cestopis - jakub spot

Uprostřed
země nikoho
napříč Austrálií
Jakub Březina
Vyjížděli jsme v červnu 2007
ze Sydney směrem na sever ke
Cairns s nadějí, že tam bude
o poznání tepleji. Nebylo.
V Qeenslandu byla toho roku
největší zima za posledních
50 let. Náš dvouměsíční okruh
kolem půlky kontinentu činil
ke konci přes 17 tisíc kilometrů.
O mnoho více, než jsme si na
začátku naivně mysleli.
Cestovali jsme napříč australským vnitrozemím na severozápad do tropického Darwinu. Odtud zpět buší a pouští několik tisíc
kilometrů přes rudé srdce Austrálie až na
úplný jih do Adelaide a po pobřeží přes Jižní
Austrálii a Victorii zpět do Nového Jižního
Walesu, do Sydney. Ale i tak to byl spíše průlet, poznat tuto překrásnou zemi by zabralo
podstatně déle, než nám bylo dopřáno.
K vidění toho bylo dost – od pralesů, vodopádů, nádherných pláží přes plantáže
cukrové třtiny a banánovníků, tisíce a tisíce
kilometrů buše a pouště až po zelené kopečky plné ovcí a lesy nevídané pestrosti.
Podobně tomu bylo i se zvířaty. Nejen že
tu bydlí v hojném počtu tvorové, které nikde jinde na světě neuvidíte, ale postupujete-li od severu plného krokodýlů, hadů
a želv přes území dinga, dostanete se na jih,
kde můžete vidět tučňáky a tuleně! Jenom
jedno se nemění: na klokany a krávy narazíte všude – i tam, kde byste řekli, že se nemají na čem pást.
Cestou necestou
Zvířata vůbec plachostí neoplývají, spíše
naopak. Někdy máte potíž s nimi pohnout,
abyste postavili stan či projeli po silnici.
Kvůli množství zvířat se nedoporučuje cestovat po setmění, kdy zvěř vylézá na krajnice vozovek a snadno vám vběhne, skočí či
se vplazí přímo pod kola. Obrovská nákladní
auta zvaná „road trains“ mají přední sklo
kryté pletivem, ale menším autům by se
digiarena.cz
cestopis
srážka s větším klokanem či krávou mohla
stát osudnou.
Hlavní silnice jsou asfaltové, minimálně
ve střední části. Zabloudit tedy v podstatě
nemůžete, protože pokud sjedete na nezpevněnou cestu, víte, že jste někde špatně
odbočili. Benzinové pumpy jsou v dojezdové vzdálenosti a slouží mimo doplnění
paliva na příštích 200 km také k udělování
pokut. To v případě, že vám hlídkové letadlo
změří nepřiměřenou rychlost. Rychlostní limit je v Severním teritoriu 130 km/h a ve
zbytku Austrálie 100 km/h. Na těchto nekonečných rovných úsecích byste možná čekali více, ale ono není kam spěchat.
Architekti buše
Na severu pod Darwinem jsou hned dva
nádherné národní parky. Menší, Litchfield
National Park, skýtá možnost koupání se
spoustou nádherných vodopádů a jezírek.
Občas vás u vstupu do vody sice zarazí cedule: „Pozor, krokodýli, vstup na vlastní nebezpečí“, ale když uvidíte ve vodě skupinu
radostně se šplouchajících lidí a vzpomenete si na teplotu v autě, zapomenete na
varování celkem rychle. Musím se přiznat,
párkrát jsem počítal výši pravděpodobnosti
střetu s krokodýlem, ale ujišťoval jsem se, že
by si jistě vybral nějakého vypaseného Australana spíše než podvyživeného Čecha.
V tomto parku také narazíte na asi největší termitiště zvané Cathedral, stavbu
dosahující až neuvěřitelných šesti metrů.
1 2009
Kata Tjuta. Silnice tvoří výbornou vodicí linii pro divákův pohled. To je výhoda při cestování
po silnici.
73
cestopis
napříč Austrálií
Požáry dotvářejí krajinu po cestě.
Piráti silnic
Na cestě vás potkají věci někdy trochu, jindy více nezvyklé. Například cyklista. Stovky
kilometrů žádné město a vy předjíždíte nerušeně si šlapajícího cyklistu, který za
sebou táhne vozíček, na němž poslušně sedí pes a pozoruje okolí. Pokud by ještě
zamával, tak jsme byli v tu chvíli nachystáni zastavit, že blouzníme.
Dej přednost letadlům
Značky podél cest vás upozorňují na vše možné – například i na výšku vodní hladiny
na vozovce. V případě, že cestujete v jiném než zimním období, se totiž může stát,
že se některá z říček doširoka rozlije a vy uváznete mezi brody třeba i na týden. Další
značka může například oznamovat klokany na příštích 286 km. Jiná vás zase nabádá,
aby jste dali přednost přistávajícím letadlům. Za touto značkou uvidíte na cestě jakousi variantu přechodu pro chodce – i když se to opět vašemu rozumu trochu příčí.
Přechod? V poušti? Vždyť k nejbližšímu městu to je 200 km! Za tímto „přechodem“
se silnice rozšíří a vy následujících pár kilometrů pokračujete po přistávací ploše.
Všudypřítomný prach
Čistit, čistit a čistit... je asi jediná rada do tohoto prostředí. Já čistil málo, takže
retušuji, retušuji a retušuji. To první vám zabere podstatně méně času. Jako odpůrce
plastových sáčků musím připustit, že zde jsou asi jedinou možnou ochranou před
všudypřítomným prachem. Jemné částečky projdou klimatizací, těsněním, zipem,
prostě vším, a tak jediná protekce je vše zabalit do pytlíků.
Na road trip k nezaplacení
Power Inventor (česky transformátor 12 V na 230 V) s univerzální koncovkou do
zapalování. Prodávají se ve 150W a 300W provedení. Já se 150W dobíjel mobil,
notebook i baterku do foťáku zároveň, což sice trvá o trochu déle, ale času zde máte
při cestě opravdu dost.
Kamkoli cestuji, beru si s sebou českou prodlužovačku minimálně s třemi zástrčkami. Na místě pak stačí koupit jeden adaptér na místní zásuvku a je vystaráno.
Zdatnějším doporučuji sehnat si na místě lokální zástrčku a nahradit ji českou, což je
dle mého názoru bezpečnější řešení.
74
1 2009
McDonnel Ranges
Termiti tu vytvářejí nepostradatelný článek
životního cyklu jak pro rostliny, tak pro živočichy celé severní části kontinentu. Asi nejpůsobivější jsou „magnetická“ termitiště,
která jsou na rozdíl od katedrálových deskovitého tvaru, natočená severo-jižním směrem, tak aby udržovala konstantní teplotu
přes celý den a termiti nemuseli před nesnesitelným poledním vedrem zalézat pod
zem. Tato termitiště naleznete i v záplavových oblastech. Ve skupině působí impozantně, vypadají jako obrovské náhrobní
kameny.
Tisícileté kresby aboriginců
Druhým, podstatně větším parkem je Kakadu National Park, jeho velikost jsem odhadoval zhruba na rozlohu České republiky.
Můžete ho projet po hlavní čtyřsetkilometrové silnici. Tento park nabízí pěkné procházky podél East Aligator River, kde vás na
každém rohu varují, abyste se nepřibližovali
moc ke břehu a byli ostražití, neb se zde vy-
skytuje spousta krokodýlů. Když pak narazíte na jejich stopy, začnete si připadat jako
snadná kořist a přidáte do kroku. Zklamáním pro nás ovšem bylo, že největší atrakce
parku, mohutné vodopády Twin Falls, byly
přístupné pouze pro čtyřkolku, kterou jsme
neměli a autobusem s turisty se nám tam za
ty nestydaté ceny nechtělo.
Jedním z nejkrásnějších míst tohoto
parku je nesporně skalní masiv Ubirr, skrývající množství domorodých kreseb. Po
tisíce let je domorodí obyvatelé přemalovávali, a tak můžete rozeznat různé vrstvy
a kochat se nádhernými barvami nejčerstvějších kreseb – starých pár tisíc let. Místní
správci parku (zčásti aboriginci, kterým tato
země patří, a zčásti přistěhovalci, kteří na
těchto místech vyrostli) vám při západu
slunce na vrcholku skály popovídají příběhy a významy těchto kreseb, tak jako příběhy okolní krajiny. Tady si uvědomíte, jak
dlouhou historii tato země má. Při průjezdu
Austrálií si aboriginců užijete celkem dost,
Ottway National park. Když je zataženo, tmavé stěny úzké rokle bez
nutnosti zvýšit hodnotu ISO citlivosti z ruky nevyfotíte.
Australská krajina vyžaduje jiné dovednosti, než na které jsme
zvyklí z Evropy. Speciálně když trempujete, není výjimkou, že
k civilizaci nebo alespoň k místu, kde naleznete telefonní signál,
je to několik dní ostré chůze.
Proto bych doporučoval držet se instrukcí, které dostanete
v místních informacích nebo od správců parků. Kamarád nám
líčil, že trasu zavřou třeba i kvůli jedinému spadlému kmeni, jak
jsou správci opatrní. My jsme jednou vyrazili do oblasti, která
byla po požáru před tři čtvrtě rokem uzavřena. Po několika
hodinách se cesta stala noční můrou. My, stále doufající, že
se dostaneme k námi vysněnému Eukalyptovému lesu, přesto
pokračovali. Teprve když jsme vyčerpaní stavěli v noci stan,
digiarena.cz
uvědomili jsme si, kolik času by nám zabralo dostat se odtud
pro pomoc. Nejhorší část tvořil závěr – asi padesátimetrový
výstup skalní stěnou. Tam, kde byly dříve schody, zůstaly po požáru pouze schodnice, ale i za ty jsme byli vděčni, protože jsme
se mohli dostat na vrchol, k civilizaci. Pár hodin poté, co jsme
zdolali výstup, začala silná bouře. Kdyby nás chytla ve stěně
nebo dříve, byla by nás jistě donutila jít zpět stejnou cestou.
Vždy si rozmyslím trasu tak, abych měl nějaký alternativní
plán či cestu v případě, že se něco stane. Zde jsme se ocitli
v situaci, kdy se dalo jít vpřed či vzad, a obě cesty byly velmi
náročné a nejisté.
inzerce
Bezpečnost především
cestopis
napříč Austrálií
pokud půjdete na místní trhy, prodávají tam své hlízy a kořínky. Už méně hezký pohled je na ty, kteří polehávají podél
cest a opilí pospávají v parku. O jejich bohaté historii a kultuře se můžete dozvědět právě v Kakadu parku, v jednom
z jejich nejlepších muzeí. Nikoli v Sydney nebo v jiném z velkých měst, ale teprve zde jsem si uvědomil sílu a hloubku
pravé australské kultury.
Ne každý kouše
Kousek na jih od Kakadu parku se nachází Katherine George – hluboké koryto řeky, kaňon ve skále. Místní průvodce
nabízí několik různě dlouhých vycházek se spoustou míst ke
koupání. Z něj nakonec sešlo – na místě, které nás mělo do
vody tak vábit, byl krokodýl. Od rangera nám bylo sděleno,
že krokodýla jsme sice viděli, ale sladkovodního, a ten kouše,
až ho kousnete vy. „Lákavé“ koupání s krokodýly můžete vyměnit za projížďku Katherine George kanoí.
Jsou věci, které uprostřed vyprahlé a horké země
opravdu nečekáte. A jednou z nich jsou bezesporu horké
prameny v Matarance. Představte si, že uprostřed suché
buše se najednou ocitnete v palmové oáze u nádherně
modré a průzračné vody, která je ještě ke všemu teplá.
Smýt ze sebe všechen ten pot a prach z cesty buší shledáte opravdu osvěžující. Jestliže se nebojíte divokých prasat, která se tu po setmění pasou, noční koupel určitě stojí
za to.
Jak se neztratit
V celém Česku snad nenajdete takové informační středisko, jaké
naleznete tady i v té poslední „díře“. Povětšinou dobrovolníci jsou
velmi ochotní a poradí vám se vším, co se jejich regionu týká.
Nám se ale při plánování nejvíce osvědčili lidé na cestách,
zejména důchodci v karavanech. Ti cestují i několik let, a tak mají
nejlepší tipy, kde co navštívit a v jakém stavu se nachází ta která
cesta. Nemluvě o jejich přehledu o cenách benzinu, které se směrem do centra zvyšují až o 50 %.
Pozor! Většina zdejších map není v měřítku. Sehnat pořádnou
mapu, na jakou jsme v Česku zvyklí, není nic jednoduchého. Ne
náhodou máme jednu z nejlepších geografických sítí.
Bez měřítka by velikost tohoto Katedrálového termitiště vůbec nevyzněla.
Cestovat se dá různě
Příjezd do Alice Springs, krajina vytváří stále nová a nová dramata.
78
1 2009
Jestliže před vámi jedoucí auta znenadání zastavují
na krajnici, učiňte to také. Nám se totiž stalo, že se
zrovna někdo stěhoval z Victorie do Jižní Austrálie
a dům rozpůlený na polovic (aby se vešel na
vozovku) si bral s sebou. Až na tato menší překvapení je cestování po australských silnicích vcelku
bezpečné. Když se vám auto porouchá, určitě vám
někdo zastaví. Řidiči jsou tu k sobě velmi ohleduplní a drží se pravidla „co se stalo tobě, může se
stát i mně“. Není pak výjimkou, že auta zastavují i
ve chvílích, kdy se zrovna oddáváte fotografování
termitiště a nebo něčemu úplně jinému.
Pokud jedete po hlavní cestě, riziko, že se
dostanete do požáru, je v podstatě minimální.
Pokud vás zastihne v buši, doporučuje se zůstat
v autě na podlaze, přikrýt se vlněnou dekou, než
požár přejde. Pravdou je, že netrvá dlouho, aby to
málo shořelo. Mimo to je většina požárů zakládána
úmyslně, tak aby nedošlo k uhoření zvířat a
nekontrolovanému rozšíření. Požáry se zakládají v
noci nebo navečer, kdy jsou zvířata venku ze svých
skrýší, a mají tudíž možnost se před požárem
pořádně schovat nebo utéci.
Příroda nejspíše proto, že tu měla dostatek prostoru,
často vytváří hotová dramata. Jedete několik set kilometrů napříč naprostou „plackou“. Občas minete
nějaký požár, tráva se změní v nízkou buš, buš zpět
v trávu a tak dokola a najednou z ničehož nic vyroste uprostřed této roviny skála či hora neuvěřitelné
velikosti a nevídaného tvaru. Takových překvapení
potkáte po cestě vnitrozemím nesčetně. Proslavená skála Uluru (Ayers Rock) je jakýmsi vyvrcholením. Přestože jste ji mohli vidět na stovkách fotografií
a nečekáte nic nového, mohu vás ujistit, že vám při
pohledu na ni spadne čelist. Čím více se přibližujete,
tím více tato rudá skála roste a růst nebere konce, ani
když stojíte u ní. Vzbuzuje přirozenou úctu a svým
neuvěřitelným tvarem a vertikálním vrstvením připomíná těleso z jiné planety, které se tu jakýmsi zá-
zrakem ocitlo. Není divu, že ji místní domorodci od
pradávna uctívají. Bohužel se najdou lidé, kterým nestačí ji pouze obdivovat. Musí se ji snažit také zdolat,
přestože domorodí lidé prosí, aby tato byla chována
v úctě a nelezlo se na ni. Dalším takovým šokem je
necelých 50 km vzdálená Kata Tjuta (The Olgas), což
jsou obrovské rudé valouny tvořící pohoří. Jak mohou být dvě tak odlišně vytvořené a záhadné skály
tak blízko u sebe? A uprostřed takové plošiny? Takové
otázky si pokládáte znovu po shlédnutí Kings Canyon, znovu po projetí McDonnel Ranges.
Chtělo by se mi ještě povídat o opálové horečce
v Cooper Pedy, o tom, jak zdolat 1 200 km, když vám
teče olej z motoru, o tom, jak krásné je stanovat
u ohně v buši v této nekonečné krajině, o procházce
skrze Devil Marbles, Mt. Connor a kráteru po meteoritu… U této kresby byla většina světla pohlcena ohořelým stropem a převisem, což mne donutilo zvýšit citlivost
na maximum, jež fotoaparát dovolil, a s časem závěrky jít na 1/60 sekundy pro zachování ostrosti snímku.
inzerce
Rudé srdce země
Čím se fotilo
Všechny snímky byly pořízeny
digitální zrcadlovkou Nikon D70
s objektivem Nikkor 18–70 mm,
F3,5–4,5G IF ED.
O autorovi
Jakub Březina vystudoval Fakultu stavební
na Vysokém učení technickém v Brně. Nyní
pracuje jako architekt. Odjakživa rád cestoval a věnoval se fotografii. Roku 2006 opustil
rodné Česko, aby pracoval a cestoval – naposledy v Austrálii a na Novém Zélandu.
www.jakubspot.com
Za plného slunce se tu dostáváte z extrému do extrému, menším zacloněním jsem se snažil mírně
rozostřit pozadí, ale ne moc, aby menší termitiště nebylo úplně rozmazané a dotvářelo kompozici.