2.HISTORIE tetování

Stručně o historii tetování po současnost
Tetování je zřejmě staré stejně jako lidstvo samo. Již v dávných
dobách si naši předkové všimli, že když z ohně vylétl uhlík a dopadl
na kůži, zanechal na místě jizvu. Jisté prameny tvrdí, že si naši
předchůdci barvili šípy ohořelými uhlíky, a když zasáhli nepřítele
v boji nebo byli sami zasaženi, zanechal šíp na těle tmavou jizvu.
Značilo to nejen účast v bojích, ale i odvahu a takovéto jizvy
vzbuzovali v ostatních členech kmene respekt a úctu bojovníka.
Později se stalo tetování součástí nejrůznějších rituálů. Lidé
věřili v magickou moc tetování nejrůznějších symbolů, které je
chránili při výpravách za potravou, před nemocemi, zlými duchy a
přírodními živly. Věřili též, že tetování jako amulet jim může
přinést štěstí, či sílu, vytrvalost a hbitost zvířete, které si
nechali vytetovat na určitou část těla. Například motiv pumy na noze
měl dodat nositeli rychlost pumy v nohách, atp. Např. v Barmě je již
po staletí zažitá tradice, že tetování je mocný amulet, který pomáhá
předcházet různým nemocem a chrání před zlými duchy. Nejčastěji se
tetovali různá zvířata, geometrické tvary či pouze čárky a tečky
v nejrůznějších kombinacích. Tetování amuletů do dnes přežilo např.
i v Japonsku, kde tradici udržují mimo jiné např. hasiči. Nechávají
si tetovat převážně vodní symboly, které by je měli chránit před
ohněm (ryby, vodní draci atp.).
U mnoha primitivních kmenů mělo tetování souvislost mezi věkem,
důležitou životní událostí a společenským postavením. Lidé se
tetovali již od útlého věku. Tetování na těle přibývalo, jakmile
jedinec dosáhl puberty, když žena začala menstruovat či se později
vdala. Tetování též považovali jako vstupenku do posmrtného života.
U některých kmenů mohl tetování vybrat muž své ženě tak, aby se
poznali
v posmrtném
životě
a
opět
se
shledali.
Náznakem
prehistorických tetováží byly především nalezené různorodě zdobené
sošky lidských bytostí a nástěnné malby. Obzvláště slavné naleziště
tohoto typu je jeskyně La Marche ve Francii. Nalezeno bylo 1500
kamenných destiček s převážně lidskými podobiznami, starými asi
15 000 let. Jasný důkaz tetované lidské pokožky, vyjma egyptských
mumií, však stále chyběl. Dne 19.září 1991 pak turisté Erika a
Helmut Simonovi nalezli v Otzském údolí v Rakouských Alpách zmrzlou
mrtvolu. Ukázalo se, že „ledový muž“ je starý zhruba 5100 – 5300
let.
Později se tetování objevovalo převážně u mořeplavců, kteří
navštěvovali nejrůznější kouty světa. Na svých cestách se setkávali
s primitivními kmeny, které svá těla zdobili tetováním po staletí
nejen k zastrašování nepřítele či vyjádření své víry v boha. Důvodů
bylo zajisté mnoho. Národy jako byli Polynésané, jež dosáhli
největšího tetovacího umu, vnášeli barvu do pokožky zaostřenými
hrabičkami z mušloviny, na něž tloukem klepali. Maoři zase užívali
kostěných dlátek zvaných uhi a vrývali do tváří až několik milimetrů
hluboké spirály, které pak barvili. Inuité (Eskymáci) doslova šili
kůži jehlou a protahovali obarvenou nití. Tuto techniku znali i
Jihoameričané už před několika tisíci lety. Japonští mistři užívali
Špičatá tetovací pera či sady dlouhých per hari s několika
jehličkami osazenými v dřevěné rukojeti. Právě Japonci byli jednou
z mála kultur, kteří tetovali vícebarevně díky užívání indiga,
purpuru a kurkumy.
Do Evropy přivezl tetování James Cook s Tahiťanem, kterého na svých
cestách potkal okolo roku 1760. Kmenové tetování Tahiťana vyvolalo
tetovací mánii mezi vysokou šlechtou. Umění Polynésanů se spojilo se
symboly, které si žádali Evropané a přežily do dnes, jako jsou
motivy květin, zbraní, srdce atd. Dá se tedy říci, že dnešní motivy
tetování nejsou nic nového. Pouze styly a zpracování se mění, včetně
techniky vpravování barvy do kůže. Také složení pigmentu prošlo
mnoha změnami od uhlíků smíchaných s vodou po dnešní speciální
dermatologicky testované tetovací barvy.
Tetování dnes již není výsadou pouze námořníků či recidivistů, ale
zasáhlo všechny společenské vrstvy. Zájemců o tetování stále přibývá
ve všech možných řadách jako jsou učitelé, lékaři, státní
zaměstnanci, prodavačky ale i známé osobnosti. Je to způsob, jak se
odlišit či jen ozdobit své tělo. Pro některé má tetování význam jako
důležitý životní okamžik či událost, kterou si chce dotyčný
zapamatovat. Někteří pojímají tetování jako svůj životní příběh, či
tetování symbolů má přinést štěstí, lásku, zdraví atp. Důvody a
motivy jsou rozmanité stejně jako lidstvo samo.
V roce 1891 patentoval Samuel O Reily z USA elektrický tetovací
strojek, jehož modifikované a modernizované verze se užívají dodnes.
Mezi tatéry se začali v 70.letech 20.století objevovat profesionální
umělci. Jeden z prvních byl Ed Hardy, který roku 1974 otevřel své
první studio. Lidem už nestačily obyčejné motivy, začali požadovat
umělecká tetování. A tehdy se propojilo klasické umění s uměním
tetování. Objevují se všechny možné styly jako je impresionismus,
kubismus, realismus atd. stejně jako v umění klasickém. A tak se
stalo tetování uměním. Pokud pomineme amatéry, kteří pouze kopírují
umělecká díla opravdových umělců. Chceme-li tetování na celý život,
neměli bychom šetřit a opravdu dobře si vybrat, komu své tělo
svěříme.
Claude Lévi-Strauss napsal ve své kultovní knize „Smutné tropy“
(1955): „Člověk musel být omalovaný, aby byl člověkem. Ten, kdo
zůstával v přirozeném stavu, nelišil se nijak od zvířete.“