Listy ODS 8/2011

Informační bulletin Občanské demokratické strany
8 / 2011
Setkání P. Nečase s americkým prezidentem strana 2
22. kongres: sebereflexe a cíle do budoucna
str. 6–9
Novela lesního zákona str. 18
V BÍLÉM DOMĚ
Premiér Nečas jednal v Bílém domě
s prezidentem USA Barackem Obamou
O blízké spolupráci České republiky a Spojených států se během dvoudenní návštěvy na sklonku října
ujistili čelní představitelé obou zemí – premiér Petr Nečas a prezident Barack Obama.
„Česká republika je jeden z našich největších spojenců, který nám
poskytuje podporu jak v bezpečnostních, tak dalších otázkách, což je“
znak opravdového spojence," uvedl prezident Obama. Konkrétně oba
představitelé jednali například o možnosti spolupráce na výcviku pilotů
vrtulníků, dalším aktuálním tématem byla dostavba Jaderné elektrárny
Temelín. Americký prezident vyjádřil podporu účasti společnosti Westinghouse ve vyhlášeném tendru, premiér Nečas ho ve své reakci ujistil
o tom, že výběrové řízení bude transparentní a férové. Jednání ve
slavné Oválné pracovně Bílého domu proběhlo v přátelské atmosféře.
„Dokázali jsme si navzájem, že se jedná o přátelské a korektní vztahy
světové velmoci se zemí střední velikosti, kde je snaha vystupovat rovnoprávně a chovat se vzájemně jako spolehliví spojenci,“ řekl český premiér. Součástí návštěvy byla i účast české delegace na Washingtonském
fóru, kde premiér Nečas přednesl příspěvek o pohledu střední Evropy
na transatlantickou alianci. Rovněž jednal s předsedou zahraničního výboru Senátu Johnem Kerrym nebo předsedou Výboru pro ozbrojené
síly Sněmovny reprezentantů Buckem McKeonem. Na závěr cesty česká
delegace absolvovala pietní akt u památníku T. G. Masaryka.
OBSAH
Z obsahu
Vážení čtenáři,
ODS prosazuje svůj reformní program
Petr Nečas
Podařilo se nám prosadit více než 80 procent volebního programu. V oblastech jako rovná daň, adresný sociální systém, vyrovnané veřejné finance, zamezení zneužívání sociálních dávek, pružný a motivující pracovní trh, důchodová reforma jsme dokázali prosadit své principy.
strana 5
Kongres: prioritou jsou nadcházející volby
Hlavním poselstvím kongresu je schopnost prosazovat
v rámci koalice programové priority. Zároveň bylo opakovaně zdůrazněno, že je třeba využít potenciálu komunálních politiků, aby ODS opět získala vedení krajů.
strana 6–9
Chceme do elitní dvacítky
Martin Kocourek
Ekonomická situace potvrzuje, že konkurenceschopnost i v rámci Evropy
nás staví před těžký úkol. Mezinárodní srovnání ukazují, že místo abychom
se Německu nebo severským zemím blížili, posouváme se naopak spíš ke
skupině, do níž patří Španělsko, Itálie, Portugalsko.
strana 14
Holocaust ve filmu a literatuře
Na toto téma vznikla řada světových bestsellerů a mezinárodně ceněných filmů. Některé
z nich nevypovídají jenom o utrpení obětí, ale
leckdy i o kontroverzních historických událostech a konkrétních osudech.
strana 16–17
J. Černochová o víře a politice
Poslankyně vzpomíná na vlivy svých polských
příbuzných, kteří jsou ortodoxní katolíci. Sama se snaží v životě i v politice oprostit od jakýchkoli dogmat. V rozhovoru vzpomíná i na
komunální politiku, po které se jí stýská.
strana 20–21
Opět nabízíme speciální přílohy: 20 programových priorit
ODS a Argumentář k rozpočtovému určení daní
Přílohou Listů je tentokrát brožura s názvem 20 programových priorit ODS se
stručným vysvětlením cílů, které obecně patří k tradičním hodnotám občanských
demokratů. Jsou formulovány co nejkonkrétněji, abychom si my sami i voliči mohli
udělat představu, jaká konkrétní práce před námi stojí a čeho chceme dosáhnout.
Další přílohou je Argumentář k rozpočtovému určení daní, které patří k současným
stěžejním tématům: Týká se občanů všech měst a obcí, všech daňových poplatníků.
Občanští demokraté v této souvislosti vynaložili maximální úsilí, aby přerozdělování
mezi státem a obcemi různých velikostí bylo co nejspravedlivější.
8/2011 informační bulletin Občanské demokratické strany
Vydává ODS Publishing, s.r.o.
Adresa vydavatelství a redakce: Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1
Tel.: 234 707 160, 161, 164
E-mail: [email protected], http: www.ods.cz
Hlavní editorka: Vlasta Lajčaková
Redaktorka: Ivana Vajnerová
Grafika a foto: Ingrid Valentinová, Luděk Krušinský
Foto v čísle: Luděk Krušinský, archiv ODS a archivy autorů
Registrace u MK ČR E 12908
Redakční uzávěrka: 31. 10. 2011
Inzerci přijímá: e-mail: [email protected]
jak známo, mezníky politického života
staví historie od voleb k volbám, mezníky vnitropolitického dění většinou od
kongresu (nebo sjezdu) ke kongresu.
A mezi nimi se odehrává každodenní
politický život. Spousta práce, stresy
a napětí… Ne všichni se idylicky snesou,
ne pokaždé se na všem shodnou, ne
vždycky si odepřou kritiku. Je to podobné jako v rodině, kde jsou mezníky
svátky, narozeniny, výročí. A mezi tím
onen každodenní život naplněný prací,
starostmi, často i šarvátkami. Rodinná sešlost pak může skončit třeskutou hádkou, vzájemným obviňováním,
pláčem a uražeností, nebo naopak povzneseností nad předchozí spory a nedorozumění, posílením vzájemné sounáležitosti.
Kongres ODS vyslal jasný signál, že
občanští demokraté nepropadají vzájemnému obviňování, uraženosti, nepláčou, protože se nemají za co stydět… Ba co víc, s velkorysostí (nikoli
slabostí) a vstřícností (nikoli za cenu nepřijatelných ústupků) dokážou komunikovat i s koaličními partnery na gentlemanské úrovni.
To vše je bezesporu povzbuzením pro
voliče včetně těch, pro něž možná byla
leckdy současná politická scéna nepřehledná a pozice ODS nedostatečně přesvědčivá. Zkrátka kazisvěti a škodolibci
po kongresu zplakali nad výdělkem.
Podstatnější ovšem je, že každý příslib
je závazkem a každé jeho nedodržení
bývá odsouzeno – lidsky i ve světě politickém. Tím spíš je důležité, abychom
na tyto principy patřičně dbali. A hlavně
je třeba potvrzovat postoje strany
s ohledem na nastávající krajské a senátní volby. K tomuto tématu padlo na
kongresu mnoho podnětných vyjádření,
které v souhrnu znamenají, že občanští
demokraté na všech úrovních budou
v rámci svých sil participovat na tom,
aby skončily krajské sociálnědemokratické „vlády plýtvání a arogance vůči
občanům“, aby výsledek senátních voleb nekomplikoval přijímání reformních
zákonů.
To vše jistě nikomu nespadne do klína. Ale jak vyznívá sdělení účastníkům
kongresu od Václava Klause, ODS už
mnohokrát prošla nelehkými situacemi,
ale vždy je dokázala zvládnout, pokud
trvala na svých zásadách.
Vaše redakce
3
NÁZOR
Kongres zdůraznil význam voleb 2012,
změna stanov je návrat k tradici
Zbyněk Stanjura
Kdo v týdnu před naším 22. kongresem sledoval zpravodajství ČT24,
nejspíš od soboty 22. října čekal sprchu kritiky mezi Prahou a Hradcem
Králové, kde se ve stejný den sešli politici TOP 09. Médii avizovaný „souboj
na pravici“ se ale nekonal a ani konat
nemohl. Občanští demokraté jsou
etablovanou konzervativní stranou,
která si nepotřebuje dodávat sebevědomí zbytečným hašteřením s menším koaličním partnerem.
Kromě bilance našeho vládního angažmá a prosazování reforem „made in ODS“
se na kongresu řešila další klíčová témata.
Díky tomu máme jasnou představu, jak
a s čím chceme jít do voleb 2012. A změnou stanov jsme si otevřeli cestu k tradičním podzimním kongresům. Pojďme se
teď na tyto body podívat zblízka.
Kampaň: obhajoba reforem
i regionální témata
4
Blížícím se krajským volbám se věnovala
celá řada kongresových příspěvků. Jako
červená nit se v nich prolínalo přesvědčení, že do souboje o hejtmanství má jít
ODS s kvalitním programem, který bude
spojovat centrální i regionální témata.
Naším soupeřem bude příští rok na
podzim ČSSD, která nenabízí pro budoucnost naší země jinou alternativu než
nezodpovědnou politiku dluhů. To ostatně prokazuje i způsob, jak oranžoví hejtmani nakládají s krajskými rozpočty.
Volební kampaň ODS se proto musí
zaměřit nejen na vysvětlování reforem,
které prosazujeme na celostátní úrovni,
ale také na konkrétní regionální témata,
ve kterých kraje pod taktovkou ČSSD selhávají. Vzhledem k dluhové krizi eurozóny a hrozícímu návratu hospodářské
recese musí dostat prioritu právě důraz
na odpovědnou správu rozpočtů, kterou
ODS ve svém programu dlouhodobě prosazuje a obhajuje.
Vystoupení delegátů přinesla i sérii
konkrétních témat, která musíme pro
podzimní volby 2012 v následujících měsících detailně rozpracovat pro každý region. Tematickou prioritu by měla dostat
doprava (např. zavedení mýta na silnicích
nižší třídy), zdravotnictví (restrukturalizace
nemocnic), školství (optimalizace sítě
středních škol), sociální politika, evropské
fondy, zemědělství a venkov, životní
prostředí i cestovní ruch. To jsou oblasti,
které mají zásadní vliv na kvalitu života
v regionech a ve kterých má ODS co nabídnout.
Pozornost bychom měli samozřejmě
věnovat pečlivému výběru kandidátů.
ODS a její kandidáti musí být důvěryhodní, s dlouhou a čitelnou pracovní i politickou historií. Musí být také kvalitní komunikátoři, kteří přesvědčivě zvládnou
kontaktní kampaň. Lídrům kandidátek by
měla jako platforma od příštího roku pomáhat stínová Asociace krajů ČR coby
protiváha stávající Asociace krajů ČR, která namísto racionálních řešení pro kraje
produkuje jen jednobarevnou kritiku koaliční vlády. Je to myšlenka, která v ODS
rezonuje již delší dobu a její realizace již
má svůj zárodek v pravidelných setkáních
předsedů našich regionálních sdružení.
Změna stanov je přínosem
Druhým klíčovým výsledkem kongresu je usnesení, které mění pět bodů
našeho základního dokumentu. Jako
konzervativní strana přistupujeme ke
změně stanov výjimečně. Naposledy to
byla změna delegátského systému na
kongresy v roce 2009, která reagovala
na částečně umělý nárůst členské základny po roce 2005.
Pro dočasné prodloužení mandátu
všech orgánů ODS zvolených minulým volebním kongresem, což je nejpodstatnější
bod aktuální změny stanov, existují racionální důvody. Ty delegátům přiblížil předseda jihočeské ODS Martin Kuba, který
spolu s dalšími předsedy regionálních organizací tento krok letos v září navrhl.
Prodloužení funkčního období jednak
umožňuje návrat k tradici podzimních
kongresů přerušené vloni v červnu, jednak zabrání tomu, aby termín volebního
kongresu kolidoval se sněmovními volbami v roce 2014. Nemluvě o tom, že
příští rok by kongres fakticky rozpůlil
kampaň ke krajským a senátním volbám,
což by mohlo zbytečně zamíchat volebními kartami.
Kongres do stanov zakotvil také další
důležitý bod, kterým je přerušení členství
na žádost člena se souhlasem místní rady.
Tento institut umožní přerušit členství členům ODS, kteří se ucházejí o funkci neslučitelnou se členstvím v politické straně,
aniž by museli jako doposud opustit řady
občanských demokratů. Umožní ale také
reagovat na situace, kdy je člen strany
napaden a skandalizován nebo je proti
němu vedeno trestní stíhání.
Za další aktuální úpravu stanov mohou
vlastně letní prázdniny. K prodloužení
období pro svolávání místních rad ze tří
na čtyři měsíce sáhl kongres proto, že
právě v létě některá místní sdružení stanovy neúmyslně porušují. Jde o případy,
kdy se místní rada sejde začátkem června
a následně až v polovině září, čímž se dostane mimo dosavadní tříměsíční rytmus
zakotvený ve stanovách.
Na to navazuje další změna, která se
týká povinnosti místní rady projednat přihlášku do ODS od konkrétního zájemce
do čtyř měsíců od jejího podání. Zabrání
se tak situacím, kdy žádosti některých zájemců o členství místní rada vůbec neprojedná. Její právo případného zájemce
o členství nepřijmout ale samozřejmě zůstává nedotčeno. ■
Změny stanov ODS schválené
22. kongresem
1. prodloužení intervalu pro svolání
místní rady ze 3 na 4 měsíce (změna
čl. 5, odst. 7, písm. b))
2. povinnost projednat přijetí člena
do lhůty 4 měsíců od podání přihlášky (změna čl. 5, odst. 7, písm. e))
3. zavedení institutu pozastavení
členství na žádost člena se souhlasem
místní rady (změna čl. 3, odst. 4,
písm. f) a i) a nový odst. 5)
4. prodloužení funkčního období
orgánů zvolených 21. kongresem
do 31. 12. 2012 (nový článek)
5. technická úprava stanov ODS –
změna sídla (změna čl. 1, odst. 2)
autor je předseda poslaneckého
klubu ODS a předseda regionálního sdružení ODS v Moravskoslezském kraji
SLOVO PŘEDSEDY
ODS prosazuje svůj reformní program
22. kongres ODS se odehrál v době,
kdy od sestavení vlády uplynulo patnáct
měsíců. Nebylo to období jednoduché,
ale je to dostatečná doba na to, abychom mohli bilancovat, co se nám povedlo, co se nám povedlo méně a hlavně
jak chceme pokračovat dál. Nejen ve
vládním angažmá, ale i na půdě ODS.
Pokud bych měl současnou vládu
hodnotit, stihla za tu dobu prosadit 40
procent programového prohlášení. Z tohoto hlediska bych mohl být spokojen.
Musím přitom důsledně oddělit skutečný výkon vlády a její schopnost prosazovat vládní návrhy v Parlamentu od
mediálního obrazu, který bohužel často
formují různé mediální aféry a pseudoaféry, z nichž většina má jepičí život, ale
přesto otravují vzduch.
Zdůrazňuji, že to není způsob politiky,
který preferuji a měli bychom se ho do
budoucna vyvarovat, i když snít o zcela bezkonfliktním světě by bylo příliš
idealistické. Na druhou stranu, když si
vezmeme suchou statistiku, do doby
konání kongresu prošlo v Poslanecké
sněmovně alespoň prvním čtením 145
vládních návrhů. Z toho 80 vyšlo ve Sbírce zákonů a dalších 34 už prošlo třetím
čtením. Žádný z nich nebyl zamítnut nebo vrácen k dopracování. To je bilance,
ze které vyplývá, že koalice z věcného
pohledu naplňuje silný mandát, který
dostala od voličů.
Dokončujeme reformy
z roku 2007
Koaliční vládnutí není jednoduché
a nebylo jednoduché nikdy předtím. Nikdy nebylo možné v koaličním prostředí
prosadit vše. Na druhé straně bych chtěl
zdůraznit, že všechny reformy vycházejí
z programových tezí občanských demokratů a vládní programové prohlášení nese už druhé volební období výrazný rukopis ODS. Reformy byly zahájeny za
vlády ODS už v roce 2007 a dnes je dokončujeme a dolaďujeme detaily.
Podařilo se nám prosadit více než 80
procent volebního programu. Pojmy jako
například rovná daň, adresný sociální
systém, vyrovnané veřejné finance, zamezení zneužívání sociálních dávek,
ochrana soukromého vlastnictví, pružný
a motivující pracovní trh, důchodová reforma reagující na demografický vývoj,
národní zájmy České republiky nebo
posilování transatlantické vazby a řada
dalších jsou už pevně zakotveny v českém společenském diskurzu.
Naším hlavním cílem není pravopravý
střet, jak se snaží posouvat mediální atmosféru některá média, ale střet pravolevý. Hlavním soupeřem ODS je nereformovaná levice, především ČSSD, která
nemá reálné alternativy k vládní politice
a nahrazuje je obřími transparenty a mávátky s prázdnými hesly. Její populismus
je nebezpečný, protože vytváří dojem, že
se stále nic neděje a ono to nějak dopadne. Důsledky vidíme takřka denně
v řeckých ulicích. Oproti konkurenci
v pravém politickém spektru máme tradici a vyvinutou plošnou strukturu, jsme
vypočitatelní, neměníme stranické dresy
ani programy a netváříme se jako náhle
zrození reformátoři, protože občanští demokraté jimi byli odjakživa.
Nebudeme lidem lhát jako klasici domácí socialistické politiky, že „zdroje
jsou“, nebo že „dluhy se platit nemusí“.
Celá Evropa teď řeší problém, že zdroje
nejsou a hledají se krkolomné cesty, jak
je najít, aby se tyto gigantické dluhy
mohly zaplatit. Tyto zdroje dnes evropští
politici hledají v kapsách daňových poplatníků, a to dokonce i těch zemí, které
se chovaly zodpovědněji.
Chceme uspět
v krajských volbách
Musíme se ale dívat dál. Musíme nejen pokračovat v reformách na celostátní
úrovni, ale soustředit se na krajské a senátní volby v příštím roce. Potřebujeme
kvalitní volební programy pro krajské volby a musíme sestavit kvalitní kandidátky.
Zároveň z toho pro nás vyplývá, že musíme reformy důkladně veřejnosti vysvětlovat, protože za ně neseme podstatnou
část odpovědnosti. Na krajské úrovni se
musíme zaměřit na témata, jako je zdravotnictví, školství, dopravní obslužnost,
sociální otázky a další.
Pro občanské demokraty je naprosto
klíčová rozpočtová odpovědnost. Prosazujeme ji na celostátní úrovni a budeme
ji bezesporu prosazovat, dostaneme-li
důvěru od voličů, i na úrovni krajské.
ODS je správnou stranou i do těžkých
dob. Je správnou stranou do „nečasu“,
který možná čeká celou Evropu. Jsem
přesvědčen, že se to projeví dnes i v budoucnosti důvěrou voličů.
Co já považuji za nesmírně klíčové,
je, že z kongresu vysíláme veřejnosti jasný signál: ODS je jednotná, silná a je
připravená uspět příští rok v krajských
volbách.
Možná jsme zklamali některé naše politické oponenty, kteří na kongresu očekávali předem virtuálně šířená dramata.
Je vidět, že ODS je konsolidovaná strana
s různými názory na řešení politických
i vnitřních otázek, nicméně jsme zároveň
demokratickou stranou, která respektuje
rozhodnutí většiny. A jsem rád, že na
tomto kongresu nedošlo k žádným mediálně očekávaným konfliktům. Jsme
všichni společně připraveni pracovat pro
co nejlepší výsledek ODS.
Nesmíme přitom opakovat chyby z minulosti, kdy nás zcela pohltila vládní
agenda na úkor vnitřního stranického života. Už jsme obnovili činnost odborných
komisí, ale musíme jít dál. Nastartujeme
pravidelné konání ideových a programových konferencí, kde se budou tříbit nové myšlenky a impulsy nejen pro celostátní, ale i pro krajskou a komunální
agendu.
Přiznávám, že výkon vlády a ODS za
uplynulý rok mohl být lepší. Ale přesto
nebyl neúspěšný, protože přinesl řadu
důležitých schválených zákonů. Přes
všechny problémy je za námi velký kus
trpělivé a poctivé práce. Ještě větší kus
trpělivé a poctivé práce na nás čeká
v příštích letech. Pojďme spolu do toho!
.
Petr Nečas
předseda vlády ČR a předseda ODS
5
KONGRES
22. kongres: sebereflexe, věcná diskuse
a stanovení hlavních cílů do budoucna
Pokud kdokoli očekával od kongresu občanských demokratů skuhrání na politickou situaci nebo nevybíravé napadání politických soupeřů, vnitrostranické půtky či zbytečné plýtvání penězi, byl zklamán,
nebo naopak uklidněn, podle vlastního úhlu pohledu. Kongres byl finančně úsporný, jeho hlavním
sdělením bylo, že reformy zdárně pokračují a nyní je třeba se věnovat se vším nasazením přípravě
krajských a senátních voleb. V následujícím textu přinášíme úryvky z některých projevů.
Petr Nečas: Podařilo se nám prosadit více
než 80 procent volebního programu
• Nikdo nikdy netvrdil, že lze v koaličním prostředí prosadit vše. To nebylo a není možné nikdy a tuto ambici
nikdo soudný mít nemůže. Na druhé straně bych chtěl
zdůraznit, že všechny reformy vycházejí z našich programových tezí a vládní programové prohlášení nese už
druhé volební období výrazný rukopis ODS. Podařilo se
nám prosadit více než 80 procent volebního programu.
Mýty o údajné programové vyprázdněnosti ODS šíří ti,
kteří buď od ODS program sami opsali, nebo ti, kteří sami věrohodný program nemají.
• Bez fanfár a přehnané sebechvály můžeme střízlivě
konstatovat, že mimořádně obtížný první rok vládnutí
jsme zvládli lépe, než doufala politická konkurence. Nepadli jsme před problémy na kolena, nehodili ručník do
ringu, nenechali se odepsat. Vnitrokoaliční pnutí a krizovky jsme řešili bez hysterie, korektně, ale pevně. Nevyhýbali jsme se odpovědnosti, přesto jsme nakonec
z těchto politických soubojů vyšli posíleni.
Václav Klaus: ODS vždy zvládla složité situace,
pokud měla pevnou ideovou kotvu
• Scházíte se v situaci, kterou ODS za dvacet let své existence dobře
zná: V obtížné době nesete rozhodující vládní odpovědnost ve složité
koalici. Na něco takového si sám dobře vzpomínám z dob, kdy jsem
byl Vaším předsedou a kdy jsme společně prosazovali radikální společenskou a ekonomickou transformaci naší země. Je mezi Vámi stále
ještě řada těch, jako Váš současný předseda Petr Nečas, kteří na tyto
doby s oprávněnou hrdostí jistě mohou vzpomínat se mnou. Je ale
také mnoho těch, kteří přišli do ODS později a pro které je tato
situace možná v něčem nová. Těm bych chtěl říci: ODS vždycky zvládla
složité společenské situace, pokud měla pevnou ideovou kotvu a z ní
vyplývající jasný směr své politiky.
Politická část usnesení 22. kongresu ODS
6
1. K politické spolupráci
Kongres Občanské demokratické strany:
1.1 děkuje Konfederaci politických vězňů za dlouholetou přízeň; velice si váží spolupráce a podpory ze strany Konfederace
politických vězňů;
1.2 vítá uzavření smlouvy o politické spolupráci mezi ODS a Mladými konzervativci.
Mirek Topolánek: O reformách se nemluví,
reformy se provádějí
• Velice si vážím každého, byť milimetrového posunu v naplňování našich programových priorit s vědomím všech těžkostí koaličního vládnutí, jež dobře znám a nechci je tu zvlášť rozebírat.
Nechci ani hodnotit cenu, kterou platíme za vynucenou spolupráci s Věcmi veřejnými ztrátou hlasů veřejných. A to plně respektuji vaše rozhodnutí s nimi vůbec pokračovat. Míru kompromisů spíše tuším, než abych měl pravdivé informace.
Nezakrývejme ale naše vlastní nebo skutečné společenské problémy reformní rétorikou, nepoužívejme slovo reforma jako kladivo na lidi s názorem, nota bene jiným názorem. To je krátkozraké. ODS vždy stála v čele největších pozitivních změn
a událostí posledních 20 let. Klausova transformace, vstup do
NATO, do EU, rehabilitace třetího odboje, Schengen, rovná daň,
plynová krize. To jsme dokázali my, občanští demokrati, a musíme na to být patřičně hrdí. O tom, co jsou, respektive co byly,
úspěšné reformy, se rozhoduje až při pohledu do zpětného
zrcátka. Předním sklem se díváme do mlhy nejistot, které máme
před sebou. Nezpochybňuji reformní étos, naopak. Zkusme ale
sami sebe trochu méně prožívat. A to je má poznámka číslo
sedm nebo dobrá rada s příchutí trpké zkušenosti: O reformách
se nemluví, reformy se provádějí.
Miroslava Němcová: Vzkaz
koaličním partnerům
• ODS uzavřela koaliční smlouvu a patří k pravicovým
ctnostem, že takový závazek se plní. Samozřejmě s tím,
že stejné jednání požadujeme i od našich partnerů. Proto jim z našeho kongresu chci něco vzkázat:
Vážení členové TOP 09 a starostové, vážení členové VV,
žádám vás, abychom plnili závazek, který jsme na sebe
se vší odpovědností k naší zemi vzali. Jakkoli chceme
individuálně uspět v nadcházejících volbách, musíme
spolu umět vládnout. Doba, která nás čeká, bude těžší
než období, které uplynulo od voleb. Jakékoli zpochybňování společného úsilí poškodí vás jako strany, nás
jako stranu, ale též (a zejména) občany, naše voliče,
kteří mají oprávněné obavy. Sledují jak situaci v eurozóně, tak celou EU, dění na severu Afriky i v jiných, notoricky komplikovaných částech světa. Chtějí, abychom
se plně koncentrovali na tyto hrozby a udělali vše, co je
v lidských i politických silách, abychom je co nejvíce eliminovali. To je náš společný úkol. ODS se k němu hlásí
a tak, jedině tak, hodlá postupovat. Vyzýváme vás k takové spolupráci.
2. K senátním a krajským volbám 2012
Kongres Občanské demokratické strany:
2.1 konstatuje, že senátní a krajské volby v roce 2012 jsou pro ODS klíčovou prioritou; volební úspěch ODS zabrání nezodpovědné socialistické politice, která postrádá jakoukoli strategii, jak provést Českou republiku turbulencemi, kterými v současnosti prochází Evropská unie;
2.2 ukládá VR vypracovat a schválit volební program pro senátní a krajské volby v roce 2012, který bude založen na
propojení centrálních a regionálních volebních témat.
3. K programovým a ideovým pilířům
Kongres Občanské demokratické strany:
3.1 vyzývá všechny členy ODS na všech úrovních, aby učinili maximum pro prosazování a obhajobu konzervativních hodnot
v české společnosti, lidské svobody, soukromého vlastnictví a liberálního ekonomického prostředí;
3.2 konstatuje, že se občanským demokratům v posledních dvou politických vládách daří prosazovat své programové
priority a vlastní návrhy reforem.
7
KONGRES
Jiří Pospíšil: Krajské volby jsou pro nás
referendem o úspěšnosti vlády
Pavel Drobil: Odborné komise slouží
vedení i členům ODS
• Jistě díky kvalitě svého programu dokážeme ve
vládě prosazovat naše řešení. Nicméně s širším zázemím odborného politického managementu nám
to půjde ještě lépe.
• Díky výchově vlastních lidí a s využitím nezávislých odborníků, což je pokračování úspěšné spolupráce s NERVem a ESem, jsme schopni nejen
pojmenovávat problémy, ale i přicházet s vlastními
řešeními problémů nezávisle na koaličních partnerech, případně oponovat jejich návrhům.
Kromě toho, že odborné komise slouží vedení i členům ODS k nezávislému informování o problémech
a návrzích řešení, jsou také přirozenou možností
ke kariérnímu vzestupu našich lidí z regionů. Jsou
šancí, jak se pracovití a schopní jedinci mohou posunout vzhůru po politickém žebříčku nikoli díky
protekci, ale díky svým vlastním schopnostem.
• V závěru chci v dobrém vyzvat, abyste se nejen zajímali o výstupy práce odborných komisí, ale aby se ti
z vás, kteří se k tomu cítí býti povoláni, zapojili do
jejich práce. Je to způsob, jak znásobit naši sílu. A díky
tomu porazit ČSSD a prosadit se oproti VV a TOP 09.
8
• Podíváme-li se na to, kolik zákonů bylo schváleno, kolik bylo připraveno,
pak je zřejmé, že tato vláda je po vládách premiéra Klause první zcela úspěšnou reformní vládou. Navazuje tak na předchozí vládu Mirka Topolánka,
která leckteré projekty připravila, ale díky tomu, že jsme neměli většinu
v Poslanecké sněmovně a díky tomu, že sociální demokraté vládu hanebně
svrhli, se mnohé projekty nepodařilo prosadit.
• Jsem přesvědčen, že po přijetí těch ekonomických fiskálních reforem do
konce tohoto roku nastává doba pro to, abychom vybírali i jiné neekonomické reformy, které jsou důležité z pohledu našich voličů a z pohledu
této země. Jsem přesvědčen, že bychom měli prosazovat i ty reformy,
které nevedou pouze k materiálnímu bohatství, ale vedou též k vyšší vyspělosti, kultivovanosti, chcete-li kulturnosti naší země.
• Krajské volby jsou pro nás do určité míry referendem o úspěšnosti vlády.
Měli bychom se na ně důkladně připravit a poučit z chyb, které jsme
udělali v roce 2008. Na jedné straně je třeba věcně a tvrdě kritizovat neúspěšné regionální vlády socialistů, poukazovat na jejich nekompetentnost
a plýtvání s veřejnými prostředky. Na druhé straně pak bude třeba připravit
kvalitní centrální volební kampaň s kvalitním centrálním volebním programem. V rámci tohoto bychom také měli lépe vysvětlovat naše reformní
kroky tak, aby se nestaly záminkou pro negativní volební kampaň socialistů.
Senátní volby, které budou krajské volby doprovázet, pak mohou hrát
klíčovou roli v případě, že bude příští prezident volen nepřímo, tj. Parlamentem České republiky.
4. K domácí politice
Kongres Občanské demokratické strany:
4.1 konstatuje, že úspěšné prosazení reforem penzijního, zdravotního, sociálního a daňového systému je jedinou cestou, jak
zlepšit stav veřejných financí a umožnit zdravý rozvoj ekonomiky, z něhož budou mít prospěch všichni občané České
republiky;
4.2 konstatuje, že pravidla a zákony platí pro všechny bez rozdílu; národnostní a etnická příslušnost nesmí být důvodem
k diskriminaci ani privilegiím žádného občana;
4.3 konstatuje, že občanští demokraté podporují začleňování migrantů do české společnosti, pokud do České republiky přicházejí legálně pracovat, nikoli jen čerpat sociální dávky; nelegální pracovníci nectící zákony musí být ze země vyhoštěni;
4.4 konstatuje, že jaderná energetika má být nadále klíčovou součástí energetického mixu České republiky a její další rozvoj
je v zájmu zajištění energetické bezpečnosti státu;
4.5 podporuje dokončení restitucí církevního majetku a ekonomické oddělení církví od státu podle parametrů schválených
vládou České republiky;
4.6 konstatuje, že nová úprava rozpočtového určení daní má posílit příjmy obcí spravedlivě, aniž by ochuzovala kteroukoli
z nich, a její součástí má být také zvýšení motivace obcí pro podporu podnikání a zaměstnanosti.
Alexandr Vondra: Řešení krize v eurozóně
je v nedohlednu
• Jedna hospodářská krize, kterou jsme přečkali se ctí a bez
velkých šrámů, je za námi. Krize druhá, možná větší, klepe na
dveře. Biblických sedm let hojnosti levicová vláda promarnila.
Teď se nacházíme v poločase šetření a strádání. V Evropě vládne nejistota, bezradnost a strach z budoucnosti.
• Krize v eurozóně obnažila zásadní problémy jejího fungování.
Řešení je v nedohlednu. Tato krize není jen důsledkem souhry
nepříznivých okolností dneška. Je také možná výsledkem trvalé
nesourodosti národních tradic, kultur a ekonomik v Evropě
a na ně mnohdy naroubované falešné solidarity a důsledkem
života nad poměry a dlouhodobého porušování pravidel hry.
Staré zlomové linie, které si pamatujeme z doby komunismu
a které dělily kontinent na Západ a Východ, nenahradila jednota a svornost, ale nové dělení, nyní na ose Sever a Jih.
• Česká republika není izolovaným ostrůvkem, kterého se
tento problém netýká. Nejsme ani na Východě, ani na Západě,
ani na Jihu, ani na Severu, nýbrž přesně uprostřed. Jsme otevřená ekonomika, kterou netáhne domácí spotřeba, ale především zahraniční obchod. Nesmíme se proto škodolibě radovat
ze starostí u sousedů, protože do tří měsíců je máme tady doma. Neplatí čím hůř, tím lépe.
Pavel Blažek: Nezavdávat příčinu
ke vzniku nových subjektů
• Náš volební úspěch je závislý na tom, do jaké
míry dokážeme přesvědčit českou, moravskou
a slezskou veřejnost o tom, že nejlepší politický
systém (má-li to být demokracie) je ten, kde funguje málo politických stran, silných politických
stran, byť se vším špatným co to přináší. My se
musíme hlavně snažit o to, abychom těch špatných příkladů pro to, aby vznikaly nové subjekty,
které budou říkat, že chtějí nějakou změnu a téměř vždy voliče podvedou, aby neměly důvody ke vzniku. Já myslím, že v tomto smyslu jsme
nakročili dobře a zkušenost voličů z posledních
voleb v tomto smyslu nám snad dá nějakou šanci
do budoucna.
5. K otázkám EU
Kongres Občanské demokratické strany:
5.1 zdůrazňuje, že podmínky, za kterých v roce 2003 rozhodli občané České republiky v referendu o přistoupení k Evropské
unii a o závazku přijmout společnou měnu euro, se zásadně změnily, proto ODS bude požadovat, aby o případném přistoupení k jednotné měně euro a současně vstupu do Evropského stabilizačního mechanismu rozhodli občané České republiky
v referendu;
5.2 konstatuje, že snahy o unifikaci migrační politiky v EU jsou nepřijatelné; uplatňování migrační politiky je výsostným
právem národních vlád; myšlenku multikulturalismu v tomto kontextu považuje ODS za mrtvý koncept;
5.3 konstatuje, že bankovní domy v České republice nejsou díky účinnému dohledu České národní banky a bezpečným
smlouvám s mateřskými společnostmi ohroženy případnými dopady evropské dluhové krize.
6. Ke změně stanov ODS
Kongres Občanské demokratické strany:
6.1 se shodl na změně stanov ODS, včetně přechodného prodloužení mandátu současného vedení ODS do konce roku
2012.
7. Ke vzdělávání v ODS
Kongres Občanské demokratické strany:
7.1 ukládá VR ODS vypracovat a schválit koncepci dalšího rozvoje vzdělávání členské základny, kandidátů a politiků ODS
a zahájit její realizaci.
9
TÉMA
Rozpočtové určení daní musí
být spravedlivé
Vývoj rozpočtového určení daní
(RUD) prošel od 90. let poměrně
dramatickým vývojem. A rozhodně
nelze říct, že by minulé změny
vedly k lepšímu a hlavně spravedlivějšímu systému. Protože je to
klíčová otázka pro většinu měst
a obcí a potažmo jejich obyvatele,
stala se problematika RUD součástí
koaliční smlouvy a programového
prohlášení vlády. V této souvislosti
byly dohodnuty hlavní principy, na
nichž by měl stát zcela nový zákon. Přesto musí občanští demokraté o tento závazek bojovat znovu. Předloha Ministerstva financí
se totiž jednak v mnohém liší od
zásad, které ODS považuje za stěžejní, a navíc je ve spoustě ohledů
pouhou novelou stávajícího zákona, který trpí mnoha ryze levicovými úchylkami. Proto se občanští
demokraté rozhodli spolu s dalšími
odborníky předložit vlastní návrh,
který již leží ve Sněmovně. Podrobnější argumentář k postojům
ODS a konkrétní výhrady k návrhu koaličních partnerů naleznete
v příloze těchto Listů.
10
Východiskem je, aby nebyly zvýhodňovány, resp. znevýhodňovány malé
nebo střední obce ani statutární města.
„Naším cílem je nastavit takový systém,
který má logiku pro obce, občany i stát
a oprostí se od absurdních prvků, které
demagogicky poškozují všechny,“ zdůrazňuje předseda poslaneckého klubu
Zbyněk Stanjura. Předloha z rukou Ministerstva financí, tedy TOP 09 a STAN
totiž vyvolává mimo jiné zbytečnou
averzi mezi starosty a primátory podle
velikosti obcí a měst. Její schválení by
také znamenalo snížení příjmů čtyř statutárních měst (Praha, Brno, Plzeň, Ostrava) o pět miliard sdílených daní.
V této souvislosti je třeba si uvědomit,
za prací zhruba 150 tisíc lidí, dalších
45 tisíc zde využívá krátkodobých
pracovních pobytů, sídlí tu řada mezinárodních institucí, z jejichž provozu
logicky vyplývá řada specifických povinností, které kromě jiného ovlivňují
i mezinárodní prestiž České republiky,“
konstatuje pražský primátor Bohuslav
Svoboda.
Hlavní priority ODS
• Zvýšit podíl na daňových výnosech pro menší a střední obce, což odpovídá programovému prohlášení vlády i koaliční smlouvě.
• Navýšení financí by podle ODS představovalo miliardu korun, aniž by
se omezovaly rozpočty statutárních měst – Prahy, Brna, Plzně a Ostravy.
• Občanští demokraté, kteří mají za poslední roky maximum zkušeností
z komunální politiky, vědí, že je nutné posílit rozpočty obcí a středně
velkých měst, která dlouhodobě trpí podfinancováním. Řešením ale není
klást větší daňové břemeno na čtyři statutární města, která pomáhají
i přilehlým obcím snižovat nezaměstnanost a poskytují služby dojíždějícím
i zahraničním návštěvníkům.
• I z výše uvedených důvodů ODS se vší korektností odmítá návrh TOP 09
a STAN, který by ve své podstatě jen nevýznamně přidal malým a středním obcím na úkor dramatického propadu velkých měst.
že tyto peníze neplynou na to, aby si
občané těchto měst mohli užívat nad
poměry ostatních, ale hlavně na zajištění služeb pro stovky tisíc návštěvníků
a lidí, kteří sem pravidelně dojíždějí za
prací. To vše, zkráceně řečeno, představuje například vytváření pracovních
míst, tudíž snižování nezaměstnanosti,
která bývá i v okolí velkých měst nezanedbatelná. Nemluvě o Praze, která jako hlavní město musí nést největší podíl odpovědnosti za dojíždějící, turisty,
infrastrukturu… „Denně sem přijíždí
Nenechme mezi sebe
vrazit klín
Rovněž primátor Plzně Martin Baxa
upozorňuje na to, že obce dokonce
až do 20 tisíc obyvatel jsou v rámci
současného daňového systému na
tom často prachbídně. Proto souhlasí
s tím, že obecní a městské rozpočty je
potřeba posílit, nesmí se tak ale dít na
úkor čtyř největších metropolí. Taková
změna, která přehazuje peníze mezi
městy a obcemi, je podle jeho slov
k ničemu. Plzeň by při uskutečnění
představ TOP 09 a STAN přišla o 900
milionů Kč. Museli by tak výrazně zvýšit jízdné, drasticky omezit investice
a omezit stávající podporu kultury,
vzdělání, sociální oblasti a dalších
aktivit. Ve výsledku by neutrpěli jen
Plzeňané, ale i mimoplzeňští, zejména
pak obyvatelé obcí a měst v okolí.
Rozpočty jejich sídel by si sice drobně
největším, ale přesto přidává městům
a obcím tolik potřebné finanční prostředky,“ prohlásil Martin Baxa.
Co obnáší návrh ODS
Východiskem je posílit příjmy obcí s pěti
sty až dvaceti tisíci obyvateli, ale zároveň
tak, aby výsledná situace motivovala obce
k podpoře podnikání a zaměstnanosti.
Snížení současného rozdílu příjmů?
Vliv předloženého návrhu Ministerstva financí na pět „nejchudších“ a pět „nejbohatších“ obcí podle sdílených daňových
příjmů v tis. Kč na jednoho obyvatele:
obec
nyní
poté
rozdíl
1. Modrava
73,1
79,0
+5,8
2. Kryštofovy Hamry
49,6
53,9
+4,3
3. Prášily
38,6
42,3
+3,7
4. Praha
29,6
27,8
–1,8
5. Stožec
28,6
32,3
+3,7
6241. Josefův Důl
6,3
7,7
+1,4
6242. Strukov
6,2
7,6
+1,4
6243. Závist
6,2
7,6
+1,3
6244. Horní Lapač
6,2
7,7
+1,5
6245. Strýčice
6,1
28,5
+22,5
polepšily, efekt v peněženkách lidí by
však byl záporný. Vydali by totiž více
například za dopravu, kulturu, sport,
ale i za vzdělání.
Právě v tom tkví nadregionální charakter Plzně: Má 169 tisíc obyvatel, ale
denně se v ní pohybuje a služeb poskytovaných městem využívá okolo 240 tisíc lidí. Každý den sem dojíždí za prací
a do škol téměř 43 tisíc lidí. „Provozní
výdaje na zajištění městské hromadné
dopravy nás jen v loňském roce stály
přibližně tři čtvrtě miliardy korun.
V současnosti se navíc jako město podílíme i na investicích státu do dopravní
infrastruktury. A to nemluvím o našem
vítězství v soutěži o Evropské hlavní
město kultury pro rok 2015. Blamáž
projektů spojených s Evropským hlavním městem kultury způsobená nedostatkem financí by byla ostudou nejen
města Plzně, ale celé České republiky.
Nenechme mezi sebe jako primátoři,
starostky a starostové, zastupitelé a členové ODS vrazit klín. Nedopusťme,
abychom se rozhádali kvůli rozpočtovému určení daní. Věřím, že se nám
podaří prosadit náš návrh, který nebere
Celkové navýšení RUD by ve srovnání s koncepcí TOP 09 a STAN mělo
představovat jednu miliardu. Přitom
příjmy statutárních měst by měly být
zmraženy na současné úrovni.
„Řešení, které prosazuje ODS, je
spravedlivé a vyvážené. Na jednu stranu posiluje příjmy obcí a menších
měst, na druhou stranu neohrožuje
kvalitu života ve velkých metropolích,“
stojí v argumentáři k RUD.
Nicméně ohledně Prahy by se pravidla měla změnit: „U Prahy navrhujeme
redukovat dosavadní anomálii, kdy má
jako obec nejvyšší příjmy z RUD na
jednoho obyvatele, ale jako kraj nejméně. Proto Praze ubereme jako městu a přidáme jako kraji. Tím také
snížíme poměr mezi příjmy Prahy
a nejmenších obcí,“ konstatoval předseda poslaneckého klubu Zbyněk
Stanjura. Jak dodává, podstatné je, že
se podařilo překlopit vyhroceně emotivní debatu k racionálním argumentům. „Nechci ji proto dále rozdmýchávat hartusením, že současný návrh
ministerstva financí není v souladu
s koaliční smlouvou. Je to sice fakt,
protože se tento návrh neopírá o pečlivou analýzu a intenzivní diskusi se
zástupci samospráv, ani neobsahuje
prvky, které by obce motivovaly k podpoře podnikání. Za klíčové ale považuji
základní východisko koaliční dohody,
a tím je společný cíl posílit příjmovou
základnu obcí a měst. Dveře k dohodě
jsou otevřené a protestující starostové
se do nich vlamují zbytečně. Buď jde
TOP 09 a STAN skutečně o to, aby
menší obce a města dostávaly více peněz ze sdílených daní. Pak opustí svoji
revoluční rétoriku a návrh ODS podpoří. Anebo budou svéhlavě trvat na
potrestání čtyř největších měst, kde se
nepodílí na vládě. Takový přístup ale
nepovažuji za klíč, který by starostům
obcí a menších měst odemknul cestu
k větším příjmům,“ uzavírá toto téma
předseda poslaneckého klubu ODS.
–red–
KARLOVARSKÝ REGION
Jan Bureš: V Karlovarském kraji to není
snadné, ale potenciál tu ODS stále má
12
Zastávat roli regionálního předsedy občanských demokratů v Karlovarském kraji není určitě záviděníhodný úkol. Jan Bureš, který je zároveň poslancem Parlamentu, se ho
snaží zhostit se vší odpovědností
a znalostí místních poměrů. Zatím na
to měl rok a půl. Nad tímto obdobím
až tak úplně nejásá, protože by toho
chtěl dosáhnout víc, ale zároveň nepatří k těm, kteří by házeli flintu do
žita. Tato oblast je historicky i novodobě poznamenána mnohými paradoxy. Promítají se i do práce těch,
kteří ve složitých podmínkách budují
pravicovou politiku a snaží se oslovit
potencionální voliče. Navíc je nabíledni, že se samotným pojmem
Karlovarský kraj je v obecném povědomí vázáno mnoho nepříliš pozitivních asociací: ruská mafie, její
provázanost s politikou, bohatství
takzvaného lázeňského trojúhelníku,
v jehož rámci se v Karlových Varech,
Mariánských ani Františkových Lázních nedá mluvit o chudobě. Ale skutečnost bývá jiná než povrchní zdání.
I o tom jsme se bavili s Janem Burešem. Za hlavní problém „svého“ regionu považuje právě historickou zátěž regionu, jeho rozpory, k jejichž
řešení je třeba nemalého úsilí.
„Zdejší lázeňská města jsou samozřejmě specifický fenomén, který láká
návštěvníky, a prospívá tak i rozvoji
služeb a zaměstnanosti. Ale co je podstatnější, tento kraj jako celek byl
hlavně místem, kde nacházeli živobytí
chudé hornické rodiny a lidé ze zemědělských oblastí. Právě oni tvořili –
a část jejich potomků dodnes tvoří
– valnou část obyvatelstva Karlovarského kraje. Uranové doly jakožto němí svědkové extrémního lidského utrpení jsou naštěstí zavřené, ani těžby
jiných kovů se tu již neprovozují, zemědělství také nepatří k profesím, kde
se lehce bohatne. A připojme k tomu
ne úplně ideální dopravní infrastrukturu. Takže tu převládá pozůstatek
chudoby, který logicky nebývá živnou
půdou pro pravicové strany, zvláště
v období ekonomické krize,“ popisuje
specifika regionu Jan Bureš. Přesto
i tady prokazatelně stojí za občanskými demokraty nemálo úspěchů. Snadnější to samozřejmě bylo, když měla
ODS svého hejtmana – Josefa Pavla.
„Poslední krajské volby jsme prohráli
hlavně kvůli tomu, jak byla nastavená
celostátní ekonomická situace. Ale zároveň jsem rád, že i když náš volební
výsledek k tomu dával příležitost, tak
jsme nešli do koalice s levicí,“ zdůraz-
ňuje předseda regionální oblasti. Jak
připouští, problémem je také odchod
části členů k jiným alternativním pravicovým uskupením. „Ale nevidím to
nijak dramaticky. Zaznamenali jsme
úbytek členů zhruba o 11 %, ale je to
kompenzováno meziročním nárůstem
členské základny.“
Za nejpodstatnější ovšem Jan Bureš
považuje to, co nazývá personální
nouzí. „Schází příliv nových lidí, kteří
by sice byli dostatečně do politiky zasvěcení, ale ne zkažení nebo jen zvyklí
se v ní pohodlně pohybovat, kteří přinášejí nové podněty, mají i odvahu být
kritičtí…“
Noví lidé nám umožní lépe
nahlížet situaci ODS i zevnitř
Jak dodává, tento problém se týká
všech stran včetně těch, kteří jsou ve
vrcholné politice relativními nováčky,
na čemž nic nemění, že se občas pokoušejí hrát na otrlé matadory. „Osobně si myslím, že osm let v politice na
jednom místě je hranice, za níž už dotyčný není schopen být dostatečně
věcný a citlivý k reálným problémům
tak, jak dopadají na občany. Nemíním
to rozhodně jako nedocenění zkušených politiků, ale i oni by měli mít
možnost jak předávat své zkušenosti,
tak čerpat nové pohledy a inspiraci od
těch, kteří sdílejí tradiční ideály ODS
a zároveň mohou lépe vidět její situaci
zvenčí.“
Rozdíly mezi městy a venkovem
v Karlovarském kraji jsou enormní, což
prohlubuje nedostatek investic. „K tomu přistupuje špatné dopravní spojení, čímž nemyslím jen silniční infrastrukturu, ale i katastrofální stav
vlakových spojů,“ dodává Jan Bureš.
V souvislosti s dopravou oceňuje, že
napříč politickým spektrem se všichni
shodují na prioritě – dostavbě dálnice
R6. „Směrem na Cheb a Sokolov se
sice vesele staví, což je samozřejmě
dobře, ale hlavním úskalím zůstává
spojení na Prahu.“
Předseda regionu se zároveň netají
kritikou vůči bývalému ministru dopravy Bártovi. „Nadělal pěknou paseku,
když tady svévolně zastavil výstavbu
tolik potřebné silnice. Přitom kraj ze
svých peněz zaplatil pro ministerstvo
dopravní model, který měl šanci na zařazení do příslušného operačního programu. Systémově je to priorita, ale
patřičně využít této šance nám v podstatě pan Bárta znemožnil.“
Situaci z hlediska ODS neusnadňuje
ani současné levicové vedení kraje. Navzdory tomu se Jan Bureš snaží vůči
němu vyjadřovat gentlemansky. „Hejtman je také poslancem, takže se setkáváme. Nepanuje mezi námi žádná
hysterická válka, o lecčems se lze domluvit, ale rozhodně nelze mluvit
o nějaké úzké spolupráci.“
setřít. I za tu cenu, že to vyžaduje obětavou mravenčí práci, být v kontaktu
i s lidmi v malých obcích, zkrátka přesvědčovat voliče, že ne všichni jsou ‚ti
špatní‘ z ODS. A k tomu znovu připomínám, že to vše vyžaduje aktivně hledat nové tváře.“
Krajské volby – nová výzva,
nové plány a naděje
Nadcházející krajské volby budou určitě obtížné klání. „Lze předpokládat,
že sociální demokraté použijí obdobnou strategii jako v těch předchozích:
Budou hrát celostátní témata, jako byly poplatky u lékaře. Tentokrát se budou opírat o odpor proti reformám.
ODS na to musí být připravena a zároveň mít svá krajská témata,“ zdůrazňuje poslanec a regionální šéf.
Vyzdvihuje v té souvislosti pro Karlovarský kraj zkvalitnění struktury středního školství a mimo jiné se chce
zasadit o zřízení pobočky Karlovy univerzity, která by nabízela obory související s místní problematikou: například
lázeňskou péči, rehabilitaci, rekultivaci
krajiny.
Snad se podaří zvolit lídra,
který voliče osloví
Ohledně krajských voleb považuje
Jan Bureš za důležitý předpoklad jednak najít toho správného lídra občan-
ských demokratů, který by byl nositelem idejí ODS, jednak jeho volbu provést demokraticky a transparentně.
(Všichni víme, že by to měla být samozřejmost, ale také víme, že občas
vítězí vnitrostranické – i mimostranické – pletichy. „Byl bych strašně rád,
kdyby se nám podařilo postupovat
zcela regulérně: Prvním krokem je zvolit správného lídra, kterého budou nominovat představitelé všech oblastí
Karlovarského kraje: Karlovarsko, Sokolovsko, Chebsko.
Někdo by měl být odpovědný
za udržování ideologie strany
Na celostátní úrovni propaguje mimo jiné vznik funkce jakéhosi „ideologického tajemníka“. „Nemusel by to
být člen exekutivy, ale měl by koordinovat zprostředkování a medializaci
idejí, na nichž ODS vznikla, hledat nové personální zdroje a mít přehled o lidech, kteří si zaslouží stranu veřejně
zastupovat. To souvisí i s tím, že bychom si měli dlouhodobě ‚vychovávat‘
odborníky na jednotlivé oblasti – rozpočet, životní prostředí…“
Jak závěrem Jan Bureš konstatuje,
na to vše mají občanští demokraté
„zdravě nakročeno“, a pokud využijí
svého potenciálu, nemusejí se o svoji
budoucnost bát.
–red–
Co karlovarskou ODS šlechtí
a co poškozuje
Jan Bureš sám dobře ví, co si v problematickém kraji občanští demokraté
odpracovali. „Proto jsem přesvědčen,
že voličský potenciál tady stále máme.
Hlavně pravicoví voliči vědí, jak se pod
hlavičkou ODS podařilo pokročit v optimalizaci školství, získali jsme řadu
dotačních titulů na zlepšení kvality
života, zasazovali a zasazujeme se
o zlepšení dopravy, důstojné podmínky pro zemědělce… Podle toho, co
vidím, tak současné levicové vedení
kraje v tomto trendu nepokračuje,
přesněji řečeno, nedělá skoro nic.“
Zároveň je ale zjevné, že mediální
nálepka „kmotrů“ udělala své. Nejen
v očích veřejnosti a potencionálních
voličů ODS, ale i mezi samotnými členy. „Ale je to nálepka, kterou můžeme
Z návštěvy premiéra Petra Nečase v Karlovarském kraji
Z RESORTU
Chceme do elitní dvacítky
Martin Kocourek
Sociální demokraté by řekli pravý opak, ale České republice se podařilo poměrně dobře přestát hospodářskou krizi po roce 2008.
Otevřeně ale musíme připustit, že
dobrých výsledků jsme dosáhli zejména proto, že jsme se svezli na
vlně vynikajících hospodářských
výsledků Německa, kam míří podstatná část našeho exportu. Je
však nezbytné se vážně zamýšlet
nad tím, jak zařídit, abychom Německu stačili s dechem příště, ať
už další etapa té současné krize,
nebo krize zcela nová přijdou
kdykoli. Mezinárodní srovnání totiž ukazují, že místo abychom se
v konkurenceschopnosti Německu
nebo třeba severským zemím blížili, posouváme se naopak spíš ke
skupině, do níž patří třeba Španělsko, Itálie nebo Portugalsko.
Zpět na vrchol
14
Nezbytným krokem vlády tak bylo
vypracování sady opatření, která by
zmíněný trend změnila a nasměrovala
Českou republiku žádoucím směrem.
Tento úkol připadl Ministerstvu průmyslu a obchodu a ve spolupráci
s NERV byl dokončen v září, kdy finální
dokument s názvem „Strategie mezinárodní konkurenceschopnosti ČR pro
období 2012 až 2020“ schválila vláda.
Pod sloganem „Zpět na vrchol“ tak
vláda vyhlásila cíl navrátit v příštích devíti letech naši zemi mezi 20 nejvíce
konkurenceschopných ekonomik světa. Nesnadný úkol, když jsme jen mezi
roky 2009 a 2010 propadli z jednatřicáté na šestatřicátou pozici.
Okamžikem schválení strategie se
v realitu změnilo celkem 250 konkrétních opatření, která se zdaleka netýkají pouze MPO, ale také velké části
ostatních resortů.
Nechybí mezi nimi naše letité téma,
ústavní zákon o rozpočtové kázni a odpovědnosti – tzv. finanční ústava, je zde
ale také rozklikávací rozpočet, rozvoj
dopravní i informační infrastruktury,
sjednocení dat účinnosti podnikatelské
legislativy na pouhé dva dny v roce, protikorupční opatření či podpora studia
přírodovědných a technických oborů.
Své místo našla i opatření ve prospěch
schopnosti rozvoje inovačního podnikání a hledání komerčně uplatnitelných
výsledků vědy.
Nestačí napsat, je třeba
realizovat
Strategie není v řadě různých předchozích dokumentů unikátní jen šíří
svého rozsahu přes většinu vládních
resortů, ale také existencí podrobného
plánu zavedení jednotlivých opatření
a mechanismu, který bude jejich realizaci koordinovat i kontrolovat. Byli
jsme si dobře vědomi, že naplňování
strategie nebude možné bez velikého
úsilí při zavádění jednotlivých ustanovení do praxe, a tak jsme vytvořili
efektivní strukturu, jejímž jádrem se
stala Rada vlády pro konkurenceschopnost a informační společnost. To
byla od počátku jasná volba, protože
jsme nechtěli bojovat za vyšší konkurenceschopnost (a v jejím rámci za vyšší efektivitu a celkovou modernizaci
veřejné správy) zavedením nového byrokratického orgánu.
Čtyři pracovní výbory rady budou zasedat ve dvoutýdenním cyklu a budou
se zabývat detaily realizace jednotlivých
opatření. Výbor pro „veřejný sektor“
bude mít na starosti opatření odstraňující nedostatky v nakládání s veřejnými prostředky a směřující k efektivnímu uspořádání institucí veřejné
služby. Výbor pro „vzdělání a zaměstnanost“ obsáhne opatření vedoucí
k provázanosti vzdělávání s trhem práce a ke zvýšení mobility pracovní síly,
ale také problematiku zaměstnanosti
a snižování nákladů zaměstnavatelů.
Výbor „podnikatelské prostředí“ se bude věnovat opatřením vedoucím ke
zlepšování prostředí pro podnikání,
včetně zpřehlednění legislativy a rozvoje infrastruktury. Konečně výbor
„ekonomika globálních inovací“ bude
garantem opatření vedoucích k posílení významu inovací jako zdroje dlouhodobému zvyšování životní úrovně.
Pod dohledem premiéra
Vzhledem k tomu, že předsedou rady vlády je premiér Petr Nečas, dostane se tak do jeho rukou nástroj umožňující vytvořit jasný přehled o postupu
jednotlivých opatření, o tom, který
z resortů postupuje podle plánu a kde
se spíše váhá. I proto mohl premiér
nedávno na tiskové konferenci k realizaci strategie mezinárodní konkurenceschopnosti zdůraznit, že za její naplňování budou osobně odpovědní
jednotliví ministři.
Plán zavádění jednotlivých opatření
strategie konkurenceschopnosti by
měl být schválen ještě letos, aby se
s jeho plněním mohlo začít hned na
začátku roku 2012. O postupu zavádění jednotlivých opatření pak bude
jednou za čtvrt roku zvláštní zprávou
informována vláda.
Neděláme nic, co by neuměli vymyslet kdekoli na světě – však také většinu
opatření různé země více či méně úspěšně zavedly, a proto víme, že jsou-li
dobře provedena, fungují. A tak jde
o jediné. Chceme-li uspět, musíme být
vytrvalí a důslední. Jen tak můžeme
alarmující propad konkurenceschopnosti během několika let proměnit
v příklad, který budou chtít jiné země
následovat.
autor je ministr průmyslu
a obchodu
TRADICE
Nostalgické vzpomínky na bugatky,
auta s romantikou i silným motorem
Nezaměnitelnou podobu těchto vozů
bezesporu poznamenal i fakt, že Ettore
Bugatti pocházel z umělecké rodiny.
Otec byl úspěšný designér, bratr mezinárodně známý sochař. Ovšem přetrvávající obdiv vůči bugatkám ani v té době
nezávisel jen na jeho „vnější kráse“. Bugatti byl podle všech dostupných informací člověk veskrze renesanční. Dokázal
skloubit své umělecké nadání se schopností bravurně pronikat i do technických
záležitostí. Výsledkem bylo auto, které
poutalo pozornost a nadšení nejen
svým vzhledem, ale i technickou dokonalostí. Stalo se inspirací jak pro designéry, tak techniky, stalo se jedním ze
symbolů své doby. Takových ale samozřejmě bylo mnohem víc. Ne všechny
ale oslovily fanoušky, spotřebitele a výrobce natolik, aby se snažili – a poté
dokázali – pokračovat v tradici dobového fenoménu. Bugatka se stala fenoménem nadčasovým.
Jestliže počátkem minulého století
to byl vůz, který budil obdiv svojí vizáží
a výkonností, tak i dnešní modely,
o kterých se zřejmě jejich zakladateli
a tvůrci ani nezdálo, splňují totéž: estetická originální krása a mimořádná
technická dokonalost. Model Bugatti
je prestižní záležitostí. Nejnovější varianty se vyrábějí – teď v produkci
Volkswagen Group – jen pro pár stovek nejmovitějších zákazníků. S rychlostí přes 400 km za hodinu excelují
na automobilových závodech, kde budí zasloužený respekt.
Možná je v této souvislosti škoda
laických slov, protože fotografie vypovídají o kráse bugatek určitě více.
–red–
Foto: www.bugatti.com, www.cartype.com
Příslušníky mladší generace, zejména pokud nemají smysl pro
kouzla automobilů z dob dávno zašlých, by mohl tento článek nudit.
Ale i když je zajímají auta moderní,
nechť si ho i oni přečtou. Nemusejí
znát ani píseň Blonďák s červenou
bugatkou, stačí se podívat na fotografie automobilů, které po generace charakterizuje obdivuhodný
design a zároveň obrovský výkon.
To platí od roku 1909 až do současnosti. Zakladatelem této tradice byl
Ettore Bugatti. Jak jméno napovídá, byl to Ital, narozený před
130 lety v Miláně, ale jeho Bugatti
Automobiles S.A.S. byla založena
ve Francii. Současnou výrobu bugatek ovládají hlavně Němci v rámci svých automobilových koncernů.
KULTURA
Připomínky holocaustu ve filmu a literatuře
Mládež se dozví o tragédii
Židů na portálu YouTube
Knih a filmů o holocaustu vznikly
stovky. Od svědeckých dokumentů
po světové bestsellery a filmy sklízející ty nejprestižnější ceny. Postupem
času se začala objevovat i díla, která
nejsou pouhým mapováním utrpení
obětí, ale i dosti kontroverzní pohledy na vinu jednotlivých skupin většinové společnosti, nebo dokonce na
to, jak sami Židé participovali na nacistických metodách vůči svým soukmenovcům. Tyto publikace často vyvolali někdy až hysterické reakce té
či oné dotčené skupiny.
16
Zcela novou cestou, jak připomínat
tragédie židovského národa, je videoklip, který se bude šířit prostřednictvím
portálu YouTube. Podle jednoho z tvůrců, Daniela Finkelmana, by to mělo být
poselství srozumitelné současné mládeži, která nečte knihy a nemá trpělivost
ani zhlédnout film. „Má to být něco jako Schindlerův seznam v pěti minutách,“ vysvětluje. Videoklip je hotový,
ale na YouTube by se měl objevit až
začátkem listopadu, v době výročí Křišťálové noci, která odstartovala jeden
z nejstrašnějších příběhů v novodobých
dějinách. Ale v této souvislosti stojí za
zmínku i projekt Václava Marhoula, který Hollywoodu „vyfoukl“ natočení filmu
podle světoznámého bestselleru polsko-amerického autora Jerzy Kosińského
Nabarvené ptáče.
Některé diskuse a konference týkající
se odkazu holocaustu se zabývají i myšlenkou, zda je vůbec ještě záhodno holocaust připomínat a hlavně zda nové
generace jsou schopny tyto relativně
nedávné, ale pro mladé lidi poměrně
vzdálené události připomínat. Stejně
jako mnozí z těch, kteří prošli hrůzou
koncentračních táborů, se snaží vzpomínky a noční můry vytěsnit, tak i někteří umělci, z nichž mnozí rovněž popisují své autentické zážitky, se občas
nechají slyšet, že ztrácejí sílu se ve svých
dílech do temné minulosti vracet. Ale
velké události dějin včetně těch tragických zcela potlačit nelze, takže stejně
jako se budou i po staletích psát knihy
a točit filmy třeba o Césarovi a Kleopatře nebo krvavé bartolomějské noci,
nevymizí určitě z paměti lidstva ani
události a souvislosti holocaustu. Jen
forma se možná bude měnit, jak dokládá avizovaný videoklip.
Za projektem stojí skupina mladých
amerických filmařů, kteří se snaží vzbudit
zájem mladých lidí o dějiny způsobem,
jaký je této věkové skupině nejbližší, tedy
prostřednictvím webu, stručnou formou,
která kombinuje obrazy a hudbu. Videoklip se natáčel hlavně v polském Krakově
a v New Yorku.
Obsahem „videoklipového příběhu“ je
osud mladého židovského chlapce a jeho
blízkých. Na realizaci se podílelo zhruba
třicet herců, zpěváků, tanečníků. Hlavním
protagonistou je mezinárodně uznávaný
zpěvák židovské hudby Jaakov Lemmer.
„Moji prarodiče se v Polsku narodili. Často jsem od nich slyšel příběhy o polských
Židech. Musíme to předávat budoucím
generacím,“ říká Jaakov.
Obdobně zapálená je produkční videoklipu Valeria Haywardová. „Jsem příznivcem generace YouTube. Věřím, že videoklip o holocaustu hodně zlepší osvětu
o tom, co se stalo,“ konstatuje.
Již hotový snímek by se měl objevit na
internetu 9. nebo 10. listopadu, kdy v roce 1938 v celém Německu vypukl protižidovský pogrom, po němž následovaly
nové diskriminační zákony a hromadné
deportace.
Václav Marhoul chystá film,
o který měl zájem Hollywood
Režisér Václav Marhoul sice miluje satiru a je takřka celoživotním spolutvůrcem
svérázného humoru Divadla Sklep, ale
když se zatne pro nějaký velký projekt,
není to nic menšího než náročný historický velkofilm. Po snímku Tobruk to bude
filmový přepis věhlasného bestselleru polsko-amerického autora Jerzy Kosińského
Nabarvené ptáče, který líčí válečné útrapy
židovského chlapce, ovšem zahrnuje i velmi kontroverzní pohledy na tehdejší události, nemluvě o řadě vyhroceně brutálních výjevů. Sám autor do značné míry
vycházel z vlastních trpkých zážitků. Polská veřejnost knihu radikálně odsoudila
a z Kosińského se stal ve vlastní zemi vyvrhel. Ani jeho kariéra po emigraci do
Spojených států se neobešla bez komplikací a skandálů, což rozhodně neprospívalo jeho již tak v lecčems nalomenému
psychickému stavu. V roce 1991 spáchal
sebevraždu. O to těžší bylo pro Václava
Marhoula dopídit se autorských práv.
„Román mě natolik zasáhl, že jsem
hned po dokončení Tobruku nasměroval
veškeré své síly k získání filmových práv
na Nabarvené ptáče. Až teď se to podařilo, takže se mohu pustit do psaní scénáře,“ uvedl před časem pro média Marhoul. Každopádně tato „předpřípravná
fáze“ trvala zhruba dva roky. Jen pátrání
po tom, kdo vlastně spravuje práva po
autorově sebevraždě a poté i smrti jeho
druhé ženy, zabralo osm měsíců. Více než
rok pak Marhoul vyjednával s chicagským
nakladatelstvím Spertus College of Judaica. Nyní se konečně může připravovat
samotné natáčení. Začne pravděpodobně
v roce 2013 na Ukrajině, do kin by měl
snímek přijít až v roce 2016.
Už nyní je zřejmé, že se jedná o mimořádně náročný projekt. Tím spíš, že výsledek bude bezesporu srovnáván s prvním
(a jediným) zfilmovaným dílem Jerzyho
Kosińského s názvem Byl jsem při tom,
který si vysloužil oskarovou nominaci.
Jedním z průkopníků tématu
holocaustu byl Alfréd Radok
I v českém kulturním prostředí má
Václav Marhoul na co navazovat. Například prvotina Alfréda Radoka Daleká cesta z roku 1948 pojednává o životě v terezínském ghettu i osudech dalších lidí,
kteří se potáceli marasmem druhé světové války. Film se stal důkazem, že tento
tvůrce rozhodně není předurčen k tomu,
aby točil plytké „chvalozpěvy“ na úžasné
úspěchy a štěstí lidu dle gusta komunistického režimu. Snímek předkládá sžíravou kombinaci hraných scén a dokumentárních záběrů, což pro komunisty nebylo
to pravé, jak přesvědčovat pracující lid
o vysněné budoucnosti, kde je každý každému soudruhem. Film byl odsunut na
tzv. druhou kolej, poslední ránu mu zasadil Otakar Vávra, jehož umělecké kvality
sice zůstávají nezpochybnitelné, ale stejně
nezpochybnitelné zůstávají i jeho podivné
„koketérie“ s požadavky tehdejších bolševických papalášů. Jak sám Vávra přiznává ve své autobiografii Podivný život
režiséra, při jedné ze svých audiencí
u předního stranického ideologa a ministra informací Václava Kopeckého se
netajil kritickým názorem na Radokovu Dalekou cestu. Výsledkem byl zákaz
promítání.
Další díla, která otřásla
svědomím světa
Film Amen z roku 2002 režiséra Costa-Gavrase, který spolupracoval s fran-
couzskými, rumunskými i německými
tvůrci, oživil zejména ve Francii debaty
o postoji církve k holocaustu. Její role z filmu nevyznívá právě příznivě, což vzbudilo
odpor křesťanských komunit. Popudil je
již samotný námět podle dramatu Rolfa
Hochhutha, takže natáčení přímo ve Vatikánu se stalo tabu. Záběry z církevních
paláců se proto museli pořizovat v Rumunsku.
Polemiky vyvolal nejen samotný film,
ale i reklamní upoutávka, kterou vytvořil
známý italský návrhář Oliviero Toscani,
který zachycuje křesťanský kříž zalomený
na koncích tak, aby připomínal svastiku.
Katolické asociace u soudu neuspěly se
žádostí, aby byl plakát zakázán.
Složité vazby mezi nacisty, obyvateli
okupovaných zemí a židovskými oběťmi
mapuje také snímek Final Solution z roku
2010. I ten vyvolal rozporuplné reakce –
byl oslavován i zatracován.
Z další náhodné nabídky filmů lze doporučit i ty, které hledají a nacházejí inteligentní humor i v souvislosti se situacemi,
které jsou ve své podstatě veskrze tragické. Smích skrze slzy vyvolává oskarový
počin Roberta Benigniho Život je krásný
nebo svérázné izraelské dílo Moshe Zimermana Pizza v Osvětimi.
Z novějších titulů stojí za pozornost
Zlaté žně amerického historika polskožidovského původu Jana Tomasze Grosse, který vzbudil vlnu protestů polské
veřejnosti, protože Poláky obviňuje z toho, že se na holocaustu a jeho obětech
obohacovali.
Naopak jednoznačný světový obdiv,
vrcholící – byť po téměř dvaceti letech
od prvního vydání – udělením Nobelovy ceny, si získal maďarský spisovatel
Imre Kertész knihou Člověk bez osudu: Velmi drsný příběh, částečně inspirován autobiografickými prvky, je
psán strohým a přitom krásným jazykem, který jakoby svým vlastním způsobem kloubil vše, co ona zrůdná
doba obsahovala: absurditu, krutost,
morbiditu, naději …
Poměrně nedávná kniha Chudí v Lodži
spisovatele Steva Sem-Sandberga vychází z reálných dobových dokumentů,
které ukazují, jak v některých případech
byli vysoce postavení Židé ochotni zneužívat situace svých soukmenovců, spolupracovat s nacisty a leckdy se za ně
ujmout té nejšpinavější práce.
Každopádně ve výčtu špičkových
uměleckých děl věnovaných různým
aspektům jedné z největších tragédií
Pokud zatím zůstáváme u filmu, bylo
by hříchem nezmínit sérii dokumentů
Lukáše Přibyla Zapomenuté transporty,
které strhujícím způsobem líčí osudy lidí deportovaných do Běloruska, Lotyšska, Estonska a Polska. Autentické výpovědi se týkají nejen utrpení těch,
z nichž jen málo přežilo, ale také rozdílů mezi podmínkami a kulturou jednotlivých židovských skupin.
Co se týče literatury, jedním z kultovních děl jsou Mladí lvi Irvinga Shawa, který kromě jiného upozornil na antisemitismus v americké armádě během války.
lidstva jde nikoli o nenávistné hledání
viníků, ale mapování pravdy. Ta mívá
ozdravné i bolestné momenty, zejména když se týká tak fatálních událostí.
Snad nejlepší, co si říct, je nezapomínat na ně a hledat cesty, jak oslovit
i budoucí generace. Je určitě dobře,
že současná kultura se s velmi přesvědčivou vypovídací hodnotou věnuje
i událostem v Africe, Asii … To vše
může paralelně s mocnějšími vlivy politiků přispět alespoň k tomu, aby méně lidí trpělo.
–red–
17
NÁZOR
Novela lesního zákona – naplnění
koaliční smlouvy?
Pavel Rensa
18
Koaliční smlouva z 12. července
2010 představuje základní politický dokument současné vlády. Na
straně 36 na konci kapitoly Životní
prostředí, zemědělství a venkov se
uvádí následující: „Koalice zajistí pro vlastníky lesů srovnatelné
podmínky s ostatními zeměmi EU
tak, aby je nezatěžovala nadbytečnými předpisy a byrokratickou zátěží.“ Tato věta mě přímo nadchla,
neboť jsem se domníval, že:
1. naši političtí představitelé si už konečně uvědomují, že vlastnit v Česku
les je něco méně výhodného než vlastnit les západně od státní hranice,
2. bude vyhotovena analýza současné
lesnické legislativy, aby bylo jasné,
v čem není vlastnictví lesů v Česku
srovnatelné s ostatními zeměmi EU
a co bude třeba opravit, co vypustit
a co doplnit.
Uplynul více než rok a jaký je stav.
Nevím. Přestože legislativním plánem
práce vlády pro rok 2011 je Ministerstvu zemědělství uloženo zpracovat
návrh novely lesního zákona, práce na
novele vnímám jako konspirační činnost. Analýza veškerá žádná či alespoň
nebyla nikde zveřejněna. Na ministerstvu zemědělství se schází ad hoc
sestavená pracovní skupina s nulovou účastí soukromých vlastníků lesů.
Podaří-li se kontaktovat některého
z účastníků, potom výsledky činnosti
této komise nelze oficiálně získat. Naštěstí jsme v Česku, kde se vykecá
všechno. Jaký je tedy obsah jedné
z uniknuvších verzí novely lesního zákona ze začátku září 2011?
Především nápadně připomíná myšlenky, o kterých veřejně mluvil jeden
nejmenovaný funkcionář Ministerstva
zemědělství v dubnu 2009 na jednom
lesnickém semináři. Tehdy se jednalo
o „práci do šuplíku“, kterou by bylo
možné nabídnout po volbách 2010
novému ministrovi. Nenajdete zde
téměř nic, co by bylo možné označit
za naplnění oné věty z koaliční
smlouvy. Spíše naopak. Připravovaná
novela především:
• rozšiřuje pravomoci státu, zavádí
nové činnosti či legalizuje konané
mimo právní rámec (informační
standard lesního hospodářství, školení odborných lesních hospodářů,
lesnická typologie, vyhlašování lesnických parků, „pověřená osoba“),
• rozšiřuje pravomoci odborných lesních hospodářů (vjíždění s motorovými vozidly), nově stanovuje povinnosti vůči vlastníkům lesů i státu
(informovat, když vlastník lesa „nekoná“),
• mění postavení odborného lesního
hospodáře z poradce na „vykonavatele“,
• zmocňuje k vydání dalších prováděcích předpisů (informační standard,
vedení hospodářské evidence), dokonce i vydáváním ve Věstníku ministerstva (!),
• a jak už je v naší zemi zvykem, rozšiřuje sankční ustanovení.
Platný lesní zákon má jednu „vadu“.
Vládní předloha projednávaná v Parlamentu v roce 1995 byla v množství
povinností ukládaných vlastníkům lesů
a navazujících sankcí shledána za protiústavní. Věc byla vyřešena tak, že povinnosti zůstaly zachovány (vypuštěním by se předloha „rozsypala“ do
nehlasovatelné podoby), avšak většina
sankčních ustanovení byla vypuštěna.
Značná část povinností zůstala bez
sankcí nevymahatelná.
Tento „poklesek“ tehdejšího Parlamentu měla napravit novela v roce
2000. Zarazil ji místopředseda vlády
a předseda legislativní rady vlády, socialista dr. Rychetský (t. č. předseda
Ústavního soudu). Teď to vypadá na
šanci na reparát za vlády ODS – posílení státu a postavení profesních lesníků, pro vlastníky lesů další povinnosti
a sankce. Reparát, o kterém jeden kolega z ODS po prvním přečtení prohlásil, že by se za něj žádný komunista
nemusel stydět.
A co nový ministr? Pošle novelu do
vlády, nebo ji smete ze stolu? ■
autor je člen MS ODS
Havlíčkův Brod
EVROPSKÝ PARLAMENT
Smyslem evropských fondů je nastartovat
místní ekonomiku
Oldřich Vlasák
Evropské fondy by měly sloužit
k vyrovnávání ekonomických rozdílů
mezi zeměmi a regiony Unie. Realita
je ovšem trochu jiná. Nyní se navíc
zintenzivňuje debata o čerpání evropských fondů po roce 2013, ve
které jsou zdůrazňovány pojmy jako
solidarita, snižování ekonomických
rozdílů či vymýcení chudých oblastí.
Podíváme-li se ale na mapu poskytující
srovnání HDP v jednotlivých regionech,
zjistíme, že rozdíly v Unii přetrvávají, resp.
se dokonce prohlubují. Dvacet nejchudších regionů 27členné EU leží v Bulharsku,
Rumunsku, Polsku a Maďarsku. Nejbohatším oblastem dominují regiony z Německa, Nizozemska, Británie či Dánska
(nejbohatší je vnitřní Londýn s 3,34 násobkem evropského průměru). Praha je
mimochodem pátý nejbohatší region EU
podle HDP na osobu (1,72 násobek evropského průměru).
Meziregionální a intraregionální rozdíly v EU jsou tak významné, že kohezní
politika nemá šanci sama o sobě tuto nerovnováhu zvrátit (s celkovým objemem
prostředků přibližně 0,35 % unijního
HDP; ani její alokace v podrozvinutých zemích v rozsahu až desetinásobném –
3–4 % národních HDP, porovnáme-li
například, že v předkrizovém období činila roční míra investic v České republice
po několik let i více než 25 % HDP).
Za předpokladu odpovídajícího zacílení však evropské fondy umožňují zásadním způsobem motivovat a akcelerovat výnosnost a využitelnost územních
(regionálních) aktiv. Znalost skutečných
rozvojových potřeb země, jednotlivých
regionů a měst je pro toto zacílení nutnou podmínkou. Evropské peníze bychom proto měli využít ne proto, abychom měli všichni stejně, ale proto,
abychom tam, kde je to skutečně potřeba, vytvořili podmínky a umožnili nastartovat místní ekonomiku.
Obecně bohužel platí, že důraz je kladen na čerpání evropských fondů (aby
žádné prostředky nepropadly nebo se nemusely vracet) namísto toho, aby prioritou byla realizace prorůstových a kvalitních investic. Typickým příkladem v tomto
ohledu je nedávné zveřejnění Evropské
komise, že nebude možné využít evropské fondy na rekonstrukci naší dálnice
D1, zatímco se neustále staví nové a nové
mosty v okrajových částech Evropy, po
kterých projede jen několik aut denně.
V polovině prázdnin letošního roku bylo podáno téměř 69 tisíc žádostí o podporu v celkové hodnotě 1 104,3 mld. Kč.
AECR na kongresu ODS
Aliance evropských konzervativců a reformistů (AECR) se
představila účastníkům 22. kongresu ODS v pražských Letňanech. Společně s frakcí EKR a think tankem New Direction prezentovala svou činnost publikacßemi či diskuzí
s účastníky. Pro diplomaty, kteří se účastnili kongresu, uspořádal předseda AECR Jan Zahradil společně s místopředsedou ODS Alexandrem Vondrou číši vína, během které probírali činnost Aliance a její
budoucí směřování.
Aliance evropských konzervativců je nadnárodní politická organizace sdružující podobně smýšlející strany. Byla založena v lednu 2010 společně Občanskou demokratickou stranou, britskou Konzervativní stranou, polskou
stranou Právo a spravedlnost a několika dalšími evropskými stranami.
V současné době se počet členů rozrostl na jedenáct. V čele Aliance a jedním ze zakladatelů je europoslanec Jan Zahradil (ODS).
AECR je uznána a částečně financována Evropským parlamentem. Názory vyjádřené v tomto
článku nemusí být v souladu s názory Evropského parlamentu.
www.aecr.eu
To představuje 146,4 % objemu prostředků, které máme k dispozici na celé
programové období 2007–2013. Proplacené prostředky na účtech příjemců dosahují 253,2 mld. Kč, tedy 33,6 % celkové alokace. Proplaceno Evropskou komisí
dosud bylo 105,8 mld. Kč.
Na právě probíhající programové období 2007–2013 má Česká republika
z evropských fondů k dispozici 26,69 miliard eur. Tuto sumu lze přirovnat přibližně
ke třem čtvrtinám ročního státního rozpočtu ČR. Obce se podílejí na celkové
alokaci zhruba jednou čtvrtinou, kraje přibližně třinácti procenty.
V tematických operačních programech
obce čerpají podporu zejména v oblasti
životního prostředí, společně s kraji využívají také regionální operační programy.
Evropské fondy směřují především do
měst a zejména pak do měst v tzv. strukturálně postižených regionech, kterými
jsou Moravskoslezský kraj a Ústecký kraj.
Alokace současně do značné míry závisí
na aktivitě jednotlivých obcí, připravených
a podaných projektech. ■
autor je poslanec Evropského
parlamentu
NAŠI POLITICI V CIVILU
Jana Černochová o svých polských
kořenech, víře i politice
20
Jana Černochová působí ve Výboru pro obranu a bezpečnost,
v rámci podvýborů se podílela například na koncepci reformy policie nebo bezpečnostní strategie
a zbrojní politiky. Určitě to nejsou
typicky ženská témata a už vůbec
by je málokdo spojoval s dámou,
která na první pohled působí jako
křehká porcelánová panenka. Ve
skutečnosti má do porcelánové panenky hodně daleko. Její charakter
a síla zvládat rozmanité situace
a hříčky osudu vycházejí z pevných
základů. Možná právě proto je tak
silná a otevřená. Osud její rodiny
ji zkrátka předurčil k vnímání odlišných kultur, schopnosti se povznést nad jakýkoli fanatismus
a hledat racionální cesty v osobním i politickém životě. Nezastírá,
že i ODS má své nešvary, ale to ji
rozhodně neodrazuje od pravicové konzervativní politiky, jakou
občanští demokraté reprezentují
a které nezlomně věří.
Díky většině svých polských předků,
kteří byli vesměs ortodoxní katolíci, si přinesla do vlastního života mimo jiné nesnášenlivost vůči komunistickému režimu.
Ale dokázala se odklonit od zapálené víry
a hledat smysl věcí osobních i veřejných
podle toho, co považuje za správné. Význam křesťanského odkazu nikdy neopustila, ale jakýkoli fanatismus nebo netolerance je jí bytostně cizí. „Nejsem ta
pravá praktikující katolička, ale občasná
návštěva kostela mi nejen připomíná dětství, ale dokáže mě i dobít, pořád k tomu
mám vztah,“ říká Jana Černochová.
„Největší zázemí se vzpomínkami na
dětství a dospívání mám na Vinohradech,
i když zároveň na naše pendlování mezi
Prahou a Polskem také nelze zapomenout. A z poslední doby, když vidím vinohradskou radnici a vzpomenu si na své
starostování, tak se mi stýská.“
K tomu stesku přistupují i okolnosti
z dávného dětství, kdy jako malá holčička
chodila s babičkou na výlety po Praze nebo nakupovat. „Věděla, kde je třeba na
‚Tyláku‘ nejlepší řezník, kde seženeme
kvalitní brambory, kde je nejlepší švadlena. A během té procházky mi líčila různé
historické souvislosti – rodinné i obecné.“
Ty stojí za to si připomenout, protože
o nich málokdo ví. Poslankyně Jana Černochová je zná z příběhů své rodiny, ze
svých vlastních vzpomínek, zkušeností…
Dokáže je doplnit i tím, co jí daly pro práci
starostky a poslankyně. Naučila se umět
zvládat nepřízeň osudu a nepodléhat samolibě momentální přízni osudu. Každopádně její vyprávění by vydalo na román.
Naše česko-polská rodina
to neměla lehké
„Poláci byli nasazováni na nucené práce do Německa. To se týkalo i mojí polské
babičky. Děda, který byl Čech, tehdy pracoval v Braunschweigu a zamiloval se do
ní. Ale neměli to jednoduché. Podobně
jako Židi nosili svoji pověstnou hvězdu,
tak babička musela mít na kabátě přišité
‚péčko‘. Když měla vycházku a šla s dědou na ‚rande‘, tajně si ho sundávala,
aby spolu mohli jít do kina nebo na kávu.
V roce 1944 s ním utekla do Prahy, kde
se musela do konce války schovávat ve
sklepě,“ vypráví poslankyně.
Po válce se vzali a ze šťastného manželství se narodil otec Jany Černochové.
Jeho inklinace k Polsku byla zřejmě osudová: Když jako mladík odjel s rodiči do
Gdaňska k moři, potkal tu mezi jinými
krasavicemi svoji celoživotní lásku – maminku Jany Černochové.
Ale ukázalo se, že zavrženíhodné kontakty obyvatel socialistického bloku se
„Západem“ nebyly vládnoucí garnituře
jediným trnem v oku. I přílišné souznění
mezi tzv. komunistickými státy včetně komunikace mezi Čechy a Poláky se příliš
nenosilo. „Měli jsme odposlouchávané
telefony, zadržovali nám dopisy.“
Komunistické obstrukce
Přestěhování rodičů Jany Černochové
z Polska do Čech bylo provázeno absurditami, jimiž komunistický systém nechvalně proslul. „Vrátili nás z hranic jako
zločince, s veškerým majetkem. Já se sestrou jsme byly batolata a spaly jsme na
zadní sedačce. Pak to bylo občas podobné, i když jsme jeli jenom na návštěvu,
protože jsme měli v Polsku téměř všechny
příbuzné. Přitom jsme vozili nanejvýš kafe
a čokoládu, drobné dárky… Ty obstrukce
byly příšerné včetně detailních osobních
prohlídek.“ Naštěstí dnes se s početnou
polskou rodinou stýká bez problémů.
„I když někdy mi už chvíli trvá, než se
dostanu do plynulé polštiny,“ dodává.
Katolické zaměření svým dcerám vštěpovalo takřka celé okolí, nicméně maminka v něm vytvořila i budoucí prostor
pro svobodné rozhodování. „Prohlásila,
že do osmnácti let musíme přijmout a dodržovat veškeré náboženské zvyklosti
a tradice, pak se můžeme samy rozhodnout, nakolik je přijmeme za své i v dospělosti. I když jsem se odklonila od zcela
ortodoxní formy víry, jakou prezentovali
moji předci, nelituji. Nejen kvůli tomu, že
člověk tak získá další duchovní prostor,
ale taky jsem v této komunitě poznala
spoustu zajímavých lidí, kteří vybočovali
z převládajícího komunistického marasmu. Samozřejmě i tady se vyskytovali
estébáci a práskači, ale převládala snaha
chovat se slušně a statečně.“
Zejména s druhou babičkou žijící v Poznani však měla velké střety ohledně
svých liberálnějších názorů a hledání
smyslu i jiných náboženství. Řadu konfliktů si zažívala i v socialistickém školství,
kdy musela mít povolení ředitelky školy
na to, aby mohla chodit do kostela na
výuku náboženství. A drobnost jako křížek na krku, který si odmítla sundat ve
vyučování, z ní udělala rebelku. I tato
zatvrzelost zřejmě přispěla k tomu, že
se jí nesplnilo přání dostat se na střední
knihovnickou školu. Ale měla obrovskou
výhodu ve svém všestranném nadání:
I když byla sečtělá a literatura patřila k jejím prioritám, tak zvládala i matematiku
a technické předměty. Skončila na maturitním oboru odborné školy spojů. Ale
touha po vzdělání a šíře zájmů ji neopustila. Pracovala v bance, postupně absolvovala dvousemestrální kurz při VŠE,
už jako zastupitelka Prahy 2 se vrhla na
regulérní vysokoškolské studium práva.
„Byla to muka všechno stíhat, ale nestojím o žádné koupené tituly, chtěla
jsem si to poctivě prožít a dovzdělat se.
Jako druhoou vysokou školu jsem si vybrala studium oboru mezinárodní vztahy
a evropská studia na Metropolitní univerzitě v Praze, což mi hodně dalo
i ohledně znalostí historie, geopolitických vazeb a dalších souvislostí. Tento
tátu‘, přestala jsem montovat skříň a šla
demonstrovat. Krátce potom jsem se
šla zeptat, jak bych mohla vstoupit do
ODS na Praze 2. Přijímali mě někdy večer v hospodě U Kalendů,“ vzpomíná
s úsměvem Jana Černochová.
V následujících obdobích dřela na kampaních a pomáhala svým kolegům, ale
sama přijmout komunální funkce se dlouho zdráhala. Role místostarostky a potom
starostky Prahy 2 ji pohltila, takže i když
pak úspěšně kandidovala do Poslanecké
sněmovny, po vinohradské radnici se jí
dodnes stýská. Nicméně i poslaneckou
práci se snaží dělat naplno, i když začátky
nebyly snadné.
„Pro nováčky rozhodně neplatí, že by
se snadno dostali do těch výborů, které
by jim nejlépe vyhovovaly, natož do těch
klíčových. Mně moje pozice vyhovuje
hlavně proto, že bezpečnostní výbor má
řadu podvýborů, kde dané problematice
rozumím a nemusím tápat, takže můžu
zastávat relevantní postoje,“ popisuje svoji parlamentní práci.
obor doporučuji každému, kdo má zájem chápat politiku v širších souvislostech,“ konstatuje poslankyně. Kromě
toho považuje za důležité, že si díky
poctivému studiu získala ocenění vysokoškolských pedagogů a zároveň měla
možnost útěků z politického vakua
mezi zcela odlišný typ lidí, poznat
smýšlení různých generací.
Co se týče koníčků, okamžitě zdůrazňuje, že nikdy nedržela v ruce golfovou
hůl a golf jí nic neříká. Zato propadla potápění a zůstává věrná Chorvatsku – žádné exotičtější lokality zatím nehledala.
Ohledně cestování po souši se těší na
Egypt, kde ji už před časem ohromila
mystičnost některých míst, historické souvislosti, krása přírody i architektury. „Tentokrát se chystám na sever Egypta, kde
jsem nikdy nebyla a čím víc si o tom zjišťuji, tím víc se nemůžu dočkat. A pokud
by se nám ve Sněmovně povedlo prosadit
ty nejdůležitější zákony, měla bych dovolenou o to klidnější,“ říká během loučení
Jana Černochová.
–red–
Jak mě lapila politika
„Nikdy jsem se politicky neangažovala,
ale chtěla jsem žít v Česku a svobodné
společnosti. V roce 1997 pro mě byl jedinou osobností, která je schopná toto garantovat, Václav Klaus. Takže když jsem
z rádia slyšela zprávu o ‚sarajevském aten-
21
NÁVŠTĚVA U STAROSTKY
Jana Vildumetzová: Úspěchy ODS
v Horním Slavkově mě těší
Kořeny Horního Slavkova na Karlovarsku sahají minimálně do počátků 14. století. Na dávné i nedávné
prosperitě města se podepsala těžba
nerostů – nacházel se tu cín, wolfram
i stříbro. Nedaleké jáchymovské uranové doly, kde trpěli a umírali političtí
vězni, jsou jednou z nejsmutnějších
připomínek komunistického režimu.
Ten se velmi výrazně podepsal i na
podobě Horního Slavkova. Původní
památková zóna vzala do značné míry za své, i když historických i přírodních skvostů tu zůstává dostatek. Komunisté zničili ve městě mnoho
historicky cenného. Na druhou stranu
právě ve Slavkově se jim podařilo vybudovat tzv. socialistická sídliště, která mají specifický architektonický půvab. To platí i o náměstí, kde stojí
radnice a kde jsme se setkali se starostkou Janou Vildumetzovou. Tato
energická dáma, byť působí jako
křehká blondýnka, umí prosazovat
racionální plány, oslovovat voliče,
pracovat v zájmu města, dělat kompromisy i být nekompromisní v tom,
co považuje za zásadní. Bezesporu tu
přispěla k nárůstu členů ODS. A jak
jsme zjistili, mezi novými členy převažují ženy – se dvěma z nich, které
v městě podnikají, jsme rovněž mluvili. I o jejich zajímavých osudech se
dočtete v následujícím textu.
22
Starostka Vildumetzová není žádná feministka, nicméně se netají uspokojením,
že se v místním sdružení ODS zvýšil počet
žen. „Když jsem začínala v zastupitelstvu,
byla jsem jedinou ženou. Chovali se ke
mně gentlemansky, ale trochu nadřazeně. Dneska vědí, že i za mnou a mými
kolegyněmi stojí kus práce, čímž nesnižuji
ani jejich nápady a přínosy.“
Přitom nepatřila k zakladatelům ODS,
kam vstoupila v roce 2006. Sice už byla
předtím čtyři roky v zastupitelstvu, ale
snažila se uhájit si politickou nezávislost,
původně kandidovala jako nezávislá za
zelené. Ale dění kolem ní a pravicové
sklony ji nakonec přivedly k občanským
demokratům, protože zelení byli ochotni
ke koalici s komunisty. A za druhé není
místní rodačka, což je občas obtížné
u některých místních voličů obhájit. Snad
Jana Vildumetzová, daňová poradkyně Lenka Moschová a magistra Maria Čerňovská
to bylo snazší díky tomu, že v tomto pohraničním kraji, postiženém umělým vysidlováním a umělým osidlováním, se tolik nehledí na to, kdo odkud pochází.
Nicméně znalost zdejších poměrů a mentality je důležitá. Jana Vildumetzová si ji
osvojila a umí ji používat ve prospěch
svého okolí. „Začátky nebyly lehké. Provdala jsem se sem, pak se rozvedla, když
jsem se jako učitelka vzdala původního
povolání a začala se věnovat politice, měla jsem malé dítě,“ vzpomíná na své politické začátky starostka.
Úspěch pravice je tu nebývalý. Osvědčily se zejména kontaktní kampaně, které
Jana Vildumetzová iniciovala. „Osobně
jsme se setkávali s místními lidmi, chodili
za nimi domů, bavili se s nimi, celá naše
volební patnáctka chodila vhazovat letáky
do poštovních schránek. Určitě je to tím,
že komunální politika je jiná než ta takzvaně vysoká, mnohem víc jde o lidské
kontakty. Ale ty musejí být o to více
přesvědčivé.“ Jak ovšem dodává, jakákoli
kampaň je krátkozraká, pokud politici své
sliby neplní a nepokračují v komunikaci
s voliči. „Zavedla jsem dny se starostkou,
kde se dozvídám, s jakými problémy se
tu lidé potýkají, co považují za priority,
a zároveň je mohu informovat o akcích
města.“
Za úspěchy z poslední doby považuje
starostka zateplení základní a mateřské
školy, dokončení nového autobusového
nádraží, těžce vybojované zachování dětského domova, systém veřejných prací,
které město organizuje ve spolupráci
s příspěvkovými organizacemi. „Ti, kteří
berou veřejné práce odpovědně, mají
možnost pro město pracovat dál. Těm,
kteří své povinnosti neplní, vysvětluji, že
nebudu podporovat jejich živobytí na
úkor ostatních a o tuto šanci přijdou.“
Stálou výzvou je i pro Horní Slavkov
shánění dotací. Toto město s necelými sedmi tisíci obyvateli má k dispozici
NÁVŠTĚVA U PODNIKATELEK
42 milionů vlastních daňových příjmů, což
ale nestačí na řešení řady úkolů, jako je
oprava místních komunikací, lepší zázemí
by si zasloužili slavkovští fotbalisté...
„Osvědčilo se, že jsme vyčlenili dva zaměstnance, kteří mají na starosti dotační
programy a jejich čerpání.“
V souvislosti s rozpočtovým určením
daní i dotačních titulů jednoznačně podporuje návrh ODS směřující k nápravě
současného znevýhodnění menších měst.
Turisticky je Slavkov bezesporu atraktivní: Nabízí slavný Slavkovský les, je
součástí chráněné krajinné oblasti a lázeňského trojúhelníku (Karlovy Vary,
Mariánské a Františkovy Lázně). Přesto si
starostka uvědomuje, že je třeba turisty
dál lákat. K tomu by mohly přispět i opravy památek. Zároveň je však nutné myslet
na rozvoj města a péči o potřeby občanů,
aby se jim zde dobře žilo.
Co se týče plánů do budoucna, zvažuje
Jana Vildumetzová kandidaturu do krajského zastupitelstva, od čehož si slibuje
v první řadě lepší přístup k informacím
potřebným pro efektivní správu obce.
Pak už nám temperamentní starostka
ve vší zdvořilosti nedovolí další otázky
– spěcháme do nedaleké lékárny. Její majitelka spolu s další společnou přítelkyní –
obě členky ODS – nás již očekávají.
Pověst lékárnické profese
nejvíce poškodil David Rath
Maria Čerňovská se snažila držet od
politiky co nejdál. „Zápal paní starostky
mě však oslovil a postupně jsem se rozhodla ji podpořit i na kandidátce ODS,“
konstatuje paní lékárnice.
Její osud je dosti dobrodružný. Vyrůstala na Ukrajině, poblíž Černobylu.
„V naší vesnici žili jen Češi, mluvilo se česky, udržovali jsme české zvyky.“
Lékárenskou profesi preferovala Maria
od dětství. „Maminka byla nemocná, často jsem s ní chodila pro léky a to prostředí
mě fascinovalo. Studium jsem absolvovala v Záporoží. Pak jsem se vrátila domů.“
Problém ovšem byl, že uzavřenost tamní komunity způsobila, že postupem času
už tam byli skoro všichni více méně příbuzní. A tak rodiče Marii doporučili, aby
se po případném ženichovi raději poohlédla jinde, což se stalo. Novomanželé
pak odjeli na Dálný východ, nebyla to sice
žádná velká romantika, ale do značné míry je to zachránilo: Nebyli doma, když došlo k černobylské katastrofě. „Z naší rodiny to nejvíc odnesl bratr, který byl
v četě, která tam likvidovala katastrofu.
Samozřejmě se jeho zdraví neobešlo bez
následků. Ty se nevyhnuly ani rodičům.
Pak se představitelům vesnice podařilo
zkontaktovat prezidenta Havla během jeho návštěvy Ukrajiny, který zprostředkoval
možnost přesídlení nás všech zpátky do
Čech.“ Jak dodává, jen tak snadné to ale
nebylo. Dostali jsme mapu, kde byly vyznačené obce, jejichž starostové byli
ochotni nás přijmout a nabídnout práci.“
Tak se Maria ocitla na Karlovarsku. Do
Slavkova, kde bylo volné místo magistry,
nejprve dojížděla, později tu získala byt.
nedostala, ale pracuje v městské bytové
komisi, což je sice vedle náročné práce občas zatěžující, ale sympatická dáma tvrdí,
že se této problematice věnuje s chutí. Ale
co ji živí, tím zůstává daňové poradenství.
Ani ona se ke své profesi nedostala nijak
přímočaře. „Původně jsem obráběčka kovů. Ale matematika mě vždycky bavila
a docela mi šla, takže jsem k ní postupně
směřovala. Nicméně po vyučení jsem vystudovala školu sociálně právní, teprve později finančnictví.“ V každém případě se
celý život uměla ohánět.
Starostka nás svojí odhodlaností přesvědčila, takže jsme
vstoupily do ODS a teď pracujeme pro město.
V roce 1996, kdy se rozjížděla privatizace lékáren, se do ní chtěla odvážně
pustit, ale narazila s tím, že dosud neměla
české občanství. To po poměrně složitých
peripetiích nakonec získala, kromě toho
si musela udělat českou atestaci. Teď zaměstnává tři asistentky, ale se situací
v oboru zdaleka spokojená není. Nejvíc si
stěžuje na to, co napáchal bývalý ministr
David Rath. „Vědomě lhal a strašně
pověst naší profese v očích veřejnosti poškodil. Konkrétně lhal hlavně o 32% marži. Obecně se kvůli jeho postojům zapomíná, že my neprovozujeme běžný
byznys, jako kdybych prodávala třeba halenky, kde je moje věc, za kolik je nakoupím a za kolik prodám. Lékárníci mají
regulovanou marži, o kterou se navíc dělíme s velkoobchodníky. Kromě toho samozřejmě nabízíme potravinové a jiné
zdravotní doplňky, na které se marže pohybuje mezi 22 až 23 %. Celkově se rozhodně v mém případě o žádném velkém
‚kšeftu‘ mluvit nedá. Ale o to nejde. Nejsem prodavačka, spíš musím umět lidem
poradit, někdy i upřesnit informace od
doktora, často uvádět na pravou míru
různá reklamní doporučení, kterým dnes
spousta lidí nekriticky podléhá.“
Toto období bude těžké, ale
šance tu vždycky jsou
Také daňovou poradkyni Lenku Moschovou ke vstupu do ODS inspirovala nynější starostka, přesněji řečeno to, jak se
díky ní život ve městě zlepšuje a zpříjemňuje. „Ale znala jsem ji už dřív, když byla
ředitelkou domova mládeže. Takže vím,
jak umí vzít za práci a s jakou odpovědností k ní přistupuje. To se potvrdilo i na
radnici,“ říká Lenka Moschová. Sama se
v posledních volbách do zastupitelstva
„Jsem ze šesti dětí, vyrůstaly jsme bez
táty, přesto nám máma dokázala dát tu
nejlepší výchovu a vedla nás k sourozenecké soudržnosti. O to víc jsem se snažila, aby moje děti nemusely třít bídu
s nouzí, nebála jsem se žádné práce, jednu dobu jsem dělala taky prodavačku,
protože ne vždycky si člověk může vybírat,“ vzpomíná na dobu dávnou i nedávnou Lenka Moschová.
Snaha se osamostatnit a zaměřit na
daňové poradenství přišla v podstatě shodou okolností, zároveň s vědomím že svoboda ve všech ohledech je vždycky velkou
výhodou. „Když jsem byla před deseti lety
na mateřské dovolené a musela řešit úvěr
na byt, začala jsem pronikat do různých
tajů ohledně hypoték, úroků, spoření …
Osobně to občas nebylo jen příjemné, ale
bavilo mě to, takže jsem se v této oblasti
dál vzdělávala a začala radit lidem. Ty začátky byly krásné, začínala spousta nových možností, o které se lidi zajímali
a hledali u mě radu. Stálo mě to hodně
času a úsilí, abych mohla vyhovět přáním
klientů, ale nelituji toho. Pořád se na mě
obracejí, vědí, že jejich důvěry nezneužiji
a nejsem typ, který by bral úplatky. Navíc
považuji za samozřejmost důsledně sledovat změny zákonů a předpisů, když
vím, že jsou klienti na mém stanovisku
závislí,“ zdůrazňuje Lenka Moschová.
Přiznává, že poslední období pro ni nebylo oproti minulosti dvakrát úspěšné.
„Ale nepatřím k těm, kteří by propadali
beznaději. Následující období pro nás bude asi těžké jak v podnikání, tak v politice,
ale šance tu vždycky jsou, když jsou lidé
schopni a ochotni pro jejich naplnění něco udělat,“ uzavírá naši návštěvu Horního
Slavkova Lenka Moschová.
–red–
23
ZAHRANIČÍ
Blízký východ na rozcestí
Jakub Čermák
„Diktatura je státní forma, kde se všichni
bojí jednoho a jeden všech.“
Alberto Moravia
Vlna arabských revolucí, tzv. arabské
jaro či arabské probuzení, přišla náhle,
ale stejně rychle jako vlna tsunami. Spouštěcím mechanismem kaskádovitých
událostí v celém arabském světě se stal
zoufalý čin mladého Tunisana Muhammada Buazízího (26). Tento mladý muž
se kvůli své beznadějné sociální situaci
demonstrativně upálil, a tím otevřel Pandořinu skříňku sociální a politické nespokojenosti od Maroka po Perský záliv. Důvodem tohoto zoufalého činu byla
konfiskace jeho živnosti policií (prodával
ovoce a zeleninu), protože na její provoz
neměl povolení.
Arabské jaro
24
Poté, co se 17. prosince 2010 Muhammad Buazízí upálil, se jeho pohřbu
zúčastnilo více než pět tisíc lidí. V návaznosti na to se v Tunisku rozpoutala celá
řada pouličních protestů a demonstrací
z důvodu vysoké míry nezaměstnanosti
a zejména pak kvůli nedostatku volných
pracovních míst pro absolventy vysokých
škol. První politickou „obětí“ arabského
jara se následně stal tuniský autoritářský
prezident Zín Abidín bin Alí. Ten byl v lednu tohoto roku, po 24 letech u moci,
nucen rezignovat na svou funkci prezidenta Tuniska. Po své rezignaci se bin Alí
uchýlil do exilu v Saudské Arábii. Mezitím
byl ve své domovině v nepřítomnosti odsouzen k několika desítkám let odnětí
svobody. V Tunisku již v současné době
proběhly první svobodné demokratické
parlamentní volby, které se konaly v neděli 23. října. Pozorovatelé z Organizace
pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
označili volby za svobodné a čestné. Tunisané tak ve volbách rozhodli o rozdělení 217 křesel v ústavodárném shromáždění mezi 11 618 kandidátů z 81 stran,
přičemž voleb se zúčastnilo na 90 procent oprávněných voličů.
Další významnou zemí, do které se
přelily protesty z Tuniska, byl Egypt. Od
25. ledna demonstrovaly desetitisíce lidí
za odstoupení prezidenta Husního Mubaraka. Egyptské demonstrace na káhirském náměstí Tahrír se brzy staly jedním
ze symbolů vzdoru obyvatelstva proti dalším arabským autoritativním politickým
režimům. K tomu rovněž ve velké míře
přispěly sociální sítě a celosvětová média.
Po několika dlouhých týdnech demonstrací byl nakonec i prezident Mubarak
donucen po téměř třiceti letech vlády odstoupit ze své funkce. V současné době
drží moc v Egyptě vojenská vláda, která
se také snaží zemi dovést k demokratickým volbám.
Občanská válka v Libyi
Následně dorazila revoluční vlna do Libye. Dominantní osobou libyjského autoritativního režimu byl nejdéle vládnoucí
arabský vůdce Muammar al-Qaddáfí.
Tento muž vládl v Libyi od roku 1969,
když 1. září toho roku provedl společně
se skupinou neloajálních důstojníků vojenský puč, který sesadil z královského
trůnu Idrise I. Poté spoluvládl jako jeden
z 12členné Rady revolučního velení a postupně začal budovat svou tzv. „vládu
mas“, jinak také známou jako libyjskou
socialistickou lidovou džamáhíriji. Qaddáfímu a jeho režimu se postupně podařilo
zlikvidovat veškerou občanskou společnost a shromáždit všechnu moc do svých
rukou. Jeho diktátorský styl vlády se
mu nakonec stal osudným. V probíhající
občanské válce byl 20. října zastřelen
a pravděpodobně lynčován povstalci. Je
těžké odhadnout, jaký bude další vývoj
v Libyi, protože zde existuje celá řada
problémů, s nimiž se musí prozatímní vláda vypořádat (kmenová struktura státu,
mnoho nezávislých povstaleckých jednotek, absolutní absence občanské společnosti atd.). Avšak na druhou stranu je zde
velké očekávání spojené s nadšením pro
budování nového demokratického státu.
Je tedy nutné vyčkat, až se Libye vzpamatuje z právě probíhající občanské války.
Uvidíme, jak se jí podaří ustavit nové politické struktury a především zapojit obyvatelstvo do veřejného života tak, aby
mohly být uspořádány první svobodné
volby – podobně jako tomu bylo v Tunisku nebo, doufejme, bude i v Egyptě.
Krveprolití v Sýrii
Posledním významným státem regionu,
na nějž se zaměříme, je Sýrie. Opět je zde
téměř identická situace. V Sýrii od roku
1971 vládne rodinná dynastie Asadů. Nejprve byl prezidentem Háfiz al-Asad, který
později předal prezidentský úřad svému
synovi Bašárovi. Otec i syn vládli Sýrii autoritativním způsobem a nikdy se nezdráhali užít síly pro udržení své moci. V roce
1982 nechal Háfiz al-Asad armádou zdecimovat celé město Hamá jako odplatu
za revoltu sunnitských muslimů. Je důležité podotknout, že syrská populace je
majoritně tvořena sunnitskými muslimy.
Vládnoucí garnitura včetně prezidenta
a jeho rodiny se ovšem řadí mezi alavity
(ší'itská náboženská skupina), kterých je
v zemi pouze okolo 13 procent. Není tedy
žádnou náhodou, že nynější protesty proti prezidentu Bašárovi al-Asadovi mají
jedno ze svých hlavních center opět ve
městě Hamá. Při demonstracích v Sýrii již
zemřelo vinou syrského režimu na tři tisíce
nevinných lidí a další oběti je možné očekávat. V současné době občanské nepokoje v Sýrii stále s různou intenzitou trvají
a k jejich ukončení nepřispělo ani jmenování nové vlády či zrušení 48 let trvajícího
výjimečného stavu. Na rozdíl od poklidnějšího vývoje v Tunisku a v Egyptě lze tedy v případě Sýrie očekávat spíše libyjskou
cestu nebo úplné potlačení protirežimní
opozice, jak se tomu stalo již v roce 1982.
Arabský podzim
Jarní demonstrace v arabském světě se
samozřejmě odehrály i v dalších zemích,
na tomto místě není ovšem možné zmínit
všechny. Proto k článku přikládáme přehlednou tabulku s klíčovými událostmi
a mapu, na níž jsou znázorněny státy, ve
kterých probíhá arabské probuzení. Současně je nutné říci, že arabské jaro se pomalu přesunulo do svého podzimu a bude tedy zajímavé sledovat jeho další vývoj.
Možnosti následného vývoje jsou v zásadě pouze tři. Buď se tyto země vydají cestou demokracie, nebo cestou radikálního
islámského fundamentalismu, podobně
jako Írán po revoluci v roce 1979, eventuálně dojde k zakonzervování současného stavu. Já osobně bych preferoval možnost první.
autor je analytik
politické sekce ODS
Přehled nejdůležitějších událostí
prosinec 2010
• V Tunisku se upálil Muhammad Buazízí.
leden 2011
• První demonstrace v Libanonu, Jordánsku, Mauretánii, Súdánu, Ománu,
Saudské Arábii a Egyptě.
• Jordánský král vyměnil vládu.
únor 2011
• Alžírsko zrušilo 19 let trvající výjimečný stav.
• Súdánský prezident oznámil, že v roce 2015 již nebude obhajovat svůj mandát.
• Egyptský prezident Mubarak rezignoval, vládu v zemi převzala armáda.
• Irácký premiér Málikí oznamil, že nebude potřetí obhajovat svůj mandát.
• Bahrajnský král Hamad propustil politické vězně a začal vyjednávat s opozicí.
• Začala občanská válka v Libyi.
• Marocký král provedl politické ústupky.
březen 2011
• Ománský sultán rekonstruoval vládu a předal legislativní pravomoci volenému
orgánu.
• Saudský král přijal ekonomické ústupky a vyhlásil volby do obecních
zastupitelstev.
• V Egyptě se konalo referendum o ústavních změnách.
• Rezignovala vláda v Kuvajtu.
• Začaly nepokoje v Sýrii, rezignovala vláda.
duben 2011
• Konec stanného práva v Sýrii.
červen 2011
• Při atentátu byl zraněn jemenský prezident Sálih.
červenec 2011
• Syrská armáda zaútočila na Hamá.
srpen 2011
• Začal soud s exprezidentem Mubarakem.
říjen 2011
• Qaddáfí byl zabit poblíž města Syrta.
Škola vaření Michala Prachaře – Borgo Agnese
Pokud se vám některou neděli nechce chystat sváteční oběd, přitom máte chuť
na nějakou lahůdku a máte cestu kolem Brna nebo jste odtud, neváhejte navštívit
restauraci Borgo Agnese. Můžete okusit vybrané a špičkově připravené lahůdky
nejen tuzemské kuchyně, ale například i středomořské speciality či kulinářské
skvosty z různých dalších zemí světa. A co víc, v neděli se tu jednou měsíčně pořádají kurzy vaření pod vedením samotného šéfkuchaře restaurace – Michala
Prachaře. Zájem je veliký a maximální počet účastníků je deset, takže pokud se
chcete přihlásit, neváhejte a pospěšte si. Michal Prachař a jeho asistenti vás naučí
pokaždé nové a nové věci. Zjistíte, jak správně zacházet s jednotlivými surovinami,
jaké postupy jsou typické pro různé styly světové kuchyně. K celkové atmosféře
vždy patří dobrá zábava a hlavně těšení se na finální večeři, kterou si žáci Michala
Prachaře pod jeho vedením ve své podstatě sami uvaří a společně vychutnají.
„Je to vždycky příjemné setkání a mnohdy vzniknou i přátelské vztahy mezi
lidmi, kteří se do té doby vůbec neznali. Smích a práce s lidmi mě baví,“ shrnuje
„své“ kurzy vaření Michal.
Co k tomu dodat? Pokud budete mít někdy chuť, náladu a možná i trochu
štěstí, tak se můžete takového kurzu zúčastnit a sami si vyzkoušet, jaké to je
vařit (v klidu a bez nervů…) v restauraci Borgo Agnese a po pravici mít přátelského, ale zároveň přísného šéfkuchaře Michala Prachaře.
Více informací naleznete na: www.borgoagnese.cz.
Téma kursu – Classico Italiano:
Tradičně klepané Carpaccio s pestem • Vitello
Tonnato alla Piemontese • Minestrone • Rissoto
Frutti di Mare • Raviolli Papa Pomodoro s bazalkovou pěnou • Bílé lasagne s telecím masem a zeleninou • Pečený mořský vlk v solné
krustě • Mořský ďas alla Seafood • Tiramisu
25
HISTORIE MÍSTO KOMPASU
Parašutistická skupina
CHROMIUM v Itálii na
jaře 1945 – uprostřed
stojí její velitel kt. Václav
Knotek, který v Praze
jako jeden z prvních
kurýrů III. odboje spáchal
16. června 1948 sebevraždu jedem během
zatčení orgány StB
Nekonečný spor o III. odboj
Jindřich Marek
26
Společenské nálady v naší společnosti jsou čím dále tím více proměnlivější jako vrtkavé letní počasí. Není
proto divu, že postmodernističtí intelektuálové a levičáci všeho druhu
nastoupili v posledním období do
tvrdé ofenzívy také proti samotné
podstatě a existenci III. (protikomunistického) odboje, který je stále více zpochybňován jako buď neexistující, či v opačném případě coby
dílo hrstky placených teroristů. Tato
válka dostává někdy i tragikomické
rysy jako například v případě bývalého senátora ČSSD Jiřího Dienstbiera, který v posledních dnech svého
života bez ohledu na závažnou chorobu, která jej tvrdě sužovala, zuřivě vystupoval proti III. odboji stále
pevně přesvědčen o tom, že jediná
legitimní cesta odporu spočívala
tehdy ve vstupu do komunistické strany a v pokusech ji reformovat zevnitř...
Země bez hrdinů – země
bez zločinců?
Krátce po listopadu 1989 náš tisk zaplavila řada oslavných článků na hrdiny
III. odboje. Bohužel tyto často konjunkturální texty byly vedeny zpravidla povrchní snahou o senzace, a tak jsme se
mohli dočíst různé oslavné články na velkolepě přichystané pokusy o převrat, kdy
se například tankisté v Žatci a vojáci v řadě dalších posádek chystali vyrazit na
Prahu s cílem svrhnout režim Klementa
Gottwalda apod. V těchto článcích, kde
bylo často přání otcem myšlenky (či konstrukcí StB), stály nepřehlédnutelné řady
odbojářů a pomalu by se zapomnělo na
to, jaká masa fanatiků i hlupáků (včetně
mnoha disidentů ze 70. let) oddaně
sloužila komunistické diktatuře.
Po čase se pro změnu objevily při popisu protikomunistického odboje zcela
opačné tendence, kdy za vším byly naopak viděny intriky StB anebo se začala
postupně zpochybňovat oprávněnost
ozbrojeného boje proti komunistické
diktatuře.
Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunistického režimu a odporu
proti němu přitom stále zcela jasně definuje odpovědnost KSČ za režim, který
byl v letech 1948–1989 „zločinný, nelegitimní a zavrženíhodný“, a ustanovil,
že odpor proti tomuto režimu, projevovaný i ve formě odboje, byl legitimní,
spravedlivý, morálně oprávněný a je
hodný úcty. Tehdy nezbylo komunistům
než skřípat zuby, zatímco sociální demokraté byli ještě bezvýznamnou neparlamentní stranou.
V dané situaci proto nezbývá než české levici, která není ochotna se odstřihnout od ostudné minulosti let „budování socialismu“ a sentimentálně říhá nad
prorostlým bůčkem u televizních obrazovek u záplavy filmového braku, oslavujícího statečné estébáky i bodré kombajnéry, zpochybnit samou existenci
III. odboje – popřípadě jej marginalizovat
či skandalizovat. Případně problematiku
širokého spektra III. odboje zahalit pod
nekonečnou tahanici o bratry Mašíny.
Za aktivní účastníky protikomunistického odboje však musíme naopak
považovat i ty, kteří byli do různých vykonstruovaných skupin nalákáni estébáckými provokatéry. Nacisté přece také
s pomocí svých konfidentů řídili některé
dentů a přes 500 vysokoškolských profesorů. Státní bezpečnost vzala v roce
1948 do vazby z politických důvodů na
3 000 osob, vykonala 3 700 domovních
prohlídek, tisíce dalších lidí se těmto perzekucím vyhnulo útěkem do zahraničí.
Mimo to došlo již i k prvním politickým
vraždám jako například v případě funkcionářů Čs. strany národně socialistické
Josefa Heroda a ing. Petra Konečného.
Poté přišly na řadu justiční vraždy, tábory nucených prací, jáchymovské lágry, teror proti sedlákům, falšování historie a celý ten kolotoč systematické
Jeden z dnešních šumavských pomníčků
připomíná více než dramatická 50. léta
minulého století
velice rozvětvené „odbojové“ organizace – např. HK 17 a KOS, ve kterých obětavě pracovaly desítky upřímných vlastenců, kteří vůbec netušili, že jsou po
celou dobu pod kontrolou gestapa,
a když nakonec skončili v koncentračních táborech či na popravištích, byli stále přesvědčeni o tom, že jejich organizace byla skutečně odbojová, a mysleli
si jen, že jí gestapo přišlo na stopu náhodou či s pomocí jednoho udavače.
Pro seriózního historika to je však
vždy úkol hodný rozmotávání gordického uzlu, pro politiky je to potom noční
můra, kterou by většina z nich nejraději
zametla pod koberec, protože to přináší
mnoho komplikací například při přípravě zákonů, které by měly odbojáře odškodnit či vyznamenat. Česká neúcta
k vlastním hrdinům a neochota stíhat
zrádce potom vede k tendencím vytvářet zdání, že kde není hrdinů, nejsou
ani zločinci…
Jedna z legend II. i III. odboje parašutista
major František Bogataj (1913–1999),
kterého se StB pokusila neúspěšně unést
z Bavorska
devastace země, proti kterému je zcela oprávněné odpovědět i ozbrojenou
formou odporu. To je sice jasné třeba
Účast českého ministra obrany Alexandra Vondry na pohřbu Ctirada Mašína v USA povzbudila levicovou opozici
k novým útokům na III. odboj jako takový…
Polákům, Tibeťanům, Estoncům či Litevcům, ale není to tak samozřejmé
v zemích českých.
Zastánci hesla „smrádeček, ale teploučko“ na straně jedné či neskonalé
intelektuální pýchy na svůj falešný pseudohumanismus na straně druhé dokážou vymyslet nekonečnou řadu argumentů proti všem protikomunistickým
aktivitám, které překročily rámec kavárenských debat a sepisování pamfletů.
Přesto je jisté, že bez ohledu na to, zda
naši zákonodárci jsou k této historické
problematice schopni přijmout nějaký
dobrý zákon, všichni opravdoví bojovníci
proti komunistické diktatuře si zaslouží
náš respekt.
Zahraniční odboj vedli
vojáci…
Třetí odboj měl mnoho podob a forem. Jednou z nich byla jeho zahraniční
varianta, která se opírala o bývalé československé důstojníky z řad význam-
Právo na odpor bylo
oprávněné!
Když se v únoru 1948 zmocnili komunisté s pomocí zmanipulované ulice
a mladých zaslepených intelektuálů moci, neměli v sobě ani špetku velkorysosti
a okamžitě rozpoutali teror proti všem,
kteří byli příliš viditelnými zastánci ideálů
masarykovské demokracie. Jimi ovládané „akční výbory Národní fronty“ propustily na 28 000 zaměstnanců, z národních výborů muselo odejít 75 000
funkcionářů, z armády bylo v první vlně
čistek vyhozeno 4 600 důstojníků, z vysokých škol bylo vyhozeno 8 640 stu-
Chalupská slať, přes kterou procházel jako kurýr a převaděč legendární Kilián…
Kurýr a převaděč bývalý strážmistr SNB
Josef Hasil proslul také jako „král Šumavy“
na straně těch, kteří se rozhodli postavit
proti komunistické diktatuře
ných osobností I. a II. odboje a o jejich
spojení se zpravodajskými službami USA,
Velké Británie a Francie.
V americké „větvi“ působil například
bývalý legionář a šéf naší vojenské zpravodajské služby za 2. světové války generál František Moravec či třeba bývalí
velitelé parašutistických skupin CLAY
a CARBON majoři Antonín Bartoš
➤
27
HISTORIE MÍSTO KOMPASU
Film „Král Šumavy“ je populární u mnoha lidí dodnes,
realita v Kvildě a okolí však byla poněkud jiná…
28
a František Bogataj. Jejich kurýři, nazývaní komunistickou bezpečností agentichodci, přecházeli v letech 1948–1954
s nasazením života přísně střeženou československou hranici se zpravodajskými
a organizačními úkoly. Státní bezpečnost
evidovala 2 299 osob napojených na tyto aktivity, 199 kurýrů zatkla, 17 bylo
popraveno a dalších šest zastřeleno při
zatýkání nebo na hranicích. Jedním
z nejproslulejších kurýrů byl bývalý strážmistr SNB Josef Hasil, kterého se StB po
útěku z vězení již nikdy nepodařilo dopadnout. V roce 2001 právem obdržela
tato šumavská legenda od prezidenta
ČR medaili Za hrdinství.
S Francouzi spolupracovala organizace, kterou vedl bývalý legionář
a účastník II. odboje generál Čeněk
Kudláček-Hutník. Zde evidovala Státní
bezpečnost 535 osob, zatkla řadu kurýrů, několik bylo popraveno a další zahynuli na hranicích jako například
dlouho nepolapitelný Jan Král z Práčova u Českého Krumlova, který byl
však nakonec při přechodu do Bavorska 16. října 1954 v prostoru Maršlák
zabit elektrickým proudem v hraničních
zátarasech.
Velice aktivní byla britská sekce s názvem Czechoslovak Intelligence Office (CIO), kterou v letech 1948–1957 řídil plukovník Karel Procházka, v letech
2. světové války náčelník štábu dělostřelectva 1. čs. armádního sboru v SSSR.
V organizaci působili i hrdina ze západní
fronty jednooký major Karel Vrdlovec
a české válečné letecké legendy Tomáš
Vybíral, Václav Cukr či Miroslav Plaňava.
Zde Státní bezpečnost evidovala 1 090
osob napojených na CIO, zatkla 30 kurýrů, dva popravila a tři zastřelila. Mezi
nimi i další šumavskou legendu hajného
Josefa Ziku, který padl v obklíčení po
dlouhé přestřelce s přesilou.
Zde je nutno přiznat komunistickým
bezpečnostním složkám řadu úspěchů
především zásluhou infiltrace mnoha jejích agentů v uprchlických táborech, kteří své řídicí orgány dokázali zásobovat
řadou cenných informací o aktivitách
odboje. Tak se komunistickým bezpečnostním složkám podařilo zlikvidovat
mnoho připravovaných akcí již v zárodku nebo převzít nad některými operacemi plnou kontrolu a ve vhodný okamžik provést vlnu zatýkání, do kterého
byly často zahrnuty i osoby režimu třeba
„jen“ nepohodlné. Na konci všeho potom stály drakonické rozsudky k mnohaleté ztrátě svobody a často i šibenice.
Toto období III. odboje v drtivé většině
končí po roce 1956, kdy se po potlačení
maďarského povstání jasně ukázalo, že
s ozbrojenou konfrontací obou znepřátelených mocenských bloků nelze ve
střední Evropě počítat. Studená válka
v této části světa dostala jinou formu
i kulisy a její těžiště se ve většině případů
přeneslo jinam – třeba do Konga, Vietnamu či na Kubu.
Zapomenutí králové Šumavy
Na hrdiny III. odboje by se asi zcela
zapomnělo, kdyby na ně nevzpomínali,
ovšem zcela po svém, komunističtí filmaři a propagandisté v řadě svých tendenčních filmů, televizních seriálů a publikacích, které mnozí z nich podepisovali
cizím jménem.
Jedním z mála filmů té doby, který je
schopen nabídnout nějaké umělecké
Nejmladší člen povstalecké České národní rady v květnu 1945 Veleslav Wahl (na poválečném snímku na Václavském náměstí s manželkou) byl za účast v III. odboji komunisty
popraven v roce 1950
Pohraniční stráž se v roce 1951 stala velkou
posilou komunistického režimu při tvorbě
neprodyšné uzávěry, která z Československa
prakticky udělala jeden velký kriminál pro
Čechy a Slováky…
kvality a zachycuje relativně objektivně
alespoň zlomek tehdejší reality (službu
a životní podmínky šumavských pohraničních čet SNB v roce 1948) je Kalčíkův
a Kachyňův „Král Šumavy“ z roku 1959.
I on však v sobě skrývá falšování historie
s pomocí volného nakládání s historickými reáliemi. Slavný pašerák Kilián
(Franz Nowotny ze Starých Hutí u Kvildy), který po roce 1948 působil jako kurýr a převaděč lidí, nebyl nikdy příslušníky SNB dopaden či zastřelen. Zemřel
v březnu 1977 v Bavorsku ve věku
72 let jako obchodník se dřevem.
Film končí tím, že novými „králi Šumavy“ se tehdy stali komunistickému režimu oddaní příslušníci SNB a z šumavské Kvildy, kde byl film natočen, se stal
turisty vyhledávaný symbol neprostupnosti železné opony a pro pohraničníky
takřka posvátné místo v roli základního
kamene jejich poúnorových tradic. Je tu
však malý háček, o kterém by čtenář měl
vědět.
Právě v Kvildě působilo v letech
1948–1949 několik příslušníků SNB na
opačné straně barikády jako zpravodajci,
kurýři a převaděči! Nebyli na Šumavě
zdaleka jediní. Bohužel i jejich činnost
nezůstala před Státní bezpečností utajena. Jen některým z nich se podařilo
uniknout za hranice, zbývající byli zatčeni a strávili dlouhou řadu let v komunistických lágrech. Někteří jejich kolegové
– jako například poručík SNB Jan Hošek
– byli dokonce popraveni. Tito zapomenutí „králové Šumavy“ si spolu s dalšími
odbojáři zaslouží náš respekt a obdiv bez
ohledu na to, kolik argumentů snese naše levice proti tomuto názoru…
autor je historik a publicista
REGIONY
Návštěva ministra životního prostředí
Tomáše Chalupy na Vysočině
Na základě osobního pozvání poslankyně Jany Fischerové navštívil na konci září
Kraj Vysočina ministr životního prostředí Tomáš Chalupa společně se senátory Vítězslavem Jonášem, Milošem Vystrčilem a europoslancem Ivo Strejčkem. Na programu byla mimo jiné prohlídka kompostárny v Jemnici, beseda se starosty obcí
II. a III. stupně, představení projektu Cihlářský potok v Havlíčkově Brodě či setkání
se členy ODS. ■
Drakiáda ODS v Havlíčkově Brodě má tradici
I v letošním roce zorganizovalo MS ODS Havlíčkův
Brod oblíbenou akci pro děti i dospělé.
„Máme zde i věrného ‚rybáře‘, který chodí pouštět
draka každý rok. Vždy má ale jiného, doma vyrobeného
draka,“ říká poslankyně Fischerová. Ta již po několikáté
tvoří spolu se starostou Janem Teclem hodnotící komisi
a na závěr vyhlašují vítěze různých kategorií.
„V letošním roce máme kategorie tři: nejkrásnější
kupovaný drak, nejkrásnější doma vyrobený drak
a nejmladší účastník. Ceny jsou ale připraveny pro
každého účastníka,“ popisuje vyhlašování výsledků
starosta Tecl.
Při vyhlašování výsledků nechybělo ani opékání špekáčků, které k drakiádě místní ODS prostě patří.
Organizátoři se těší na další ročník, který se uskuteční
pravděpodobně druhou neděli v říjnu 2012. ■
30
Ministr zemědělství Petr Bendl
navštívil Bramborářské dny
20. výročí založení ODS
oblasti Praha-západ
Nově jmenovaný ministr zemědělství Petr Bendl vystoupil 14. října
na tradičních havlíčkobrodských Bramborářských dnech a potvrdil
tak Vysočinu jako významnou bramborářskou oblast. Zároveň Petr
Bendl vyzdvihl nutnost, aby ministerstvo v řešení všech problémů
úzce spolupracovalo se zemědělci a subjekty, které je zastupují.
„Jsem rád, že ministr potvrdil Havlíčkův Brod jako hlavní město
brambor v České republice a Vysočinu jako nejvýznamnější bramborářskou oblast,“ prohlásil senátor Miloš Vystrčil, který se společně
s poslankyní Janou Fischerovou Bramborářských dnů zúčastnil.
Dvacátý první ročník Bramborářských dnů již tradičně zahrnoval
výstavu a ochutnávku jednotlivých odrůd, prodej konzumních
i sadbových brambor a dalších výrobků, k dispozici byla také poradenská služba. ■
Za slunečného podzimního počasí se v restauraci
Rozmarná ve Štěchovicích uskutečnilo setkání zakládajících, ale i současných členů, kteří mají vztah
k ODS Praha-západ. Akci moderoval Pavel Makovský. Účastníky přišli pozdravit také vrcholní představitelé středočeské ODS, z nichž mnozí ji zároveň
reprezentují v Parlamentu nebo v komunální politice. Zajímavou součástí programu byla prohlídka
útrob štěchovické přehrady, plavební komory pro
lodě do výtlaku 1000 t, překonávající rozdíl hladin
více než 20 m.
Kromě prohlídky přehrady, mnoha cukrářských
a gastronomických specialit si mohli účastníci odnést i speciálně vyrobené DVD s historickými fotkami ze stavby přehrady.
Příjemnou atmosféru pak provázela kapela Repete. Pro děti byl k dispozici skákací hrad se skluzavkami, který byl využíván i kolemjdoucí veřejností, turisty s dětmi apod., kteří byli příjemně potěšeni
otevřeností ODS, i jak sami říkali, mimo volební
kampaně.
O tom, že se oslava podařila, svědčí i to, že se jí
zúčastnilo přes 150 hostů.
Všem účastníkům za organizátory děkuje Antonín Zdeborský. ■