Zpravodaj 216 - Obec Horní Stropnice

če O
sk sla
éh vy
o 10
sk 0 st
ra
au le
na
6
ti t
ng
u
STROPNICKÝ ZPRAVODAJ
Vydává Obecní úřad Horní Stropnice / www.horni-stropnice.cz / duben 2012 / číslo 216 / Zdarma
„Hojnovodská(é) Sladká(é)…. ohlédnutí“
ného Evropana. Okem přelétnu Hojnou
Vodu, co kde přibylo, anebo spíše ubylo.
Do kopce se řítí auta s výletníky. Dálnice
by se za jejich rychlost nemusela stydět.
Dopplerův efekt vzdalujících se motorů mi
doznívá v levém uchu, rozptyluje se neprůhledný oblak prachu, rozhostí se ticho.
„No, tak ti nevím, jestli ta zima nebyla lepší!“ mumlám si v duchu, ale na tváři se mi
objevuje úsměv.
Vidím, jak se na svahu pod vodárnou
třepetají vlaječky a dvě slalomové dráhy
čekají na své první závodníky.
Zprvu mi sice hlavou zní mé vlastní jadrné klení, které, pevně spjato s fyzicky
Jasanové lyže se nacucaly vodou a zase
to byl Vojta, co způsobil, že v sobotu
ráno.. znovu a znovu… . „Děkuji Ti, Vojto,
za tu sílu!“
V puse byla pachuť slepence žízně
a vyčerpání, humor, který se od celé akce
předpokládal, nikde. „Za půl hodiny to má
začít a nikde nikdo!“, pomyslel jsem si při
pohledu na tři kluky, z nichž dva vylezli
z postele ještě s horečkami , a jeden ještě
před chvílí mi dodával síly na svahu. „Těší
se. Moc se těší.. “ prolétlo mi hlavou. „Tak
jdeme na to!“ V tu chvíli se na parkovišti
objevilo první auto a z něj vypadly jasanové lyže. Z domu vyšla moje žena v obleč-
a po horečném listování v obsahu knihovny jsem potvrdil svoje podezření. „Krtek je
pouze evropský vynález! Dokonce ani za
Ural není ochoten jít!“ Nikde jinde na světě ho nemají. Nadmul jsem hruď a jsem
pyšný, že se mu u mě tak líbí. Jediný čistokrevný a opravdový Evropan!
Sbírám tedy odpadky, které tu zanechali zimní turisté a které milosrdně přikryl
sníh. Roztál. Do zad mne hřeje nezvykle
teplé slunce pozimku a opeření pěvci na
chvíli odpoutávají pozornost od toho věr-
i psychicky náročnou úpravou svahu, velmi hlasitě znělo údolím. Těžké jasanové
lyže se bořily do hlubokého rozměklého
sněhu a ušlapávání čtyř drah pro štafetu
a dvou drah slalomových se zdálo pro
jednoho jako jeho poslední životní úkol.
Přidal se Vojta Macek. Vojtova muší váha
sice nemohla na kvalitě svahu mnoho
změnit, ale jeho těšení se a nadšení mě,
i k pátečnímu večeru se připojivšímu sousedovi Koišovi, dodávalo neskutečnou
víru ve smysluplnost takového počínání.
ku, ve kterém jsem ji ještě nikdy neviděl,
a ptá se po lýžích. Na parkoviště u hotelu
přijíždí jedno auto za druhým… .
Těžké nohy kráčí k hotelu a hlava ne
a ne a ne! Poslední zatáčka a otvírá se
náměstí. Srdce se mi rozbušilo a pusa
roztáhla od ucha k uchu. Za rohem hotelu byl úplně jiný svět. Všude smích,
po prostranství se pohybují lýžaři s nádhernými exponáty starých lýží, oděni do
úchvatných oděvů, a mezi nimi diváci.
Cvakají fotoaparáty, projíždějící turisté se
Závodníci a pořadatelé
Tisíce krtin nahradily bílá sněhová pole
v okolí Hojné Vody. Od oken domu, až
kam oko dohlédne, se tyčí jedna vedle
druhé, nové rostou, a kde ještě před chvílí byl trs sněženek, je teď kyprá hromada
zemité vůně. Když přimhouřím oči, mohu
si představovat, jak asi vypadala sopečná krajina, dokonce i mě tak vzdálených,
druhohor. „Koupím krtkovi doutníky a iluze sopek bude zase o něco věrnější“, pomyslím si, a halucinace jejich vůně mne
přenáší někam do mých vzpomínek na
exotické kraje. Náhle si uvědomuji, že
jsem tam krtiny nikdy neviděl. Znejistěl
jsem nad svým biologickým vzděláním
duben 2012
2 Stropnický zpravodaj
zastavují a ptají se, co že to tu je za závod.
Únava a ponurá nálada okamžitě mizí
a jak jsem se tak rozhlédl, byl jsem už poslední, komu to došlo. Tolik veselých lidí!
Zastyděl jsem se, že jsem nevěřil. Snad
má člověk občas právo pochybovat, ale
věřit by měl. Zvláště pokud se jedná o víru
v legraci. Kdo má legraci v krvi, neztratí ji asi nikdy. A v to by se opravdu věřit
mělo, a tihle tady, ti jí mají. Oklepal jsem
se z toho studu ale rychle, nakazil se vynikající náladou všech, a ti mne za to rádi
vtáhli mezi sebe. „Nejvíc si lidi pomáhají,
když o tom nemluví“, prolétlo mi hlavou.
Následné administrativní úkony závodu „Hojnovodská Sladká…“ už dávaly
zapomenout na jakoukoliv vážnost. Závodníci se zodpovědně hlásili do družstev
po čtyřech a pomáhali si s oblékáním čísel. Ještě předtím postupně odkládali jimi
upečené části lýže na stůl a ta po třiceti
centimetrech rostla do úctyhodné délky. Uprostřed se vyjímal kus se zručně
vymodelovaným marcipánovým vázáním – Humboldtovým pérem. Hotel hučel
a pan vrchní uspokojoval i nemožné potřeby českých i rakouských závodníků. Již
s čísly na hrudi mžourali lýžníci do prudkého slunce opírajícího se o dveře hotelu.
O ně se ale opíral i komisař Mezinárodní
lyžařské federace. Tvrdá záludnost závodu. Komisař přísným zrakem i hmatem
zkoumal kvalitu a konstrukci lýží. Marně
se lýžníci snažili ho korumpovat, ani nádherné počasí nepomohlo. Držiteli, snad
i světového rekordu ve sjezdu jedné lidské váhy v jedné lyžařské stopě z vrcholu
Pradědu, neunikla žádná maličkost. Jestli
měl nebo neměl platnou licenci a akredi-
taci pro tenhle závod se neodvážil nikdo
kontrolovat. Co zjistil, zapsal, a patřičně
ohodnotil příslušnými bonifikacemi a penalizacemi.
Závodníci, seřazení na startovní čáře
představované linkou okraje asfaltového
koberce vozovky, vyrazili na výkřik startéra a cílového rozhodčího v jedné osobě,
paní Ludmily Mackové, jako jeden muž.
Lokty, lýže, nohy, úsměv, vše hrálo při
startu svoji roli. Čas běžel a lyžařský stadion byl daleko.
První disciplínou bylo samotné oblékání lýží na bořícím se sněhu. Zatímco někteří měli za sebou již disciplínu hromadného
stoupání na svah a jeho následný sjezd
slalomem, jiní stále zápasili s Humboldtovým pérem, nebo se marně snažili zkrotit
nezvyklé lýže na svahu neustále opouštějíc nohy, které je nesly. Závod štafet na
cca 600 m okruhu s hůlkami a štafetovým
kolíkem v ruce přinesl nezapomenutelnou
podívanou i zážitky. Nasazení a zarputilou
vůli po vítězství, včetně předávání štafety
nesené v zubech, nelze snad ani popsat.
Smích nejednou způsobil, že závodník
ztrácel orientaci, a tím i požadovaný směr
závodu. Závěrečný paralelní slalom byl
nejenom krásnou disciplínou, ale v případě některých dvojic i výrazným estetickým zážitkem.
Prosakující voda pod obecním rybníkem napomohla slunci s rozpouštěním sněhu na virtuální běžkařské stopě
„Hojnovodské spojky“, čímž odpadla
závěrečná disciplína sprint na lýžích po
družstvech zpět k hotelu Hojná Voda. Nebyl již čas, ani síla, udržet tuto část trati
způsobilou, a tak se šlo zpět zase pěšky.
Myslím, že to nikomu nevadilo, a které
družstvo nezaznamenalo, že se měří čas
posledního, muselo svého posledního jít
hledat.
Časy byly změřeny, přičteny penalizace,odečteny bonifikace. Diplom za první
místo si odneslo každé družstvo, pouze
byl označen pořadovým číslem při jeho
udělení. Sestry Marcela a Alena Raabovy
předvedly nádhernou muziku i zpěv. Přidali se i další. Zpívali a tančili radostí nad
nádherně prožitým sobotním odpolednem. Slečna Alena Raabová, kterou doma
oblékali do památečních rodinných šatů,
se navíc dělí o první místo za nejlepší úbor
s paní Evou Krupicovou, a dvojici doplnil
vítěz z mužů, David Mičan. Škodou je, že
tato kategorie zůstala bez ocenění. Byla
vyhodnocena až z fotografií, ale příležitost
se jistě najde.
Svátek už má Josef a kolem mě prolétlo hejno cyklistů s tachometry. Ani jsem
raději neslyšel jejich narážky na strejdu
stojícího uprostřed silnice. „Ještě deset
a dáme to!“ odečítal jeden kilometry. Jen
nevím, jestli věděli, kudy vlastně jedou…
. Nejspíš je jim to jedno, jako mě. Ještě
se usmívám. Vidím, jak se na svahu pod
vodárnou třepetají vlaječky, a dvě slalomové dráhy opustili poslední závodníci.
Probouzím se a jdu pozdravit toho svého
opravdového Evropana. Je slepý a patrně
i hluchý, ale o tomhle závodě musel určitě
slyšet!
Kontrola technické způsobilosti
Hlavní startér
Sjezd_1
(Redakčně neupraveno!)
Petr Nedvěd z Hojné Vody
duben 2012
Stropnický zpravodaj 3
MĚSÍČNÍ PLÁN:
So
7. 4.
k tanci a poslechu hrají Flamendři – vstupné 50,- Kč
St
18. 4. 19,30 hodin – KD Kaplice – Věra Špinarová a band Adama Pavlíka
St
– vstupné v předprodeji a se slevou obce 275,- Kč na místě 350,- Kč
25. 4. 13,30 hodin – místní knihovna – setkání důchodců
– program: přednáška „Genius Loci Novohradských hor – I. Z Nových Hradů do hor“.
Pá
27. 4. 20,00 hodin – KD Kaplice – MANDRAGE
So
20,00 hodin – sál restaurace U České lípy v Rychnově u N. Hradů – Velikonoční zábava, – vstupné v předprodeji a se slevou obce 175,- na místě 250,- Kč
28. 4. 19,00 hodin sál Stropnické hospody – „Besídka pro dospělé“
– vstupné 50,- Kč – pozvánka uvnitř zpravodaje
Připravujeme:
So
12. 5. Horní Stropnice – „Otevírání turistické sezony na Novohradsku“ - Další ročník (už 5. ročník!) setkání
„íčkařů“, kulturních "atašé" (prostě zástupců měst a obcí) z Novohradska, a to při netradičních disciplínách, při kterých
se ukáže, co jsme to vůbec za lidi. Baví se všichni, ti co se "předvádí", ti co se dívají, ti co vyhrávají i prohrávají. Před
pěti lety to začalo v Nových Hradech nejen skokem do kašny, poté jsme „blbli“ v Benešově nad Černou, pak jsme honili
narušitele hranic v Dolním Dvořišti, vloni v Pohorské Vsi jedli největší řízky a letos převzala štafetu Horní Stropnice.
SPOLEČENSKÁ KRONIKA
Srdečně blahopřejeme všem, kteří se v dubnu dožívají svých životních jubileí:
Walter Raab
Květuše Zítková
Stanislav Smolík
Marie Pazúrová
Jiří Wortner
Anna Mrázová
Karel Daniel
Aloisie Křížová
Jiří Zeman
Slavomíra Kořínková
Milada Vitanovcová
Květoslava Štětková
Jana Buštová
Terezie Danielová
Jarmila Hamerníková
Ludmila Vicánová
Božena Sýkorová
Sponzoři obce:
Dojezd
Eva Krupicová_první místo v úboru
Předávka štafety
1. jihočeská zemědělská a. s.
NEMA spol. s. r. o. Olešnice
SWIETELSKY stavební s. r. o.
ČEZ
Střeziměřice
Horní Stropnice
Horní Stropnice
Světví
Dlouhá Stropnice
Horní Stropnice
Horní Stropnice
Humenice
Horní Stropnice
Rychnov
Dlouhá Stropnice
Horní Stropnice
Paseky Horní Stropnice
Dobrá Voda
Dobrá Voda
Dobrá Voda
duben 2012
4 Stropnický zpravodaj
Informace pro nájemce obecních bytů
1. V poslední době se množí dotazy ze
strany nájemců obecních bytů na výši
záloh na úhradu odpadů. Nájemci se dotazují, proč někdo platí 40,- a někdo 50,Kč. Částka 50,- Kč na osobu měsíčně je
účtována od roku 2010 u nově uzavíraných nájemních smluv. Upozorňuji, že se
jedná pouze o zálohu. Ve vyúčtování služeb je všem nájemcům účtován poplatek
za odpad ve stejné výši a to 500,- Kč na
osobu ročně + částka za pronájem popelnice na osobu.
2. Dále bych ráda upozornila všechny
nájemce obecních bytů na povinnost ná-
jemce oznámit změnu počtu osob v domácnosti. Jedná se o povinnost podle §
689 odst. 3 obč. zák., kdy nájemce oznámí
pronajímateli písemně a bez zbytečného
odkladu změny v počtu, jménech, příjmeních a datech narození osob v bytě, v případě, že lze mít za to, že tato změna potrvá déle než dva měsíce. Nájemce je rovněž
povinen oznámit pronajímateli uzavření
manželství nebo přechod nájmu. Neučiní-li
to nájemce ani do 2 měsíců ode dne, kdy
změna nastala, má se za to, že hrubě porušil svoji povinnost. Pro tuto oznamovací
povinnost si můžete vyzvednout tiskopis
k vyplnění u správce obecních bytů.
Oznámení o uvolnění bytu
Horní Stropnice čp. 208, byt č. 2
Umístění:
1. podlaží
Kategorie:
druhá – možnost odkoupit akumulační kamna
po původním nájemci
Velikost:
2+1
Výměra bytu:
kuchyň 5,16 m², pokoj 18,03 m², pokoj 18,03
m², předsíň 3,84 m², koupelna 2,32 m², WC
0,94 m², komora 6,04 m², sklep 5,58 m²
Vybavení:
elektrický bojler, elektrický sporák, vestavěná
skříň, kuchyňská linka
Měsíční nájemné:
smluvní cca 1500,- Kč bez záloh na služby
Záloha na služby:
cca 200,- Kč na osobu /vodné-stočné, odvoz
odpadu, osvětlení společných prostor, STA /
Stav bytu:
po rekonstrukci
Byt připraven k převzetí: duben – květen 2012
3. Další povinností nájemce je nahlásit
pronajímateli veškeré změny ve způsobu
vytápění bytu.
4. Pokud nemáte přihlášeného vašeho
psího mazlíčka a neplatíte za něj poplatek, je nutné to udělat co nejdříve. Vyhnete se tak dalším nepříjemnostem.
Za správu bytů OÚ:Vejsadová Danuše
V první den jarních prázdnin se sešlo
šest mladých šachistů na svém prvním šachovém turnaji v Horní Stropnici v roce 2012. Výsledky jejich klání
jsou uvedeny v následující tabulce:
•
Hlavním trenérem šachové mládeže
v Horní Stropnici je Vilibald Rolínek.
Rovněž přínosné je zapojení pana
Václava Vrbaty do trenérské činnosti.
Opominout ani nesmíme velmi kvalitní domácí přípravu sourozenců Lucie
a Dominka Rolinkových.
•
Na výroční členské schůzi, konané dne 12. 1. 2012, byl do funkce
předsedy Šachového oddílu Hraničář Horní Stropnice opětovně zvolen
pan Jan Flieger.
Příjmení
a jméno
Rozloučili jsme se s panem Janem
Dobrovským. Žil na Nových Hradech, ale pochází z osady Šejby
a mnozí z vás ho znali. Odešel bohužel brzo.
Dalším zesnulým je pan Ranguel
Petkov z Horní Stropnice. Stropničtí ho dobře znali. Nejenom, že to byl
dobrý zahradník, ale v důchodu se
věnoval hlavně rybaření, což byl jeho
největší koníček. Svoje ryby už loví
v jiných vodách.
Naše řady opustil také Ladislav
Rolinek z Horní Stropnice, tatínek
učitele Vilibalda Rolinka a dlouholetý
pracovník lesů.
Čest jejich památce.
Marta Kotrčová
Velikonoční koulení o ceny
Sdružení dobrovolných hasičů Svébohy ve spolupráci s osadní radou, pořádá na velikonoční neděli 8. dubna 2012 od 13.00
hod. již patnáctý ročník tradičního koulení o hodnotné ceny. Zveme všechny přátele, amatérské hráče a zájemce o koulení na
nedělní soutěž, která končí v 18,00 hod. Ceny budou předávány ihned po skončení soutěže.
•
Za správu bytů: Danuše Vejsadová
Žádosti o uvolněný byt je možno podávat na předepsaném tiskopise na
Obecním úřadě Horní Stropnice a to do 16. 4. 2012.
Stropnický zpravodaj 5
Šachové střípky
Nekrolog
Adresa bytu:
duben 2012
Srdečně zvou hasiči a OR Svébohy.
Starosta hasičů Karel Petrák
•
Ve zprávě o činnosti Šachového oddílu Hraničář Horní Stropnice v roce
2011 pan Flieger uvedl: „… Děkuji
všem členům za jejich práci pro rozvoj šachového dění v Horní Stropnici. Dále děkuji panu řediteli školy
PaedDr. Balášovi, paní Benešové
a Šimákové za významnou podporu
činnosti šachového kroužku. Naše
ocenění směřuje i k panu Miklovi
a jeho zaměstnancům za bezproblémové pronajímání kavárny Sport.
Rovněž děkujeme Obci Horní Stropnice za finanční podporu, která je výhradně věnována podpoře činnosti
našich mladých šachistů. …“.
Vilibald Rolínek
šachový
oddíl, klub
číslo
losu
Lucie Rolinková
Hraničář
1
Tadeáš Janeček
Hraničář
2
0,5
Dominik Rolinek
Hraničář
3
1
1
Jan Jindra
Hraničář
4
0
0
Milan Pokorný
H. Stropnice
5
0
Jakub Pokorný
Hraničář
6
0
1
2
3
4
5
6
součet
bodů
pomocné
hodnocení
konečné
pořadí
0
1
1
1
3,5
3)
3.
0
1
1
1
3,5
3)
2.
1
1
1
5
1.
0
1
1
2
4.
0
0
0
0,5
0,5
5. - 6.
0
0
0
0,5
5. - 6.
0,5
0,5
3) podle výsledku vzájemné partie hrané na pět minut
Oblastní přehlídka recitátorů
Co je oblastní přehlídka recitátorů?
Především je to setkání dětí z různých
škol, které se naučily přednášet vybraný
prozaický či poetický text. Ač má tato
přehlídka v čele porotu, která vybírá jednoho žáka pro přednes na krajském setkání, nenazývala bych ji přímo soutěží.
Jde přece hlavně o to, aby se děti přestaly
obávat projevu na veřejnosti, získaly tak
zdravé sebevědomí a zkušenosti pro další
výstupy a aby se seznámily s různými literárními příběhy.
Letošní přehlídka se konala 7. 3. 2012
v kulturním klubu Horká vana v Českých
Budějovicích. Její organizací se již potřetí
zhostil Aleš Michna z Domu dětí a mládeže. Sešli se zde žáci základních škol i víceletých gymnázií z Českých Budějovic
a okolí.
První část programu byla vyhrazena
pro I. a II. kategorii dětí, tedy žáky druhých až pátých tříd. Po krátkém žákovském divadelním představení následovaly
kategorie starších dětí – III. a IV. kategorie
(žáci šestých až devátých tříd).
Tentokrát jsem doprovázela tři recitátory z druhé kategorie – Terezu Miklovou,
Janu Koriťákovou a Dominika Rolinka.
Mezi dalšími třiadvaceti dětmi jejich věkové skupiny se snažili uspět co nejlépe.
Jejich lehká nervozita se na přednesu
nepodepsala, a já je mohu jen pochválit.
Nebáli se totiž tuto skomírající disciplínu
svým přednesem podpořit a dokázat tak,
že recitace má svůj význam.
Lenka Mudrová
duben 2012
6 Stropnický zpravodaj
Skauti z Horní Stropnice v České televizi
aneb Oslavy 100 let českého skautingu
Tento rok uplyne 100
let od prvního skautského tábora, na který vyrazil s několika chlapci Antonín Benjamin Svojsík,
sto let od tábora, který je považován za
počátek staleté skautské historie v českých zemích. Letos si toto významné výročí připomene více než 45 000 skautů
a skautek po celé republice.
Skauti a skautky se ohlédnou za uplynulým stoletím. Skauting byl pro nepohodlnost režimu několikrát zakázán, mnoho
příznivců hnutí bylo pro svůj životní názor
perzekuováno. To, že byl skauting po návratu svobody vždy velmi rychle obnoven,
svědčí o životaschopnosti skautských
ideálů. A proto dobrodružství pro desetitisíce lidí pokračuje – skauti slaví nejen sto
uplynulých let, ale také vstup do dalšího
nového století.
V rámci celoročních oslav mohou
skautské oddíly využít některý z celostátních projektů, které jsou připraveny pro
každou věkovou kategorii. V knihkupectvích je k dostání rozsáhlá kniha Skautské
století mapující prvních sto let českého
skautingu. Česká pošta vydává poštovní
známku se skautským motivem, Česká
národní banka pak skautskou minci, Muzeum hlavního města Prahy zve na výstavu o skautingu.
Na den sv. Jiří připadá vyvrcholení
celostátních oslav, v plném proudu bude
velká skautská výstava v Muzeu hlavního
města Prahy.
Na druhém programu České televize
dne 24. dubna 2012 bude vysílání odpoledne a večer (od 15:00 hod. do 22.00 hod.)
patřit Junáku. Budou vysílány medailonky
skautských osobností: Heleny Illlnerové,
Romana Týce, Marka Orka Váchy, Petra
Gazdíka, Jaroslava Čvančary a Erika Tabery, od 20:00 bude následovat dokument
„O trochu lepší svět“ a diskuze, kterých se
zúčastní jak skauti, tak i „neskauti“ na témata: Moderní skautský program, Historie
skautingu a perzekuce, Občanství a dobrovolnictví a Splněný „skautský“ sen.
V medailoncích skautských osobností se představí i skauti ze skautského oddílu KOMETA Horní Stropnice,
kteří se dne 15. března 2012 zúčastnili natáčení s Markem Orkou Váchou.
Medailonek se členy našeho oddílu
a Markem Orkou Váchou bude vysílán
24. dubna 2012 na ČT2 cca v 18:00 hod.
Životopis Marka Orka Váchy
P. Mgr. et. Mgr Marek Orko Vácha,
Ph.D. (* 14. září 1966 Brno) je český římskokatolický kněz, teolog, přírodovědec,
pedagog a spisovatel. Je administrátorem lechovické farnosti, farním vikářem
(kaplanem) Římskokatolické akademické
farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora (jejímž farářem je Tomáš Halík) a přednostou Ústavu lékařské etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Ve skautu
získal přezdívku „Orko“ (= zkratka pro
„Orlí oko“).
Život
Vystudoval Přírodovědeckou fakultu
Masarykovy univerzity v oboru molekulární biologie a genetika. Teologického
vzdělání nabyl studiem v Olomouci a Bruselu. Ve své doktorské práci na Lékařské
fakultě Masarykovy univerzity se zaměřil
na etickou problematiku poznání lidského
genomu a na genetiku chování. Zúčastnil se dvou expedicí do Antarktidy (1997
a 2000) na základnu Eco-Base na ostrově
Nelson v Jižních Shetlandách společně
s Jaroslavem Pavlíčkem. Je učitelem biologie, náboženství a etiky na Biskupském
gymnáziu v Brně a na Arcibiskupském
gymnáziu v Praze.
Dílo
Kromě desítek odborných a populárně
naučných článků je autorem následujících
knih vydaných nakladatelstvím Cesta
v Brně:
• Tančící skály: O vývoji života na Zemi,
o člověku a o Bohu, 2003
• Šestá cesta: O havranech, o liliích
a o mnohem vzácnější cestě, 2004
• Návrat ke Stromu života: Evoluce
a křesťanství, 2005
• Poslední země: Antarktida, 2007
• Místo, na němž stojíš, je posvátná
země: O kruhu úcty k člověku, přírodě a celému vesmíru, 2008
• Probouzení, 2009
• Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec, 2010
• Modlitba argentinských nocí, 2011
Dále je scénáristou a zároveň účinkujícím v televizním cyklu Tančící skály (ČT)
a Náš dům v kosmu - ekologie a bioetika
(TV Noe). Životopis Marka Orka Váchy:
www.cs.wikipedia.org
V článku Davida Koiše – Gumídka se
můžete dočíst, jaké prožili členové oddílu
zážitky při natáčení.
www.kometa.estranky.cz
(Redakčně neupraveno!)
Petr Aksamit - Hvězdář
vedoucí skautského oddílu
KOMETA Horní Stropnice
duben 2012
Stropnický zpravodaj 7
Jak jsme natáčeli pro Českou televizi
Skauti tento rok slaví
100 let českého skautingu a v rámci toho natáčí
Česká televize pořady
o skautech, které odvysílá na programu ČT2 dne 24. dubna 2012
od 15:00 do 22:00hod. Náš oddíl se natáčení zúčastnil dne 13. 3. 2012 a zároveň
strávil v Praze krásné 3 dny.
První den našeho pobytu v Praze jsme
po ubytování jeli na Pražský hrad, kde
jsme si prohlédli Chrám sv. Víta, viděli jsme
ceremoniál střídání hradní stráže, pomník
T. G. Masaryka a řadu různých památek
v okolí pražského hradu a také se dozvěděli hromadu historických informací.
Druhý den byl pro nás den „D“, kdy
jsme natáčeli pro ČT. Ráno jsme jeli na
sraz se štábem, Marek Orko Vácha nás
přivítal před vchodem 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Orko nám
potom ukázal místnosti 3. lékařské fa-
kulty Univerzity Karlovy, kde nám lékaři
a zdravotní sestry na figurínách předvedli,
jak podávat léky, aplikovat injekce a odebírat krev. Po této prohlídce nás Orko zavedl do své kanceláře a ukázal nám knihy
o různých zvířatech a květinách. Po chvilce nám vyprávěl o jeho dětství mezi skauty a o expedici do Antarktidy na základnu
Eco – Base na ostrově Nelson v Jižních
Shetlandách, o různých druzích tučňáků
a zvířatech, kteří žijí na tomto ostrově. Na
druhou část natáčení jsme se přesunuli
do pražské ZOO, kde nám Orko vyprávěl
o zvířatech, viděli jsme krmení tučňáků,
dozvěděli se informace o ptácích a také
jsme navštívili pavilon indonéské džungle.
Natáčení s Orkem jsme zakončili tím, že
jsme mu předali šátek ke 100 letům skautingu, Orko se nám podepsal do kroniky
a pak už jen zbývalo se rozloučit. Toto natáčení byla pro mne velká zkušenost. Medailonek s Markem Orkou Váchou a na-
ším oddílem bude odvysílán 24. dubna
2012 na programu ČT2 cca v 18:00.
Třetí den před odjezdem domů jsme se
jeli podívat na Vyšehrad a na vyšehradský
hřbitov, kde jsou pochovány významné
osobnosti českého státu např.: Božena Němcová, Jan Neruda, Karel Čapek,
Svatopluk Čech, Vítězslav Hálek, Eduard
Bass, Antonín Dvořák, Vítězslav Nezval
a řada dalších. Na tomto hřbitově je také
pochován zakladatel českého skautingu
Antonín Benjamin Svojsík.
Byli to krásné tři dny, které jsme prožili
v Praze, viděli jsme řadu zajímavých věcí
a načerpali nové informace.
www.kometa.estranky.cz
(Redakčně neupraveno!)
David Koiš – Gumídek
rádce družiny „Gumídci“
Skautský oddíl KOMETA Horní Stropnice
Pěvecká soutěž Zvonek z Novohradských hor – školní kolo
Ve středu 22. února 2012 proběhlo
školní kolo pěvecké soutěže - Zvonek
z Novohradských hor. Celkem se soutěže
zúčastnilo 33 dětí ze Základní školy a Mateřské školy Horní Stropnice. Děti byly
rozděleny do čtyř kategorií podle věku.
Nultou kategorii tvořily děti z mateřské
školy a první třídy, tato kategorie nebyla postupová, ale ani to děti neodradilo a přihlásilo se jich 11. První kategorie
patřila dětem ze druhé a třetí třídy. Zde
byl zájem o zpěv největší, zazpívalo nám
12 dětí. Druhá byla složena z žákyň čtvrté a páté třídy, kterých soutěžilo celkem
šest. Ve třetí kategorii zpívali tři žáci ze
šesté a sedmé třídy. Ve čtvrté, a zároveň
poslední kategorii, soutěžila jen jedna dívka z deváté třídy. Druhá a třetí kategorie
byla obohacena o celkem tři dueta.
Po odezpívání všech dětí se porota, složena ze čtyř členů, krátce poradi-
la a vybrala z každé skupiny tři nejlepší
zpěváky. Ti postoupili do oblastního kola,
které proběhlo 7. března 2012 v Základní
škole a Mateřské škole Horní Stropnice.
Seznam postupujících:
I.kategorie
1. místo – Tichá Pavlína
2. místo – Tichý Patrik
3. místo – Novák Tomáš
II.kategorie
1. místo – Wagnerová Jitka
2. místo – Albertová Sarah Elizabeth
3. místo – Domanská Darina
3. místo Charvátová Ivana, Wagnerová
Jitka
III. kategorie
1. místo – Gondeková Tereza
Dueta:
1. místo – Gondeková Tereza, Albertová
Sarah Elizabeth
IV. kategorie
1. místo – Charvátová Kateřina
Všem zúčastněným děkuji za skvělé výkony.
Dueta
1. místo – Albertová Sarah Elizabeth, Domanská Darina
2. místo – Kučerová Miroslava, Wagnerová Jitka
Lucie Sokolíková
Pěvecká soutěž Zvonek z Novohradských hor – oblastní kolo
Ve středu 7. března 2012 proběhlo na
naší škole oblastní kolo pěvecké soutěže
Zvonek z Novohradských hor. Zavítalo
k nám celkem 57 dětí ze čtyř škol sousedních obcí – ze Základní školy Benešov,
Malonty, Nové Hrady, Rapšach a zúčastnila se samozřejmě i naše škola. Soutěžící
přijeli v doprovodu svých učitelů, ředitelů
a mnohdy i starostů a starostek obcí. Například za Benešov se k nám přijela podí-
vat paní starostka Korchová, za Rapšach
pan ředitel Mgr. Snětina a představitel
Městského úřadu Nové Hrady Ing. Kasan.
Soutěž začala v osm hodin ráno úvodními slovy PaedDr. Jaroslava Baláše, ředitele Základní školy a Mateřské školy
Horní Stropnice, Mgr. Hany Kudrnové –
předsedkyně poroty a Mgr. Ivany Hokrové
– garanta soutěže.
Porota byla složena z pěti členů z řad
učitelů vystupujících škol a musíme uznat,
že opravdu neměla lehký úkol, protože
soutěžící byli, od prvního do posledního
úžasní, a proto bylo těžké vybrat jen první
tři místa. Porota tedy udělila ve třech kategoriích několik ocenění.
Soutěž byla rozdělena do pěti kategorií stupňovaných podle věku účinkujících.
Ve všech kategoriích, kromě první, byla
odzpívána mimo sólového zpěvu i dua.
duben 2012
8 Stropnický zpravodaj
I. kategorie
1. Szojka Tomáš – Benešov
II. kategorie
1. Pöschková Nikola – Malonty
III. kategorie
1. Součková Žaneta – Malonty
1.
1.
1.
Kolev Dimitar – Benešov
Strejčková Kateřina – N. Hrady
Svoboda David – Nové Hrady
V. kategorie
1) Chender Evelína, Kolev Dimitar – Benešov
KOMORNÍ ZPĚV:
II. kategorie
1) Kučerová Miroslava, Wagnerová Jitka –
Horní Stropnice
IV. kategorie
1. Chender Evelína – Benešov
III. kategorie
1) Polesová Kristýna, Slepičková Ilona –
Nové Hrady
V. kategorie
1.
Ferencová Jana – Rapšach
1.
Chender Evelína – Benešov
IV. kategorie
1) Chender Evelína, Kolev Dimitar – Benešov
Ještě jednou děkuji všem účinkujícím,
porotcům, učitelům a vlastně všem, kteří měli s touto soutěží něco společného
za výtečnou práci, výborná vystoupení
a skvělý průběh celé akce.
S vítězi se uvidíme ještě 16. května 2012
na přehlídce finalistů v Nových Hradech.
Lucie Sokolíková
Besídka pro dospělé
Velikonoce
Stavění máje
OS Maňásek pro vás opět připravuje „Besídku pro dospělé“. Kdy? V sobotu 28. 4. od 19 hodin. Vstup 50,- Kč.
Vstupenky budou v předprodeji v místní
knihovně u paní Kusákové od pondělí
23. 4. 2012.
Co to bude tentokrát?
Všechno neprozradím, ale pro velký
úspěch opakujeme balet „Labutí jezero“
v podání uměleckého souboru „Housata“
z Dlouhé Stropnice. Zazpíváme si a podíváme se trošku k našim sousedům – Rusům, dále bude slepičí píseň a další (pantomima). Určitě se pobavíte!
Ženy a ženičky, slečinky i slepičky, OV
Dlouhá Stropnice za vámi posílá na velikonoční pondělí 9. dubna veselé koledníky. Přijdou vám trošku provětrat faldy
a maličko pomrskat pomlázkou.
Buďte na ně hodné a milé, neboť den
je dlouhý, tak jako naše ves a k večeru už
nohy nechtějí chodit.
Víme, že vajíčka nám podražila, proto
netrváme na podání malovaných za koledu. Oni stejně večer už přišli žloutky bez
bílků!
Moc se na vás těší naši zdatní koledníci!
Jako už tradičně 30. 4., tj. v pondělí,
stavíme májku v Dlouhé Stropnici. Tentokrát se po dlouhé době nesletí holky
čarodějnice. Přišel nám do toho koncert
v Praze, kam se přemisťuje pár našich
kolegyň a hejkalů. Můžete samozřejmě
v kostýmech přiletět, ale nebude žádný
program, kromě dobrého jídla a muziky.
Takže přijďte, kdo chcete pobýt!
Za OS Maňásek
Marta Kotrčová
Za OV Dlouhá Stropnice
Marta Kotrčová
Srdečně zve za OV Dlouhá Stropnice
Marta Kotrčová
Poznávací výlet po Novohradsku
Den: 13. 4. 2012 – 14. 4. 2012
Hodina: 9.00
Místo: Novohradsko, Č. Krumlov
Pořádá: KIC Nové Hrady
Vstupné: 200,- Kč
Program:
Pátek - 9.00 hod. odjezd z Nových
Hradů do Černého Údolí, dále pěší putování na téma "Zaniklé sklárny a klauzury",
Černé Údolí - Zlatá Ktiš - Stříbrné a Skelné Hutě, Terčí Huť. Průvodce s komentováním místních zajímavostí, trasa cca 20
km s pohodovým tempem, přes den stravování z vlastních zásob.
Zastavení v Pohorské Vsi s návštěvou
IC a (snad) kostela, na kterém se pracuje
pro jeho záchranu. Autobusem zpět do
Černého Údolí.
Večer - přespání v hotelu U Pralesa
(bývalá rota) v Černém Údolí, společná
večeře, promítání starých fotografií, povídání atd.
Sobota - 9.00 hod. odjezd směr Bělá,
dále pěší putování Cetviny a Tichá, návštěva tvrze Tichá s výkladem o aktivitách
sdružení Hrady na Malši, trasa cca 10 km
opět s přiměřeně pohodovou chůzí.
Zastavení v Kaplici a pak pojedeme
do Českého Krumlova, kde navštívíme
unikátní Muzeum Fotoateliér Seidl, tam
Stropnický zpravodaj 9
Dopis, který potěšil.
Nyní bych ráda představila alespoň první místa jednotlivých kategorií.
SÓLA:
duben 2012
prohlídka s odborným komentářem, společné focení a návrat směr Nové Hrady.
Další info a přihlášky na KIC Nové Hrady, tel. 386 362195, [email protected],
účastnický poplatek 200,- Kč (doprava
tam i zpět, večeře, průvodce).
Za KIC Nové Hrady
Květa Jarolímková
Nové Hrady, 16. 3. 2012
Věc: Poděkování – ZŠ Horní Stropnice PaedDr. Jaroslav Baláš
Vážený pane řediteli,
chtěla bych Vám touto cestou poděkovat za spolupráci, při pořádání zájmově umělecké činnosti v soutěži „Zvonek
z Novohradských hor“. Již druhý rok probíhá soutěž v oblasti recitace, zpěvu a výtvarné výchovy pro základní školy Horní
Stropnice, Benešov nad Černou, Nové
Hrady a letos i pro Malonty a Rapšach.
Po místních kolech, které pořádají školy
samostatně, následují oblastní kola. V recitaci probíhá v Benešově nad Černou, ve
výtvarné výchově v Nových Hradech a ve
zpěvu u vás v Horní Stropnici.
Ve středu 7. března jsme se všichni
účastníci sešli právě ve vaší pěkné škole.
Soutěžících bylo kolem 90 a hostů 15. Takové velké množství nebylo jednoduché
přivítat. Vám se to podařilo na výbornou.
Měli jsme zabezpečený perfektní servis.
Od šaten pro děti až po malé občerstvení v podobě čaje. Bylo příjemné i Vaše
osobní přivítání, jak dětí, tak hostů. Soutěž proběhla ve velmi příjemné a přátelské
atmosféře a za to Vám patří poděkování.
Mám radost, že tato soutěž našla místo
mezi našimi dětmi a že myšlenka dětské
tvořivosti se ve zmíněných školách ujala.
S vaší školou mám, po této stránce, dlouholetou spolupráci a vždy mám radost,
když zahlédnu mezi diváky paní učitelku
Janu Drboutovou nebo Danu Benešovou,
které se mnou tuto soutěž pořádaly již
před 30 lety. A nyní se soutěž obnovuje
a nacházím znovu ve vašem kolektivu
nové pomocníky. Vím, že je jmen více. Ale
já bych touto cestou připomněla paní učitelky Lenku Mudrovou, Janu Hronovou,
Naďu Smirnovovou a Lucii Sokolíkovou,
s kterými jsem nejvíce v kontaktu.
Moje poděkování patří i Mgr. Hance
Kudrnové, která má oblastní kolo u vás na
starosti. Její zkušenosti, hudební přehled
a osobní přístup dávají záruku úspěšného
průběhu oblastního kola.
Moje velké poděkování patří také paní
Mirce Kusákové, vedoucí knihovny, na
kterou se mohu vždy spolehnout. Je mojí
velkou spolupracovníci. Její skromnost
a pracovitost je zárukou plynulého zabezpečení soutěže.
Uvědomuji si, že bez podpory pana
starosty i dalších zastupitelů by se soutěži
tak nedařilo. Poděkování prosím předejte
i panu starostovi Václavu Kučerovi, který
této soutěži dal ve vašem místě zelenou
a dal prostor pro její uskutečnění. Jsem
moc ráda, že mohu s takovým kolektivem
spolupracovat.
S pozdravem a přáním další úspěšné
spolupráce
Ivana Hokrová
Masopustní veselice veselá je převelice v Nových Hradech
Určitě si vzpomínáte na masopustní
úterý v minulém roce, kdy jsme k vám, do
Horní Stropnice, přijeli koledovat, zpívat
a tancovat u pana Maška v sále. Na masopustní úterý, 21. února letošního roku,
se konal druhý ročník školkového masopustu, tentokrát v hotelu Rezidence na náměstí v Nových Hradech. Děti se převlékly
do karnevalových masek a předškoláci se
ustrojili na masopustní koledu s vlastnoručně vyrobenými klobouky. Na cestu jim
krásně svítilo sluníčko. V Rezidenci pro
děti připravili občerstvení a prostor pro
tanec i posezení. Naši malí koledníčci pod
vedením dospělých kamarádů koledníků
předvedli verzi staročeské koledy, upravené pro jejich schopnosti a dovednosti,
včetně žádosti starostovi o povolení koledování, zpěvu Červená růžičko, pochodu,
koleček i tance v páru. Našimi váženými
hosty byly děti a učitelky ze školky v Horní
Stropnici a také děti z partnerské školky
v rakouském Großschönau se svými rodiči
a učitelkami. Rakouští přátelé nás mile překvapili, protože všichni, děti i dospělí, přijeli
v maskách.
Všechny učitelky a tety vše bravurně
zvládly, zárukou úspěchu byli kamarádi
koledníci pod vedením pana Maxy a bez
skautů z oddílu Kometa v Horní Stropnici
bychom těžko zajistili tak skvělou organizaci. Děkujeme všem rodičům a přátelům
za podporu a přízeň a samozřejmě také
vedení a personálu Rezidence za poskytnuté prostory, prostředky, občerstvení pro
naše rakouské hosty a naše děti zdarma.
Dopoledne při tanci a zábavě uteklo
jako voda, nastal čas loučení s kamarády,
hosty a odchod do školek. Mám velkou
radost z našich dětí, že jsou tak šikovné
a že jejich intenzivní příprava po celý únor
stála za to, z učitelek a tet, že vše zvládly
a už plánují co na příští ročník, ze spolupráce se skauty, přátelskými školkami a ze
vstřícnosti Rezidence.
Odpoledne se zdravovědou
Ještě týž den po obědě měly předškolní děti kurz zdravovědy. Skauti z oddílu
Kometa v Horní Stropnici pod vedením
Petra Aksamita názorně dětem ukazovali
různá poranění, se kterými se mohou děti
běžně setkat a způsob jejich ošetření.
Děti si vyzkoušely obvazování, zastavení
krvácení z nosu, ošetření odřeného kolene, zlomené ruky, popáleniny a opaření.
Zkusily si přivolat pomoc pro zraněného
kamaráda a zachovat při tom klid.
Eva Heřmanová
Zvonek z Novohradských hor
Školní kolo recitační soutěže Zvonek
z Novohradských hor se na naší základní
škole uskutečnilo 2. 2. 2012. Více než dvacet
účastníků svým přednesem bojovalo o postupová místa do kola meziškolního. Z těchto odvážlivců jsme vybírali ty, kteří nás svým
přednesem, hlasem i vystupováním celkově
nejvíce zaujali. Do Benešova, kde se 8. 2.
meziškolní kolo konalo, s námi nakonec odjeli: Alexandra Kotrčová z II. třídy, Tomáš Novák ze III. třídy, za V. třídu postoupila Darina
Domanská, VI. třídu reprezentovala Denisa
Glozneková a poslední kategorii zastupovali
Jakub Kusák a Linda Šenkárová z VIII. třídy.
Těchto sedm statečných bojovalo o umístě-
ní mezi silnou konkurencí, bohužel, žádnému
z našich adeptů se nepodařilo stát na stupínku vítězů. Velká a zasloužená pochvala však
patří Jakubu Kusákovi, jenž si „vyrecitoval“
cenu poroty. Ráda bych poděkovala všem
zúčastněným, tedy soutěžícím, porotě
a všem ostatním, kteří vypomáhali při přípravách ale i těm, kteří zúčastněné podporovali. Zejména pak Miroslavě Kusákové za
spolupráci a zajištění cen a paní Hokrové za
samotné uskutečnění této soutěže.
Lenka Mudrová
duben 2012
10 Stropnický zpravodaj
Ještě Svébohy – neblahá událost z května 1577
Jakub Krčín, zejména pokud měl co do
činění na novohradském panství, jistě čas
od času poctil svou návštěvou ve svébožské tvrzi rodinu Petra Kořenského, s nímž
se již dříve v rožmberské službě dříve
setkával. Zda souvisely události z roku
1577 s jeho návštěvami lze těžko po tolika létech s jistotou (či spíše nejistotou)
určit. Zdá se však, že Krčínovi nebylo nic
lidského cizí. Václav Březan, rožmberský
kronikář ho zřejmě neměl příliš v lásce.
V jeho podání jde o člověka bezohledného, nesmlouvavého, ve snaze zalíbit se
pánu tvrdě trestajícího prohřešky podřízených, jenž ale také čas od času se sobě
rovnými kumpány truňku a karbanu holdoval a „co dvořenín Venušin na polštáře
s vrkoči“ rád uléhal a to před tím i poté, co
se oženil (1566) s bohatou krumlovskou
měšťankou, vdovou o mnoho let starší,
Dorotou z Radkovic, provdanou Slepičkovou, jak o tom sám píše:
„…Toho léta také stav svůj změnil,
neb jest se v Krumlově oženil.
Pojal sobě bábu za ženu.
Za své služby, nebohý, jmá tu odměnu.
Musí v tom trvati do vůle boží,
dokud Pán Bůh z něho toho břemene nesloží.“…
(Krčín prohrál na Krumlově v kartách
peníze, které snad nebyly tak úplně jeho,
paní Dorota mu peníze půjčila, a pak mu
zřejmě dala vybrat, buď zaplatit dluh nebo
se oženit. Nakonec nedopadl tak špatně,
mohl pak dokonce půjčovat peníze svému zaměstnavateli a doma se zřejmě také
příliš nedržel.)
V lásce Krčína neměli ani třeboňští měšťané a z nich zejména „ta dobrá
paní“, jak o ní Krčín psal, Eliška Kořenská
z Dlouhé Vsi, (která zřejmě kromě Svéboh
pobývala i v Třeboni, zejména v době, kdy
(snad raději) pobýval její manžel Petr Kořenský služebně na Krumlově.) Ta nenávist zřejmě pocházela z období před stavbou rybníka Svět (dříve Nevděk). Tehdy
byla Krčínovým přičiněním kvůli rybníku
zbourána západní část předměstí Třeboně a zabrány pozemky měšťanů a sedláků
v budoucí zátopě.
O dříve zmíněné neblahé události na
svébožské tvrzi, která otřásla Svébohami
a jejich širokým okolím, tak či tak souvisící
s Eliškou Kořenskou se není lehké, ne-li
nemožné, po tolika létech dopátrat, jak
se skutečně stala a zejména kdo ve skutečnosti byla postižená zemanka. Jednoznačné vysvětlení poskytuje první zdroj,
avšak v dalších dvou či třech, bohužel,
o nějaké jednoznačnosti mluvit nelze.
V publikaci Panská sídla na Českobudějovicku – Daniel Kovář a Pavel Koblasa – popisují tuto událost krátce a jednoznačně takto: „…Po smrti posledního
vladyky Svojše Pouzdra z Michnic (1570)
a vdovy Lidmily získal tvrz na krátký čas
Mikuláš Častoral z Dlouhé Vsi a jeho dcera Eliška přinesla Svébohy věnem svému
manželovi Petru Kořenskému z Terešova. Roku 1577 byla Eliška na tvrzi kvůli
domnělému cizoložství na příkaz svého
muže zazděna, ale poddaní ji osvobodili.“
V knížce Vrkoče pro regenta autora
Antonína Vávry je tato událost barvitě líčena poněkud odlišně od předchozí: „...
V 16. století patřily Svébohy ke zboží
Cuknštejnskému, a to až do smrti Svojše
Pouzara v roce 1570 a jeho ženy Lidmily
z Dlouhé Vsi roku 1572. Dále je známo, že
Mikuláš Častoral z Dlouhé Vsi prodal Markétě z Něšova vsi Svébohy a Olbramy. Po
ní drží obě vsi Eliška z Dlouhé Vsi sídlem
na Svébozích s Petrem Kořenským z Terešova. Její (nejmenovaná) dcera a dědička prodala roku 1598 tvrz Swyboh s dvorem a dalším zbožím Petru Kořenskému
z Terešova, který vše prodal ještě téhož
roku Vincenci Holcšpárerovi z Hochštejnu, hejtmanu novohradskému.“
A o něco dále o samotné události:
„Jednoho dne na počátku května roku
1577 se strhlo na svébožské tvrzi hrozné
dopuštění. Rytíř Petr Kořenský z Terešova
se vrátil z návštěvy v Třeboni, kde navštívil
svou příbuznou, zlou a klevetivou Elišku
Kořenskou z Dlouhé Vsi. Ta mu namluvila,
že jeho laskavá a sličná žena jej podvádí
s jinými muži, prý i s nejvyšším regentem
všech panství rožmberských panem Krčínem z Jelčan.
Rozlícenému Petru Kořenskému byl
Jakub Krčín příliš velkým sokem, a tak se
rozhodl vyřídit záležitost jen se svou půvabnou a křehkou ženou.
Projevil se jako ‚skutečný‘ rytíř. Sotva seskočil na nádvoří tvrze z koně, vřítil
se do komnaty, v níž se zdržovala jeho
manželka. Nezabýval se ani trochu tím,
aby si ověřil pravdivost slov své příbuzné
a s hrozným řevem se vrhl na svou paní.
Strašlivě ji ztýral. Nekřičela ani neprosila.
Když klesla k zemi, muž ji popadl za její
dlouhé černé vlasy a vláčel ji za neustálého spílání k věži tvrze. Neovládaje svůj
hněv svrhl ji do sklepení a dveře poručil
zazdít. K zazděnému vchodu postavil stráž
a přísně zakázal podávat jí jakékoliv jídlo.
Tak ji vlastně odsoudil k smrti hladem. Pak
se vyhoupl opět do sedla a odcválal.
Zvěst o tom, co se stalo, se rozletěla
po okolí. Zazděná paní Kořenská byla prý
nejen velice krásná, ale byla i velmi laskavá paní svých poddaných. Lidé ji proto
milovali a zakrátko sem proudili v celých
procesích…“
Tolik v knížce Antonína Vávry.
O této události se můžeme dočíst také
v knize Miroslava Huleho Rybníkářství na
Třeboňsku, v níž sám Jakub Krčín s touto
neblahou událostí seznamuje rožmberského vladaře prostřednictvím písemné
zprávy novohradského hejtmana Vojtěcha
Hultzšporera:
„Co se pak paní Kořenské dotýče,
toho vám, jakž zpraven jsem, oznamuji,
že v pondělí svatodušní, 27. májí, přišli
nějací lidé tu do Svibohu a někteří mluvili
s hlásnými a jiní zatím ty zazděné dveře
vylámali. A tak vzavše ji, nesli ze vsi ven
a hlásní nic říci nesměli. A tak zpráva jde,
že jsou ji skrze město Sviny vedli, že jsou
ji havéři do plunder oblékli a dali jí zástěru havéřskú a klobouček, takže mezi nimi
skrze město šla a tu za farou na ni s vozem čekali, že ji do vozu dali a preč vezli.“
„…Tak ty noviny jsou. Než toto vám
oznamuji, že jsou lidé k ní k té věži chodili
co na pouť a někteří aniž sobě brániti dáti
nechtěli, než aby s ní mluvili. I také mnozí
mluvili skrze zeď, že bylo všecko dobře
slyšeti. Ač paní Eliška Kořenská (příbuzná
postižené – pozn. autora) učinila mi byla
asi troje psaní, žádajíc, aby Jeho Milosti
páně lidem bylo zapověděno, aby k ní nechodili a hlásným v tom pokoj dali. I učinil jsem tak, ale nic platno nebylo… Než
v neděli, na den Seslání Ducha svatého
(26. 5.) od Benešova a z města i odjinud
přišlo lidu do dvou set i víc, a tak ti hlásní a ten pacholek poslali ke mně a prosíc
a oznamujíc, že jim ji mocí vzíti chtí. I odeslal jsem své pachole tam na koníku, aby
přezvěděl co se děje. A tak uhlídavše oni
pachole jeti, utekli ze vsi. Než dvě ženě
z Benešova již byly počaly zdi z těch dveří lámati a vylámali byli již něco kamení…
Pan Pavel Boubínský mi pravil, že v té
věži byl, že jest byla mnoho zdi vylámala
a kamení na hromadu snosila, chtíc v té
věži poklopu dosáhnouti. Jměla tam vodu
a zem jedla, že ji tak dlouho zdrželo.“
Miroslav Hule dále píše: „Podíl Krčínův
na tomto truchlivém příběhu, navzdory
veřejnému nařčení od příbuzné Kořenských, není doložen. Avšak hned následující týdny se seběhla událost, jež by
mohla před Spravedlivým dát případně
satisfakci i Kořenským. Sám Krčín – hlavní aktér – ji popisuje takto: „Předkem, milostivý pane, Vaší milosti o své nešťastné
duben 2012
příhodě, kteráž jest mi se tuto neděli minulou (9. 6.), když jsem od pana Bohuslava Malovce ze Dřítně jel, na cestě od
Viléma Čejkovského přihodila, oznamuji,
tak, že jsem od něho svým vlastním tulichem, nedav mu žádné nejmenší příčiny,
třikrát poboden a nejvíce a nejškodněji na
levém boku nad samým pasem. I hojím se
milostivý pane na Krumlově a teď po tři
dni sotva jsem živ zůstal. Ale dnes z milosti boží jsem čerstvější, nebo lazebník
mne těší, že naskrze proboden nejsem.
….Nebo ta speklá krev a talov po knotu
ven vychází a horkost, kteráž mne v životě trápila, pomalu mne míjí. A jak jmám
zprávu, milostivý pane, od těch, kteří jsou
při tom byli, tj. ouředník netolický Jan Benýdek, písař, kočí můj a pachole, kdyby
byl fišmejstr krumlovský tak spěšně mne
neretoval, že by mne byl usmrtil na tom
místě. Nebo v tom se musím Vaší Milosti
poznati, že jsem velmi opilý byl, že jsem
nic nevěděl, když mne bodl. I to slyším, že
ani na nohách státi, ani tuším promluviti
jsem nemohl. A hned se Vaší Milosti tímto
psaním zavazuji, že žádnýmu kvůli píti ani
víceji někomu k takovému zhovadilému
opilství se namluviti nedopustím.“
Ale Krčín, sotva se uzdravil, vyhledal
Čejkovského znovu, aby si zjednal ztracenou čest. „Dal mu políček, až ho okrvavil.“ Ten ho zažaloval a komorní soud
v Praze rozhodl, „aby uraženého odprosil
a napříště proti němu slovem a skutkem
pokoj zachoval.“
Tolik Miroslav Hule.
Je tu však ještě jeden zdroj, jímž je
kniha historika Josefa Haubelta Jakub Krčín z Jelčan. V rámci Krčínova životopisu
se autor Doc. PhDr. Josef Haubelt DrSc.
zevrubně zabývá zejména Krčínovým podílem, ale i podílem jeho předchůdců na
tvorbě a uskutečňování jihočeských rybničních soustav, přičemž čerpá z nepřeberného množství historických pramenů.
Bohužel, v tomto jeho díle není zmínka
o svébožské rybniční soustavě, tím méně
o Krčínově vztahu k ní. Konečně ani Březan v Životech posledních Rožmberků
ani v Krčín sám ve svém veršovaném
životopise, kde vyjmenovává své zásluhy, nepíše nic o svébožských rybnících
ani o svém případném podílu na neblahé
události v svébožské tvrzi. Nicméně Josef Haubelt se zabývá i těmito a dalšími
událostmi, které s touto událostí souvisí,
a pokouší se do nich vnést více světla.
Píše: „…Regent Krčín a krumlovský
hejtman Jetřich Slatinský ze Slatiny uzavřeli v zastoupení vladaře kupní smlouvu
s Eliškou Kořenskou Častolárovou z Dlouhé Vsi. Předmětem koupě byla „ves Radostice s krčmou tudíž, item ves Doudle-
Stropnický zpravodaj 11
by též s krčmou, řekami, potoky ec.
Se vším příslušenstvím, což tu jměla.“ …
Vlastnila dále dvůr u Třeboně a dům v Třeboni, kde žila se svou dcerou Kateřinou.
Byla to zlá, nesnášenlivá a svárlivá žena.
Na Krčína měla svrchu.“ Dále píše: „Kdo
byl manželem Elišky Kořenské, o níž jsme
se zmínili? Zdá se, že jím byl Petr starší
Kořenský z Terešova, který po otci zdědil
poplužní dvůr Záhoří a prodal jej Vilémovi z Rožmberka… Byl ve službách Viléma
z Rožmberka, v roce 1572 s ním cestoval
jako mundšenk do Polska, o masopustu
roku 1575 mu Vilém z Rožmberka vystrojil
svatbu, po níž zřejmě koupil z věna manželčina Doudleby a Radostice. Petr starší Kořenský z Terešova byl od roku 1581
hejtmanem na panství Krumlov… V roce
1589 se uvádí jako majitel tvrze Svébohy,
kterou roku 1598 prodal – zřejmě po smrti své choti – za 2950 kop grošů míšeňských hejtmanu novohradského panství
Vincenci Holcšparerovi. Odstěhoval se
pak se svou druhou manželkou Mandalenou z Klenového a Janovic na Moravu.
Synovcem Petra staršího Kořenského
z Teršova byl Petr mladší Kořenský z Terešova, který dědil po rodičích statky na
Doudlebsku a spolu s bratrem Ctiborem
Kořenským z Terešova spravoval rodinný
majetek z renesančního zámku v Komařicích. Oženil se roku 1577 s Markétou
ze Žeberka, s níž pak měl šest synů,
Josuu, Davida, Lukáše, Jáchyma, Jana
a Ruprechta Petra. Zemřel sedmatřicetiletý roku 1586 v Praze. Jeho choť žila
v domě Kořenských v Trhových Svinech,
kde zemřela za morové epidemie v roce
1590.
Krčín psal 30. května 1577 Vilémovi
z Rožmberka o tom, ‚co se pak sběhlo s tou Petra Kořenského manželkou‘
a odvolával se na list, který mu poslal
novohradský hejtman Vincenc Holcšparer. Jediným pramenem o této události
je Březan. Z jeho věrohodného svědectví
je zřejmé, že manželka Petra Kořenského
byla zazděna ve tvrzi Svébohy, která, jak
víme, náležela Petru staršímu Kořenskému a jeho choti Elišce. Zdůrazněme (píše
Haubelt), že důvěryhodný Březan neuvedl
nic o tom, kdo tuto ženu dal zazdít a jak
se zazděná žena jmenovala. Domníváme
se, že zazděnou byla Markéta ze Žeberka a že se to stalo nedlouho poté, co se
vdala za Petra mladšího Kořenského z Terešova.“
Dál Josef Haubelt cituje shodně s Vávrou a Hulem části dopisu, v němž Krčín
prostřednictvím Holcšpárera informuje
Viléma z Rožmberka a dál píše, že osvobození mladé ženy bylo protestem proti
ukrutné a neoblíbené Elišce Kořenské,
která se již neodvažovala zasáhnout, když
osvoboditelé šli kolem domu kořenských
v Trhových Svinech: „Janek pacholek,
který ji hlídal, běžel napřed k Panu Kořenskému, ale nebylo ho doma, tak paní
zbudil, aby vstala, a když mimo dům její
šla, že na ní ukazoval, že ta to jest, aby jí
klobouček z hlavy sňala, že ji pozná, ale
paní Kořenská toto učiniti nechtěla.“
Dále píše: „Uvězněnou byla Markéta
ze Žeberka. Stalo se to patrně proti vůli
jejího manžela Petra mladšího Kořenského z Terešova a na Komařicích. Uvězněna
byla v tvrzi Svébohy, která náležela Petru staršímu z Terešova a jeho manželce
Elišce Kořenské z Terešova, která zřejmě
se sňatkem synovce svého manžela nesouhlasila a chtěla se postarat o to, aby
nežádoucí novomanželka v hladomorně
tvrze, která jí náležela, zahynula. Tyto vývody umožňuje svědectví Holcšparerovo,
sepsané tři dny po osvobození Markéty
ze Žeberka a neučinil skoro nic, aby osvobození uvězněné zabránil.“
Na konci této neblahé události zůstávají nezodpovězené otázky:
Novomanželka Petra mladšího Kořenského z Terešova a na Komařicích
nedlouho po svatbě byla pro nevěru či
podezření z nevěry zazděná ve sklepení
tvrze ve Svébohách pravděpodobně proti
vůli manžela (viz Haubelt). Po jejím násilném osvobození její stopa mizí v neznámu
poté, co je naposled viděna v Trhových
Svinech a na otázku, proč v inkriminované době byla ve Svébohách u své příbuzné a ne v Komařicích, nám už také nikdo
neodpoví. Pravděpodobně nikdo neodpoví ani na to, v jakém (příbuzenském,
pokud se nejedná o tutéž osobu) vztahu
byla Markéta z Něšova vlastnící po r. 1572
vsi Svébohy a Olbramy k uvězněné Markétě ze Žeberka, zejména v souvislosti se
snahami o její osvobození ze strany poddaných, kteří ji zřejmě museli dobře znát.
Eliška Kořenská Častorálová z Terešova a Dlouhé Vsi, ziskuchtivá majitelka
dvora a domu, v němž žije se svou dcerou v Třeboni a poté, co na základě jistých
skutečností či smyšlenek ze způsobu
Krčínova života, vyprovokovala Markétino uvěznění, píše zřejmě tentokrát ze
Svéboh novohradskému hejtmanovi tři
dopisy s žádostí, aby zabránil osvobození
Markéty Kořenské ze Žeberka. Po jejím
násilném osvobození se neodvažuje vyjít
ze svého domu v Trhových Svinech, kde
také žije se svou dcerou Kateřinou, aby
zabránila jejímu osvobození. Zdá se, že
Eliška Kořenská, pokud neseděla současně na několika židlích, se dokázala velmi
rychle přemísťovat a zlobu rozsévat. Snad
ani není divu, že její muž setrvával raději
duben 2012
12 Stropnický zpravodaj
v blízkosti Viléma z Rožmberka a objevuje se až po její smrti, aby se v roku 1598
s dcerou Kateřinou a novou manželkou
odstěhoval na Moravu.
V době uvěznění i osvobození Markéty
Kořenské ze Žeberka byl Krčín služebně
v Bechyni u Petra Voka. Přesto to nemusí
znamenat, že s jejím osvobozením nemá
on, jeho přátelé či dokonce její manžel nic
společného.
Markéta Kořenská ze Žeberka, jejíž
stopa nenávratně mizí v Trhových Svinech, nakonec svému manželovi Petru
mladšímu Kořenskému z Terešova a na
Komařicích porodila, jak je psáno výše,
šest synů a poté, co její muž zemřel, jako
vdova dožila v Trhových Svinech.
Tento příběh o nevěře ať domnělé či
skutečné, o zlobě a nenávisti, soucitu, pomoci i odpuštění skončil nakonec stejně,
jak neodvolatelně končí všechny příběhy
v lidském životě. A jestliže jsme v první
zmínce o Svébohách uvedli, že se (běžně) podobné příběhy odehrávají i dnes,
pak jen s tím rozdílem, že se už nezazdívá
a už vůbec nepřichází v úvahu, aby jako
zadostiučinění za skutečný či domnělý
poklesek, poskytla manželka svému muži
šest synů.
Dopátrat se skutečností starých více
než čtyři sta let není lehké ani pro historika
formátu Josefa Haubelta, i když se u něj
jedná spíše o okrajové téma. (To se zdá
být, jak bylo již dříve zmíněno, podstatně
snazší získat relativně přesné informace
o „starých“ Keltech, kteří v našem okolí
po sobě zanechali trvalé stopy.)
Ať už byl podíl rozporuplné Krčínovy osobnosti na zmíněné, z hloubi času
spíše jako pověst zachované události jakýkoliv, je jisté, že daleko větší otisk zde
zanechala jeho nezměrná činorodost,
podnikavost a pracovitost, ale i jisté megalomanství, přičemž se spíše zapomnělo
na tvrdost, bezohlednost a nevybíravou
náročnost, s jakou prosazoval své záměry
a dokonce, jak se tehdy věřilo, i ve spojení s čertem, což mu pomáhalo uskutečnit
nebývalé změny v jihočeské krajině (rybníky na Novohradsku, Třeboňsku, propojení Lužnice s Nežárkou Novou řekou
s následkem výrazného omezení záplav
také v důsledku vysoké schopnosti rybníků zadržet vodu z přívalových deštů atd.).
Přičemž původní záměr byl čistě ekonomický – získání prostředků na nákladný
způsob života a reprezentaci rožmberského vladaře, jeho dvora a umořování vysokých dluhů.
Avšak důsledek tohoto záměru je – řečeno dnešním jazykem a s odstupem čtyř
století velmi, velmi ekologický – ne tedy
zachování, konzervování, (jak známo konzerva se časem zkazí), ale nebývalé zhodnocení a zvýšení produkční schopnosti
krajiny, o estetických hlediscích nemluvě.
A to všechno přes tuhý odpor a nenávist zdaleka nejen Elišky Kořenské.
Totéž platí i o svébožské rybniční soustavě. Kolik dnešních lidí si vůbec uvědomuje, jak obdivuhodné dílo se v okolí
Svéboh podařilo vybudovat. Avšak nejvíce hodné obdivu je přivedení vody k rybníkům „stokou“ přes terénní převýšení.
(Zde se se značnou jistotou předpokládá
Krčínovo autorství.) Běžného návštěvníka
vůbec nenapadne, respektive, abychom
snad nekřivdili, jen těžko napadne, jak
obdivuhodné, pokud ta slova stačí, je to
dílo. Dílo mimo rožmberský majetek, sice
nevelké rozsahem v porovnání s navazujícími, což může být důvod, proč se nepodařilo zjistit autora, avšak přesto toto dílo
více než čtyři sta let přináší užitek a dá
se předpokládat, že ještě pár století užitek
přinášet bude a snad i mnohé oko potěší. Ať tak či tak, Jakub Krčín jako pokračovatel díla svých předchůdců nebývale
ovlivnil ráz jihočeské krajiny a jestliže jej
ovlivnili předchůdci, pak zcela jistě ovlivnil
on své následovníky.
Josef Haubelt píše: „…Musíme spravedlivě oceňovat. Krčín měl štěstí, že
uskutečnil své záměry. Vysál z poddanského lidu všechno, co bylo možno. Své
záměry uskutečnil především ve prospěch své vrchnosti. Ale nejenom v její
prospěch.
Jakub Krčín vytvořil dílo, které je klenotem spanilé jihočeské krajiny. Vytvořil
dílo, které po čtyřech stoletích slouží dobře i nám.
Dobré dílo jsi vytvořil, Kubo Krčíne
z Jelčan.“
různých lyžích a v různých kostýmech.
Tak trošku jsem tušila, že naše družstvo
z Dlouhé Stropnice by se mohlo umístit
dobře, vzhledem k různým bonifikacím
za starou výstroj. Ale že vyhrajeme už na
startu, to jsem opravdu nečekala. Dozvěděli jsme se to při vyhlašování vítězů.
Vítězové byli všichni. Hlavně za odvahu
a čas, který věnovali sháněním starých
lyží a věcí. Moc jsme se pobavili a závod
probíhal bez větších závad. V cíli, což bylo
v hotelu na Hojné Vodě, byla na stolech
sestavená sladká „lýže“. Byla dvojitá,
protože sladkých a slaných buchtiček se
sešlo opravdu hodně. Jedna přijela i od
kamarádek z místní „Jednoty“ a byla už
v celofánu, přímo z balící linky. Celá „lýže“
skvěle chutnala.
Vyhlášení vítězů, předávání pamětních
listů 1. ročníku a následně skvělá děvčata
Raabů s heligonkami a zpěvem. Co víc si
přát? Žádná zranění, jenom pěkný zážitek
a to, že se lidi umějí sejít a udělat si legraci
sami ze sebe.
Ještě musím říct, že jsme vyhlásili nejlepšího závodníka za umělecký dojem.
S přehledem vyhrála paní Zdeňka Kalvasová z Dlouhé Stropnice, která po objetí prvního kola prohlásila: „Už dost, dál
nejedu!“ Ale bojovná nálada a smysl pro
povinnost jí zavelely a jela dál. Přece nepoškodí svoje družstvo. Vidět ty nádherné
kreace na sněhu, to opravdu stálo za to.
Paní Zdeňka prohlásila, že takhle skvěle
se nevyválela už od mládí. Taky rozhodně
nebyla jediná.
Tak ještě naposled „SKOL!“ a za rok
znovu nashledanou!
(Zdroje z nichž bylo čerpáno jsou uvedeny v textu.)
(Redakčně neupraveno!)
VV
Hojnovodská sladká …
25. 2. 2012
Jak si závodníci nezávodníci upekli
a snědli sladkou „lýži“? No, to si seženete
hodně staré, nebo i méně staré jasanové
lyže, vyberete půdu (pokud na ní kromě
pavouků něco máte), hodíte se do gala,
tak třicátá léta minulého století a s kouskem sladké, nebo slané dobroty z chlebíčkové formy zajedete na Hojnou Vodu.
Když jsem viděla to počasí tady dole
u nás, ještě jsem volala, jestli nevzít radši
kánoi a pádla. „Sněhu je dost, i když mokrého,“ bylo mi řečeno.
Nevadí, cukr na mě, díky mému „mládí“ už opravdu není, a když přijdu o trošku
sádla, jenom dobře. Nakonec díky mému
artróznímu kolenu jsem závod vzdala
a nabídla své služby jako pořadatel. Udělala jsem dobře. Ne že by závod byl tak
obtížný, ale jako závodník bych si nemohla užívat všech ostatních zúčastněných.
Na start nastoupilo 20 závodníků na
Marta Kotrčová
duben 2012
Stropnický zpravodaj 13
Rychnovští legáti svatého Floriána
Historie vzniku hasičského sboru v
Rychnově u Nových Hradů (dříve Deutsch
Reichenau bei Gratzen) je zajímavou, ale
náročnou oblastí bádání, neboť je zapotřebí si uvědomit, že v době, kdy se začaly na jiných místech ve střední Evropě
masivněji vyvíjet organizované hasičské
skupiny, v našem sledovaném regionu se
v poválečném období střídaly dvě různé
národnostní kultury, které si navzájem nemohly vyměnit poznatky a zkušenosti z
,,hasičského řemesla“. A tak se zde, stejně jako v jiných příhraničních oblastech,
setkáváme se dvěma hasičskými proudy
(hasičským dualismem). První proud je
seskupení dobrovolníků z řad akceschopných rychnovských obyvatel, kteří tvořili
tým již před 1. světovou válkou a druhý
proud se váže k období po II. světové válce, kdy do příhraniční oblasti přichází noví
osídlenci, kteří si svůj spolek hasičský vytvářejí taktéž.
O prvním předválečném proudu máme
informace kusé, pocházející povětšinou z
vyprávění a odborné literatury spíše obecné povahy. Rychnovská kronika, která by
jistě napověděla mnohem více informací
o hasičích a jejich činnosti, je považována
za ztracenou a tak se musíme spokojit jen
s obecně známými informacemi. Lidé v
Rychnově, stejně jako kde jinde, se s přírodními živly, jako je voda a oheň, snažili
žít v harmonii. Často se ovšem oba živly
přihlásily nekontrolovaně, v době naprosto nečekané, a bylo potřeba zasáhnout.
V literatuře se setkáváme s různými typy
nařízení obecní (vymezené) nebo celostátní (komplexní) povahy. Tato nařízení
se týkala hospodářů, kteří měli sami za
úkol umět v nouzi pomoci, v domácnosti
uchovávat předepsané hasičské náčiní a
dokázat s ním zacházet. Vzhledem k prostým stavebním dispozicím jednotlivých
stavení v bývalém Německém Rychnově
je jasné, že se požáry nevyskytovaly oje-
diněle. Povětšinou dřevěná obydlí, byla
náchylná k ohni nejen za žhářských útoků, ale často se píše o ničivých požárech
v souvislosti s bouřkami, či neopatrností samotného hospodáře. Zděné bývaly
pouze spodní části topenišť, ale komíny
v půdním prostoru a nad střechou se
často stloukaly pouze z prken. Dokonce
pece a udírny bývaly povětšinou dřevěné
a až v pozdějších dobách se začaly stavět
z hlíny a kamení, potažmo z cihel. První
celostátně platné požární předpisy přinesl patent císařovny Marie Terezie ,,O řádu
hašení ohně v zemi České vyskytlého se
týkající“. Tento řád vydaný v Praze 22. září
1755, obsahuje pokyny pro hašení ohně,
vyhlašování poplachu, zabezpečení vynesených předmětů před krádeží, ustanovování ponocných a jejich povinnosti,
dále pak preventivní opatření jako zákaz
sušení loučí a lnu na kamnech, častá
kontrola ohnišť, stavění zděných komínů,
kouření tabáku a zacházení s ohněm ve
stájích, stodolách a půdách, zabezpečení
dostatku vody a hasebního nářadí, jakož
i zákaz vysazování stromů mezi domy.
V závěru nařízení stojí klauzule o povinnosti seznamování s tímto řádem dvakrát
ročně. Odmítnutí pomoci při hašení ohně
se trestalo nucenými pracemi v železech
nebo vězením. V Rychnově dosud můžeme vidět protipožární stavební prvky na
čtyřstranných statcích (vierkantech), které
ve své většině pocházejí z konce 18. až
poloviny 19. století. Ty jsou v půdních prostorách vybavené protipožárními stěnami
vystupujících nad střechu domu, oddělují
půdu na různé požární zóny tak, aby případný požár nemohl zachvátit celý krov,
potažmo celé stavení. Dalším úředním
patentem týkající se požární ochrany se
byl ,,Hasící řád“, vydaný 25.7.1785 císařem Josefem II, zahrnující požární ochranu od prevence až po odstranění škod.
Tento patent zejména na vesnicích zaka-
zoval mít kamna a ohniště u dřevěných
stěn. V této době začaly vznikat návesní
rybníčky, na každé půdě stávala kadečka
naplněná vodou. Větší domy byly vybaveny žebříky, háky, ruční stříkačkou a plechovou lucernou. Mnohá městečka, tedy
i tehdejší Německý Rychnov měla vlastní
požární instrukce, nařízení a seznamy hasebního nářadí, které museli mít řemeslníci ve svých domech, na nichž převážně
ležela tíha vybavení a boje s požáry. Toliko
o době před vznikem hasičského sboru,
kdy lidé byli odkázáni, v případě požáru,
pouze sami na sebe.
Zlomový, ale zároveň nešťastný byl
rok 1862, kdy zachvátil požár v Rychnově u Nových Hradů hned několik domů
v blízkosti fary. Ta byla jako zázrakem plamenů ušetřena. Zatímco farář byl v kostele na stráži u Nejsvětější svátosti oltářní,
lidé odnášeli jeho majetek preventivně
do bezpečí. Uvažme, jaká morálka byla
vlastní těm dřívějším lidičkám, když ani
to nejmenší nebylo po neštěstí pohřešováno (P. Zichraser toto ve svých zápisech
zvláště zdůraznil). Požáry v letech 1873
a 1881 ve spádové obci Kamenná (dříve
Sacherles) byly vícekrát takovým neštěstím a taktéž v další spádové obci Kondrač
(dříve Neudorf), kde plameny plenily domy
v letech 1757, 1843, 1850. Požáry v okolních vesnicích nebyly neštěstím pouze
pro tamní obyvatelstvo, ale i pro přespolní, neb zde často měli své blízké. Proto
si mnozí navzájem pomáhali. Kumulace
těchto požárů pak dala v letech 1880
a 1881 podnět k vážným úvahám k založení vlastního hasičského sboru v Rychnově u Nových Hradů. Zakládací statuty
jsou datovány ke dni 19.3.1882. Stanovy
spolku muselo potvrdit tehdejší obecní
zastupitelstvo a poté mohl být zvolen výbor. Píše se, že se i kondračtí inspirovali
příkladným, dobře fungujícím rychnovským sborem a založili si dne 31.3.1907
také vlastní hasičský sbor. K porovnání
lze uvést, že rychnovský sbor se stal, ve
stávajícím okrese České Budějovice, 13.
nejstarším. Sbor tehdy patřil k ,,Jihočeské
župní hasičské jednotě č. 11“ (založena v
roce 1877, s působností na území Prachaticka, Českokrumlovska, Kaplicka, Novohradska, Jindřichohradecka a Českobudějovicka). Dne 6.2.1993 byla založena
,,Jednota německých hasičských sborů
Nové Hrady č. 86“ (Feuerwehr Bezirksverband Gratzen č. 86), do které rychnovský
sbor přešel. V této správní podobě pak
sbor působil až do odsunu zdejšího německého obyvatelstva, čili do roku 1945.
Za zajímavost stojí zmínit výstavbu zdej-
duben 2012
14 Stropnický zpravodaj
duben 2012
Stropnický zpravodaj 15
Občanské sdružení Diakonie Broumov je nezisková organizace, která poskytuje sociální služby pro občany z okraje společnosti –
materiální pomoc sociálně potřebným, azylové ubytování i pracovní příležitost.
Více na: www.diakoniebroumov.org
VYHLAŠUJE SBÍRKU POUŽITÉHO OŠACENÍ
•
•
ší hasičské zbrojnice. Po demolici staré
školní budovy v roce 1887 (která stávala
mezi kostelem a farním dvorcem), místní
využili hojnost stavebního materiálu a pro
nedávno vzniklý hasičský sbor vystavěli
vedle farního dvorce hasičskou zbrojnici.
Pro potřebu sušení hadic byl vztyčen vedle zbrojnice dřevěný krytý stožár (nápadný
na jedné z dobových fotografií). Sousední farní budova a farní dvůr, jež tvořili po
staletí charakteristiku návsi, se dočkali
na místo záchrany a rekonstrukce, v roce
2008, neuvážené a ostudné demolice,
alespoň zbrojnice se v původní podobě
zachovala dodnes. Z archiválií lze vyvodit,
že německý hasičský sbor v Rychnově,
byl velice dobře organizován, jeho členové byli nesmírně pracovití, cílevědomí,
pořádkumilovní a mezi domácím obyvatelstvem oblíbení a respektovaní.
Období po II. světové válce bylo velice
náročné nejen pro německé obyvatelstvo,
podrobené odsunu, ale i pro nové usedlíky. Starý sbor díky odsunu původních
členů zanikl a namísto něho se začali noví
osídlenci snažit o založení něčeho podobného, neboť požární ochranu považovali
stejně jako předchůdci za neméně potřebnou. A tak se utváří druhý hasičský
proud. Zdejší obecní poválečná kronika
uvádí dobu vzniku k letům 1946 – 1947.
Je zřejmé, že obecní kronika se zabývala
rokem 1946 proto, že právě v tomto roce
probíhalo formování a příprava k aktu
založení. U zrodu sboru stáli hlavní dva
aktéři, Josef Šlapák a Bohuslav Kopta.
Definitivní tečkou a stvrzením roku 1947
jako datem založení je údaj z dochované pokladní knihy hasičského sboru, kde
jako 1. záznam, ze dne 28. 12. 1947, pojednává o prvním příjmu (3156,- Kčs, za
odehrání divadla na místním sále) a výdajem (2772,- Kč, za poplatky z pořádání
onoho divadla). Rok založení 1946 mylně
uvádějí i různé odborné publikace, je tedy
potřeba tomuto údaji věnovat pozornost.
Jak sbor předešlý, tak i sbor současný vykonával svou činnost v duchu společenských potřeb. Nevěnovali se pouze požárům, ale i pomoci při jiných mimořádných
událostech jako byla např. velká voda.
•
•
•
Nově vzniklý sbor vynakládal spoustu
energie i různě získané finanční prostředky na kulturní akce, které se ve většině
zachovaly dodnes. Nejednou se vyskytuje údaj o pomoci místních hasičů při záplavách. Jedna zmínka se datuje k noci
z 12. na 13. srpna 2002. Na této velké
povodni participovalo větší množství členů, zejména těch mladších, kteří si vzali
za svůj úkol chránit před vodním živlem
majetek osob, žijících u vodních toků, ale
i v lokalitách, kde se splavovala povrchová voda z polí. Suplovali tak profesionální
hasičské záchranné sbory, neboť i ty byly
v této době doslova zahlceny prací. Hasiči tehdy zasahovali u několika nemovitostí, zpravidla v souvislosti s čerpáním vody
ze sklepů, zaplavených studní, ale také při
evakuaci hospodářských zvířat. Překážky
jako popadané stromy nebo zaplavené
příjezdové komunikace, jim ztěžovaly jejich práci. Díky této dobrovolné činnosti,
se podařilo odvrátit nemalé hrozící škody
na majetku. Další méně významné povodně se zde opakovaly poměrně často a tak
se zde hasičský sbor s jejich skromnou
technikou uplatnil poměrně často. Kromě
menších požárů se naštěstí v Rychnově v
poválečném období nehovoří o významnějších událostech. Při žádném ze zásahů, kterých se rychnovští hasiči účastnili,
nenacházíme v písemných pramenech
ani ve vyprávění pamětníků, žádnou
zmínku o úmrtí nějakého hasiče. Ke dni
31. 12. 1998 čítal místní hasičský sbor
celkem 23 členů. Ke dni 31. 12. 2011 je
to celkem 33 členů. Účast na soutěžích
v požárním sportu byla pokládána za nutnost a rychnovští se mohou pochlubit za
léta soutěžení i s obsazením prvních míst.
Nutno dodat, že zalíbení v dobrovolné
hasičské činnosti našly také ženy a dnes
tvoří nepostradatelnou součást sboru.
V roce 1995 byl Sbor dobrovolných hasičů v Rychnově včleněn do obvodu č. 9
a okrsku č. 4, v rámci okresu České Budějovice. V současnosti je zřizovatelem
a garantem Sboru dobrovolných hasičů
v Rychnově u Nových Hradů obec Horní
Stropnice.
V předválečném, stejně jako v poválečném období, nedisponoval místní hasičský sbor nějakým zvláště významným
prvkem požární výbavy. Po roce 1882
zřejmě tvořila součást výzbroje pouze
přenosná ruční stříkačka, (vyráběná povětšinou českobudějovickou zvonařskou
firmou Perner), nebo později potahová
ruční stříkačka. V poválečném období
tyto ruční elementy nahradily motorové
stříkačky různých kubatur. Díky skromnosti a svornosti se tak hasičský život
v minulosti těšil a snad ještě těší oblibě rychnovských obyvatel. Nechť svatý
Florián, jehož osoba zdobí i hlavní oltář
v místním kostele sv. Jiljí, bdí nad životy
místních hasičů i v budoucnu a dodá jim
dostatek sil při práci v pomoci druhým…
autor: Josef Šupler ml., člen Sboru
dobrovolných hasičů v Rychnově u Nových Hradů
Použitá literatura:
Archivum Trebonense, 1986.
CELETKA, J. Hasičská kronika okresu České Budějovice. České Budějovice, 2003. I.
vydání. 348 s. ISBN 80-86391-11-6.
Denkschrift der freiwilligen Feuerwehr zu
Budweis in Böhmen 1874-1899, Budweis
1899.
Obecní kronika Rychnova u Nových Hradů
(z poválečných let)
Pokladní kniha Hasičského sboru v Rychnově u Nových Hradů z let 1947 - 1973
SOkA Český Krumlov. Soupis pramenů
k dějinám dobrovolných požárních sborů.
Texty z vyprávění rychnovského, německého rodáka Von Hanse Wolfa.
(Redakčně neupraveno!)
•
•
letního a zimního oblečení /dámské,
pánské, dětské/
lůžkovin, prostěradel, ručníků, utěrek, záclon
látek (minimálně 1m², prosíme, nedávejte nám odřezky a zbytky látek)
domácích potřeb - nádobí bílé i černé, skleničky- vše nepoškozené
vatovaných a péřových přikrývek,
polštářů a dek
obuvi – veškeré nepoškozené
hraček – nepoškozených a kompletních
VĚCI, KTERÉ VZÍT NEMŮŽEME:
Sbírka se uskuteční:
•
dne:
v pátek 18. 5. 2012
a v sobotu 19. 5. 2012
čas:
pátek 18. 5. 7,00 – 17,00 hodin
sobota 19. 5. 7,00 – 17,00 hodin
místo: chodba obecního úřadu v Horní Stropnici
Věci, prosíme, zabalené do igelitových
pytlů či krabic, aby se nepoškodily transportem
•
•
ledničky, televize, počítače a jinou
elektroniku, matrace, koberce –
z ekologických důvodů
nábytek, jízdní kola a dětské kočárky
- ty se transportem znehodnotí
znečištěný a vlhký textil
Bližší informace vám rádi sdělíme:
tel. : 224 316 800, 224 317 203
Děkujeme za vaši pomoc.
!!! POZOR NEPŘEHLÉDNĚTE !!!
Sběr nebezpečných a velkoobjemových odpadů
Proč sbíráme tyto odpady?
Možná někdy vyhodíte do popelnice
zářivky, autobaterie, monočlánky, zbytky barev či použitý olej a přitom si říkáte: „Vždyť toto malé množství nemůže
nikomu a ničemu ublížit.“ Ve skutečnosti
může! Společně denně vyhazujeme tuny
odpadu, který obsahuje látky škodlivé lidskému zdraví i přírodě a to i ve velmi malém množství – těžké kovy (např. olovo,
rtuť, kadmium), oleje, kyseliny, rozpouštědla a různé další jedovaté látky. Pokud
se tyto látky dostanou společně s ostatním komunálním odpadem na skládku,
v dlouhodobém horizontu ohrožují půdu,
podzemní i povrchové vody a v poslední
fázi se objeví v našem potravinovém řetězci.
Jaké druhy odpadů se sbírají?
• Mezi nebezpečné odpady patří např.:
• ledničky, mrazničky, elektrotechnický
odpad – televizory, počítačové monitory
• zářivky, úsporné žárovky, teploměry
• olověné akumulátory z osobních vozidel
• suché články (monočlánky)
• barvy, laky, mořidla, tmely, lepidla
a obaly s jejich zbytky, ztvrdlé štětce,
znečištěné piliny
• obaly od rozpouštědel, kyselin, hydroxidů, pesticidů, detergentů, odmašťovacích přípravků a jejich zbytky
•
vyjeté motorové oleje, fritovací oleje a
tuky, mastné hadry
Mezi velkoobjemové odpady patří např.:
• matrace, koberce, linolea, pneumatiky bez disků
• WC mísy, umyvadla
• kočárky, křesla, gauče, starý nábytek
• staré oděvy, boty apod.
Jak probíhá sběr?
Nákladní automobil Zhotovitele v modrobílém provedení s velkým nápisem Marius Pedersen a firemním logem bude ve
stanovených časech na zastávkách, kde
od Vás pracovníci firmy Marius Pedersen
a.s. převezmou uvedené odpady. Neodkládejte odpady na zastávky před nebo
po odjezdu vozidla z důvodu jejich nebezpečnosti pro děti či zvířata.
Upozornění!
Tento sběr je zdarma a je určen pouze pro občany (fyzické osoby) obce Horní Stropnice, nikoliv pro podnikatele. Při
odevzdání odpadu se předkládá občanský průkaz. Případné dotazy zodpoví
Obecní úřad v Horní Stropnici.
8.50 – 9.00 hod – Chlupatá Ves
9.10 – 9.20 hod – Hojná Voda - zastávka
ČSAD
9.25 – 9.35 hod – Dobrá Voda – parkov.
u Šulistů
9.50 – 10.00 hod – Šejby – parkoviště
10.05 – 10.15 hod – Šejby – zastávka
ČSAD
10.20 – 10.30 hod – Dlouhá Stropnice –
u Kuželníku
10.35 – 10.50 hod – Dlouhá Stropnice –
zastávka ČSAD u Vitanovců
11.00 – 11.15 hod – Světví – zastávka
ČSAD
11.20 – 11.35 hod – Horní Stropnice - OÚ
11.40 – 11.50 hod – Humenice – u Zajíčků
11.55 – 12.05 hod – Olbramov – u Stehlíků
Seznam zastávek - sobota 28. 4. 2012
Marius Pedersen a. s.
8.00 – 8.10 hod – Svébohy – u hasičárny
8.25 – 8.40 hod – rychnov – u hasičárny
duben 2012
16 Stropnický zpravodaj
STUDIO ŠTĚPÁNKA
MANIKURA, PEDIKURA
HORNÍ STROPNICE
Bližší informace:
723 141 222
Dárkový poukaz na 11 aplikací lymfodrenáží
Potěšíte - prospějete
Lymfodrenáž se užívá při léčbě otoků dolních končetin jakéhokoliv
původu.
Přístrojová lymfodrenáž stlačuje končetinu a vyvolává tlakové vlny, které
se snaží obnovit jak lymfatický, tak žilní systém.
Procedura má zdravotní i kosmetické indikace.
Zdravotní
 žilní nedostatečnost, křečové žíly
 neuropatie, chronické neuralgie
 ischemická choroba dolních končetin
 diabetická angiopatie, postupná ztráta citlivosti v nohách
 akrocyanóza, porucha prokrvení, pocit studených nohou
 chronické otoky
 stavy po úrazech dolních končetin
 úponové bolesti v oblasti dolních končetin
Kosmetické
 celulitida
 prevence křečových žil
 lipedém
 syndrom těžkých nohou
 detoxikace
 zlepšení elasticity kůže
 postliposukční péče
Poukaz je k zakoupení v ordinaci MUDr. Albertové, je přenosný na jinou
osobu, v případě, že dodatečně zjistíte, že pro vašeho blízkého není
procedura ze zdravotního hlediska vhodná. Před první aplikací je
provedena kontrola zdravotního stavu lékařem.
Cena pro registrované pacienty je 1400,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc
zdarma.
Pro ostatní zájemce 1900,-Kč za 10 aplikací + 1 navíc zdarma.
Případné dotazy v ordinaci, ev. na tel. 725 122 317.
MUDr. Adriana Albertová
Uzávěrka příštího čísla zpravodaje bude 20. 4. 2012 ve 12,00 hodin.