VDT_posturální systém a kůň

VDT, funkční poruchy pohybového aparátu
Ing. Bc. Vanda Casková
Využití hipoterapie u VDT

velká disproporce mezi historicky danou a vyvinutou koncepcí struktury pohybového aparátu
a požadavky kladenými na ni při současném stylu života
Faktory ovlivňující držení těla
Držení těla je v každém věku výrazem komplexní souhry tělesných a duševních faktorů, ovládání
podléhá mnoha vlivům:







zděděná kvalita tkáně
kondice jedince
pohlaví – vliv hormonů
kondice svalstva (zkrácené a oslabené svaly)
opotřebení pohybového aparátu - věk – stáří, zátěž..
prostředí, ve kterém žijeme - zaměstnání, pracovní vytížení, pracovní polohy atd.
psychický stav - stres
Vývoj motorických schopností




vývoj je nerovnoměrný
střídají se dynamická období a období stagnace
dynamická období = sensitivní období
znalost důležitá ve vztahu ke správnému časování jejich rozvoje
První dětství – období batolete - (1 až 3 roky)






vývoj lokomoce je hlavní motorickou činností
vyvíjí se zakřivení páteře
po prvním roce dítě ujde asi 20 kroků
nemá představu o vzdálenostech předmětů – zvláště o hloubce
od jednoho roku dítě kutálí míčem a hází
před hodem a skokem se vždy zastaví
Druhé dětství – předškolní věk - (3 až 6 roků)




v tomto období teprve dochází k zautomatizování chůze a běhu
dítě ve čtyřech letech dokáže spojit běh se skokem
v šesti letech teprve dítě dokáže spojit chytání a házení
zakřivení páteře není ještě trvalého charakteru
Prepubescence – mladší školní věk (6 -11 let)



zakřivení páteře není ještě trvalého charakteru
dbát na správné držení těla a podporovat všestranný pohybový rozvoj a pohybové návyky
v osmi létech je výkonnost chlapců a dívek přibližně stejná - v desíti již se od sebe výrazně liší



velice oblíbené začínají být kolektivní hry – podpora ve skupině - děti v 8 letech již dokáží
organizovaně spolupracovat při hře
začínají se objevovat značné rozdíly ve výkonnosti jedinců vlivem odlišného působení
vnějšího prostředí a rozvoje individuálních vloh
období 8 – 12 let se popisuje jako zlatý věk motorického učení
Pubescence (11- 14-15 let)






nejbouřlivější fáze přeměny dítěte v dospělého člověka
zrychlený a nerovnoměrný růst kostí a svalů způsobuje disproporcionalitu a s ní související
nekoordinované pohyby
dívky o něco v tělesném vývoji předbíhají chlapce - v testech motoriky jsou lepší chlapci
na konci tohoto období můžeme pozorovat typicky ženskou a mužskou motoriku
žena: zaoblenost a plynulost pohybu, pružnost
muž: hranatost a silový projev
 navazování vztahů k vrstevníkům, skupinová identita, sexualita
Adolescence (16 – 21 let) - Teenager






revolta, kritika rodičů, nekritické přijímání nových vzorů x kritičnost k autoritám a jejich
tvrzením
emancipace od rodiny
dosažení jasného a stabilního pocitu vlastní identity – hledání vlastního postavení - „své
role“
mladý člověk si vybírá osobní vzory a navazuje intimní osobní vztahy
poznání svých možností i mezí, hodnocení svého vzhledu - kolísání sebehodnocení - význam
v sebeprožívání hraje jeho celková atraktivita
osifikace kostí ukončena - zakončení vývoje evoluce - zakřivení páteře je trvalého charakteru
Dospělost - (adult)





přechod z dospívání do dospělosti probíhá průběžně a je charakterizován dosažením osobní
zralosti
biologická (tělesná) - spojeno se schopností zakládat rodiny a rodit děti - reprodukce
zachování rodu
dospělost psychická - samostatnost v rozhodování - nést odpovědnost za sebe a za své
jednání, ochota podstoupit riziko a přijmout event. následky
v České republice se člověk stane plnoletým v 18 letech
v psychosociální rovině je dospělosti dosahováno až mezi 20. a 25. rokem
Mladší dospělost: (18) 25 - 30 let





růst tělesné výšky se zastavil, zvyšuje se hmotnost těla
vyšší fyziologická zdatnost – tělesná obratnost, nejkratší reaktivní doba
rychlá myšlenková a pohybová pohotovost
vrchol zdraví a síly - harmonie všech složek osobnosti
biologicky vhodná pro definitivní vyhledávání životního partnera a pro zakládání rodiny
Střední dospělost - u většiny lidí zhruba asi mezi 31. a 45. rokem

období vrcholu životních sil, dosažené osobní „zralosti“



kolem 40. roku života dochází k tzv. kariérovému plató - dovršení vývoje v dané profesi
organismus se postupně opotřebovává, větší unavitelnost, delší regenerace
pohybová aktivita je důležitá pro udržení dobrého zdravotního stavu, musí odpovídat věku a
stimulovat org. harmonicky a všestranně
Pozdní dospělost - zhruba mezi 45. a 65. rokem






ubývání sil - pokles výkonnosti, hromadění zdravotních potíží
okolo 50. roku nastává ukončení reprodukčního období u ženy (klimakterium vyúsťující do
menopauzy)
u mužů reprodukční schopnost do pozdního věku
„období bilancování“ – „krize středního věku“
životní cíle jsou nyní kriticky přezkoumávány, člověk bilancuje
hodnotí se správné řešení i omyly ve volbě partnera, ve výchově dětí, v pracovní činnosti a
v tvořivých seberealizačních činnostech
Stáří
Počáteční stáří (60 až 75 let)

počínající involuce lidské motoriky
Pokročilé stáří (75 až 90 let)

stádium involuce lidské motoriky
Krajní stáří (nad 90 let)

stádium úpadku lidské motoriky
intraindividuální variabilita






snižuje se vitalita, zvyšuje se zranitelnost organismu, pokles fcí orgánů
snižuje se adaptace na vnější prostředí, ubývá svalová hmota, klesá schopnost regenerace
snižuje se respirační schopnost, výkonnost transportního systému, atrofické změny buněk
změny v procesu stárnutí jsou ireverzibilní
degenerativní artrotické změny kloubů, úbytek vápníku (osteoporóza)-riziko častějších
fraktur
pohybová aktivita podle možností
Stáří





zhoršuje se smyslové vnímání, paměť
afektivní prožívání ve stáří se rovněž mění
odchod do důchodu v tomto období vede často k nižšímu sociálnímu a ekonomickému
statusu
a proto často i k poruchám sebevědomí, sebehodnocení, k pocitům nedostačivosti,
nedoceněnosti
a proto i ke zvýšené urážlivosti, vztahovačnosti
Funkční mechanismy držení těla
Na vzpřímeném držení těla jsou zapojeny všechny součásti pohybového systému:



složka podpůrná – pasivní, jejímž základem je kostra,
složka výkonná – aktivní – svaly – typy, energie
složka řídící – inervace svalů a řízení pohybu nervovým systémem
Správné držení těla


z hlediska biomechanického za optimální považujeme takové držení těla, při kterém těžnice
hlavních segmentů těla na sebe přímo navazují (každý segment je vyvážen nad nejblíže
nižším), takže součet sil, které narušují rovnováhu v jednotlivých kostních spojeních je
minimální
k tomu je nezbytná práce svalů, vnitřních aktivních sil, které postavení jednotlivých segmentů
kontrolují a v případě potřeby korigují
Páteř





zakřivení páteře se formuje a upevňuje v době, kdy dítě z polohy na břiše zdvihá hlavu
činností šíjového svalstva
kyfóza hrudní - s vrcholem při Th6 -Th7 - přechází od dolní hrudní páteře (od Th10 ) v bederní
lordózu
je zbytkem původního plynulého kyfotického zakřivení v prenatálním období
lordóza bederní - vrchol při L3-L4 - vzniká později činností hlubokého zádového svalstva, až v
době, kdy si dítě sedá a učí se stát a chodit
os sacrum pokračuje od promontoria kyfotickým zakřivením
Komponenty držení těla
Držení hlavy



má směrodatný vliv na celkové držení těla
poloha hlavy nad krčí páteří je udržována aktivním napětím šíjového svalstva
pohyb hlavy startuje především pohyb v atlantookcipiálním kloubu a postupně i pohyb v další
páteřních oddílech
Krční páteř






v krční páteři je možný pohyb (především díky tvaru prvních 2 obratlů) ve velkém rozsahu do
předklonu, záklonu, úklonu i rotací
funkční poruchy zde vzniklé mohou být způsobeny
předsunutým držením hlavy a nadměrnou statickou zátěží horních končetin
blokádou hlavových kloubů
při těchto poruchách může mimo bolestivost a omezený pohyb dojít k bolestem hlavy,
závratím a vegetativním potížím
ekonomika pohybu
Hrudní páteř


nejméně pohyblivým úsekem
oblast Th 4 - 5 tvoří funkční rozhraní anatomicky plynulého přechodu mezi horní a dolní
hrudní páteří



tato hranice je dána různými osami rotace horních a dolních žeber při dýchání
k funkčním poruchám dochází spíše v oblasti skloubení obratlů s hlavičkami žeber a
omezením rotačních pohybů žeber při dýchání
vedle bolestivosti v oblasti hrudní páteře může dojít k tzv. vertebrokardiálnímu syndromu,
kdy při funkční poruše na hrudní páteři vzniká stav, který připomíná postižení infarkt
myokardu
Bederní páteř




obratlová těla a výběžky jsou velmi mohutné vzhledem k větší zátěži a úponu silných svalů
po fyziologickém kyfotickém zakřivení hrudní páteře následuje fyziologická lordóza páteře
zatímco v oblasti dolní hrudní páteře byl největší pohyb do rotace, v nižších částech a na
přechodu bederní páteře v křížovou tato možnost již mizí
předklon, záklon i úklon jsou možné ve velkém rozsahu
Bederní páteř



etáže horní bederní odráží i poruchy dolních břišních orgánů a orgánů malé pánve
oblast lumbosakrální je monitorem pro poruchy z oblasti malé pánve a kyčelních kloubů
vedle toho ovlivňuje jeho funkci LS přechodu i stav pánevního dna a svalstva ischiokrurálního
a pelvifemorálního
Křížová oblast



svou pevností křížová kost čelí vertikálnímu zatížení, které je hmotnosti celého trupu největší
z různých úseků
v tomto místě je páteř značně zatížena
meziobratlové ploténky je pod silným tlakem
Kostrč




navazuje na křížovou kost vazivovým, příp. kostním spojením
doplňuje kyfotické zakřivení křížové páteře a je různě pohyblivá
má vztah ke svalstvu pánevního dna – m. levator ani
může dlouhodobě bolet při poruchách funkce ve vyšších etážích páteře, zejména v oblasti
bederní a křížové
Pánev


pánev funguje jako přechodová oblast přenášející zátěž z páteře na dolní končetiny a zpětně
síly vznikající při akci dolních končetin jsou přenášeny přes kyčelní klouby a SI skloubení na
páteř
Křížokyčelní skloubení - SI





SI jako klenák (klenáková klenba)
rozdíl v postavení horního a dolního SI
posuny a blokády v SI skloubení s iritací do podbřišku nebo zadní části pánve, omezené
rozvíjení bederní páteře, bolesti v bederním úseku, změny nastavení v kyčli, dolní končetiny
coccygodynie, bolesti třísel
změny v oblasti SI a kostrče se přenáší na pánevní dno




funkční porucha v tomto skloubení - působením svalových sil při svalové inkoordinaci či
nerovnováze
ostrá bolest v horní polovině hýždě omezuje v běžných činnostech - např. chůze, chůze do
schodů, vystupování z auta..
instinktivně omezuje zatížení nemocné strany, což se může projevit kývavou chůzí
příčina blokády SI může být v postavení nohy, kolene, kyčle
Svaly ovlivňující postavení pánve
M.iliopsaos - diverzant pánve





m. psoas začíná na tělech obratlů a ploténkách od Th12 -L4
m.iliacus ve fossa iliaca
fascie psoatu komunikuje s diafragmou a komunikuje i s fascií m.quadratus lumborum
má velkou tendenci se zkracovat a stahovat celou kyčelní oblast
při jeho zkrácení v rámci jeho polohy táhne pánev dopředu a následně zvětšuje bederní
lordózu
M. iliopsoas má řadu různých funkcí






silný kyčelní flexor při fixovaném trupu
při fixovaných DK se podílí na flexi trupu
podílí se i na vnější rotaci stehna
jeho hlavní posturální funkcí je udržovat rovnováhu pánve ve vztahu k páteři
působí ve spojení s extensory zad, vyvažuje však vliv extenzorů nacházejících se na zadní
straně páteře
tím působí na stabilizaci pánve, ve skutečnosti pomáhá napřímení či protažení páteře
Vazby mezi svaly



tah m. iliopsoas lordotizuje pánev do anteflexe
k tomu participují flexory kolene – hamstringy
ale i svaly břišní zejména m.rectus abdominis, které působí proti tahu m.iliopsoas
Gluteální svaly
M. gluteus maximus, medius a minimus tvoří svalový komplex


jejich aktivita tvoří opozici vůči m. iliopsoas v kyčelním kloubu
mají nezastupitelnou funkci při udržování vzpřímeného postoje a rovnováhy
M. quadratus lumborum


Začátek - costa duodecima, processus costales L1-4 (L5)
Úpon - crista iliaca, lig. iliolumbale
Funkce:



retroflexe bederní páteře (při oboustranné kontrakci)
lateroflexe bederní páteře (při jednostrané kontrakci)
fixace 12. žebra pro kontrakci bránice
Rotátory kyčelního kloubu






m. obturatorius internus a externus - oba procházejí okénkem v kyčelní kosti
m. gemelleus inf. a sup.
m. piriformis
svým uložením a průběhem ovlivňují PD
vliv polohy končetin na svaly PD
význam polohy pro terapeutický vstup
Sy m. piriformis







na začátku je svalová dysbalance v bederní páteři a porucha statiky celé pánve
bolest v hloubce hýžďového svalstva nebo bolest střílející do zadní strany stehna až do oblasti
lýtka
pseudoradikulární sy
častá je vazba na zvýšené prohnutí v bedrech
spát s polštářem mezi koleny, nesedět dlouho
protahování
při jízdě na koni křeč v zevním kvadrantu hýždě
Adduktory KK



začínají na kostech pánve a sice na stydké kosti – dvoukloubové, jednokloubové
odkud se postupně rozbíhají dolů k vnitřní straně stehenní kosti, na kterou se v různých
úrovních upínají
m. adductor longus, brevis a magnus, m. gracilis
Kyčelní kloub
Centrace kyčelních kloubů, sklon pánve
Inklinační úhel - kolodiafyzální úhel




hlavice s tělem kosti při narození kolem 150° - tzv. fyziologická valgozita
v dospělosti se snižuje na 125°ženy – 135° muži
ženy mají širší pánev, kratší femur a kolodiafyzální úhel menší než 125°
proto je u nich valgózní postavení dolních končetin (X) častější
délka krčku je u dospělých lidí kolem 5 cm
Deklinační úhel

krček s hlavicí je proti příčné ose kosti pootočen asi o 10 - 15° dopředu
Jiný sed na koni žena a jiný muž
SVALOVÁ DYSBALANCE
každý člověk má svou vlastní pohybovou strategii - každý má své typické postoje, pohyby, gesta příčiny poruchy mohou být různé



nedostatek pohybu
přetížení svalu, kloubu, vazu
často hraje roli úraz
Stabilita systému



je zabezpečována pružností axiálních vazivových struktur a svaly
vazivo svou pružností působí jako brzda – tlumič nárazů vznikajících při náhlých pohybech
zajišťuje přenos svalové síly, ploché a silné svalové povázky (fascie) jsou i místy mechanické
opory tzv. svalových řetězců
Organizace pohybového systému



funkci svalů posuzujeme nejen podle vykonaného pohybu, ale i podle zapojování svalů do
určitého pohybu – podle koordinace
zapojení jednotlivých svalů do pohybu nemusí za určitých stavů odpovídat jejich
předpokládané funkci
svaly nepracují izolovaně, ale ve funkčních řetězcích, které se navzájem ovlivňují, síla a pořadí
aktivace svalů ve svalovém řetězci je řízena CNS
Svalové skupiny s převahou tónických vláken







přizpůsobené pro statickou ( posturální ) funkci a pomalou pohybovou činnost nižší
intenzity vytrvalostního charakteru
jsou vývojově starší a odolnější vůči škodlivým vlivům (přetěžování)
flekční poloha
jsou silnější a odolnější vůči námaze
tendence k nadměrnému zvyšování klidového napětí – hypertonie - což vede ke zkracování zkracují se především flexorové skupiny
tyto svaly je nutno uvolňovat a protahovat
snadno až nadměrně - hyperaktivně se zapojují do pohybových programů a nesprávně
nahrazují práci oslabených svalů z druhé skupiny
Svalové skupiny s převahou fázických vláken







svaly převážně fázické jsou uzpůsobeny pro dynamickou práci
podmiňují činnost maximální a submaximální intenzity
kontrahují se velice rychle a jsou velice rychle unavitelné
jsou v jistém slova smyslu protihráči svalů posturálních
jsou vývojově mladší a výrazně unavitelnější
nižší klidové napětí - hypotonie vedoucí k oslabování
tyto svaly je tedy třeba hlavně posilovat
Následky svalové dysbalance


zkrácené a oslabené svaly - nerovnoměrné zatížení v kloubech
to vede k nefyziologické zatížení šlach, vazů, kloubních pouzder






anatomická přestavba architektoniky kloubu i kostí
zpočátku reverzibilní funkční změny vedou k reflexním změnám v pohybovém vzorci
asymetrický tah v kloubu vede časem ke změnám kvality vazů a šlach
stažení fascií k postupné ischemizaci svalu - bolest
což vede k častějšímu výskytu mikrotraumat (entezopatie)
a v poslední řadě ke nevratným změnám např. v podobě artróz
Bludný kruh







při svalové nerovnováze hypertonické posturální svaly přebírají stále větší díl práce při
zajišťování stability segmentu v nefyziologickém
jsou zatěžovány ještě víc a jejich hypertonus se stále stupňuje, někdy až do křečovitého
napětí – spasmu
zkrácený sval může být zároveň i ochablý a naopak
na druhé straně v kloubu dochází k poklesu svalového napětí - hypotonu a k funkčnímu
útlumu zde umístěných svalů
z činnosti vyřazované hypotonické fázické svaly postupně ochabují a ztrácejí i na hmotnosti atrofují
výsledkem je snížení jejich svalové síly
špatná fixace struktury
Nesprávné držení těla




za nesprávné držení těla označujeme takové držení těla, u kterého nacházíme odchylky od
správného držení těla
porucha posturální funkce - řadíme ji k funkčním poruchám hybného systému
tato oslabení nejsou trvalá a lze je, na rozdíl od ortopedických vad či deformit, vyrovnat
svalovou aktivitou stahem
vadné držení těla – VDT u dětí
Příčiny VDT
Vnitřní faktory



vrozené vady - vady zraku, sluchu, neprůchodnost dýchacích cest, zpožděný mentální vývoj
úrazy pohybového aparátu
prodělaná onemocnění
Vnější faktory



hypokineze
jednostranné zatížení
nevhodné pohybové návyky
SVALOVÁ DYSBALANCE



všechny poruchy držení těla vedou k postupně k pravidelným bolestivým potížím
většina z nich se dá buď odstranit nebo alespoň významně snížit pomocí vhodného cvičení
význam motivace pro pravidelné cvičení
Hluboký stabilizační systém







k udržení vertikální polohy těla proti gravitaci
práce celého osového systému – stabilizace systému
uplatňuje se jako významný prvek
v držení těla (posturální funkce)
v dynamické stabilitě páteře
je klíčový pro zajištění tzv. posturální báze pohybu
je výrazně provázán s funkcí dechovou
Dysfunkce svalů HSSP
Svaly HSSP mají některé charakteristiky vedoucí k jejich větší funkční fragilitě:



při pohybovém vývoji jedince se tyto svaly zapojují do držení těla již mezi 4. – 6. týdnem po
narození
u více než 1/3 populace dochází k neoptimálnímu uzrání pohybových programů v mozku,
které řídí funkci těchto svalů
není-li tento stav během prvních měsíců až jednoho roku života odhalen a adekvátně
upraven, dochází k fixaci dysfunkce, která je pak trvalá a velmi špatně ovlivnitelná cvičením
Dysfunkce svalů HSSP




jedním ze znaků této dysfunkce viditelných i v dospělosti může být tzv. diastáza (rozestup)
břišních svalů
fungují společně jako jedna funkční jednotka
dysfunkce jediného z nich znamená vždy dysfunkci celého tohoto systému
poruchy HSSP jsou důležitým faktorem při vzniku vertebrogeních obtíží
Dynamická stabilita páteře
Pro stabilizaci páteře je rozhodující zapojením hluboko uložených především trupových svalů:




bránice (diafragma)
m. tranversus abdominis
svaly pánevního dna
krátké autochtonní zádové svaly mm. multifides
MM. multifides



nejhlubší stabilizační systém
neovladatelný vůlí
systém krátkých svalů mezi sousedními obratli
Pánevní dno




Bránice
ovládání močení a vyměšování
vliv na sexuální fce
podpora vnitřních orgánů
posturální a dechová funkce





plochý sval oddělující příčně břišní dutinu od dutiny hrudní
svalové snopce bránice začínají po obvodu dolní části hrudníku na žebrech, dolní části hrudní
kosti a prvních dvou (horních) bederních obratlích
všechny snopce se sbíhají do šlašitého středu, který se při výdechovém postavení bránice
nachází relativně vysoko v hrudní dutině v úrovni 4 - 5 mezižebří, což dává bránici tvar kupole
funkce dechová – hlavní „dýchací sval“
funkce posturální
Musculus transversus abdominis






příčný břišní sval tvoří "široký opasek " od dolních žeber až k pánvi
začíná na 7. – 12. žebru, zádové fascii a kosti kyčelní
snopce probíhají jako pás kolem břišní dutiny a přecházejí v aponeurosu, která tvoří zadní
část pochvy m. rectus
upíná se do linea alba do pochvy přímého břišního svalu
tlačí obsah břišní dutiny vzad proti páteři a tím poskytuje páteři oporu zepředu
sval se účastní dýchacích pohybů břišní stěny a rotací trupu
Dysfunkce svalů HSSP






největším úskalím svalů HSSP je to, že nejsou vidět
to, co není vidět, většinou člověka nezajímá
správně se funkční svaly HSSP aktivují už při pouhé představě pohybu a nastavují tak správné
výchozí nastavení páteře a trupu pro následný pohyb
dlouhodobá monotónní statická zátěž jako např. sezení (v práci, v autě, apod.) nepřináší
potřebné podněty
dochází k útlumu aktivity svalů HSSP a zvyšování napětí povrchových svalových skupin, které
musí jejich výpadek kompenzovat
opakovaná pravidelná aktivace povrchových svalů při dysfunkci HSSP vede ke zvýšení
klidového svalového tonu a hyperaktivitě svalů povrchových a snížení klidového svalového
tonu a útlumu svalů hlubokých – např. posilování, plavání
Aktivita svalů HSSP

závisí na psychickém stavu - faktory jako duševní únava, deprese, nedostatečná koncentrace,
vedou k narušení jejich funkce

zapojení hlubokých vrstev, do kterých navíc patří svaly klenby chodidla, není záležitost
jednoduchá
krátké svaly stabilizačního systému jsou navíc vůlí obtížně dostupné
izolovaná aktivace v podstatě neexistuje
tyto systémy se zapojují do funkce společně především v situacích, kdy znovuobnovujeme
rovnováhu



Terapie HSSP





senzomotorická cvičení
alternativní metody jako je jóga a tai-chi(dech)
cvičení svalů pánevního dna
cílené aktivace jednotlivých svalů v různých pozicích na nestabilních plochách
Vojtova metoda reflexní lokomoce

hipoterapie
Hluboký stabilizační systém - k aktivaci se využívá nejrůznějších pomůcek s nestabilní plochou






velké balanční míče - gymbaly
overbaly
balanční míče s dynamickou stabilizační zátěží
bosu
nestabilní plošinky
hipoterapie – koňský hřbet jako balanční plocha
Adaptace pohybového systému na pohyb hřbetu koně




sed v hipoterapii je rovnovážný, nikoli silový
při hipoterapii se nepoužívá klasický jezdecký sed ale balanční
každý klient se snaží na koni zaujmout pro jeho vlastní handicap nejvhodnější polohu
umožňující plynulý přenos pohybů ze hřbetu koně
cílem je zaujmout optimální terapeutický sed, který by se měl blížit balančnímu sedu
Adaptace







při hipoterapii jezdec neustále nachází a udržuje rovnováhu během pohybu
čím níže se jeho těžiště nachází, tím je řešení této úlohy jednodušší
pružné držení jezdcova těla umožní koni snadnější nesení a nalezení rovnováhy.
schopnost adaptovat se na pohyb zvířete vnucuje jezdci jiný rytmus a potřebu se na něj
adaptovat
při pravidelném tréninku dochází k adaptaci funkcí posturálního systému
ta závisí na schopnosti přizpůsobivosti – na schopnosti adaptace – čili – není kůň jako kůň
vliv emočního napětí – je-li kladný vztah – adaptibilita je větší
Fáze adaptace na pohyb koně
1.etapa – z hlediska ovládání koně pasivní





vytvořit adaptační mechanizmy na nové pohybové vzory při pohybu koně s cílem pokusit se o
vytvoření pohybového dialogu mezi jezdcem a koněm
výběr koně – důraz kladen na mechaniku pohybu, charakter při práci,
důraz kladen na bezprostřední osobní zkušenost
využití vztahů mezi klienty a koňmi – již samotný kontakt s koněm vyvolá silný emotivní
zážitek natož pak jízda na něm
adaptací na nové podněty se stále stimuluje CNS
2. etapa - aktivní řízení pohybu koně




schopnost adaptovat se na pohyb zvířete vnucuje jezdci jiný rytmus a na něj se adaptovat
při pravidelném tréninku dochází k adaptaci funkcí posturálního systému
ta závisí na schopnosti přizpůsobivosti – na schopnosti adaptace – čili – není kůň jako kůň
vliv emočního napětí – je-li kladný vztah – adaptibilita je větší
Při jízdě na koni trénujeme řídící systém pohybu – CNS - v pravidelném rytmu – CNS musí být
flexibilní

jízda na koni splňuje moderní pohled na pohybový systém jako celek včetně dýchání

necvičíme svaly – cvičíme nervový systém za přítomnosti kladného vlivu psychiky na nejvyšší
úrovni řízení pohybu
Držení těla zasluhuje naši nejvyšší pozornost, neboť je odrazem našeho tělesného i duševního
zdraví.