PolemiÀnost ‰tœp·novy ¯eÀi (Sk 7,2

PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi
(Sk 7,2-53)
v narativnÌm kontextu 67
»L¡NKY
/ COMMENTATIONES
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi
(Sk 7,2-53) v narativnÌm
kontextu
JIÿÕ PAVLÕK (Praha)
1. HlavnÌ oblasti b·d·nÌ o SkutcÌch apoötol˘
Kolem novoz·konnÌ knihy Skutky apoötol˘ probÌhajÌ badatelskÈ diskuse
na nÏkolika vz·jemnÏ prov·zan˝ch rovin·ch. Jeden okruh ot·zek se t˝k· historickÈ spolehlivosti knihy, kter· byla p¯edmÏtem pochybnostÌ zejmÈna
vzhledem k nekonzistenci jejÌho vypr·vÏnÌ s pod·nÌm nÏkter˝ch ud·lostÌ
v listech apoötola Pavla. Tento aspekt se zaËal tÏöit dominantnÌ pozornosti
poËÌnaje pracÌ Ferdinanda Christiana Baura a t¸bingenskÈ ökoly.1 Druh˝
okruh ot·zek se t˝k· teologickÈ interpretace Skutk˘ apoötol˘ a identifikace
teologickÈ v˝povÏdi autora spisu. Vych·zÌ zejmÈna z metody dÏjin redakce
a jeden z nejvlivnÏjöÌch podnÏt˘ na tomto poli podal Hans Conzelmann,2
kter˝ si vöÌm·, jak Luk·ö3 v reakci na odklad par˙sie rozvÌjÌ koncept dÏjin
sp·sy, dle kterÈho postava JeûÌöe Krista nevyznaËuje konec Ëas˘, n˝brû jejich
st¯ed, po kterÈm n·sleduje vÏk cÌrkve spoËÌvajÌcÌ v p˘sobenÌ apoötol˘ a moci
Ducha svatÈho.4 T¯etÌ okruh b·d·nÌ zkoum· Skutky apoötol˘ jako liter·rnÌ
1
Podrobn˝ p¯ehled Baurovy koncepce ve vztahu ke ätÏp·novÏ ¯eËi uv·dÌ PENNER
(2004, s. 8-14).
2
CONZELMANN 1954.
3
Autor Lk a Sk je oznaËov·n jako Luk·ö, ËÌmû se nep¯edjÌm· û·dn˝ z·vÏr o identitÏ autora.
4
Na Conzelmannovu koncepci navazuje v ËeskÈm prost¯edÌ Pokorn˝; shrnutÌ
Conzelmannova pojetÌ srv. POKORN› 1998, s. 86-88. DalöÌ smÏry souËasnÈho b·d·nÌ
o teologii Sk se soust¯eÔujÌ na interpretaci Luk·öova pojetÌ sp·sy a vztahu vϯÌcÌch
pohan˘ a Izraele jakoûto BoûÌho lidu (tato perspektiva interpretace Sk srv. kup¯. JERVELL 1996), nebo na Luk·öovo vymezov·nÌ k¯esùanskÈ identity v˘Ëi judaismu a jeho
interpretaci ûidovsk˝ch PÌsem. Pr·vÏ z perspektivy vymezov·nÌ identity k¯esùan˘
v˘Ëi judaismu srovn·v· Wendelov· (WENDEL 2011) interpretaci PÌsma v Lk a Sk
s interpretacÌ Justina, p¯iËemû upozorÚuje, ûe oba auto¯i prezentujÌ k¯esùany jako
privilegovanÈ autentickÈ interprety ûidovsk˝ch PÌsem.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
67
16.1.2015, 17:00
68 JIÿÕ PAVLÕK
dÌlo zakotvenÈ v sou¯adnicÌch liter·rnÌ reality a liter·rnÌho systÈmu. Byla ¯eöena ot·zka liter·rnÌ jednoty obou knih ad Theophilum a vÏtöina badatel˘
p¯edpokl·d·, ûe oba texty, v k·nonu NovÈho z·kona tradovanÈ oddÏlenÏ,
tvo¯ily p˘vodnÏ dva dÌly jedinÈ knihy.5 Zast·nci tohoto stanoviska musejÌ
Ëelit pouze jedinÈ z·sadnÏjöÌ n·mitce, ûe pro p˘vodnÌ prekanonickou jednotu
obou text˘ mluvÌ jen vnit¯nÌ kritÈria a nenÌ û·dn˝ externÌ d˘kaz, ûe by nÏkdy
tyto knihy byly tradov·ny jako jedna liter·rnÌ jednotka.6 DalöÌ komplikace,
kterou p¯in·öÌ p¯edpoklad p˘vodnÌ liter·rnÌ jednoty, souvisÌ s druhou v˝znamnou liter·rnÏteoretickou ot·zkou, k jakÈmu û·nru tento dvojspis pat¯Ì.7
Pozornost badatel˘ v 19. a 20. stol. se vöak nepoutala zprvu na tyto ËistÏ
liter·rnÌ problÈmy. Zamϯovala se p¯edevöÌm na ot·zky historicity ud·lostÌ
a ¯eËÌ Skutk˘ apoötol˘, takûe kniha byla implicitnÏ recipov·na jako historiografick˝ spis. ExplicitnÌ tematizaci historiografickÈho û·nru textu a liter·rnÌ
srovn·v·nÌ s vypravÏËsk˝mi postupy a topy jin˝ch starovÏk˝ch historiografick˝ch spis˘ p¯inesli v 1. pol. 20. stol. Henry Joel Cadbury a Martin Dibelius. Ovöem z·sadnÏjöÌ diskusi o û·nru spisu vyvolal teprve v polovinÏ 70. let
Charles Talbert,8 kter˝ pouûil jinÈ referenËnÌ texty. P¯edpokl·dal, ûe mezi
postavami a dÏji obou dÌl˘ Luk·öova dvojspisu je rovnov·ha a spojitost,
a navrhl jako klÌË k û·nrovÈ charakteristice srovn·nÌ s Vitae philosophorum
Diogena Laertia. Tvrdil, ûe Luk·ö˘v dvojspis m· podobnou strukturu, obsah
i funkci: je to vypr·vÏnÌ o zakladateli filozofickÈ ökoly a jeho û·cÌch, kterÈ mÏlo legitimovat pravÈ dÏdice zakladatelovy tradice. V druhÈ polovinÏ
80. let se Richard Pervo9 rozhodl posuzovat Skutky apoötol˘ samostatnÏ, bez
5
O prosazenÌ povÏdomÌ o liter·rnÌ jednotÏ obou text˘ se zaslouûil C ADBURY
(1927), kter˝ takÈ zavedl oznaËenÌ textu ÑLuke-Actsì. Jako hlavnÌ argumenty se
uv·dÌ vÏnov·nÌ obou text˘ Theofilovi, odvol·nÌ na ÑprvnÌ knihuì v Sk 1,1 a jasn˝
tematick˝ p¯ekryv konce Lk a zaË·tku Sk. DalöÌ z·vaûnÈ argumenty pod·v· WITHERINGTON (1998, s. 6-8).
6
Srv. THOMPSON 2010, s. 319-320.
7
POKORN› (1998, s. 25-28) zast·v· n·zor, ûe Lk a Sk jsou dvÏ knihy r˘znÈho
û·nru, ale spojenÈ v liter·rnÌ jednotu postavou JeûÌöe a kaûd· z nich prezentuje jin˝
zp˘sob jeho p˘sobenÌ. Teologick˝ v˝znam rozdÌln˝ch rolÌ JeûÌöe v obou knih·ch je
podle PokornÈho rozhodujÌcÌ takÈ pro porozumÏnÌ liter·rnÌ struktu¯e. V n·sledujÌcÌm schematickÈm p¯ehledu pr˘kopnick˝ch postav jednotliv˝ch n·zor˘ na û·nr
Sk vych·zÌm p¯edevöÌm z Phillipsova Ël·nku (PHILLIPS 2006, s. 365-396) a ze souhrnu u Adamse (ADAMS 2013, s. 5-22).
8
TALBERT 1974.
9
PERVO 1987.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
68
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 69
vazby k Luk·öovu evangeliu, a upozornil na rozpor vÏtöiny badatel˘,10 kte¯Ì
je sice pokl·dali za dÌlo historiografickÈ, p¯izn·vali mu dobrÈ liter·rnÌ kvality, ale z·roveÚ pokl·dali za neudrûitelnou jejich historickou vÏrohodnost.
Navrhl proto najÌt jin˝ û·nr, kter˝ by lÈpe odpovÌdal dÌlu, jeû je dobrou literaturou, ale öpatnou historiÌ, a identifikoval nÏkolik top˘ (pron·sledov·nÌ,
vÏzenÌ, vysvobozenÌ, cesty, mo¯eplavba a ztroskot·nÌ), kterÈ dÌlo spojujÌ
s û·nrem hellÈnistickÈho rom·nu.11 P¯es tyto odliönÈ n·vrhy zast·v· dnes
vÏtöina badatel˘ nad·le stanovisko, ûe Skutky apoötol˘ jsou historiografickÈ
dÌlo, a diskuse probÌhajÌ zejmÈna o tom, jak˝ historiografick˝ modus, jak˝
typ historiografie p¯edstavujÌ.12 KromÏ toho p¯ich·zejÌ nÏkte¯Ì badatelÈ takÈ
se skeptiËtÏjöÌm stanoviskem a poukazujÌ na slabiny p¯evl·dajÌcÌch koncepcÌ.13 V loÚskÈm roce pak p¯edloûil Sean A. Adams novou obhajobu biografickÈho charakteru dvojspisu. Jeho pr·ce je v˝znamn· tÌm, ûe odmÌt· statickÈ pojetÌ û·nru a klade d˘raz na v˝voj û·nr˘ a na dominanci urËit˝ch û·nr˘
v urËit˝ch epoch·ch.14
V˝znamn˝m tÈmatem, v nÏmû se protÌnajÌ historickÈ, teologickÈ i liter·rnÌ ot·zky, je zkoum·nÌ ¯eËÌ ve SkutcÌch apoötol˘.15 JednÌm z cÌl˘ tohoto
b·d·nÌ byla ot·zka autenticity ¯eËÌ a jejich pramen˘. Vedly se diskuse, zdali
je alespoÚ nÏkterÈ tyto ¯eËi moûno pokl·dat za autentickÈ projevy historic-
10
JmenovitÏ polemizoval s HAENCHENEM (1956).
Na Pervoa navazuje v nÏkolika publikacÌch Dennis R. MACDONALD, kter˝ pokl·d· za klÌË k interpretaci Sk (a evangeliÌ) homÈrskou epiku. Tento n·vrh se mi jevÌ
jako velmi nep¯esvÏdËiv˝, protoûe podceÚuje metrickou str·nku dÌla, takûe o nÏm
referuji pouze pro ˙plnost.
12
Tato ot·zka je podrobnÏ shrnuta jinde (PHILLIPS 2006, s. 373-382; DORMEYER
2009, s. 437-475; ADAMS 2013, s. 5-13) a nebudeme se jÌ zde zab˝vat.
13
ALEXANDER (1993) uk·zala, ûe p¯edmluva Lk a Sk, jejÌû podoba se ch·pala jako
podp˘rn˝ argument historiografickÈho charakteru dvojspisu, neodpovÌd· obvykl˝m
historick˝m p¯edmluv·m, n˝brû p¯edmluv·m odborn˝ch trakt·t˘ (srv. kritiku jejÌ
pozice u ADAMS 2006, s. 177-191). Talbert (TALBERTñSTEPP 1998, s. 148-168 a169179 ñ srv. PHILLIPS 2006, s. 383-384) mÌrnÏ p¯ehodnotil svou pozici a dospÏl k z·vÏru, ûe Luk·ö˘v dvojspis je smÏsÌ ¯ecko-¯Ìmsk˝ch a ûidovsk˝ch û·nr˘ vyuûÌvajÌcÌch princip sukcese.
14
NÏkterÈ jeho argumenty si zaslouûÌ podrobnÏjöÌ kritiku, na kterou zde nenÌ prostor. Kup¯. d˘raz, kter˝ autor klade na v˝voj û·nr˘, problematizuje argumentaci paralelami s pozdÏjöÌmi texty Flavia Filostrata, Diogena Laertia nebo Eunapia ze Sard.
15
Kniha obsahuje dle SOARDSE (1994, s. 1) dvacet sedm nebo dvacet osm ¯eËÌ,
sedm dalöÌch monologick˝ch ¯eËov˝ch pas·ûÌ a t¯i dialogy, kterÈ v ˙hrnu zaujÌmajÌ
365 verö˘, coû je vÌce neû t¯etina z p¯ibliûnÏ tisÌce verö˘ textu.
11
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
69
16.1.2015, 17:00
70 JIÿÕ PAVLÕK
k˝ch postav a pracovat s nimi jako s autentick˝mi doklady ranÏk¯esùanskÈ
misie a homiletiky.16 DelöÌ dobu jiû panuje mezi badateli shoda, ûe toto
moûnÈ nenÌ a ûe ¯eËi jsou liter·rnÌm v˝tvorem autora Skutk˘.17 Ten k jejich
tvorbÏ mohl vyuûÌt nÏjakÈ psanÈ prameny, avöak s p¯ib˝vajÌcÌmi n·vrhy badatel˘ se ukazuje, ûe hypotÈzy pramen˘ nelze s definitivnÌ platnostÌ ovϯit,
protoûe na rozdÌl od synoptick˝ch evangeliÌ zde nem·me moûnost srovn·nÌ
s û·dnou paralelnÌ tradicÌ.18
Teologick˝ a liter·rnÌ z·jem o ¯eËi ve SkutcÌch probudili Cadbury a Dibelius,19 kte¯Ì je ch·pali podobnÏ jako ¯eËi v jin˝ch dÌlech antickÈ historiografie.20 Nejobs·hlejöÌm p¯ÌspÏvkem do tÈto diskuse z poslednÌ doby byla
Soardsova monografie.21 JejÌ autor chtÏl odpovÏdÏt na v˝zvu Martina Dibelia ke zkoum·nÌ ¯eËÌ jako souË·sti celkovÈho pl·nu Luk·öova dÌla, a ot·zku
jejich historicity odsunout do pozadÌ.22 Kritizoval badatele, kte¯Ì redukovali
¯eËi na pouh˝ liter·rnÌ prost¯edek k oûivenÌ vypr·vÏnÌ, nebo na historiografickou konvenci, Ëi na vehikulum teologick˝ch n·zor˘ autora. Podle jeho n·zoru se tito badatelÈ mÌjejÌ s holistick˝m pojetÌm Dibeliov˝m.23 Soards se
takÈ rozhodl vyhnout debatÏ o pramenech a historicitÏ ¯eËÌ, protoûe tyto
ot·zky pokl·dal za nezodpovÏditelnÈ24 a protoûe ot·zka pramen˘ odv·dÌ pozornost od celku dÌla a zasazuje ¯eËi do jinÈho celku.25 Soardsova anal˝za
16
Dle SOARDSE (1994, s. 2; srv. tÈû pozn. 4 a 5) byl prvnÌm autorem, kter˝ autenticitu zpochybnil a publikoval n·zor, ûe ¯eËi jsou dÌlem autora Sk, EICHHORN (1810).
17
Podle PADILLA (2008, s. 23-33) a SOARDSE (1994, s. 6-10) byl poslednÌm badatelem, kter˝ zast·val tradiËnÌ stanovisko, BRUCE (1944). NicmÈnÏ takÈ WITHERINGTON (1998, s. 40-48) p¯edpokl·d·, ûe Luk·ö v psanÌ ¯eËÌ neuûÌval plnou svobodu.
18
Nelze zpochybnit pouze pouûitÌ Septuaginty, kter· je pramenem ¯ady citacÌ
i inspiraËnÌm zdrojem jazykovÏ-stylistick˝m. K pramen˘m Sk srv. shrnutÌ a odkazy
v POKORNݖHECKEL (2013, s. 517) a THOMPSON (2010, s. 334).
19
CADBURY (1927 a 1933 ñ citov·no dle PADILLA 2008, s. 2) a DIBELIUS (1949).
20
Jak˝ vztah mÏly ¯eËi v dÌlech starovÏk˝ch historik˘ ke skuteËnÏ p¯ednesen˝m
¯eËem, ¯eöÌ v poslednÌ dobÏ v souvislosti s ¯eËmi ve Sk WITHERINGTON (1998, s. 4048) a s d˘razem na moûnÈ interpretace relevantnÌ pas·ûe Th˙k˝didovy p¯edmluvy
takÈ PORTER (1996, s. 173-193).
21
SOARDS 1994.
22
Srv. SOARDS 1994, s. 7.
23
Srv. SOARDS 1994, s. 9-10.
24
Srv. SOARDS 1994, s. 16, pozn. 53.
25
Srv. SOARDS 1994, s. 13. Autor sice neup¯esÚuje, jak˝ jin˝ celek m· na mysli,
ale z jeho tvrzenÌ jasnÏ vypl˝v·, ûe myslÌ hypotetickÈ liter·rnÌ celky v podobÏ modernÌ vÏdou postulovan˝ch nedochovan˝ch pramen˘.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
70
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 71
vych·zÌ z p¯esvÏdËenÌ, ûe ¯eËi jsou dÌky opakov·nÌ obdobn˝ch motiv˘, tÈmat
a klÌËov˝ch slov Luk·öov˝m mÈdiem zcelenÌ odliön˝ch a nekoherentnÌch
prvk˘ vypr·vÏnÌ a p¯edevöÌm n·strojem sjednocenÌ obrazu person·lnÏ, etnicky a geograficky rozr˘znÏnÈho ranÈho k¯esùanstvÌ.26 Proto na ¯eËech sleduje
p¯edevöÌm opakov·nÌ lexik·lnÌch, tematick˝ch, konceptu·lnÌch a rÈtorick˝ch
prvk˘ a zkoum· vöechny ¯eËi ve SkutcÌch bez v˝jimky.
Soards zpochybÚuje hodnotu pojedn·nÌ zamϯen˝ch pouze na jednotlivou
¯eË nebo na vybranou skupinu ¯eËÌ, protoûe tento postup pr˝ redukuje vypr·vÏnÌ Skutk˘ na pouhou sekvenci element˘ a unik· mu smysl celku.27 M˘ûeme vöak namÌtnout, ûe Soardsova koncentrace na tematickÈ a form·lnÌ repetice naopak odv·dÌ pozornost od faktu, ûe Skutky apoötol˘ jako narativnÌ text
majÌ v˝znamovÈ tÏûiötÏ v dÏji, nikoli v konceptech izolovan˝ch od p¯ÌbÏhu,
a ûe ¯eËi majÌ v line·rnÌm dÏjovÈm proudu funkci dÌlËÌch p¯ÌËin, pop¯ÌpadÏ
reflektujÌ proces jeho odvÌjenÌ.28
2. VymezenÌ tÈmatu a metodologie
Tato studie se zamϯuje na ätÏp·novu ¯eË v 7. kapitole Skutk˘ apoötol˘. Je
to jedin· ¯eË, jejÌmû dominantnÌm tÈmatem jsou n·boûenskÈ dÏjiny Izraele,29
coû z nÌ ËinÌ v r·mci Luk·öova historiografickÈho narativu jak˝si narativ
druhÈho stupnÏ, kter˝ sdÌlÌ s hostitelsk˝m textem historiografickou tematiku.
O tuto ¯eË se zajÌmala a zajÌm· ¯ada badatel˘. D˘vodem je mimo jinÈ jejÌ narativnÌ kontext, v nÏmû na jednÈ stranÏ stojÌ zpr·va o sporu mezi dvÏma skupinami uvnit¯ prvotnÌ jeruzalÈmskÈ cÌrkve a na druhÈ stranÏ zaË·tek pron·sledov·nÌ Ë·sti tÈto cÌrkve a vstup osoby apoötola Pavla na scÈnu. Epizoda,
do nÌû je zasazena ätÏp·nova ¯eË, vyprovokovala v dÏjin·ch b·d·nÌ nÏkolik
okruh˘ ot·zek, kterÈ je d˘leûitÈ zmÌnit, ale jimiû se tu nebudeme dopodrob-
26
Srv. SOARDS 1994, s. 12.
Srv. SOARDS 1994, s. 13.
28
PoslednÌ specializovan· studie o ¯eËech Sk (PADILLA 2008) se zab˝v· ¯eËmi nek¯esùansk˝ch postav pr·vÏ z hlediska jejich funkcÌ v p¯ÌbÏhu a vöÌm· si, jak vstupy
tÏchto postav reflektujÌ dÏj Ëasto s dramatickou ironiÌ (srv. PADILLA 2008, s. 13-14).
29
HistoriografickÈ tÈma se vyskytuje takÈ v PavlovÏ prvnÌ misijnÌ ¯eËi v Antiochii PisidskÈ (Sk 13,16-41), kter· se s ¯eËÌ ätÏp·novou d·v· Ëasto tematicky do
souvislosti. Ve ätÏp·novÏ ¯eËi vöak historickÈ vypr·vÏnÌ zaujÌm· cca 87 % textu
(mϯeno pomÏrem poËtu slov), zatÌmco v ¯eËi PavlovÏ pouze 27 % (kdybychom p¯ipoËetli i vypr·vÏnÌ o JeûÌöi, pak by zde historick˝ narativ zaujÌmal 63 %, ovöem toto
vypr·vÏnÌ je spÌöe vlastnÌm j·drem k¯esùanskÈho kÈrygmatu, kterÈ ve ätÏp·novÏ ¯eËi
vlastnÏ chybÌ).
27
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
71
16.1.2015, 17:00
72 JIÿÕ PAVLÕK
na zab˝vat.30 VÏtöina z nich vych·zÌ z Baurova konceptu, kter˝ recipovali
a d·le rozvinuli dalöÌ badatelÈ,31 ûe v prvotnÌ cÌrkvi byly dvÏ protikladnÈ n·zorovÈ skupiny ñ pavlovsk· a petrovsk· ñ liöÌcÌ se vztahem k ûidovsk˝m tradicÌm. Na z·kladÏ tohoto p¯edpokladu bylo nasnadÏ vidÏt ve sporu mezi
hellÈnisty a Hebreji v Sk 6,1-7 ohlas soupe¯enÌ tÏchto skupin, ne-li p¯Ìmo
okamûik jejich konstituov·nÌ. Potom se nabÌzelo ËtenÌ ätÏp·novy ¯eËi jako
uk·zky teologickÈho myölenÌ strany hellÈnist˘, kter· mÏla pr˝ po ätÏp·novÏ
smrti najÌt centrum v Antiochii a z·sadnÌm zp˘sobem ovlivnit myölenÌ apoötola Pavla.
Tento koncept ranÏk¯esùansk˝ch dÏjin, kter˝ ovlivÚoval b·d·nÌ uplynul˝ch 150 let, zÌsk·v· v poslednÌch desetiletÌch v˝znamnÈ odp˘rce. Pomineme-li badatele, kte¯Ì pokl·dajÌ Skutky apoötol˘ za ËistÏ fikËnÌ narativ bez jakÈkoli historickÈ reference, rozruöujÌ baurovskÈ pojetÌ pochybnosti ze dvou
z·kladnÌch pozic. PokraËujÌcÌ studium n·zorovÈ diverzity judaismu 1. stol.
a anal˝za poË·teËnÌ z·pletky ätÏp·novy epizody p¯ivedla Craiga C. Hilla
k z·vÏru, ûe v jeruzalÈmskÈ cÌrkvi nebyly dvÏ n·zorovÏ protikladnÈ skupiny,
stejnÏ jako pravdÏpodobnÏ nebyl û·dn˝ ostr˝ teologick˝ protiklad mezi rodil˝mi jeruzalÈmsk˝mi a p¯istÏhoval˝mi diaspornÌmi éidy.32 Naproti tomu
Tod Penner ve studii vÏnovanÈ ätÏp·novÏ ¯eËi upozorÚuje na ¯adu arbitr·rnÌch rozhodnutÌ a apriornÌch soud˘ p¯ed·van˝ch badatelskou tradicÌ, kterÈ
ovlivÚujÌ tento smÏr uvaûov·nÌ, a kritizuje mimo jinÈ i Hilla, ûe je podobnÏ
selektivnÌ a arbitr·rnÌ jako badatelÈ, s nimiû polemizuje, kdyû v z·jmu obh·jenÌ jednoty prvotnÌ komunity zd˘razÚuje ekonomickou rovinu sporu33 oproti jin˝m prvk˘m Luk·öova pojetÌ epizody. Hill podle nÏho nenabÌzÌ novÈ
metody, pouze volÌ jinÈ premisy pro star˝ zp˘sob uvaûov·nÌ, kter˝ stavÌ na
rozliöov·nÌ nehistorick˝ch a historick˝ch prvk˘ textu a kter˝ Penner odmÌt·. 34 DomnÌv· se, ûe by se pozornost mÏla soust¯edit nikoli na hypotÈzy
o historickÈ fakticitÏ, pop¯ÌpadÏ pramenech stojÌcÌch za textem, n˝brû na rÈtorickou povahu starovÏkÈ historiografie, jejÌû prvotnÌ cÌl nebyl vyloûit, co se
skuteËnÏ stalo, n˝brû vytvo¯it p¯esvÏdËiv˝ narativ uûiteËn˝ pro Ëten·¯e.
30
Velmi podrobn˝ p¯ehled okruh˘ b·d·nÌ a v˝voje ¯eöenÌ jednotliv˝ch ot·zek
o celÈ ätÏp·novÏ epizodÏ pod·v· PENNER (2004, s. 1-103).
31
PENNER (2004, s. 23-29) mezi nimi p¯ipisuje mimo¯·dnÏ vlivnÈ mÌsto Martinu
Hengelovi.
32
Srv. HILL 1996, s. 129-153, zejmÈna s. 132-138, kde autor sumarizuje prvnÌ t¯i
kapitoly svÈ knihy z r. 1992.
33
Dle Sk 6,1 byla p¯ÌËinou sporu nespravedlnost v distribuci potravin.
34
Srv. PENNER 2004, s. 42-43.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
72
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 73
V tÈto studii soust¯edÌm pozornost na ot·zku postupnÈ zmÏny tÛnu ätÏp·novy ¯eËi od objektivnÌho pojedn·nÌ izraelsk˝ch dÏjin k ostrÈmu ˙toku
v z·vÏreËn˝ch veröÌch (Sk 7,51-53). ProË polemiËnost nab˝v· tak prudce na
intenzitÏ? Sledoval tÌm autor pouze dokumentaristickÈ cÌle a modeloval tak
nÏjak˝ charakterizaËnÌ topos ätÏp·na jako Ñmuûe plnÈho vÌry a Ducha svatÈhoì (srov. Sk 6,5)? ProË je vöak potom jeho projev v celÈ ¯eËi (Sk 7,2-50) relativnÏ pokojn˝? Nebo autor charakterizaËnÌ cÌl nesleduje a pro tuto prudkou
zmÏnu tÛnu z·vÏreËn˝ch verö˘ existuje nÏjakÈ jinÈ vysvÏtlenÌ v mezÌch autorovy narativnÌ strategie? Neû se na tyto ot·zky pokusÌm navrhnout odpovÏÔ,
p¯edstavÌm interpretaci narativnÌho kontextu ¯eËi z perspektivy souËasn˝ch
koment·tor˘ a p¯ehled n·zor˘ na polemiËnost jednotliv˝ch pas·ûÌ.
P¯i svÈ interpretaci ¯eËi budu kombinovat metodickou perspektivu narativnÌ kritiky a rÈtorickÈ kritiky,35 protoûe se domnÌv·m, ûe komplexnÌ pohled
na ¯eËnick˝ element zakomponovan˝ do narativnÌho celku vyûaduje spojit
oba ˙hly pohledu. ÿada dlouho diskutovan˝ch a tÏûko ¯eöiteln˝ch problÈm˘,
jako jsou ponÏkud spekulativnÌ ot·zky pramen˘ a historicity Luk·öem vyuûit˝ch tradic, se proto ocitne mimo tento metodologick˝ horizont, ve kterÈm
fakticita jednotliv˝ch element˘ je m·lo d˘leûit· oproti tomu, jak vypravÏË
formuje svÈ postavy a buduje sv˘j narativ.
3. NarativnÌ kontext ätÏp·novy ¯eËi
ätÏp·nova ¯eË je nejdelöÌ ¯eËÌ ve SkutcÌch apoötol˘. Je zasazena do klÌËovÈho okamûiku dÏje knihy, v nÏmû prvok¯esùansk· misie dosud omezen·
pouze na éidy v JeruzalÈmÏ dostane impuls pokraËovat za hranice mÏsta
a v nÏmû z·roveÚ poprvÈ vstoupÌ na scÈnu postava budoucÌho apoötola Pavla, kter˝ tuto misii v druhÈ Ë·sti knihy rozöÌ¯Ì aû do centra ¯ÌmskÈho imperia.36 ScÈna pro ätÏp·novu ¯eË se p¯ipravuje zmÌnkou o vnit¯nÌ neshodÏ mezi
dom·cÌmi, aramejsky hovo¯ÌcÌmi JeûÌöov˝mi uËednÌky37 a uËednÌky z ¯ecky
35
Tyto metody reprezentujÌ p¯edevöÌm koment·¯e Tannehilla a Witheringtona
(TANNEHILL 1990; WITHERINGTON 1998).
36
WITHERINGTON (1998, s. 260) shrnuje, jak dob¯e ¯eË zapad· do narativnÌho kontextu: vych·zÌ z p¯edch·zejÌcÌho dÏje, zavröuje klimax svÏdectvÌ uËednÌk˘ v JeruzalÈmÏ a je katalyz·torem dalöÌho dÏnÌ.
37
VolÌm zde p¯Ìznakov˝ termÌn ÑuËednÌciì, protoûe termÌn Ñk¯esùanÈì je v NovÈm z·konÏ margin·lnÌ (dva v˝skyty v Sk, jeden v 1Petr) a v tÈto ranÈ dobÏ je
i anachronick˝ ñ termÌn se pro oznaËenÌ Ëlena cÌrkve zaËal pouûÌvat teprve v Antiochii (srv. Sk 11,26). Minim·lnÏ pro jeruzalÈmskÈ obdobÌ je tedy vhodnÏjöÌ uûÌvat
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
73
16.1.2015, 17:00
74 JIÿÕ PAVLÕK
mluvÌcÌch éid˘, kte¯Ì tvrdili, ûe jejich vdovy jsou kr·ceny na kaûdodennÌch
p¯ÌdÏlech jÌdla.38 CÌrkev tento problÈm vy¯eöila volbou sedmi muû˘, kte¯Ì
mÏli zajiöùovat spravedlivou distribuci.39
ätÏp·n je v pod·nÌ Skutk˘ p¯ednÌ osobnostÌ mezi tÏmito sedmi novÏ povϯen˝mi. Jeho p˘sobenÌ v JeruzalÈmÏ vede ke konfliktu s Ëleny synagog diaspornÌch éid˘,40 kte¯Ì pr˝ nemohli p¯ed ätÏp·nem obst·t, a proto ho s pomocÌ faleön˝ch svÏdk˘ obvinili p¯ed synedriem, ûe znevaûuje jeruzalÈmsk˝
chr·m a MojûÌö˘v z·kon.41 Na toto obvinÏnÌ reagoval ätÏp·n p¯ed synedriem
¯eËÌ, kter· auditorium velmi rozzu¯ila. Kdyû jeötÏ po jejÌm zakonËenÌ dostal
extatickÈ vidÏnÌ a sdÏlil p¯Ìtomn˝m: ÑHle, vidÌm otev¯enÈ nebe a Syna ËlovÏka stojÌcÌho po BoûÌ pravici,ì vyprovokoval je k lynËov·nÌ.42
pojem ÑuËednÌciì, i kdyû se tento termÌn vyskytuje v knize pr·vÏ na tomto mÌstÏ (Sk
6,1) poprvÈ. SpÌöe vöak neû o d˘slednou historickou p¯esnost jde o kolorit, takûe adjektivu Ñk¯esùansk˝ì se nevyh˝b·m.
38
Srv. Sk 6,1. Z tohoto mÌsta vyvozoval Baur, ûe v JeruzalÈmÏ byly dvÏ ideovÏ
odliönÈ skupiny: univerzalisticky a liber·lnÏ sm˝ölejÌcÌ hellÈnistiËtÌ uËednÌci versus
˙zkoprsÌ a konzervativnÌ aramejsky mluvÌcÌ hebrejötÌ uËednÌci. Argumenty, ûe pouûitÈ termÌny poukazujÌ v˝luËnÏ na jazykovou diferenci, shrnuje WITHERINGTON
(1998, s. 240-242). PENNER (2004, s. 71) po podrobnÈm p¯ehledu b·d·nÌ shrnuje, ûe
n·zor, ûe zde jde pouze o jazyk, nenach·zÌ jednomyslnou podporu, ale vÏtöina badatel˘ se alespoÚ shoduje, ûe se zde ne¯Ìk· explicitnÏ nic o geografick˝ch nebo teologick˝ch rozdÌlech.
39
VÏtöina badatel˘ p¯edpokl·d· na z·kladÏ kontextu a ¯eck˝ch jmen tÏchto muû˘
(Sk 6,5), ûe tÏchto sedm mÏlo hellÈnistick˝ p˘vod a ûe mÏli h·jit z·jmy svÈ skupiny
(srv. WITHERINGTON 1998, s. 250; TALBERT, 2005, s. 59-60). PENNER (2004, s. 65)
argumentuje, ûe tento n·zor je konjektura zaloûen· na p¯eûÌvajÌcÌm baurovskÈm
p¯edsudku, ûe Sk 6,1-7 svÏdËÌ o konstituov·nÌ novÈ skupiny v r·mci jeruzalÈmskÈ
cÌrkve; narativ dle nÏho implikuje, ûe sedm mÏlo mÌt na starosti distribuci v celÈ jeruzalÈmskÈ cÌrkvi.
40
Sk 6,9 uv·dÏjÌ, kterÈ synagogy zahraniËnÌch éid˘ byly do konfliktu zapojeny.
K spornÈ ot·zce, kolik synagog bylo dotËeno, srv. PENNER (2004, s. 79) a TALBERT
(2005, s. 61).
41
Srv. Sk 6,13-14.
42
Srv. Sk 7,56-58 (B21). SkuteËnost, ûe Luk·öovo lÌËenÌ kamenov·nÌ neodpovÌd·
pravidl˘m pro v˝kon trestu smrti, ale jde spÌöe o lynËov·nÌ (k tomu srv. kup¯.
WITHERINGTON 1998, s. 276; TALBERT 2005, s. 65), byla zdrojem spekulacÌ, zda zde
nejsou spojeny dvÏ tradice o ätÏp·novÏ smrti (pro p¯ehled b·d·nÌ srv. PENNER 2004,
s. 81-83).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
74
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 75
ätÏp·nova epizoda je z·vÏrem ¯etÏzce t¯Ì konfrontacÌ prvnÌch uËednÌk˘
s establishmentem jeruzalÈmskÈho ûidovstva,43 kterÈ fungujÌ jako repetitivnÌ
zd˘raznÏnÌ konfliktu prvotnÌ jeruzalÈmskÈ cÌrkve s judaismem a kterÈ vyuûÌvajÌ gradace v lÌËenÌ reakce synedria ñ od napomenutÌ p¯es zbiËov·nÌ po ukamenov·nÌ.44 T¯etÌ konfrontacÌ, do nÌû je zakomponov·na ätÏp·nova ¯eË, konËÌ v narativu Skutk˘ apoötol˘ svÏdectvÌ uËednÌk˘ v JeruzalÈmÏ,45 protoûe po
nÌ nastalo pron·sledov·nÌ, v jehoû d˘sledku vöichni uËednÌci opouötÏjÌ mÏsto. Autor up¯esÚuje, ûe se rozprchli vöichni kromÏ apoötol˘,46 coû bylo interpretov·no ve smyslu Baurova n·zoru47 tak, ûe ätÏp·n byl nejv˝znamnÏjöÌ
lÌdr teologicky vyhranÏnÈ skupiny hellÈnist˘ a pron·sledov·nÌ po jeho smrti
postihlo pouze tuto skupinu, zatÌmco skupina dom·cÌch mohla z˘stat ve mÏstÏ.48 Tento n·zor, kter˝ se dlouho drûel jako jak·si vÏdeck· ortodoxie, byl
vöak Hillovou kritikou zpochybnÏn.49 Smyslem pozn·mky vyjÌmajÌcÌ apoötoly z tohoto pron·sledov·nÌ je podle nÏho autor˘v apologetick˝ pl·n identifikujÌcÌ autoritu apoötol˘ s JeruzalÈmem.50
Ud·losti kolem ätÏp·novy ¯eËi jsou d˘leûit˝m prvkem narativnÌho pl·nu
Skutk˘ apoötol˘, jehoû z·kladnÌm tematick˝m motivem je ö̯enÌ evangelia
z JeruzalÈma aû na konec svÏta,51 kterÈ zaËalo pr·vÏ dÌky pron·sledov·nÌ
uËednÌk˘ v JeruzalÈmÏ. Spis vypr·vÌ ud·losti tak, jako by nejen prvnÌm
spouötÏËem, ale v pr˘bÏhu dÏje takÈ katalyz·torem misie byla rezistence na
stranÏ éid˘. Na tento rys upozorÚoval opakovanÏ Jan Chr˝sostomos ve sv˝ch
55 homiliÌch In Acta apostolorum52 a shodujÌ se na nÏm takÈ mnozÌ souËasnÌ
43
PrvnÌ dvÏ konfrontace: Sk 4,5-22; 5,27-41.
Srv. TALBERT 2005, s. 57.
45
Srv. TALBERT 2005, s. 58.
46
Srv. Sk 8,1.
47
P¯edpoklad existence dvou ideologicky protikladn˝ch skupin v r·mci prvotnÌ
cÌrkve byl pro Baurovu rekonstrukci v˝chozÌ premisou (srv. PENNER 2004, s. 9).
48
Tato interpretace mimo jinÈ p¯edpokl·d·, ûe v˝razy ÑÒ Ebra¡oiì (v Sk 6,1)
a ѧpÕstoloiì (v Sk 8,1) jsou synonymnÌ, coû je p¯edpoklad niËÌm nepodloûen˝.
49
Srv. HILL 1998, s. 132-138.
50
Srv. HILL 1996, s. 137. ObdobnÏ TALBERT 2005, s. 66.
51
Na tento motiv upozorÚujÌ jiû JeûÌöova slova z ˙vodnÌ Ë·sti prvnÌ kapitoly (Sk
1,8b: ÑÖ a budete m˝mi svÏdky v JeruzalÈmÏ, v celÈm Judsku, v Sama¯Ì a aû na konec svÏta.ì). Srv. tÈû interpretaci tohoto mÌsta v MOLTHAGEN 2009, s. 166, a KANY
2009, s. 334.
52
Srv. nap¯. JAN CHR›SOSTOMOS, In Acta ap. hom. 25 (MPG 60 191,19-40), hom.
30 (MPG 60 221,29-22,19).
44
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
75
16.1.2015, 17:00
76 JIÿÕ PAVLÕK
badatelÈ.53 KromÏ tÈto funkce m· vöak ätÏp·nova epizoda jeötÏ druhou funkci: vytv·¯Ì kulisu pro n·stup hlavnÌ postavy druhÈ Ë·sti knihy, osobnosti budoucÌho apoötola Pavla, kter˝ se v textu poprvÈ objevuje pr·vÏ zde p¯i ätÏp·novÏ kamenov·nÌ jako svÏdek. 54 Mnoho badatel˘ proto spojuje Pavla se
ätÏp·nem jako s jak˝msi jeho p¯edch˘dcem.55 Mezi obÏma postavami sice
existuje ¯ada analogiÌ,56 avöak nep¯ipad· mi ani p¯esvÏdËivÈ, ani nezbytnÈ
ch·pat ätÏp·na jako Pavlova p¯ÌmÈho p¯edch˘dce. SpÌöe jsou obÏ postavy lÌËeny podle autorovy ide·lnÌ p¯edstavy k¯esùanskÈho svÏdka57 a Pavlovo uvedenÌ na scÈnu v okamûiku ätÏp·nova kamenov·nÌ je motivov·no spÌöe pot¯ebou prezentovat Pavla jako nÏkdejöÌho nejradik·lnÏjöÌho pron·sledovatele
cÌrkve.58 Pro tento ˙Ëel bylo sotva vhodnÏjöÌho okamûiku.
Luk·ö vytvo¯il pro ätÏp·novu ¯eË rÈtorickou situaci soudnÌho procesu,59
ve kterÈm vöak ûalobu p¯edn·öejÌ faleönÌ svÏdkovÈ.60 Situace vyvol·v· dvÏ
ot·zky. Za prvÈ, zdali Ëten·¯i Skutk˘ mohou v tvrzenÌ, kterÈ autor prezentuje
jako v˝mysl faleön˝ch svÏdk˘, vidÏt pravdivÈ svÏdectvÌ o ätÏp·novÏ jedn·nÌ. Hill je p¯esvÏdËen, ûe Luk·ö ch·pe svÏdectvÌ faleön˝ch svÏdk˘ jako ne-
53
Srv. TANNEHILL 1990, s. 2; POKORN› 1998, s. 46; NEUDORFER 1998, s. 281.
Srv. Sk 7,58.
55
Srv. ADAMS 2013, s. 188-190; TANNEHILL 1990, s. 96, 97-98, 100, 114, 273. PENNER (2004, s. 27-29) vysvÏtluje, ûe p¯edstava historickÈ vazby mezi ätÏp·nem a Pavlem nabyla d˘leûitosti u Baurov˝ch n·sledovnÌk˘ poËÌnaje Hengelem, kter˝ ch·pal
ätÏp·na jako nezbytnou podmÌnku kontinuity mezi JeûÌöov˝m hnutÌm a apoötolem
Pavlem.
56
ätÏp·n i Pavel mÏli vidÏnÌ vzk¯ÌöenÈho Krista, oba jsou oznaËov·ni jako svÏdkovÈ (Sk 22,20 a 26,16), oba ËelÌ podobnÈmu obvinÏnÌ (Sk 6,13-14 a 21,28), ätÏp·nova smrt uv·dÌ Pavla na scÈnu a Pavel odkazuje na ätÏp·novu smrt (Sk 22,20).
57
Pro podobnost obsahu obvinÏnÌ obou postav navrhuje HILL (1996, s. 141) vysvÏtlenÌ, ûe autorovi Sk jde o dosvÏdËenÌ Pavlovy vÏrnosti Z·konu a ûe Pavlovu obhajobu (to jedinÈ, co mohl osobnÏ zn·t) vepisuje do ätÏp·nova p¯ÌbÏhu.
58
Pavel z Tarsu jako konvertovan˝ nejradik·lnÏjöÌ pron·sledovatel cÌrkve je argumentaËnÌ topos, kter˝ vyuûÌv· jak autor Skutk˘ (Sk 22,19-20), tak s·m Pavel
(1Kor 15,9; Gal 1,13, Flp 3,6). Nech·v·me stranou moûnost, ûe m· zmÌnka o PavlovÏ p¯Ìtomnosti takÈ dokumentaristick˝ motiv (spor se ätÏp·nem vznikl dle Sk 6,9
v synagÛze libertin˘ mj. z Kilikie, odkud Pavel poch·zel; srv. WITHERINGTON 1998,
s. 254), protoûe pro narativnÌ stavbu p¯ÌbÏhu to nenÌ d˘leûitÈ.
59
Zab˝v·me se ätÏp·novou ¯eËÌ jako souË·stÌ Luk·öova narativnÌho pl·nu. Pochybnosti o historickÈ referenci epizody netematizujeme (p¯ehled hlavnÌch n·zor˘
na historicitu ätÏp·nova procesu a jeho okolnostÌ pod·v· PENNER 2004, s. 82).
60
Srv. Sk 6,13.
54
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
76
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 77
pravdivÈ, 61 a vyjad¯uje podiv nad tÌm, ûe koment·to¯i tÈmϯ univerz·lnÏ
p¯edpokl·dali, ûe Luk·ö zde chtÏl sdÏlit skuteËnÈ d˘vody ätÏp·novy smrti
a svÏdky oznaËil jako faleönÈ jen proto, ûe svÏdËili proti ätÏp·novi, kter˝ jakoûto muËednÌk musel mÌt pravdu.62 Druh· ot·zka se t˝k· rÈtorickÈho druhu
Ëi statusu ätÏp·novy ¯eËi neboli toho, zdali je ¯eË obhajobou a do jakÈ mÌry
reaguje na ûalobu. ÿada badatel˘ se domnÌv·, ûe ¯eË obhajobou nenÌ, a ûe
tedy nenÌ p¯izp˘sobena svÈmu narativnÌmu kontextu. NÏkte¯Ì vidÌ podobnosti se synagog·lnÌmi k·z·nÌmi a vyjad¯ujÌ n·zor, ûe se jedn· o vöeobecnou
¯eË, kter· nenÌ komponov·na jako reakce na specifickou historickou soudnÌ
situaci.63 JinÌ auto¯i, kte¯Ì kladou vÏtöÌ d˘raz na rÈtorick˝ kontext, hovo¯Ì spÌöe o protiûalobÏ neû obhajobÏ,64 protoûe ¯eË se v z·vÏru (Sk 7,48-53) obracÌ
v ostrÈ obvinÏnÌ posluchaˢ. Witherington dokonce pokl·d· za spr·vnÈ, ûe
¯eË na obvinÏnÌ faleön˝ch svÏdk˘ nereaguje, protoûe jsou to obvinÏnÌ faleön·
a ätÏp·n se nem· v Luk·öovÏ apologetickÈm pl·nu h·jit, n˝brû vydat pravdivÈ svÏdectvÌ.65
Vznesen· obvinÏnÌ jsou obsaûena v Sk 6,11 a 6,13-14 a lze je shrnout do
dvou bod˘:66 1. rouh·nÌ proti MojûÌöovi a Z·konu; 2. ¯eËi proti chr·mu. ätÏp·n na tato obvinÏnÌ opravdu systematicky nereaguje a nijak soust¯edÏnÏ je
nevyvracÌ, avöak nelze p¯ehlÈdnout, ûe jeho ¯eË se s nimi tematicky vÌcemÈnÏ kryje. JejÌm hlavnÌm tÈmatem jsou dÏjiny Izraele, z nichû se ö̯eji vÏnuje
p¯ÌbÏh˘m postav Abrahama, Josefa a MojûÌöe (s nejvÏtöÌm d˘razem na postavu MojûÌöe) a pak se ve zkratce zmÌnÌ o dobÏ od Jozua po kr·le Davida
a äalomouna, kter˝ postavil jeruzalÈmsk˝ chr·m.
61
Srv. HILL 1996, s. 140. Za hlavnÌ argument pokl·d· fakt, ûe Luk·ö psal pro Ëten·¯e z doby po zbo¯enÌ jeruzalÈmskÈho chr·mu, kte¯Ì sdÌleli povÏdomÌ o tom, ûe
chr·m nezniËil JeûÌö Nazaretsk˝, jak tvrdili svÏdkovÈ, n˝brû ÿÌmani.
62
Srv. HILL 1996, s. 139-140, a na nÏho navazujÌcÌ WITHERINGTON 1998, s. 258.
63
Srv. NEUDORFER, 1998, s. 276; JOHNSON, 2002, s. 25. PENNER (2004, s. 86) uv·dÌ,
ûe tento n·zor vych·zÌ z Dibeliova dekontextualizovanÈho pojetÌ ¯eËi.
64
Pr˘kopnÌkem tohoto stanoviska byl KENNEDY (1984, s. 121-122) a po nÏm kup¯.
SOARDS (1994, s. 58) nebo TALBERT (2005, s. 62 a 64).
65
Srv. WITHERINGTON 1998, s. 258.
66
DneönÌ koment·to¯i p¯ijÌmajÌ za samoz¯ejmost, kterou zpravidla ani netematizujÌ, ûe se nejedn· o Ëty¯i, n˝brû o dvÏ obvinÏnÌ, kter· jsou vyj·d¯ena v Sk 6,11 a ve
veröÌch 13-14 pouze up¯esnÏna. S opaËn˝m n·zorem se podrobnÏji vyrovnal D E
SYLVA (1987, s. 269-270). NÏkte¯Ì badatelÈ naopak pokl·dali dvÏ verze obvinÏnÌ za
doklad spojenÌ dvou pramen˘, jak poznamen·v· PENNER (2004, s. 83).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
77
16.1.2015, 17:00
78 JIÿÕ PAVLÕK
4. PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi
V ätÏp·novÏ historiografickÈm vypr·vÏnÌ se objevujÌ mÌsta znÏjÌcÌ kriticky. éidovskÈ dÏjiny jsou v jeho pojetÌ dÏjinami BoûÌho zaslÌbenÌ, z·roveÚ ale
takÈ dÏjinami neposluönosti a nepochopenÌ pravÈho smyslu historicko-legislativnÌch text˘ ze strany lidu. TÌm vöak tato ¯eË nevyboËuje z ûidovskÈ tradice. ShrnutÌ izraelsk˝ch dÏjin v kritickÈm tÛnu se objevuje takÈ v kanonickÈ
ûidovskÈ profÈtickÈ literatu¯e.67 Kritika neposluönosti lidu je charakteristick· pro ûidovskou historiografickou tradici tzv. deuteronomistick˝ch dÏjin,
jeû pracuje se schÈmatem, ve kterÈm jsou neposluönÌ IzraelitÈ napomÌn·ni
BoûÌmi proroky, ale jejich slova odmÌtajÌ, a p¯ivol·vajÌ tÌm na neposluön˝ Izrael BoûÌ soud,68 jehoû d˘sledkem je typicky exil a zniËenÌ chr·mu.69
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi m· ovöem vzr˘stajÌcÌ trend. Nejprve, ve
vypr·vÏnÌ o Abrahamovi (Sk 7,2-8) je tak¯ka nulov·. Tematizuje se zde
p¯edevöÌm zaslÌbenÌ zemÏ a potomstva.70 Vezmeme-li v ˙vahu tehdejöÌ k¯esùanskou interpretaci Abrahamovy postavy71 a nap¯Ìklad pozdÏjöÌ antijudaistickou interpretaci tohoto mÌsta ätÏp·novy ¯eËi, doloûenou v koment·¯i Jana
Chr˝sostoma,72 m˘ûeme konstatovat naprostÈ nevyuûitÌ polemickÈho potenci·lu p¯ÌbÏhu.
V n·sledujÌcÌ pas·ûi vÏnovanÈ Josefovi (Sk 7,9-16) se zd· polemick˝ tÛn
rovnÏû slab˝. Avöak Richard s pouûitÌm metod kritiky redakce pr·vÏ na tÈto
pas·ûi vyvracÌ Dibeliovo p¯esvÏdËenÌ, ûe ätÏp·nova ¯eË p¯edstavuje dÏjiny
Izraele neutr·lnÏ.73 Jakkoli je i zde polemika spÌöe implicitnÌ, je Josef˘v p¯Ì-
67
Srv. él 78 a 106,6-46; Ez 20; Neh 9,6-38; nebo AchiÛrova ¯eË v deuterokanonickÈ knize J˙dit 5,5-21.
68
Srv. WITHERINGTON 1998, s. 262. K deuteronomistick˝m dÏjin·m podrobnÏji
kup¯. R÷MER (2009, s. 51-76).
69
Deuteronimistick˝ koncept dÏjin se opÌr· o poûehn·nÌ a kletby shrnutÈ na konci 5. knihy MojûÌöovy (Dt 28-30). TANNEHILL (1996, s. 94-95) se domnÌv·, ûe autor
Sk, pÌöÌcÌ po zniËenÌ chr·mu ÿÌmany v r. 70, pracuje ve ätÏp·novÏ epizodÏ s aktu·lnÌm zniËenÌm chr·mu jako s nevy¯Ëen˝m p¯edpokladem p¯esnÏ zapadajÌcÌm do kontextu deuteronomistick˝ch dÏjin.
70
Sk 7,2-8.
71
Srv. Gal 3,6-29 a 4,21-31.
72
Srv. JAN CHR›SOSTOMOS, In Acta ap. hom. 15 (MPG 121,40-42; 57-63; 122,515).
73
RICHARD (1979, s. 255-267) poukazuje p¯edevöÌm na to, ûe autor vyzdvihl negativnÌ roli Josefov˝ch brat¯Ì a potlaËil nÏkterÈ pozitivnÌ str·nky jejich chov·nÌ a ûe
umÌstÏnÌm hrobky patriarch˘ do sama¯skÈho äechemu polemizuje s judeocentrisAVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
78
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 79
bÏh, kter˝m se v tÈto ¯eËi poprvÈ tematizuje ne˙spÏön· opozice p¯edk˘ proti
BoûÌmu oblÌbenci,74 jakousi paralelou p¯ÌbÏhu JeûÌöova,75 ËÌmû s·m o sobÏ
zÌsk·v· v danÈm kontextu jist˝ konfliktnÌ n·boj.
Vypr·vÏnÌ o MojûÌöovi je v prvnÌ f·zi (Sk 7,20-34) spÌöe neutr·lnÌ. Jako
jedin˝ z·sadnÌ redakËnÌ z·sah polemickÈho charakteru lze ch·pat 25. verö,76
kter˝ nem· v SeptuagintÏ paralelu; ale i ten se nese v tÛnu prostÈho konstatov·nÌ. Jsou zde sice i dalöÌ tÈmata s polemick˝m r·zem, ta se vöak opÌrajÌ
o p˘vodnÌ verzi p¯ÌbÏhu v knize Exodus a jejich kritick˝ potenci·l zde nenÌ
explicitnÏ rozvinut.77 Ve druhÈ f·zi MojûÌöova p¯ÌbÏhu (Sk 7,35-42), kde se
hovo¯Ì o vyvedenÌ z Egypta a p¯ijetÌ Z·kona na Sinaji, je shrnutÌ ˙toËnÏjöÌ. Je
uvedeno kritickou vÏtou: ÑTohoto MojûÌöe, kterÈho zavrhli, kdyû ¯ekli: ÇKdo
tÏ ustanovil v˘dcem a soudcem?ë, toho B˘h poslal jako v˘dce a vysvoboditele, kdyû se mu prost¯ednictvÌm andÏla uk·zal v onom ke¯iì (v. 35, B21).
PotÈ n·sleduje v˝Ëet MojûÌöov˝ch z·sluh uveden˝ch vûdy v˝raznÏ z·jmenem o·toq odkazujÌcÌm na MojûÌöe. ⁄sek je uzav¯en dalöÌm kritick˝m
v˝rokem: ÑNaöi otcovÈ ho ale nechtÏli poslouchat. Zavrhli ho a v srdcÌch se
obr·tili do Egypta.ì (v. 39, B21). ⁄toËn· dikce je zd˘raznÏna trojn·sobnou
anaforou a zar·mov·nÌm kritikou p¯edk˘. ObsahovÏ sice mÌsto odpovÌd· polemiËnosti kanonick˝ch ûidovsk˝ch profÈtick˝ch text˘,78 ale styl nese oproti
p¯edchozÌm pas·ûÌm ¯eËi emoËnÌ n·boj.
mem jeruzalÈmskÈho ûidovstva a anticipuje obhajobu ö̯enÌ evangelia do Sama¯Ì v Sk 8,5-6. S obÏma Richardov˝mi argumenty polemizuje T ANNEHILL (1990,
s. 87, zvl. pozn. 20), kter˝ prvnÌ v˝skyt kritickÈho tÛnu ätÏp·novy ¯eËi vidÌ teprve
v 25. veröi.
74
Srv. WITHERINGTON 1998, s. 267.
75
Tematizuje se zde motiv spravedlivÈho, kter˝ je sv˝mi p¯Ìbuzn˝mi zrazen, ale
zÌsk· BoûÌ p¯ÌzeÚ a zachr·nÌ je ve chvÌli, kdy je BoûÌ p¯ÌzeÚ opustÌ.
76
Sk 7,25 (B21): ÑMyslel si, ûe jeho brat¯i porozumÌ, ûe jim B˘h skrze nÏho p¯in·öÌ sp·su, ale oni nerozumÏli.ì Jako dalöÌ kritick˝ prvek m˘ûe b˝t Ëtena zmÌnka, ûe
MojûÌö byl vzdÏl·n v egyptskÈ moudrosti, kter· nevych·zÌ z biblickÈ p¯edlohy, ale
m· paralelu v pas·ûi o MojûÌöovÏ vzdÏl·nÌ u FilÛna AlexandrijskÈho (Vita Mos.
I 21-24).
77
WITHERINGTON (1998, s. 270) upozorÚuje na to, ûe B˘h se MojûÌöovi zjevuje
v ho¯ÌcÌm ke¯i na pouöti, mimo chr·m a mimo zaslÌbenou zemi. Ovöem podobnÈ
tÛny zaznÌvajÌ jiû v abrahamovskÈm p¯ÌbÏhu a byly bohatÏ rozvÌjeny k¯esùanskou
antijudaistickou polemikou (nikoli vöak v Sk 7).
78
Srv. él 78 a 106,6-46; Ez 20; Neh 9,16-18.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
79
16.1.2015, 17:00
80 JIÿÕ PAVLÕK
S ohledem na rÈtorickou situaci ¯eËi je d˘leûitÈ poznamenat, ûe zde se poprvÈ tematizuje neposluönost v˘Ëi MojûÌöovi, ze kterÈ faleönÌ ûalobci obviÚujÌ ätÏp·na. Je vöak prezentov·na jako vina celÈho izraelskÈho lidu. Tuto linii
MojûÌöova p¯ÌbÏhu d·le rozvÌjÌ Sk 7,40-43, kde se shrnuje epizoda se zlat˝m
teletem, ve kterÈ netrpÏliv˝ a zapomnÏtliv˝ lid pod horou Sinaj û·d· ¡rona,
aby jim vyrobil bohy, kte¯Ì by je vedli, za coû se od nich B˘h Ñodvr·til
a nechal je slouûit nebeskÈmu z·stupu.ì79 Tato kritick· pozn·mka m· opÏt
paralely na r˘zn˝ch mÌstech citovanÈ kanonickÈ ûidovskÈ literatury a polemick˝ pokus Jana Chr˝sostoma dok·zat z tohoto mÌsta, ûe poË·tkem ûidovsk˝ch zvyk˘ a ritu·l˘ byla modlosluûba,80 nenÌ zcela adekv·tnÌ Luk·öovu
textu.
Od tohoto mÌsta (Sk 7,44-50) se rozvÌjÌ tÈma bohosluûby, kterÈ koresponduje s druh˝m bodem obûaloby. Uv·dÏjÌ se dvÏ f·ze: v prvnÌ, od pobytu na
pouöti aû po Davida, mÏl lid St·nek svÏdectvÌ; ve druhÈ äalomoun postavil
chr·m. Pas·û byla p¯edmÏtem diskusÌ ohlednÏ toho, do jakÈ mÌry je kritick·
v˘Ëi chr·mu, a nakolik tedy potvrzuje obvinÏnÌ Ñfaleön˝chì ûalobc˘. De Sylva zpochybnil n·zory, ûe ätÏp·n na tomto mÌstÏ chr·m odmÌt·, a h·jil tezi, ûe
cÌlem pas·ûe je pouze potvrdit BoûÌ transcendenci chr·mu.81 Ukazuje, ûe se
zde autor tematicky drûÌ schÈmatu äalomounovy modlitby p¯i zasvÏcenÌ prvnÌho chr·mu,82 a ûe tedy ani zde nevyboËuje z ortodoxnÌ ûidovskÈ tradice.
De Sylva mÌsto interpretuje jako paralelu k obvinÏnÌ v markovskÈ verzi JeûÌöova procesu, kde JeûÌö tvrdil, ûe zniËÌ chr·m.83
Na tento De Sylv˘v v˝klad se odvol·vajÌ dalöÌ koment·to¯i.84 Talbert vöak
nahlÌûÌ na pas·û z jinÈ perspektivy a upozorÚuje, ûe d˘raz nenÌ kladen na
chr·m, n˝brû zde pokraËuje kritika neposluönosti p¯edk˘ v˘Ëi MojûÌöovi za-
79
Sk 7,42 (B21).
Srv. JAN CHR›SOSTOMOS, In Acta ap. hom. 17 (MPG 136,57-62).
81
DE SYLVA (1987, s. 261-262, pozn. 4) pod·v· shrnutÌ p¯edchozÌ diskuse k interpretaci mÌsta do r. 1987.
82
Srv. DE SYLVA 1987, s. 266 a 1Kr·l 8,14-30 a 2Kron 6,3-21.
83
Srv. Mk 14,58. Toto mÌsto nenÌ Luk·öem vyuûito v evangeliu. DE SYLVA (1987,
s. 270) ukazuje, ûe Sk 6,14 a 7,46-50 jsou paralelnÌ s markovsk˝m obvinÏnÌm, ûe
JeûÌö zniËÌ chr·m udÏlan˝ lidsk˝ma rukama a postavÌ nov˝, lidsk˝ma rukama neudÏlan˝.
84
Srv. TANNEHILL 1990, s. 93-94; WITHERINGTON 1998, s. 262-263. De Sylvu cituje rovnÏû SOARDS (1994, s. 68), kter˝ vöak pokl·d· veröe 48-50 za ost¯e polemickÈ.
S tezÌ, ûe pas·û nenÌ kritikou chr·mu, souhlasÌ HILL (1996, s. 150), kter˝ se ovöem
neodvol·v· na De Sylvu.
80
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
80
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 81
loûen· na tom, ûe MojûÌö stanovil pravidla stavby a uûÌv·nÌ mobilnÌho St·nku svÏdectvÌ, nikoli stabilnÌho chr·mu.85 Tento z·vÏr lze urËitÏ ze struktury
textu vyvodit, avöak tÛn pas·ûe nenÌ rozhodnÏ ˙toËn˝, je spÌöe obecnÏ didaktick˝.
Ostr· a adresn· kritika se objevuje teprve v z·vÏreËn˝ch veröÌch (Sk 7,5153). NenÌ ovöem nam̯ena ani proti MojûÌöovi, ani proti chr·mu, n˝brû proti
posluchaˢm.86 D˘leûit˝m prvkem, kter˝ v˝raznÏ oddÏluje tento ˙sek od
p¯edchozÌch Ë·stÌ ¯eËi, je zmÏna z·jmen. ZatÌmco ve Sk 7,2-50 se ätÏp·n ch·pe jako p¯ÌsluönÌk tÈûe skupiny, ke kterÈ n·leûÌ posluchaËi, a pouûÌv· z·jmen
1. os. pl.,87 v kr·tkÈ z·vÏreËnÈ Ë·sti oslovuje posluchaËe a distancuje se od
nich88 p¯echodem k z·jmen˘m 2. os. pl.89 Kritika v historiografickÈ Ë·sti ¯eËi
je rozpt˝lena mezi neutr·lnÌ didaktick· tvrzenÌ, je vztaûena na p¯edky, a nam̯ena tedy do minulosti. Je takÈ Ëasto jen implicitnÌ a nedovysloven· a spoËÌv· v obecnÏ sdÌlen˝ch p¯edstav·ch, ûe v dÏjin·ch nebylo vûdy vöe ide·lnÌ
a p¯edkovÈ se dopustili ¯ady chyb. KritiËnost poslednÌch t¯Ì verö˘ ¯eËi je naproti tomu zhuötÏn· ñ text neobsahuje û·dnÈ neutr·lnÌ mÌsto ñ a jejÌm cÌlem
jsou p¯Ìmo p¯ÌtomnÌ posluchaËi, kterÈ ost¯e napad·.90
85
Srv. TALBERT 2005, s. 63. Autor tvrdÌ, ûe ätÏp·n˘v negativnÌ postoj k chr·mu je
odliön˝ od jin˝ch mÌst Luk·öov˝ch text˘, coû podle nÏho prozrazuje, ûe tu autor prezentuje myölenky, kterÈ pokl·d· za vhodnÈ pro ätÏp·na a jeho mÌsto a dobu. TÈû
Penner je naklonÏn vidÏt na tomto mÌstÏ asociaci chr·mu s idolatriÌ a snahu interpretovat n·hradu mobilnÌho st·nku stabilnÌm chr·mem jako negativnÌ krok (pro p¯ehled
dalöÌch n·zor˘ viz PENNER 2004, s. 98-100).
86
Srv. WITHERINGTON 1998, s. 274-275, a tÈû TANNEHILL 1990, s. 95-96, kter˝ pokl·d· toto mÌsto za aplikaci ätÏp·nova v˝kladu dÏjin Izraele na p¯Ìtomnost.
87
Sk 7,2: Ñn·ö otec Abrahamì; 7,11. 12. 15. 38. 39. 44 a 45 (2 x): Ñnaöi otcovÈì;
7,19: Ñn·ö n·rodì.
88
SOARDS (1994, s. 68) se domnÌv·, ûe tato distance je anticipov·na jiû v Sk 7,4
(B21): ÑB˘h ho odtud p¯estÏhoval do zemÏ, v nÌû teÔ bydlÌte,ì avöak vezmeme-li
v ˙vahu, ûe zde hovo¯Ì Ëlen diaspornÌ komunity k autochthonnÌm obyvatel˘m JeruzalÈma, nebude znÌt toto vyËlenÏnÌ polemicky.
89
Mj. tÈû Ñvaöi otcovÈì v Sk 7,51 a 52. TALBERT (2005, s. 62-64) uv·dÌ, ûe ätÏp·nova obhajoba je vedena jako protiûaloba v duchu principu Ñjak Ëinili vaöi otcovÈ,
tak ËinÌte i vyì (srv. tÈû TANNEHILL 1990, s. 86); to vöak platÌ jen pro tyto poslednÌ
veröe.
90
Co se t˝Ëe obsahu kritiky, TANNEHILL (1990, s. 87) upozorÚuje, ûe ani tyto veröe
nevyboËujÌ z ûidovskÈ tradice (tvrdoöÌjnost: Ex 33,3 a 5; neob¯ezanost srdce: Lv
26,41; neob¯ezanÈ uöi: Jer 6,10; vzdor: Nm 27,14).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
81
16.1.2015, 17:00
82 JIÿÕ PAVLÕK
5. Funkce ¯eËi a management fikËnÌch emocÌ
Po shrnutÌ obsahu ätÏp·novy ¯eËi zamϯenÈm na mÌru polemiËnosti a kritiËnosti jednotliv˝ch Ë·stÌ se soust¯edÌme na ot·zku, jakÈ m· ¯eË a jejÌ zost¯en˝ z·vÏr v p¯ÌbÏhu funkce. Je zakomponov·na do situace soudnÌho sporu,
ve kterÈm se jedn· o to, zda ûidovskÈ autority uznajÌ obvinÏnÌ proti Ëlenovi
prvotnÌ cÌrkve. Tato obvinÏnÌ, kter· autor prezentuje jako faleön·, jsou svou
povahou takov·, ûe by jejich uzn·nÌ znamenalo odmÌtnutÌ ätÏp·novy ûidovskÈ identity; a ätÏp·n svou ûidovskou identitu br·nÌ.91
VypravÏË Luk·ö sleduje dvojÌ pl·n. V pl·nu v˝stavby dÏje vytv·¯Ì krizovou situaci, kter· musÌ vyvrcholit ätÏp·novou smrtÌ a pron·sledov·nÌm
uËednÌk˘, jÌmû byla ran· cÌrkev nucena p¯ekroËit hranice JeruzalÈma. Na rovinÏ teologickÈho pl·nu vyuûil ¯eËi jako prostoru pro potvrzenÌ kontinuity
dÏjin cÌrkve s dÏjinami Izraele92 a jako mÈdia pro tematizaci ot·zky k¯esùanskÈ identity. Luk·ö ve ätÏp·novi modeluje sebepojetÌ cÌrkve v ranÈ etapÏ
jejÌho v˝voje, kdy byla omezena na JeruzalÈm. To spoËÌv· na jednÈ stranÏ
v inkluzivnÌ sebeidentifikaci s ûidovskou tradicÌ, na druhÈ stranÏ v distancov·nÌ se od nÏkter˝ch d˘raz˘ kladen˝ch ûidovsk˝m establishmentem
a od onÈ Ñneob¯ezanosti srdce a uöÌì,93 kter· br·nÌ porozumÏt historickolegislativnÌm a prorock˝m text˘m v tom smyslu, kter˝ ukazuje JeûÌöe jako
Mesi·öe.94
Ch·peme-li epizodu v tÈto perspektivÏ, plynou z jejÌho vy˙stÏnÌ t¯i d˘sledky pro ch·p·nÌ k¯esùanskÈ identity ve vztahu k judaismu: 1. InkluzivnÌ
ch·p·nÌ k¯esùanskÈ identity vyj·d¯enÈ z·jmeny 1. os. pl., kter˝mi se ätÏp·n
zaËleÚuje do komunity reprezentovanÈ ûidovsk˝m establishmentem a n·rokuje si n·vaznost na ûidovskÈ dÏjiny a ûidovskÈ p¯edky, je ze strany éid˘
odmÌtnuto. 2. OdmÌtnutÌ nenÌ sankcionov·no explicitnÌm form·lnÌm aktem
ofici·lnÌ ûidovskÈ autority, protoûe ätÏp·novu kamenov·nÌ nep¯edch·zel
91
Na tuto str·nku upozornil DE SYLVA (1987, s. 269, pozn. 22) jako na dosud p¯ehlÌûen˝ fakt v diskusÌch o tom, zdali ätÏp·n v ¯eËi odpovÌd· na obvinÏnÌ, kter· byla
proti nÏmu vznesena, Ëi nikoli.
92
Srv. POKORN› 1998, s. 38-59, a WENDEL 2011, s. 189 a 192-194. Pro p¯ehled
modernÌch model˘ interpretace kontinuity mezi Izraelem a cÌrkvÌ a mÌsta éid˘
v cÌrkvi (Conzelmann, Jervell, Tannehill) srv. WENDEL 2011, s. 208-211.
93
Srv. Sk 7,51.
94
V˝znam biblickÈ exegeze pro formov·nÌ identity k¯esùanskÈ komunity v textech Luk·öe a Justina vysvÏtluje WENDEL (2011). Autorka ukazuje, ûe jiû ûidovsk·
exegeze od dob exilu byla ch·p·na jako pokraËovatelka tradice klasick˝ch p¯edexilnÌch prorok˘ a byla v˝znamn˝m prost¯edkem utv·¯enÌ identity ûidovsk˝ch komunit
obdobÌ druhÈho chr·mu, vËetnÏ k¯esùanskÈ komunity luk·öovskÈho okruhu.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
82
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 83
rozsudek. 3. Vzhledem k obsahu z·vÏreËn˝ch verö˘ ¯eËi posluchaËstvo nejen
odmÌt· ätÏp·novo inkluzivnÌ pojetÌ, n˝brû souËasnÏ potvrzuje jeho prorock˝
charakter a exkluzivnÌ pojetÌ vyj·d¯enÈ 2. os. pl. v z·vÏreËnÈ Ë·sti (Sk 7,5153). ÿeË totiû p¯edvÌd· skutek, kter˝ potÈ posluchaËstvo provede, a ˙tok na
ätÏp·na je narativnÌm potvrzenÌm jeho z·vÏreËnÈ invektivy.95 VrahovÈ se
sv˝m jedn·nÌm identifikujÌ s tÏmi p¯edky, kte¯Ì pron·sledovali proroky, a ve
v˝sledku tak potvrzujÌ ätÏp·novo svÏdectvÌ (mart’rion), kter˝m se od nich
v z·vÏru vymezuje.
Takto m˘ûeme rozumÏt pl·nu Luk·öe jako teologa; v pl·nu narativnÌm
nahlÌûÌme ätÏp·novu ¯eË z perspektivy p¯ÌbÏhu. VypravÏË formuje situaci
tak, aby se vy˙stÏnÌ procesu ve ätÏp·novu smrt jevilo Ëten·¯˘m pravdÏpodobnÈ.96 Autor st·l p¯ed rozporupln˝m zad·nÌm. MÏl vytvo¯it ¯eË, kter· by
prezentovala nekonfliktnÌ, inkluzivnÌ ch·p·nÌ k¯esùanskÈ identity p¯ijatelnÈ
pro ûidok¯esùanskÈ Ëten·¯e (aby tÌm vÌce vynikla svÈvole posluchaˢ), ale
kter· by z·roveÚ poskytla vÏrohodnÈ vysvÏtlenÌ podr·ûdÏnÈ reakce ûidovskÈho auditoria.
V tÈto souvislosti m˘ûeme vidÏt autorovo ¯ÌzenÌ kritiËnosti textu. ätÏp·n
nejd¯Ìve pod·v· historiografick˝ v˝klad, kter˝ poukazuje, ûe chyby lidu
a jeho neposluönost a zatvrzelost jsou inherentnÌ souË·stÌ ûidovskÈ n·boûenskÈ historie, a dokl·d· starobylost konceptu BoûÌ transcendence chr·mu.97
Jeho lÌËenÌ je nÏkdy vÌce, nÏkdy mÈnÏ kritickÈ, ale ponech·v· si objektivizujÌcÌ historiografick˝ charakter a uûÌv· 1. os. pl. Teprve ve chvÌli, kdyû autor
svou interpretaci dÏjin dokonËÌ, zv˝öÌ koncentraci i sÌlu kritick˝ch ˙tok˘
a p¯echodem ke 2. os. pl. takÈ zmÏnÌ jejich adresnost, ËÌmû p¯ipravuje podr·ûdÏnou reakci auditoria, kterÈ ¯eË p¯eruöÌ.
95
Na propojenÌ n·sledujÌcÌho narativu s ¯eËÌ poukazuje PENNER (2004, s. 96); srv.
takÈ WITHERINGTON 1998, s. 274. TANNEHILL (1990, s. 97) v tÈto souvislosti upozorÚuje, jak se v luk·öovsk˝ch spisech kladou p¯ÌbÏhy, kterÈ se navz·jem interpretujÌ:
odmÌtnutÌ MojûÌöe jako p¯edobraz odmÌtnutÌ JeûÌöe a JeûÌöovy paöije jako p¯edobraz
ätÏp·novy smrti.
96
Hled·nÌ pravdÏpodobn˝ch p¯ÌËin vypr·vÏnÌ bylo klÌËov˝m motivem p¯i vymanÏnÌ klasickÈho ¯eckÈho dÏjepisectvÌ z mytickÈho diskurzu a pravdÏpodobnost
(e≈kÕq) byla takÈ jednÌm ze z·kladnÌch argumentaËnÌch prost¯edk˘ ¯eckÈ rÈtoriky
(Srv. ARISTOT. Rhet. 1402a 17-24; 1402b 13-37. Pro p¯ehled pojetÌ pravdÏpodobnosti v rÈtorice klasickÈho obdobÌ srv. HOFFMANN 2008).
97
Zde je vhodnÈ znovu p¯ipomenout, ûe autor z nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ ve Sk
hovo¯Ì k ûidok¯esùanskÈ komunitÏ v dobÏ po zniËenÌ chr·mu a tÈma BoûÌ transcendence chr·mu dost·v· pro jeho Ëten·¯e nov˝ rozmÏr. Srv. TANNEHILL (1990, s. 94AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
83
16.1.2015, 17:00
84 JIÿÕ PAVLÕK
Tannehill n·siln˝m p¯eruöenÌm vysvÏtluje, proË v ¯eËi sch·zejÌ v˝zvy
k pok·nÌ charakteristickÈ pro p¯edch·zejÌcÌ ¯eËi ve SkutcÌch apoötol˘. P¯edpokl·d·, ûe hnÏviv· reakce posluchaˢ nedovolila ätÏp·novi ¯eË dokonËit.98
TÌmto spekulativnÌm p¯edpokladem ovöem ponÏkud vykraËuje z mezÌ narativnÌ kritiky. Nikoli postavy na fikËnÌ rovinÏ p¯ÌbÏhu, n˝brû vypravÏË p¯ece
s plnou suverenitou rozhoduje o tom, co a kdy kter·koli postava v jeho p¯ÌbÏhu ¯ekne a vykon·. M˘ûeme tedy naopak tvrdit, ûe hnÏviv· reakce posluchaˢ p¯ich·zÌ tehdy, kdy ätÏp·n ¯ekl p¯esnÏ tolik, kolik bylo v logice p¯ÌbÏhu pot¯eba sdÏlit, a to v okamûiku, kter˝ vypravÏË d˘kladnÏ p¯ipravil.
Witherington se pokouöÌ prudkÈ zv˝öenÌ polemickÈho tÛnu v poslednÌch
veröÌch vysvÏtlit z pozic rÈtorickÈ kritiky. P¯edpokl·d·, ûe ätÏp·nova ¯eË je
dokonËen·, a vych·zeje z Dupontovy anal˝zy tÈto ¯eËi tvrdÌ, ûe veröe 51-53
p¯edstavujÌ peroratio, pro kterÈ je p¯ÌznaËn˝ pr·vÏ emocion·lnÌ apel a pathos.99 Witherington vöak ve snaze o rÈtorickou interpretaci p¯Ìliö p¯eceÚuje
z·vaznost struktur·lnÌch pravidel pro stavbu ¯eËÌ.100 P¯ehlÌûÌ takÈ, ûe vzbuzov·nÌ emocÌ nenÌ samo˙Ëeln˝m znakem z·vÏr˘, n˝brû vykalkulovan˝m prost¯edkem pro zÌsk·nÌ soudc˘ na svou stranu; v poslednÌch veröÌch ätÏp·novy
¯eËi vöak ¯eËnÌk cÌlenÏ vzbuzuje emoce proti sobÏ, takûe emocionalita zde
nenÌ motivov·na ¯eËnickou strategiÌ. ProblematickÈ na WitheringtonovÏ vysvÏtlenÌ je takÈ to, ûe p¯edpokl·d·, ûe ¯eË v historiografickÈ epizodÏ lze analyzovat stejnÏ, jako kdyby ölo o re·lnou ¯eË v re·lnÈ situaci, zatÌmco se jedn·
o ud·lost fikËnÌho svÏta p¯ÌbÏhu, jehoû vypravÏË m· mnohem komplexnÏjöÌ
motivaËnÌ horizont, neû mohl b˝t individu·lnÌ horizont re·ln˝ch postav.
OstrÈ zv˝öenÌ polemiËnosti poslednÌch t¯Ì verö˘ tedy nemusÌ vych·zet ze
snahy charakterizovat tÌmto zp˘sobem Ñmuûe plnÈho vÌry a Ducha svatÈhoì
(srov. Sk 6,5), n˝brû z autorovy narativnÌ strategie. Je symptomem toho, ûe
Luk·ö db· nejen o modelov·nÌ situace soudnÌho sporu, n˝brû je zaujat takÈ
vnit¯nÌ dynamikou celÈho p¯ÌbÏhu. FikËnÌ ätÏp·n ¯ÌdÌ fikËnÌ emoce fikËnÌho
auditoria tak, aby re·lnÈ auditorium, Ëi Ëten·¯stvo Skutk˘ apoötol˘ autoru
Luk·öovi uvϯilo, ûe fikËnÌ ätÏp·n nebyl fikËnÌm auditoriem p¯eruöen p¯edËasnÏ a mÏl prostor v tÈto nejdelöÌ ¯eËi Skutk˘ vyslovit, co autor Luk·ö pot¯eboval mÌt vysloveno.
95), kter˝ ch·pe fakt zniËenÌ chr·mu jako nevy¯Ëen˝ element doplÚujÌcÌ ätÏp·nem
vyuûit˝ vzorec deuteronomistick˝ch dÏjin o BoûÌ soud pomocÌ katastrofy.
98
Srv. TANNEHILL 1990, s. 86.
99
Srv. WITHERINGTON 1998, s. 260-261, s odkazem na DUPONT (1985). K funkci
z·vÏru ¯eËi srv. ARISTOT. Rhet. 1419b 10-28, nebo QUINT. VI 1.
100
Svou skepsi k rÈtorickÈ interpretaci jsem vyj·d¯il v Ël·nku: PAVLÕK (2011).
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
84
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 85
6. Z·vÏr
Zab˝vali jsme se ätÏp·novou ¯eËÌ (Sk 7) v jejÌm narativnÌm kontextu, a to
zejmÈna s ohledem na mÌru polemiËnosti jednotliv˝ch Ë·stÌ. Tato ¯eË shrnuje
ûidovskÈ dÏjiny a stojÌ na mÌstÏ, kde historie prvotnÌ cÌrkve p¯est·v· b˝t epizodou dÏjin judaismu a zaËÌn· b˝t dÏjinami hnutÌ s vlastnÌ identitou. Autor ji
inscenuje jako obhajobu v soudnÌm sporu vrcholÌcÌm smrtÌ ätÏp·na, kter· je
pojata jednak jako p¯ÌËina pron·sledov·nÌ cÌrkve a rozö̯enÌ misie do Judska
a Sama¯ska, jednak jako okamûik n·stupu postavy budoucÌho apoötola Pavla.
ÿeË m· v narativu dvÏ z·kladnÌ funkce. Lze ji ËÌst jako narativnÌ koment·¯ k ud·lostem z perspektivy Luk·öovy teologie kontinuity mezi judaismem
a cÌrkvÌ, a z·roveÚ se jedn· o ¯eË, kter· musÌ v Luk·öovÏ narativnÌm pl·nu
vysvÏtlit eskalaci napÏtÌ mezi mÌstnÌ ûidovskou komunitou a komunitou JeûÌöov˝ch uËednÌk˘, kterÈ vy˙stÌ do pron·sledov·nÌ. Tyto dvÏ funkce stojÌ
Ë·steËnÏ proti sobÏ, neboù Luk·ö˘v teologick˝ pl·n vyûaduje klidnÈ auditorium, aby jeho p¯ehled dÏjin mohl b˝t neruöenÏ p¯ednesen, zatÌmco jeho narativnÌ pl·n vyûaduje dostateËnÏ rozzlobenÈ auditorium, aby byla eskalace
epizody a kamenov·nÌ vÏrohodnÈ. Luk·ö pot¯eboval vytvo¯it okolnosti, kterÈ by vÏrohodnÏ prezentovaly posluchaËstvo, kterÈ nejprve tuto nejdelöÌ ¯eË
Skutk˘ apoötol˘ v klidu poslouch· a teprve pozdÏji, v pravou chvÌli, zaËne
projevovat neklid.
Pokud by tento v˝klad emoËnÌ dynamiky ¯eËi obst·l a uk·zal se spr·vn˝,
mÏlo by to jistÈ dopady takÈ pro diskusi o û·nru textu. Adams v poslednÌ
monografii h·jil paralely mezi Luk·öov˝m dvojspisem a souborn˝mi biografiemi a domnÌval se, ûe toto dÌlo je spÌöe modifikovanou biografiÌ, neû modifikovanou historiÌ.101 Kdyby se prok·zalo, ûe autor nebyl veden prim·rnÏ cÌlem charakterizovat v˝znamnÈ postavy uËitel˘ ökoly, n˝brû alespoÚ nÏkterÈ
z v˝znamnÏjöÌch postav instrumentalizoval a plnÏ je pod¯Ìdil jakÈsi nadosobnÌ logice narativu, byla by obhajoba dominance biografickÈho elementu problematiËtÏjöÌ.
101
Srv. ADAMS 2013, s. 254.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
85
16.1.2015, 17:00
86 JIÿÕ PAVLÕK
Reference:
ADAMS, Sean A. Lukeís preface and its relationship to Greek historiography:
A response to Loveday Alexander. Journal of Greco-Roman Christianity
and Judaism, 2006, 3, s. 177-191.
ADAMS, Sean A. The Genre of Acts and Collected Biography. Cambridge
University Press 2013.
ALEXANDER, Loveday. The Preface to Lukeís Gospel. Literary convention and
social context in Luke 1.1-4 and Acts 1.1. Cambridge University Press
1993.
BRUCE, Frederick Fyvie. The Speeches in Acts. London: Tyndale Press 1944.
CADBURY, Hery Joel. The Making of Luke-Acts. New York: Macmillan 1927.
CADBURY, Hery Joel. The Speeches in Acts. In The Beginnings of Christianity, Part 1, Vol. 5. Vyd. F. J. FOAKES JACKSON ñ K. LAKE. London: Macmillan 1933, s. 402-427.
CONZELMANN, Hans. Die Mitte der Zeit. Studien zur Theologie des Lukas. T¸bingen: Mohr 1954.
DE SYLVA, Dennis. The meaning and function of Acts 7:46-50. Journal of
Biblical Literature, 1987, 106, 2, s. 261-275.
DIBELIUS, Martin. Die Reden der Apostelgeschichte und die Antike Geschichtsschreibung. Heidelberg: Carl Winter 1949.
DORMEYER, Detlev. Die Gattung der Apostelgeschichte. In Die Apostelgeschichte im Kontext antiker und fr¸hchristlicher Historiographie. Vyd.
Jˆrg FREY ñ Clare K. ROTHSCHILD ñ Jens SCHR÷TER. Berlin ñ New York: De
Gruyter 2009, s. 437-475.
DUPONT, Jacques. La structure oratoire du discours díEtienne (Actes 7). Biblica, 1985, 66, s. 153-167.
EICHHORN, Johann Gottfried. Einleitung in das Neue Testament. Leipzig:
Weidmann 1810.
HAENCHEN, Ernst. Die Apostelgeschichte (Mayers KEK III). Gˆttingen: Vandenhoeck & Ruprecht 1956.
HILL, Craig C. Hebrews and Hellenists: Reappraising Division within the
Early Church. Minneapolis: Fortress Press 1992.
HILL, Craig C. Acts 6.1-8.4: division or diversity? In History Literature and
Society in the Book of Acts. Vyd. Ben WITHERINGTON. Cambridge: Cambridge University Press 1996, s. 129-153.
HOFFMAN, David C. Concerning Eikos: Social Expectation and Verisimilitude in Early Attic Rhetoric. Rhetorica, 2008, 26, 1, s. 1-29.
JERVELL, Jacob. The Theology of the Acts of the Apostles. Cambridge University Press 1996.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
86
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 87
JOHNSON, Luke Timothy. Septuagintal Midrash in the Speeches of Acts. Milwaukee, (Wisconsin): Marquette University Press 2002.
KANY, Roland. Warum fand die Apostelgeschichte keine Fortsetzung in der
Antike? Elf Thesen zu einem ungelˆsten Problem. In Die Apostelgeschichte im Kontext antiker und fr¸hchristlicher Historiographie. Vyd.
Jˆrg FREY ñ Clare K. ROTHSCHILD ñ Jens SCHR÷TER. Berlin ñ New York: De
Gruyter 2009, s. 327-348.
KENNEDY, George Alexander. New Testament Interpretation Through Rhetorical Criticism. Chapel Hill (NC): The University of North Carolina Press
1984.
MOLTHAGEN, Joachim. Geschichtsschreibung und Geschichtsverst‰ndnis in
der Apostelgeschichte im Vergleich mit Herodot, Thukydides und Polybios. In Die Apostelgeschichte im Kontext antiker und fr¸hchristlicher
Historiographie. Vyd. Jˆrg FREY ñ Clare K. ROTHSCHILD ñ Jens SCHR÷TER.
Berlin ñ New York: De Gruyter 2009, s. 159-181.
NEUDORFER, Heinz-Werner. The Speech of Stephen. In Witness to the Gospel:
The Theology of Acts. Vyd. Howard I. MARSHALL ñ David P ETERSON .
Grand Rapids (Michigan): Wm. B. Eerdmans Publishing 1998, s. 275294.
PADILLA, Osvaldo. The Speeches of Outsiders in Acts. Poetics, Theology and
Historiography. Cambridge: Cambridge University Press 2008.
PAVLÕK, Ji¯Ì. ÿeËnick· dispositio a rÈtorick· interpretace starovÏk˝ch text˘.
In Sambucus VII. Pr·ce z klasickej filolÛgie, latinskej medievalistiky
a neolatinistiky. Vyd. Daniel äKOVIERA ñ Nicol SIPEKIOV¡. Trnava: Filozofick· fakulta Trnavskej univerzity v Trnave 2011, s. 24-34.
PENNER, Todd. In Praise of Christian Origins: Stephen and the Hellenists in
Lukan Apologetic Historiography (Emory Studies in Early Christianity).
New York ñ London: T&T Clark International 2004.
PERVO, Richard I. Profit with Delight. The Literary Genre of the Acts of the
Apostles. Philadelphia: Fortress Press 1987.
PHILLIPS, Thomas E. The genre of Acts: Moving toward consensus. Currents
in Biblical Research, 2006, 4, s. 365-396.
POKORN›, Petr. Theologie der lukanischen Schriften. Gˆttingen: Vandenhoeck und Ruprecht 1998.
POKORN›, Petr ñ HECKEL, Ulrich. ⁄vod do NovÈho z·kona. P¯ehled literatury
a teologie. Praha: Vyöehrad 2013.
PORTER, Stanley E. Thucydides 1.22.1 and speeches in Acts: Is there Thucydidean view? In Studies in the Greek New Testament. Theory and Practice. New York and Bern: Peter Lang Publishing 1996, s. 173-193.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
87
16.1.2015, 17:00
88 JIÿÕ PAVLÕK
RICHARD, Earl. The polemical character of the Joseph episode in Acts 7. Journal of Biblical Literature, 1979, 98, 2, s. 255-267.
R÷MER, Thomas. Die Anf‰nge jud‰ischer Geschichtsschreibung im sogenannten Deuteronomistischen Geschichtswerk. In Die Apostelgeschichte
im Kontext antiker und fr¸hchristlicher Historiographie. Vyd. Jˆrg FREY ñ
Clare K. ROTHSCHILD ñ Jens SCHR÷TER. Berlin ñ New York: De Gruyter
2009, s. 51-76.
SCHR÷TER, Jens. Zur Stellung der Apostelgeschichte im Kontext der antiken
Historiographie. In Die Apostelgeschichte im Kontext antiker und fr¸hchristlicher Historiographie. Vyd. Jˆrg FREY ñ Clare K. ROTHSCHILD ñ Jens
SCHR÷TER. Berlin ñ New York: De Gruyter 2009, s. 27-47.
SOARDS, Marion L. The Speeches in Acts: Their Content, Context, and Concerns. Westminster John Knox Press 1994.
TALBERT, Charles H. Literary Patterns, Theological Themes, and the Genre
of Luke-Acts. Missoula, MT: Scholars Press 1974.
TALBERT, Charles H. Reading Acts. A Literary and Theological Commentary
on the Acts of the Apostles. Smyth and Helwys Publishing 2005.
TALBERT, Charles H. ñ STEPP, Perry L. Succession in Mediterranean Antiquity. Part 1: The Lukan Milieu; Part 2: Luke-Acts. In Society of Biblical Literature Seminar Papers. Atlanta: Scholars Press 1998, s. 148-168 a 169179.
TANNEHILL, Robert C. The Narrative Unity of Luke-Acts. A Literary Interpretation, vol. 2: The Acts of the Apostles. Philadelphia: Fortress Press 1990.
THOMPSON, Richard P. Luke-Acts: The Gospel of Luke and the Acts of the
Apostles. In The Blackwell Companion to the New Testament. Vyd. David
E. AUNE. Wiley-Blackwell 2010, s. 319-343.
WENDEL, Susan. Scriptural Interpretation and Community Self-Definition in
Luke-Acts and the Writings of Justin Martyr. Supplements to Novum Testamentum. Leiden ñ Boston: Brill 2011.
WITHERINGTON, Ben. The Acts of the Apostles: A Socio-Rhetorical Commentary. Wm. B. Grand Rapids (Michigan): Wm. B. Eerdmans Publishing
1998.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
88
16.1.2015, 17:00
PolemiËnost ätÏp·novy ¯eËi (Sk 7,2-53) v narativnÌm kontextu 89
SUMMARY
Polemical style of Stephenís speech (Acts 7:2-53) in its narrative
context
The article deals with the gradual change of polemical style of Stephenís
speech in the Acts of the Apostles (Acts 7:2ñ53). It asks if there is another explanation for escalation of the controversy in its closing verses than authorís
wish of describing Stephenís character. It suggests that the change of emotion is due to the authorís narrative strategy. The author pursued opposing
intents: Stephen was supposed to deliver a conciliatory speech in order to
prove continuity between Christianity and Judaism, but the speech had to escalate the conflict of primitive Church with Judaism in the narrative at the
same time and to provoke persecution. Authorís management of the fictional
emotion in the narrative serves to the strategy of verisimilitude to make the
episode plausible for its readers.
AVRIGA ñ ZJKF 57/1, 2015, s. 67-89
06-pavlik.PM6
89
16.1.2015, 17:00