Prosinec - Farnost Panny Marie Sněžné v Praze

S
něženka farní
Zpravodaj farnosti Panny Marie Sněžné v Praze
Ročník XVIII.
Prosinec 2012
Milí farníci a ostatní čtenáři Sněženky,
do ambitu kláštera jsou už navezeny betlémy, připravuje se asi
nejoblíbenější výstava a cítíme, že Vánoce jsou za dveřmi. Když jsme
připravovali blahořečení 14 mučedníků, byla už doba té přípravy do
značné míry slavením. Tam jsme mohli sledovat všechny ty zázraky
Boží prozřetelnosti a pomoci. Vánoce se sice každý rok slaví znova, ale
také potřebují přípravu. Už při ní můžeme zakoušet radost. Chci vás
zlákat pro včasnou svátost smíření a vůbec pro zapojení do radosti,
kterou chceme společně prožívat a sdílet. Mají k tomu posloužit
adventní úterky, kdy se chceme scházet, skoro bych řekl jako přípravný
tým pro slavení Vánoc. Slyšel jsem, že někteří lidé nemají s kým být na
Štědrý den. Pokud je vás takových více, stačilo by se domluvit a slavit
vánoční svátky společně, střídavě vždy u někoho z vás. Konec roku se
už snažíme připravovat společně přímo v areálu kláštera. Pokud můžete
něco pro radost z Vánoc pro všechny udělat, neváhejte. Ať vám k tomu
Pán žehná!
menší bratr Antonín
Z FARNOSTI
Roráty
Rorátní mše svaté v kostele Panny Marie Sněžné budou každé ráno v 7 hodin
od pondělí do pátku a to ve dnech 3.–7. 12. a 10.–14. 12. 2012. Kromě toho
budou zpívány nedělní roráty při sobotní večerní mši sv. 1. 12., 8. 12. a 15. 12.
za doprovodu varhan a našeho regenschoriho Martina Šmída.
Adventní setkávání
Každé adventní úterý se bude konat setkání v Klubu od 19.19 hod., abychom
hlouběji prožívali Advent a připravili se i na slavení vánočních svátků. Setkání
začne mší sv. v 18.00 v kapli. Poté se bude pokračovat v Klubu zamyšlením
nad Písmem a společnou modlitbou. Můžete přijít až do Klubu, ale prosíme
včas. Poprvé se sejdeme v úterý 4. prosince 2012.
Mikulášská besídka
se bude konat ve středu 5. 12. 2012 od 16.00 do 19.00 hod. Program
v refektáři s mikulášskou nadílkou bude trvat do 17.45 a poté se všichni
společně zúčastníme mše svaté v 18.00 hodin.
Na besídku je nutné přihlásit se předem u paní Simony Krutské osobně nebo
mailem: [email protected]. Přihlášky se přijímají do 2. 12. 2012.
Vážený bratře Benedikte,
přejeme Vám k šedesátému výročí Vašeho
kněžského svěcení (8. 12. 1952) stálost
zdraví, radosti, trpělivosti, Božího
požehnání a ochrany Panny Marie. Velice si
vážíme Vašeho františkánského nasazení
a přejeme, aby žití opravdového
františkánství Vám ještě dlouho vydrželo
a upevňovalo se.
S úctou farníci od Panny Marie Sněžné.
2
Dvoje pozvání od paulínek
První pozvání je na pondělí 3. prosince, kdy zveme všechny na večer
„Zůstat člověkem“ u příležitosti vydání knihy Wandy Półtawské: „A bojím se
snů“.
Kniha zachycuje události autorčina uvěznění a pobyt v koncentračním
táboře Ravensbrück. Je svědectvím o tom, čeho se člověk dokáže dopustit na
druhém člověku, ale také ukazuje, že i uprostřed pekla lze zůstat člověkem.
Hosty večera budou Marek Orko Vácha a Jarmila Skleničková, nejmladší
z lidických žen, která se v koncentračním táboře s W. Półtawskou potkala.
Setkání se koná v pondělí 3. prosince od 19.15 hod. v refektáři
františkánského kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze 1. Konec asi ve 20.30.
Druhé pozvání je do našeho knihkupectví. Budeme mít prodlouženou
otevírací dobu poslední dvě soboty před svátky a kromě první neděle v měsíci
otevřeme také o druhé a třetí adventní neděli. Tedy: o sobotách 1. a 8. 12.
otevírací doba je 9–14 hod., ale 15. a 22. 12. od 9–18 hod. a o nedělích 2., 9.
a 16. 12. bude otevřeno 10–13 hod.
Požehnané Vánoce se Slovem, jež se tělem stalo. Se Slovem, které touží
přebývat s každým (a v každém) jako Bůh-s-námi, Emmanuel.
V modlitbě Vaše sestry paulínky
Provincie bratří františkánů & Collegium Europaeum FF UK & FLÚ AV ČR
srdečně zvou na slavnostní prezentaci nové knihy
Petr Hlaváček et al.
Františkánský kontext teologického a filosofického myšlení
(Europaeana Pragensia 4 – Historia Franciscana IV.), Praha 2012.
Setkání se uskuteční ve středu 19. prosince 2012 od 16.30 v refektáři
františkánského kláštera u Panny Marie Sněžné.
Na Boží hod vánoční, v úterý 25. 12. po mši sv. pro rodiny s dětmi (asi
v 11.00), se sejdeme v kapli Panny Marie Pasovské a zazpíváme společně
s dětmi koledy u jeslí. Na kytaru zahraje farář Antonín.
Žehnání vína bude ve čtvrtek 27. 12. v závěru mše sv. v 8.00 a 18.00. Po
večerní mši od 19 hod. se sejdeme v Klubu na ochutnávku těchto právě
požehnaných darů přírody.
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
3
Silvestrovské posezení v Klubu – 31. prosince 2012
16.00 mše svatá v kostele Panny Marie Sněžné
poděkování za uplynulý rok
17.00 setkání v Klubu
Vstupné:
donesené dobroty (slané, sladké i tekuté)
TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA
Milí farníci, rodiče, děti!
Z rozhodnutí České biskupské konference se letos tradiční Tříkrálová
sbírka uskuteční 2.–13. ledna 2013. Hlavním smyslem sbírky je pomoc
potřebným lidem. Arcidiecézní charita Praha podpoří finančními prostředky
získanými z Tříkrálové sbírky 2013 charitní dům v Mukařově a charitní dům
pro seniory v Praze 8-Karlíně a podpoří péči o lidi s Alzheimerovou chorobou.
Jako každý rok i letos se do této sbírky zapojíme i my. Obracíme se proto na
Vás, farníky, starší i mladší. Otevřme srdce, pojďme dát něco ze svého ve
prospěch ostatních v nouzi. Pojďme ukázat solidaritu a vzájemnou soudržnost.
Bez Vás koledníků se nedá tato sbírka realizovat. Bez Vás dobrovolníků, kteří
jste ochotni zříci se pohody domova a vydat se pomoci těm, kteří to potřebují.
Hledáme nejen vedoucí tříčlenných skupinek, ale i děti, které by chodily
s těmi staršími koledovat.
V sobotu 5. ledna 2013 ve 14.45 hod. v katedrále sv. Víta bude arcibiskup
Dominik Duka sloužit slavností mši sv. pro všechny koledníky, malé i velké.
Pokud se rozhodnete zapojit do koledování sebe nebo Vaše děti,
přihlaste se prosím nejpozději do 6. 12. u paní Podlahové na tel. 602
424 653 nebo mailem na adrese [email protected].
V naší farnosti můžeme sbírku také podpořit účastí na doprovodných akcích:
v sobotu 5. 1. 2013 od 14.00 před kostelem se máme možnost připojit ke
Zpívání koled s kytarou;
v neděli 6. 1. 2013 v 19.00 v kostele Panny Marie Sněžné se uskuteční
Tříkrálový koncert za účasti smíšeného sboru GAUDIUM PRAHA
a učitelského smíšeného pěveckého sboru TYL (z Kutné Hory).
Na všechny akce srdečně zve
Helena Podlahová, koordinátorka Tříkrálové sbírky.
4
Přijďte zpívat koledy
v sobotu 5. ledna 2013 od 14 hod.
před kostel Panny Marie Sněžné.
Budeme zpívat koledy stejně jako minulé roky.
Na kytaru a klávesy nás doprovodí manželé Lutkovi.
Mezi bloky koled budou pauzy na zahřátí.
Sejdeme se ve 13.30 hod. v Klubu
Farnost Panny Marie Sněžné
srdečně zve na
Tříkrálový koncert
Účinkují:
Smíšený pěvecký sbor GAUDIUM PRAHA pod vedením Zdeny Součkové a Vladislava Součka
Středověké vánoční písně a koledy,
skladby C. Saens Saënse, F. X. Brixiho a J. K. Vaňhala
a
Učitelský smíšený pěvecký sbor TYL pod vedením Zdeňka Liceka
Gotické a renesanční vánoční písně a koledy, spirituály, části mše F. X. Brixi: Missa Pastoralis
v neděli 6. ledna 2013 v 19.00 hod.
v kostele Panny Marie Sněžné
Vstupné bude věnováno Tříkrálové sbírce 2013.
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
5
Výstava Vnitřní svět
Od 29. listopadu 2012 do 8. ledna 2013 je možné v prostorách
Rakouského kulturního fóra v Praze shlédnout výstavu „Vnitřní svět“, která je
součástí doprovodného programu blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků.
Mimořádná událost blahořečení Čtrnácti pražských mučedníků –
františkánů klade naléhavou otázku po motivaci: po motivaci, která způsobila,
že tito muži byli ochotni vědomě a pokojně přijmout smrt z rukou násilníků.
Intimní výstava, kterou v prostorách Rakouského kulturního fóra pořádá
Provincie bratří františkánů, se snaží svým christologickým zaměřením
poukázat na živé ohnisko vnitřního života, k němuž se již po staletí vztahují
nejen následovníci sv. Františka z Assisi, ale všichni křesťané, a kterým je
osoba Ježíše Krista. Ta je na výstavě prezentována v několika aspektech, které
jsou františkánské spiritualitě obzvlášť blízké.
Vystaveny jsou vzácné historické liturgické předměty z vlastnictví
provincie, které jsou ponejvíce spojeny s eucharistickou úctou, a současně také
moderní duchovní tvorba, již zde představuje výběr z díla Radka Brože (*1967
– †1996). Vizuální a prostorové vztahy, které jsou mezi starými a novými díly
navozeny, se snaží umožnit rezonanci a dialog nejen mezi nimi samými, ale
i mezi prostorem expozice a vnitřním světem člověka.
OHLASY NA BEATIFIKACI
Pohled na obraz františkánských mučedníků
I když se nedomnívám, že mám zvláštní umělecké cítění, obraz
františkánských mučedníků, odhalený při obřadech jejich blahořečení
v katedrále, na mne silně zapůsobil. Nejvíce oceňuji umělecké ztvárnění čtyř
dravců, vrhajících se na mučedníky. Je v nich působivě vyjádřena divokost
nenávisti a zvířecí-satanská krvelačnost, která odpovídá skutečné realitě – a to
se mistru malíři, myslím, podařilo mimořádně umělecky vyjádřit a snad proto
tak silně oslovuje diváka. Působivé je též rozdílné vyjádření jednotlivých
postav, rozdílných jak v národnostech, tak v rozdílných zaměstnáních v jedné
řeholní komunitě, zvláště mimořádné postavy představeného uprostřed. Jistě
nejsem sama, která by si přála, aby tento obraz našel trvalé místo v katedrále
na paměť slavnostních chvil blahořečení, které je jedinečné v historii chrámu
sv. Víta, Vojtěcha a Václava, a odehrálo se zde jednou, poprvé. Poblíž obrazu
sv. Anežky? Tento odhalený obraz s mimořádně výstižným zobrazením, by si
to bezpochyby zasloužil.
Sr. Věra Reconciliatrix Špringlerová, OSU
Beatifikační obraz pražských mučedníků – čtrnácti františkánů – mne
i moje spolusestry velmi oslovuje realitou jejich mučednictví. Umělci se to
6
zdařilo zobrazením nejen dravců, kteří je obklopují, ale také statečným
a rozhodným výrazem tváře i postoje představeného v popředí všech, který je
chce před těmito dravci uchránit i za cenu vlastního života. Dále také výrazem
hrůzy a zděšení v obličejích ostatních. Přes tento lidský strach byli ochotni, bez
vlastní sebeobrany, své životy obětovat a neprchnout z kláštera, v němž
prožívali své zasvěcení. Byly bychom rády, kdyby tento obraz byl také ve
Svatovítské katedrále na památku prvního blahořečení v ní uskutečněného,
poprvé v její historii. Díky Bohu i umělci a také komunitě františkánů u Panny
Marie Sněžné za takový obraz!
Sr. Pavla Bučková, OSU
Dopis od bratra Benedikta Holoty OFM
reaguje na článek Františka Jirsy uveřejněný v minulém čísle zpravodaje,
článek najdete na www.pms.ofm.cz/14_obraz.html.
Milý bratře,
v listopadovém čísle Sněženky jsem si se zájmem přečetl Váš „Pohled na
beatifikační obraz“. Přidávám se k Vašemu názoru už od samého úvodu.
Hlásím se k těm, kdo beatifikační obraz odmítají. Jako Vás, ani mne neoslovil.
Souhlasím se všemi Vašimi důvody, kterými podpíráte svůj postoj.
Svými důvody si neděláte nárok na vědeckost a objektivitu svého pohledu.
Mohu Vám říci ze své zkušenosti, že bych vítal, kdyby někteří, kdo mají
vzdělání v oboru umění, měli ve svém pohledu alespoň tolik objektivity,
kolik jsem jí našel u Vás. Vědeckost, o které se zmiňujete, do umění podle
mého názoru nepatří. Dovede umělecké dílo tak zintelektualizovat, že se
v něm najde i to, co tam není. Zpravidla to podstatné: To duchovní.
Bez váhání bych dal přednost pojetí mučednictví našich čtrnácti bratří
skice Jiřího Štourače, jak je reprodukovaná v knížečce „Novéna k blahořečení".
Myslím, že je dobré, když se snažíme věci přijímat přes naše
nedostatečnosti, ale vidím stejně dobré je odmítat, když nevyhovují
schopnostem našeho nazírání.
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
7
Chvála Kristu!
Jmenuji se Zdeněk Bok a jsem laik z Jindřichova Hradce.
Předminulou neděli jsme spolu s Vámi na TV prožívali blahořečení
františkánských mučedníků a v neděli jsme za účasti našeho otce biskupa
Jiřího měli děkovnou bohoslužbu v rodišti bl. Bedřicha Bachsteina v Horní
Pěné u Jindřichova Hradce.
Napadlo mě, že bychom měli mít v jeho rodišti nějakou památku na něj
a také zde v Jindřichově Hradci, kde vstoupil do řádu františkánů. Moc se mi
líbil obraz, který namaloval malíř Tomáš Císařovský. Tak jsem si myslel, že
bychom nechali tento obraz pro výše uvedené kostely zhotovit. Nevím ale, jak
je to s autorským vlastnictvím tohoto díla, a proto se obracím na Vás o sdělení,
zda a jakým způsobem je možné obraz blahoslavených mučedníků dále šířit.
Modlíme se k br. Bedřichovi, aby na jeho přímluvu se k nám do Jindřichova
Hradce vrátila řehole bratrů františkánů. I když je to v lidském měřítku
nepředstavitelné, u Boha je možné vše, i návrat františkánů do města, které
mělo v Čechách v 16.–17. století největší komunitu bratří po Praze.
Bohu díky.
Zdeněk Bok
Musí se obrazy líbit všem?
Pokud máme na mysli jakýkoliv obraz visící v obrazárně, znázorňující třeba
krajinu, něčí portrét či zátiší, pak zcela jistě bez problémů připustíme, že
takový obraz se přeci nemusí líbit všem. Ale jak je to s obrazem, který vznikl
k poctě blahořečení umučených františkánů? Je to přípustné uvažovat v tomto
případě v rovině líbí, nelíbí, natož svůj případně nesouhlasný názor vyslovit
nahlas?
Při slavnostní mši svaté v neděli 14. října 2012 vidím dílo poprvé a nemohu
říct, že bych jím byla zasažena stejným duchem, jako se mi stává při poslechu
chvalozpěvu svatého Františka. Dívám se na jakousi ilustraci mučednické smrti
čtrnácti františkánů, a i když nepochybuji o tom, že dílo bylo vytvořeno
s pokorou k tématu a úctou k mučedníkům, nezasahuje mé srdce a nechává
mne chladnou. Zkouším si představit, jak bych se asi já sama zhostila takového
úkolu, kdybych byla nadána schopností malovat a říkám si, že možná všichni
v kostele něco podobného prožívají. Určitě by bylo zajímavé vidět a porovnat,
jak by se jeden každý takového úkolu zhostil. V duchu zvažuji, zda se
hodnocením obrazu nějakým způsobem nedotýkám samotného blahořečení
a s povděkem se naštěstí velmi brzy ujišťuji o tom, že nikoliv.
Začíná mše svatá, kostelem prochází dlouhý průvod starých i mladých
františkánů, našich současníků, kteří ve svých srdcích nesou poselství svatého
Františka mezi nás: „Chvalte a velebte Hospodina, a blahořečte mu a služte
s velikou pokorou“.
Hana Outratová
8
Ještě k obrazu 14 umučených bratří
Beatifikace 14 bratří františkánů v r. 1611 byla příležitostí k duchovní
oslavě, ale i oslavě blahoslavenců uměleckým dílem. V našich zemích a v naší
době je vytvoření takového díla vždy určitým problémem, neboť vyžaduje
splnění řady podmínek a kvalit, které v běžné produkci naší doby nejsou
samozřejmé.
Ukazuje to i rozhodnutí komise, která vybrala dílo Tomáše Císařovského.
Uznávám, že z předložených návrhů, z nichž některé byly vystaveny v ambitu,
neměla komise jednoduché rozhodování a že Císařovského obraz vyhověl
nejdůležitějším potřebám beatifikačního obrazu.
Zdá se, že v obrazu převážila ikonografická, obsahová složka nad složkou
výtvarnou, je tu patrný důraz na zachycení a výtvarné podání konkrétních
osudů v postojích a tvářích bratří, avšak až agresivní míra realismu, či spíše
naturalismu působí až neadekvátně, poněkud podobně jako naturalismus
některých postav pozdně gotických obrazů. Snad dobře míněná až přílišná
snaha o obsahovou názornost díla se do určité míry míjí účinkem.
Z výsledného díla se poněkud vytratila souvislost 14 mučedníků právě
s naším kostelem, zachyceným na starších zobrazeních i některých dalších
soutěžních dílech, které byly vystaveny v ambitu. Původní myšlenka seskupení
skupiny mučedníků do siluety kostela je takřka nepozorovatelná, její náznak
lze vyčíst jen z některých pracovních skic. V tomto smyslu je ikonograficky
jasnější, včetně motivu kříže a františkánského Tau, návrh Milivoje Husáka.
Co se samotného obrazu týče, plně souhlasím s názorem Františka Jirsy. Po
výtvarné stránce je dílo nepochybně dílem velmi tradičním, které přes své
nepochybné, zejména obsahové kvality málo vypovídá o době svého vzniku.
Obraz ukazuje v plné míře problémy a otázky, které musí řešit současné
liturgické umění, zejména citlivý poměr a vyvážení mezi ikonografickou
potřebou a složkou uměleckou, kde v našem případě zcela převládla složka
významová. Cítíme zřejmou obavu ze soudobějších výtvarných forem, které
ovšem nesou i určitá rizika a je třeba je velmi citlivě vyvažovat.
V této souvislosti se naskýtá srovnání s jiným uměleckým dílem v areálu
kláštera, totiž vraty se sv. Františkem, od Petra Císařovského. Zde je poměr
obou složek vyvážený, odpovídá mu jak vypracovaná ikonografie, tak i nutná
míra, lze říci příznačně františkánského oproštění detailu ve prospěch působení
celku. Obrazu Tomáše Císařovského nelze upřít upřímnou snahu o uctění
památky 14 umučených bratří, i když jako výtvarné dílo nemusí každého
oslovit. Jaké místo zaujme v galerii děl, která v našem kostele zanechali naši
předkové, to ukáže budoucnost.
J. J. Outrata
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
9
Konec dobrý, všechno dobré aneb vše tak, jak má být?!
Během přípravy na blahořečení jsem přemýšlela, jak asi vypadá ten velmi
utajovaný beatifikační obraz a jak ho vidět dříve než v katedrále. Poté, co
sestra Andrea zakopla o obraz v sakristii, jsem ucítila příležitost a přemýšlela
jsem, že o něj půjdu taky nenápadně „zakopnout“. Pak jsem usoudila, že to
není košer řešení, i když jsem věděla, že by mi to prošlo. Vzdala jsem to, ale
někdo nahoře se asi usmál nad mým nápadem a splnil mé přání. Přišly kartičky
na skládání a bratr Eliáš zmobilizoval svoji družinu o počtu celých tří lidí.
Poslušně jsme naběhli do knihovny a mysleli si, jak to zvládneme. Kartičky
byly krásné a originální (díky Leono), ale skládání bylo za trest (proč Leono?).
Požadavek velitele Eliáše: „Tady máte těch deset tisíc a pozítří to chci!“ nám
na rychlosti nepřidal. To ale není podstatné. Na skládačce byl TEN OBRAZ!
To jsem nečekala. A nečekala jsme ani svoji reakci: „To je opravdu on?“ A to
jsem ani nevěděla, že tam bratři mají uříznuté nohy a skrývají se tam další dvě
vrány. To jsem zjistila až v katedrále a tam nebyl čas na přemýšlení.
Člověk obvykle nejdříve kritizuje a poté hledá pozitiva, tak tedy začnu také
kritikou. Ornitologická výbava mne trochu vyděsila. Dva havrani by asi stačili,
ale Bedřich Bachstein to má těžce pod kontrolou. Jako by říkal: „Hoši, jen
klidně pojďte.“ Nějak mi toto gesto nesedí na bratra, který usiloval o přežití
mladších spolubratrů na půdě. Spíše odpovídá muži, který stojí těsně za branou
a čeká, že se popere, jestliže útočníci vstoupí dovnitř. Další bratři na tom
nejsou lépe. Bratr se zdviženým prstem je zřejmě velmi nadšen z ratolesti a ze
spatření Ducha svatého a ani netuší, že má těsně nad hlavou drápy. Bude
překvapen. Další filosofuje, je vyděšen, modlí se nebo je mu to fuk. Myslím, že
výrazovost není centrem dění a přesto je na ni kladen velký důraz. Nicméně
autora obrazu obdivuji za variabilitu tváří a gest bratrů, která jsou sama o sobě
výborná a reprezentativní pro portrét. Ale myslím, že do obrazu se nehodí.
Dále je zde přítomnost Ducha svatého. Přítomnost Boží je nejdůležitější!
A přesto spíše vypadá, jako by se Duch svatý jen zalétl podívat, co se tam děje.
Bedřich mu výrazem oznámí, že má všechno pevně v rukou, a tak může
spokojeně odletět. Záře, která se na obraze objevuje, má vycházet z Božího
Ducha, a přesto z něho nevychází nic, zatímco bratři až přehnaně září na dálku.
Zdroj záře je nejasný. Nevím proč, ale na mě zobrazení Ducha svatého působí
tak, že je tam omylem. Na první autorově skice Duch svatý není, na jeho místě
je pátý černý pták. V dalších verzích je pouze změněna barva ptáka z černé na
bílou, ale pouhou změnou barvy se nestane ze symbolu zla symbol Ducha
svatého. Čekala bych, že ústřední postavou bude Bůh, Duch svatý, který září
a do té záře zaobírá bratry. Boží záře je chrání před ptáky, symbolem zla.
10
Nicméně dost kritiky. Podívejme se také na jiné obrazy. Největší úspěch
mezi lidmi sklidil, a to bez reklamy, Milivoj Husák. Proč? Jeho obrazy jsou
františkánské od A do Z. Na první pohled to je jasný vítěz. Ale je tomu
skutečně tak? Nejde přeci jen o to, že bratři jsou františkáni, ale jsou také lidé,
na kterých se ukázala Boží velikost. Bylo by tedy správné zvolit františkánský
obraz? Charakterizoval by oslavu Boží obecně nebo jen oslavu Boží ve
františkánství? Není pochyb, že by se k františkánům více hodil obraz od
malíře Milivoje Husáka, ale pro beatifikaci, která má zasáhnout
i nefrantiškány, to chce asi trochu víc.
Názory na beatifikaci byly různé. Jak pozitivní tak negativní, silné, slabé
i lhostejné. Stejně tak i tento obraz vzbuzoval v lidech silné a podobné emoce,
prožitek krásy, nepochopení, odmítnutí. Názory na beatifikaci i na obraz jsou
zajímavě podobné a jdou ruku v ruce, ale jedno je jisté: jsou silné a jejich síla
se šíří dále. Stejně jako lidé postupně více slyší o mučednících a o kostele
a klášteře Panny Marie Sněžné, které beatifikace proslavila, tak se také chodili
na výstavu podívat i na další soutěžní obrazy a zajímalo je, kdo další byl ve
hře. Většina z návštěvníků výstavy říká, že měl být vybrán M. Husák, ale
přesto je zde něco pozitivního. Zajímají se! Jak by to dopadlo, kdyby byl
vybraný jiný obraz? Většina by byla spokojena, lidé by situaci přestali řešit
a za chvíli bychom zapomněli. Ne, tady nesmí dojít k zapomenutí. Beatifikace
nebyla jen velká slavnost a za měsíc zase jsme tam, kde jsme byli. Nezáleží na
tom, že na obraze je nepřiměřená symbolika. Samotný obraz jako celek je
symbolem! Je smutné, že obraz dokázal pro svoje nedostatky rozdělit lidi na
dva tábory. Samotná beatifikace s sebou nesla pozitivní ohlasy i kritiku, ale
nakonec se lidé shodli, že všechno proběhlo dobře. Reakce a emoce okolo
beatifikace a obrazu jsou podobné, jakoby ten obraz skutečně kopíroval
beatifikační proces. Jen smíření okolo obrazu ještě nenastalo.
Beatifikace čtrnácti pražských mučedníků je změna dlouho očekávaná
a krok vpřed pro všechny, pro celou církev, nejen pro františkány.
A beatifikace je trvale platná. Tak jako obraz vzbuzuje diskusi, přitahuje
pozornost a září (ať už jen díky barevnosti) mezi ostatními obrazy na zdech
kostela, tak mají podněcovat diskusi, pozornost, zářit a být viditelní i umučení
bratři a jejich příklad. Takže konec hádek a ruku na srdce. Nedopadlo všechno
nakonec dobře? Vždyť i při rozhodování komise musel být přítomný Duch
svatý. Nebo si myslíte, že se tam jen omylem zalétl podívat, co se tam děje?
Alena Kudějová
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
11
MYŠLENKY
Advent zatím bez konce (1.–5.)
1. Než se nadějeme, uteče Advent, utečou Vánoce i Silvestr. Dárky „od
Ježíška“ ještě chvíli potěší, z Ježíška v jesličkách nám zbude naše Pražské
Jezulátko… Kostely nabité o půlnoční lidmi se zase vyprázdní a zůstane hrstka
věrných. Našel vůbec někdo v této době cestu ke Kristu?
2. Nescvrkává se to Boží království každým rokem úmrtím „pravých“
katolíků? Ve chvíli takových obav je dobře si připomenout, koho bral Ježíš za
svého života vážně. Jaké to lidi on vyhledával a chválil. Zacheus, Samařanka,
Matouš, Magdalena, lotr na kříži. „Nejsi daleko od Božího království“, slyšeli
od něho.
3. Nejsou daleko od Božího království ani dnes manželé usilující o udržení
svého vzájemného vztahu. Rodiče, kteří neházejí flintu do žita kvůli
nezdárným dětem. Když student nechce udělat díru do světa, ale jednou
poctivě sloužit společnosti, tam je Boží království blízko. Kdekoli kdo pracuje
poctivě, nešplhá a neintrikuje, tam je Boží království blízko.
4. Kde zdravotní sestra nepočítá hodiny, ale chce pomoci, tam je Boží
království blízko. Kde lékař nehrozí odchodem kvůli penězům, tam je Boží
království blízko. Krátce: všichni, kteří slouží bližním a používají darů, které
dostali nezištně k dobru spoluobčanů, ať o Bohu vědí málo nebo vůbec, patří
Ježíši Kristu (Mt 25, 37–40). Zaslouží si nazývat se ČLOVĚK.
5. Na konci života je čeká překvapení. Bůh má totiž Advent bez konce, lépe
řečeno – dokud bude poslední člověk živ, čeká Bůh na jeho příchod. A tak
můžeme meditovat po celý rok, kdy to království Boží začíná a kdo do něho
směřuje. Možná, že tak rozeženeme naše obavy, obavy věrných katolíků.
(Myšlenky z knihy P. Jana Rybáře SJ: Kam jdeme?, 2012)
Modlitba. Bože Otče, uznáváme, že nejsme takovými muži a ženami, jakými
jsi nás chtěl mít. Bránili jsme se výmluvami, které nepřesvědčovaly ani nás
samotné. Natož aby mohly oklamat Tebe. Litujeme svých selhání. Ublížila
nám i jiným. Chceme napravit, co se ještě napravit dá. Pokud jde o chyby,
které se už nedají odčinit a které nás vytrvale obviňují, svěřujeme je Tobě.
Uchraň nás toho, aby nás bez konce pronásledovaly. Zbav nás jejich břemene,
abychom mohli vcházet do budoucnosti beze strachu s vědomím, že nás naše
selhání nevzdálí od dosahu Tvé pomoci, která k nám přichází skrze Tvého
Syna, Ježíše Krista.
:) S moudrým člověkem se domluvíme.
:) Moudrým lidem je dobře, i když jim dobře skutečně není.
:) Dívat se s nadhledem – a pak vidíš, jak věci jsou malé.
:) Moudrost začíná tam, kde se umím přinutit, abych byl vděčný za všechno.
(Aforismy složil Jaro Křivohlavý)
12
Myšlenky vybírá Charles Tvrzník.
Začíná nový církevní rok
Nekryje se s občanským rokem. Začíná na 1. neděli adventní, letos 2.
prosince. Doba adventní trvá čtyři neděle před slavností Narození Páně. První
počátky adventu se objevují ve Španělsku koncem 4. století. Od 12. až 13.
století se stal advent začátkem liturgického roku.
Doba vánoční začíná v předvečer slavnosti Narození Páně (24. 12.).
V neděli po Narození Páně se slaví svátek Svaté rodiny, zavedený v roce 1921.
Nový rok (1. leden) je zasvěcen Panně Marii. Slavnost Zjevení Páně, lidově Tří
králů (6. ledna), má svůj počátek na Východě a od 4. století ji připomíná
i římská liturgie. Svátkem Křtu Páně doba vánoční končí.
Doba postní začíná na Popeleční středu a trvá šest neděl. V 5. století
začínal čtyřicetidenní půst na 1. neděli postní. Týden před Velikonocemi
začíná Květnou nedělí a nazývá se Svatý týden. Poslední tři dny se nazývají:
Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota.
Doba velikonoční začíná v neděli Zmrtvýchvstáním Páně, čili Hodem
Božím velikonočním. Čtyřicátý den po Velikonocích je slavnost
Nanebevstoupení Páně a padesátý den od neděle Zmrtvýchvstání Páně je
slavnost Seslání Ducha svatého. Tím končí velikonoční doba.
Hned první neděli je slavnost Nejsvětější Trojice.
Doba mezidobí – nyní následuje delší několikaměsíční období zvané
liturgické mezidobí, které trvá až do 1. neděle adventní. Během celého
církevního roku jsou oslavy jako upomínky na různá údobí života Ježíše
Krista, Panny Marie, světců a církevních událostí.
Arnošt Kelnar
Historie adventního věnce
Strojit se adventní věnec začal
v polovině 19. století. První adventní věnec
měl podobu dřevěného kola. Jeho dějiny
nás vedou do nejnižších sociálních vrstev
obyvatel německého města Hamburku,
přesněji do Záchranného ústavu pro
opuštěné děti. Byla to slámou pokrytá
ratejna, chatrč na zapadlém okraji města.
Zde pracoval teolog Johann Heinrich
Wichern, mladý pedagog a později
zakladatel vnitřní misie v Göttingenu.
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
13
V první prosincový den roku 1839 tento kněz před Vánocemi poprvé
pověsil od stropu dřevěný kruh se svícemi. Celkem po obvodu kruhu bylo 23
svící, 4 velké bílé a 19 malých červených, a to na každý den až do Štědrého
dne. Denně během krátké pobožnosti, nejprve v polední přestávce a později za
soumraku, byla zapálena jedna svíce. V roce 1851 byla poprvé vyzdobena celá
jídelna tohoto útulku jedlovými větvičkami, stejně tak byl zdoben i věnec.
Tento předvánoční zvyk se šířil velmi rychle i do okolních evropských zemí.
Kruhová podoba věnce symbolizuje ustavičnou cestu slunce a zároveň
i věčnost. Zelené větve byly v předkřesťanské době přinášeny do domů
a chatrčí. Vonící větve jedlí, jak se věřilo, sloužily přátelským lesním duchům
jako útočiště, věnce ze slámy měly přinášet požehnání a odrážet zlé duchy.
Tradiční barva adventního věnce je však červená a zelená. Červená
upomíná na krev Kristovu, prolitou za spásu světa a obě barvy pak symbolizují
život. Světlo svíček je označováno za Kristův plamen lásky, který má osvítit
každého člověka.
Adventní věnec nám zpříjemní domov a navodí atmosféru radosti
z blížících se vánočních svátků.
Arnošt Kelnar
Z DIECÉZE
Centrum pro rodinu při Arcibiskupství pražském vás srdečně zve na adventní
duchovní obnovu pro manželské páry v sobotu 8. 12. 2012 od 9 do 15 hod.
s Mons. ThLic. Tomášem Holubem, Th.D. Obnova se koná v Sále kardinála
Berana na Arcibiskupství pražském, Hradčanské nám. 16, Praha 1.
Doporučený příspěvek na občerstvení během obnovy je 100 Kč na pár.
Kontakty pro přihlašování a bližší informace na www.manzelstvi.cz/advent/
nebo na tel. 220 181 777, e-mail: [email protected].
Vánoční koncerty, na kterých zazní Rybova Česká mše vánoční a „Hymni
adventuales“ Petra Koronthalyho, se konají v pondělí 10. 12. v 19.30
v kostele Panny Marie Na Karlově a ve čtvrtek 20. 12. v 19.30 v kostele
sv. Antonína na Strossmayerově náměstí.
Ekologická sekce České křesťanské akademie zve na úterý 11. 12. od 17.30
do kláštera Emauzy (Praha 2, Vyšehradská 49) k adventnímu setkání, při
němž se ve světle poselství o Boží lásce a zájmu o svět chceme ohlédnout za
dosavadní činností sekce a uvažovat o tom, co bychom v budoucnosti mohli a
měli dělat.
UKŽ pořádá adventní duchovní obnovu pro ženy v sobotu 15. 12. 2012 od
9.00 do 16.00 hod. v Klubu u Panny Marie Sněžné. Rekolekcí provází Mons.
ThLic. Tomáš Holub Th.D.
14
ZE ŽIVOTA FARNOSTI
Společenství v naší farnosti Vám nabízejí možnost setkat se s lidmi podobného
smýšlení, prohloubit svoji víru, navázat nová přátelství.
Lucián
Anděl Lucián je každou neděli při mši
pro rodiny s dětmi a připravuje pro
děti i jiné programy.
Alenka Brožová, Jana Sixtová,
Jana Štěpančíková
Setkání ministrantů
V neděli po mši sv. pro rodiny,
cca od 11.15 do 12.15 hod.
bratr Eliáš OFM
Setkání katechumenů
(příprava dospělých na křest).
Pondělí v 19.00, sraz před farou.
Katechetka Marie Hlaváčová
P. Antonín Klaret OFM
Společenství pro 15–35leté
Pro mladé, kteří se chtějí společně
modlit, diskutovat a probírat život
z víry – ve čtvrtek od 20.00 na faře,
každý čtvrtý čtvrtek je adorace v kapli
sv. Michaela od 19.00.
Biblická katecheze pro dospělé
Ve středu od 19.00 na faře. Sraz na
nádvoří před kostelem.
Katechetka Simona Skřivánková.
www.simsk.cz
Výuka dětí – náboženství
pro děti od 5. tř. ve středu od 17.00
s katechetkou Mgr. S. Skřivánkovou
pro děti 1.–4. tř. v pátek od 15.00
s katechetkou Mgr. T. Lenfeldovou
Vchod do malého refektáře je
z Františkánské zahrady.
Adorace
Čtvrtek 19.00–20.00 v kapli;
každý čtvrtý čtvrtek v měsíci není
večerní adorace tichá, ale moderovaná
s hudbou.
Společenství seniorů
Úterý od 9.00 v Klubu. Setkání při
čaji a kávě po ranní mši svaté, začíná
v 8.00. Jiří Petrus
Co ti prospívá, jestli Kristus kdysi přišel na svět, jestliže
nepřišel i do tvé duše?
Modleme se, aby se jeho příchod k nám uskutečňoval
denně a abychom mohli říci: Nežiji už já, ale žije ve mně
Kristus.
Origenes
_____________________________________________________________
Zpravodaj farnosti při kostele Panny Marie Sněžné v Praze – prosinec 2012
15
Bohoslužby v kostele Panny Marie Sněžné
všední dny:
neděle:
denně:
čtvrtek:
7.00, 8.00, 18.00 (po mši sv. večerní nešpory)
9.00, 10.15 (pro rodiny s dětmi), 11.30, 18.00
17.30 modlitba růžence
19.00–20.00 tichá adorace v kapli sv. Michala
čtvrtý čtvrtek v měsíci moderovaná adorace s hudbou
Vánoční bohoslužby v kostele Panny Marie Sněžné
24. 12.
Po Štědrý den
25. 12.
Út
26. 12.
30. 12.
St
Ne
31. 12.
2012
1. 1.
2013
6. 1.
Po
Ne
13 . 1.
Ne
Út
16.00 pro rodiny s dětmi
22.00 bohoslužba slova u sv. Václava
na Václavském náměstí
24.00 se zpěvem lidu
Slavnost Narození Páně
9.00, 10.15 (pro děti), 11.30, 18.00
11.00 koledy u jeslí
Svátek sv. Štěpána
9.00, 11.30, 18.00
Svátek Svaté rodiny
9.00 a 10.15 obnova manželského slibu
11.30, 18.00
Památka svatého Silvestra
8.00
16.00 poděkování za uplynulý rok
Slavnost Matky Boží, Panny Marie
Nový rok 2013
9.00, 10.15 (pro děti), 11.30, 18.00
Slavnost Zjevení Páně – Tří králů
9.00, 10.15 (pro děti), 11.30, 18.00
Svátek Křtu Páně
9.00, 10.15 (pro děti), 11.30, 18.00
končí doba vánoční
____________________________________________________________________
Farní úřad: Jungmannovo nám. 18, Praha 1, tel.: 222 246 243
farář: P. Antonín Klaret Dabrowski OFM, 224 490 340, 606 751 883, [email protected]
jáhenská služba: bratr Eliáš Tomáš Paseka OFM, [email protected]
pastorační asistentka: S. Mgr. Lucie Pospíšilová OSF, [email protected]
Úřední hodiny na faře: Po, Út 14–17; St 9–11.30, 14–17.30; Čt 14–15.30; Pá 9–11.30.
Farní klub: bratr Eliáš OFM, tel.: 733 755 903
Aktuální informace najdete na internetu: www.pms.ofm.cz; www.lucianpms.cz
______________________________________________________________________
Redakce Sněženky: Ludmila a František Jirsovi, nám. Bratří Synků 347, Praha 4, 605 202 693
[email protected] . Příští uzávěrka je 20. 12. 2012.
Tisk: Rychlotisk, Jungmannova 3, Praha 1.
Náklady na vytištění jednoho čísla farního zpravodaje jsou 8 Kč.
Neprodejné. Dobrovolné příspěvky vhazujte do pokladničky v kostele.