Přehrady 2010 - Povodí Ohře, státní podnik

Přehrady
Povodí Ohře
Ubývá míst kam chodívala pro vodu
starodávná milá
kde laně tišily žízeň kde žila rosnička
a poutníci skláněli se nad hladinou
aby se napili z dlaní
Voda si na to vzpomíná
voda je krásná
voda má
voda má rozpuštěné vlasy
chraňte tu vodu
nedejte aby osleplo prastaré zrcadlo hvězd
A přiveďte k té vodě koníčka
přiveďte koně vraného jak tma
voda je smutná
voda má
voda má rozcuchané vlasy
a kdo se na samé dno potopí
kdo potopí se k hvězdám pro prstýnek
Voda je zarmoucená vdova
voda má
voda má popelem posypané vlasy
voda si na nás stýská
Lidé se po tisíciletí s vodou setkávali jako s životní potřebou, jako se základním prvkem prostředí, ve kterém žili, ale i jako s nezkrotným živlem.
Postupně se naučili vodu využívat, chránit se před jejími ničivými účinky a také ovlivňovat její přírodní stav. Historie vodních staveb se začala psát
již před několika tisíci lety. K nejvýznamnějším patří vodní nádrže, které v podstatě jako jediné jsou schopny částečně měnit režim průtoků ve vodních
tocích, zejména zvyšovat nízké průtoky v dlouhých obdobích nedostatku srážek.
„Bez vody není života. Voda je drahocenná a nenahraditelná“, tak zní první článek Evropské vodní charty přijaté dne 6. 5. 1968 ve Štrasburgu. Naplňování druhého článku charty „Zásoby sladké vody nejsou nevyčerpatelné. Tyto zásoby je nutno udržovat, chránit a podle možnosti rozhojňovat“,
přísluší v rozhodující míře nám, vodohospodářům.
K pochopení vývoje vodního hospodářství na území státního podniku Povodí Ohře v severozápadních Čechách je třeba se vrátit k poválečnému
období. V důsledku intenzivního rozvoje hospodářství a osídlení došlo k rychlému růstu potřeby vody. Obory spojené s vodním hospodářstvím však
tento trend nezachytily a zůstaly o krok zpět. Výsledkem byla řada omezení a kalamit. Např. v roce 1962 se v Chomutově přidělovalo na obyvatele
15 litrů vody denně. V té době se však již budovaly nové zdroje vody. Lze jmenovat nádrže: Fláje, Křímov, Jirkov, Jesenice, Skalka. Rozhodujícími
zdroji pro oblast severočeské pánve byl soubor staveb Přísečnice, pro Sokolovsko Horka a pro Karlovarsko Stanovice. Propojování jednotlivých
zdrojů, skupinových vodovodů a budování převodů vody vedlo ke vzniku vodohospodářských soustav. Jejich postupné vytváření si vynutila rostoucí
intenzita hospodářské činnosti s vysokými nároky na spotřebu kvalitní vody. Praxe potvrdila, že těmto požadavkům lze vyhovět jedině racionálním
využitím zdrojů, jejich propojováním a systémovým řízením jejich spolupráce. Vznik a řízení vodních zdrojů v jednotlivých soustavách je moderní
a novodobý přístup. Je třeba si připomenout některé okolnosti, které položily tomuto procesu základy na přelomu 19. a 20. století. Tehdy došlo
k první vlně hospodářského rozvoje a vodní zdroje nepostačovaly rostoucím nárokům měst a průmyslových závodů. Proto se na severu Čech přistoupilo ke stavbě přehrad, které byly ve své době vrcholnými inženýrskými díly. Na jejich přípravě a realizaci se zúčastňovaly české i zahraniční
vysoké školy a vyspělé stavební firmy. Z té doby pochází přehrady Mariánské Lázně (1896), Kamenická (1904), Jezeří (1904), Stráž pod Ralskem
(1913), Janov (1914) a později i Chřibská (1926). Chceme-li hledat v této době poučení, zaujme nás především komplexnost přístupu tehdejších
inženýrů a velmi dobrá spolupráce na zahraniční i regionální úrovni. Druhým obdobím budování vodních zdrojů výstavbou přehrad je třicetileté
rozpětí extenzivního rozvoje pánevních oblastí zarámované lety 1950 až 1980. Nutno konstatovat, že především v oblasti potřeb užitkové vody se
předpokládané spotřeby nikdy nenaplnily. V této době bylo vybudováno celkem 14 přehrad, včetně našich největších: Nechranice (1968) a Jesenice
(1961). Třetím významným obdobím v budování dnešních vodohospodářských soustav je přelom 70. a 80. let. V letech 1977 až 1984 vznikala
soustava Náhradních opatření za nádrž Dřínov. Její výstavba byla vynucena postupem povrchové těžby uhlí v Severočeské hnědouhelné pánvi.
Zde vznikla i naše nejmladší přehrada Újezd (1981).Vodohospodářské soustavy nevznikaly tedy přímou výstavbou, ale postupným propojováním
jednotlivých vodohospodářských prvků a intenzifikací jejich využití. Ilustrací takového vývoje je vznik vodohospodářské soustavy zásobující oblast
Severočeské hnědouhelné pánve pitnou vodou. Základy byly položeny již počátkem století vybudováním vodního díla Kamenička, Jezeří a Janov.
Výstavbou vodního díla Křímov a Jirkov vznikl prvopočátek soustavy, kdy byla z těchto zdrojů společně s vodním dílem Kameníčka zásobována
oblast kolem Chomutova. Zároveň byla vybudována nádrž Fláje pro zásobování oblasti Mostu a Teplic. Při výstavbě vodního díla Přísečnice byly
vybudovány i propojovací a přepravní vodárenské řady, které umožnily spojení jednotlivých zdrojů. Největším současným efektem je zastupitelnost
jednotlivých zdrojů a zvýšení celkové zabezpečené dodávky vody do zásobené oblasti. Pokud jde o kvalitativní stránku, je soustavou zaručena její
stabilita a ještě na dlouhou dobu bude v severních Čechách omezena možnost nedodání vody na minimum. Podobným způsobem jako vznikala
vodárenská soustava Severočeské hnědouhelné pánve se plánoval vznik vodárenské soustavy v oblasti Chebu, Sokolova a Karlových Varů. Nádrže
Horka, Stanovice, Myslivny a podzemní zdroje u nádrže Jesenice dávali možnost vzniku nové rozsáhlé vodárenské soustavy do které se přepokládalo
zahrnutí též nově uvažovaných vodních děl Chaloupky a Mnichov. Vzhledem k výraznému snížení potřeb vody, jak pro obyvatelstvo tak pro průmysl,
k tomuto plánovanému propojení vodních děl nedošlo, o výstavbě nových zdrojů vody ani nemluvě.
A jaká je budoucnost výstavby vodních děl? Generace vodohospodářů první poloviny 20. století byla hluboce přesvědčena o nutnosti úzkostlivě
hospodařit s vodou na našem území, tj. na „střeše Evropy“ - rozvodí Labe, Dunaje a Odry. Z tohoto přesvědčení vyplynuly četné návrhy na výstavbu
vodních nádrží, které v poválečném období vyústily v jakousi inventarizaci přehradních profilů a výběr reálných možností v tzv. Státním vodohospodářském plánu, později při různých aktualizacích přejmenovaném na Směrný vodohospodářský plán, dnes přepracovaný v duchu směrnic Evropské
unie do Plánu oblasti povodí. Přes různá vyjádření z ekologické oblasti, označující přehrady za překonané dědictví minulosti, je třeba připomenout,
že nádrže, o něž ve skutečnosti jde, jsou jediným prostředkem pro zlepšení odtokových poměrů, jehož efekt je možno věrohodně kvantitativně
vyjádřit. Takzvané konkurenční varianty, vycházející z různých „ekologicky kompatibilních“ opatření v povodí, popř. v údolní nivě, mohou zlepšit
stav v odtokových poměrech maximálních průtoků nejvýše o několik procent, v případě výrazně suchých období ve skutečnosti neexistují. Dnes,
kdy se hrozba klimatických změn stává stále aktuálnější lze v tomto smyslu očekávat další zhoršení hydrologických poměrů. Navíc vodní bohatství
našeho státu je značně omezené, ať již se jedná o vodnost řek, říček, potoků či potůčků, nebo o možnosti využívání podzemních vod. Pro využívání
vody našich toků i další účely bude budování vodních nádrží nezbytné. Stačí připomenout, že většina obyvatel České republiky je zásobována pitnou
vodou z povrchových vodních zdrojů, převážně z vodních nádrží.
Úvod
Vodohospodáři důsledně rozlišují nádrž jako prostor, v němž je možno nadržet vodu pro její pozdější využití nebo zachytit přívalovou vlnu v době
povodně, aby dále po toku již neškodila, a přehradu jako stavbu, která vytvoření umělé nádrže umožnila. V tisku, rozhlase a televizi i mezi laickou
veřejností se dnes mluví převážně o přehradách, často ve spojení s funkcí nádrže, takže vznikají paradoxní vazby, např. že v přehradě bylo zadržováno
x milionů m3 vody apod. Jak by ale mohlo, když se jedná o betonový objekt nebo zhutněný násyp s velmi malým objemem dutin. Tento názvoslovný
chaos se bohužel asi nedá jen tak změnit. Pro čtenáře této publikace je však třeba zdůraznit, že pokud se bude mluvit o přehradách, půjde o stavby;
stavby, které vzdouvají vodu a vytvářejí nádrže, popř. o přidružené přelivné, výpustné, odběrné objekty, tedy opět o stavby. Často, když chceme mluvit
o celku zahrnujícím nádrž, přehradu, přeliv, výpusti, popř. další objekty, používáme pojmu vodní dílo.
1
Březová
7
2
Pro ochranu Karlových Varů před povodněmi bylo vybudováno na
řece Teplé vodní dílo Březová. Nachází se asi 4 km jižně od města
v sevřeném údolí, kterým zde řeka protéká. Povodí Teplé má po
stránce geologické poměrně dobrý akumulační účinek, ale přesto
se zde vyskytují významné povodně způsobené meteorologickými
poruchami. K největší povodni došlo na Teplé
v roce 1890 s katastrofálními důsledky pro Karlovy Vary. Časté povodně, a především ta z roku
1890, vedly představitele města k zadání studií
řešících povodňovou ochranu. Práce na projektu
byly započaty v roce 1911, po dobu první světové
války však byly přerušeny. Dokončeny byly až
v roce 1924. Jako nejvýhodnější řešení byla přijata
varianta s vybudováním přehradní hráze v dnešním
profilu a zkapacitnění toku Teplé přes Karlovy Vary
na průtok 100 m3/s. Velikost retenčního prostoru
nádrže byla na základě vyhodnocení katastrofální
povodně z roku 1890 stanovena na 3,7 mil. m3.
Hráz je betonová tížná přímá délky 229 m a výšky
38,6 m. Při betonáži se využilo celkem sedmi druhů
betonu o celkové kubatuře 71 000 m3. Jednotlivé
bloky se betonovaly ve dvoumetrových vrstvách.
Injekční clonu pod hrází tvoří dvě řady vrtů
o celkové délce 1 600 m. V letech 1997–98 proběhla kompletní sanace betonových konstrukcí hráze
za použití moderních sanačních materiálů. Zároveň
byla provedena i rekonstrukce komunikace na hrázi, aby se omezilo
dynamické namáhání hrázového tělesa a zároveň zamezilo zatékání
vody do konstrukce hráze. Koruna hráze je široká 8,4 m a vede po ní
silnice Karlovy Vary-Bečov-Plzeň. V hrázi jsou dvě revizní chodby,
přičemž do dolní je zaústěn svislý drenážní systém. Hráz vodního díla
Březová je první betonovou přehradou na území ČR. Objem nádrže je
5,687 mil. m3 při zatopené ploše 77,4 ha. Při obvyklém naplnění je
zde 1,37 mil. m3 vody. Pro převedení velkých vod slouží nehrazený
betonový korunový přeliv o pěti polích po 13,2 m, který je součástí
hráze. Kapacita přelivu je 180 m3/s. Spodní výpusti jsou umístěny
na obou stranách hráze. Na pravé straně jsou situovány dvě výpusti
o průměru 1500 mm a na levé
straně jedna výpust o průměru
2100 mm. Všechny jsou hrazeny
regulačním segmentovým uzávěrem na vzdušní straně hráze.
Vývar pod hrází je hluboký 3,4 m,
je ukončen čtyřmi stupni a jsou do
něj zaústěny jak spodní výpusti,
tak i přeliv. V roce 1984 byla na
levém břehu postavena malá vodní
elektrárna s instalovaným výkonem
400 kW, se kterou se počítalo již
v projektu díla.
Hlavním účelem díla byla a je
protipovodňová ochrana Karlových Varů. Bohužel mnohdy ne
zcela uvážená výstavba ve městě,
především zakrytí toku Vřídelní kolonádou, snížila kapacitu toku přes
město, a tím i ochranu města před
velkými vodami. Ke zvýšení ochrany Karlových varů došlo po výstavbě vodárenské nádrže Stanovíce na
Lomnickém potoce, pravostranném přítoku Teplé pod nádrží Březová. Zde byl vymezen velký
retenční prostor zachycující veškeré průtoky na Lomnickém potoce při současné povodni na
Teplé. Nádrž Březová je využívána také k zajišťování stanoveného průtoku přes Karlovy Vary,
k chovu lososovitých ryb, k rekreaci a hydroenergeticky.
Umístění vodního díla v krásném údolí blízko světoznámých lázní jej předurčilo k rekreačnímu využití.
Bohužel dnes již není v provozu městská plovárna na
levém břehu nádrže. Rekreační využití tak v současnosti
nemá zázemí a soustřeďuje se především na sportovní
rybolov. Ve vzdutí nádrže na přítoku u Cihelen najdeme
vyhledávané golfové hřiště a v okolí řadu turistických
tras napojených na lázeňské okruhy. Řeka Teplá je od
zaústění Pramenského potoka nad Bečovem při příznivých vodních stavech vodácky sjízdná a osmikilometrový úsek pod nádrží patří dokonce k velmi vyhledávaným
divokým řekám. Pořádá se zde řada mezinárodních
vodáckých závodů s netradičním průjezdem a cílem
v lázeňském městě.
430,15
422,70
413,40
411,00
408,20
433,95
430,15
411,40
411,00
409,50
407,20
3
Fláje
Vodní dílo Fláje leží na Flájském potoce 3 km nad příhraniční obcí
Český Jiřetín a 9 km severně od Litvínova. Flájský potok pramení
v rašeliništi severozápadně od Nového Města ve výšce 850 m n. m.
a odtéká do Saska pod Českým Jiřetínem. Do nádrže jsou zaústěny
ještě další přítoky, z nichž největší jsou Mackovský potok, Radní
potok a Červený potok. Dílo bylo vybudováno za účelem zásobování
Mostecka a Teplicka pitnou vodou ve spolupráci s již dříve vybudovaným vodním dílem Janov. Zároveň slouží i k protipovodňové ochraně
území pod nádrží, k zajišťování mezinárodní smlouvou garantovaného
průtoku v hraničním profilu a od poloviny 90. let i pro zlepšování
průtokových, a tím i hygienických podmínek v tocích v severní části
Mostecka. To se děje částečným vypouštěním vody přiváděné na
úpravnu vody v Meziboří do Poustevnického potoka. Myšlenka využití
4
Flájského potoka pro zásobování uhelných pánevních oblastí v povodí Bíliny, chudých na vodu, nebyla nová. První hydrologické a terénní
průzkumy se datují již do roku 1908. Nedostatek vody v Litvínově
v roce 1949, problémy teplické vodárny a nová bytová výstavba
v Podkrušnohoří se staly novým impulsem pro využití Flájského
potoka. Z nařízení ministerstva techniky bylo vyhledáno nové přehradní místo, protože původní německý projekt měl malou plochu
povodí, nedostatečnou nádrž a špatné základové podmínky hráze.
Přípravné práce na novém profilu, 500 m pod zaústěním Červeného
potoka, byly zahájeny v létě 1950. Hráz byla navržena ve dvou alternativách, a to jako betonová pilířová typu Noetzli, nebo betonová
tížná. I přes složitější bednění byla z ekonomických důvodů, ale
i pro tehdejší nedostatek cementu vybrána varianta pilířové přehrady,
která uspořila asi 30 % objemu betonu.
Výstavba nebyla jednoduchá a trvala až
do roku 1963. Zahájena byla v listopadu
1951 ražením tlakové štoly. Pro trvalý
nedostatek pracovních sil a mechanizace
ve složitých geologických podmínkách se
ražení protáhlo na sedm let. Stavba hráze
začala na jaře 1954 a betonáže potom až
v květnu 1958. Stálý nedostatek pracovních sil a problémy se zásobováním
cementem prodloužily dokončení betonáže až do října 1961, kdy už byla nádrž
v provizorním provozu. Hráz, která je
jedinou pilířovou přehradou v Čechách,
je řešena po vzoru 73 m vysoké švýcarské
pilířové přehrady Lucendro z roku 1947. Skládá se z 19 pilířů typu Noetzli a 15 bloků tížných,
z nichž je 10 na pravé straně hráze a 5 na levé. Mezi pilíři vznikají obrovské dutiny podobné
lodím církevních chrámů. Těsnění podloží hráze se uskutečnilo jednořadou injekční clonou
na průměrnou hloubku 20 m. Zazubená základová spára pilířů je přímo
na žulovém podloží. Přímá je hráz,
jen v pravé části zakřivena obloukem
o poloměru 200 m, má výšku nad
základem 55,5 m a délku v koruně
459 m. Koruna měla šířku 8 m a
vedla po ní silnice III. třídy, při její
rekonstrukci v letech 1998-99 byla
doprava po hrázi vyloučena a koruna
zúžena na 6 m. Šířka hráze v patě je až
53 m, při celkovém objemu betonových konstrukcí 194 000 m3. Pro
unikátní technické řešení je přehrada
v Česku kulturní památkou. Vzniklá nádrž má celkový objem 23,1 mil. m3 při
zatopené ploše 153 ha. Spodní výpusti
průměru 1 200 mm jsou umístěny na
konzolách po stranách středních pilířů
hráze. Zde se nachází i přemostěný
korunový bezpečnostní přeliv
o třech polích přelivné délky
3 x 11,5 m. Pod hrází je mohutný
železobetonový vývar s hloubkou 2,4 m. Odběr pro úpravnu
vody v Meziboří se zajišťuje pomocí tlakové štoly délky 5 285
m a ocelového tlakového přivaděče o průměru 1 200 mm
a délky 1904 m. Vtok do štoly
je situován na levém břehu
nádrže. Na konci tlakového
přivaděče stojí před úpravnou
vody špičková VE o výkonu
2 x 4 MW.
Krásná, ale drsná příroda a krajina severovýchodních
Krušných hor není tolik turisticky exponovaná jako
například velmi podobné Jizerské hory. Ani zázemí zde
zatím není rozvinuté tak, jak by si turisté asi přáli, i když
v posledním období se i tady hodně mění k lepšímu.
Krušnohorská lyžařská magistrála obchází nádrž ve
vzdálenosti 2-3 km přes Český Jiřetín. Cyklotrasy však
vedou přímo po hrázi. Je ale třeba připomenout, že jsme
na vodárenské nádrži s ochrannými pásmy. Lyžovat se
dá jak v Českém Jiřetíně, tak i na Klínech nebo v Meziboří. Hraniční přechod pro pěší se nachází v Českém
Jiřetíně. Až sem dosahuje vzdutí další nádrže vybudované na Flájském potoce, v roce 1968 dokončené saské
přehrady Rauschenbach.
739,31
737,31
693,41
689,85
741,21
737,06
708,09
5
Horka
6
Vodní dílo Horka je vybudováno na Libockém potoce asi 2 km
nad obcí Hluboká na jižním okraji západních Krušných hor mezi
Sokolovem a Chebem. Libocký potok pramení západně od Sněžné v Krušných horách u hranice se Saskem a ústí zleva do Ohře
v Kynšperku. Hráz leží asi 1 km severovýchodně od okraje mohutného
geologického zlomu Chebské pánve, který je tektonickým pokračováním tzv. Mariánsko-lázeňského zlomu. Jedná se o tektonicky jedno
z nejaktivnějších míst v naší republice, s čímž se muselo počítat již
při návrhu a budování díla. Stavba hráze byla zahájena v září 1966,
v následujícím roce probíhala betonáž objektů a příprava pro sypání
hráze. Ta byla nasypána v roce 1968
a dostavěna následující rok, kdy
byl také 24. dubna zahájen provoz
nádrže. Vlnolam a vozovka na koruně
hráze se zpevněním návodního líce
se dobudovaly až v roce 1970 po
skončení největších sedání hráze.
Hráz vodního díla Horka je zemní se
středním hlinitým těsněním. Stabilizační část je sypána ze zahliněných
štěrkopísků. Návodní svah je opevněn
pohozem z lomového kamene v tloušťce
0,8 m. Vzdušní svah je ohumusován
a zatravněn. Hráz je vysoká 48 m nad
základovou spárou, ve které je široká
235 m. Šířka v koruně hráze je 5,5 m
a délka hráze 236 m. Objem hrázového tělesa je 640 000 m3, vzniklá
nádrž má celkový objem 21,35 mil. m3 a zatopenou plochu 130 ha.
V blízkosti osy hráze je v místě základové spáry injekční štola, která je
dvakrát směrově lomená. Injekční clonu pod hrází tvoří dvě řady vrtů
až do hloubky 67 m. Sdružený věžový objekt zajišťující požadované
funkce díla stojí v levé části nádrže u paty hráze. S podhrázím je
spojen patrovou komunikační štolou, odvádějící v dolní části vodu
od šachtového přelivu a dvou spodních výpustí o průměru 800 mm.
Šachtový přeliv o kapacitě 134 m3/s je kruhový o průměru přelivné
Nádrž a její břehy jsou stejně jako u dalších vodárenských nádrží nepřístupné veřejnosti (ochranné
pásmo). Přesto vedou v okolí hráze, ale především
v horním povodí, turistické trasy i cyklotrasy umožňující
poznávání krás západních Krušných hor. Ze známých
horských obcí lze uvést Kraslice, Luby, Oloví a na saské
straně také významné německé středisko zimních sportů
Klingenthal.
hrany 11 m s vnitřním průměrem dříku (vlastní
šachty) 3,8 m a výšky 30 m. V tomto dříku jsou
také ve čtyřech etážích umístěna odběrná potrubí průměru 600 mm pro úpravnu vody. Potrubí
je dále vedeno komunikační chodbou do podhrází. V dolní strojovně sdruženého objektu je
umístěna MVE.
Výstavbou vodního díla Horka se řešily problémy v zásobování pitnou vodou obyvatel
průmyslového Sokolovska, značně poznamenaného těžbou hnědého uhlí v povrchových
dolech. Úpravna vody, která je nedaleko pod
hrází, se napojila na původní vodovodní systém
Nebanického skupinového vodovodu a převzala
jeho úlohu. Kromě vodárenského účelu slouží
nádrž i k částečné protipovodňové ochraně
území pod nádrží a hydroenergetickému využití
v MVE. Zabezpečuje se také minimální průtok
v toku pod nádrží. Celkově je dílo schopno
dodávat více než 400 l/s surové vody pro
pitné účely, čehož se především v posledním
období, po všeobecném poklesu potřeby, využívá asi jen
z jedné třetiny. V 80. letech
minulého století však byly
odběry vody na hranici kapacity nádrže i úpravny vody.
504,70
1:3
467,60
507,30
504,70
1:2,9
470,90
1:3
1:2
,13
1:2
,2
1:2
,5
7
Chřibská
8
Vodní dílo Chřibská je vybudováno na říčce Chřibská Kamenice
asi 0,5 km nad obcí Horní Chřibská v západní části Lužických hor.
Chřibská Kamenice pramení na severozápadním svahu Jelení skály
ve výšce 535 m n. m. Celá trasa toku probíhá chráněnými krajinnými
oblastmi. Údolí je otevřené západním a severozápadním bouřkovým
mrakům, které způsobují časté povodňové průtoky, ohrožující obce
podél toku a místní průmysl, především textilní a sklářský. To bylo
také hlavním důvodem
výstavby přehrady. Dalším
účelem bylo zásobování průmyslových objektů užitkovou
vodou a také ředění vypouštěného znečištění v době
sucha. Po uzavření živností
v době komunistické totality
nebyla nádrž určitou dobu
využívána, až na přelomu
60. a 70. let bylo rozhodnuto
o jejím vodárenském využití.
Následovala rekonstrukce
věžového objektu a výstavba
úpravny vody, dokončené
v roce 1978. Nádrž se tak stala zdrojem pitné vody pro severní část
děčínského okresu ve Šluknovském výběžku. Tomuto účelu slouží
dodnes, současně i k protipovodňové ochraně. Výstavba vodního díla
Chřibská trvala dlouhých 12 let. V létě 1912 zahájil stavební práce
podnikatel a císařský rada August Ignác Herman z Chřibské přeložkou
lesní cesty a výkopovými pracemi pro odpadní chodbu. Počátkem
června 1913 začala betonáž odpadní chodby. Práce pokračovaly dál,
ale plánovaný termín uvedení díla do provozu na konci roku 1916
nebyl dodržen. Způsobila to první světová válka a především havárie
přehrady na Bílé Desné v září 1916. Stavba byla okamžitě přerušena,
byl přezkoumáván projekt i jeho realizace. Tak se stalo, že přehrada
byla dokončena až v roce
1924 poté, co byla zesílena
hráz na návodní straně
a dokončeny práce na štole.
V srpnu 1925 hráz poprvé
vzdorovala povodni a obstála na výbornou. Přímá zemní
hráz s návodním jílovým
těsněním je vysoká 26,1
m nad základem, v koruně
je dlouhá 190 m a široká
5,7 m. Návodní svah je
opevněn dlažbou ze znělce
tloušťky 30 cm. Vzdušní
svah je zatravněn. Hráz byla
založena až na skalní pískovcové podloží s vytesanými žebry vyplněnými jílem. Dvě spodní výpusti průměru 700 mm jsou vedeny v betonové štole šířky 2,4 m a výšky 2 m, procházející pod hrází od věžového objektu na návodní straně k domku spodních výpustí pod hrází.
V původním věžovém objektu, přístupném lávkou z pravého břehu,
bylo také odběrné potrubí průměru
250 mm se třemi úrovněmi odběru. Při rekonstrukci v 70. letech
byl starý věžový objekt zbourán
a v místě vtoku do spodních výpustí vybudován nový betonový věžový objekt výšky 26 m s kruhovým
půdorysem a vnějším průměrem
4,7 m. Horní strojovna odběrných
potrubí a spodních výpustí má tvar
pravidelného osmihranu a je přístupná po 40m lávce z pravého břehu. Vodárenské odběry jsou umístěny ve třech úrovních.
Pravostranný boční přeliv je po rekonstrukci z roku 1987 nehrazený s délkou přelivné hrany
42,1 m. Při této rekonstrukci byla nahrazena i původní kaskáda od přelivu novým betonovým
skluzem šířky 4 m, ukončeným ve vývaru. V letech 1992–93 proběhla rekonstrukce spodních
výpustí a především bylo dosypáno těleso hráze na vzdušním svahu. Hráz je tak dnes v patě
široká asi 130 m, namísto původních 111 m.
Okolí přehrady oplývá přírodními krásami, je turisticky
velmi atraktivní. V obci Horní Chřibská stávala již od
roku 1414 sklářská huť, nejstarší v Čechách. I dnes
si sklárna, s výhradně ruční výrobou, drží světovou
úroveň. V Dolní Chřibské stojí za zhlédnutí výjimečně
ucelený a početný soubor roubených domů s bohatě
zdobenými štíty skládanou břidlicí a eternitem. Ve
vzdálenosti 2,5 km východně od nádrže je třetí nejvyšší
hora Lužických hor Jedlová, s nově rekonstruovanou
kamennou rozhlednou z roku 1891 a malým lyžařským
areálem.
436,85
434,625
430,125
423,625
415,70
1:1
,5
1 :1
436,85
1:2
,5
440,59
1:2
1:2
,7
424,00
419,00
1:3
413,40
9
Janov
10
Vodní dílo Janov (původně Údolní přehrada královského města Most
v Čechách) je situováno asi 2 km nad obcí Hamr, dnes již součásti
města Litvínov. Leží na říčce Loupnici, která pramení jihovýchodně
od vrchu Kamenec v centrální části Krušných hor. Těsně před nádrží
je do toku Loupnice zaústěn potok od Klínů, v jehož povodí byly na
konci 19. století původně jímány podzemní vody pro město Most.
Vodní dílo, vybudované v letech 1911-14 pro zásobování města
pitnou vodou a protipovodňovou ochranu údolí Loupnice, bylo se
svými 53 m výšky nejvyšší přehradou v tehdejším Rakousku-Uhersku
a třetí nejvyšší ve střední Evropě. Dodnes je nejvyšší zděnou přehradou
v Čechách. Tížná hráz, zděná z lomového kamene na cementovápennou maltu, má obloukový půdorys s poloměrem zakřivení 250 m
a délku v koruně 225 m. V koruně je široká 4,5 m, v patě hráze potom
51 m. Objem tělesa hráze je 113 000 m3. Stavební práce byly zahájeny 9. června 1911 skrývkou v místě lomu, 31. srpna 1911 se započalo
s hloubením základů a 4. května 1912 byl položen základní kámen
přehrady. Na stavbě se využívalo na tehdejší dobu nejmodernějších
strojů a zařízení poháněných vesměs elektrickým proudem, jako
například 252 m dlouhý kabelový jeřáb, drtič kamene, 850 m dlouhá
lanovka, betonárna, kompresorovna, lanový výtah apod. Uvnitř hráze
je systém svislé drenáže z kameninových trubek o průměru 100 mm
a v základu hráze je obdobný systém vodorovné drenáže. Ve spodní
části hráze je umístěna komunikační chodba, kterou procházejí i dvě
potrubí spodních výpustí o průměru 400 mm. Pravé sloužilo zároveň
i jako odběrné potrubí pro úpravnu vody. Z hlavní chodby potom
vedou na obě strany revizní chodby, do kterých je svedena i svislá
drenáž hráze. Etážový odběr vody z nádrže je umístěn v půlkruhovém
suchém věžovém objektu přizděném k návodnímu líci hráze. Boční
bezpečnostní přeliv na levé straně hráze má délku přelivné hrany 20,5 m a kapacitu 21,4 m3/s.
Jsou v něm vsazena dvě stavítka pro lepší manipulace při povodňových průtocích. Ze spadiště přelivu se voda odvádí mohutnou kaskádou vyzděnou z lomového kamene do vývaru
pod hrází. Na přítoku do nádrže je malá předzdrž zachycující splaveniny z přítoků. Celé dno
nádrže bylo očištěno od kořenů a rostlin a povrch srovnán tak, aby se mohlo později pracovat
s vlečnou sítí při odlovu ryb. Stavba hráze, až na drobné nedodělky, byla dokončena 5. prosince 1913. Vzniklá nádrž má celkový objem 1,670 mil. m3 při zatopené ploše 10,1 ha.
Na začátku března 1914 se při prvním plnění nádrže a hloubce vody asi 20 m výrazně zvýšily
průsaky na levém úbočí hráze. Ty dosáhly v dubnu 1914 hodnoty až 133 l/s při hloubce vody
v nádrži 37 m. Po vyhodnocení prováděných sledování byly proutkařem vyhledány podzemní
trhliny a následně zainjektovány. Práce trvaly až do srpna 1915 a vrty se prováděly až do
hloubky 33 m. Po dokončení utěsňovacích prací poklesly průsaky na 39 l/s. Jednalo se zřejmě o první použití tlakové injektáže v Čechách. Problémy s průsaky pod hrází však provázejí
provoz díla dodnes, ačkoliv se injektáže podloží hráze opakovaly ještě několikrát. V roce 2003
byla zahájena generální oprava a rekonstrukce hráze po 90 letech provozu, která by měla
zároveň vyřešit i tento problém.
Přehrada, která je kulturní památkou, je dominantou
širokého okolí. Je také jednou z mála dochovaných
historických staveb souvisejících s městem Most, po
jeho nuceném přesídlení a demolici v 70. letech minulého století. Kolem nádrže vedou dvě turistické trasy,
od Křižatek na Klíny a od Lounic na bývalou rozhlednu
Jeřabina. Je potěšitelné, že město Litvínov chce nyní
tato turisticky zajímavá místa ještě lépe zpřístupnit.
V sousedním údolí Bílého potoka, 2 km severně od nádrže, leží velmi pěkné středisko zimních sportů Klíny.
492,57
481,82
475,50
468,65
463,80
458,80
448,91
11
Jesenice
12
Vodní dílo Jesenice se nachází 5 km východně od Chebu na řece Odravě, pravostranném přítoku Ohře. Odrava pramení na jihozápadních
svazích Hraničního vrchu v Bavorsku. Převážná část plochy povodí
nad přehradou leží na území Spolkové republiky Německo. Obdobně
jako řeka Ohře přitéká i Odrava na naše území od západu a pokračuje plochým údolím k nádrži takzvanou Odravskou pánví. Hluboké
štěrkové podloží s četnými tektonickými puklinami a dvěma horizonty podzemní vody vytvářely složité základové podmínky. Vhodné
morfologické podmínky tu však nakonec umožnily vybudovat druhou
největší nádrž na území Povodí Ohře. Stavba hráze byla zahájena
v druhé polovině roku 1957 výstavbou zařízení staveniště a zemními
pracemi na objektu spodních
výpustí. Vlastní hráz se sypala
pět měsíců v roce 1959. Bezpečnostní přeliv se skluzem byl
vybudován v září 1960 a celkově
bylo dílo dokončeno v listopadu
1961. Stavba trvala 52 měsíců.
Hráz je zemní, se širokou těsnicí vrstvou na návodní straně
z nepropustných hlín. Stabilizační část tvoří směs písků
a hlinitých štěrků. Protože
injektáže podloží byly málo
účinné a narušované agresivní
artézskou vodou z podloží
byla pro zvýšení stability hráze
v průběhu ověřovacího provozu
ke vzdušní patě přisypána zatěžovací lavice. Hráz je vysoká 23,8 m,
široká 11 m a dlouhá 753 m a. Šířka hráze v patě je 100 m při objemu
hráze 488 000 m3. Celkový objem vytvořený touto hrází je 60,15 mil.
m3 při ploše hladiny 760 ha. Po koruně hráze vede silnice Cheb–Mariánské Lázně–Plzeň. Vtokový věžový objekt, umístěný v nádrži před
hrází, je vysoký 27 m s vnějším průměrem 8 m a je spojen s korunou
hráze železobetonovou lávkou. Od objektu na vzdušní stranu vede
betonová chodba, ve které jsou uloženy dvě spodní výpusti o průměru
1 400 mm. Vývar pod hrází je dlouhý 29 m. Na potrubí spodních
výpustí je napojeno odběrné potrubí pro celkem pět turbín MVE, nacházející se nad vyústěním štoly v podhrází. Pravostranný boční bez-
pečnostní přeliv je betonový s 90,7 m dlouhou, třikrát zalomenou přelivnou hranou a navazuje
na něj nejprve 15 m široký a 300 m dlouhý betonový žlab, jenž přechází postupně ve 100 m
dlouhý skluz, zakončený ve vývaru dlouhém 50 m. Během provozu přehrady byla na skluzu
v roce 1975 zjištěna porucha v podkladních štěrkopískových vrstvách, která bezprostředně hrozila havárií, a tak byla ještě
v tomtéž roce neprodleně
sanována. Hlavním účelem
vodního díla Jesenice,
stejně jako u Skalky, je
zlepšování průtokových
poměrů na středním toku
Ohře až po Nechranice.
K tomu přistupuje opět
i částečná protipovodňová
ochrana toku Odravy pod
hrází a hlavně na toku
Ohře. Řeka Odrava je oproti Ohři podstatně „klidnější“ ve svých projevech, ale
i zde vznikají nebezpečné
povodňové situace. Významné je u nádrže Jesenice sportovně-rekreační
využití a rybolov. Průtoky
Odravy jsou také využívány
hydroenergeticky v MVE
umístěné pod hrází s výkonem téměř 300 kW.
Nádrž samotná i její okolí je ideálním místem pro rodinnou rekreaci a sportovní vyžití. Vyhlášený je zdejší
rybářský revír, okolní lesy jsou zase rájem pro houbaře.
Bohužel v poslední době dochází ke zhoršování podmínek pro rekreaci neuváženým rozrůstáním rekreačních zařízení. Blízkost Bavorska, Chebu a známých
lázeňských středisek (Mariánské Lázně, Lázně Kynžvart,
Františkovy Lázně, Karlovy Vary) dává možnosti k výletům, aktivní pohyb v malebné krajině Českého lesa
umožňují četné turistické a cykloturistické trasy. Pod
hrází se nachází mnoho studní pro jímání podzemní
vody pro úpravnu vody v blízkých Nebanicích. Za příznivých průtokových podmínek je Odrava pod hrází pro
vodáky sjízdná až po zaústění do Ohře.
439,20
,5
1:2
1:3
422,60
443,07
75
1,
1:
439,20
,25
1:1
426,40
1 :1
,5
1:1
,75
1:3
13
Jezeří
Vodní dílo Jezeří (původním názvem Moritzova údolní přehrada) bylo
postaveno v letech 1902-04 nad dnes již zrušenou obcí Kundratice
knížetem Moritzem Lobkovitzem pro zásobování pitnou a užitkovou
vodou jeho dvorů, pivovaru a čtyř přilehlých obcí - Hutí, Kundratic,
Nového Sedla nad Bílinou a města Ervěnic. Nádrž leží na Vesnickém
potoce asi 5 km severovýchodně od Jirkova. Vesnický potok pramení
v Krušných horách pod Medvědí skálou u samoty Červená Jáma
a celé povodí je zalesněno vzrostlým bukovým lesem (národní přírodní rezervace Jezerka), ale již necelý 1 km pod profilem hráze zeje
14
až k úpatí Krušných hor obrovská jáma velkolomu Československé
armády, největšího povrchového uhelného dolu v Čechách. Je to
neuvěřitelný kontrast dvou světů - panenské neposkvrněné přírody
a měsíční zdevastované krajiny. Přehrada je tížná, zděná z lomového
kamene na cementovou maltu, obloukového půdorysu s poloměrem zakřivení 120 m. Základová spára je zapuštěna do rostlé skály
v hloubce až 5,5 m. Výška hráze nad základem je 23,1 m a nad terénem potom 17,5 m. Hráz je dlouhá 86 m, v koruně široká 4 m a v patě
15,5 m. Objem zdiva hráze je 8 500 m3. Celkový objem vzniklé nádrže
je 53 000 m3 při zatopené
ploše 0,6 ha. Kruhová odběrná betonová mokrá věž
o vnitřním průměru 2 m
stojí samostatně v nádrži
6 m od přehradní zdi. Jsou
v ní umístěna dvě odběrná
potrubí o průměru 200
mm a potrubí spodní výpusti o průměru 350 mm.
Z věžového objektu potom
vedou dále dvě potrubí do
dvou na návodní straně
zazděných štol spodních
výpustí, zakončených na
vzdušní straně osmibokou
věžičkou z opracovaného
kamene. Zde se nacházejí ručně ovládané uzávěry. Věžový objekt, který má v horní části také
osmibokou věžičku, je s korunou hráze spojen železobetonovou lávkou.Vyšší průtoky se při
naplněné nádrži převádějí bočním přelivem na pravé straně hráze s 11,8 m dlouhou přelivnou
hranou. Kapacita přelivu činí 12,6 m3/s. Na přeliv navazuje kaskáda vyzděná z lomového
kamene, dlouhá 34,5 m se 16 stupni. Vpravo kolem celé nádrže vede uzavřený obtokový kanál
vejčitého tvaru pro odvádění přítoků mimo nádrž při případných
opravách hráze. Na přítoku do
nádrže je kaskáda tří záchytných
usazovacích komor s měrným
přelivem. Vodárenské využití nádrže trvalo až do roku 2002, kdy
byl provoz úpravny vody zastaven. Dílo, které dnes nemá přímé
využití, nemá také vyjasněné majetkoprávní vztahy mezi Povodím
Ohře, s. p., resp. českým státem
a rodem Lobkovitzů.
Přehrada, která je kulturní památkou, může být sama
o sobě cílem výletu. Nádržní prostor i samotná hráz
jsou ovšem oploceny a uzavřeny pro ochranu vodárenského zdroje. Krásné údolí Vesnického potoka, bukové
lesy Jezerky, klid, pohoda - tak neuvěřitelně blízko od
zcela „přetvořené“ krajiny hnědouhelné pánve. Níže pod
přehradou kolem vodárny a domku hrázného vede turistická trasa od Vysoké Pece a Jirkova na zámek Jezeří. Je
sjízdná i pro cyklisty s několika obtížnými úseky, kdy se
povrchový důl zařezává až do masivu Krušných hor. Zámek Jezeří však za to stojí. V 70. a 80. letech minulého
století mu sice hrozilo zbourání, zásluhou občanských
iniciativ byl ale zachráněn a v roce 1993 v restituci vrácen Lobkovitzům. Dnes tak znovu ožívá a opět se stává
kulturním stánkem.
472,29
471,69
470,57
463,00
458,89
458,70
455,75
454,30
454,15
451,00
448,59
15
Jirkov
16
Vodní dílo Jirkov patří do soustavy vodárenských nádrží zásobujících
severozápadní Čechy pitnou vodou. Přehrada leží v hlubokém údolí
řeky Bíliny v Krušných horách asi 2 km nad městem Jirkov. Bílina
pramení na hřebeni Krušných hor západně od osady Zákoutí. Přítok
Bíliny do nádrže je posilován gravitačním trubním převodem ze sousedního povodí potoka Lužec (Nivský potok) pomocí tzv. „Nivského
přivaděče“. Do nádrže ústí také zprava potok Malá voda, přitékající
od osady Květnov. Hlavní funkcí díla je zajištění
zásobování Chomutovska pitnou vodou, nejprve
ve spolupráci s nádržemi Kamenička a Křímov,
dnes v soustavě nádrží zásobujících Severočeskou hnědouhelnou pánev spolu s dalšími vodními díly Fláje a Přísečnice. Dalším významným
účelem je protipovodňová ochrana území pod
nádrží a ve spolupráci s nádrží Újezd a s dalšími
díly území v povodí Bíliny. K dalším účelům
nádrže patří, zvláště po poklesu odběrů vody pro
vodárenské potřeby, nouzové zásobování vodou
průmyslu, hlavně na Mostecku, zabezpečování
minimálních předepsaných průtoků v toku
přes město Jirkov a nově i hydroenergetické
využití. Hráz byla navržena jako sypaná kamenitá
z místních materiálů s vnitřním šikmým těsněním z jílovitých zemin. Celková výška hráze nad
základem byla 54,6 m, při šířce v koruně 5,5 m
a v patě 167 m. Stavba hráze byla realizována
v letech 1960–1965, ale již bezprostředně po zahájení provozu byly
zaznamenány značné deformace hrázového tělesa s výrazně rozdílným
sedáním návodní a hlavní stabilizační části. Také pohyb hladiny vody
v nádrži vyvolával další nevratné deformace návodního svahu. Vše
bylo způsobeno volným sypáním návodní části hráze bez zhutňování.
Celková rekonstrukce hráze byla nutná a uskutečnila se v letech
1982-85. Nádrž byla vypuštěna a pro částečné zásobování úpravny
vody se vybudoval nouzový odběrný objekt přímo na přítoku Bíliny s trubním vedením až do
věžového objektu. Hráz byla v horní části odtěžena, na návodní straně až o 16,5 m a v hlavní
stabilizační části o 11 m. Celé hrázové těleso se na vzdušní straně rozšířilo dosypáním zhruba
o 30 m, takže bylo nutno prodloužit i odpadní chodbu, vytvořit nový vstupní portál a upravit
vedení vodárenského odběru. Hráz byla dosypána do původní výšky s navýšením o 1 m, její
příčný profil přeuspořádán a osa koruny hráze posunuta po toku o 15,3 m. Samozřejmě bylo
také napojeno a prodlouženo těsnící jádro hráze. Obě dosypávané stabilizační části hráze se
hutnily ve vrstvách 1,5 m. Návodní svah hráze byl opevněn kamennou rovnaninou. V souvislosti s úpravou koruny bylo nutno upravit i příjezdové komunikace, na obou březích pak
byly vybudovány i domky vyústění injekční štoly. Celá rekonstrukce hráze byla velmi úspěšná
a odstranila veškeré problémy s deformacemi. I díky tomu se potom mohla v roce 2000
provést definitivní úprava koruny hráze do dnešní podoby, tedy s 3 m širokou vozovkou
s asfaltobetonovým povrchem. Dnes má hráz výšku 55,6 m nad základem, šířku v koruně 5,5 m,
délku hráze 190 m a šířku v patě 200 m. Objem vzniklé nádrže se oproti původní nezměnil a je
celkem 2,769 mil. m3 při zatopené
ploše 16,4 ha. U návodní paty hráze stojí objekt šachtového bezpečnostního přelivu, v jehož spodní
části jsou dvě spodní výpusti
průměru 800 mm. V dříku přelivu
jsou ve třech úrovních umístěny
odběry pro úpravnu vody. Přeliv
a výpusti jsou vyústěny do spodní
části odpadní a komunikační
štoly, která prochází pod hrází.
V horní komunikační části štoly
je vedeno i vodárenské potrubí
na úpravnu vody. Ve strojovně
spodních výpustí u paty šachtového přelivu se nachází MVE
o maximálním výkonu 140 kW.
Prostory přehrady i vodní nádrže byly donedávna
z důvodu ochrany vodárenského zdroje nepřístupné.
Telšské údolí, jak se po bývalé hájence Telš nazývá
údolí Bíliny od Jirkova, je výletní oblastí. Z hlediska
turistického využití celé centrální části Krušných hor
bylo původně nepřístupné údolí Bíliny v roce 2010
otevřeno veřejnosti. Krásné údolí, vybízející k procházkám a projížďkám na kole, je opět jistě velkým lákadlem
a cílem návštěvníků. Nádherná oblast hřebenů Krušných
hor získala nejpohodlnější a také nejpřímější přístup.
V horní části povodí nádrže u obce Mezihoří se na levém
svahu údolí Bíliny nachází malé, ale pěkné lyžařské středisko s umělým zasněžováním sjezdovek.
411,70
410,50
408,00
404,00
403,50
401,00
451,60
440,00
452,70
448,00
454,80
1: 1
,4
1:2,2
426,26
418,00
406,08
,5
1:1 35
,5
,
1 :1
1:1
,35
1:1
401,00
17
Kadaň
18
Vodní dílo Kadaň nalezneme na řece Ohři na západním okraji města
Kadaně, přímo pod františkánským klášterem. Střední tok Ohře pod
Karlovými Vary až po Nechranice patří bezesporu mezi nejkrásnější
české říční úseky s hlubokým údolím, častými peřejemi, skalními
útvary a nádhernou přírodou v okolí. Tak je tomu i v profilu hráze.
Důvodem k výstavbě se stalo snížení objemu nádrže Nechranice
o 2 mil. m3, z důvodu uzavření „Čakovického“ laloku pro výsypku
dolů. Zásobní objem nádrže Kadaň jej měl nahradit. Výstavba vodního
díla Kadaň navazovala na výstavbu ostatních velkých přehrad na Ohři
a probíhala od července 1966 do prosince 1971. Hráz je betonová tížná, délky 104 m a šířky 4,9 m. Celá hráz
sestává z levobřežního bloku, tří bloků
přelivů se čtyřmi pilíři, elektrárenského
bloku a pravobřežního bloku. Spotřebovalo se na ni 20 000 m3 betonu. Přelivy
s kapacitou 750 m3/s jsou hrazeny
4,3 m vysokými segmentovými uzávěry
s nasazenou klapkou při šířce přelivného pole 15 m. Ve dvou středních pilířích
jsou umístěny spodní výpusti o průměru
1 000 mm, které se však vzhledem
k splaveninám v nádržním prostoru
nepoužívají. Pod hrází je 20 m dlouhý a 2,3 m hluboký vývar založený
přímo na skalním podkladu. Hráz
s injekční chodbou přes všechny
bloky až po elektrárenský je založena přímo na skalním podloží.
Hydroelektrárna je umístěna v samostatném bloku na pravé straně
hráze a je osazena prototypovou přímoproudou Kaplanovou turbínou
o průměru oběžného kola 2 360 mm. Hltnost turbíny je 30 m3/s
a instalovaný výkon 2,35 MW; ten je však vzhledem ke konstrukci generátoru omezen maximálně na 2 MW. Ze vzdutí nádrže je
možno přečerpávat vodu čerpací stanicí Rašovice do přivaděče
průmyslové vody a převádět ji umělým otevřeným korytem pod
Krušnými horami až do povodí řeky Bíliny, kde je po většinu roku
nedostatek vody pro zásobování zdejšího průmyslu a energetiky. Ze
vzdutí VD Kadaň odebírají vodu čerpací stanicí Mikulovice i tepelné elektrárny Prunéřov I a II.
Další elektrárna, tentokrát Tušimice, bere vodu z Ohře 3 km pod nádrží na jezu v Želině. Nádrž
umožňuje také rekreační využití, především sportovní rybolov. Ve druhé polovině 90. let minulého století prošlo dílo generální opravou. Byly provedeny sanace betonových konstrukcí
a instaloval se nový stírací stroj česlí hydroelektrárny, která generální opravu prodělala také.
Jako poslední byly v roce 2002 rekonstruovány horní strojovny ovládání segmentových uzávěrů přelivu. Dnes je vodní dílo Kadaň, včetně elektrárny, vybaveno nejmodernějším řídicím
systémem a snese v tomto směru srovnání s evropskou špičkou v oboru.
Asi největším lákadlem pro návštěvu v okolí je samotné královské město Kadaň. To založil před rokem
1261 Přemysl Otakar II., přičemž největšího rozkvětu
dosáhlo za vlády Karla IV., který mu udělil královská
privilegia. Mezi nejvýznamnější památky ve městě patří
františkánský klášter z 15. století s kostelem 14 svatých
Pomocníků, který je od roku 1995 zařazen na seznam
Národních kulturních památek ČR. Dnes v něm sídlí
městské muzeum, kde najdete poklady regionálního
nerostného bohatství, ale i poučení z historie, a to ve
třech expozicích. Ve městě je řada dalších velmi pěkně
renovovaných pamětihodností, včetně hradu vypínajícího se nad řekou Ohře. Kadaň získala za svoji péči
o vzhled řadu ocenění, včetně titulu „Město roku“. Ohře
je vyhledávanou vodáckou řekou, v údolí najdeme řadu
rezervací a přírodních zajímavostí. Na pravém břehu
se rozkládají Doupovské hory, nalevo Krušné hory,
které řeka opouští právě na konci vzdutí nádrže Kadaň.
Čtyři kilometry pod hrází se nachází Želinský meandr
s hlubokým kaňonem řeky Ohře, který vyúsťuje do vzdutí největší nádrže severozápadních Čech - VD Nechranice. Celé romantické údolí řeky Ohře nad Kadaní vyzývá
návštěvníky k výletům jak pěším, tak cykloturistickým
nebo motoristickým.
289,55
286,00
275,80
289,55
286,00
282,00
275,80
275,80
272,50
19
Kamenička
20
Vodní dílo Kamenička (původním názvem Údolní přehrada „Císaře
Františka Josefa“) se nachází 8 km severozápadně od Chomutova
v bočním údolí říčky Chomutovky na potoce Kamenička, pramenícím
v rašeliništi pod Jelením vrchem v centrální části Krušných hor.
Ve druhé polovině 19. století došlo v Chomutově s rozvojem a koncentrací průmyslu ke kritické situaci v zásobování vodou jak z hlediska jejího množství, tak i kvality. Voda se do té doby jímala pouze ze
studní, byl jí nedostatek a měla nevyhovující kvalitu. K řešení tohoto
problému byl přizván profesor A. R. Harlacher z pražské techniky,
který navrhl v letech 1871-72 rekonstrukci Novodomských rybníků
v náhorní části Krušných hor a výstavbu zděné přehrady o výšce 38 m
na Chomutovce asi 1 km nad soutokem s Kameničkou. V roce 1891
firma Rumpel a Niklas vypracovala projekt, který počítal s potřebou
60 litrů vody na osobu a
den a z toho stanovil potřebný objem nádrže na 660 000 m3. Mezitím probíhaly práce na dalších studiích, v rámci nichž byl profil na
Chomutovce označen za nevhodný z důvodu nedostatečného přítoku
vody. V roce 1898 provedl profesor Dr. Otto Lueger z univerzity ve
Stuttgartu posudek všech projektů a na základě jeho závěrů bylo rozhodnuto o výstavbě přehrady Kamenička prakticky v dnešní podobě.
Městská rada v Chomutově projekt v roce 1899 schválila a v rámci
vodoprávního řízení doplnila o racionální změny a podněty. Celý
projekt byl rozčleněn do tří etap:
1. Přehrada Kamenička spolu s obtokovým kanálem a štola pro
převádění kyselých vod z rašelinišť mimo povodí.
2. Filtrační zařízení s vodojemem.
3. Přívodní potrubí k filtraci, přívod z vodojemu k městu a městská vodovodní síť.
V předstihu před výstavbou vodovodního systému města Chomutova byla realizována městská kanalizace. Přehrada Kamenička byla vybudována v letech 1900-04 a v době stavební
sezóny zde pracovalo 700-1000 lidí, ponejvíce Chorvatů a Italů. Výstavba byla zadána firmě
G. A. Wayss & Cie. z Vídně, která vyhrála výběrové řízení z pěti obeslaných firem, s celkovým
nákladem 1,440 mil. korun. Tatáž firma byla později pověřena i výstavbou filtrů a vodojemu.
Stavbu na náklad města Chomutova dozoroval městský stavbyvedoucí Ernst Landisch a na její
realizaci dohlížel pětičlenný výbor pod
vedením starosty Antona Schiefera.
Hráz je tížná, zděná z lomového kamene, s obloukovým půdorysem. Založena byla na nenarušený žulový podklad.
K vlastnímu zdivu hráze se používala
nenarušená zdravá rula. Na návodní
i vzdušní patě hráze byla uložena drenáž
zabraňující vztlaku vody. Další drenáž
je uložena přímo v hrázi na návodní
straně a zabraňuje pronikání prosáklé
vody do tělesa hráze. Hráz je vysoká
31 metrů nade dnem údolí, v koruně je
dlouhá 153 m a široká 4 m. Šířka hráze
v patě je 30 m při objemu zdiva ca 45 000 m3. Celkový objem nádrže vzniklé přehrazením údolí je 0,714 mil. m3 s plochou hladiny 6 ha. Součástí hráze je i odběrná věž předsunutá do nádrže. Zde jsou dvě spodní výpusti o průměru 400 mm a zařízení pro odběr vody ve třech etážích.
Boční přeliv délky 23,8 m na levé straně hráze slouží k převedení povodňových průtoků. Do
spadiště přelivného objektu je napojeno obtokové koryto kolem nádrže a je zde též provizorní
odběr vody pro případ vyřazení nádrže z funkce. Voda z přelivného objektu se odvádí pod přemostěním koruny hráze kaskádou do odpadního koryta pod hrází. Kapacita přelivu a kaskád je
29 m3/s. Po levé straně nádrže je vybudován obtokový kanál, který slouží k odvádění nekvalitní vody mimo nádrž nebo k převádění vody při vypuštěné nádrži. Celá soustava byla řešena
tak, aby se do nádrže dostávala pouze čistá a kvalitní voda. V horní části povodí jsou velká
rašeliniště, takže při jarním tání a při zvýšených průtocích po deštích se výrazně zhoršuje kvalita přitékající vody. Z tohoto důvodu byl v horním povodí vybudován další rozdělovací objekt,
který umožňuje odvádět nekvalitní vody z rašelinišť štolou do povodí Chomutovky. Tato štola,
zvaná jako Dieterova, byla stavěna současně s přehradou; razila se hornickým způsobem tři
roky. Štola je dlouhá 1 200 m a má profil 1,2 x 1,8 m.
Veškeré objekty přehrady jsou dodnes plně funkční a nabízejí stále nadstandardní funkce hospodaření s vodou. Dílo je zapojeno do vodohospodářské soustavy zásobující oblast Podkrušnohoří pitnou vodou. Společně s VD Křímov, ležícím v protilehlém údolí, zásobuje úpravnu
vody Třetí mlýn, nacházející se na pravém břehu Chomutovky nad soutokem s Křímovským
potokem a Kameničkou. V povodí nad přehradou se rozkládá přírodní rezervace „Buky nad
Kameničkou“, vyhlášená v roce 1994, kde se chrání 200 let starý přirozený bukoklenový les.
V pramenné části povodí je národní přírodní rezervace „Novodomské rašeliniště“, vyhlášená
již v roce 1967, s dnešní rozlohou 377 ha. Skládá se ze dvou rašelinišť vrchovištního typu,
kterými prorůstá borovice bahenní zvaná blatka a v jejímž podrostu se vyskytují všechny
typické druhy rašeliništní flóry. Podél Kameničky vede vyhledávaná turistická trasa, využívaná hojně i cyklisty, spojující údolí Chomutovky (dnešní Bezručovo údolí) s náhorní částí
Krušných hor.
Na zasedání obecního výboru města Chomutova dne
15. září 1898 přednesl pan městský radní Dr. Richard
Goldmann referát o ukončení předběžných průzkumů a
navrhl důkladné vysvětlení stavu věci jménem městské
rady, finančního úseku a komise pro vodohospodářskou
správu, aby byla pověřena firma C. Kořte & Cie. vypracováním projektu jednotného zásobování města Chomutova pitnou a užitkovou vodou vybudováním údolní
přehrady v údolí potoku „Gróllbach“ (dnes Kamenička).
Koncem listopadu 1898 byl projekt vypracován a dne
1. prosince 1898 v předvečer 50. výročí vlády Jeho
Veličenstva Císaře Františka Josefa, oslavovaného
v celé monarchii velkolepým způsobem, konalo obecní
zastupitelstvo mimořádné zasedání, na kterém vyjádřilo
nadšeným způsobem pocity nezlomné lásky a neměnné
věrnosti pro monarchu. Na tomto zasedání předložil
pan starosta Anton Schiefer plány firmy C. Kořte & Cie.
a poznamenal přitom: „Vzhledem k epochálnímu významu celé stavby, která v současné době nemá sobě rovné
v Rakousku, a vzhledem k eminentnímu významu zásobování města vodou, nelze výročí vlády krásněji oslavit
než tak, že je učiníme výchozím bodem skutečného
řešení otázky zásobování vodou a že označíme nejdůležitější objekt císařovým jménem, který vždy byl vřelým
podporovatelem kulturních a humanitárních snah ve
všech oblastech.“Takto rozhodnuté věnování bylo vzato
na vědomí Jeho Výsostí a městské obci Chomutov bylo
uděleno schválení Jeho Výsosti k pojmenování zdymadla „Údolní přehrada Císaře Františka Josefa“. Tolik
citace z oslavného sborníku vydaného městskou obcí
Chomutov u příležitosti kladení posledního kamene na
přehradě Kamenička.
595,20
572,45
571,45
568,45
565,90
564,20
21
Křímov
22
Vodní dílo Křímov leží severozápadně od Chomutova, v údolí Křímovského potoka. Ten pramení severovýchodně od Hory Svatého
Šebestiána a ústí do Chomutovky 1 km pod hrází. V době zvýšené
potřeby vody, především v 80. letech minulého století, byly průtoky
v Křímovském potoce nadlepšovány přečerpáváním vody z Prunéřovského potoka čerpací
stanicí Celná. Dnes je
však již zakonzervovaná
a mimo provoz. Stavební
práce byly zahájeny již
v roce 1953. V roce 1955,
na základě rozhodnutí
tehdejší vlády ČSR, byla
hráz z úsporných důvodů
přeprojektována do dnešní podoby, tj. snížena
o 12 m proti původnímu
projektu. Hráz vodního
díla je tak dnes vysoká
jen 48 m nad základem,
délka hráze je 201 m
v koruně, při šířce hráze
4 m. Objem hráze je 101
000 m3 betonu a vytvořená nádrž má celkový objem 1,48 mil. m3, při
zatopené ploše 10,4 ha. Hráz je betonová, tížná, s obloukem po vodě
na levé straně. Právě toto „klenutí“, vyvolané nepříznivou geologií na
levém svahu údolí, patří k zajímavostem přehrady. V podélném směru
prochází hrází v horní části revizní a v dolní části injekční štola. Obě
jsou propojeny točitým schodištěm. Spodní výpusti o průměru 800 mm
jsou zabetonovány přímo v tělese hráze. Korunový bezpečnostní přeliv je nehrazený o dvou polích šířky 2 x 12,9 m. Maximální kapacita
přelivu je 45 m3/s. Na přelivy a objekt spodních výpustí navazuje
v podhrází mohutný betonový vývar nálevkovitého tvaru přecházející
do odpadního koryta.
Odběrné zařízení pro
úpravnu tvoří dvojice
navzájem propojených
potrubí o průměru 400
mm, která v horní části
přecházejí do průměru
200 mm se třemi úrovněmi odběrů vody z nádrže.
Vtoky se ovládají ručně
z domku odběrů na koruně hráze, stojícího vlevo
od strojovny uzávěrů.
Účelem vodního díla je,
ve spolupráci s historickou nádrží Kamenička,
dodávat surovou vodu
pro úpravnu vody Třetí
mlýn, která zásobuje obyvatele Chomutova pitnou vodou. I po výstavbě nádrže Přísečnice je tato úpravna v části Chomutova z tlakových
důvodů ve vodovodní síti nezastupitelná. Celé povodí nádrže je
zalesněno a dosahuje až na hřeben Krušných hor. Pravou horní částí
povodí prochází v oblasti obce Křímov mezinárodní silnice I/7, která
Vodní dílo vybudoval n. p. Ingstav Brno, který se ale
v průběhu stavby začlenil do o. p. Vodní stavby. Stavební práce byly zahájeny již v roce 1953. V roce 1955,
na základě rozhodnutí tehdejší vlády ČSR, byla hráz
z úsporných důvodů přeprojektována do dnešní podoby,
tj. snížena o 12 m proti původnímu projektu. Projektová
příprava, kterou zabezpečoval Hydroprojekt Brno (dnešní Poyry Enviroment), byla zajímavá. Studijní práce
zahrnovaly i velice pozoruhodnou variantu členěné betonové klenbové přehrady o třech klenbách, opírajících
se na bocích údolí o tížné bloky a v údolí o dva mohutné
pilíře šířky 10 m a délky až 63 m. Prostřední klenba
měla rozpětí 60 m, obě postranní 37 m. Jednalo by se
o naši jedinou členěnou klenbovou přehradu s mimořádně zajímavým architektonickým vyzněním., Vzhledem ke zjištění geologické poruchy v místě opěrného
pilíře, ale asi i vzhledem k jednodušší realizaci byla
nakonec přijata původní varianta betonové tížné hráze
snížené o 12 m, čímž se na ní ušetřilo dle rozpočtu
31 % nákladů a 90 000 m3 betonu.
je v současné době přeložena mimo vlastní povodí Křímovského potoka tak, aby provoz na
ní nemohl způsobit problémy s kvalitou vody v nádrži. Podél téměř celé nádrže vede frekventovaná turistická trasa z údolí Chomutovky směrem k železniční zastávce Křimov a dále na
hřeben Krušných hor. Vlastní nádrž, stejně jako jiné vodárenské, je pro veřejnost nepřístupná.
Křímovský potok nad nádrží vytváří místy divoký skalní kaňon. Na pravém svahu nad nádrží
vede železnice Chomutov–Vejprty, ze
které se při výstavbě přehrady pomocí
nově zbudované vlečky dopravovala
většina materiálu ke kabelovému jeřábu překlenujícímu celé údolí.
1:0,03
566,88
522,71
23
Mariánské lázně
24
Vodní dílo se nalézá 2 km severně od světoznámých Mariánských
Lázní, které mu daly i název. Přehrada byla vybudována na Úšovickém
potoce (dříve uváděném jako Kamenný potok) již na konci 19. století
a jedná se o naši nejstarší zděnou přehradu. Nádrž má velmi malé povodí, necelé 3 km2, a tak je přítok posilován zatrubněným převodem
z Třebízského potoka, především však přečerpáváním vody z nádrže
Podhora a do roku 1995 i přečerpáváním z Pramenského potoka čerpací stanicí Mnichov. V tomto profilu se dokonce v 80. letech vážně
uvažovalo o výstavbě další přehrady. Takto vznikla malá vodohospodářská soustava pro zásobování Mariánskolázeňska pitnou vodou,
přičemž nádrž Mariánské Lázně zde sloužila jako vyrovnávací nádrž
s vlastním přítokem. Úšovický potok nepatří do povodí řeky Ohře, ale
již do povodí Berounky, ale vzhledem k zapojení do soustavy s nádrží
Podhora je nedílnou součástí oblasti Povodí Ohře. První návrh ke
stavbě přehrady podal roku 1883 mariánskolázeňský radní pan Wenzel Lerchel pro vysoké nároky na vodu zejména v lázeňské sezóně,
kdy se počet obyvatel lázní zvyšoval až pětinásobně a podzemní zdroje
nebyly schopny zatížení unést. Již v roce 1884 navrhl profesor A. R.
Harlacher z Pražské techniky výstavbu zděné tížné přehrady o výšce
16,5 m a délce 150 m. Při řešení nádrže vycházel z potřeby 150 l/s na
osobu a den, ale již v roce 1887 ani tato potřeba vody nestačila. Proto
vypracoval pan Fridrich Zickler nový projekt na zděnou hráz výšky
20 m. Katastrofální povodeň na řece Teplé v Karlových Varech v roce
1890 však stavbu přehrady oddálila. Zároveň také vzbudila obavy,
že by se mohla hráz protrhnout. Proto byl pro další přípravu využit
nakonec původní projekt profesora Harlachera. Na tehdejší poměry
se jednalo o značně smělou stavbu. Hráz byla zděná s poloměrem
zakřivení 300 m, s délkou 150 m a celkovou výškou 16,9 m, šířkou
v koruně 3,3 m a v patě 7,9 m. Hráz měla betonový základ až po úroveň
původního terénu. Odběrné zařízení bylo umístěno ve věžovém objektu uprostřed hráze, šachtový podkovovitý bezpečnostní přeliv v pravé
části přehrady. Celkový vytvořený objem nádrže byl 93 000 m3.Již
záhy po uvedení díla do provozu se ukázalo, že
vzhledem k nárůstu počtu obyvatel lázní v době
sezóny je objem nádrže nedostatečný. Okamžitě
se hledalo řešení a jako nejoptimálnější byla přijata myšlenka pánů Ing. E. L. Peterse, státního inženýra Václava Panochy a ředitele lázní architekta
Josefa Schaffera, zvýšit hráz přehrady. Ačkoliv se
historické prameny různí, byla stavba dokončena
pravděpodobně v roce 1912. Hráz byla zvýšena
o 3 m a zároveň rozšířena v koruně na 3,5 m. Původní objem nádrže se zvýšil trojnásobně, a to na
dnešních 278 000 m3 při zatopené hladině 4,3 ha.
Zajímavé je, že projekt předpokládal další
zvýšení hráze někdy kolem roku 1920, ale
k tomu již nikdy nedošlo. Hráz je dnes
116 m dlouhá, vysoká 19,9 m nad základem, šířka koruny hráze s přisypanou
zemní částí je 19,5 m a v patě hráze je
šířka 117 m. Spodní výpust je umístěna
v bývalém odběrném věžovém objektu.
Potrubí spodní výpusti je uloženo ve štole.
Odběrný objekt byl umístěn do bývalého
bezpečnostního přelivu s možností odběru
ve dvou etážích. Boční betonový nehrazený
bezpečnostní přeliv, s třikrát zalomenou
přelivnou hranou délky 18 m, je situován
na pravém břehu nádrže.
VD Mariánské Lázně ve své době vyřešilo problémy
v zásobování pitnou vodou města a lázní a po více
než 100 letech slouží spolehlivě dál svému účelu.
Celý prostor ochranného pásma nádrže je oplocen
a nepřístupný; vyžaduje to ochrana vodárenského
zdroje. V okolí je však nepřeberné množství přírodních,
kulturních i historických zajímavostí, Mariánskými
Lázněmi počínaje. Pověstná hrající fontána, kolonády,
prameny léčivé vody, procházky v lázeňských parcích
a možnosti aktivního odpočinku jsou všude kolem na
dosah.
732,53
731,79
725,00
731,79
732,53
725,00
716,95
25
Myslivny
26
Vodní dílo se nachází 3 km západně od Božího Daru v Krušných
horách na potoce Černá, pramenícím na česko-saské hranici
a odtékajícím zpět do Saska v obci Potůčky. Dílo místního významu
bylo vybudováno v letech 1956-58 jako hlavní zdroj pitné vody pro
skupinový vodovod Jáchymov. Hráz je vysoká 5,6 m, dlouhá 130 m
a široká v koruně 4,5 m. Hráz s korunou na kótě 959,11 m n. m. je
nejvýše položeným vodním dílem ve správě
Povodí Ohře. Jedná se o zemní sypanou
hráz s vnitřním jílovým těsněním. Vytvořená nádrž má celkový objem 60 000 m3
a zatopenou plochu 4,1 h, jedná se o nejvýše položenou vodárenskou nádrž v České
republice. Funkční objekty přehrady jsou
řešeny jednoduše a tvoří je výpustné zařízení
připomínající požerák se vtokem vytvořeným
ze dvou ocelových trub o průměru 600 mm,
odběrná betonová štola zaústěná přímo do
pravobřežní úpravny vody a boční bezpečnostní přeliv dlouhý 28,8 m s kapacitou
27 m3. Ten je umístěn na levé straně hráze.
Objekt byl v roce 2005 zrekonstruován, včetně zkapacitnění odtokového koryta. Jedná
se o problematickou vodárenskou nádrž z hlediska kvality vody. To je
dáno její polohou v blízkosti rašelinišť a poměrně malým objemem,
takže i menší znečištění na přítoku se projeví na kvalitě vody. Přítok
do nádrže lze ovlivňovat rozdělením vody do Blatenského příkopu, což
je historický umělý přivaděč vody z oblasti Božího Daru do obce Horní
Blatná, zachycující veškeré levostranné přítoky Černé.
Příkladů dokonalého soužití člověka s přírodou je
v Krušnohoří bezpočet a jedním z nejznámějších
a nejzachovalejších je právě Blatenský příkop. Jeho
výstavba byla zahájena roku 1540 a dokončena o čtyři
roky později. Rozvíjející se hornictví na Blatensku tehdy
vyžadovalo obrovské množství vody, především jako
zdroj energie pro samotné doly i úpravny rud. Jedinými
vodními zdroji tu ovšem byla říčka Černá a Blatenský
potok, což narůstajícím potřebám rozhodně nestačilo.
Blatenský příkop přiváděl vodu z Černé a z oblasti božídarských rašelinišť, ústil pak do Blatenského potoka
nedaleko obce Horní Blatná. Roku 1980 byl Blatenský
příkop vyhlášen technickou kulturní památkou a dnes
vede po celé jeho délce naučná stezka. Začíná asi
1,5 km západně od známého střediska Boží Dar
a kousek nad Horní Blatnou se napojuje na neméně zajímavou naučnou stezku Vlčí jámy. Blatenský příkop měří
necelých 12 km, má celkem 23 zastávek a v příjemně
poklidném tempu vám zabere zhruba 4 hodiny. Do obou
městeček na jeho koncích je dobré autobusové spojení,
do Horní Blatné se navíc dostanete pohodlně i vlakem.
Myslivny jsou vodárenskou nádrží, ovšem celé povodí
je součástí významného střediska zimních sportů Boží
Dar. Jsou zde velice dobré podmínky pro běh na lyžích,
ale i pro sjezdové lyžování, především pro rodiny
s malými dětmi. Blízký Klínovec nebo areál Neklid zase
patří ke špičce českých center sjezdového lyžování.
V letním období poskytuje hřeben Krušných hor mimořádně příznivé podmínky pro cykloturistiku. Přes místní
hraniční přechod je možné navštívit i blízké významné
saské lázeňské středisko Oberwiesenthal.
959,11
957,77
27
28
Naděje
Malé vodní dílo Naděje leží v hlubokém a nepřístupném údolí Hamerského potoka u osady
Naděje, 5 km severně od Cvikova. Hamerský potok pramení pod vrchem Ptačinec, kilometr
západně od Luže, nejvyššího bodu Lužických hor. Celé povodí je hustě zalesněno. Bylo
vybudováno v letech 1937-38 za účelem vytvoření zásoby vody pro pohon Hamerského
mlýna a pily v osadě Naděje jako náhrada za podchycení pramenů Hamerského potoka pro
zásobování Varnsdorfu pitnou vodou. Investorem byl Vodovodní svaz Niederland se sídlem
ve Varnsdorfu. Vodoprávní povolení bylo vydáno 10. prosince 1931. Projekt vypracovala
v roce 1931 projekční kancelář A. Niklas, Teplice a 4. října 1932 jej schválil Zemský úřad
v Praze. K historii výstavby se dochovala dokumentace o provedení stavby z roku 1938. Stavba byla zkolaudována až 6. října 1942. Hamerský mlýn ležící asi 300 m pod vodním dílem
měl vodní kolo průměru 6 m, ke kterému odbočoval náhon přímo pod hrází. Asi o 500 m níže
byla potom pila s náhonem vyhloubeným v pískovcové skále a 80 m dlouhou štolou. Na konci
štoly stála betonová kašna s Francisovou turbínou o výkonu 30 koňských sil (asi 20 kW). Obě
Nádherná krajina Lužických hor se zachovalou lidovou
architekturou roubených domů, pískovcové skály, řada
pěších i cyklistických tras, to je ideální tip na výlet, ale
i klidnou dovolenou v zimě, zpestřenou třeba lyžováním
pod 2 km vzdálenou Luží.
tato hydroenergetická díla však v době socialistické velkovýroby násilně zanikla, a tak dnes
nádrž s celkovým objemem 33 000 m3 a zatopenou plochou 1,2 ha slouží pouze jako štěrková
přehrážka. Oblouková tížná hráz, zděná z lomového kamene (znělec) je dlouhá 92 m, široká
1,7 m v koruně a 6,7 m v patě a vysoká 9,5 m nad základem. Hráz je založena až na skalním
podkladu, průměrně 3 m hluboko. Korunový přeliv se zaoblenou betonovou přelivnou hranou
délky 32,8 m má kapacitu 37,5 m3/s. Pod hrází je mohutný dlážděný vývar hluboký 1,15 m,
zakončený prahem. Na pravé straně hráze je v šachtě umístěna spodní výpust průměru 200
mm a odběrné potrubí průměru 500 mm. Nad nádrží ve vzdálenosti 200 m je na přítoku 1,3 m
vysoká štěrková přehrážka, opět vyzděná z lomového kamene.
468,05
467,35
462,50
461,20
468,55
468,05
460,72
461,00
460,00
29
Nechranice
30
Vodní dílo Nechranice leží přibližně v polovině toku řeky Ohře
na českém území, 9 km jižně od Chomutova, 5 km východně od
Kadaně a 10 km západně od Žatce. Má několik „nej“. Především
se může pochlubit nejdelší hrází ve střední Evropě – měřící 3280
m. Svým objemem 9,5 mil. m3 patří mezi největší evropské sypané hráze. Vytváří největší nádrž v oblasti Povodí Ohře a je také
nejoblíbenější vodní plochou pro windsurfing v Čechách. Vystavěno bylo na nejnevhodnějším místě z hlediska geologického, ale
nejlepším z hlediska možnosti vytvoření co největšího objemu
nádrže. Hlavním účelem bylo zabezpečit dostatek vody pro průmysl
a zemědělství. Výstavba probíhala
od ledna 1961 až do prosince
1968, přičemž první napouštění
započalo 5. října 1967. Hráz
je vysoká 47,5 m, široká 9 m
a v koruně dlouhá 3280 m. Na
koruně hráze je mohutný vlnolam.
V patě je hráz široká až 800 m,
přičemž v místě původního údolí
řeky Ohře se opírá o mohutné
zatěžovací lavice. Po koruně vede
místní komunikace. Návodní
svah hráze je opevněn na místě
betonovaným ochranným pláštěm
s dilatačními spárami vyplněnými pórobetonem. To bylo příčinou
pozdějších poruch na návodním líci. Oprava, realizovaná speciální
technologií, probíhala v období let 1998-2004. Celkový objem
nádrže vzniklý přehrazením Ohře je 287,6 mil. m3 při zatopené ploše
13,38 km2. V levé části hráze je umístěn korunový železobetonový
přelivný objekt a navazující 600 m dlouhý lichoběžníkový betonový
skluz. Objekt se skládá ze tří polí, krajní pole o šířce 15 m jsou
hrazeny hydrostatickými uzávěry na výšku 4 m. Střední pole o šířce
13 metrů je hrazeno zdvižným segmentem na výšku téměř 8 metrů.
Před celým přelivem byl vybudován mohutný vlnolam – norná
stěna na železobetonových sloupech. Věžový sdružený objekt stojí
u návodní paty hráze v pravé části nádrže, v nejhlubším místě. Spodní
část má tvar kvádru a je založena na 134 konsolidačních pískových
pilotách. Ve spodní části jsou uloženy dvě Kaplanovy turbíny
o průměru oběžného kola 1460
mm s instalovaným výkonem
2x5 MW. Od roku 1997 probíhala
postupná rekonstrukce provozu
a zázemí elektrárny, kdy byly mimo
jiné rekonstruovány rozvodny,
generátory, instalován výkonný
řídicí systém rakouské firmy SAT
a oběžná kola turbín nahrazena
novými s vyšší účinností. Dnes
patří hydroelektrárna Nechranice
mezi nejmodernější provozy svého druhu u nás. Spodní výpusti
o průměru 1800 mm jsou napojeny přímo na spirály turbín a vyústěny nad savkou do odtokové štoly.
Chodba, dlouhá 475 m, sloužila při výstavbě pro převádění průtoků
Ohře. Její profil je parabolický, rozdělený do dvou etáží. Ve spodní
etáži, dělené na dva samostatné kanály, je odváděna voda od turbín
a spodních výpustí. V horní části vede komunikace do věžového objektu. Horní část věžového
objektu tvoří dva souosé železobetonové válce výšky 50 m. Průměr vnějšího válce je 20,4 m
při tloušťce stěny 1,2 m, menší válec má průměr 3,2 m. Ve vzniklých prostorech je umístěno
technické zázemí elektrárny a v horní části velín. Dnes je účelem vodního díla Nechranice
zlepšování průtokových poměrů pod hrází pro zajištění odběrů vody, hlavně pro průmysl,
energetiku a částečně i zemědělství. Nadlepšováním průtoků, ovlivňováním ledového režimu
toku i podstatným zvýšením kvality vody pod nádrží se samozřejmě také zlepšují podmínky
pro život v řece. Ohře se tak zde opět dostává na úroveň vod pstruhových. Důležité je i hydroenergetické využití v místní hydrocentrále, chov ryb v nádrži, sportovní vyžití, sportovní rybolov
a na významu také stále více nabývá rekreace. Okolí nádrže je rekreačně velmi zajímavé, a tak
se i zázemí a vybavenost pro rekreační využití rok od roku zlepšuje. Vodní dílo Nechranice
svým významem přesahuje hranice regionu
a v poslední době i hranice naší republiky.
Je vyhledávaným rájem vodních sportů
s řadou mezinárodních závodů, především
ve windsurfingu. Nádrž je uznávaným rybářským revírem s trofejními úlovky. Je zde
zakázán provoz motorových člunů a vodních
skútrů, s výjimkou lodí používaných pro
vodní lyžování, lodí Policie ČR, Vodní
záchranné služby a Povodí Ohře. Betonová
pláž u hráze a řada dalších písčitých i travnatých pláží především na jižním pobřeží
láká ke koupání. Voda je čistá, umožňující
i potápění. V posledních letech však dochází
přeci jenom při zaklesnutí hladiny a malých
přítocích k eutrofizaci vody a hladina se
zazelená. Jako vždy v těchto případech je to
způsobeno znečištěním vody na přítoku do
nádrže z celého 3 590 km2 velkého povodí.
Okolní krajina bez výrazných převýšení je
ideálním terénem pro cykloturistiku.
Nechranice mají velký význam pro rekultivaci hnědouhelných lomů na Mostecku, voda z Ohře je využívána
pro zatápění zbytkových jam po důlní činnosti. V současnosti je napouštěno jezero Most. Voda je pomocí
čerpací stanice Stranná, umístěné na toku bezprostředně pod hrází, převáděna 20 km dlouhým průmyslovým
vodovodem Nechranice právě na Mostecko
274,80
271,90
268,00
263,00
271,90
227,12
31
Podhora
32
Vodní dílo Podhora leží na řece Teplé, na spojnici mezi Mariánskými
Lázněmi a městem Teplá. Železniční trať mezi oběma městy těsně míjí
při jízdě od Mariánských Lázní nádrž zleva. Celé horní povodí nad nádrží je velmi málo obydlené, značně zalesněné, především smrkovými
porosty, a je zde několik opuštěných rybníků a také rašelinišť.
Vodní dílo vzniklo rekonstrukcí původního rybníka Podhora, pocházejícího pravděpodobně ze 16.-17. století. Ten měl, jak bylo obvyklé,
zemní homogenní hráz. Při rekonstrukci v letech 1952-56 byla hráz
navýšena o 80 cm, byl přestavěn bezpečnostní přeliv a vybudován
sdružený objekt se spodními výpustmi a odběrným objektem. Zároveň
byla postavena i boční ochranná hrázka délky 470 m k ochraně železniční tratě. Pod hrází vznikla tzv. „stará“ čerpací
stanice s výtlačným a gravitačním potrubním
řadem na VD Mariánské Lázně v celkové délce
8,4 km. V roce 1962 byla provedena injektáž
podloží hráze pro omezení průsaků a hned
v roce 1965 prošla hráz další rekonstrukcí.
Pro zvýšení stability vzdušního svahu hráze,
narušeného vyvěrajícími průsaky, zde byla
přisypána přitěžovací lavice s drenáží. V roce
1982 byla dokončena výstavba nové čerpací
stanice a „stará“ se dále využívala pouze pro
zásobování zemědělských objektů v blízkých
Ovesných Kladrubech. V roce 1988 se na
„starou“ čerpací stanici napojila gravitačním
potrubím úpravna vody v Teplé.
Hráz vodního díla Podhora je zemní homogenní, délky 280 m, šířky v koruně 4,4 m.
Výška hráze nad terénem je 12 m. Vzniklá nádrž má celkový objem
3,032 mil. m3 při zatopené ploše 86,5 ha. Sdružený betonový objekt
kruhového půdorysu o vnějším průměru 4,4 m je založen u návodní
paty hráze na železobetonové desce a jsou v něm umístěny dvě spodní
výpusti průměru 500 mm a dva sací koše vodárenského odběru pro
čerpací stanici. Litinové potrubí spodních výpustí průměru 2 x 500 mm
je vedeno průchodnou štolou až k šachtě regulačních uzávěrů na
vzdušní straně, kde je odbočka pro „starou“ čerpací stanici o průměru
350 mm. Za šachtou uzávěrů se nachází odběrná šachta do nové čerpací stanice s odbočením potrubí průměru 400 mm z obou spodních
výpustí. V čerpací stanici jsou instalována tři čerpadla s celkovým
instalovaným výkonem 340 l/s při dopravní výšce 134 m. Korunový bezpečnostní přeliv
s délkou přelivné hrany 20 m je na pravé straně hráze a je opevněn kamennou dlažbou do betonu. Hlavním účelem nádrže je akumulovat vodu pro její přečerpávání do nádrže Mariánské
Lázně k vodárenských účelům. Významné je též ovlivňování povodňových průtoků, ačkoliv
není na nádrži vymezen žádný ochranný prostor. Vzhledem k relativně velké zatopené ploše
a konstrukci přelivu značně ovlivňuje ve spolupráci s dalšími rybníky na Tepelsku, především
Betlémským, povodňové průtoky v horní části řeky Teplé.
Vodní dílo Podhora leží v malebné lesnaté krajině
Tepelské vrchoviny s poměrně hustou říční sítí bohatou
na větší či menší vodní plochy. Je to ideální terén pro
cykloturistiku, pěší túry a houbaření. V blízké Teplé se
nachází známý klášter s bohatou historií a významnými
památkami. Poblíž leží i Mariánské Lázně a Lázně Kynžvart s krásným zámkem. Z Kladské zase vytéká Dlouhá
stoka, umělý vodní kanál ze 16. století, určený pro plavení dřeva a zásobování vodou dolů v Horním Slavkově
na Karlovarsku. Nádrž je vzhledem k vodárenskému
využití uzavřena ochranným pásmem vodního zdroje.
693,49
691,18
688,50
683,30
691,18
686,70
682,08
33
Přísečnice
34
Vodní dílo Přísečnice leží za hřebenem Krušných hor 8 km západně
od příhraniční obce Vejprty na potoce Přísečnice. Ten pramení na
hřebenu Krušných hor severně od obce Horní Halže a opouští naše
území necelé 4 km pod přehradou u obce Kryštofovy Hamry. Horní
tok byl poznamenán těžbou rud na Měděnci, kde bylo nutno sanovat
znečištění ze zdejších dolů. Přítok do nádrže je významně posilován
převodem vody štolou z potoka Černá voda, pramenícího pod vrcholem Meluzína východně od Klínovce. Přísečnice leží v saské části
povodí Krušných hor, do povodí řeky Ohře převádí své vody pomocí
štoly vyrubané krušnohorským masivem. Dílo bylo vybudováno za
účelem zajištění zásobování Podkrušnohoří pitnou vodou. Přehradní
hráz je situována asi 1 km nad obcí Kryštofovy Hamry. Její výstavba
byla zahájena v říjnu 1969, v roce 1971 byla dokončena betonáž štoly
spodních výpustí a údolní část injekční chodby. Po převedení potoka
do štoly spodních výpustí začalo v roce 1972 sypání hráze. Hlavní
fáze sypání hráze pak pokračovaly v letech 1973-74, kdy se prováděla
postupně i injekční clona v podloží. První napouštění nádrže bylo
zahájeno 1. prosince 1975 a po dokončení úpravny vody v roce 1976
byla již nádrž v plném provozu. Hráz vodního díla Přísečnice je sypaná z místních materiálů se středním zemním těsněním. Je vysoká 48
m nad terénem, dlouhá je 470 m, šířka hráze v koruně je 10 m a v patě
až 212 m. Po její koruně vede neveřejná komunikace, na straně k nádrži je mohutný vlnolam. Objem celé hráze činí 1,15 mil. m3, celkový
objem vzniklé nádrže potom 54,69 mil. m3 při zatopené ploše 362 ha.
Na díle jsou dva věžové objekty. Sdružený objekt umístěný u návodní
paty hráze umožňuje vypouštění vody do toku pod hráz. Obsahuje dvě
spodní výpusti o průměru 1000 mm a šachtový bezpečnostní přeliv
s průměrem přelivné hrany 5 m a průměrem šachty 1,7 m. Přeliv má
kapacitu 38 m3/s. Sdružený objekt je s podhrázím spojen 4 m vysokou
štolou, rozdělenou na dvě části: spodní, na odvádění vody od spodních výpustí a přelivu a horní, umožňující
přístup do sdruženého objektu. Druhý
věžový objekt umístěný 215 m od hráze
je s pravým břehem spojen ocelovou
lávkou a slouží k odběru vody z nádrže ze
čtyř výškových úrovní. Na mokrou šachtu
věžového objektu navazuje tlaková štola
dlouhá 6,3 km o průměru 2,2–2,7 m. Ta
prochází pod Krušnými horami na českou stranu a zde po vyústění pokračuje
tlakovým potrubím o průměru 800 mm až
do úpravny vody Hradiště.
Vodní dílo Přísečnice patří k nejvýznamnějším vodárenským nádržím v ČR. Vzhledem
k velikosti nádrže a vymezenému ochrannému prostoru je významná i protipovodňová ochrana území pod hrází, především v sousedním Sasku. Nádrž také zabezpečuje mezinárodní
dohodou garantovaný zůstatkový průtok v toku na státní hranici. Ten je využíván mimo jiné
pro rybochovné účely. Pod hrází je totiž vybudována rybí líheň pro odchov lososovitých druhů
ryb, zabezpečující kvalitní rybí násadu do vodárenských nádrží v celé oblasti Povodí Ohře.
Zajišťuje také reprodukci původního krušnohorského pstruha obecného. Po snížení odběrů
pro vodárenské účely a deregulaci cen v 90. letech minulého století se část odebírané vody
využívá pro nadlepšování průtoků v průmyslovém přivaděči, který otevřeným korytem protéká
pod Krušnými horami na české straně území, zaústěny jsou do něj jednotlivé přítoky z Krušných hor a posiluje jimi bilančně pasivní řeku Bílinu.
Vodní dílo Přísečnice změnilo ráz celého údolí a okolní
horské oblasti. Stavbě musely ustoupit čtyři obce
s bohatou historií, mezi nimi i bývalé svobodné
královské horní město a v první polovině 20. století
i okresní město Přísečnice. To leželo mezi zalesněnými
kopci Jelení hora a Velký Špičák na březích Přísečnického potoka na staré obchodní cestě ze Saska do Čech
a díky ní nabylo i na významu. Bohužel bylo ale i obětí
několika válek, přičemž nejznámější bitva zde proběhla
v roce 1641 v období třicetileté války. Tu připomíná
dodnes zachovalá Švédská lípa, u které jsou údajně
pochováni padlí švédští vojáci. Výstavbou vodního díla
se však vyřešil definitivně problém s pitnou vodou na
Chomutovsku a v celé uhelné pánvi. Dnes, 35 let od
výstavby, se nádrž stala nedílnou součástí zdejší krajiny
a přírody. Krásná a drsná náhorní plošina Krušných hor
je jako stvořena pro aktivní odpočinek a relaxaci. Kolem
nádrže vede Krušnohorská magistrála, táhnoucí se po
celé délce hor od Chebu až po Děčín. V zimě je zasvěcena běžkařům, v létě cyklistům. Od nejbližších větších
měst je to k Přísečnici vzdušnou čarou nedaleko: od
Karlových Varů 30 km, Kadaně 13 km, Chomutova
18 km a Annabergu v Sasku 15 km. Na hranici povodí
je Klínovec, nejvyšší hora Krušných hor, s vynikajícím
lyžařským střediskem.
735,90
732,80
1:1
1:1
,7
1:1
,6
7
1:1
,8
697,50
,7
1:1
,7
,5
1:2
693,50
1:2
678,30
736,10
732,80
722,00
714,00
707,00
700,20
699,00
695,50
35
Skalka
36
Vodní dílo Skalka leží na řece Ohři při západním
okraji města Chebu. Protože Ohře pramení v Bavorsku, ve Smrčinách pod horou Schneeberg,
nachází se téměř 90 % povodí nádrže na území
Spolkové republiky Německo. Výstavba díla
byla zahájena 1. července 1962 a zemní práce
na hrázi v září 1963. Kamenitá hráz o objemu
30 000 m3 byla nasypána za 30 dní při nepřetržitém provozu. Materiál se do hráze ukládal ve
vrstvách 1 m silných a hutnil se deskou o váze
11 tun. Návodní svah byl pak opatřen betonovým těsnicím pláštěm o tloušťce 25 cm, uloženým na 1 m silné drenážní vrstvě. K utěsnění
podloží hráze byla vytvořena na návodní straně
betonová těsnicí ostruha založená asi 1,5 m do
skalního podloží a napojená na návodní těsnicí
plášť. Podloží hráze bylo dále injektováno až do
hloubky 16 m, celkem 1 061 metry vrtů. Stavba
byla dokončena v prosinci 1964. Celkový objem
vzniklé nádrže je 19,56 mil. m3 s plochou hladiny 378 ha. Při pravém
břehu stojí v hrázi funkční objekt, který byl řešen velice úsporně
a stroze. V jeho spodní části jsou umístěny dvě spodní výpusti
o průměru 1 200 mm a nad nimi se nachází železobetonový přeliv
hrazený 7 m vysokým a 9,5 m širokým ocelovým segmentem, který
má kapacitu 320 m3/s. Výpusti a přeliv mají společný vývar a obojí
se před rekonstrukcí prováděnou v letech 1998-99 ovládalo z velínu
na pravobřežním pilíři. Při přehodnocování zabezpečenosti našich
přehrad proti přelití při extrémních povodních se v 90. letech zjistila
nedostatečná kapacita přelivu, a proto byl tento závažný problém v následujícím období řešen celkovou rekonstrukcí. Vpravo od původního
přelivu byl vybudován další doplňkový přelivný objekt hrazený 7 m
širokou a 4,8 m vysokou klapkou s kapacitou 170 m3/s. Zároveň byla
vybudována též MVE s dvěma přímoproudými Kaplanovými turbínami
a s výkonem 2 x 375 kW.
Výstavbou vodního díla se řešilo dlouhodobé zlepšování průtokových
poměrů na řece Ohři, především ve spolupráci s blízkým vodním
dílem Jesenice na Odravě. Této funkce soustavy vodních děl Skalka
Okolí nádrže a především povodí nad nádrží v Bavorsku
přímo vybízí k procházkám a projížďkám na kole. Velkým
zážitkem je návštěva volně přístupného a pěkně udržovaného pramene Ohře a stezka podél celého horního
toku řeky. Také Reslava, která má poněkud „divočejší“
ráz, protéká půvabnými partiemi Bavorska, mimo jiné
i malebným městečkem Marktredwitz. Neméně krásné je
i splutí Ohře pod Skalkou až po Nechranice, případně až
po ústí do Labe. Ohře je velmi vyhledávanou vodáckou
řekou. V Chebu, jehož součástí se vybudovaná přehrada
stala, je řada jak historických, tak i novodobých turistických zajímavostí a blízké Františkovy Lázně netřeba
ani představovat.
a Jesenice se využívá v období
s minimálními průtoky, které se
vyskytují především ve druhé
polovině léta, kdy jsou již vyčerpány zimní zásoby vody v povodí.
V této době průtoky často nedosahují potřeb odběrů vody z toku pod
nádrží a mnohdy ani minimálních
hygienických průtoků pro zachování
biologických podmínek pro život
v toku. Další významnou funkcí díla,
opět ve spolupráci nádrží Jesenice,
je částečná ochrana území pod vodními díly proti nepříznivým účinkům
povodňových průtoků, především
v zimním a časném jarním období.
Plochy kolem nádrže slouží též
k rekreaci, sportu a rybolovu,
přičemž především rekreační využití je v posledním období výrazně
omezováno špatnou kvalitou vody,
způsobenou vysokým obsahem sinic v letním období a znečištěním na přítocích z Bavorska,
především Reslavy, kde stál v minulosti dokonce závod na zpracování rtuti. Po rekonstrukci
přelivu hráze a výstavbě MVE se průtoků Ohře využívá i hydroenergeticky.
442,60
432,86
430,40
428,10
444,60
442,60
1:1
,4
,4
1:1
430,60
37
Stanovice
38
Vodní dílo Stanovice leží 6 km jihovýchodně od Karlových Varů na
Lomnickém potoce, který pramení na jižních svazích vrchu Větrovec
a ústí zprava do Teplé v obci Březová pod stejnojmenným vodním
dílem. Společně tak mohou obě díla ovlivňovat průtoky v Karlových
Varech jak při minimálních průtocích, tak i při průchodu povodní. Stanovice navíc převzaly část protipovodňové ochrany Karlových Varů po
neuvážené zástavbě přímo ve městě a snížení původní kapacity koryta,
na kterou byla navržena funkce protipovodňové ochrany vodního díla
Březová. Stavba byla zahájena v roce 1972 přípravnými pracemi
a dokončena v roce 1978. Hráz je sypaná kamenitá s návodním
asfaltobetonovým těsněním. Kámen na sypání hráze se těžil v zátopě
na levém břehu asi 400 m nad přehradním profilem. Injekční clona
v podloží hráze byla prováděna z injekční chodby založené do skalního
podloží a navazující na návodní těsnění. V roce 2003 byla po zjištění
nárůstu vztlaků provedena dodatečná injektáž podloží. Hráz je vysoká
62,5 m nad základovou spárou, je v koruně široká 8,25 m a dlouhá
258 m. Po koruně hráze vede místní komunikace mezi obcemi Kolová
a Stanovice. V patě je hráz široká 230 m. Vzniklý nádržní prostor má
celkový objem 27,8 mil.m3, při zatopené ploše 142 ha a je čtvrtou
největší nádrží v oblasti Povodí Ohře. Sdružený věžový objekt je umístěn při pravém břehu nádrže u hráze. Komora dvou spodních výpustí
o průměru 800 mm umístěná ve spodní částí objektu je přístupná
z podhrází komunikační štolou. V její spodní částí se odvádí voda od
spodních výpustí, v komunikační části je uloženo odběrné vodárenské
potrubí průměru 1000 mm napojené na věž odběrného objektu. Tu
tvoří mokrá šachta se šesti odběrnými etážemi hrazenými tabulovými
uzávěry ovládanými z horní strojovny, která je přístupná lávkou z pravého břehu nádrže. Celý věžový objekt je 55,5 m vysoký. Na pravém
břehu u hráze se nachází boční nehrazený bezpečnostní přeliv s přelivnou hranou délky 22 m a kapacitou 221 m3/s. Na spadiště přelivu
navazuje 239 m dlouhý skluz se šířkou ve
dně 8 m, zaústěný do společného vývaru
s odpadní štolou spodních výpustí.
Hlavním účelem vodního díla Stanovice
a důvodem jeho výstavby bylo zásobování
Karlovarska kvalitní pitnou vodou. Stanovený zásobní prostor nádrže byl ale větší,
než vyžadovala aktuální situace, a proto
byl vymezen ochranný prostor, do něhož
je možno zachytit celou stoletou povodeň
na Lomnickém potoce, zastavit zcela odtok z nádrže a za povodně tak ulevit řece
Teplé v Karlových Varech. Z nádrže je
zabezpečován minimální odtok, který
je využíván i hydroenergeticky. Pro
případné zvýšení možných dodávek
pitné vody byla vybudována zároveň
s přehradou na řece Teplé v Tepličce
(nad nádrží Březová) čerpací stanice,
kterou lze nadlepšovat přítok do
nádrže až do maximální kapacity čerpadel 420 l/s. Po výrazném poklesu
odběrů vody z nádrže po deregulaci
cen pitné vody po roce 1989 je čerpací stanice Teplička mimo provoz
a zakonzervovaná.
Ačkoliv se jedná o vodárenskou nádrž, leží v jejím povodí několik obcí a chatových osad. Horní část povodí kříží
dokonce hlavní silnice Karlovy Vary-Praha. Krajina na
pomezí Slavkovského lesa a Doupovských hor je přímo
stvořená pro turistické aktivity všeho druhu nebo jenom
velice krásné vycházky do přírody. Těsně za rozvodnicí
je karlovarské letiště a také golfové hřiště mezinárodních parametrů.
515,30
509,00
502,50
496,00
489,50
483,00
476,50
520,10
515,30
1:1
,65
1:1
1:2
,65
1:1
,65
1:1
,9
458,05
39
Stráž pod Ralskem
40
Vodní dílo Stráž pod Ralskem (původním názvem Horecký rybník,
Horka) leží na Ploučnici na východním okraji města Stráž pod Ralskem. Původní název Horka se často uváděl i po druhé světové válce.
Ploučnice pramení na jihozápadních svazích Ještědu, stejně jako
Ještědský potok, který do Ploučnice ústí zprava 400 m pod hrází.
V povodí nad nádrží se nachází řada rybníků, tím největším
a nejznámějším je Hamerský
rybník, ležící asi 1,5 km
východněji, jehož okolí je
částečně zdevastováno následkem dnes již pozastavené
těžby uranu. Celé okolí Stráže
pod Ralskem je poznamenáno od 60. let minulého století
rozvinutou těžbou uranu a po
roce 1968 i pobytem okupačních sovětských vojsk.
Původní rybník, dokončený
v roce 1913, sloužil i k ovlivňování povodňových průtoků.
Pro zlepšení této funkce byl v roce 1926 z rozhodnutí Zemské komise
pro úpravu řek rekonstruován. Byla zesílena hráz, a především upraven bezpečnostní přeliv. Původní přeliv tvořila baterie osmi násoskových přelivů o 32 komorách. Jednalo se o ojedinělou konstrukci,
používanou i ve světě zcela výjimečně. Při rekonstrukci byla dvě pole
násosek vybourána a vzniklé volné přelivy byly hrazeny stavidly. Prof.
Ladislav Votruba, nestor českého přehradního stavitelství, v posudku
z roku 1990 uvádí: Rekonstrukce funkčního objektu v roce 1926 byla
velmi šťastná, neboť dvě hrazená přelivná pole i při malé spodní
výpusti dávají nepřeberné možnosti manipulací pro různé případy
povodňových situací. Hráz výšky 7,3 m nad základem a délky 950
m, je zemní, homogenní z hlinitopísčitých materiálů. Po koruně hráze
šířky 7,5 m vedla silnice II.
třídy, a to se jí stalo málem
osudné. Po rozvoji těžby
uranu a okupaci v roce 1968
zde došlo k mimořádnému
zesílení provozu těžkých
vozidel, čímž se výrazně
zhoršily provozní podmínky
přehrady. Již v roce 1974
byly zjištěny otevřené trhliny
a přetvoření vzdušního svahu
hráze. Stav hráze se stále
zhoršoval, až se při prohlídce bezpečnosti 17. května
1990 konstatovalo: Dílo
není stabilní a bezpečné bez
závažných výhrad, neboť sypaná hráz je nestabilní zejména na vzdušní
straně. Rovněž přelivný a výpustný objekt je vážně staticky narušen.
Pata hráze je podmáčená, hladina podzemní vody je na úrovni terénu.
Nelze vyloučit v blízké době další výrazné zhoršení technického stavu
až po vznik stavu havarijního. Z těchto důvodů je nezbytně nutné
bezodkladně realizovat připravovanou rekonstrukci a do té doby vyloučit těžkou nákladní dopravu po komunikaci na koruně hráze. Přes
nesouhlas města s uzavřením komunikace na hrázi a několikrát přepracovávanou projektovou
dokumentaci byla rekonstrukce v roce 1997 dokončena. Hráz byla na vzdušní straně dosypána, byl vytvořen nový patní drén, upravena koruna hráze s vyloučením dopravy a vybudován
nový přelivný objekt a objekt spodních výpustí. Z nádrže byly rovněž odtěženy nánosy. Dnes
má hráz šířku v koruně 7 m s komunikací šířky 3 m a v patě šířku až 25 m. Návodní svah
je opevněn původní kamennou dlažbou, vzdušní svah je zatravněn. Korunový bezpečnostní
přeliv o dvou polích po 10,3 m má celkovou kapacitu 13,2 m3/s. Dvě spodní výpusti průměru
1 000 mm jsou umístěny v objektu spodních výpustí uprostřed přelivu. V tomto objektu je
i požerák s odpadní výpustí průměru 400 mm. Pod hrází je kadiště pro odlov chovaných ryb.
Přelivy jsou přemostěny železobetonovou lávkou na koruně hráze. V roce 1999 byly přelivy
pro špatnou kvalitu lícního betonu obloženy žulovou dlažbou do betonu.
Nádrž o celkovém objemu 1,778 mil. m3 při zatopené ploše 75 ha i dnes slouží k ochraně
před povodněmi. „Zdrží“ se v ní povodeň na Ploučnici, která se potom pouští až po odeznění
povodně na Ještědském potoce. Zároveň je nádrž využívána k chovu ryb a rekreačním a sportovním účelům. Důležité je i udržování předepsaného minimálního odtoku.
Stráž pod Ralskem patří s několika dalšími obcemi
(Hamr na Jezeře, Osečná - Kotel, Hvězdov, Holičky,
Mimoň atd.) mezi největší ložiskovou oblast v Čechách se zásobami uranu. Rozhodující události, které
přispěly k objevení severočeského uranového ložiska
v okolí Hamru na Jezeře a Stráže pod Ralskem, se
odehrály počátkem 60.tých let. První pozitivní výsledky
dokládající přítomnost uranu v hamerské oblasti byly
získány v závěru roku 1963. S těžbou se v okolí Stráže
pod Ralskem začaly hromadit nejrůznější technické
a ekologické obtíže související s exploatací (vytěžení).
Čerpání důlních vod ohrožovalo hydrodynamický režim
podzemních vod. Nedařilo se dokonaleji čistit čerpané
důlní vody před jejich vypouštěním do Ploučnice, nebyla dořešena technologie účinné úpravy uranových rud
a mnoho dalších problémů. Těžba uranu v oblasti se
neustále prodražovala. Vzhledem k uvedeným obtížím
byl v r. 1971 vypsán výzkumný úkol. Většina problémů
byla v rámci úkolu vyřešena nebo objasněna, ale největším škodám již zabránit nešlo. V polovině 80. tých
let bylo možno konstatovat, že po technické stránce
byly nejobtížnější problémy těžby a úpravy uranových
rud zvládnuty s výjimkou hydrochemické těžby. Ve
druhé polovině let osmdesátých se však stala řada
událostí, které zcela zvrátily optimistické výhledy hornického rozvoje hamerské oblasti. První spočívala ve
změněné mezinárodní situaci - v srpnu 1985 zastavuje
Michail Gorbačov jaderné pokusy v Rusku. Sovětský
svaz přestává mít zájem na dalším hromadění uranu.
Vzhledem k rostoucím ekonomickým potížím se muselo
začít přihlížet k rentabilitě těžby a zpracování uranu
v hamerské oblasti. Všechny uvedené skutečnosti
včetně politického zvratu v listopadu 1989 a přechod
k tržnímu hospodářství vedly k tomu, že v hamerské oblasti nastal prudký útlum a posléze konec průzkumných
a těžebních prací.
310,30
308.53
1:2
305,75
305,70
304,90
41
Újezd
Vodní dílo Újezd, někdy také nesprávně označované jako Kyjice, leží
na řece Bílině na východním okraji města Jirkova. Bylo vybudováno
jako náhrada za rušenou nádrž Dřínov, která se nacházela asi 5 km
severněji a musela ustoupit rozšiřující se těžbě hnědého uhlí, stejně
jako řada obcí v této oblasti, spolu s městem Ervěnice. Postup těžby
uhlí ve Velkolomu Československé armády byl totiž po roce 1980 vázán na uvolnění prostoru dosavadní nádrže Dřínov a převedení všech
vodních toků mimo území dotčená těžbou. Bylo tak nutno nahradit
veškeré funkce celého původního vodohospodářského systému, který
jednak zajišťoval ochranu dolů před velkými vodami, ale také dodávky
vody pro průmysl a energetiku na Mostecku. Před vodohospodáři stál
nelehký úkol, a tak se všechny toky, Bílinou počínaje a Vesnickým
potokem konče, svedly do nádrže Újezd. Toky dále na sever, počínaje Šramnickým potokem, se odvedly štolami a přeložkou až do
Jiřetínského potoka v Horním Jiřetíně. Bílina se pod vodním dílem
Újezd převedla po tzv. Ervěnickém koridoru do oblasti Mostecka
42
čtyřmi ocelovými rourami profilu 1200 mm, délky 3,5 km s celkovou
kapacitou 10 m3/s. Ervěnický koridor je až 140 m vysoký násep,
ukládaný báňským způsobem do vyuhleného dolu, mezi velkolomem
Československé armády a Dolem Jana Švermy. Soustředěny sem byly
kromě toku Bíliny i železnice a silnice. Problémem byly, dle prognóz,
očekávané poklesy celé pláně až o několik metrů. Trubní převedení
Bíliny po Ervěnickém koridoru není jistě chloubou, ale jedná se
o světově unikátní technické řešení, úspěšně sloužící svému účelu
více než 20 let. Do zkušebního provozu bylo vodní dílo Újezd uvedeno
8. prosince 1981, a dosud je tak nejmladší přehradou v oblasti Povodí
Ohře. Původním účelem díla bylo především zachycení všech povodní na Bílině se zaústěnými přeložkami toků přesahujících maximální
odtok z nádrže 10 m3/s. Pro doly byla tehdy požadována téměř absolutní ochrana, a tak byly i veškeré návrhové parametry brány s velkou
rezervou. To umožnilo v následném období rozšířit využití nádrže
o další účely. Původně totiž bylo uvažováno pouze s malou zásobou
vody pro řešení havarijních případů zásobování
průmyslu Mostecka, ale postupně se zásobní
objem nádrže zvětšoval a tedy i její naplnění vodou. Dnes je dílo víceúčelové a funkce ochranná
a zásobní jsou rovnocenné. K tomu přistupuje
i hydroenergetické využití, řešení zimního režimu
trubního vedení Bíliny po Ervěnickém koridoru,
zachovávání stanoveného minimálního průtoku
v toku pod hrází, biologické dočišťování odtoku
z čistírny odpadních vod Jirkov a v neposlední
řadě i zde stále vyhledávanější sportovní rybolov. Významný je i prvek krajinářský, kdy se
z původní „špinavé a smrduté
tůňky“ u věžového objektu stala
velká a zajímavá vodní plocha,
na jejíž hladině se při pohledu
od jihu odráží masiv Krušných
hor a láká k zahnízdění i přezimování vodní ptactvo. Hráz
o celkovém objemu 1,45 mil. m3
je sypaná z místních materiálů
s návodním fóliovým těsněním.
Jak na návodní, tak na vzdušní straně hráze jsou velké zatěžovací lavice pro zajištění stability
v nepříznivých základových poměrech. Hráz je vysoká 17,5 m nad základem, dlouhá 1768
m, v koruně je široká 9 m a v patě až 170 m. Návodní svah hráze je opevněn makadamovým
pohozem, vzdušní svah je zatravněn. Po koruně vede místní komunikace Jirkov-Vrskmaň.
Celkový objem vytvořené nádrže je 8,4 mil. m3 při zatopené ploše 152,1 ha. Čtyřpodlažní
sdružený funkční objekt o výšce 22,5 m je založen na železobetonové desce u návodní paty,
asi ve čtvrtině délky hráze od levého břehu. Ve spodní části objektu jsou umístěny dvě spodní
výpusti a dnes také MVE s maximálním výkonem 100 kW. Přístup do horní strojovny je
umožněn z koruny hráze po betonovém přemostění. Na sdružený objekt navazuje odpadní
chodba dlouhá 160 m, procházející pod hrází a ukončená ve vývaru. Bezpečnostní přeliv se
100 m dlouhou přelivnou hranou a kapacitou 228 m3/s je situován na jižním pravém konci
hráze a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že s přehradou nemá nic společného. Je totiž od
vlastní hladiny v nádrži za běžných stavů vzdálen několik stovek metrů. Teprve za povodně po
naplnění nádrže by mohla voda dosáhnout až k němu.
Pro veřejnost je VD nejznámější při pohledu ze silnice
I/13 Chomutov-Most, která kříží nádržní prostor na
přítoku Bíliny. Zde se otevírá pohled přes železniční viadukt na velkou vodní plochu nádrže. Okolí nádrže, hlavně pod hrází, je „důlní oblastí“ a podle toho také vypadá.
Ale dá se zde nalézt i nádherný výhled. Přejedeme-li
hráz směrem na Vrskmaň a za přelivem se vydáme vpravo, dojdeme k VD Zaječice, které leží přímo na pravém
břehu nádrže Újezd. Výhled přes hladinu vodního díla
Újezd s panorámatem Krušných hor dá alespoň na chvíli
zapomenout, co se se zdejší krajinou stalo. Malé vodní
dílo Zaječice z roku 1976 slouží jako zásobárna vody
v případě havarijního zásobování vodou Chemopetrolu
RPA Litvínov, jako biologické dočištění zaústěného
Hutního potoka a také pro sportovní rybolov.
285,90
284,60
1:3
1:4
276,60
272,30
286,10
272,00
285,90
285,85
284,60
1:3
284,95
282,60
3:2
1:2
10 %
280,10
274,60
43
Všechlapy
44
Vodní dílo Všechlapy bylo vybudováno pod soutokem potoka Bouřlivec s přeložkou Klášterského potoka přímo na severním okraji obce
Zabrušany, 2 km východně od Duchcova. Bouřlivec pramení v Krušných horách severozápadně od Mikulova. V důsledku důlní činnosti
v povodí se potok, tak jak je zde obvyklé, několikrát přemisťoval. Stejně tak i přeložka Klášterského potoka je umělý
tok vzniklý v důsledku přeložení potoků,
postupně od západu Radčického, Lomského,
Loučenského, Oseckého a nakonec Hájského.
Dílo má za úkol ovlivňovat průběh povodní
pod soutokem všech přeložených toků a zajistit protipovodňovou ochranu území pod nádrží. Kromě tohoto hlavního účelu se z nádrže
částečně zabezpečuje i odběr vody pro blízkou
tepelnou elektrárnu Ledvice. Krátkodobě lze
zajistit i její úplné zásobování po dobu případné odstávky hlavního zdroje, tj. Labského vodovodu, táhnoucího se až od Dolních Zálezel
na Labi. Nádrž umožňuje částečné rekreační
vyžití, především však sportovní rybolov. Dílo
bylo vybudováno v letech 1958-61 pro tehdejší důlní společnost, která ji rozhodnutím
ministerstva financí v roce 1967 předala do
správy Povodí Ohře. Hráz je přímá zemní,
sypaná z místního materiálu získaného v prostoru nádrže a těsnicích
jílů. Výška hráze nad základem je 12,1 m a délka 170 m. Šířka hráze
v koruně je 5 m a v patě hráze potom 70 m. Návodní svah je opevněn
na místě betonovanými deskami tloušťky 25 cm, vzdušní líc je za-
travněn. Koruna hráze byla původně nezpevněná, ale dnes je asfalto-betonová do betonových obrubníků s návodním vlnolamem. Na levé
straně od zavázání hráze pokračuje betonové opevnění břehů, chránící
svahy staroslovanského hradiště Lemuzů z 8. století proti abrazivnímu působení vlnění hladiny vody. Sdružený věžový objekt umístěný
v nádrži při levém břehu je s korunou hráze spojen ocelovou lávkou.
Jsou v něm dvě spodní výpusti, velká o průměru 1 800 mm a malá
o průměru 500 mm, které procházejí krátkou štolou pod hrází. Z velké
je vyvedena odbočka odběru vody pro elektrárnu Ledvice a také pro
MVE o výkonu 46 kW, umístěnou pod hrází. Bezpečnostní přeliv je boční, situovaný na pravé
straně hráze pod domkem hrázného. Původně byl betonový s možným hrazením náplatky, ale
v roce 2002 byl rekonstruován. Dnes je zděný z lomového kamene, nehrazený, s přelivnou
hranou délky 29,7 m a kapacitou 84,4 m3/s. Na spadiště přelivu navazuje mohutné koryto
skluzu do vývaru, za kterým se spojuje s opevněným korytem Bouřlivec od spodních výpustí.
Po všech rekonstrukcích a úpravách zabezpečených dnešním správcem jsou Všechlapy i přes
svůj „důlní původ“ plnohodnotným víceúčelovým vodním dílem.
Okolí přehrady je i přes svoji polohu v pánevní oblasti, přetvořené důlní činností k nepoznání, zajímavé.
Nedaleký Duchcov, s městskou památkovou zónou
a renesančním zámkem, je známý jako poslední působiště Giacoma Casanovy. Ten je zde i pochován a na jeho
počest se konají každoročně slavnosti. Na druhé straně,
4 km severněji položené Teplice v Čechách, patří k našim nejznámějším lázním s léčbou pohybového a cévního ústrojí. Jsou městem s nejstaršími léčivými prameny
v Evropě a pro svou výstavnost byly dříve označovány
jako „Malá Paříž“. V dnešní době jsou také průmyslovým centrem, zejména sklářské a keramické výroby.
V okolí najdeme též další významná a pozoruhodná
místa, jako například Osek s původně románským
cisterciáckým klášterem z roku 1196.
215,52
1:2
,75
5
1:2,7
211,60
1:3,
5
1:3,5
204,69
215,52
1:2,7
5
1:2
,75
211,60
203,50
45
Zaječice
46
Vodní dílo Zaječice je součástí staveb Náhradní opatření za nádrž
Dřínov. Prostor nádrže slouží k havarijní zásobě surové vody.
Doplňkovým účelem této nádrže je biologické dočištění odpadních vod zaústěných do Hutního potoka. Hráz je homogenní
z jílů a jílovitých až písčitých hlín s příměsí hlinitých písků. Na povrch
hráze je nasypána vrstva hlinitých písků, která chrání vlastní těleso
před vysycháním. S ohledem na morfologii území je osa hráze dvakrát
zalomena. Dolní část návodního svahu je opevněna dlažbou opřenou
o kamennou záhozovou patku. Zbývající část návodního svahu
a vzdušný svah jsou ohumusovány a osety. Od začátku hráze až
do vzdálenosti 15 m za osu funkčního bloku vede po koruně hráze
příjezdová cesta o šířce vozovky 3 m. Spodní výpusti jsou umístěny
v šachtě na návodní straně funkčního bloku. Obě výpusti jsou v podélném směru odděleny stěnou, která umožňuje montáž nebo revizi
či opravu jedné výpusti při současném provozu výpusti druhé. Pevný
žlabový přeliv je za šachtou spodních výpustí po obou stranách funkčního bloku. Délka přelivné hrany činí 14,60 m. Vnější stěny přelivu
jsou šikmé, aby zemina hráze byla na beton dotlačována. Spodní část
funkčního bloku slouží k odtoku vody od spodních výpustí a horní
část odvádí vodu od přelivu. Přístup do horního patra je umožněn
žebříkem z plošiny na konci stropu štoly. Obdobný je sestup z horního
do dolního patra štoly.
Funkční blok je zakončen vývarem z prostého betonu. Odpadní koryto
je lichoběžníkového profilu. Část koryta má charakter skluzu, a proto
je na jeho konci vývar, rovněž lichoběžníkového profilu. Opevnění
koryta i vývaru a opevnění svahů je z betonových prefabrikátů. Stavba
byla zahájena v roce 1973 a v roce 1976 dokončena.
Vodní dílo je součástí vodohospodářské soustavy náhradních opatření za nádrž Dřínov.VD Dřínov bylo uvedeno do provozu v roce 1955. Jeho účelem byla akumulace vody pro zásobení průmyslových velkoodběratelů
(elektr. Komořany a Ervěnice, CHEZA Záluží) a částečně
i ochrana území před povodněmi, rekreace a rybolov.
Zemní hráz měla délku 8 km, výšku 8 m, bezpečnostní
přeliv byl dlouhý 6 m. Celkový objem nádrže byl 9,387
mil. m3. Ten bylo možné zvýšit využitím bývalého lomu
Eliška a tzv. Dřínovské prohlubně o další 1 mil. m3.
Nádrž Dřínov musela ustoupit povrchové těžbě hnědého
uhlí, stejně jako nádrže Kyjice a Nové Sedlo, u nádrže
Jiřetín došlo k podstatnému snížení objemu (z 5,353
na 0,586 mil. m3). Protože nebylo možno nádrž Dřínov
a další zrušená vodní díla nahradit jedinou novou
nádrží, byla vybudována soustava náhradních opatření
v celkem šesti stavbách. V r. 1981 byly ukončeny
veškeré funkce VD Dřínov a současně byla uvedena
do provozu 1. etapa náhradních staveb NOD. Voda
z nádrže byla postupně odčerpána, rašelina odtěžena
a hráz rozebrána. Jedná se o největší zrušenou vodní
nádrž na území ČR.
291,40
290,16
1:2,
5
284,30
291,40
290,16
1:3
,5
1:1
286,30
285,70
285,00
1:2,
5
1:1
,5
47
48
1896
1904
1904
1913
1914
1926
1934
1956
1959
1959
1960
1961
1961
1964
1965
1968
1970
1972
1976
1978
1981
1938
1976
Název
přehrady
MAR. LÁZNĚ
KAMENIČKA
JEZEŘÍ
STRÁŽ p. R.
JANOV
CHŘIBSKÁ
BŘEZOVÁ
PODHORA
MYSLIVNY
KŘÍMOV
FLÁJE
VŠECHLAPY
JESENICE
SKALKA
JIRKOV
NECHRANICE
HORKA
KADAŇ
PŘÍSEČNICE
STANOVICE
ÚJEZD
NADĚJE
ZAJEČICE
ZD/ZS
ZD
ZD
ZH
ZD
ZS-J
BT
ZH
ZS-J
BT
BP
ZS-J
ZS-J
KS - B
KS-J
ZS-J
ZS-J
BT
KS-J
KS-A
ZS-J
ZD
ZS
typ
hráze
Typ hráze: ZD – zděná tížná
ZH – zemni homogenní
ZS – zemni sypaná
KS – kamenitá sypaná
BT – betonová tížná
BP – betonová pilířová
Rok
uvedení
do
provozu
m
m n.m.
1
2
2
2+1
2
2
1+2
2
2
2
2+2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
2
Provozní uzávěr: S – šoupě
RU – rozstřikovací uzávěr
SG – segmentový uzávěr
H – hradidla
K – kulový uzávěr
S – stavidlový uzávěr
O – ostatní
15,6
32,9
17,5
5,3
45,5
24,7
25,0
10,2
5,4
41,3
49,5
11,8
20,5
14,6
50,8
47,5
40,7
14,2
47,2
57,5
13,9
9,5
6,8
výška
délka
nad
hráze
terénem počet
m
m
732,53 3,5/19,5 116,0
597,05
4,0
153,0
471,69
4,02
86,4
310,05
7,0
950,0
493,52
4,5
225,0
440,59
6,4
190,0
433,95
8,4
228,8
693,49
4,4
280,0
959,03
4,5
130,0
569,00
4,0
201,2
739,31
8,0
459,0
215,40
5,0
170,0
443,07
11,0
753,1
444,60
4,0
115,0
454,80
5,5
190,0
274,50
9,0
3280,0
507,30
5,45
236,0
289,55
4,9
104,3
735,90
6,0
469,7
519,50
8,25
258,0
285,90
9,0
1768,0
457,03
1,7
91,6
291,40
4-5
830,0
šířka
koruny
kóta
koruny
Hráz
Přehrady ve správě Povodí Ohře – základní údaje
Š
Š
Š
SG+Š
Š
RU
SG
Š
H
RU
K+Š
SG+K
S
RU
K
RU
RU
RU
RU
RU
SG
Š
Š
typ
717,03
564,35
454,30
304,70 + 304,35
448,91
416,40
412,45+412,15
683,31
953,76
528,21
695,41
204,60 + 203,85
423,75
431,90
404,80
222,85
465,25
278,90
689,75
465,50
272,10
449,67
285,70
m n.m
kóta osy
v toku
Bezpečnostní přeliv: B – bočni
K – korunový
Š – šachtový
DN
mn
250
250
200
1000 + 400
400
600
2100+1500
500
1200
800
1200 + 250
1800 + 500
1400
1200
800
1800
700
1000
800
800
2160x1080
500+250
600
provozní uzávěr
Spodní výpusti
Technické parametry
B
B
B
K
B
B
K
K
B
K
K
B
B
K
Š
K
Š
K
Š
B
B
K
O
1
1
1
2
1
1
5
1
1
2
3
1
1
1
1
3
1
3
1
1
1
1
2
18,0
23,8
11,8
20,6
20,5
42,1
66
20,0
28,8
25,83
34,5
29,7
90,7
9,5
o/ 9,4
43,0
o/ 11,0
45,0
o/ 5,0
22,0
100
32,97
2x7,3
731,79
595,20
470,57
308,53
492,92
438,60
430,15
691,18
957,85
566,88
737,31
213,24
439,70
435,60
451,60
263/268
504,70
282,00
733,07
515,30
284,60
455,83
290,16
9,9
29,0
12,6
13,2
21,4
30,3
179,8
30,5
27,4
45,0
64,5
80,7
167,0
325,0
117,7
1193,0
140,0
750,0
37,9
221,0
228,0
37,5
14,3
typ uzávěru
nehrazený
nehrazený
nehrazeny
nehrazený
vsazena 2 stavidla
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
segment+klapka
nehrazený
segment zdvižný + hydrostatické
nehrazený
segment+klapka
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
nehrazený
Bezpečnostní přeliv
kóta
kapacita
počet celková
typ přeliv. d. přelivu přelivu při max. hl.
polí
m
m n.m.
m3/s
Těsnění hráze: A – asfaltobeton
B – beton
J – jíl (hlíny)
0,242
1
0,34
7,766 + 0,657
3,08
6,0
47,06 + 47
2,94
4,03
16,12
43,6+ 1,14
24,015 + 1,4
32,0
22,0
21,8
101,4
17,2
13
22,8
21,2
12
1,6+0,37
2x2,17
kapacita
při zás.
hladině
m3/s
4,3
5,15
7,0
výška
m
hrazení
49
Ohře
Odrava
Ohře
Ohře
Teplá
Lomnický p.
Teplá
Úšovický p
Přísečnice
Křímovský p.
Kamenička
Bílina
Vesnický p
Loupnlce
Flájský p
Bílina
Libocký p
Černá
Bouřlivec
Chřib. Kamenice
Ploučnice
Hamerský p.
Hutní p.
JESENICE
KADAŇ
NECHRANICE
BŘEZOVÁ
STANOVICE
PODHORA
MAR. LÁZNĚ
PŘÍSEČNICE
KŘÍMOV
KAMENIČKA
JIRKOV
JEZEŘÍ
JANOV
FLÁJE
ÚJEZD
HORKA
MYSLIVNY
VŠECHLAPY
CHŘIBSKÁ
STRÁŽ p. R.
NADĚJE
ZAJEČICE
Tok
SKALKA
Název
1,25
4,20
85,65
18,40
4,26
11,90
10,40
66,80
20,46
9,70
3,00
72,70
1,55
1,21
3,70
8,20
55,20
3,20
8,21
103,44
125,87
4,17
242,41
Ř. km
1-14-01-0121
1-14-03-042
1-14-03-004
1-14-05-014
1-14-01-067
1-15-04-005
1-13-01-080
1-14-01-011
1-15-03-029
1-14-01-016
1-14-01-009
1-14-01-003
1-13-03-109
1-13-03-111
1-15-03-017
1-10-01-060
1-13-02-001
1-13-02-030
1-13-02-021
1-13-02-121
1-13-02-114
1-13-01-066
1-13-01-012
Číslo
hydrologického
pořadí
–
–
–
0,676
0, 640
0,127
0,803
0,609
0,727
0,814
0,171
0,599
0,451
1,208
1,256
4,195
0,560
0,725
0,070
0,523
0,137
0,609
0,322
Součinitel
nadlepšení
odtoku
–
–
–
0,360
0,024
0,004
0,831
0,176
0,768
0,432
0,044
0,222
0,123
0,320
1,838
0,163
0,230
1,091
0,007
0,241
0,002
0,423
0,070
Poměrný
zásobní
objem
406,50
–
8,32
42,80
6,28
86,50
11,85
69,93
93,03
43,13
7,90
2,80
27,60
12,46
10,50
46,20
3,33
19,65
92,10
294,20
3590,00
3490,90
–
0,09
0,46
0,07
0,68
0,29
0,65
0,74
0,81
0,11
0,04
0,29
0,16
0,12
0,85
0,04
0,28
0,56
2,49
30,70
30,00
3,53
6,21
m3/s
km2
671,70
Průměrný
průtok
Plocha
povodí
Nádrže ve správě Povodí Ohře – základní vodohospodářské údaje
–
850
767
920
718
1114
760
663
940
890
853
805
880
800
890
817
762
700
685
722
734
693
760
mm
Průměrné
srážky
nezachováván
nezachováván
0,100
nezachováván
0,065
0,007
0,100
0,150
0,075
0,012
nezachováván
0,010
nezachováván
nezachováván
0,08
nezachováván
0,027
0,058
0,220
8,000
3,000
0,560
1,000
m3/s
Minimální
odtok
3
–
12
2,5
8,5
nestanoven
5,0
10,0
8,0
1,5
nestanoven
5,0
nestanoven
nestanoven
4,0
1,0
4,5
13,0
90
170,0
180,0
18
45,0
m3/s
Neškodný
odtok
–
1,3
6,2
1,6
4,2
3,5
13,2
5,5
7,6
1,1
0,7
3,0
1,5
2,1
9,7
1,5
5,4
18,6
35,2
199,0
195,0
23,0
70,0
1
–
3,9
13,0
5,0
13,0
9,2
27,4
14,5
15,0
3,3
2,0
5,3
4,5
7,8
24,0
3,9
10,0
33,6
56,8
372,0
364,0
53,0
133,0
5
–
5,4
16,0
6,9
21,0
11,9
34,6
22,0
20,0
5,3
3,3
7,3
7,3
10,4
32,0
5,2
12,9
43,2
70,7
453,0
445,0
69,0
163,0
m3/s
10
–
10,1
25,0
13,4
54,0
21,1
53,6
52,0
38,0
13,7
8,4
23,8
18,8
18,0
56,0
9,3
22,4
73,2
115,0
657,0
649,0
115,0
241,0
50
N - leté průtoky
–
12,6
30,0
17,7
80,0
27,2
62,7
75,0
51,0
20,4
12,5
33,1
28,0
22,0
69,0
11,4
27,7
90,0
140,0
753,0
740,0
138,0
277,0
100
50
430,00
422,60
275,40
227,00
409,40
462,00
683,31
716,95
688,70
527,71
564,20
404,00
454,15
448,07
689,85
272,00
466,60
953,60
203,60
415,70
304,80
449,00
286,90
JESENICE
KADAŇ
NECHRANICE
BŘEZOVÁ
STANOVICE
PODHORA
MAR. LÁZNĚ
PŘÍSEČNICE
KŘÍMOV
KAMENIČKA
JIRKOV
JEZEŘÍ
JANOV
FLÁJE
ÚJEZD
HORKA
MYSLIVNY
VŠECHLAPY
CHŘIBSKÁ
STRÁŽ p. R.
NADĚJE
ZAJEČICE
m n.m.
SKALKA
Název nádrže
Kóta dna
287,70
453,00
306,83
426,06
208,10
955,10
481,60
275,60
710,81
459,57
–
420,90
577,45
544,71
705,00
725,00
686,70
483,00
422,70
235,40
281,00
427,30
435,60
kóta
m n. m.
0,05
0,047
0,460
0,087
0,131
0,001
2,450
0,081
1,755
0,028
–
0,094
0,067
0,140
2,840
0,049
0,119
1,650
1,046
2,650
0,498
2,145
0,911
objem
mil.m3
Stálé nadržení
290,16
455,83
–
436,85
211,60
957,77
504,70
282,00
737,06
488,57
470,57
448,00
595,20
566,88
732,80
731,79
691,18
511,80
424,50
269,00
286,00
437,60
437,60
kóta
m n. m.
zimní
0,277
0,029
–
0,839
0,484
0,036
16,780
3,418
19,500
1,179
0,049
1,917
0,594
1,260
46,670
0,211
2,041
18,376
0,518
233,215
2,123
37,455
2,454
objem
mil.m3
290,16
455,83
–
436,85
211,60
957,77
504,70
283,00
737,06
492,57
470,57
448,00
595,20
566,88
732,80
731,79
691,18
513,35
424,50
269,00
286,00
439,20
442,20
kóta
m n. m.
Zásobní prostor
letní
0,277
0,029
–
0,839
0,484
0,036
16,780
4,562
19,500
1,539
0,049
1,917
0,594
1,260
46,670
0,211
2,041
20,164
0,518
233,215
2,123
47,119
13,659
objem
mil.m3
Nádrže ve správě Povodí Ohře – vymezené nádržní prostory
290,16
456,53
308,53
438,60
213,24
957,77
504,70
284,60
737,31
492,92
470,57
451,60
595,20
566,88
733,07
731,79
691,18
515,30
430,15
271,90
286,00
439,70
442,60
kóta
m n. m.
0,327
0,026
1,407
1,146
0,975
0,037
19,230
6,730
21,600
1,599
0,049
2,506
0,661
1,400
50,430
0,259
2,160
24,220
4,698
272,427
2,534
52,750
15,919
objem
mil.m3
celkově
0,000
0,000
0,947
0,220
0,360
0,000
0,000
3,230
0,345
0,392
0,000
0,495
0,000
0,000
0,920
0,000
0,000
4,194
3,134
36,562
0,000
13,150
12,554
0,000
0,000
0,947
0,220
0,360
0,000
0,000
2,087
0,345
0,032
0,000
0,495
0,000
0,000
0,920
0,000
0,000
2,406
3,134
36,562
0,000
3,486
1,349
z toho retence
zimní
letní
mil.m3
mil.m3
Ovladatelný prostor
m n. m.
290,80
456,53
308,98
439,10
214,57
958,45
506,32
285,90
738,31
493,72
471,26
453,30
596,30
567,71
734,28
732,20
692,17
518,00
431,40
273,05
286,20
440,70
0,445
0,033
1,778
1,212
1,371
0,060
21,350
8,400
23,100
1,670
0,053
2,769
0,714
1,480
54,690
0,278
3,032
27,800
5,687
287,632
2,750
60,150
19,555
mil.m3
kóta
443,60
celkový
objem
19,90
1,16
75,50
13,78
35,00
4,06
130,24
152,10
153,00
10,08
0,64
16,44
6,01
10,40
361,96
4,30
95,02
142,00
76,80
1338,00
67,20
760,00
387,00
ha
zatopená
plocha
Celkový prostor
0,118
0,008
0,371
0,066
0,396
0,022
2,120
1,670
1,484
0,071
0,004
0,263
0,053
0,080
4,260
0,018
0,872
3,580
0,989
15,205
0,130
7,400
3,636
mil.m3
neovlad.
objem
2009
2005
2004
2004
2003
2006
2008
2003
2003
1996
1996
1996
1996
1996
2009
2003
2003
2003
2003
2009
2006
2009
2009
Rok
schválení
manipul.
řádu
51
Úvod ............................................................................................................................................................ 1
Březová ........................................................................................................................................................ 2
Fláje ............................................................................................................................................................. 4
Horka ........................................................................................................................................................... 6
Chřibská ....................................................................................................................................................... 8
Janov ......................................................................................................................................................... 10
Jesenice ..................................................................................................................................................... 12
Jezeří .......................................................................................................................................................... 14
Jirkov ......................................................................................................................................................... 16
Kadaň ......................................................................................................................................................... 18
Kamenička .................................................................................................................................................. 20
Křímov ....................................................................................................................................................... 22
Mariánské Lázně ........................................................................................................................................ 24
Myslivny .................................................................................................................................................... 26
Naděje ........................................................................................................................................................ 28
Nechranice ................................................................................................................................................. 30
Podhora ..................................................................................................................................................... 32
Přísečnice .................................................................................................................................................. 34
Skalka ........................................................................................................................................................ 36
Stanovice ................................................................................................................................................... 38
Stráž pod Ralskem ...................................................................................................................................... 40
Újezd .......................................................................................................................................................... 42
Všechlapy ................................................................................................................................................... 44
Obsah
Zaječice ...................................................................................................................................................... 46
52
Technické údaje ......................................................................................................................................... 48
Vydalo
Povodí Ohře Chomutov
Grafická úprava,
sazba a tisk
Tiskárna AKORD Chomutov, s.r.o., Na Příkopech 901/3, Chomutov
Rok vydání
2010
Počet stran
52
Báseň na obálce
Jan Skácel, Modlitba za vodu
http://www.psanci.cz/literatura_dilo.php?id=252
Fotografie
archiv Povodí Ohře
Náklad
3000 ks