MISIE V PARAGUAY

Dne 22. listopadu 2010 proběhla na naší škole pro všechny děti přednáška sestry
Agáty o misii v Paraguayi. Tato řeholní sestra se již několik let věnuje pomoci
nejchudším dětem v Jižní Americe, kde se stará o jejich dennodenní potřeby. Misii
založil polský františkánský kněz, otec Marek s pomocí sester a dobrovolníků.
Paraguay
patří
mezi
nejchudší země světa, kde
děti
nemají
možnost
navštěvovat školy, nemají
oblečení, přikrývky, ani
dostatek jídla. Sestra
Agáta nám povyprávěla,
jak započali se stavbou
prvních obydlí misie, kdy
se na počátku vzniku
museli mačetami prosekat
v bujné vegetaci pralesa a
teprve na takto vyčištěném
místě mohli začít stavět.
Jak hloubili studnu a
zaváděli elektřinu. Žasli
jsme nad tím, když vyprávěla, jak se děti těší, že se mohou v misii okoupat. Pro
vlastní potřebu a pro děti chovají
malé stádo krav na mléko a maso a
ještě kozy a drůbež. Trávu a seno
pro ně svážejí vozem táhnutým
koněm. Mají sice v misii i motorku
a auto, ale těmi spíše jezdí
k rodinám chudých dětí, kde jim
rozdávají jídlo a ošacení. Pro tyto
účely v misii zřídili malou
pekárnu, kde každou noc pečou
chleba, který následně rozvezou
chudým rodinám a zbytek prodají
na trhu. Z takto utržených peněz
nakoupí mouku na další pečení.
V pekárně pečou chlapci ve věku okolo osmnácti let, tito chlapci se snaží studovat a
misie jim to tímto umožňuje. V okolním pralese mají děti po celý rok čerstvé ovoce,
které roste na každém kroku. Hlady tam díky tomuto ovoci nikdo neumřel, ale hlad
děti mají. Sestry to vidí každý den, když jim nesou upečený chleba a mléko, jak se po
něm radostně vrhnou. V dnešní době už neumíme ocenit chleba, pro některé lidi se
stal všedním. A přece v jiných očích je chleba ten nejlepší pokrm co může být, platí
stará moudrost, že u takovýchto lidí, kteří si váží chleba se chleba nikdy nepřejí.
Díky pomoci českých a
polských dárců, kteří na
misii
přispívají,
mají
možnost sestry nakupovat
přikrývky, ošacení a školní
potřeby pro tyto děti. Děti
mohou navštěvovat školu a
v misii pak s pomocí sester
plní domácí úkoly. Když
jsme viděli obydlí, ve
kterých dětí žijí, tak jsme
nevěřili vlastním očím. Jsou
to deskami zbité konstrukce,
na kterých je buď plech,
nebo další desky. V jedné
místnosti se tísní celá rodina, škvírami profukuje a vaří se na ohništích. Pro vodu
musejí docházet daleko a to každý den, na koupání voda nestačí. Starší sourozenci se
musejí starat o své mladší sourozence. Většina dětí se stará i o domácnost, vaření a
zvířata. Rodiče docházejí za prací do města, nebo pracují v pralese. Vzhledem k
tomu, že jsou negramotní, nemají ve městě velké uplatnění.
Mikuláše děti neznají a dárky na vánoce nedostávají, v Paraguayi nosí dárky tři
králové. Na tento den se děti těší asi nejvíc, mohou se okoupat, na jídlo dostanou
chleba s párkem a nějakou tu limonádu. Nejvíc se však těší, že dostanou nějaký ten
malý dárek. Sestry se snaží od bohatých lidí, kteří žijí ve městě získat nějaké ty
maličkosti pro děti. V misii se sejde na tři stovky dětí, slaví se mše svatá pod širým
nebem, nemají tam ani kostel nebo kapli. Jen oltář, který je chráněn přístřeškem proti
dešti. Pak mají tři králové pro děti přichystaný program, ve kterém je plno soutěží a
písniček. Hrají podobné hry, jako u nás v ČR např. kdo zůstane poslední na židli,
když se postupně odstraňují, tvorba mumie, fotbal, aj. Během celého roku se mohou
děti v misii účastnit různých
programů, které pro ně mají
misionáři
a
dobrovolníci
připravené. O velikonocích si
mládež připravuje pašije, kde
ukazují, jak trávil poslední dny
života a smrt Ježíš Kristus.
Děti z naší školy si vybraly k adopci jedny z nejchudších dětí v misii. Peníze, které se
vyberou, poputují k těmto dětem. Za tyto peníze, budou moci děti navštěvovat školu,
dostanou přikrývky, ošacení a školní potřeby. O těchto dětech budeme dostávat
informace, psát dopisy a budeme se jim snažit v tak nelehké době pomoci, jak to jen
půjde. Sestra Agáta bude odlétat po vánočních svátcích zpátky do Paraguaye. Peníze,
které se vyberou do vánoc a peníze za prodej výrobků určených pro misie na vánoční
výstavě, poputují k dětem do Paraguaye.
Předem bych chtěl poděkovat těm, kdo se do adopce zapojil a dětem za výrobky,
které připravují k prodeji. Chtěl bych tímto poděkovat i sestře Agátě za velmi
poutavou přednášku a její obětavost k těmto dětem. A také poděkovat žákovi naší
školy, který s touto věcí započal a nám dospělým otevřel oči.
Tomáš Peterek