Focke-Wulf Fw 190A-8/R2 8175

GERMAN WW II HEAVY FIGHTER
1:48 SCALE PLASTIC KIT
Focke-Wulf Fw 190A-8/R2 intro
8175
eduard
Focke-Wulf Fw 190A-8/R2
The developing onslaught that was the allied bomber offensive of 1942-43 forced the German Defense of the Reich into improving itself technically, in an attempt to counter both tactical
development and especially the growing numerical allied superiority facing Germany. Besides American long range escort fighters, Luftwaffe pilots were also faced with the major problem of concentrated
defensive fire from bomber crews from formations that did not allow attacks on individual aircraft that would otherwise be a relatively easy target. One system which the Luftwaffe had at its disposal to deal
with the four-engined heavies, was the development of tactical attacks using single engined fighters that were capable of carrying adequate armament without a corresponding performance penalty, and so,
maintaining fighter qualities. The basis of such a tactic was a concentrated attack by several modified fighters that would close to very short range, and result in the immediate destruction of the target bomber,
or would at least cause enough damage as to disrupt the defensive fire of the combat box.
The father of “sturm” attack tactics is considered to be Maj Hans-Günther von Kornatzki, who on April 12, 1943, was entrusted with command of the newly formed Sturmstaffel 1. The purpose
of the unit was to validate the concept, to develop the tactics, and to determine the optimum armament and equipment configurations to fulfill the necessary role. The first aircraft to be received by Sturmstaffel
1 were Fw 190A-6s, which were not greatly modified for the intended purpose. Most importantly, there was an upgrade to the armor protection of these aircraft, allowing a more direct approach when dealing
with heavy bombers. By January, 1944, Fw 190A-7s were acquired, which provided even greater armor protection, but more importantly, introduced the trademark of the “Sturmböck” fleet, two 30mm cannon
mounted in the wings. Based on the experiences of Sturmstaffel 1, it was decided that further resources should allocated to the fulfillment of this tactic, and from April to August, 1944, three independent
“Sturmgruppen” were formed, JG 3, JG 4 and JG 300. Sturmstaffel 1 was disbanded as such, and absorbed into JG 3. Around this time, the best known “Sturmböck” variant arrived on the scene, in the form of
the Fw 190A-8/R2, who's standard armament comprised two 20mm MG151 and two 30mm MK108s. As opposed to the standard versions of the Fw 190, armor protection was improved by the addition of
5mm plates at the fuselage sides of the cockpit, and 60mm of armored glass in the windscreen. The Fw 190 thus became a very effective weapon with which to confront American bombers, capable of bringing
formidable firepower to bear on a target from close range, and still provide a significant amount of protection for its pilot from defensive fire from the bombers. The modifications were not completely without
penalty, though. These aircraft were, compared to the standard Fw 190A-8, some 454kg heavier, and 50km/h slower. Although the “Sturmböck” mounts were very effective in combat with the four-engined
heavy bombers, their performance did suffer as far as fighters go, especially where maneuverability was concerned, and dealing with the escort fighters became an even greater challenge. The tactics employed
be the Sturmböck units evolved to include a wave of the specialized Fw 190A-8/R2 (and later R8) escorted by lighter and more maneuverable Bf 109s, who were to act as a source of employment for the
American escort fighters. This method of combat proved very effective against the Americans, but of course, came too late for Germany. Neither the Sturmgruppen, nor jet powered fighters, could do anything
to stem the tide of increasing numbers of the USAAF. Sturmböck pilots often paid a price under conditions where their assigned lighter escorts could not, for various reasons, fulfill their mission. As 1944
faded into 1945, Sturmböck missions were on the decline, and individual aircraft modifications were gradually removed to the point where, by the end of the war, brave Sturmböck units reverted into units
equipped with standard fighters, fulfilling standard fighter roles, and even ground support missions. That was, of course, assuming that they survived that long, as losses within the units were enormous.
Despite all this, the Fw 190A-8/R2 managed to become a phenomenon that could not be ignored with respect to the air war over Europe in 1944.
Nástup spojenecké bombardovací ofenzivy v letech 1942-43 nutil německou Obranu Říše k reakcím na zlepšující se technický i taktický vývoj nepřítele a zejména na zvyšující se početní převahu
Spojenců. Kromě amerických doprovodných stíhačů byla velkým problémem pilotů Luftwaffe koncentrovaná obrana palubních střelců bombardérů, sestavených v sevřených formacích. Tím pádem nebylo možné
zaútočit na ojedinělé stroje, jinak relativně snadno sestřelitelné. Jedním ze systémů, které měly Luftwaffe pomoci poradit si se „čtyřmotoráky“, bylo vytvoření taktiky útoku stíhacími jednomotorovými letouny, které
by byly schopny nést dostatečnou výzbroj a zároveň zcela neztratit své vlastnosti stíhacího letounu. Základ této taktiky spočíval ve skupinovém útoku modifikovaných strojů na formace bombardérů z velmi malé
vzdálenosti, přičemž zásahy koncentrovanou palbou měly spojenecké bombardéry buď okamžitě sestřelit, nebo alespoň způsobit taková poškození, aby stroje zaostávaly za formacemi a celistvost combat-boxu byla
narušena.
Za otce taktiky „sturmových“ útoků je považován Maj. Hans-Günther von Kornatzki, kterému bylo 4.12.1943 svěřeno velení nově zformované jednotky Sturmstaffel 1. Ta měla ověřit efektivitu
sturmových útoků a pomoci stanovit standard výzbroje a výstroje strojů k nim určených. První letouny, které Sturmstaffel 1 získala, byly Fw 190A-6, jejichž úpravy pro plánované speciální použití nebyly výrazné.
Zesíleno bylo především pancéřování, aby mohli piloti těchto strojů jít „čtyřmotorákům“ více na tělo. Již v lednu 1944 pak byly dodány letouny verze A-7, které nesly výraznější pancéřování a především hlavní
charakteristiku „Sturmböcků“, dva 30 mm kanóny namontované v křídle. Na základě zkušeností Sturmstaffel 1 bylo rozhodnuto o dalším využití a rozvinutí této taktiky. V průběhu dubna až srpna 1944 byly
vytvořeny tři samostatné „Sturmgruppen“, zařazené do jednotek JG 3, JG 4 a JG 300, a Sturmstaffel 1 byla rozpuštěna, respektive začleněna do JG3. V tu dobu vstoupila na scénu nejznámější varianta Sturmböcku –
verze A-8/R2, jejíž standardní výzbroj tvořily dva dvacetimilimetrové kanóny MG 151 a dva třicetimilimetrové MK 108. Oproti standardní verzi Fw 190 bylo rovněž zesíleno pancéřování, zejména 5 mm pláty na
bocích pilotního prostoru a 60 mm pancéřovými skly na překrytu kabiny. Z Fw 190 se stal skutečně efektivní stroj pro boj s formacemi amerických bombardérů, schopný útočit ohromnou palebnou silou z
bezprostřední blízkosti a zároveň dobře chránící svého pilota před obranou palbou palubních střelců bombardérů. Speciální úpravy však měly i své nevýhody. Letoun byl oproti standardnímu Fw 190A-8 o 454 kg
těžší a o téměř padesát kilometrů v hodině pomalejší. Sturmböck byl sice velmi účinný v boji se čtyřmotorovými bombardéry, ovšem ztratil mnoho na obratnosti a stoupavosti. V soubojích s americkým stíhacím
doprovodem pak měl velké problémy. Taktika sturmových útoků se tedy ustálila na systému, kdy skupinu Fw 190A-8/R2 (později i R8) doprovázela druhá skupina lehčích a obratnějších Bf 109, jejichž úkolem bylo
navázat na sebe americký stíhací doprovod. Tento způsob boje se úspěšně uplatnil v mnoha akcích protiAmeričanům, ale přišel pro Německo příliš pozdě.Ani Sturmgruppen, ani nově vytvářené jednotky proudových
stíhačů nedokázaly již zvyšující se převahu USAAF zastavit.
Piloti Sturmböcků navíc velmi často doplatili na boje, ve kterých je jejich stíhací doprovod z různých důvodů nedokázal účinně ochránit. S přelomem let 1944 a 1945 sturmové útoky ustávaly, mnohé ze Sturmböcků
byly zpětně odlehčovány odstraněním pancéřování a mnohdy i 30mm kanónů, až se s koncem války stali z hrdých sturmjägerů standardní stíhači plnící klasické stíhací, nebo dokonce bitevní úkoly. Pokud se ovšem
jara 1945 dožili, neboť ztrátovost ve Sturmgruppách byla enormní. I přes to všechno se Fw 190A-8/R2 dokázal stát jedním z nepřehlédnutelných fenoménů letecké války nad Evropou roku 1944.
Hans-Günther von Kornatzki joined the Luftwaffe in 1933. Progressively, he served as Gruppenadjutant with I./JG 132, II./JG 132, I./JG 334, and I./JG 138.
In September of 1939, he became CO of II./JG 52, with which he took part in the Battle of Britain. On August 26th, 1940, he was transferred to
Jagdfliegerschule 1. He continued on with his Stab functions up to October, 1943, when he was given command of Sturmstaffel 1, a specialized unit formed to
combat four-engined heavy bombers. When Sturmstaffel 1 was absorbed by JG 3, von Kornatzki took command of II.(Sturm)/JG 4. On September 12, 1944, he
lead his unit against a formation of B-17s over Magdeburg, and managed to shoot one down (his sixth and final victory), but he took serious hits. An attempt at a
belly landing of Fw190A-8/R2 W.Nr. 681424 “Green 3” would take his life.
Hans-Günter von Kornatzki vstoupil do Luftwaffe v roce 1933. Postupně sloužil jako Gruppenadjutant u I./JG 132, II./JG 132, I./JG 334, I./JG 138. V září
1939 se stal velitelem II./JG52, s níž se zúčastnil Bitvy o Británii. 26. srpna 1940 byl převelen do štábu Jagdfliegerschule 1. Pokračoval ve štábních funkcích až
do října 1943, kdy se stal velitelem Sturmstaffel 1, speciální jednotky zaměřené na boj se čtyřmotorovými bombardéry. Poté, co se Sturmstaffel 1 stala v dubnu
1944 součástí JG3, převzal von Kornatzki velení II.(Sturm)/JG 4. 12.září 1944 vedl svoji skupinu proti formaci strojů B-17 nad Magdeburgem. Podařilo se mu
sestřelit jeden z bombardérů (jeho šesté a poslední vítězství), ale sám byl zasažen palbou a při pokusu o nouzové přistání ve stroji Fw 190 A-8/R2 W.Nr. 681
424 “zelená 3” zahynul.
TECHNICAL SPECIFICATIONS: Fw 190A-8/R2
Span: 10.506m
Length: 9.100m
Empty Weight: 3,504kg
Take-Off Weight: 4,974kg
Maximum Speed: 620km/h
Cruising Speed: 495km/h
Powerplant: One BMW801D-2, 2100hp (1567kw)
14 cylinder engine
Armament: two 20mm MG 151 cannon and two
30mm MK 108 cannon
TECHNICKÁ DATA Fw 190A-8/R2
rozpětí: 10,506 m
délka: 9,1 m
prázdná váha: 3 504 kg
vzletová váha: 4 974 kg
maximální rychlost: 620 km/h
cestovní rychlost: 495 km/h
motor: BMW 801D-2 o výkonu 1730k (1272 kW)
výzbroj: 2 kanóny MG 151 ráže 20 mm a
2 kanóny MK 108 ráže 30 mm
Fw190A-8/R2, "Black 10", flown by CO of 8./JG 300, Karl Spenst, how it was photographed on
November 27th, 1944 at Löbnitz, while still carrying the brick red fuselage band, prior the identifier for
JG 300 was changed to blue/white/blue bands in December, 1944.
Fw 190 A-8/R2 "černá 10", se kterým létal velitel 8./JG 300 Lt. Karl Spenst, jak byl vyfotografovaný 27.
listopadu 1944 v Löbnitz, kdy ještě nesl cihlově červený pruh na trupu. Označení JG 300 bylo v prosinci
změněno na modro/bílo/modré pruhy.
ATTENTION
UPOZORNĚNÍ
ACHTUNG
ATTENTION
Carefully read instruction sheet before assembling. When you use glue or paint, do not use near open flame and use in well ventilated room. Keep out of reach of small children.
Children must not be allowed to suck any part, or pull vinyl bag over the head.
Před započetím stavby si pečlivě prostudujte stavební návod. Při používání barev a lepidel pracujte v dobře větrané místnosti. Lepidla ani barvy nepoužívejte v blízkosti otevřeného
ohně. Model není určen malým dětem, mohlo by dojít k požití drobných dílů.
Iire soigneusement la fiche d´instructions avant d´assembler. Ne pas utiliser de colle ou de peinture a
` proximité d´une flamme nue, et aérer la piece de temps en temps. Garder
hors de portée des enfants en bas âge. Ne pas laisser les enfants mettre en bouche ou sucer les piè ces, ou passer un sachet vinyl sur la tete.
Von dem Zusammensetzen die Bauanleitung gut durchlesen. Kleber und Farbe nicht nahe von offenem Feuer verwenden und das Fenster von Zeit zu Zeit Belüftung öffnen. Bausatz
von kleinen Kindern fernhalten. Verhüten Sie, daß Kinder irgendwelche Bauteile in den Mund nehmen oder Plastiktüten über den Kopf ziehen.
INSTRUKTION SIGNS
OPTIONAL
VOLBA
FACULTATIF
NACH BELIEBEN
INSTR. SYMBOLY
BEND
OHNOUT
PLIER SIL VOUS PLAIT
BITTE BIEGEN
PARTS
OPEN HOLE
VYVRTAT OTVOR
FAIRE UN TROU
OFFNEN
DÍLY
INSTRUKTION SINNBILDEN
SYMETRICAL ASSEMBLY
SYMETRICKÁ MONTÁŽ
MONTAGE SYMÉTRIQUE
SYMMETRISCHE AUFBAU
NOTCH
ZÁŘEZ
L INCISION
DER EINSCHNITT
TEILE
SYMBOLES
REMOVE
ODŘÍZNOUT
RETIRER
ENTFERNEN
APPLY EXPRESS MASK
POUŽÍT EXPRESS MASK
NABARVIT PŘED SLEPENÍM
AND PAINT BEFORE
GLUING
PIECES
PLASTIC PARTS
B>
B>
K>
PE - PHOTO ETCHED
DETAIL PARTS
-Parts not for use. -Teile werden nicht verwendet. -Pieces a ne pas utiliser. -Tyto díly nepoužívejte při stavbě. -
COLOURS
BARVY
GSi Creos (GUNZE)
2
AQUEOUS
Mr.COLOR
H2
C2
BLACK
H3
C3
RED
H4
C4
YELLOW
H 11
C62
FLAT WHITE
H 12
C18
FLAT BLACK
H 15
C65
BRIGHT BLUE
H 47
C41
RED BROWN
H 64
C17
RLM71 DARK GREEN
H 65
C18
RLM70 BLACK GREEN
H 69
C37
RLM75 GRAY
H 70
C60
RLM02 GRAY
FARBEN
PEINTURE
AQUEOUS
Mr.COLOR
H 77
C137
TIRE BLACK
H 304
C304
OLIVE DRAB
RUST
H 344
C116
RLM66 BLACK GRAY
C117
RLM76 LIGHT BLUE
Mr.METAL COLOR
MC214
DARK IRON
MC218
ALUMINIUM
MC213
STEEL
Mr.COLOR SUPER METALLIC
SM01
SUPER CHROME
C116
PE34
PE28
2 pcs.
PE23
PE36
RLM 66
BLACK GRAY
J43, J44
plastic
J43
PE4
PE3
H22
I17
J44
C116
C116
RLM 66
BLACK GRAY
RLM 66
BLACK GRAY
C116
RLM 66
BLACK GRAY
H16
J17
PE9
C116
J23
PE36
C116
RLM 66
BLACK GRAY
plastic
RLM 66
BLACK GRAY
C116
RLM 66
BLACK GRAY
C116
RLM 66
BLACK GRAY
H16
H22
I17
I17
PE11
C116
RLM 66
BLACK GRAY
H22
PE8
J68
PE6
PE30
PE7
PE5
PE30
PE29
PE20
PE24
PE21
PE19
PE1
PE19
PE2
PE27
PE33
PE31
PE16
J22
K28
C116
RLM 66
BLACK GRAY
C116
PE25
RLM 66
BLACK GRAY
PE30
J19
PE30
C116
RLM 66
BLACK GRAY
J59
J59
C116
RLM 66
BLACK GRAY
3
H6
H5
H 70
C60
I21
RLM02 GRAY
H 70
C60
H 70
C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
H 70
C60
RLM02 GRAY
H3
I4
H 70
C60
RLM02 GRAY
B2
C116
C3
RLM 66
BLACK GRAY
PE14
PE15
PE32
B3
C1
C116
RLM 66
BLACK GRAY
PE13
C116
RLM 66
BLACK GRAY
C116
RLM 66
BLACK GRAY
C116
RLM 66
BLACK GRAY
C116
RLM 66
BLACK GRAY
B2, B3 - MARKING
C1, C3 - MARKING
B3
C1
K22
K15
H 77
C137
B2
TIRE BLACK
K14
H2
C2
BLACK
H 70
C60
RLM02 GRAY
H 70
C60
RLM02 GRAY
K13
4
C3
A ;B ;C ;D;E
F ONLY
ONLY
IF K23/ K2 DROP TANK
RACK IS TO BE INSTALLED
JEN POKUD BUDETE INSTALOVAT
ZÁVĚSNÍK K23/ K2
I16
H 70
C60
RLM02 GRAY
J18
K20
ANTENNA
I16
J18
B1
E
J24
H 70
C60
B1
RLM02 GRAY
H344
RUST
J56
J65
H 70
C60
J66
RLM02 GRAY
J9
J57
H 70
C60
RLM02 GRAY
H 70
C60
H 70
C60
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
J9
B1
5
J4
H12
H 70
C60
RLM02 GRAY
H 70
C60
RLM02 GRAY
H 70
C60
J4
RLM02 GRAY
J62
MC214
DARK IRON
J27
J63
MC214
DARK IRON
J27
DON’T USE PART J3
IF CANNON BAY HATCH I18/ I19
IS TO BE CLOSED POSITION
NEINSTALUJTE DÍL J3
POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU
I18/ I19 ZAVŘENÝ
OPEN
H 70
C60
RLM02 GRAY
J10
J3
H 70
C60
H 70
C60
MC214
RLM02 GRAY
DARK IRON
RLM02 GRAY
C2
CLOSED HATCH I18/ I19 ONLY
JEN PRO ZAVŘENÝ KRYT I18/ I19
OPEN
DON’T USE PART J3
IF CANNON BAY HATCH I18/ I19
IS TO BE CLOSED POSITION
NEINSTALUJTE DÍL J3
POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU
I18/ I19 ZAVŘENÝ
J10
C4
MC214
DARK IRON
J3
I15
H 70
C60
RLM02 GRAY
H 70
C60
6
RLM02 GRAY
CLOSED HATCH I18/ I19 ONLY
JEN PRO ZAVŘENÝ KRYT I18/ I19
H 70
C60
RLM02 GRAY
I14
C4
C2
GLUE PART H27 INTO PART K6 FIRST,
THEN GLUE PHOTO-ETCHED PARTS
PE17/PE18 ONTO PART H27
VLEPTE NEJPRVE DÍL H27 DO DÍLU K6,
POTOM VLEPTE KOVOVÉ DÍLY
PE17/PE18 NA DÍL H27
B1
H27
PE18
PE17
C116
H7
C116
RLM 66
BLACK GRAY
H 47
C41
RED BROWN
C116
RLM 66
BLACK GRAY
K6
N4
RLM 66
BLACK GRAY
N4
C116
RLM 66
BLACK GRAY
H 47
C41
PE26
K6
RED BROWN
K16
K9
7
J31
J50
H 12
C033
FLAT BLACK
H 12
C033
FLAT BLACK
J36
MC213
STEEL
MC213
STEEL
K3
K4
H 12
C033
FLAT BLACK
K1
J38
J29
K5
MC218
ALUMINIUM
H 12
C033
MC218
FLAT BLACK
ALUMINIUM
H 12
C033
FLAT BLACK
H 12
C033
FLAT BLACK
K21
J39
TEMPLATE ONLY! DO NOT GLUE!
THIS SERVES TO ATTAIN EXACT EXHAUST POSITION AND IS DISCARDED AFTERWARDS
I2 ŠABLONA! NELEPIT!
SLOUŽÍ K USAZENÍ VÝFUKŮ DO SPRÁVNÉ POZICE. PO NALEPENÍ VÝFUKŮ SE ODSTRANÍ
H 344
RUST
J33
J42
J55
H 344
RUST
J51
H 344
RUST
J16
J2
H 344
J15
J13
RUST
K27
I2
H 12
C033
FLAT BLACK
8
J35
I4
J34
J34
H 70
C60
RLM02 GRAY
J35
K18
STEP 1
J34
H 70
C60
J25
I4
J25
RLM02 GRAY
STEP 2
STEP 3
H 70
C60
RLM02 GRAY
DON’T USE
IF CANNON BAY HATCH I18/ I19
IS TO BE CLOSED POSITION
NEINSTALUJTE
POKUD MÁ BÝT KRYT KANÓNU
I18/ I19 ZAVŘENÝ
H 70
C60
RLM02 GRAY
J47
N6 - MARKING
J46
H4
C
ONLY
N6
K25
K26
H25
H13
J11
J58
J53
H5
H6
J53
J58
MC218
ALUMINIUM
9
J28
K11
H 70
C60
K10
RLM02 GRAY
H 70
C60
RLM02 GRAY
SM01
SUPER CHROM
K7
H 70
C60
RLM02 GRAY
K17
H 77
C137
TIRE BLACK
H2
C2
BLACK
J1
H 77
C137
H 70
C60
J28
RLM02 GRAY
H 70
C60
BLACK
H 70
C60
J14
TIRE BLACK
H2
C2
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
SM01
J1
SUPER CHROM
J14
H1
K8
8
H2
H 70
C60
H 70
C60
o
RLM02 GRAY
RLM02 GRAY
MARKING
J37
A ;B;C ;D
H 70
C60
ONLY
RLM02 GRAY
PE39
H 70
C60
H8
RLM02 GRAY
J30
MARKING
MARKING
10
F
ONLY
F
ONLY
J40
J32
I12
C117
RLM 76
LIGHT BLUE
I11
K24
J60 ? - MARKING
K2
A ;B;C ;D
C117
RLM 76
LIGHT BLUE
C117
RLM 76
LIGHT BLUE
PE37
J60
J61
J52
J26
A
MARKING
; B ; C ;D ; F
ONLY
J26
MARKING
A ;B ; C ; D ; F
ONLY
J45
C116
RLM 66
BLACK GRAY
C116
K12
RLM 66
BLACK GRAY
J67
C116
RLM 66
BLACK GRAY
N11
N1
N7
N1 - OPEN CANOPY
N7 - CLOSED CANOPY
PE22
H 47
C41
RED BROWN
PE35
N10
N10, N11 - MARKING A ; B ONLY
11
N9
H 65
C18
PE40
RLM 70
BLACK GREEN
3 pcs.
I1
I8
H 65
C18
RLM 70
BLACK GREEN
CLOSED
H17
CLOSED
I19
H 70
C60
RLM02 GRAY
H 70
C60
RLM02 GRAY
I19
OPEN
CLOSED HATCH ONLY
PE37
12
I18
OPEN
I18
CLOSED
A Hans-Günther von Kornatzki, Stab/II.(Sturm)/JG4, September 11th, 1944
Sturmböck W.Nr. 681424 “Green 3” was attached to Stab/II.(Sturm)/JG4, and became the personal aircraft of Oblt. Hans-Günther von Kornatzki, commanding officer of JG 4. “Green 3” saw combat with
the enemy on two occasions. When, on September 11th, 1944, aircraft of II.(Sturm)/JG 4 engaged first time, the unit's commander did not participate, and this bird went into action with Uffz. Herbert
Chlond at the controls. In the ensuing combat, Chlond managed to shoot down a 100th BG, 8th USAAF B-17G over the Ore Mountains, and returned “Green 3” in good order to Oblt. von Kornatzki. The
th
very next day, September 12 , the unit entered combat with the Americans again. This time, Oblt. von Kornatzki was in control of “Green 3”. Shortly after 1100h, he managed to take apart a B-17G with his
20 and 30mm cannon. He took serious hits from the defensive fire of the combat box, and was forced to disengage. During an attempt at a forced landing of “Green 3” in the vicinity of Zilla, high voltage
line got in the way, and the aircraft slammed into the ground.
Sturmböck W.Nr. 681424 „Zelená 3“ byl přidělen ke Stab/II.(Sturm)/JG4 a stal se osobním strojem Oblt. Hanse-Günthera von Kornatzki, velitele II./JG4. Do střetu s nepřítelem se dostal pouze dvakrát. Když 11.
9. 1944 letěla II.(Sturm)/JG 4 poprvé vstříc nepříteli, její velitel ji nevedl. Přesto „Zelená 3“ v tento den vzlétla, pilotována Uffz. Herbertem Chlondem od 5.Staffel. V následujícím boji s bombardéry 100.BG
8.letecké armády USAAF nad Krušnými horami sestřelil Uffz. Chlond B-17G. V pořádku pak předal „Zelenou 3“ Oblt. von Kornatzkimu. Hned následující den se dostala II. (Sturm)/JG 4 do boje s Američany
znovu. Tentokrát Oblt. von Kornatzki na kniplem „Zelené 3“ nechyběl. Krátce po 11. hodině se mu podařilo roztrhat svými 20 a 30 mm kanóny jednu B-17G. Sám ovšem inkasoval vážné zásahy a byl nucen se z
boje stáhnout. Při pokusu posadit poškozenou „Zelenou 3“ na břicho se mu u Zilly připletlo do cesty vedení vysokého napětí, do kterého stroj narazil a následně se roztříštil o zem.
H64
17
43 ? 44
17
H304
304
41
H304
304
21
H69
37
7
15 ( 39 )
H3
3
26
117
H2
2
H3
3
H69
37
26
1
H304
304
Y1 ? Y2
H2
2
H11
62
Y1 ? Y2
H3
3
AB
1
Z1 ? Z2
117
H3
3
H3
3
H3
3
H2
2
H11
62
H2
2
H3
3
19
H3
3
H304
304
H69
37
H69
37
21
H304
304
41
19
H304
304
18
H69
37
H64
17
7
15 ( 39 )
H3
3
26
117
BLACK
RLM 76
H2
2
117
RED
H3
3
WHITE
RLM 75
H69
37
RLM 74
H11
62
H304
304
RLM 71
H64
17
eduard
13
B Werner Gerth, II.(Sturm)/JG 3 “Udet”, July, 1944
Fw190A-8/R2, “Black 13”, flown by CO of II.(Sturm)/JG 3 “Udet” Oblt. Werner Gerth, as it appeared near Illesheim in July, 1944. Werner Gerth achieved his first victory with 7./JG53 in southern Italy in the
summer of 1943, and on the 17th of September, was wounded during a raid on Ciampino. After recovering, he volunteered for duty with Sturmstaffel 1, where he would rank as one of the units most
successful pilots. He brought down his first four-engined heavy bomber on February 22, 1944. As Sturmstaffel 1 was integrated into IV/JG 3, he was named CO of its sub component 11./JG 3 (which was
later re-designated as 14./JG 3). On October 29th, 1944, on reaching 26 victories, he was awarded the Knight's Cross. His last combat took place on November 2, 1944, flying Fw190A-8/R2 W. Nr.
682057, when he was fatally wounded during an attack on a B-17 over Halle. He was twenty-one years old. His exact tally is open to some speculation, but most references list 27, 22 of which comprise
Fw 190A-8/R2, „černá 13“, velitele 11.(Sturm)/JG 3 „Udet“ Oblt. Wernera Gertha v podobě, v jaké se nacházel v Illesheimu v červenci 1944. Werner Gerth dosáhl svého prvního úspěchu u 7./JG53 v jižní
Itálii v létě 1943, byl však 17. září 1943 zraněn během náletu na Ciampino. Po uzdravení nastoupil jako dobrovolník k Sturmstaffel 1, u níž se stal jedním z nejúspěšnějších pilotů. První čtyřmotorák
sestřelil 22.2.1944. Když se Sturmstaffel 1 stala částí IV/JG3, byl 20.4.1944 jmenován velitelem její 11./JG3 (ta byla později přeznačena na 14./JG3). Dne 29. října 1944, po dosažení 26 vítězství, obdržel
Rytířský kříž. Poslední boj absolvoval 2. listopadu 1944, kdy byl v Fw 190A-8/R-2 W.Nr. 682057 při útoku na B-17 nad Halle smrtelně zraněn. V tu dobu mu bylo 21 let. Přesný počet jeho vítězství není
zcela jasný, nejčastěji se udává 27, z toho 22 čtyřmotorových bombardérů.
H2
2
H2
2
32
31
H304
304
42
H304
304
21
H69
37
5
16 ( 40 )
H3
3
H69
37
28
117
H3
3
H69
37
H2
2
1
H304
304
H2
2
Y1 ? Y2
H11
62
Y1 ? Y2
H3
3
AB
1
Z1 ? Z2
H11
62
117
H3
3
H3
3
H3
3
H11
62
H2
2
H3
3
H304
304
H69
37
19
H3
3
5
H69
37
21
H304
304
42
19
H304
304
36
33
H2
2
H2
2
16 ( 40 )
H3
3
H69
37
28
117
BLACK
14
RLM 76
H2
2
117
RED
H3
3
WHITE
RLM 75
H69
37
RLM 74
H11
62
H304
304
H69
37
eduard
C Karl Spenst, 8./JG 300, December, 1944.
Reconstruction of Fw190A-8/R2, "Black 10", flown by CO of 8./JG 300, Karl Spenst, in December, 1944. This aircraft was photographed on November 27th, 1944 at Lobnitz, while still carrying the brick
red fuselage band. The identifier for JG 300 was changed to blue/white/blue bands in December, 1944. Our guide pictures the aircraft in this fashion. The emblem of the Berlin Bear on the left side is a
personal marking of the pilot. Karl Spenst achieved at least one kill.
Rekonstrukce podoby stroje Fw 190 A-8/R2 "černá 10", se kterým létal velitel 8./JG 300 Lt. Karl Spenst v prosinci 1944. Tento stroj byl fotograficky zachycen 27. listopadu 1944 v Löbnitz, kdy ještě nesl
cihlově červený pruh na trupu. Označení JG 300 bylo v prosinci změněno na modro/bílo/modré pruhy, zobrazené i na tomto bokorysu. Emblém berlínského medvěda na levé straně je osobním označením
pilota. Karl Spenst dosáhl minimálně jednoho vítězství.
H64
17
11
H304
304
34
9
H304
304
2
H69
37
10
15 ( 39 )
H3
3
28
117
H15
65
H3
3
H69
37
28
H304
304
1
Y1 ? Y2
H15
65
H11
62
Y1 ? Y2
H3
3
AB
1
Z1 ? Z2
117
H3
3
H3
3
H3
3
H15
65
H11
62
H15
65
H3
3
H304
304
H69
37
19
H3
3
10
H69
37
2
H304
304
9
19
H304
304
12
H69
37
H64
17
15 ( 39 )
H3
3
117
BLUE
RLM 76
H15
65
117
RED
H3
3
WHITE
RLM 75
H69
37
RLM 74
H11
62
H304
304
RLM 71
H64
17
eduard
15
D Ewald Preiß, 6./JG 300, October, 1944
Fw190A-8/R2, W.Nr. 682641, “Yellow 1, Gloria”, flown by 6./JG 300 pilot Fw. Ewald Preiß in October, 1944 at Löbnitz. Preiss was one of the more experienced members of the unit. By the time he was
shot down by P-51 Mustangs on March 24, 1945, flying Fw190A-9 W.Nr. 205279 “Green 3”, he had a minimum of six victories over four-engined bombers.
Fw 190 A-8/R2 W.Nr 682641 "žlutá 1, Gloria", s níž létal příslušník 6./JG300 Fw. Ewald Preiß v říjnu 1944 z letiště Löbnitz. Preiß patřil mezi zkušené příslušníky jednotky. Do 24.3.1945, kdy byl v cockpitu
Fw 190 A-9 W.Nr.205279 „zelená 3“, sestřelen v boji se stíhačkami P-51 Mustang, dokázal dosáhnout minimálně 6 vítězství nad čtyřmotorovými bombardéry.
H69
37
H64
17
11
H304
304
35
22
H304
304
2
H69
37
38
6
15 ( 39 )
H3
3
25
H4
4
117
H3
3
H69
37
25
H304
304
1
Y1 ? Y2
H3
3
Y1 ? Y2
H3
3
AB
1
Z1 ? Z2
H3
3
117
H3
3
H3
3
H3
3
H11
62
H4
4
H3
3
H304
304
H69
37
19
H3
3
38
H69
37
2
H304
304
22
19
H304
304
12
H64
17
H69
37
6
15 ( 39 )
H3
3
117
YELLOW
16
RLM 76
H4
4
117
RED
H3
3
WHITE
RLM 75
H69
37
RLM 74
H4
4
H11
62
H304
304
RLM 71
H64
17
eduard
E Walter Wagner, 5./JG 4, January 1st, 1945
“White 11” is likely the best known, and best photographed, of aircraft flying with JG 4. In the brisk morning hours of January 1st, 1945, Gefr Walter Wagner took off on what was only his third combat flight
in participation of Operation Bodenplatte, a large offensive against allied airfields on continental Europe. His mission was to attack the airfield at LeCulot, but by error, he attacked American ground units
near Bastogne, and the Belgian airfield at St. Trond. His plane was hit with an anti-aircraft ground and Wagner force landed south of the airfield, which at the time was occupied by 404th Fighter Group,
9th Air Army, USAAF. While Gefr Wagner awaited his grim fate as a POW, his aircraft, virtually undamaged, became a major attraction for the crew of Thunderbolts on the American base. In preparation
for test flights, the aircraft had its armament removed, as well as drop tank racks, and the cockpit side armor. The armor glass in the windscreen was, in all likelihood, removed while still on inventory with
JG 4.
„Bílá 11“. je jistě nejznámějším a fotograficky nejlépe zdokumentovaným strojem JG 4. V brzkých ranních hodinách 1. 1. 1945 s ní odstartoval na svůj teprve třetí bojový let Gefr. Walter Wagner do
operace Bodedenplatte, velkému ofenzivnímu útoku Luftwaffe proti spojeneckým letištím v kontinentální Evropě. Jeho úkolem bylo zaútočit na letiště LeCulot, ale místo toho omylem zaútočil na americké
pozemní jednotky v okolí Bastogne a na belgické letiště St Trond. Jeho stroj byl při prvním průletu zasažen protiletadlovou palbou a Wagner s ním nouzově přistál jižně od letiště, které v tu dobu již
obývala 404. stíhací skupina 9. letecké armády USA. Zatímco Gefr. Wagnera čekal fádní osud válečného zajatce, jeho stroj, téměř nepoškozený, se stal velkou atrakcí pro piloty a mechaniky
Thunderboltů na americké základně. Pro plánované letové zkoušky byly z letounu odmontovány zbraně, závěsník přídavné nádrže a boční pancéřování pilotního prostoru. Pancéřová skla na překrytu
kabiny měl letoun velmi pravděpodobně sejmuta již v době služby u JG 4.
H64
17
43 ? 44
17
H304
304
37
H304
304
2
H69
37
30
8
15 ( 39 )
H3
3
27
H2
2
117
H3
3
H69
37
27
1
H304
304
Y1 ? Y2
H2
2
H11
62
Y1 ? Y2
H3
3
AB
1
Z1 ? Z2
117
H3
3
H3
3
H3
3
H2
2
H11
62
H2
2
H3
3
H304
304
H69
37
19
H3
3
30
H69
37
19
H304
304
2
H304
304
37
H304
304
H304
304
18
H69
37
H64
17
15 ( 39 )
H3
3
27
117
BLACK
RLM 76
H2
2
117
RED
H3
3
WHITE
RLM 75
H69
37
RLM 74
H11
62
H304
304
RLM 71
H64
17
eduard
17
F
Ex-white 11 of 5/JG4, Leo C.Moon, 404th FG, 9th USAF, February/March, 1945
The story of “White 11” of JG 4 that by way of forced landing at St. Trond did not end there. In the weeks that followed, the aircraft received a striking red guise, US national insignia, and the markings OOL (“OO” as a Belgian code, and “L” for “Leo Moon”). The numerals “1-1-45”was applied on the tail, signifying the date when the aircraft entered USAAF inventory. On the upper wing surfaces, on both sides
of the fuselage, there appeared gloss black walkways, extended up along the fuselage, where they arched from the exhaust to the wing trailing edges. Black was also applied to the inside faces of the
wheels, and the spinner. The prop blades were painted black with yellow tips. The fan blades behind the spinner received a light color, probably white. The wing gun openings were faired over, while those
of the MG131 over the engine cowling remained unfaired. With the exception of the missing position lights, the aircraft carried no signs of its forced landing. The aircraft underwent engine run-ups, as well
as taxying trials, but, due to landing gear worries, was never flown again.
Nouzovým přistáním na základně St. Trond peripetie „Bílé 11“ neskončily. V následujících týdnech dostal letoun výrazný nátěr červenou barvou na všech plochách, americké výsostné znaky a kódové označení
OO-L (OO jako registrační kód belgických strojů a L jako „Leo Moon“). Na svislé ocasní ploše se objevilo označení „1-1-45“ (datum zařazení do inventáře USAAF). Na horní ploše křídla byly po obou stranách u
centroplánu nastříkány černou lesklou barvou chodníčky, které zasahovaly až na trup, kde se táhly od výfuku až za odtokové hrany křídla. Stejnou barvou byly natřeny i vnitřní disky kol a vrtulový kužel. Vrtulové
listy dostaly klasický nátěr černou barvou se žlutými konci. Růžice ventilátoru dostala světlou, pravděpodobně bílou, barvu. Byly zakryty otvory po kanónech v křídlech, zatímco výstřelné kanály po MG 131 nad
motorem zůstaly nezakryty. Kromě absence pozičních světel na křídlech nenesl letoun výraznějších známek poškození. Byly s ním provedeny motorové a pojezdové zkoušky, ovšem kvůli poškození podvozku
již nebyl nikdy zalétán.
H2
2
43 ? 44
H3
3
H2
2
20
H3
3
29
3
23
24
H3
3
H2
2
H2
2
H3
3
H3
3
H3
3
H3
3
3
29
H3
3
20
24
H3
3
H3
3
H2
2
H2
2
23
18
BLACK
H2
2
RED
H3
3
eduard
MASK APPLICATION GUIDE
N9
N1
N7
N11
J1
K14
J14
N10
METAL COLOR
CAMOUFLAGE
COLOR
19
Fw-190A-8/R-2
STENCIL DATA
U
D
?
G
Hier aufholen
B1 ?
B2
B3 ?
B4 ?
?
ellen
Nicht Verst
Hier aufholen
C
Hier aufbocken
J
L
?
I
N1 ?
?
?
?
B1
B2
B3
B4
A4d
?
A4j
A1a
?
A1g
M
L
?
I
N2
A2b
?
A2h
A3c
?
A3i
A5e
?
A5k
A6f
?
A6l
B1
B2
B3
B4
?
?
?
STENCILS WARIANTS
0
?
?
?
20
© EDUARD M.A., 2007
B1
B2
B3
B4
B1
B2
B3
B4
?
?
?
R
P
Q
eduard
www.eduard.com
Printed in Czech Republic