1. dílčí zpráva průzkumů invazních druhů

I. dílčí zpráva - I. etapa
Zpracování průzkumu invazních druhů
(kódy průzkumu 4.1, 4.2 a 4.3)
v rámci projektu
„Vytvoření komplexního monitorovacího systému
přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“
Projekt CZ 0138
Podpořeno grantem z Norska prostřednictvím Norského
finančního mechanismu
Zpracovatel: Mgr. Roman Barták
Spolupracovali: Veronika Kalníková a Petr Arnošt
ZO ČSOP Onyx, Leden 2010
Obsah
Obsah .............................................................................................................................................................2
1. Úvod..........................................................................................................................................................3
2. Metodika...................................................................................................................................................4
3. Popis sledovaných druhů........................................................................................................................8
4. Postup a výsledky řešení v I. etapě........................................................................................................19
5. Závěr.........................................................................................................................................................22
6. Literatura a zdroje informací.................................................................................................................23
1. Úvod
Obsahem předkládané dílčí zprávy č. 1 je 1. etapa průzkumů invazních druhů v rámci projektu
„Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“,
(číslo projektu CZ 0138). Tento projekt je financován z Finančních mechanismů EHP/Norsko,
prioritní oblasti 2 – Ochrana životního prostředí, zaměření priority 2.1. - Monitorovací systémy
v regionech a systémy pro následné využívání výsledků monitorování.
Cílem tohoto projektu je vznik a fungování monitoringu vybraných složek a faktorů, ovlivňujících
životní prostředí v kraji. Prakticky má projekt má přispět k zajištění efektivnějšího získávání,
zpracování a dostupnosti informací, týkajících se ochrany přírody v kraji, a jeho předmětem je
monitoring vybraných druhů rostlin a živočichů, výskytu invazních druhů rostlin, návštěvnosti
vybraných chráněných částí přírody a dalších vybraných faktorů. Výstupem projektu mají být
soubory údajů, získávaných terénními průzkumy i sběrem, a zpracováním již existujících dat.
V rámci průzkumu č. 4 jsou zpracovávány následující dílčí průzkumy:
Kód průzkumu
4.1
Název průzkumu
Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO
Beskydy
4.2
Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO
Jeseníky
4.3
Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a
živočichů v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO
Jeseníky)
2. Metodika
Kód průzkumu: 4.1
1. Název průzkumu: Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO
Beskydy
2. Specifikace cíle průzkumu:
Zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin (Heracleum
mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis,
Reynoutria x bohemica) v CHKO Beskydy jako podkladu pro jejich následnou likvidaci
3. Specifikace lokality (lokalit): CHKO Beskydy
4. Specifikace rozsahu průzkumu: shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a
jeho rozsahu) uvedených geograficky nepůvodních druhů na základě terénního průzkumu
celoplošně v CHKO Beskydy se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací,
ruderální plochy apod. Návrh rámcového postupu likvidace porostů.
5. Specifikace metodiky průzkumu:
• Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů v období
květen – říjen
• Zpracování výsledků mapování uvedených druhů do databáze NDOP s uvedením
následujících (povinných parametrů): datum nálezu, nálezce, lokalizace (co
nejpodrobnější bodové či plošné zaznačení výskytu v mapovém podkladu), název projektu,
název taxonu, poznámka (rozlišení 5 kategorií pokryvnosti: 1. bodový výskyt [do 5 x 5 m],
2. plošný výskyt 1 – 25 % pokryvnosti, 3. plošný výskyt 26 – 50 % pokryvnosti, 4. plošný
výskyt 51 – 75 % pokryvnosti a 5. plošný výskyt 76 – 100 % pokryvnosti; doporučený
postup likvidace porostu apod.)
• Analýza příčin rozšíření druhů a návrh opatření omezujících šíření invazních druhů
v konkrétních lokalitách
• Návrh postupu likvidace jednotlivých zmapovaných porostů
6. Časový harmonogram realizace průzkumu: terénní práce: listopad - prosinec 2009, květen srpen 2010, zpracování výsledků a vyhotovení finálních výstupů: leden 2010, září 2010
Kód průzkumu: 4.2
1. Název průzkumu: Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO
Jeseníky
2. Specifikace cíle průzkumu:
Zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin (Heracleum
mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis,
Reynoutria x bohemica, Lupinus polyphyllus) v CHKO Jeseníky jako podkladu pro jejich
následnou likvidaci
3. Specifikace lokality (lokalit): CHKO Jeseníky
4. Specifikace rozsahu průzkumu: shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a
jeho rozsahu) uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin na základě terénního
průzkumu celoplošně v CHKO Jeseníky se zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí
komunikací, ruderální plochy, u Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria
japonica, Reynoutria sachalinensis, Reynoutria x bohemica, u Lupinus polyphyllus rovněž vybrané
lesní porosty a neudržované trvalé travní porosty. Návrh rámcového postupu likvidace
porostů.
5. Specifikace metodiky průzkumu:
• Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů v období
květen – říjen
• Zpracování výsledků mapování uvedených druhů do databáze NDOP s uvedením
následujících (povinných parametrů): datum nálezu, nálezce, lokalizace (co
nejpodrobnější bodové či plošné zaznačení výskytu v mapovém podkladu), název projektu,
název taxonu, poznámka (rozlišení 5 kategorií pokryvnosti: 1. bodový výskyt [do 5 x 5 m],
2. plošný výskyt 1 – 25 % pokryvnosti, 3. plošný výskyt 26 – 50 % pokryvnosti, 4. plošný
výskyt 51 – 75 % pokryvnosti a 5. plošný výskyt 76 – 100 % pokryvnosti; doporučený
postup likvidace porostu apod.)
• Analýza příčin rozšíření druhů a návrh opatření omezujících šíření invazních druhů
v konkrétních lokalitách
• Návrh postupu likvidace jednotlivých zmapovaných porostů
6. Časový harmonogram realizace průzkumu: terénní práce: listopad 2009 - leden 2010,
květen - srpen 2010, zpracování výsledků a vyhotovení finálních výstupů: leden 2010, září
2010
Kód průzkumu: 4.3
1. Název průzkumu: Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů
v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky)
2. Specifikace cíle průzkumu:
Zjištění plošného výskytu vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů
(Heracleum mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria
sachalinensis, Reynoutria x bohemica, Rudbeckia laciniata, Carassius gibelio, Mustela vison) jako
podklad pro jejich následnou likvidaci či návrh speciálních opatření eliminace škodlivých vlivů
těchto druhů na původní faunu v Moravskoslezském kraji
3. Specifikace lokality (lokalit): Vybrané lokality Moravskoslezského kraje mimo CHKO
Beskydy a CHKO Jeseníky (pro invazní druhy rostlin - mimo Rudbeckia laciniata, ta pouze
v okolí řeky Ostravice, dle smlouvy, tj. zadání zadavatele – celý zbytek Moravskoslezského
kraje; pro invazní druhy živočichů budou lokality po diskusi se zadavatelem upřesněny do
konce března 2010 )
4. Specifikace rozsahu průzkumu: shromáždění a zpracování informací o aktuálním výskytu (a
jeho rozsahu) vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin na základě celoplošného
terénního průzkumu v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky) se
zaměřením na vodní toky a jejich okolí, okolí komunikací, ruderální plochy (u Heracleum
mantegazzianum, Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis,
Reynoutria x bohemica), u Rudbeckia laciniata pouze v okolí řeky Ostravice; shromáždění a
zpracování informací o aktuálním výskytu (a jeho rozsahu) vybraných geograficky
nepůvodních druhů živočichů na základě terénního průzkumu – v případě Carassius gibelio na
celkem 5 lokalitách (dle upřesnění zadavatele), u Mustela vison na vybraných úsecích Odry či
jejích přítoků (dle upřesnění zadavatele)
5. Specifikace metodiky průzkumu:
• Terénní mapování výskytu všech výše uvedených geograficky nepůvodních druhů rostlin
v období květen – říjen
• Terénní monitoring výskytu Carassius gibelio při podzimních výlovech rybníků (vybraných
lokalit) případně jinými vhodnými metodami, získávání existujících dat ve spolupráci
s ČRS; terénní monitoring výskytu Mustela vison za pomoci monitorovacích raftů
(případně dalších metod)
• Zpracování výsledků mapování uvedených druhů do databáze NDOP s uvedením
následujících (povinných parametrů): datum nálezu, nálezce, lokalizace (co
nejpodrobnější bodové či plošné zaznačení výskytu v mapovém podkladu), název projektu,
název taxonu, relativní počet (u živočichů), poznámka (u rostlin rozlišení 5 kategorií
pokryvnosti: 1. bodový výskyt [do 5 x 5 m], 2. plošný výskyt 1 – 25 % pokryvnosti, 3.
plošný výskyt 26 – 50 % pokryvnosti, 4. plošný výskyt 51 – 75 % pokryvnosti a 5. plošný
výskyt 76 – 100 % pokryvnosti; doporučený postup likvidace porostu apod.).
• Shrnující návrh postupu likvidace jednotlivých zmapovaných porostů či návrh speciálních
opatření eliminace škodlivých vlivů nepůvodních druhů živočichů na původní faunu
6. Časový harmonogram realizace průzkumu: terénní práce: listopad - prosinec 2009, duben srpen 2010, zpracování výsledků a vyhotovení finálních výstupů: leden 2010, září 2010
3. Popis sledovaných druhů
Bolševník velkolepý (Heracleum mantegazzianum)
Populace v ČR
Druh nerovnoměrně rozšířený na území ČR.
Jeho současný výskyt vznikl z několika center
pěstování a zavlečení. Historicky nejstarší
oblasti výskytu jsou v západních Čechách,
kde byl druh pěstován již roku 1862 v
zámeckém parku Lázní Kynžvart. Nejhojněji
je druh zastoupen v západních Čechách a
intenzita výskytu klesá směrem na východ.
Popis
Jedná se o velmi agresivní invazivní druh, jenž podstatně mění složení rostlinných společenstev, do
nichž vstoupil. Výsledkem jsou druhově značně ochuzená společenstva složená pouze z druhů
schopných tolerovat silnou konkurenci a zastínění ze strany H. mantegazzianum.
Druh byl zavlečen jako dekorativní solitéra do zámeckých a lázeňských parků a později pěstován
pro okrasu v rekreačních oblastech i v okolí sídlišť. Dále byl záměrně vysazován do bažantnic a
místy pěstován i jako nektarodárná rostlina. Celá rostlina, zvláště šťáva, chlupy a plody obsahují
fotosenzibilní látky furanokumariny, které pod vlivem světla způsobují na lidské kůži puchýřovité
otoky nebo kožní vyrážky obtížně se hojící.
Rizika
Velmi invazivní, stále se, zejména v mírně teplých oblastech, šířící druh. Zvláště orgány ochrany
přírody mu musí věnovat zvýšenou pozornost a likvidovat ohniska výskytu již v zárodku. Likvidace
velkoplošných porostů je finančně a časově velmi náročná. Z důvodu výskytu fotosenzibilních látek
není doporučováno pěstování rostlin v zahrádkách. V současnosti je k likvidaci nejčastěji využíváno
pravidelné sekání porostů, spásání či aplikace herbicidů. Listy bolševníku jsou spásány hovězím
dobytkem, ovcemi, prasaty a kozami, a pokud je pastva dostatečně intenzivní, je možné porosty
likvidovat tímto způsobem1. Problém může vzniknout tím, že dobytek bude upřednostňovat jiné
na lokalitě se vyskytující druhy a bude pojídat bolševník až jako poslední možnost. Pokud by bylo
přistoupeno k tomuto způsobu likvidace, je nutné zajistit, aby byl porost spásaný velmi intenzivně
a aby na lokalitě nevykvetla a nevyplodila žádná rostlina bolševníku, která by mohla dát následující
rok základ nové populaci.
Kosení bolševníku se neukázalo jako způsob, jak absolutně odstranit všechny rostliny ze
zasažených lokalit. Pokud už je tato metoda použita, pak opět před květem. Potíž tkví ve snadné
regeneraci bolševníku a v malé pravděpodobnosti zničení všech rostlin. Zatímco posekání
nadzemních částí bolševníku vede k rychlé regeneraci, mnohem účinnější je ukopnutí kořenové
hlavy v hloubce cca 8–12 cm pod povrchem půdy. Tento způsob by měl vést k odstranění všech
rostlin. Díky jeho pracnosti je však spíše použitelný v případě výskytu nepočetných populací
bolševníku velkolepého. Nejefektivnější likvidační metodou je chemická cesta, která opět musí být
provedena před květem a je v podstatě shodná s metodou uvedenou u druhu Reynoutria japonica.
Křídlatka japonská (Reynoutria japonica)
Populace v ČR
Velmi hojný druh šířící se jak na
synantropních, tak na přirozených
stanovištích. Vyskytuje se na celém území
ČR. Do současnosti bylo zaznamenáno
1335 lokalit s tím, že druh má stále
tendenci se masově šířit a obsazovat nová
území. V ČR poprvé sbírána roku 1883
pěstovaná v parku v Netolicích v jižních
Čechách. Často pěstovaná v zahradách a
parcích odkud zplaňuje do volné přírody.
Popis
Vzhledem k tomu, že do Evropy byl zavlečen pouze jediný samičí klon křídlatky japonské, nemůže
se R. japonica rozmnožovat generativní cestou (v sekundárním areálu chybí pylová zrna). Šíření
tak probíhá fragmentací oddenkového systému, jeho zanášením na dlouhé vzdálenosti a následnou
regenerací nových rostlin z oddenků či částí lodyh. Regenerační schopnost je velmi vysoká; rostliny
dokáží regenerovat z úlomků oddenků o váze menší než 0,7 g. Přestože se na území ČR nemůže
křídlatka japonská rozmnožovat generativní cestou, jsou rostliny na podzim obsypány klíčivými
plody. Ty náleží křížencům s R. sachalinensis nebo Fallopia aubertii (L. Henry) Holub. Semenáčky
jsou však ve volné přírodě velmi vzácné a mohou přežívat středoevropské klima jen za určitých
dosud nespecifikovaných podmínek. Konkurenční dopad na původní vegetaci je alarmující.
Porosty křídlatek jsou schopny vytlačit v podstatě vše, co jim stojí v cestě, a jsou velkou hrozbou
zejména pro společenstva aluvií našich řek.
Rizika
Nic nenasvědčuje tomu, že by šíření křídlatek na území ČR nemělo pokračovat. Proto by měly být
křídlatky likvidovány všude, kde se objeví. Zvláště důležité je zachytit počáteční stav, protože
pokud dojde k zaplavení mnoha kilometrů čtverečních křídlatcovým porostem, je jejich likvidace
nesmírně finančně náročná, lépe řečeno zhola nemožná.
Nesnáz, s kterou se potýkáme, je zejména rozsáhlý oddenkový systém křídlatek uložený v půdě a
jejich rychlá regenerace. Bylo testováno mnoho metod likvidace křídlatek a často bylo dosaženo
jen částečného zničení porostu. Ten však, pokud nepokračujeme v likvidaci po mnoho let, rychle
regeneruje a porosty se navrací do původního stavu před aplikací likvidační metody. Metoda
spočívá v postříkání listů na konci vegetační sezóny, tedy na přelomu srpna a září v době květu
křídlatek. V té době se klonální rostliny připravují na překonání zimního období mimo jiné i
zatažením asimilátů obsažených v nadzemních částech rostlin do oddenkového systému. Pokud v
této době postříkáme listy vhodným herbicidem, pak je herbicid spolu s asimiláty distribuován do
celého oddenkového systému a velká část klonu umírá. Ty části, které se nepodařilo zlikvidovat
prvním rokem a regenerují na jaře roku následujícího, se dalším rokem na jaře musí zničit bodovou
aplikací herbicidu. Jako herbicid je optimální ekologicky šetrný Roundup Biaktiv.
Křídlatka sachalinská (Reynoutria sachalinensis)
Populace v ČR
Vyskytuje se roztroušeně na celém území ČR
vyjma příhraničních hor. V současnosti je
evidováno 261 lokalit. Další šíření druhu je
více než pravděpodobné. V ČR poprvé
sbírána roku 1921 nedaleko Kolína ve
středních Čechách. Vyskytuje se zejména
podél
vodních
toků,
vzácněji
na
synantropních stanovištích. Často pěstovaná
v zahradách a parcích, odkud zplaňuje do
volné přírody.
Popis
V sekundárním areálu se vyskytují jak funkčně samičí, tak i funkčně samčí rostliny R. sachalinensis.
Pohlavní rozmnožování v rámci tohoto taxonu je tudíž možné a s největší pravděpodobností k
němu nepravidelně dochází. Tomu odpovídá i genetická variabilita, která je ve srovnání s R.
japonica mnohem vyšší. Ve V elké Británii byl zjištěn rozdíl ve výskytu jednotlivých genotypů mezi
lokalitami a poměrně vysoká variabilita byla zaznamenána i v rámci jednotlivých lokalit.
Rizika
Přestože je křídlatka sachalinská nejméně invazivním zástupcem rodu, je nutné ji věnovat náležitou
pozornost a likvidovat pokud možno všechna ohniska výskytu. Vedle toho, že stejně jako R.
japonova vytváří neproniknutelné porosty, může sloužit jako donor pylu a hybridizovat s R.
japonica či R. × bohemica. Likvidační metoda je stejná jako u druhu R. japonica.
Křídlatka česká (Reynoutria x bohemica)
Populace v ČR
Velmi hojný druh se silnou tendencí
pronikání do přirozené vegetace zejména
podél vodních toků. Doposud je taxon známý
z 381 lokality. Na území ČR poprvé
dokladován až roku 1950 jako pěstovaný v
Botanické zahradě Karlovy univerzity v Praze.
V současnosti dochází k jeho masovému
šíření, které je dvakrát tak rychlejší než v
případě rodičovských druhů.
Popis
Taxon hybridního původu šířící se na lokalitách zejména vegetativní cestou, tj. regenerací z
fragmentů oddenků a lodyh. Dopad na původní vegetaci je silně negativní. Stejně jako v případě R.
japonica bylo
zjištěno, že R × bohemica invaduje společenstva vyskytující se na biotopech vlhčích, živinami
bohatých a s pravidelným mechanickým narušováním svrchní vrstvy půdy. Nejméně invadována
byla sukcesně pokročilejší společenstva (lesy) a společenstva s určitým pravidelným
managementem, který obecně omezuje růst křídlatek (louky a pole). Vliv invaze na jednotlivá
společenstva je značný; díky vysoké konkurenční schopnosti křídlatky dochází k téměř úplné
eliminaci ostatních druhů. Na invadovaných stanovištích se vedle křídlatek vyskytovaly pouze jarní
geofyty, které jsou adaptovány na růst ve specifických podmínkách opadavých lesů (např. Ficaria
bulbifera), anebo ruderální nitrofilní druhy jako Urtica dioica, Geranium robertianum či
Aegopodium podagraria.
R. × bohemica s nejvyšší pravděpodobností vzniká přímo na lokalitách v ČR, jak bylo prokázáno na
základě isoenzymové variability jednotlivých zástupců rodu. Druhou možností je zavlečení
křížence přímo z míst původního areálu, kde dochází ke styku rodičovských druhů. Vzhledem k
množství doposud nalezených genotypů předpokládáme spíše hybridizaci v rámci sekundárního
areálu, než zavlékání přímo z areálu primárního. V současné době můžeme určit několik oblastí,
kde s nejvyšší pravděpodobností běžně dochází k hybridizaci. Na těchto místech je nejvyšší jak
ploidní, tak genotypová variability a invaze zde dosahuje ohromujících rozměrů (Severní Morava).
R. × bohemica se na těchto lokalitách chová jako hybridogenní taxon, který ke vzniku nepotřebuje
opakovanou hybridizaci rodičovských druhů, ale dochází k opylování a generativnímu
rozmnožování přímo v rámci křížence. Ten je pak na dlouhé vzdálenosti šířen vegetativní cestou.
Konkurenčně je R. × bohemica schopnější než rodiče, které často z lokalit společného výskytu
vytlačuje.
Rizika
Extrémně rychle se šířící taxon hybridního původu. Stejně jako v případě ostatních druhů rodu
Reynoutria, i zde platí doporučení likvidace všech porostů ještě před započetím masové invaze.
Likvidační postup je stejný jako v případě R. japonica.
Netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera)
Populace v ČR
Velmi hojný, silně invazivní druh šířící se
zcela nezávisle na člověku zejména v
aluviích řek. Vyskytuje se téměř na celém
území s výjimkou horských poloh. Zprávy o
prvním pěstování v Čechách pocházejí již z
roku 1846. První zplanění je datováno do
roku 1896 v Kunraticích u Litoměřic a do
roku 1903, kdy na březích Jizery u Turnova
došlo pravděpodobně k první naturalizaci
druhu na území ČR.
Popis
Hybridizace s ostatními druhy nebyla pozorována. Imptiens glandulifera je díky svému
mohutnému vzrůstu druh konkurenčně velmi schopný. Šíření probíhá pomocí semen, která mohou
být šířena proti proudu vodních toků ptáky či vystřelována z pukajících tobolek a efektivně tak
šířena v bezprostředním okolí plodných rostlin. Na dlouhé vzdálenosti mohou být splavována
vodním proudem. Semena neplavou, ale mohou být unášena vodním proudem spolu se zrnky
písku či jiných plavenin a při vyšším vodním stavu se dostávají na zaplavovaná stanoviště zejména
podél vodotečí. Rychlost šíření ve Velké británii byla odhadnuta až na 38 km za rok.
Zavlečena jako nektarodárná a okrasná rostlina. Velké a barevné, na nektar velmi bohaté květy I.
glandulifera byly schopny odlákat až 50 % opylovačů, které normálně opylují domácí druh Stachys
palustris, což mělo za následek cca 25% redukci množství vyprodukovaných plodů čistcem
bahenním.
Willis a Hulm ukazují, že invazní úspěch I. glandulifera může být způsoben extrémně dlouhou
periodou dozrávání semen, značnou proměnlivostí v jejich váze a produkcí velkých semen i za
nepříznivých stanovištních podmínek. Tyto charakteristiky obecně zvyšují šanci kolonizovat
mnoho odlišných prostředí a úspěšně tak zakládat nové populace. Tyto lokální adaptace mohou
výrazně snižovat úspěšnost managementových opatření fungujících v jiných, geograficky
vzdálených, územích. Vztah druhu ke klimatu je poměrně vágní a může stále docházet k šíření do
míst s vyšší nadmořskou výškou.
Rizika
Aktuální nebezpečí představuje zejména pro původní vegetaci aluvií našich řek, kde se rychle šíří a
vytlačuje původní společenstva. Bohužel invaze v povodí většiny řek již dosáhla takových rozměrů,
že
je téměř nemožné druh likvidovat z celých území. Proto by měla být pozornost zaměřena zejména
na populace v chráněných územích, jež bezprostředně ohrožují ochranářsky cenná společenstva.
Přestože většina autorů udává, že druh nevytváří vytrvalou půdní banku semen a mohl by tedy být
likvidován systematickým vytrháváním semenáčků a dospělých rostlin nejpozději v době květu,
existují v literatuře zmínky o přeléhání semen v půdě1. V každém případě, rostliny musí být
likvidovány před tím, než začnou plodit, aby se zamezilo dalšímu šíření a regeneraci populací.
Systematickým odstraňováním druhu z určité plochy je ho možné zcela zlikvidovat.
Lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus)
Populace v ČR
Neofyt poprvé dokladovaný z území ČR
roku 18953. Vyskytuje se na celém území
od nížin do hor. V některých územích
úplně chybí, anebo je jeho výskyt velmi
vzácný (např. Jihomoravské úvaly, Polabí,
Český kras). V ČR se vyskytuje na
mýtinách, okrajích cest a lesů, v lesních
světlinách a podél železnic. Je to druh
periodicky narušovaných ruderálních
trávníků.
Popis
Primární areál Severní Amerika: západní část USA. Sekundární areál Pěstovaný, zplanělý a
etablovaný téměř v celé Evropě a v některých oblastech Severní Ameriky. Relativně hojný druh,
často pěstovaný a vysévaný do přírody. Populace jsou trojího typu:
a) vzniklé a následně se šířící z přímého výsevu do volné přírody
b) lokálně přetrvávající a maloplošně se šířící pozůstatky někdejšího pěstování v sídlištích
c) spontánně vzniklé bez přímého lidského vlivu a šířící se dále krajinou nezávisle na člověku
Druh byl dříve vyséván do lesních kultur, zvláště na kyselých půdách pro obohacení půdy dusíkem
a jako pastva pro zvěř. V současné době se používá ke zpevňování silničních a železničních náspů.
Hojně se pěstuje jako okrasná trvalka i k řezu, často křížená s jinými druhy. Nejčastějšími kultivary
jsou druhy vzniklé křížením mnohokvětých L. polyphyllus a L. perennis s kalifornskými žluto- a
červenokvětými druhy L. arborescens a L. densiflorus1.
Rizika
Druh často zplaňuje, šíří se a je aktuálně nebezpečný. Tvoří uzavřené rozsáhlé porosty, které mění
půdní poměry (obohacování půdy dusíkem) a konkurencí mění a snižují diverzitu místní vegetace.
Můžeme očekávat jeho další šíření na dosud neobsazená stanoviště a do nekolonizovaných
územích. V budoucnosti by se mohl stát invazivním druhem a působit značné problémy. Jeho
šíření nahrává zejména současný režim střídání periodických silných disturbancí a období bez
zásahu, a rovněž eutrofizace krajiny. K zamezení nebo alespoň omezení stávajícího stavu
doporučujeme zejména zakročit proti vysévání do volné přírody. Monitorovány by měly být
zejména oblasti spadající pod správu ochrany přírody, které by mohl druh nejvíce poškodit.
Třapatka dřípatá (Rudbeckia lacniata)
Populace v ČR
Neofyt poprvé dokladovaný na území ČR
roku 1859. U nás pěstována od 19. století v
zahradách, odkud zplaněla na současná
stanoviště. Vyskytuje se ve středních
polohách, kde nepřesahuje nadmořskou
výšku 700 m. Zaznamenána je z jižních
Čech na horní Lužici, v severních Čechách
na
Frýdlantsku,
v severovýchodních
Čechách v údolí Divoké Orlice, na severní
Moravě.
Popis
Statná, vytrvalá bylina s plazivými dřevnatými oddenky, dorůstající výšky až 250 cm. Úbory s
ervenohnědým terčem a zlatožlutými jazykovitými květy podobnými topinamburu. Jedná se o
význačný invazivní druh, který se na území ČR šíří jak vegetativní (oddenky), tak generativní
(semeny) cestou. V Evropě, kam se rozšířila na počátku 17. století, zplaněla a etablovala se teprve v
2. polovině 19. století. Současné rozšíření zasahuje na východ do středního Ruska a na Kavkaz,
malá oblast je ve východní Číně a v Japonsku, na jih po Korsiku a na sever do jižního Švédska.
Rozšířila se již i na Nový Zéland. Břehy řek, vodních nádrží a rybníků, vlhké louky, příkopy podél
komunikací, na železničních stanicích a podél tratí, lesní lemy, bažantnice, lužní lesy, na
ruderálních stanovištích v obcích, na rumištích i skládkách. Přednostně na dobře provzdušněných
půdách a narušených biotopech v blízkosti tekoucích vod.
Rizika
Třapatka je silně invazivní druh. Její populace jsou konkurenčně velmi zdatné, v porostech silně
dominují. Nicméně ze srovnání s křídlatkami (Reynoutria), bolševníkem velkolepým (Heracleum
mantegazzianum) a zlatobýly (Solidago) vychází třaptaka poměrně dobře, a to z následujících
příčin:
(1) Třapatka nedělá zcela uzavřené porosty, diverzita okolní vegetace je sice poněkud snížena, ale
ne zcela změněna. Porosty s třapatkou nemají nutně vysloveně ruderální ráz.
(2) Druh má na rozdíl např. od celíků omezený výběr stanovišť. Šíří se zejména podél vodotečí v
chladnějších oblastech, jinam se nešíří.
(3) Druh už má zřejmě etapu prudkého šíření na vhodná stanoviště za sebou. Výskyty jsou dosti
konzervativní, aktuálně se (s výjimkou např. účinku velkých povodní) na nové lokality příliš nešíří.
Zplaňování trvalejšího charakteru bylo zaznamenáno již v 2. polovině 19. století, především podél
vodních toků a to trvá do současnosti1. Druh je často pěstován jako okrasná trvalka, zplanělé
populace však odpovídají typu, který se pěstoval hlavně v 19. a počátkem 20. století, a dnes už je v
kultuře vzácný. Posilování invazních populací rostlinami z kultury je tedy velmi malé.
Vzhledem k možnosti klonálního šíření je likvidace velmi obtížná. Buď se nabízí velmi pravidelné
sečení po dobu několika let, anebo použití herbicidů. Pak bychom se přikláněli k metodice použité
v případě křídlatky japonské (viz Reynoutria japonica).
Rak pruhovaný (Orconectes limosus)
Charakter české populace
Raci pruhovaní, kteří se vyskytují na území
ČR, jsou pravděpodobně všichni potomky
jedinců, kteří se k nám dostali přirozenou
migrací proti proudu řeky Labe. Na
osidlování dalších lokalit, nejčastěji stojatých
vod (pískovny, zatopené lomy), se pak
významně podílí člověk. Vznikají tak
izolované populace bez kontaktu se
zakladatelskou populací v povodí Labe.
Popis
Rak pruhovaný je přenašečem původce račího moru, sám je však vůči akutnímu průběhu tohoto
onemocnění téměř imunní. Jestliže dojde k přenosu patogenu na evropské raky, následují jejich
masové úhyny. Račí mor vyhubil většinu původních račích populací na českém území na přelomu
19. a 20. století. Od té doby byl jeho výskyt hlášen pouze sporadicky, v posledním desetiletí se však
objevují nové masové úhyny raků s podezřením na račí mor.
Pokud by populace raka pruhovaného nebyla infikovaná patogenem račího moru, mohlo by dojít k
dlouhodobější kompetici tohoto druhu s některým z původních raků. Taková situace zatím nebyla
v ČR zaznamenána. Rak pruhovaný je však známý svou agresivitou, vysokou plodností, tolerancí ke
sníženým hodnotám kyslíku a ke znečištění, v kompetici s evropskými raky by proto mohl uspět.
Rak pruhovaný je všežravec, živí se například rostlinami, řasami, bezobratlými, rybami, ale také
živočišnými a rostlinnými zbytky. Ožíráním makrovegetace a predací na bentických býložravých
bezobratlých může nepřímo měnit prostředí ostatních organismů. Sám se stává potravou některých
ryb (např. úhořů) a dalších predátorů lovících ve vodách (volavky, vydry, norci aj.). Rak pruhovaný
je menší než rak říční, má malá klepeta a vyskytuje se často ve značně znečištěných vodách, nepatří
proto (na rozdíl např. od raka říčního nebo raka signálního Pacifastacus leniusculus) mezi
vyhledávané gastronomické pochoutky.
Rizika
Rak pruhovaný může přenášet račí mor, je proto nutné zabránit jeho šíření na další lokality.
Bohužel není známa žádná metoda, která by vedla k eliminaci nepůvodních druhů raků, ale která
by byla zároveň šetrná k ostatním organismům, zejména původním druhům raků. Rak pruhovaný
se šíří jak přirozenou migrací, tak za přispění člověka (např. rybářů nebo potápěčů). Velmi
důležitou prevencí jeho dalšího šíření je proto dobrá informovanost veřejnosti o výskytu tohoto
druhu u nás a jeho nebezpečí pro evropské raky. Manipulace s rakem pruhovaným by měla být pod
pokutou zakázána.
Rak signální (Pacifastacus leniusculus)
Populace v ČR
Raci signální vyskytující se na území ČR jsou
většinou potomky jedinců, kteří u nás byli
záměrně vysazeni v roce 1980. Přirozeným
způsobem se u nás tento druh zatím výrazně
nešíří, například v Rakousku už ale v mnoha
oblastech nahradil původní druhy raků.
Nejasného původu je početná populace v
potoku Kouba u Domažlic - úvahu přichází
přirozená migrace z Německa.
Popis
Stejně jako rak pruhovaný může být i tento druh přenašečem račího moru, choroby pro
neamerické druhy raků smrtelné. Pokud se nakažení jedinci raka signálního dostanou do kontaktu
s populací původního druhu raků, dochází k přenosu choroby a masovému úhynu evropských raků
(více viz rak pruhovaný). Dlouhodobější (několikaletá) koexistence raka signálního s rakem říčním
byla na území ČR zaznamenána na jediném místě – v rybnících Rybářství Litomyšl u obce Jedlová.
Lokality se společným výskytem obou druhů jsou známy i z jiných zemí – např. Finska,Švédska,
Litvy a Francie. Tento stav bývá vysvětlován tím, že místní populace raka signálního nejsou
infikované původcem račího moru. Ekologické niky obou druhů se výrazně překrývají, rak signální
je však lepším kompetitorem v laboratorních podmínkách i v koexistujících populacích.
Potravní biologie raka signálního je podobná jako u raka pruhovaného. Jedná se o všežravce, živí se
bentickými živočichy, rostlinami, rybami, uhynulými živočichy i rostlinnou potravou. Je schopen
žrát také jiné raky včetně vlastního druhu, kanibalismus může být v populacích poměrně
významný. Sám se stává kořistí ryb a dalších predátorů. Mezi introdukovanými druhy raků je rak
signální spolu s rakem červeným (Procambarus clarkii) považován za druh s největším komerčním
využitím. V polovině 90. let 20. století ho bylo v Evropě na farmách (především ve Švédsku)
odchováno asi 50 tun ročně, dalších více než 350 tun bylo odchyceno ve volné přírodě. V ČR zatím
nejsou raci signální nijak komerčně využíváni.
An alýza rizi ka
Rak signální je přenašečem račího moru. V řadě evropských zemí (např. Německo, Velká Británie,
Finsko, Švédsko a Španělsko) jsou právě raci signální zodpovědní za velké množství masových
úhynů
a celkový úbytek původních račích populací. Negativní efekt na strukturu a stabilitu břehů
(zejména menších tekoucích vod) mohou mít nory, který si je tento rak schopen budovat. Není
známa žádná metoda, pomocí které by bylo možné raky signální v jejich nepůvodním areálu
likvidovat bez výrazného negativního dopadu na celý ekosystém. Je proto nutné alespoň zabránit
dalšímu šíření tohoto druhu v ČR. Manipulace s rakem signálním a zejména jeho další šíření by
měly být pod pokutou zakázány.
Karas stříbřitý (Carassius gibelio)
Populace v ČR
Jedná se o etablovaný druh, široce rozšířený v
ČR. Z počátku mělo přirozené šíření druhu
formu invazivní expanze, v posledních letech
však její intenzita slábne. Populace druhu
jsou tvořeny takřka výhradně samicemi,
v poslední době se však v některých
populacích začínají objevovat samci a
genetická struktura populací se mění.
Popis
V případě přechodu na sexuální rozmnožování je možná hybridizace s jinými druhy ryb, především
karasem obecným a kaprem. Kříženec s kaprem byl již v naší přírodě zaznamenán.Jedná se o
invazivní, silně konkurenční druh. Jeho výskyt na našem území je hodnocen jako jednoznačně
negativní. Představuje vážnou hrozbu pro původní druhy ryb z hlediska potravní i prostorové
kompetice. Působí pravděpodobně depresivně na některé druhy ryb, jako je slunka obecná
(Leucaspius delineatus), lín obecný (Tinca tinca) nebo karas obecný. Dále je to potravní konkurent
kapra a jiných cílových kaprovitých druhů ryb v rybnících. Přemnožené populace karase stříbřitého
vedly k poklesu produkce kapra1. Také může působit jako sexuální parazit vzhledem ke
gynogenetickému způsobu rozmnožování a tím snižovat reprodukční úspěšnost parazitovaných
druhů. Tento druh je v mnoha oblastech výskytu komerčně loven nebo využíván sportovními
rybáři.
Rizika
S ohledem na možná silná rizika nelze tento druh doporučit pro další rozšiřování v rámci ČR.
Naopak by bylo vhodné tento druh tlumit a likvidovat na všech místech výskytu. Jako metody
tlumení a likvidace lze doporučit zvýšené vysazování dravých ryb v místech výskytu a případně i
aktivní selektivní odlov z volných vod, např. pomocí elektrolovu. V rybnících lze doporučit pečlivé
třídění násad, aby se zabránilo dalšímu rozšiřování při převozech násad jiných druhů ryb.
Norek americký (Mustela vison)
Populace v ČR
Záměrně i neúmyslně introdukovaný druh
invazivního charakteru, který se v současné
době expanzivně šíří především v Čechách a
na česko–moravském pomezí; v současné
době lze rozlišit asi 3 hlavní metapopulace
(částečně propojené) a několik izolovaných
mikropopulací, v blízké budoucnosti lze
očekávat jejich splývání ještě do větších
populačních
celků
jako
předstupně
celoplošného rozšíření.
Popis
Primární příčinou introdukce norka amerického do Evropy byl zájem o jeho kožešinu. Také u nás
měl jeho chov dobrou tradici; zatímco v polovině 60. let 20. století se v bývalém Československu
ročně produkovalo na 10 000 kožek v desítkách barevných forem, koncem 80. let to bylo už 80 000
kožek. V 90. letech však tato nadprodukce spolu se snížením rentability chovu a celosvětovým
poklesem zájmu o kožešiny způsobily zánik mnoha farem. V současné době u nás oficiální statistiky
chovu kožešinových zvířat neexistují, podle nevládních organizací se chovem norků zabývá asi 7
velkochovatelů a několik desítek malochovatelů, přičemž za posledních 8 let se počty chovaných
zvířat zvýšily asi o třetinu (1994 – 12 000 ks, 1999 – 16 000 ks, 2002 – 18–20 000 ks).
Expanze norka amerického nezůstává bez vlivu na naší původní faunu. Přestože je oportunistickým
predátorem, znamená při vysoké populační hustotě významného potravního konkurenta vydry
říční a hranostaje, způsobuje úbytek hlodavců vázaných na vodní prostředí (hryzec vodní Arvicola
terrestris, ondatra pižmová Ondatra zibethicus) a přímo katastrofální důsledky (vedoucí až k úplné
likvidaci) má predační tlak norka na přežívající populace raků; obdobně je tomu v případě užovky
podplamaté (Natrix tessellata) či některých obojživelníků. Neméně významný může být prefační
tlak na ichtyofaunu, podle údajů Českého rybářského svazu se roční škody na rybách zvýšily z
odhadovaných 5 mil. Kč v r. 1999 na současných 18 mil. Kč (odpovídají zhruba 1/7 škod
přisuzovaných vydře říční).
Rizika
Nepůvodní druh s perspektivou dalšího dynamického šíření na naše území, který jako jediný z
nepůvodních druhů šelem představuje potenciální hrozbu pro naší faunu; kromě predační tlaku na
určité skupiny živočichů a potravní kompetice s některými původními druhy šelem (vydra říční,
hranostaj) jeho přítomnost ve volné přírodě zároveň blokuje případné snahy o reintrodukci
populace u nás původního, avšak již vyhubeného norka evropského (Mustela lutreola).
Lze doporučit, aby výskyt druhu byl intenzivně omezován kdekoli na našem území povolenými
metodami lovu (odstřel odchyt), což ovšem ztěžuje jeho nejisté legislativní postavení; podle
zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti je sice řazen mezi zavlečené druhy živočichů v přírodě
nežádoucí, avšak k jeho usmrcování je oprávněna pouze myslivecká stráž.
4. Postup a výsledky řešení v I. etapě
Kód průzkumu: 4.1
Název průzkumu: Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO
Beskydy
Vzhledem k časovému posunu startu projektu bylo terénní mapování přesunuto na rok 2010. Jako
podklad pro terénní mapování jsou aktuálně analyzované dostupné podklady (např. Plán péče
CHKO Beskydy, Strategie ochrany přírody a krajiny Velkých Karlovic).
Kód průzkumu: 4.2
Název průzkumu: Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin v CHKO
Jeseníky
Vzhledem k časovému posunu startu projektu bylo terénní mapování přesunuto na rok 2010.
Kód průzkumu: 4.3
Název průzkumu: Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů
v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky)
Vzhledem k časovému posunu startu projektu bylo terénní mapování nepůvodních druhů
živočichů přesunuto na rok 2010. V současné době probíhají jednání se specialisty na řešenou
problematiku s cílem spolupráce mapování vybraných cílových druhů. S ALKA Wildlife, o. p. s.
byla předjednána spolupráce na monitorování norka amerického. Přesný obsah monitoringu bude
ujasněn v průběhu měsíce března, vlastní monitoring bude realizován od měsíce května pomocí
monitorovacích raftů. (Monitorovací rafty jsou plovoucí plochy, kde je umístěn měkký substrát, na
kterém zvířata po přeběhnutí zanechají stopu a je možno je takto detekovat.). Úseky řeky Odry,
které budou předmětem monitoringu , budou v průběhu specifikace monitoringu upřesněny na
základě požadavků zadavatele (v průběhu měsíce března).
Mapování nepůvodních druhů rostlin bylo započato 10.10.2009. Jako prioritní oblasti byly
v návaznosti na běžící a připravované projekty likvidace křídlatek (Morávka, Ostravice a
pravostranné přítoky Odry před soutokem s Ostravicí) vybrány následující oblasti:
1) Povodí Ostravice po soutok s Odrou
2) Olše – povodí dolního toku
3) Opava – střední tok, včetně Moravice
Předmětem mapování byly druhy specifikované závaznou Metodika realizace projektu „Vytvoření
komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“, č. projektu:
CZ 0138 . Tato metodiky byla zpracována RNDr. Marek Banaš, Ph.D. v květnu 2009. Oproti této
Metodice, jejíž výtah je obsahem kapitoly 2. Metodika, došlo pouze k posunu počátku terénních
průzkumu v důsledku posunu podepsání smlouvy se zadavatelem. Vzhledem k tomuto posunu a
z důvodu příznivého počasí bylo terénní mapování prodlouženo až do měsíce listopadu.
Terénní mapování proběhlo dvěma způsoby: 1. podrobně a 2. kontextově. Podrobně byly
zmapovány všechny plochy přilehlé k vodním tokům, linie podél komunikací a okraje oplocených
průmyslových areálů (v rámci možného přístupu). Kontextově, tedy s cílem nalezení invazních
druhů v lokalitách méně pravděpodobného výskytu byl zmapován zbytek území řešených map.
Výsledky mapování dle jednotlivých prioritních oblastí jsou následující:
1) Povodí Ostravice po soutok s Odrou
Mapování bylo započato 10.10. v místě soutoku Ostravice s Morávkou. Následně bylo
postupováno směrem po toku, primárně byla pozornost zaměřena na bezprostřední okolí toku
Ostravice. Dále byla vytipovány a mapovány další typy lokalit – přítoky Ostravice, lužní a další lesy
rovinatých poloh, okolí komunikací a průmyslových areálů. Celkem byla terénním průzkumem
řešeno území Frýdek – Místek až Paskov (soutok s Ondřejnicí) podrobným mapováním na rozloze
cca 35 km2, kontextovým mapováním dalších cca 80 km2. Zaznamenány byly následující druhy
sledovaných invazních druhů rostlin: Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria
sachalinensis, Reynoutria x bohemica. Podrobnější výsledky budou známy až na základě
vyhodnocení digitálních map, které se právě zpracovávají.
Kromě terénního průzkumu byly rovněž analyzovány výsledky předchozích mapování, pořízených
v rámci odborné činnosti apod. Na délce 92 říčních kilometrů (Ostravice, Čeladenka, Olešná a
další toky) bylo zjištěno celkem 36 druhů invazních neofytů, přičemž nejvíce druhů patřilo do
čeledi Asteraceae. Nejčastěji se vyskytujícími druhy na březích Ostravice byly Solidago canadensis
(95,7 % říčních kilometrů), Reynoutria japonica (87,2 %), Impatiens parviflora (85,1 %) a I.
glandulifera (85,1 %). Kolem Morávky to byla Reynoutria japonica (92,6 %), Impatiens parviflora
(92,6 %) a Solidago canadensis (85,2 %). Největších pokryvností na řece Ostravici nabývaly druhy
Solidago canadensis, Reynoutria japonica a Impatiens glandulifera, na Morávce tvořily nejhustější
porosty Reynoutria japonica, Impatiens glandulifera a Reynoutria ×bohemica. Druhově nejbohatší
byly úseky protékající městy, naopak mimo městskou zástavbu, kde břehy toků nebyly pravidelně
udržovány, nabývaly nepůvodní druhy největších abundancí.
2) Olše – povodí dolního toku
Mapování podél toku Olše probíhalo od 17.10. od soutoku s Odrou a postupovalo směrem proti
proudu až po Staré město u Karviné. Současně byla zmapována také malá část podél Odry
v blízkosti jejího soutoku s Olší, celkově cca 25 km2 podrobným mapováním, 60 km2 kontextovým
mapováním. Zaznamenány byly druhy Impatiens glandulifera, Reynoutria japonica, Reynoutria
sachalinensis, Reynoutria x bohemica, nejhojněji posledně jmenovaný. Až na výjimky hlavní výskyt
kopíruje vodní tok. Proti toku je výskyt hojný, ale nepravidelný. Ojedinělá, ne však nevýznamná,
ložiska jsou i u přítoků, nebo zcela nezávisle volně v krajině. Netýkavka v pokryvnosti do 25 % se
vyskytuje téměř ve všech lesích u toku, lokálně je pokryvnost vyšší.
3) Opava – střední tok, včetně Moravice
Řeka Moravice byla zmapována od vodního díla Kružberk po soutok s Opavou v období 20.10 –
11. 11. Na Moravici byl výskyt sledovaných druhů významnější od obce Žimrovice dále po toku
(včetně přítoku Maječek). Zaznamenány byly Reynoutria japonica, Reynoutria sachalinensis a
Reynoutria x bohemica, naopak Impatiens glandulifera se prakticky nevyskytuje.
Na Opavě je výskyt křídlatky nad městem Opavou nepříliš hojný (z výjimkou horního toku přítoku
Čižina - od nádrže Pocheň opět chybí). Od soutoku s Moravicí je výskyt Reynoutria Spp. naopak
velmi hojný . Zmapováno bylo území od Úvalna po Dvořisko (včetně Impatiens glandulifera byla
zaznamenána výjimečně. Celková zmapovaná plocha podrobného mapování činí cca 30 km2 ,
kontextového dalších 50 km2.
Determinace jednotlivých druhů Reynoutria Spp. byla provedena na většině mapovaného území,
v případě , kdy determinace nebyla jednoznačná, byl výskyt vymapován jako rod – tedy Reynoutria
Spp. Vzhledem k tomu, že mapování slouží primárně jako výchozí podklad pro plánování likvidace
invazních druhů rostlin, nemá tato nepřesnost na návrhy praktických opatření významný vliv.
Aktuálně, jak již bylo zmíněno výše, se v současné době dokončuje digitalizace map. Následně
budou data zpracovávána formou georeferencovaného floristického záznamu zadány do Nálezové
databáze Agentury ochrany přírody a krajiny České republiky prostřednictvím aplikace pro sběr
nálezových dat ochrany přírody (NDOP).
5. Závěr
Předložená dílčí zpráva č. 1 zahrnuje výsledky 1. etapy průzkumů invazních druhů v rámci projektu
„Vytvoření komplexního monitorovacího systému přírodního prostředí Moravskoslezského kraje“,
(číslo projektu CZ 0138). V této byly u dílčích průzkumů 4.1 Monitoring vybraných geograficky
nepůvodních druhů rostlin v CHKO Beskydy a 4.2 Monitoring vybraných geograficky
nepůvodních druhů rostlin v CHKO Jeseníky provedeny pouze analýzy části existujících podkladů
o výskytu invazních druhů rostlin.
U dílčího průzkumu 4.3 Monitoring vybraných geograficky nepůvodních druhů rostlin a živočichů
v Moravskoslezském kraji (mimo CHKO Beskydy a CHKO Jeseníky), bylo v rámci sledování
živočichů zahájena jednání s potenciálními specialisty na jednotlivé druhy, za účelem spolupráce
při jejich monitoringu. U invazních druhů rostlin byl 10.10. zahájen terénní průzkum, který pak
pokračoval po dobu cca 7 týdnů. Nyní se dokončuje digitalizace map, následně budou zjištěné
údaje zadány do aplikace NDOP. Terénní průzkumy budou pokračovat v souladu se smlouvou i
projektovým plánem od měsíce dubna 2010.
6. Literatura a zdroje informací
• Mlíkovský J., Stýblo P. (2006): Nepůvodní druhy fauny a flóry ČR; ČSOP, Praha
• Křivánek M. (2006): Biologické invaze a možnosti jejich předpovědi, in: Acta Průhoniciana
84/2006
• Somol V. et al. (1995): Bolševník velkolepý (Heracleum mantezzianum), Radnice
• Pašek J. et al. (1996): Křídlatka (Reynoutria sp.), Radnice
• Čech L. et al. (2005) in: Janáčková H. et Štorkánová A. (eds.) (2005): Metodika
inventarizačních průzkumů zvláště chráněných území. AOPK ČR
• http://www.jarojaromer.cz/invaze/
• http://www.life-moravka.cz/doc/Metodika-likvidace-aktualizovano-pro-r2008_B.doc
• http://www.centaurea.cz/invaze/