04.Morfologie savcù a ptákù_výukový materiál _lekce1

MORFOLOGIE SAVCŮ A PTÁKŮ – 1. lekce
Obsah
1. Pohybový aparát .................................................................................................................... 3
1.1. Kosti a klouby ................................................................................................................. 3
1.2. Svalová soustava............................................................................................................. 3
2. Orgánové systémy ................................................................................................................. 6
2.1. Cirkulační aparát............................................................................................................. 6
2.2. Trávicí systém ................................................................................................................. 8
2.2.1. Hlavová část............................................................................................................. 8
2.2.2. Trávicí trubice ........................................................................................................ 10
1
Obor morfologie patří mezi základní obory humánní i veterinární medicíny.
Dokonalá znalost stavby těla je opěrným pilířem i pro všechny navazující klinické
obory a dokonalá znalost odborné terminologie je zároveň nezbytným předpokladem
pro interdisciplinární medicínskou komunikaci. Méně příjemnou stránkou věci je pro
mediky náročnost studia tohoto oboru, protože nároky na paměťovou kapacitu jsou
skutečně značné. Anatomie proto patří mezi nejobávanější zkoušky vůbec.
My se v krátkosti a velmi stručně pokusíme seznámit vás se základními
morfologickými strukturami na těle savců a ptáků a vy si v závěru prakticky
vyzkoušíte, jak asi vypadá zjednodušeně provedená anatomická pitva. Budete mít
k dispozici kadaver psa (zvíře uhynulé nebo utracené) a pro porovnání různých
morfologických struktur na ptačím těle kura domácího.
Kur domácí (Gallus gallus f. domestica)
Pes domácí (Canis familiaris)
2
1. Pohybový aparát
1.1. Kosti a klouby
Kostra poskytuje tělu nezbytnou oporu. Skládá se jednak z tzv. axiálního skeletu,
který zahrnuje lebku, páteř a hrudník a dále pak z tzv. apendikulárního skeletu (dalo
by se přeložit jako přívěsného), který v podstatě tvoří kosti končetin (ve veterinární
anatomii, na rozdíl od humánní, používáme pojmy hrudní a pánevní, nikoliv horní a
dolní).
Srovnáme-li kostru savce a ptáka, nalezneme mnoho zásadních rozdílů. Jedním
z nich je tzv. pneumatizace kostí (v kostech jsou vytvořeny dutiny vyplněné
vzduchem a tím dochází k výraznému snížení hmotnosti). Zatímco u savců
nacházíme takovéto kosti pouze v oblast lebky, u ptáků jsou pneumatizovány
prakticky všechny kosti. Souvisí to, samozřejmě s pohybem ptáků ve vzduchu, kdy je
co nejnižší hmotnost velmi důležitým předpokladem. Další zajímavostí, se kterou se
v rámci kostry ptáků setkáváme, jsou tzv. medulární (dřeňové) kosti. Ty se tvoří u
samic většiny ptačích druhů v období reprodukčního cyklu. Takovéto kosti prorůstají
v podobě tyčinek a trámců do dřeňové dutiny kostí a slouží jako rezerva minerálních
látek pro stavbu vaječné skořápky.
Lebka je co do stavby nejkomplikovanější, protože poskytuje velmi pevnou a
odolnou schránku pro řídící centrum celého těla – mozek – a zároveň jsou zde
lokalizovány základní smysly. Na lebku pak navazují dva specifické krční obratle –
nosič a čepovec, které svým kloubním spojením umožňují kývavý a otáčivý pohyb
hlavy. U savců pak následuje už pouze pět dalších krčních obratlů a tento počet je
až na malé výjimky (lenochod dvouprstý 6, lenochod tříprstý 8) stabilní. V počtu
krčních obratlů ptáků je naopak poměrně značná variabilita. Na krční obratle
navazují hrudní, bederní, křížové (srostlé do jednotné kosti) a ocasní. Tady už se
počty liší jak u ptáků, tak i u savců.
Hrudní končetina většiny savců má redukovaný pletenec (kost klíční, zobcovitá a
lopatka) a s výjimkou primátů je zastoupena pouze lopatka, kdežto ptáci mají
pletenec plně vyvinutý. Hrudní končetina ptáků je přeměněna na křídlo. Zvláštností
končetin savců je různá míra redukce počtu prstů, takže s pětiprstou končetinou, jak
ji známe u člověka, se v okruhu nám blízkých domácích nebo hospodářských zvířat
setkáváme spíše výjimečně. Liší se rovněž způsob kontaktu s podložkou, protože
řada druhů v podstatě našlapuje pouze na koncový článek prstu, který bývá opatřen
různými typy velmi odolných zrohovatělých pouzder (dráp, kopyto, pazneht, špárek).
Jednotlivé kosti jsou mezi sebou vzájemně spojeny klouby, které umožňují různě
rozsáhlý pohyb. Někde toto pohyblivé spojení nahrazuje vazivo, chrupavka nebo
dokonce kost. Pak je rozsah pohybu samozřejmě omezený nebo dokonce nulový.
1.2. Svalová soustava
Teprve svaly jsou hybným mechanizmem celého pohybového aparátu. Sval se
skládá z části masité, tvořené vlastní smrštitelnou částí a z části šlašité, která
představuje úponovou část a fixuje svaly na příslušné kosti. Svaly, které vyvíjejí sílu
stejným směrem označujeme za synergisty, svaly, které působí silou opačnou za
antagonisty. Svaly jsou obecně diferencovány na svalovinu bílou (bledou) a
červenou (tmavou). Toto rozlišení je u ptáků daleko zřetelnější, než u savců. Obecně
lze říct, že červená svalovina se stahuje pomaleji, ale stahy jsou delší a vydatnější.
Bílá svalovina se smršťuje rychleji, ale rychleji se také unaví. Jako příklad
zastoupení těchto dvou typů svalové tkáně si můžeme uvést prsní (létací) svalovinu
kura domácího, která je tvořena převážně svalovinou bílou, protože létací pohyb je u
tohoto druhu prakticky zcela potlačen a převládá pohyb po zemi, takže běháky mají
3
naopak převahu vláken červených. Pokud bychom se ale podívali na prsní svalovinu
některého z ptačích leteckých vytrvalců (příkladně nám blízký holub), našli bychom
situaci opačnou
Zvláštností svalové soustavy u ptáků je rovněž výskyt svalů v podkoží, které
umožňují volní pohyb okrsků kůže a peří. U savců takovéto svaly vyvinuty nejsou.
Kostra psa
Základní svalové skupiny na těle psa
4
Základní svalové skupiny na těle kura
5
Kostra kura domácího
2. Orgánové systémy
2.1. Cirkulační aparát
Centrálním orgánem celého cirkulačního aparátu je srdce, které se uplatňuje jako
čerpadlo a hnací pumpa. Až do 30. let 19. stol. převládala o krvi tzv. galénská
představa, která předpokládala, že krev se neustále tvoří v játrech a v ostatních
orgánech je spotřebovávána. Zásluha na objevu uzavřeného cévního systému, ve
kterém koluje krev, patří britskému lékaři a anatomovi Harveyovi. Cirkulační systém
se výrazně mění okamžikem narození mláděte, protože až do tohoto momentu
dochází k mísení žilné, tedy odkysličené a tepenné krve. Pokud z různých
patologických příčin k takovémuto mísení dochází i postnatálně, vždy se jedná o
vážnou poruchu, která může být příčinou úhynu.
Srdce je co do výkonnosti orgánem velmi úctyhodným, protože od prvního
okamžiku života tepe neúnavně a bez odpočinku, takže vykoná za život jedince
miliony až miliardy stahů. Tepová frekvence se mezidruhově velmi liší, zpravidla
platí, že čím menší živočich, tím vyšší frekvence. Ptáci mají obecně frekvenci o něco
vyšší, než savci. Naprostým rekordmanem v říši obratlovců je kolibřík, jehož klidová
tepová frekvence je kolem 500 stahů za minutu a během zvýšené námahy může
vzrůst až na 1200. Však také jeho hmotnost tvoří zhruba 20 - 25 procent, zatímco u
většiny savců je to kolem 0,5-1,5 procenta. Velikost srdce daného jedince do jisté
míry souvisí se způsobem života, protože při pravidelné fyzické zátěži se srdce
fyziologicky zvětšuje (hypertrofie) a zvětšuje se rovněž síla stahu a tím pádem i
objem krve, které srdce vhání do velkého oběhu. Obecně platí, že za 1 minutu srdce
přečerpá zhruba celkový objem krve cirkulující v těle, který se rovná 5-8 procentům
váhy daného jedince. Další velkou zajímavostí je automaticita srdeční akce.
Důkazem je to, že je srdce i po vyjmutí z těla schopno po určitou omezenou dobu se
rytmicky stahovat a dokonce reagovat zrychlením nebo zpomalením stahů na určité
vnější podněty (zahřátí, ochlazení, působení některých chemikálií…). Za tuto
skutečnost zodpovídá tzv. převodní systém srdeční. Jedná se o modifikované úseky
srdeční svaloviny, kde rytmicky a automaticky vznikají vzruchy a ty se pak dále
složitým systémem impulzů šíří v celém srdci. Ústředním bodem je uzlík, který se
nachází v oblasti pravé předsíně. Ten představuje jakýsi „pacemaker“ a z něj se pak
vzruchy šíří dál. Samozřejmě k tomu, aby srdce bylo schopné reagovat na vnější
podmínky a přizpůsobovat se tak okamžitým nárokům těla na zásobování krví a tím
pádem okysličování, je nutná i řídící funkce centrálního nervového systému.
6
Srdce psa
Srdce kura
7
Srdce savců i ptáků je přepážkami rozděleno na dvě síně a dvě komory, mezi
síněmi a komorami a rovněž při výstupu hlavních cévních kmenů (aorta z levé
komory, plicní kmen z pravé komory) jsou lokalizovány chlopně, které zabraňují
zpětnému toku krve. V oblasti mezipředsíňových otvorů jsou chlopně cípaté (vpravo
třícípá, vlevo dvojcípá), při výstupu zmíněných velkých cévních kmenů jsou pak
chlopně poloměsíčité. Poškození chlopní, kdy na jedné straně buď neúplně uzavírají
otvory (nedomykavost) nebo naopak neumožní jejich úplné otevření (stenóza) patří
mezi nejčastější srdeční vady, a to nejen u lidí, ale např. i u psů.
Veškerá krev v těle koluje za normálních fyziologických podmínek v uzavřené
systému cév. Až na určité výjimky (např. oběh plodu v děloze matky) platí, že
v tepnách proudí krev okysličená, v žilách odkysličená. Stěna tepny bývá výrazně
silnější, než tepna žíly, protože musí odolávat mnohem vyššímu tlaku. Žíly (zvláště
v oblasti končetin) jsou uvnitř opatřeny chlopněmi, které v podstatě plní obdobnou
funkci jako v srdci, čili mají zabránit zpětnému toku krve. Jejich zvýšená hustota
v oblasti končetin souvisí s tím, že zde krev teče v podstatě proti gravitaci a tudíž
tendence vracet se zpět je zde vyšší, než kdekoliv jinde na těle.
2.2. Trávicí systém
2.2.1. Hlavová část
Hlavová část trávicího systému je představovaná dutinou ústní a hltanem, kterou
je potrava transportovaná do jícnu, který představuje začátek trávicí trubice. Pro
příjem potravy jsou rozhodující především zuby, dále pak v různé míře pysky a jazyk.
Zuby nejsou zastoupeny u ptáků a jsou do jisté míry funkčně nahrazeny zobákovými
okraji. Tvary ptačích báků jsou velmi různorodé a jsou přizpůsobeny převládajícímu
typu přijímané potravy.
Příklady různých tvarů zobáků podle druhu přijímané potravy
8
Zuby jsou u savců mezidruhově velmi rozmanité. S výjimkou delfínů, kde jsou si
jednotlivé zuby vzájemně podobné (homodontní dentice), jsou u většiny ostatních
druhů zastoupeny v čelistech zuby rozmanitých tvarů a velikostí (heterodentní
dentice). Obecně je dělíme na řezáky, které jsou zastoupeny v přední části čelisti
v počtu 2-6 podle druhu ( 2 řezáky jsou typické např. pro hlodavce, 4 pro primáty, 6
pro většinu domácích a hospodářských zvířat), za nimi následují špičáky (pro většinu
šelem zuby, které umožňují uchvácení kořisti), dále pak následují zuby třenové a
stoličky. U některých druhů (případně pouze u některých zubů) dochází k tomu, že
zuby po prořezání trvale dorůstají a nezbytným předpokladem jejich plné funkce je
možnost jejich obrušování. Pokud tuto možnost nemají, zuby jim mohou přerůst
natolik, že jim to může znemožnit příjem potravy a hynou tak vlastně vyhladověním
(např.problematika správných zoohygienických podmínek zájmově chovaných
hlodavců). Jiným příkladem jsou např. stále dorůstající kly u slonů, které představují
modifikované řezáky nebo tzv. klektáky a páráky (v myslivecké latině označované
jako „zbraně“) u kanců (především u prasete divokého), které jsou vlastně stále
rostoucími špičáky. V tomto případě je stálý růst vázaný pouze na samčí pohlaví,
protože u samic se růst zhruba po dvou letech zastavuje.
Zuby horní a dolní čelisti psa
Dalším důležitým orgánem dutiny ústní je jazyk, který je v různé míře nutný pro
příjem potravy i tekutin (nezastupitelný pro vytvoření podtlaku u sajících mláďat) a
pro její transport do dalších úseků. Je orgánem především svalovým a díky
speciálnímu prostorovému uspořádání svalových snopců (3 na sebe kolmé roviny) je
neobyčejně pohyblivý. Poněkud jinou stavbu má u ptáků, kde je svalovina výrazně
zredukovaná a výztuž jazyka tvoří tzv. nitrojazyková kost. Jako celek je však ptačí
jazyk opět velmi pohyblivý, protože je kloubně spojený s jazylkou a rozsah pohybu
v tomto kloubu je značný. Součástí jazyka jsou rovněž chuťové pohárky s receptory
pro různé chutě, které jsou u savců lokalizovány především do tzv. chuťových papil,
u ptáků jsou pak ve sliznice zastoupeny jednotlivě.
9
Jazyk psa
2.2.2. Trávicí trubice
Trávicí trubice, reprezentovaná jícnem, žaludkem a střevem. Umožňuje
strávení přijaté potravy, vstřebání životně důležitých živin a vyloučení
nestravitelných zbytků. Zatímco ve stavbě jícnu jsou mezidruhově u savců pouze
nepatrné rozdíly, stavba žaludku a uspořádání a délka střeva se velmi liší
v závislosti na převládající přijímané potravě. Velmi specifické uspořádání má
vícekomorový žaludek přežvýkavců, kde kromě slezu (víceméně odpovídá
žaludku nepřežvýkavých savců) má navíc další tři oddíly-bachor, čepec a knihu.
Výrazné mezidruhové rozdíly jsou rovněž v uspořádání střeva. Zatímco šelmy
mají střevo relativně krátké, (cca trojnásobek délky těla), protože v jejich potravě
dominuje rychleji stravitelná živočišná bílkovina a tuk, býložravci, jejichž krmná
dávka je založena především na vláknině a tedy obtížně stravitelné celulóze,
mají střevo mnohonásobně delší (např. u skotu je to až dvacetinásobek délky
těla, u ovce a kozy dokonce dvacetipětinásobek). Střevo má základní dvě části –
tenké (dvanáctník, lačník a kyčelník) a tlusté (slepé střevo a tračník, který se
ještě dále dělí na vzestupný, příčný a sestupný). Zatímco, jak víme, slepé střevo
je u člověka pro trávení v podstatě bezvýznamné a jeho existenci řešíme
většinou až v okamžiku jeho zánětu, např. pro takového koně je velmi důležitým
a také velmi objemným úsekem střeva (objem 30-50l), protože právě v něm je
v převážné míře trávena zmíněná celulóza.
10
Schéma travicího systému psa
U ptáků jsou zastoupeny prakticky identické úseky. Podle převažující přijímané
potravy je u ptáků více vyvinutý svalnatý žaludek (především ptáci zrnožraví, tedy i
kur, protože velmi silné stahy svaloviny do jisté míry nahrazují funkci chybějících
zubů - pro zajímavost - síla stahu např u krocana je tak výjimečná, že dokáže ohnout
kovovou minci!) nebo žláznatý žaludek u ptáků masožravých, protože zde se zase
vydatněji uplatní chemický účinek sekretů žaludečních žláz, než funkce žaludeční
svaloviny. Na střevech ptáků popisujeme rovněž obdobné úseky s tím rozdílem, že
uspořádání tračníku je jednodušší a úseky zmíněné u savců zde nepopisujeme.
Žaludek a střevo kura
11