Ke čtení
Transkript
Ke čtení
OBSAH • ÚVODNÍK /2 OBSAH Úvodník 2 Tomáš Baťa ml. 3 Výročí a významné dny 4 Čeští svatí a patroni 5 Pohádka 6–7 Zpívánky 8 Volnočasovky 9 Kam s dětmi v Athénách 10–11 Omalovánka 12 Křížovky 13 Krajánkova knihovna 14–15 Čtení na pokračování 16–17 Hrátky s češtinou 18–19 Český zeměpis 20 Putování za chutěmi 21 Krajánkovo tvoření 22–23 Pozvánka 24 Redakce časopisu Krajánek: Barbora Aydın, Hana Katzourakiová, Jitka Lores Zákoucká, Kateřina Balunová, Lenka Kanellia, Marie Švédová, Mirka Čechovská, Monika Tutucu, Radka Çelik, Soňa Alfieri, Soňa Klimešová, Zuzana Doğan Titulní stranu připravila: Magdaléna Sevinç Jazyková korekce: Lucie Yakut, Barbora Aydın, Kristýna Vávrová Grafická úprava: Ivana Kaçmaz, Radka Çelik Odp. redaktorka: Radka Çelik Kontakt: [email protected] http://czechathenscommunity.cz/ www.facebook.com/casopiskrajanek © Čeští krajané v Istanbulu Nazdar krajánci, už jste se vrátili z prázdnin, nebo si ještě užíváte posledních volných dnů mimo domov? Ať tak či onak, určitě jste poznali nová místa, možná i nové kamarády, zažili nějaká dobrodružství a na prázdniny budete jistě dlouho a rádi vzpomínat. Je mi jasné, že už se nemůžete dočkat, až uslyšíte první školní zvonění, usednete opět do školních lavic a domů si přinesete domácí úkoly:-) To víte, že si dělám legraci! Tady v Řecku ale léto ještě nekončí a Krajánek je zpět, aby vám dělal společníka ve volných chvílích nebo vám poradil, kam se vydat s rodiči o víkendu. Krásné září a úspěšný start nového školního roku vám přeje Krajánek odjel nejprve do Švýcarska a Anglie, aby se pak dostal na veliké zaoceánské lodi Mary Queen až do Kanady. Tam založil zbrusu novou baťovskou společnost Batawa. Začátky nebyly vůbec lehké. A když Kanada vstoupila také do války, obuvnický průmysl se musel přizpůsobit, a tak baťovská strojírna namísto strojů na výrobu bot začala vyrábět součásti zbraní a torpéd. Ale ani po skončené válce na Tomáše Baťu nečekal lehký život. Komunistický režim rozdělil svět železnou oponou a jeho sny o návratu do Československa, do rodného Zlína, neměly šanci na uskutečnění. Vrátil se tam znovu až po více než čtyřiceti letech! Tomáš Baťa mladší to však dokázal, vybudoval „nový Zlín“, stále jej rozvíjel a rozšiřoval svou společnost, z kanadského Toronta řídil desítky závodů v několika zemích a stal se symbolem českého podnikatelského úspěchu a důstojným dědicem svého slavného otce. Důkazem toho jsou „baťovky,“ jak se odjakživa říká botám Baťovy firmy, které dodnes můžete koupit všude po světě. 3/ TOMÁŠ BAŤA ML. Tomáš Baťa mladší, v raném mládí všemi zvaný Tomík, se narodil 17. září 1914 jako jedináček do rodiny nejznámějšího a nejslavnějšího českého podnikatele všech dob. Ten z původně malé rodinné firmy postupně vytvořil veliké obuvnické impérium. Se jménem Baťa se dnes můžeme setkat po celém světě. Malého Tomíka bohatí rodiče rozhodně nerozmazlovali, vše však dělali pro jeho dobro. Jako malý měl slečnu na hlídání, se kterou mohl mluvit pouze anglicky nebo německy. Do školy chodil pěšky a bos jako ostatní. A ještě v raném věku putoval sám do různých zemí a – odloučen od své rodiny – studoval v Anglii a Švýcarsku. Kromě cizích jazyků se tak naučil veliké samostatnosti. Doma se ale ze všeho nejdříve musel vyučit ševcem a vyzkoušet si také všechny, i ty úplně nejobyčejnější, práce v otcově fabrice. Otec ho zaměstnal jako dělníka, pracoval na kruhu anebo taky prodával boty před branou továrny. Aby ji jednou mohl dobře řídit, musel ji a vše, co k ní patřilo, znát do detailu a osobně. Tomík dobře pochopil a oceňoval otcovu snahu. Co tenkrát nikdo netušil, že už v 18 letech, kdy jeho otec nešťastně zemřel při letecké havárii, bude muset prokázat své schopnosti a spolu se svým strýcem Janem se snažit o to, aby rodinná katastrofa nezničila to, co Tomáš Baťa starší vybudoval – obuvnický gigant. Další velkou komplikací byla 2. světová válka. Ze strachu z rozmachu nacismu VÝROČÍ A VÝZNAMNÉ DNY /4 7. září DNY EVROPSKÉHO DĚDICTVÍ V ČESKÉ REPUBLICE V tento den jsou v CR žprístupneny verejnosti pamatky – česke kulturní dedičtví, ktere bežne nejsou dostupne. Cílem je hledaní naseho puvodu v Evrope, ale i ve svete. Navstevníči pamatek objeví nejen žajímava místa, ale take se dožví spoustu žajímavyčh večí, žučastní se končertu a souteží. Sežnam pamatek najdete na Mapa pamatek EHD. 14. září 1769 se narodil ALEXANDER VON HUMBOLDT Nemečky vedeč a pružkumník, astronom a žemepiseč. Již ža sveho života se tesil neuveritelne važnosti, čož odraží jeho preždívku „druhy Kolumbus“, „vedečky žnovuobjevitel Ameriky“ a „kní ž e vedy“. Jeho vyžkum14. září 1945 ne česty ho žavedly do Jižní a Severní se narodil Ameriky a do strední Asie. JAROSLAV UHLÍŘ Objevil a popsal spoustu „Není nutno, není nutno, aby rostlin a živočičhu, ale take bylo prímo veselo, hlavne neprírodníčh a klimatičkyčh smí byti smutno, natož, aby se jevu. Zavedl moderní vebrečelo…“ Tak tenhle kratky dečke termíny jako napr. uryvek je ž jedne ž nejžnaslovo jursky, ktere žnate mejsíčh písniček českeho ž filmu Jursky park. skladatele a písničkare Jaroslava Uhlíre, ktery letos oslaví 17. září 1832 70 let! Učinkuje samostatne nebo se narodil společne se Zdenkem Sverakem. Ma MIROSLAV na konte mnoho pohadkovyčh a filTYRŠ movyčh písníček, napríklad ž filmu S čerty nejsou žerty Byl českym histonebo Ať žijí dučho- rikem a profesove! Celou písničku rem. Zil umením a sportem. Byl najdete žde. jedním že žakladatelu teločvične- ho spolku Sokol Pražsky v roče 1862. První Vsesokolsky slet Dnes už si život bež auta nedokažeme (setkaní Sokolu-sportovču) se ani predstavit: autem jedeme na na- uskutečnilo až v roče 1882. Tyrs kupy, na praždniny, do kroužku. Au- usiloval o to, aby lide sportovali tem ježdíme uplne vsude a možna (mladí, starí, kluči, holky) a pečoi tam, kam byčhom mohli dojít klidne vali tak o sve telo, dučha i ždraví. pesky! Napadlo vas nekdy, deti, jak vsečhna ta auta ničí svymi vyfukovymi plyny prírodu a take vždučh, ktery dyčhame? Ze ne? Tak první žamyslení mužete provest ve skole nebo doma dne 22. žarí, kdy se slaví Den bež aut! 22. září DEN BEZ AUT B yl jsem českým knížetem, prvním českým světcem vůbec a svědkem toho, jakou neplechu dokáže nadělat nesvár mezi tchyní a její snachou. Jelikož jsem starý jako Metuzalém, přesný den ani rok mého narození si nepamatuji. To podstatné ale vím. Jmenuji se Václav, byl jsem českým panovníkem, a to ne jen tak ledajakým. Můj tatínek Vratislav I. byl knížetem českých zemí. Jeho manželka, moje maminka, se jmenovala Drahomíra a spolu vychovávali celkem sedm dětí. Já jsem byl synem nejstarším, a proto jsem už jako dítě počítal s tím, že jednou budu mít to knížectví pod palcem já. Samozřejmě, abych mohl v dospělosti vládnout, musel jsem pilně studovat na hradišti, kterému se říkalo Budeč. Celé dny jsem čítával latinské i slovanské knihy a ve studiu náboženství mi pomáhala moje babička Ludmila. Když moje maminka viděla, jak moc mám svou babičku rád a jaký vliv na mě má, začala na Ludmilu žárlit. A u žárlení to bohužel neskončilo. V roce 921 zemřel můj tatínek a já se měl stát knížetem. No jo, ale protože jsem ještě nebyl plnoletý, ujala se prozatím vlády má matka. Panování ji však natolik zaměstnalo, že na výchovu svých dětí už jí čas nezbýval, a já jsem trávil stále víc a víc času se svojí babičkou. Žárlivost Drahomíry byla stále silnější a jednoho dne už to nevydržela. Nechala mou babičku zavraždit. Svědomí však na sebe nenechalo dlouho čekat. Drahomíra svého činu později litovala a jako omluvu nechala nad hrobem Ludmily vystavět kostel. V roce 925 jsem se konečně stal knížetem. No jakou spoušť po sobě matka zanechala! Vyhnala kněze ze země, bourala kostely a to vše pouze ze žárlivosti ke své tchyni – křesťance Ludmile. Bál jsem se, že uchystá spiknutí i proti mně, svému vlastnímu synovi, a tak jsem ji raději vyhnal. Zdroje: wikipedia.cz, vira.cz, catholica.cz, abcsvatych.com Pak už šlo vše jako po másle. Kněží ohlašovali svůj návrat do českých zemí, zbourané kostely jsem nechal opět postavit a k nim přidal pár nových. K mým nejlepším kouskům patří určitě kostel sv. Víta na pražském hradišti, kde se dnes nacházejí hrobky významných českých vladařů. Okolním panovníkům neuniklo, jak se mně a lidem v mém knížectví daří. A žárlivost byla opět na světě. Brzy mi začala přicházet psaní, která podávala zprávu o tom, že se chystá útok na mou zemi. Jednou z těchto zpráv byl také dopis od knížete Radislava, ve kterém stálo, že vyzývá mne a mé vojsko na souboj. Já jsem mu obratem odpověděl, že pokud k boji dojde, tak pouze mezi námi dvěma. Vždy jsem tvrdil, že násilí není tím správným řešením, a za tím jsem si také stál. Tolik patálie pro nic! No představte si, k souboji nakonec vůbec nedošlo. Když jsme už stáli proti sobě tváří v tvář, Radislav najednou prohlásil, že se vzdává. Spatřil nad mou hlavou zářící kříž a po jeho boku dva anděly. „S tím se přeci bojovat nedá,“ řekl. A tak jsme se v míru rozloučili a odkráčeli každý do svého knížectví. Tolik jsem se bál, že mi jednou kudlu do zad vrazí má matka, a on to nakonec byl můj bratr Boleslav. Ten mě pozval na své panství do Staré Boleslavi, abychom spolu navštívili místní poutní slavnost. Ráno jsem si přivstal, abych stihnul mši. Cestou jsem potkal svého bratra, poděkoval mu za jeho pohostinnost a on? Udeřil mě mečem do hlavy. Protože jsem byl silnější, hravě jsem se ubránil. Bohužel jsem nepočítal s tím, že na mě nečíhal sám. Vzápětí se na mě slétla celá jeho družina, kterou jsem už přemoci nedokázal. A kde mě najdete dnes? Přeci ve své peněžence! No tak hledejte! 5/ ČEŠTÍ SVATÍ A PATRONI Svatý Václav POHÁDKA /6 O chytré princezně Na motivy pohádky Boženy Němcové Pohádka o tom, jak chytrá a milující princezna přelstila samotného čerta se všemi jeho kouzly. Dva chudí vandrovníci Jiřík s Bořkem šli světem, hledali práci a snažili se vydělat trochu prostředků na své skromné živobytí. Jak tak putovali, u dobrých lidí se stavovali, s prací jim pomáhali, za to nocleh, kus chleba a pár peněz dostali. Když si trochu odpočinuli a nabrali síly, rozloučili se se svými dočasnými hospodáři a putovali zase dál tím širým světem, sbírali zkušenosti, šetřili penízky a vesele si zpívali. Jednoho dne se chlapci dostali až do samotného království, kde panoval dobrý král František. Tento hodný král měl krásnou, milou dceru. Princezna se jmenovala Lenka a byla nejen vyhlášenou krasavicí, ale také sršela důvtipem, humorem a inteligencí. Málokterý nápadník žádající o její ruku, se jí mohl vtipem a chytrostí vyrovnat. Tudíž byla princezna pořád svobodná a čekala na toho pravého. Tedy nejenom čekala, ale také pomáhala svému otci kralovat, nepravosti v království napravovala a spory mezi lidmi urovnávala. A tak se lidem v jejich království žilo dobře a spokojeně. Mezitím se Bořek s Jiříkem dostali do služby ke králi jako zahradníci a pomocníci a pilně pracovali za slušnou mzdu. Jiřík jednou princeznu Lenku potkal na zahradě při její procházce a okamžitě se do ní bezhlavě a až po uši zamiloval. Milý chlapec se vzápětí začal ukrutně soužit nenaplněnou láskou, nejedl, nespal, trápil se. Rozhodl se však, že princeznu a její srdce získá za každou cenu. A to se mu následně mohlo vyplnit. Rozhodl se totiž přivolat čerta a požádat ho o pomoc. Z pekla mu střelhbitě poslali jednoho zkušeného a všemi mastmi mazaného čerta, který mladíkovi přislíbil pomoc za to, že se mu upíše vlastní krví a prodá mu tak svou vlastní duši. Jiřík kupodivu dlouho neváhal, čertovský úpis podepsal svou krví a čert z něj následně udělal bohatého prince. Takto proměněný Jiřík se vydal hned do zámku a chtěl požádat krále o ruku jeho spanilé dcery. Vzhledem k tomu, že Lence se pohledný a skromně, ač chytře působící „princ“ okamžitě zalíbil, princezna souhlasila s brzkou svatbou. Konaly se slavné a tři dny trvající vdavky, které slavilo celé království. Krásný mladý pár spolu začal žít a později i kralovat mírumilovně a spravedlivě poté, co starý král za pár let zemřel. Mladí lidé spolu byli velice šťastni, milovali se a postupně se jim Královna svého manžela velmi milovala, vážila si ho pro jeho dobré vlastnosti a pro to, že byl dobrý člověk, skvělý král a výborný otec jejich dětí. Rozhodla se tedy, že přelstí samotné peklo i se všemi čerty. V noci, když se opět zjevil čert a sháněl se po Jiříkovi, mu přetlumočila své přání. Nakázala čertovi, aby jí z hlavy vytrhl tři vlasy, ale tak opatrně, aby ji to ani v nejmenším nebolelo. To se čertovi pochopitelně nepovedlo a královna vyjekla ukrutnou a hranou bolestí. Nicméně se rozhodla čertíkovi odpustit a navrhla mu, aby každý vlas udělal o celou polovinu delší. A to byl úkol, na který byl i čert krátký! Vlasy sice odnesl do pekla, aby se tam poradil i s Luciferem, nicméně úkol se jim nepodařilo splnit. Vládce pekel záhy bolestně poznal, že se jeho podřízený čert nechal pekelně napálit obyčejnou a všemi mastmi mazanou smrtelnicí. Musel tedy poslat čerta s ostudou zpět na zemi k Jiříkovi, aby mu vrátil úpis, a tak ho peklo nechalo navždy na pokoji. Láska, důvtip a chytrost tedy projednou zvítězily nad samotným peklem a jeho všemocnými kouzly. Jiřík své moudré manželce Lence poděkoval za záchranu života a sklonil se nad jejím ostrovtipem. Královský pár spokojeně žil až do smrti a nadále spravedlivě panoval. Jiřík se poučil z toho, že pýcha vždy předchází pád, a že pokud se člověk upíše vlastní krví peklu, musí očekávat následky. 7/ POHÁDKA narodily tři děti. Mezitím uplynulo skoro dvacet let od Jiříkovy smlouvy s ďáblem. Ani nynější král, ani peklo však na tuto úmluvu nezapomnělo. Jedné noci se čert králi zjevil a žádal jej o splnění své části smlouvy. Jiřík však čerta přemluvil, aby mu nechal ještě tři dny s rodinou. Vyslanec pekla blahosklonně svolil a dokonce mu nabídl, že mu může po tři dny dát nějaký úkol, který když jako čert nebude moci splnit, tak Jiříka nechá jednou provždy být. První den dal Jiřík čertovi za úkol, aby odstranil obrovskou skálu stínící půlce zámku ze zadní strany nádvoří. Ovšemže se to čertovi povedlo a do rána skála byla tatam. Královně Lence, která o čertovi nic nevěděla, to bylo poněkud divné a rozhodla se tedy navrhnout další zdánlivě nesplnitelný úkol. Přes svého královského manžela ďáblovi předala své přání, aby do rána měla zahradu plnou krásných rudých květin, po kterých již léta toužila, ale na zahradě v hlubokém stínu se květinám nikdy nedařilo. A ejhle, do rána voněla celá zahrada a její okolí nádhernými, do krvava zbarvenými květy. V ten moment královna pochopila, že její manžel má co do činění s peklem a že mu teď hrozí ztráta nejen života, ale hlavně vlastní duše. Již velmi utrápený Jiřík své manželce vše přiznal a řekl jí, že mu zbývá poslední noc s rodinou, než ho čert navždy odnese do pekla, kde bude pykat za své hříchy a pýchu. ZPÍVÁNKY /8 Dělání si můžete zazpívat i za doprovodu videa Z knihy Krtek a jeho svět. Text Jiří Žáček. ZELENÁ ČERVENÁ Když se tráva zazelená, žabka skočí do tůně. Protože se otužuje, nekýchá a nestůně. Jahody se červenají – už jsou sladké jako med. Kamarádi, pojďte ke mně! Zvu vás všecky na oběd! Dračí křídla, tělo myší, špatně vidí, dobře slyší. Ve dne spí a v noci létá, do vlasů prý rád se vplétá. (netopýr) Za kadeřavou hlavičku vytáhnu z nory lištičku. Sáhni si, je hladká, ukousni, je sladká. Kdo vyleze na patro bez žebříku? (jazyk) Hádanky Jazykolamy Král spal. Vstal, vzal vál, dal vál dál, a spal dál. (mrkev) Květo, kup poupě, je to skvělá koupě. Kdo je nejrychlejším malířem? (zrcadlo) Kdo umí bít a přece nemá ruce? Konec pranic pro nic za nic. Bylo-li by libo ryby? 9/ VOLNOČASOVKY Ř í k a n ky p r o n e j m e n š í k r aj á n ky (srdce) KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH /10 Prázdniny nám už pomalu končí, většina z vás už je asi zpět v Athénách, ale léto je ještě tady. Proč tedy nevyzkoušet některou z pláží v blízkosti naší metropole? Hrátkám v moři ještě neodzvonilo! Pláže v okolí Athén Bohužel, ne všechny pláže v okolí Athén jsou vhodné ke koupání, ačkoli moře se zdá být čisté. Na následující pláže máte nejen volný přístup, ale můžete se tu koupat bez obav z onemocnění: Edem Palaio Faliro Legrena Nachází se asi 60 km od Athén, těsně před mysem Sounion. Jakmile minete vesnici Charakas, uvidíte ceduli s nápisem „Vlastnictví KAPE“. Tady se dáte Toto je nejbližší volně přístupná doprava a pojedete až na konec pláž z centra Athén a tramvaj je prašné cesty. Zaparkujte a dál už nejpohodlnější způsob, jak sem musíte pěšky. Schůdky vás dove- docestovat. Zaveze vás totiž přímo dou na krásnou pláž s jemným pís- před vchod a zastávka má stejné kem a mořem v tyrkysové barvě. jméno jako pláž – Edem. Budete se tu cítit jako na ostrově. Jedna z nejkrásnějších a nejklidJedna z nejdelších pláží na polo- nějších pláží na attickém polo- ostrově Attika asi 45 minut od ostrově. Většinou se sem chodí Athén. Pláž se nachází v hustém koupat obyvatelé Vravrony, ale borovém lese, který dosahuje jistě si ji oblíbíte i vy! téměř do moře. Vyznačuje se jemným pískem a čistou vodou. V oblasti najdeme i několik kaváren či taveren nebo centrum pro vodní sporty. Vykoupat se můžeme zajít i na malou pláž v těsné blízkosti 3. Mariny Glyfada a po koupání můžeme navštívit ARCHELON – sdružení pro ochranu mořských želv Právě tady, v Glyfádě, se totiž nachází záchranné centrum, tedy taková nemocnice pro želvy. Sídlí v pěti starých vyřazených železničních vagonech. Každý rok sem přivezou až 50 zraněných nebo nemocných želv z celého Řecka. Podrobí se tu operaci a léčbě a po uzdravení, je-li to možné, je pracovníci Archelonu vypustí zpět do moře. Záchranné centrum Archelon je otevřeno pro veřejnost o víkendech od 11:00 do 17:00 a najdete jej na adrese 3. Marina Glyfada, 16675 Glyfada. Vstup volný. 11/ KAM S DĚTMI V ATHÉNÁCH Chamolia Vravrona Schinias OMALOVÁNKA /12 1. Plaz 2. Orgán zraku 3. Druhý den v týdnu 4. Část těla, kterou používáme při chůzi 5. 10 + 10 = 6. Budova, kde se žáci učí 7. Opak ke slovu velký 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. OSMISMĚRKA Vyhledej názvy osmi věcí, které nosíme ve školní tašce: P O Č T I Š E S E R Z Y R E F Ř N K A A Ý B Ě N Á C M V K H Ů M L U K N Í Ž K A G T E I K T U P O W S Y J A K T D U N A P E R O 13/ KŘÍŽOVKY Jak se jinak říká školní tašce? Odpověď najdete v tajence: KRAJÁNKOVA KNIHOVNA /14 TIPY NA ČTENÍ Tři bratři napsal: Zdeněk Svěrák, ilustroval: Václav Šlajch Jsou tři pohádky, které by měl každý znát: O šípkové Růžence, O Červené Karkulce a O dvanácti měsíčkách. Kdo viděl film Tři bratři, ten si je touto knížkou připomene, a kdo ho neviděl, ten si je užije v nečekaném spojení. Kosprd a Telecí napsala: Eva Papoušková, ilustrovala: Galina Miklínová Hlavní hrdina, malý Kosprd, rád chodí do tatínkovy dílny a pomáhá mu při výrobě vzducholodi. Jednoho dne se však rodiče rozhodnou, že jejich syn musí začít chodit do školky, a to se našemu Kosprdovi vůbec, ale vůbec nelíbí. Toto rozhodnutí se mu příčí, a velmi hlasitě protestuje – už při samotném příchodu. Naštěstí hned první den ve školce potká báječnou kamarádku s obrovskou fantazií, malou Telecí. Vtipné příběhy, které se mohou přihodit v kterékoliv mateřské školce, s nadsázkou popisují život předškoláků a jejich nápady, nad nimiž se dospělí nestačí divit. Báječné letní experimenty s vodou napsal: Radek Chajda Jak proměnit zahradu a bazén v malou vědeckou laboratoř? S pomocí jednoduchých pomůcek si doslova na vlastní kůži ověříte, jak fungují některé přírodní zákonitosti a bezpochyby se při tom pobavíte. Vodotrysk, vodní mlýnek, kuličková dráha nebo torpédo z PET lahve? Staňte se na chvíli malým vědcem! Pozorování v přírodě napsala: Martina Drijverová, ilustroval: V. Otčenášek Začtěte se do deníku kamarádů Ondřeje a Hanky, kteří po celý rok, týden po týdnu zaznamenávají vše, čeho si všimli na svých toulkách přírodou. Podívejte se, co všechno zjistili. V jejich deníku narazíte na spoustu zajímavostí. Pořiďte si také velký sešit v tvrdých deskách bez linek, abyste do něj mohli kreslit, psát a vlepovat sušené rostliny a peříčka. Oba kamarádi vás budou na stránkách při zkoumání přírody inspirovat. napsala: Ivona Březinová, ilustroval: Jaromír F. Palme Třída 3. A byla nejdřív úplně obyčejná, stejná jako ostatní třídy na škole. Děti se učily, trošku vyrušovaly výklad paní učitelky, občas nedávaly pozor vůbec – jako je tomu všude. Až jednou přišli tři noví žáci, bratři Čáryfuk, Máryfuk a Podkočárník. S maminkou a tatínkem se zastavili ve městě, protože rodiče byli kouzelníci a měli zde svá vystoupení. A jejich synové? Museli do školy, jak jinak. Od té chvíle se ve 3. A děly věci! V hodině kreslení ožily obrázky, tabule byla najednou bílá, takže se na ni bílou křídou nedalo nic napsat, učebna se proměnila v kluziště. Tohle všechno a ještě mnohem víc můžete s dětmi z 3. A prožít i vy. Dvojčata v akci – Hořká vůně mandlí napsal: Vojtěch Steklač Andrea a Martin, hlavní hrdinové již šestidílné knižní série, jsou čtrnáctiletá dvojčata žijící na Starém Městě, která mají zajímavého koníčka – pátrání po pachatelích nekalých činů. Do jejich domu se přistěhovali detektivové na odpočinku Hugo a Kvído Lorencové, taky dvojčata. Společně obnovili Detektivní kancelář HUKLOR a luští jeden případ za druhým. Jakub a Jáchym napsal: Jørgen Clevin, ilustrovala: Helena Zmatlíková Příběh o chlapečkovi Jakubovi a jeho slonovi Jáchymovi, který jde poprvé do školy. Je to vtipně řešené aktivní čtení, kdy rodiče nebo učitelé mohou rozvíjet znalosti i fantazii malých čtenářů. Děti se naučí odpovídat na otázku, kde bydlí, v kolik chodí spát a tak podobně. Pohádky brášky Králíka napsal: Pavel Šrut, ilustroval: Jindřich Čapek Bráška Králík není tradiční pohádkový hrdina. Je to trochu rošťák a filuta, který své silnější protivníky poráží vtipem, lstí a chytrostí. Chce být za každou cenu vítězem, a tak si často vymýšlí, chvástá se a vychloubá. Hrdinské historky vejtahy Králíka se možná nezakládají na pravdě, ale zato jsou velice vtipné. 15/ KRAJÁNKOVA KNIHOVNA Začarovaná třída ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ /16 Napsala: Markéta Pilátová, nakladatelství Meander Část devátá Díl první Strýc Juhi zrovna zavíral krámek, pískal si a těšil se domů na večeři. Teta Johanka, jeho žena, mu slíbila, že udělá řízek s bramborovým salátem, a to Juhi zbožňoval. Vtom si všiml, že k němu celá udýchaná běží ta japonská holčička, jak s ní kamarádí jeho neteř Eva. „Ahoj Kiko, kampak tak letíš?“ zeptal se. Kiko mu nerozuměla, ale začala mu předvádět stejnou pantomimu, jakou hrála odpoledne Eva. Ukazovala, že má přes sebe přehozenou plachtu, a předváděla ducha. Pak ukazovala na obrázek v kulatém rámečku na stěně a nakonec směrem k zámku. Strýc Juhi chodil často do divadla, a tak hned pochopil, co Kiko svou scénkou chce říct. „Jo ták, ty potřebuješ poznat ducha, co máte na zámku! No to je jasné, že ti ten obrázek půjčím, to víš že ano, jen mi pak musíš toho ducha princezničky taky ukázat, na princezny já si potrpím, ještě víc než na řízek s bramborovým salátem…,“ bručel si strýc Juhi pod nos jako nějaký velikánský medvěd. Sundal ze stěny malinkou podobenku v kulatém rámečku a podával ji Kiko. „Dávej mi na ten obrázek pozor!“ Kiko se najednou zdálo, že strýčkovi Juhimu rozumí, i když česky ještě neumí. „Ano,“ řekla ale česky, protože tohle slovíčko si dobře zapamatovala. „Tak se měj hezky, Kiko, a hodně štěstí s duchy!“ smál se strýc Juhi a rychle spěchal domů na večeři, protože už měl opravdu hlad. „Tak co, tati, jak to jde? Už je to s tím králem lepší?“ ptala se Kiko. „Ne, vůbec ne, je to čím dál horší. Mám strach, že tak za dva dny zbude v knize už jen bílá stránka,“ smutně vrtěl svou holou hlavou ze strany na stranu tatínek, což dělal, jen když už byl doopravdy mrzutý. „Ale volala maminka! Říkala, že ti koupila nějaké speciální papírky v argentinském papírnictví. A že už brzy přijede. To je prima, viď?“ usmál se konečně tatínek. „To je paráda! Vážně? A proč jsi mě nezavolal, když máma telefo- třeba nějaké stránky…, počkej, Kiko, no ty jsi na to kápla! Podívej, některé stránky jsou tu vytržené! A tady v téhle knížce taky… A v téhle, no tady taky něco chybí!“ Tatínek byl rozčilením úplně bez sebe. Bylo mu jasné, že tu něco nehraje. Někomu se Zrzavý král pořádně znelíbil, a tak všechny stránky, kde se o něm ve starých knihách vyprávělo, vytrhal. Jsou fuč. A co horšího…, teď se pravděpodobně někdo snaží, aby se vytratil i obrázek Zrzavého krále. „To je tedy ale opravdový, jak bych to řekl, nejopravdovější problém, Kiko, co budeme dělat?“ zeptal se tatínek. „Já nevím jak ty, ale já si posvítím na duchy,“ řekla Kiko docela jako nějaký detektiv. „Co to plácáš, prosím tě, na jaké duchy, co je to za nesmysl!“ „Nesmysl to možná je. Musíme ale přece zkusit všechno, aby se ti ten povedený král neztratil z obrázku. A taky musíme zjistit, jak se dostaly moje hvězdičky do knihovny!“ řekla Kiko. Pokračování příště 17/ ČTENÍ NA POKRAČOVÁNÍ novala?“ durdila se Kiko. „Jak jsem tě mohl zavolat, když jsi nikde nebyla. Pořád někde lítáš, vůbec na zámku nejsi, a tak se nediv, že jsi maminku propásla!“ zlobil se naoko tatínek, který se ve skutečnosti vůbec zlobit neuměl, a už vůbec ne na Kiko. Po večeři se pak ve svém pokoji zahloubal do starých zaprášených knih psaných latinsky – naskládal jich na koberec celou horu a sedl si doprostřed. Úplně se v nich ztrácel, jako v nějaké knižní pevnosti. „Co to děláš, tati?“ zeptala se Kiko. „Snažím se najít nějakou další zmínku o Zrzavém králi, ale nikde nic. Jako by byl jeho život popsaný jen v jediné knize. Je to trochu divné, vládl přece docela dlouho a vyhrál spoustu bitev nad Turky. A je o něm zmínka jen v té jedné knize a ještě ke všemu se mi ztrácí z obrázku,“ láteřil tatínek a listoval v jedné knížce za druhou, ale pořád nemohl nic najít. „A nemohl ty zmínky o něm někdo vymazat? Jako gumou nebo zmizíkem?“ napadlo Kiko. „No vidíš, to máš pravdu, možná ne zrovna gumou nebo zmizíkem, ale prostě HRÁTKY S ČEŠTINOU /18 Jak se domino hraje? 1. Kartičky domina se zamíchají a položí obrázkem dolů. Každý hráč dostane čtyři kartičky. Zbytek kartiček se srovná na hromádku. 2. První hráč vyloží jednu kartičku na stůl, a pokud má další hráč slovo shodné s obrázkem na kartičce, může je přiložit. Shodný obrázek a slovo musí být vždy vedle sebe. 3. Nemá-li hráč vhodnou kartičku, musí si vzít jednu z hromádky. V případě, že je na ní shodné slovo k obrázku, může ji přiložit. 4. Hráči se v tazích střídají. 5. Vyhrává ten, kdo nejrychleji přiložil všechny své kartičky. Je jen na vás, zdali budete dodržovat tato pravidla, nebo si vytvoříte nová. Hru můžete hrát i sami se sebou. Učte se česká slovíčka hrou! Poproste maminku, tatínka, brášku nebo sestřičku, ať si s vámi zahrají. Kartičky si vytiskněte, podlepte papírem a poté rozstříhejte v místech, kde jsou symboly nůžek. penal aktovka svačina pastelky tabule trída laviče skola učitelka žak krída židle nužky sesit písmena pero pravítko učebniče guma orežavatko (skrabatko) tužka steteč čísla 19/ HRÁTKY S ČEŠTINOU kružítko ČESKÝ ZEMĚPIS /20 Sto roků v š achtě ž il, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let v rameni bezmasé m svaly mi v ž elezo ztuhly... Toto jsou slavné verše, jimiž začíná báseň Ostrava českého básníka Petra Bezruče. Právě šachty (to jsou podzemní chodby, které tvoří důl, z nějž horníci dobývají uhlí, železnou rudu nebo nějakou jinou surovinu), spolu s uhlím a železem jsou věci, které každého napadnou jako první, když se řekne Ostrava. Dnes je Ostrava, sídlo Moravskoslezského kraje, třetí největší město v České republice (po Praze a Brně) a vděčí za to právě objevení ložisek černého uhlí, které mu v 18. století přineslo obrovský rozmach: za prací se přistěhovala spousta nových lidí, stavěly se nové domy, později i železárenské továrny, menší části se spojovaly v jedno veliké město, které stále rostlo. Dlouhých 200 let fárali horníci do uhelných dolů. Byla to vždy práce velice namáhavá, zdraví škodlivá a zejména ve svých počátcích často i životu nebezpečná. Těžbě uhlí sice už před 20 lety odzvonilo, ale v Dole Anselm, který se nachází u ostravského vrchu Landek, dnes najdete největší hornické muzeum u nás – můžete zde sfárat dolů do hloubky v původní těžní kleci a přesvědčit se, v jak drsných podmı ́n- kách havı ́ři pracovali, nebo si rovnou vyzkoušet některé činnosti a také některá důlní zařı ́zenı ́. Vrch Landek je proslavený ještě z dalšího důvodu: na jeho vrchu měli tábořiště lovci mamutů už před 25 tisíci lety, tedy v době kamenné (právě různé druhy kamene používali tehdejší pravěcí lidé na výrobu velmi jednoduchých nástrojů), což dokládají mnohé archeologické nálezy. Ten nejslavnější je torzo ženské postavy vyřezané z krevelu (to je červenohnědý kámen), které dostalo název podle místa nálezu: Petřkovická Venuše. Archeologové také našli důkazy o tom, že tehdejší pravěcí lidé už používali nalezené uhlí jako palivo – jde o první doložené použití černého uhlí na světě! V Ostravě můžete také navštívit Slezskoostravský hrad, nedávno nově opravený, ale postavený už ve středověku na ochranu stezky, po níž putovali obchodníci s vzácným jantarem od jihu Středozemního moře až k severu Baltského moře. Určitě také vyjeďte rychlovýtahem na 85 metrů vysokou radniční věž. Uvidíte Ostravu jako na dlani a za hezkého počasí dohlédnete až na krásná pohoří Beskyd a Jeseníků či do nedalekého sousedního Polska! Aşure uvařil poprvé Noe, ten, co na radu Pána Boha postavil loď a díky ní zachránil vyvolené před potopou, která měla zaplavit svět jako trest za to, jak na sebe byli lidé zlí. Poté, co Noe a jeho společnost připluli na pevninu, dali dokupy jídlo, které zbylo, a udělali z něj jeden pokrm. A tak vzniklo aşure. A jak na něj? Neexistuje žádný 1 kg pšenice univerzální recept, každopádně 2 hrnky je potřeba velká spousta surovin, cizrny stejně jako tenkrát na lodi! My 2 hrnky přinášíme zjednodušený recept, fazolí abyste s tím neměli tolik práce. sušené ovoce Děti, pokud budete dodržovat následující (meruňky, jablka, švestky,...) množství, budete mít pudingu plný hrnec, chcete-li jenom ochutnat, omezte množství na 2,5 hrnku hrozinek 7 lžic cukru polovinu. 5 lžic rýže 2 hrnky mléka POSTUP voda 1. Všechny sypké suroviny dejte do hrnce, zalijte dostatečným množstvím vody a nechte je, ať ji vstřebají přes noc. 2. Druhý den všechno uvaříme do měkka, přidáme cukr a ještě chvíli povaříme, asi dvě až tři minuty. Na ozdobu můžeme použít třeba semínka z granátového jablka, ořechy, skořici, fíky nebo pistácie. Afiyet olsun! 3. Nakonec aşure dáme do mističek, ozdobíme a rozdáváme. Zajímavosti: Vaří se vždy desátý den prvního měsíce islámského kalendáře Arabsky se aşure řekne ashara, což znamená „desátý“ Rozdává se sousedům a rodině, protože jde o symbol bohatství, lásky, sdílení a společného života 21/ PUTOVÁNÍ ZA CHUTĚMI Milí kuchaři, milé kuchařky, chopte se svých vařeček, oblečte si zástěry, je tu další díl Krajánkovy kuchařské rubriky! Dnes si uvaříme puding podle tureckého receptu, ale nebude to puding obyčejný, jde totiž o nejstarší dezert na světě! KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ /22 Prázdniny jsou u konce, škola volá. Během školního roku mnohem častěji používáme psací potřeby: propisky, pastelky a tužky. Psaní, kreslení a rýsování je zábava, ale když si tužku ještě bláznivě ozdobíme, bude zábava o to větší. Dnešní návod je velmi jednoduchý, ale při výrobě bláznivé ozdoby bude potřeba pomoc rodičů. Naučíme se totiž pracovat s tavnou lepicí pistolí! Bl á z n iv á ozd o b a n a t už k u BUDEME POTŘEBOVAT tužku kousek umělé kožešiny s dlouhým vlasem (dá se koupit v obchodech s metráží nebo s kreativními potřebami) tavnou lepicí pistoli malá plastová očička Nejdříve ustřihneme kousek umělé kožešiny veliký asi 7,5 cm na délku a 5,5 cm na šířku. Dáme pozor, abychom při stříhání obdélníku nezkrátili omylem kožešinové vlasy. Stačí si před stříháním kožešinu uhladit nebo učesat opačným směrem - uděláme si tak „pěšinku“ a pak stříháme pouze podkladový materiál a nikoli samotné vlasy. Při stříhání delší strany obdélníku už kožešinu česat nemusíme, protože stříháme „po srsti“. Potom přiložíme konec tužky k pravému okraji a zavineme jej zprava doleva do kožešiny. Kožešinu pevně přitlačíme k tužce, aby nebyl vidět spoj. Nakonec pomocí tavné pistole přilepíme očka. A zábava může začít! TIP: Nejlepší a největší „vlasy“ získáme tak, že je nejdříve krásně uhladíme a následně tužku vezmeme mezi dlaně a rychle ji roztočíme. 23/ KRAJÁNKOVO TVOŘENÍ Obrátíme kožešinový obdélník rubovou stranou vzhůru a kolem levého, spodního a části pravého okraje naneseme tavnou pistolí lepidlo tak, jak vidíme na obrázku.