Větrný park Dlouhá Brtnice

Větrný park Dlouhá Brtnice ÚDAJE O PROJEKTU Název: Větrný park Dlouhá Brtnice Charakter stavby: Větrné elektrárny o výkonu 2 MW Počet strojů: 9 Celkový výkon: 18 MW Umístění stavby: Dlouhá Brtnice Provozovatel: ELDACO, a.s., Olomoucká 7/9, 656 66, Brno ZROD PROJEKTU V roce 2007 odsouhlasilo zastupitelstvo obce Dlouhá Brtnice spolu s občany stavbu větrného parku Dlouhá Brtnice na svém katastru společností ELDACO. FINANČNÍ UKAZATELE PROJEKTU Výše investice: 720 000 000,‐ Kč ÚSPORY Pokud bude projekt realizován, bude vyrábět okolo 47 000 000 kWh elektřiny ročně, a významně tím přispěje k ochraně životního prostředí a klimatu. Za celou svou dobu životnosti 20 let uspoří následující množství emisí: SO2: 7 500 tun Nox: 5 600 tun Prach, popílek: 65 000 tun Toto množství by zaplnilo Václavské náměstí do výše dvaceti centimetrů. CO2: 1 163 000 tun Na odstranění takového množství oxidu uhličitého z přírody by se musel podílet les o rozloze 82 km2. V tepelné elektrárně by na výrobu stejného množství elektřiny muselo být spáleno 930 000 tun uhlí, které pojme 21 000 vagónů. Zapojením za sebou by vznikl vlak dlouhý 289 km. Díky větrným elektrárnám nemusí být také vytěženo 26 000 tun vápence, nutného pro odsíření spalin vzniklých při výrobě stejného množství elektřiny v tepelné elektrárně. Vyrobená elektřina bude zásobovat 32 000 obyvatel. ČASOVÝ HARMONOGRAM 08/2008: zajištění pozemků, tvorba projektu 04/2009: zahájení procesu EIA 06/2010: ukončení procesu EIA 07/2010: zahájení územního řízení 12/2010: získání územního rozhodnutí 01/2011: zahájení stavebního řízení 06/2011: získání stavebního povolení 10/2011: zahájení stavby 08/2012: spuštění do provozu POPIS STAVBY Projekt použije větrné elektrárny o výkonu 2 MW, velice podobné těm , které již pracují v nedalekém Pavlově. VTE budou mít průměr rotoru 90 m a výšku věže 105 metrů. Elektrárny budou mezi sebou propojeny podzemním kabelem VN a podzemním kabelem připojeny do rozvodny společnosti E.ON Distribuce, a.s.. Pro příjezd jeřábu a obsluhy k místům stavby VTE budou postaveny cesty se zpevněným povrchem. Ing. Iva Šťastná ředitelka společnosti ELDACO a.s., Olomoucká 7/9, 656 66 e‐mail: [email protected], www.eldaco.cz Brno, tel.: 544 526 751 SITUAČNÍ MAPA S UMÍSTĚNÍM VĚTRNÝCH ELEKTRÁREN Mýty a fakta o větrné energetice Infrazvuk. Označení pro nízkofrekvenční zvuk pod hladinou vnímání lidského sluchu (<20 Hz). Měřitelnost není problémem. Typické zdroje v životním prostředí jsou všechny druhy strojů: auta, letadla, vlaky, výrobní stroje, ale i klimatizační zařízení a stavební objekty (výškové budovy, tunely, mosty). V přírodě je vytvářen infrazvuk bouřkami, vodopády nebo také větrnými turbulencemi na budovách. Ohrožení zdraví vzniká však při trvalé hladině nad 130 dB. Z měření na větrných elektrárnách vyplynulo, že tyto hodnoty nejsou zdaleka dosahovány a že jsou za dodržení zákonem předepsaných vzdáleností sotva měřitelné. Výzkumy ukázaly, že neslyšitelný infrazvuk lze ohodnotit jako naprosto neškodný. Neexistují žádné důkazy možného ohrožení nebo poškození osob, které by bylo způsobeno infrazvukem vycházejícím z větrných elektráren. Diskoefekt Za slunných dnů se dříve v blízkosti větrných turbín vyskytoval tzv. diskoefekt – světelné záblesky na listech rotoru. Tyto světelné záblesky byly však pouze náhodně a krátkodobě postřehnutelné. Tento efekt způsobovalo zrcadlení povrchu lopatek. Výrobci problém diskoefektu jednoduše již dávno vyřešili nanášením matné barvy na povrch lopatek rotoru, takže u nových strojů nehraje již žádnou roli. Námraza Větrné elektrárny navržené v projektu jsou sériový výrobek, kterých je postaveno v Evropě několik desítek tisíc kusů, a velká většina z nich se s námrazou během provozu setkává. Elektrárny proto umí reagovat na přítomnost námrazy, a to několika způsoby. První věcí je kontrola výroby. Elektrárna je vybavena několika přístroji na měření rychlosti větru, a neustále kontroluje, zda podle jeho rychlosti je vyráběno požadované množství elektrické energie. Pokud se objeví na hladkých plochách lopatky námraza, dojde k poklesu výroby elektřiny a počítač stroje to zaznamená. Elektrárna se automaticky odstaví a pošle obsluze hlášení o problému na lopatce. Druhý pomocník proti námraze je instalace tzv. ativibračních čidel. Dlouhé lopatky, které zachytávají energii větru, jsou citlivě vyváženy a kontrolovány, zda u nich nedochází k vibracím, které by ohrožovaly chod stroje a snižovaly jeho životnost. Námraza, která se nerovnoměrně nalepuje na lopatky, způsobuje jejich rozkmitání. Elektrárna si při provozu s námrazou ubližuje sama sobě, proto nesmí být s námrazou dále provozována. Třetí způsob kontroly námrazy je instalace námrazového čidla. Jde o speciální zařízení, které sleduje jen tvorbu námrazy, nic jiného. Pokud je námraza zjištěna, zašle zařízení signál do centrálního ovládání elektrárny, a stroj je odstaven z provozu. Navíc je prováděna prohlídka větrné elektrárny dvakrát denně školeným personálem, který sleduje i tvorbu námrazy, a má také možnost stroj odstavit. Vytváření námrazy na rotoru větrné elektrárny je faktem, který provozovatel nebere na lehkou váhu, na druhé straně ale není třeba tento fakt příliš dramatizovat. V Evropě pracují tisíce VE v podobných podmínkách jako v ČR a problém námrazy tam nemá ani zlomek publicity. Zajímavou skutečností je fakt, že elektrárna se po odstavení z důvodu námrazy následně startuje řízeně pouze za přítomnosti obsluhy, a to tak, že pomalým otáčením se lopatky prohýbají, namrzlý led se rozláme a opadá pod lopatky na zem. Výskyt hrudek ledu v okolí sloupu elektrárny je proto přirozený. Systém řízení provozu větrné elektrárny je zaměřen hlavně na to, aby nebylo odletující námrazou ohroženo širší okolí. Energetická bilance elektráren Pomocí jedné větrné elektrárny typu Vestas V90‐ 3,0 MW se dá během 20 let její provozuschopnosti vyrobit asi 37 krát tolik energie, kolik jí bylo spotřebováno nejen při její výrobě, ale i provozu a likvidaci. U konvenčních elektráren obnáší tento výkonnostní faktor pouze koeficient 0,3 až 0,4, protože jim je během provozu neustále potřeba dodávat energii ve formě surovin. A nezapomínejme na fakt, že po skončení provozu lze elektrárnu jednoduše odmontovat a naprostou většinu komponentů účinně recyklovat. Externí náklady Pod externími (sociálními) náklady se rozumějí náklady, které se nezapočítávají do tržních výpočtů cen, které však nese společnost, resp. jsou placeny z veřejných rozpočtů. V energetickém sektoru k nim patří mimo jiné zvýšené zdravotní výdaje, náklady na likvidaci ekologických škod, havárie tankerů, čištění ozářených a znečištěných oblastí a politické a vojenské zajišťování přístupu k surovinám. Samostatnou kapitolou je zákonem dané omezení pojistných smluv jaderných elektráren, které kryjí jen zlomek případných škod způsobených havárií. Externí náklady, které vznikají pouze při zásobování fosilními palivy, lze kvantifikovat, ale dodnes netvoří součást tvorby cen v konvenční výrobě energie. Kdyby však byly započítávány, zdražila by se výroba elektřiny z uhlí nebo jádra několikanásobně. V současné době platí společnost za tyto ekologické a politické náklady prostřednictvím daní. Užitím obnovitelných zdrojů energie se vyvarujeme palivům, která vytvářejí zplodiny a tím poškozování životního prostředí a zdraví a zároveň závislost na dovozu ropy, zemního plynu, uhlí a uranu. Každá kilowatthodina v síti vyrobená z obnovitelných zdrojů má tedy vysokou národohospodářskou hodnotu. Výroba energie z obnovitelných zdrojů by se nemusela obávat tolikrát omílané soutěže na trhu, kdyby ceny za elektřinu odpovídaly ekonomické realitě. Při správném celkovém národohospodářském pohledu – za započtení externích nákladů – jsou již dnes větrné elektrárny vedle elektráren vodních ekonomicky a ekologicky nejefektivnějším zdrojem elektřiny. Hlukové emise Hlukové emise vycházející z větrných elektráren jsou podstatným faktorem ve fázi plánování. V zásadě se jedná o aerodynamický zvuk pocházející z tření mezi lopatkami rotoru a vzduchu. V českých normách jsou stanoveny konkrétní přísné limity pro hladiny hluku, které nesmějí být překročeny v denní (50 decibelů) a noční době (40 decibelů). Pro získání kolaudačního rozhodnutí je třeba prokázat splnění limitních hodnot měřením od certifikované firmy. Měření probíhá na několika místech v okolí, samozřejmě i na nejbližším obydlí u elektrárny. V ojedinělých případech je dnes také možné u elektráren, které byly již uvedeny do provozu, zajistit dodržování mezních hodnot za předepsaných hodin také dodatečně, například snížením počtu otáček nebo vypínáním v nočních hodinách. Zvuky okolí, tedy šumící stromy a keře, silnice a jiné každodenní hluky převyšují hluk z elektrárny samotné. Proto nelze vycházet z újmy hlukem, která by stála za zmínku. Moderní výkonné turbíny jsou lépe tlumeny a běží pomaleji než modely starší, čímž problém hlukových emisí pozbyl dalekosáhle na významu. Výrobce Vestas doporučuje jako limitní nejbližší vzdálenost k obydlí 475 metrů, ve všech případech však plánujeme umisťování větrných elektráren ještě mnohem dále, abychom hlukové limity splnili s co největší rezervou. Náklady na větrnou energetiku Provozovatelé větrných elektráren obdrží od roku 2005 podle cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu garantovanou výkupní cenu na dalších 15 let. Každý rok se výkupní cena liší, pro větrné elektrárny uvedené do provozu v roce 2007 je stanovena ve výši 2,46 Kč/kWh. Při zohlednění nákladů na provoz a údržbu elektráren je to poměrně těsně vypočítaná cena, zajišťuje však ještě provozovatelům větrných elektráren rentabilní provoz. Ochrana ptactva a zvěře Chování ptáků ale i divokých zvířat v blízkosti větrných elektráren je rozdílné: zatímco některé druhy ptáků mezitím staví svá hnízda částečně v úkrytu generátorových skříní, jiné druhy se okolí elektráren vyhýbají . Vědecky podložené studie dokládají, že takzvané „sekání ptáků“ větrnými elektrárnami nehraje žádnou roli. Jako „sekání ptáků“ se označují kolize ptáků s křídly rotorů. Z průzkumu mezi myslivci Dolního Saska vyšlo najevo, že nespatřují ve větrných elektrárnách vážné zdroje rušení domácí nízké zvěře. Novější výzkumy také ukazují, že zpočátku pozorované vypuzovací efekty byly mezitím zcela kompenzovány díky relativně rychle vzniklé adaptaci ptáků a zvěře. Pečlivým naplánováním stanoviště se dají dopady větrných elektráren na životní prostředí ptactva a zvěře obejít nebo je alespoň omezit na minimum. V oblastech ochrany přírody (zvláště chráněná krajinná území) a oblastech ochrany ptactva (zejména NATURA 2000) se navíc žádná stavba větrných elektráren neprovádí. Úspory škodlivin Jedna větrná elektrárna typu Vestas V90 s instalovaným výkonem 2,0 MWh bude během své dvacetileté životnosti vyrábět elektřinu pro cca 4000 lidí a ušetří životnímu prostředí 120 000 tun CO2. Tím ušetří přibližně 110 000 tun hnědého uhlí. Kromě toho také ušetří tuny popílku a jiných zplodin, jako jsou oxid siřičitý (příčina smogu a kyselých dešťů), prach, těžké kovy a další. Veřejné mínění Velká většina občanů České republiky hodnotí moderní větrnou energetiku mimořádně pozitivně. Z výzkumu nezávislé agentury TNS Factum z roku 2004 vyplynulo, že 73 % občanů České republiky souhlasí s výstavbou větrných elektráren a pouze 18 % občanů je proti (ostatní odpověděli, že neví). Souhrnné výsledky celkem 42 průzkumů veřejného mínění provedených ve Velké Británii mezi lety 1990 a 2002 ukázaly, že v průměru 77 % britského obyvatelstva podporuje využívání větrné energie a pouhých 9 % se na ni dívá negativně. Britská nezávislá agentura MORI provedla průzkum mezi obyvateli několika větrných farem. Průzkum zejména porovnával jejich očekávání se zkušenostmi po uvedení elektráren do provozu. Výzkumníci se proto místních lidí zeptali na totéž dvakrát: nejprve před stavbou větrných elektráren a poté po jejich spuštění. Celých 12 % obyvatel předem očekávalo problémy s hlukem. Po zahájení výroby si na něj stěžovala pouhá 2 % respondentů. Z 27 % na 12 % také klesl počet lidí, kterým vadil vliv větrných farem na krajinný ráz. Vzhled krajiny Vzhled krajiny je odnepaměti podrobován změnám vyvolaným člověkem. Vodní a větrné mlýny jsou například již po generace součástí naší kulturní krajiny. Ještě okolo roku 1900 obohacovalo 30.000 historických větrných mlýnů vzhled krajiny v severozápadním Německu. Odlesněním a těžbou hnědého uhlí v povrchových dolech byly u nás i v jiných zemích velké krajinné plochy nenapravitelně zničeny. Rozsah zásahů do vzhledu krajiny zůstává však subjektivním dojmem člověka. Zatímco jsou někteří nadšeni gigantickými rozměry těžby hnědého uhlí a jejími obrovskými bagry, pějí jiní chválu na vysokorychlostní vlaky a jiní zase na výborné silnice vedoucí krásnými krajinami. Nic naši krajinu tolik nepoznamenalo jako mobilizce a elektrifikace. Od počátku těžby hnědého uhlí jí padlo za oběť několik desítek km2 krajiny. Vedle přímé těžby patří k nezávažnějším vedlejším dopadům přesídlování celých obcí, zásahy do infrastruktury a pokles hladiny spodních vod. Doposud bylo znovu uvedeno do použitelného stavu pouze část těchto ploch. Ale není to pouze těžba uhlí, která dává celým regionům tvář. Po celém území Německa stojí rozmístěno přes 180.000 sloupů elektrického vedení. Proti tomu představuje zhruba 9.000 větrných elektráren, které jsou mnohými občany vnímány jako estetické, jenom zlomek. Kromě toho se elektrárny nevztyčují dle libosti. Územní plánování a územní plány obcí nabízejí dostatek nástrojů, pomocí kterých lze zohlednit požadavky ochrany krajiny a přírody v dostatečné míře a za účasti občanů i dotčených nositelů projektů.