Aby se dítky, jak pacholátka, tak i děvečky, hned v

Transkript

Školní víqět - speciál 2010
Přátelé, kamarádi,
s tímto oslovením se na vás, naše čtenáře, obracíme již deset let, což se jeví jako velký důvod
k oslavě. Za těch deset let se náš – váš školní časopis měnil a vyvíjel a jen jedno zůstalo
neměnné, a to název Školní víqět. Název bychom rádi zachovali i nadále, ale podoba
nezůstane stejná. A to již od tohoto čísla.
Jedná se totiž o číslo slavnostní, výjimečné, speciální, nejenom z důvodu desátého výročí
časopisu, ale také proto, že naše školní budova v těchto dnech oslaví 30 let od svého
otevření, což si připomeneme Dnem otevřených dveří v úterý 28. září 2010. V tento den
bude všem návštěvníkům školy předvedena v plné kráse nová podoba školy i školního
sportovního areálu. Redaktoři školního časopisu se k těmto oslavám připojují tímto
speciálním číslem, které nemá svou tradiční podobu, své tradiční rubriky, ale má pro změnu
novou titulní stranu, a doufejme, že spoustu zajímavého čtení uvnitř.
Poděkování za vznik tohoto „speciálu“ patří všem redaktorům časopisu, ale také panu
učiteli Šosovi za pomoc s technickou stránkou vydání tohoto čísla, paní učitelce Vykydalové
za poskytnutí příspěvku o historii školy, paní učitelce Kotoulkové, paní učitelce Sičové za
rady k výtvarné podobě čísla, panu Švancarovi za pořízení fotografií a všem vyučujícím
a hlavně žákům, kteří jakýmkoli způsobem pomohli při tvorbě speciálu.
Příjemné počteníčko (a napište nám!!!)
Váš [email protected]
OBSAH
Úvoďák, obsah
1
Pohádka
2
Historie
3 - 11
Rozhovory
12 - 16
Škola v číslech
17 - 18
Jména
19 - 20
Anketa
20 - 22
Zlepšováky
23 - 24
Jak šel rok
25 - 34
Monology
35 - 43
Dopisy
44
Ve škole straší
45 - 52
Proslovy
53 - 57
Vtipy
58
Perličky
59 - 60
1
Založení Základní školy Komenského
$QHWD+DODVRY£
.G\VLG£YQRWDNŀHSUDG£YQRQHH[LVWRYDO\ģNRO\MDNRGQHV$YģDNQÝNGR
QHFKDOSRVWDYLWKUDG
7HQKUDGVW£OQDXOLFL.RPHQVN«KRWDNPXYģLFKQLOLGLě¯NDOL.RPHQVN¿KUDG1D
WRPKUDGÝVWUDģLOR6WUDģLODWDPÎHģWLQD0DWLND9ODVWLYÝGDD3ě¯URGRSLV
$QHMVWUDģQÝMģ¯E\OD&KHPLH
9ģLFKQLOLGLVHWRPXWRKUDGXY\K¿EDOLYHON¿PREORXNHP3ÝWGÝW¯VH]WUDWLOR%\OD
WR$QLÏND9DOHQW¿QD5RPDQ3HWUD.XED=ěHMPÝ]DEORXGLO\SURWRŀHQHXPÝO\ě¯FW
NGHMHVHYHUMLKY¿FKRGQHER]£SDG7DN\QHXPÝO\Q£VRELONXQHERY]RU\WDNŀHE\
Y£PNOLGQÝěHNO\ŀHVHYHVORYÝERXOLS¯ģHWYUG«\
.G\E\QÝMDN£ģNRODE\ODWDNE\XUÏLWÝGRVWDO\]DSÝW7DN«QHYÝGÝO\ŀHQD
.RPHQVN«PKUDGÝVWUDģ¯ÎHģWLQDKU£ODNDUW\V0DWLNRXDV3ě¯URGRSLVHP9ODVWLYÝGX
NDUW\QHEDYLO\
.G\ŀGÝWLQDģO\KUDGE£O\VHM¯WGRYQLWě/RVRYDO\NGRWDPSıMGH0XVHODWDPM¯W
$QLÏNDV9DOHQW¿QRX.G\ŀXYLGÝO\VWUDģLGODMDNKUDM¯NDUW\Y]DO\QRK\QDUDPHQD
DXW¯NDO\]DNOXN\
6WUDģLGODG¯YN\XVO\ģHODDOHWÝODVHSRG¯YDWFRVHGÝMH$VGÝWPLVHU\FKOH
VNDPDU£GLOD.G\ŀGÝWHPY\SU£YÝODR&KHPLLWDNVHGRPOXYLO\ŀHMLY\ŀHQRX
-HMLFKSO£QVHY\GDěLO&KHPLLY£ŀQÝY\KQDO\$NG\ŀWDPXYLGÝO\YÝFLFRWDP
OLGLY\KD]RYDOLDFRVHYģHFKQRGÝWLRGVWUDģLGHOGR]YÝGÝO\UR]KRGO\VH]DORŀLWSUYQ¯
ģNROX
=DORŀLWģNROXQHE\ORMHQWDN0XVHO\YģHFKQRSěHVWDYÝWSěHVNO£GDWDXP¿W
3RYHGORVHWR=DORŀLO\SUYQ¯ģNROXQDVYÝWÝ$SRMPHQRYDO\ML
=Ģ.20(16.+2
2
Historie letovického školství
Již roku 1561 nařídil majitel letovického panství pan Dětřich z Hardeka
„Aby se dítky, jak pacholátka, tak i děvečky, hned v mladosti do školy dávaly,
aby se učily zbožnosti, katechismu a začátkům křesťanského učení…“
Umístění jednotlivých tříd
Třídy letovické obecné školy byly roztroušeny po celém městě. Dvě třídy se nacházely
ve staré škole pod kostelem (dům č. 96). Vyučovalo se i na radnici.
Pohled na starou školu
Bývalá radnice
Počet žáků převyšoval kapacitní možnosti
dosavadních tříd, proto se vyučovalo též
v prvním patře domu č. 162 (dnes pobočka
České spořitelny), který patřil Václavu
Kozlovi.
Kozlův dům
Budova obecné školy
29. března 1886 byl položen základní kámen obecné školy (dnes budova ZUŠ).
10. října 1886 stavba skončila a 31. října 1886 byla budova předána veřejnosti.
3
Letovičtí občané usilovali též o to,
aby se jejich dětem dostávalo i
vyššího vzdělání, a tak po několika
žádostech bylo povoleno tehdejší
zemskou školní radou zřízení
měšťanské školy, která byla
postavena roku 1906.
Budova měšťanky
Budova ZŠ Komenského
Jak to vlastně začalo
(ze vzpomínek prvního ředitele nové školní budovy pana Vladimíra Šustra)
Na novou školní budovu čekaly dvě generace letovických dětí. O stavbě nové školy se
v Letovicích dlouho mluvilo, ale ten pravý kolotoč nastal jednoho pošmourného dne, kdy za
tehdejším ředitelem ještě školní budovy na ulici Tyršova přišel vedoucí technického úseku
odboru školství ONV pan Sedlák.
Na stole se objevily dvě obsáhlé slohy plánů nové školy s požadavkem prostudovat a připravit
k připomínkovému řízení do 14 dnů. K plánům ředitel Šustr přizval vedoucího Okresního
stavebního podniku se sídlem v Letovicích pana Smetanu a stavitele pana Řezníčka.
Z obavy, aby se stavba nepřesunula do další pětiletky, a tak se nezpozdila o dalších pět let,
ředitel školy přijal projekt bez připomínek.
V zimě 1975 - 76 byly zahájeny pozemní práce a 25. září 1976 byl slavnostně položen
základní kámen, který je dnes umístěn ve vstupním vestibulu školy.
Pokládání základního kamene
4
Nastal stavební kolotoč
Kontrolní dny, chyběli pracovníci, chyběla auta na dopravu materiálu, bylo nutné zajistit
nábytek a provizorně ho někde uskladnit. Nakonec posloužila zámecká jízdárna, Jeřábkův
mlýn, škola v Meziříčku a Kochově. Dohled nad stavebními pracemi a dalšími pracemi se
stavbou spojenými vykonával pan Jiří Hejl.
A budova rostla
Stavělo se z panelů, každým týdnem vyrůstala nová podlaží v jednotlivých pavilonech. Divili
se učitelé a divili se hlavně občané města. Na stavbě pomáhali i žáci, uklízeli, čistili radiátory,
stěhovali lešení. Počet odpracovaných brigádnických hodin šel do tisíců (rodiče asi 3 200,
žáci 12 000).
3. srpna 1979 oznámil lakonicky vedoucí školského odboru Josef Novák řediteli školy:
„Od 1. září 1979 bude v nové škole zahájeno vyučování."
A nastal "šturm". Veškeré úsilí bylo zaměřeno na dokončení pavilonů A, B, C3, F, K. Ostatní
muselo počkat. Práce až nad hlavu a budova byla celý rok jedno velké staveniště. Od počátku
(od 1.11. 1978) zde působil pan Mojmír Širůčka, který byl současně školníkem, topičem
i hlídačem.
Školní rok 1979 - 1980
První školní rok na této budově. Ředitel Šustr o něm napsal ve školní kronice:
"Jak se rychle narodil, tak rychle utíkal, ale dal práce!"
Menší polovina žáků pracovala na ulici Tyršova a větší polovina v rozestavěné nové škole na
Komenského ulici. Ředitelna byla dole, protože ve škole nebyl dosud telefon.
Školní rok 1979 - 80 byl zahájen na prostranství před budovou na Tyršově ulici a po
slavnostním zahájení žáci a učitelé 1.- 4. ročníku odešli do svých tříd na Tyršově ulici a žáci
5.- 9. ročníku se svými učiteli za doprovodu dechovky ZUŠ odpochodovali na novou školu.
Zahájení výuky v roce 1979 znamenalo konec směnování žáků nižšího stupně.
V okolí Letovic byly zrušeny malotřídní školy v Třebětíně, Kochově, Meziříčku, Novičí
a Stvolové. Žáci i učitelé byli převedeni na ZŠ Letovice.
Celá škola čítala 27 tříd s 871 žáky. Ředitelem školy byl Vladimír Šustr, zástupci ředitele
Stanislava Nováková a Ctibor Mrázek.
Školní rok 1980 - 1981
Ve školní kronice čteme:
„Škola slavnostně otevřena, ale stavebně nedokončena. Na počátku bylo ticho po pěšině,
pak hodně slávy, jinak všední rachota a starostí nad hlavu.“
Školní rok se začal připravovat mimořádně brzy, již 10. června 1980. Třídy 1. – 4. ročníku
a školní družina se stěhovaly do nových prostor nové školy. Objekt na ulici Tyršova se
připravoval pro zřízení nové základní školy, kde se novou paní ředitelkou stala Libuše
Kopáčková.
5
Připravovalo se slavnostní otevření nové školní budovy.
K slavnostnímu otevření nové budovy došlo 6. září 1980. Ještě před ním probíhaly
dokončovací práce v okolí školy – úpravy terénu. JZD Velké Opatovice oselo plochy trávou
a vysázelo okrasné stromy.
Na přípravě interiéru se podíleli všichni učitelé, zapojili se do příprav tříd, odborných
pracoven, prováděli výzdobu tříd a školy květinami, obrazy apod.
Připravovalo se slavnostní otevření ZŠ s kulturním programem, na němž se finančně podílely
částkou přibližně 25 000 Kč některé letovické závody, jako Tylex, Bytex, Letostroj a další.
V pátek 5. září se konal Večer hudby, na němž pronesl slavnostní projev vedoucí školského
odboru Josef Novák. V sobotu 6. září 1980 se konal slavnostní průvod, který organizoval
učitel tělesné výchovy Vlastimil Šimák. Do kroku a pro zlepšení nálady hrála dechová hudba
LŠU, kterou řídil ředitel Petr Halamka. Průvod prošel náměstím, dále pokračoval Bártovou
ulicí k nové škole. Následovala státní hymna, několik projevů a předání školní budovy
spojené s prohlídkou. Slavnostní oběd se uskutečnil v restauraci Na Koupališti a zúčastnili se
ho všichni pracovníci školy. Poté následovala prohlídka sportovní haly a vyjížďka k přehradě
na Křetínce.
6
A roky ubíhaly
Provoz školy se zaběhl. Ve škole pracovalo více než 30 pedagogických pracovníků,
letovická škola patřila k největším na okrese, vyučováno zde bylo přes 800 žáků nižšího
a vyššího stupně. Starší žáci devátého a osmého ročníku odcházeli, noví prvňáčci přicházeli.
Měnilo se i složení pedagogického sboru, změnilo se i vedení školy.
Školní rok 1983 – 84 byl posledním rokem, kdy ve funkci ředitele školy působil pan
Vladislav Šustr. Tento rok poprve nebyla na letovické škole zřízena 9. třída.
Ve školním roce 1984 – 85 do funkce ředitelky školy byla schválena Stanislava Nováková
a do funkce zástupkyně ředitelky paní Daniela Chladilová. Ve funkci zástupce ředitele na
vyšším stupni pokračoval pan Ctibor Mrázek. Toto staronové vedení školy čekalo mnoho
práce. Jako svůj hlavní úkol si stanovili upevnit vnitřní režim školy, zkvalitnit výzdobu školní
budovy a budování školního pozemku (zavést osevní plochy podle osnov). Práce nového
vedení školy byla sledována nadřízenými orgány, jedna inspekce střídala druhou, ale výsledky
mluvily ve prospěch nového vedení. Jen jedna věc se stále nedařila, a to nepodařilo se snížit
ani zastavit počet žáků navštěvujících náboženství (8,28%). Dnes se tomu jen divíme, že
vedení školy mělo za úkol regulovat počet žáků navštěvujících náboženství. Na nové škole
pracovala pionýrská organizace, vedoucí skupiny na zdejší škole byla Jaroslava Vlasatá.
V roce 1985 – 86 byla na škole zahájena výuka LŠU z důvodu adaptace budovy LŠU.
K výuce byl vyčleněn pavilon C1.
I když budova školy byla nová, postupem času bylo nutné v rámci údržby školní budovy
provést drobné opravy a vylepšení, jako nátěry oken, zábradlí, výměnu linolea v některých
třídách, obklady šaten TV a PČ a instalaci obrazu ve vestibulu školy.
Střídal se jeden školní rok za druhým a v republice se schylovalo k razantním změnám.
Listopad 1989 na letovické škole
Zdálo by se, že každý školní rok plyne stejně, ale o roce 1989 – 90 to nelze říci, protože
listopadové události vytvořily na škole naprosto novou situaci. Vzniklo pedagogické fórum
učitelů, které vypracovalo programové prohlášení, v němž požadovalo odstranění ideologie ze
školy, zrušení ZO KSČ na pracovišti, zrušení náborování žáků do prioritních povolání,
zejména do armády.
Následně probíhaly další praktické kroky. Poté, co byl nucen odstoupit vedoucí odboru
školství Blansko Josef Novák, byla vyslovena nedůvěra některým členům vedení.
Podle nařízení ministra školství o odvolávání ředitelů škol a zástupců byla ředitelka
a zástupci odvoláni a vypsán konkurz na ředitele školy. Protože se do konkurzního řízení
nikdo nepřihlásil, byla na škole provedena volba možných kandidátů. Ředitelem školy se stal
Mgr. Miloš Randula a na místo zástupců byli zvoleni Ctibor Mrázek a Olga Krátká.
Nová etapa
Bylo nutné nabrat dech a začít jinak, nesledovat počet žáků navštěvujících náboženství, počet
žáků, kteří mají zájem o hornické povolání nebo o práci v armádě. Na škole byla zrušena
organizace KSČ a pionýrská organizace.
1.1. 1995 škola získala právní subjektivitu, to znamenalo samostatnost v oblasti personální
a ekonomické, a od 1.9. 1998 přešla celá škola na vzdělávací program "Základní škola".
Velká pozornost začala být věnována žákům s vývojovými poruchami učení nebo vadou řeči.
7
Od roku 1998 škola přijala nový model práce s dyslektickými žáky, který dosud koordinuje
v rámci projektu "Speciální pedagog ve škole" paní učitelka Renata Kostlánová. Škola byla
zapojena do celostátního projektu VIP Kariéra, v jeho rámci pracoval na škole speciální
pedagog, který se zaměřoval na kompenzaci poruch učení formou skupinové práce
a individuálních činností se žáky. V období září 2005 – červen 2009 působil na škole
speciální pedagog v rámci systémového projektu VIP – Kariéra financovaného z Evropských
sociálních fondů. Hlavní činnost byla zaměřena na vyhledávání a podchycení žáků se
specifickými poruchami učení a na kompenzaci těchto problémů.
Od září 2009 je škola zapojena do projektu Efektivní podpora žáků a dětí z Letovic a okolí,
který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu. V rámci tohoto
projektu je věnována pozornost dětem s logopedickými problémy, dětem se specifickými
poruchami učení, dětem a žákům se sociokolturním znevýhodněním a podpora mimořádně
nadaných žáků. Do projektu jsou zapojeni speciální pedagog, dyslektické asistentky, logoped,
logopedické asistentky, lektoři volnočasových aktivit a lektoři pro nadané děti, kteří na škole
působí. Cílem projektu je předcházení vzniku problémů a podchycení rizikových skupin dětí
v oblasti specifických poruch učení, v logopedické oblasti a děti sociokulturně znevýhodněné
a pomocí stimulační a reedukační činnosti tyto problémy kompenzovat. Projekt je zaměřen
i na monitorování nadaných dětí a pomocí rozvojových programů tyto děti dále rozvíjet
v oblasti teoretických znalostí i praktických dovedností.
Činnost školního speciálního pedagoga, logopeda, asistentů a lektorů ve škole je samostatná
poradenská činnost, která není přímou součástí vzdělávací činnosti školy. Jedná se
o komplexní službu žákům, jejich rodičům a pedagogům.
Velká pozornost je věnována volbě povolání v hodinách rodinné výchovy, žáci
8. ročníku pravidelně navštěvují pracovní úřad a žáci 9. ročníku se zúčastňují prezentace
středních škol a odborných učilišť.
Vybavení školy výpočetní technikou
Již na konci 90. let minulého století škola usilovala o trvalé zařazení výpočetní techniky do
vyučovacího procesu, počítačová gramotnost se stala neodmyslitelnou součástí vzdělání.
Přístupem žáků k internetu se rozvíjí dovednost žáků pracovat s informacemi. Ve školním
roce 2001 - 2002 se škola zapojila do projektu Českého Telecomu a Úřadu pro veřejné
informační systémy "Internetová škola". Tohoto projektu se zúčastnily čtyři školy v České
republice a na naší škole bylo zapojeno 30 žáků a 5 učitelů. Po skončení projektu se 37
počítačů stalo součástí vybavení školy.
Druhá zrekonstruovaná pracovna výpočetní techniky byla vybavena novými počítači. Bylo
provedeno zasíťování a připojení k pevné lince Internetu, učebna výpočetní techniky byla
vybavena dataprojektorem.
Ve školním roce 2003 – 2004 byla provedena z financí získaných v dalších projektech
inovace počítačových stanic a nákup dataprojektoru, dále pak realizace volného přístupu žáků
k internetu prostřednictvím internetových buněk. I pro žáky 1. stupně byla vybavena
multimediální učebna s interaktivní tabulí (2006 – 2007).
Škola získala vlastní doménu druhého řádu, každý pedagog má e-mailovou adresu a na
webových stránkách se objevují aktualizované informace o škole.
8
Ve školním roce 2005 - 2006 došlo k přechodu na elektronickou podobu školní matriky, a tak
započala etapa využití výpočetní techniky v práci učitele. Tento krok vyžadoval jak základní
úpravy počítačové sítě, tak proškolení všech pedagogických pracovníků školy.
Škola získala pozici veřejností uznávané vzdělávací instituce, v součinnosti s Úřadem práce
v Blansku prováděla rekvalifikace pro nezaměstnané v oblasti výpočetní techniky, dále
školení pracovníků státní správy a jako jedna z mála získala certifikát MŠMT pro školení
pedagogů v oblasti výpočetní techniky.
Další aktivity
Spolupráce se školou v SRN
V roce 2002 – 2003 naše škola navázala spolupráci s partnerskou školou
v německém Kirchlintelnu (oblast Brém). Slavnostní podpis o spolupráci obou škol byl
proveden na českém velvyslanectví v Berlíně v měsíci květnu 2002. Každoročně probíhají
přátelská setkávání učitelů a žáků obou škol na území Německa nebo Česka spojená s řadou
projektů a společných činností při poznávání reálného života v SRN a v ČR. Kromě
pravidelných žákovských výměnných pobytů se realizují i další akce, např. v září 2005 se
uskutečnil pracovní pobyt našich žáků v Dolním Sasku, v květnu 2010 se obě školy setkaly
tzv. „na půl cesty“ nedaleko Drážďan.
Školní časopis
V letošním školním roce je tomu už deset let, kdy se stal tribunou žáků
nižšího i vyššího stupně. Tento dvouměsíčník řídí redakční rada složená
z žáků 2. stupně pod vedením paní učitelky Tenorové. Od školního roku
2004 – 2005 má časopis Školní víqět tištěnou i elektronickou podobu
a byl oceněn v soutěži firmy Transgas. V měsíci září vyšlo jeho speciální
číslo při příležitosti 30. výročí otevření školní budovy na Komenského
ulici.
Příprava školního vzdělávacího programu
Vyučující prováděli v 1. pololetí školního roku audity vlastní vzdělávací činnosti a na jejím
základě byly vytvořeny pracovní skupiny, které tvořily školní vzdělávací program.
Od 1.9.2005 byla zahájena výuka v 1. a 6. ročníku podle Školního vzdělávacího programu
ZŠ Letovice a jednotliví učitelé se zaměřili na specifikaci očekávaných výstupů.
Projekt Cesty mezi školami (2006 – 2007)
V rámci tohoto projektu získali pedagogové možnost vzdělávání přímo na škole i absolvování
společného kurzu zážitkové pedagogiky.
Vedení školy vyhlásilo vnitřní rozvojové granty, které byly směřovány k vytváření
činnostních forem práce se žáky.
9
Rekonstrukce školní budovy
Školní budova postupně stárla a bylo nutné přistoupit průběžně k řadě rekonstrukčních prací.
Kromě drobnějších oprav, jako například nátěry podlah v tělocvičnách a školních dílnách,
výměna dveří ve třídách, postupná výměna školního nábytku a oprava podlahových krytin,
přestavba osvětlení a podhledů v chodbě před jídelnou, rekonstrukce chlapeckých, dívčích
a učitelských toalet, zavedení šatních skříněk, proběhla ve školním roce 2000 - 2001
rekonstrukce cvičné kuchyňky, oprava terasy, zatravnění školního hřiště a oprava horního
hřiště. Realizovaly se však i náročnější rekonstrukce.
Nejdůležitější a nejnáročnější byla rekonstrukce bývalé uhelny na dvě místnosti školní
družiny s příslušenstvím a spojovací chodbou (2001 – 2002). Tím se na ZŠ Komenského
vytvořily prostory pro páté třídy a celé přízemí budovy na Tyršové ulici bylo pronajato
biskupskému gymnáziu. Tento projekt byl finančně podpořen ze strany brněnského biskupství
a Městského úřadu Letovice a byl ukončen v říjnu 2002.
Došlo k přesunutí zubní ordinace do kabinetu v přízemí pavilonu C3 a v uvolněných
prostorách bylo vybudováno informační centrum vybavené počítači a kopírkou.
V prostoru sborovny byla zařízena žákovská knihovna, která slouží jako odborná pracovna
českého jazyka.
Rekonstrukce pokračovaly výměnou osvětlení v části tříd a provedením zónové regulace
vytápění a rekonstruováno bylo i hřiště pro školní družinu mezi pavilony C1 a C2 (2007 –
2008).
Velký třesk
Ve školním roce 2008 – 2009 byla započata revitalizace budovy školy a školního sportovního
areálu. Současně s tím byla prováděna rekonstrukce učeben F a Ch (2 572 907Kč), čímž bylo
umožněno zvýšit kvalitu výuky přírodovědných předmětů.
Od dubna 2009 byla zahájena rekonstrukce školních tělocvičen a do letních prázdnin prošel
obnovou pavilon C3. Během letních prázdnin proběhla rekonstrukce pavilonu C2
a pavilonu vedení. Na přelomu roku 2009 - 2010 bylo započato s rekonstrukcí pavilonu C1,
který byl dokončen na jaře roku 2010, a práce pokračovaly na pavilonu K, tedy prostory
kotelny a školních družin. Jako poslední přišla na řadu jídelna a kuchyň.
Průběžně došlo k zateplení střechy, výměně oken, zateplení fasády, která dostala nový vzhled.
Ukončení revitalizace budovy bylo plánováno na 31.8.2010. Hlavní přidanou hodnotou je
zásadní snížení energetické náročnosti budovy.
10
Školní stravování
Vyvařovna pro žáky „Šamotka“
V roce 1933 bylo zavedeno školní stravování. Světová hospodářská krize skončila a na popud
odborného učitele Rudolfa Novotného a místního spolku Červeného kříže a za přispění obce
i okolních obcí a dobrovolníků byla zřízena kuchyň a jídelna pro stravování chudého žactva.
Tato akce začala v listopadu 1932 a v život ji uvedl odborný učitel Rudolf Novotný a jeho
choť Zdeňka.
Od 9. ledna 1933 jídelna poskytovala teplé obědy zdarma, zámožnější děti platily za oběd
příspěvek od 20 haléřů do 1 K. Kuchyně a jídelna se nacházely v letovické Šamotce (závod na
výrobu keramických kachlí).
Vzhledem ke vzrůstajícímu počtu žáků a nevyhovujícím podmínkám pro školní stravování
MNV přidělil nové místnosti v bývalé vinárně na náměstí v domě 158, kam byla přestěhována
kuchyň i jídelna. Talíře, hrnky a příbory si děti nosily z domova. Kuchařce paní Růženě
Plíškové pomáhala s přípravou obědů paní Františka Halvová. Koncem roku 1951 bylo
z dotací KNV přiděleno 50 000 Kčs na zakoupení potřebného nádobí pro kuchyň.
V roce 1953 se stravovalo 165 dětí, o kuchyni pečovaly tři kuchařky. Ale protože počet
strávníků stále vzrůstal, byla jídelna s kuchyní přestěhována 17. 11. 1954 na Karlov a v září
1959 byly pro účely stravování žáků uvolněny místnosti v Domově 1. máje na Tyršově ulici.
V té době se zde stravovalo již 300 osob.
Od 1. září 1997 se žáci Základní školy Tyršova stravují ve školní jídelně sousední
Masarykovy školy práce.
Školní jídelna a kuchyň ZŠ Komenského
Součástí školní budovy je i školní jídelna a kuchyň, jejichž
kolaudace byla dvakrát odložena a konečně 17. prosince
1979 se začalo vařit.
V průběhu let docházelo k drobným rekonstrukcím,
především k odhlučnění školní jídelny. Důkladná
rekonstrukce školní kuchyně v souladu s předpisy
Evropské unie proběhla ve školním roce 2002 – 2003
v rekordně krátkém čase během letních prázdnin. Celkový
náklad na rekonstrukci činil 4 miliony Kč. V souvislosti s rekonstrukcí byl zaveden čipový
výdej a objednávání obědů.
Kuchyně je vybavena špičkovými přístroji, které umožňují hygienicky správnou přípravu
obědů. Správně sestavený jídelníček, dobrá organizace výdeje obědů a pěkné prostředí jídelny
vedou žáky ke kultuře stravování a vytváření správných stravovacích návyků.
11
Rozhovor s panem starostou Radkem
Procházkou
1. Kdyby to šlo, vrátil byste se zpět do školní lavice?
Určitě ano. Z dnešního pohledu to bylo téměř bezstarostné období, i když v té době jsem to
zřejmě vnímal jinak.
2. Ze kterého předmětu jste měl na základní škole nejlepší známky?
Bavila mě fyzika, matematika, zeměpis a samozřejmě tělocvik a měl jsem na tyto předměty
i dobré učitele, takže s jedničkou většinou nebyl problém.
3. Jak jste se učil ve škole? Byl jste dobrý žák nebo spíš „podprůměr“?
Byl jsem jedničkář s občasnými sklony k dvojce v předmětech typu český jazyk, výtvarka,
přírodopis.
4. Chodil jste rád do školy?
Tehdy jsem z toho asi moc nadšený nebyl, ale ve škole bylo hodně kamarádů, takže
o přestávkách bývala zábava.
5. Měl jste někdy zhoršený stupeň z chování?
Neměl, ale sem tam nějaká poznámka nebo dokonce důtka třídního učitele padla. Doma
byl potom mazec.
6. Jaký byl váš třídní učitel ve škole?
Mým třídním učitelem byla dnešní paní zástupkyně Olga Krátká a byla to výborná učitelka
i třídní.
7. Jaký byl váš dětský sen o budoucím povolání?
Asi jako všichni kluci jsem chtěl jezdit s kamionem, být automechanikem. Nakonec jsem
vystudoval strojní průmyslovku a po vysoké škole se ze mne stal učitel fyziky a základů
techniky.
8. Proč jste se stal zrovna starostou, co se Vám na tomto povolání líbí?
Už od mládí mne zajímala a bavila komunální politika. Od roku 1994 jsem pracoval
v městském zastupitelstvu, takže v tom mém zvolení v roce 2006 je takové završení mého
snažení udělat něco pro město a pro všechny, kdo v něm bydlí. Na funkci starosty je
zajímavá právě možnost přímo ovlivňovat věci kolem sebe a nejen o tom, jak by se něco
mělo dělat, mluvit.
9. Jak dlouho už jste ve funkci starosty Letovic?
Ve funkci starosty jsem čtvrtý rok.
10. Co jste dělal před tím, než jste se stal starostou?
Po vysoké škole a vojenské službě jsem učil několik let na vaší základní škole, pak jsem
pracoval jako redaktor regionálního týdeníku a od roku 2000 jsem zastával funkci
tajemníka letovického městského úřadu.
12
11. Jaký je Váš denní rozvrh?
Ráno, když doma pomůžu vypravit své děti do školy, přijdu na radnici a roztáčí se kolotoč
různých jednání, příprav podkladů pro rozhodování rady a zastupitelstva města, nezbytná
je práce v terénu, aby člověk věděl, jak probíhají různé práce ve městě, a také jezdím
vyřizovat spoustu věcí mimo město, například na krajský úřad.
12. Co říkáte na přeměnu naší školy?
Jsem rád, že jsem mohl být od samého začátku u příprav této velké proměny naší letovické
školy, takže jsem ji mohl také přímo ovlivňovat. Velký dík patří za spoustu práce vašemu
panu řediteli a dalším lidem, kteří se kolem přestavby točí. Škola se mi líbí.
13. Co byste na naší škole změnil?
To, co bylo nutné na škole změnit zvenku, se za pomocí evropských dotací podařilo. Pokud
jde o nějaké změny uvnitř školy, tam je to spíš otázka na někoho jiného, do toho si
netroufám zasahovat.
Rozhovor s ředitelem ZŠ Milošem Randulou
1. Jaký byl váš oblíbený a naopak nejméně oblíbený předmět, když jste chodil na
základní školu?
Mezi moje oblíbené předměty patřila matematika, protože jsem jí rozuměl a nemusel jsem
se ji zpaměti učit, a také francouzský jazyk, neboť Francie mne vždy lákala. Neoblíbeným
předmětem pro mne byla ruština, protože jsem na začátku ve 4. třídě nezachytil její
základy a pak se s ní trápil až do maturity...
2. Jaké školy jste navštěvoval?
Od první do deváté třídy Základní školu ve Svitávce, pak Gymnázium Boskovice a po
maturitě Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně.
3. Vrátil byste se zpět do školy?
Snad každý, kdo opustil školu, řekne, že by se rád vrátil a zároveň by využil možnosti se
vzdělávat mnohem a mnohem lépe. Ani já nejsem výjimkou.
4. Měl jste někdy zhoršený stupeň z chování?
Neměl.
5. Čím jste chtěl být?
Samozřejmě, že moje představy se vyvíjely a pokud si pamatuji, tak jsem chtěl být
traktoristou, profesionálním cyklistou, konstruktérem jízdních kol i cestovatelem.
13
6. Kdybyste mohl volit, stal byste se zase učitelem, později ředitelem?
Moje stávající náplň práce se týká vzdělávání a výchovy jen zčásti. Mnoho mé práce
souvisí s ekonomikou, právem i stavebnictvím. Stavebnictví je asi to, co by mne lákalo
nejvíc.
7. Jak probíhal Váš první den na místě ředitele?
Měl jsem obavy, že nebudu mít co dělat. Jako učitel jsem vyučoval 22 hodin týdně a jako
ředitel pouhých 5. Tak naivní byly mé představy o práci ředitele školy.
8. Jak dlouho už jste ředitelem?
Od roku 1990, tedy je to již 20 let.
9. Co je nejobtížnější na vaší funkci?
Umět rozlišovat věci na podstatné a nepodstatné.
10. Vzpomínáte si na první den na této škole?
Samozřejmě, že ano. Bylo to v září 1981, já jsem přestoupil z malé venkovské školy a cítil
jsem se tu jako prvňáček. Naštěstí jsem byl umístěn do kabinetu s paní Olgou Krátkou
a panem Blahoslavem Kašparem, se kterými jsem zažil mnoho legrace.
11. Jste spokojen s rekonstrukcí školy?
V průběhu rekonstrukce se sice objevilo nepřeberné množství různých problémů, ale ty se
dosud jeví jako nepodstatné, takže spokojen jsem.
12. Líbí se vám nynější vzhled naší školy? Co byste mu vytknul?
Celkový vzhled se mi líbí. K úplné spokojenosti ještě chybí opravit všechny chodníky
kolem školy, vybudovat výtah, upravit šatny, vyměnit na chodbě podlahovou krytinu,
instalovat do všech tříd internetové připojení s dataprojektory.
Rozhovor s paní učitelkou Olgou Krátkou
1. Jak dlouho učíte?
Od ukončení studia - celých 38 let.
2. Které předměty jste za svou pedagogickou praxi vyučovala?
Na začátku své pedagogické praxe jsem kromě svých aprobačních předmětů matematika
a fyzika učila i tělesnou výchovu, výtvarnou výchovu, ruční práce, dílny, dva roky
i na 1. stupni. Po osmi letech jsem učila už jen matematiku a fyziku.
3. Vzpomínáte si na svou první třídu, kterou jste učila?
Moje první působiště bylo na ZŠ v Rájci Jestřebí, kde jsem učila matematiku a fyziku, ale
nebyla jsem třídní učitelkou. Po roce jsem byla přeložena na ZŠ do Křetína, kde jsem se stala
poprvé třídní učitelkou 6. třídy. Zde byla mezi ostatními dětmi jedna černovlasá dívenka,
14
která se za několik let stala a dodnes je mojí kolegyní. Na žáky svých tříd velmi ráda
vzpomínám, mám radost, když se jim v životě daří. Jejich úspěchy osobní i pracovní mě těší.
A to nejen žáků, které jsem měla ve třídě jako třídní učitelka, ale i těch, které jsem mohla
a snad i ovlivnila při výuce matematiky, fyziky a při jejich pobytu ve škole, popř. na akcích
mimo školu.
4. Jak dlouho učíte ve škole v Letovicích?
Kromě jednoho roku v Rájci a jednoho roku v Křetíně, vlastně stále. Nejprve na staré škole budova Tyršova, a na ulici Komenského – dodnes.
5. Jaký byl Váš první pocit, když jste na tuto školu nastupovala?
Asi jako každý elév nastupující po studiích s pocitem, jak nejen změním svět, ale především,
jak budu snadno a pozitivně ovlivňovat žáky, kteří budou dychtit po vzdělání, hlavně po
matematice a fyzice. Realita byla někdy poněkud jiná.
6. Jaká byla tato škola v minulosti?
Nebudu-li se vyjadřovat k panelové šedé budově školy – i když kvalita prostředí pozitivně
ovlivňuje, nedělá budova školu, škola jsou především žáci a učitelé. Na nich záleží, jaká bude
škola, na vztazích mezi nimi, na důvěře a spokojenosti obou skupin.
7. Jsou velké rozdíly v chování žáků dříve a dnes?
Dnešní žáci jsou mnohem více sebevědomější, mají větší rozhled díky médiím a informačním
technologiím, znají svoje práva a snaží se je, někdy dost nešťastně, uplatňovat. Bohužel,
někteří si neuvědomují, že kromě práv mají i povinnosti. Na to už nechtějí slyšet. Ale dnešní
společnost je jiná, ne vždy se setkávají s „košér“ jednáním. Děti jsou takové, jaká je
společnost, jakými jim dovolí, aby byly.
8. Řešila jste zde někdy případ, který Vás vzal za srdce?
Nebylo to jednou, ale nerada bych se o tom více rozváděla. Někdo by se v tom mohl poznat.
Někdy by bylo potřeba trestat spíš rodiče než děti, kterým by rodiče měli být příkladem.
9. Konaly se v minulosti výlety do zahraničí?
Do tzv. sametové revoluce ne, později, až se začala vyučovat angličtina jako povinný cizí
jazyk a němčina ve větší míře jako jazyk volitelný, se začalo cestovat do Rakouska –
především do Vídně, do Polska, uskutečňují se žákovské výměnné pobyty s partnerskou školou
v německém Kirchlintelnu, každý druhý rok se žáci vydávají na zájezd do Anglie.
10. Co byste přála naší škole do budoucna?
Žáky zdravě sebevědomé, zodpovědné a ponejvíce toužící po informacích. Žáky, kteří dokáží
komunikovat se spolužáky, s dospěláky na úrovni, kteří dokáží jeden druhému pomoci, využít
zkušenosti a poučit se z chyb, navzájem se podržet při problémových situacích. Žáky
usměvavé a v pohodě. Což ve značné míře závisí především na nich.
15
Rozhovory s bývalými žáky školy
1. Co se ti líbí a nelíbí na škole?
Ve škole se mi líbí zrekonstruované učebny odborných předmětů, které za mého setrvávání
ve škole nebyly zdaleka tak vybaveny ani tak pěkně zpracovány. Co se mě už ale nelíbí, je
barva fasády a okýnka u šaten.
2. Jaké předměty byly tvoje nejoblíbenější?
Především přírodopis a tělocvik. Můj zájem o přírodopis a přírodu setrval i na střední
škole a své povolání jsem si vybral podle toho.
3. Které učitele jsi měl nejraději?
Nejlepší byli pan učitel Šimák, který mě přivedl ke sportu a naučil mě různě sportovní
disciplíny, a pan učitel Chmel, který byl tvrdý, ale spravedlivý.
4. Který sport jsi reprezentoval na ZŠ?
Školu jsem reprezentoval v lehké atletice, basketbalu a volejbalu. Nejúspěšnější jsme byli
ve volejbalu, ve kterém jsme se umisťovali vždy na předních příčkách a získávali jsme
cenné trofeje.
5. Co bys popřál naší škole?
Vaší škole bych popřál, aby i nadále prosperovala jako za mých mladých let. Dále přeji
žákům hodně úspěchů do dalších studií.
1. Líbilo se ti kdysi na naší škole?
Ano. Měla jsem tam spoustu kamarádů a byla tam sranda, hlavně o přestávkách.
2. Byli učitelé přísní?
Ano i ne. Někteří byli hodní, ale ti, co byli přísní, nás alespoň něco naučili. I nyní si dost
ze ZŠ pamatuji.
3. Líbí se ti nová fasáda školy?
Ano. Je lepší než stará. A má dobrá okna v tělocvičnách, protože tam není vidět zvenčí,
když se vevnitř cvičí.
4. Chtěla by ses do téhle školy vrátit?
Ano. Ale ne jako student. Nechtělo by se mi znovu učit. Jsem ráda, že už mám učení za
sebou.
16
Škola v číslech
1.
Kolik dělníků pracovalo na rekonstrukci?
cca 65
2.
Kolik je knih ve školní knihovně?
3519 kusů, letos 1 853 výpůjček
3.
Kolik je kuchařek?
6 kuchařek a 1 vedoucí školního stravování
4.
Kolik je vařeno denně obědů?
V průměru kolem 550 obědů.
5.
Kolik dopisů přijde za rok do školy?
Asi 2 500 kusů – včetně faktur, finančních dokladů, zpráv, rozhodnutí apod.
6.
Počet žáků a zaměstnanců?
692 (356 dívek a 336 chlapců), vychovatelek 5, správních zaměstnanců 17,
učitelů 47 (1 ředitel, 2 zástupci, 1 výchovný poradce, 1 speciální pedagog)
7.
Počet soutěží za rok?
31, z toho 12 sportovních
8.
Počet žáků s vyznamenáním?
434 žáků, prospělo 253 žáků, 3 neprospěli a 2 mají odloženou klasifikaci
9.
Počet tříd?
31 (28 tříd na nové budově, 3 třídy na Tyršové)
10.
Kolik exkurzí a výletů?
výletů 30 tříd (1 třída nebyla), exkurzí celkem: 33
11.
Kolik peněz se utratilo za pomůcky a učebnice?
školní rok 2009/2010
525 774 Kč
12.
Kolik let vychází školní časopis?
letos 10-tý jubilejní ročník
13.
Kolik učitelů se vystřídalo od jejího postavení?
97
14.
Kolik žáků absolvovalo?
2 964 žáků
15.
Počet vyučovacích dní ve školním roce?
204
17
16.
Spotřeba toaletního papíru?
1190 rulí po 440 m, celkem za 50 000,- Kč
17.
Kolik je ve škole chytrých žáků?
všichni, někteří však nedokáží svůj potenciál využít
18.
Kolik máme ve škole pití za jeden den na obědě?
100 - 120 litrů
19.
Kolik kilogramů papíru bylo letos nasbíráno?
18 070 kg
20.
Kolik peněz přibližně stojí oprava a vylepšení naší školy?
asi 30 milionů
č.
položka
počet
Průměr na žáka
1.
třídy
33
2.
kabinety
20
3.
šatny
27
4.
schody
207
lavice
5.
židličky
980
umyvadla
6.
lavice
488
7.
umyvadla
42
8.
WC
52
9.
okna
930
10.
dveře
270
11.
žárovky
300
12.
zásuvky
175
13.
počítače
77
žáků
14.
nástěnky
62
zidliček
15.
rozhlasy
42
16.
míče
50
17.
talíře
403
židličky
WC
počítače
celkem
talíře
Průměr na třídu
lavic
nástěnky
žárovek
umyvadel
4158
18
Jména v číslech, aneb Petr nebo Pavel?
Další zajímavou kategorií, která se dá vyjádřit číselně, je kategorie křestních jmen
a příjmení. Každý z nás dostane brzy po svém narození jméno, které mu zpravidla vyberou
rodiče. Zvolit to pravé je vážná a zodpovědná záležitost. V naší zemi se užívají jména
nejrůznějšího původu, od jmen slovanských (Vojtěch, Vladimír, Václav, Ludmila, Přemysl,
Stanislav …), přes jména hebrejská (Jakub, Matouš, Matěj, Adam, Jan, Josef, Daniel, Michal,
Anna, Zuzana, Jitka, Eliška …), latinská (Marek, Lukáš, Pavel, Magdaléna, Klára, Viola…),
románská (Iveta, Ivona, Nikol/a, Andrea, Denis/a, Simona), germánská (Karel, Robert …) až
po jména ze zemí tzv. třetího světa (jména běžná v Asii, Africe – Aiša)
Statistika křestních jmen v naší škole
Dívčí jména
1. místo – Kristýna (22 jmen), Veronika (22 jmen)
2. místo – Kateřina (18 jmen)
3. místo – Tereza (16 jmen)
14 jmen – Petra, 11 jmen – Anna, Michaela, Barbora, 10 jmen – Lucie, 9 jmen – Nikol/a,
Zuzana, 7 jmen – Adéla, Denisa, Ivana, Simona, 6 jmen – Andrea, Aneta, Monika, Martina,
Marie, Klára, Natálie, Jana, Karolína, 5 jmen – Lenka, Markéta, Kamila, Marcela, 4 jména –
Vendula, Pavla, Romana, Pavlína, Žaneta, Iveta, Eliška, Gabriela, 3 jména – Anežka, Šárka,
Jitka, 2 jména- Magdaléna, Ludmila, Soňa, Dominika, Erika, Adriana, Jolana, Alena, Alžběta,
Sára, 1 jméno – Jaroslava, Štěpánka, Valentina, Vanessa, Lydie, Nela, Sylvie, Viola, Sabina,
Karin, Ester, Elizabeth, Zdeňka, Laura, Aiša, Renata, Božena, Věra, Leona, Ivona, Dana,
Blanka, Cindy, Julie, Klára Marie, Nicole Anna, Veronika Agnes
Chlapecká jména
1. místo – Martin (23 jmen)
2. místo – Jan (22 jmen)
3. 3. místo – Jakub (21 jmen)
20 jmen – Michal, 18 jmen – Tomáš, 17 jmen – Lukáš,15 jmen – David, 13 jmen – Petr,
12 jmen – Dominik, Jiří, 11 jmen – Vojtěch, 10 jmen – Ondřej,8 jmen – Pavel, Patrik,
Filip/Philip, 7 jmen – Adam, 5 jmen – Aleš, 4 jména – Daniel, Miroslav, Matěj, Roman, Vít,
Zdeněk, Marek, Ladislav, 3 jména – Jaroslav, Radek, Šimon, Karel, Milan, Libor, Matyáš,
Lubomír, Václav, Josef, Štěpán, 2 jména – Tadeáš, Radim, Nicolas, Miloslav, Stanislav,
Robert, Zbyněk, Vlastimil, Kryštof, Michael, Miloš, 1 jméno – Andrej, Alex, Jonáš, Tobiáš,
Erik, Kristián, Mikuláš, Vladan, Andreas, Ivan, Vítězslav, Bronislav, Přemysl, Radovan,
Rostislav, Antonín, František, Emil, Oldřich, Vítek
19
Přehled některých příjmení žáků naší školy odvozených od různých názvů
-
-
zvířat – Beránek, Havránek, Kobylka, Komárková, Hrdlička, Daněk, Ježková,
Pulcová, Pelikán, Plšek, Švábová, Straka, Vlček, Vlková, Vrána
věcí – Zoubek, Suk, Šos, Štětina, Lusková, Kudrnová, Pečinka, Chlup, Kříž, Sirka,
Hruška, Smetanová
řemesel/profesí/hodností – Provazník, Bednář, Sládková, Bubeník, Maršálek, Skoták,
Řezníková, Mistrová, Švecová, Kolář, Měšťanová, Sedlák, Král, Zemánek
sloves – Dostál, Doskočil, Dočekal, Dokoupilová, Klusák, Kouřil, Chladil, Látal,
Mazalová, Navrátil, Prudil, Prchalová, Přikryl, Pšikal, Přichystal, Pospíšil,
Stejskalová, Skoumal, Rozbořil, Roztočil, Vykydal, Zachoval, Zatloukal
přídavná jména – Suchý, Konečná, Malá, Tichý, Ženatý, Nevyhoštěný, Skoupý,
Pokorný, Horký, Veselý, Trefná, Vlasatá, Hrubý, Pevný, Horský, Chatrná
Anketa
Naši zvídaví redaktoři na konci minulého školního roku nelenili a vydali se do ulic našeho
města se zvídavými otázkami, se kterými se obraceli na kolemjdoucí. Ve většině případů se
setkali s ochotou dotazovaných, a tak vznikla tato anketa. Z důvodů úspory místa
nezveřejňujeme všechny odpovědi, ale vybrali jsme ty, které se objevovaly vícekrát.
1. Co říkáte na přeměnu naší školy?
Bylo to potřeba. /žena, 45 let/
Bude velmi hezká. /muž, 74 let/
Už to bylo opravdu nezbytné. /žena, 44 let/
Zvenku vypadá krásně, moderně, uvnitř jsem dlouho nebyla. /žena, 30 let/
Je to výborné, hlavně ta okna před vchodem. /žena, 65 let/
Líbí se mi. /žena, 40 let/
U šaten se mi nelíbí okna. /žena, 36 let/
Je to moc pěkné. /žena, 36 let/
Určitě je to rozdíl oproti minulosti. /žena, 31 let/
20
2. Kdyby to šlo, vrátili byste se zpět do školních lavic?
Raději ne. /muž 77 let/
Ano, krásné dětství. /muž 41 let/
Bez váhání ano, jsou to krásné roky, které žáci docení až po letech. /žena, 31 let/
Ano, více zábavy, méně starostí. /žena 31 let/
Ano, byl skvělý třídní kolektiv. /žena, 27 let/
No jen na některé předměty, ale bez písemek. /žena, 35 let/
Rozhodně ano. /muž, 68 let/
Určitě ne, jsem ráda bez učení. /žena, 65 let/
Pravděpodobně ano. /muž, 23 let/
Ano, ihned. /muž, 39 let/
3. Kdybyste se stal/a ředitelem/ředitelkou školy, co byste změnil/a?
Větší kázeň a přísnost na žáky. /žena, 39 let/
Větší postihy agresivních žáků. /žena, 52 let/
Vše bych nechala, jak je. /žena, 18 let/
Rozeslal bych rodičům papíry, jestli souhlasí s tím, že se mohou přiměřeně mlátit děcka, když
budou drzí. /muž, 21 let/
Zavedl bych přísnou kázeň a fyzické tresty. /muž, 56 let/
Platy učitelů. /muž, 59 let/
Délka přestávek. /muž, 42 let/
Nechtěla bych být ředitelkou. /žena, 37 let/
Méně zkoušení, projektové vyučování. |/žena, 35 let/
Více hodin tělocviku. /žena, 36 let/
Vstávat na 9.30 hod. /žena, 12 let/
Větší výběr obědů. /žena, 35 let/
21
Chtěl bych tam klimatizaci. /muž, 14 let/
Nic, od doby, co jsem chodila do školy, se změnilo toho tolik a všechno k lepšímu.
Aby si žáci více vážili svých učitelů, jistě to záleží i na rodičích! /žena, 31 let/
Zákaz kouření. /muž, 60 let/
4. Co se vám nejvíc líbí na naší škole?
Interaktivní učebny. /žena, 82 let/
Kuchyně a sportovní hřiště. /muž, 41 let/
Snaha naučit žáky co nejvíc, rozmanitost mimoškolních akcí. /žena, 31 let/
Dotykové tabule.
Oprava sportovního areálu. /muž, 38 let/
Umístění mimo rušné prostředí. /muž, 74 let|/
Snaha o to, aby tam bylo žákům hezky. /žena, 30 let/
Barevná fasáda školy. /muž, 65 let/
Učebny pro žáky – počítače, atd… /žena, 45 let/
Kvalita výuky, školní úspěchy. /muž, 23 let/
Celkový areál. /muž, 58 let/
Odborné učebny. /žena, 25 let/
Internetové stránky. /muž, 50 let/
22
10 dobrých zlepšováků pro naši školu
Mám tu v mojí zásobárně pár nápadíčků, jak zlepšit a přitom i zkrášlit naši jedinečnou, skoro
30 - letou základní školu. Čím začít? Určitě tímhle!
1. Školní zvonek
Každý určitě ví z vlastní zkušenosti, jak je zvuk školních zvonků nepříjemný! Přímo trhá uši
a je takový obyčejný…Jak to zlepšit? Co poslouchá každý teenager nejradši? No přece hudbu!
Místo otravného CRRRRRR! může znít třeba písnička od Tokio Hotel, Linkin Park nebo
Black Eyed Peas.
2. Odpočívárna
Ano, už je to tak, odpočívárna! Co takhle udělat z jedné naší tělocvičny místo pro nějaký ten
relax? No určitě! Učitelé a učitelky si rozhodně potrpí na prvotřídní masáže a báječnou saunu,
žáci si zase přijdou na bazén s tobogánem. A pro unavené jedince tu máme lehátka, kde si
v klidu odpočinou. Když to shrneme… není to úžasné?
3. Kinosál
Co teď frrrčí za filmy? Nejnovější trháky? Všechno to uvidíte na filmovém plátně, a to přímo
ve škole! Sci-fi, horory, romantické filmy, komedie, drama, hudební filmy,… To snad není
možné. Ale je! Rozmyslete si - kinosál pěkně odreaguje.
4. Obchůdečky, půjčovny oblečení
Ono je to někdy vážně těžké sehnat si něco na rychlovku. Matematika, výtvarná výchova,
když se někdo polije a potřebuje co nejrychleji převléct, to jsou nejběžnější tři případy, na co
budou potřeba obchůdečky školních potřeb a půjčovny oblečení, pouze za 1 Kč.
5. Automat na točenou zmrzku a ledovou tříšť
Je tu zase to hrozné horko... Ať už v létě nebo v jiném „pařáku“ potěší zaručeně dávka něčeho
studeného. A nejoblíbenějšími prostředky na osvěžení je zmrzlina nebo ledová tříšť. A z toho
nám leze náš automat. Kde ho nejlépe umístit? Podle mě přímo ve třídě! Tak tohle se může
kdykoli a kdekoli. Učitelé, či žáci, není problém a v hodině? Určitě ano! Ale nesmíme rušit!
6. Párty salon
Ano, je to tak! Na všechny různé párty, vždyť máme Halloween, Vánoce, Velikonoce,
čarodějky… Tolik různých témat a jak se můžeme pobavit! A to i ve škole. Tohle speciální
místečko bude i na jiné události, klidně i na proslov u konce a začátku školního roku.
23
Rozhodně lepší než být po ránu někde venku v zimě. Tam by bylo teplo a příjemně,
s několika barevným osvětlením a gigantickou disco koulí!
7. Větší výběr obědů
A dostáváme se k největšímu problému celé školy…malý výběr obědů! Už je to tak, určitě se
žádný den ještě nestalo, aby všem žákům chutnal stejný oběd. Koprovka? Bleee… Ryba?
Jéééé…. To jsou komentáře, že? A vždycky se aspoň tak čtvrtina školy odhlásí z jednoho
obědu…Zde je řešení! Větší výběr obědů, aspoň tak ze 2 nebo 3 jídel.
8. Měkké židle
Co dodat? Každý ocení pohodlnou židli, nejlépe houpací křeslo s měkkými polštářky..!
9. Ovladače učitelů
Každý žák na začátku roku dostane malé zařízení podobné čipu, který bude sloužit k ovládání
učitelů. Použití - čip připneme na učitelovo/učitelčino oblečení a stiskneme drobné červené
tlačítko. Poté řekneme to, co chceme, např.: Nemohl/a bych si opravit tu známku? Nemusíme
psát ten test?... atd. Po kladné odpovědi čip oddělejte a můžete jít… Ovladače používat pouze
v případě nouze!
10. Výtahy
Co vám probleskne hlavou v pondělí ráno, když jste ve škole a jdete po těch strašných
schodech?! Určitě víte, kam tím mířím! Řešením jsou školní výtahy! Copak se někomu chce
šlapat až tam nahoru a zase dolů….? A přitom si můžeme klidně něco zlomit nebo narazit.
Tohle je způsob, jak se bezpečně, rychle a přitom zábavně dostat nahoru a zase dolů. Zkrátka
- IDEÁLNÍ!
Upozornění !!!
Tyhle „zlepšováky“ jsou čistě vymyšlené, rozměry školy nestačí na
takovéhle úpravy, slouží čistě k pobavení a inspiraci (kdyby se pan ředitel
rozhodl něco takového udělat).
Made in Czech republic.
Petra Hušnerová
24
Jak šel školní rok 2009/2010
Beseda s policií - týden mobility
V pondělí 21.9.2009 jsme se třetí hodinu dozvěděli, že místo českého jazyka půjdeme
do třídy VI.D, kde bude probíhat beseda s policií ČR. Byl tam místostarosta pan Kuda
(který i fotil), jeden policista -a zároveň i bývalý žák naší školy - a paní policistka. Také
jsem zapomněla dodat, že tam byla i celá třída VI.D. Nejdříve jsme se dozvěděli, že si
budeme povídat o tom, co je to týden mobility, což jsou různé akce atd. Prvně bylo na řadě
opakování dopravních značek, potom jsme si říkali, co má být nezbytně (!) na kole a na
konec nemohly chybět křižovatky. Dostali jsme do skupinek taková ,,kola" a na tom byla
různá auta, cyklisti a my jsme vždycky museli uhádnout, kdo pojede první, druhý a třetí.
Naše skupina sice neuhádla, ale kluci z naší třídy ano. Za každou správnou odpověď
dostala ona dotyčná skupina za odměnu reflexní samolepky. Také nám rozdali na ukázku
fotky z dopravních nehod, no abych řekla pravdu, hrůza a děs!!! Než jsme si stihli ještě
popovídat, zazvonilo CRRRRRR! a my se museli jít bohužel opět normálně učit. ACH JO!
Ale bylo to super a poučné, za sebe tedy říkám, že se mi to líbilo!
Petra Hušnerová
Exkurze čtvrtých tříd - BRNO Anthropos (30.9.2009)
Za deštivého počasí vyrazily poslední zářijový den všechny čtvrté
třídy na exkurzi do brněnského Anthroposu, kde se děti seznámily
se životem v pravěku. Před samotnou prohlídkou jsme si ještě
stihli prohlédnout i výstavu věnovanou Charlesi Darwinovi, která
byla velmi poučná a žákům se moc líbila.
KIDS TO KIDS
V minulém školním roce naši školu, žáky a jejich rodiče, přizvala zástupkyně humanitární
služby Mgr. Lenka Hančíková k účasti na mezinárodním humanitárním projektu KIDS TO
KIDS - Děti dětem zaměřeném na pomoc dětem v obci SAN JACINTO v NIKARAGUI.
Děti z naší školy mohly poslat malý balíček se základními hygienickými a školními
potřebami, malým dárkem, fotografií, obrázkem a krátkým pozdravem v angličtině nebo
španělštině. Za naši školu bylo odesláno celkem 55 balíčků, projektu se zúčastnilo 35 žáků
1. stupně, 39 žáků 2. stupně a tři paní učitelky. Všem zúčastněným za tento projev dobré
vůle patří poděkování.
25
Dopravní hřiště Blansko (říjen 2009)
Žáci čtvrtých tříd se v říjnu za sychravého počasí vydali na dopravní hřiště v Blansku.
Jelo se ve dvou termínech: 4.B jela 21.10., 4.A a 4.C pak o týden později 27.10. Žáci
absolvovali nejen teoretickou část dopravní výchovy v učebně, ale také praktickou část
na dopravním hřišti pod vedením pana instruktora. Všechno, co se v Blansku malí
cyklisti naučili, uplatní na jaře při druhé části dopravní výchovy, kde je čeká z kouška
z teorie i jízdy na kole. Kdo uspěje, obdrží průkaz cyklisty .
My Fair Lady
12. října 2009 jsme jeli na muzikál My Fair Lady do Brna. Když se rozezněly všechny
nástroje, v hledišti vše ztichlo a zhaslo. Začalo představení, které bylo o chudé dívce Eliza,
která prodávala květiny na trhu. Její otec byl alkoholik a vždy jí žádal o část vydělaných
peněz. Jednou potkala na trhu bohaté pány, kteří se vsadili, že z této dívky pan Henry udělá
vévodkyni. Plukovník nevěřil, že z takové dívky se stane vévodkyně, když pomalu neumí ani
mluvit. Henry se snažil ji něčemu naučit. Výchova byla drsná. Nakonec se naučila dobrému
chování. Henry byl agresivní, chtěl Elizu uhodit, ale nepovedlo se mu to. Nedokázal to,
protože se do ní zamiloval. Nakonec se políbili a byl konec. Plukovník prohrál sázku. Velice
se nám to líbilo. Pak už nás čekala jen cesta domů.
David Raudenský
Hodina pod zemí aneb Spoléhej se jen na světlo svíčky
2. října 2009 navštívily třídy IX.C a IX.D pevnost Josefov. Při vstupu do pevnosti jsme ještě
netušili, co nás čeká. Každá dvojice dostala ruční lampu se svíčkou, kterou jsme si svítili na
cestu. Podzemní pevností nás provázel senza průvodce, který nám prohlídku doplňoval
poutavým výkladem. Celkově jsme nachodili asi 1 km, ale udivilo nás, když nám pan
průvodce řekl, že podzemní chodby byly až 45 km dlouhé. Ještě více nás překvapilo, že vojáci
zde museli chodit po tmě a k orientaci jim sloužily jen kovové tabulky s vystouplým číslem
označující číslo chodby. Na konci prohlídky jsme zhasli svíčky ve svítilnách a museli jsme jít
kus cesty po tmě, abychom se aspoň trochu vžili do nelehké situace vojáků, kteří pevnost
stavěli, strážili a bránili.
Dominik Bednář a Martin Boček
Je v Praze blaze?
Ve čtvrtek 24. září jsme jeli na celodenní exkurzi do Prahy. V programu jsme měli prohlídku
mnoha pražských zajímavostí, se kterými jsme se předtím seznámili v hodinách občanské
výchovy, např. Pražský hrad, rozhledna na Petříně a Karlův most. Nejvíce se nám líbil šašek,
který zpočátku vypadal jako atrapa, ale ve skutečnosti to byl živý člověk. Zasmáli jsme se
také v zrcadlovém bludišti na Petříně. Na závěr jsme měli rozchod, kde jsme poznali
26
záludnosti Václavského náměstí a koupili si drobné dárky. Na exkurzi jsme se pobavili
i poučili. Už víme, že Praha má mnoho zajímavostí.
The Alien grammar show
Dnes 24.11 .jsme se zúčastnili anglického divadla, které se jmenovalo The Alien grammar
show a pořádalo se v Kulturním domě v Letovicích. V anglickém divadle hráli tři lidé. Jeden
z nich odehrál dokonce dvě role. V divadle hráli dva agenti prezidenta, prezident a vetřelec.
Představení bylo o tom, že se agenti snažili najít a chytit vetřelce, který jim dokázal pokaždé
uniknout. Poté do hry zapojili i některé děti, které měly různé úkoly. Jedna žákyně měla přijít
na podium vždy, když se vetřelec objevil, a když se na ni podíval, tak se musela zastavit.
Jakmile došla na podium, měla zmáčknout tlačítko. Když zmáčkla tlačítko, měl jeden z žáků
zavolat určitá slova, která už si nepamatuji.
Velmi se mi líbilo, že herci do divadla zapojili i děti ze školy. Divadla se zúčastnily
6. a 7. ročníky.
Zuzana Hoderová
Halloween ve 4. A (listopad 2009)
3.11.2009 proběhlo ve 4.A netradiční vyučování.
Ve třídě se to hemžilo čarodějkami, upíry, piráty,
kostlivci atd. A tomu všemu „šéfovala" třídní
šílená profesorka.
Děti se seznámily s historií tohoto keltského
svátku, naučily se nová anglická slovíčka,
vyzkoušely si tradiční halloweenské hry,
vypracovaly speciální duchařské pracovní listy
do matematiky a českého jazyka. Vše bylo
prokládáno vykreslováním obrázků a vyráběním
čarodějnického klobouku. Se všemi strašidýlky jsme se shodli, že to bylo fajn
dopoledne!
Čerti ve škole
Už od půlky listopadu jsme se připravovali na společné rejdění a nocování ve školní družině.
A protože nás zanedlouho čekal 5. prosinec, sešli jsme se jako čerti a čertice. Čerti všech
kategorií včetně Lucifera a Belzebuba, pod vedením Školních čertic (vychovatelky ŠD) se
dali do velkého čertího reje večer 27. listopadu. Pro svoje kejkle si čerti z obou budov naší
školy vybrali tělocvičnu ZŠ Tyršova. Změřili jsme svoje síly v zodpovídání otázek čertího
kvízu, skládání čertovského puzzle, v držení uhlíku na čele, hledání ztracených kopyt. Viděli
jsme pekelný ohňostroj a dupli jsme si kopytem sem, kopytem tam. Před usnutím nás ještě
čekala cesta do temného školního sklepení. Večer se působením vody, mýdla, různých krémů
a vaty staly z čertů opět děti. Ráno nám byl Školními čerticemi udělen titul "Čertův učeň".
Čerti z Tyršovky (děti z V. oddělení ŠD - budova Tyršova)
27
Vánoční besídka 5. tříd
Ve středu 16. prosince jsme měli vánoční besídku v angličtině pro naše rodiče. Moc
jsme se na ni těšili, a proto jsme také pilně nacvičovali. Paní učitelky nám nachystaly
hodně písniček a některé dokonce i s tancem. To se nám líbilo. Jen nám to kazil o to, že
někteří nakonec onemocněli, a tak jsme se museli pořád vyměňovat.
Ale snad jsme potěšili všechny, co se na nás přišli podívat.
Marry Christmas and Happy New Year přejí všem páťáci.
Vánoční dílna ve školní družině
Stalo se již tradicí, že se před blížícím
vánočním shonem na chvíli zastavíme a
společně se svými rodiči strávíme příjemné
odpoledne.
Bylo tomu tak i letos, kdy jsme ve čtvrtek
17.12.2009 v 16 hodin pozvali své rodiče do
jídelny ZŠ a s jejich pomocí jsme si vyrobili
drobné dárečky a vánoční ozdoby pro své
blízké.
Děti ze školních družin ZŠ Komenského a ZŠ Tyršova
Lyžák
Milý pane učiteli Musile,
píšeme Vám z lyžařského kurzu, který se konal v Orlických horách v malém městečku
Čenkovice. Když nastal onen den, byli jsme natěšení jako malé děti. Když jsme přijeli
a donesli si věci do pokojů v ubytovně, vzali jsme si lyže a hned šli na sjezdovku. Cesta
s lyžemi byla obtížná a dlouhá. Na sjezdovce jsme sjeli kousek na lyžích a učitelé nás podle
předvedených výkonů rozdělili do skupin. Ze sjezdovky jsme se vrátili k obědu, poté nastala
siesta (polední klid). Po strávení oběda jsme se opět vydali k neobvyklým zážitkům na lyžích,
tedy na sjezdovku. Zde se nás učitelé snažili naučit správně lyžovat cca do 16 hod., než se
zastavily vleky. Nastal čas návratu na ubytovnu. Zde na nás čekala večeře a námi tak
očekávaný a zasloužený odpočinek. A takhle utíkal den za dnem, až poslední den se lišil tím,
že jsme závodili ve slalomu. Kluci jeli první a měli hezké počasí. My holky jsme to měly
těžší, protože od kluků byly mezi tyčkami vyježděné koleje a ještě sněžilo. Večer byla
závěrečná diskotéka, kde se prolomily ledy mezi 7.D a 7.B! Po probdělé noci jsme si na druhý
den všichni museli sbalit a jelo se domů. Tento týden byl úžasný a nikdy na něho
nezapomeneme.
Zdraví třída 7.B
28
Exkurze 8.C a 8.D do Slavkova u Brna
Dne 10.12.2009 se uskutečnila exkurze do Slavkova u Brna. V 7:45 hodin se třídy 8.D a 8.C
sešly před školou. Za chvíli přijel autobus, který nás odvezl na Žuráň. Odtud jsme pokračovali
k Mohyle míru, kde jsme navštívili muzeum, ve kterém byl připravený program. Také jsme se
mohli přesvědčit, že v samotné Mohyle je velmi zajímavá akustika. Od Mohyly míru jsme jeli
přímo na poslední vrch, zvaný Santon. Zpět do Letovic jsme přijeli kolem 14:00 hodin.
V. Dvořáková, L. Jílková
Lakomec
Dne 25. 3. 2010 jsme byli ještě s některými dalšími spolužáky v Mahenově divadle na
divadelním představení s názvem Lakomec. Představení bylo večer, proto jsme vyjeli od
školy až o půl šesté. Po našem příjezdu se divadlo brzy zaplnilo spoustou lidí. My jsme seděli
na jednom z mnoha balkonů. Představení se nám líbilo. Bylo zábavné i poučné. Nejvíce si mi
líbil otec, který jednal komicky. Byl to lakomec, který nepřál lásce svých dětí. Nakonec vše
dobře dopadlo a svatba se konala.
Přemysl Lefler, Jiří Štrajt
Exkurze do Prahy
Dne 12.3 v 7:30 se celá naše banda 9.C vydala do Prahy. Nejdříve jsme navštívili
čokoládovnu, kde se nám jen sliny sbíhaly. Mohli jsme se podívat, jak se čokoláda vyrábí,
a seznámit se s celou její historií. Na konci prohlídky jsme si mohli koupit jahody obalené
v čokoládě a všelijaké sladkosti. Po čokoládovně nás čekala Česká národní banka. Byli jsme
uvítáni kresleným videem, které nás opravdu pobavilo. Bezpečnostní dveře vedoucí do
trezoru byly opravdu nedobytné a vážily asi 8 tun. V trezoru jsme mohli rozeznávat padělky
bankovek od pravých, kvízy o historii ČNB. A nakonec spolužáci vyhráli peníze. Mohli jsme
si také uzvednout zlatou cihličku, která měla asi 12,5 kg a její cena byla 7 500 000 Kč.
Kristýna a Veronika
Projektový den 5. tříd
Na středu 18. února jsme se všichni moc těšili do školy.
Ten den jsme si totiž nenesli do školy žádné učebnice ani
sešity, ale jen časopisy, obrázky, encyklopedie, lepidla,
nůžky, izolepy a vše potřebné pro náš neobvyklý školní
den. Čekal nás totiž projektový den na téma -„Podnebné
pásy“. Bylo to takové shrnutí všeho, co jsme se učili
o podnebných pásech, o různých podmínkách pro život
na naší zeměkouli, o spoustě živočichů a rostlin. Hned
po ránu jsme se všichni pustili do práce, každý měl za úkol něco jiného a během dne, kdy nám
všem neobvykle rychle utíkal čas, se nám pod rukama tvořily docela zajímavé práce.
Vyhledávali jsme si informace z encyklopedií, časopisů, zajímavých knih a hledali i ve světě
29
internetu. Také jsme ochutnávali neobvyklé tropické ovoce. Byl to takový nevšední den,
který nás všechny moc bavil, a i když jsme říkali, že to bylo bezva hlavně v tom, že jsme se
celý den vůbec neučili, tak to vlastně nebyla vůbec pravda. Za celý den jsme se totiž
dozvěděli plno dalších, nových, zajímavých a důležitých informací o všech podnebných
pásech a o všem, co tu žije a roste.
žáci pátých tříd
Recitační soutěž 4. a 5. tříd
Ve středu 17. března se na chodbě u pátých tříd konala recitační soutěž žáků 4. a 5. tříd. Bylo
to vydařené odpoledne, které proběhlo v duchu veselých básniček, textů od našich klasiků, ale
i ve stylu moderní tvorby. Konkurence byla letos opravdu veliká. Kdo se neumístil na prvních
třech místech, odnesl si na památku alespoň pamětní list a malou sladkost. Letos, oproti
loňským rokům, si mohli diváci také hlasováním zvolit svého vítěze.
Recitační soutěž ,,Sluníčko“ v Lysicích
Dne 11. března 2010 se v Lysicích uskutečnila
soutěž O lysické sluníčko. Této akce se zúčastnilo
54 dětí z různých škol. Z naší školy jelo 5 děvčat
bojovat o nejlepší místa. Nakonec jsme obhájily
,,jen“ jedno 1. místo. Podle mého názoru to byla
skvělá zkušenost. Jsem zvyklá recitovat jen před
známými tvářemi (tzn.: děcka ze ZŠ Letovice).
Celkem jsem se divila, protože jsem nebyla
nervozní J…
Zuzana Prchalová
Recitační soutěž
Dne 17.3. 2010 ve 14.00 hod. se konala v ZŠ Letovice recitační soutěž 2. stupně,
tzn. 6. - 9. třídy. Hlavním stanovištěm byla třída 9.A, kde se nashromáždilo mnoho lidí, jak
už soutěžících, tak podporujících kamarádů a učitelé. Průvodci byla „postarší“ babička
s dědečkem, tancující při úvodní části programu na Bílou orchidej od Evy a Vaška, ovšem
vyšel z toho rock! Napětí viselo ve vzduchu, ale čím více lidiček to mělo za sebou, tím více
byla atmosféra uvolněnější. Začínaly šesté třídy, poté nastupovaly sedmičky. Následovala
20 minutová přestávka na vyhlášení vítězů, pak pokračovala 8. a 9. třída. Mezi recitačními
výkony se ukazovaly i hrané vtipné scénky, např. Ruština, Sněhurka a sedm trpaslíků, …
Mnoho básniček bylo pěkných, zvláště Karkulka získala zvláštní ocenění od publika.
Rozhodně si myslím, že všichni byli skvělí a zaslouží si VELKOU pochvalu!
30
DEN MATEK
Dne 5.5. 2010 připravili žáci 4.B a 4.C pro maminky
vystoupení ke Dni matek. Zazpívali písničky, zarecitovali
česky i anglicky, zahráli na nástroje a zatančili. V DDM
vyrobili keramické misky z hlíny a skla, které maminky
dostaly společně s přáním k svátku. Po vystoupení se
občerstvily jednohubkami, které děti samy „ukuchtily" ve
školní kuchyňce.
Tvořivé dílny 4.C
Velikonoce jsme přivítali netradičně. Spojili jsme tvořivou práci ve třídě
s keramickou dílnou v DDM. A práce se podařila. Ve třídě jsme vyrobili spoustu
velikonočních ozdob z vajec, papíru, krajky, dřeva, vlny. A v keramické dílně
v DDM jsme většinou z hlíny vymodelovali beránky, stromy nebo šnečky. Po
Velikonocích jsme si tyto výrobky i pomalovali.
V DDM se nám líbilo, a tak jsme se tam vypravili potřetí a maminkám ke Dni
matek jsme vyrobili krásně misky, jejichž dno je pokryto kousky sklíček , a po
vypálení utvoří krásnou barevnou mozaiku. Určitě se budou maminkám líbit.
Divadlo Radost - Čarodějná škola
6.4.2010 jely třídy 4.A, 4.B a 4.C do divadla Radost v Brně na představení Čarodějná
škola. Hlavní roli hrála čarodějnice Modrá, která vstoupila do světa lidí. Dříve byla
v čarodějné škole, kde čarovala lépe než její paní učitelka. Tu nakonec rozčtvrtila
a nechala ji v meziprostoru světa čárů a světa lidí. Ve světě lidí začala Modrá chodit
do školy, kde se zamilovala do Jury. Po čase dala Modrá paní učitelku zase dohromady
a spolu se vrátily do čarovného světa. Divadlo se nám moc líbilo.
Natálie Chatrná
Okresní kolo ve volejbale - 3.5. 2010
Náš tým, oblečený tradičně v našich šedo-černo-bílých dresech, stojí před tělocvičnami a je
celý nervózní. Teda alespoň ti, co tady hrají poprvé. Někteří hráli už minulý rok, a tak
vypadají úplně klidně. Seznámíme se s ostatními týmy. Budeme hrát s Lipovcem,
Boskovicemi a Blanskem. První máme hrát s Boskovicemi, ale naštěstí nás je osm, takže dvě
teď nemusíme hrát. Některé třídy, které mají mít tělesnou výchovu, nás přišly povzbudit, což
některým zvedlo náladu a některé znervóznilo. Nakonec jsme však vyhráli 3:0, a to se
značným předstihem. No jo, některé smeče některých hráčů prostě nejsou vybratelné a podání
taktéž. A pak jsme hráli s ostatními týmy a s oběma jsme vyhráli 3:0!!! Nebylo třeba se
nervovat, jestli jsme vyhráli. A jakby taky ne, když jsme neprohráli ani jednu hru. Naše
družstvo vybojovalo zlatý putovní pohár a diplom s prvním místem!!!
31
Setkání na půl cesty
Tak se jmenoval letošní projekt Základní školy Letovice a Schule am Lindhoop Kirchlinteln.
Jak už název praví, necestovali tentokrát žáci za svými partnery do jejich obce, ale dali si
schůzku asi na půl cesty a tím místem bylo město Pirna nedaleko Drážďan, kde našli útočiště
v mládežnické ubytovně. Žáci obou škol se svými učiteli tu strávili poslední květnový týden
s velmi pestrým programem.
Kromě různých her a vycházek byla na každý den naplánována nějaká akce. Jeden den to byl
výlet přes „hranice“ do oblasti Česko-saského Švýcarska, kde absolvovali pěší túru
s průvodcem k Pravčické bráně (viz foto). Další den pobývali pro změnu na německé straně
a proběhla dlouho a s obavami očekávaná plavba na raftech po Labi, která byla velmi
úspěšná. Během plavby pod vedením instruktorů hráli na raftech různé hry, soutěžili,
pozorovali okolní krásnou přírodu, udělali si piknik a dokonce se věnovali přírodovědnému
a chemickému rozboru vody v Labi. Předposlední den byla naplánována prohlídka pevnosti
Königstein a lázeňského městečka Bad Schandau. Poslední den si zpestřili návštěvou
Drážďan, kde kromě výstupu na vyhlídkovou věž Frauenkirche, prohlídky Semperovy opery
a Zwingeru navštívili velmi zajímavé Muzeum dopravy. A pak už nezbývalo nic jiného než se
rozloučit s německými kamarády, kteří odjeli z Drážďan vlakem, a vyrazit na cestu domů.
Kromě těchto akcí žáci zpracovávali
během celého týdne projekt na téma
„Labe spojuje“, kdy ve skupinkách
vytvářeli plakáty, mapy či prezentace
vztahující se k tématu.
Zajímavostí pobytu bylo i to, že se ho
alespoň na pár dní zúčastnili i ředitelé
obou škol, pan Miloš Randula a Reinhard
Ries, a také starostové obou obcí, pan
Radek Procházka i Wolfgang Rodewald.
Jako vždy i tentokrát navázaly děti mnohá přátelství, otestovaly své znalosti cizích jazyků
a získaly mnoho zážitků a zkušeností. Další příležitost k setkání budou mít již brzy, a to hned
na konci měsíce září, kdy v Letovicích přivítáme německé hosty, kteří se též zúčastní oslav
30 let budovy školy ZŠ Komenského a stráví tu více než týden.
PRVNÍ POMOC V PRAXI
Jak to chodí v praxi při poskytování první pomoci a záchraně lidských životů, se mohly děti
Školních družin ZŠ Komenského dozvědět v pondělí 10.5.2010 na besedě spojené
s praktickými ukázkami, kterou si pro ně připravil tým záchranářů ze svitavské RZS (rychlé
zdravotní zachranné služby). Děti si nejdříve osvěžily základní teoretické znalosti při
poskytování první pomoci, seznámily se s různými přístroji ze sanitního vozu a poté si samy
32
mohly vyzkoušet například: jak správně postupovat při zastavení krvácení, jak provést
stabilizovanou polohu nebo vlastnoruční masáž srdce na figuríně.
Děti se dozvěděly určitě spoustu zajímavých informací a týmu RZS patří za svůj vzácný čas,
který dětem věnoval, velký DÍK.
děti a vychovatelky ŠD
Němčináři ve Vídni
Dne 13.5.2010 jsme my, žáci 7. a 8. tříd naší školy, kteří se učíme německy, navštívili
Vídeň. Ráno jsme vyjeli autobusem po sedmé hodině ranní a kolem desáté jsme byli ve Vídni,
která nás přivítala slunečným počasím. První, co nás čekalo, byla prohlídka budov
Uměleckohistorického a Přírodovědného muzea se sochou Marie Terezie. Poté jsme
pokračovali k Hofburgu, prohlédli si nádvoří, dozvěděli se něco o historii, ale také třeba
o lipicánech. Pak jsme pokračovali k budově galerie Albertiny, Státní opeře a ke Kapucínské
hrobce. Zde jsme navštívili kryptu s náhrobky rakouských císařů. Na Štěpánském náměstí
jsme měli rozchod. Většina z nás okamžitě zamířila do McDonaldu, protože po dlouhé
procházce jsme byli pořádně vyhládlí. Nakoupili jsme též dárečky domů, hlavně Mozartovy
koule. Následně jsme nastoupili do autobusu a odjeli k Hundertwasserhausu, což je
architekticky velmi zajímavý dům. I tady jsme měli rozchod, ale kratší, protože jsme se
všichni už těšili na zábavní park Prater. Tam jsme si to pořádně užili, různých atrakcí je
v Prateru velmi moc. Od Prateru jsme odjížděli ve čtyři hodiny odpoledne a do Letovic jsme
dojeli chvilku po sedmé. Exkurze nám dala hodně poučného z historie, zjistili jsme naše velké
rezervy v hovorové němčině a na závěr se příjemně pobavili.
Andera Halatová
Vyučování v keramické dílně- I. stupeň
V letošním roce jsme mohli navštívit keramickou
dílnu v DDM Letovice. Nabídku jsme dostali od
paní Zdeny Hájkové, která tu vede kroužek
keramiky. Téměř všechny třídy na prvním stupni
této nabídky využily a v rámci hodin pracovních
činností tady strávily velmi příjemné chvíle.
Objevovali jsme postupně vlastnosti keramické
hmoty a záhy se nám pod rukama tvořily docela
zajímavé výrobky. Ze začátku jsme se obávali, že se nám práce nebude dařit, vždyť většina
z nás držela v rukou keramickou hmotu úplně poprvé, ale s pomocí paní Hájkové, pana Haška
a naší píle jsme měli po chvíli výrobky hotové. Musely se samozřejmě ještě natřít glazurou a
vypálit. Vyráběli jsme výrobky s velikonoční tématikou, ale také dárky (obrázky, mističky) ke
Dni matek. Netradiční vyučování se nám moc líbilo, z výrobků jsme měli velikou radost. Už
33
nyní máme od paní Hájkové slíbeno, že budeme moci využít této možnosti příští školní rok
znova. Už se moc těšíme!!!
žáci I. stupně
DĚTSKÉ OLYMPIJSKÉ HRY PRVNÍCH ROČNÍKŮ 26.5. 2010 VELKÉ OPATOVICE
Naši školu reprezentovalo 10 prvňáčků: Vítězslav Stehlík, Kateřina Provazníková,
Matyáš Hökl, Linda Bezušková, Daniel Synek, Kateřina Kalasová, David Kalas, Petra
Zoubková, Martin Kotoulek, Karolína Podivínská.
David Kalas vybojoval bronzovou medaili v běhu na 400 m, celkově získal ještě jeden
bronz v lehkoatletickém čtyřboji. Ostatní žáci naplnili olympijské heslo - „Není důležité
zvítězit, ale zúčastnit se". I přes nepřízeň počasí se dětem v Opatovicích moc líbilo.
Nejvíce snad pohádkový les, ze kterého mají krásné zážitky.
RAFTY
Dne 14.6. 2010 se vydaly 9. ročníky naší základní školy na rafty sjíždět Vltavu. Když jsme
došli do kempu, tak jsme se hned ubytovali a později šli na menší procházku po okolí.
Druhý den ráno, jakmile jsme se probrali, nasnídali jsme se, sbalili a seznámili se s našimi
instruktory Honzou a Markétou a konečně jsme šli sjíždět řeku. Po krátkém ponaučení na
souši jsme se šli učit na klidnou vodu. Netrvalo to ani 15 minut a už jsme vypluli a hned
o 200 metrů dál nás čekal první jez. Když jsme na něj najížděli, tak jsme měli trochu
strach, ale postupem času jsme zjistili, že je to sranda. Když jsme sjeli další jez, tak jsme
museli na chvíli zastavit, abychom počkali na ostatní, a já jsem musel naši lod přitáhnout
k břehu, jenže pak se za naši loď chytly další lodě a já jsem to už nemohl udržet, a tak jsem
byl první, kdo spadl do vody. Asi po 10 km jsme se zastavili na oběd v jedné restauraci pro
vodáky. Poté, co se všichni ohřáli u ohně
a najedli, jsme znovu vypluli. Jako druhá spadla
do vody Kristýna Červinková, když jsme si měli
všichni v raftu stoupnout na buřt a chytit se za
ruce, pak ale spadl i Radovan Plšek a při tom, jak
padal, tak mě stáhl s sebou. Ve 4 hodiny
připlouváme do kempu Zlatá koruna. Třetí den
ráno nám moc nepřálo počasí. Za mírného deště
jsme nasedli na rafty a pluli směr Boršov. Po cestě
jsme to brali všelijakými zkratkami, ale nejvíc si
to zkracoval pan učitel, který se pak několikrát
zasekl na mělčině. Asi po 4 hodinách jsme dopluli
do Boršova, kde jsme se převlékli a šli na autobus, který nás odvezl do Českých
Budějovic na vlak. Jelikož byla trať už v pořádku, tak jsme asi za 6 hodin dojeli do Letovic
a všechny nás mrzelo, že to tak rychle uteklo.
Pavel Hrdý
34
Víte, že u nás ve škole mluví i věci?
Že nevěříte? Tak čtěte!!!
Monolog školní tabule
Ahoj, já jsem školní tabule. Teď si určitě říkáte:
„Ježíši, co ta nás otravuje? To budou žvásty!“
Kdepak, já vám chci jen říct, jak to máme my
tabule těžké a jak vy nás máte v neúctě! Spousta
dětí nás ničí. Představte si, že i my bychom na vás házely chleba a pak to
z Vás nemohly sundat. Ano, přesně toto se mi stalo. Jednou byla
přestávka po…, myslím, že po matematice, a třídní uličník Bobeš po mně
hodil svou svačinu!!! Byl to chleba se sádlem, maminka mu totiž chystala
svačinu a zapomněla, že on sádlo nerad. Teď si říkáte: „Jak to, že to ta
můra ví?“ To je jednoduché, i my máme oči a uši. A slyšela jsem, jak to
vypráví svým kumpánům. Takovému tomu blonďákovi s velkýma ušima
a té brunetě. Však je znáte! Kociánková a, a, a tomu na P, no
nevzpomenu si. Tehdy se mi smála celá třída. Moc mě to mrzelo a ani mi
to nikdo nechtěl sundat! Až pak paní učitelka přikázala službě, aby to ze
mě sundala. To tehdy byla ostuda. Nikdo se paní učitelce nechtěl přiznat!
Chcete slyšet další naschvály? Třeba jednou na mě začali kreslit tzv.
temperkama! Pak to ze mě po škole drhli! To teda bolelo. Nechci být zlá,
ale ti, co mi to provedli, tak těm by to taky měli udělat, aby zjistili, že to
není moc příjemné! Trošku se nad tím zamyslete a mějte se hezky!
Andrea Halatová
TABULE NEMÁ LEHKÝ ŽIVOT
Tabule Kryštofka si tak polehoučku stojí a najednou: ,, BUM PRÁSK´´.
Zničehonic je celá mokrá, naštvaná a k tomu, aby toho ještě nebylo málo,
je rozcuchaná tak, že se nebude líbit tomu fešákovi odvedle. Ten fešák se
35
jmenuje Robert a je to veliký svalovec. Už po něm jede spousta tabulí,
ale jenom JÁ u něj vždycky boduji. Každý večer jdu za Robertem
do vedlejšky, jdu potichoučku, abych ho nevylekala, ale vtom začne zvonit
a já celá vybuchnu, takže se musím odplížit zpátky a takhle je to každý
den. Víte, co to pro mě znamená se za celý den alespoň na večer
zkrášlit??? Alespoň na chvíli, protože ráno sladce spím, zdá se mi
o Robertovi…. a než se stačím vzpamatovat, tak jsem zase celá mokrá
a zamazaná. A to prožívám každý den. Víte jen, co to pro mě znamená??
Karolína Pavlů
Monolog tužky
Ach jo, zas mě někdo bere do ruky … Strašně mě mačká a mě
to bolí. Proč tak ryješ? Auuuu… Kolik toho se mnou ještě
nakreslíš?! Pak mě budeš muset ořezat a to není nic
příjemného!!!! Kdyby aspoň kreslili hezký věci, ale takový čmáranice ….
Jestli se mnou bude ještě dlouho takhle čmárat, budu malá a bude mě
pořád ořezávat, nic ze mě nezbude … takhle nechci skončit !!!
Iva Dvořáková
Monolog učebnice
Jmenuji se učebnice českého jazyka a mojí denní
povinností je pomáhat dětem a učitelům ve škole
s učením a v hodinách výuky.
Není to dávno, co se stala nejhorší věc v mém
papírovém životě. Stalo se mi totiž, že dva neposední
chlapci Pepa a Jirka, kteří spolu seděli v lavici, že se ti dva kluci nemohli
dohodnout, čí jsem, jestli Pepy nebo Honzy. V tu chvíli se mi promítl celý
život před očima, protože se začali prát a bohužel mě roztrhli na stránce
65, kde bylo učivo o větných členech.
36
Když byl konec roku, odevzdávali mě a paní učitelka, která tu hrůzu
viděla, tak jim řekla, ať mě slepí společnými silami. V novém roce jsem se
dostala do rukou jedné moc hodné holčičky, která se jmenovala Janička,
a ta o mě moc dobře pečuje, protože říkala, že její nejoblíbenější předmět
je právě český jazyk.
Natálie Burešová
Monolog pouzdra
Moje jméno je Pouzdro. Ale nejsem jen tak někoho
pouzdro, ale pouzdro paní učitelky. Myslím, že si
dávám hodně zabrat, protože pořád přibývá více
propisek a já to musím táhnout. Ale je velice dobré,
když si nějakou tu propisku z pouzdra vezme, jelikož
musí napsat známky žákům. Některé propisky mi ale barví celý povrch,
který je z látky. Ale jednoho dne mě paní učitelka nechala samotné
v kabinetě, mělo jsem hrozný strach, že mě někdo ukradne a už nikdy se
nevrátím k paní učitelce. Přišla noc a zdálo se mi, že někdo přichází. Mělo
jsem takový strach, že ze mě vypadly všechny propisky. Nakonec se ale
ukázalo, že si pro mě paní učitelka přišla, naházela do mě zpět všechny
propisky a strčila si mě do kabele k sešitům, které mé propisky popsaly.
Začal jsem jim vyprávět, jak jsem mělo strach, když mě paní učitelka
nechala samotného v jejím kabinetě. A ony se mi začaly smát, že jsem
strašný strašpytel, který se bojí být chvíli bez paní učitelky. Zas taková
sranda to nebyla. Kdyby si to sešity zažily, věděly by, o čem mluvím.
Roman Menza & Anna Prudilová
Monolog mapy
Každý den je stejný! Pořád trčím v jednom kabinetu, odkud mě pokaždé
odnesou do nějaké třídy, kde mají zrovna hodinu zeměpisu. Nemám to ale
37
jednoduché. Není moc příjemné, když se na vás pořád
někdo dívá. Kdyby se aspoň díval hezky! Ale to jsou vždy
jen takové pohledy, jako by rovnou ironicky říkaly:
„Opravdu mě to moooc zajímá!“ Už bych s tou prací
chtěla praštit, ale když něco řeknu učitelovi, tak dělá,
jako by mě neslyšel! Odešla bych sama, ale bez noh by to moc nešlo…
Kdyby mě tak nějaký zlobivý žák ukradl a vzal mě někam ven! To bych si
aspoň užila nějakou zábavu! Ale vím, že se to nikdy nestane, protože zase
přichází učitel a bere mě do třídy, kde na mě zase čekají ty znuděné
obličeje…
Ester Šmeralová
Žákovská knížka
Ve 3. třídě a takový strašný známky, to je hrůza!
A ještě mě má celou pokreslenou a to neumí kreslit!!!
Proč zrovna já musím být u tohoto kluka s pětkami,
který je tak hloupý, že neví ani, na jaký ulici bydlí!!!!
Moje kamarádka má holku, která nosí krásné známky a pěkně se o ni
stará. A já musím skončit u něj! Ach jo. Taková smůla. Vždyť on mě ani
nepotřebuje, stejně pořád ležím na zemi a do školy se podívám tak jednou
za týden. Kdybych já byla člověkem, tak by to hned bylo lepší, a ten kluk
by byl moje žákovská knížka, tak bych mu to oplatila, aby věděl, jaké to
je, ale to se nikdy nestane.
Monika Prudilová
Nelehký život pouzdra
Ahoj! Jsem pouzdro, ale ne ledajaké. Ale začněme od
začátku. Dříve jsem bylo v takové hračkárně, mělo jsem
tam spóóóusty kamarádů, autíčka na ovládání, panenky,
plyšové medvídky, ale jednou, před začátkem školního
roku, co se nestane?! Jedna holčička si mě koupí! Jsem odtrženo od mých
38
kamarádů! Celé dny nevím, co mám dělat. Ležím v růžovém batohu a je
mi na nic! Ještě k tomu ta růžová, já totiž tuhle barvu nesnáším! Ach jo!
No, začíná školní rok, ale to je ještě horší, celé dny ležím jenom v batohu
nebo na lavici. V batůžku jsem mezi rozsypanými tužkami. A mezi
plesnivými svačinami! FŮJ! No, to je strašný život. Mě to už nebaví. Copak
si to zasloužím? Minule jsem zůstalo dva dny v tmavé a špinavé lavici! Ale
našla mě paní uklízečka a dala mě svojí dceři a ta se ke mně chová hezky,
mám se nejlíp. Mějte se hezky…=)
Michaela Štětinová a Natálie Dopplerová
Klika od ředitelny
Moje jméno je Klika. Nejsem jen tak nějaká obyčejná klika.
Jsem klika od ředitelny. Nejsem jako ty ostatní, jsem
významná. Každý, kdo se mne dotkne, je samý úředník,
učitel, no a někdy i ředitel, a to se vždycky naparuji před
ostatními klikami. „Mě se dotknul ředitel!“ No a vždycky mi
závidí.
Nejvíc mě ale rozčiluje, když nějaký žák něco provede a jde do ředitelny.
To mě vždycky opatlá těmi svými špinavými prsty. No fuj! Nebo když si
ze mě žáci dělají legraci. Třeba jednou mě vytrhli ze dveří, moc to bolelo,
ale pak ty uličníky uviděla paní učitelka, jak si se mnou hrají a pěkně jim
vynadala. Vytrhla mě z rukou jednoho kluka a vrátila mě pěkně na své
místo, do ředitelny. Jednou se mi také stalo, že jsem skončila v ruce pana
ředitele, ten zrovna odcházel domů, tak mě nestačil nasadit zpět. Strčil
mě tedy do své aktovky, byla tam tma, strašná tma. Po chvíli mě ale
vytáhl a položil mě na stůl. Začala noc a já jsem usnula, tak krásně jsem
se ještě v životě nevyspala. Ráno, když jsem se probudila, vzal mě pan
ředitel zpět do školy a nasadil do dveří. Od té doby tam jsem a už si na
nic nestěžuji.
Veronika Prudilová & Anna Prudilová
39
DIALOG – Křída, Houba a Tabule
KŘÍDA: Ach jo! To je hrůza, pořád jsem menší a menší.
HOUBA: Nestěžuj si!
KŘÍDA: Máš pravdu, nemá cenu si stěžovat, psát se mnou ještě dá.
HOUBA: Zase to nepřeháněj!! Já jsem nová a vůbec si mě neváží. A ani
mě pořádně neusuší.
TABULE: A co mám říkat já, ty jsi alespoň mokrá, ale mě celý týden
vodou ani nepostříkali.
KŘÍDA: Nechte toho pošťuchování, každý na sobě najde něco, co se mu
nelíbí.
HOUBA: No jo, tobě se to mluví, ty akorát rosteš do země! Já jsem
zaprášená, mokrá, mám pořád rýmu……
TABULE: Zadrž!! Nejhůř jsem na tom já. Jsem pořád popsaná a už tři
roky mě nenatřeli na mou vysněnou zelenou barvu. Stále jsem jenom
černá.
HOUBA: No, no, no……. Zase nejsi tolik zanedbaná jako já. Jsem
nejdůležitější a zachází se mnou tak ošklivě. Jednou se mnou dokonce
i házeli!!
TABULE: Zase tak důležitá nejsi. Stejně se tebou mám jenom utírat
a utírat mě můžou i obyčejnou hadýrkou. Ale coby si počali beze mne? Na
co by psali? Já jsem nejlepší!!!!!
KŘÍDA: Tak se nehádejte! Nejdůležitější jsou přece žáci a paní učitelka
nebo pan učitel. A my tři a ostatní školní potřeby jsme na stejné úrovni.
Mohli byste se třeba udobřit?
HOUBA, TABULE: Hm, tak třeba jo!
HOUBA: Omlouvám se.
TABULE: Já také!
HOUBA, TABULE: OMLUVA SE PŘIJÍMÁ!!!!!!!!!!!!♥♥♥♥
Marcela Hrazděrová, Markéta Minářová, Zuzana Bušinová
40
MONOLOG KRUŽÍTKA
Ahoj, jmenuji se Pavel a jsem kružítko. Bydlím na Základní škole
v Letovicích ve třídě 9.A. Nacházím se v krásné třídě, kde mě
používají na rýsovaní. Minulý týden se mnou o přestávce špatně
zacházeli a zlomili mi nožku, a tak jsem musel jít na opravu k panu
školníkovi. Ten mi nožku pěkně zalepil a přetřel lakem. Pak mě vrátil zpět
do třídy a položil na mé místo za tabulí.
Doufám, že se mi už nic nestane a nebudou se mnou tak špatně zacházet
jako doteď.
Ahoj, Vaše kružítko Pavel
Pavel Skoták
Monolog okna
Ou, kde to jsme? Svítí tu slunce, je tu příjemněji než ve skladu nebo
v autě. A co tu dělají všude ti dělníci, proč nás sem lepí? Alespoň že budu
s rodiči a sourozenci. A kdo to přichází? Zvonek zvoní, všude rámus, ti
dělníci si také nedají klid od vrtačky, vůbec se mi tu nelíbí. Prach se na
mě lepí! Alespoň se můžu dívat na těch dvacet malých lidí. Vypadá to, že
mají matematiku. Jejda, co to tam píše? Tomu to teda nejde, no jo, jistě
že to je 123. Proč jdou všichni pryč? Mně se tu s nimi líbilo.
Štěpán Dvořáček
Hodiny
Hodiny ze 6.A. Visím na zdi a jen tak si tikám. Je to
strašná nuda. Ale nejhorší jsou přestávky, děti na mě hází
papuče, pravítka, pouzdra, učebnice atd. Nejlepší je, když
mi dojdou baterky, protože si alespoň na chvíli můžu
odpočinout. Dokud mě pan školník nevezme a nevymění
41
baterky. Zase musím tikat dál a čekám na večer, to tady je klid a nikdo
mě neruší. V 7 hodin ale zase musím vstávat a v 8 hodin to začne. Už se
těším, až budou prázdniny, to bude klid.
Štěpán Bednář
Školní tabule
Já jsem školní tabule. Já už jsem v této třídě zažila mnoho událostí.
Na některé vzpomínám ráda, na některé už méně. Mám například velmi
ráda, když se na mě hezky píše. Samozřejmě nejraději, když je to
barevnými křídami, to si potom připadám jako nějaký vzácný obraz.
Někdo do mě ale jen ryje a to se mi nelíbí. V hodinách matematiky
musím snášet bodání kružítkem. Někdo si myslí, že mě to bolí. A to je
pravda. Bolí. A někdy dost. Nejraději mám čistotu, když služba po
vyučování vyčistí vše, co na mně přes den zůstalo. Nejhorší jsou pro mě
přestávky. To se velmi často stávám terčem jako za války. Když se
rozpoutá ta největší křídová bitva, že se až bojím. Zasáhne některý
z vyučujících, protože se ze třídy ozývá velký řev. Někteří žáci do mě
bodají kružítkem a to mě fakt štve. Někdy po mně čmárají různé
nesmysly, které potom musí služba rychle smazat, abych byla připravená
na další hodinu. To na mě napíší datum a učivo a můžeme začít. Za celou
dobu jsem viděla mnoho zlobivých i hodných žáků. A kdybych měla
vyjmenovat těch jedniček a pětek, co jsem viděla za výkony, které žáci
u mě dostávali, tak bychom tady byli hodně dlouho.
Nikola Měšťanová
42
Jak se guma ugumovala k smrti
Ticho, tma, ticho, tma…, prásk! Co to proboha bylo? Taková rána… Je tu
někdo?!
Ach jo, proč jsem radši nezůstala v bezpečí pouzdra? Proč jsem
jenom poslouchala tu rýpavou kalkulačku a vsadila se s ní,
že tu strávím noc? Nejdřív se mě snažil strčit do
pouzdra nějaký cizí žák, pak mě učitel zvedl do
takové výšky, až jsem ho málem poblinkala a pak
tahle strašidelná rána! Ještě že tu dneska paní uklízečka nevytírala, jinak
by mě smetla. No, ale co teď? Kolik je vůbec hodin? Já se tak nudím!
Možná bych se mohla pobavit ježděním po podlaze, ale musím si dávat
pozor, abych se nevygumovala; i tak ze mě zbyl už jenom kousek.
Minula jsem celý druhý stupeň a už mě to nebaví. Co dál? Zalezu si asi
nějak pod nábytek a budu čekat.…
Ale co to tady vidím? Rozšlapaná tuha na podlaze! A hop a skok a už
jsem u ní. Nachystat se a…gumuju a gumuju, gumuju a gumuju… Mizím?
Já mizím! Musím přestat! Nejde to! Gumuju a gumuju, gumuju
a gumuju… Bože, já se vygumovala! Tak teď už tu sázku nevyhraji, když
tu de facto nejsem… Ach jo… Kdo mohl být tak krutý a tu tuhu tady
rozšlapat?
Iveta Janků
Školní rozhlas
Visím na zdi v třídě 6.A a myslím, že se líbím hodinám. Mám
v sobě takovou věc a ta vždycky zachrochtá a většinou říká:
,,Žádám šatnáře třídy: 6.A,6.D,7.A,7.D a 8.A, aby si
uzamknuli svoje šatny.'' Když se ve mně ta věc ozve, tak po
mně hodiny tak divně koukaj, a proto myslím, že se jim líbím.
Pomoooooc!! Už to zase začíná....... Chrrrrr.....
Promiňte, že ruším......
Martin Trčka
43
Milý Jane Ámosi,
Chodíme na Základní školu v Letovicích a dovol, abych Ti popsala, co vše se tady v poslední
době děje. Tento rok probíhají na naší škole stále různé opravy a úpravy. Zedníci pracují
rychle. Připadá mi to, jako by před týdnem začali a už mají více než polovinu školy opravenou.
V celé škole byla vyměněna okna a to také pomohlo, že je škola opravdu hezčí. Současně se
opravuje také hřiště, na které se všichni těšíme, až bude opravené. Opravy budou dokončeny
na začátku září, kdy bude naše škola slavit 30. výročí svého založení. Je škoda, že neopravují
školu také uvnitř, protože by si některé třídy zasloužily alespoň vymalovat. Opravili ale dvě
odborné pracovny, a to učebnu chemie a fyziky. Jejich úprava se mi velmi líbí. Tak a teď Ti
něco povím o naší třídě. V naší třídě se děje mnoho zajímavého v hodinách i o přestávkách.
Máme mnoho vyučovacích hodin, ve kterých jsme někdy hodní a někdy také umíme zlobit.
Máme například během týdne tři hodiny anglického jazyka. Jsme na ně rozděleni ještě
s jednou třídou do tří skupin. V naší skupině je velmi dobrý kolektiv. Pan učitel se nám snaží
vysvětlit mnoho věcí a dokáže nám i pomoci. I když naše písemné práce nedopadnou vždy
dobře, snažíme se mít co nejlepší prospěch. V hodinách pracujeme samostatně, ve dvojicích
i ve skupinách. Hodiny angličtiny mě baví, ale někdy se na přestávku těším. Jsme rády, že sis
náš dopis přečetl. Škoda, že nemůžeš vidět všechny změny, které na naší škole probíhají, ale
určitě by se Ti u nás líbilo.
Zuzana Hoderová, Andrea Tomanová
Milý Jane Ámosi Komenský,
Zdravím Vás ze školy v Letovicích a chtěla bych Vám napsat, jak se školy za tu dobu
(od 17. - 21. století) změnily. Je to hodně změn a jelikož znám nejlépe tu, do které chodím,
popíši právě ji. Nejprve tabule- i když nevím, „co“ bylo u Vás - je nejspíše z nějakého druhu
dřeva, barvu má tmavě zelenou až černou a píšeme na ni bílými a barevnými křídami. Také tu
máme i jiné, magnetické, na nichž drží magnety. A nebo i tabule, na kterých se promítají
různé filmy a jsou připojeny na počítač. Ano, počítače, hit dnešní mládeže, to jsou takové
plastové krabice se skleněnou obrazovkou. Dá se na nich dělat mnoho věcí, ale to byste tu
musel být. Díky Vám také máme učebnice do všech předmětů - samozřejmě v našem jazyce a různé slovníky. Už nepíšeme na tabulky, nýbrž do sešitů z papírů. Způsob výuky se také
změnil, tělesné tresty jsou zakázány a učitelé vše perfektně vysvětlují. Lavice a židle jsou stále
ze dřeva, ale jsou různě upravené a luxusnější. Kdo ví, možná za padesát let nahradí tohle
všechno elektronika, které ani já nebudu rozumět. S pozdravem
Petra Hušnerová
44
Pozor v naší škole straší!
Při slově škola se postaví vlasy na hlavě všem dětem starším sedmi let. Všechny jsou stejné.
Celé hodiny se v nich sedí a poslouchá výklad učitelů. Jen ta naše je jiná. U nás ve škole
straší.
Zjistili jsme to jednou v květnu. Pan školník si už nějakou dobu stěžoval, že večer slýchává
podivné zvuky, a dokonce se prý samy od sebe otevírají zamčené dveře. Nikdo tomu však
nevěřil. S kamarády Hanou a Mirkem jsme chtěli ověřit svoji odvahu a rozhodli jsme se, že
tajně přespíme ve škole. Byl pátek, vyučování proběhlo dobře, až na výjimky, jako zkoušení
z přírodopisu. Po poslední hodině jsme se schovali do prázdné třídy a čekali, až přijde večer.
Když se paní uklízečka rozhodla umýt podlahu ve třídách, ukryli jsme se ve skříni, která sice
byla velká, ale pro tři děti stěží stačila. Po odchodu paní uklízečky jsme ještě chvíli počkali
a pak, až se venku za okny začalo stmívat, jsme opustili třídu a šli jsme do tělocvičny. Tam
jsme si chtěli vzít žíněnky, na nichž bychom spali. Spacáky jsme si s sebou nebrali, protože
noci bývaly teplé. Ulehli jsme na žíněnky položené v nejtemnějším rohu tělocvičny. Chtěli
jsme si povídat alespoň do půlnoci, ale už v jedenáct hodin jsme všichni spali hlubokým
spánkem. Zrovna, když kostelní hodiny odbíjely půlnoc, mě vzbudily podivné zvuky
a podezřelý chlad. Posadila jsem se a zaposlouchala se do nočního ticha školy. Nic. Už jsem
usoudila, že se mi to jen zdálo, když v tom jsem zvuky uslyšela znovu. Stále se přibližovaly
a já v nich začala rozeznávat hlasy. Opatrně jsem vzbudila Mirka a Hanu. Ti zprvu nechápali,
co se děje. „Pst. Slyšíte to?“ napomenula jsem je, když chtěli začít protestovat, že jsem je
vzbudila. Na chvíli jsme utichli a okamžitě uslyšeli hlasy. Přicházely z pravé strany stejně
jako podivný chlad. Bylo to divné, protože vpravo byla jen zeď a za ní kabinet
s nepoužívanými pomůckami do tělesné výchovy. Hlasy se stále přibližovaly. Chtěli jsme
utéct, ale nešlo to. Byli jsme celí strnulí hrůzou. Choulili jsme se k sobě a nevěděli, co dělat.
Najednou ze zdi, kousek od mojí hlavy vykouknul duch. Hanka i já jsme naráz vykřikly. Než
jsme se stačili vzpamatovat z prvního šoku, vylétli ze zdi další dva duchové. Překvapeně na
nás koukali. Jako první promluvil jeden z duchů: „Ahoj. Jsem Alfréd a toto je Kryštof
a Lucie. Jsme duchové této školy“ řekl. „A vy jste kdo?“ „Já jsem Adriana a toto je Hana
a Mirek,“ vykoktala jsem. Duch Alfréd, který mi už od začátku přišel jako vůdce ostatních
duchů, se podivil: „Od kdy spávají žáci ve škole?“ Tentokrát se vysvětlování ujal Mirek: „No,
nás zajímalo, jestli jsme tak odvážní, abychom přespali jednu noc ve škole.“
A tak noc plynula. S duchy jsme si vydrželi povídat až do pěti do rána. To naši noví přátelé
opět stěnou zmizeli a my jsme šli domů.
S Alfrédem, Lucií a Kryštofem jsme se viděli ještě několikrát, ale nikomu jsme o nich
neřekli. Lidé by nám stejně nevěřili.
Kateřina Krušinová
45
V naší třídě straší!
Začalo to jednoho obyčejného dne. Děti dostaly za úkol vytvořit a popsat dvě strašidla.
Rozdělily se na dvě skupiny: holky a kluci. Holky vytvořily hodné strašidýlko, zatímco kluci
vytvořili zlé strašidlo. Druhý den přišly děti zase do školy. Ve třídě zjistily, že strašidla na
papírech nejsou, ale zato bylo ve třídě jako po bouřce. Po zazvonění si všichni nachystali
český jazyk, jenže všem žákům najednou chyběly učebnice, až na paní učitelku. Ta, když to
zjistila, vzala svou učebnici do kabinetu. Jenže kopírka také nejela, tak vzala pracovní listy,
které před chvíli vytiskla. Rozdala je, ale papíry byly najednou prázdné! Paní učitelka se moc
lekla, co se to děje?!?!? Papíry vysbírala a v tom tam bylo zase všechno zpět. Paní učitelka se
lekla a vykřikla: ,,Pomóooooóc“! Všichni učitelé se seběhli, co se to vlastně děje. Paní
učitelka jim to řekla a všichni se shodli, že v té třídě straší. Další den bylo ve třídě krásně
uklizeno a na lavicích ležely učebnice českého jazyka. Ten den bylo vše v naprostém
pořádku. Jen ta strašidýlka se na papír nevrátila, stále tam chyběla. Další den byl jeden žák po
škole. Opisoval cvičení, když vtom se mu před očima objevilo strašidlo: „Vždyť je to
Bambulka, to strašidlo z papíru!“ Za okamžik se objevilo další strašidlo Střapec. Chlapec
s výkřikem utekl ze třídy za paní učitelkou. Mezitím, co vykládal učitelce, se začala ta dvě
strašidla hádat: ,,Proč pořád musíš dělat neplechu?“ Střapec povídá: ,,No a co mi vyčítáš,
kluci si mně takového vytvořili, kdyby tě, Bambulko, vytvořily holky neposlušnou, taky bys
byla jako já!“Bambulka na to:,,No to máš možná pravdu, ale máš vidět ten výraz, jak se vždy
leknou. Vždyť tě to musí mrzet!“ Střapec řekl: ,,Já jsem i rád!“ Zatímco se hádali, učitelce
všechno řekli. Učitelka utíkala do třídy, aby je chytila, a to se jí také povedlo. Bambulka se
ani nebránila. Učitelka řekla: ,,Tak a máme vás, jenže co teď s vámi?“ „No, já bych věděla, co
s nimi,“ ozvala se paní učitelka, „nejprve tu uklidíte chodbu a pak zpátky na papír!“ A tak
strašidýlka uklízela a pak se vrátila na papír. Od těch dob pokaždé, když se objevilo nějaké
nové strašidlo, tak ho Bambulka a Střapec spolu vyhnali. A také už tam nikdo a nikdy
nestrašil.
Anežka Portlová a Kristýna Stehlíková
Ve škole (asi) straší
Jednoho dne, bylo tenkrát asi 4.9.2010, přišly děti do třídy a uviděly, že se jim ztrácí věci:
kufříky, gumy, pastelky, zkrátka všechny možné školní potřeby. Ve stejný den vešel pan
ředitel do jedné třídy, kde měl vyučovat, ale nikdo tam nebyl, tak se šel podívat do jiných tříd,
ale tady také nikdo nebyl. Tak šel zase zpátky do třídy a něco divného vykukovalo z tabule.
Otevřel ji a tam bylo něčím krvavě rudým napsáno - 6.9.2010 MÁTE [---] a to poslední slovo
nešlo přečíst, a protože mu to připadalo dost divné, šel raději domů. Druhý den šel do školy
jako obvykle, den byl jako normální, a tak si pan ředitel si myslel, že se mu to před tím asi jen
zdálo. Ale jak odešly děti ze školy, tak uslyšel prapodivný křik z holčičích záchodů. Běžel
tam, ale nikdo tu nebyl, jen na zrcadle byl zase napsaný ten podivný nápis, ale něco dalšího na
něm tentokrát přibylo - 6.9.2010 MÁTE NAR---]… Nevěděl, co to znamená, tak šel zase
domů. Třetí den šel do školy přece jen o něco dřív. Šel se totiž zeptat na ten nápis pana
školníka. Šel s ním na holčičí záchody, ale na zrcadle už nic nebylo. Najednou však oba
uslyšeli křik z tělocvičny a panu řediteli to bylo divné, ale panu školníkovi ne. Běželi do
tělocvičny a tam na zdi byl zase ten nápis, ale teď už byl celý - DNES MÁTE
NAROZENINY!!! a pan školník se usmál a celá škola vyběhla ze dveří a s panem ředitelem
všichni oslavili narozeniny. Nikdo dodnes neví, co záhadného se tehdy vlastně ve škole
stalo… že by tu snad strašilo???
Patrik Skoták
46
Pozor, ve škole straší!
Bylo chladné pondělní ráno a já jsem zrovna mířil do školy. Všude bylo podezřelé mrtvo, ale
moc jsem si toho nevšímal.
Vešel jsem do školy a vtom mě ovanul mrazivý vítr, který byl ještě chladnější než tam venku.
Ve chvíli, kdy jsem dorazil do šatny, jsem zjistil, že tu jsem úplně sám. Najednou jsem někde
ve škole uslyšel strašlivé zaskřípání doprovázeno křikem. Dostal jsem strach. Chtěl jsem
odejít, ale automatické dveře mě nepustily ven. Pomalu jsem se otočil a ve skleněných
dveřích uviděl školníka, ale vypadal nějak jinak. Měl roztrhané oblečení a krvavé jizvy. Ze
strachu jsem nemohl dýchat. Poté pomalu a potichu zašeptal: „Uteč“. Napadlo mě utéct
zadními dveřmi přes tělocvičnu. Rozběhl jsem se tím směrem. Dveře byly naštěstí odemklé,
a tak se tudy dalo opustit školu. Utekl jsem, ale pořád jsem měl velký strach.
Vtom jsem se probudil. Byl jsem šťastný, že to byl jen sen. Bylo zrovna pondělní ráno
a venku byla zima. Vydal jsem se do školy. Všude bylo podezřelé mrtvo, ale moc jsem si toho
nevšímal.
Michal Mazourek
„Pozor ve škole straší“
Budu vám vyprávět příběh o tom, jak se jednoho dne ve škole objevilo strašidlo, které nás
moc vyděsilo.
Celý den ve škole probíhal jako obvykle, ale odpoledne to přišlo. Měli jsme dílny jako každý
čtvrtek. Dílny má ve škole každý rád, ale ta tmavá chodba, která k této učebně vede, je hrozně
strašidelná. Všude kolem je tma a ticho. Ale dneska jsme pořád slyšeli nějaké divné zvuky.
Když jsme vešli do učebny, nikdo tam nebyl. I když to nikdo nechtěl přiznat, tak jsme se báli
jako malé děti. A najednou se otevřely dveře a v nich se objevila postava v nějaké divné
masce. Všichni jsme začali křičet. Po chvilce přiběhl pan učitel, aby zjistil, co se děje. Když
nám řekl, že se nám ve škole objevil červotoč, který začal prožírat celou naši učebnu, tak se
nám na jednu stranu ulevilo. Pán v masce nebylo strašidlo, ale hubič červotočů.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Pan hubič pěkně vyhnal červotoče a my se jen smějeme
tomu, jak nás jeden malý brouček dokáže vystrašit. Dnes, když jdeme do dílen, čekáme, jaké
překvapení na nás bude čekat.
Petra Zeráková
Pozor, ve škole straší
Jednoho dne jsme šli už brzy ráno do školy, protože výuka nám už začínala v sedm. Na ranní
výuku nás přišlo jen šest. Ostatní zaspali nebo zapomněli. Ráno byla velká bouřka a pršelo.
V ranní hodině jsme měli laboratorní práci z přírodopisu. Paní učitelka si nás vyzvedla v šatně
a odvedla do třídy. My jsme se posadili do lavic, nachystali potřebné věci a mohli jsme se
pustit do práce.
Vtom ale byla obrovská rána a my jsme se lekli. Najednou zhasla všechna světla. Byla tak
velká tma, že jsme se všichni moc báli a neviděli ani na krok. Nemohli jsme pokračovat
v práci. Seděli jsme v lavicích, venku foukal silný vítr, byla velká bouřka a pršelo. Najednou
se začaly pomalinku otevírat dveře, paní učitelka se začala bát. Zakázala nám odcházet ze
třídy. Potom se rozhodla, že nás průchodem ze třídy odvede do malého temného kabinetu.
V kabinetu jsme se na sebe mačkali, protože tam bylo málo místa. Tato místnost pro nás
47
nebyla příjemná. Byly zde pomůcky do přírodopisu, jako je lidská kostra a podobně. Někdo
zaklepal na kabinet, báli jsme se otevřít. Po chvíli jsem se odhodlal a dveře otevřel. K mému
úžasu za dveřmi nikdo nestál. Tak jsem rychle zavřel. Zdálo se, že to trvá věčnost. Nakonec
se bouřka uklidnila a světla opět rozsvítila. My jsme se však báli podívat do třídy. Ozývaly se
odtud divné zvuky. Nejodvážnější byla paní učitelka. Rozhodla se pomalinku otvírat dveře do
učebny. Uviděli jsme v lavicích naše zbývající spolužáky a všichni jsme si oddechli
a společně zasmáli.
Paní učitelka nám řekla, ať se posadíme do lavic a pokračujeme v práci. Tak skončilo jedno
neobyčejné ráno a začal obyčejný školní den.
Marek Řeháček
Strašidlo ve škole
Bylo jedno strašidlo a to se jmenovalo Mareček. Mareček dříve strašil na hradě, jenomže ho
maminka poslala do školy. Ve škole se Marečkovi líbilo strašit, ale strašil jen děti, které
zlobily. Jednoho dne šel Mareček strašit do první třídy a v té třídě bylo 20 dětí, z toho 10
kluků a jedna holčička zlobily. Mareček vystrašil všechny zlobivé kluky, ale holčička se
nebála. Byl večer, holčička šla spát, rodiče zhasli světla a všude byla tma. Holčička se velmi
bála. Vtom se ozval divný zvuk: búúúú. Holčička se strachy rozběhla za tátou a mámou.
Druhý den přišla holčička do školy úplně vystrašená. Začala hodina a paní učitelka vcházela
do třídy. Když vešla a chtěla zavřít dveře, zavřely se samy. Poté si chtěla sednout a vtom jí
ujela židle. Paní učitelka se také velmi bála. Chtěla psát na tabuli, jenomže křída se sama
zvedla a začala psát: tady straším já, Mareček. Od té doby už do této třídy nikdo nikdy
nevkročil a holčička, která dříve zlobila, už také spolu s neposlušnými kluky nezlobí.
Tomáš Šemora
Anetka aneb Strašidla vylézají
Když Anetka chodila do třetí třídy, bála se školy, protože se jí zdálo, že ve škole straší. Vždy,
když psali prověrku z matematiky, zdálo se jí, že strašidla říkají: „Ten se rovná dvacet, né ten
se rovná padesát.“ Byl tam i jeden, jmenoval se Bucháček a ten když mu dal někdo koláč, byl
moc chytrý. Dali mu koláč, ptali se: „Bucháčku, kolik se to rovná?“ Bucháček řekl: „No přece
sedmdesát.“ Další den to Anetka řekla mamince. Maminka jí nevěřila. Ten den, když to řekla
mamince, měli tělesnou výchovu. Závodili, kdo skočí výš, poněvadž byla Anetka malá, nikdy
nevyskočila výš než ostatní. Zrovna přišla na řadu. Strašidýlka ji vznesla přes celou
tělocvičnu. Anetka ten závod vyhrála a všichni ji obdivovali. „Jak to dokázala?“ ptala se Ema.
Anetka ji to všechno řekla. Ema ji vyprávěla o strašidýlcích ze školy, jak je slyšela z první
třídy. Jeden se jmenoval Bekínek a druhý Klykloočko a ten třetí Bucháček. Anetka se ptala:
„A proč Bekínek a Klykloočko?“ Ema říkala: „Já nevím, proč Bekínek, ale Klykloočko vím,
48
Klykloočko, že má kel a v klu má očko.“ Anetka říká: „Aha, mohla bys mně říct, jak
vypadají?“ Ema říká: „No Bekínka jsem neviděla, ale Klykloočka ano, Klykloočko je
strašidelný, má deset zubů a sedm noh, je vysoké postavy. Bucháček má bříško ve tvaru
buchty, chutnají mu buchtičky.“ Anetka a Ema si řekly, že se strašidel bát nebudou, a tak si
strašidla řekla, že už půjdou do jiné školy a budou strašit tam.
Klára Tušlová
O strašidle Pimovi
Žilo bylo strašidlo, jmenovalo se Pim. Pim žil na nádraží na půdě. Jednou přišli jeho rodiče,
tatínek se jmenoval Čoko a maminka Malin a řekli Pimovi: „Zítra půjdeš poprvé do školy.“
Pim se zeptal: „A co ve škole?“ Rodiče odpověděli: „Ve škole se budeš učit.“ Pim si potichu
řekl sám pro sebe: „Učení mučení!“ Rodiče vše slyšeli a řekli: „Učení mučení třeba, ale žádný
skučení.“ Ráno se Pim vypravil do školy. Ve škole si našel tři nové kamarády. Jmenovali se
Mauk, Zinky a Kaučuk.
První den se ve strašidelné škole neučí jako v každé škole. Druhý den se ve škole už učí a Pim
se učil strašit. Pim neměl rád strašení, a proto o přestávce utekl. Ve škole zatím Pima hledali.
Paní učitelce už došla trpělivost, zavolala rodičům a řekla jim: „Ten váš syn utekl. Kam nebo
proč je mi jedno.“ „Ale to Vám nemůže být jedno, měla jste ho přece hlídat,“ polekali se
rodiče. Nakonec se vydali Pima hledat všichni společně a naštěstí ho našli. Schoval se v křoví
u školy. Rodiče mu vysvětlili, že když chce být dobrým strašidlem, musí se to nejprve ve
škole naučit a Pimovi se nakonec strašení i zalíbilo a stal se nejpilnějším žákem strašidelné
školy.
Ivana Bočková
Jestlipak v naší škole žijí nějací skřítkové?
… tuhle otázku dostali žáci 5.A v hodině slohu a posuďte sami, jestli jste náhodou někdy
nějakého takového skřítka třeba nezahlédli…
… možná tu naleznete i odpověď na to, proč se nám občas ztrácejí nějaké věci…
Skřítek Zlodějíček
Tento skřítek se jmenuje Zlodějíček a jmenuje se tak proto, že rád krade věci
z tašek žáků. Měří 55 centimetrů. Má zelenomodré vlasy, žluté tričko s nápisem
svého jména. Má oblečené tepláky z pytlíku od svačiny, hnědé roztrhané boty a
klobouček z vršku od lepidla. Jednou ukradl Pepíkovi pravítko a Pepík pak,
chudák, dostal poznámku v geometrii. Vítkovi zase ukradl a roztrhal domácí
49
úkol. Rád krade také v jídelně a pak nevyjde oběd na všechny děti. Zlodějíček žije v naší
škole už 10 let, tak pozor na něj!
Aleš Kubík, David Loukota
Skřítek Elfík
Náš skřítek Elfík pracuje jako noční skřítek ve škole. Nosí
růžovomodrou čepičku, fialovorůžové botky, modrá kaťata a modré
tričko. Na tričku má zelený čtyřlístek, to proto, že v noci zachraňuje
různé skříňky a lavice. Je to takový školník. Všichni si ho nemůžou
vynachválit. Má krásný pokoj ve sborovně, má to tam moc pěkně
zařízené. Náš pan ředitel si ho nemůže vynachválit, říká, že má
luxusního školníka. Ve dne spí a v noci stojí na nohách a hlídá.
Bára Švancarová, Kája Pavlů
Skřítek Kropáč
Toto je Kropáč, skřítek z naší školy. Původně pochází z Říše divů. Když
náhodou paní učitelka zapomene zapsat něco do třídní knihy, udělá to za
ni. Moc rád ale kropí kytky ve třídě. Má kamaráda skřítka Papíra a skřítka
Ořezávátka. Má dokonce i svou žákovskou knížku, do které si sám píše i
poznámky. Občas hraje s dětmi ping-pong a moc ho to baví. Také často
pomáhá panu školníkovi, když je potřeba.
Pavel Pospíšil, Martin Hejl
Třídní skřítci
Ve městě Letovice nedaleko náměstí stojí naše škola. V naší škole je hodně skřítků a strašidel,
která se schovávají na tajných místech školy. Dva neposední skřítci si vybrali naši třídu
čtvrtou C a každý dne nám provádějí různé lotroviny.
Jeden ze skřítků se jmenuje Chytrolín. Chytrolín všechno ví, všechno zná, všude byl a vše se
mu daří. Druhý skřítek se jmenuje Trdlín. Trdlínovi se naopak nic nedaří, nic neumí, je takové
malé nemehlo. Mezi jejich speciální hrátky patří napovídání při zkoušení a psaní písemek.
Chytrolín si vybere žáky, kterým napovídá správné odpovědi a Trdlín radí špatné odpovědi.
Naše paní učitelka netuší, jak si skřítci s námi pohrávají.
Doufáme, že se Trdlín od Chytrolína přes prázdniny něco přiučí. My pak budeme dostávat
samé jedničky.
Karolína Dušilová
50
O strašidlu Bucifálkovi
Byla jednou jedna škola a do ní chodilo hodně dětí. Také jedna zamyšlená holka, které se
říkalo Anetka.
Každý den byla po škole, protože zapomínala dělat úkoly. Jednou zase zapomněla udělat
domácí úkol.
Musela si ho dodělat po škole. Ve třídě byla úplně sama, ani uklízečky už neuklízely. Potom
uslyšela takový divný zvuk. Úplně se vylekala, šla ke dveřím, chtěla sáhnout po klice, ale
najednou vešlo do třídy strašidlo. Strašně se lekla, ale za chvíli se skamarádili. Potom se
zeptala: ,,Jak se jmenuješ?“ „Bucifálek“, odpovědělo strašidlo. Od té doby byla každý den po
škole, aby si s ním hrála a povídala.
Andrea Striová
Školní strašidla
Školní strašidla jsou celkem škaredá. Některá se skrývají v koších, za tabulí a některá i ve
skříňkách na tělocvik. Tato strašidla můžou být modrá, černá i červená. Mají černé zuby.
Jejich uši připomínají trojúhelníková pravítka. Nejvíce straší v tmavých místech, aby je nikdo
neviděl. Tato strašidla nejraději jí školní pomůcky a pracovní sešity. Žáci je mají rádi, ale
učitelé na ně nevěří.
Tomáš Podsedník
Pozor ve škole straší
Před sto lety a ještě dřív žil byl malý chlapec jménem Chrudošek. Jeho tatínek byl školníkem
v místní škole již mnoho let a v jejich rodině to byla tradice. I Chrudošův osud byl stát se
školníkem. A tak se také stalo. Protože byl Chrudoš odmalička zvláštní, neměl kamarády
a později ani rodinu. Proto se také stal posledním synem rodiny. Jednoho dne při každodenní
práci ve škole však záhadně zmizel a už ho nikdo živého neviděl. O pár týdnů později se na
místním hřbitově objevil jeho hrob.
Je to již plných osm let, co se v této škole dějí divné věci, ale nás to stejně zajímá. Jednou po
škole jsme se v ní trošku zdržely, a tak jsme zašly za paní školnicí, aby nám o tom
povyprávěla. Vylíčila nám celou historii školy a vše o Chrudošovi. Dozvěděly jsme se
spoustu věcí, které jsme vůbec netušily. Nakonec nás paní školnice zavedla na hřbitov
a ukázala nám hrob pana školníka. Když jsme byly na odchodu, jedna z nás překročila hrob
levou nohou a vtom jsme všechny strnuly. To se nemělo stát! Od té doby se nám dějí hrozné a
neuvěřitelné věci.
Ve škole jsme se bály na každém kroku. A co horší, ve škole jsme měly přespat po výletu. Co
budeme dělat? Rozhodly jsme se postavit se k tomu čelem, musíme se spojit s panem
školníkem a omluvit se mu za porušení jeho věčného klidu. O přestávkách jsme chodily na
záchod vyvolávat duchy. Pokaždé, když jsme se tam vrátily, bylo něco jinak. Když jsme se
rozhodly k poslednímu vyvolávání, zjevil se nám jeho duch. My se bály a nevěděly, co dělat,
chtěly jsme to rychle zrušit, ale nešlo to. Dveře zůstaly zavřené, nemohly jsme odejít. Na
radiátoru zůstala krev a okna ztemněla. My jsme zoufale bouchaly do dveří. Potom už žádná
z nás neví, co se stalo. Jediné, co si vzpomeneme, bylo, že jsme se nějak dostaly zpátky do
naší třídy. Musíme s tím přestat, tak jsme vyhledaly paní školnici, aby nám pomohla to
vyřešit.
51
Paní školnici jsme pověděly všechno, co se nám stalo. Paní školnice se moc smála, ale my to
nechápaly. Vždyť to není legrace, šlo nám o život. Jenže paní školnice se smála dál. Řekla
nám, že to byla jen legrace. Celé to byl pouze výmysl a dobrá spolupráce učitelů. Protože my
jako aktivní žákyně jsme chtěly všechno vědět, museli nám ukázat, že ne všechno bychom
měly vědět už teď. A tak na nás nastražily takovou léčku. Školník Chrudoš nikdy nijak
nezmizel, pouze se odstěhoval. A jak si vysvětlíme to vyvolání ducha a krev na radiátoru?
Protože jsme tomu hodně věřily, myslely jsme si, že jsme ho opravdu viděly. Krev byla pouze
červená tempera, která tam zůstala po výtvarce. A tak končí naše zkoumání historie školy.
Michaela Skoupá, Marie Bohatcová
52
Jak se dělá proslov
Milé paní učitelky, milí učitelé a žáci,
je červen a my opět stojíme na terase školy, tak jako každý rok. Tentokrát je to už jiné,
protože s mou třídou zde už stojím naposledy. Nemohl jsem se toho dne dočkat, ale teď si
uvědomuju, že mě po prázdninách čeká úplně nové prostředí.
V září budeme stát na nové škole, seznamovat se s novými kamarády, poznávat nové
prostředí a nové učitele. Nejeden z nás se bude v myšlenkách vracet do dětských let
strávených na této škole. Vždyť jsme tu prožili pěkné i krušné chvíle. Pěkné chvíle jsme
prožili s kamarády a krušné chvíle byly strávené písemkami a zkoušením. Také si
vzpomínám, jak jsme poprvé stáli zde na terase v první třídě a těšili se do školy. Devět roků
uteklo tak rychle, že tu nyní stojíme naposledy, a tak mi dovolte, abych tímto poděkoval všem
učitelům za jejich snahu a trpělivost, kterou s námi měli. A také za to, co nás všechno naučili,
i když to s námi neměli vždy jednoduché.
Vám kamarádům a spolužákům přeji hodně úspěchu při studiu na středních školách
a učilištích a také v osobním životě, neboť každý z nás vstupuje do nové etapy života.
Marek Řeháček
Proslov k otevření zateplené školní budovy
Vážení přítomní,
vítám vás zde a dovolte, abych zahájil otevření školní budovy, která se po třiceti letech svého
působení dočkala nového zateplení fasády.
Tyto obklady stěn a výměna oken jsou pro naši školu velmi důležité. Úspora za topení
rozlehlých školních a doteď většinou v zimě chladnějších prostor umožní ušetřit
nezanedbatelnou částku. Ta může být pak použita na jiné důležité věci, jako učebnice, platy
zaměstnanců pedagogických i nepedagogických, údržbu atd. Budova kromě toho také získala
nový vzhled, jež je oproti předchozímu výraznější a barevně teplejší.
Nic by však neproběhlo bez dotačního přispění fondu Ministerstva životního prostředí
a hlavně fondu Evropské unie, který se podílel více než pěti šestinami nákladů.
Přeji, aby se vám nová podoba líbila a aby škola i nadále dlouho dobře sloužila i měla dobré
výsledky.
Jiří Hrubý
53
Vážené učitelky, učitelé, žáci,
dnes je 30. června, den, který pro většinu lidí znamená konec školního roku a začátek
prázdnin, ale pro nás, letošní deváté třídy, znamená tento den mnohem více.
Tímto dnem pro nás končí velká část života a začíná nová etapa. Ještě teď si živě pamatuji,
jak jsme nastupovali do první třídy. Těch devět let uteklo jak voda. Nyní si začínám každým
dnem uvědomovat, že již nebudu navštěvovat naši základní školu jako žák, nebudu každým
dnem procházet tyto chodby, na kterých jsem celých devět let potkával své spolužáky
a vyučující a nebudu zasedat do lavic našich tříd.
Na závěr bych chtěl poděkovat všem učitelům a učitelkám za snahu, ale hlavně za trpělivost
nás něco naučit. Také bych chtěl popřát všem letošním deváťákům mnoho úspěchů na
středních školách a krásné prosluněné prázdniny. Za sebe musím říci, že jsem rád za to, že
jsem mohl studovat na Základní škole v Letovicích.
Michal Mazourek
Vážení přátelé,
lidé se scházejí při různých významných příležitostech. Jednou takovou příležitostí bývá
otevření nějaké významné stavby. Stavba, kterou otevíráme, sice není tak viditelná jako škola,
domov důchodců nebo zámek. O co je však méně viditelná, o to větší množství lidí z ní bude
mít radost. Hřiště je dostatečně velké a vybavené. Je veřejně přístupné, tudíž na něj mohou
chodit všichni lidé, malí i velcí. Také je vhodné pro všechny druhy sportů, zejména pro
míčové hry a atletiku. Zkrátka pro všechny pohybové aktivity na čerstvém vzduchu.
Naši rodiče byli zvyklí sportovat na trávnících a na jednoduchých hřištích. Neměli tolik
jiných lákadel, jako jsou počítače a videa, a tak trávili hodně času hraním venku. Přitom jim
nevadilo, že jejich hřiště mělo třeba jen dvě obyčejné branky na fotbal, v lepším případě něco,
na co se dala pověsit síť na volejbal. Slova fitness nebo spinning nikdo neznal. Dnes si mnoho
lidí život bez nich nedovede představit.
Dnes otevíráme víceúčelové hřiště, které odpovídá požadavkům na sportování ve 21. století.
Místo trávy, hlíny a antuky jej tvoří umělé povrchy.
Přeji vám všem hodně úspěchů ve sportovních aktivitách a ať se vám na tomto hřišti krásně
sportuje.
Tereza Hoderová
54
Konec školního roku pro „deváťáky“
Vážené paní učitelky, vážení páni učitelé,
ráda bych vás přivítala na zakončení školního roku a pronesla pár slov i za nás „deváťáky“,
kteří se neloučíme s touto školou, učiteli a vším, co k tomu patří nejen na dva měsíce, ale na
celý náš budoucí život.
Myslím, že se sem ale většina bude vracet, i když jen na návštěvy, s pocitem radosti, že uvidí
znovu známé tváře a s pocitem hrdosti, že se mohl na této škole učit.
Vím, že jsme vždy nebyli ti nejhodnější, ale doufám, že učitelé pochopili, že jsme to
nemysleli zle a stejně tak my víme, že když na nás učitelé nebyli zrovna nejmilejší, dělali to
proto, abychom se něco naučili a připravili jsme se na následující etapu našeho života.
Nakonec bych ráda všem poděkovala za vše, co pro nás udělali a popřála hlavně všem
učitelům, aby jejich žáci nezlobili tak jako my, ale také, aby na nás nezapomněli
a vzpomínali na nás v dobrém. Všem ostatním žákům, ať už prvňákům nebo budoucím
deváťákům, přeji, aby si to zde užili a vzpomínali na tuto školu v dobrém tak jako my!
Lucie Štulpová
Vážení učitelé a milí žáci,
přes každodenní školní útrapy jsme se dočkali konce školního roku 2009/2010. Sešli jsme se
tady, abychom tuto etapu zhodnotili. Učitelé si konečně oddechnou a my načerpáme nové
síly. Po prázdninách do školy nastoupí noví prvňáčci, většina postoupí o třídu výš. My
z devátých tříd ze školy odcházíme a loučíme se s ní. Učitelé nám předali, jak nejlépe dovedli,
svoje znalosti a zkušenosti. Každý z nás si z nich vzal, co považoval za důležité, někdo více,
jiný méně. Podle toho se také každý rozhodoval o tom, kam po prázdninách půjde studovat.
Někdo nastoupí na učiliště, jiný bude pokračovat na gymnáziu nebo jiné střední škole. V roce
2001 jsme se sešli v první třídě. Naší třídní učitelkou byla paní učitelka Vladimíra Španělová.
Ta nás začala učit číst, psát, počítat a základy dalších předmětů. Ve čtvrté třídě se stala naší
třídní učitelkou paní učitelka Hlaváčková. Ta nás dovedla do konce páté třídy. Od šesté třídy
až do dnešní doby nás vedla paní učitelka Hana Nečasová. Učivo bylo čím dál víc náročnější,
přibývaly další předměty a tím i další učitelé. V rámci výuky jsme se pohybovali po celé
škole. Mimo naši hlavní třídu jsme navštěvovali i speciální učebny chemie, hudební výchovy,
přírodopisu, fyziky a také tělocviku. Na čas strávený ve školních lavicích vzpomínám sice
ráda, ale mnohem raději si vzpomenu na školní akce i výlety. Byli jsme mimo jiné v Novém
Městě nad Metují a jeho okolí, Náchodě, Adršpašsko - Teplických skalách i jinde. Také
proběhla řada zajímavých exkurzí. Navštívili jsme také naše hlavní město, Prahu, někteří
z nás navštívili hlavní město Velké Británie, Londýn. Jiní cestovali do Německa. Všude to
55
bylo zajímavé a odnášeli jsme si spoustu zážitků. Věnovali jsme se také kultuře, líbilo se mi
v brněnském Městském divadle, kde jsme zhlédli představení „Hello, Dolly!“
Nedávno se také naše škola začala opravovat. Máme nová okna, budova školy byla zateplena
a dostává krásný nový červený kabát. Dočkali jsme se také opravy tělocvičny, ale nového
hřiště se dočkají až naši mladší spolužáci, protože s jeho opravou se začalo teprve nedávno.
Takže přes všechny školní povinnosti, radosti a problémy jsme se dostali až k samostatnému
závěru docházky na základní školu. Nyní se s touto školou loučíme a po prázdninách, kdy
nabereme nové síly a načerpáme energii, se rozejdeme do různých škol v různých městech.
Zde začne nová část našeho života. Potkáme zde opět nové spolužáky a poznáme nové
učitele. Doba našeho dětství však zůstane navždy spojená se Základní školou v Letovicích na
ulici Komenského. Jsem přesvědčena, že nás připravila na další život, jak nejlépe mohla, za
což bych chtěla všem učitelům i ostatním pracovníkům školy poděkovat a rozloučit se.
Prosím vyučující, abyste i s dalšími žáky měli minimálně takovou trpělivost jako s námi
a věřím, že si najdeme příležitost, abychom se v budoucnu rádi potkali a mohli společně
zavzpomínat na staré dobré časy. Děkuji vám za pozornost a už se dnes těším, až se sejdeme
tak po deseti letech, kdy si ještě budeme jistě mít co říct.
Veronika Prudilová
První den ve škole
(proslov třídní učitelky k prvňákům)
Milí prvňáčkové,
vítám vás na vašem prvním školním dni, tady v budově Základní školy Komenského, kam
budete docházet dalších devět let. Nebojte se, nečeká vás tu nic zlého. Naopak nás čeká
společné povídání, kreslení, naučíme se číst, psát, počítat a mnoho dalších zajímavých věcí.
Moc ráda si s vámi budu hrát i různé hry, ale ne už tolik, jak jste byli zvyklí ve školce.
V prvních letech, děvčátka a chlapci, se budeme vídat jen spolu, ale jak budete starší a starší,
poznáte i další milé učitele, kteří vás naučí zase něco nového.
Mezi učením na vás čekají i přestávky - čas na svačinu a na popovídání si s kamarády. Pokud
něco v hodině nepochopíte, zeptáte se mě, ne vašeho souseda. A protože je vás tu hodně,
abych věděla, že máte nějakou otázku, zvednete ručičku a já vám moc ráda odpovím.
Nebudeme se tady překřikovat, vyslechneme si názor každého, protože každá myšlenka může
být zajímavá. Nebojte se, že byste řekli něco špatně. Proto jsem tady já a společně tu správnou
odpověď jistě najdeme, ať už se schovala kdekoli. A abyste tu naší paní uklízečce nenaťapali
bláto, přezujete se všichni ráno do bačkůrek, které si zítra donesete.
56
Čas nám rychle utíká. Za chvíli uslyšíte zvonek, který nám ohlásí, že hodina končí. Přála bych
si, milé děti, aby se vám tu se mnou moc líbilo, abyste sem chodily rády a s úsměvem. Děkuji,
že jste tak hezky rovně a tiše seděly, a zítra v osm hodin se tu zase spolu uvidíme.
Iveta Janků
Jak dostal Jára trojku ze slovíček
(dialog)
Když se Jára potkal s Bárou, vypadalo to na bezcílné povídání o ničem, ale vyklubalo se
z toho něco víc.
„Tak jsem dneska, Báro, dostal trojku ze slovíček,“ postěžoval si Jára. Bára se podivila: „Jak
to? Vždyť ses celé odpoledne učil, ani jsi se mnou nechtěl jít na hřiště.“
„No právě, to mě na tom vadí nejvíc,“ pronesl sklesle Jára a rozhodil nechápavě rukama.
„Taková práce a mám jen trojku. Jak to?“
„Mám nápad, běž se učitele zeptat,“ navrhla Bára. Jára zajásal: „No jasně, tyjo Báro, co ty
všechno nevymyslíš.“
Později.
Bára energicky zaťukala na dveře kabinetu, ale Jára byl najednou nejistý. „Hele, Báro, nech to
být. Já jsem s tou trojkou docela spokojený.“
„Já ale ne,“ oponovala mu, „a už jsem stejně zaklepala.“
Jára se však posadil vedle dveří, jako že se ho to vůbec netýká. Jakmile však učitel otevřel
dveře, vstal a než se mohla Bára vůbec nadechnout, spustil: „Prosím vás, proč jste mi dal
z těch slovíček trojku? Já se celé odpoledne učil, ani s Bárou jsem nešel ven.“
Bára několikrát přikývla. Učitel však rozhodil rukama. „No, Jarku, tobě očividně jedno
odpoledne nestačí, budeš se muset učit dvě.“ Jára se zamračil, poděkoval a odešel.
Ještě později.
„Tak to vidíš, Báro,“ začal si najednou zase stěžovat, „Člověk se chce jednou za čas
blýsknout a ono to nestačí.“ „No jo, je to náročné, ale když to zvládli všichni před tebou,
zvládneš to taky,“ řekla Bára a povzbudivě ho poplácala po zádech. Jára jen souhlasně
zabručel, už viděl, jak celé odpoledne sedí v knížkách a stejně se to asi lépe nenaučí.
Iveta Janků
57
Školní víqět 2010
Vtipy
Začínající učitelka si chce na své třídě vyzkoušet poznatky z psychologie:
„Každý, kdo si myslí, že je hloupý, ať se postaví.“
Po chvilce se v tiché třídě postavil Pepíček.
Kantorka povídá:
„Pepíčku, tak ty si myslíš, že jsi hloupý?“
„Ne, prosím, ale přišlo mi nefér nechat vás stát jedinou.“
„Nováku, na vaší lavici je 7 much. Když zabijete jednu, kolik jich tam zbude?“
„Jedna, ta mrtvá. Ostatní uletí.“
Student skládá zkoušky. Profesor se ptá: „Co nejvíc způsobuje pocení u člověka?“
„Vaše otázky“ - odpovídá student.
Pan učitel píše na tabuli vzorec H2SO4 a ptá se podřimujícího Petra, co je to za vzorec. Petr
koktá: „Pane učiteli, mám to na jazyku.“
„Tak to ti nezávidím, protože to je kyselina.“
„Jak můžeme rozdělit šest jablek mezi sedm trpaslíků?“ ptá se paní učitelka žáků.
Přihlásí se Pepíček: „Upečeme štrůdl!“
Jak se říká blondýnce na vysoké škole? „Návštěva.“
Alenka se vrátí domů ze školy: „Mami, já už se tam nevrátím.“
„A pročpak ne?“
„Ta naše učitelka nic nezná, pořád se nás jenom na něco ptá.“
Učitelka ve výtvarné výchově: „Honzíku, proč kreslíš tátovi modré vlasy?“ „Protože nemám
plešatou pastelku!“
Pepíček utíká rychle domů. Maminka: „Pepíčku, co je? Co se stalo?“ „Maminko, já jsem se
dnes poprvé ve škole přihlásil.“ „A na co se paní učitelka ptala?“ „Kdo rozbil na chodbě
okno?“
Zuzanka jde s maminkou parkem. Po cestě se proti nim prochází páv. Zuzanka: „Koukej,
maminko, slepice a kvete!“
Ptá se otec syna: „Co to tam gumuješ, Pepíčku?“ „Pan učitel mi říkal, abych si co nejdříve
opravil tu pětku!“
Přijde Pepíček do školy a odevzdává úkol paní učitelce na stůl. Druhý den, když je má paní
učitelka opravené, tak si k sobě do kabinetu pozvala Pepíčka. Když Pepíček přišel, paní
učitelka mu řekla: „Pepíčku, řekni svému dědečkovi, ať za mnou zítra přijde do školy.“
Pepíček na to: „Ano paní učitelko. Počkejte, tatínka jste myslela.“ Paní učitelka: „Ne Pepíčku,
tvého dědečka. Potřebuji ho proto, aby viděl, jaké chyby dělá jeho syn v tvých domácích
úkolech.“
K. Krušinová
58
Perličky z naší školičky
Době bronzové se říká bronzová, protože se všechno vyrábělo ze železa.
Hanýžka byla pilná a pracovitá Králová.
Kniha končí smrtí babičky. Každý ji oplakával, i kněžna si pomyslela:
„Šťastná to žena.“
Babička dodržovala staré lidové zvyky a obyčeje, kterými poučovala děti
a celé údolí.
Chlapci museli od narození bojovat.
Ze zahrady zněl kozí zpěv.
Do roka se Hana opravdu oženila s Václavem …
Defenestrace = vyhození pražských funkcionářů z oken.
Arabský kalifát je něco jako zemědělství u nás.
Barokní hudební skladatel: Wolfram Amadeus Vetne
Rokoko = přeumělkovaný stupidní sloh.
Jana z Archu.
Shakespearova hra – Mc Beth
První historicky naložený Přemyslovec.
Boleslav vyvraždil rod Slamníkovců.
Parní stroj vynalez Džejms Bond.
Babiča se píše malé b, protože není město.
Moje matka je účetnicí.
Rusové se snažili vytvořit co nevíce bolševiků.
Rudolf Hamburský.
Babička byla vlastně Božena Němcová, měla 2 vnučky a 2 vnuky,
nejstarší vnučka se jmenovala Barunka. Na vsi také žila dívka, která se
zamilovala do vojáka a porodila dítě, které utopila jménem Divá Bára.
Osadníci vyhlásili vzpouru čaji.
Na jedno pole se nasázelo třeba ozima a druhé bylo hladem.
Záviš z Frankeštejna.
59
Popiš události roku 1848 ve Vídni:
březen, červen, listopad, prosinec
Kvadalkanál – kanál, který byl pojmenován podle Kváda. Je mezi
Španělskem a Norskem.
Mikuláš Koperník je závodník formule 1.
Vůdce ruských bolševiků: Sarajevič Viktor
Členové 1. československé vlády: Soukup, Stříbrný, Švehla, Beneš
a Jánošík.
Hus kritizoval církev za prodávání propustek.
Slovesný způsob – vykřikovací.
Král Leon – hra W. Shakespeara
Dramaturg = stvořitel divadelní hry
Premiéra = 1. Díl.
Kulisy = věci, co dělají různé děje.
Ze slohových prací
„Káč, káč!“ zavolaly děti na husy.
„Na, puta, puta, na!“ zavolala babička na psa.
Objednávám u vás zámek pro 25 žáků a 2 učitele.
O prázdninách jsem pomáhala babičce krmit králíky a jiné věci.
Byl po pás ve vodě a měl mokré boty.
Po muzeu jsme přešli do parku.
Morové sloupy sloužily jako ochrana proti molům.
Postavy sprodané nevěsty / postavy z Prodané nevěsty/
60

Aby se dítky, jak pacholátka, tak i děvečky, hned v

Transkript

Podobné dokumenty

Anna Hrdličková 1.O

Informace o škole

Slovensko

Výměnný pobyt Praha - Burgkunstadt 2015

„ Ale je tady krásně!“ „To jo, tady jo“

Adaptační kurz primy A

Aquapark Istralandia - CHORVATSKO PULA Apartmány

Literární soutěž kategorie L2 Záchrana přítele v akvaparku

Ze slohové práce žáků 4.ročníku