Dopis v lahvi pro rodiče našich klubových dětí

Dopis v lahvi pro rodiče
našich klubových dětí
Brána ke vzdělávání: školní čtenářské kluby
posilující rovné příležitosti dětí a žáků fondem se SVP, CZ.1.07/1.2.00/27.0003
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním a státním rozpočtem České republiky.
Přidaná hodnota společenství – „Investice do rozvoje vzdělávání“
Milí rodiče,
srdečně Vás zdravím z kanceláře pražské Nové školy, obecně prospěšné
společnosti. Vaše dítě navštěvuje školní čtenářský klub, který pro Vaši
školu pomáháme organizovat. Ráda bych se s Vámi podělila o několik
zjištění.
Jak asi víte, Vaše děti se v klubech každý týden scházejí a společně čtou
tak, aby je čtení bavilo a zároveň jim i pomáhalo.
Umět dobře číst a rozumět tomu, o čem člověk čte, může pomoci dětem
při dalším studiu. Ví se, že děti, které čtou, mají i lepší školní prospěch.
A navíc, čtení může být velmi zábavné. Je ale těžké o tom děti přesvědčit,
když nemají knihy, které je baví. Proto se snažíme dětem zprostředkovat
nové pěkné knihy, které se zabývají tím, co děti prožívají.
Nesmírně nás těší, když vidíme, že klubová práce děti baví, když hovoří
o tom, co se jim v knihách líbí i nelíbí… a když i jejich učitelé českého
jazyka mluví o tom, že se děti zlepšují.
Budeme moc rádi, pokud se do klubové práce zapojíte i Vy – možností
je celá řada. Pokud budete mít zájem, vedoucí Vašeho klubu Vám rádi
řeknou, jak se můžete na klubové práci podílet.
Osobně Vám budu velice vděčná za jakékoliv dotazy či připomínky,
poznámky, názory. Odpovím na všechny maily i telefonáty.
V rukou nyní držíte tzv. Dopis v lahvi. Pravidelně ho dostávají vedoucí
čtenářských klubů a sdílejí v něm své zkušenosti, čtou si v něm překlady
zahraničních materiálů o čtení, prohlížejí fotky z jiných klubů.
Tentokrát jsme tzv. Dopis v lahvi věnovali Vám, rodičům. Snažíme se
v něm napsat, o čem kluby vlastně jsou, zodpovědět na Vaše možné otázky.
Zmiňujeme i výsledky některých výzkumů, které se týkají dětského
čtenářství a z nichž při naší klubové práci vycházíme.. Přetiskujeme zde
i překlad z webu americké celebrity Oprah Winfrey, která radí nám jako
rodičům i učitelům, jak dětem ukázat, že čtení je pěkná a smysluplná
činnost.
Pro inspiraci k zapojení rodičů do práce klubu otiskujeme i článek Terezy
Nakládalové o tom, jak klubovou knihovnu otevřeli i Vám, rodičům.
1
Milí rodiče, přijďte do čtenářského klubu, napište nám, zavolejte….
Těšíme se na Vaše reakce a děkujeme Vám za důvěru, s níž jste nám
svěřili své dítě do klubu. S přátelským pozdravem.
Irena Poláková, hlavní metodička projektu Školní čtenářské kluby.
E-mail: [email protected]
Telefon: 775644466
„Pro děti je každé čtení učením“
( dětský psycholog Václav Mertin)
Co vás o klubové práci může zajímat?
Kde všude se scházejí čtenářské kluby?
V ČR se schází celkem 21 čtenářských klubů na 13 školách, např.
v Liberci, v Havířově, v Mrákově…
Jak vypadají klubové schůzky? Co děti v klubu vlastně
dělají?
Různě, a v každém klubu trochu jinak. Pravidelně ale usilujeme
o tzv. tři pilíře klubové práce:
V průběhu klubové práce chceme, aby v prvé řadě děti poznaly
radost z četby.
2
• Čteme si přímo v klubu, každý sám, knihu, kterou si vybere – při
každém klubovém setkání se snažíme, aby děti měly alespoň deset
minut na samostatné čtení či prohlížení knih, a nevěřili byste –
i děti, které ještě neumějí číst, tento čas dovedou využít.
• Nosíme si knížky domů – děti si půjčují klubové knihy domů.
Někdy se svou knihou potřebují pomoci i od Vás, rodičů.
• Povídáme si o tom, co čteme nebo si prohlížíme doma – klubové
setkání obvykle začíná povídáním o tom, co si doma děti četly či
prohlížely.
Děti také hrají různé hry a učí se pracovat s textem, aby se z něj
dozvěděly to, co potřebují.
Srdečně vás zveme, přijďte se podívat.
Jsou všechny knihy v klubové knihovničce vhodné pro děti?
Jsme přesvědčeni, že ano – vybírali je učitelé ve spolupráci
s knihovníky a znalci dětské literatury. Někdy se může stát, že
některému rodiči se kniha líbit nemusí – je to podobné jako
s televizními pořady – i v tomto případě nezastávají všichni stejný
názor. Kniha by měla být taková, aby dávala odpovědi na otázky,
které si děti kladou, a současně podněcovala otázky další. Mnohé
klubové knihy jsou zábavné, veselé, jiné dobrodružné, některé se ale
týkají i těžkých věcí, šikany, nemoci, dokonce i smrti… pomáhají tak
dětem se s podobnou situací vyrovnat, a domníváme se, že lépe než
filmy, v kterých se téma objevuje.
Vybírají si děti k četbě knihy samy?
Ano, o to usilujeme – aby si děti uměly vybrat knihu, kterou zvládnou
a bude je zajímat. Do klubové knihovničky jsme se snažili vybrat
takové knihy, které odborníci doporučují, žádná by tedy neměla být
špatná a nevhodná. A právě to, že si děti mohou vybrat knihu samy,
je něco, co je ke čtení přitahuje. Pro děti je samotný výběr knihy
jedna z nejkrásnějších věcí, které v klubu mohou zažít.
„Pouze ten, kdo poznal radost z četby, čte často a rád.“
3
„Proč je důležité, aby si děti četly jen tak pro
radost“
Závěry z výzkumu Oxfordské univerzity:
Děti, které čtou pro radost, dosahují ve škole výrazně lepších
výsledků, než jejich spolužáci. V období mezi 10. a 16. rokem věku
dělají větší pokroky v matematice a pravopise a mají lepší slovní
zásobu než ti, kteří málo čtou.
Ve znalostních testech si lépe vedly děti, kterým rodiče ve věku 5 let
pravidelně předčítali, než ty, kterým nebylo předčítáno.
Je možná překvapivé, že čtení pro radost ovlivňuje i výsledky
v matematice. Dobří čtenáři lépe vstřebávají nové informace a lépe
jim rozumějí.
Děti, které mají přístup ke knihám, čtou častěji a tráví čtením více
času.
4
„Proč je společné čtení rodiče a dítěte
důležité?“
Závěry z výzkumu Technické univerzity
v Liberci:
Dětské čtenářství je nejvíce rozvíjeno doma, v rodině. Děti, které
doma s rodiči tráví více času společnými činnosti, obvykle čtou více…
Pokud děti hovoří o tom, co čtou se svými vrstevníky, většinou jsou
opravdovými čtenáři. Zároveň v prostředí, kde se o knihách hovoří,
se dítě častěji do knihy podívá, aby nezůstalo pozadu.
Dítě, které rádo a často čte, umí v knihách i vyhledat potřebné
informace. Vnímá knihu jako zdroj informací.
Dítě, které vidí své rodiče číst, obvykle čte samo.
Děti nejčastěji čtou knihy, které jim doporučí jejich spolužáci….
Je velmi důležité připravit příležitosti k doporučování si knih.
Děti zaujmou takové knihy, v nichž vidí souvislost s vlastním životem.
Je důležité, aby si děti vybraly knihy samy.
Kluby se otevírají i rodičům...přijďte nás
navštívit
Na palubě s rodiči
V letošním školním roce jsme se na palubě čtenářského klubu
sešli s úplně novými plavčíky. Vybrali jsme si je mezi nejmladšími
žáčky školy, prvňáčky. A protože ani oni, ani jejich rodiče dosud
o čtenářských klubech neslyšeli a ani netušili, jak tam s dětmi
pracujeme, rozhodli jsme se, že na úvodní schůzku pozveme společně
s dětmi i rodiče. Přišlo jich šest.
Nejprve rodiče jen sledovali, jak s dětmi pracujeme, ale když jsme
s dětmi začali skládat papírové lodičky a parníky, nedalo jim to a
zapojili se také. Ptali se na vše, co je zajímalo, a po skončení schůzky
se některé maminky zeptaly, zda by nevadilo, kdyby občas na schůzku
přišly se svými dětmi. No, a od té doby se posádka naší lodi rozrostla
o dvě maminky, které na schůzky chodí téměř pravidelně.
5
Přiznám se, že z počátku jsme s kolegyní z jejich přítomnosti v klubu
byly trochu nervózní, ale nyní už jejich přítomnost vnímáme jako
velkou pomoc a jsou prostě součástí týmu. Zapojují se do práce,
půjčují si knihy, pomáhají nám s dětmi, s přípravou pomůcek,
zajišťují fotodokumentaci a také nám čas od času upečou něco
dobrého ke svačince. A to vše samy od sebe. Nemusíme jim o nic
říkat, samy poznají, co je potřeba.
Moc si zájmu těchto maminek o naši práci vážíme. A snad je to
i důkazem, že v našich klubech je přátelská atmosféra, a čas, který
tam děti společně s námi a knihou tráví, je pro ně příjemně prožitý.
Mgr. Ivana Sixtová,
čtenářský klub ZŠ Jižní předměstí Rokycany
6
Jak jsme budovali knihovnu pro školu
i veřejnost
Projekt ZŠ a MŠ Hlavečník, okr. Pardubice Pojďme číst!
v rámci projektu One World, Many Voices vyhlášeného
Americkou obchodní komorou.
Jsme velmi malá škola ve velmi malé vesnici. V podstatě takový, ne
přírodní, ale společenský úkaz. Míváme přibližně 50 – 80 žáků, ale
provozujeme oba stupně základní školy. Naše mateřská obec má
něco málo přes 250 obyvatel, a aby toho nebylo málo, nachází se
na rozhraní tří krajů mimo železniční trať nebo hlavní tahy silnic.
Sociální vyloučenost naší obce se nám paradoxně stala výhodou, když
nám zajistila vstupenku do dvou čtenářských projektů.
Prvním z nich je známý projekt Brána ke vzdělání: Školní čtenářské
kluby. Druhý pak, pro nás přirozené vyústění prvního, projekt One
World, Many Voices financovaný Americkou obchodní komorou. Zde
jsme požádali o finanční dotaci na zbudování školní knihovny pro
veřejnost.
V první fázi bylo potřeba zjistit vkus a zájem potenciálních čtenářů,
aby knihovna byla naplněna tituly, které bude někdo opravdu číst.
Děti vytvořily dva druhy dotazníků, jeden pro dospělé, druhý pro
děti. Dotazníky pak distribuovaly do všech tříd včetně mateřské
školy. Všude zvládly krátce vysvětlit, o co nám v projektu jde.
Pro distribuci do obce jsme potřebovali spolupráci obecního úřadu.
Navázat tuto spolupráci bylo vlastně jedním z dílčích cílů projektu.
Pan starosta nám ochotně vyšel vstříc, daroval nám obálky, které
mu zbyly z voleb, sepsal pro nás počty osob v jednotlivých domech
– zvlášť děti a dospělé – a slíbil, že si pro nás najde volnou chvilku
a přijde do školy na besedu. Během několika hodin a díky Edovi z 5.
ročníku, který tomu obětoval část víkendu, jsme doručili dotazníky
i do schránek občanů obce Hlavečník, s instrukcí kam vyplněné
dotazníky mají odevzdat – úřad, škola, obchod.
Děti a jejich rodiče spolupracovali skvěle. Sice se nám občas objevil
dotazník, kde bylo napsáno, nečtu nic apod., ale stále jsme přeci
o vyjádření vlastního názoru.
7
Vyhodnocování dotazníků se ujala třídní učitelka Martina a já
(mimo jiné obě vedeme čtenářský klub v naší škole). Těm, kdo si
přáli konkrétní titul, jsme se snažily vyjít vstříc, a pokud byl
k mání, tak jsme ho objednaly, ostatním jsme vybraly my v rámci
jejich oblíbených žánrů. Knihy dorazily v mnoha krabicích. Naštěstí
se blížil konec roku, a tak jsme spolu s dětmi měly čas rozbalovat,
třídit, barevně označovat na hřbetu podle kategorií, lepit loga a čísla
knih, evidovat, kontrolovat. Práce bylo hodně a slavnostní zahájení
se blížilo...
Hotová knihovna už stála nějaký ten čas ve vestibulu školy a zela
prázdnotou. Lepší reklamu jsme ale nemohly vymyslet, každou chvíli
se někdo ptal, na co to tam je, a ač při pravidelných shromážděních
školy jsme to již několikrát řekly, rády jsme znova vysvětlovaly
a snažily se předat trochu nadšení pro projekt. Asi týden před
slavnostním zahájením knihovny jsme rozdaly pozvánky, kde stálo
datum dne D – 25. červen.
Ten den jsme konečně zaplnily knihovnu knihami, zakryly ji závěsem,
abychom ji mohly slavnostně odhalit. Děvčata z třetího ročníku
mazala jednohubky a páťáci s Martinou sepisovali pravidla pro
půjčování knih, která dříve sami vymysleli. Aby cesta ke čtenářství
byla co nejméně komplikovaná, mohou si všichni půjčovat knihy bez
ptaní, ale pouze pokud kniha neopustí budovu školy. V případě, že
si ji kdokoliv chce půjčit domů, musí si ji nechat zapsat u kohokoliv
z projektové třídy.
Pravidla visela na zdi, pod kterou si děti zřídily výpůjční pult,
jednohubky ležely na stolech a náš geniální klavírista, deváťák Petr
Kroščen, zahrál několik svižných skladeb.
Třeťačky strhly závěs a knihovna začala svůj provoz. Musím přiznat,
že i mne samotnou překvapilo, kolik dětí se místo na jednohubky
vrhlo na knihy. Zde se ukázalo, že půjčování a čtení knih se dá naučit
a je návykové. V čele půjčujících bylï převážně členové čtenářských
klubů. Mnoho dětí také půjčovalo knihy pro své rodiče, sourozence,
babičky. Doufejme, že je to cesta, jak sem i je samotné přivést.
Nyní čekáme, jak bude knihovna pokračovat. V případě, že se tato
otevřená forma osvědčí, chceme postupně přesouvat fond školní
8
knihovny do té projektové ve vestibulu. Námitky některých dospělých,
že se nám knihy poztrácí a budou rozkradeny, sice akceptujeme,
ale ze zkušenosti čtenářského klubu víme, že volnost v půjčování
nezavdává příčinu k odcizení, spíše naopak. Rozhodně cesta ke
čtenářství stojí za různá rizika a oběti.
Na úplný závěr bych ještě ráda poděkovala paní Chvojkové a paní
Tiché za to, že přišly ve svém volnu balit ty kvanta knih, a také všem
jejich dětem, zvláště Dominikovi a Adéle, které udělaly také velký
kus práce.
Tereza Nakládalová, čtenářský klub Hříbata, ZŠ a MŠ T. G. M. Hlavečník,
okr. Pardubice
9
Nejsme jediní, kdo se zabývá čtením dětí –
několik rad, jak můžeme jako rodiče i učitelé
dětem pomoci:
Rady jak naučit číst děti s radostí
Převzato z webu americké celebrity Oprah Winfrey
� Obklopte děti knihami, časopisy a jiným čtivem, s tématy, která je
skutečně zajímají (dinosauři, auta, víly apod.)
� Staňte se čtenářským vzorem, prostě čtěte. A pokud nemáte čas,
čtěte vše kolem sebe, nápisy na budovách, názvy ulic atd. Děti tak
rády napodobují vše, co dělají dospělí.
� Nechte děti číst texty, které jim přinášejí radost. Nápisy na krabici
od cereálií, titulky novin, návod k počítačové hře, komentáře videa.
Ukažte jim, že čtení nejsou jen knihy. Dovolte jim i časopisy, které
vám třeba můžou připadat stupidní.
� Nechte děti číst nahlas a pomáhejte jim. Třeba tím, že čtete spolu
s nimi, že jim předčítáte a necháváte je věty zopakovat. Nechte je
zažít, že ne televize, ne rádio, ale jejich předčítání, je zvuk, který
ostatní poslouchají.
� Dávejte dětem knihy stejným způsobem, jako dáváte hračky. Kniha
krásně zabalená v atraktivním papíře upoutá pozornost a může u
dětí vyvolat pocit, že je to něco vzácného. Umožněte dětem ukládat
si obdržené knížky na nějaké pěkné místo, které patří jenom jim.
I to je pro děti přitažlivé – věci, které jsou jen jejich.
� Nechte děti číst vlastním tempem, „netlačte na pilu“. Začínající
čtenáři často chtějí číst své oblíbené knihy stále dokola. Dopřejte
dětem tento čas, kdy se utvrzují ve spojení slova a významu.
Nespěchejte, nenuťte je číst jinou knihu, pokud nechtějí.
� Čtěte dětem před spaním, i když jsou dost staré na to, aby si četly
samy. Knihy, které dětem čtete, nechávejte u jejich postelí (proč si
třeba nevyrobit nějakou pěknou krabici na knihy, kterou budete
nechávat pod postelí?) Nejlepší bude, když ze čtení před spaním
vytvoříte návyk, který dětem vydrží do dospělosti.
10
� Prázdiny jsou především odpočinkem od učení. Zároveň však
dobře víme, že děti zapomenou mnohé z toho, co se naučily. Nemějte
strach, pokud budou o prázdninách číst, udrží se většinou na stejné
úrovni, na jaké byly před prázdninami. A nezapomeňte číst s nimi,
pak jim bude jasné, že čtení je opravdu velmi užitečná činnost.
� Děti milují dobrodružství. Takové malé dobrodružství mohou zažít
při návštěvě knihkupectví nebo knihovny. Zařiďte jim průkazku
a dopřejte jim svobodu ve vybírání, ať už si budou chtít půjčit cokoliv,
ať už si knihu jen prolistují. Důležité také je, abyste si i vy vybírali
knihy pro sebe.
Na závěr: Vaše radost ze čtení bude nakažlivá a to, že svým dětem
fandíte na jejich čtenářské cestě, se jim jistě stane největší motivací.
Hodně štěstí!
Více se dozvíte na: http://www.oprah.com/oprahsbookclub
Jak můžete klubovou práci více poznat?
Přijďte se do klubu podívat
Využijte dne otevřeného klubu či po domluvě přijďte kdykoliv
jindy. Jste srdečně vítaní.
Staňte se našimi přáteli na Facebooku
Na projektovém facebookovém profilu „Školní čtenářské kluby“
pravidelně zveřejňujeme novinky z klubového života.
Máme i klubové stránky: www.ctenarskekluby.cz
Podívejte se na krátké televizní představení klubové práce v
pořadu Sama doma. Internetový záznam najdete zde:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747samadoma/213562220600127/obsah/285926-projekt-ctenarskekluby/
11