zde - Ausstellung Zwangsarbeit

Základní informace a členění výstavy
Základní informace
•
výstavu připravovalo 7 historiků více než 2 roky
•
•
byly provedeny rešerše ve stovkách soukromých sbírek, muzejních
depozitářů, památníků, obecních a státních archivů v 18 zemích
(Německo, Rakousko, Švýcarsko, Nizozemsko, Belgie, Francie, Česko,
Polsko, Bělorusko, Ukrajina, Rusko, Norsko, USA, Maďarsko,
Chorvatsko, Velká Británie, Izrael, Itálie)
celková výstavní plocha činí 900 m2
•
vystaveno asi 450 fotografií a více než 500 dokumentů
•
výstava obsahuje asi 65 scén
•
23 obrazovek a 26 audiostanic s 38 vzpomínkami pamětníků
•
zachyceny jsou četné individuální osudy
Kapitoly výstavy
1. Adaptace – násilí a vyloučení před válkou (1933–1939)
2. Radikalizace – nucená práce v okupované Evropě (po roce 1939)
3. Masový jev – nucená práce v Německé říši (po roce 1942)
4. Osvobození – nucená práce: reflexe a důsledky
5. Spravedlnost
Podrobné členění
Prolog
1. Adaptace – násilí a vyloučení před válkou (1933–1939)
1.1.
Práce jako „čestná služba německému národu“
1.2.
„Soukmenovci” a zavrženci
1.3.
„Výchova prací“
1.4.
Vyloučení a lágry
1.5.
„Národ bez životního prostoru“
2. Radikalizace – nucená práce v okupované Evropě (po roce 1939)
2.1.
2.1.1.
2.1.2.
2.1.3.
2.1.4.
2.1.5.
Pracovní síla jako válečná kořist
Říšská župa Povartí: nucenou práci organizují úřady práce
Minsk: německé firmy v okupované východní Evropě
Sovětští váleční zajatci: místo pracovního nasazení smrt hladem
Norsko: radikalizace na polárním kruhu
Atlantický val: nuceně nasazení budují velkostavby
2.2.
2.2.1.
2.2.2.
2.2.3.
2.2.4.
2.2.5.
Nucená práce a vyhlazování
Vojáci šikanují Židy
Ghetto Litzmannstadt (Lodž): prohraný zápas o přežití
Nucená práce na „koridoru IV“
IG Osvětim: nucená práce v sousedství vyhlazovacího tábora
Vyvražďování evropských Romů
2.3.
2.3.1.
2.3.2.
2.3.3.
2.3.4.
Nábor na práci v Říši
Francie: Nábor „dobrovolníků“
Varšava: Pozor, razie!
„Jeďte si do Německa sami!“
Transport
3. Masový jev – nucená práce v Německé říši (1942–1945)
3.1.
3.1.1.
3.1.2.
3.1.3.
Pracovní nasazení v Říši
Hierarchie a předpisy
Příjezd
Rozměry nucené práce
3.2. Zemědělství
3.2.1. Sám v Říši
3.2.2. „Zakázaný styk“
2
3.3.
3.3.1.
3.3.2.
3.3.3.
3.3.4.
Zbrojní průmysl
Mnichov-Allach: práce pro BMW
Mnichov: svět lágrů v německém velkoměstě
Hlad
Cizinecké nevěstince
3.4.
3.4.1.
3.4.2.
3.4.3.
Dozor a násilí
Naprostá kontrola
Pracovně-výchovné tábory
Popravy jako nástroj teroru
3.5.
3.5.1.
3.5.2.
3.5.3.
Útěky a odboj
Útěk
Protesty a sabotáže
Politický odpor
3.6.
3.6.1.
3.6.2.
3.6.3.
3.6.4.
3.6.5.
„Totální válka“
Poslední rezerva: děti a mládež
Těhotenství a porody
„Trvalá pracovní neschopnost“ se rovná rozsudku smrti
Mittelbau-Dora: nucená práce ve zbrojní výrobě
Od spojenectví k nucené práci
3.7. Masakry na sklonku války
3.7.1. Vraždy nuceně nasazených
4. Osvobození – nucená práce: reflexe a důsledky
4.1.
1945: osvobození
4.2.
Cesty domů
4.4.
Trestní stíhání
4.5.
4.5.1.
4.5.2.
4.5.3.
4.5.4.
4.5.5.
4.5.6.
4.5.7.
4.5.8.
4.5.9.
Dlouhá cesta k uznání
Německá byrokracie
Sociální nouze ve vlasti
Boj o uznání
Spor o vzpomínky
Uznání odpovědnosti
Vytěsňování
Zmizelí mrtví
Nová generace – nový pohled
Odškodnění a uznání
5. Spravedlnost
3
Evropský rozměr nucené práce v době nacismu
Co znamená pojem „nucená práce v době nacismu“?
V představách veřejnosti jsou jako nuceně nasazení často označovány velmi
různorodé skupiny lidí. Formální podmínky, za kterých byli lidé v dobách nacismu
nuceni k práci, byly velice rozdílné. I míra nátlaku a existenční podmínky se mohly
výrazně lišit.
Cíl nucené práce a přístup k nuceně nasazeným závisely na jedné straně na
postavení příslušných osob v nacistické rasové hierarchii: Byl velký rozdíl mezi
nasazením Židů a Romů (kterým ideologie nacionálního socialismu upírala právo
na život), slovanských pracovních sil (ti byli pro nacisty rasově méněcenní, a tudíž
bezprávní) a lidí ze severní a západní Evropy, kteří stáli v nacistické rasové
hierarchii značně vysoko. Na druhé straně měla rozhodující vliv na existenční
podmínky a šanci na přežití nuceně nasazených kategorie, do níž spadali („cizí
dělníci“, váleční zajatci, vězni pracovně-výchovných táborů či koncentračních
táborů, obyvatelé ghett atd.) Nejhorší pracovní a životní podmínky měli nuceně
nasazení Židé, vězni v koncentračních táborech a sovětští váleční zajatci.
Definice
O nucené práci můžeme hovořit tehdy, když je vynucena proti vůli zaměstnance
mimoekonomickými nátlakovými opatřeními. Součástí toho je, že nuceně
nasazený nemá žádný nebo jen malý vliv na své existenční podmínky (výběr
pracovního místa a ubytování, odměnu, dovolenou atd.). Většinou šla nucená
práce ruku v ruce s násilným zavlečením nasazeného.
Kdo musel v Německé říši vykonávat nucenou práci?
„Cizí dělníci“ („Fremdarbeiter“)
Civilní dělníci a dělnice přivezení do Německa z obsazených území, kterým bylo
zakázáno opustit své pracoviště a místo pobytu. Většinou byli ubytováni ve
„společných táborech“ („Gemeinschaftslager“). Nejhorší existenční podmínky měli
v této skupině polští pracovníci a tzv. „ostarbeitři“ („Ostarbeiter“, sovětští civilní
dělníci). Celkový počet „cizích dělníků“ činil 8,4 milionu mužů a žen, mezi nimi
přes 400 tisíc Čechů.
Váleční zajatci
V rozporu s ustanoveními Ženevské konvence o válečných zajatcích z roku 1929
nutil wehrmacht zvláště sovětské a italské válečné zajatce k práci ve zbrojním
4
průmyslu. Celkový počet válečných zajatců nuceně nasazených ve zbrojařství a v
zemědělství obnášel 4,6 milionu mužů. Většina zajatců pocházela ze Sovětského
svazu (téměř 2 miliony), Francie (téměř 1,3 milionu) a Itálie (bezmála 500 tisíc).
Vězni v koncentračních táborech
Od roku 1943 byli téměř všichni vězni z koncentračních táborů nasazováni na
nucené práce ve zbrojním průmyslu. Celkové množství těchto vězňů,
pocházejících z mnoha evropských zemí, činilo asi 1 milion mužů a žen. Většina
z nich pocházela ze Sovětského svazu a Polska.
„Pracovní Židé“ („Arbeitsjuden“)
Od roku 1938 bylo v oblastech okupovaných nacisty židovské obyvatelstvo
využíváno k nucené práci. Tito lidé byli ubytováni v táborech pro nuceně nasazené
a v ghettech. Téměř všichni byli později zavražděni ve vyhlazovacích táborech. Od
podzimu 1944 museli vykonávat nucené práce i nežidovští rodinní příslušníci (tzv.
„poloviční Židé a osoby spřízněné se Židy“). Celkový počet Židů a Židovek, kteří
museli vykonávat nucené práce na území Říše mimo koncentrační tábory, činil asi
110 000 osob. Mimo říšské hranice byly jejich počty podstatně vyšší.
Romové
Od konce třicátých let 20. století byli Romové v Německé říši zbavováni svobody
pohybu a nasazováni na nucené práce. Po začátku války museli Romové
vykonávat nucené práce především v okupovaných oblastech na Východě. Mnoho
z nich nepřežilo.
Trestanci
Na nucené práce byli nasazováni také vězni a obyvatelé trestných táborů
(především na stavební a meliorační práce). Šlo převážně o Němce. Jejich
celkový počet byl asi 200 000 osob.
5
Utrpení v číslech
Nucenou práci muselo za druhé světové války ve „Velkoněmecké říši” (tedy v
Německu, Rakousku a na anektovaných územích sousedních států, především v
Polsku a českých zemích) vykonávat celkem přes 13 milionů lidí. Do tohoto počtu
nejsou započítány miliony lidí, kteří museli nuceně pracovat v oblastech
obsazených nebo kontrolovaných nacisty mimo hranice Říše. Rozdíl mezi
celkovým množstvím nuceně nasazených a výše uvedenými počty lidí v
jednotlivých skupinách je dán tím, že jsou některé případy započítány dvakrát:
Váleční zajatci mohli být propuštěni do stavu civilních dělníků a ti byli zase
mnohdy gestapem posíláni do koncentračních táborů.
Počet lidí, kteří byli nuceně nasazeni na nacisty obsazených či kontrolovaných
územích mimo hranice Říše, můžeme vzhledem k nedostatku dochovaných
pramenů jen odhadovat. Je třeba vycházet z toho, že šlo minimálně o 7 milionů
lidí. Tím se dostáváme k počtu přes 20 milionů mužů, žen a dětí, kteří jak v Říši
samotné, tak mimo její hranice vykonávali nucené práce pro nacistické Německo.
Počet lidí, kteří nucenou práci nepřežili, lze odhadnout pouze na území Říše. Tam
mezi lety 1933 a 1945 zemřelo asi 2,7 milionu nuceně nasazených následkem
vyčerpávajících pracovních podmínek, hladu, vraždění, nedostatečných
hygienických podmínek, chybějící lékařské péče a špatného zacházení ze strany
německých dozorců. Nejvíce obětí bylo mezi vězni koncentračních táborů a
válečnými zajatci.
6
Katalog mezinárodní putovní výstavy „Nucená práce. Němci, nuceně
nasazení a válka“
Vydali Volkhard Knigge, Rikola-Gunnar Lüttgenau a Jens-Christian Wagner
z pověření Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora
Výstava poprvé představuje ucelené dějiny nucené práce v době nacismu i její
důsledky po roce 1945. Ukazuje, že nucená práce byla masovým jevem: Za druhé
světové války muselo pro nacistické Německo nedobrovolně pracovat 20 milionů
lidí v téměř celé Evropě. Objasňuje také, jak byla nucená práce od počátku
součástí rasistického společenského řádu nacistického státu: Propagovaná
„národní pospolitost“ i nucená práce lidí z ní vyloučených šly ruku v ruce.
Katalog dokumentuje podstatné rysy výstavy a představuje mnohé doposud
neznámé historické fotografie a dokumenty. Doplňující vědecké studie od
renomovaných autorů, jako je Dieter Pohl, Dietmar Süß a Constantin Goschler,
pak nabízejí hlubší pohled na zkoumání dějin nucené práce za Třetí říše.
Pokud si přejete obdržet recenze katalogů, kontaktujte prosím
eva@[email protected]
Katalog můžete zakoupit na výstave v Královském letohrádku, v nakaldatelství
Lidové noviny nebo online na www.nln.cz
Nakladatelství Lidové noviny, s.r.o., Praha
– Rozsah: 256 Seiten
– 160 stran – prezentace výstavy
– 70 stran – doplňující vědecké studie
– 190 vyobrazení
– Formát: 20 x 27 cm, vázaný výtisk s měkkou obálkou
– Cena: 285 Kč
– ISBN: 978-80-7422-347-1
www.exhibition-forcedlabor.org
Kontakt:
Eva Lacinová; Stiftung Forum 2000
[email protected]
7
Kurátoři výstavy
Prof. dr. Volkhard Knigge
je od roku 1994 ředitelem Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora, od
roku 2002 též honorárním a od roku 2008 řádným profesorem na Historickém
institutu Univerzity Friedricha Schillera v Jeně pro obor „dějiny v médiích a
veřejnost“. Přísluší mu hlavní odborné vedení výstavního projektu „Nucená práce.
Němci, nuceně nasazení a válka“.
Volkhard Knigge, narozený v roce 1954 v Bielefeldu, studoval v letech 1975–1981
historii, germanistiku a pedagogiku v Oldenburgu. Navíc absolvoval kurzy hraní
rolí v pedagogice a psychodramatu. V roce 1986 zakončil studium – s podporou
stipendia Studienstiftung des Deutschen Volkes – disertací z oboru didaktiky
dějepisu a psychoanalýzy pod názvem „‚Triviales‘ Geschichtsverständnis und
verstehender Geschichtsunterricht“ („‚Triviální‘ chápání dějin a rozumějící výuka
dějepisu“). V této souvislosti byl v roce 1983/84 na badatelské pobytu v Paříži na
Maison des Sciences de l’Homme a účastnil se psychoanalytických seminářů
Jacquese Lacana. V letech 1984–2003 byl členem pracovní skupiny
Psychodrama-CH v Curychu. Tehdy se věnoval psychodramatické práci se
skupinami k provázání životních příběhů a historie a prováděl dohled nad
pedagogickými a psychosociálními institucemi. V letech 1986–1989 byl vědeckým
pracovníkem v Centru pro vědecké vzdělávání dospělých (Zentrum für
wissenschaftliche Weiterbildung) na Univerzitě Carla von Ossietzkého
v Oldenburgu, inicioval a až do roku 1993 spolu s prof. dr. Detlefem Hoffmannem
vedl spolkový modelový projekt „Kultur und Region“ („Kultura a region“) pro
spolkové ministerstvo vzdělání a vědy. Od roku 1990 společně s Detlefem
Hoffmannem a prof. dr. Jörnem Rüsenem realizoval pilotní projekt
„Vergegenständlichte Erinnerung – Denkmale auf den Geländen ehemaliger
Konzentrations- und Vernichtungslager in Polen, Deutschland und Frankreich“
(„Zpřítomněná paměť – pomníky na místech bývalých koncentračních a
vyhlazovacích táborů v Polsku, Německu a Francii“), podporovaný nadací VWStiftung, a přitom absolvoval studijní pobyty v Polsku, Francii, Izraeli a USA.
V roce 1992/93 byl vědeckým pracovníkem studijní skupiny „Ikonographie des
Politischen – Ästhetische Inszenierung der Demokratie“ („Ikonografie politična –
Estetické inscenování demokracie“) na institutu kulturologie Vědeckého centra
Severního Porýní-Vestfálska (Wissenschaftszentrum Nordrhein-Westfalen) a od
roku 1993 vědeckým pracovníkem katedry novověkých a moderních dějin na
Historickém institutu univerzity v Jeně (prof. dr. Lutz Niethammer). Jako ředitel
Nadace památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora v podstatné míře formoval novou
koncepci památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora, z níž vzešly zásadní impulzy
pro historickou a vzpomínkovou kulturu jakož i pro práci památníků ve Spolkové
republice Německo. Knigge je členem četných odborných grémií. Zasedá např.
v Odborné komisi pro koncepci podpory památníků SRN a je předsedou Vědecké
8
rady Imre-Kertész-Kolleg v Jeně (pod polsko-německým vedením) „Europas Osten
im 20. Jahrhundert. Historische Erfahrungen im Vergleich“ („Východ Evropy ve 20.
století. Historické zkušenosti ve srovnávací perspektivě“).
Jeho práce byla několikrát vyznamenána: 1999 „Cena Richarda Franka“ Německé
knihovny soudobých dějin, Stuttgart; 2000 Kulturní cena města Výmaru; 2001
„Collaborator’s Award“ Americké společnosti pro skupinovou psychoterapii a
psychodrama; 2005 Důstojnický kříž Řádu za zásluhy Polské republiky; 2006
„Cena Carla von Ossietzkého pro politiku a soudobé dějiny“ města Oldenburgu;
2006 Spolkový kříž za zásluhy; 2007 „Cena Heinze Galinského“ židovské obce
v Berlíně, 2011 Wartburská cena nadace Wartburg Stiftung.
Bohatá publikační činnost v oblasti historie, historické kultury, didaktiky dějepisu,
umění a památníků, např.: „Versteinertes Gedenken. Das Buchenwalder Mahnmal
von 1958“, 2 svazky (ed. spolu s Jürgenem M. Pietschem a Thomasem A.
Seidelem pro Nadaci památníků Buchenwald a Mittelbau-Dora a pro sdružení
Kuratorium Schloß Ettersburg/Weimar e.V., Spröda 1997); „Verbrechen erinnern.
Die Auseinandersetzung mit Holocaust und Völkermord“ (ed. spolu s Norbertem
Freiem, München 2002); „Józef Szajna: Kunst und Theater“ (ed. spolu s Ingrid
Scheurmann, Göttingen 2002; „ ... mitten im deutschen Volke“. Buchenwald,
Weimar und die nationalsozialistische Volksgemeinschaft“ (ed. spolu s Imanuelem
Baumannem, Göttingen 2008).
Kromě toho zajišťuje vědecké vedení četných historických a uměleckých
výstavních projektů, jako např. „Leben – Terror – Geist. 73 Künstler und
Intellektuelle aus dem KZ Buchenwald“ (speciální výstava 1999/2000); „Vom
Antlitz zur Maske. Wien – Weimar – Buchenwald 1939“ / „Gezeichneter Ort –
Goetheblicke auf Weimar und Thüringen“ (dvojvýstava 1999); „Techniker der
‚Endlösung‘. Topf und Söhne – Die Ofenbauer von Auschwitz“ (putovní výstava,
otevřena 2005); „Gulag. Spuren und Zeugnisse 1929–1956“, (vědecké vedení
spolu s dr. Irinou Ščerbakovovou (Moskva), otevřena 2012); „Konzentrationslager
Buchenwald 1937–1945“ (vědecké vedení úplné obnovy stálé expozice
v památníku Buchenwald, otevření plánováno na začátek roku 2016).
9
Dr. Jens-Christian Wagner
je od roku 2001 vědeckým pracovníkem Nadace památníků Buchenwald a
Mittelbau-Dora a vedoucím Památníku koncentračního tábora Mittelbau-Dora.
Zároveň přednáší na Univerzitě v Göttingenu. Pod hlavním vedením prof. dr.
Volkharda Kniggeho působí spolu s Rikolou-Gunnarem Lüttgenauem jako kurátor
výstavy „Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka“.
Jens-Christian Wagner, narozený roku 1966 v Göttingenu, absolvoval v letech
1987–1995 studium dějin středověku a novověku, zeměpisu a románské filologie
v Göttingenu a v Santiagu de Chile (M.A.). Od roku 1996 byl nezávislým
spolupracovníkem Památníku koncentračního tábora Mittelbau-Dora, v roce 1997
se podílel na zpracování trvalé expozice v muzeu v Peenemünde. V letech 1997–
1999 v rámci badatelského projektu podporovaného nadací VW-Stiftung dokončil
studium na katedře prof. dr. Bernda Weisbroda na univerzitě v Göttingenu prací
k dějinám koncentračního tábora Mittelbau-Dora. V roce 2000 byl hostujícím
vědeckým pracovníkem v badatelském programu „Dějiny Společnosti císaře
Viléma v období nacismu“ (Berlín).
Publikoval četné práce k nucené práci za nacismu, mezi nimi monografie
„Produktion des Todes. Das KZ Mittelbau-Dora“ (Göttingen 2001); „Zwangsarbeit
für Forschungseinrichtungen der Kaiser-Wilhelm-Gesellschaft 1939–1945. Ein
Überblick“ (spolu s Bernhardem Strebelem, Berlin 2003); „Ellrich 1944/45.
Konzentrationslager und Zwangsarbeit in einer deutschen Kleinstadt“ (Göttingen
2009); sborník „Zwangsarbeit im Nationalsozialismus und die Rolle der Justiz.
Täterschaft, Nachkriegsprozesse und die Auseinandersetzung um
Entschädigungsleistungen“ (ed. spolu s Helmutem Kramerem a Karstenem
Uhlem, Nordhausen 2007), dále „Konzentrationslager Mittelbau-Dora 1943–1945.
Begleitband zur Ständigen Ausstellung in der KZ-Gedenkstätte Mittelbau-Dora“,
(ed., Göttingen 2007), „Mittelbau-Dora, Stammlager und Außenlager“ (in: Wolfgang
Benz – Barbara Distel (edd.), Der Ort des Terrors. Geschichte der
nationalsozialistischen Konzentrationslager, sv. 7, München 2008, s. 223–342) a
„Work and extermination in the concentration camps“ (in: Jane Caplan – Nikolaus
Wachsmann (edd.), Concentration Camps in Nazi Germany. The new histories,
London 2009, s. 127–148), „Die nationalsozialistischen Konzentrationslager“ (in:
Zeitschrift für Weltgeschichte 13 (2012), seš. 1, s. 19–29), „Wiederentdeckt.
Zeugnisse aus dem Konzentrationslager Holzen. Begleitband zur
Wanderausstellung“ (ed., 2013), „Isidor Nussenbaum. ‚Er kommt nicht wieder!‘
Geschichte eines Überlebenden“ (ed. spolu s Hansem Medickem, 2013),
„Zeitzeugen ausgestellt. Die Nutzung von Interviews in Museen und KZGedenkstätten“ (in: Nicolas Apostolopoulos – Cord Pagenstecher (edd.), Erinnern
an Zwangsarbeit. Zeitzeugen-Interviews in der digitalen Welt, Berlin 2013, s. 59–
67), „Vernichtung und Arbeit. Jüdische Häftlinge im KZ Mittelbau-Dora“ (ed.,
Weimar 2014).
10
Kromě toho působil jako kurátor některých výstav, např. výstavy „KZ MittelbauDora, 1943–1945“ (stálá expozice v Památníku koncentračního tábora MittelbauDora, otevřeno 2006); „‚Zwangsarbeit für den Endsieg‘. Das KZ Mittelbau-Dora“
(putovní výstava od roku 2009); „Fresken aus Ellrich“ (zvláštní výstava 2010), „Von
Auschwitz in den Harz“ (putovní výstava od roku 2012) a také „Wiederentdeckt.
Zeugnisse aus dem KZ Holzen“ o odbojové síti francouzských, polských a českých
vězňů v jednom pobočném táboře koncentračního tábora Buchenwald (putovní
výstava od roku 2013).
Je členem různých odborných grémií, např. Mezinárodního výboru nadace
Osvětim-Březinka.
11
Rikola-Gunnar Lüttgenau
je od roku 1999 zástupcem ředitele Nadace památníků Buchenwald a MittelbauDora. Od roku 1993 působil v Památníku Buchenwald, zpočátku jako vědecký
pracovník, v letech 1995–1999 byl zástupcem ředitele. Pod hlavním vedením prof.
dr. Volkharda Kniggeho je spolu s dr. Jensem-Christianem Wagnerem kurátorem
výstavy „Nucená práce. Němci, nuceně nasazení a válka“.
Rikola-Gunnar Lüttgenau, narozený roku 1966, studoval v letech 1986–1992
historické a mediální vědy se zaměřením na didaktiku dějepisu v Bochumi,
Hamburku a Düsseldorfu (M.A.). V roce 1992 nastoupil do Památníku Buchenwald
k provádění rešerší, od počátku byl u vytváření nové koncepce památníku a
podílel se na něm. Působil jako kurátor četných výstav Památníku, resp. Nadace
Buchenwald, např. tří stálých expozicí „Konzentrationslager Buchenwald 1937–
1945“ (spoluautor konceptu, otevřeno 1995), „Sowjetisches Speziallager Nr. 2“
(otevřeno 1997) a „Geschichte der Gedenkstätte Buchenwald“ (otevřeno 1999), a
také putovních výstav „Vergessene Frauen von Buchenwald. Die Ausbeutung
weiblicher Häftlinge in der Rüstungsindustrie (od roku 2001), „Techniker der
‚Endlösung‘. Topf & Söhne – Die Ofenbauer von Auschwitz“ (od roku 2005),
„Schwarz auf Weiß. Fotografien aus dem KZ Buchenwald“ (od roku 2007, virtuální
výstava od roku 2008), „Gulag. Spuren und Zeugnisse 1929–1956“, (kurátor spolu
s Nikitou Ochotinem (Moskva) a dr. Bodo Ritscherem) a „Konzentrationslager
Buchenwald 1937–1945“ (kurátor spolu s dr. Harrym Steinem při úplné obnově
trvalé expozice v památníku Buchenwald, otevření plánováno na začátek roku
2016).
Kromě toho působí také jako (ko)editor pedagogických materiálů a vědeckých
publikací, např. „Sowjetisches Speziallager Nr. 2 1945–1950. Katalog zur
ständigen historischen Ausstellung“ (ed. spolu s Bodo Ritscherem, Göttingen
1998); „Techniker der Endlösung. Topf & Söhne – Die Ofenbauer von Auschwitz“
(ed. spolu s Volkhardem Kniggem a Annegret Schüle, Weimar 2005); „Weimar im
Nationalsozialismus. Ein Stadtplan (ed., Weimar 2007); „Arbeitsmaterialien zur
Geschichte des KZ Buchenwald“ (ed., Weimar 2008).
12
K použití doprovodných didaktických materiálů
Tato výstava představuje jako první svého druhu ucelené dějiny nucené práce
v době nacismu a její následky až do současnosti. Se zvláštní pozorností si
výstava všímá dějin vztahů mezi Němci a nuceně nasazenými. Těmi, kdo páchali
zločiny, nebyla jen nějaká užší skupina nacistických funkcionářů. Každý Němec se
musel rozhodnout, jak se bude k nuceně nasazeným chovat: lidsky, lhostejně,
nebo s rasisticky odůvodněnou chladností a nesmlouvavostí příslušníka domnělé
„panské rasy“. Existoval tu prostor pro svobodné jednání a to, jak byl využit,
vypovídá nejen o konkrétním jednotlivci, ale také o síle a atraktivitě nacionálně
socialistických ideologických schémat a nacistické praxe. Z tohoto hlediska
výstava překračuje rámec dějin nucené práce v užším slova smyslu a ukazuje, jak
fungovala společnost extrémně prodchnutá rasismem - společnost, která byla
založena na vyloučení, pronásledování a vykořisťování „cizích“ a údajně
méněcenných osob.
K výstavě je připraven doprovodný didaktický program. Těžištěm pracovních
materiálů je pohled na prostor pro svobodné jednání lidí, kteří se setkali ve velmi
odlišných dějinných situacích.
Fotografie a dokumenty na dvanácti pracovních listech představují různé formy a
místa nucené práce ve Třetí říši a na okupovaných územích. Jsou zaměřeny na
životopisná data a na pochopení jednání dotyčných lidí. Z vybraných životopisů
obětí je patrná nejen široký okruh perzekvovaných (od Židů a Romů přes vězně v
koncentračních táborech a válečné zajatce po nuceně nasazené civilisty z mnoha
částí Evropy), ale i dlouhá doba, kdy bylo obětem po roce 1945 odpíráno uznání a
odškodnění jako obětem nacistického režimu.
V nabízeném skupinovém programu účastníci nejprve používají fotografie a
dokumenty k vytvoření vlastních otázek, o kterých se pak na výstavě s pomocí
pracovních listů diskutuje v malých skupinách. Takto získané informace a dojmy si
účastníci na závěr vzájemně sdělí a diskutují o tom, jaké obsahy si s
problematikou nucených prací a vyloučení dnes spojují. Pracovní listy si účastníci
ponechávají a mohou je následně použít při další reflexi tohoto tématu.
www.exhibition-forcedlabor.org
Kontakt:
Eva Lacinova
Forum 2000
[email protected]
13
Informace k motivu na plakátu:
Jako motiv na plakát výstavy byla zvolena fotografie, na níž německý příslušník SS
uděluje v kamenolomu pracovní pokyny českému nuceně nasazenému dělníkovi
z pracovně-výchovného tábora.
Fotografie byla pořízena pravděpodobně příslušníkem SS nebo policie. Vznikla v roce
1943 v pracovně-výchovném táboře Hradišťko, ležícím západně od Benešova u Prahy.
Tábor pod dozorem SS existoval od září 1942 do listopadu 1943. V průměru asi 800
obyvatel zde vykonávalo těžké pozemní práce a práce v kamenolomu. V listopadu 1943
byli internovaní přemístěni do jiného pracovně-výchovného tábora; baráky v Hradišťku
pak sloužily až do dubna 1945 jako pobočný tábor koncentračního tábora Flossenbürg.
Od roku 1942 začaly vznikat pracovně-výchovné tábory na území protektorátu, na mnoha
místech Německé říše existovaly už v roce 1940. Byli v nich uvězněni převážně příslušníci
neněmeckých národností. Tábory byly provozovány místními orgány gestapa nebo – jako
v Hradišťku – jednotkami SS. Ubytovací zařízení a dozorce pro pracovně-výchovné tábory
často poskytovaly soukromé firmy. Ty si od několikatýdenního pobytu lidí v takovém
táboře slibovaly zvýšení pracovní disciplíny a výkonnosti zaměstnanců. V pracovněvýchovných táborech nacházejících se na území protektorátu bylo uvězněno také mnoho
Čechů, kteří se nedovoleně vrátili z nuceného nasazení v Německé říši domů. V důsledku
šikany a tvrdých životních podmínek v táborech mnoho lidí zemřelo.
(Národní archiv České republiky, Praha)
14
Vyobrazení k výstavě pro média a práci s veřejností
Upozornění pro uživatele:
Všechny fotografie smějí být použity pouze v souvislosti
se zpravodajstvím o výstavě a jen s úplným uvedením
zdroje. Kopie článků prosím posílejte na adresu: Philipp
Neumann, Gedenkstätte Buchenwald, 99427 WeimarBuchenwald, email: [email protected].
Poznámka:
Fotografie jsou přiřazeny k těm úsekům výstavy, v nichž
jsou prezentovány.
Fotografie ke stažení najdete na
www.exhibition-forcedlabor.org.
1. Adaptace. Násilí a vyloučení před válkou
Chemnitz, březen 1933
Bernhard Kuhnt spolu s dalšími vězněnými sociálními demokraty
a komunisty museli před zvědavci čistit ploty. Bernhard Kuhnt
zůstal ve vězení do července 1934. Později žil pod dozorem v
Berlíně.
Zdroj: Stadtarchiv Chemnitz
2. Radikalizace. Nucená práce v okupované Evropě
15
Kancelář německého úřadu práce v Polsku
Uniforma propůjčuje německým zaměstnancům úřadů práce
vojenské vzezření. Polsko, říjen 1940.
Zdroj: Narodowe Archiwum Cyfrowe, Warszawa
Německý úřad práce v Lodži
Úřady práce patřily k prvním německým úřadům zřízeným na
okupovaných územích. Jejich nejdůležitějším úkolem byla
okamžitá evidence pracovních sil.
Lodž (1940–1945 Litzmannstadt), 1939.
Zdroj: Bayerische Staatsbibliothek München
Továrna Daimler v Minsku
Nad nuceně nasazenými na pozemku továrny Daimler v Minsku
dozírá člen německé Organizace Todt, září 1942.
Zdroj: Mercedes-Benz Classic, Archive, Stuttgart
Továrna Daimler v Minsku
Nuceně nasazené dělnice na pozemku továrny Daimler v Minsku,
září 1942.
Zdroj: Mercedes-Benz Classic, Archive, Stuttgart
Šikana v lágru
Podle Katzmannovy zprávy zachycuje snímek prohlídku nových
nuceně nasazených. V lágrech při stavbě koridoru IV patřily
šikana a týrání ke každodennímu životu. Halič, kolem roku 1942.
Zdroj: Instytut Pamięci Narodowej, Warszawa
16
Stavební práce v prostoru továrny IG Farben v Osvětimi
Vězni koncentračního tábora a civilní dělnice na stavbě silnice.
Podle Dürrfeldovy výpovědi šlo o „ostarbeiterinnen” – dělnice z
Východu. V monowické továrně IG Farben bylo nuceně nasazeno
několik stovek žen z Ukrajiny a Ruska. Prostory továrny IG Farben
v Osvětimi, kolem roku 1943.
Zdroj: Bundesarchiv, Koblenz
Nuceně nasazení při stavbě Atlantického valu
Aby dodrželi termíny velkostaveb, honili němečtí předáci z
Organizace Todt zahraniční síly do práce bez ohledu na jejich
zdraví, 1943.
Fotografie: Schmähmann; zdroj: Süddeutsche Zeitung Photo
Krabice s dokumenty z varšavského ghetta
Při povstání ve varšavském ghettu roku 1943 zakopali pracovníci
ilegálního archivu tuto plechovou krabici se svědectvími, v nichž
obyvatelé ghetta popisují život za německé okupace. Zprávy
shromáždil jeden z obyvatel ghetta a historik Emanuel
Ringelblum.
Zapůjčil śydowski Instytut Historyczny im. Emanuela Ringelbluma,
Warszawa, fotografie: Katharina Brand; zdroj: Stiftung
Gedenkstätten Buchenwald und Mittelbau-Dora
Truhlářská dílna v Lodžském ghettu
Mendel Grosman a Henryk Ross fotografovali dílny ghetta na jaře
roku 1942. Snímky měly doložit efektivnost výroby v ghettu
Liztmannstadt. Na některých z nich lze ale jasně rozeznat špatný
zdravotní stav obyvatel ghetta. Lodž (1940–1945 Litzmannstadt),
1942.
Fotografie: Mendel Grosman / Henryk Ross; zdroj: Archiwum
Państwowe, Łódź
17
Album textilního oddělení v ghettu Litzmannstadt
(reprodukce)
Jsou zde uvedeny výrobky, které byly mezi lety 1940 a 1942
zhotoveny pro wehrmacht, mezi nimi uniformy pro výcvik, saka
uniforem, svrchní kabáty a letecké čepice.
Fotografie: Daniel Porsdorf; zdroj: Archiwum Państwowe w Łodzi
Transport do Německa
Ženy a dívky odvážené na nucenou práci do Německé říše
nastupují pod dozorem do vagonu. Snímky pořídil fotograf
propagandistické jednotky wehrmachtu. Ukrajina, jaro 1943.
Fotografie: Thiemann; zdroj: Bundesarchiv, Koblenz
18
3. Masový jev. Nucená práce v Německé říši
Pracovní knížky nuceně nasazených (exponát)
Pracovní knížky vydávaly úřady práce. Vedle osobních údajů
obsahovaly údaje o pracovišti. Byly byrokratickým nástrojem řízení
pracovních sil.
Fotografie: Peter Hansen; zdroj: Stiftung Gedenkstätten
Buchenwald und Mittelbau-Dora
Berlín-Wilhelmshagen: Příjezd do průchozího tábora
Nuceně nasazené ze Sovětského svazu při příjezdu do průchozího
tábora Berlín-Wilhelmshagen, prosinec 1942.
Fotografie: G. Gronefeld; zdroj: Deutsches Historisches Museum,
Berlin
Berlín-Wilhelmshagen: Registrace v průchozím táboře
Zaměstnankyně úřadu práce nuceně nasazené zaevidovaly a
vystavily jim pracovní doklady, prosinec 1942.
Fotografie: G. Gronefeld; zdroj: Deutsches Historisches Museum,
Berlin
Zahraniční pracovní síly v BMW v Allachu
Všichni cizinci pracující na výrobě leteckých motorů byli označeni:
Sovětští váleční zajatci měli na kazajkách zkratku „SU”. Vězni
koncentračních táborů se dali poznat podle pruhovaného oděvu.
Snímky jsou patrně propagační. Mnichov-Allach, kolem roku 1943.
Zdroj: BMW Group Archiv, München
Francouzští váleční zajatci v Ingolstadtu
„Bez lásky“ a „Vila Slzička”. Těmito nápisy na dřevěných tabulkách
vyjádřili 1. prosince 1940 francouzští váleční zajatci v Ingolstadtu
své pocity.
Zdroj: Soukromý majetek Clemense Nißla, Obereichstätt
19
Čeští nuceně nasazení v Essenu
„Essen, prdel Evropy”, napsali pro tuto upomínkovou fotografii
křídou na tabuli nuceně nasazení Češi v červenci roku 1943. Museli
pracovat v Kruppově koncernu v Essenu.
Zdroj: Soukromý archiv Milana Dokoupila, Opava
Boj se štěnicemi v lágru Neusalz
„Lágr Neusalz – neúspěšná likvidace štěnic“, okomentovali fotografii
stručně čeští nuceně nasazení. Pracovali ve slezském Neusalzu,
dnešní Nowé Sóli. Ve městě původně fungoval i pracovní tábor pro
Židy, později i pobočný tábor koncentračního tábora Groß Rosen a
celkem tři tábory nucených prací.
Zdroj: Národní archiv České republiky, Praha
Ukrajinci v mnichovském Německém muzeu
Ukrajinští muži, ženy a děti byli společně ubytováni v knihovním
sále. V těchto strohých prostorách trávili veškerý volný čas.
Ubytovna v mnichovském Německém muzeu (Deutsches Museum),
1944.
Zdroj: Deutsches Museum München
Nábor na práci v dolech
V létě 1942 byli v táboře pro válečné zajatce v Zeithainu sovětští
váleční zajatci pod dozorem vybíráni na nucené práce v belgických
dolech.
Zdroj: Gedenkstätte Ehrenhain Zeithain
Nábor na práci v dolech
V létě 1942 byli v táboře pro válečné zajatce v Zeithainu sovětští
váleční zajatci pod dozorem vybíráni na nucené práce v belgických
dolech.
Zdroj: Gedenkstätte Ehrenhain Zeithain
20
Nepřetržitý dozor
Francouzští váleční zajatci Nobile Citerneschi a François Santini
pracovali na statku Marie Rennerové. Hlídali je dva němečtí vojáci.
Protože vojáky potřebovala armáda na frontě, dozor později
převzali hospodáři, 1941.
Fotografie: Franz Gabriel; zdroj: Wiener Stadt- und Landesarchiv
Ukrajinská rodina
Celá ukrajinská rodina byla v květnu 1943 deportována na nucené
práce do dolnosaského Volzumu.
Zdroj: Braunschweigischer Geschichtsverein e. V. /
Niedersächsisches Landesarchiv – Staatsarchiv Wolfenbüttel
Władisław Kołopoleski
„Kromě těžké práce, která byla nad moje síly, mě při sebemenší
příležitosti tloukli, občas i zbili do bezvědomí. Tak jsem například
utrpěl těžké zranění hlavy, když mě zbil příslušník SA Max Ewert.
Nejen že jsem ztratil vědomí, ale musel jsem podstoupit operaci
hlavy“, napsal Polák Władysław Kołopoleski, narozený roku 1932 v
Lodži. Od dubna 1940 byl nuceně nasazen u starosty Maxe Ewerta
v Gervinu, dnešním Górawinu, v Pomořansku.
Zdroj: Fundacja „Polsko-Niemieckie Pojednanie”, Warszawa
Na fotografii je zachycen životní prostor dvou českých nuceně
nasazených dělníků v ubytovacím táboře „Murfeld“ firmy Steyr
Daimler Puch v Libenau u Štýrského Hradce v roce 1943: patrová
postel, společná stolička a skříň. Na horní palandě stojí „nerušit“ a
„nebezpečí“, na spodní „ponorka OL.1“.
Česko-německý fond budoucnosti, Praha
21
„Otroci XX. století“
Dělníci ze západní Evropy a z protektorátu Čechy a Morava směli
vlastnit fotoaparát. Češi pracující u berlínské firmy Ambi Budd a
ubytovaní v lágru v Johannisthalu dávají najevo, že snímek nevznikl
na běžné oslavě. Na tašku si napsali: „Otroci XX. století“.
Zdroj: Berliner Geschichtswerkstatt e.V.
Poprava polského nuceně nasazeného dělníka Juliana Majky
(1)
Julian Majka popraven byl 18. dubna 1941 v bavorském
Michelsneukirchenu kvůli milostnému vztahu s německou ženou.
Popravě byli přítomni vedoucí úředník bezpečnostní policie,
zástupce landrátu, lékař SS a popravčí Johann Reichhart. Řídil ji
pracovník gestapa. Michelsneukirchen (Bavorsko), 18. dubna 1941.
Zdroj: Sbírka Verona Schmidta, Fresno
Poprava polského nuceně nasazeného dělníka Juliana Majky
(2)
Popravčímu Johannu Reichhartovi museli při práci pomáhat vězni
koncentračního tábora Flossenbürg. Popravu patrně vyfotografoval
příslušník SS, který vedl popravčí četu. Snímky našel po
osvobození Flossenbürgu americký voják. Michelsneukirchen, 18.
dubna 1941.
Zdroj: Sbírka Verona Schmidta, Fresno
Poprava polského nuceně nasazeného dělníka Juliana Majky
(3)
Polští muži a ženy pracující v okolí dostali rozkaz, aby se po
vykonané popravě Juliana Majky dostavili na popraviště. Přitom byli
pracovníkem gestapa upozorněni, aby neporušovali německé
předpisy. Michelsneukirchen, 18. dubna 1941.
Zdroj: Sbírka Vernona Schmidta, Fresno
Kresba týdne
Jedno z pravidel zakazovalo „společné stolování” Němců a nuceně
nasazených. Na statcích měli nuceně nasazení a Němci jíst
odděleně. „Kresba týdne“, Amstettner Anzeiger, 18. dubna 1943.
Zdroj: Bibliothek der Universität Wien
22
Národnostní složení zahraničních pracovních sil
Nuceně nasazení v Německé říši podle počtu a národnosti (údaje v
tisících), stav k 25. září 1941. Do roku 1944 prudce narůstal počet
nuceně nasazených především ze Sovětského svazu.
Zdroj: Časopis „Der Arbeitseinsatz im Deutschen Reich“, 20.
listopadu 1941
„Evropa pracuje v Německu“
Titulní obrázek nacistické propagační brožury k nasazení
zahraničních dělníků v Německu, 1943.
Fotografie: Peter Hansen; zdroj: Stiftung Gedenkstätten
Buchenwald und Mittelbau-Dora
4. Osvobození. Nucená práce: reflexe a důsledky
České země, duben 1945
Čeští nuceně nasazení vracející se z Mnichova.
Zdroj: Česko-německý fond budoucnosti, Praha
Osvobození nuceně nasazení Poláci vítají americké vojáky
Jihoněmecký Ulm byl osvobozen 24. dubna 1945. Ve městě se
tou dobou pohybovalo několik tisíc nuceně nasazených. Ulm
1945.
Zdroj: National Archives, Washington
23