11. kalendář akcí - Sdružení salesiánů spolupracovníků

Jandáčková Hana
Koutníková Marie
Žižkovská Dana
Zuchnická Jana
Novotná Klára
Málek Jan
Ochová Hana
Gutová Viera
29. 10.
30. 10.
25. 10.
31. 10.
1. 11.
8. 11.
9. 11.
17. 11.
60
55
45
50
50
60
40
55
Šnevajsová Eva
Korcová Halka
Hušek Rudolf
Brůnová Marie
Havlíček Jiří
Hubáčková Štěpánka
Matulová Věra
Havlíčková Marie
17. 11.
28. 11.
4. 12.
9. 12.
17. 12.
21. 12.
26. 12.
31. 12.
45
45
70
45
55
50
45
50
11. KALENDÁŘ AKCÍ
8.–11. 11. 2012 Světový kongres ASC, Řím
1. 12. 2012 Jednání PR – Praha-Kobylisy
6. 12. 2012 Oslava P. M. Neposkvrněné, 18.00 FMA Karlín, po mši občerstvení
a akademie ke 20. výročí FMA Karlín – všichni jsou srdečně zváni!
11. 1. 2013 Karlínské Spektrum – ples DKŠ. Hraje Pohoda
12. 1. 2013 Ples ASC Praha, Komunitní centrum Matky Terezy
31. 1. 2013 Oslava D. B. v Kobylisích – v 18.30 mše, po mši akademie
2. 2. 2013 Ostatky Dona Boska v Kobylisích a společná duchovní obnova
pražské salesiánské rodiny (program viz str. 19)
1.–12. 2. 2013 Ostatky sv. Jana Boska v ČR
9. 2. 2013 Ples SHM – Žďár nad Sázavou
25. 2. 2013 Domisal – misijní den SR
16. 3. 2013 Národní rada SHM, Hodslavice
5.–7. 4. 2013 Dny sal. spirituality – Kroměříž, téma Don Bosco – preventivní systém
11. 5. 2013 Festival 2013 – Pardubice
14. 5. 2013 Marie Dominika M. – mše svatá FMA
Vždy ve 22:00 (… možno i kdykoli jindy…) Modlitební salva… §;-)
Zpravodaj Sdružení salesiánů spolupracovníků
Vydává: Sdružení salesiánských spolupracovníků, IČ: 00406902,
Kobyliské náměstí 1, 182 00 Praha 8 www.ascczech.cz Určeno pro informaci členů ASC.
Vychází 6 x ročně. Místo vydání Praha. Evidenční číslo MK ČR E 17831
Změny adres: Jan Görig, Korábová 98, 763 16 Fryšták, e-mail: [email protected]
Příspěvky do Zpravodaje zasílejte na adresu: [email protected],
nebo poštou na adresu: František Jakubec, Bryksova 955, Praha 9, 198 00.
Příspěvky na náš web www.ascczech.cz zasílejte na adresu: [email protected].
Požadavky na změnu počtu kusů zasílaného Zpravodaje též na F. Jakubce
Počítačová sazba: František Jakubec Tisk: Jan Macek, Jablonec n. N., www.tiskem.cz
Expedice do vašich rukou: Vydavatelství IN s. r. o.
Uzávěrka Zpravodaje č. 121 bude v pondělí 10. 12. 2012
Úmysl modlitby
Za děti spolupracovníků, které bloudí a za jejich rodiče.
Za dar Ducha svatého pro účastníky Světového kongresu.
32
24. 10. 2012
120
Milí přátelé, v polovině října se konaly v Praze Kobylisích sliby salesiánů spolupracovníků, naše řady se rozrostly o sedm nových členů. Na závěr bohoslužby dostali slibující od
organizátorů malý dárek – pracovní rukavice. Vtipné vyjádření základního rysu naší spirituality – pracovat pro mládež, rodiny a obyčejné lidi. Přinášet jim dobrou zprávu o tom, že
Bůh si nás zamiloval. Říkám si, kdepak mám já ten svůj pár rukavic? Jsem připraven ho
používat? Mám ještě chuť? Někdy se život zamotá a prvotní nadšení postupně chladne.
Starosti s dětmi, povinnost uživit rodinu, ekonomický tlak, každodenní kolotoč, únava,
zdravotní problémy, obtíže stáří. Překážky, které mnohým z nás brání v apoštolátu – pokud se na něho díváme jen jako na vnější činnost. Apoštolát je však především plodem
osobního vztahu s Bohem, modlitby, touhy, je postojem srdce. Zřetelně je to vidět na
svaté Terezii z Lisieux, která, přestože od patnácti let nevytáhla paty z kláštera, byla prohlášena „hlavní patronkou misií na celém světě“. V každé životní situaci se můžeme modlit a podílet se tak na apoštolátním úsilí salesiánské rodiny.
Přeji sobě i Vám zapálené srdce.
Misijní neděle 21. října 2012, Pavel Kvapil
Milí přátelé. Tak čtyři měsíce byla pauza od posledního Zpravodaje? Bylo to málo nebo
moc? Chyběl vám? Možná někomu ano, ale co mohlo určitě chybět, pokud někdo měl
delší pauzu od posledního setkání se spolubratry a spolusestrami. Vaše setkávání na místní úrovni je dáno životem vašeho společenství. K setkávání či poznávání na širší úrovni
mimo jiné slouží i tento Zpravodaj a webové stránky. My salesiáni SDB máme nyní také
příležitost k setkání a poznávání. Je u nás na vizitaci don Marek Chrzan, člen hlavní rady
SDB. Možná jste se s ním někteří z vás setkali nebo jej aspoň viděli, jako např. při slibech
v sobotu 13. října v Kobylisích. Tuto vizitaci má podle Stanov konat každých šest let
hlavní představený, ale protože by to nemohl zvládnout, deleguje vždy někoho ze svých
nejbližších spolupracovníků, kteří potom jemu a celé radě podrobně referují o životě salesiánů v té které provincii. Don Marek je tedy v naší provincii jménem dona Cháveze. On
se setkává s námi a my, jeho prostřednictvím, s hlavním představeným a jeho radou, protože nám sděluje, čím hlavní představený a jeho rada žije. Sděluje nám myšlenky a ideje,
kterými se don Chávez zabývá. Jedna oblast se také týká tříleté přípravy na výročí narození Dona Boska. Prožíváme druhý rok, který je zaměřen na výchovný systém Dona Boska. Hlavní představený nám mimo jiné nabízí ke studiu životopisy tří chlapců z oratoře na
Valdoccu, které Don Bosco napsal. Jedná se o životopisy Dominika Savia, Františka Besucca a Michala Magoneho. Byli to tři různí chlapci. Jeden svatý takřka od narození (Savio), druhý prostý pasáček z hor (Besucco) a třetí vůdce klukovské bandy (Magone). A ze
všech tří Don Bosco vychoval „světce“. Tedy Don Boskova pedagogika (výchova) může
pomoci ke svatosti každému z nás, i když jsme rozdílných povah a vycházíme z různých
prostředí.
1
Začal jsem setkáváním a tím také skončím. Salesiány spolupracovníky čeká světové
setkání na Světovém kongresu v Římě. Sejdou se zde provinciální koordinátoři, zástupci
provincií a delegáti (SDB) nebo delegátky (FMA). Bude se zde nejen jednat a hlasovat
o Stanovách a Pravidlech, ale bude to v první řadě setkání bratří a sester z veliké rodiny
Dona Boska. Podpořme toto setkání svou modlitbou, aby bylo plodné po všech stránkách.
Johny Komárek
1. PROVINCIÁLNÍ RADA JEDNALA…
Ze zápisu z 4. jednání provinciální rady
Praha-Kobylisy 13. 10. 2012
Formační plán 2013
PR pochválila a schválila text FP 2013. Děkujeme těm členům PR, kteří na něm usilovně
pracovali.
Adresář
Správcem Adresáře se stal Mirek Málek, veškeré opravy obsahu je nutné směřovat na
něj – e-mail: [email protected]!!! Mirek bude vydávat i zapomenutá hesla. Görigovi
budou nadále Adresář spravovat po technické stránce.
Do Adresáře je nyní nově přidána záložka Osoby, která umožňuje lepší vyhledávání
v Adresáři.
Ekonomické záležitosti
Všechny dary společenství byly řádně odevzdány hospodáři, drobné detaily se řeší. Příjmy
i výdaje jsou zatím podle plánu.
Zahájení předaspirantátu
PR bere na vědomí, že 21. 4. 2012 zahájili předaspirantát Ondřej Trojek a Lenka Trojková, MS České Budějovice.
Různé
– PR bere na vědomí, že Jiří Remeš z MS Praha – Jih ukončil k 14. 9. 2012 členství v ASC.
– Další jednání PR:
26.–28. 4. 2013 Pusté Žibřidovice
1. 12. 2012 Praha Kobylisy
7.–9. 6. 2013 Slovensko
19. 1. 2013 Brno
5. 10. 2013
15.–16. 3. 2013 pokud bude nutné
16. 11. 2013
– Důležité termíny: 8.–11. 11. 2012 Světový kongres, Řím
1.–12. 2. 2013 Ostatky Dona Boska v ČR
15.–16. 3. 2013 Setkání PR s aspiranty a předaspiranty
5.–7. 4. 2013 Dny salesiánské spirituality, Kroměříž
11. 5 . 2013 Festival, Pardubice
16. 11. 2013 Setkání s MR
Úmysl modlitby
Za děti spolupracovníků, které bloudí a za jejich rodiče.
Za dar Ducha svatého pro účastníky Světového kongresu.
Informace o zrušení účtu u Komerční banky
Vydáno dne 22. 10. 2012
Jak jsem již dříve informoval, prováděli jsme postupné kroky ke zrušení účtu u Komerční
banky a převedení všech plateb na nově zřízený účet u Poštovní spořitelny. Reagovali
jsme tak na nově nabízené bankovní produkty, které umožní výraznou úsporu bankovních
poplatků.
Dne 18. 10. 2012 bylo přechodné období ukončeno a účet u Komerční banky byl zrušen.
2
10. NAŠI OSLAVENCI
V těchto a následujících dnech oslavili nebo oslaví svá pěkná jubilea tito naši přátelé:
Chrastinová Hana
19. 10.
55
Šedivá Marie
20. 10.
70
Remešová Kateřina
19. 10.
40
Drlík Viktor
23. 10.
45
Hladký František
20. 10.
60
Dvořáková Miroslava 26. 10.
45
31
Jedná se o tyto práce: úklid v prostorách kláštera a v domě pro hosty, výpomoc v kuchyni a na zahradě.
Sestry nabízejí: možnost zdokonalení se ve francouzštině, ubytování a stravu zdarma,
možnost podnikání výletů do okolí, drobné kapesné, proplacení cesty autobusem
Délka pobytu: alespoň tři měsíce, nástup možný okamžitě. Při pobytu delším než tři
měsíce sestry zorganizují povolení k pobytu. Během pobytu sestry přispívají na zdravotní
pojištění.
Pokud vás nabídka oslovila, neváhejte se obrátit na paní Bohumilu Havlíkovou, která
ráda česky zodpoví případné otázky: Bohumila Havlík, [email protected]
Když mi tatínek před necelými dvěma lety dal přečíst tuto výzvu s dotazem, zda to nechci
zkusit, když stále vyhledávám nějaké dobrovolnictví, zprvu jsem zprávu přešla jako pro mě
nezajímavou. Ale časem jsem se myšlenkou na Švýcarsko zaobírala stále častěji a začala
jsem přemýšlet o ročním přerušení studia. Nakonec jsem se pro Švýcarsko rozhodla.
Byla jsem v klášteře krátce přes čtyři měsíce, tedy od září do ledna. (Vánoce jsem
strávila doma. Po pobytu u trapistek jsem pokračovala ve Fribourgu jako au-pair). Čas,
který jsem v klášteře mohla strávit, byl pro mě velkým obohacením – měla jsem najednou
možnost být po celou dobu v tichu, měla jsem čas popřemýšlet o sobě, o svém životě, mohla jsem posunout svoji víru o krůček dál, zlepšit si francouzštinu a v neposlední řadě být
užitečná. Byl to čas, kdy jsem mohla dát svému životu nový směr, nový nadhled, kdy jsem
přijala nové poznatky, ze kterých budu čerpat myslím po celý život. Byla to doba, kdy jsem
si na rozdíl od domácího pražského shonu mohla všimnout, že začíná podzim, že se listí
barví plamennými odstíny, že padají kaštany a že celá příroda je prostě přenádherná!
Tato pozvánka byla pro mě výzvou, kterou jsem využila a které nelituji! Vřele doporučuji!
Pokud byste měly, dámy, jakékoli dotazy, ráda zodpovím.
P. S.: V klášteře v Romontu naléhavě hledají další dobrovolnice!!!
Marie Jakubcová, [email protected]
Nyní tedy používáme účet 253474458 / 0300
Číslo účtu je trvale zveřejněno na našich webových stránkách.
Děkujeme všem dárcům, děkujeme místním společenstvím. Bez Vašich příspěvků bychom nemohli uskutečňovat mnohé naše záměry a nemohli bychom podporovat mnohé
dobré projekty. I nadále spoléháme na Vaše dary, i nadále spoléháme na Vaše modlitby.
Marian Cúth
2. FORMACE
Nové formační společenství v Praze
Ve středu 26. 9. 2012 se konalo setkání zájemců o vstup do Sdružení salesiánů spolupracovníků na faře v Dolních Počernicích. Nového formačního společenství se ujalo místní
společenství Praha Dolní Počernice.
Vznik formačního společenství jsme prostřednictvím místních koordinátorů z Prahy
a okolí oznámili v polovině června. Je přihlášeno pět manželských párů. Pokud byste ještě
o nějakých zájemcích věděli, kontaktujte mě prosím na tel. 608 709 254 nebo emailem
[email protected].
Za MS Praha Dolní Počernice Jan Obruča, koordinátor MS Praha Dolní Počernice
Úvod k úvodníkům
Vydáno dne 19. 09. 2012
Jak jistě mnozí víte (ale úplně všichni třeba ne), hlavní představený Salesiánské rodiny
don Pasqual Chávez píše každý měsíc úvodní článek časopisu Bollettino Salesiano (Salesiánský magazín). Prohlubuje v něm vždy nějaké konkrétní téma ze salesiánské spirituality a praxe, čerpá ze zkušenosti Dona Boska a přidává k tomu své podněty a inspiraci pro
dnešní dobu.
Já tento článek pravidelně překládám do češtiny a řadě z vás ho posílám emailem. Protože ale možná ne všichni o této možnosti víte a možná ne všichni o to máte zájem, chtěla
bych vás touto cestou poprosit, abyste mi pomohli aktualizovat seznam zájemců, to znamená: Pokud mi tento článek nechodí a já si přeji, aby mi chodil, pošlu Anežce svou
emailovou adresu. Pokud mi tento článek chodí a já o to nemám zájem, napíšu Anežce, ať
mi ho neposílá. Občas se mi některé emaily vrací jako nedoručitelné a to znamená, že
máte nejspíš jinou adresu. Prosím pomozte mi nějak ten seznam dát do pořádku. Díky!
Anežka Hesová [email protected]
Úvodník číslo 10
POZNAT DONA BOSKA
PASCUAL CHÁVEZ VILLANUEVA
Idea spolupracovníka v mysli Dona Boska
Úrovně příslušnosti a dílo geniální intuice
Lyžování v Dolomitech
Vydáno dne 13. 09. 2012
Ahoj, jsme spolupracovníci ze společenství Sebranicko. Máme v Pastoračním domě Velehrad v Itálii v Dolomitech rezervován pobyt v termínu 2.–9. 2. 2013. Jelikož nemáme
kapacitu naplněnou, tak tento pobyt chceme nabídnout také pro ASC prostřednictvím
webu.
S pozdravem Václav a Blanka Nádvorníkovi
V. Nádvorník, Jarošov 50, 569 66, tel. 464 144 111, 777 775 807, [email protected]
30
DON BOSCO SE NIKDY NESTYDĚL PROSIT O ALMUŽNU
Po jedné konferenci v Toulonu v roce 1881: Don Bosco obcházel kostel se stříbrným talířem v ruce
a prosil o peníze. V té chvíli se událo něco, co stojí za zmínku. Jeden dělník, v momentě, kdy mu
Don Bosco nastavoval talíř, odvrátil hlavu a hrubě pohodil rameny. Odcházející Don Bosco mu se
vší laskavostí řekl: „Bůh vám žehnej.“ Dělník tedy sáhl do kapsy a položil na talíř jednu minci. Don
Bosco se mu podíval do očí a řekl: „Bůh vám odplať.“ Dělník znovu sáhl do kapsy a nabídl dvě
mince. Don Bosco řekl: „Bůh vám odplať ještě víc.“ Když to ten muž uslyšel, vytáhl peněženku
a daroval frank. Don Bosco mu věnoval pohled plný dojetí a odešel; ale ten člověk, přitahován jeho
kouzlem, ho následoval celým kostelem až do sakristie, vyšel za ním do města a stále šel za ním,
dokud mu nezmizel z očí. (Vzpomínky Dona Boska).
3
SPOLUPRACOVNÍCI DONA BOSKA
Než Don Bosco označil své laické pomocníky za „salesiánské spolupracovníky“, dost se tomu vyhýbal a k tomuto označení došlo až po dlouhé sérii událostí.
Úvod k Pravidlům, která vyšla v roce 1876 ve městě Albenga, začínal těmito slovy: „Čtenářům.
Jakmile se započalo dílo oratoří v roce 1876, několik zbožných a horlivých kněží a laiků přispěchalo
na pomoc, aby obdělávali žeň, která se již od počátku jevila hojná mezi ohroženou mládeží. Tito
spolupracovníci byli vždy oporou svatého díla, které nám Boží Prozřetelnost dávala do rukou.“
Nejen spolupracovníci se sliby, ale celá síť spolupráce, podpory, sympatií, darů..., velmi opečovávaná. Tahle geniální intuice Dona Boska je obnovena, posílena Donem Ruou a jeho následovníky,
kteří umožňují světové šíření salesiánského díla.
Poslední dobou se snažíme dát větší důraz na postavu spolupracovníka, ocenit tuto součást vize
Dona Boska (představu „externího“ salesiána).
V Donu Boskovi se rodí myšlenka, která pochází z přeorganizování katolické církve a z obnovení křesťanského rozměru společnosti; myšlenka dobročinnosti pro salesiánské dílo; myšlenka
katolického laického „dobrovolnictví“ v oblasti pastorační (učitelé náboženství, pastorační asistenti)
nebo sociální (vychovatelé, asistenti, formátoři).
Činy a konference Dona Boska spojují identitu, různé formy a významy spolupráce. Jeho cílovou skupinou jsou spolupracovníci a dobrodinci, ale i další osoby, které se zapojují do různých typů
apoštolátu (samostatně nebo v rámci církevních iniciativ). Hmotná podpora je důležitou součástí
jeho činů i slov, se stále naléhavějšími výzvami.
V XXI. století
9. května 1986 byla Svatým Stolcem schválena a následně 24. května vydána hlavním představeným
donem Edigio Viganò nová Pravidla, která popisují osobu salesiánského spolupracovníka na prahu
XXI. století, s odkazem na jeho identitu, ducha, poslání a na organizaci Sdružení.
„Spolupracovník je věřící katolík, který prožívá svou víru v sekulárním světě, inspirován apoštolským plánem Dona Boska: pracuje bratrským způsobem na společném díle mezi mládeží a lidovými vrstvami; cítí živé společenství s ostatními členy salesiánské rodiny; usiluje o dobro církve
a společnosti; způsobem, který odpovídá jeho postavení a jeho konkrétním možnostem.“
Autoři tohoto článku chtěli navázat na původní úmysl Dona Boska, podle kterého je spolupracovník pravým salesiánem ve světě, tedy křesťanem, laikem nebo knězem, který bez řeholních slibů
uskutečňuje své povolání ke svatosti ve službě mládeži a lidovým vrstvám podle ducha Dona Boska.
Identita spolupracovníka se tak představuje pomocí tří charakteristik: je to věřící katolík, je ve světě
a je salesiánem.
práce s dětmi a mládeží, copak nejsme salesiáni?“ Nebo si to někdo tiše pomyslí, ale
o tom se už nedozvím... :-) Pěkné dny. Vděčný František
Jak jsme našli „naši“ chaloupku
Vydáno dne 30. 08. 2012
Ráda bych se s vámi podělila o jednu prázdninovou radost. Minulý týden jsme byli s manželským společenstvím v Beskydech, počasí vyšlo nádherné, skoro každý den jsme se
koupali ve valašském Balatonu, takže slova žalmu: „Vodíš mě k vodám, kde si mohu
odpočinout“ nabývala dalšího významu. Taky jsme se vydali hledat chaloupku, kde jsme
se s Jendou před pětadvaceti lety seznámili. Měli jsme jen pár údajů, že to bylo 15 kilometrů od Vsetína a spali jsme v chalupě č. 12, protože ta naše č. 14 v sousedství byla ještě
obsazená. Pak jsme si pamatovali, že jsme šli v neděli do kostela do Zděchova a na výlet
na Pulčinské skály. V době totalitní konspirace nám z místopisných údajů víc neutkvělo.
Už doma jsme podnikli detektivní pátrání a vytipovali možnou lokalitu, na starých
mapách zvanou Paseky, dnes Skřítkov. Spíš jsem nedoufala, že to vyjde. Kamarádi ze
společenství se obětavě vydali s námi. Šli jsme po asfaltované cestě a kolem byla spousta
nových chat, dvacet pět let je čtvrt století... Když jsem uviděla chalupu č. 12, zdálo se, že
přihořívá. No a v chaloupce č. 14 se právě zabydlovala skupinka dětí. Zavolaly svoji vedoucí a my jsme jí začali vysvětlovat, co že hledáme. V tom nám povídá: „Ale vždyť já
vás znám, vy jste Šilhaví... Potkali jsme se na duchovních cvičeních.“ Byla to Marie Vaňková, společně s Jankem zajišťovali dětem na chaloupce zázemí. Tak je svět malý. Dozvěděli jsme se, že „naše“ chaloupka dál slouží salesiánům pod názvem Heda. Je vidět, že
je o ni dobře pečováno, ale uvnitř se moc nezměnila, kříž v hlavní místnosti visí stále na
stejném místě. Všechno jsme zdokumentovali a porovnali se zažloutlými fotografiemi.
Měli jsme velkou radost z Boží režie. Tu dovolenou do Beskyd jsme neplánovali my, ale
kamarádi ze společenství, a to, že se vlastně budeme vracet na známá místa, mi došlo, až
když jsem hledala mapu Beskyd a objevila tu, kterou mi před 25 lety věnovali účastníci na
konci pobytu jako dárek k 25. narozeninám. Končili jsme právě 29. srpna.
Pěkný čas a radost z Boží režie vám všem přeje
Jana Šilhavá
Zpěvník „Hlahol 1“ v elektronické podobě
Vydáno dne 13. 09. 2012
Zpěvník Hlahol 1 je ke stažení na webu:
http://hlahol1.ic.cz/». Stále se hojně používá.
S pozdravem
Jirka Kolář, spolčo Botička
3. DUCHOVNÍ CVIČENÍ
Duchovní cvičení u Staříčka
Vydáno dne 13. 07. 2012
Pro letošní duchovní cvičení jsme si zvolili Dům Ignáce Stuchlého ve Fryštáku.
Přijeli jsme nejen s našimi radostmi, ale také s fůrou starostí, obav
a pochybností. S otevřenou náručí, svým typickým humorem a hlavně
perfektní organizací nás zde přivítali Jožka a Ivana Pospíšilíkovi. Vojta
Sivek z plzeňské komunity pro nás připravil zamyšlení nad pěti aspekty životního stylu Dona Boska – přátelstvím, svobodou, odpovědností,
sebedarováním a věčným životem. A když si k tomu ještě domyslíte
komfortní ubytování, výborné jídlo, duchovní odkaz Staříčka Stuchlého, pouť na Hostýn, moravskou pohostinnost podpořenou na závěr
ochutnávkou domácích vín a výborné (možná až trochu moc horké)
počasí, dostanete téměř ideální obrázek relaxace nejen duchovní.
A co si odvážíme domů? Fůru radostí a novou naději v našich starostech, obavách
a pochybnostech. A také ujištění, že patříme do té správné rodiny.
4
 Jirko, tos mi udělal opravdu radost.
Kdyby někdo věděl o Hlaholu 2, sem s ním :-)
Benefiční večer s Fever bandem
Vydáno dne 18. 10. 2012
Pokud chcete prožít netradiční večer se zapáleným Fever bandem a zároveň pomoci
svým darem (vstupné dobrovolné) opravit basketbalové koše pro děti v Salesiánském
středisku mládeže v Praze Kobylisích, přijďte dne 12. 11. 2012 v 19.00 hod do Salesiánského divadla, Kobyliské nám. 1.
Hledá se výpomoc
Vydáno dne 19. 09. 2012
(Následující vydáno na webu ASC dne 14. 12. 2010)
Sestry trapistky z kláštera Fille-Dieu u městečka Romont ve Švýcarsku (kanton Fribourg) tvoří společenství patnácti sester, mnohé jsou však již upoutané na lůžko, a proto
hledají ženu / studentku, která by jim byla ochotná vypomáhat při běžných pracích.
29
vařením oběda jsem pokaždé pořádně roztopil kamna, pak už šlo vaření „samo“. Pro kuchařku je velkou odměnou především to, když strávníkům chutná tak, že dojde na nášupy
a nezůstávají téměř žádné zbytky. A to se naší šikovné kuchařce, jediné Šmoulince ve
šmoulím týmu, perfektně dařilo.
Naše zdatná kuchařka měla ale i další funkce. Významnou z nich byla chaloupkovská
zdravotnice, neboť po odložení šmoulího převleku pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici. Nevěřil jsem však svým očím! Po každé snídani a večeři nastoupilo do fronty jedenáct z dvaceti Šmoulů a čekalo na svůj prášek proti alergii nebo pomocí dýchátka vdechovalo cosi povzbudivého pro svá citlivá tělíčka. Někoho jsme museli hlídat, aby nesnědl
potraviny s kakaem, jiný nesměl lískové oříšky. Říkal jsem si, jaká to je velká změna
oproti našemu dětství, kdy nás žádné alergie nesužovaly. Honilo se mi hlavou, co by se
stalo, kdybychom se zdravotnicí museli třeba odjet k lékaři s nějakým úrazem a na chaloupce by někdo další dostal alergický záchvat. No, musíme nějakou práci nechat na andělech strážných, jinak by to snad ani nemohlo fungovat.
Jeden den byl věnován celodennímu výletu. Zdolávali jsme rozhlednu Štěpánka.
Všichni jsme na sobě měli modrá trika a na hlavách bílé šmoulí čepice. Ostatním turistům,
zvláště dětem, jsme tak připravili vítané zpestření. Potkat v lese Šmouly se Šmoulinkou,
to se přece nestává tak často! Navíc bylo předem domluveno setkání s jinou chaloupkou,
která žila tématem Skřítků-bojovníků – ti pod rozhlednu přišli vyzbrojeni změkčenými
sekerami a štíty. Mírumilovní Šmoulové však konflikty nevyhledávají, proto bojechtivé
Skřítky pozvali na fotbalový zápas. Fotbal dopadl pro malé Šmouly vítězně!
A tak v hravém a spokojeném duchu probíhala celá chaloupka a až na drobné odřeniny
nepřinesla žádné velké ztráty.
Kloučci Šmoulové byli ale opravdu malí. Občas došlo k „nočním příhodám“, první
dny se u některých objevily slzičky, to přišla vhod i náruč „tety“ nebo „strejdy“. Vedoucí
museli být ve střehu i v odpoledním klidu, kdy se neorganizuje žádná společná aktivita
a je prostor pro odpočinek, klukovské popovídání, vybarvování omalovánek. Taťka
Šmoula se svými asistenty museli mít kluky stále pod kontrolou. Vždyť oni byli jako
pověstný pytel blech!
Má to vůbec smysl takhle strávit dovolenou? Tolik energie a starostí vložit do přípravy? Vždyť tyhle malé děti spíš patří k máminým sukním! Tyto otázky se mi honily hlavou
během celého týdne. Já osobně bych do vedení takové akce nešel, nemám na to potřebné
dary od Hospodina (možná jsem se minul ve „výběru“ spirituality :-) Ale jiní ty dary mají
a využívají je. A za to chci všem lidem nasazujícím se pro děti, pro mladé a vůbec pro
druhé, moc a moc poděkovat! A povzbudit je, že všechna ta námaha smysl má! (To ale
oni, na rozdíl ode mě, moc dobře vědí.) Když jsem před posledním sprchováním trochu
hlídal frontu kluků čekajících na chodbě, až na ně přijde řada a dle chuti je pohupoval na
kolenou nebo jim prstem kreslil obrázky na záda, zeptal jsem se, co se jim na chaloupce
nelíbilo. Vystřelila pohotová odpověď: NIC! A co se vám líbilo? VŠECHNO!, zaznělo
skoro sborově a v jejich očích jsem viděl upřímnou radost a nezkalené dětské nadšení.
Má to smysl, konečně jsem si odpověděl...
František Jakubec
 Františku, díky! Úplně jsi mě dojal i rozesmál. Moc krásně a působivě jsi tábor popsal
– jako bychom tam byli. A těm klukům závidím jejich vedoucí. Taky vždycky přemýšlím,
jestli má smysl různé věci organizovat. Ale při Tvých posledních větách mi až vyhrkly
slzy. Jo, jo, takže má to smysl! Irena Pilíková
 (Mailová odpověď) Ahoj Irenko. Díky za tvou milou reakci na článek... Hlavně za
ubezpečení, že nejsem zcela sám v občasných pochybnostech, zda má to či ono smysl...
Obával jsem se, že se někdo ozve „to je přece jasný, že všechno má svůj smysl, hlavně
28
Takže, až se příští rok budete rozhodovat, kam na duchovní cvičení, určitě zařaďte
Fryšták mezi své favority.
4.–8. 7. 2012, Honza Zindulka
Reakce na webu:
 Chceme se připojit k Honzovi a také poděkovat Pospíšilíkům za perfektní organizaci,
Vojtovi za nové pohledy na známá témata a všem za krásné společenství. J. a M. Pavlicovi
Duchovní cvičení na Hostýně
Vydáno dne 06. 08. 2012
Milí přátelé, rádi bychom se s vámi podělili o prožití duchovních cvičení na Hostýně ve
dnech 4.–8. 7. Exercitátor byl P. Johny Komárek, ředitelé Marcela a Jenda Žižlavští. Jsme
velice spokojeni s místem, náplní duchovních cvičení, s řediteli i s celým společenstvím.
Užili jsme si přírody, kaple, baziliky, společenství i soukromí. Naše téma bylo „Setkání s Ježíšem“. Johny nám předkládal různé osoby v Bibli, které se setkaly s Ježíšem. Také
jsme se učili společně zamýšlet nad Písmem. Celé duchovní cvičení pro nás bylo velmi
cenné a oslovující, přítomnost Panny Marie byla hmatatelná. Bohu díky za vše!
Lída a Jirka Balášovi
 Moc nás překvapil článek, i my chceme poděkovat všem účastníkům za trpělivost
a těšíme se na příští setkání.
obyčejní laici J+M Ž.
Rodinná duchovní cvičení ve Fryštáku 2012
Vydáno dne 07. 09. 2012
Letos na konci prázdnin se ve Fryštáku setkalo osm rodin a exercitátor P. Vašek Čunek,
aby se společně obnovili (nejen) duchovně.
Duchovní cvičení, která v rámci nabídky DC pro salesiánské spolupracovníky začali
připravovat ve spolupráci s SHM Kapounkovi z Kroměříže, jsou trochu jiná než ta ostatní.
Především v tom, že na ně jezdí rodiče i se svými dětmi (se všemi, případně těmi mladšími). Kromě toho na ně také navíc jezdí mládežníci ochotní v průběhu duchovního programu rodičům pohlídat děti a připravit pro ně program. Na těchto duchovních cvičeních
se tedy potkávají různí lidé různých generací. O to náročnější je také organizace celé akce,
která se snaží vyjít vstříc všem skupinám účastníků. V té se Kapounkovi postupně zdokonalují (letos proběhl druhý ročník a snad se máme v tomto ohledu ještě na co těšit).
Pro nás jako rodiče malých dětí je to především vítaná možnost, jak se dostat na duchovní cvičení. Díky patří všem, kdo nám to umožňují: ředitelům DC i všem ochotným
5
mládežníkům z různých koutů republiky (letos to byli Terezka, Ondra, Jana, Pája, Magda
a Dominik). Kromě toho na těchto cvičeních velice rychle a přirozeně zavládne rodinná
atmosféra, kterou tolik zdůrazňoval Don Bosco. Sejdou se tu rodiče malých dětí řešící
podobné problémy, děti zhruba stejného věku (letos převažovali kluci předškoláci a mladší školáci) atd. Program jsme měli v průběhu dne různý, aby měli rodiče prostor pro ztišení a osobní rozhovor s Bohem, ale vždy jsme se sešli všichni společně u jídla a každý den
při slavení mše svaté. Tak vyniklo a posilovalo se zvláštní společenství, které se na těchto
duchovních cvičeních vytvořilo.
Duchovní cvičení probíhala jako tradičně pod patronací staříčka P. Ignáce Stuchlého,
SDB: zahájili jsme je modlitbou u jeho hrobu a zakončili v jeho nově zřízeném muzeu ve
Fryštáku.
Tématem duchovních cvičení byla naše zr(n)alost (mottem byl citát Žid 5,13–14). Já
jsem se letos soustředila na znalosti, protože mě těsně po duchovních cvičeních čekaly
státnice. Ředitel DC Jenda Kapounek přijel nabitý znalostmi z rekreologie, z níž získal
titul magistr v den zahájení. Ostatní snad rostli ve zralosti i znalostech z duchovního
i přirozeného života. Všichni jsme si ale vyhradili čas pro setkání s živým Bohem a jeho
slovem pro náš život a doufám, že milosti přijaté na těchto duchovních cvičeních obohatí
celou salesiánskou rodinu.
A co mě letos na těchto DC zvlášť oslovilo? Velká otevřenost a hloubka ve sdílení
v průběhu celých cvičení (za tu všem moc děkuji), prostor pro soukromý rozhovor s Bohem (toho při běžném provozu s malými dětmi moc nemám), úžasné schopnosti mládežníků, kteří nám hlídali děti (zvládli i naši 1,5letou Aničku) a pouť na svatý Hostýn se mší
svatou spolu s dalšími poutníky.
Bylo by toho ještě hodně, za co jsem v souvislosti s těmito duchovními cvičeními
vděčná, a proto vzdávám velký dík Hospodinu za všechny lidi, které mi na nich poslal do
cesty…
Za účastníky rodinných DC ve Fryštáku Jiřka Forbelská
Duchovní cvičení na Colle Don Bosco
Vydáno dne 29. 09. 2012
Každá návštěva Colle Don Bosco je jako sestoupení do zlatého dolu, kde je mnoho překvapení a obohacení. Když jsem byl požádán
o duchovní cvičení na Colle Don Bosco, vůbec jsem netušil, jaké to bude zamotané.
Účastníkům jsem jenom zdůrazňoval, aby se
modlili, protože milost, kterou Bůh na těch
místech nabízí, není možné bez vytrvalé
a pravidelné modlitby přijmout.
Po návštěvě starosty z Capriglia, rodiště
matky Markéty, a jeho přátel ze sdružení
Amici di Mamma Margherita (Přátelé matky
Markéty) v Praze, a po společném pobytu
s lidmi z Castelnuovo Don Bosco v Uruguayi,
jsem prohloubil poznání místních lidí. Starosta
Giovanni Barberis a jeho přátelé byli nadšeni
naší mládeží (mládež okamžitě v tramvaji
vstávala, když se objevili) a programem, který
jsem jim v Praze připravil.
6
„Každé odpoledne se věnuji klukům z intru. V době studia si vezmu jednoho nebo
několik z nich do jiné místnosti a učím se s nimi matiku, angličtinu nebo básničky, v době
her jim půjčuji míče nebo Člověče, nezlob se a většinou s nimi aspoň chvíli i něco hraju.
Už jsem poznal, že nejsou takovými andílky, jakými se zdáli být na začátku, ale přesto
jsou mnohem poslušnější, vděčnější a milejší než průměrné české děti.“
STÁTNÍ ŠKOLA „Tuto středu jsem na chvíli navštívil státní školu, která stojí jen 200
metrů od té naší. A musím říct, že i když ta naše je dost prostá, oproti státní působí naprosto luxusně. Pátá až osmá třída ještě ušla, tam seděli žáci (bylo jich jen kolem 15)
v lavicích, jen jim ve dvou třídách ze čtyř zrovna chyběl učitel, což je prý ve státní škole
naprosto běžné. Ale čtyři nejmladší třídy se spolu se školkou učily v jedné místnosti, vyučoval je jen jeden učitel, a všichni žáci seděli na zemi. V tu chvíli jsem pochopil přínos
naší školy pro vzdělanost vesničanů z okolí.“
CHCETE I VY PŘISPĚT? „Naše vesnická základní škola žádné bohaté sponzory nemá;
peníze na platy učitelů, které jsou dost ubohé, a na veškerý materiál se tak získávají skoro
jen ze školného 130 rupií měsíčně (asi 50 Kč). Ředitel, otec Anthony, mě požádal, abych
se pokusil sehnat peníze na sejf – uzamykatelnou kovovou skříň, kam se můžou bezpečně
uložit peníze, zadání testů a další důležité dokumenty. Dosud se všechno skladuje v obyčejných skříních v místnosti, která zároveň slouží jako sklad pomůcek pro kluky z intru,
takže tam odpoledne často chodí. Kovová skříň prý stojí tak 10–15 tisíc rupií, tedy 4–5
tisíc Kč. Takže kdybyste chtěli přispět třeba několika stovkami, můžete poslat peníze na
můj účet 670100-2208198748/6210 a já odpovídající částkou v rupiích na tuto skříň přispěju. (Kdyby náhodou přišlo peněz víc, než je potřeba, tak přispěju i na jinou smysluplnou věc.) Radši mě zároveň informujte e-mailem (jirka.zalesky zavináč centrum.cz).“
A NA ZÁVĚR JEDEN Z DOSUD NEJSILNĚJŠÍCH ZÁŽITKŮ „Vešel jsem do koupelny a tam ležel asi metr dlouhý had, jehož uštknutí je pro člověka jedovaté, což jsem v tu
chvíli nevěděl, ale tak trochu tušil. Naštěstí mě nenapadl, ale schoval se za kýbl s vodou,
který tam mám pro případ, že nám neteče voda. Nevím, jak bych si s ním sám poradil, tak
jsem zavolal na pomoc jednoho staršího kluka, a ten ho zabil ránou klackem. Od té doby
jsem zatím žádného hada nepotkal (snad to tímto nezakřiknu).“
Přečtěte si také dopisy dalších dobrovolníků na webu http://mladez.sdb.cz/caglierodopisy/Lída a Honza Obručovi. Zdroje: Dopisy a blog Jirky Záleského, Wikipedie
Má to smysl?
Vydáno dne 10. 08. 2012
Prázdniny jsou ještě v plném proudu a s nimi i rozmanité tábory, sjíždění řek, puťáky,
chaloupky a mnohé další akce, na kterých prožívá nezapomenutelné chvíle veliké množství dětí a mladých. Tyto akce však nevznikají samy od sebe, je za nimi skryto velké úsilí
organizačního týmu a dny dovolené.
Na jednu chaloupku jsem se „připletl“ coby pomocná síla v kuchyni, topič, nákupčí
a technické zázemí chalupy. Tento týdenní „tábor pod střechou“ byl určen pro malé kluky
ve věku od pěti do osmi let, tedy věk předškolní a nejmladší školní. Prázdninové dny plné
her jsme prožili na salesiánské chalupě Josífkov-Spáleniště v podhůří Krkonoš v pěkném
a celkem odlehlém prostředí. Nosné téma chaloupky bylo pro naše kluky velmi poutavé
a hravé – na celý týden se proměnili v malé a nezbedné Šmouly. (Naše Počernické SHM
pod vedením Pavla Heriana s jeho týmem pořádalo chaloupek osm, a to jak pro malé
caparty a capartky, tak i pro sedmnáctileté habány – nevím, kde na to Pavel bere energii...)
V kuchyni jsme měli pěkně napilno. Těch hrnečků, co jsem se naumýval! Denně minimálně pětkrát pětadvacet. Bylo dosti teplo, pitný režim se musel bedlivě sledovat. Před
27
Jak již bylo řečeno, salesiánská provincie Dimapur se rozkládá v severovýchodní Indii
a zahrnuje indické státy Arunachal, Pradesh, Nagaland, Manipur a Severní Assam. Salesiáni v této části Indie působí již od první poloviny 20. století. Od roku 1935 zde také žil
a do své smrti (2011) pracoval český salesián Jan Med. Čeští dobrovolníci se vzhledem
k obtížnému právnímu přístupu do těchto zemí zapojují pouze v oblasti Severního Assamu. A právě tam, v Golaghatu, působí Jiří Záleský.
GOLGHATSKÁ MISIE byla založena v roce 1941. Zahrnuje 27 vesnic se 7000 katolíky.
Dále pokračuje Jiří: „Do našeho areálu Don Bosco Catholic Church patří především kostel, technické učiliště, jehož 9 studentů tu i bydlí, internát pro 15 kluků navštěvujících
nedalekou školu (od školky po 8. třídu) a pro dalších asi 10 starších kluků. Dokonce tu
máme i rýžová políčka a čajovou plantáž. Působí tu tři salesiánští kněží. Jeden z nich je
rektorem komunity a farářem, druhý ředitelem učiliště, třetí se stará o internát a působí
jako ředitel základní školy Jibon Jyoti, vzdálené 7 km od střediska.
Má činnost spočívá hlavně ve dvou oblastech: 1) výuka ve škole Jibon Jyoti, kde
v srpnu začalo druhé pololetí; 2) dohled nad kluky z internátu.
Škola se skládá z pouhých šesti tříd: nursery, kindergarden a 1. až 4. třída, ale v každé
třídě je kolem 50 žáků, v nursery dokonce 80. Ještě že jich každý den mnoho chybí. Celkově jsou ale ukázněnější než naše děti, takže se i v takovém počtu dá vyučovat. Problém
je spíše v obrovských rozdílech, které panují v rámci jedné třídy. Zatímco někteří žáci
jsou schopni dělat, co po nich chci, u jiných zjistím, že si ještě skoro na konci hodiny
nenapsali žádný příklad z bohatě popsané tabule. Učím 12 vyučovacích hodin týdně: Matematiku ve 2. třídě a General Knowledge (obecné vědomosti) ve 2., 3. a 4. třídě. Kromě
toho budu ještě doučovat slabší žáky matiku. Skoro každý den jsem ale zatím vyučoval
mnohem víc, třeba 5 vyučovacích hodin ze sedmi, protože chyběl některý učitel. Ve škole
se vyučuje pouze v angličtině, ale její úroveň znalosti je u žáků velmi rozdílná. Po třech
týdnech výuky se zdá, že i když mi ne všichni žáci úplně rozumí, budeme to zvládat
a naučím je toho snad víc než místní učitelé. Ti jsou totiž nekvalifikovaní, mají vystudovanou jen střední školu bez jakéhokoli pedagogického zaměření. Nejběžnější výukovou
metodou je, že předčítají žákům text z učebnice a žáci ho slovo od slova opakují. Jestli ho
chápou nebo ne, to se tu nějak neřeší. Doufám, že i učitelům můžu být přínosem v tom, že
jim ukážu modernější evropské metody výuky.“
ŽIVOT V DON BOSCO HOSTEL „Kluci na
intru se myjí pod pumpou. Vůbec tu žijí
v podmínkách připomínajících letní tábor nebo
chaloupku, ale na rozdíl od tábora jim pobyt
tady trvá 5 měsíců, následují měsíční prázdniny
a pak dalších 5 měsíců a tak pořád dokola. Své
rodiče vidí jednou za několik týdnů, když je
přijedou v neděli navštívit, přitom dvěma
nejmladším klukům je 4 a 5 let (jsou to bratři a
mají tu ještě 12-letého bráchu), několika dalším
je 8 let. Své oblečení si perou v kbelíku s pomocí mýdla, občas si i sami žehlí. Vstávají
každý den v 5 hodin a chodí spát v 10 (kromě dvou nejmladších). Když jsem před pár týdny Anthonymu (pozn. ředitel školy) říkal, že podle toho, co nás učili na VŠ, by ti menší
měli spát 10 hodin a ne 7, argumentoval tím, že propadají a že se musí učit. Ale povolil těm
menším chodit spát v půl desáté. Přitom často už před devátou usínají nad učebnicemi.“
26
Po různých peripetiích s antibiotiky (alergický zánět) se mi moc ulevilo, a tak jsme vyrazili ve dvou autech na Colle Don Bosco. Stále jsem zdůrazňoval, že se nejedná o poznávací zájezd, ale o duchovní cvičení. Se mnou nás jelo 9. Měli jsme mši v kostele v Capriglio s obnovou manželských slibů před oltářem, kde měla svatbu matka Markéta (6. června
to bylo 200 let). Pan farář nás pozdravil a ukázal jako vzácnost zápis v matrice o křtu
matky Markéty. Dnes už bývalý starosta Giovanni Barberis nás všechny pozval do svého
domu na večeři. Doma má sál, kde může večeřet a tancovat 60 lidí a kde slaví s přáteli
všechny slavnostní události. Zdálo se nám, že jsme v nebi, byli tam téměř všichni návštěvnici z Prahy i jedna italská dvojice, která pracovala osm let v Praze na výzkumu
rakoviny tlustého střeva – připravoval jsem je na manželství. Svojí lámanou češtinou
mohli dělat překladatele ostatním lidem. Chodů bylo hodně, víno teklo proudem a dostali
jsme ho i na další pobyt. Na moji otázku, co se Giovanni Barberisovi v Praze nejvíce
líbilo, mi odpověděl: „Když nám pan biskup Herbst osobně připravil kafé.“ To mě velice
překvapilo, ale uvědomil jsem si, jak je důležité jednat s každým s úctou a osobně. To
byla charakteristika Dona Boska, že i s posledním klukem jednal jako s velikým pánem
a měl obrovský dar vcítit se. Psycholožka Jiřina Prekopová říká, že vcítění je duší lásky.
Další dny plynuly v pokoji a klidu a duchovní cvičení jsme zakončili mší se skupinou
Nazarenů, – velkou část z nich osobně znám. Mši sloužil nový ředitel na Colle. Nazareni
začínali nový formační rok. Po mši jsme jeli domů a mší v Praze jsme udělali tečku za
dobrodružstvím a darem, který nám připravil Pán, se kterým jsme podle svých možností
spolupracovali. To, co prožívali účastnici, musí napsat oni. Ale podle mého názoru všechno bylo darem Prozřetelnosti k hlubšímu a zkušenostnímu poznání Dona Boska a k rozmnožení lásky k Bohu a bližním.
Jan Ihnát
(Fotografie je z místa, kde don Cafasso připravil před popravou na smrt 76 lidí. Je to
kousek od Valdocco.)
Duchovní cvičení na Colle Don Bosco – jinýma očima …
Vydáno 01. 10.
Ahoj všem spolupracovníkům. Rád
bych se s vámi podělil o nezapomenutelné zážitky z netradičních duchovních cvičení, nejen za hranicemi našich všedních dnů. Minulou neděli
jsme se vrátili z Colle Don Bosco. Jelo
nás i s Jankem Ihnátem nakonec jen
devět, ale o to měla duchovní cvičení
silnější průběh i náplň. Něco úžasného. Začalo to požehnáním na cestu
v Kobylisích a po celonoční cestě jsme
dvěma auty v ranních hodinách dorazili společně do vytouženého místa.
Než jsme se stihli rozkoukat a protřít unavené oči, Janko nás osvěžil prvním duchovním tématem. Záhy nám bylo jasné, že
ta dlouhá cesta rozhodně nebyla a nebude zbytečná. Kde jinde by si člověk také mohl tak
bezvadně, názorně a přesně dosadit své vyčtené znalosti ze životopisů Dona Boska i pečlivě připravená témata a dosadit je do času a prostoru, než v místech, kde Bosco žil a kudy
chodil. Když pak sedíte a v tichu rozjímáte před domem, kde Don Bosco vyrůstal, nedá se
ten pocit ani vypovědět, ale cítíte a vnímáte to prostředí tak, že se to už nedá zapomenout.
7
Ve večerních hodinách nás čekala společná mše s italskými salesiánskými spolupracovníky a obnovou manželských slibů v kostele, kde se vdávala matka Markéta. Jeden
hluboký zážitek střídal další a další. Po mši následovala prohlídka Muzea matky Markéty
a následně jsme byli pozváni na společnou večeři u bývalého starosty s desítkou již zmíněných salesiánských spolupracovníků. Čekalo nás asi devět chodů místních specialit,
sudy úžasného vína, krásné prostředí a skvělá společnost i nálada.
Pak už jsme si jen plně užívali prostředí Boskova dětství, Turína – Valdoka, Castelnuova i okolí a v tichu a rozjímání nasávali tu krásnou atmosféru minulosti i současnosti
a salesiánského ducha. Něco nezapomenutelného.
Janko byl úžasný a úžasně trpělivý. Ukázal nám i to, kam se normálně lidé nedostanou. Díky tomu, že nás bylo tak málo, byli jsme v domech, kde žili nebo působili naši
velcí salesiáni, viděli jsme dům, kde žil Dominik Savio, viděli jsme Muzeum matky Markéty, vyhlíželi jsme k domu, odkud matka Markéta pocházela, a těch míst setkání
a návštěv bylo opravdu mnoho a mnoho. Také jsme měli společnou mši v pokojích Dona
Boska, kde zemřel – ve Valdoku.
Nakonec jsme byli i v továrně na zpracování vína, něco jsme ochutnali, něco nakoupili
a plno vína jsme i dostali od italských spolupracovníků. Cesta tam i zpět byla skvělá
a rychlá, střídali jsme se tři v řízení. Ujeli jsme z Colle Don Bosco do Prahy cca 1200 km
(spotřeba 5,2–5,6 litrů nafty na 100 km, průměrná rychlost 120 km/hod.). Ujeli jsme to za
necelých 13 hodin i s přestávkami a celé DC zakončili poslední společnou mší sv. v kapli
u salesiánů v Kobylisích. Nádherná tečka za tím vším.
Člověk by řekl, že jsme absolvovali bohatý poznávací zájezd po stopách Dona Boska.
Nenechte se mýlit. Bohatá cesta to určitě byla, ale především plná duchovních zážitků,
rozjímání, pohody, úvah, vnitřního zklidnění a úžasného odpočinku, kdy rychle zapomenete na všechny pomíjivé starosti a problémy všedních dnů. A co víc, už jsme sice týden
doma, přesto se stále vracím v myšlenkách tam a pořád cítím a vnímám tu krásnou atmosféru, podtrženou fotografiemi na spořiči mého pracovního PC.
Bylo to úžasné, všem vřele doporučujeme. Díky tobě, Janko.
Roman Barabáš
 Po přečtení článku jsem si opět vzpomněl na naše putování za Don Boskem v loňském
roce. Jeli jsme tři manželské páry, sestřička salesiánka a salesián a krásný člověk P. Pavel
Čáp. Provedl nás po stopách Dona Boska, v jeho rodišti, ale také v Turíně. Byl to pro nás
týden snů. Nejenom proto, že jsme mohli navštívit místa, kde žil tento gigant svatosti, jak
ho nazval při svatořečení Svatý Otec, ale také že jsme mohli blíže poznat dobrotu, víru
a salesiánského ducha, kterým žije otec Pavel. Skutečně se stal pro nás příkladem, jak žít
každodenně s Bohem a s Don Boskem. Potkali jsme také mnoho dobrých lidí, které otec
Pavel znal, a byla to vždy radostná setkání. Bylo to pěkné, a pokud Pán Bůh dá, už se
těším, až zase někam spolu vyrazíme.
Jožka Scharf
Mám tu čest otci Pavlu Čápovi dělat kostelníka... :-) Je to rodilý Čech, ale se srdcem
Itala. Několikrát do roka do Itálie jezdí a jak může, nabízí volná místa v autě. Zorganizoval i farní dovolenou u přátel v Alpách...
Za faráře Pavla vděčný sazeč František
Duchovní cvičení na Colle Don Bosco – co to pro nás znamená…
Vydáno dne 15. 10. 2012
S odstupem více než tří týdnů od návratu z kolébky zrodu salesiánů se pokusím podělit
o zážitky a prožitky z duchovních cvičení v Itálii. Příprava DC byla od samého počátku
provázena propletenci a dalšími problémy. Nejdříve bylo hodně zájemců, potom se počet
8
V každém případě však jedno z prvních opatření, které přijal Ratzinger, jakmile se stal papežem,
bylo právě rozhodnutí, kterým onomu zakladateli uložil, aby se stáhl do ústraní a věnoval se po
zbytek života pokání a modlitbě. A nejenom to: Benedikt XVI. také pohotově zrušil čtvrtý řeholní
slib Legionářů, který se týkal tzv. „diskrétnosti“ a zavazoval k mlčení o chování představených, což
bránilo Svatému stolci ve vyšetřování. A mezi Legionáři dokonce nechyběli takoví, kteří podezřívali
papeže Ratzingera z toho, že má špatné rádce nebo že se dokonce podílí na komplotu proti této
řeholní kongregaci, která se mezitím stala velice vlivnou a bohatou. A tak muž, který je zvnějšku
obviňován z toho, že „nejednal“, je zvnitřku církve viněn z toho, že „jednal až příliš“. A to nejenom
vůči Legionářům, ale i v mnoha dalších případech, kdy se podezření o sexuálním zneužívání potvrdilo. Toto je paradox nejenom neznámý, ale také velmi výmluvný.
Z deníku Corriere della Sera, 27. 3. 2010
přeložil Milan Glaser
Osobně si alibisticky říkám – díky Bože, že jsem jen otec obyčejné rodiny, malé buňky církve...
Jakou dá člověku práci jen s pěti dětmi udržet jakousi výchovnou rovnováhu, stejný „metr“ jak na
starší, tak na ty „benjamínky“... Je to pěkná fuška. A nedaří se to, jak by si člověk přál... Natož pak
být „hlavou“ farnosti, diecéze, arcidiecéze... a Církve „od pólu k pólu“ se vší rozmanitostí světa,
kultur... Naštěstí vše, co nám chybí v našem úsilí, doplňuje a prostupuje náš dobrý a láskyplný
Stvořitel...
Sazeč
9. RŮZNÉ INFORMACE
Ve čtvrtek 13. 12. 2012 bude v kostele svatého Kříže v 18 hodin mše svatá, kterou bude
složit pražský světící biskup Karel Herbst u příležitosti 100. výročí narození pátera Josefa Kubína, SDB. Páter Josef Kubín byl rektorem kostela svatého Kříže v letech 1968 až
1973 a 1990–1992. V dobách totality zprostředkoval více než třiceti kněžím tajné svěcení.
Jeho krátký životopis a vzpomínky na něj dali dohromady salesiáni spolupracovníci z jeho
rodného Nového Města nad Metují a vydalo je nakladatelství ATLAS.
Jan Ihnát
Poznáváme misie, kde působí salesiánští
dobrovolníci – Indie, provincie Dimapur
Z Afriky se tentokrát přesuneme do Indie. A protože je
Indie velká a naši dobrovolníci jezdí na dvě místa – do
severovýchodní Indie a do jižní Indie, podíváme se tentokrát
do provincie Dimapur v severovýchodní Indii.
Indie, oficiálním názvem Indická republika (anglicky
Republic of India), je sedmá největší
a s více než miliardou obyvatel druhá
nejlidnatější země na světě, rozkládající se
na Indickém subkontinentu v jižní Asii.
Z politického hlediska jde o svazový stát
(federaci) s demokratickým parlamentním
zřízením (někdy je označována jako „největší demokracie světa“). Její ekonomika vykazuje po Číně největší růst
na světě. Je považována za regionální mocnost a jednu z potencionálních supervelmocí.
Základní údaje: Rozloha země: 3 287 590 km² (7. na světě), počet obyvatel: (údaj z roku
2011) 1 210 000 000, hlavní město: Nové Dillí, hustota zalidnění: 361 ob./km, jazyk:
hindština, angličtina (úřední), náboženství: hinduismus, islám, budhismus, sikhismus,
džinismus. Již v prvním století proniklo na území Indie křesťanství; podstatně se rozšířilo
až v novověku; v některých oblastech Indie tvoří dnes křesťané dokonce většinu.
25
se pan arcibiskup vrátí do svého úřadu nebo bude šířit Boží království v jiné životní situaci, jsme mu
vděční za světlo naděje, příklad pravdivé nesentimentální otevřené křesťanské lásky a za ducha
„pohody“.
V modlitbě pak děkujeme Bohu, že působí tak podivuhodně a proměňuje zdánlivé lidské prohry
ve vítězství svého království.
(Dopis možno zaslat písemně či prostřednictvím e-mailu za sebe či za skupinu na Konferencia
biskupov Slovenska, Kapitulská 11, P.O.BOX 113, 814 99 Bratislava; [email protected] nebo lze šířit dál
např. prostřednictvím sociálních sítí. Nemá však charakter „petice“ či něčeho podobného, ale je to
forma „opakovaného pozitivního sdělení“.)
V redakční e-mailové poště Zpravodaje přistálo i toto:
Benedikt XVI. je přísný málo nebo příliš?
Neznámý paradox
Vittorio Messori
Ani Joseph Ratzinger, ani Benedikt XVI. jistě nepotřebuje naši obhajobu. Vážnost a respekt, kterému se tento muž těší i mezi nevěřícími, svědčí o tom, že je živým ztělesněním té nejlepší syntézy
katolicismu. Kdo jej zná lépe, ví, jak se v Ratzingerovi profesorovi, biskupovi, kardinálovi prefektovi a papežovi snoubí přísnost a milosrdenství, serióznost a porozumění, respekt vůči normám
a pozornost k osobní lidské situaci. Je v něm dávná lidskost mužů církve, kteří z kazatelny otevřeně
potírají hřích, ale potom ve zpovědnici s konkrétním hříšníkem široce interpretují Kristovu pozvánku k porozumění a odpuštění.
V jeho dopise církvi v Irsku zní neslýchaná nesmlouvavost: bolest a rozhořčení kvůli zradě
evangelia nejsou ředěny žádným teologicky korektním pokrytectvím. V těchto dramatických řádcích
se Benedikt XVI. nepokouší umenšovat vinu připomenutím pochybné úrovně kazatelen, ze kterých
znějí kázání. Ani slůvko o pokrytectví stárnoucích apoštolů osmašedesátnické „sexuální revoluce“,
kteří se oděli do talárů pohoršených a zachmuřených moralistů. Papež mlčí o obraně, kterou maličkým poskytují ti, kteří zároveň káží o nedotknutelném právu na svévolnou likvidaci těch ještě menších. V dopise není ani náznakem zmíněn ekonomický apetit anglosaských právníků, kteří publikují
inzeráty tohoto znění: „Chceš se stát milionářem? Pošli svého syna na rok do semináře a potom
přijď k nám“. Americké právo totiž připouští, aby si advokáti dělili s klientem na půl enormní odškodnění, které se jim dostává. Agenti těchto právníků bezostyšně pořizují seznamy starců, které
přesvědčují, aby podali udání. Pokud jsou obvinění kněží už mrtví, tím lépe, protože biskupové
a představení řeholních řádů zaplatí stejně, aby se vyhnuli případnému vláčení v médiích. Tzv.
„pedofilní kněz“ je totiž ve Spojených státech už roky protagonistou obrovského byznysu, který
přivedl k bankrotu opulentní diecéze a řády.
Přesto však Benedikt XVI. nehledá žádné polehčující okolnosti, jakkoli jsou legitimní a odůvodněné. Jeho prst neukazuje mimo církev, ale pouze na ty její syny, kteří ji zradili. Pro ně má
hrozná slova, v nichž zaznívá rozhořčení biblických proroků. Po odsouzení však následuje naděje,
totiž odkaz na Boží milosrdenství, které dovede přeměnit zlo na dobro, vybízí viníky, aby zaplatili,
co dluží, ale nezoufali před Kristovým odpuštěním. Žádný hřích není tak veliký, aby vyčerpal milosrdenství Boha; lítost a pokání mohou tomu, kdo chce, otevřít cestu ke smíření.
V tomto synu starého katolického Bavorska je přítomno to, čím se vyznačuje autentický katolicismus. Odmítá nelidskou „jakobínskou“ krutost; nepřijímá rozsudek bez možnosti odvolání, spravedlnost, která vylučuje porozumění, právo bez slitování. O této moudrosti, kterou se vyznačuje
dvoutisíciletá zkušenost církve, nic nevědí ti, kteří se nyní – kromě mnoha jiných pochybení a manipulací – snaží posadit papeže na lavici obžalovaných.
Těm, kteří obviňují bývalého prefekta Kongregace pro nauku víry, že zamlčoval a tutlal, je třeba
připomenout mimo jiné ono „bolestné tajemství“, kterým je případ Marcial Maciela Degollada.
Kongregaci Legionářů Kristových, kterou založil jmenovaný Mexičan, měl v oblibě Jan Pavel II.
a mnozí další v jeho okolí. Zatímco staré řeholní rodiny skomíraly či stárnuly, vynořila se najednou
tato řada mladých nadšenců a obránců pravověrnosti. Hlasy, které přicházely do Říma a tvrdily, že
don Maciel sexuálně obtěžoval seminaristy, byly posuzovány s opatrností papežem Wojtylou, který
si pamatoval, že v Polsku byla podobná obvinění používána komunisty, kteří chtěli pošpinit církev.
24
ustálil s tím, že pojedeme třemi auty a nakonec nás vyrazilo devět. Mezitím se Janko polouzdravil z nachlazení a mohli jsme cestovat. Odjezd byl 18. 9. 2012 v 18:00 hodin večer
z Kobylis, na cestu nám požehnal farář salesián a hurá na Itálii.
V našem autě jsme se střídali v řízení dva. Protože Pepa Machů a já jsme gentlemani,
tak jsme své drahé polovičky Pavlu a Alenu nechali se kochat panoramaty krajiny, kde
jsme projížděli. Já vím, že jsme odjížděli navečer a do Colle Don Bosco dorazili dopoledne, ale i tak bylo se na co dívat a prožívat např. i to, že se nám podařilo přes mýtnici
Brennerského mostu (vede přes Brennerský průsmyk) projet při cestě tam 3x a taky stejně
třikrát vyslechnout výzvu „Zahlen bitte…“. Nejúžasnější pohled se nám všem naskytl při
jízdě po silnici k místu narození Don Boska. V krajině z předhůří hor vystupuje monumentální stavba chrámu Colle Don Bosco. Dojem ze stavby se dá vyjádřit pouze jedním
slovem „úžasné“. A to jsme ještě nevěděli, že v té zasvěcené budově jsou dva kostely
a samozřejmě další přilehlé budovy, jako jsou školy, učňovské středisko, internáty, ubytovny, no prostě všechno, co k salesiánským centrům patří jako k velbloudovi hrby.
Ve vzdálenosti cca 150 metrů proti hlavnímu oltáři je prvý kořen salesiánské spirituality, a to dům, ve kterém se narodil a žil Jan Bosco se svým bratrem Josefem a matkou
Markétou, v původním vystavění, tak jak jej známe všichni z fotek. Samozřejmě v přímém sousedství domku Boskových je dnes již i muzeum se zemědělskými a vinařskými
předměty a nástroji z 19. a 20. století. Přímo proti tomuto domečku se nachází druhý kořen salesiánské spirituality, a to kostel Panny Marie Pomocnice.
Když budeme putovat historií, dostaneme se zákonitě na dřívější periferii Turína k třetímu a nejdůležitějšímu kořenu salesiánské spirituality, a tím je Valdoko. Tento areál je
protkán ubytovacími budovami, internáty, školami, kaplemi, které jsou každý den od rána
do večera plné dospělých osob, mládeže a dětí. Když jsme četli knížky o Donu Boskovi či
jeho životopis a dozvídali se, jakým způsobem začínal stavbu prvního domu a potom
baziliky Panny Marie Pomocnice a v budoucnu všech dalších ostatních domů, které dnes
tvoří jeden obrovský komplex, není možné se nad touto skutečností nezastavit. Vždyť
z lidského pohledu a v porovnání na dnešní poměry by to snad nebylo ani proveditelné
bez zajištěného financování sdružením největším bank Evropy nebo světa. A ten pán
v klerice a biretu, který začal vše budovat a neměl skoro nic, pouze víru, vytrvalost
a dobrou mysl doplněnou láskyplným srdcem.
Teď tam stojíte před domem Dona Boska na nádvoří, proti vám je bazilika Panny Marie Pomocnice a všechny ostatní budovy, a přestože je kolem vás hemžení jako v úle, tak
nemůžete popadnout dech nejen z té nádhery, ale hlavně z vanutí Ducha, který tam působí
a je cítit všude na každém kroku. Jako se křižujeme a vzýváme Boha ve třech osobách, tak
působení Jana Boska, dnes svatého Dona Boska, si myslím, lze přirovnat do třech způsobů
nebo kořenů působení či základů salesiánů.
Prvým kořenem je rodinný dům a Jeníkovy sny v devíti letech. Tam také patří jeho rodiče a zvláště jeho matka Markéta, která byla pokřtěna v sousední obci Capriglio 1. 4.
1788. My, poutníci po kořenech salesiánů, jsme zde ve středu 19. 9. 2012 při mši svaté
obnovili svoje manželské sliby před stejným oltářem, kde měla Markéta svatbu 6. 6. 1812.
Druhým kořenem či základem salesiánů je kaple, kostel, chrám nebo bazilika zasvěcená Panně Marii. A třetím kořenem je turínské Valdoko, odkud už skoro dvě staletí vane
salesiánský duch do celého světa na všechny přicházející poutníky prostřednictvím milostí
vyprošených věřícími a prostřednictvím zrealizovaných sdělení Panny Marie (devět Jeníkových snů). Vždyť v bazilice Panny Marie Pomocnice na Valdoku jsou ostatky všech
nejvýznamnějších svatých, Dominiky Mazzarelové, Dominika Savia i Dona Boska. Když
9
jste uvnitř baziliky a necháte volně plynout myšlenky a čas, objevíte tu sílu Ducha a všech
milostí, které nám jsou nabízeny, a my jsme k nim často hluší. A když se vám dostane té
možnosti, aby se skupinka salošů z Čech prostřednictvím exercitátora Janka Ihnáta zúčastnila bohoslužby v kapli v domě Dona Boska, je to nezapomenutelné. A když na konci
mše, při zamyšlení a pobytu s Pánem v našich srdcích, prořízl ticho v kapli řev, tázavě
jsme se po sobě ohlédli a vyhlédli z okna, co to... - no přeci jsme u salesiánů a venku
mládež začala hrát fotbal. Ano, i toto je působení salesiánů a neodmyslitelně k nám patří.
Teď se oklikou vrátím na začátek duchovních cvičení na Colle Don Bosco v dnešní
podobě. Kostel a ostatní budovy byly dokončeny před několika desetiletími a jsou k dispozici věřícím z celého světa, proto i my máme možnost se zde ubytovat a proputovat
duchovními cvičeními ke kořenům salesiánské spirituality. Všechny ostatní lidské prožitky získané z pohostinnosti známých a kamarádů našeho, nejen duchovního vůdce, Janka
Ihnáta (večeře u starosty, víno z Italského družstevňáku – sdružení vinařů z okolí) nebo
připravené z dovezených českých surovin účastníky cvíček, to nám všem bylo přidáno
k dobru jako rozinky ve vánočce nebo šlehačka na dortu, jako odměna. Ale největší odměnou pro nás všechny účastníky, doufám, že to tak mohu napsat, je poznání, že salesiánská spiritualita nevznikla náhodným působením nějakého Jana Boska, ale že je to Boží
plán realizovaný sv. Donem Boskem, protože v okolí jeho rodiště a Colle Don Bosco
působili ještě další tři svatí a jeden blahoslavený. Tato salesiánská spiritualita pochází
z promodlených a svatých míst. Díky Janku Ihnátovi za vynaložené úsilí a prožitá úskalí
s námi exercitanty.
Jirka Havlíček
Exercicie u Újezdu u Uničova 26.–30. 9. 2012
Vydáno dne 11. 10. 2012
Vrátit se k Donu Boskovi ...
Kontemplovat Kristovo srdce.
Opět nabýt apoštolský zápal ,,Da mihi
animas“.
Co dává smysl mému životu?
Co zahřívá a zapaluje moje srdce radostí,
která netrvá jen chvilku?
Kdybych měl namalovat sloupy, na kterých stojí můj život, jaké by měly nápisy?
K jakému cíli běžím?
Kterému postoji od Marie se chci učit?
... a mnoho dalších podnětů k zamyšlení
nás provázelo o těchto DC.
Témata inspirovaná proslovem našeho představeného dona Cháveze k 150. výročí založení kongregace.
Slovem nás provázel a doprovázel Jožka Daněk z Brna (Žabovřesky). Ředitelé Dita
a Kamil Šebelovi (Senetářov).
Veliké díky všem za krásné společenství, rodinnost a večerní sdílení. Setkání nádherných lidiček a radost být blízko Boží milosti. Místo setkání mne oslnilo a příjemně překvapilo. Každý den nás nejen zapalovalo Boží slovo, ale také oheň v krbu ve společenské
místnosti. Všem díky za milé doprovázení, za otcovský přístup Jožky Daňka.
Boží milost ať provází naše rodiny, společenství, farnost a naše pracoviště.
AŤ JSME SVĚTLEM PRO DRUHÉ
V modlitbě provází
Jarka Dvořáková
10
rání – to vše je a zůstane nepravostí, i kdyby se to dělo ve vysokých církevních kruzích. Modlím se,
aby pravda vyšla najevo, aby zvítězila spravedlnost. Doufám, že se najde více těch, kteří se osobně
nasadí v tomto směru a nebudou mlčet jen z lidských ohledů nebo dokonce ze strachu o svou kariéru. V. K.
Reakce na webu ASC:
 Děkuji za tento článek! Myslím si, že nám v ASC chybí právě tento rozměr zájmu o veřejné
dění. Mám tím na mysli zájem sdružení, veřejný hlas sdružení. Mnoho soukromých zájmů a aktivit
jednotlivců je v dnešní době vlastně málo! P. I.
 Byl obrovský církevní průšvih a mlčet je velká chyba ... spolupracovníci sk, když jsem sledoval
jejich stránky ... No nic moc. Pavel R.
 Děkuji nikoliv za článek, ale za to, že Pavel veřejně promluvil. Podobné pocity v této a jiných
kauzách jistě nemá jen on. Nejde jen o to, že dobří lidé mlčí – jak cituje Vojtěch Kodet Martina Luthera Kinga – ale jde také o to, že nesprávně chápeme poslušnost. Ježíš dokonce nemlčel ani před
Pilátem, ale vydal tam svědectví pravdě, a přitom byl poslušný až k smrti. Poslušnost nemůže být
v rozporu s pravdou. Ale umět říct pravdu je moudrost. Někdy nás to ale stejně jako Ježíše stojí mnoho. V daném případě jde o dosažení transparentnosti a pravdivosti v církvi, nikoliv o znovunastolení
arcibiskupa Bezáka. Takže mu tímto vyjadřuji podporu a ještě jednou podporu, a to i v případě, že by
nějak chybil, protože kdo víc potřebuje podporu, pravdu a přátelství svých bližních, než ti, kdo chybují? Terezka
 Posílám odkaz, ve kterém Robert Bezák čte oznámení svého odvolání. Je to silné.
http://www.christnet.cz/magazin/clanek.asp? clanek=3908
 Pavle, děkujeme ze srdce za ten odkaz. Poslouchat zaujetí Roberta Bezáka pro Krista, to jsou
duchovní cvičení! Terezie
 Milý Pavle, moc děkuju za článek. Nic jsem o tom nevěděla, a tak velice oceňuji tolik informačních zdrojů na jednom místě (ještě mi tam chybí nějaké ofic. církevní stanovisko – arcibiskupství...),
ale je možné, že skutečně neexistuje. Ještě jednou: Díky! P. Bažantová
 Také děkuji Pavlovi, že reaguje na aktuální věci, kde je potřeba hledat pravdu. Jirka
Došlo po uzávěrce…
Róbert Bezák je v mnohém i mým vzorem
Jedno setkání (vlastně skoro dvě) jsme (i díky podnětu Pavla Kvapila) věnovali osobnosti arcibiskupa Róberta Bezáka. Nezaměřili jsme se ale jen na otázky kolem jeho „zvláštního“ odvolání, ale i na
rozhodování, co z toho máme vyvodit konkrétně my. Výsledkem je přiložený dopis, ke kterému se
můžete libovolně připojovat (pokud někdo budete chtít).
Za českobudějovické společenství Pepa Hes
Róbert Bezák je v mnohém i mým vzorem
Otevřený dopis slovenským biskupům
Vážení otcové biskupové, rádi bychom se s Vámi podělili o radost z toho, jak úžasnými – pro člověka nevyzpytatelnými – cestami kráčí Boží prozřetelnost.
Na jaře letošního roku téměř nikdo v Čechách nevěděl nic o mimořádné osobnosti pana arcibiskupa Róberta Bezáka. Ve shonu všedních dní jsme ani nepostřehli, že na Slovensku, bez velké
reklamy, se začala Církev probouzet k novému životu a mimořádným způsobem oslovovat nejen
tradičně či „částečně“ věřící, ale i nevěřící. Je velice pravděpodobné, že nebýt zásahu shora, ještě
delší čas bychom o tomto velikánu Vašeho národa a celé naší Církve neslyšeli.
Nemáme dostatek informací, abychom mohli zodpovědně posuzovat důvody k jeho odvolání.
Věříme však, že se moudře zasadíte o to, aby byl celý případ v zájmu všech i kvůli dobrému jménu
Církve pravdivě objasněn.
Jedno je však již zřejmé. Duch Boží vane, kudy chce. Po 2. červenci letošního roku (2012) se začaly stále více a více šířit myšlenky pana arcibiskupa Bezáka po celých Čechách a jsou pro nás velikým
povzbuzením, inspirací a nadějí, že Církev žije, otvírá se světu a má dnešní době co nabídnout.
Vážíme si také pokorné poslušnosti pana arcibiskupa Bezáka, s jakou přijal momentální těžkosti, obdobně jako museli snášet nepochopení zpravidla právě ti největší světci. Bez ohledu na to, zda
23
slušnosti Svatému otci. Už to samo odporuje principům spravedlnosti, ale také pojetí poslušnosti
v Písmu svatém, v církevním právu a dalších dokumentech církve.
Pán Ježíš nám říká, že máme-li něco proti bratru, máme nejdřív hovořit s ním osobně, potom si
přizvat někoho k sobě a zkusit to znovu a teprve pak se dovolávat vyšší autority v církvi (srov. Mt
18,15–16). Bohužel tento způsob napomínání v církvi úplně nezdomácněl. Častěji jsme svědky
šíření pomluv a donášení výše postaveným, a to vše za zády dotyčného. Pokud jde o zastání se
někoho, čteme v Písmu sv.: „Otevři svá ústa za němého, za právo všech postižených... zastaň se
utištěného“ (Př 31,8). Dokonce i v případě, že nejedná správně představený církve, je nejen možné,
ale i nutné na to upozornit. Tak učinil i svatý Pavel, který veřejně napomenul za pokrytectví apoštola Petra, prvního papeže církve (srov. Gal 2,14). Totéž známe např. ze života svaté Kateřiny Sienské
ve vztahu k prelátům i papežům. Každý, kdo alespoň trochu studoval dějiny církve, si musel všimnout, že ne všechna rozhodnutí jejích představených byla správná – mnohdy se dokonce muselo po
letech přikročit k rehabilitaci některých postižených osob (viz mnozí teologové předkoncilní éry).
Zkrátka i v naší kauze mám vážné důvody se obávat, že se opět jedná spíš o manipulaci autoritou Svatého otce než o jeho vlastní rozhodnutí na základě znalosti situace (jak známo, manipulovat
lze snadno tím způsobem, že se k němu určité informace dostanou překroucené nebo vůbec ne).
V dějinách církve by to rozhodně nebylo poprvé.
A ještě k dialogu v církvi obecně:
Druhý vatikánský koncil zdůraznil mimo jiné povahu církve jako společenství Božího lidu, rovnost všech křesťanů, a ruku v ruce s tímto pojetím i nutnost dialogu, který je třeba vést i uvnitř
církve. Významný pokoncilní dokument Communio et progressio (Pastorální instrukce o sdělovacích prostředcích, 23. 5. 1971) se zabývá mimo jiné i možnostmi a způsoby dialogu v rámci církve
a klade důraz na podávání pravdivých a otevřených informací: „Chce-li církev být živá a skutečně
plnit své úkoly, musí existovat mezi církevními autoritami v každé rovině a mezi katolickými institucemi a věřícími stálý obousměrný a celosvětový tok informací a názorů. Duchovní hodnoty vyjadřované církví ovšem vyžadují, aby informace o jejich záměrech a plnosti jejich aktivit byly úplné,
pravdivé a otevřené. Zadržují-li církevní místa zprávy nebo nejsou-li schopna podat informaci,
otevírají prostor škodlivým fámám, místo aby pomáhala zveřejnění pravdy...“ (čl. 120–121).
Rovněž Kodex kanonického práva (CIC/1983) stanoví, že „křesťané mají právo, dokonce někdy
i povinnost podle svých znalostí, příslušnosti a postavení sdělit pastýřům církve své mínění o věcech
týkajících se prospěchu církve a při zachování neporušenosti víry a mravů a úcty vůči pastýřům,
s ohledem na obecný prospěch a na důstojnost osob, mají právo s tímto míněním seznámit ostatní
věřící“ (kán. 212,§ 3).
Vědom si těchto svých práv i povinností jsem se rozhodl upozornit na velmi nebezpečný precedens jednání v souvislosti s odvoláním pana arcibiskupa Bezáka z úřadu. Mám dostatek informací
o tom, že s panem arcibiskupem Bezákem nebylo v celé záležitosti jednáno čestně a spravedlivě.
A určitě nejsem sám – proto vzlíná v církvi na Slovensku tak masivní nesouhlas a žádosti o přešetření celé kauzy. Vzhledem k tomu, co o celé záležitosti vím, cítím ve svém svědomí nutnost se otce
biskupa zastat, a to i kdyby v dílčích věcech na svém postu pochybil. Způsob jeho odvolání i bezprostřední kontext události (Bezákovy kroky k projasnění finančních machinací jeho předchůdce
v úřadu), taktéž odebrání možnosti se hájit mi totiž připadá naprosto neslučitelné s evangeliem, ale
také s církevním právem (viz výše). Tím ale nikoho neponoukám k neposlušnosti. Vážím si i toho,
že pan arcibiskup Bezák poslechl a odstoupil, když mu to bylo nařízeno. Vybavuje se mi, jak při
svatořečení P. Pia zmínil komentátor P. Cantalamessa i všechno utrpení, které kanonizovanému
způsobili za jeho života někteří spolubratři kapucíni a církevní představení, včetně zákazů zpovídat
a veřejně sloužit mši svatou (na základě svých informátorů mu tehdy nedůvěřoval ani papež Jan
XXIII., nyní sám blahoslavený). P. Cantalamessa tehdy do přímého přenosu prohlásil, že ačkoli otci
Piovi posloužilo všechno to pronásledování a pokořování jen k hlubšímu očištění a prověření jeho
svatosti, jeho řeholní rodina a církevní představení by nyní měli nejen slavit, ale také činit pokání.
Jsem rád, že mohu svůj první příspěvek doplnit v bodech, které byly špatně pochopeny, a tak by
mohly vyvolat pohoršení. Za jeho věcným obsahem však stojím. Pokrytectví, bezpráví, podvod,
odpírání práva se hájit, manipulace s informacemi i zneužívání církevní moci k manipulaci a vydí-
22
Pouť k „Pěti“ blahoslaveným mučedníkům ze salesiánské rodiny
Vydáno dne 16. 10. 2012
Pouť do Drážďan, která se vtiskla do
srdcí všem účastníkům, mezi kterými
byl i provin-ciál SDB p. Josef Grünner, uspořádali salesiáni a salesiáni
spolupracovníci v Německu. Uplynulo totiž 70 let ode dne, kdy byli popraveni nelítostným nacistickým
režimem chlapci ze salesiánské oratoře v polské Poznani. Do poslední
chvíle svého života, i po dvou letech
tvrdého věznění, zůstali věrní víře,
která jim byla posilou. Jako poslední
přání před popravou 24. 8. 1942
chtěli, kromě napsání dopisu domů, přítomnost katolického kněze, aby mohli přijmout
svátosti smíření a eucharistie. Až do konce nevpustili jed nenávisti do svého srdce. Jan
Pavel II. tyto mladé mučedníky prohlásil 13. června 1999 za blahoslavené.
Nejvýznamnějším dnem třídenní pouti byla sobota 22. září 2012. Heslem dne byl verš
z páté kapitoly Matoušova evangelia: „Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost“ (Mt 5,10). I v tento den se střídal duchovní program a bohoslužby s historickým
poučením a s cestou po stopách mučedníků, která byla zvláště působivá. Jako hlavní celebrant mše svaté se pouti zúčastnil také drážďanský biskup mons. Joachim Reinelt.
Historickou část pouti vedl historik P. Johannes Wielgoss SDB, který se zasloužil o to,
že byla vynesena na světlo mnohá pravda, dosud ukrytá v německých archivech. Bylo
zjištěno, v kterém společném hrobě byli chlapci pohřbeni a také byly publikovány vzpomínky patera Franze Bänsche OMI, k jehož povinnostem faráře u kostela sv. Pavla
v Drážďanech patřila i povinnost starat se o duchovní potřeby uvězněných v nedalekém
vězení. Jako nejtěžší břemeno své činnosti označil dny poprav, kterých v roce 1942 stále
přibývalo. Byl také svědkem posledních hodin života pěti chlapců – mučedníků. „Tváří
v tvář smrti se pevně drželi víry ve věčnou blaženost“ napsal do svých poznámek. „Když
uslyšeli kroky na chodbě, vstali a beze slova si podali ruku, aby tak společně nastoupili
poslední cestu. Měli pouze dvě hodiny, během kterých napsali dopis domů, vyzpovídali se
a přijali Tělo Páně. Při poslední modlitbě už vrazil bachař do cely a křičel, aby přestali.
Tiše zpívali ve své mateřštině nábožnou píseň a opět byli tvrdě okřiknuti, že je zpívání
zakázáno. Nakonec, krátce předtím, než byli postupně vyvedeni, prosili, abych držel kříž
hodně vysoko, aby na něj viděli. Každý pak šel tiše ke gilotině.“
To vše nám znělo hlavou, když jsme se dvakrát vydali v tichém průvodu na cestu se
zastaveními. Podobně jako při křížové cestě jsme se zastavili na památných místech pěti
mladých mučedníků. První zastavení bylo u kostela sv. Pavla, kde jsme vyslechli krátké
slovní portréty „Pěti“: Czeslawa Jozwiaka, kterému v den smrti ještě nebylo 23 let, Edwarda Kazmierského, který by se dožil 23 let za pět týdnů, Edwarda Klinika, který měl
23. narozeniny měsíc před smrtí, Franciszka Kesy, kterému ještě nebylo 22 let a Jarogniewa Wojciechowského, který se nedožil svých dvacátých narozenin. Všichni byli
členy salesiánské oratoře v Poznani a po uzavření této oratoře nacisty se jako přátelé stále
scházeli. Byli proto v září 1940 zatčeni a obviněni z přípravy velezrady, neboť prý usilovali „o oddělení části Německa od Říše“. Byli odsouzeni k trestu smrti a popraveni 24. 8.
1942 v Drážďanech.
11
Další zastavení úžasné a perfektně organizované pouti se konala na Mnichovském náměstí před Zemským soudem, uvnitř soudní budovy na dvoře poprav, v kapli na hřbitově,
a u hrobu pěti mučedníků, který je dnes označen pomníkem. V tichém průvodu jsme pak
ještě šli poděkovat k nedalekému hrobu kněze P. Bänsche. Pět mučedníků – pět zastavení.
Při každém z nich jsme kromě duchovního impulzu, písně a modlitby vyslechli vždy část
dopisu na rozloučenou jednoho z chlapců. Všechny odrážely jejich pevnou víru.
Uvedu zde úryvek z posledního dopisu Franciszka Kesy. Byl animátorem oratoře
v Poznani a měl v úmyslu vstoupit do noviciátu salesiánů Dona Boska. Svůj úmysl nemohl
v době obsazení Polska realizovat. Píše na rozloučenou: „Moji milovaní rodiče a sourozenci... Nastal moment rozloučení s vámi, a to právě 24. srpna, na den Panny Marie Pomocnice věřících (...) Dobrý Bůh mě bere k sobě. Netruchlete, že tento svět opouštím tak mlád.
Jsem ve stavu milosti a nevím, jestli bych později svému slibu zůstal věrný (...) Jdu do nebe,
na shledanou. Tam v nebi budu Boha prosit... Pomodlete se někdy za mě (...) Už jdu.“
I dopisy jeho čtyř přátel vydávají podobné svědectví. Generální představený salesiánů don
Pascual Chávez je označuje jako “plody preventivního systému Dona Boska”.
Ne nadarmo byla pouť uvedena slovy papeže Jana Pavla II., která pronesl na konci
dvacátého století: „V našem století se mučedníci vracejí, často jako neznámí, podobně
jako ,neznámí vojíni‘ velké věci Boží. Pokud je to jen možné, nesmí se jejich svědectví
v církvi ztratit.“ V roce 1989, padesát let po vzniku 2. světové války, Jan Pavel II. napsal:
„Dalo by se říci, že Evropa se dosud nevyléčila ze zranění, která utržila v průběhu druhé
světové války. Aby k tomu mohlo dojít, je zapotřebí skutečné solidarity“. Proto jsme se,
tři salesiáni-spolupracovníci ze západočeského společenství, připojili k zástupcům salesiánské rodiny z celého Německa a také z Francie. Možná, že příště přijedou i z Polska.
Drážďanská pouť je nezapomenutelná, podobně jako svědectví pěti chlapců ze salesiánské
oratoře v Poznani.
Lidmila Hanzlová ASC, Marie a Jiří Rezkovi ASC
P. S. Mám mnoho zajímavého k pěti mučedníkům, napsané v němčině. Snad postupně
přeložím. Pater Johannes Wielgoss z Essenu mi poslal ještě fotokopii jednoho celého
dopisu nejmladšího z Pětky, J. Wojciechowského, v polštině. Moji polští spolufarníci
v Ostrově slíbili pomoc. Bude-li to kohokoli zajímat, mohu do dalších čísel zase něco
poslat.
Lída Hanzlová
Trstěnice
Trstěnice, je obec, kde jsme z 19. 10. na 20. 10. trávili duchovní obnovu s otcem Jiřím
Štorkem. Téma bylo zaměřené k přípravám 150. výročí Jana Boska – Dobro, a jak ho
hledat. Pečlivě připravené přednášky byly zpestřené pěším výletem ke kostelu v obci
Karle. Zde jsme vyslechli malý varhanní koncert v podání Ladislava Šikuta. Vše nám Pán
podal v krásně zbarveném slunečném dnu. Moc děkujeme za duchovní obnovu.
Za MS Podorlicko Hana Jandáčková http://www.kctrstenice.cz/
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám … (Žalm 23) Vydáno dne 22. 10.
Žalm 23 je známý. Kdo ho ale četl a rozjímal v hebrejštině? Tuto možnost jsme měli na
duchovních cvičeních v horském středisku Eljon ve Špindlerově Mlýně. Po tři dny jsme
pronikali do tajů hebrejských slov a jejich významu. Verše dalších žalmů jsme si mohli
česky i hebrejsky zazpívat za doprovodu kytary. Autorem nápěvů byl exercitátor P. Jiří
Šlégr, národní ředitel Papežských misijních děl. Po několika opakováních se verš stával
modlitbou, která vycházela ze srdce. Ale nezůstalo jen u výkladu a modlitby.
Každý den jsme dostali nějaký „úkol“ navazující na myšlenky žalmů. Ať už to bylo
společné přemýšlení o tom, co postrádá naše manželství a kde jsou naše svěží pastviny,
12
za cíl jeho odvolání… A přitom, když žádal arcibiskup Bezák vizitaci z důvodů kontroly hospodaření svého předchůdce, tak mu nebylo vyhověno.
Důvody odvolání oficiálně nejsou známy, pravděpodobně však souvisejí se způsobem reforem
arcidiecéze, včetně snahy o nastolení finanční transparentnosti. Právě toto vzbuzuje podezření, že
musel být odvolán dříve, než některé věci mohly vyjít na světlo – a to s nařízením mlčenlivosti
(vlastně zákazem možnosti se jakkoli hájit). Všechny tyto skutečnosti mi připomínají praktiky doby
nedávné, kdy jsme společně čelili totalitnímu režimu, a nepřipomínají mi ani vzdáleně nic z ducha
evangelia a jednání apoštolů Kristových. Kdosi mi v této souvislosti připomněl známý výrok Martina L. Kinga, který řekl: „Naše generace bude muset jednoho dne litovat nejen zlých slov a skutků
špatných lidí, ale také strašlivého mlčení dobrých.“ Proto bych rád povzbudil všechny lidi dobré
vůle, abychom se společně ptali po pravdě a spravedlnosti v této kauze, a tak podpořili arcibiskupa
odvolaného podivným způsobem. Zdá se mi, že mlčení v těchto souvislostech, a to i schované za
poslušnost Svatému Otci, by bylo jen zbabělostí a spoluúčastí na páchaném bezpráví. V. K.
Róbert Bezák – poslušnost a dialog (odpověď na otázku)
16. 8. 2012
Pater Kodet, prečo sa vyjadrujete, akoby ste boli kompetentný a mali dostatok informácií? Prečo
upodozrievate a obviňujete Svätú Stolicu, že zjavne predom bolo cieľom ho odvolať? Na základe
čoho sa domnievate, že pravdepodobne súvisia so spôsobom reforiem arcidiecézy? Aký zákaz možnosti akokoľvek sa brániť máte na mysli? Koho myslíte pod totalitou? Kto nejedná v duchu Evanjelia a apoštolov? Ako jednáte Vy, rehoľný kňaz? Prečo povzbudzujete k podpore proti Cirkvi? Akej
pravdy a spravodlivosti sa dovolávate? Z akého podivného spôsobu obviňujete Svätého Otca? Neriaďte sa vlastným zdaním, ale pravdou. Svätého Otca poslúchame, prečo nás obviňujete, že sa za
poslušnosť schovávame? Nebuďte zbabelý Vy, ospravedlňte sa, aby ste nielen nemali spoluúčasť na
bezpráví, ale ho aj náležite napravili podľa Evanjelia a jednania apoštolov.
Na svůj první článek, v němž jsem vyjádřil svůj názor na způsob odvolání arcibiskupa Róberta
Bezáka z funkce, jsem dostal mnoho rozličných reakcí. Jedny vyjadřovaly vděčnost, že jsem se
ozval, v jiných jsem ostře kritizován za to, co jsem si to dovolil vůči Svatému otci a církevním
představeným. Jedním ze slovenských biskupů jsem byl požádán, abych svoje stanovisko stáhl,
protože údajně burcuji věřící k rebelii proti Benediktu XVI. a k odporu proti církvi. Působím prý
v církvi na Slovensku svou kritikou rozkol, přičemž bych měl hlavně poslouchat autoritu a modlit
se. Otázky položené v jednom takovém dopisu jsem použil v záhlaví.
Domnívám se, že vření v církvi na Slovensku jsem nezpůsobil já svým článkem, ale spíše nespravedlivé a neprůhledné zacházení s panem arcibiskupem Bezákem. Ale nerad bych, aby si má slova někdo
vysvětloval jako neúctu a neposlušnost k církevní autoritě nebo dokonce vybízení k neposlušnosti, a už
vůbec bych nechtěl dát pohoršení prostým věřícím. Proto jsem se rozhodl v pár větách dovysvětlit své
stanovisko k celé kauze, ale také k problematice poslušnosti a dialogu uvnitř církve.
Svatého otce si nesmírně vážím. Celý svůj kněžský a řeholní život se snažím žít v poslušnosti
církevní autoritě, ať je jakákoli. K tomu jsem vždy vedl i věřící laiky a kněze. Jako řeholní kněz se
už třicet let řídím pokyny svých biskupů i řádových představených. Ale k mé minulosti a emoční
paměti patří i to, že můj otec byl vězněn pro svoji víru a moje rodina perzekuována po celý totalitní
režim. Podobně jako mnozí kněží mé generace jsem v době totality zažil svévolné překládání
z místa na místo na příkazy tzv. církevních tajemníků. Zažil jsem tehdy bezpočet výslechů, udavačství, vyhrožování a vydírání. Bohužel i po pádu totality jsem několikrát sám na sobě v církvi zažil
zacházení typu „o nás bez nás“. Pro všechny tyto skutečnosti jsem citlivý na to, když se způsoby
jednání některých církevních představitelů začínají nápadně podobat způsobům důvěrně známým
z totalitních dob.
Neznám výsledky apoštolské vizitace, proto se k ní samé nechci vyjadřovat. Bolestné však je, že
pokud vím, nezná je do této chvíle ani odvolaný arcibiskup Róbert Bezák. Stejně jako nezná věcné
důvody vlastního odvolání. Jednou z nejabsurdnějších variant je, že největším jeho přečinem bylo
zveřejnění svého odvolání v předvečer jeho vejití v platnost. (Autoři této fámy si asi neuvědomují,
že tím opět neodpovídají na otázku, proč musel být tak urgentně odvolán z úřadu.) Všichni o něm
mohou mluvit a psát, co chtějí, domýšlet se, co strašného asi provedl, když musel být odvolán, jen
on má zákaz se ke všemu vyjadřovat a ti, kdo by se ho chtěli zastat, jsou umlčováni ve jménu po-
21
K návštěvě ostatků DB v České republice je doprovodným programem výtvarná, hudební
a literární soutěž. Informace, propozice na www.sdb.cz/doprovodne-aktivity
Josef Bernard nabízí možnost zprostředkovat uveřejnění těchto aktivit v KT.
Plakát k návštěvě bude na webu SDB – sekce „Don Bosco u nás“.
Termín příštího setkání: 16. dubna 2013 v 19.20h
Zapsal Martin Hobza
8. K ZAMYŠLENÍ...
Co nás může naučit případ odvolání arcibiskupa Bezáka? Vydáno 01. 10.
Milí přátelé, na začátku prázdnin mě silně zasáhly události okolo odvolání trnavského
arcibiskupa Roberta Bezáka. Odvolání arcibiskupa je řídký jev a okolnosti tohoto konkrétního případu byly a zůstaly nejasné. Jsem přesvědčený, že je nutné se o případ zajímat
a usilovat o jeho vyjasnění.
Podle mého názoru to dobře vystihl Vojtěch Kodet ve svých článcích:
„Kauza Róbert Bezák“ » a „Róbert Bezák – poslušnost a dialog“ » (oboje viz níže)
Souhrn informací najdete na stránkách www.robertbezak.eu
Přidávám také odkaz na pořad Večer pod lampou, který byl odvysílán na Slovensku
v červenci těsně po odvolání arcibiskupa Bezáka z funkce (a 5. 8. jej odvysílala TV Noe).
Součástí pořadu je záznam rozhovoru s Robertem Bezákem z ledna letošního roku, který
mě úplně fascinoval. Je to hluboká, velmi osobní výpověď o víře. Pořad je dlouhý, ale
stojí to za to (viz odkaz na webu). Srdečně Vás zdravím
Pavel Kvapil
Kauza Róbert Bezák (odpověď na otázku)
27. 7. 2012
Před několika týdny byl za podivných okolností odvolán z funkce trnavského arcibiskupa redemptorista Róbert Bezák. Nejen slovenskou církev, ale i veřejnost tento fakt začal dělit na dva tábory. Jaké
je Vaše stanovisko k této kauze?
S velkou bolestí sleduji v médiích celou záležitost, ne proto, že mě zajímají senzace, ale protože
miluji církev a není mi jedno, jak se o církvi mluví a jak se v církvi s lidmi jedná. Jsem celou touto
kauzou opravdu zneklidněn. Je sice velmi těžké se kompetentně k něčemu vyjádřit, když nemáte
dostatek informací, ale už to, co prosáklo na veřejnost, je velmi znepokojující. Velmi se mi líbila
reakce redemptoristů bratislavské viceprovincie ke změnám v Trnavské arcidiecézi, když otevřeně
napsali, že si nedokáží spojit své poznání Róberta Bezáka se zprávou o jeho odvolání. V duchu
poslušnosti vůči Svatému Otci rozhodnutí sice přijali, ale doufají, že důvody jeho překvapivého
odvolání budou vysvětleny. Popravdě řečeno na to čekáme všichni, poněvadž otazníků kolem jeho
odvolání je už dnes víc než dost.
Je pochopitelné, že si mnozí kladou otázky typu: Komu vadil biskup s tak lidskou tváří, tak
vstřícným vztahem ke všem lidem bez rozdílu, tak charakterní v postojích, tak otevřený veřejnosti
i mladé generaci? Byl ve své diecézi velmi oblíbený a to, co se mu podařilo za tři roky vytvořit, bylo
až neuvěřitelné. Je téměř jisté, že jedním z jeho největších úkolů po nástupu bylo vyrovnat se
s neblahým dědictvím svého předchůdce v úřadu.
V nedávno zveřejněném dopise (18. 7.) adresovaném slovenským biskupům a apoštolskému
nunciovi se arcibiskup Bezák zmiňuje o tom, že od podzimu 2009 on sám několikrát Svatý stolec
informoval o vážných problémech spojených se stavem a hospodařením trnavské arcidiecéze za
působení jeho předchůdce Jána Sokola, ale nikdy nedostal žádnou odpověď. V dopise také zdůraznil, že výsledky apoštolské vizitace, na jejímž základě měl být odvolán, nedostal ani písemně, ani
při žádném z osobních setkání.
V textu dopisu také uvedl, že souhlasí i s tím, aby bylo zveřejněno jedenáct otázek, které mu zaslal prefekt Konference pro biskupy a které údajně nebyly důvodem jeho odvolání. I nad obsahem
těchto otázek zůstává člověku rozum stát. Nehledě na neuvěřitelný fakt, že by se stížnosti tohoto
typu od několika kněží a laiků měly stát oficiálním důvodem vizitace, která měla zjevně už předem
20
nebo hledání horské bystřiny, jejíž vodu jsme si přivezli domů. K vytvoření společenství
přítomných přispělo, když si každý vytáhl z hraničky polínko se jménem někoho jiného,
za kterého se pak modlil.
Den jsme končili mší svatou v podkrovní kapli. Ze svatostánku vyrobeného z kmene
stromu pronikalo světlo otvorem ve tvaru kříže ven na město. Při sobotní večerní adoraci
jsme četli úryvky z žalmů, které jsme si předem vybrali. Dozvěděli jsme se také, jak významná je práce Papežských misijních děl, která mají v Eljonu sídlo. Letos podporují
především děti a bohoslovce v Zambii.
Díky starostlivosti ředitelů Jitky a Jirky Ratajových bylo o vše potřebné postaráno.
Odjížděli jsme naplněni nádherou zbarvených hor začínajícího podzimu, s kterou souzněl
mnohobarevný obraz Boží lásky ke každému z nás. Pavla Schrötterová, MS Praha Sever I
 Ahoj Pavlo! Díky za krásnou reportáž z DC. Je krásné pročítat si jednotlivé zážitky
i z ostatních DC. I my už brzy ve středu vyrážíme do Kostelního Vydří na ta naše s otcem
Pavlem Krejčím. Přeji do Prahy pěkný podzim a hodně Boží síly pro všední dny! Jana
Vejtasová
4. APOŠTOLÁT
Snoubenecká setkání v rodině – seminář pro vedoucí manželské páry
V sobotu 6. 10. 2012 se konal v prostorách KPPP v Praze již 9. seminář pro vedoucí manželské páry v programu přípravy na manželství – Snoubenecká setkání v rodině. Seminář
měl název Praktická práce s Biblí. Lektorem byl ředitel Českého katolického biblického
díla Doc. Petr Chalupa Th.D., se kterým přijela i jeho spolupracovnice PhDr. Marie Klašková. Účastníci semináře se společně s nimi podrobně zabývali úryvkem z knihy Tobiáš.
Kromě pečlivého pročítání, meditování nad textem a seznámení se s historickým kontextem, jsme také měli možnost celou tuto scénu společně ztvárnit pomocí biblických postaviček. Přesto, že nás účastníků bylo přes dvacet, prožili jsme všichni velkou duchovní
blízkost. Odpolední část programu byla věnována vzájemnému sdílení a předávání zkušeností, též seznámení se změnami na webových stránkách této přípravy na manželství a se
zajímavým dokumentem Americké biskupské konference. Velkou radostí pro nás je, že
především nové a mladé vedoucí manželské páry mají o trvalé vzdělávání zájem a tvořily
největší část všech účastníků.
Hana a Petr Imlaufovi, ASC, Praha-Botič
5. SPOLEČENSTVÍ SE PŘEDSTAVUJE
Společenství ASC Jihlavsko
Bylo to v osmdesátých letech minulého století. Po různých hledáních společenství jsme
našli společenství salesiánských spolupracovníků. Začátek byl v Dobroníně, na chalupě
u Krulů. Přijel za námi salesián Jaroslav Lank – Arcík. Také jsme se seznámili s P. Jožkou
Kopeckým, který nás později nasměroval do Jihlavy ke spolupracovníkům Levákovým.
Začali jsme se scházet: Krulovi (Dobronín); Močubovi, Jajtnerovi (Přibyslav); Levákovi, Antonů (Jihlava); Březíkovi (Humpolec).
Arcík se nám věnoval a občas přijel Jožka Kopecký. P. Jiří Štorek za námi přivedl dva
mladé páry – Jiří Cočev a Martina Šťastná, Pavel Šnitr a Eva Štohanzlová.
Společenství procházelo různými změnami. Někteří nás opustili, ale na druhou stranu
i přibývali – Orlovi, Kuřinovi a Boženka Medová. V roce 1988 se manželé Antonovi,
Močubovi a Orlovi začali připravovat ke slibům. Sliby se uskutečnily v roce 1991.
13
Od roku 1988 do 1996 byli našimi delegáty v následujícím pořadí tito: P. Brtník,
P. Daněk, P. Krejčí, a opět P. Daněk.
Měli jsme v pronájmu zachotínskou faru, kde jsme trávili část prázdnin s vlastními
dětmi a dělali časté poutě na nedaleký Křemešník. Faru využívaly i skupinky dětí jako
chaloupku. Přibyslavský farní tábor zde měl též své zázemí.
V srpnu 1998 jsme se naposledy byli rozloučit se zesnulým P. Jaroslavem Lankem –
Arcíkem, ve Vysokém Mýtě. V září 1998 nás navštívil P. Jan Med SDB, misionář z Indie.
Přijel totiž do rodné Jihlavy, aby zde navštívil svou sestru Boženku a své příbuzné.
V r. 1996 byl naším delegátem P. Petr Piler. Z Jaroměřic s ním přijížděli i manželé Šabatští, kteří došli ke slibům v r. 2004. Roku 1999 se stal naším delegátem P. Leo Červenka.
V roce 2000 jsme se odtrhli od společenství „Střední Morava – Brno“ a vzniklo společenství „JIHLAVSKO“. Do roku 2009 za námi stále jezdil P. Leo, poté ho vystřídal P. Jiří
Veselý a v roce 2011 se této role ujal P. Pavel Krejčí.
Čas běží, a za ty roky někteří do spolča přibyli a jiní nás opustili. Navždy nám odešla
Boženka Medová a Marcela Antonů. Jistě se za nás v nebi přimlouvají.
Většina z nás je již v důchodovém věku, ale přesto omládneme, když vidíme radostnou
mládež. Například takovou, která se sešla letošního roku na celostátním setkání mládeže
v Žďáře nad Sázavou. Neděláme pro ně „velké věci“, ale snažíme se jim být vždy nablízku. V našich farnostech a rodinách se je snažíme stále povzbuzovat.
Není to jednoduché jezdit v noci po Vysočině – Žďár, Přibyslav, Dobronín, Nová Ves,
Jihlava. Zejména když je zima, chumelí, nebo jsou veliké závěje. Říkám si: „Dnes nikam
nejedu!“ Pak si to rozmyslím. Vždyť ve spolču se „zahřeju“ =)
Bohunka Močubová, Přibyslav
Díky za další voňavý a pestrý květ do kytice našich společenství... Jsme krásná „Boží
louka“... :-)) Dá-li Bůh, příště se dozvíme něco o společenství Hradecko (501).
Sazeč
6. MODLITEBNÍ MOST
Naléhavá prosba o modlitbu
Vydáno dne 25. 06. 2012
Prosíme o modlitbu za malou Madlenku, která v nemocnici bojuje o život. Prosme také za
její rodiče, kteří patří do naší spolupracovnické rodiny...
Z reakcí na webu:
 Bratia a sestry v ČR, Slovensko sa začína modliť za malú Madlenku. Dávam Vašu
prosbu o modlitbu do nášho Fóra permanentnej modlitby za chorých, do ktorého sa zapája
veľká skupina ASC na Slovensku. Osobne sa začínam modliť za zdravie pre Madlenku.
Anton Horváth, provinciálny koordinátor ASC na Slovensku
PODĚKOVÁNÍ s velkým P
Vydáno dne 17. 07. 2012
Milí přátelé, před třemi týdny jsme na náš web pověsili žádost o modlitbu za malou
Madlenku. Topila se a lékaři nedávali příliš velké naděje, že přežije a uzdraví se –
Madlenku velmi dlouho resuscitovali.
Protože se sluší poděkovat a podat zprávu všem, co se modlili, ráda tak za rodiče činím a přidávám poslední Markétin mail přátelům známým i neznámým. (Z důvodu dovolené to činím s malým zpožděním ...)
„JSME DOMA!!! Včera večer jsme si přivezli Madlenku domů.
Neurolog na ní nenašel nic než to, co měla už předtím. Plíce dostaly zabrat, musí se dohojit. Takže nesmíme mezi lidi, ani moc řádit.
14
Díky Valachům!
Chtěla bych poděkovat všem zúčastněným tradičního podzimního setkání na Vidči. Společenství Valašsko mě a Tomáše na ten víkend pěkně a velkoryse přijalo mezi sebe.
Měli jsme původně jet na duchovní obnovu společenství ŠOP. Ta byla bohužel odvolaná. Bylo mi to líto, protože jsem se těšila, že načerpáme posilu duchovní a také radost ze
společenství. Tak jsem hledala alternativu jinde a octli jsme se na krásném místě - na Vidči.
Vyšlo proti předpovědím slunečné počasí, a tak se zpívalo a povídalo a žertovalo
a „mudrovalo“ (probíhaly zrovna volby) vevnitř i venku. Všichni se vraceli z procházek
s košíky nejrůznějších hub jedlých, dokonce i Blažka se šla do lesa „jen“ pomodlit růženec a vracela se - plné ruce a kapsy praváků!
V sobotu večer přijel P. Petr Chovanec a sloužil mši sv. a potom se zase zpívalo...
Takže díky Valaši!
Jinak si troufám ještě poprosit o modlitbu, abychom to s Tomem zvládali. Nejtěžší je
v té všednodennosti neztrácet naději, lásku a víru...
Vaše Olga K. z Olomouce
Ze zápisu ze setkání koordinační rady pražské SR 16. 10. 2012
Kalendář akcí
6. 12. 12 tradiční oslava PM Neposkvrněné ve čtvrtek v 18.00 FMA Karlín – začátek
mše v 18.00 (Kája), potom občerstvení, akademie ke 20. výročí FMA Karlín – všichni
zváni, kdo se chce zapojit do programu, ať se ozve Janě Svobodové
5. 1. 13
vstup do předaspirantátu při duchovní obnově ve Starých Bohnicích
11. 1. 13 pátek Karlínské Spektrum – ples DKŠ – potřebují chlapce tanečníky.
12. 1. 13 ples ASC Praha pořádá Praha jih, koná se v Komunitním centru Matky Terezy (150–200 Kč) Prosba na zástupce jednotlivých společenství, aby nahlásili, o kolik
lístků mají jednotlivá společenství zájem, poslat do konce listopadu, prodej bude na
místě nebo lze zaslat v předprodeji
26. 1. 13 ples farnosti Kobylisy
31. 1. 13 Oslava DB v Kobylisích – v 18.30 mše, po mši akademie
2. 2. 13
Ostatky Dona Boska v Kobylisích a společná duchovní obnova pražské salesiánské rodiny (kazatel: P. Vaculík)
Program:
15.00 kající bohosl. a následně čas pro svátost smíření
10.30 vzývání DS a přednáška
17.00 závěr kající bohoslužby
12.00 oběd
17.10 večeře
18.30 mše ze slavnosti DB – Karel Herbst
13.30 přednáška
Další program bude upřesněn
9. 2.
ples SHM Žďár nad Sázavou
11. 5. Festival 2013 Pardubice
25. 2. Domisal – misijní den SR
14. 5. Marie Dominika M., mše
16. 3. národní rada SHM, Hodslavice
FMA
5.–7. 4. DSS v Kroměříži, téma Don Bosco –
25. 5. Den centra
preventivní systém
Různé: Jan Obruča – v září proběhlo první setkání formačního společenství v Dolních
Počernicích – kdyby ještě byli nějací noví zájemci o počáteční formaci u ASC, ať se obrátí na něj. V souvislosti s tím se objevil návrh, aby byl určen koordinátor pro formaci nových ASC v Praze, který by měl přehled o nových aspirantech v Praze. Doporučujeme,
aby si o tom promluvili rádci pro formaci jednotlivých pražských společenství – a třeba se
jednou za čas sešli.
19
Poděkování za spolupráci
Vydáno dne 20. 09. 2012
Milé salesiánky spolupracovnice a milí salesiáni spolupracovníci.
Jménem provinciální rady bych rád poděkoval všem spolupracovníkům, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na přípravě a průběhu Celostátního setkání mládeže ve Žďáru
nad Sázavou. Velký dík patří i těm, kteří toto setkání podpořili svou modlitbou. Heslem
setkání bylo „Ovocem Ducha je láska, radost a pokoj…“ (Gal 5,22).
Proto přeji sobě i vám, aby náš život naplňovala láska, radost a pokoj, a aby nás ostatní
poznali po ovoci našich skutků.
Krásné podzimní měsíce přeje
Roman Turowski, Provinciální rada
Byli jsme se rozloučit se sestřičkami a lékařkou z ARO. Sestry jásaly, že ještě neviděly, že
by se po topení někdo tak rychle a dokonale uzdravil a že je to zázrak. Paní doktorka
musí být opatrnější, řekla, že málokdy to tak dobře dopadne :-)
Děkuji Vám, zůstáváte v mých modlitbách.
Markéta, Vláďa, David, Verča a Madlenka
 Bratia a sestry v ČR, s veľkou radosťou čítame o veľkých veciach, ktoré s Vami robí
Pán (konkrétne s Madlenkou). Tešíme sa s Vami, ďakujeme a naďalej za ňu v modlitbách
prosíme. Za Vašich bratov a sestry zo Slovenska Anton Horváth, provinciálny koordinátor
 Je dobré slyšet i zpětné vazby. Taky jsme se modlili a i nás to posiluje ve víře, že Pán
Bůh slyší a vyslyší. Ať vám Hospodin žehná i dále. Jana
Díky technice a díky svému redakčně sazečskému zaměstnání u PC v nakladatelství Vyšehrad jsem mohl s mladými ve Žďáře být prostřednictvím internetu TV Noe i během práce.
Byla to síla! Byla to paráda! Dětem jsem během mše při pozdravení pokoje posílal aktuální sms se svým osobním pozdravením pokoje... :-) ... Také upřímně děkuji všem, kdo se
o průběh akce jakkoli zasadili (i „jen“ modlitbami).
Sazeč
Znovu prosím pomozte modlitbou za Sylvii Stodolovou Vydáno dne 03. 07.
Školní výlet, team building nebo pouť za Donem Boskem? Vydáno 24. 09.
Říkali jsme tomu „školní
výlet“, i když někteří si
následně stěžovali, že po
něm by měly být prázdniny a ne naopak. Možná
by výstižnější než výlet
bylo označení „úlet“.
Samozřejmě by se nabízelo i označení „Po stopách Dona Boska“, ale to
úplně přesně nevystihuje
situaci, protože kromě Turína a míst spjatých nejen s Donem Boskem, ale i s Dominikem
Saviem, jsme se vyvalovali u Lago di Garda, stoupali pěšky z Malcesina na Monte Baldo
(tedy jenom kousíček), posedávali v pizzeriích a cukrárnách a šmejdili po trzích.
Zkrátka a dobře. Domluvili jsme se, že je na čase něco podniknout a že na to obětujeme uměle prodloužený víkend (pátek – pondělí). Tak jsme si půjčili mikrobus a v počtu
sedm vyrazili přesně o půlnoci ze čtvrtka na pátek (na 14. 9.) směr Turín. Bydleli jsme
přímo na Valdoku (pro zvědavější 10 Euro na osobu a noc). Kromě stop DB jsme naráželi
i na stopy JI (Janka Ihnáta). Například spolupracovníci, kteří pečují o rodný domek Dominika Savia, tě – Janko – moc pozdravují.
Z těch neplánovaných zážitků stojí za zmínku návštěva domku Dona Cafassa (Castelnuovo), který je skutečně nádherný, a kněz tam bydlící (34 let působil v Brazílii přesvědčováním tamních biskupů o důležitosti užívání kondomů v boji proti AIDS) nesmírně
ochotný. Z těch méně duchovních neplánovaných zážitků stojí za zmínku velká letecká
show desítek historických letadel přímo u Colle DB (i když vlastně i letadla nás povznáší
k výšinám), z plánovaných pak čepování vína do kanystrů a petek všeho druhu. Opět
poznámka pro zvídavější – je to u vjezdu do Castelnuova, ale nejsou tam v neděli odpoledne a správně nejmenší kanystr, co čepují, je pětilitrový, ale dají se přemluvit. (Část vína
jsme dva dni po návratu vypili na setkání k větší cti a slávě DB.)
V pondělí opět o půlnoci jsme byli doma.
Pepa Hes
18
Těšil sem se, jak vám budu psát, že Sylvii Stodolovou pustili domů. Bohužel po několika
týdnech ji po kontrole museli znovu umístit na JIP a její stav je velice vážný. Váží 38 kg
a její organismus je po fyzické i psychické stránce naprosto vyčerpaný. Stav je natolik
vážný, že pomoci může jen Boží milost. Veškeré lidské snažení se zcela míjí účinkem.
Znovu tedy prosím všechny o modlitbu. Za Sylvii i za její rodiče. Asi jen ten, kdo něco
podobného prožil, si umí představit, jak těžké a vyčerpávající to vše je. Děkuji za reakce a
podporu ode všech, kdo ji jakýmkoliv způsobem Stodolům dáváte najevo. Pokud byste
znali něco nebo někoho, kdo má s touto problematikou jakékoliv zkušenosti, zkuste se
ozvat. V této situaci jsou myslím všichni ochotni zkusit cokoliv.
Standa Větrovský, společenství Sebranicko
Na webu jsou připojené komentáře vyjadřující podporu a osobní zkušenosti.
Petice na podporu přijetí novely zákona o sociálně-právní ochraně dětí
Vydáno dne 18. 10. 2012
Milí přátelé, dovolujeme si informovat vás o situaci, která nás znepokojuje. Nejedná se
jistě o žádnou politickou agitaci, nikoho netlačíme k jakémukoliv kroku. Považujeme
situaci za vážnou, cítíme zde potřebu reagovat jako občané tohoto státu. Jedná se o to, že
byla sestavena novela zákona o sociálně-právní ochraně dětí, která umožňuje velmi cennou alternativu pro děti, o které se rodiče nemohou nebo neumí starat.
Obsahem novely je vytvoření podmínek pro pobyt těchto dětí v rodinách namísto
ústavů a dětských domovů. Novela prošla sněmovnou, poté ji vetoval prezident Václav
Klaus (proti novele hlasovala levice, tedy Klaus se k ní svým vetem připojil), s odůvodněním, že zákon je bezcitný a surový. Koncem října má Poslanecká sněmovna znovu řešit,
zda novelu schválí. Pokud ne, novela bude zas na několik let smetena jako téma ze stolu
a děti budou mít velmi ztíženou šanci na umístění v rodinách.
Schválením novely by ČR dohnala náskok zbytku Evropy (včetně Slovenska), kde již
takové podmínky nastaveny jsou.
Chcete-li si přečíst podrobnější rozbor situace, doporučujeme více informací na webu.
Chcete-li vyjádřit svůj názor směrem k poslancům, můžete na webu připojit svůj podpis k PETICI NA PODPORU PŘIJETÍ NOVELY.
Budeme rádi, když o tomto tématu budete informovat své široké okolí.
Kochovi
Oblečení do Afriky
Vydáno dne 21. 10. 2012
Dobrovolnice Anežka Brtníková, která nyní působí v JAR, se na nás obrací s následující
prosbou:
Milí přátelé, naskytla se jedinečná možnost poslat našim africkým dětem oblečení!
Někdy na přelomu listopadu a prosince bude z ČR vyjíždět kontejner se dvěma traktory
15
do Tanzánie a může pobrat i to oblečení. Z Tanzánie už nebude problém převézt ho sem
k nám, protože i tam jsou salesiáni.
A tak bych vás chtěla poprosit – kdo máte možnost – jestli byste mohli shromáždit nějaké (primárně dětské) oblečení, které je ještě použitelné, ale vy (nebo vaše děti) už ho
nepotřebujete? Může to být úplně cokoliv – všimla jsem si, že mnoho dětí nosí ponožky,
které vypadají jako ementál, některé nenosí žádné a chodí v botech naboso (a to i v zimě,
kdy tu teploty klesají i pod nulu). A právě i bot tu mají děti nedostatek – chodí v nich,
dokud se ÚPLNĚ nerozpadnou. Ve škole máme děti od 6 do cca 15 let, ale upotřebí se
oblečení i pro menší, příp. i větší.
Oblečení je možné svážet buď do Žďáru nad Sázavou – to je centrum plánované akce
– transportu do Tanzánie. Tam můžete kontaktovat mého bratra – jáhna Jiřího Brtníka:
mobilní číslo: 736 651 367, email: [email protected]
Druhým místem jsou Babice nad Svitavou a Brno, kde oblečení může převzít moje
maminka Jitka Brtníková: mobil: 776 870 146, email: [email protected]
(Nejlépe) krabice s oblečením by bylo ideální dodat cca do poloviny listopadu.
S vděčností Vaše Anežka i za děti v Africe
Myšlenky posbírané z promluv a kázání:
Čím se liší pouť od turistiky? Pouť začíná a končí v kostele, má vymezený cíl. Turista
jde tam, kde se mu to líbí a kdy se mu to hodí a vyhovuje, cíl cesty často mění.
Ježíš se přesto, že intenzivně sloužil lidem, nestal otrokem své služby a práce. Dokázal
svou práci předat jiným a dokonce ji i opustit. Dokázal opustit zástupy i apoštoly a jít se
modlit, zanechat rozdělanou misijní práci, předat ji apoštolům a jít na kříž.
Apoštoly Ježíš vedl po práci a úspěchu do modlitby, aby u Otce viděli svou hodnotu
a nestavěli svoji identitu na vykonané práci. Mk 6,30–34
7. SALESIÁNSKÁ RODINA
Moravská brána zažívá radostnou událost
Vydáno dne 25. 06. 2012
V sobotu 23. června jsme zažívali radostnou událost. V katedrále Nanebevzetí Panny
Marie v Opavě přijali jáhenské svěcení tři muži. Byli to dva bohoslovci a hlavně salesián
spolupracovník Pavel Kupčík z Kopřivnice ze společenství Moravská brána, který
rozšířil řadu trvalých jáhnů mezi spolupracovníky ASC.
Jáhenské svěcení přijali z rukou biskupa Františka Václava Lobkowicze během slavnostní bohoslužby, které bylo přítomno mnoho kněží a jáhnů, ale také věřících z Kopřivnice a okolí, kteří přišli svou přítomností a modlitbou jáhna Pavla podpořit.
K této nové službě Ti, Pavle, přejeme hodně síly a darů Ducha svatého. Přinejmenším
to samé přejeme i manželce Vlaďce a celé
rodině. Všem navíc patří i poděkování za
podporu v době náročného studia.
Za společenství Moravská brána Pavel Janek
 Bratia a sestry z Českej provincie ASC,
úprimne blahoželáme a modlíme sa za nových
práve vysvätených diakonov. Obzvlášť nás
teší, že aj člen ASC mohol nastúpiť do tejto
prekrásnej i keď náročnej služby.
Za Vašich bratov a sestry ASC zo Slovenska Anton Horváth, provinciálny koordinátor
Pouť Salesiánské rodiny 2012
Vydáno dne 06. 08. 2012
V pořadí již druhá (cyklo) pouť Salesiánské rodiny se rozrostla o pěší skupinu. Sešli jsme
se 20. 7. 2012 na Velehradě a v modlitbě předložili Bohu náš společný úmysl: za povolání
– duchovní i do manželství. Otec provinciál nám připomenul základní myšlenky Strenny
2012 – Poznávejme a následujme Dona Boska, aby mládež byla posláním našeho života,
která nás pak provázela třemi dny pouti přes Provodov, Fryšták a Zlín.
Čtenářům asi není třeba vypisovat itinerář cest, ale spíše se chceme podělit o myšlenky, které nás inspirovaly a motivují na dalším úseku našich životních cest.
16
Jasenští: „Co napsat? Podle mě to bylo jedním slovem úžasné! Vyhovovala nám jak
myšlenka, tak kombinace pohybu v přírodě a modlitby. Pro nás dva to bylo DC v přírodě.
Jsme rádi, že jsme do toho s Dvořáky šli a mohli jim trochu pomoci. Přestože to bylo někdy
trochu náročnější, nelitujeme. Tak ať Pán Bůh požehná a dá nám okusit plody této pouti.“
František Bezděk, SDB: „Na začátku pouti jsem říkal, že rád jezdím na kole, ale po
dvou dnech musím říct, že má láska ke kolu má také svoje hranice :-) Trasa byla parádně
připravena, jezdili jsme hodně přírodou, v lese, a Provodov, to byla skutečná horská prémie.
Co nakonec zůstává: putovat pěšky nebo šlapat na kole se salesiánskou rodinou je
nejen zábava, ale také kus krásného Božího života a byl bych rád, kdyby to mohli poznat
i další, které Pán na tuto pouť povolá.“
Josef Klinkovský, SDB: „I když jsem původně chtěl dát přednost jiné akci, nakonec
jsem se přihlásil na cyklopouť za povolání a nelituji. Zpočátku jsem ani neměl jasnou
představu, jaký přínos bude pro mne tato pouť mít, ale pak, během cesty, jsem si uvědomil, že se pohybujeme v místech, které jsou spojeny s mým dětstvím a dospíváním, a také
s rozhodováním o mém povolání.
Proto chci poděkovat organizátorům této akce za dobrou příležitost, která byla více
než jen putováním. Byla to pro mne také možnost seznámit se alespoň s některými poutníky ze salesiánské rodiny, přemýšlet, modlit se, a také se zastavit a znovu obnovit své
ANO Bohu, který nejen volá, ale zároveň dává i milost vytrvat a zůstat věrným svému
salesiánskému povolání.“
Závěrem chceme poděkovat Janě a Pavlovi Dvořákovým a Janě a Jardovi Jasenským
za přípravu a organizaci tohoto ročníku a salesiánům za duchovní doprovázení. Těšíme se
na příští rok na třetí pouť salesiánské rodiny.
Lída a Jirka Palečkovi
17