SZ 6.6.2015final

SMÍCHOVSKÝ ZPRAVODAJ
Informační týdeník Sboru CASD Praha 5 - Smíchov
.
ročník 15/číslo 751
6. června 2015
PROGRAM SOBOTNÍ BOHOSLUŽBY – 30 LET SBORU
Dopoledne .
9,3o hodin
Přivítání – Alena Heczková
společná píseň č.95 „Bůh slíbil své požehnání“
Čtení textu Písma - Žalm 145,8-13 - František Macháň
modlitba
Oznámení - Milan Müller
Shrnutí úkolu sobotní školy - Miloslav Žalud
Téma úkolu: „Každodenní následování Ježíše“
Píseň „U zelené přesličky“ - dětí s doprovodem orchestru
Čtení textu Písma - Lukáš 10,21-22 – Alena Heczková
Soukromé modlitby
10,3o – 10,45 hodin
Přestávka
10,45 hodin
Úvod – Milan Müller
Společná píseň č.2 „Svatý, svatý, svatý“
Čtení textu Písma - Žalm 118,22-24 - Miloš Pařík
modlitba
sborová píseň „Žalm 24“ - mužský sbor
sbírka
Příběh pro děti - Tomáš Staš
Pozdrav předsedy ČS CASD – Vít Vurst
sborová píseň „Irská modlitba“ – Smíchovský pěvecký sbor
Čtení textu Písma - Filipenským 2,5-11 – Milan Müller
tichá modlitba
Kázání z Božího slova – Mikuláš Pavlík
Téma: „Na rozhraní dvou období“
hudební přednes FIDES „Most přes rozbouřené vody“ – P.Simon
společná píseň č.85 „Slavte Ježíše“
Čtení textu Písma - Řím 16,24.27 – Mikuláš Pavlík
Modlitba - Mikuláš Pavlík
závěrečná píseň č.284 „Kéž nás vede“
soukromé modlitby
Prostor pro sdílení se - společné jídlo
každou sobotu od 10:45 hodin
PROGRAM SOBOTNÍ BOHOSLUŽBY – 30 LET SBORU
Odpoledne .
14,3o hodin
zahájení a přivítání – Jaroslav Bartoš
společná píseň č.275 „Naše srdce radost naplňuje“
(píseň ze slavnostního otevření 18.5.1985)
modlitba
I.
Historický blok stavba 1982 až 1985 vede Daniel Kubečka
Promítání - Jak se začalo stavět, jak se stavělo….
Rozhovor s Tomášem Stašem
Promítání - videoreportáž s br. Václavem Třískou
Sborová píseň „Gloria“ - Smíchovský pěvecký
II.
Historický blok 1985 až 1995 vede Milada Macháňová
Čtení textu Písma - Žalm 77 (SNC)
Promítání slavnostní bohoslužba otevření
Rozhovor s Milanem Hlouchem
Sborová píseň „Toužím být Ti blíž“ - Smíchovský pěvecký sbor
Rozhovor s Josefem Hrdinkou
Promítání roky 1985-1995
Píseň „Před Tvou tvář“ - kvartet
III.
Historický blok 1995 až 2005 vede Milan Müller
Čtení textu Písma - Žalm 147,1-7
Rozhovor s Radkem Jonczym
píseň „Pane můj“ – manželé Radek a Vlasta Jonczyovi
Promítání fotoalba
Rozhovor s Miloslavem Žaludem
Promítání fotoalba
píseň „My jsme děti veselé“ - bývalý Penguiník a dnešních dětí
IV.
Historický blok 2005 až 2015 vede Jaroslav Bartoš
Čtení textu Písma – Žalm 23
Promítání Pohled do historie část 1
Rozhovor s Josefem Ceplem
Píseň „Tebe chválím“ - smíchovská mládež a K1
Promítání Pohled do historie část 2
sborová píseň „Nádherný chór“ – Smíchovský pěvecký sbor
závěrečná modlitba
Požehnání Josef Cepl a kazatelé
Prostor pro sdílení se - občerstvení v čajovně, kavárně
Oznámení
-Přejeme požehnanou sobotu všem, kteří navštívili náš sbor
-Dnes budeme chválit Pána při příležitosti 30 let sboru,
zamyšlením z Písma bude sloužit br. Mikuláš Pavlík
předseda Č-S Unie CASD
Odpoledne od 1430 hod jste zváni na vzpomínkovou bohoslužbu
-Upozornění - celou sobotu 6.6. nebude k dispozici kuchyňka
-Příští sobotu 13.6. bude sobotou služby žen Betanie Praha,,
kázáním Božího slova sloužit s. Sońa Sílová
-Za dva týdny 20.6. budeme slavit Památku Večeře Páně,
odpoledne od 1400 hod jste zváni na program k ukončení školního roku
-V pátek 12.6. jste zváni na bohoslužbu křtu,
Jana a Milan Prokopčákovi a Mariana a Jaroslav Skálovi, od 1800 hod.
-O víkendu 26.-28.6. jste zváni na
letní soustředění TOMů do Krkonoš na chatu Viktorka
(více informací ve Zpravodaji nebo u předsedy TOMů R. Zelenky)
-Ve čtvrtek 11.6. se uskuteční jednání Výboru sboru od 18 30 hod
-Sbírka z minulého týdne: sbor: Kč 5 742,-; misie Kč: 1 604,-;
FSP: Kč 0,-; BanglaKids: Kč 0,-; TVHope: Kč 0,-; Adra: Kč 8 411,-Prosíme, mysleme na svých modlitbách na sestry a bratry,
kteří jsou nemocni nebo prožívají různé nemilé životní situace.
- Neodkládejte si cenné věci v šatně i ve sboru bez dozoru.
Prosíme, vypínejte a nepoužívejte v sále a na balkoně, určeném pro
bohoslužbu, mobilní telefony a nekonzumujte potraviny.
-Bankovní účet sboru: 5053339/0800, do textu jméno a účel
V období 7.-13.6.2015 oslaví narozeniny:
Pavlíková Božena (10.6.); Jetelina Bedřich (11.6.); Pučelíková Marie (13.6.)
všem přejeme hojnost Božího požehnání do dalších let.
P.S. omlouváme se všem na které jsme zapomněli. Nebyl to úmysl.
30 let života sboru
Milan Hlouch
Narozen: 27.4.1956
Stav: ženatý, manželka Ivana
Děti: synové Štěpán, Filip, Martin, Jana
Moje působení kazatele smíchovského sboru souvisí s počátky jeho historie. Když
jsem v roce 1983 nastoupil do sboru Praha – Libeň, výstavba modlitebny „na
Malvazinkách“, už byla v plném proudu. Nově otevřená budova se stala atrakcí
nejen pro obyvatele z okolí modlitebny, ale doslova z celé Prahy. Denně přicházely
desítky lidí podívat se na ten „zázrak“ – jednu z mála sakrálních budov, které se
podařilo za socialismu postavit. Zájemců o prohlídku modlitebny bylo tak velké
množství, že jsme každý den organizovali průvodcovské služby. Příchozím lidem
jsme vysvětlovali symboliku jednotlivých prvků budovy a odpovídali jsme na
otázky týkající se naší církve a věrouky. Výsledkem těchto prohlídek bylo několik
kurzů Bible, které jsme následně otevřeli a ze kterých bylo několik lidí pokřtěno.
Základem sboru na Smíchově se stali členové libeňského sboru a k nim se přidalo
několik desítek dalších bratrů a sester z jiných pražských sborů. Brzy jsme se sžili a
vytvořili radostné a aktivní společenství. Hojně navštěvovaná sobotní škola,
důstojné bohoslužby, sborový zpěv, odpolední programy, aktivní mládež,
evangelizační přednášky, kurzy Bible, modlitební pobožnosti, sborové zájezdy… to
vše se stalo přirozenou součástí života nového sboru.
Revoluční rok 1989 mě odvedl od kazatelské práce do církevní administrativy a
později do nakladatelské práce v biblických společnostech. Sbor Praha – Smíchov
však pokračoval dál v trendu, který nastoupil od svého vzniku. Mám radost, když
mohu z povzdálí pozorovat, že tento sbor zůstává aktivním sborem a věřím, že
nejen budova modlitebny, ale především jednotliví členové budou i nadále živými
svědky o Boží lásce a záchraně v Ježíši Kristu.
Manželka Ivana pracuje jako fyzioterapeutka.
Máme čtyři dospělé děti a jednu vnučku.
Josef Hrdinka
Narozen: 27.8.1950
Stav: ženatý, manželka Lýdie
Děti: dcera Elen a syn Daniel
Naše působení ve sboru Praha - Smíchov bylo zásadním předělem naší kazatelské
služby v církvi. Narozen v roce 1950 v adventistické rodině osmi sourozenců jsem
po vyučení automechanikem v roce 1968 začal studovat Teologický seminář v
Praze, kde jsem poznal svoji manželku Lydii Drobnou. 5 roků jsme působili v
Krnově a Vrbně pod Pradědem, dalších 7 let v Pardubicích a okolí, následovaly 3
roky ve vinohradském sboru v Praze a 4 předrevoluční roky jsem působil jako
unijní vedoucí mládeže a sobotní školy. Naše dvě děti Daniel a Elena mohly ve
sboru Smíchov najít duchovní domov právě ve sboru Smíchov a později ve sboru
Spořilov.
Po změnách ve společnosti jsme do roku 1996 mohli prožívat Boží požehnání
evangelizační vlny ve sboru Praha - Smíchov a dvou nově založených sborech
Spořilov a Dejvice. V této době jsem vystudoval fakultu sociálních věd a později
psychologii, což jsem mohl později využít při výuce na Teologickém semináři a v
psychologicko-pastoračním poradenství. Následně jsme působili ve sborech
Kladno, Praha Strašnice a po 5 létech služby tajemníka unie jsme službu završili ve
sboru Strašnice. Nyní v důchodu ještě vypomáhám ve sborech Tábor a Jindřichův
Hradec.
Josef Hrdinka
Miloslav Žalud
Narozen: 28.2.1946
Stav: ženatý, manželka Miroslava
Děti: dva synové Marek a Martin
Milé sestry a bratři,
na svoje působení ve sboru Praha-Smíchov
v letech 2002 - 2007 vzpomínám velmi rád.
Přiznám se však, že když jsem byl Českým
sdružením požádán, abych se stal kazatelem v tomto sboru, cítil jsem po mém
předchozím 13letém působení na Teologickém semináři v Sázavě určité obavy, které se
však, díky Bohu, v průběhu prvních týdnů rozplynuly. Kromě Smíchova jsem měl na
starosti i sbory v Dejvicích a v Krči, což činilo celkem přes 350 členů. Naštěstí jsem měl
dobré spolupracovníky – jak laiky, tak kazatele v nástupní praxi (Josefa Dvořáka,
Stanislava Slaninu a Jana Matouška), za což jsem velmi vděčný.
Samozřejmě, že při bilancování své služby si uvědomuji i své nedostatky, ale to, co chci,
aby mi nikdy nevymizelo z mysli, jsou vzpomínky uchované pod jednoduchými hesly, za
kterými se skrývá množství příjemných pocitů: evangelizační akce – veřejné přednášky,
programy „dveře dokořán“, studijní pátky s živými diskusemi, nejdříve audio a později
televizní internetové přenosy bohoslužeb, křty jak v modlitebně, tak i v přírodě
v Třenicích, čtvrtletní oživující mládežnické bohoslužby a jejich zajímavé herecké
výkony při divadelních vystoupeních, početné třídy dětské školky, setkávání a letní
tábory v rámci Pathfinderu, radostné schůzky a letní dovolené s početnými seniory, tři
oddělení křesťanského domova a společné dovolené, balkónové společenství sester a
bratrů z východní Evropy, vysvěcení první starší sboru v Česko-Slovenské unii,
inspirující sborové zpěvy, zájezd za poznáváním antického a křesťanského Říma a do
Německa po stopách Luthera, vzpomínkové setkání na Pražskou harfu, fotodokument
Ondřeje Boušky Adventisté Praha-Smíchov, společné akce se sborem na Vinohradech
k Vánocům nebo Velikonocům, správci Michal Jurkovský a Julo Kohút a některé další
skutečnosti.
Po ukončení mé služby na Smíchově jsem ještě působil jako redaktor, měl jsem na
starosti oddělení náboženské svobody a nakonec sbor v České Lípě. V současné době
stále kážu v různých sborech, mívám přednášky a občas spolupracuji s AWR. Užívám si
důchodu, rád jsem v kruhu rodiny s mojí manželkou Mirkou, syny Markem a Martinem,
snachou Alenkou a jsem nadšeným dědečkem pro našeho roztomilého 3,5 letého
vnoučka Filípka.
Milí smíchovští, přeji vám, aby se na vás naplnil duchovní význam Izajášových slov
(58,11): Hospodin tě povede neustále, bude tě sytit i v krajinách vyprahlých, zdatnost
dodá tvým kostem; budeš jako zahrada zavlažovaná, jako vodní zřídlo, jemuž se vody
neztrácejí.
Míla Žalud
Radek Jonczy
Narozen: 5.6.1961
Stav: ženatý, manželka Vlasta
Děti: dvě dcery Veronika a Michaela
MALÉ OHLÉDNUTÍ ZA MINULOSTÍ
Radomíra Jonczyho
1981 – 1986
1983 – 1986
Student Komenského evangelické teologické fakulty
Vedoucí mládeže ve sboru CASD Praha Vinohrady
1986 - 1987
1987
Pomocný kazatel ve sboru CASD Praha Vinohrady
Svatba s Vlastou Mrázovou 
1987 – 1992
1988
1991
1989 – 1992
1992
Kazatel sboru CASD Česká Třebová, Choceň, Litomyšl
Narození dcery Veroniky 
Narození dcery Michaely 
Člen městského zastupitelstva v České Třebové
Ordinace ke službě kazatele
1992 – 1995
Evangelista a vedoucí oddělení dětí, mládeže
a Klubu Pathfinder při ČS CASD
Člen výboru ČS CASD
1995 – 2002
1997 – 2000
1999 – 2002
2008
Kazatel sborů Praha Smíchov, Dejvice a Barrandov
Člen kulturní komise Prahy 5
Člen výboru ČS CASD
Svatba dcery Veroniky
2002 – 2003Redaktor AWR; vedoucí projektu Maranatha k dětem
2003 – 2013Kazatel sborů CASD Praha Vinohrady a Chodov
2011 - 2015Člen výboru ČS CASD
2013 - Invalidní důchodce
2014 - …Člen výboru unie
2015 - Vedoucí oddělení KD ČS CASD
Několik vzpomínek
Léta prožitá ve sboru na Smíchově byla pro naši rodinu velmi důležitá. Pán Bůh
zařídil, že zde naše dcery našly zázemí v partě několika desítek dětí. Járou
Bartošem založený oddíl Klubu Pathfinder, dětský pěvecký soubor Penguiník,
skupina Smích, skvěle fungující sobotní dětské školky a rodinná atmosféra
smíchovského KD Míši s Verčou poskytly hodnoty na celý další život.
Nikdy nezapomenu na nádherné staroušky z nově zformované a na svou dobu
unikátní Stříbrné mládeže, která pod vedením Jirky Veselého a Karla Špinara
uskutečňovala neuvěřitelné aktivity. Stejně skvělá byla i dospívající mládež
s iniciativními bratřími Bezděkovskými včele.
S Vlastou jsme si vychutnávali nadšení smíchovského sboru pro hudbu. Zpívání
s dětmi, s mládeží, s Járou a Lenkou Říhovými a s pěveckým sborem vedeným
trpělivým Jeníkem Huškem byly balzámem pro naši duši. Nahrávky v té době
pořízené jsou toho dokladem.
Není zanedbatelné, že v našem sboru mohla v rámci sborové praxe v oněch létech
vyrůst řada mladých kazatelských osobností, jako Ferko Kolesár, Stanislav Tumis,
Josífek Dvořák a další…
Ve spolupráci s Pavlem Kubečkou jsme se podíleli na vytváření zázemí pro
duchovní sourozence zemí bývalého Sovětského svazu, kteří v té době plnili řady
balkonu naší modlitebny. Výrazně jsme tak přispěli ke vzniku nového pražského
sboru pro rusky mluvící adventisty.
To vše by se pochopitelně nedařilo, kdyby včele sboru nestála managesrsky
schopná a duchovně orientovaná samospráva sboru pod vedením Milana Mullera,
Miloše Paříka a Miládky Macháňové.
Počty křtů z tohoto období jsou dokladem toho, že pokud sbor žije rodinným,
životem, může mu Pán Bůh i bez velkého evangelizačního vzepětí přidávat nové
sourozence .
Nádherné smíchovské společenství mi pomohlo překonat nepříjemné emoce
z vážné nemoci, která mne tehdy postihla. Moc vám všem, kteří jste se na tom
podíleli, děkuji.
Nikdy na to všechno nezapomeneme.
Josef Cepl
Narozen: 12.5.1961
Stav: ženatý (29 let), manželka Květoslava
Děti: dvě syn Ondřej a dcera Alena
dosud pracoval ve sborech Jaroměř, Vamberk,
Jablonné n.O., Dobruška, Plzeň, Domažlice,
Klatovy, Rokycany, Havlíčkův Brod, Ledeč n.S.,
Chotěboř, Praha Vinohrady a Spořilov, 4 roky
administrátorem Českého sdružení CASD, nyní
Praha Smíchov, Krč a Sedlec.
Rád relaxuje na procházkách se psem a na zahradě.
Manželka Květa, stavební ing., pracuje v rakouské firmě Schmachtl v odd. technické
podpory prodeje elektromateriálu, zpívá v Maranatha gospel choiru.
Syn Ondřej, 28 let, necelý rok ženatý, zaměstnanec počítačové firmy, rád zpívá
gospely.
Dcera Alena, MUDr., zaměstnaná na neurologickém odd. nemocnice Na Bulovce.
Zpívá gospely.
Josef Dvořák
Narozen: 8.9.1976
Stav: ženatý, manželka Samuela
Děti: Filip, Amálie, Rozálie
Nastupní praxi jsem zacínal na
Smíchove a Dejvicích pod M. Zaludem,
po dvou letech ma nastupní praxe pokracovala pod V. Krupou na sborech: Litvínov,
Teplice, Chomutov, Most. Jako kazatel jsem nastoupil na sbory Tabor a Jindrichuv
Hradec. Po peti letech na sbor Turnov, Zelezny Brod a zalozen byl sbor Jicín.
Soucastí je kaplanska sluzba ve Valdicích. Po peti letech bych mel pusobit jako
studentsky kazatel v Praze.
Vzkaz: Ať se na Vas Hospodin usmíva a chraní Vas.
J. Dvorak
Jan Matoušek Matty
Narozen: 14. 2. 1981
Stav: ženatý, manželka Jana (16.2.1984),
Děti: jsou v plánu, ale ještě ne , žel, na cestě
Boha a církev jsem poznal až v 17 letech během přednášek NET’98. Po absolvování
OA v Trutnově (odkud pocházím) jsem v roce 1999 začal pracovat ve firmě Ludvík.
Po dvou letech jsem díky výzvám a rozhovorům se spoluvěřícími podal přihlášku
ke studiu TS CASD v Sázavě, kde jsem se v roce 2001 začal připravovat na službu
kazatele. Průběžnou praxi v rámci studia na TS jsem absolvoval ve
sborech Trutnov, později Hradec Králové (kde jsem se mohl setkávat se svou
budoucí manželkou), Sázava a nakonec Kolín. Během studií jsem mj. spolupracoval
s br. Adamem a podílel se na některých vzdělávacích a motivačních aktivit pro
mládež. V létě 2006 jsem začal vykonávat kazatelskou službu v nástupní praxi pod
vedením br. Žaluda. Rok poté jsem pokračoval v nástupní praxi pod vedením br.
Cepla. Práce s dětmi a mládeží patří k mým oblíbeným aspektům náplně práce
kazatele. Na Smíchově jsem tak prožíval velmi krásné chvíle. Posilou mi byla i má
žena Jancza, která byla přínosem nejen mně, ale věřím, že i mládeži a KP. Odměnou
mi za to bylo otevření dveří do srdcí některých přátel (nemám na mysli
sympatizanty s naší věroukou), a to nejen při setkávání ke studiu Bible,
mládežnických či seniorských setkáváních (kam mne br. Jiří Veselý a br. Fraj
přizvali ke spolupráci).
V září 2008 se má působnost kaztele přesunula do oblasti sborů Ústí nad Labem,
Roudnice nad Labem a Litoměřice. Tato služba byla narušena nemocí. Od listopadu
2011 do listopadu 2012 jsem byl uznán práce neschopným. Zdravotní stav se stále,
byť pomalu (Bohu za to díky) zlepšuje. Pak jsem v rámci svých možností sloužil
dále ve sborech Litoměřice a Roudnice nad Labem. Od roku 2014 jsem pastorem
(po boku br. Jonczyho) nejprve pro sbory Most a Chomutov, od ledna 2015 pro
sbor Horizont, jehož působnost zahrnuje města Most, Chomutov, misijní aktivity
pro Kadaň, Louny a okolí, pastorační činnost pak ještě pro oblast Vejprt. V
posledních měsících se s manželkou, sborovým společenstvím aktivně věnuji
založení Křesťanského centra pro rodinu Horizont a spuštění veřejně prospěšných
aktivit pro rodiny v našem blízkém okolí.
Děkujeme sboru za milé pozvání, jsme vděčni Pánu, že nám dal možnost prožít dva
roky, bok po boku, se smíchovským adventistickým společenstvím.
J. Matousek
Daniel Horničár
Narozený 4.7.1970
Stav: ženatý, manželka Eva
Děti: syn Timon, 20 mesiacov
Narodil som sa do veriacej rodiny. Vyrastal
som v Kosiciach, kde od detstva, spolu
s rodicmi, som bol sucasťou zboroveho
spolocenstva Cirkvi adventistov siedmeho
dna. Pokrsteny som bol v decembri 1989.
Po absolvovaní strednej skoly som bol prijaty
na denne studium na Teologickom seminari
CASD (1990). Po stvrtom rocníku studia, som
pokracoval v studiu teologie v zahranicí
(Francuzsko) na adventistickej teologickej
fakulte v Collonges sous Saleve (1994 –
1998), a neskor na protestantskej teologickej
fakulte v Strasburgu (1998 – 2007).
Po ukoncení studia v zahranicí som bol prijaty v lete 2007 na dvojrocnu nastupnu
prax v Ceskom zdruzení pod vedením veľmi skusenych kazateľov, ktorym vďacím
za mnohe. Prvy rok v zboroch Turnov, Zelezny brod, Jicín pod vedením br. B.
Zamecníka; druhy rok zbory Praha Smíchov, Krc, Sedlec pod vedením br. J. Cepla.
Subezne z nastupnou praxou som vyucoval niektore novozakonne predmety na
Teologickom seminari CASD v Sazave. Po absolvovaní nastupnej kazateľskej praxe,
v septembri 2009, som bol povolany na Teologicky seminar ako uciteľ Noveho
zakona na plny uvazok. V tomto zaradení pracujem az dodnes. Vo svojej praci vidím
veľky zmysel, lebo mam moznosť pripravovať tych, ktorí budu duchovne viesť
cirkev a starať sa o nu v buducnosti.
Spolu s manzelkou Evou, s ktorou som styri roky sťastne zenaty, sme clenmi zboru
CASD Podebrady. Mame 20 mesacneho syna Timona, za ktoreho sme Bohu vďacní.
Moje spomienky a vzťahy so smíchovskym zborom sa vytvarali uz pocas mojho
seminarneho obdobia (1990), kedy smíchovska modlitebna, bratia a sestry,
poskytli jeden skolsky rok zazemie pre Teologicky seminar.
Rok nastupnej kazateľskej praxe mal pre mna osobne zasadny vyznam, lebo pocas
tohto roka v smíchovskom spolocenstve som mal moznosť poznať moju
nastavajucu manzelku.
Vďaka tomu, ze casť rodiny su clenmi smíchovskeho zboru, mam prílezitosť prísť
do modlitebne na Malvazinkach viacmenej pravidelne, a stale sa tesím vidieť
zname tvare.
Ktokoľvek zachráni jediný život, je to akoby zachránil celý svet. (Talmud)
Roman Růža Buchtel
Narozen: 4.12.1979
Stav: ženatý, manželka Eva
Děti: dcery Leontýna a Olívie
Život v datech:
1986 - 1994 základní škola: do poloviny 3. třídy Brandýs nad Orlicí, pak
Chroustovice
1994 - 1999 střední škola - SPŠ Stavební Hradec Králové
1999 - 2002 vysoká škola - VUT Brno (3 roky nedokončeno :( )
2002 - 2006 vyšší škola - TSCASD Sázava
2006 - Svatba odjezd do UK
2006 - 2009 - život v UK - cestování
2009 - první dítě - návrat z UK
2009 - 2012 Praha Smíchov - Pastor, Kaplan v ZŠ Elijáš, Kazatel v NP
2012 - druhé dítě
2012 - 2015 Vamberk nevysvěcený kazatel
2015 - čerstvá současnost - vedoucí oddělení dětí, Klub Pathfinder ČS a dále - samá
pozitiva a sociální jistoty :o)))
Cesta s Pánem Bohem:
Od narození jsem vyrůstal ve sboru v Pardubicích. V pubertě mě štvalo náboženské
pokrytectví, které jsem okolo sebe viděl. Nechtěl jsem být součástí něčeho
takového. Ale vždy jsem věděl, že Pán Bůh existuje, ale moc mě to nezajímalo. V
roce 2001 se mi zbořilo několik věcí na kterých mi záleželo. Začal jsem řešit, co je v
životě podstatné. To byl impulz k tomu, abych začal víc řešit Pána Boha a spolu s
Pavlem Tatarem jsme studovali Bibli. V roce 2002 jsem byl na táboře KP v
Kochánovicích pokřtěn (křtil nás Jindra Černohorský). V roce 2002 jsem nastoupil
na TS na jednoleté studium, ale po dvou měsících jsem přestoupil na čtyřleté
studium BTh. Do školy jsem se těšil, což byl nový jev v mém životě. (Žel to
nevydrželo po celou dobu studia :o) ) Nejvíce mne z řad učitelů oslovil Jiří Beneš.
Při jeho hodinách jsem měl někdy pocit, že se dotýkáme toho podstatného. V roce
2006 po ukončení semináře se mi změnil stav ze svobodný na ženatý. Záhy jsme
odjeli do UK, kde jsme nakonec strávili tři roky. (Původně bylo dohodnutu, že se
vrátíme za rok.) V roce 2009 jsme se domluvili s vedením ČS, že po prázdninách
nastoupím do Prahy jako mládežnický kazatel. (Z UK jsme si krom drobností a auta
s volantem napravo, dovezli tříměsíční Leontýnku.) Do prázdnin roku 2012 jsem
měl na starost mládež sboru Praha Smíchov (kam jsem nikdy nechtěl, ale odkud se
mi ne lehce odcházelo), ZŠ a MŠ Elijáš, kde jsem působil jako kaplan a pomoc v KP,
které je mou srdeční záležitostí. Od prázdnin roku 2012 bydlíme nad sborem ve
Vamberku, odkud vyrážím i do okolních sborů Dobrušky a Jablonného. Po třech
letech jsem stále oblíbeným kazatelem. 10.5. 2015 jsem byl jmenován vedoucím
oddělení dětí a Klubu Pathfinder při ČS. Což moji oblíbenost u členů sborů značně
snížilo. V současné době je již nejméně polovina věcí v banánovkách a čeká nás
stěhování zpět do Prahy. Jaký sbor se nám stane domovským?
Patrik Nehyba
Narozen:
Stav: ženatý, manželka Nelli
Děti: zatím ne
Po ukončení strednej školy na Slovensku som začal študovať na TS CASD v Sázave.
Aj keď som vyrastal v adventistickom prostredí, môj osobný záujem o poznanie
začal až na seminári. Posledný rok, štvrtý, som študoval individuálne, nakoľko mi
bolo umožnené nastúpiť predbežne do nástupnej kazateľskej praxe. Práve tiež s
dôvodu, že v roku 2013 sme mali svadbu s mojou manželkou Nelli.
Hneď potom sme boli pridelený pod kazateľa P. Harasteja a zbory Kladno, Slaný,
Beroun a Rakovník. Druhým rokom (ktorý stále prebieha) som bol pridelený
práve do Prahy - Smíchov, Praha - Krč a Praha - Sedlec pod kazateľa J. Cepla. Aj
keď na jeseň (podzim) roku 2015 mám nastúpiť do kazateľské praxe zboru
Podebrady a Kolín. Musím priznať, že sa nám spolu s mojou manželkou bude
odchádzať veľmi ťažko. Navzdory prvotným obavám si tieto zbory zamilovali a
práca s nimi bola pre mňa veľmi prínosná.
Ďakujem Bohu za čas strávený na zbore Praha - Smíchov. A zároveň chceme
popriať aby si tento zbor viedol Pán naďalej, tak ako doteraz. A nesmiem zabudnúť
poďakovať mládeži, ktorá bola pre mňa povzbudením v každých časoch (napr. pri
kázaní, kedy pravidelne šli do prvých radov aby ma podporili). Ďakujem a prajem
Božie požehnanie.
Z historie
Tak nás Bůh vedl…
Přijali jsme Pána Ježíše Krista jako Spasitele, a ve víře v něho obracíme svůj pohled
vpřed, k jeho druhému příchodu. Nebylo by však správné, kdybychom se ve své
adventní naději otočili zády k minulosti a zapomínali na ty, kteří nám prošlapali cestu,
po které dnes jdeme. Pohled zpět je vždy poučný a inspirující.
Dnes jsme se zastavili, abychom se podívali na posledních třicet let. Vidíme košatý
strom smíchovského sboru a připomínáme si jména těch, kteří ho ošetřovali od
poloviny osmdesátých let minulého století. V roce 1985 zde byl naroubován štěp na
kmen zdravého a statného stromu, který vyrostl z nepatrné sazenice, a více než
devadesát let zapouštěl pevné kořeny, protože byl vystaven ničivým větrům, avšak
vždy chráněn a udržován při životě nebeským Sadařem.
Alespoň ve zkratce si připomeňme obdivuhodnou cestu, po které prošli ti, od nichž
jsme převzali pochodeň a jejichž odkaz nás zavazuje, abychom plamen víry a naděje
udržovali.
1892 – Antonín Šimon – přijímá adventní poselství. Jako první adventista
v Čechách se stává členem sboru v Hamburku.
1892 – zaniká Svobodná evangelická církev česká, její kazatel Novák a jeho
manželka se stávají adventisty. Manželé Šimonovi a Novákovi s několika
dalšími přáteli se shromažďují střídavě u Šimonů na Žižkově a u Nováků na
Vinohradech.
1900 – kazatel Novák odchází do Ameriky, do Prahy přichází mladý německý kazatel
J. P. Lorenz; shromáždění se konají v jeho bytě na Žižkově. Všechna kázání mu
překládá do češtiny Antonín Šimon.
1902 – 24.5. dopoledne pokřtěno 15 osob a odpoledne založen sbor v Praze.
Šimonovi se stěhují na Staroměstské nám. (přímo proti orloji). Rostoucí sbor
má 21 členů a shromažďuje se u Šimonů.
1907 – shromáždění probíhají v Růžové ul. č. 5; zde se také 18.- 22.12. konala
1. konference Rakouského misijního pole, pod které příslušel sbor Praha.
1912 – shromáždění se konají v bytě kazatele Studeného ve Spálené ulici
(v domě nad restaurací „U Ježíška“; dnes na místě obch. domu Máj).
1919 – sbor se shromažďuje na Žižkově, Havlíčkova 11.
1920 – otevřen seminář pro kazatele; první rok se vyučovalo v bytě ses. Seidlerové,
dále pak ve škole Urania ve Smečkách; v roce 1924 přemístěn do Loděnic u
Berouna. Ředitelem od počátku byl Ant. Šimon ml. (syn prvního adventisty
v Čechách).
1924 – pražský sbor má 78 členů, shromažďuje se v Ječné ulici.
1928 – zakoupen dům na Vinohradech, Londýnská 30, a stávající restaurace byla
přestavěna na modlitebnu.
1948 – při Biblickém semináři v Krči otevřen druhý pražský sbor.
1950 – v Legii malých v Holešovicích otevřen třetí pražský sbor
1952 – 1956 zákaz činnosti církve – členové se shromažďují po rodinách.
Rozvoj pražských sborů po povolení činnosti v roce 1956
Po násilném zastavení činnosti v roce 1952 stačila jen krátká doba k tomu, aby vedení
v té době všemocné komunistické strany spolu s příslušníky státní bezpečnosti přišli
k poznání, že likvidace církve byl neprozřetelný krok. K tomu, aby měli přehled o dění
v pražských sborech, jim do konce září 1952 stačili pouze tři vyzvědači, které jako
„zajímající se přátele církve“ vyslali na návštěvu bohoslužeb. Od října nad církví ztratili
kontrolu, protože tam, kde byl dříve ve městě jeden sbor, scházelo se nyní několik
desítek domácích skupin. Proto koncem září 1956 činnost církve opět povolili. Ovšem
v Praze – stejně jako ve většině měst v Československu – modlitebny a další majetek
nevrátili. Tak byly sbory odkázány na pohostinství v modlitebnách druhých církví.
Vinohradský sbor, jehož kazatelem po povolení činnosti byl Václav Voráč, našel na
dlouhé roky přístřeší ve Farského síni sboru Církve československé husitské u
Vinohradské vodárny. Teprve 8. února 1969, tedy po více než dvanácti letech, se mohli
jako „hosté“ vrátit do modlitebny v Londýnské ulici. Ovšem jen s velkou nadsázkou by
se dalo říci, že se scházeli v modlitebně. Velký sál totiž i nadále po celý týden sloužil
jako zkušebna pěveckého sboru Československého rozhlasu. Předsálí používali zpěváci
jako kuřárnu a ve velkém sále měli pro svou potřebu rozestavěné židle do půlkruhu,
v jehož středu stál klavír. Pro sobotní shromáždění museli členové vinohradského
sboru každý pátek přemístit klavír, doplnit další židle a uspořádat je do řad. Ovšem
nebylo možné zabránit tomu, aby příchozí do „modlitebny“ nevítal zápach po
cigaretovém kouři, kterým předsálí bylo silně nasáklé.
Václava Voráče v kazatelské službě po více než deseti letech vystřídal v červnu 1968 Jan
Vyhnálek, který však na začátku „husákovské normalizace“ v září 1969 emigroval do
Švýcarska.
Zde je třeba připomenout, že v údobí Dubčekova „Pražského jara“ v roce 1968 se po
dvaceti letech církve získaly nové možnosti pro práci. Tuto příležitost využila i církev
adventistů s.d. a v Československu otevřela celou řadu sborů, které dosud podle
rozhodnutí totalitních mocipánů mohly existovat pouze jako kazatelské stanice
přidružené k mateřskému sboru. Tyto nové sbory bylo potřebné obsadit kazateli.
Rovněž se po mnoha letech přešlo na celosvětově osvědčenou organizaci, opět byla
vytvořena sdružení a nezbytná oddělení při unii (oddělení pro mládež, evangelizaci,
sobotní školu, publikační) a po osmnácti letech byla také obnovena činnost Biblického
semináře. Je pochopitelné, že církev náhle pociťovala citelný nedostatek kazatelů.
Proto po odchodu kazatele Vyhnálka byl pražský sbor na Vinohradech svěřen do péče
tří učitelů z nově otevřeného semináře. V září 1969 výbor Českého sdružené rozhodl,
že odpovědnost za chod sboru bude mít kazatel Rudolf Duda a službu vysvěcených
kazatelů bude vykonávat ředitel semináře Miloslav Šustek spolu s učitelem Karlem
Špinarem.
Obtížnější podmínky pro shromažďování měli členové někdejšího holešovického sboru.
Do původního objektu „Legie malých“ se vrátit nemohli (ten byl po několika letech
zbourán). Z krásného prostředí Církve československé husitské na Letné se mohli těšit
pouze několik týdnů. Několik týdnů proto, že odtud pod tlakem úřadů dostali výpověď.
V té době byl kazatelem tohoto sboru „bez střechy nad hlavou“ Josef Doubravský
mladší, syn dřívějšího unijního předsedy Doubravského. O něm bylo známé, že před
úřady dovedl neohroženě hájit zájmy církve. Ten navštívil faráře téže církve v Karlíně a
výsledkem bylo, že sbor získal ke svým sobotním shromážděním chrám a další
místnosti na faře. O přátelském přijetí v Karlíně svědčí slova, kterými místní farář
přivítal věřící při prvním shromáždění: „Myslím, že adventisté jako křesťanská církev
mají za úkol ukázat věřícím, že na tomto světě jsme jen hosty a poutníky a že se tu
nesmíme příliš zabydlet.“
„Karlínský“ sbor se ještě za působení kazatele Josefa Doubravského v roce 1960
přestěhoval do prostorné a pro celodenní shromažďování tepelně příznivější
modlitebny Českobratrské církve evangelické v Libni (v ulici U pošty), kde prožil 25
roků, během kterých se vystřídala řada kazatelů v intervalech kratších, než v církvi bývá
zvykem.
Kazatele Josefa Doubravského vystřídal v roce 1963 Oldřich Sládek; ten se po jednoleté
službě ve sboru stal předsedou církve v Československu. Po něm převzal v roce 1964
péči o sbor Jindřich Marcolla, který byl současně vedoucím kanceláře ústředí. Od roku
1966 stál ve službě kazatele libeňského sboru Jan Kantor, (před válkou působil jako
vedoucí knižní evangelizace). V době jeho působení byl do péče libeňského sboru na
dlouhou řadu let připojen sbor Roudnice nad Labem. (Teprve na začátku 80. let
roudnický sbor přešel pod patronaci sboru v Litoměřicích.)
V květnu roku 1970 se v Libni ujal kazatelské práce Karel Špinar; který ovšem současně
vyučoval na Biblickém semináři, jehož činnost byla v Praze-Krči v roce 1969 obnovena.
Od roku 1972 se na tři roky ve spolupráci s Karlem Špinarem ujal kazatelské práce
Miloslav Žalud, když se v roce 1971 vrátil ze stipendijního pobytu v Collonges ve Francii
a v roce 1972 ukončil studia na pražském Biblickém semináři. Také on současně
vyučoval na pražském semináři.
V roce 1977 kazatele Karla Špinara vystřídal v Libni Rudolf Duda, který byl od roku 1969
preceptorem a učitelem na Biblickém semináři. Z řady výše uvedených kazatelů Rudolf
Duda sloužil nejdéle – do roku 1983, kdy na jeho místo přišel absolvent Komenského
evangelické bohoslovecké fakulty Milan Hlouch. Po dvou letech jeho působení se sbor
přestěhoval do nově postavené modlitebny na Smíchově, čímž se začala psát nová
kapitola dějin jednoho z pražských sborů – našeho, dnes jubilujícího, sboru.
Aby byl obraz o pražských sborech ucelený, vzpomeňme ještě další sbor, který po
povolení činnosti v roce 1956 zahájil veřejnou činnost. Byl to někdejší školský sbor
v Krči.
V původní modlitebně se shromažďovat nemohl, protože objekt v Zálesí 60 byl přidělen
Thomayerově nemocnice jako ubytovna pro zdravotní sestry. Školní aulu, která sloužila
ještě dva roky po násilném uzavření Biblického semináře jako modlitebna krčského
sboru, rozdělili příčkami na malé místnosti. A tak nebylo jiné řešení, než hledat pro
sobotní bohoslužby přístřeší u jiné církve. Sbor se začal shromažďovat v Podolí
v modlitebně Československé církve husitské.
Po obnovení činnosti byl v letech 1956-1965 prvním kazatelem podolského sboru
Miroslav Špinar. Po jeho odchodu až do roku 1968 sbor spravovali pracovníci
pražského ústředí církve. V září 1968 převzal sbor v Praze-Podolí do péče Radomír
Drobný. To však byla doba, ve které církev po dvacetiletém útlaku nasávala plnými
doušky svobodu. Po „Pražském jaru“ byla v Československu otevřena řada nových
sborů, které bylo potřebné obsadit kazateli. A tak vedle služby ve sboru byl Radomír
Drobný současně hospodářem Českého sdružení. Proto zde kázáním sloužili především
studenti Komenského bohoslovecké fakulty.
Situace podolského sboru se ustálila až v květnu 1969, kdy se jeho kazatelem stal
Bohumil Sabela. Toho po šesti letech vystřídal Miloslav Žalud, který vedle učitelských
povinností na Biblickém semináři v květnu 1975 převzal péči o tento třetí pražský sbor.
Pro doplnění informací o pražských sborech poslouží čísla o jejich velikosti. Ke
30.9.1969 bylo ve třech pražských sborech celkem 360 pokřtěných členů. (Vinohrady
150, Libeň 129, Podolí 81)
Pro zajímavost: dnes je v Praze 10 sborů a celkový počet pokřtěných členů je 973.
(Smíchov 265, Vinohrady 220, Krč 101, Nusle 95, Strašnice 89, Bethany 73, Chodov 61,
Sedlec 38, Lhotka 20, skupina Melantrichova 11)
(Podle knihy „Boží stopy na cestě církve“ zpracovala Maria Drejnarová.)
Náš sbor aktivity
Posázavská cyklostezka a víkend v Samopších
Jeli jsme od středy 8.5.2002 do neděle 12.5.2002. Spali jsme postupně v Havlíčkově
Brodě, v Ledči nad Sázavou a pak v Samopších. Jako doprovodné vozidlo jsme měli
„taťku Pavlíka“, který nám vezl věci, atak abychom na kole mohli jet nalehko, jen
s potřebnými věcmi.
Na kole nás jelo přes 45 – dospělí i děti. Akci pořádal Křesťanský Domov, tehdejší KD2.
Další lidé se pak na víkend přidali ještě v Samopších, kde nás bylo přes šedesát. Trasy
na kole jsme měli dvojí – trochu delší okolo 40-60 km denně a kratší 20-30 kilometrů.
Každý si mohl vybrat. Kratší trasa byla organizovaná tak, že bylo možné použít zkratku,
nebo se svézt vlakem. Měli jsme podrobný itinerář s mapkou, aby nikdo nezabloudil.
Užili jsme si pohybu, přírody, zajímavých míst i společenství. Každý den ráno i večer
jsme si dělali duchovní zamyšlení, které měl někdo připravené dopředu. Bylo to úžasné
spojení mladších i starších na jedné akci. Akci organizačně zaštiťovali Luděk Bouška a
Samuel Kubečka.
Podobně jsem pak jeli Polabskou cyklostezku v roce 2004. Jeli jsme z Prahy podél
Vltavy a Labe do Litoměřic přes Roudnici nad Labem, Říp a spoustu krásných míst.
Štíří Důl
Ve Štířím Dole blízko obce Krucenburk jsme strávili celý týden v červenci 2003. Obsadili
jsem celé středisko, bylo nás přes 60 – celé rodiny i jednotlivci.
Program byl organizován na více úrovních – bylo více aktivit, mizi kterými si mohli lidé
volit. Byly v zásadě tři varianty – sportovnější na kole, turistická pěšky a pohodová,
která znamenala někam dojet a tam si udělat procházku nebo prohlídku třeba zámku
nebo zahrady. Také se stávalo, že jsme se vydali na stejné místo a jedni tam dojeli na
kole a druhá parta auty. Bylo z čeho vybírat, v okolí jsme navštívili zajímavá místa.
Třeba vesničku v dobovém stylu, kde jsme žasli nad tím, jak lidé žili před asi sto lety.
Zahráli jsme si také volejbal, tenis, fotbálek, ping-pong v zorganizovaných turnajích.
Nešlo o to vyhrát, ale zahrát si. Zajímavý byl také závěrečný etapový závod se
stanovišti, kde jsme měli určité zajímavé úkoly.
Akci pořádal Křesťanský Domov ve spolupráci s Klubem Pathfinder. Hlavní organizátoři
byli: Luděk a Anna Bouškovi, Samuel Kubečka, Zdeněk Balcar. Do organizace se ale
zapojili prakticky všichni. Třeba organizací jitřenky, večerního zamyšlení nebo spousty
různých aktivit během dne.
Ve Štířím Dole jsme byli pak ještě jednou v roce 2005.
Veřejné přednášky
V letech 2010, 2012, 2014 jsme pořádali veřejné přednášky a semináře pro veřejnost.
V únoru 2010 proběhly 4 přednášky na téma „Mně se to stát nemůže“ o zvládání
těžkých životních situací. Hlavním lektorem byl klinický psycholog PhDr. Jiří Bauer, dále
pak přednášeli MUDr. Jana Krynská a Vítězslav Vurst. Do diskuse se pak zapojili i Josef
Cepl, Petr Krynský a Jiří Beneš. Témata přednášek byla: Deprese a úzkostné stavy, Jsem
na dně, kde začít, Relaxace a pastorační rozhovor. Přednášky moderovala Jana Bláhová
a Pavel Bouška. Přednášky navštěvovalo opakovaně přes 150 lidí. Přednášky byly
nahrány a vydány jako komplet na DVD.
V březnu 2012 bylo název tří následných přednášek „Nejste to, co jíte, ale jak myslíte“
a tématem životní styl člověka. Hlavním přednášejícím byl Prof. Vladimír Král, dále pak
RNDr. Jarmila Králová. Luděk Bouška, Tomáš Chmel. Do diskuse se zapojil i Josef Cepl a
Roman Uhrin. Přednášky moderoval Pavel Bouška. Témata přednášek se zabývala
výzkumy z oblasti genetiky až po důležitostí osobního rozhodování pro správný životní
styl. Přednášky máme také nahrané a byly vydány jako komplet na DVD.
V březnu 2014 jsme měli dvě přednášky „Gram prevence je lepší než kolo léků“ a
tématem byla účinná prevence, epigenetika a naše zdraví. Tématem první přednášky
byl vliv prevence, epigenetiky a vrozených dispozic jako je třeba i osobnostní typ na
naše zdraví Důležitý byl poznatek, že epigenetické působení je silnější než genetické
předurčení. Je možné se určitým způsobem vyhnout nemoci, kterou máme v genech!
Lektory byli Prof. Vladimír Král, MUDr. Jozef Čupka, RNDr. Luděk Bouška. Pořad
moderoval Pavel Bouška.
Sborový výlet Varvažov 31.5.-2.6.2013
Byl to víkend plný zvratů. Bylo hezky i nehezky. Předpověď vypadala naprosto hrozivě.
Zpočátku to tak nevypadalo, ale konec byl docela zážitkový, ale zvládli jsme to! My
všichni, kdo jsme tam byli. Myslím teď hlavně na poslední rozhodování a pěší cestu v
dešti, v blátivé cestě podél říčky Skalice. Krásná a mírná se změnila v živel, v jakési kafe,
které hrozilo všemu, co se mu postavilo do cesty. Měli jsme obavy a modlili se za
všechny, kdo s malými dětmi nebo se zdravotními indispozicemi tuto cestu podstoupili.
Jsme moc vděčni, že se snad nic nepříjemného kromě několika uklouznutí nestalo.
Všichni jsme měli mokro v botách, snad také nikdo nenastydne. Teď už máme nohy v
teple :)
Ukázali jsme myslím velkou soudržnost. Pomáhali jsme si vzájemně, jak kdo mohl. Vím,
že to není samozřejmé. Normální je myslet na sebe, jen na ty, kteří znamenají moje
autonomní území a pomíjet vše ostatní. Nejsme věřící jen podle jména, ale protože
naše víra je živá.
Prožili jsme krásný víkend, plný nových podnětů. A zážitků. Zvukaři si vyzkoušeli, jak
zvučit v polních podmínkách - a podařilo se jim to! Sboroví zpěváci si zazpívali i s mírně
nefunkčním klavírem. Děti měly své příběhy nejen při pobožnosti, ale i ráno a večer.
Hodně jsme si hráli a zpívali a povídali. Třeba i o konferenci, která bude 16.6. o
církevním řádu. Také jsme chodili venku, když nám to počasí dovolilo. Výborně jsme se
najedli.
A takovou adrenalinovou tečkou byl odchod v dešti podél rozvodněné říčky
rozblácenou klouzající cestičkou. Nesli jsme věci, děti, snažili se vzájemně se podpírat.
A zvládli jsme to!
Na organizaci se podílelo spousta ochotných lidiček. Zejména Květa, Frantík, Jarda,
Jára, Robert, Lenka, Jana, Jana, Pepa, Lenka, Honzové, Ivča, Radek, Pavel, Petr, Eva,
Alena, Milena, Anna, Bedřich a další. Všichni jsme do toho dali sami sebe v míře, jak
jsme byli ochotni a schopni. Míra tolerance a vzájemného porozumění byla vysoce
nadstandardní. Hlavními organizátory byli Anna a Luděk Bouškovi, Květa Ceplová,
Frantík Macháň.
Sborový výlet na Blaník 13.6. - 15.6.2014
Místo: rekreační středisko "Blaník", 3 km od Louňovic p. Blaníkem
Tentokrát jsem si vybrali místo, které bylo bezpečnější než minulý Varvažov. Řeka také
byla blízko, ale v dostatečném odstupu i převýšení. Ubytování bylo o poznání
komfortnější. Cesta z Prahy trvala jen 75 km, bylo to poměrně blízko přes Vlašim, obec
Louňovice pod Blaníkem.
Tradiční oříšek s umístěním na pokoje se Anně podařilo vyřešit výborně, všichni byli
spokojeni. Součástí areálu bylo i několik hřišť, které jsme využili hlavně na plážový
volejbal a fotbálek. Úplně horko nebylo a tak jsme koupaliště v řece Blanici nevyužili,
bylo docela málo vody.
Ráno před snídaní jsme měli jitřenku, večer zamyšlení a úvahu. Některé programy si
připravovaly i děti a velmi pěkně. Z výletů je dobré uvést výlet na horu Blaník, co ž by l
největší cíl našeho pobytu. Tam jsme si také vyslechli buditelský projev Honzy. Další
hezký výlet byl do místních dolů, těžilo se zde zlato. Prohlídka byla zajímavá. Také jsme
navštívili místní muzeum, nejvíce nás tam zaujal skleněný úl se včelami, do kterého
bylo krásně vidět a pozorovat včeličky.
Úžasná byla sobotní bohoslužba. Během sobotní školy jsme ve skupinkách připravili
scénku, kteéru jsme pak přehrávali ostatním. Kázáním na aktuální téma nám posloužil
náš kazatel Pepa Cepl. Během pobytu jsem hráli hru „poznej svého anděla“. Každý jsme
byli někomu andělem a někdo zase andělem nám. Někdy t obylo docela obtížné
poznat, kdo se o nás andělsky stará .
Hlavními organizátory byli: Anna a Luděk Bouškovi, Květa Ceplová, Frantík Macháň a
Honza Bezděkovský
Oslava 20. výročí založení organizace Klub Pathfinder
Poslední květnovou neděli se uskutečnila vzpomínková plavba parníkem po Vltavě, při
níž jsme si spolu s vedoucími z dalších oddílů Klubu Pathfinder z Čech, Moravy a
Slovenska mohli připomenout 20. výročí existence naší organizace. Při této příležitost
byly osobám, které se významně zasloužily o fungování Klubu Pathfinder uděleny
pamětní odznaky. Je nám velkou ctí a potěšením, že mezi jeho držiteli je i zakladatel
oddílu Penguins a jeho dlouholetý vedoucí Jároslav Bartoš, řečený "Penguin". Moc
gratulujeme a děkujeme mu i tímto za čas, který věnoval práci pro náš oddíl!
Zároveň Vás tímto (raději s velkým předstihem) zveme na oslavu 20. výročí založení
našeho oddílu Penguins, která se uskuteční v příštím roce (v sobotu 23. 4. 2016).
Honza Bezděkovský, Jakub Fraj a Pavla Kafková
Náš sbor informace pro návštěvníky
Období 50. – 90. let minulého století nebylo pro život církví v Československu
jednoduché. Konkrétně věřící z Církve adventistů sedmého dne se v Praze
shromažďovali na Vinohradech, v Libni a v Podolí v prostorách objektů, které jim byly
na pobožnosti pronajímány jinými církvemi, protože neměli vlastní modlitebny, o které
přišla v padesátých letech 20. století v době zákazu činnosti.
V roce 1977 tehdejší ministerstvo kultury, které dohlíželo na činnost a aktivity církví,
dalo předběžný souhlas se stavbou modlitebny v rámci Prahy za podmínky, že si církev
sama vyhledá a zakoupí vhodný objekt ke shromažďování. Toto rozhodnutí bylo vlastně
malým zázrakem, neboť pod velice přísným dohledem státní správy byly církve spíše
trpěny.
Hledání vhodného místa
nebylo vůbec jednoduché.
Buď lidé z okolí v místě
uvažované
stavby
modlitebny s ní nesouhlasili,
anebo
budovy
byly
majetkem
státních
organizací s tím, že tehdejší
předpisy
neumožňovaly
jejich prodej církvím.
Více
jak
jeden
rok
intenzivního hledání přinesl
kýžené ovoce. Byla objevena
stará obřadní síň Židovské náboženské obce v Praze na Smíchově. Protože v té době se
na tomto hřbitově již nepohřbívalo, projevila Židovská náboženská obec vstřícnost tím,
že souhlasila s prodejem nepoužívané obřadní síně.
Obřadní síň byla ve velice
špatném stavu, bez izolace
a bez základů. Stála v
prostoru
odděleného
malého hřbitova. Trvalo
více než tři roky, než se
podařilo získat veškeré
potřebné
souhlasy
a
povolení ke koupi budovy
a přilehlého pozemku, k
přesunu (exhumaci) hrobů,
k zbourání staré obřadní
síně a ke stavbě nové
modlitebny.
Stavělo se v době, kdy neexistovaly soukromé stavební firmy. Bylo obtížné sehnat
některé odborné řemeslníky a některé potřebné stavební materiály. Ale i přes to se
podařilo pod dohledem několika stavbyvedoucích z řad církve, neuvěřitelného počtu
dobrovolníků z řad mladých lidí, střední generace, ale i lidí v seniorském věku po více
než třech letech postavit modlitebnu. Jen tak na okraj: o nedělích na stavbě pracovalo i
víc jak 50 dobrovolných brigádníků
nejen z Čech, ale i z Moravy a ze
Slovenska. Nadšení pro věc všech
bylo nepřehlédnutelné. Mnozí na
brigády věnovali rovněž značnou
část svých dovolených. Na stavbě
bylo odpracováno celkem 10 479
hodin.
Podobně
jako
kdysi
stavba
Národního divadla, i tato modlitebna byla postavena z finančních
darů věřících Církve adventistů
sedmého dne.
Modlitebna byla vystavěna podle
návrhu a plánů architekta Václava
Třísky a v sobotu 18. května 1985
byla slavnostně vysvěcena.
Stavba má půdorys kruhové výseče.
Do budovy návštěvník vstupuje po
širokém schodišti. Při vstupu do
foyeru každého upoutá biblický
text: „V rukou Tvých jsou dnové
moji“. Je to jediná věc, která nevznikla z návrhu arch. Václava Třísky. V pohybu vodního
pramínku stékajícího po skleněných kamenech, aby byl nakonec zachycen skleněnými
dlaněmi, je docela výstižně naznačena symbolika našeho života.
Když vstoupíme do hlavního sálu, vše je půdorysně, včetně paprsků z lamel ve stropní
části, směřováno do čela sálu. Zde se nalézá rovněž baptisterium, které slouží ke
křtům.
Pravidelný návštěvník bohoslužeb může mj. v průběhu roku pozorovat skrz prosklenou
stěnu proměny přírody v prostoru starého židovského hřbitova.
Jako i v jiných protestantských kostelech a modlitebnách není důraz položen na
výzdobu, jako je tomu např. v katolických stavbách. Proto na stěně vidíme pouze
symbol kříže. Podstatné je, že návštěvníci pravidelných sobotních bohoslužeb mohou
nacházet povzbuzení při kázání slova, které čerpá z Bible. I zde platí ona reformační
myšlenka: „Sola skriptura“.
Za zmínku stojí jedna zajímavost. Zdejší bohoslužby obohacuje pravidelným sborovým
zpěvem místní pěvecký sbor, který má více než 60-ti letou historii.
Velice příznivou odezvu mají přímé
přenosy sobotních bohoslužeb
www.bohosluzbyonline.cz. Každou
sobotu se připojuje více než 200
posluchačů a diváků nejen z České
republiky, ale i z mnoha zemí
světa. Je to služba pro všechny,
kteří nemohou přijít, jsou např.
nemocní, mimo domov, ale i pro
všechny naše krajany žijící v
zahraničí.
Mimo sobotních pobožností je možné zúčastnit se mnoha doplňujících aktivit.
Například:
- Smíchovský turistický oddíl TOM
- Klub zdraví
- Klub Pathfinder
(dětská organizace skautského typu)
a další, které může navštívit každý, kdo má zájem.
Kromě pravidelných bohoslužeb jsou pro nejširší veřejnost v průběhu roku
organizovány i různé kulturní pořady, ve kterých vystupují známé umělecké osobnosti
(J. Svěcený, V. Hudeček, A. Strejček, Š. Rak, Spirituál kvintet a další). Každoročně vždy
začátkem měsíce října se zde konají benefiční koncerty pro podporu lůžkových hospiců.
V přilehlé budově je sídlo Českého sdružení CASD, Internetové televize HopeTV a
internetového rádia AWR, kancelář místního kazatele, byt správce a prostory pro
klubovou činnost a ostatní aktivity.
Více informací můžete nalézt na webových stránkách:
www.casdsmichov.cz
www.bohosluzbyonline.cz
Betanie Praha - Smíchov
13. června 2015 - sobota Služby žen
Otroctví - Osvobození Odpočinek
______________________________
9.30
10.45
studium Bible
bohoslužba
Marie dělá všechno špatně
kázání ThMgr. Soňa Sílová:
polední přestávka – občerstvení
14.00
workshopy
Opravdová jsi dokonalá
společný workshop - Renata Chlebková
Pestré mateřství – jedna role, více scénářů
Jitka Vedralová a tým
Docenily jsme vodoléčbu?
Jana Konečná
Když se vbíhá do cílové rovinky –
který úsek životní dráhy je nejdůležitější?
Pavla Šustková
místo konání: modlitebna Církve adventistů s.d.
Praha – Smíchov, Peroutkova 57
bus č.137 z Knížecí (Anděl) na stanici Urbanova
další info: [email protected]
Turistický Oddíl Malvazinky TOM
Soustředění TOMu 26.-28.6.2015
“Černý důl - Krkonoše”
Ubytování : Chata VIKTORKA - 28 lůžek - Černý Důl - 828 m.n.m.
Cena: 190,- Kč/ noc > tj. 380,- Kč za dvě noci. Stravování z vlastních zdrojů, 2 kuchyně.
Potraviny možno nakoupit též v Černém Dole
Program:
Pátek
26.6.:
Sobota 27.6.:
Neděle 28.6.:
Na všechny se těší
předseda TOMů Radek Zelenka
příjezd a ubytování 17:00 – 19.00 hod.
20:00 hod. ...začátek soboty – program...
7:00 – 9:00 hod. Snídaně
9:30 hod. Sobotní škola
10:45 hod. Kázání
12:00 hod. Oběd – polední klid
14:00 hod. Vycházka na Tetřeví boudy
Po večeři – program...
7:00 – 9:00 hod. snídaně – balení
9:00 hod. Přesun na nedělní výlet do Jánských lázní