Práci v zahraničí lze získat v každém věku

Práci v zahraničí lze získat v každém věku
Dáša Maňásková pracovala do svých 55 let jako úřednice ve státní správě a poté se rozhodla změnit
zaměstnání. Odjela do Anglie, kde nyní pracuje již pět let jako osobní asistentka (tzv. „live-in carer“).
Se svou novou prací je velmi spokojena a své zkušenosti popisuje v rozhovoru.
Můžete podrobněji popsat, co vaše práce přesně obnáší?
V podstatě dělám společnici, pečovatelku a hospodyni 71leté paní postižené Alzheimerovou
chorobou. Mou povinností je pomáhat klientce s osobní hygienou, oblékáním, jídlem. Podávám jí léky,
beru ji na procházky a pečuji o domácnost – vařím, peru, uklízím. To vše 24 hodin denně a 6 dnů v
týdnu.
V Anglii jste již 5 let, je toto vaše první práce?
Ne, začínala jsem jako klasická pečovatelka a docházela jsem opakovaně do domácností klientů ke
krátkodobé pomoci. Asi po dvou letech této praxe a absolvování pečovatelského kurzu jsem přešla na
osobní asistenci. Nejdříve jako zaměstnanec, později osoba samostatně výdělečně činná.
Co vás k takové změně zaměstnání vedlo?
Těch důvodů bylo víc, ale zejména to byla ponorková nemoc po téměř 30 letech u jednoho
zaměstnavatele a narůstající zdravotní problémy ze sedavého zaměstnání. Práce ve Velké Británii
nabízela nejen dostatek pohybu, ale také poznávání normálního života v jiné zemi a v neposlední řadě
i výrazné finanční přilepšení.
Využila jste při hledání práce zprostředkovatelské služby?
Několik měsíců jsem pátrala po internetu a hodnotila a porovnávala firmy. Rozhodla jsem se pro
slovenskou firmu, která nabízela pohovor s anglickým zaměstnavatelem v Čechách, který zaplatil
letenku do Anglie, a já nemusela platit žádné poplatky.
Co vše na vás agentura požadovala, co pro vás na místě zařídila a co jste musela „oběhat“ sama
(ubytování, pojištění, lékař)?
Jak je běžné i u nás – životopis, posudek od předchozího zaměstnavatele a potvrzení o beztrestnosti.
Angličané si navíc potrpí na osobní doporučení - požadovali alespoň dvě. A většinou je nutný také
řidičský průkaz. Zaměstnavatel zařídil a zaplatil za cca 90 liber registraci u „Home Office“, kde Vám
přidělí daňové číslo a vystaví něco jako pracovní povolení. Tím jste automaticky zavedeni do
daňového a sociálně zdravotního systému. Můžete žádat o sociální dávky a chodit bezplatně k lékaři.
Uměla jste anglicky? Rozuměla jste a bylo nutné hned od začátku hovořit anglicky?
Anglicky jsem se učila prakticky celý život, domluvila jsem se a před odjezdem jsem navíc složila
„oxfordskou“ zkoušku pod Anglickou ambasádou. Nicméně už při pohovoru jsem měla problémy
všemu rozumět. Skutečnost byla dost tvrdá – od prvního dne jsme museli komunikovat s klienty –
venkovany s místním dialektem, kteří byli navíc staří až přestárlí, se sluchovými problémy. První dny to
byla spíše pantomima. Doporučuji sledovat anglickou televizi – reality show, seriály, kde se nemluví
pouze spisovně.
Jak to bylo s vaším zdravotnickým vzděláním? Není snad k práci ošetřovatelky požadováno?
Žádné vzdělání ani praxi jsem v tomto oboru neměla. Pečovatel v Anglii nedělá extra odbornou práci,
na to je zdravotnický personál. Jde hlavně o pomoc v těch oblastech každodenního života, na které již
klienti sami nestačí, jako je osobní hygiena, nákupy, běžný úklid. Většina zaměstnavatelů vás na
začátku i postupně proškoluje, např. v oblasti podávání léků či manipulaci s nepohyblivým klientem.
Od začátku jsme měli možnost navštěvovat kurzy angličtiny a asi po půl roce získat i odbornost v
pečovatelství tzv. NVQ II., něco jako výuční list. Obojí bylo hrazeno z fondů EU.
Doporučila byste tuto zkušenost i dalším lidem, kteří touží po změně jako vy, případně jsou
dlouhodobě nezaměstnaní?
Určitě, naše generace vyrůstala za železnou oponou a toto je opravdu jedna z nejlepších cest jak
poznat lidi, kulturu, krajinu. Chce to jen trochu empatie a hlavně trpělivost.
Mnoho lidí může považovat tuto práci za oběť, vám ale vyhovuje…jak je to s vaším volným časem?
Práce mi opravdu vyhovuje. Jste v kontaktu s lidmi, kteří vás potřebují a umějí ocenit dobrou péči. To
potěší a zahřeje. Úskalím je volný čas. Klienti by nejraději chtěli, abyste pracovala 24 hodin denně, 7
dní v týdnu. Některé firmy to zajišťují tak, že 3 týdny pracujete a poté máte týden volna. Záleží na
domluvě. Já jsem trvala na jednom dnu volna v týdnu, ale brala bych i víc. Volný čas využívám
k vyřizování potřebných věcí nebo si udělám výlet po památkách nebo k moři nebo jdu na houby.
Angličané tento sport nepěstují a dávají přednost žampiónům ze supermarketu. Hub je tu proto
opravdu hodně. Mé oblíbené místo je na návsi, při cestě od autobusové zastávky.