byla podána objednávka u katastrálního úřadu v Opavě a v květnu 1930 byla
vyřízena. Cena činila 1.444,70 Kč.
31. Motorová stříkačka
Snem dobrovolných hasičů bylo pořídit si motorovou stříkačku. To se uskutečnilo v roce
1930. Stříkačku a 300 metrů hadic dodala v květnu 1930 firma Hans Fladar z Vysokého Mýta.
Nákupní cena činila 41.800,- Kč. Hasiči uspořádali v obci sbírku, která vynesla:
od občanů …………………….. 19.202,- Kč
pila Kittel ………………………. 4.000,- Kč
firma Bělidla …………………. 10.000,- Kč
fürst Liechtenstein ………………. 500,- Kč
33.702,- Kč
Motorová stříkačka byla v roce 1930 posvěcena v Zátoru. Kaplan Anton Fischer přitom
uspořádal velkou polní mši. Pronesl k občanům dojímavé kázání, pěvecký sbor učitelů
zazpíval Schubertovy skladby, sportovci cvičili, počasí přálo. Oslavovalo se celý den, večer
následovala taneční zábava. Hasiči byli spokojeni, čistý výtěžek činil 4.271,35 Kč.
32. Stavba mostu přes Opavu
Dne 5. srpna 1930 se rozhodlo o stavbě nového silničního mostu pod splavem. Obec požádala
firmu Ast a Co. Ingenieure v Opavě o návrh na stavbu. Smlouva byla uzavřena, plánovaná
částka činila 385.000,- Kč. 18. července 1931 byla práce dokončena. Vodohospodářská
komise odhadla stavbu na 540.000,- Kč. Povoleno bylo jenom 385.000,- Kč. Během stavby se
zjistilo, že tato suma není dostačující. Žádali o další peníze na dokončení stavby mostu.
Celková částka činila 505.000,- Kč.
33. Česká menšinová škola
V roce 1930 zakoupil Český školský spolek v Opavě dům č. 123 v Nových Heřminovech pod
milotickým nádražím, který vlastnil penzionovaný železničář Rudolf Schmidt. V tomto domě
provozoval jeho otec Alois Schmidt až do roku 1928 během letních měsíců hostinskou a
výčepní živnost. Hostinec se jmenoval Berghof. V této budově byla založena na začátku
školního roku 1930/31 jednotřídka pro českou menšinu.
34. Stavba hasičské zbrojnice v horní části Nových Heřminov
29. 9. 1930 zasedala obecní rada, v níž člen rady August Reichert podal návrh urychleně
postavit hasičskou zbrojnici v horní části vesnice. Jako příklad uváděl poslední oheň u paní
Josefy Jüttnerové č. 104. K tomuto návrhu se všichni členové rady jednomyslně přiklonili a
určili stavební místo mezi pekařem Ludwigem Scheithauerem č. 70 a lesní správou směrem
ke Kunovu. Stavba byla zadána firmě Franz Gritzner v Bruntále. Byla zahájena 7. října 1930 a
11. listopadu téhož roku předána do užívání. Ještě v ten den do ní hasiči nastěhovali stříkačku
a nářadí. Celková částka na stavbu hasičské zbrojnice činila 10.361,- Kč.
35. Sčítání lidu
Z příkazu Okresního úřadu v Bruntále se 17. října 1930 uskutečnilo sčítání lidu. Jako komisař
sčítací komise byl jmenován pan učitel Franz Bartel a náhradníkem vrchní policejní rada
Franz Johann Weber.
36. Rozšiřování školních tříd
Vedení školy žádalo školskou komisi o otevření dalších tříd. Dne 9. září 1930 zasedala školní
rada, kde vedení obce rozhodlo – podalo návrh, aby z bytu řídícího učitele byly přistavěny 2
třídy, 1 kabinet a byt pro školníka. Tato přestavba byla zahájena o prázdninách 1931.
Uvažovalo se také o přístavbě pro učitele, aby mohli bydlet v naturálních bytech, neboť obec
nevlastnila žádné domy. Kolaudace přestavby se konala 24. září 1931. Byl jí přítomen zemský
školní rada z Brna.
37. Stavba obecního domu
Již v dřívějších obecních radách byla projednávána stavba obecního domu, ale záměr nebyl
nikdy uskutečněn. Obecní rada v Nových Heřminovech na svém zasedání probírala též bod č.
36 ze dne 18. října 1930 a dospěla k názoru, že nemá význam opravovat starý obecní dům č.
45, který je zralý k demolici. Že bude lepší postavit nový se 4 byty a kanceláří pro obecní
úřad. Tento návrh byl odhlasován a do příští obecní rady pozvali stavitele Franze Gritznera
z Bruntálu. Požádali ho o vypracování stavebního plánu a vyčíslení přibližné ceny této stavby.
Odhad byl asi 328.219,- Kč. 22. března 1931 prodala obecní rada starý obecní dům pekaři
Ludwigu Scheithauerovi z č. 70 k okamžité demolici za 410,- Kč. 17. dubna 1931 byla
započata stavba nového obecního domu pro učitele a 10. října 1931 byl předán do užívání.
Byl postaven za 308.555,- Kč. Adaptace školních tříd včetně zařízení a stavba nového
obecního domu stála obec 580.468,- Kč.
38. Konzumní spolek
30. července se započalo se stavbou obytného domu s obchodem v Nových Heřminovech č.
166 Západoslezského konzumního spolku a kampeličky s.r.o. v Krnově. Tato stavba byla
zkolaudována 6. prosince 1931 a obecní úřad jí udělil souhlas povolení k užívání. V době
mezi 3. prosincem 1929 a 5. prosincem 1931 provozoval uvedený konzumní spolek a
kampelička svou prodejnu v domě pana Alberta Leikera v Nových Heřminovech č. 110,
kterou dvakrát týdně zásoboval skladník pobočky konzumního spolku v Široké Nivě, který
místním členům spolku zboží prodával.
39. Obecní volby 1931
27. září 1931 se konaly obecní volby. Byly podány tyto kandidátky:
č. 1 ………….. Německá sociálně demokratická strana dělnická
č. 2 ………….. Německá národně socialistická strana dělnická
č. 3 ………….. Německá národní strana
Jako volební komisař byl jmenován liechtensteinský polesný pan Berthold Philip. Při těchto
volbách obdržela Strana:
-
Německá národní 183 hlasů - 6 mandátů
Sociálně demokratická 148 hlasů - 4 mandáty
Národně socialistická 139 hlasů - 4 mandáty
Sociální demokraté navrhovali do rady 5 členů, národní socialisté 4 členy. 7. listopadu 1931
se konala volba starosty. Do obecní rady byli zvoleni tito pánové:
Emil Haubelt, obchodník - jako starosta
Rudolf Hanisch, stolař - jako pokladník
Hugo Hampl, rolník - člen rady
Albert Zauzig, dělník - člen rady
Franz Schmidt, rolník - člen rady
Dne 1. července zemřel člen rady Franz Schmidt a na jeho místo byl jmenován Albert
Scheithauer, jako náhradník Albert Blaschke.
40. Oslava na počest založení Pfenigového spolku
20. prosince 1931 uspořádalo rodičovské sdružení pro děti oslavu. Tuto akci nazvali
Pfenigový spolek. Vybírali dobrovolné vstupné, aby získali nějaký peněžní fond pro různé
účely. Děti recitovaly básně, zpívaly s doprovodem kytary, nacvičily divadelní hru
„Kašpárkovy vánoční dárky“. Při této příležitosti předala školní rada řediteli školy Johanu
Ascherovi diplom za záslužnou práci s dětmi. Na této oslavě bylo vybráno 1.216 Kč. Tyto
peníze byly použity pro chudé děti na občerstvení při různých školních akcích.
41. Jmenování čestného občana
21. prosince 1931 se obecní rada usnesla, že bývalý starosta pan August Reichert obětavě
pracoval 10 let jako starosta, 8 let jako člen rady a 2 roky jako obecní písař. Zasloužil se tedy
o rozkvět obce, byl u občanů velmi vážený. Rada jednomyslně souhlasila s udělením čestného
uznání. Deputace obecní rady předala Augustu Reichertovi diplom v bytě. Byl tou poctou
velmi potěšen a vzrušen.
42. Zřízení poradny pro děti
1. března 1932 požádal školní lékař dr. Viktor Hauptfeld ze Zátoru, aby obecní rada zařídila
poradnu pro matky s dětmi. Ve školní budově byla dána k dispozici jedna místnost a každé
druhé úterý v měsíci se konala poradna pro matky s dětmi.
43. Volby přednosty školské rady
29. 11. 1932 se konaly volby školské rady. Proběhly podle platných směrnic. Přednostou
školské rady byl navržen pan Emil Haubelt, obchodník. Další čtyři členové byli zvoleni z řad
rodičů. Této schůze se zúčastnil i školní inspektor pan Josef Kühn.
44. Zavedení motorového vlaku
15. 4. 1933 byl zaveden stálý provoz motorového vlaku na trati Milotice-Vrbno. Zkušební
jízdy se konaly 15. – 18. února 1933 a plně se osvědčily.
45. Výměna usedlosti
25. dubna 1933 prodala vdova paní Paula Kurschat lázeňskou restauraci za 150.000,- Kč
manželům Kaufovým. Pan Alfréd Kauf provedl rozsáhlou přestavbu celé budovy.
Z lázeňského sálu zřídil společenský sál, který byl pro veřejnost velmi potřebný. O rok
později postavil ještě kuželnu.
46. Rozpuštění politických stran
4. října 1933 byla úředně rozpuštěna Německá národní strana a Národně socialistická strana.
Jejich inventář byl zabaven. Členové těchto stran byli vyloučeni z obecního úřadu na pokyn
okresního výboru podle § 10-22 zákona z 25. 10. 1933. Potom okresní úřad nařídil doplnit
obecní úřad. Rada navrhla 10 nových členů. Také starosta byl vyměněn a byl jmenován pan
Franz Köhler, který již v obecní radě pracoval.
47. Zavedení povinného výkupu státu
Podle vládního nařízení z 13. července 1934, Seg.d.ch. a Odg. No. 137 byl zastaven libovolný
odprodej obilí, mouky a krmiva. Sedláci byli povinni odvést předepsané množství produktů
do výkupu. Také byli povinni předložit vzorky nové sklizně. V případě neuposlechnutí hrozil
trest.
48. Posvěcení svatého kříže
V roce 1858 byl zdejší kraj postižen hroznou nemocí (mor a cholera). Z vděčnosti, že byla
této strašné nemoci ušetřena, věnovala paní Johanna Schreiber z č. 37 postavit dřevěný kříž.
Původní dřevěný kříž z roku 1858 zchátral a ztrouchnivěl, a proto se rozhodla paní Maria
Scheithauer nechat postavit nový kamenný kříž na pozemku své dcery. Tento nový kříž pak
byl posvěcen 12. srpna 1934. Průvod, v němž šla školní mládež, družičky, sbor zpěváků,
obyvatelé obce a v čele kaplan Anton Fischer ze Zátoru, doprovázela kapela od školy ke kříži.
Kaplan tu pronesl slavnostní proslov. Účastníci slavnosti byli pohoštěni koláči a kávou.
49. Jmenování čestným občanem obce
Dne 7. března 1935 slavila celá Československá republika velkou událost. Univerzitní
profesor, čestný občan mnohých měst a obcí, držitel vysokých vyznamenání, Dr. Tomáš
Garrigue Masaryk, se dožíval 85 let. V předvečer také obecní rada v Nových Heřminovech
uspořádala slavnostní schůzi na jeho počest. Schůzi zahájil starosta Franz Köhler. Přivítal
zástupce všech společenských organizací, občany a školní mládež, a předal slovo řídícímu
učiteli Franzi Bartlovi. Ten vyprávěl životopis pana prezidenta, o jeho práci na vysoké škole a
vývoji událostí až do vzniku Československé republiky. Zdůraznil, jaký je pan prezident
spravedlivý a přívětivý. V místnosti byl vyzdoben obraz, který dodal celému shromáždění
sváteční ráz. Po slavnostním projevu obecní rada jmenovala veleváženého pana prezidenta Dr.
Tomáše Garrigue Masaryka čestným občanem obce Nové Heřminovy.
50. Jmenování čestného občana
Obecní rada v Nových Heřminovech udělila panu Olbrichovi, majiteli bělidla, při příležitosti
jeho 50. narozenin čestné občanství. Vždy podporoval zájmy občanů a přispíval značně na
zvelebení obce. Obecní rada mu předala slavnostně tento titul 26. října 1935.
51. Rezignace prezidenta Dr. T. G. Masaryka
Již delší dobu se proslýchalo, že prezident republiky T. G. Masaryk se vzdá ze zdravotních
důvodů svého úřadu. 14. prosince 1935 si prezident pozval do Lán představitele vlády Dr.
Hodžu a Dr. Soukupa a zpravil je o svém úmyslu. Při přátelské besedě vyslovil přání, aby
jeho nástupcem se stal jeho nejbližší spolupracovník Dr. Edvard Beneš. Volby se konaly 18.
prosince 1935 a dosavadní ministr zahraničních věcí Dr. Edvard Beneš byl zvolen novým
prezidentem Československé republiky. Dr. T. G. Masaryk, syn chudých rodičů, díky své
inteligenci se zapsal do českých dějin jako neúnavný bojovník za samostatnost a jako
zakladatel nové republiky. Byl zvolen 3x po sobě prezidentem a národ ho nazval
„osvoboditel“.
52. Státní svátky
7. března 1934 se konalo ve zdejší škole slavnostní shromáždění na počest narozenin
prezidenta republiky T. G. Masaryka. Škola byla vyzdobena jedlovým chvojím a byly
vyvěšeny státní vlajky. 27. října 1934 se konala slavnostní schůze k 16. výročí vzniku
samostatné Československé republiky. Zúčastnily se všechny spolky, občané i školní mládež.
Na závěr byla zazpívána hymna. V roce 1936 u příležitosti 86. narozenin Dr. T. G. Masaryka,
bývalého prezidenta a zakladatele republiky, se sešla celá obec. Vyzdobené budovy a státní
vlajky dodávaly celému shromáždění vážnost.
U příležitosti 52. narozenin našeho prezidenta Dr. E. Beneše se konala 28. května 1936
slavnostní schůze. Školní mládež přednášela básně a zpívala písně od Mozarta. Slavnost byla
ukončena státní hymnou.
53. Založení státních politických a policejních okrsků na okrese Bruntál
Vyhláška ministerstva vnitra ze dne 21. 1. 1937 nařídila okresnímu úřadu zřídit politické
okrsky policejních stanic na okresech Bruntál, Benešov a Vrbno. Všechny obce okresů
podléhaly těmto okrskům. V jejich pravomoci bylo:
1. Péče o veřejný klid.
2. Policejní přihlášky cizích osob, kontrola pasů v hraničních pásmech a kontrola
občanských průkazů.
3. Kontrola všech veřejných shromáždění.
4. Cenzura všech sdělovacích prostředků.
5. Výcvik policie se zbraní, bezpečnostní opatření s třaskavinami.
6. Policejní hlídky na všech divadelních představeních, společenských shromážděních,
cenzura filmů a textů písní.
7. Trestní činnost 3. stupně, politické organizace ze dne 14. 7. 1927 No. 88, Z.G.B.b.
8. Rozhodování o kontrolách dokladů podle nařízení ze dne 27. 7. 1871.
9. Policejní úřední jednání, rovněž trestní věci podle uvedených bodů.
Bylo to dáno na vědomí všem policejním stanicím na okrese Bruntál. Jako policejní rada
okresu Bruntál byl zvolen JUDr. Křistek, v Benešově komisař Karel Viták, ve Vrbně JUDr.
Julius Svizel.
54. 60. výročí založení sboru dobrovolných hasičů.
18. 7. 1937 sbor dobrovolných hasičů oslavoval 60. výročí svého trvání. Oslava byla zahájena
v 7.30 hod. ranní polní mší v kostele v Zátoru. Pozváni byli hasiči z Milotic, Bruntálu, Oborné
a Kunova. Odpoledne se celá vesnice seřadila do průvodu, dvě dechovky vyhrávaly veselé
pochody a mohutný průvod směřoval na sportovní hřiště. Po slavnostním projevu se ve dvou
restauracích tančilo. Veselí trvalo až do rána.
55. Posvěcení praporu spolku přátel pro vysloužilé vojáky.
15. 8. 1937 oslavoval spolek přátel pro vysloužilé a postižené vojáky posvěcení praporu.
V sobotu 14. 8. večer v 19.30 hod. kapela zahrála dostaveníčko vdovám, jejichž muži padli
v 1. světové válce, a to paní Emmě Wagenbauerové, vdově po plukovníku, a Antonii Rzihové,
vdově po majorovi a starostovi. V neděli 15. 8. 1937 od 7 hod. do 8.30 se spolky a družičky
scházely u pohostinství Wilhelma Popelky v horní části vesnice. Odtud se v 8 hod. průvod
s muzikou vydal na hřiště. Tam byla polní mše a posvěcení praporu. Odtud se odebrali
k pomníku padlých. V poledne se rozešli do pěti hostinců k slavnostnímu obědu. Odpoledne
následovala veselice pro velké i malé. Proběhla velká soutěž kuželkářů. Večer se pořádaly
taneční zábavy. Jedna ve velkém lázeňském restaurantu, druhá v lázeňské zahradě. Vstupné
do lázeňské zahrady bylo 2 Kč, do velkého sálu 3,80 Kč. K oslavě spolku přátel se připojily
všechny vesnice na okrese Bruntál, Rýmařov a Krnov. Byla to mohutná manifestace. Každá
vesnice přišla pod svým praporem.
56. Smuteční slavnost
V úterý ráno 14. 9. 1937 zemřel ve věku 88 let pan prezident Dr. T. G. Masaryk, čestný občan
obce Nové Heřminovy. Obecní rada svolala všechny občany a spolky do velkého lázeňského
sálu. Obraz prezidenta byl zahalen do černého floru a vlajky byly spuštěny na půl žerdi.
Smuteční obřad zahájil starosta obce Franz Köhler, pěvecký sbor učitelů za hudebního
doprovodu zazpíval smuteční písně. Pan učitel Franz Bartel pronesl smuteční projev
v němčině, pan Josef Sočkař, přednosta z Milotic, v češtině.
Dále je ze staré kroniky vyříznuto 39 listů a přidán jen menší dodatek na
obyčejných listech, z roku 1938:
Vzpomínky z roku 1938
Zapsala Anna Maria Plisch
Vyčerpávající léto se sklánělo ke konci. Obilí bylo sklizeno, jenom okopaniny ještě
dozrávaly. S obratem politické situace byli obyvatelé N. Heřminov zneklidněni. Nevěděli,
jaká budoucnost je čeká. Česká vláda od 21. 5. 1938 mobilizovala. Neklidné byly hlavně
ženy. Bylo nařízeno zachovat v obci klid a pořádek. Lidé se zase věnovali každodenní práci.
Stavěly se bunkry na obranu, ale k této práci byli bráni jen sociální demokraté. Ostatní
obyvatelé byli nezaměstnaní a rodiny trpěly hladem. Trochu si pomohli ve sběru lesních
plodin a hřibů, které prodávali v Bruntále na trhu. Bída rostla ze dne na den. Sedláci
v blízkosti bunkrů nesměli obdělávat půdu, takže se to odráželo na životní úrovni lidí. Bylo
zakázáno nosit kroje (německé) a bílé podkolenky. Děti státních zaměstnanců musely
navštěvovat českou školu, děti z Kunova a Skrbovic tam docházely také. Ve zdejší škole
museli uvolnit dvě třídy pro vyučování češtiny. Němečtí obyvatelé se cítili dotčeni a doufali,
že se najde nějaké řešení, aby jejich děti mohly navštěvovat německé vyučování. Obecní rada
se dočetla v novinách, že v Praze působí lord Runciman a že se zajímá o německé občany
žijící v Československu. Rozhodli se napsat do Prahy. Po nějaké době přišla odpověď
s následujícím textem:
Velevážení páni !
Lord Runciman mi předal Váš telegram. Lituji, že k Vašim těžkostem nemůže zaujmout
stanovisko a nemůže Vám v této záležitosti vyjít vstříc.
S úctou privátní sekretář R. Rither
Lord Runciman odcestoval z Prahy a němečtí občané se doslechli z rozhlasu, že Adolf Hitler
prohlásil na norimberském „parteitage“, že nehodlá zapomenout na 3,5 milionu sudetských
Němců. Pak přišla zpráva, že Duce obnovil přátelství s Hitlerovým Německem. Chce být při
dalších jednáních. Také Francie se chtěla podílet na řešení obtížné situace a vyslala
ministerského předsedu Daladiera do Godesbergu. 15. září byl přivítán Chamberlein
v Berchtesgadenu, kde byl zpečetěn osud sudetských Němců. 29. září hlásil rozhlas Breslau
mnichovské dohody, také obsazení Sudet a zrušení hranic. Dav nezaměstnaných křičel „Sieg
Heil“. Konečně přišel 7. říjen 1938, kdy přišla zpráva z Bruntálu, že Adolf Hitler se zastaví
v malé obci Nové Heřminovy a prohlédne si několik bunkrů. Rozšířilo se heslo: „Všechno
nazdobit, přijede vůdce“. 7. října v 7 hod. ráno přeletělo severovýchodně letadlo. To bylo
znamení vyvěsit prapory. Později přeletěly celé svazy. Zanedlouho byly silnice plné aut a
motorových vozidel. Zastavily u železničního mostu a dělaly se schody do kopce, aby byl
usnadněn výstup k bunkru. Ve 12 hodin se shromáždily mohutné davy obyvatel kolem silnice
a ve 14.15 rozhlasový vůz ohlásil příjezd führera. Stál v autě a zdravil lidi, kteří skandovali:
„Zdravíme našeho vůdce, Sieg Heil“. V doprovodu štábu, mezi nímž byl i Konrád Henlein, si
prohlédli bunkry v prostoru číslo IV. Po prohlídce se Hitler vrátil zpět do auta, pozdravil
mohutné zástupy lidí a pomalu se kolona rozjela směrem k Bruntálu.
Národní složka zahájila činnost
Zřízení mateřské školy pro 30 dětí s celodenním stravováním bylo útočištěm nejchudších.
Občané rádi přispívali na tento dobrý nápad.
Volby
4. prosince 1938 se v Sudetech konaly volby. V Nových Heřminovech více než polovina
obyvatel hlasovala pro Hitlera.
Zimní slunovrat
21. prosince oslavovali obyvatelé zimní slunovrat. Ve velkém lomu hořel obrovský táborák,
mládež předvedla hry a básně, v lázeňské restauraci se pořádala taneční zábava.
Nová měna
V prvních týdnech obsazení německým vojskem se přepočítávaly peníze tímto způsobem:
100 Kč = 12 říšských marek
100 DM = 833,33 Kčs
Padlí vojáci od 1. 9. 1939 do 30. 12. 1944
Z obce Nové Heřminovy padlo 28 osob.
Přehled roku 1939
Nádherné předjaří zahájilo nový rok. Obyčejně bývá únor nejchladnějším měsícem, ale letos
to byl pravý opak. V krásných slunečných dnech bylo až 16 oC tepla. Březen byl o něco
chladnější, ale duben všechno napravil. Setí obilí a veškeré jarní práce byly v dubnu
dokončeny. Květen je obávaný měsíc s nočními mrazíky. Červen je štědřejší, obilí a
okopaniny jsou podle starých a zkušených zemědělců v dostačujícím množství. Je tedy
zajištěna výživa obyvatel a krmivová základna pro dobytek. Zdravotní stav zdejších obyvatel
je uspokojivý.
Polští váleční zajatci
Od poloviny září je v obci ubytováno 30 polských zajatců. Byli nasazeni při regulaci Opavy.
Zavedení potravinových lístků
Začátek války s Polskem vyžadoval zavedení potravinových lístků, aby nedošlo ke katastrofě.
Zdejší obyvatelé se rychle přizpůsobili a prodej byl regulován.
Povodeň 20. května 1940
Po delší době dešťů se Opava zvedla k menší povodni. Ve 12 hodin dostali hasiči hlášení
z Karlovic, že průtrž mračen ukazuje na velkou povodeň. Vyhlásili pohotovost, ale koryto
řeky se nedalo uchránit. Od Kunova se koryto rozdělilo na tři proudy. Připlavaly mosty,
stromy, keře, ucpaly volný průtok a voda zaplavila celé Heřminovy. Katastrofa přesáhla
daleko výškovou značku z roku 1903, která byla zaznamenána na budově bělidla.
Přehled roku 1940
V kruté zimě 1940 bylo po tři měsíce zaznamenáváno 29 oC pod nulou. Koryto Opavy bylo
zamrzlé 1 m hluboko. Voda neměla průtok na pilu a mlýn. Usilovně se prosekával led, aby
byl zajištěn průtok vody, ale marně. Teprve při jarním tání se led uvolnil, aniž by hrozily
záplavy. Jarní práce byly zahájeny a pole a louky se pokryly nádhernou vegetací. Ale 20.
května strašná povodeň strhla s sebou vše, co jí přišlo do cesty. Lidé zůstali bez přístřeší a
zdálo se, že rok 1940 je obzvláště nešťastný. Obilí se sklízelo ještě v září, porostlé a
nekvalitní. Hrozný živel zanechal za sebou žalostný obraz krajiny. Za několik týdnů dostala
obec zase svoji podobu. Školy byly nasazeny na úklid v obci, ženy se spojily a uklidily domy
a sklepy i zahrádky. Ve staré kronice je uložena fotografie této povodně.
Přehled roku 1942
Po kruté zimě přišlo jaro. Jarní práce proběhly rychle, také senoseče a žně byly včas
dokončeny. Téměř všichni muži byli na vojně a ženy rolníků měly těžký úkol. Sklidily a
vymlátily úrodu za pomoci dětí a sousedů, splnily dodávky a dokončily podzimní práce.
Snažily se vypěstovat co nejvíce zeleniny, mák i len, aby pomohly sobě i národnímu
hospodářství.
Rozšíření mateřské školy.
Obecní rada v Nových Heřminovech se usnesla koupit bývalý hostinec (U Černého havrana) a
zlepšit provoz mateřské školy, aby sloužila zaměstnaným matkám. Cena byla 14.000 marek,
přestavba 3.500 marek. Byly v ní umístěny děti od 2 do 6 let.
Angličtí zajatci
Obec Nové Heřminovy ubytovala v tělocvičně 30 anglických zajatců, kteří pracovali na
regulaci Opavy. Nestěžovali si ani na stravu, ani na špatné zacházení.
Oslava 50. narozenin
Obecní rada předala starostovi obce, panu Aloisi Schulcovi, blahopřání k jeho padesátinám.
Novostavby v Nových Heřminovech
Kníže Johann von Liechtenstein nechal postavit dvě nové hájenky u silnice do Kunova.
Přehled roku 1943
Zimní měsíce proběhly normálně, jarní práce byly rychle dokončeny, seno a obilí se sklidilo.
Měsíc srpen byl úplně bez dešťů a růst brambor selhal. Byla ohrožena sklizeň brambor, hlavní
potravy obyvatel. Nesklidilo se ani to, co se zasadilo. Pamětníci nepamatovali takovou
neúrodu. Brambory se musely dovážet, aby obyvatelé byli zásobeni.
Přehled roku 1944
Po normální zimě přišlo jaro. Práce na polích byly rychle dokončeny. Ovocné stromy byly
obaleny květy a lidé se strachovali, aby mráz tuto nádheru nezničil. Seno i obilí bylo včas
sklizeno. Ovoce se urodilo v nadměrném množství. Brambor bylo tolik, že se vyrovnala
neúroda minulého roku. Obyvatelé i dobytek byli dostatečně zásobeni.