Březen 2008

ZPRAVODAJ
březen/2008
VELIKONOCE JSOU
SVÁTKY NADĚJE
Rozhovor s ředitelem Charity brněnské
diecéze Oldřichem Haičmanem
Co pro Vás znamenají Velikonoce?
Jsou to pro mě především svátky naděje,
kdy se člověk znovu a znovu může
přesvědčovat o velkém milosrdenství
a lásce Boží. Jsou to chvíle, kdy se k Bohu
můžeme více přibližovat a setkat se s ním.
Prožití tohoto sblížení přináší s sebou
velkou posilu a novou motivaci pro mou
práci v Charitě i pro vytrvání v dobrém i pro
mou rodinu.
Co byste v souvislosti s Velikonocemi
popřál
pracovníkům
i
příznivcům
Charity?
Přál bych všem, aby za utrpením
a ukřižováním Ježíše viděli vždy jeho
vzkříšení a mohli se z něho radovat. Aby
tyto svátky prožili opravdu radostně
a načerpali z nich vše, co je potřeba, aby
mohli dále sloužit bližním nebo tuto službu
podporovat.
Práce Charity musí vždy znovu a znovu
vyrůstat z nových mladých ratolestí jarních
květů, výhonků a pupenů, nesmí se stát
ustrnulým a starým kmenem, ze kterého
nemohou vyrůst nové výhonky. Pokud
i práce Charity bude neustále omlazována
novou mízou, bude jejím stálým ovocem
služba těm nejpotřebnějším a nejnuznějším
bližním.
DUCHOVNÍ SLOVO
Milé sestry, milí bratři,
všichni toužíme po velké lásce. Ale opravdu velká láska je bytostně spjata s věrností, vytrvalostí
a především s bolestí. Velká láska dává všanc sebe, svůj život. Před velkou láskou, které bychom dali
sami sebe, ale máme strach. Ten k lásce nepatří. Velikonoce jsou obdobím, kdy je před nás
rozprostřen obraz velké lásky, oběti života i jejího vítězství v Ježíši Kristu.
Děkuji vám všem, kteří pravdivě a s nasazením pracujete na velkém Božím díle a dáváte v šanci
sebe. Děkuji za vaše modlitby, oběti, námahy, trpělivost i snahu porozumět druhým v různosti
dnešního světa a být jim správným ukazatelem na cestě.
Přeji vám požehnané prožití velikonočních svátků a určitou empatii, která se stane osobním
bohatstvím, z něhož máme rozdávat.
Váš biskup Vojtěch Cikrle
Zmrtvýchvstalý Kristus vnáší skrze zavřené dveře apoštolům pokoj a velikou naději pro
budoucnost. Přeji vám všem, kteří pracujete v Charitě a pro Charitu, abyste také za zavřené dveře
lidské bídy a potřeb vnášeli svou obětavou prací tento pokoj a velikou naději. A toto velikonoční Boží
obdarování ať plně pocítíte ve svých srdcích a ve svých rodinách.
K tomu ze srdce žehná
Mons. Josef Zouhar, prezident Diecézní charity Brno
1
Obsah:
UČENÍ JAKO HRA
VELIKONOCE JSOU SVÁTKY
NADĚJE
Vzdělávací
kurzy
provedou
zájemce
světem
počítačů
i mezilidské komunikace
Na začátku nového roku si
často dáváme různá předsevzetí.
Někdo chce zhubnout, někdo začít
zdravě žít a někdo se zase chce
naučit něco nového. Ten, kdo se
rozhodne pro učení, má před
sebou velký úkol. Vzdělávání nám
umožní získat větší rozhled, nové
zaměstnání, nebo poznat další lidi.
I to jsou důvody, proč se někdy
snažíme
překonat
strach
z neznámého, vlastní předsudky,
či osobní nejistotu a přihlásíme se
do vzdělávacího kurzu.
U nás potkávám každý den
řadu odvážných, kteří dokázali
překonat sami sebe. Centrum
CELSUZ
totiž
nabízí
řadu
vzdělávacích kurzů pro všechny,
kteří prožívají obtížné životní
období. Nabídka kurzů je skutečně
široká. Je možné přihlásit se do
dlouhodobého
kurzu
PC
a
komunikace.
Jeho
cílem
je
zvládnutí základních programů
Word, Excel a internet. V nabídce
je
také
rekvalifikační
kurz
Administrativní pracovník nebo
Angličtina pro začátečníky i mírně
pokročilé.
Mnozí
absolventi
dlouhodobých kurzů rádi využívají
možnosti pokračovat v kratších,
specializovaných kurzech Excel,
Word a Excel a Psaní všemi
deseti. Novinkou od letošního roku
je kurz Základy podnikání Snažíme
se o to, aby každý v kurzu dostal
Rozhovor s ředitelem Diecézní charity Brno
Oldřichem Haičmanem
str. 1
DUCHOVNÍ SLOVO
Přání otce biskupa Vojtěcha Cikrleho a otce
prezidenta Josefa Zouhara
str. 1
UČENÍ JAKO HRA
Vzdělávací kurzy provedou zájemce světem
počítačů i mezilidské komunikace
str. 2
UPRCHLÍCI ZDE HLEDAJÍ
TEPLO DOMOVA
Poděkování občanům Bílovic
str. 3
OZVĚNY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY
UŽ JEN KVŮLI TOMU MUSÍM ŽÍT
Radost z Břeclavska
str. 3
VELBLOUD NEBO AUTOBUS?
Mudrcové z Blanenska
str. 4
JAK JSME KOLEDOVALI
KAPKU DO MLÝNA…
Pro žďárskou charitu putovali králové i
v mrazech
KOLEDNÍKŮM SE DĚKOVALO str. 4
OSUDY
MARTINOVY ŽIVOTNÍ VÝHRY
A PROHRY
Martinova životní pouť z okraje společnosti
k vlastnímu bydlení
str. 5
VÝSLEDKY TŘÍKRÁLOVÉ
SBÍRKY
str. 6
TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT
str. 6
ZAJÍMAVOSTI
ZAČÁTKY JSOU TĚŽKÉ, ALE
VÝSLEDEK STOJÍ ZATO
Zahraniční
stáž
naší
dobrovolnice
v Barnardo´s ve Velké Británii
str. 7
prostor
pro
otázky
a pochybnosti. Skutečně
důležitý je pro nás
osobní
přístup ke
každému
účastníku
kurzu. Velmi často proto
doplňují
práci
přednášejícího
lektora
také
studenti
nebo
absolventi předchozího
kurzu, kteří pomáhají při
hodině jako asistenti.
K dispozici
je
také
doučování, které pomůže
dohnat
krátkou
nepřítomnost
nebo
nejasnosti.
Dvakrát
v týdnu
nabízíme
kursistům zdarma PC
s připojením na internet.
Velkým strašákem bývají
u
většiny
kurzů
závěrečné
testy
a
zkoušky.
Určitá
nervozita je asi vždy
pochopitelná,
ale
nechceme
nikoho
zbytečně
stresovat.
Nejlepší známkou našich
znalostí přece je, že pak
sami začneme poznatky
v praxi používat a že
nám pomáhají.
Simona Šlezingerová
PR asistent, Celsuz DCHB
Podrobnější
informace
na www.celsuz.cz, na
tel.: 538 700 950 nebo
osobně
v CELSUZ,
tř. Kpt. Jaroše 9 v Brně,
8.00 – 20.00 hod.
LETEM CHARITNÍM SVĚTEM
CO SE UDÁLO & CO NÁS ČEKÁ str. 8
Foto: Zuzana Hrivňáková
Editorial:
Vydává Diecézní charita Brno, tř. Kpt. Jaroše 9, 602 00 Brno, neprodejné
Redaktor: Diana Tuyet-Lan Kosinová, Petr Kubíček
Uzávěrka: 27. 2. 2008
Milí čtenáři,
foto: archiv DCHB
je nám opět potěšením pootevřít okno do charitního dění prostřednictvím velikonočního
Zpravodaje. Ohlédneme se za Tříkrálovou sbírkou a se vypravíme do světa dalších
zajímavostí.
Vaše redakce
2
UPRCHLÍCI ZDE HLEDAJÍ TEPLO DOMOVA
Poděkování občanům Bílovic za pomoc
Oddělení migrace Diecézní charity Brno si
dovoluje touto cestou poděkovat všem občanům
Bílovic nad Svitavou, kteří se zapojili do pořádání
sbírky vánočního cukroví, sladkostí a ovoce. Sbírku
uspořádala Farní charita Bílovice nad Svitavou
v předvánočním období roku 2007. Sbírka byla určena
na pomoc migrantům a uprchlíkům z pobytového
střediska Zastávka, kteří v České republice žádají
o azyl.
Životní situace uprchlíků je v mnoha ohledech
velmi komplikovaná. Tito lidé pocházejí z různých zemí
světa, které jsou obvykle postiženy válečnými konflikty,
přírodními katastrofami, napjatou politickou situací
nebo špatnými ekonomickými podmínkami. Uprchlíci
O Z VĚNY
přicházejí do České republiky z různých
důvodů, ale se stejným cílem: získat tu azyl
- ochranu - bezpečný domov. Sbírka
cukroví a ovoce byla rozdána dětem
žadatelů o udělení mezinárodní ochrany
u příležitosti vánoční besídky, kterou
pracovníci Charity uspořádali 19. prosince
2007 v Pobytovém středisku Zastávka.
Děkujeme všem, kteří se do sbírky
zapojili a tímto způsobem ukázali, že jim
nejsou lhostejné osudy lidí postižených
válečnými
konflikty
či
politickým
pronásledováním.
Pavel Filo, Oddělení migrace DCHB
T ŘÍ KRÁ L O V É
SBÍ RKY
UŽ JEN KVŮLI TOMU MUSÍM ŽÍT
Radost z Břeclavska
Tříkrálová sbírka nadchla přes tisíc dobrovolníků, kteří se svérázně a s plným nasazením rozhodli
pomoci druhým, kteří si sami pomoci nemohou. Bylo krásné, že v některých částech města, nebo
vesnicích sbírka probíhala poprvé. Získali jsme 5 obcí navíc, ve kterých se v minulém roce
nekoledovalo, a zbytek obcí jsme neztratily. Celkem šlo o 50 obcí.
Některé lidi sbírka dojala tak, že se rozplakali. V Břeclavi na Záhumní ulici, babička nevěřila
vlastním očím, když uviděla „krále“, jež přišli rozdávat radost a poselství, které sbírka sebou nese. Po
zapsání nápisu nad dveře pravila: „To je nádhera, už jen k vůli tomu musím žít! Přijdete zase za rok?“
Po těchto slovech mi napadlo jedno, musím oslovit další lidi dobré vůle, kteří by procházeli i v ulicích
a to nejen v Břeclavi, ve kterých se nikdy nekoledovalo!
Za všechny dárce a koledníky srdečné díky!
Jagošová Hana
koordinátorka Tříkrálové sbírky OCH Břeclav
3
VELBLOUD NEBO AUTOBUS?
Mudrcové z Blanenska
Jako kolednici Tříkrálové
sbírky se mi vybavuje pár
vzpomínek
na
nápadně
barevný šat, drobné krůčky
omezené rochetou, omrzlé
tváře a pokladničky kývající se
na šňůrce zavěšené na krku ze
strany na stranu … Je to však
jen snaha poskládat slova tak,
aby
přiblížila
atmosféru
několika prvních lednových
dnů. Jde to ale jen stěží.
Naštěstí ti, kteří chodili, zpívali
a hráli, kteří pomáhali oblékat a
uvazovat pokladničky za krk i ti,
kteří vlídně otevřeli svoje dveře,
si ji dokáží vybavit velmi dobře.
Pěkně to vystihuje známý
slogan jedné reklamy: „Já už
nemusím, já už vidím!“ Dobrá
reklama se zkrátka do myslí
vkrádá rychle. Letošní postřehy
tříkrálových koledníků to jen
potvrzují. Říkají, že rok co rok
se jim koleduje lépe. Lidé jsou
už dobře informovaní, mají ve
sbírku důvěru, ví, co mají
očekávat.
Někde
už
i koledníky vyhlížejí z oken a
těší se připraveni přispět do
pokladničky nebo i něčím
sladkým do kapsy. Ubývá těch,
co jsou ke sbírce lhostejní nebo
zlostně naladění.
Tři králové ve druhé sloce
písničky zpívají: „Štěstí, zdraví,
dlouhá léta, my jsme k vám
přišli
z daleka.“
Ani
pro
koledníky z Rájce – Jestřebí
nebyla cesta zrovna nejkratší.
A tak si část cesty chtěli zkrátit.
Na ceduli je sice vyobrazený
autobus, ale kdo ví, jaký
„dopravní prostředek“
jim
nakonec zastavil.
Kamila Srncová
JAK JSME KOLEDOVALI KAPKU DO MLÝNA…
Pro žďárskou charitu putovali králové i v mrazech
rtech. Tři králové byli úžasní, dveře od dveří
zpívali s nadšením všech pět slok „My tři
králové…“. Lidé, kteří nám otvírali, byli po ránu
ještě rozespalí. Většinou jsme je ale přáním do
nového dne i roku dobře naladili. Letos jsme se
Tříkrálové sbírky zúčastnili poprvé, a tak jsme
s radostí sledovali, jak vinšování nového roku
vykouzlilo na tvářích dárců úsměv. Nejen, že
přispívali do kasičky finančními dary, ale někteří
obdarovali děti i něčím dobrým do bříška, což
zase vykouzlilo úsměv na tvářích tří králů.
Dostali jsme i teplý čaj na zahřátí. Zima byla ale
vytrvalá a po poledni už jsme byli dost promrzlí,
hlavně děti. Proto jsme se rozešli domů, i když
nám bylo líto, že jsme nemohli popřát všem,
První lednová sobota začala pro naši rodinku ve kterým jsme popřát chtěli. Ale odnášeli jsme si
znamení tříkrálové sbírky. Počasí se moc pocit, že jsou stále ještě mezi námi dobří lidé,
nevydařilo, takže ti, co nemuseli ven, zůstali kteří podporují charitativní akce pro potřebné.
raději v teple domova. My jsme se ale těšili, A naštěstí je takových lidí ještě hodně. Patří jim
protože nás čekalo koledování. Po snídani jsme dík za dobrý úmysl a vstřícnost, s jakou nás
se důkladně oblékli, teple a stylově. V osm vítali ve dveřích. Jim i těm, ke kterým jsme už
hodin už jsme přebírali kasičku společně nedorazili, přeji za všechny tříkrálové koledníky
s letáky a cukříky. Věděli jsme, že při venkovní - ať je ten nový rok 2008 zase aspoň o trošku
teplotě -7°C to nebude žádný med, přesto nás lepší než ten rok minulý. Totéž přeji koledníkům
hřálo vědomí, že tou svojí kapkou do mlýna a všem, kteří se jakkoli na tříkrálové sbírce
podíleli.
přispějeme. A tak jsme vyrazili s úsměvem na
Gabriela Německá, Nové Město na Moravě
KOLEDNÍKŮM SE DĚKOVALO
Osmý ročník tradiční sbírkové akce, která je pro své dobročinné účely známá v celé republice,
byl i pro Oblastní charitu Žďár nad Sázavou opět úspěšný. Pro všechny, kteří se do této aktivity
jakýmkoliv způsobem zapojili, připravila Charita ve spolupráci s Římskokatolickou farností Nové
Město na Moravě v neděli 13. ledna druhý Tříkrálový koncert. Hlavními účinkujícími se stali členové
novoměstské scholy sv. Kunhuty, kteří svými písněmi s křesťansky laděnými motivy zakončili
nejenom vánoční dobu, ale i Tříkrálovou sbírku roku 2008. Výtěžek koncertu byl původně určený
pro účely scholy, ale její členové se rozhodli finanční prostředky poskytnout k charitním účelům. Dar
poputuje na potřeby zařízení Charity Žďár n. S. Také zpěváčci z Ořechova uspořádali v neděli 6.
ledna v kostele sv. Jakuba charitativní koncert dětského pěveckého sboru, aby poděkovali všem za
pomoc při Tříkrálové sbírce 2008.
Lenka Judová, PR asistentka OCH Zďár n. S.
4
OSUDY
MARTINOVY ŽIVOTNÍ VÝHRY A PROHRY
Martinova životní pouť z okraje společnosti k vlastnímu bydlení
Martin se léta pohyboval
spíše na okraji společnosti. V
místech, odkud se těžko
dostává nahoru. V barech a
hospůdkách,
kde
blikající
barevná
světýlka
dávají
falešnou naději na tučnou
výhru. Martin patří mezi
„sedmdesátky“. Ročníky, které
i v písni od skupiny Chinaski
patří mezi ty silné, údajně
prosperující „Husákovy děti“,
které prošly změnou a citelně
je zasáhla doba „před a po“
listopadu 89. Tahle doba,
zvláště
první
polovina
devadesátých let, přinesla
všem do života spousty změn.
Někteří využili dobu a stali se
z nich podnikatelé, jezdící
v
drahých
zahraničních život nemá cenu. Završením tam nezůstal. Odešel, aby
automobilech, zvyšující svou jeho dosavadního života byl i nadále pokračoval ve své
původní životní pouti.
životní
úroveň.
Nebo pokus o sebevraždu.
Možná se divíte, jak to
cestovatelé,
kteří
opustili
domě
našel
republiku s vidinou zbohatnutí mohl udělat. Možná vás tyto V azylovém
řádky vedou k otázce „proč?“ zázemí
v cizí zemi.
Není to tak dlouho, snad
Martin nebyl ani jeden Myslím, že odpověď je velmi
z nich. Zůstal doma. Během té jednoduchá. Ten, kdo nezažil rok a pár měsíců, co se Martin
doby se stačil oženit, zplodit opravdový pád „na dno“, tak objevil u brány azylového
dítě a vše vypadalo na téměř nedokáže pochopit, jak často domu Oblastní charity Břeclav.
klidný rodinný život. Nestalo se si člověk v téhle situaci Měl po vážném úrazu ruky,
tak. Možná se chtěl vydat za pohrává s myšlenkou skončit takže nemohl pracovat. Byl
dobrodružstvím, možná zvýšit život. Někomu se podaří nad bez možnosti bydlení a tím
svou životní úroveň. A možná touto myšlenkou zvítězit a již i obstarávání si jakékoliv
to byl jen „životní úlet“. Herny, vícekrát nad ní nepřemýšlet. obživy. Na azylový dům byl
automaty a občasná opilost, to Jsou však mezi námi lidé, kteří přijat, jelikož splňoval veškeré
pro poskytnutí
byla hlavní náplň Martinova bohužel nezvítězí... A my už podmínky
života. Vášně ho obraly se jen dozvíme tu smutnou charitních služeb. Po několika
měsících
strávených
o rodinu, přátele a peníze, po novinu.
v azylovém domě v Břeclavi
kterých jako spousta jiných
se podrobil operaci zraněné
toužil. Není divu, že se Sebevražda nevyšla
Pokus o sebevraždu mu ruky. O vážnosti úrazu svědčí
rozvedl, ztratil domov, rodinu,
přátele. A hlavně chuť žít. nevyšel a já osobně jsem i fakt, že dostal částečný
Neměl žádnou motivaci změnit velmi rád, že mohu pokračovat invalidní důchod, což je možná
svůj život. Tak se i nadále v jeho příběhu. V jeho jistý příjem, ale jde o dosti
životě
větší malou finanční částku na to,
potloukal
po
ulicích, dosavadním
noclehárnách,
azylových změny nenastaly. Stále měnil aby dokázal slušně žít.
Po pobytu v nemocnici se
místa pobytu i zaměstnání. Ale
domech.
k jisté změně přece jen došlo. vrací zpět na azylový dům.
Výdělek utopil ve sklenici
Uvědomoval si čím dál více Občas si zašel na pivo, ale jak
Občas našel práci, ale svou situaci a rozhodl se se zdá, celou svou situaci
výdělek většinou utopil ve podstoupit léčbu závislostí. natolik přehodnotil, že peníze,
sklenicích s alkoholem nebo Možná proto, že na chvíli které dostal v případě úrazu
blikajících bednách, které mu získal střechu nad hlavou, a měsíční příspěvek jako
přinášely
krátkodobé teplou a pravidelnou stravu, invalidní důchodce, dává na
zapomenutí
na
životní ale také možná proto, že speciálně založené konto,
pochopil svou situaci a chtěl jí které spravuje jeho matka. Tím
neúspěch
Takhle se to táhlo pár let, řešit. Jen Martin zná tento má finance opravdu jen na
nutné
výdaje
spojené
důvod. Jisté však je, že dlouho
než Martin pochopil, že takový
5
s bydlením na azylovém domě.
Byl to první velký krok ke
změně.
Z ulice se dostal k práci
vrátného
V létě roku 2007 se Martin
zúčastnil výběrového řízení na
vrátného a jako jeden z mála
uspěl. Až s údivem se
okamžitě zapojil do role
svědomitého pracovníka a za
každého počasí sedl na kolo,
které si pořídil ihned, co se
dozvěděl, že byl přijat. Práce
se stala jeho motivací změnit
svůj život.
Ptáte se, jak to s Martinem
dopadlo? Na tuto otázku vám
asi již neodpovím, jelikož na
sklonku roku 2007 si pořídil
malý domeček, odstěhoval se
z azylového domu a snaží se
žít jako většina z nás. Možná
se o něm dovím a podělím se
s vámi, ale tenhle příběh mi
odvyprávěl ještě v době, kdy
bydlel na azylovém domě, kde
pracuji. Mě tento příběh zaujal.
Cítím z něj sílu jedince, který
se i přes veškerou nepřízeň
osudu dostal na vlastní
pomyslný vrchol. A ten máme
každý jinak vysoko.
Text a foto: Alexandr Makai
VÝSLEDKY TŘÍKRÁLOVÉ SBÍRKY
Oblastní charita
Blansko
Brno
Břeclav
Hodonín
Jihlava
Rajhrad
Tišnov
Třebíč
Znojmo
Žďár n. Sáz.
Celkem
Výtěžek
v Kč za r. 2008
983 055,50
1 342 978,50
1 456 968
1 867 102,50
762 810,50
1 928 176
841 545
1 384 676
1 132 199
1 728 185
13 427 696
Počet pokladniček
Oblastní
rok
charita
2008
Blansko
245
Brno
279
Břeclav
350
Hodonín
442
Jihlava
239
Rajhrad
344
Tišnov
172
Třebíč
311
Znojmo
284
Žďár n. Sáz.
321
Celkem
2987
výtěžek
v Kč za r. 2007
977 170
1 484 880
1 330 281,50
1 769 094
800 278,50
1 773 246,50
642 654,50
1 291 968
1 151 665,50
1 737 188
12 958 426,50
rozdíl
5 885,50
- 141 901,50
126 686,50
98 008,50
- 37 468
154 929,5
198 890,50
92 708
- 19 466,50
- 9 003
469 269,50
rok
2007
245
287
285
470
268
292
145
294
291
307
2884
TŘÍKRÁLOVÝ KONCERT
6. ledna 2008 v Hudební scéně Městského divadla v Brně
Ve spolupráci s Českou televizí
– studiem Brno se podařilo poprvé za
osm let existence Tříkrálové sbírky ve
prospěch lidí v nouzi oslovit veřejnost
jedinečným pořadem, který sledovalo
dle odhadu 340 000 lidí. Během necelé
hodiny
trvání
koncertu
přispělo
dárcovskou dms 7840 dárců, což činí
212 000,Kč
pro
potřebné.
V hledišti se koncertu účastnilo přes
600 tříkrálových koledníků.
Koncertem
provázeli
Lucie
Výborná, Zdeněk Junák, vystoupili
Ewa Farná, G apeels, Petr Kolář,
Peha.
Foto: Jiří Brauner
6
ZAJÍMAVOSTI
ZAČÁTKY JSOU TĚŽKÉ, ALE VÝSLEDEK STOJÍ ZATO
Zahraniční stáž naší dobrovolnice v Barnardo´s ve Velké Británii
Barnardo´s je nezisková organizace, která pomáhá dětem a mladým lidem ve Velké Británii.
Pro mnoho lidí v této zemi je jméno Barnardo´s synonymem pro sirotky a sirotčince. V období
průmyslové revoluce se populace v Londýně dramaticky zvýšila a nejvíce postihla východní část
města, která byla plná chudoby, nezaměstnanosti a nemocí. Když vypukla cholera, tisíce dětí spaly
na ulicích a další z nich byly nuceny pracovat v továrnách. Na tuto situaci zareagoval dr. Thomas
John Barnardo, který v roce 1870 otevřel svůj první domov pro chlapce. Jeho hlavním cílem byla
pomoc sirotkům bez ohledu na jejich poměry, pohlaví a rasu. Viktoriánská doba považovala
chudobu za předstíraný výsledek lenosti. Tento muž dokázal akceptovat všechny děti
a zdůrazňoval, že každé dítě má právo na nový začátek ve svém životě. Zanedlouho otevřel také
vesnický dům v Barkingside. Sirotci, kteří odsud odcházeli, se byli schopni sami o sebe v reálném
životě postarat. Když v roce 1905 dr. Barnardo zemřel, organizace, kterou zřídil, čítala 96 domků,
jenž byly určeny pro více než 8 500 dětí. Mnoho dospělých, kteří zde vyrůstali často na tuto dobu
vzpomínají a jsou přesvědčení, že se tato organizace pro ně stala druhou rodinou. V současné
době Barnardo´s poskytuje podporu 110 000 dětem, mladým lidem a jejich rodinám přes 383
fungujících projektů. Mottem Barnardo´s je vrátit dětem zpět jejich budoucnost. Vize je pak taková,
že životy všech dětí a mladých lidí by měly být osvobozeny od chudoby, zneužívání a diskriminace.
A proč se o tom všem
zmiňuji? Protože na podzim roku
2006
jsem
měla
jedinečnou
příležitost v této organizace během
necelých
2
měsíců
vykonat
zahraniční stáž a ráda bych se
podělila o zkušenosti a poznatky,
které jsem v průběhu svého pobytu
měla možnost načerpat. Po celou
dobu jsem navštěvovala rezidenční
zařízení, které bylo založeno v roce
1978 v rámci Barnardo´s – The
Bridge Project. Pracuje se zde
s dětmi a mladými lidmi, kteří mají
poruchy učení, tělesné postižení
nebo jsou autisty. Tito jedinci
potřebují nepřetržitou profesionální
péči a zůstávají zde do dovršení
19. roku věku. Během dne jsou ve škole a to od 9 hodin do 3 hodin odpoledne a poté je autobus
doveze zpět do zařízení. Umístění dítěte nebo mladého člověka do tohoto zařízení závisí na žádosti
sociálního pracovníka, ale je rovněž možná vlastní žádost ze strany zájemce. V zařízení je zaveden
tzv. „třísměnný provoz“, tedy , ranní odpolední a noční směna a vždy zde musí být alespoň 2
zaměstnanci, jsou-li v domě přítomny děti. K dalším pracovníkům patří lidé s polovičním úvazkem,
dobrovolníci nebo případná výpomoc od pracovníků z příslušné agentury.
V době mé přítomnosti pobývali v domě 2 chlapci a 1 dívka. Bylo samozřejmostí, aby každý
jedinec měl svůj vlastní pokoj, vymalovaný svou oblíbenou barvou a případně dovybaven vlastními
oblíbenými hračkami a věcmi, které si přivezl ze svého původního bydliště. Každý pracovník měl na
starosti 1 dítě nebo mladého člověka a byl za něj zodpovědný. Ta zodpovědnost spočívala
převážně ve školních výsledcích, zdravotní stránce, příslušné stravě nebo v plánování aktivit, které
by mohl tento člověk vzhledem ke svému stavu zvládnout. Jezdili jsme proto do různých klubů,
které děti navštěvovaly, chodili jsme na oblíbené procházky do parku, hráli jsme hry nebo
nakupovali v nákupní centrech. Za tu dobu jsem měla možnost se s tímto vším seznámit
a projít určitými situacemi, které velmi ovlivnily můj postoj k této problematice. Za další přínos
považuji také zdokonalení se v anglickém jazyce a poznání kulturních památek, které má tato zem
velké množství a má se opravdu čím chlubit.
Jsem velmi vděčná za to, že jsem svou zahraniční stáž mohla absolvovat právě ve Velké
Británii, v organizaci Barnardo´s a právě s těmi lidmi, kteří mi byli velkou oporou po dobu mého
pobytu. Pro ty, kteří zvažují vypravit se do zahraničí, ať už jako dobrovolník nebo stážista tuto
příležitost mohu jen vřele doporučit. Pravdou je, že začátky jsou vždy těžké, ale výsledek pak stojí
opravdu za to.
Helena Hanáková
7
LETEM CHARITNÍM SVĚTEM
CO SE UDÁLO
Znojemská
charita
se
rozrůstá o další projekt pro
potřebné
V pondělí 11. února v 10.00
hod.
se
otevřel
jeden
z
mnoha
podpořených
projektů
z tříkrálového
výtěžku – dostavba Domova
pro rodiny v tísni ve
Znojmě – Hradišti. Domu
požehnal prezident Diecézní
charity Brno Mons. Josef
Zouhar.
Slavnostního
otevření se účastnil hejtman
Jihomoravského kraje Ing.
Stanislav Juránek a starosta
města Ing. Petr Nezveda.
CO NÁS ČEKÁ
Dne 14. května v 16.00 hod se uskuteční přednáška Adopce na dálku v Knihovně Matěje Josefa
Sychry ve Žďáře nad Sázavou. Přednáší Mons. Josef Suchár - prezident Diecézní charity Hradec
Králové.
Prostory Čechova domu ve Žďáře nad Sázavou se ve dnech 5. - 31. 5. promění v expozici
fotografií s názvem Můj svět. Výstava je pořádána ve spolupráci s Charitou Opava, která v loňském
roce vyhlásila soutěž pro zaměstnance a dobrovolníky všech Charit v České republice. Tématem
soutěže byl portrét.
www.dchbrno.caritas.cz
8