Svatovítská rotunda.

Svatovítská rotunda.
Josef
Cibulka.
D o k o n če n í p řísta vb y , kterou b y la v p oslední době ke K arlovu
v znosném u kůru svatov ítsk ém u p řičle n ě n a p o d é ln á
lo ď
stejných
tvarů, p řip o m e n u lo o tisícím výročí m u če d n ic k é sm rti sv. V ác la v a,
že přes tisíc let již b u d o v a l n á ro d toto své největší a n e jv zácn ější
um ělecké dílo, zalo žené sv átým vévodou, c h rám sv. V íta n a hradě
P ražsk ém . R ůzn é věky, p o dle svých n á z o rů a m ě n íc íc h se u m ě ­
leckých sm ěrnic, n a h ra d ily V á c la v o v u ro tu n d u
ro m án sk o u b a s i­
lik ou a tuto zase g o tic k o u k ate d rálo u , nehledím e-li k b a ro k n ím u
p o čin u , v y stříd a n é m u
ro m a n tick ý m úsilím o dokončení.
P ůvodní
dílo zů sta lo v šak přes osm set let nezn ám o. A le šťa s tn o u n áh o d o u
b y ly krátce před
dovršením
d o s ta v b y nalezeny
a
z jiš tě n y
patrné zb y tk y p rv otní svatyně, které n u tily z k o u m a ti,
kostel
zb o ž n ý
kníže
na
svém
hradě
zbudoval
ja k ý
ja k o ž to
ne­
asi
za čáte k
tisíciletého vývoje české architektury. V ýsled ky b a d á n í, o které
jsem se p o k usil, u lo žil jsem n a jin é m m ístě.1) Z d e b u d iž stručně
n a zn a če n je jic h h lav n í obsah.
1.
P ředevším
bylo
vyšetřiti, jak é kostely
b y ly
na
p o čátk u
v Č e c h ác h stavěny. P o n ě v a d ž ne m ám e do sta te čný c h z p rá v a ž á d ­
ných p a m áte k , by lo obecně zk o u m a ti, jak stavěli kostely m is io n á ři
ze z á p a d n íc h
k rajů,
p řic h á z e jíc í do
střední E vro py ,
neboť
od
tohoto z p ů so b u se jistě hrubě n e lišily kostely postavené p rv n ím i
m is io n á ři u nás. Z je v ilo se, že veliké m isie
francké,
iroskotské
a anglosaské šířily v E vropě dřevěné kostely, sch op nostem ne­
v zd ěla n ý c h do tu d n á ro d ů přim ěřené a p otřebě m isií p roto v y h o ­
vující, p o n ě v a d ž b y lo tak m o žn o co nejdříve p o sta v iti kostelní b u ­
dovu, nu tn ou pro k ře sťan sko u b o h o s lu ž b u ,'k te r á se n a ro zdíl od
p o h a n sk é h o k u ltu na volném p rostředí nek on ala. V elm i řídké zděné
kostely ve střední E vropě n a lézám e n a z a č á tk u středověku jen na
územ í b ý v alé řím ské říše, kde z ů sta ly p a m á tk y d řív ě jší d o b y a
za c h o v a la se sch op nost z d íti, anebo zcela ojediněle tam , k am je
p řin e sla čin n o st v ý zn a m n ý c h klášterů. N ež i v tom to p říp a d ě p ře d ­
ch áze ly kostely
dřevěné,
neboť
neb y lo
m o žn o
s
b o h o s lu žb o u
’). Viz obšírné pojednání: «Václavova rotunda sv. Víta« ve Svato­
václavském sborníku str. 218 až 685. Rozšířený zvláštní otisk vyšel právě
pod týmž názvem a je na skladě v knihkupectví »U zlatého klasu« v Pra­
ze II., Karlovo nám. č. 5. Článek zde uveřejněný je pouze stručným obsa­
hem, vyšel v »Umění«, sv. VI., 1933, str. 464 n. Za laskavé zapůjčení štočků
vzdává autor i redakce srdečné díky p, nakladateli Janu Štencovi.
čekati m ěsíce a léta, až by byl kostel z kam ene zb u d o v án . Nevím e, byly-li v Č e c h ách postaven y kostely u ž p ři p rv ním něm ec­
kém m is ijn ím pokusu r. 845; stalo-li se tak, b y ly to zajisté kostely
dřevěné.
II. P o k ro čilejší než v C ech ách b y ly pom ěry u p o d u n a jsk ý ch
S lo v an ů, p o n ě v a d ž se tito
u síd lili n a m ístech,
kde tehdy ještě
stály za ch o vané řím ské stavby, a p o n ě v a d ž církevně od roku 796
p o d lé h a li S a lc b u rk u, o d k u d se k n ím m o h la stav b a zd ě ný c h kos­
telů šířiti. V letech 869— 870 svěřil v šak p a p e ž H ad ria n II. jejich
ú zem í v elk om orav ském u a rc ib is k u p u M etodo vi. V S a lc b u rk u by lo
želeno ztráty tak veliké oblasti. A n o n y m n í au to r n a p s a l tehdy za ­
u ja tý
spis
»D e
conversione
B a g o a rio ru m
et
C a ra n ta n o rú m « ,
v n ě m ž v y p o č ítá v á , jistě přeh naně, z á s lu h y sa lcbu rských a rc ib is­
k u p ů o toto územ í, a h lav ně p řip o m ín á , k o lik kostelů tu posvětili.
M im o jin é u v ád í, že p o sla li h a P řiv in u v h ra d ze d n ík y a jin é ře­
m e sln ík y ke stavbě kostela sv. H ad ria n a , který jin a k n ič ím ne­
v y n ik al, leč že snad v něm , ovšem podle u d á n í ano n y m o v a, byl
p o c h o v án jm e n o v a n ý světec. N a
p a p e žsk ém
stolci
seděl
v šak
H ad ria n II. T end enční spis chtěl ho p a trn ě získa ti svém u zám ě ru ,
a b y územ í p o d u n a js k ý c h S lo v an ů
by lo
vráceno
pod
p ravo m oc
a rc ib is k u p ů salcburských, m im o jin é také v y m y šleným
v y p ra v o ­
v án ím o m im o řá d n é m kostele sv. H a d ria n a , postaveném salcburským i a rcibisku p y . P roto není m o žn o na zák la d ě a n o n y m o v a u d á n i
bezpečně usuzo vati, že v P riv ino vě a K ocelově říši b y ly u ž b u ­
d o v án y zděné kostely, ač to není v ylo učeno vzhledem k z a c h o v a ­
ným tam řím ský m p a m á tk á m a v z ta h ů m k S alcbu rk u. V Č e c h ác h
však, kde takových p ře d p o k la d ů nebylo, jest p rv ní kostely m íti
za dřevěné.
III. P o k řtě n ím
m oravsko-slovanská
B o řiv o jo v ý m
m isie
z a s á h la asi ještě před
M e to d ě jo v a
do
r.
880
Č ech a tak byl na
teh dejším h la v n ím h radě k níže c ím Levém H ra d ci postaven kostel
sv. K lim enta. P o n ě v a d ž M e to d přišel z B y zance, kde m isie sta­
v ěly zděné kostely, a p o n ě v ad ž
na Levém H ra d c i dlo u h o
ro tu nd a sv. K lim enta, z d á lo b y se, že první
v Č echách
stála
znám ý
kostel byl již zděný. N ež M e to d ě jo v a m isie p ře v za la na M orav ě
četná zařízení, která se tam u ja la u ž za p ře d c h áze jíc íc h m isií n ě ­
m eckých, jak o n a p řík la d z á p a d n í litu rg ii,
kterou
p ře lo žila
na
ja zy k slovanský. P o n ě v a d ž na M orav ě není z b y tk ů zděných kos­
te lů c y rilom eto dějsk ých , jest se d o m n ív a ti, že m isie M e to d ě jo v a
p ře v za la tu také něm ecký zp ů so b
dřevěných
kostelů
m isijn íc h .
P o d le toh o b y l i první kostel v Č e c h ác h n a ry ch lo z b u d o v á n ze
dřeva, ja k to ž á d a la p o tře b a p rv ní stanice m is ijn í, ab y co nejdříve
ducho ven stv o i lid m ě li p říle žito st křesťan ské b o h o slu žb y . T eprve
p o zd ě ji, sn a d ještě v X . století, byl asi p ů v o d n í dřevěný kostel
nah razen
zděnou ro tu ndou , je jíž zb y tk y
p otom
do X V II.
století
n a Levém H ra d ci stály.
N a v zrů sta jíc ím
novém
hradě
P ra žsk ém
byl nejspíše ještě
za B o řivoje, ro zho dně v šak před r. 895, zalo žen kostel P. M arie .
K ostel ten byl slov an skéh o o b řa d u , ja k hned vysvitne,
a
ležel
asi u v ý c h o d n í b rá n y h ra d n í na již n í straně d ne šního kostela sv.
Jiří, kde zv láštn ím zp ů so b e m p řip o je n á p o d v ě žn í k ap le P. M a rie
jest asi n á h ra d o u , postavenou v druhé čtvrtině X II. století, za p ů ­
v o d n í kostel, který b u ď r. 1142 shořel anebo při ro zšiřo v án í sv ato­
jirsk é h o kostela byl tehdy n ě k d y zb o u rán . P o p ů v o d n ím
kostele
P. M a rie není stopy, patrn ě proto, že by l dřevěný.
IV.
A sp o ň od r. 895 p a třily Č e c h y p o d církevní svrchovanost
řezenskou a tak tu z a č a la p ů s o b iti m isie latinsko-něm ecká. U s íd lila
se n a v edlejším
h radě
B u d č i a p o s ta v ila tam kostel sv. Petra.
P odle sou h lasn ý c h z p rá v h istorick ých by l sv. V á c la v za latin s k ý m
v z d ě lá n ím
v y slá n n a B udeč. Z toh o v y svítá, že latinské
ducho­
v enstvo by lo n a B u d č i a n ik o liv u kostela P. M a rie n a P ražsk ém
hradě, kde b y c h o m jin a k u prvmího kostela
na
h la v n ím
hradě
hle d a li jeh o n e jv ý zn a m n ě jš í představitele, kteří b y především by li
p o v o lán i učiti k n íže c íh o
syna
latině.
N edálo- li se tak, b y lo
to
zřejm ě proto, že kostel P. M a rie byl kostelem slovanský m . P rvní
kostel něm ecko-latinské m isie nebyl n a P ra žs k é m h radě postaven
proto, poněva-dž tam u ž stál k ře s ťan sk ý kostel, sp ra v o va ný slo ­
van ský m
duchovenstvem . R o tu n d a sv. P etra, dodnes
na
Budči
sto jíc í, jeví se p o dle p o lo h y ja k o p o z d ě jš í stav b a n a m ístě p rv o t­
níh o kostela, který tu nově p ř iš lá m isie, vzhled em k okolnostem
svrchu v y lo že n ý m , z b u d o v a ti m o h la jen ze dřeva.
D ru h ý m kostelem latin s k é h o o b řa d u v Č e c h ách , p o k u d vím e,
byl d ru h ý kostel na P ra žsk ém hradě, zasvěcený sv. Jiří. N ěkteré
n á z n a k y n a sv ě d ču jí tom u, že m o hl b ý ti u ž
zděný. T a k
je
řeč
o b is k u p sk é m svěcení kostela, které se ud íle lo p ře v ážn ě zd ě ný m
k o ste lů m , anebo je d á n a m o žn o s t delšího trv á n í stav by a j. v.
N ež n á zn a k y nejsou tak určité, ab y by lo nutno pouze tento záv ěr
z nich čin iti. T o lik a sp oň v y svítá z v y p ra v o v á n í K řiš ťa n o v a , m a ­
jíc íh o i po stránce věcné ráz veliké staroby losti, že r. 925 b y la
z T e tín a do zv láštn íh o , řezenským sp o lu b isk u p e m v kostele svato­
jirském p řip ra ve néh o h ro b u přenesena sv. L id m ila a jím tam u lo ­
žena. V X. století, d o k u d n e b y la k anonisace v yh razena
p a p e ži,
Hilbertovy vykopávky ve svatovítské katedrále. Zbytky severní apsidy
Václavovy rotundy svatovítské (uprostřed obrazu v zemi). Za tím zbytky
románské basiliky Spytihněvovy-Vratislavovy.
by lo takové přenesení nově u c iív a n é h o světce sou částí jeh o kanonisace. N ový světec, který předtím o d p o č ív a l v o b y čejn ém hro­
bě, a ť u ž v kostele nebo na h řbitově, bý v a l z toh oto ob y če jn éh o
hrobu k ře sťan sk é h o přenesen do z v lá š tn íh o h ro b u světci v y h ra ­
zeného, sp ojeného s o ltářem a le žíc íh o z p ra v id la v kostelní apsidě.
N ení vyloučeno, že při k a n o n isa č n ím přenesení sv. L id m ily b y la
ke kostelu sv. Jiří -připojena zv láštn í
a p sid a anebo kap le, je jíž
p o zd ě jš í ro m ánsk o u n á h ra d o u jsou, a sp oň částečně, z á k la d y dne š­
ní k ap le sv. L íd m íly p ři tém ž kostele.
T řetí z n á m ý kostel latinské m isie, zasvěcený
d a la D ra h o m íra zb u d o v a ti na T etíně
nad
sv.
hrobem
M ic h a lu ,
L id m ilin ý m ,
p a trn ě proto, a b y m rtv á k n ě žn a n e o d p o čív a la venku, n ý b rž v kos­
tele, ja k se k ně žně slušelo (ovšem že v prostém hrobě k ře s ťa n ­
ském , p o n ě v a d ž L id m ila dosud světci n e b y la ). P o n ě v a d ž tehdejší
hrady by ly ze dřeva, lze p ře d p o k lá d a ti zase jen dřevěný kostel
na T etíně.
P o n ě k u d jin a k se m á věc ve Staré B o leslav i,
podle
zp ráv y
K osinový, B o leslav p o sta vil
zděné
kde,
aspoň
opevnění.
Byl
kostel sv. K o sm y a D a m iá n a p o d o b n ě z d ě n ý ? Legendy, v y p ra v u ­
jíc í, ja k
stěn
krví z a v ra žd ě n é h o
c h rám o vý c h ,
sv. V á c la v a bylo
dostatečně
zbroceno bed nění
n a z n a č u jí, že i tu šlo o dřevěný
kostel.
N a zá k la d ě to h oto z k o u m á n í jeví se, že první kostely v Č e ­
c h ách b y ly p ostaven y n a k nížecích hradech p o dle všeho ze dřeva.
T varu je jic h nezn ám e, ale nejspíše je p o m ý šle ti na p o d é ln é z a ­
ložen í, které by lo n e jb ě žn ě jš í d isp o sic í kostelní.
V.
S m rt zb o žn é h o knížete V á c la v a v z b u d ila takovou p o z o r­
nost v lite rárn ím světě, ja k á snad žá d n é m u d ruh é m u
světci
z a č á tk u středověku n e b y la v ěn o v án a. B ěhem
století p ó
je h o
sm rti
b y lo
o
něm
jazy k e m
p rv n íh o
staroslov an ský m
a
na
latinským
v Č e c h ách , N ěm ecku a Itá lii n a p s á n o sedm rů zn ý ch legend, počet
to p řím o za ráže jíc í ve skrovné tehdy p ro d uk c i literární. Z b a v e n y
le g e n d árn íc h p řím ěsk ů jso u tyto živ o to p is y h isto rick ý m i pram eny .
Jestliže legen dy X . století svým h rd in ů m z p ra v id la d á v a jí stavětí
kostel, není to ve sv ato v ácla vský c h leg e n d ác h vým yslem , n e b o ť ·
věc jest také potvrzena K o sm ou a nálezy. P roto m o žn o v celku
převzíti zp ráv y o kostele sv. V íta, který sv. V ác la v postavil na
hradě P ražsk ém .
S everoruská m in e jn í redakce staroslovanské
p atro nem
kostela n ik o liv sv. V íta,
legendy
uvádí
ný brž sv. Jim ra m a . T řebaže
jde o p o z d n í a vsuvkou p orušený text, přece jen není vyloučeno,
že zp rá v a o b sah u je kus p ravdy. P ra h a n á le že la tehdy k řezenske
diecési, je jím ž patro nem byl sv. Jim ra m . N a za č á tk u v lá d y V á c la ­
v ovy b y ly Č e c h y p od vlivem b avo rsk ým , je h o ž tehdejší p a n o v n ík
by l zv láštn ím ctitelem sv. Jim ra m a , v je h o ž den by l p o z d ě ji sv ato­
vítský kostel také posvěcen. P ra v d y není m o žn o se již d o p á tra ti,
ale přece jen nelze v y lo u č iti m o žno st, že p ů v o d n ě m ěl nový kostel
b ý ti zasvěcen sv. Jim ra m u .
V
p o zd ě jšíc h letech V ác la v o v y v lá d y u ja l se v Č e c h ách m ísto
bavo rského vliv saský a sv. V ác la v by l p řáte lstv ím v á z á n k J in d ř i­
chu 1., z a je h o ž v lá d y S asko se d o čk a lo na ú ko r F rank ů ne o b y ­
čejného ro zm a ch u , což by lo ve světě p řič ítá n o sv. V ítu, který by l
tehdy z Francie přenesen do Saska, kde se stal v ěh la sný m p a tro ­
nem . P atrně vlivem těchto u d á lo s tí zasvěcen byl nový p ra žs k ý
kostel m o cn ém u
sv. V ítu. Z asvěcení to neváže
se
k
d a ro v án í
světcova ram ene, n e b o ť tato legen da v z n ik la teprve ve X IV . století.
Z
nejstarších legend vím e dále, že si sv. V ác la v k stavbě
v y žá d a l p ovolení řézenského b is k u p a T u to n a, snad proto, ž é b is ­
kup m ěl kostel slavnostně světití, což b y n a z n a č o v a lo kam enno u
stavbu. Jiné legendy skutečně p otvrzují, že by l kostel zděn z k a ­
m ene, po p říp a d ě stavěn z otesaných k v á d rů , n a ro zd íl od d ří­
v ějších českých kostelů, které by lo m o žn o p ře d p o k lá d a ti jen ze
dřeva. K osm as p o u čuje, že kostel b y l ro tu ndou , p o sta ven o u
na
zp ů so b řím ského kostela, t. j. z kam ene. D á le p raví, že sv. V á c la v
zanechal kostel dostavěný, ale neposvěcený. Je tedy sou diti, že
na p o d zim r. 929
by l kostel v podstatě hotov. Z a č á te k
stav b y
je nejspíše k lásti hned po přenesení sv. L id m ily , které se stalo na
p o d zim
roku 925, n e b o ť jin a k b y b y la světice přenesena u ž d o
ůvatovítského
kostela.
K o m b in a c í rů zn ý ch
z p rá v
m o žn o
se do-
h a do v ati, že řezenský sp o lu b isk u p M ic h a l ještě za živ o ta b is k u p a
T u to n a dne 22. září 930 posvětil svatovítský kostel. K rá tk á d o b a
m o h la stačiti hrubé stavbě, ja k b u de níže vzhledem k m im o ř á d ­
ným p o m ě rům u k á z á n o ; není v šak v yloučeno, že se přece jen z a ­
p o ča lo o něco m á lo dříve, p ráv ě tak, ja k o m o h ly
b ýti
vedlejší
práce d o k o n čo v án y i po svěcení, takže přece jen v yp lyn e
sta­
vební d o b a o něco delší.
K níže
V áclav,
o d p o č ív a jíc í
do tu d
buď
na
hřbitově
ane b o
spíše v boleslavském kostele, avšak v prostém hrobě věřícíh o křes­
ťa n a , p o ča l b ý ti z á h y u z n á v á n za světce. P roto b y la podle fran c ­
kého zp ů so b u v projev úcty nad jeho hrobem asi p o staveh a stříš­
ka, jak ý si tab e rn ák l
nebo
c ib o riu m , což by lo spiso vate li staro­
slovanské legendy, z á p a d n íc h zp ů s o b ů nezn além u , p odn ětem zprá-
vy, že ch rám vzešel nad hrobem V áclav ov ým . N ež tím nebyl d o ­
vršen
k a n o n isa č n i
proces;
m ístem ,
d ů sto jn ý m
nově
u zn a n é h o
světce, byl hrob v ap sidě kostelní ve sp ojení s oltářem . P roto byl
sv. V ác la v dne 4. d u b n a 932 z o b y čejn éh o hrobu v B o leslavi pře-
Hilbertovy vykopávky ve svatováclavské kapli svatovítské katedrály. Obvo­
dová zeď Václavovy rotundy svatovítské a západní stěna její jižní apsidy
s dvěma lisénami a základovým odstupněním.
nesen do světeckého hrob u v n e jp ře d n ě jším kostele v Č ec h ách ,
t. j. do svatovítské ro tundy, kterou sám vystavěl, a tím kanonisován.
P odle sou do bých p om ěrů m ůže m e se d o h a d o v a ti,
že
tu
byl p o c h o v án v zem i v nějaké apsidě, podle druhé staroslovanské
legendy n a již n í straně při v stupu k oltáři, p odle jin ý c h legend
po pravé straně oltáře 12 a p o što lů .
N a zák la d ě p ísem ný ch z p rá v jeví se tu d íž svatovítský kostel
ja k o ro tunda, z k v á d rů z d ě n á, která m ě la jistě na v ýcho dní stra­
ně litu rg ic k y nu tn ou a p sidu , od n íž na p ráv o ležel o ltá ř 12 a p o š ­
to lů a po jeh o pravé straně,
na
již n í
straně
ro tundy, hrob sv.
V áclav a, a to v apsidě, ja k se m ů že m e p o dle teh dejších p om ěrů
do h a d o v a ti. Vedle hrob u stál p říslu š n ý oltář.
VI.
T o, co by lo p o z n á n o rozborem p ísem ný ch p ram en ů, p o ­
tv rd ily v y ko p áv ky , z a p o ča té r. 1911. P od oltáře m sv. V á c la v a ve
S v atov áclavsk é k ap li byl tehdy v zem i nalezen p ů v o d n í hrob ^ ν .
V ác la v a (č. 1), ležící v p o d k o v itě zalo žené apsidě, z n íž b y la na
z á p a d n í straně zjiš tě n a z e ď 90— 94 cm siln á a v z ák la d e c h d v a ­
k rát o 35 cm ro zšířená ( A ) . O d p o v íd a jíc í
žjis titi i n a v ý c ho d ní straně a p sid y
z á k la d y
by lo
m o žno
( B ) , k d e žto n a již n í straně
by ly zničeny p o z d ě jš ím i p řestav bam i. A p s id a p ř ip ín a la se k m a ­
lém u zbytku vykroužené zdi Γ 4 4 m silné ( A ) , která tv o řila zjevně
část rotundy, je jíž prům ěr, soudě p odle zakřivení, čin il 12'98 m.
V stup ap sidov ý, 4'62 m široký, byl jedno u odstu p něn, a p s id a b y la
5‘25 m m h lu b o k á a 5'53 m široká. N a severní její stěně b y ly n a ­
lezeny dvě lisény 32 cm široké a 5 cm h lubo ké, p rv ní p řilé h a jíc í
k ro tu ndov ém u p lá š ti při výstup u ap sidy, d ru h á 2'30 m v zd ále n á.
Z a vstupem p ři levé straně nalezeny b y ly z b y tk y o ltáře
(č. 3 ) .
N ále z již n í a p sid y v zb u d il doh a d y , že p o d o b n á a p s id a b y la
nejen n a v ý c ho d ní straně, kde b y la litu rg ic k y n u tn á , n ý b rž i na
severní straně. R o ku
1928 zjistil tu skutečně K. H ilb e rt zbytek
vykrouženéh o z á k la d n íh o z d iv á severní a p sid y
zá p a d n ím
sm ěrem p řip ín á
zbytek zd i
(D ),
( C ) , k n ě m u ž se
so u běžné s p ř e d p o ­
k lád a n o u obv od ovo u zdí ro tu ndy a p odle všeho jen o něco m álo
p o zd ě ji přistavěné.
N a z á k la d ě fo rm álně p říb u z n ý c h staveb centrálně křížo vých
p ře d p o k lád a l jsem čtvrtou a p sid u i na straně z á p a d n í a sbíral m a ­
teriál, jím ž bych d o h a d d o lo žil, k d y ž tu n a jaře roku 1931 a rc h i­
tekt H ilbert, vynášeje k mé p rác i nálezy, m o hl p odle z á p is u a z a ­
kreslení plně
zh o d n o titi nále z m a léh o ,
Γ 3 0 m širokéh o zby tku
zá k la d ů z á p a d n í ap sidy, u čin ě n ý již r. 1913 ( E ) .
V ác la v o v a ro tu n d a sv. V íta zje v ila se ja k o m o h u tn á stavba
se čty řm i a p sid a m i, k řížo vě p řilé h a jíc ím i, rozm ěrem i u m ě lý m za-
Nalezené zdivo I. pol. X. stol.
Zjištěné zdivo I. pol. X. stol.
Zdivo X.— I. pol. XI. stol.
Zdivo X.— I. pol. XI. stol.
M l Podle nálezů dokreslena.
S H Dohadem doplněno.
Rotunda sv. Víta. Souhrn nálezů a rekonstrukce půdorysu.
A. Zbytek základového zdivá jižní apsidy a obvodové zdi středního prostoru,
objevený r. 1911. B. Zbytky základů a základové malty jižní apsidy, obje­
vené r. 1911. C. Zbytek základů severní apsidy, objevený r. 1928. ‘D. Zbytek
zdi souběžné s obvodovou zdí rotundy, objevený r. 1928. E. Zbytek zákla­
dového zdivá západní apsidy podle nálezu z r. 1913, zjištěný r. 1931.
F. Zbytky souvislého základového zdivá západní budovy čili portiku,
obsahujícího kostelík sv. Vojtěcha.
1. Hrob sv. Václava. 2. Předpokládaný náhrobní oltář sv. Václava. 3. Zbytky
oltáře, snad 12 apoštolů. 4. Neznámé dva hroby ve svatováclavské rotundě.
5. Hlavní oltář, doložený zprávami. 6. Biskupský trůn, doložený zprávami.
7. Předpokládané schodiště. 8. Ostatkový hrůbek, nalezený v plně vyzděném
základovém zdivu.
lo žen ím daleko p ře sa h u jící všechny ro tu n d y v Č e c h á c h i p o zd ě ji
postavené. M ě ro u p ři stavbě u žito u b y la p o n ě k u d zm e nšená řím ­
sk á stop a v rozm ěru 0 ‘288 m , ja k á b y la i p ři jin é stavbě karolinské p o u žita .
Při zpráv ě
o zbořen í
svatovítského
kostela r.
1060 praví
K osm as, že současně byl z b o u rá n jin ý p řilé h a jíc í kostelík, který
ležel tak řka v p o rtik u kostela svatovítského, a v n ě m ž n a ú zké m
m ístě byl hrob sv. V ojtěch a. K osm as jistě n e m lu v í o z á p a d n í ap-
Rotundy sv. Kříže a sv. Longína v Praze, připojené ve stejném
měřítku k posouzení velikosti svatovítské rotundy.
šidě
svatovítské
rotundy,
neboť
m lu ví
o
jiném
koste líku,
kdežto na př. již n í a p sid u p o v ažu je tu za so u část svatov ítsk éh o
kostela, n e b o ť praví, že sv. V áclav , který by l p o c h o v á n v apsidě,
ležel ve sv atovítském kostele. Je tedy portikus
s kostelíkem sv.
V ojtěc h a p o v a žo v a ti za z v lá š tn í p řísta v b u , p ři čem ž slovo »porticus« n a zn a ču je , že jde
nejspíše o p řísta v b u
n a z á p a d n í straně
svatovítské ro tudny, kde byl vstup. Z d e nalezl r. 1913 arch. K.
H ilb ert zák la d o v é zdiv o souvisle vy zděné
( F ) , n ásle d n ý m i stav ­
b a m i značně porušené, které bylo p o zd ě jší, než nalezený zbytek
z á p a d n í ap sidy, avšak ještě z d o b y p řed ro m ánsk o u b a s ilik o u a
tu d íž svatovítské ro tu n d y jen m á lo m la d š í.
P ln ilo
západní
část
této apsidy, sah ajíc všem i sm ěry za její d o m y šle ný obvod , pouze
n a v ýcho dní straně n e d o v o lily p o zd ě jší
p řestav by
zjistiti,
skutečně sah alo až k rotundě, ja k m o žn o se nejspíše
P odle rozsahu z d iv á b y la tato p řísta v b a p rostornější,
zd a
d o m n ív a ti.
než
pů-
v o d ní a p sid a , p odle d ů k la d n é h o a souvislého v y zdění plné šířky
z á k la d ů
šlo
o vyšší
stavbu, snad
p atro vo u,
p o d le
nalezeného
h rů b k u (8 ) šlo o stavbu kostelní. N elze tu d íž v ážn ě p o c h y b o v a ti
o tom , že nalezené z á k la d o v é zdiv o jest zbytkem p o rtik u , obsa­
h u jíc íh o k ostelík sv. V ojtěch a.
N ále z ne p o uču je o o bv o d u p o rtik u a proto není rekonstrukce
m o žn á . P ov šechn ou p ředstav u této z á p a d n í p řísta v b y
studiem
oněch
z á p a d n íc h
bu d o v ,
něm ecky
zv an ý c h
nabu dem e
West-
w e r k e , které p ráv ě v k arolinsk é dob ě b y ly s o b lib o u k v ý z n a m ­
ný m ' k oste lům p řista v o v á n y a které ně k d y b y ly také z v á n y p o r­
tiky. B y ly zprvu větší a slo žitě jší, p o z d ě ji zh u sta m enší a je d n o ­
dušší bu d o v y , jic h ž p říze m í b y lo v stu p n í síní kostelní, ob sah u jíc
n ě k d y o ltář, kdežto p a tro b y lo p a n sk o u oratoří, do koste la ote­
v řenou, v n íž také stával oltář. P odle o ltá řů b y ly takové p o rtik y
zv á n y též kostely toh o neb onoho svátého. T a k jest si asi také
p ře d stav iti p ortik us p ra žsk ý s kostelíkem sv. V ojtěcha.
V ch o d do p ů v o d n í ro tu n d y svatovítské bylo, by sam o o sobě
k lásti n a jih o z á p a d n í stranu m ezi a p sidy ,
než
nále z
z á k la d n íh o
z d iv á p o rtik o v éh o u ka zu je , že i p ů v o d n í vstup byl nejspíše tam ,
kde b y l p ortik us, je n ž byl p ů v o d n ím u v ch o d u p ředložen , t. j. ze
z á p a d u h lav n í osou. V p říze m í p o rtik u m ů že m e si d o h a d o v ě představ ov ati za v stu p n í b ran o u o ltář, n a zn a če n ý nalezený m hrůbkem ,
za n ím m a u so le u m sv. V o jtěc h a , ve sm ěru osy p o lo že né , a za tím
vstup do v la stní ro tundy.
V II.
T ře b a že ze z d iv á v la stní ro tu n d y n alezeny b y ly jen tři
nep atrné části a sto p y části čtvrté, b y lo přece jen m o žn o o d v á žiti
sé rekonstrukce, n e b o ť zb y tk y ty n a lezly se n á tak o v ý ch m ístech,
že lze bezpečně sou diti, že šlo o c e ntrální stavbu, a to ro tu nda,
spojeno u s k řížo vo u d ispo sicí čtyř p o d k o v o v itý ch ap sid, ležících
ve sm ěru h lav n íc h os b u dov y . A b y b y ly p o z n á n y dané m o žn o sti
rekonstrukce, b y lo dříve a n a ly tic k y p ro z k o u m a ti, ja k b y ly u tv á ­
řeny centrálně a k řížo v ě za lo že n é b u d o v y v p rv n ím tisíciletí po
Kr., v n ě m ž p o k ra čo v a l souvisle v ývo j c e ntrální stavby. D á lo se
tak třem i zp ů so b y :
1. V n itřn í prostor byl n a z á k la d ě p rin c ip u p o d p ě ro v é h o dělen
v prostor h la v n í a v o b íh a jíc í prostor vedlejší;
2. v n itřn í prostor by l ro zšiřo v án výklen ky ;
3.
centrální prostor byl zd ů ra z n ě n ím
h lav n íc h
os převád ěn
v křížový.
K o m b in ac í těchto z p ů s o b ů
v z n ik a ly ro zm a nité
další útvary,
z n ic h ž by lo z k o u m a ti zv láště ty, které m o h ly p ř ijití v ú v a h u při
rekonstrukci,
svatovítské
anebo
které m ě ly
některý z p rv ků
ro tu ndě, t. j. p o d k o v o v itě
za lo že n é
zjiště n ý ch při
ap sidy ,
odstup-
něné oblouky, anebo lisény. P ři tom by lo m im o jin é zjištěno , že
prosté útvary
centrální,
t. j. bezo ch o zové a bezvýklenkové,
jak o
Václavova rotunda svatovítská. Rekonstrukce, osový řez.
jsou na př. české ro tundy , b y ly sice v dáv n o v ě k u v ý vo jo vý m v ý ­
chodiskem ,
avšak
neb y ly jim i
stavby před X I. stoletím nejsou
nelze v Č e c h ách
ve středověku,
kde jak o kultové
bezpečně zjištěny .
žá d n o u z českých
ro tu n d
Z v lá š tě pak
bezpečně k lásti před
svatovítskou ro tundu.
Jin a k u p o u ta ly po zo rno st dvě karolinsk é stav by : předně ro­
tun d a sv. D o n á ta v Z a d ru , oc h o zo v á s och ozov ou trib u n o u a třem i
a p sid a m i, p o dk o v o v itě
za lo že n ý m i, a zevně
čle n ě n ý m i
lisénam i
zp ůsobem p říb u zn ý m apsidě svatovítské; dále p a k kostel v Germigny-des-Prés,
o p ů d o ry su
čtvercovém ,
vestavěným
čtvercem
p ilířů rozděleném v devět polí, s p řilo že n ý m i p o d k o v o v itý m i a p s i­
d a m i ve sm ěru h lav ních os p o d o b ně , jak o b y ly p řip o je n y stejné
a p sid y k svatovítské rotundě.
S tu d iu m stavebních p o d ro b no stí, sh ledaný ch u z b y tk ů svato­
vítské ro tu ndy ,
u k áza lo , že b y ly v době
karolinsk é v u ž ív á n í na
rů zn ý ch m ístech, nejvíce v L o m ba rdsk u .
VIII.
A n a ly tic k é studium různý ch c e ntrálních staveb p rv níh o
tisíciletí u k á za lo sice cenné a nalo gie, avšak re kon struk čním u po-
Václavova rotunda svatovítská.
Rekonstrukce. Půdorys, osový řez
a vnějšek.
kusu by lo ještě předeslati
stavby. T a k se zjevilo,
u tv áře la v ýklenkové
studium v ý v o jo v ý ch
ja k v době
sm ěrnic centrální
řím ské klen ební architektura
nebo ochozové c e ntrální stavby ,
až vrcho l­
ným v zep ětím v San V itale v y tv o řila o k to g o n s p ro lo m e n ý m i vý­
klenky do ochozu p ro č n ív a jíc ím i, v n ě m ž p ro s tu p u jíc í se d v o jíh o
druh u prostorové
p říp o jk y
by ly p o d řa d ě n y
h la v n ím u
prostoru,
tvoříce tak vnitřek, přes rů zné slo žk y o b d iv u h o d n ě je d n o tn ý a ne­
v ídané d o tu d nehm otné p ů so b iv o sti.
V
n ý b rž
b y za n tsk é m u m ě n í ne u d rže la se o n a je d n o tn á p o d řa d n o st,
vývoj
spěl k a d d itiv n í a sou řad né
m n o h o sti
prostorových
člán k ů a shluků, takže je d n o tn á stavba ro tu n d o v á n e b y la a k t u á l­
ním p rog ram em by za n tsk é arch ite ktury v době, k dy ro tu n d y z a ­
ča ly býti v Č e c h ách stavěny.
K a ro lin sk é
um ění
z á p a d o e v ro p sk é
p řip ia lo
se k v la stn ím u
um ění řím ském u a p ře jím a lo jeho v zory p odle své schopnosti, t. j.
n a p o d o b u jíc je podle z á k o n a abstrakce, selekce a redukce a z h m o t­
ňujíc je. T ak o v é h o rázu b y la fa lc k á kaple v C á c h á c h v p o m ě ru ke
kostelu San V itale, svém u vzoru.
P řízn a čn o u v lastno stí karoiin-
ských staveb c entrálních by lo o b k lo p o v a ti h lav n í prostor se všech
stran b u ď věncem d o tý k a jíc íc h se v ýklen ků, neb o souvislým o c h o ­
zem.
P odle toho by lo se zřením k d řív ě jším m o žn ý m p ře d lo h ám
i vzhledem k sou do bým a n a lo g iím rekonstruovati p ra žsk o u ro tu n ­
du u ž a p riori jak o prostor n ik o liv je d n o d u c h ý , n ý b rž o b sto u p e ný
b u ď okruhem v ýklen ků, nebo ochozem . V ěcné p ře d p o k la d y d a ly
však nálezy.
Z ro zsáh lý ch , u m ě lý ch a přesně situ ovaný ch z á k la d ů v y p lý v á,
že rotu ndu nem ohli stavětí d o m ác í lidé, n ý b rž cizí stavitelé a ře­
m eslníci. P ro to jest stavbu dom y sliti se zřením k zvyklostem karolinských archite ktů,
kteří nep o ch y bn ě stavbu
p ro v á d ě li. V ý c h o ­
diskem rekonstrukce jeví se nutně otázka, ja k ý byl strop rotundy,
n e b o ť o a p sid á c h
nem ůže
b ýti p o c h y b no sti,
P ře d p o k lád a ti dřevěný strop n a d h lav ním
že b y ly
prostorem
klenuty.
není dobře
m o žné, je d n a k z d ů v o d ů technických vzhled em k velikém u p rů ­
m ěru ro tundy, je d n a k z d ů v o d ů slohových, n e b o ť karolinsk é sta v ­
b y ro tundové a p o ly g o n á ln í, p o k u d zn ám e je jic h strop, b y ly ves­
měs zaklenuty, n a ro zdíl od p o d é ln ý c h kostelů, které b y ly plochostropé.
P roto
d lu žn o
p ře d p o k lá d a ti i v p ra žsk é
ro tu ndě klenbu
v h lav ním prostoru. A vša k obvodové zdi h la v n íh o prostoru n e m ají,
ja k u ka zu je nález, té síly, aby m o h ly nésti k u p o li kryjící celý v n itř­
ní prostor. Jest si tedy po z p ů so b u staveb k arolinsk ých , u nich ž
h lav ní prostor by l o b k lo p o v á n věncem
d o tý k a jíc íc h se v ý klen ků
nebo ochozem , u s p o řá d á n í v n itřn íh o prostoru p ře d stav iti tak, že
okruh p ilířů a ark ád , stojící n a m ístech p o z d ě jš ím i s tav b a m i ú p ln ě
porušených, nesl ta m b u r a n a něm k u p o li. K olem toh oto v n itřn íh o
a h la v n íh o prostoru o b íh a l n ižší ochoz, u zav řený ob v o d o v o u zdí,
je jíž zbytek byl nalezen. N a d ochozem , sp ojený m s h la v n ím p ro s to ­
rem a rk ád a m i, b y la p ra v d ěp o d o b n ě ještě trib u n a , stejným z p ů s o ­
bem do h lav n íh o prostoru otevřená. D o h a d tento nejlépe odpo-
v íd á n álezu obv od ové zd i p říliš silné, než ab y b y la obv od em pouze
p říze m n íh o ochozu, a zp ů s o b ů m k aro linsk ý c h centráln ích kostelů
ochozov ých , hlav ně p ři k nížecích sídlech, které vesm ěs m ě ly tri­
b u ny . T o lik lze so u d iti n a z á k la d ě n ále zů a a n a lo g ií.
S představ eno u z á p a d n í b u d o v o u souvisel asi nep a trn ý k o u ­
sek zdi, so u běžně s obv o d o vo u zd í ro tundov ou, a p řilé h a jíc í k se­
verní apsidě. N ení vylo učeno, že je to, jak o v Z a d ru , zbytek sch o ­
diště, v edo u c íh o z kostela do p a tra z á p a d n í budovy.
S v ato v ítsk á ro tu nda jeví se tu d íž jak o zv láštn í typ karolinské
architektury, ochozem p ř ip o m ín a jíc í ro tu n d u sv. D o n á ta v Z a d ru ,
d is p o sic í
p o d k o v o v itý c h a p sid
P říb u z n é
disposice
p a k kostel v Germ igny-des-Prés.
raně - ro m án sk ý c h
ro tu n d
č ty řa p sid o v ý ch
a
och ozov ých v Saint-Léonard, v Q u im p e rlé a V illeneuve- ďA veyro n
čin í p ra v d ě p o d o b n ý m ,
že u ž v době
karolinsk é
existoval
někde
je jic h p ro to ty p , který došel n a p o d o b e n í i v Č e c h ách .
R eko nstruo va no u ro tu nd o u svatovítskou je d o p ln ě n a p o če tn á
řa d a och ozových p o ly g o n ů a ro tu nd, které, p o č ín a jíc fa lc ko u k a p lí
v C ác h ác h , v y p lň u jí celé
IX . století, až zase
od druhé
p o lo v in y
X . století zno vu v zn ik a jí i po d o b u X I. století. D o su d neb y lo sp o ­
jo v ac íh o
člán k u z první
p o lo v in y
X . stol.:
jím
jest nyní re kon­
stru o v a n á sv ato v ítsk á ro tunda.
Ja k o im p o rto v a n ý typ um ělé arch ite ktury k arolinsk é p ře sa h o ­
v a la sv ato v ítsk á ro tu n d a nap rosto sch op nosti d o m ác íc h lid í, ale
záro veň, jak o cosi v eliko lep éh o, lá k a la k n a p o d o b o v á n í. D á lo se
tak p o dle z á k o n a abstrakce, redukce a selekce, t. j. m ísto s lo ži­
tého tvaru by l stavěn tvar z je d n o d u še n ý v m e nším m ěřítku. R o ­
tu n d a sv. Felixe a A d a u k ta ,
která
asi za
českého
ještě p a nstv í
v zn ik la v X . století n a hradě K rakově, n a p o d o b u je svatovítskou
ro tu n d u čty řm i a p sid a m i, k řížo vě ro zlo že n ý m i, v y p o u ště jíc ochoz,
kdežto n ásledn é ro tu n d y v Č e c h ách v y n e c h áv a jí ochoz i a p sid y
a ž n a litu rg ic k y nu tn ou a p sid u v ý c h o d n í, rozm ěrem p a k ro vnají
se p řib ližn ě p ouze svatovítským a p s id á m , ja k p a trn o z p ů d o ry s ů
ro tu nd sv. K říže a sv. L o n g in a v Praze, p řip o je n ý c h tu ve stejném
m ě řítk u k p ů d o ry s u svatovítské ro tundy .
S hledávám e-li u českých ro tu nd i dro bné prv ky svatovítské
ro tu ndy , ja k o p o d k o v o v ité a p sidy , o d s tu p n ě n ý o b lo u k a ap sidov é
lisény, v z n ik á o tázk a , z d a jin ý častý a p říz n a č n ý prvek českých
ro tu nd, k u p o lo v á lucerna, n e p o ch ází také ze svatovítské ro tu n d y ?
V yloučeno to není, b a m o žn é jest i to, že o sv ětlu jící lucerna b y la
na tem eni svatovítské ro tu n d y proto,
ab y jí by l osvětlen h lav n í
prostor, jak o s h le d áv ám e o něco p o z d ě ji na býv alé ro tu ndě sv.
B en ig n a v D ijo n u , než d o k á z a ti se nic nedá.
P ův o d
svatovítské ro tu n d y h leda ti jest v oblasti k arolinsk é
architektury. N ěkteré z n á m k y p o u k a z u jí přesněji
ke
architektuře lo m b ardské , než jde o prv ky p o rů z n u
karolinské
u žité,
takže
bezp ečn ý soud není m o žný . S oučasné p om ěry n a sv ě d ču jí tom u, že
sv atov ítsk á ro tu n d a b y la dílem stavitelů a řem eslníků, kteří se ze
sousedních o blastí franckých, m a ď a r s k ý m i v p á d y tehdy zn e k lid ­
něných, utekli do Č ech, ušetřených tak ov ých n á je z d ů
pro
svou
c h u d o b u a nep řístu p nost, a ť již to by li lidé tam ní, či cizí. P roto
m o h la b ý ti za k rátk o postavena. Z m ín ě n é p o m ě ry b y ly asi také
toho hlav ní p říčin o u , že se d o čítám e o to lik a du ch o v n íc h , kteří
ze sousedních zem í k V ác la v u p řic h áze li.
P o je jic h od c h o d u
po
sm rti V áclav ov ě nebylo již tak zn a m e n itý ch staveb*
IX.
Sm ysl a určení svatovítské ro tu n d y by lo několikeré. P ře­
devším b y la h ra d n ím
kostelem , ale záro veň i h la v n ím
kostelem , p o n ě v a d ž p ře k o n á v a la ob a d řívější,
nejspíše
h ra d ním
dřevěné
kostely na P ražském hradě snad u ž proto, že b y la stavěna z k a ­
m ene, a více ještě a ro zho dně n a d ně v y n ik a la tím , oč u m ě le ji
b y la z b u d o v á n a jak o stavba vskutku m o n u m e n táln í.
Ja k o k ru ho vý kostel b y la z a lo že n a
proto,
p o n ě v a d ž podle
p řík la d u falcké kaple b ý v a ly centrálně z a k lá d á n y kostely při p a n ­
ských sídlech. P rávě proto b y la také p o zd ě ji, nejspíše ještě v X.
století za B oleslavů, ro tundě představ ena z á p a d n í bu d o v a , o b s a ­
h u jíc í v p říze m í kostelík sv. V ojtěc h a a v patře knížecí oratoř,
k níž, podle te h dejšíh o zvyku, m o h la vésti p o v ý šená c h o d b a do
k n ížecíh o paláce.
N ení v yloučeno, že stavebně v ý zn a m n ý m kostelem sv atov ít­
ským m ěl b ý ti zřízen p rv ní farní kostel v Č ech ách , n e b o ť ned lo uh o
potom se jím skutečně stal, b a i b isku p ský m
kostelem , přestože
byl zalo žen centrálně. Ja k o všechny tehdejší kostely s lo u žila sv a­
tovítská ro tu n d a ovšem také za kostel h rob ní pro v y n ik a jíc í o s o b ­
nosti, a m a jíc při sobě hřbitov, b y la i kostelem h řb ito v n ím . P o ­
d ru žn ý tento charakter s e p u lk ráln í nebyl v šak dů vo d e m c e n trál­
níh o za lo že n í svatovítského kostela.
Č ty ři
ap sidy, nehledíme-li k fo rm á ln í stránce
typové,
b yly
věcně asi tím
od ů v o d n ě n y , že časem
m ěly
ob s ah o v a ti
oltářn í
hroby rů zn ý ch světců, jic h ž ostatky svaty kníže, ja k vím e, horlivě
sbíral. Z v lá š tn í sh odo u o k o lno stí stalo se, že ze svého h ro b n íh o
koste la boleslavského byl do svatovítské ro tu n d y přenesen kanon iso v a n ý tím sv. V á c la v a zde, ja k o světec, up rostře d již n í a p ­
sid y ve sp ojení s o ltářem p o c h o v án v kostele, který sám
dříve
zb u d o v a l.
Z to lik a d ů v o d ů n e jv ý zn a m n ější kostel, stala se sv atov ítsk á
ro tu n d a v Č e c h ách pře dstav ou k řesťan ské h o kostela, tak že k dyž
tu b y ly p otom stav ěny kostely, b y ly více než kde jin d e z a k lá d á n y
jak o ro tundy, n a p o d o b u jíc í zjedno duše ně a zm enšeně h lav n í h ra d ­
ní kostel k n íže c íh o sídla, první farní a b is k u p sk ý kostel
ch ách , c h o v a jící tělo sv. V ác la v a. P roto m ů že m e
tun d y
nazv ati
tyto
»česk ým i kostely«, n ik o liv v šak je jic h
im p o rto v a n o u k arolinsk ou ro tu ndu svatovítskou.
první kostely stavěny n a h radech, n a lé z á m e
v
Če­
četné ro­
p rototyp,
Poněvadž
ro m ánsk é
b y ly
ro tu ndy
n a h radech p rávě tak, jak o p o z d ě ji n a venkově. P o n ě v a d ž se p o ­
c h o v áv a lo v nich a kolem nich, ja k o u všech jin ý c h kostelů, m ěly
ro tu n d y p o d ru žn ě
také
p o v ah u
kostelů
h ro b n ích
a h řbitovn ích .
V p o d sta tě v šak b y ly to prostě kostely kulto vé, zalo žené kruhově
proto, p o n ě v a d ž tak ov ou p ředstavu k ře sťan sk é h o kostela v z n ítila
v Č e c h ách sv ato v ítsk á ro tu nda,
dokud
no vostavbo u
b a s ilik y n e za ča la n a b ý v a ti vrchu p ředstavu
kostela
ro m ánské
p o d é lné h o ,
již dříve v Č e c h ác h také užitéh o .
Ze všeho vy svítá, že sv. V á c la v stal se za k ladatelem m o n u ­
m e n táln í a rch ite ktury v Č e c h ác h nejen tím , že p o sta v il dílem ci­
zích lid í u m ě lo u a slo žito u k arolinsk ou ro tu n d u sv. V íta, ný brž
i proto, že tak ne p řím o v y v o la l v z n ik zje d n o d uše n é h o typu d o ­
m ác íh o , české ro tu n d y ro m ánsk é, »českého kostela«.
Národní církev syrská.
Alois
Musil.
Hnutí odstředivé.
Sýrie a P ale stin a by ly od n ep a m ě ti osídleny Sem ity. O b y ­
v a te lů m p řím o ří se řík alo K a n a a n š tí nebo F eničané, o sta tním pak
A ra m e jc i či Syřané. N ik d y n eb yli sjednoceni p o d sp olečný m p ánem
d o m ác ím . B e z m á la v žd y p o slo u c h ali v lá d c ů velkých říší soused-
nich. D lo u h o nad nim i v lá d li k rálové asyrští, kteří by li v y tříd á n i
perským i. Koncem čtvrtého století před Kr. král A lex ander Maked on ský p o ra zil iPeršany a jeh o n á s tu p c i si v S ýrii z říd ili řecký
stát s h lav n ím m ěstem A n tio c h ií. U držel se přes p ů l třetího sta
let, až jej Ř ím an é p ro m ě n ili ve svou provincii.
Z a č á tk e m
našeho
leto p očtu
dom oro dé
oby vate lstvo
celé
Sýrie a P ale stin y m lu v ilo z větší části syrsky, z m enší arabsky.
O b c h o d n íc i a p rů m y sln íc i, ja k o ž i v e lk á v ětšin a m ě š ťa n ů , třebas
u m ěli syrsky, přece d á v a li předno st řečtině
a řeckým
m rav ům .
Ř e čtina b y la jazy ke m v zděla n c ů , řecký se v y u čo v a lo n a š k o lách
středních a vysokých a řecký se h rálo na divadlech. L a tin a hrubě
n e p ro n ik la ; jen v lá d n í ú ře dníci a v o jáci jí u žív a li.
K ristus P án a apošto lo vě by li Syřané a m lu v ili syrsky. S v ědčí
o tom je jic h jm é n a , ja k o ž i všechny výrok y K rista P á n a , z a z n a m e ­
nané v evangeliích jeh o m ateřštino u. K řesťanské b o h o s lu žb y
se
k o na ly pro S y řa n y syrsky, pro R eky řecký, pro Ř ím a n y latinsky.
Jenže řečtina přece jen m ěla vrch. Z a b is k u p y b y li voleni m u žo vé,
kteří, vychodivše řecké školy, m o h li u d ržo v a ti styky s osta tn ím i
k řesťan ský m i obcem i ja k severní A friky, tak z á p a d n í A sie a již n í
E vropy. H la v a neboli p a triarch a b y d lil v A n tio c h ii. Po rozštěpení
říše řím ské Syrie s A n tio c h ií p řip a d la
s ídlící
v C a řih ra d ě
n a p o m á h a li
v
říši byzantské.
S ýrii živ lu
řeckém u
C ísařové
k
větší
m oci n a úkor do m o ro dé ho živlu syrského. T ento tla k b u d il v šak
p rotitlak.
D o m o ro d c i syrští studo va li n a řeckých
šk o lách , o sv ojov ali
si řeckou v zd ěla no st a těžce nesli, k d y ž v úřade ch b y li nuceni
ustupovati
p řistě h o v a lý m
R ekům
a snáŠeti je jic h
úštěp ky, jak o
b y nebyli vzdělanci. P ro bo uze lo se v nich n á ro d n í v ěd o m í, které
je n u tilo , ab y u žív a li své m ateřštiny nejen p ři b o h o s lu žb á c h , ale^
též ve společnosti a v p ísem nictví. S p ro b o u ze jíc í se n áro d n o stí
syrskou v zn ik a la též syrská literatura. P o d k la d e m o b o jí byl ja z y k
b o h o slu že bný , p roto p o n e n áh lu splýval živ o t církevní s n áro d n ím
a n ázo r n áb o že n s k ý by l h lav n í z n a čk o u náro d n o sti.
C írkev k ře s ťa n sk á b y la d lo u h o z m ítá n a h á d k a m i o b o žstv í
K rista P án a . Rek A rius je p o p íra l a našel m n o h o stou pe nců na
z áp a d ě , kdežto na v ýchodě se m u p ro tiv ili a b ožstv í K ristovo o b ­
h a jo v a li na úko r jeh o člověčenství. N a církevním sněm u v C h a l­
cedone by lo 23. říjn a 451 usneseno, že k a žd ý p ravo věřící k řesťan
m á u zn á v a ti v K ristu P á n u dvě p řiro ze no sti: b o žsk o u a lidsk ou.
T o m uto
usnesení o d p o ro v a li četní bisk u p o v é z O rie ntu
tvrdíce,
že po vtělení p řiroze nost b o ž s k á a lid s k á se v K ristu ťiplně. slo u ­
čily, takže v y tv o řily přiroze nost jedinou. T ito bis k u p o v é , jim ž se
řík a lo m onofysité, protože za stáv a li jediné přirozenosti K ristovy,
našli ohlas ve svých diecésích a nechtěli se p o d ro b iti, ani k dy ž
jim by lo h roženo ztráto u ú řa d u a rů z n ý m i tresty. Je d in á p řiro z e ­
nost se stala heslem odp o ru p roti z á p a d u a zn á m k o u církví v ý ­
chodních.
C ísařové b y z a n tš tí c h á p a li nebezpečí, jak é by oh ro zilo je jich
říši, k d y b y se je d n o tn á církev k a to lic k á ro z p a d la v církve n á ro d n í,
proto n a p ín a li všechny síly, aby po do b ré m nebo po zlém p řim ě li
rozvaděné
O rie n tá ly k p ov olnosti.
B y lo
by
se jim
k d y b y by li m ěli n a m ysli pouze a je d in é dobro
to p o d a řilo ,
církve,
kdyby
neb yli sesazené dom oro dce n a h ra z o v a li svým i stvůram i b y z a n t­
ským i.
B e z m á la celá Sýrie se p řim k la k nauce o je d in é přiroze nosti
K ristově a zd á lo se, že n a u k a ta zem i ú p ln ě ov ládne, o b zv láště k d y ž
ji u zn a l i Severus, který se stal r. 512 p a tria rc h o u antiochenským .
T oho nem oh l b y z a n ts k ý císař p řip u stiti. V z á ří 518 dal Severa vyp u d iti a sn a žil se v y h la d iti k de jak é h o b is k u p a a kněze, v y z n á v a jí­
cího je d in o u přirozenost. Po dvacetiletém p ro n á sle d o v á n í se m o h li
b y z a n tští Ř ekové c h lu b iti, že je n á ro d n í církev syrská z kořene
vyvrácena. Jenže se c h lu b ili
p ředčasně. D o s ta la ť
církev syrská
oporu, k d y a kde se jí nejm éně n a d á la . C ís a řo v n a T h e o d o ra p o ­
c h áze la ze Sýrie a se svým i syrským i k ra ja n y cítila. N a p řím lu v u
knížete či krále H áre ta z arabsk éh o
km ene
G assán
d a la
542
v 'C a řih r a d ě vysvětiti dv a m onofysitské b isk u p y , T h eo d o ra a Ja ­
koba. T h eod or m ěl b ý ti b isku p e m syrských k o čo v n ík ů , Ja k o b p a k
usedlíků. O b ě m a h ro zilo velké nebezpečí. Leč T heod or m ěl m o c ­
ného ochránce v k n íže ti H áre to v i, kdežto Ja k o b b y l o d k á z á n na
po m o c B o ží a svou v la stní obezřetnost. S p o jiv se se d v ěm a b is­
k u p y vysvěceným i v E g y p tě , nav štěvo val po čtyřicet let nejen syr­
sk á m ěsta, ale i vesnice, sa m o ty a tá b o ry k o čo v n ík ů , sbíral věřící,
z a k lá d a l náb o že n s k é osady a světil jim kněze, b is k u p y , b a i dva
p a triarch y. V zk řísil d o h a s ín a jíc í církev syrskou a jeh o p a m á tk a
v ní trvá dodnes. P říslu šn íc i této církve si řík a jí S y řa n é; s p lý v á f
li nich n áro d n o st s církví. Jejich odpůrcové je n a z ý v a jí ja k o b ity
po je jím za k ladateli.
M o n o fy s itsk á neboli syrská církev n á ro d n í u z n á v a la za svou
nejvyšší
h lav u
rozkvětu
m ěla
p a triarch u
na
sto
antiochenského. Z a svého největšího
bisku p stv í.
S vornosti
a
jed n o m y sln o sti
v církevní nauce v ní n a za č á tk u nebylo. V y zn a v ači je din é p řiro ­
zenosti se n a v záje m krůtě p o tírali, p o n ě v a d ž přece
jen
nem ohli
p řip u stiti, že by b y la lid s k á přiroze nost K ristova ú p ln ě zm izela.
P o n e n áh lu se vraceli k nauce k ato lic k é ; přestali b ý ti k acíři, ale
zů sta li odštěpenci, schism atiky , a b y u h á jili svého n á ro d n íh o bytí.
Ve věrouce a v b o h o slu žb ě se od nás hrubě neliší.
K říž d ě la jí
je d n ím prstem . P ři m ši u žív a jí kysaného c h le ba a slo u ží ji ja ­
zykem syrským . Světští k n ě ží se m o ho u před vysvěcením ženiti.
K n ěží k lášterní se ženiti nesm ějí. B isku p ov é se v y b íra jí z klášterníků. Ž enských k lášterů nem ají.
Z a b y za n tsk ý ch císařů církev syrská velice trpěla. Ja k ý div,
že s jásotem p o zd ra v o v a la vyznavače islám u , kteří p o s á d k y b y ­
zantské ze Sýrie v y p u zo v a li. P rv otn í m u slim o v é ne n u tili k ře s ťa n ů ,
a b y p řija li islám . C h těli se pouze zm o cn iti v lá d y
stát
ve
svůj
prospěch.
P řís lu š n ík ů m
syrské
a spravovati
církve
p o ne ch ali
ťiplnou náb o že n s k o u svobod u a, za b e zp e čo v a li jim p o řádek . N e­
v o lali jic h k vojenské službě. C h těli, aby se za b ý v a li orbou, p rů ­
m yslem a obchod em a p la tili da ň , z n íž by se v y d ržo v a li m u slim ští
ú ře d n íc i a v o jáci. A přece k řesťan é p ře stu p o v ali p o n e n á h lu k is lá ­
m u. B y li to o b zv láště čelní rodové,
kteří,
chtějíce se vyrov nati
svým m u slim sk ý m p á n ů m , za m ě ň o v a li kostel s m e šito u a p ř ijím a li
je jic h náb o že n s tv í. K ře sťa n y zů sta li pouze m enší řem eslníci a o b ­
ch odníci po m ěstech a sed láci v ne p řístu p n ý c h krajích horských.
Svéhlaví mniši.
Syrská církev sto nala a v n itřn í různice a nešváry,
nik o liv
m u slim sk ý n átla k , ji dusily, až ji udusily . N eby lo ústřední správy
a nebylo kázně. K lášterů bylo m n o h o a m niši d ě lali,
co
chtěli.
P odrý vali v ážn o s t nejen b is k u p ů , ale i p a triarch ů , ža lo v a li na ně
li
m uslim ských
ú řa d ů , p o p u z o v a li
proti nim
věřící k ře s ťa n y
a
p o d k o p áv a li z á k la d , na kterém ž k ře s ťan sk á církev je v y b u d o v án a .
V ěřící, jim ž se věčné h ád k y zp ro tiv ily , o p ou štěli církev a stávali
se m uslim y. P ě k n ý d o k la d toho m ám e v kraji h alebském , k něm u ž
i zem ě k rálo v n y Z eno bie zčásti náležela.
D o m ešní k n ih y syrské, a to do části po p o z d v ih o v á n í,
v lo u d ila
se
slova: » C h lé b nebeský lám em e ve jm é n u O tce i S y na
i D u c h a sv áté h o .« K oncem
století osm ého
p o u k a zo v a li
někteří
boh o slo vci, že tato slova jin d y v m isá lu neb yla, že b y proto by lo
záh o d n o , aby b y la v y nech ána, j in í se tom u p ro tiv ili, tvrdíce, že
v nich není nic z áv a d n é h o a že jsou posvěcena
u žív á n ím
aspoň
dvěstěletým . O b ě strany ž á d a ly p atriarch u K y ria k a , aby rozhodl.
S v olav bisk u p y , rokoval s n im i o věci a v y dal nález:
»K d o chce slova C h l é b
nebeský...
řík ati, m ůže. K do
nechce, nem usí.«
B o ho slovci se sp o k o jili, ale je jic h o dp ůrcov é p a triarch u n a ­
p a d li, že jic h n eo dsou dil a slova C h l é b
nebeský
záv azn ý m i
nep roh lásil.
B isk u p kraje hale bskéh o b y l velkým zastánce m těchto slov.
U m íraje, prosil m n ic h y kláštera, z n ě h o ž vyšel:
»N e p řijm ě te za m é h o zástup ce, leda
člena
svého kláštera.
N ic m ne tak n e tráp í, ja k o že p a tria rc h a svou p o v o lno stí dovolil
vynech ávati slova, je ž jsm e v našem k ra ji o d e d á v n a řík a li.«
P o sm rti svého b is k u p a v zali m n iši je d n o h o svého b ratra a
p ře d stav ili ho p a triarch o v i, řkouce':
»P o s v ě ť nám ho za b is k u p a. Š at, jím ž ho přioděješ, berlu,
již m u p o d á š a osla, n a n ě jž ho p osa d íš, m áš tady .«
» P o s v ě ť ho
n a b is k u p a. N e zdráh ej
se, p o sv ě ť
ho na b is­
k u p a ,« ozý vali se m n iši jin ý c h dvou klášterů, kteří se k H alebsk ým
přid a li.
»T o h o b o h d á nebude, aby m n iši n u tili p a triarch u , koho b y
m ěl v ysvětiti na b is k u p a. P a tria rc h a m á p ráv o
vybrati m n ic h a ,
a já jsem ho v ybral z vašeho kraje, ale z kláštera, je h o ž členové
za c h o v áv a jí poslušnost. T oh o v ám v y sv ě tím .«
»V y sv ěť si, koho chceš, ale m y neuznám e, leda koho chcem e.«
P a tria rc h a vysvětil m n ic h a , kterého sám v y b ra l, ale H ale b ští
ho n e p řija li. A b y u k á z a li, že se p a triarch o v i p o d ro b iti nem ín í, v y ­
ne c h áv ali jeh o jm é n o
p ři
m o d litb á c h .
P atria rch a je n a p o m ín a l,
k ára l, h ro zil, a co oni n e u d ě la li. . .
T e h d y táb o řil v kraji halebském chalífa. V edl v álk u s císa­
řem b y za n tsk ý m a od tu d v y p ravov al svá v o jsk a přes h ranice do
územ í svých nepřátel. B y za n tští by li p řip ra v e n i a m u slim o vé se
vraceli bez výsledku.
p o u žili
nespo ko jen í
P o H alebsk u se šeptalo o zrád cích. T oho
m n iši,
v y p ra v ili
dv a
členy
k
chalífov i
a
ža lo v a li:
»K y ria k, je n ž si řík á p a triarch a , je v yzvědač a zrádce. V zk a ­
zuje B y za n tin c ů m a píše jim o všem, co se u nás děje.«
C h a lífa b y by l rád vinu nezdařené v ý p ra v y svedl na někoho
jin é h o , proto se ro zh o rlil a hned p oslal vojenskou četu pro p a tri­
archu, je n ž tehdy b y d lil v m ěstě R ak k a ,
ležícím
nedaleko,
na
levém břehu Eufratu. M ě l p řátele v H a le b u a ti, sotva se dov ěděli
o b íd n é ža lo b ě m n ic h ů , v y p ra v ili k něm u ry ch léh o
posla,
jenž
do ra zil do R a k k y před v o já k y c h alífo v ý m i. P a tria rc h a p o c h o p i!
nebezpečí, jak é m u hrozí, a vsednuv na koně, sp ěch al
nejkratší
cestou k chalífovi, je n ž se již vracel. S etkal se s n ím u sam ého
H aleba. V rh n u v se před n ím n a tvář, s p lá če m se za řík al, že je
nevinen. C h a lífa se n a něho za h le děl a p o z n a m e n a l: »S v ěřil jsem
věc svém u p ráv n ím u rádci. O n tě vyslechne.«
P atria rch a se očistil, ale m n iši pok oje ned ali.
S p ojiv še
se
s m n ic h y něk o lik a jin ý ch k lášterů, sam i si vysvětili dv a b is k u p y
a zřizo v a li si vlastní správu. P a tria rc h a by je b y l velice rád získal,
proto svolal pravověrné b is k u p y do kraje h ale bskéh o a vyšetřoval
p říčin u nespokojenosti. P řesvědčiv se, že žá d n é h o d ů v o d u nem ají
a že je d n a jí pouze z u m íně no sti a sobectví,
vyzval
je
jm énem
sh ro m ážd ě n ý ch b is k u p ů k poslušnosti. K d y ž i p otom ještě o d p o ­
rovali, vyobcov al je z církve i s je jic h d v ěm a bisku p y. Jako by
p ích l do vosího h nízd a . M n iš i se ro zb ě h li po celém k raji, varovali
věřící před p atriarch o u
tvrdíce, že je zrádce a nevěrec a n u tili
světské kněze, aby se ho zřekli a jim i n a d ále sv átým i svátostm i
p řisluh o v a li.
»N em ůžem e přece b ýti bez h la v y ,« n a m íta li někteří ro z v á ž­
nější k řesťan é a světští kněží.
»Z v o lím e si svou vlastní h la v u ,« o d p o v íd a li m n iši a skutečně
si zv olili m n ic h a A b ra h a m a za p atriarchu.
»iNyní m ám e h lavu a h lav a n ám za říd í pravo věrn ou círke v,«
c h lu b ili se m n iši a je jic h p a tria rc h a A b ra h a m
b is k u p y a a rcibisku p y , třebas nem ěli věřících.
od k láštera ke klášteru, od o sa d y k osadě,
od
je vysvěcoval na
P u to v a l
s
nim i
m ěsta k městu*
všude
vlévaje
do
srdcí
věřících
p o c h y b o v a čn o st
a
rozsévaje
rozvrat.
P atria rc h a K y riak, je n ž m ě l hodn ě práce i jinde , by l tak d o ­
ja t zh o u b o u , ja k o u p ů s o b ili n e p o slu šní m niši hale bští, že lítostí
zem řel roku 817. N a stolci p a tria rc h á ln ím
seděl 24 let a vysvětil
za tu d o b u 86 m n ic h ů n a bisku p y. S m n o h ý m i m ěl ro zm íšky , ale
ž á d n ý m u n e zp ů so b il tolik tram p o t, ja k o m n ic h A b ra h a m se svým i
druhy. P řáte lé i nep řátelé, k ře sťan é i m u slim o vé u z n á v a li z b o ž ­
n ost a poctivost p a triarch o vu . S p o c h v a lo u o něm v y k lá d a li, že
nebral n ik d y ú p la tk ů a že se svým úřadem neo bohatil.
• Volba nového patriarchy.
A b ra h a m se n a d á l, že b is k u p o v é ze strachu, aby se rozkol
nešířil, ho u z n a jí za p a triarch u , proto v y bízel své stoupence k p o ­
k o ji a poslušnosti. M n o z í u z n á v a li již tehdy, že c h y b ili a v z k a ­
z o v a li m u:
»P a tria rc h a , k v ů li n ě m u ž jsm e se ro zštěp ili,
zem řel.
N ač
by c h o m n a d ále zů s tá v a li v y o b c o v án i z církve? S m ířím e se s ní.«
A b ra h a m se b á l sm íru, proto o d p o v íd a l: » V á m
k v ůli jsem
již h od n ě vytrpěl. N e p řip ra v u jte m ně utrp e ní nové. P očkejm e, až
koho zvolí. Bude-li nový p a tria rc h a u žív a ti
beský...,
p řis á m
B ů h , že se u p řím n ě
slov:
Chléb
p o d ro b ím .
ne­
P o jď te
se
rnnou k v o lb ě .«
B is k u p o v é se sešli k v o lb ě do R akky. A b ra h a m se tam od e ­
b ra l s velkým počtem m n ic h ů , z n ic h ž k a ž d ý třím a l v ruce těžkou
h ů l. O b k líč ili volební m ístno st a křičeli:
» R o zh o d n ě te o slovech: C h l é b
n a d á le m o d liti C h l é b
Chléb
nebeský
nebeský.
nebeský...
P otrestejte
C hcem e se
ty, kdo
slova
z a m íta jí.«
S h ro m á žd ě n í bisk u p o v é k nim
v y slali stařešinu,
je n ž
p ro ­
h lás il:
» M á te
n ik d o v ám
na
vůli.
Kdo
nezakazuje.
říkáte
Chléb
nebeský,
K do neříkáte, neříkejte;
říkejte;
nik d o v ám
ne­
p o ro u č í.«
N a p ok yn A b ra h a m ů v u tišili se jeh o stoupenci a sh ro m á žd ě n í
otcové
i
m o h li
nejstarších :
urov nati
ještě
jin é
sváry.
P osléze
pravil
jeden
»V yřídivše tyto věci, p řip ra v m e se n a svůj úkol nejp řednější.
Po tři dny budem e se postiti a m o d liti, aby H o sp o d in p řichy stal
své církvi m uže, který b y ji spravoval poctivě a svatě.«
P o třech dnech zasedli k v olbě, v ybízejíce
jeden
d ruh é h o
k u p řím n o sti. P o m n o h a n áv rzíc h vstal jistý b isku p a p ro m lu v il:
»D o vo lte m ně, otcové, abych vás u p o zo rn il n a bratra D io ­
nysia. P řiše l k nám do našeho m ěsta před d v ěm a lety ze svého
kláštera. Věru že se n á m
za líb il pro svou zbožnost,
a učenost. S pisuje d ě jin y naší církve a všude
skrom nost
a v žd y p ln í své
p o v in n o sti.«
O tcové se d o p tá v a li na b ratra D io n y s ia a přesvědčivše se,
že v y n ik á nade všechny, k d o ž by li n a stolec p a tria rc h á ln í
na­
vrženi, písem ně p rojev ili svůj souhlas s jeh o v o lbou . P o sla li pro
něho a jeden po druhém n a něho v k lá d a li ruce. V p áte k ho vy­
světili na já h n a , v sobotu na kněze a v neděli 1. srp n a 818 na
p atriarchu.
K do byl nespokojen, by l A b ra h a m .
»V idíte, co b isku p ové v y v e d li,« p o štív al své stoupence. » Z a
patriarch u
Chléb
si
zv olili
m n ic h a
z
m ěsta,
ve
kterém
b y la
slova
n e b e s k ý um lčena. T e ď v ám ve jm é n u H o sp o d in o v ě
u k lá d á m , abyste mne m rtvého nep o ch ov ali, p o k u d nezvolíte m é h o
nástupce a abyste se s těm ito n ik d y n e s m ířili.«
M n iš i slíb ili, že se podle jeho slov za ch o v a jí a v rá tili se s ním
do kraje halebského.
N ov ý p a triarch a p o v ažo v al
za svou
první
zb lo u d ilé ovce halebské p řim ěl k náv ra tu
do
p o v inno st,
p ra v é h o
aby
ovčince.
V ydal se z R ak k y za A b ra h a m e m . S volav kněze, já h n y a zástup ce
v ěřících, vysvětlil jim , že slova C h l é b
»Chcete-li je řík ati, říkejte
nebeský
je, nik d o
v ám
nezak azu je.
nezak azu je,
ale
ne n u ťte jin ý ch , kdo je říkati nech tějí, aby je říkali. V ž d y ť n e b y la
od našich otců do m ešní k n ih y v e p s á n a .«
K něží,
jáh n o v é
a zástu p c i
věřících
z kraje
hale bskéh o
se
velm i ra do vali, že b y la p říč in a rozkolu odstraněna a že se bu d o u
m oci klidně zab ý v ati svým i věcm i. S líb ili p a triarch o vi p o slu šn o st
a slibu svém u d o stáli, p o k u d u nich dlel.
S otva p a triarch a odešel, p řih n a l se do H ale b sk a A b ra h a m se
svým i m nichy. R ozeslal je po osadách , aby svolali kněze, já h n y
a zástupce věřících ke společné poradě. S h ro m á žd ě n ý m h rozil, že
je z církve v y obcuje, že žá d n é h o z nich do kostela nepustí a že
ned ovo lí, ab y by li na hřbitově p o c h o v án i, nezřeknou-li se p a tri­
archy D io n y sia. Z a le k li se a v rá tili se k rozkolu.
Patriarcha a chalífa.
P a tria rc h a D io n y siu s se v y dal z H ale b sk a do B a g d á d u , kde
síd lil chalífa. P ře dstav il se m u a dostal od něho listinu, p o tv rzu jící,
že je h lav o u církve syrské, nebo, ja k se jí též říkalo, jak o bitsk é .
Jeho n e p říto m n o sti v y u žil A b ra h a m k novém u činu. Šel se svým i
do R ak k y a tam o b ža lo v a l D io n y sia, že si neprávem p řisv o juje
h o dn o st p atriarch y . K ře sťa n š tí m ě š ťa n é dověděvše se o p říc h o d u
A b ra h a m o v ě ,
o p u stili
své
p říb y tk y
a
o d e brali
v lá d n í bu dov y. Z e m sk ý správce d lo u h o m lč k y
se
do
n á d v o ří
n aslou ch al
ž a lo ­
b ám A b ra h a m o v ý m . Posléze p o k y n u l svém u důvěrník ov i.
»V y jd i do n ád v o ří a zeptej se k ře s ťa n ů , kdože je jejich p a ­
triarchou. «
V
n ád v o ří byl velký hluk. M ě š ťa n é a m niši o b k lo p ili stou­
pence A b ra h a m o v y a by li b y je snad u tlo u k li, k d y b y se jic h ne­
b y la u ja la m u s lim s k á stráž bezpečnosti. D ů v ě rn ík p o k y nu l, a b y
se u tišili. K d y ž se tak stalo, p ta l se:
» K d o je v aším p a triarch o u : D io n y siu s nebo A b ra h a m ? «
V elkým
hlasem o d p o v ě d ě li:
» A b ra h a m
nem ůže
b ý ti
naším
p a tria rc h o u ; v ž d y ť není ani k ře s ťa n e m .«
M n iš i h a le b ští ani n e m u k li; b á li se svých souvěrců. T u
se
zem ský správce o b o řil na A b ra h a m a :
» L h á ř jsi a p o d v o d n ík . H ned s něho strhněte
jeho
ro ucho
p a tria rc h áln í. N e o p o v a žu j se n a zý v a ti se n a d ále p a tria rc h o u ! V ra ť
se do své p o u stk y a p ro p u s ť m n ichy , které jsi p řiv e d l.«
Ale ani tato lázeň n e z c h la d íla A b ra h a m a a jeh o stoupenců.
A b ra h a m si v zpo m ně l, že v klášteře, ze kterého p o ch ázel, c h ovali
p ů v o d n í nebo p a d ě la n o u listinu, jíž A li, z e ť p ro ro k a M u h a m m a d a ,
u d ě lil k lášteru jis tá p ráv a. P oslal něk olik m n ic h ů se svým v la st­
ním bratrem do k láštera:
»V ezm ěte listinu A lih o , jděte s ní do B a g d á d u , ukažte ji tam
stou pe ncům A lih o , nebo, ja k se také jm e n u jí, šíitů m , a p o žá d e jte
je, aby se u ja li m é věci.«
S talo se tak. Š íité, vidouce p o d p is svého p rv níh o světce, p o ­
v a žo v a li za svou p ov inno st, ab y se A b ra h a m a
zastali
a
je m u
k hodnosti p a triarch y d o p o m o b ii. O d e b ra li se k chalífovi, p ře d lo ­
ž ili m u věc a p ro s ili a n a léh a li, aby jim vyhověl. C h a lífa se z d r á ­
h a l; v ž d y ť před n ed ávne m p o tv rd il za p atriarch u
církve
syrské
D io n y sia . Šíité n eu stávali. H le d ali si nové a nové p o m o c n ík y a
p ů s o b ili c h alífo v i hodn ě p o tíží.
» B u d iž , v y h o vím
v ám . U v id ím e , ja k
d o h o d n o u ,« ro zh o d l se posléze
c h alífa
se ti d v a p atriarchové
a
p o d e p sal listinu pro
A b ra h a m a . Jeh o bratr u jížd ě l, ja k nejry ch leji m ohl, do H alebska,
a A b ra h a m
spěchal s listinou k zem ském u správ ci
do
R ak k y ;
přišel v šak pozdě. D io n y siu s tam již by l a zem ský správce jeho
listinu u zn a l za pravou. A le A b ra h a m
tvrdil, že jeh o listin a
je
ío v n ě ž p ra v á a jeh o bratr a m n iši to d osvědčili. T u zem ský sp rá v ­
ce, nevěda k udy kam , v y p ra vil rychlého p o sla do B a g d á d u . V rátil
se za dvacet dní s nálezem c h alífov ým , že A b ra h a m je p o d v o d n ík
a m á b ý ti v y d á n p a triarch o vi. H ned u zem ského správce m u p a ­
tria rc h a strhl bis k u p sk o u čepici a n a p o m e n u v ho, ro zk áza l mu.,
a b y se v rátil do svého kláštera.
K do neuposlechl, byl A b ra h a m .
M ísto do
k láštera
šel
do
kraje halebského, kde znovu p o p u zo v al proti p a triarch o vi. Z em ský
správce, chtěje u k o n čiti třenice a p ů tk y m ezi k ře s ťan y halebským i, ro zk áza l svým
s trá žn ík ů m , aby A b ra h a m a za tk li, ja k o lotra
s p o u ta li a do R a k k y p řive dli. T a m m u dal zno vu strh nou ti veřejně
šat p a tria rc h áln í, jen a b ý ho z a h a n b il a k p o k o ji p řim ěl. Ale ani
(o nep o m oh lo. A b ra h a m , sotva se dostal z v lá d n í bu d o v y , spěchal
ke svým stoupe ncům h ale bský m a šířil rozkol, kde jen m ohl.
T ou d o b o u byl n ě jak ý m e tro p o lita církve
syrské o b ža lo v á n
/. h anebný ch skutků. Č ty řic e t b is k u p ů zk o u m a lo ža lo b u a nalezlo,
že je vinen a že m u sí b ý ti svého m ísta zbaven. Sesazený m etro­
p o lita h ledal záštitu u A b ra h a m a a našel ji. A b ra h a m s h ro m á žd il
své m n ichy , dovedl ho do m ěsta, ze kterého by l v y h n á n , a znovu
ho d o sad il n á stolec, se kterého by l shozen.
Ž id é se h ád a li, kdo by m ěl b ý ti h lavou nebo knížetem je jic h
náb o že n s k é obce. K n íže bý v a l volen ze členů určité ro diny. P ráv o
na volbu si p řisv o jo v a li představení
žido v ský ch
škol
b a b y lo n ­
ských. N em oh li .se d o h o d n o u ti a k a ž d á strana se u jím a la svého
čekatele. O bě ža lo v a ly a ch alífa v y dal z á k o n :
»Sejde-li se aspoň deset zástu p c ů obce židov ské nebo křes­
ťansk é a zvolí si hlavu, nik d o jim n e b rá n í.«
T o h o to
zákona
c h o p ili
se
někteří
syrští
neboli
ja k o b itš tí
k řesťan é b a g d á d š tí a jsouce nespokojeni se .svým b isk u p e m , zv o­
lili si jin é h o . P a tria rc h a D io n y sius, o b á v a je se rozvratu své církve,
u zn a l za nutné, ab y o z ák o n u p o h o v o řil s chalífou. M ě l soukrom é
slyšení v zah radě, v n íž se c h alifa p ro jížd ě l. P o d a v p a triarch o vi
ruku, p ta l se:
»Ja k se m á š ? Ja k se ti daří v ú řa d ě ? «
P a tria rc h a s p lá č e m v y k lá d a l o rů zn icíc h m ezi k ře sťan y bagd ád s k ý m i stěžuje si, že se nespo ko jenci d o v o lá v a jí no vého z á ­
kona, p odle n ě h o ž deset z á stu p c ů
má
p ráv o zv o liti si v rchn íh o
pastý ře.«
»Z a jis té , zajisté, že m a jí právo. T a k jsem ro zho dl prvotně
ve věci ž id ů , p o n ě v a d ž ne za m ý šlím v nucov ati v ám p rc h n íh o patýře,« od p o v ě d ě l chalifa.
»T vé m o udrosti je jistě z n á m o ,« v ysvětlo val p a triarch a , »že
naši předkové otevřeli m n o h á m ěsta p ře d k ům
teh dy p ráv n ě u je d n á n o , že nebudete
m ě n iti
v ašim
na šic h
a že bylo
z á k o n ů na
naši škodu. Jeden z těchto z á k o n ů se tý k á našich v rchn ích p as­
tý řů .«
C h a lifa h á jil n á z o ru svého, p a tria rc h a o dp o rov al. Po hodné
ch víli p ro h o d il ro zm rzelý ch alifa:
»M n o h o , velm i m n o h o nás tráp íte,
k řesťan é,
o b zv láště vy,
ja k o b ité . Pro dnešek dost na tom , co jsm e si řekli. P řih la s
se
n ěk dy jin d y .«
P a tria rc h a se p řih lá s il po desíti dne ch
a
c h a lifa
ro zh o d l:
» A ť p řijd e zítra rá n o .« N a tutéž dob u obeslal své p ráv n í rádce
a tá z a l se jic h před p a triarch o u :
» C o se v ám z d á ? S m ím e sam i ze své m o ci u rčov ati k ře s ťa ­
nů m v rc h n íh o p a stý ře ?«
P ráv n íci p oro ko vavše o d p o v ě d ě li ja k o b y je d n ě m i ústy : »Nesm ím e, b a ani n u titi jic h nesm ím e, a b y zm ě n ili své v y z n á n í nebo
své obyčeje, p o k u d jsou p oslu šní a p o k o jn i.«
C h a lifa se za m y slil a p o k y n u l p rá v n ík ů m , ab y odešli. P otom
p ro m lu v il p a triarch a :
»P ře dko vé tvoji u z n á v a li náš p a tria rc h á t a z v lá š tn í listinou
p otv rzo v a li je d n o tliv é p a triarch y , ja k o ty m ne. P atria rch o v é u sta ­
n o vov ali zp ů so b v o lb y je d n o tliv ý c h v rchn ích p astý řů.
tento z á k o n ?«
K
čem u
»P ro č vás, k řesťan y , tento z ák o n tak tr á p í?«
»V šak žid é také re ptají, třebas je h o dn o st jejich knížete svět­
ská a d ě d ičn á. U nás je tato hodn ost duchovní a týká se naší
víry. Kdo se u nás p rotiv í p roti zák o n u o vrchním pastýři, ne­
trestám e ho ani b itím , ani sm rtí,
b is k u p
nebo
kněz,
bývá
zbaven
ani
své
ztráto u
hodnosti,
m ajetk u . Je-li to
je-li
to
člověk
světský, bý v á z církve v y o b c o v á n .«
C h a lífa se v m ísil: »2e h říšn ík a zbavujete hodnosti a d ů s to j­
nosti, vám nezakazujem e, že v šak ho vyvrhnete z církve a z a k a ­
zujete m u ú čast na s lu žb á c h B o žích , n e u zn áv ám za p ráv n í. V ž d y ť
obzv láště hříšníci se m a jí m o d liti a B o h a za od p u ště n í p ro š iti.«
P oto m , dav za v o la ti soudce, ro zk áza l m u: »V yšetři věc b is­
k up a b a g d ád s k é h o a najdeš-li, že je ve věcech víry p odřízen p a tri­
archovi, vykonej, co p a triarch a ro z k á že .«
T oto se stalo v březnu 829. P rávo p a triarch o vo by lo sam ým
c halífou
u zn án o ,
státní
ú řa d y
ho
m ěly
p o d p o ro v ati.
A b ra h a m
přece neustal od svého z h o u b n é h o díla. Zem řel 837. K rátce před
sm rtí p řip o m n ěl svým stou pe ncům slib, že ho n e p o ch ov ají, pok ud
nezvolí jeh o nástupce. Z v o lili jeho v la stního bratra, je n ž vytrval
na cestě rozkolu a zavinil, že k řesťan é
na
hale bském venkově
b e z m á la v ym izeli.
Bývalé středisko církve syrské.
V
poledne jsm e čerpali vodu z řeky p ři v znik u k a n á lu Ish ák i.
Z á p a d n í step sa h á tam vysokým
sk aln ím v ýběžk em
až k sam é
íozv o d n ě n é řece. V chod do osady T ekrít byl po břehu nem ožný.
N ezby lo n ám , než v y sto up iti po silnici na z á p a d n í step a dostati
se od tu d do T ekrítu, kde jsm e chtěli n a jm o u ti vůdce a koupi ti
ječm ene pro koně četníků.
Se stepi jsm e v iděli dole v řece četné ostrůvky, porostlé ze­
leným i topoly, kdežto na březích řeky nebylo od zám k u Ášek ani
s tro m e čk u ,.a n i keříčku. D alek o na severovýchodě byl o bzo r u z a ­
vřen p o h o řím H am rín , táh n o u cím se ob lo u k o v itě
k
severu, kde
pod jm énem M a k h ú l p ře c h ází ve step, po které jsm e se u b íra li.
Z ro v n a před sebou jsm e m ěli k op ečky a kopce ro zsáh lé h o městiště, jež jsm e vlevo o b jížd ě li cestou do osady T ekrít.
Dom y
dne šního
T ekrítu
p ok rý v a jí
severovýchodní
č tv rť
starých zřícenin. Leží na skalnatém výběžk u z á p a d n í stepi, s p a d a ­
jíc ím
na jih u
do h lu b o k é h o úvalu, na východě
příkře
k
řece,
a p ře c h áze jíc ím k severu zv olna k záto čin ě náb ře žn í. Jen na z á ­
p a d ě souvisí se stepí h lu b o k ý m sedlem , na kterém
je
hřbitov.
V ětší a vyšší část zřícenin se ro z k lá d á k jih u od zm ín ě n é h o úvalu.
T a m je dosud zřejm ě p a trn a b ý v a lá tvrz, jíž až dodnes usedlíci
řík a jí B irta, kočov níci p a k Bíra. O bě slova značí m ísto hrazené,
pevnost. Č á s ti h rad e b n íc h
zdí
se
uch o va ly ;
na jih u lze viděti
zb y tk y brán y , zesílené d v ěm a věžem i.
D nešní o sa d a T ekrít ja k o ž
i zříc en ina jsou zby tky velkého
a p ro slu léh o so u jm en néh o m ěsta. Z a dob asyrských se m u říkalo
T ekrítejn, D v a T ekríty, by lo tu d íž již tehdy v y b u d o v á n o ja k na
jih u , tak na severu od ú valu. S piso vate lé k lasičtí
jm é n e m
B irth a,
kdežto
spisovatelé
k ře s ťan ští
je
z n a jí
u žív a li
pod
staršího
názv u T ekrít.
V
T ekrítu se utv ořilo středisko k ře s ťan ů církve syrské či jako-
bitské, b y d líc íc h v říši perské. Jejich hlav a, p a triarch a , síd lil v syr­
ském m ěstě A n tio c h ii a tu d íž v říši by zantské. Z a stálý ch b o jů mezi
B y za n tin c i a P eršany o prvenství trpěli ja k o b itš tí p o d d a n í perští,
p o n ě v a d ž jim perští úře d n íc i p ře d h a zo v a li, že n a d ržu jí Byzantincům , n e p řáte lů m státu. A b y se u c h rá n ili od krvavého p ro n ásle d o ­
v án i, om ezov ali ja k o b ité perští své styky s p a triarch o u antiochenskýrn a zříd ili si sa m o správu církevní, kterou p a tria rc h a antiochenský
za čátk e m sedm ého století konečně u zn a l, p oslav jim
svého
zp ln o m o c n ě n é h o zástupce s názvem m a írija n . P rvním m afrijan em
se stal r. 629 M a rú ta . S p o čátk u by lo m u p o dřízeno deset a po
n ě k o lik a
m álo
letech
dvanáct
bisku p stv í,
ležících
v
různý ch
m ístech nejen říše perské, ale i států sousedních. M a rú ta se usadil
v T ekrítu a on to byl, kdo r. 637 otevřel b rá n u
tohoto
k ře s ťa n ­
ského m ěsta m u s lim ů m , k d y ž písem nou sm lou v ou za jis tili o b y v a ­
telům život, m ajete k a ú p ln o u náb o že n s k o u svobodu.
M ěsto T ekrít,' sídlo m a frijan o v o , rostlo a vzkvétalo. M u s lim ­
ský spisovatel Ibn H au k a l je p o p isu je v druhé polovici desátého
století ja k o m ěsto s obyvatelstvem z velké většiny k řesťan ský m ,
vystavěné na pravém břehu T ig rid u na m o h u tn é m , strm ém kopci.
N a vrcholku kopce je část m ěsta, které se řík a lo Bíra, T vrz, ja k
se jin d y jm e n o v a lo m ěsto sam o. B yla to pevnost, o b e h n a n á sil­
ným i
h ra d b a m i, v y b u d o v a n ý m i
za
d á v n ý c h dob. V m ěstě bylo
m n o h o starých c h rá m ů a klášterů, z a lo že n ý ch brzo po sm rti Je-
žíše a jeho u če d n ík ů. H rubě se nezm ěn ily, n e b o ť
b y ly
velm i d ů k la d n ě z p evného staviva. N ejv ětší chrám
stavěny
by l
za
ná­
vštěvy Ibn H a u k a lo v y C h a d ra , zb u d o v a n ý z kam ení, cihel a sádry.
P od
T ekrítem
by ly
zb y tk y
cih lo vé h o
m ostu,
vedou cíh o
přes
T igris.
Š áb u šti, žijíc í skoro v téže době, p o p isu je k lášter sv. Ja n a
u T ekrítú. B yl velký, o b y d le ný a m ěl m n o h o světnic
a
m n ic h ů .
P o u tn íc i do něho c h o d ili ze všech končin. P a třily m u pole, z a ­
h ra d y a vinice. B okem k láštera byl v y b u d o v á n p o h o stin sk ý dům .
Z á h u b a T ekrítu z a č ín á v desátém století. Z a v in ili ji h lav n ě
nesvědom ití kněží, b a i m a frijan i, kteří d o b rov olně, z d ů v o d ů čiře
světských a sobeckých p ře stu p o v ali k islá m u a k ra d li drah ocen né
n á řa d í a ozdo by. Po r. 1153 již nesídlil m a frijan v T ekrítu. Křes­
ťa n ů u býv alo, m u slim ů p řibýv alo .
Z a čá tk e m
června r.
1182 n a v štívil T ekrít m u slim sk ý cesto­
vatel Ibn D žu b e jr. Píše, že je to veliké m ěsto s p ro stra nn ý m i p ře d ­
m ěstím i, širokým i ulicem i, hojně nav ště v o v a n ý m i tržišti a četným i
svatyněm i. O b y v ate lů je m n o h o a v y n ik a jí
p octivostí
a
sv ěd o­
m itostí, p o n ě v a d ž n ikoh o nešidí v áh o u . T ig ris teče h lu b o k o p o d
T ekrítem a nad ním se v y p ín á o p ev něná tvrz, tvořící n e jd ů le ži­
tější
část
m ěsta,
o b e h n a n éh o
m o h u tn ý m i
z d m i,
které
se
v šak
na m n ohých m ístech již ro z p a d á v a jí.
K řesťané tekrítští v ítali r. 1218 m a frija n a
Ig n atia .
Ig n a tio s
chtěl viděti m ěsto, které b ý v a lo jin d y h lav o u O rie ntu . O b y v ate lé
tnu vyšli vstříc s velkým jáso te m , nesouce evangelia a kříže p ři­
v á zan é n a kopích a zp ív a jíc e syrské a arabské hy m n y . T ím b y li
m u slim o vé, o b zv láště o d p a d líc i, p o p u ze n i a p řin u tili v lá d u , a b y
u v rh la m a frija n a do vězení a u lo ž ila T ekrítským
p o k utu
20.000
zlatých. M a frija n u p rchl k řece C h á b ú r a by l p o z d ě ji zvolen za
ja k o b itsk é h o p a triarch u antiochenského.
P oslední
B arhebraeus.
m afrijan ,
Z a v íta l
kterého
tam
r.
k ře s ťan sk ý
T ekrít
1356. K ře sťa n é
mu
sp atřil,
vyšli
byl
n a p ro ti
s velkou radostí. P řinesli s sebou staro d áv n ý m a frija n sk ý stolec,
n a n ějž ho p o sa d ili a ve slavném p rů v o d u
do sídelníh o c h rá m u
d oprovázeli.
Z a mé n áv štěv y nebylo v T ekrítu ani je d in é h o k ře s ťan sk é h o
kostela, ani kaple.
Úpadek církve syrské.
O d ště p e n í se od církve k atolické nebylo n á ro d n í církvi syr­
ské na prospěch. Svých věřících neza c h o v ala a tím svou n á r o d ­
nost zeslabila. K d o p řesto up ili k islám u , p o a ra b š tili se. K do z ů ­
stali své církvi věrni, n e zú ča stn ili se obecného rozkvětu a neza­
c h ovali si své n áro d no sti. P ři b o h o s lu žb á c h
u žív a jí
sice
svého
p rv o tn íh o ja z y k a syrského, ale v životě ro dinn ém a veřejném jej
n a h ra z u jí zp řízn ěn ý m jazy k e m
arabsk ým .
Svého
ro d n íh o písem nictv í, o b zv láště
církevního,
nezn ají,
b o h a té h o
ba
ani
nerozu m ějí. Jsou ro zptýleni po různý ch m ěstech a o sa d ác h
ná­
mu
syr­
ských a m esop otam ský ch , ale všech není ani 150.000. Jejic h p a ­
triarcha, nebo ja k se m u také řík á, k ath o liko s, síd lil v horském
m ěstě
M a rd in ě ,
jež
by lo
střediskem
největší
s k u p in y
S y řanů
čili ja k o b itů . Po válce s v ě to v á se u sa d il v H alebu.
K oncem století osm nác té h o četní Syřané se sje d n o tili s Ř í­
m em a d ostali v la stn íh o p a triarch u , je n ž nyn í sídlí v klášteře Šarfe
v L ib an o n u . Jeho obec m á přes 30.000 členů, sp rav ovaný ch ně­
k o lik a b isk u p y . Sjedno ce ní Syřané m a jí lepší šk oly a proto takév zd ěla n ě jší d u cho vn í správce a m n ichy .
ž iv o ta
svých
arabsk ých
Ú ča stn í
se
n á ro d n íh o
k ra ja n ů , od n ic h ž se neliší leda svým
n áb o že n s tv ím .
(Z cestopisů »V zemi královny Zenobie«, Praha 1930; >>V biblickém:
ráji«, Praha 1930.)
Římské zprávy o českých dominikánech.
Dr. A u g .
Neumann.
(Dokončení.)
Locus hic valde est periculosus propter nim ias c o m m o dita tes
et occasiones, unde n u m q u am deberet perm itti, ut ibi unus solush abitaret religiosus, ut p a tu it in ruina m ultorum paucis his annis
praeteritis, a liq u a m d iu dedi socium , sed per penu riam fratrum co­
actus fui revocare alio. T ota civitas pestilentissim e infecta est haeresibus istorum tem porum , lud ibrio habent religiosos valde, sunt
tam en in conversatione satis h u m a n i, et aud ivi, non paucos esse,
qui lubenter am plecterentur c ath olicam fidem , si eis praedicaretur
catholice, nisi
tim erent
persecutionem senatus.
D esunt
operarii..
Ad secundum articulum.
M u lta de instituendis noviciatibus olim in hac p ro v in cia a d i­
versis o rdinata et d is p o sita fuerunt et novissim e in c ap itu lo gene­
rali 1608, in cap itulo O lom u tzen si
1610, videlicet, ut u nu s novi-
ciatus esset O lo m u c z ii contribuente provincia, et alter Z n o y m a e ex­
pensis ipsius conventus, sed propter duos vel tres O lo m u c z ii aliq u a n d iu educatos, pro q u ibu s contributionem aegre poterant exi­
gere, nihil fuit
executioni m a n d a tu m .
Longe enim alia est ratio
educandorum no vitiorum in his regionibus et provinciis, ubi rari
sunt, qui asp irant ad vitam
religiosam . E t q u i recipiunt, vellent
ipsis uti in suis ecclesiis, et si c o llig a n tu r in unum , aut conventus
non potest alere aut non sunt eiusdem capacitatis et eruditionis,
ut possit unicus lector om nibus sufficere etc. E go existim o optim e
p rovisum fore huic provinciae, si priores, servatis servandis, reci­
p iant, quos alere possunt, q u ilib e t pro se, et instruant eos om ni
m eliori m odo de necessariis O rdinis. Si qui a p rov in ciali reperti
fuerint exquisitioris ingenii et ap titud inis, post professionem pro­
videat eis de com m oditate studendi secundum facultatem p ro v in­
ciae et conventus ipsorum .
Z no y m ae est quidem
dorm itorium
satis c o m m o d u m
in eum
usum ante a liq u o t annos extractum , ubi a liq u a n d iu fuerunt educati
novitii, quorum q u id a m adhuc supersunt. Et quidem , si c o m m o d i­
tatem vacandi studiis spectemus, esset hic locus om niu m co m m o ­
dissim us. C um enim non habeant ecclesiam, n u llu m a prolix o et
m oroso cultu divino est im pe dim e ntu m , nam breviter et succincte
recitatis horis in sacello, totum diem reliquum literariis exercitiis
im pendere posunt, q u a n q u a m
in ea civitate n u lla est p u blicaru m
d is p u tatio n u m occasio; a q u atu o r annis proxim e elapsis et ultra
non
est ibidem
noviciatus sub praetextu
restaurandae ecclesiae.
O lo m u c zii pro m aiori parte dicti tem poris fuerunt a liq uo t no­
vitii, q u e m a d m o d u m etiam nunc tres recenter a d h a b itu m recepti.
Et quidem , si studiorum progressum et O rdinis aug m entu m atten­
dam us et occasiones p u b lica ru m d is p u tatio n u m cum Jesuitis, esset
aptissim us locus instituendae lectioni. Hoc enim in loco piae me­
m oriae P . C apellus tunc tem poris p ro v in cialis d is p u tan d o cum Je­
suitis a liq u o t ex studiosis ipsorum traxit ad religionem , sed quoad
observationem
orationibus,
regularem et educationem in d is cip lin a
vigiliis,
silentiis et eiusm odi
exercitiis
claustrali,
spiritualibus
et caerem oniis, est locus valde inco m m odus propter n im ia m sae­
cularium fa m iliaritatem , quae evitari non potest hoc statu rerum.
Brunae p u ta b a m me hoc anno
a liq u id effecturum,
unde ex
tota provincia collegeram , q u o tq u o t eo tem pore reperiebantur p ro ­
fessi et non professi, ut ibidem literis et m oribus instituerentur sub
p rioratu Pris baccalaure i Salerni, dato eisdem (praeter ipsum p rio ­
rem, qui se obtulerat ad legendum m o ra lia ) lectorem scientiarum
et sperabatur m agnus profectus, sed tandem apparuerunt irriti co­
natus mei, prout alias indicavi Rm o.
P ragae non deesset locus, nec a liq ua lis com m oditas, praeser­
tim concertationum p u blicaru m propter collegium Societatis. Im m o
hoc labente anno, cum laborarem
in colligendo iuventutem p ro ­
vinciae ad conventum Brunensem , prior Pragensis offerebat con­
ventum suum pro instituendo novitiatu, sed sperabam sub um bra
et d isciplin a P. Ja c inthi Salerni o m nia tam q u o a d educationem in
observantia
regulari,
q u am
quoad
eruditionem
in
literis
faeli-
cius successura.
In sum m a totum negocium pendet a voluntate priorum , prae­
sertim in q u atuo r no m inatis conventibus. Si p rior fuerit v o lu n ta ­
rius, nulus dictorum conventuum est, in quo non possint ali tres
vel q u atuo r iuvenes cum suo lectore. Sed prior nolit, m ille inve­
niret excusationes, et ita tractabit fratres, ut nullus velit manere
cum ipso. Q u o d si provincialis velit eos expellere, videntes p e nu ­
riam idoneorum ad regendum , statim renunciant officio.
Ad tertium articulum.
In hac p ro v in cia nu llu s est conventus, in quo vigeret studium ,
aut in quo possint institui lectiones pro studentibus.
Ad quartum articulum.
In hac provincia unus
est, qui gaudet titulo M agisterii, fr.
D o m in ic u s de N iclaspu rg o, dictus de N icop oli. Indutus est habitu
O rdinis anno praecendente electionem ( ! )
licentiatus ad M a g isterium
R m i P. Sixti de Luca,
in cap itulo generali V allisoletano sub
generalatu R m i Beccaria, provectioris iam aetatis. In hac provincia
(u t ex a n tiq uio rib us intellex i)
novitius adhuc ante professionem
docuit alios socios suos g ram m aticam . In scientiis et Sac. theolo­
gia neque
legit,
neque publice
defendit theses.
P raedicavit ali-
q u and o, sed raro, et dicitur habere egregiam a p titud inem ad hoc
officium , sed non exercet. E g it priorem in diversis conventibus p ro ­
vinciae ad suum conventum originalem Z no y m ae. D e cuius regi­
mine nihil dico, alium g rad ua tu m filium huius provinciae habem u s
nem inem
praeter
duos lectores,
f. A ug ustin u m M iglicensem et f.
D o m in ic u m Pragensem .
Ad quintum et sextum nihil occurrit.
Ad septimum.
Praedicatores
actu
praedicantes
sunt:
f.
T h om as
T ossegk
Pilznae. Fr. A ug ustinu s de M ig lic io O lm u c zii, fr. A ndreas Cytnerus
P ragae, f. A bra h a m u s ab O lsn a B u d w ic ii, f. D o m in ic us de P raga
Brunae.
Lectores ad legendum actu. Hoc anno deputatus erat B runae
P. baccalaureus Salernus, quo ad p rio ratu m assum pto, datus est
diotus f. D o m in ic u s.d e P raga, ut legeret scientas, priore ter in heb­
d o m a d a legente ex m orali the ologia pro captu discipu loru m , sed
nullus eorum
legit.
Prior dat
culpam
lectori,
lector dat culpam
priori. C onstat autem , quod, cum potuissent haberi lectiones, lec­
tor profectus C racoviam , abfuit per integrum
mensem.
A ssum p sit etiam provinciam actu legendi P. T h om as Asculanus consignatis
eidem discipulis ex B runa,
sed vix potest esse,
qui legat, grassante m orbo tam vehem enter Pragae.
Q u i provincialatus officio functus sit in hac provincia, nullus
adest.
Ad nonum articulum.
Patres et fratres ex alienis provinciis.
Fr. Petrus, P aulus T ortellius A zetinus, lector provinciae R o ­
m anae. V enit in hanc
provinciam
cum
P. D o m in ic o
B arberano,
tunc provinciali B ohem iae, agit in hac provincia annum septim um .
Prior O lm u tii.
F. H yacinthus Salernus
de N eap oli,
baccalareus,
provincia
Regni. C o ngnis sanitatis m issus a R m o. Prior Brunae.
F. Benedictus B arg inius lector,
natione R utenus,
provinciae
Lom bardiae. Venit cum P. C apello. Prior Pragensis.
F. Cornelius Bebentrauer,
P rior Pilznensis.
P olonus assignatus a R m o
1608.
F. E g id iu s P orta lector 'provinciae T eutoniae B o lza n ii. Venit
cum b o n a licentia. Prior B udw icensis.
F. C alim erius de Vrceis
ultra
provinciae
L o m bardiae
m anet
iam
12 annos, de licentia nescio. Prior Jabulonensis.
F. G odefridus Jordanus M oravus. S u p p rio r Z no ym ae.
F. N icolaus Tecklerus Silesius. S u p p rio r Egrae.
F. A b ra h a m u s ab O lsna Silesius.
F. A ndreas C ytnerus Silesius.
H ic q u atuo r provinciae P oloniae, de licentia ignoro, nisi quod
d u d u m sunt in provincia.
F. T h om as A sculanus
lector
provinciae
A prutinae.
M issus
a R m o.
F. C ornelius P an dulfus. O lo m u czii.
F. C h erubinus de V rg nano. L itom ericii, vicarius.
Uterque provinciae Lom bardiae, de licentia nihil m ihi constat.
F. G rego rius de V alenciana provinciae Flandriae. Ja b u lo n ia e .
F. M arcu s conversus ex provincia P oloniae. Brunae.
F. Faelix ( ! )
conversus ex provincia A p ru tin a. Pragae.
Praeter hos sunt in provincia non recepti adhuc Fr. T h om as
C h risogo nu s de lad ra conventus N ovi m onasterii in Styria, expulsus
et in exilium
missis opera Fris. Arnesti Pranck. H abet licentiam
ad' benevolos a p rovinciali T eutoniae.
Fr. T h om as H uffnagl P rutenus, baccalareus conventus V ien­
nensis in A ustria. Ingressus B runae C a rth usiam , non perseveravit,
expectat donec cesset grassari lues, ut alio se recipere possit.
Fr. V incentius de R ensano
tam m ale tractatus in Styria, ut
fere sem per lecto decum bat.
Fr. Johannes T h o m a s de F inario. Indutus q uidem h abitu B ru ­
nae, sed nunc hospes est, rediturus in Italiam .
Ad decimum articulum.
N ih il vidi
d ig nu m
O lm u c zii a tribus
notatu,
nisi p riv ilegia q u ae d am
sum m is P ontificibus,
Sororum
ut possint egredi ad cu­
randa sua b o n a tem poralia, non requisitis, im o etiam
tibus O rd in a rio loci, provinciali, vicario, priore etc.
reclam an­
Ad undecimum.
Etsi constans fam a sit, quod Fr. T h om as T ossegk praedicator
Pilznensis (u t apparet in visitatione conventus Pragensis et Letomericiensis facta per com m issarium gen e ra le m ), fuerit per a liq u o d
spacium tem poris
ap ostata ab O rdine
et fortassis
etiam a fide,
nam dicitur c o n d o n a tu s ·fu is s e ad H ussitas, nescio tam en, an propterea fuerit condem natus ad a liq ua m
poenam , aut q u a authori-
tate fuerit absolutus, receptus ad O rdinem , aut restitutus ad g ra ­
tias O rd in is etc. S u p p u d u it enim de hac re interrogare hom inem ,
quem inveni actu priorem
(licet absolverim propter a lia )
et fa c ­
tum praedicatorem generalem in cap itulo O lom ucensi 1610, in quo
fuerat etiam diffinitor. De alio q u o q ue nem ine constat m ihi, quod
q u isq u a m huius provinciae iudicialiter fuerit condem natus ad p o ­
enam gravioris culpae.
Ad duodecimum.
Patres et fratres filii provinciae.
O lo m u czii.
F. E m anuel de R a ti(s )b o n a , supprior, sem per infirm us.
F. A ug ustinu s M eglicensis, praedicator.
Fr. Petrus, fr. P aulus, fr. A lbertus novitii clerici. Fr. A ntonius
conversus.
B runae.
Fr. O dicus de P raga lector, praedicator B ohem us, confessarius S. A nnae.·
Fr. Jacintus C onradus. Fr. S tephanus Scultetus. Fr. A u g u s ti­
nus Semerus ( ! )
clerici professi.
Z no y m a.
P. M gr. f. D o m in ic us de N icop oli. Prior.
Iglaviae.
Fr. Johannes Kielnhoffer. V icarius.
B u dw icii.
Fr. D om in icus Bavarus. Conversus.
Pilznae.
Fr. T h om as T ossegk. P raedicator Bohem us.
Fr. Severinus P olonus. Sacerdos. Fr. D om in icus M orav us. C le ­
ricus novitius.
Egrae.
P. H erm annus V ilhem ius, septuagenarius. Prior.
Pragae.
Fr. Ludovicus Bassus N orm andus. Sacerdos.
Fr. V incencius M oravus. Ex-apostata, clericus-professus. R e­
cepit prior ibidem .
Fr. M ich ael Som erus. Fr. Jacinthu s P olonus, clerici professi.
Fratres ex alienis provinciis num ero . . .
20
Fratres filii provinciae num ero . . .
21
Ex his petunt licentiam abeundi aut absolutio nem ab officio
prioratus:
P rior O lom uczensis, quem
q u atu o r annis
in vitum
de­
tinui in provincia et officio, nunc expectat licentiam a R m o, sed
m elius esset, ut R m us mitteret eidem patentes litteras provincialatus, ut sicut tantum
profuit conventui O lom ucensi,
ita
prodesse
possit etiam toti provinciae et ego lubentissim e cedam officio.
Prior Pragensis om nino vult liberari a prioratu. Et cum n u l­
lum haberem idoneum prae m anibus, quem eidem sufficerem, stu­
diose distuli hactenus visitationem illius conventus, donec aliquis
occurrat ad p rop o situm . Si enim visitassem, scio quod non p o tu is­
sem illum retinere.
Prior P ilznensis
(conventum
suum
valde
urget pro licentia
eundi
C racoviam
o rig in a le m ). Si concessero, dubito, q u od
redibit, et non lubenter am itterem illum ex provincia.
Est
non
p aulo
im patientior, sed bonus paterfam ilias.
Prior B udw icensis
invitus suscepit officium , invitus sustinet
et sem per instat pro absolutione. Est b o n u s
religiosus
quidem ,
sed in oeconom ia valde im patiens; si haberem idoneum et sta b i­
lem, vellem exaudire ipsum .
C onventus Egrensis indiget priore. Ille enim senex (licet m odo
et eadem facilitate gubernat sicut p riu s)
tactus a p o p le x ia am isit
loquelam . In visitatione volebam instituere suppriorem suum , ve­
rum ipse supprior dissuasit, ne a p ud haereticos dicerem ur crudeles
etc. N ih ilo m in u s, cum P ragam rediero, m itta m dicto suppriori p a ­
tentes prioratus.
C onventus Letom ericiensis indiget priore.
Statueram
praefi­
cere P. C h e rub ín ů m de V rgnano, sed ipse recusat et petiit licen­
tiam redeundi in Italia m , et duos prioratus, quos habuit,
in
hac
provincia, non satis faeliciter eidem successerunt, nihilo m inu s re­
liq ui ipsum vicarium usque ad novam provisionem .
Conventus Iglaviensis indiget priore. Interim providebo, ne sit
tim endum de scandalo.
>Haec sunt, R m e P r., quae m ihi in praesentiarum ad litteras
R o m a datas 17. Ju lii respondenda occurrunt. Q u ib u s, si a diu ng a t,
q u ae m ensibus proxim e elapsis exaravi circa visitationes conven­
tuum
M orav iae
et Bohem iae,
descriptionem status
h abebit
(n i
fa llo r)
huius m iserrim ae provinciae
exactissim am
suae. Q u o d
si
a prioribus reliquis, qui hactenus nihil m ihi responderunt, a liq uod
a m p lioris rescire potero, non grav abor id, q u a m fidelissim e sig n i­
ficare. Interim et hanc provinciam
protectioni Rm ae P. V. com ­
m endo. D a tu m Brunae, 8a N ovem bris 1613.
R. ma P. V.
M in im u s clientulus
F. V incentius ab A ntverpia,
in dignu s p rovincialis Bohem iae.
4.
De lite inter Fratres et Sorores Pragenses ratione
musicorum saecularium.1).
(ca. 7. III.— 7. IV. 1731.)
(M S . IV., 215. pp. 18— 20.)
Fratri
inter
m agistro
Sorores
nostros
ad
saecularium,
p rovinciali
ad
S.
qui
S.
scribenti,
A nnam
Aegidiu m
praetendebant
quod
orta
P ragae
ratione
etiam
et
fuerit
1i s
Fratres
musicorum
conductus
funerales
facere ad ecclesiam m o n ia lium , q u a n d o ad eam sepeliendus aliquis
erat
ex dom ibus
vicinis
ad
m onasterium
Sororum
spectantibus,
quae lis delata fuit ad consistorium archiepiscopale non sine scan*) Velmi těžce čitelný rukopis.
dalo, et per sententiam
O rd in a rii m oniales causa ceciderunt, de-
cisum que fuit, eiusm odi conductus funerales spectare ad m usicos
parochiales S. A e g id ii. U nde cum aliunde eiusm odi m usici figurales adm issi fuerint m o nialibu s ex sola conniventia superiorum ,
inhibuisse se in visitation e dictis m o nialibu s acsi in earum eccle­
sia m usicam figurale m
exceptis festis D esponsationis
S.
Catha-
rinae Senensis, ipsius S. C atharinae Senensis, S. A gnetis Politianae, S. Rosae, S. A nnae et S. Laurentii M ., quae sunt praecipuae
festivitates earum ecclesiae. Q u ia tam en m oniales
instanter
su p ­
p lic an t concedi sibi m usicam figuralem tam pro festis S. Josephi,
M atris D olorosae, S. Joannis N epom uceni, S. A ntonii
de
P ad ua,
S. A ngeli C ustodis, q u ibu s diebus missae cum m usica figu rali jam
ab an tiq uo sunt fundatae, tam pro aliis p rin cip alio rib u s festis S a l­
vatoris D. N. J. C., B. M . V irg. et SS. A p ostoloru m , et q uidem ob
m o tiva sequentia: T um q u ia plures senes sunt, quae cantare non
possunt, aliae vero infirm ae et indispositae, ut sanguinem ejiciant,
tum enim ( ! )
qu ia juvenes plerum que nobiles et debiles exiguam
vocem habeant, ipsisque difficile veniat praeter alia chori onera
in m issa chorali decantare iis potissim um
diebus, quas p a rticu ­
lari devotione transigere cuperent, ac proinde eidem Pri. p ro v in­
ciali petenti, ut R m us de his disponat, prout sibi placuerit. R m us
idem ( ! )
q uam vis prior provincialis optim e egerit m o n ia lib u s illis
in hibendo om nem m usicam figuralem , ipsasque ob suas vanas, fri­
volas ac infundatas praetensiones, scandalosas contra conventum
S. A e g id ii lites extra O rdinem
m otas et prosecutas,
id est plus
p rom eritae fuerint, attentis tam en m otivis a priore provinciali in
favorem
m o n ia liu m
adductis et concedere
Sororum
debilitatibus
ac in firm itatibu s com patiendo, relinquit R m us arbitrio prioris ge­
neralis, ut nom ine et authoritate R m i, qui ipsi ad hunc effectum
com m ittit pro m aiori rei firm itate
concedere possit dictis
moni-
alibus licentiam etiam aliis diebus extra praecipuas Ecclesiae festi­
vitates m issam sub figurali m usica decantandi, id enim, quam vis
utile ( ! )
et expediens judicarent, expositis tam en illis lim ita tio n i­
bus et cautelis, quas opportunas et utiles ( ! )
censuerit,
ne
per
hoc vel m in im u m p raejud icium inferatur jurib u s p aro c h ia lib u s S.
A egidii, et ne liceat m o n ia lib u s usum m usicae figuralis extendere
ultra m issam ad alias functiones et ad alias dies ultra expresse
specificatas et designatas a Pre. provinciali, quas etiam pro utrius-
que
partis
quiete conventui S. A egidii significet
(10.
M a r tii).
Festa autem , pro q u ib u s m oniales illae petunt sibi concedi m u s i­
cam figuralem , sunt sequentia: In C ircum cisione D ni, in E p ip h a ­
nia, B. Henrici Susonis, P urificationis, S. T h om ae A q uin., S. Joseph, M atris D olorosae, A n n u n tia tio n is, S. V incentii Ferrerii, p ri­
mae diei P as ch a tis, SS. P h ilip p i et Jacobi, S. Joann is N epom uc.,
in Ascensione, prim ae diei Pentecostes,
SS. T rinitatis,
Corporis
Christi, S. A ntonii de P ad ua, S. Joann is B aptistae, V isitationis, S.
M . M agdalenae, SS. Petri et P au li, S. P. D o m in ic i, A ssu m p tionis
B. Μ . V., N ativitatis, S. M ich aelis, SS. R osarii, SS. S im onis et Judae, O m n iu m
SS. P raesentationis, S. C atharinae V. et M ., C o n ­
ceptionis, E xpectationis partus, prim ae diei N atalis D ni, S. A ngeli
Custodis, in die N om inis priorissae, S. P h ilip p i Neri.
DROBNÉ
ČLÁNKY
Co může duch. správce připomenout! snoubencům mixtae religionis.
Žádný duchovní správce nevidí jistě rád, přijdou-lí na protokol snoubenci,
kteří nejsou oba katolického vyznání. Případy takové mohou nastati častěji
v naší době, kdy nejeden člověk vystoupil z církve katolické buď sám nebo
s rodinou ne z »přesvědčení«, nýbrž proto, že byl sliby zlákán nebo hroz­
bami přinucen nebo i oklamán. Vždyť je známo, jak se mezi lidem roz­
hlašovalo, že církev československá bude míti náboženství i bohoslužby
jako katolíci, jenom že bude všechno česky a kněži nebudou vázáni celi­
bátem. Aby pak tím více svůdcové svého cíle dosáhli, neštítili se někdy
ani lživých tvrzení, že i duchovní správce sám přestoupí k církvi česko­
slovenské nebo některé jiné. Jsou tedy mezi odpadlíky takoví, kteří do té
neb oné společnosti náboženské vstoupili bona fide, zůstávají v ni jen
jakousi setrvačností a bývají někdy přístupni upřímně míněnému slovu.
Takový případ, kdy se může vážně s jinověrcem promluvit), nastává
nejednou při jednání se snoubenci mixtae religionis. Duchovní správce musí
sám především býti si vědom, jak církev na taková manželství pohlíží. Je
celá řada výroků a prohlášení papežů, kteří před uzavřením takového sňatku
varují. Ve svém dekretálu z r. 1791 praví o nich Benedikt XIV., že jsou
»detestabilia connubia, quae sancta mater ecclesia perpetuo damnavit«.
Rovněž tak Pius VIL: »Ignotum vobis non est, eclesiam ipsam a connubiis
huiusmodi, quae non parum deformitatis et spiritualis periculi prae se fe­
runt, abhorrere.« Podobně ve svém breve z 1803 k arcibiskupu mohučskému,
I kde se dovolává svého předchůdce: »Catholicorum cum haereticis connubia
Ecclesiam catholicam tamquam illicita, perniciosa et detestabilia perpetuo
interdixisse et reprobasse, quod innumeris possemus Conciliorum Summorumque Pontificum decretis demonstrare, nisi abunde sufficerent ea, quae
de hac re immortalis memoriae Pontifex Benedictus XIV. Praedecessor
noster rescripsit tum in encyclicis litteris ad Poloniae regni Primatem et
episcopos, tum in praeclaro suo opere de Synodo dioecesana.«
Staví-li se naše církev tak rozhodně a odmítavě proti smíšeným man­
želstvím, má k tomu jistě vážné důvody, jež se obyčejně vyjadřují známým
rčením: »a) ob periculum subversionis catholici conjugis, b) ob pravam
soboiis nasciturae institutionem, c) ob flagitiosam communionem in rebus
sacris.« Avšak nejen katolická církev zapovídá smíšená manželství, nýbrž
i východní, která je prohlásila za neplatná a ty, kteří do nich vstoupili,
z církve kázala vyloučiti. V 72. kánonu Trullanské synody se výslovně praví:
»Nebudiž dovoleno, aby pravověřící muž s kacířskou ženou se spojoval,
aniž kacířskému muži, aby s pravověřící ženou se slučoval; ale jestliže by
se ukázalo, že se něco takového od někoho ze všech vůbec stalo, sňatek
nechť se pokládá za neplatný a nezákonné soužití nechť se zruší: neslušíť
se neslučitelné mísiti ani se stádem vlka sdružovati a s přívrženci Kristo-
vými los hříšníků. A jestliže by někdo přestoupil, co od nás bylo ustano­
veno, budiž (z církve) vyloučen.«l) Co pak se týče protestantů, kdyby
nebylo ani zákazů úředních, na př.: »Proinde quotquot religionem věrám
reformatamque profitentur, non debent infidelibus, papistis aut aliis quibus­
cunque idololatris connubio sociari, conjugium cum illis contrahendo, qui
aut improbitate vitae sunt notabiles, aut damnabiles tuentur haereses,«2)
je dostatečně známo z pralese, jaké překážky obyčejně činí pastorové při
uzavírání sňatku smíšeného straně evangelické, jak nechtějí někdy ani snou­
bence prohlásiti.
Veliká tedy a důležitá je povinnost duch. správce vůči snoubencům
smíšeného náboženství. Čím více svět neposlušnost zákonů Božích a cír­
kevních mezi lidem šiří, takže i smíšená manželství za nic nedovoleného
se nepokládají, tím více musí hleděti duch. správce, aby ukazoval věřícím
ria stanovisko církve, aby je poučoval, proč církev takové sňatky zavrhuje,
což také jako povinnost stanoví na př. instrukce arcibiskupu kolínskému
z r. 1830: »Hic Episcoporum aliorumque, qui sub illis sunt, sacrorum pasto­
rum officium erit, flagrantiori in posterum zelo in id incumbere, ut in catho­
licis, eorum curae commissis, tum privatim tum publice instruendis doctri­
nam et leges ecclesiae ad connubia eadem pertinentes prudenter simul et
sedulo commemorent earumque custodiam incutiant.« Podobně i synoda
pražská z r. 1860: »Animarum pastores, praesertim ii qui coetibus praesunt,
in quibus acatholici versantur, doctrinam Ecclesiae de mixtis matrimoniis
in publica et privata fidelium institutione, cum omni tamen discretione et
mansuetudine proponant, dumque caritatem christianam ad omnes extendi
docebunt, limites simul, quos divina lex posuit, demonstrare non omittant.«
Prvním místem ovšem je kostel, kde kážeme o manželství jako o svá­
tosti, z jejíhož pojmu vysvítá, že ji může přijmouti jen katolík. Novodobá
pastorace však vede nás i mimo chrám ven mezi lid. Na mnohých místech
jsou tělocvičné Jednoty orelské nebo aspoň Sdružení katol. mládeže, kde
bývá kněz obyčejně vzdělavatelem nebo duchovním rádcem. Na takových
místech má svého postavení užiti k tomu, aby v přednáškách u svých po­
sluchačů upevnil pravou a živou lásku k církvi a víře katolické a aby včas
varoval jinochy a děvčata před známostmi s osobou jiného náboženského
vyznání. Je dobře, je-li duchovní správce i mimo kostel, pokud si tím ovšem
nikterak nezadá, ve spojení s věřícími a bývá-li někdy před důležitými udá­
lostmi rodinnými, i pokud se týče uzavření sňatku, na radu tázán.
Ale stane se, že snoubenci smíšeného náboženství, k nimž duchovní
správce neměl dříve přístupu, jsou pevně o sňatku rozhodnuti a přijdou
') ,.Μή ζξέστω άρΟ-όδοξον άνδρα αιρετική συνάπτεσθ·αι γυναικί, μήτε μήν αίρετικω
άνδρί γυναίκα ορ3·όδοξον συζεύγνυσ3·αι, άλλ' εί καί φανείη τι τοιοΰτον Οπό τίνος των
απάντων γινόμενον ακυρον ήγεΐσθαι τόν γάμον, καί τον αθεσμον δι«λύεσθ·αι συνοικέσιον ·
οΰ γάο χρή τά άμικτα μιγνόναι, ουδέ τφ προβάτψ λύκον συμπλ έκεσαι, καί τή τοΰ Χρίσ­
του μερίδι τον των αμαρτωλών κλήρον · εΐ δέ Γ.αρα^ή τις τά παρ’ ήμων δρισθέντα, άφοριζέσθ·ο>,<:
-) Citováno z Pastýře duch. r. 1883.
na protokol. Jak již připomenuto, církev takový sňatek nerada vidí, i když
jsou dány předepsané záruky. Proto jistě bývá vroucím přáním duch. správ­
ce, aby snoubenci jako katolíci uzavřeli sňatek, aby nekatolická strana
se do církve vrátila, a je také svátou povinností jeho, aby se o to pokusil.
Může jen krátce upozorniti, jak již Písmo sv. zavrhuje takové sňatky,
jak již ve Starém zákoně veškeren bližší styk, především sňatek, se s jino­
věrci zapovídal: »Ani manželky z dcer jejich (kananejských) nevezmeš sy­
nům svým« (II. Mojž. 34, 16). Nebo: »Nevejdeš s nimi ve sm lou v u... aniž
se zpřízníš s nimi manželstvím. Dcery své nedáš synu jeho, aniž dcery jeho
vezmeš synu svému, neboť sv^de syna tvého, aby nenásledoval mne a aby
raději sloužil bohům cizím« (V. Mojž. 5, 2— 4). Podobně i Nový zákon:
»Přichází-li kdo k vám a nemá toho učení, nepřijímejte ho do domu« {2.
Jan 10, 11). Nebo: »Netáhněte jha s nevěřícími (podle Frenclova výkladu:
Nevcházejte s nimi v blízké společenství, zvláště však nevcházejte s nimi
ve svazky manželské!). Nebo jaké jest účastenství spravedlnosti s nepra­
vostí? Anebo jaké je společenství světla s temností? A jaké sblížení Krista
s Belialem? Anebo jaký díl věřícího s nevěřícím?« (li. Kor. 6, 14. 15.)
Možno dále poukázat i na výroky sv. Otců a nejstarších spisovatelů
církevních, na př. sv. Jana Chrysostoma: »Kdybychom milovali Pána Boha
našeho a věrně mu sloužili, jistě bychom s nevěřícími ve svazek manželský
nevstupovalk (Homilia in Mathaeum). Podobně sv. Ambrož: »K čemu se
při uzavírání manželského sňatku především přihlížeti má, je náboženstvk
(In lib. de Abraham). Papež Gelasius: »Kterak může vaše láska z čištého
srdce pocházeti, když je účastenstvím bludného učení poskvrněna? A kteíak z nepřetvařované víry, když je s nevěrnými a zrádci pravé víry sjed­
nocena?·!: (Ep. I. ad Ephem.). Na nebezpečenství ze smíšeného manželství
pro víru vyplývající upozornil i sv. Augustin: »Pozoruj a popatři na dům
Šalomounův, naplněný cizími ženami a nepravým bohům úctu prokazujícími,
a viz, kterak tento kdysi moudrý král jimi k podobnému modlářství byl
přiveden a do něho stržen« (De civitate Dei, 18, 8). Podobně sv. Efrém:
»Vy, kteří se zasnubujete s bloudícími, jste nepřátelé Kristovi, neboť kterak
smí zváti se přítelem královým ten, kdo s nepřítelem královým ve spolek
přátelský vchází?« (Lib. de consummat, saec.). Nebezpečenství, jemuž ve
víře a mravech je vydána strana katolická ve smíšeném manželství, krásně
naznačují slova zmíněného již sv. Jana Zlatoústého: »Zůstává-li jednota
a pokoj v manželství rozdílné víry, snadno se může státi, že se pravověřící
pod záminkou manželské lásky z neopatrnosti bludného učení přidrží. —
Rozdělená víra plodí rozdělení srdcí, odkud pak nelaskavost mezi manžely
a konečně zmatek celé rodiny vzniká« (Homil. 2. epist. ad Philipp., ad
Ephes.).
Těch a podobných výroků již nejstarších spisovatelů církevních může
duchovní správce použiti jednaje se snoubenci různého náboženství a připomenouti, že až dosud se dívá tak a bude vždy vším právem pohlížeti
církev na taková manželství, v nichž není jednoty v tak důležité věci, jako
je víra; proto také kodex církevního práva zapovídá ve svědomí sňatek
i s takovými osobami, které v srdci svém jsou odpadlíky, třebas odpad od
víry formálně neohlásili.3)
A čeho tím láskyplným napomenutím a poučením in omni patientia
et doctrina chce duchovní správce dosáhnouti? Toho, aby nekatolický snou­
benec vrátil se do církve katolické, aby z.upřímné lásky ke snoubence byl
s ní ve stavu manželském jednoho a téhož smýšlení náboženského. Je to
ovšem práce nadmíru těžká a výsledek její velmi problematický. Ale může
býti pro kněze nějaká práce nebo námaha příliš těžká a obtížná, aby třebas
jen jedinou duši odvedl od cesty záhuby? Nepodaří se tox vždycky, ale
kdyby snad jen za dlouhou dobu v jednom nebo ve dvou případech úsilí
duchovního správce bylo korunováno zdarem, ta duchovní radost, jíž pro­
vanuto je potom srdce knězovo, je mu nejen nejlepší odměnou za práci
z úsilí, nýbrž i mocnou pobídkou, aby před ničím neustupoval a všeho se
odvážil, když se jedná o to, ut Deo sit gloria in ecclesia et in Christo Jesu.
Dr. Ignác Veselý.
Pamětní kniha farní osady u sv. Štěpána v Praze. Nejstarší pamětní
kniha osady svatoštěpánské jest zachována z roku 1640. Nápis na první
stránce kaligraficky psaný (zápisy obstarávali zvláštní úředníci) zní: »Leta
Božího tisícího šestistého čtyřicátého. Prvního dne měsíce máje, to jest
na den svátých Filipa Jakuba založeny jsou tato registra k potřebám roz­
ličných pamětí a zpráv osady sv. Štěpána Velikého v Novém Městě Praž­
ském, kteráž se jmenují a jmenovati budou Památná, protože se všeliké
věci od úředníků do nich pro pamět poznamenávati budou. Založena od nás
Jonáše Václava Skoliastera, Václava Coupala, Martina Krupskýho, úředníků.
Pán Bůh račiž požehnání uděliti, aby ty všechny věci správně pro čest
a chválu Pána Boha našeho se řídily a vykonávaly.« První zápisy se tý­
kají správy vsi Jesenice, kteráž náležela k záduší svatoštěpánskému. Pro­
nájem krčmy v této vsi; kvitují se dary občanů pražských ve formě cír­
kevních rouch; nařizuje se inspekce zádušního majetku v Jesenici. 10. lis­
topadu 1640 byla zapsána nadace, kterou učinil Jakub Peitus, farář u sv.
Štěpána, ve výši 200 dukátů. Nový farář Jiří Bílek, děkan staroboleslavský,
dosazen proti vůli zádušních úředníků a starších osadních. Zase projedná­
vány záležitosti rázu hospodářského (úprava rybníka) vsi Jesenice. Faráři
Jiřímu Bílkovi odepřena stans (plat ze záduší), poněvadž »pan farář mocně
dosazen jest«. Farář v odpovědi na toto rozhodnutí odpovídá, že má na­
řízeno oznámiti »p. kardinálovi, zdali mu platiti míní anebo ne«. Následuje
záznam o tom, co se od starodávna platilo faráři svatoštěpánskému. Jiří
3) »Mravními překážkami, pro které mají býti věřící varováni před
sňatkem s katolíky, kteří jimi trpí, jsou: veřejný odpad od víry, třeba ne­
byl provázen přestoupením k sektě nekatolické, příslušnost k společnostem,
církví zakázaným, veřejná censura a veřejný stav hříšnosti. Církev zakazuje
ve svědomí manželství s těmito »také katolíky« z důvodu nebezpečí, jemuž
by byli ve víře a mravech vydáni sami i jejich potomstvo.« (Dr. A. Soldát.
Codex iuris canonici v čas. katol. duch. 1932, 493.)
Bílek — patrně znechucen poměry — chce odejiti do Boleslave a místo
něho podána žádost z poručení p. purkmistra a pánů radních o faráře Fran­
tiška Celestina, zámeckého kněze na Častolovicích. Žádost podána arcibis­
kupovi, který v odpovědi praví, že chce řádného kněze dosaditi. Na str. 14
poznamenání, co kdo z poddaných zádušních berně, úroku, slepic a vajec
dává. Registruje se zádušní dluh ke špitálu sv'. Bartoloměje; smlouva o pro­
půjčení hrobky v kostele sv. Štěpána rodu Kalivodovskému; žádáno za
ustanovení faráře Daniela Františka Heselia; dluh hraběte Sezimy z Vrtby
zapsán; zaznamenán soud nad Martinem Beránkem, poddaným ze vsi Je­
senice, který urazil poddaného Valdštýnova Jiřího Přemysla z Podola;
popsán výsledek inspekce zádušního majetku v Jesenici. R. 1651 v přítom­
nosti faráře Jakuba Chvojného a zádušních úředníků vyměněny staré ka­
lichy za kadidelnici; Jan Peterka se propouští z poddanství panství kosteleckého; panu Martinovi Krupskému jest postoupen sklípek (hrobka)
v kapli sv. Longina na hřbitově vedle kostnice; následuje několik smluv
ohledně pohřbívání, soupis poplatků jesenických poddaných z r. 1663, po­
slední vůle faráře Jakuba Aleše Chvojného, poznamenání útrat při pohřbu
jmenovaného faráře na čtyřech stránkách. Str. 66— 71 obsahuje zápisy fun­
dací, popis chrámu sv. Štěpána na listech 72— 7Θ, na str. 73—83 je fundace
panů Termanů z Ostravy o 63 punktech. Str. 87 přináší seznam příjmů fa­
ráře, předposlední list tvoří rejstřík. — Kniha má 88 listů. Jest nově vá­
zána, na koženém hřbetu má nadpis: »1. Liber memorabilium.« Zachována
jest bezvadně, v době od 1640 do asi 1720 psalo do ní pět různých písařů
většinou čitelně a což jest příznačné, jenom česky. Podle přepisu těžko
čitelných míst tužkou jest zřejmo, že v ní bylo hojně historickými badateli
čítáno.
Tak použil Pamětních knih I— IV prof. dr. Karel Chytil ke své studii
»Madona svatoštěpánská a její poměr k typu madony výšebrodské«. Sep.
otisk Památek archeologických XXIV. pag. 63. jistě Pamětní knihy pročítal
i František Ekert k dílu »Posvátná místa hl. města Prahy« II. 103, ačkoliv
je necituje; Jan Kř. Votka v Č. K. D. 1882, 164, kde líčí život Václava
Nebeského z Blumenberku, faráře svatoštěpánského.
Bartůněk.
Literatura svatojanská v archivu děkanském v Manětíně.
A) Spisy výlučně o sv. Janu pojednávající:1)
a) Knihy:
1. Acta utriusque processus in causa canonisationis Beati Johannis
Nepomuceni Mart., Viennae Austr. 1721.
2. OUnusne an duo Johannes? . .. Franc. Pubička, Pragae u Hraby
179C.
3. Der Sieg der Wahrheit. Predigt am Festtage des hl. Johann v. Nep.
Adalbert Procházka. Praha u Scholla 1813.
*) Kroužkem ( O ) označené knihy jsou s rytinkou.
4. Predigt auf das Fest des hl. Johann von Nepomuk. Josef Dietrich,
Praha u Schónfeldů 1814.
5. Die Feier des hl. johann von Nep. in einer Rede. Wenzel Wittich,
Praha u Widtmanna 1825.
6. OSlavná lOOletá památka vyhlášení za svátého bl. Jana Nepomuckélio. Václav Fr. Neumann, Praha u Josefy Fetterlové 1826.
7. Das segensreiche Wirken des hl. Johann von Nepomuk, dargestellt
in einer akademischen Erbauungsrede . . . Jakob Beer, Prag bei Senft 1829.
8. Vorbote einer Lebensgeschichte des hl. johann von Nepomuk,
Beichtvaters der Konigin Johanna. P. Joh. Nep. Zimmermann. Prag 1-829
u Pospíschila.
9. O D e r hl. Johann v. Nepomuk, zwei Reden nebst dessen kurzer
1.ebensbeschreibung. . . 2. Auil. Dr. G. Riegler, Prag bei Kronberger und
Weber 1829.
10. Vierzehn Predigten auf die Festesfeier des hl. Johann v. Nepomuk,
von Franz Pallas de Lauro, Prag 1830 bei Cajetan von Mayeregg.
11. Der geschichtliche hl. Johannes von Nepomuk, von Anton Frind.
2. Auíl. Prag 1871.
12. Hirtenbrieí
und
Andacht
zum
150.
Jubilaum.
Bellmannverlag
Prag 1879.
13. Čteni o sv. Janu Nepomuckém. V. Kozel, České Budějovice 1929.
b) Písně a modlitby:
1. ONábožná píseň ke cti a chvále sv. Jana Nep., v Chrudimi u Josefa
Košiny 1815. »Uctění Jana svátého, naše k němu důvěrnost. . .«
2. OGebet zum hl. Johann von Nepomuk »0 du grosser Verklárter
Gottes . . .« Prag u W. Hoffmanna.
3. OAndáchtige Preisung des hl. Johann von Nepomuk, gedruckt in
Znaim. »Grosser Martyr dir zu Ehren . . .«
4. OLobgesanig an den hl. Johann von Nepomuk bei der lOOjahrigen
jubelfeier. . . vom kk. R. A. C. E. Eichler, Prag 1829 »Beglucktes Land auf
dessen Grenzen . . .«
5. OPět svatojanských hvězd. Chvalozpěvy s notami. Bradáč-Dreyšok
v Praze 1848 u Háze.
6. Rukopis: Lobgesangbůchl zum hl. Johann von Nepomuk. 1818.
»Kommt, fromme Christen, kom m t. . « ve dvou exemplářích.
7. Rukopis: Lobgesang zum hl. johann von Nepomuk. »Grosses Beispiel edler T u gend ...«
B)
Spisy, obsahující mimo jiné modlitby, kázání nebo pojednání o sv.
Janu Nepomuckém (až do r. 1850):
1.
Pragae
2.
3.
Modlitební kniha bez titulního listu sodalitatis B. V. Nascentis,
1708: Commendatio ad S. Joannem Nepomucenum, Alia oratio.
Officia propria sanctorum Pragae 1724.
Titul chybí: officium de s. Juda et s. Johanne Nepom. ca 1735.
4. Exhortationes concionatoriae ss. theologiae candidatorum usui
a P. Ferd. Silbermann S. J. Pragae 1757 (themata IV).
5. P. Gervasius Bulffer: »Auserlesene Lobreden«, Augsburg 1766.
6. Matern Schafer in Mariaschein, »Predigten«, Prag 1783.
7. idem, jiné, »Predigten«, Prag 1792.
8. Sammlung auserlesener hl. Reden, aus dem franzosischen 11, Bamberg 1771.
\
9. Michael Krammer: »Sammlung einiger Lob- u. Sittenreden«, Prag
1779.
10. Predigt am hohen Pfingstsonntag, an welchem zugleich das Fest
des hl. Johann von N. begangen wurde. a:
P. Gelas Dobner: »Beweiss, dass Johann von Nepomuk wegen des
Beichtsigills gemartert worden.« Prag und Wien 1784 (aus dem lateinischen
iibersetzt).
11. Ehre, Verlaumdung und Feuersnot, zwo Reden. Prag und Wien
1795.
12. Anton Michl: »Erklárung der festtáglichen Evangelien fiir das
Landvolk. Miinchen 1796.
13. Šilcher^Rulík: »Katechetická kázání«, Praha 1802.
14. Joh. Haubner: »Sammlung praktischer Fest-, Gelegenheits- und
Schulpredigten. Prag 1803 (bis).
15. Kašpar Melichar Hrdlička: »Řeči pastýřské« 1., Praha 1807.
16. Vojtěch Nejedlý: »Sváteční kázání na celý rok«, I. a II., Praha 1807.
17. Matěj Josef Sychra: »Kázání na všechny slavnosti a svátky«,
Chrudim 1817.
18. Jos. Ant. Kaiserlich: »Kázání na všecky neděle a obyčejné svátky«, 11 v Brně a Holomoucy 1818 (bis).
19. Jan Rychlovský: »Sváteční kázání«. Praha 1818 (pluries).
20. Abbildungen und kurzgefasste Geschichten verklarter Diener und
Freunde Gottes. 1. Jahrg. Prag bei Peter Bohmann 1817.
21. Kleinere Predigerbibliothek 111. Prag 1812 (bis).
22. Joh. Mich. Sailer: »Christliche Sonn- u. Festtagsreden« II. Grátz 1820.
23. Frant. Frič: »Hlasatel slova Božího ve svátky« I., Praha 1821 (ter.).
24. Václav V. Wáclavíček: »Biblická kázání« 11., Praha 1'823 (bis).
25. L. F. Wiršínek: »Kázání sváteční a postnk. 1., Praha 1826.
26. Antonín Čermák: »Kázání na svátky zasvěcené«, Praha a Hradec
Král. 1829 (bis).
27. Frant. AI. Vacek: »Nové příležitostné duchovní řeči«, Hradec Král.
1829.
28. Dr. Jos. Haberkorn: »Christkatholische Predigten« 1., Grátz 1833.
29. Vincenc Zahradník: »Sedmmecítma svátečních kázánk, Praha
1833 (bis).
30. J. F. Bauer: »Kurze Friihexhorten«, Prag 1833.
31. Frant. Vambera-Trnka: »Kázání«, II., Praha 1836.
32. Jan Nep. Dvořák: »Kázání na zasvěcené svátky«, I., Praha 1839
(bis).
33. Ph. Fritz: »Homilien«, V., Regensburg 1842.
34. V. A. Svoboda: Narození sv. Jana Nepomuckého, báseň. V Casop.
pro katol. duchovenstvo roč. II., sv. 1, Praha 1829.
35. V. A. Svoboda: Hymnus saecularis de divo Joanne Nep. Veni
Bohemia, venite gentes. V Časop. pro katol. duchovenstvo roč. II., sv. 1,
Praha 1829.
36. Pastýřský list k 100. výročí kanonisace. Časopis pro katol. duch.
roč. II., sv. 1, Praha 1829.
37. Popis jub. slavnosti. Časop. pro katol. duchovenstvo roč. II., sv. 2,
Praha 1829.
38. Popis literatury, časop. pro katol. duch. roč. II., sv. 2., Praha 1829.
Missa dialogata. V dřívějších dobách měl věřící lid na bohoslužbách
aktivní účast. Lidé podávali obětní dary, přijímali Tělo Páně při každé mši
svaté a odpovídali hlasitě biskupovi. Jedno z nejstarších svědectví o tom
jsou slova sv. Justina v pol. I., 65: Antistes preces et gratiarum actiones
alta voce emittit. Precibus absolutis... omnis populus acclamat: Amen. —
Tato aktivní účast lidu na bohoslužbách trvala asi až do desátého století.
Od této doby se aktivní účast lidu na bohoslužbách umenšuje a mizí. Pří­
čina toho byla ochabnutí horlivosti náboženské, lidé také méně rozuměli
liturgickému jazyku, zpěv chrámový byl umělejší a nesnadnější, kromě toho
sloužívalo se v kostele více mší sv. najednou, takže aktivní účast na nich
nebyla dobře možná. Památkou na tuto aktivní účast lidu při službách bo­
žích jsou některé zmínky v mešních rubrikách (na př. při stupňových mod­
litbách: minister et qui intersunt respondent Confiteor, nebo po Orate
fratres: responso a ministro vel a circumstantibus: Suscipiat...) a pak na­
řízení, že nesmí se sloužiti mše sv. bez přisluhující osoby. (CJC. can. 813),
která zastupuje lid a jménem lidu odpovídá.
Vzmáhající se hnutí liturgické volá v poslední době zase po aktivní
účasti lidu na službách božích. Je to přísně v duchu církve, která si přeje,
aby činná účast lidu na mši-sv. byla co největší. Již Pius X. v Motu proprio
z 22. XI. 1903 (S. R. C. č. 4121) prohlásil: »Je naším nejvroucnějším přá­
ním, aby každým způsobem pravý křesťanský duch rozkvétal a stále se
udržoval mezi věřícími. Proto je nutno postarati se o svatost a důstojnost
domu božího, kde se věřící shromažďují, aby tohoto ducha čerpali z před­
ního a jediné možného zřídla. Tímto zřídlem jest činná účast na posvát­
ných tajemstvích a na slavné, veřejné modlitbě církve.« A Pius XI. ve své
konstituci Divini cultus sanctitatem z 20. XII. 1928 (AAS. 1929, str. 33)
zdůrazňuje: Ob eam causum ad aedes sacras fideles conveniunt, ut pietatem
inde tamquam de praecipuo fonte hauriant, veneranda Ecclesiae mysteria
ac publicas sollemnesque preces actuose participando.
Ze snahy umožniti lidu aktivní účast na mši sv. začala býti v posled­
ních letech zaváděna t. zv. missa dialogata. Lidé v kostele shromáždění
brali podíl na modlitbách mše sv. tím, že odpovídali knězi při mši sv., nebo
recitovali kromě odpovědí spolu s knězem ještě ony části mše sv., které
při slavné mši sv. zpívá chor (Kyrie, Gloria, Credo, Sanctus, Benedictus,
Agnus) nebo četli hlasitě všechny mešní modlitby, i ty, které kněz říká
potichu, tedy celý mešní Kanón i konsekrační slova. Protože mínění liturgistů o této účasti na mši sv. se různila, byla věc ta předložena kongregaci
Ritu, aby své mínění o tom vyjádřila. Kongregace odpověděla 4. srpna 1922
(AAS. 1922, str. 505) na dvě předložené otázky: 1. An liceat coetui fide­
lium adstanti sacrificio Missae simul et coniunctim respondere loco ministri
sacerdoti celebranti? 2. An probandus sit usus, quo fideles sacro adstantes
elata voce legant Secreta, Canonem atque ipsa verba Consecrationis, quae
paucissimis verbis in Canone exceptis iuxta rubricas secreto dici debent ab
ipso sacerdote.
Na tato dubia zněla odpověď: Ad 1. Ad Rmum Ordinarium iuxta
mentem: Mens autem est: Quae per se licent, non semper expediunt ob
inconvenientia, quae facile oriuntur, sicut in casu, praesertim ob perturba­
tiones, quas sacerdotes celebrantes et fideles adstantes experiri possunt
cum detrimento sacrae actionis et rubricarum. Quapropter expedit, ut ser­
vetur praxis communis.
Ad 2. Negative; neque permitti potest fidelibus adstantibus quod a
rubricis vetitum est sacerdotibus celebrantibus, qui Canonis verba secreto
dicunt, ut sacris mysteriis maior reverentia concilietur et in ipsa mysteria
fidelium veneratio, modestia et devotio augeantur; ideoque mos enuntiatus,
tamquam abusus repobandus est, et sicubi introductus sit, omnino amoveatur.
Především nutno se zmíniti, jak se má rozuměti slovům dekretu v od­
povědi ad 1.: »loco ministri«? Předpis can. 813 § 1 je striktní: Sacerdos
missam ne celebret sine ministro, qui eidem inserviat et respondeat. Proto
slovům oněm není možno rozuměti tak, že lid zastupuje místo osoby při­
sluhující a že kněz je u oltáře sám. Slova ta znamenají, že lid odpovídá
zároveň s ministrantem, spolu s ním. — Svůj názor o missa dialogata po­
dává Kongregace slovy: Quae per se licent, non semper expediunt. Theoreticky nestojí nic v cestě tomu, aby lid při mši sv. odpovídal· spolu s mi­
nistrantem knězi sloužícímu mši sv., ale v praksi mohou vzniknouti všeli­
jaké nepřístojnosti. Nepřístojnost může nastati, když se v kostele slouží
více mší svátých najednou. Společnými odpověďmi lidu vyrušují se cele­
branti i věřící v pobožnosti. Mimo to nejsou-li věřící dobře obeznámeni se
mší svátou a nejsou-li vycvičeni v tomto způsobu účasti na mši sv., mohou
lehko modlitby splésti, protahovati, a tím se může lehko porušiti vážnost
a posvátnost místa, mohou býti přestoupeny zákony liturgické. Proto jest
vždycky věc předložití místnímu biskupovi, aby uvážil všechny okolnosti
a podle toho buď dal nebo odepřel svolení. Bez velkých obtíží může takové
svolení býti dáno seminářům, církevním vychovávacím ústavům, klášterům
nebo jiným církevním komunitám, neboť zde jsou všichni o mši sv. nále­
žitě poučeni a znají dopodrobna mešní obřady. Toto svolení musí však
býti vázáno podmínkou, aby při missa dialogata byl ministrant u oltáře a
aby se při této mši sv. nesloužila současně v téže kapli nebo v témž kostele
jiná mše sv.
Missa dialogata pozůstávala by tedy v tom, že účastníci při mši sv.
odpovídají knězi spolu s ministrantem počínaje stupňovými modlitbami a
konče Deo gratias po posledním evangeliu. Nebylo by možno nic namítati
proti tomu, aby říkali to, co zpívá při slavné mši sv. sbor: Gloria, Credo,
Sanctus, Benedictus, Agnus a snad i proměnlivé části: Introit, Offertorium,
Communio.
V
odpovědi na druhou otázku zavrhuje Kongregace ten způsob aktivní
účasti na mši sv., při němž věřící při mši sv. přítomní nahlas čtou Sekrety,
Kanón mešní i sama slova konsekrační. Kongregace zakazuje tento způ­
sob účasti na mši sv., ježto nemůže býti dovoleno věřícím nahlas říkati to,
co hlasitě říkati je rubrikami zakázáno celebrujícímu knězi. Nařizuje pak
Kongregace, aby tento způsob byl odstraněn, byl-li snad někde zaveden.
U nás Missa dialogata není mnoho rozšířena. Při liturgickém týdnu
pořádaném letos v Emauzích konala se pro účastníky týdne denně před
sjezdovým jednáním, jinak praktikuje se snad v některých církevních ústa­
vech (seminářích, klášteřích). Dala by se však i u nás v jisté formě rozšířiti a jistě by našla mezi lidem příznivého přijetí. Dnes jsou v mnohých
kostelích i venkovských zavedeny společné modlitby při mši svaté. Konají
se občas, jednou za měsíc nebo jednou za dva měsíce místo obvyklého
zpěvu při mši sv. Modlitby ty jsou sestaveny podle liturgických modliteb
v misálu, jako na př. pobožnost ke mši sv. pro dítky, vydaná v brožurkách
Životem nebo jiná, vydaná nákladem časopisu Eucharistie. Tímto způsobem
uvádějí se věřící v lepší porozumění mešní liturgie a všichni dospělí i dítky
jsou po celou mši sv. zaměstnáni. Tyto pobožnosti nejsou ještě Missa dialo­
gata, ale tato pobožnost dala by se zaříditi tak, aby lidé spolu s minis­
trantem po latinskú knězi odpovídali, aspoň některé kratší odpovědi, čímž
by se částečně Missa dialogata uskutečnila. Ovšem soud o tom, zdali může
býti zavedena náležel by místnímu biskupovi.
Kadlec.
Slovensko — a misie. »Katolícke misie«, všeobecný misiový časopis,
orgán misiových spolkov na Slovensku, prináša v roč. VI. č. 10. (decem­
ber 1933) úradný výkaz, kol’ko obětovalo Slovensko na misie roku 1932.
Výkaz vydal předseda Krajinskej rady misiovej pre Slovensko msgr. dr.
Andrej Škrábik, kanoník a profesor v Nitře.
Celková suma je pěkná, 50S.258'65 Kč. (Spolok šírenia viery 147.245Ό0
Kč; Dětinstvo Ježíšovo 71.039'40 Kč;Apoštolát sv. C. a M. 10.875'55 Kč.)
1 po halieroch sa dá pri dobrej voli sosbierať značný obnos. A ešte potešiternejším pri tom je to, že napriek smutným finančným pomerom vzrástol
obnos pripadajúci na jedného veriaceho oproti predošlému roku (1931)
z 18'3 hal. na 23 haliere.
Prvenstvo patří zase košickému biskupstvu, lebo je tam všeobecne
po farách zavedený »Spolok Šírenia Viery«.
V. Bucko.
LITERATURA
Farní věstníky. F a r n í v ě s t n í k s v a t o v í t s k ý . Roč. V., 1933.
Vydává farní duchovenstvo.
S t r a h o v s k ý f a r n í v ě s t n í k . Roč. III., 1933. Vydává farní du­
chovenstvo jako přílohu >»NeděIe«.
F a r n í v ě s t n í k k a t o l i c k é o s a d y u N e j s v . S r d c e J e­
ž í š o v a v Praze XII. Roč. X., 1933. Vychází měsíčně vyjma prázdnin. Vy­
dává farní duchovenstvo.
F a r n í v ě s t n í k . Ročník IX., 1933. Vychází čtvrtletně. Hlavní re­
dakce: Praha XlII.-Vršovice, farní úřad u sv. Mikuláše. Administrace:
Praha II., Karlovo nám. 5. — Jako příloha vycházejí Z p r á v y z f a r ­
n o s t i , které řídí farní úřad místa, pro které tyto zprávy jsou určeny jakožto
místní farní věstník. Farnosti, které tyto zprávy vydávají, jsou: v Praze:
Vršovice, Vyšehrad; mimo Prahu: Bořek a Tmáň (společně), Brozany nad
Ohří, Budyně n. O., Bystříce u Benešova, Čakovice a Třeboradice (spo­
lečně), Dohaličky, Hořelice, Hrochův Týnec, Janovice Uhlířské,- Jílové
u Prahy, Jistebnice, Klenčí pod Čerchovem, Kozlovice, Loděnice u Berouna,
Maršovice, Mnich, Nová Ves u Mladé Vožice, Nové Hrady, Olomouc-dominikáni, Polen u Klatov, Pyšely, Rozdělov, Stanětice, Staňkov u Plzně, Tachlovice, Trnava u Slušovic, Turnov, Ústí nad Orlicí, Veltrusy, Velvary, VracIav, Zbečno, Zbraslavice.
Farní
věstník
duchovních
správ
nepomuckého
v i k a r i á t u . Roč. IV., 1933. Vychází šestkrát do roka. Farním osadníkům
zdarma, cizí platí 5 Kč ročně, do ciziny 10 Kč. Vydává Fr. Pixa, farář
v Horšících.
Farní věstník
duchovních
s p r á v p l á n i c k é h o vi ­
k a r i á t u . Roč. II., 1933. Vychází šestkrát ročně. Osadníkům zdarma za
dobrovolný příspěvek, cizí platí 5 Kč ročně, do ciziny 8 Kč. Vydává Fran­
tišek Janeček, farář v Mlázovech, p. Kolinec.
Farní věstník du cho vních správ sušického vika­
r i á t u . Roč. XV., 1933. Vychází měsíčně nákladem a redakcí Jana Mottla,
bisk. vikáře ve Velharticích. Osadníci zdarma, cizí platí 5 Kč.
Farní věstník duchovních správ horažďovického
v i k a r i á t u . Roč. VII. 1933. Vychází měsíčně mimo prázdniny. Vydává
Josef Knap, farář ve Střelských Hostících. Osadníkům dává se za dobro­
volné příspěvky, cizí platí 10 Kč, do ciziny 20 Kč.
V ě s t n í k d ě k a n s t v í p a r d u b i c k é h o . Roč. II. 1933. Vyda­
vatel a majitel Děkanský úřad v Pardubicích. Jednotlivé číslo 1 Kč.
V ě s t n í k f a r n o s t i d a š i c k é . Ročník III. 1933. Vychází^ nejméně
dvanáctkráte do roka. Rozdává se farníkům za dobrovolný příspěvek, cizí
platí 10 Kč. Redakce: Dašice v Čechách, Hrdličkova ul. 55.
Věstník římskokatolického
lidu
na F a l k n o v s k u .
Roč. II. 1933. Řídí a vydává Dr. Eduard Broj, kaplan ve Falknově.
F a r n í v ě s t n í k . Roč. II. (1933.) Vydává vlastním tiskem a ná­
kladem farní úřad v Oseku u Rokycan. Vychází nejméně šestkrát do roka.
Moderní pastorace vyžaduje i moderních prostředků. Je-li tisk protinábo­
ženský nebo nábožensky lhostejný silně rozšířen, musí býti úsilím_ duchov­
ního správce, aby vliv tohoto tisku odrazil tiskem náboženským. K tomu
cíli slouží řada náboženských časopisů, které dnes ve značném počtu vý­
tisků se rozlétají po našich krajích. Avšak náboženský časopis, psaný pro
nejširší kruhy čtenářstva, nemůže míti zřetel k potřebám jednotlivých míst,
farních osad. A přece jest nutno, aby každá farní osada měla ve věcech.
náboženského života svého vůdce, který by měl na zřeteli právě to, co osada
potřebuje, informoval ji o všem, co má pro náboženský život význam a vů­
bec registroval místní události, které mohou farní osadníky zajímati. A to
vše jest úkolem Farního věstníku. Je to hezky dlouhá řada Farních věstníků,
které se sešly během letošního roku na redakční stůl, ačkoli jistě nejsou
všechny, které u nás vycházejí. Máme radost, když je čteme, a zároveň
v duchu obdivujeme velikou práci farního duchovenstva, jakou věnuje svým
Farním věstníkům, přes to, že práce v duchovní správě i ve škole při ny­
nějším nedostatku kněží je jistě vyčerpávající. Je patrno, jak duchovní roz­
umí své osadě, s jakou láskou poučuje ji o různých otázkách, které jsou
pro osadu důležité. Jsou to otázky duchovního života, poučení rodičů o vý­
chově, výklady o přípravě k přijetí sv. svátostí, k zaopatřování nemocných,
projednávají se tu i otázky sociologické, kapitoly z dějin farnosti, poučné po­
vídky, různé události místní, a vůbec vše, co má vztah k náboženskému
. životu. Ovšem každý Farní věstník má ohlášení služeb božích, různých slav­
ností, poutí, jakož i změn, které se ve farní osadě udály, narozením, sňat­
kem, úmrtím. Obrázky v mnohých Farních věstnících připojené, význam
časopisu jen zvětšují. Tím vším stává se Farní věstník pro osadu zajíma­
vým, nepostradatelným a bude jistě i pilně vyhledáván od historiků, kteří
najdou v něm bohaté zprávy zvláště pro dějiny místních osad a pro kul­
turní dějiny naší doby vůbec. A proto tím většího uznání zaslouží obětavost
duchovních správců, kteří dávají zpravidla osadníkům Farní věstník za­
darmo, a schodky rozpočtové uhrazují jen z dobrovolných darů, po případě
z vlastních prostředků. — O jednotlivých Věstnících těžko jest říci, který
z nich je lépe redigován. Všem věnují jejich vydavatelé svědomitou péči,
abý jejich Věstník byl farní osadě tím, čím býti má. Rozsahem největší je
Farní věstník vikariátu sušického, horažďovického, které mají přes 100 stran
ročně, stejně jako dobře vedený věstník děkanství pardubického, který jest
ozdoben četnými obrázky. U nejvíce rozšířeného Farního věstníku, který
velmi pěkně řídí farář Pilík ve Vršovicích, přáli bychom si lepší úpravu a
také nějaký obrázek. Zvláštní skupinu tvoří Věstník římskokatol. lidu na
Falknovsku a Farní věstník pro osadu oseckou. Oba tyto Věstníky jsou
výhradně dílem svých vydavatelů, kteří je píší a sami rozmnožují. Falknovsiký farní věstník, dílo horlivého menšinového kaplana dr. E. Broje, podává
vždy vedle asketického článku přehled náboženského života katolických
Čechů, rozptýlených kolem Falknova a má kromě svého náboženského vý­
znamu i velký význam národní. Nevíme, zda-li po odchodu dra Broje do
Mirošova jest ve vydávání Věstníku pokračováno. Farní věstník pro osadu
oseckou je snad rozsahem nejmenší ze všech Farních věstníků, avšak svým
obsahem, zvláště svými, hojnými místními zprávami a kresbami jistě může
býti vzorem, jak Farní věstník pro malou farní osadu vypadati má. — Bylo
by si jen přáti, aby myšlenka Farního věstníku nalezla co největšího ohlasu
a co největšího rozšíření. Farní věstník je každému duchovnímu správci vý­
borným pomocníkem v pastoraci.
R.
A l b e r t F o u c a u l t : La societé de Saint Vincent de Paul. Histoire
de cent ans. Paris. Spes 1933. Založení charitativní konference šesti studenty
jest skutek, který svými výsledky jest podivuhodný. Během století vzniklo
po celém světě na 10.500 konferencí se 160.000 členy, kteří rozdělí mezi
chudé všech národů 170 milionů franků. Mimo církev není náboženství,
není filosofického systému, který by svou vnitřní silou mohl vyvolati takové
hnutí, jako jest Vincenciánství. Albert Foucault, který jest členem gene­
rální konference sv. Vincence již po mnoho let, napsal na žádost svých
kolegů, členů konference, dějiny spolku sv. Vincence. Kniha jest jak po­
učná, tak povzbuzující. Ukazuje nám, z jakých úvah vznikl podnik Ozanamův. Nestačilo mu jen vyučovati svátým pravdám, bylo mu nutností ná-
Literatura.
617
boženství lásky vtěliti v čin. Chtěje chudým zvěstováti evangelium, nasytil
je dříve chlebem hmotným. Revoluce přerušila sociální dílo církve. Konfe­
rence, postavené pod patronanci sv. Vincence, měly v něm pokračovati.
Foucault líčí rapidní rozvoj spolku sv. Vincence, nezakrývaje počáteční ob­
tíže, které spolku připravoval ministr de Persigny. Konference se šířily jak
ve starém, tak v novém světě. Přizpůsobovaly se duchu jednotlivých ná­
rodů a lokálním poměrům, všude vzorně plníce svůj přední úkol lásky
k bližnímu. Kniha jest slavným svědectvím pro jedno z nejvýznamnějších
odvětví činnosti církve.
Bartůněk.
J o s e f K o u s a l , Dva cykly postních kázání. Je to publikace zná­
mého kněze sociologa. V prvním cyklu popisuje posvátná místa sv. města
Jerusalema a jejich význam v utrpení Páně. Jsou to dojmy z vlastní návště­
vy. V druhém cyklu: Náboženská lhostejnost, úkaz naší doby, vykládá způ­
sobem lidovým příčiny dnešní náboženské lhostejnosti. Uvádí pak hlavně,
tyto příčiny: pýchu, lakotu, smyslnost a bázeň lidskou. Poslední řeč líčí ne­
štěstí nábož. lhostejnosti. Jsou to řeči časové, kazatelům se jistě zamluví.
Dr. Jos. Kašpar.
J. Μ. 1e M o i n g, Le saint sacrifice de la Messe. Paris 1933. Procure
générale du Clergé (3 rue de Méziěres). Str. 100.
Knížečka tato chce býti příručkou po společnou pobožnost věřících
při mši sv. a zároveň chce dáti mládeži výklad o mši sv. a uváděti ji v lepší
porozumění posvátnému úkonu. V hlavní části obsahuje latinský text a fran­
couzský překlad všech mešních modliteb ze mše sv. o nejsvětější Svátosti.
V poznámkách je uveden historický výklad jednotlivých částí mše sv. v roz­
sahu asi takovém, jak jej podává na př. naše Podlahova Liturgika. I v naší
liturgické literatuře máme několik příruček podobného druhu. Kéž jen co
nejvíce se rozšíří mezi lid a vedou k hlubšímu poznání mše sv. a učí zbož­
nější účasti na této nejdražší oběti.
R.
Dr. J a n S c h l e n z - J o s e f H r o n e k, Zákon o vzájemných pomě­
rech náboženských vyznání. Praha 1933, G. Franci. 77 str. Cena neudána.
Knížka tato je překladem pojednání dr. Schlenze, profesora církevního
práva na bohoslovecké fakultě německé university v Praze. Překladatel do­
plnil některé věci týkající se hlavně hřbitovního řádu a smluv o zakoupení
hrobu. Pojednání to, praktické a poučné, vřele duchovenstvu doporučujeme,
zvláště dnes, kdy znalost interkonfesního zákona každému knězi, ať působí
v duchovní správě nebo ve škole, je naprosto nutná.
R.
JUDr. S v a t o š, Reclitsberater fiir die Seelsorge. Warnsdorf 1933.
Opitz. Str. 130. Cena váz. 16 Kč.
Loňského roku bylo v tomto časopise na str. 333 referováno o Práv­
ním poradci duchovní správy od téhož autora. Letos vydává autor 2. díl
svého už dříve vyšlého Rechtsberater. Je to kniha velmi praktická, poučuje
o nejnovějším stavu různých církevně právních otázek, podává jasný vý­
klad rozmanitých předpisů, takže duchovní správce se bez této příručky
těžko obejde. Doporučujeme duchovenstvu, aby si k Právnímu poradci du­
chovní správy zaopatřilo i tento 2. díl Rechtsberater; najdou tam sice mnoho
stejných partií, ale také mnoho nového.
R.
J o s e f H r o n e k , JVlanuale učitelů katol. náboženství na čsl. školách
národních na škol. rok 1933-34. Praha 1933. Kropáč a Kuchařský.
Praktická příručka s kalendariem a katalogem žactva obsahuje hlavně
přehled osnov vyučování katol. náboženství. Letos nově zavedené osnovy
Kubíčkovy nebyly do Manuale pojaty, protože redakční závěrka končila se
1. července a úřední sdělení o nově zavedených osnovách bylo uveřejněno
později. Praktický je seznam knih pro katechetovu knihovnu. Bylo by si
však přáti, aby ve všech oddílech byla vyznačena stěžejní, základní díla
v tom kterém odborů, aby každv věděl, cosi má zaopatřiti v prvé řadě. R.
K a r l A d a m , Die sakramentale Weihe der Ehe. 2. Aufl. Freiburg
i. Br. 1933. Herder. Str. 23. M — .50.
Malá knížečka podává přednášku, kterou měl autor na 68. shromáždění
německých katolíků ve Freiburgu. Mluví o o manželství přirozeném, které
bylo povýšeno Spasitelem na svátost, o manželství jednotném a nerozlučitelném, které může býti uzavřeno jediné před knězem. Zmiňuje se pak
o úkolu manželství, který je obnova lidstva plozením, výchovou a obnova
církve a udržováni veškeré křesťanské kultury. V závěru projevuje naději,
že zdaří se oonova křesťanského života ve společnosti Katolickou akcí. K.
P. R é g i s G e r e s t O . P., Veritas. La Vie chrétienne raisonnée et
méditée. IV. La maison paternelle. Paris 1933. Lethielleux. Dva svazky. Str.
490 a 287. Cena obou svazků 30 Fr.
Celé toto široce založené dílo (5 částí) podává směrnice pro duchovní
život křesťana. V prvých třech částech pojednal autor o základních prav­
dách, o existenci boží, o vlastnostech božích; ukazuje ideál života křesťana,
Ježíše Krista, a na Rodičce Boží Marii Panně učí, jak přiblížiti se co nejvíce
tomuto ideálu. V díle čtvrtém vede autor čtenáře do otcovského domu.
Život rodinný přirovnává k životu církve; podává ve své knize celé pojednáni
0 církvi a o svátostech. V druhém díle této čtvrté části popisuje vlastní du­
chovní život duše, kterou přirovnává k chrámu jerusalemskému, který byl
symbolem chrámu duše. Autor je mistrem asketiky a duchovního života
1 mistrem theologie. Jeho kniha přinese jistě čtenáři veliký užitek.
K.
P. O. S t a u d i n g e r - V o j t e c h B u c k o, Čo sa deje v Konnersreuthe? »Spasitel’ je dobrýk Bratislava 1933. Katolička Jednota.
Pilný náš spolupracovník, slovenský bohoslovec Vojtech Bucko, stu­
dující na pražské bohoslovecké fakultě, vydává překlad krásné knihy P. O.
Staudingera »Der Heiland ist Gut!« »Spasitel je dobrýk Toto heslo Terezie
Neumannové z Konnersreuthu tvoří základní myšlenku jeho knihy, v niž
vypisuje život této omilostněné duše, její extase, její utrpení, rozebírá a vy­
vrací různé námitky proti zjevům konnersreuthským, snaží se vylíčiti, jak
všechny vise, extase a vůbec všechny milosti, jež se Terezii dostávají, pů­
sobí na její duši i na duši návštěvníků, kteří jsou svědky těch podivuhod­
ných věcí. Překlad je pěkný, plynný; překladatel připojil i různé dodatky
a vysvětlivky, a hleděl obsáhnouti svou knížkou stručnou historii události
konnersreuthských. Kéž se splní to, čeho autor svou knihou i překladatel
svou prací chtějí dosíci: aby kniha ta hlásala, jak velkou lásku má k duším
lidským Spasitel, který skrze Terezii Neumannovou chce vésti k sobě lidská
srdce a učiniti šťastnými, a aby vlévala do duší útěchu a sil v v bolestech
a odevzdanost do vůle boží. Kniha zaslouží co největšfho rozšíření. Kde.
Sborník Liturgického týdnu v Praze od 10. do 13. října 1933. Praha,
opatství emauzské, 1933, stran 166 v 4°, cena neudána. — Již dávno ozývala
se touha po větší liturgické akci, která by osvětlila liturgický život katolické
církve věřícím laikům a nadchla je k prožívání. Této touze vyhovělo zaslou­
žilé emauzské opatství v Praze uspořádáním krásného Liturgického týdnu
po vzoru belgickém. A aby účinek tohoto týdnu byl trvalý, vydalo totéž
opatství jako čís. 11.— 12. časopisu svého »Pax« všechny proslovy a před­
nášky v tvdnu proslovené tiskem pod shora uvedeným titulem Sborník Litur­
gického týdnu. Pro trvalou pamét uvádíme přehled přednášek: Liturgické
snahy a cíle nové doby (opat Arnošt Vykoukal), Modlitba individuální a
liturgická v životě křesťanském (prof. Em. Soukup OP.), Prožívání církev­
ního roku (prof. dr. Činek), Účast křesťana na kněžství Ježíše Krista (P.
Wenzel OSB.), Mše sv. centrem křesťanského života (P. Schaller OSB.),
Poesie v liturgii, zvláště v římském misálu (dr. Fuchs), Sociální význam svá­
tostí (prof. dr. Foltynovský), Mše sv. v životě inteligenta (dr. Krlín), Gregoriánský chorál v liturgii, úvodní a závěrečný proslov 1. Exc. ndp. arcibiskupa
dr. Karla Kašpara. Sborník vřele doporučujeme do katol. knihoven.
Čihák.
NOVÁ USTANOVENÍ A ROZHODNUTÍ
Úhrada kostelních schodků. V minulém čísle tohoto časopisu na str.
550 bylo citováno vynesení zemského úřadu v Praze ze dne 15. března 1932
č. 138.189 ai 1932-7A 961/1 ai 1931. Tímto vynesením odvolává zemský
úřad svou dřívější praksi, podle které uznával povinnost patrona soukro­
mého i veřejného k úhradě potřeb pasivních kostelů. Poukazuje na nález
nejv. správního soudu ze dne 16. února 1929 č. 3216, podle něhož neexistuje
zákonný předpis, který by soukromému patronu ukládal závazek hraditi
kostelní schodky vzniklé při úhradě běžných, t. j. pravidelně se opakujících
potřeb. Proto žádá zemský úřad, aby konsistoř doporučila farním úřadům,
aby schodky vzniklé opatřením kostelních potřeb snažily se uhraditi jiným
vhodným způsobem (sbírkami mezi věřícími a pod.). Toto své stanovisko
zemský úřad zase modifikoval na základě zvláštního případu, výměrem ze
dne 2. února 1933 č. 53.882 ai 1933-7B 811/2 ai 1932. Prohlašuje, že roz­
hodnutí nejv. správního soudu ze 16. února 1929 č. 3216 ohledně povinností
patrona ke krytí výloh za kostelní potřeby a zvláště i poskytování úhrady
na výlohy za mešní víno a svíčky platí jen pro konkrétní případ a nelze
mu přikládati všeobecnou platnost. Proto jest zakročiti, kdyby patron tato
vydání jakožto dobrovolná odepíral a farním správám tím nesnáze vznikly,
aby věc cestou instanční mohla býti řešena. Podle toho musí v podobném
případě duchovní správce požádati okresní úřad ó zakročení a vyříditi věc
cestou instanční. (Viz Ordin. list pražský 1933, str. 28.)
Redakce.
Soudy prohlašují vládní nařízení o úpravě pachtovného při zeměděl­
ských pachtech za neplatné. Některé soudy v ČSR. odmítly provésti řízení,
uložené jim cit. vlád. nař. z toho důvodu, že nařízení ono je neplatné. Otis­
kujeme bez poznámky důvody usnesení okres, soudu v Litoměřicích: Zmoc­
ňovacím zákonem čís. 95 Sb. z. a n. z roku 1933 zmocnilo Nár. shromáždění
vládu republiky, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských, domá­
cích i zahraničních, nejdéle však do 15. listop. 1933, nařízením činila opatření
pro přiměřenou úpravu cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu,
živnostech a zemědělství, není-li k tomu zapotřebí zvláštního zákona podle
předpisu ústavní listiny. V daném případě vlád. nařízení čís. 164 z r. 1933
o pachtovném neupravuje ani cen, ani výrobních a odbytových poměrů
v zemědělství, nýbrž snižuje prostě nájemné ve prospěch nájemců a v ne­
prospěch pronajimatelů. Toto opatření, jak je zřejmo, nemá vlivu ani na
ceny obilí, ani na zvýšení nebo omezení výroby zemědělské, zasahuje se jím
však do soukromých poměrů mezi smluvními stranami, ruší se práva na­
bytá a zavádí se tím jakýsi druh vyvlastnění movitého jmění, čili omezuje
se takto soukromé vlastnictví. Omezení soukromého vlastnictví je však
podle § 108 ústavní listiny možné jen v zájmu veřejném na základě zákona
a nemohlo býti provedeno nikdy na základě uvedeného zmocňovacího zá­
kona, poněvadž by bylo k tomu zapotřebí zvláštního zákona, na základě ve­
řejného zájmu, jenž tu ovšem není dán. Příkladem takového zákona je
zákon o vyvlastnění k účelům staveb železnic. Vzhledem k tomu bylo nutno
uznati, že vlád. nař. č. 164 z r. 1933 je v celém rozsahu neplatné, že z něho
nikomu nárok v něm uvedený nevzniká a že proto také vyslovená v něm
příslušnost cesty řízení nesporného dána není.
Popelnice na katolickém hřbitově? ČKD. 1933 str. 436 referuje o článku
dra L. Svatoše z časopisu »P r á v n í k« 1933, str. 194 násl. V této studii
tvrdí pisatel, že se duchovní správa nemůže brániti proti uložení popelnic
na konfesním hřbitově, ani svých souvěrců, ani jinověrců, nemajících v místě
vlastního pohřebiště. Zákon o pohřbívání žehem ze dne 7. pros. 1921, č.
464 Sb. z. a n. § 14 oVšem praví: »Popelnice s popelem buďtež ukládány
na hřbitovech, v kolumbariích neb na jiných místech k tomu určených pod
zemí nebo nad zemí. O ukládáni popela z mrtvol na hřbitovech platí tytéž
předpisy jako o pochovávání mrtvol na hřbitově.«
Svatoš přehlíží, že si spálený již zvolil pohřeb žehem, a že nemá již
práva na d r u h ý pohřeb na hřbitově ve formě uložení urny.
Kanonické právo považuje kremaci za církevní přečin a zbavuje vi­
níka práva na katolický pohřeb (can 1240 § 1, 5°). Uložení popelnic na ka­
tolickém konfesním hřbitově jest u r á ž k o u církve. To platí alespoň
o v i d i t e l n é m uložení, nikoli snad ve zvláštních podzemních ko­
lumbariích.
Svatoš se vyhnul ustanovení mezikonfesního zákona ze dne 23. dubna
1925 č. 96 Sb. z. a n. § 10, odst. 1. o »slušném pohřbenk: Obřady, pro­
jevy, náhrobky a pomníky nesmějí obsahovati u r á ž k y n á b o ž e n s k é
o b c e (společností), j í ž h ř b i t o v p a t ř i . Názor c í r k v e k a t o l i c k é
je zde rozhodujícím činitelem i na foru státního soudnictví. Naše čsl. judi­
katura přijímá církevní stanovisko za své, o čemž svědčí rozhodnutí zem­
ského úřadu ze dne 21. června 1930 (Ord. list pražský 1931, str. 49). O věci
pojednává P e j š k a, C í r k e v n í p r á v o sv. 1., č. 267. Názor dr. Svatoše
nehodí se nikterak na konfesní hřbitovy katolické.
Pejška.
Důležitost a dosah rozhodnutí Nejv. správního soudu. Správní soud
vydává svoje rozhodnutí pod určitým číslem a datem. To je jeden způsob
citace. Druhý, praktičtější, je citovati číslo, pod kterým je rozhodnutí uve­
řejněno v oficiosní sbírce nálezů správ, soudu, vydávané Bohuslavem (Boh.),
za Rakouska Budwiňskim (Budw.). Značný počet rozhodnutí týká se zá­
ležitostí církevních a církevně politických, jako na př. zabraných kostelů
a kaplí, zvonů, hřbitovů, kongruy, patronátu, práva patronátního, fundaci,
věcí stavební konkurence a j.
Jestliže se odvoláváme na rozhodnutí spr. soudu, musíme si uvědomit!,
že spr. soud nevydává nějakou všeobecně platnou zákonnou normu, že ne­
řeší právní otázky in abstracto, ale že jen zkoumá jednotlivé případy po
stránce jejich zákonitosti, odpovídá-li napadené rozhodnutí nižších úřadů
správních zákonu. Není proto správno citovati rozhodnutí spr. soudu jako
všeobecně platnou normu; ono má důležitost jen v případech podobných,
kde jsou stejné předpoklady, neboť v takových by spr. soud zase rozhodl
stejně. Proto správní úřad, když bylo jeho rozhodnutí správ, soudem zru­
šeno, musí učiniti opatření nové a při tom dbáti právního názoru spr. soudu.
Jestliže někdo cituje rozhodnutí spr. soudu pod nesprávným číslem
a datem, nebo poplete číslo spr. soudu s číslem sbírky Bohuslavovy nebo
Budwiúského, vzniká zmatek. Kdo si dal trochu páce a kontroloval čísla
rozhodnutí spr. soudu v rozmanitých příručkách a sbírkách právních před­
pisů církevně politických uveřejněná, ví, že jsou často nespolehlivá. Ale
nejen čísla, i obsah bývá udán falešně! Vezměme za příklad časovou otáz­
ku, kdo je povinen hraditi náklad na běžné kostelní potřeby. Rozmanitých
dvor. dekretů a rozhodnutí o tom vydaných úřady správními i spr. soudem
je značný počet. Ale jiná je otázka, zdali jich může duch. správce upotřebiti s úspěchem pro svůj konkrétní případ, čili zda u spr. soudu vyhraje,
když se na nějaké takové rozhodnutí spr. soudu nebo na dvor. dekret od­
volá při své argumentaci.
Čsl. spr. soud rozhodl dne 16. února 1929 čís. 3216—· Boh. čís. 7757
že není zákonného předpisu, který by zavazoval patrona v Čechách, aby
hradil ze svého náklad na mešní víno a svíce v případě, že na to nestačí
příjmy z kostelního jmění. V letošním ročníku ČKD. 1933, str. 376 je doka­
zováno, že proti tomuto rozhodnutí je jiné, starší rozhodnutí bývalého spr.
soudu ze dne 17. června 1886, čís. 1629 —· Budw. čís. 3110, podle kterého
prý patron, ať soukromý nebo veřejný, je povinen již z titulu patronátního
hraditi schodky účtu zádušního. Číslo rozhodnutí je citováno správně, ale
obsah je zcela jiný! Nechrne stranou otázku, zdali rozhodnutí z r. 1929
může býti jednoduše vyvráceno rozhodnutím z r. 18S6! Vždyť je známo,
že i spr. soud svoje vlastní rozhodnutí někdy koriguje usnesením plenár­
ním nebo i plenissimárním. Ale může-li někdo svoji stížnost u spr. soudu
vyhrát, jestliže se na takové rozhodnutí odvolá?
Rozhodnutí ze dne 17. června 1886, Budw. čís. 3110 vůbec nejedná
o úhradě schodků zádušního účtu! Věta u Budw. č. 3110 zní: i»Die staatlichen Cultusbehorden sind bei Feststellung der Concurrenzpflicht zu Pfarrbauherstellungen gehalten auch auf die Bestimmungen des Erektionsinstrumentes Bedacht zu nehmen und daruber zu entscheiden, ob der Patron nach
Mafigabe desselben zu Leistung, welche die gesetzliche Verpílichtung
iibersteigen, herangezogen werden konne.« — Rozhodnutí to jedná tedy
o konkurenční povinnosti k úhradě nákladu na opravu farních budov, ale
ne o úhradě schodku zádušního účtu nebo o úhradě nákladu na běžné
kostelní potřeby. Z dalšího odůvodnění citov. nálezu vysvítá, že osadníci
domáhali se na patronovi, aby zaplatil nejen svou tangentu patronátn! (ma­
teriál a řemeslníky), nýbrž i tangentu přifařenců. (ruční a potažní práce)
z důvodu, že je k tomu podle erekční listiny povinen. Patron odmítl, správní
úřady mu daly za pravdu; o tom, je-li patron povinen provésti opravy sám
na svůj náklad z toho důvodu, že se k tomu v erekční listině zavázal, však
vůbec nejednaly. Ministerstvo kultu v poslední instanci (tehdy třetí) rekurs osadníků zamítlo s tím, že »darůber, ob der Patron nach MaRgabe des
Erektionsinstrumentes zu Leistungen, welche die gesetzliche Verpílichtung
iibersteigen, also gegebenen Falles auch zur Deckung des Aufwandes fůr
Hand- und Spanndienste herangezogen werden konne, nach § 55 Ges.
N. 50/1874 — da es sich um Geltendmachung eines besonderen Verpflichtungstitels handelt — nur der ordentliche Richter zu erkennen habe«.
Správní úřady tedy vzaly v úvahu pouze zákonné předpisy o stavební
konkurenci a ponechaly osadníkům na vůli, aby si od patrona vymohli
cestou soudní to, co od něho žádají ze zvláštního titulu, t. j. na základě
zřizovací listiny farní. A tu rozhodl spr. soud, že správní úřady m ě l y přihlédnouti také k této erekční listině proto, že ve sporech o nějaké plnění,
které je žádáno z titulu patronátu, nerozhodují soudy, nýbrž správní úřady
kultové; nebylo správné zavázat patrona k plnění jen takovému, ke kterému
je povinen ze zákona a vyjmouti z rozhodováni správních úřadů jiná plněni
a povinnosti, které patron na sebe vzal při vzniku fary a patronátu. Zří­
zení beneficia bylo zde důvodem k nabytí patronátu; proto také zakládací
listina sama je nejbližším pramenem pro posouzení, jaký je rozsah patronátnich povinností. A ten je v tomto případě podle zakládající listiny sa­
motné větší, než podle platných zákonných předpisů.
Těmi není rozsah patronátních závazků vyčerpán, ba ty jsou jen subsidierní; a spr. soud dodává: der Patron kann »auf Grund seines Patronates«
zu allem Jenen verhalten werden, was er in limine fundationis ubernommen
hat, indem alles dieses im einzelnen Falle den Inhalt der patronatischen
Verpflichtungen bildet. Ani z těchto slov, vytržených z celku, nelze vy­
vodit), že podle tohoto rozhodnutí je patron z titulu patronátu povinen hra­
diti schodky účtu zádušního. Kdo by tedy svoji stížnost na spr. soud proti
patronovi stran úhrady běžných potřeb kostelních opřel o toto rozhodnutí,
jistě by — prohrál!
Konečně ještě zmínku o instánčním rozhodování. Jestliže se domáhám
svého práva, mám zaručenu platným právním řádem pomoc úřadů i soudů
pro případ, že je moje právo rušeno. Nejsem-li s rozhodnutím spokojen,
mohu se odvolati k instanci vyšší i nejvyšší (druhé až třetí) podle toho,
jak zákon připouští. Dokud rozhodnutím nenabylo právní moci, dokud se
nestalo »res iudicata«, není vykonatelné. A tu třeba upozorniti na zákon
ze dne 14. července 1927 čís. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické správy,
jehož čl. 8. nařizuje zkrátiti instanční pořad na dvě instance:
1. pokud opravný prostředek není vyloučen, možno se odvolat! z roz­
hodnutí okresního úřadu k úřadu zemskému; rozhoduje-li zem. úřad sám
v prvé stolici, možno se z jeho rozhodnutí odvolati k příslušnému mi­
nisterstvu;
2. z rozhodnutí zemského úřadu jako o d v o l a c í h o není další od­
volání k ministerstvu přípustno.
Proto zem. úřad, když rozhodl jako druhá (a poslední) instance
o odvolání, připomíná, že »toto rozhodnutí je konečné«. To ovšem nezna­
mená, že »je konec«, že už je res iudicata, nýbrž jenom tolik, že je vy­
čerpán pořad instancí. Cesta k spr. soudu je však ještě vždycky volná; ale
ne dříve, než byla věc vyřízena pořadem instancí nižších!
A jako má osoba fysická, která se cítí zkrácena ve svém právu roz­
hodnutím instance nižší, možnost obrátiti se na instanci vyšší, aby bylo
rozhodnutí (nález, opatření) nižší instance přezkoumáno, tak má tuto mož­
nost také osoba právnická, na př. náboženská matice; i ta se bráni, aby
jí nebyly ukládány závazky, ke kterým se necítí povinna. Tak se potom
ovšem stává, že okresní úřad rozhodne na př., že náboženská matice je
povinna hraditi schodky kostela v N. S tím však není spokojena finanční
pokuratura a jako právní zákonný zástupce náboženské matice podá odvo­
lání k zem. úřadu. Ten jako odvolací instance rozhodne s platností »konečnou«. Protože další instance už není přípustná, zbývá jen stížnost k spr.
soudu. Na věci by se nic neměnilo, i kdyby třetí instance (ministerstvo) pří­
pustná byla: zase by byla s jejím rozhodnutím spokojena jen jedna strana!
Je tedy třeba s rozhodnutími spr. soudu a dvor. dekrety argumentovati obezřetně; je nutno přesvědčiti se nejen o tom, zdali rozhodnutí spr.
soudu je správně citováno, ale také o tom, jaký je jeho obsah, hodí-li se
na »náš« případ; jinak se bude šířiti ještě více zmatek v tomto ohledu
už značný!
Prof. dr. Lud. Matoušů.
Uložení urny s popelem na katol. hřbitově. (Výňatek z kladně vy­
řízeného rekursu.) Zemský úřad v Praze pod číslem 557.611 ai 933 7 B434/1 ai 33 ze dne 9. listopadu 1933 vydal toto rozhodnutí:
Důst. pánu P. K. S., děkanu v K. Městská rada v K. jako úřad patronátní a správce katol. hřbitova u kostela Nejsv. Trojice v K. ve schůzi,
konané dne 17. října 1932 vyhověla žádosti H. O., aby umístil urnu s po­
pelem zemřelého A. S. v pomníku A. S. na uvedeném hřbitově. Proti tomu
odvolal jste se podáním z 22. ř íjn a .1932 namítaje, že jde o hřbitov po­
svěcený, na kterém rozhoduje církev katolická a přesto že urna s pozůstatky
katolíka S. má být umístěna viditelně, tedy k pohoršení katolíků znajících
stanovisko církve ku kremaci. Odvolání vašemu okresní úřad v K. výměrem
ze dne 31. května 1933 č. 42570 nevyhověl.
Zemský úřad vyhovuje vašemu v zákonnité lhůtě podanému rekursu
proti výše citovanému výměru okresního úřadu v K. a zrušuje naříkaný
výměr jako vadný, při čemž rozhoduje, že správa zadušního hřbitova ka­
tolického v K. není vůbec povinna připustiti uložen! urny s popelem A. S.
na svém hřbitově, tím méně však viditelným způsobem do pomníku u hrobu
z těchto důvodů:
Jak bylo šetřením zjištěno, zemřel A. S., vyznání řím.-katol., 1. října
1932 na německé klinice v Praze, kdež také měl řádné bydliště. Jedná se
tudíž v tomto případě o uložení urny s popelem souvěrce na konfes. hřbi­
tově katolickém, který zemřel m i m o obvod hřbitova a nelze se tudíž
dovolávatí zákona zdravotního ze dne 30. dubna 1870, čís. 68 ř. z., který
ukládá v přední řadě obcím povinnost zřizovati a udržovati hřbitovy na
hřbitovy konfesní, přenášeti povinnost tu jenom v případě, když v místě,
kde je zřízen hřbitov konfesní, n e n í h ř b i t o v a o b e c n í h o .
Je tudíž správa hřbitova konfesního, který zastupuje zároveň hřbitov
obecní, povinna připustiti v k a ž d é m p ř í p a d ě (ať jde o souvěrce či
0 jinověrce resp. bezvěrče) pohřbení resp. uložení urny s popelem (podle
§ 14, věty druhé zák. kremačního č. 464/1921 Sb. z. a n.) osoby, která z e ­
m ř e l a v obvodě tohoto hřbitova. Tomu však v daném případě není, a ne­
stihá tudíž správu konfesního hřbitova v K. povinnost přijmouti a uložiti
urnu s popelem osoby zemřevší v cizím hřbitovním obvodě. Leč i kdyby
A. S. zemřel v obvodě konfesního hřbitova v Κ., neměli by příbuzní nárok
vůči správě hřbitovní na uložení urny s popelem na vyhrazeném, místě na
hřbitově (do rod. hrobu), nýbrž byli by nuceni spokojiti se místem, které
by .pro urnu správa hřbitova vykázala, ježto souvěrci (katolíci) podléhají ·—
pokud se týče způsobu pohřbení — vnitřním p ř e d p i s ů m s v é c í r k v e
(ohledně církve řím.-katol. platí v tom směru § 14 zák. čís. 50/1874 ř. z.)
a nikoliv předpisům zákona mezikonfesního- čís. 96/1925 Sb. z. a n., který
se vztahuje toliko na jinověrce a bezvěrče, nikoliv však též na souvěrce.
Než i ja.ko jinověrec (bezvěrec) neměl by A. S. nároku na uložení
do rod. hrobu na katolickém hřbitově v Κ., ježto povaha hrobu jako rodin­
ného nebyla prokázána, neboť nebyla o zakoupení jeho pro rodinu S.
sepsána smlouva, schválená arcibiskupskou konsistoří v Praze. Avšak
1 v případě existence rod. hrobu je způsob ukládání urny s popelem (vi­
ditelně do pomníku či skrytě) vyhrazen vždy správě hřbitovní, a to z dů­
vodu, že ani zákon mezikonfesní, ani zákon kremační neukládají správě
hřbitova z á v a z n ě povinnost připustiti uložení urny s popelem viditelně
do pomníku.
Vzhledem k uvedeným důvodům bylo nutno zrušiti naříkaný výměr
okresního úřadu v celém rozsahu. Tento výměr má podle čl. VIII. zákona
čís. 125 ex 1927 Sb. z. a n. platnost konečnou. — Za zemského presi­
denta: Zeiner v. r.
Může obchodník o dnech památných prodávati? Jistému obchodníkovi
nařídil strážník dne 6. července, t. j. v památný den mistra Jana Husa, aby
2 avřel krám, že prý v ten den není dovoleno prodávati ani pracovati, nýbrž
má se zachovávati nedělní klid. O věci dověděl se místní farář a učinil
dotaz o té věci jednak u policejního ředitelství v Praze, jednak u zemského
úřadu. Policejní ředitelství na dotaz neodpovědělo. Zemský úřad v Praze
odpověděl na dotaz přípisem ze dne 3. listopadu 1933 čís. 557.885/1933/262727-2-33 takto: »K tamnímu dotazu ze dne 8. července 1933 čís. 1387 ozna­
muji, že podle § 4 zákona ze dne 3. dubna 1925 čís. 65 Sb. z. a n., platí
pro památné dny, kromě dne 28. října předpisy o nedělním klidu jen pokud
jde o veřejné úřady, ústavy, podniky a školy veřejné, jakož i školy s prá­
vem veřejnosti. Nemůže tedy býti živnostník nucen, aby v památné dny,
kromě 28. října, měl zavřeno.« (»Far. věst.« v Praze XII., r. X., č. 12, str. 7.)
Dispensování od jedné nebo dvou prohlášek. Biskupská konsistoř lito­
měřická čís. 10.850/33 upozorňuje, že tuto dispens mohou dávati sami
vikáři, a žádá, aby tak činili. Při tom jsou oprávněni vybírati pro účely
vikariátu 5 Kč, respektive 10 Kč při dispensi od dvou prohlášek. Jsou-li snou­
benci z dvou různých střídnictví, postačuje udělení dispense vikářem ne­
věsty. Vikáři, kteří jsou duchovními správci snoubenců, nechť požádají
o tuto dispens Ordinariát.
DUCHOVNÍ
SPRÁVA
Sňatek snoubenců z Německa delegací v českosl. republice není možný.
Zemská správa politická v Praze rozhodla dne 5. června 1928 č. 92.250 ai
1928/1 A-879 ai 28 takto:
1. Sňatek per delegationem v Československu jest u snoubenců
v S a s k u b y d l í c í c h vyloučen. Podle § 7 5 o. z. o. je ku přijeti slav­
ného konsensu manželského oprávněn řádný duchovni některého ze snou­
benců; má-li však manželství býti uzavřeno na jiném místě, do kterého
žádný ze snoubenců farou nenáleží, musí býti duchovní tohoto místa zmoc­
něn k tomu řádným duchovním správcem (§ 81 o. z. o.)· Přirozeně se k tomu
předpokládá, že z m o c ň u j í c í d u c h o v n í s p r á v c e jest sám k to­
mu povolán a oprávněn. V daném případě tomu však tak není. Katolický
duchovní správce v Německu není vůbec oprávněn manželství uzavírat!,
ježto podle § 1320 něm. obč. zák. může býti manželství uzavřeno pouze
před příslušným stavovským úřadem. Nemá-li tedy duchovní správce
v Německu sám oprávnění k uzavírání sňatků, nemůže je přenésti a zmocňovati k úkonu jiného.
2. Měl-li by pro jmenované snoubence státi se příslušným některý
duchovní správce v republice československé, m u s i l i b y se z d e p ř i ­
h l á s i t ! k ř á d n é m u p o b y t u , p ř i č e m ž by j i m z v á ž n é h o
d ů v o d u mohla býti udělena dispens od š e s t i n e d ě l n í h o pobytu.
Poznamenávám konečně, že ke sňatku před stavovským úřadem v Němec­
ku bylo by zapotřebí pro oba snoubence vysvědčení o způsobilosti ke sňatku
vydaného domovským státem.
Překážka verejnej mravopočestnosti. Štefan a Alžběta najprv spolu
žili, narodily sa im dve deti až konečne sa sosobášili, ale len civilně. Po
čase pri nejakej příležitosti Alžběta primala Štefana k tomu, aby sa aj ka­
tolicky dali sosobášiť. Katolicky farár, ktorému Alžběta vec prednesie so
žádosťou, aby ich sosobášil, má však pochybnost’, či medzi Štefanom a
Alžbětou nejestvuje rozlučujúca překážka verejnej mravopočestnosti, od
ktorej pred sobášom mala by byť zadovážená dišpenzácia Ordinariátu.
Otázkou je teda, že dl’a kán. 1078 medzi ktorými osobami vznikne
poťažne jestvuje rozlučujúca manželskoprávna překážka verejnej mravópočestnosti.
Kán. 1078 vyslovuje, že překážka verejnej mravopočestnosti vznikne
z neplatného manželstva a z veřejného alebo všeobecne známého konkubinátu muža a ženy. Tento muž a táto žena sú teda len prameňom, příči­
nou překážky verejnej mravopočestnosti, oni dvaja sú jej póvodcami, avšak
medzi nimi samými ona nejestvuje. Podobné je tomu aj v případe překážky
pokrvenstva, kde medzi otcom a dcérou, medzi bratom a sestrou atď. jest­
vuje překážka pokrvenstva, ale nejestvuje ona medzi samými rodičmi, ktorí
sú len prameňom, příčinou a póvodcami tejto překážky.
Ďalej kán. 1078 vyslovuje, že překážka verejnej mravopočestnosti
jestvuje medzi mužom a pokrvnými ženy v priamej čiare v prvom a v druhom stupni na jednej straně a na druhej straně medzi ženou a pokrvnými
muža v priamej čiare v prvom a v druhom stupni. Aj z tejto osnovy kánona
videť, že medzi samým mužom a samou ženou, ktorí uzavřeli neplatné man­
želstvo, alebo žijú připadne žili vo verejnom alebo všeobecne známom
konkubináte, nevznikne a nejestvuje překážka verejnej mravopočestnosti,
lež len medzi ich pokrvnými. To sa tak može stať, že muž má z predošlého
manželstva alebo z nezákonného poměru, teda či v prvom či v druhom
případe od inej ženy dieťa alebo deti, alebo že žena má z predošlého man-
želstva alebo z nezákonného poměru, teda zas od iného muža dieťa alebo
deti. Připadne toto dieťa alebo tieto deti muža alebo ženy už sú staršie, už
sú ženaté alebo po vy dávané. Teda muž má už nielen dieťa alebo deti z predošlého manželstva alebo z konkubinátu, ale už aj vnukov alebo aj vnučky,
alebo podobné žena z predošlého manželstva alebo z konkubinátu má nielen
dieťa álebo deti lež už aj vnukov alebo. vnučky. Dťa výšuvedenej osnovy
kánona len medzi samým mužom a dcérou alebo vnučkou ženy na jednej
straně a len medzi ženou a synom alebo vnukom muža na druhej straně
jestvuje překážka verejnej mravopočestnosti a teda z tohoto následuje, že
medzi synom muža a dcérou alebo vnučkou ženy a medzi vnukom muža
a dcérou alebo vnučkou ženy nejestvuje překážka verejnej mravopočest­
nosti. Podobné je to překážka švagorstva, kde len medzi manželom a pokrvnými manželky a len medzi manželkou a pokrvnými manžela je překážka
švagorstva, ale nie aj- medzi samými týmito pokrvnými.
V našom případe teda medzi Štefanom a Alžbětou nejestvuje pře­
kážka verejnej mravopočestnosti a preto farár, keď inej překážky medzi
nimi niet, móže ich sosobášiť.
Dr. Funczik.
Pred a pokódexové miešané manželstvo. Maria, katolička, a Pavel,
evanjelík a. vyz., v r. 1916 uzavřeli vo Zvolene manželstvo najpr pred štátnym matrikárom a potom aj v evanjelíckom kostole pred evanjelíckym farárom. V r. 1925 toto manželsto bolo civilně rozlúčené a teraz Maria, ktorá
ostala katoličkou, chce uzavreť nové, katolické manželstvo pred katolickým
farárom s Jánom, evanjelíkom a. vyz.
Otázkou je, či Maria móže uzavreť nové, katolické manželstvo s Jánom,
evanjelíkom a. vyz., poťažne či katolicky farár móže platné assistovať to­
muto manželstvu.
V r. 1916 vo Zvolene uzavreté manželstvo katolíckej Marie s evan­
jelíkom Pavlom bolo aj katolicky platné uzavreté a preto teraz Maria dotial’,
dokial’ Pavel žije alebo dokial' katolicky cirkevný súd manželstvo Marie
a Pavla nevyhlásí za neplatné, nemóže platné uzavreť nové, katolické man­
želstvo a teda dotial’ ani katolicky farár nesmie a platné ani nemóže assis­
tovať manželstvu Marie a Jána.
Totižto dl’a dekrétu »Ne temere« (vyd. 2. aug. 1907 a platné až do
Kodexu, teda do 18. mája 1918) od dňa veťkonočnej nedele (19. apr.)
r. 1908, v ktorý deň toto dekrétum v celom svete nadobudlo účinnosti,
manželstvo všetkých katolikov, či tito ho uzavřeli medzi sebou či s pokrstenými alebo s nepokrstenými nekatolíkmi, len pod tou podmienkou mohlo
byť katolicky platné, keď sa uzavřelo pred katolickým farárom vyjmúc, že
pre niektoré miesta alebo kraje sv. Stolic.ia inu normu by ustanovila. Takéto
výnimočné ustánovenie bolo v nemeckej říši na základe 18. januára 1906
vydanej konštitúcie »Provida«, ktorej platnost’ na základe dekrétu S. C.
Sacr. č. 833/08 z 27. febr. 1909 bola rozšírena aj na Uhorsko. D ia konšti­
túcie »Provida« v nemeckej říši a v Uhorsku miešané manželstvá katolikov,
keď teda katolík uzavřel manželstvo s pokrsteným nekatolíkom, boly hoci
nedovolene ale preca platné uzavreté aj vtedy, keď ony nie pred katolickým
farárom lež pred štátnym matrikárom alebo pred nekatolickým duchovným
boly uzavreté.
V našom případe katolička Maria a evanjelík Pavel v r. 1916 na území
bývalého Uhorska, ku ktorému vtedy Zvolen patřil, uzavřeli svoje manžel­
stvo za platnosti konštitúcie »Provida« pred štátnym matrikárom a tiež aj
pred evanjelíckym duchovným a preto ich manželstvo katolicky platné bolo
uzavreté. Následkom tohoto Maria teraz za života Pavla je viazaná svazkom
platného manželstva a preto nové, platné manželstvo uzavreť nemóže.
Dr. Funczik.
Byciklovanie kňazov. Pod tímto titulem uveřejnili isme v ČKD. str.
381 ai 1933 právní názor dra Funczíka. Pro správný výklad dodáváme ná­
sledující: V naší republice není zákazu kněžím používati kola čili bicyklu,
vždyť na př. usnesení nejd. episkopátu naší republiky ze dne 30. září 1931
předpokládá, že kněží licite užívají kola a pro tuto jízdu jim dovoluje nositi
tunica aliquantulum breviori. . . maioris commoditatis gratia. Totéž dovo­
lení obsahuje i výnos posv. kongregace de Sacramentis ze dne 13. června
1919. Mohou tudíž u nás kněží z vážných důvodů a bez pohoršení lidu
jezditi na kole ve svém povolání.
Redakce.
Církevní autorita o zjeveních v Belgii. Události v Beauraingu a jinde
v Belgii přiměly belgické biskupy k tomu, že vydali dne 30. října 1933
zvláštní instrukci, v níž se ustanovuje: 1. Nikdo nesmí ani tvrditi, ani míti
za pravdu, že církevní autorita dosud tato tak zv. zjevení přímo nebo ne­
přímo uznala; 2. kněží mají věřícím doporoučeti podobnou opatrnost, jakou
zachovává církev sv. Jest zakázáno některé události, třeba se zdály zázrač­
nými, označovati za nadpřirozené, dokud jejich nadpřirozenost nebyla bez­
pečně prokázána; 3. bez schválení svého biskupa nesmějí kněží ani organisovat, ani vésti poutníky na taková místa; 4. spisy o těchto zjevech jest
považovati za osobní názor pisatelův, i když byly předloženy k církevní censuře. Podle kan. 1385 CIC. nesmí býti uveřejněn žádný spis o zázračných
jevech bez církevní censury. Proto knihy, modlitbičky, obrázky o takových
věcech bez církevního schválení vydané, jsou zakázány.
V
důsledku této instrukce belgických biskupů usnesli se také rakouští
biskupové na své podzimní konferenci vydati podobné směrnice svému du­
chovenstvu. Žádají: 1. všechno, co má býti uveřejněno tiskem o mimořád­
ných jevech v duchovním a náboženském životě, musí býti dříve dáno k cír­
kevní censuře; 2. kněží i laikové, kteří chtějí míti o podobných jevech před­
nášky ve veřejných shromážděních, potřebují k tomu výslovného svolení
příslušného místního biskupa. 3. Rovněž katolické noviny a časopisy smějí
přinésti zprávy o takových zjevech jen po předcházejícím církevním svoleni!
K pobožnosti denního výstavu. Ord. list litoměřický čís. 54 ai 1933
připomíná, že Missa expositionis nesmí se slaviti coram Sanctissimo expo­
sito, a že Expositio má se provésti teprve po mši sv. Výstav má trvati nej­
méně 10 hodin a nesmí se doba ta libovolně měniti. Pořad míst a kostelů
iest zachovati; nutné změny jest hlásiti Ordinariátu.
Hlášení křtů dětí jinde narozených. V nynější době chodí matky slehnouti do nemocnic nebo sanatoří, odjedou pak s dítětem domů a dají je tam
pokřtíti. Správa ústavu často neoznámí porod duchovnímu správci fary,
v jejímž obvodu se ústav nalézá, a do křestní matriky musí býti dítě za­
psáno s číslem pořádným. Podle ministerského nařízení ze dne 10. srpna
1886 č. 7191 ex 1884 jest duchovní správce, který dítko jinde narozené po­
křtil a do své matriky bez řadového čísla zapsal, povinen poslati duchov­
nímu správci místa, kde se dítě narodilo, do 8 dnů doslovný opis tohoto
zápisu proti potvrzení, které uloží v archivu. V zájmu řádného vedení matrik
nařizují některé konsistoře znovu, aby spisy byly zasílány ihned po křtu
dítěte, a aby zároveň byla poslána všechna data pro statistický list, která
by si jinak duchovní správce, v jehož osadě se dítko narodilo, nemohl
opatřiti.
Státní dispens od překážky příbuzenství, t. j. mezi sourozencem a po­
tomky druhého sourozence, mezi bratrancem a sestřenicí, jakož i dispens
od překážky švagrovství vyjímaje od překážky švagrovství I. stupně, uděluje
okresní úřad, v Praze magistrát hlav. města Prahy a jeho úřadovny, pově­
řené sňatkovou agendou, a to podle vlád. nařízení ze dne 18. prosince 1929
Sb. z. a n. čís. 186. Zemský úřad odmítá vyřizování takových žádostí prá­
vem, proto mu je neposílejte.
Čhk.
UDÁLOSTI
Po nitranských slavnostech. Slovensko prožívalo letos ve dnech 13.
až 15. srpna významné jubileum založeni prvního křesťanského, historicky
doloženého chrámu v Nitře. Slavnosti daly podnět k četné literatuře1)
o Pribinovi a jeho kostelu; bylo napsáno mnoho článků a pojednání v růz­
ných časopisech a listech. Nechyběly ani četné polemiky, hlavně o Pribinově
kostelu.
Rušný průběh slavností byl vítaným předmětem pro novináře, kteří
se dali strhnouti chvilkovým dojmem aneb jinými důvody pro nebo
proti, nešetříce ani samé pravdy. »Hlídka« o tom píše: ». . . budiž jen po­
dotčeno, že co se o tom píše v českých novinách, je pravda velmi silně
promíchaná lžemi.«2)
Bylo proto radno neunáhliti se s úsudkem. Je zapotřebí určitého časo­
vého odstupu k správnému posouzení tak důležitých událostí. Z toho dů­
vodu přinášíme svůj referát o nitranských slavnostech teprve nyní.
Původně byly nitranské slavnosti zamýšleny jako čistě církevní, jako
1100. jubileum založení prvního známého křesťanského chrámu na' Sloven­
sku, jako 1100. jubileum jeho křesťanské kultury. Katolické Slovensko se
důkladně připravovalo na důstojné oslavení svého tak významného jubilea.
Biskupský sbor slovenský již dne 25. ledna 1931 upozorňoval své věřící
pastýřským listem na blížící se nitranské slavnosti. Znovu tak učinil pastýř­
ským listem ze dne 15. února 1933.
Když však vláda přijala protektorát nitranských slavností, slavnosti
dostaly tím dvojí ráz: církevní a národní, co se silně odráželo i v jejich
průběhu. Církevní slavnosti dosáhly plně svého cíle. Byly výmluvným doku­
mentem síly slovenského katolicismu. Slavností zúčastnil se J. E. kard.
Hlond, primas polský, J. E. Rafael Rodič, arcib. bělehradský, j. E. dr. L.
Prečan, arcib. olomoucký, J. E. Mišič, biskup mostarský, J. E. A. Stojka,
recko-katol. biskup užhorodský, J. E. msgr. Stavěl, světící biskup olomoucký,,
zástupce arcib. pražského kanovník dr. J. Kulač a celý slovenský episkopát.
Poslední den bylo na 150.000 účastníků.
Z. B. v »Akordě«3) o tom píše: »Viděl jsem však procesí ze všech
končin Slovenska na cestách pod korouhvemi, v biskupském hradě, v kate­
drále a v Pribinově kapli, a byli to, nemýlím-li se, Slováci a maličko Čechů;
zatím však ti, kteří se potili dole a k slavné příležitosti, na důkaz svého
vlastenectví oblékli se do stejnokroje, směli do proslavené kaple vstoupiti
jen jako lidé vzdělaní a osvícení. Zde národní myšlenka podivuhodně roz­
děluje národ . . .«
Národní stránka slavnosti měla býti dokumentem čsl. vzájemnosti.
K tomu však podotýká »Hlídka«:4) »Čsl. sblížení na té slavnosti nepokročilo; právě naopak!« Kdo byl tím vinen, ať si rozhodne každý sám. Zdá se
však, že Hlinkův incident byl jenom nutným důsledkem toho, co předcházelo.
Po slavnostech nastalo zastavení 1’uďáckých novin a široké vy­
šetřování osob, což jistě jenom ještě více škodí čsl. sblížení. Poděkování
J. E. nuncia Ciriaciho na Hlinkův projev oddanosti k sv. Stolici a jejímu
zástupci stalo se kamenem úrazu. Ostře byla napadána sv. Stolice v osobě
jejího zástupce, i bezprostředně, v čemž se zvláště vyznamenal čelný orgán
agrární strany »Venkov«. K sporu poznamenává »Hlídka«:5) »Koalični mi')
:)
3)
*)
5)
Viz »Kultúra«, roč. V. (1933), č. 7— 8, str. 541— 574.
»Hlídka«, č. 9 (září 1933), str. 352.
»Akord« č. 7— 8 (září 1933), str. 267.
Tamtéž.
Tamtéž.
nistři až na lidové se usnesli, aby vyslanec Radimský ve Vatikáne žádal
o vysvětlení, ale již před tímto se naléhá, by nuncius Ciriaci opustil ČSR.
Vysvětlení by si v Praze mohli dáti sami, kdyby chtěli, ale jde o něco
jiného, o čem tu nemožno p sáti. . .«
Měly tedy Pribinovy slavnosti po stránce národní aspoň ten dobrý
účinek, že se ukázalo, že není u nás všechno v pořádku, že třeba konečně
přiložiti vážně ruku k nápravě, aby se zabezpečilo klidné soužití obou ná­
rodů v naší republice.
Končíme svůj referát slovy »Akordu«:e) »Pribinovy slavnosti jsou
nám k^ poučení, že všechny československé koncepce bez pomoci katolíků
jsou už napřed zmařeny. Národní myšlenka sama nespojí ani nespasí ná­
rody; spasit a spojit může jen víra.«
VIH. mezinárodní filosofický kongres bude se konati od 2. do 7. záři
1934 v Praze. Účelem sjezdu je podati přehled vykonané práce filosofické
a dáti směrnice pro další práci. Přesný program sjezdu není dosud stano­
ven. Dopoledne budou plenární schůze sjezdové, pak schůze, které budou
projednávati themata obecná a schůze odborů speciálních. S kongresem
bude spojena výstavka filosofického písemnictví od r. 1930. V čele příprav­
ného výboru stojí prof. dr. Em. Rádi.
Z Duchovní české Akademie. Akademie ve své schůzi dne 13. listo­
padu 1933 rozhodovala o podaných spisech, ucházejících se o cenu. Došlo
více než 20 spisů, z nichž poctěny cenou knihy následující: Dr. Josef Miklík
C. Ss. R. v Obořišti za spis »Umučení Ježíše Krista« 1.000 Kč.. P. Jan Hrubý
T. J., profesor arcib. gymn. v Bubenči, za spis «Šťastná pout životem«
1.000 Kč. Dr. Josef Beran, profesor Karlovy university v Praze, za spis
»Gabriel Schneider, zakl. Kongr. Školských Sester de Notre Dame« 1.000 Kč.
Inž. Josef Konšel, profesor vysoké školy zemědělské v Brně, za spis »Strvjčný nástin tvorby a pěstění lesů« 1.000 Kč. Dr. Josef Cibulka, prof. Karlovy
university v Praze, za spis »Václavova rotunda sv. Víta« 2.000 Kč. Dr. Fran­
tišek Dvorník, prof. Karlovy university v Praze, za spis »Cyrillomethodějské
legendy s byzantského hlediska« 1.000 Kč.
Katolický kněz rektorem vysoké školy zemědělské v Brně. Pro studijní
rok 1933-34 byl zvolen rektorem vysoké školy zemědělské v Brně inž. Josef
Konšel, řádný profesor lesní tvorby, katolický kněz. Býval lesním správcem
olomouckého arcibiskupství. Jeho kniha »Stručný nástin tvorby a pěstění
lesů« byla právě poctěna cenou Duchovní české akademie.
Kardinál Jan Verdier vyznamenán velkokřižem I. tř. čsl. řádu Bílého
lva za své sympatie k československé republice a osobní účast na oslavách
15. výročí čsl. samostatnosti a IlOOleté památky nitranského chrámu Pribinova. Vyznamenání odevzdal slavnostně čsl. vyslanec ministr dr. Štěpán
Osuský za přítomnosti význačných osobností československých a fran­
couzských.
Úmrtí. Na svém statku v Praze-Hostivaři zemřel přední československý
státník a vůdce selského lidu dr. švehla, bývalý předseda ministerstva. Jeho
pohřeb ukázal jeho vnitřní velikost a oblibu u celého národa. Zemřel a byl
pochován jako katolický syn české matky obřadem katolickým do rodinného
hrobu na katolickém hřbitově hostivařském. Celá veřejnost bez rozdílu poli­
tiky a náboženství vzdala mu zaslouženou čest.
Zemřela matka velikého syna, paní Kašparová, matka J. E. ndp. arci­
biskupa pražského. Své požehnání jí poslal sám sv. Otec z Říma, a pohřeb
její v Praze svědčil o veliké úctě k ní a o veliké lásce k jejímu synu u všech
vrstev obyvatelstva. Byla pohřbena v rodinném hrobě v Chrasti ti Chrudimě.
°) Tamtéž.