PROČ SE MODLÍME RŮŽENEC

PROÈ SE MODLÍME RÙŽENEC
RÙŽENEC
Obsah
1/ Místo úvodu
2/ Tìm, kteøí jsou ještì nejistí
3/ Odpovìï tìm, kteøí chtìjí jenom kritizovat
4/ Modlitba za to, aby se modlilo hodnì lidí
5/ Co s námi dìlá modlitba? (podle katechizmu)
6/ Obrácení vzniklé jedním vìdeckým objevem
7/ Než zaèneme rozjímat jednotlivá tajemství
8/ Rozjímání k radostnému rùženci
9/ Rozjímání k bolestnému rùženci
10/ Rozjímání ke slavnému rùženci
1/ Místo úvodu
Mariánské poselství - Port Landerdale (Florida, USA), 7. øíjna 1983 Rùžencové Panny Marie
„Pøemilí synové, v denním boji proti satanovi a proti jeho úkladným a nebezpeèným svodùm, proti mohutnému
vojsku Zlého, musíte používat kromì zvláštní pomoci Božích andìlù také jisté a nepøemožitelné zbranì: touto zbraní
je vaše modlitba.
Modlitbou mùžete vždycky vyrvat nepøíteli území, kterého dobyl; mùžete zpùsobit, že na poušti zla a høíchu vyraší
výhonky dobra; pøedevším mùžete vysvobodit nezmìrné množství duší, které se satanovi podaøilo vzít do zajetí.
Modlitba má obrovskou sílu a vyvolává øetìzové reakce dobra, které jsou silnìjší než reakce atomové.
Modlitba, kterou mám nejradìji, je svatý rùženec.
Proto vybízím pøi svých èetných zjeveních, abyste se jej modlili, spojuji se s tìmi, kteøí se jej modlí a prosím o nìj
všechny toužebnì a s mateøskou úzkostí.
Proè je svatý rùženec tak úèinný?
Protože je jednoduchou a skromnou modlitbou a vede nás k tomu, abyste byli malí, mírní a prostého srdce.
Dnes se satanovi daøí dobýt všechno duchem pýchy a odboje proti Bohu. Bojí se však tìch, kteøí následují vaši
nebeskou Matku cestou malièkosti a pokory. Velcí a pyšní si této modlitby neváží. Moji malí se ji však modlí s velkou
láskou a radostí: chudí, dìti, pokorní, trpící, velmi mnoho vìøících, kteøí pøijali mé pozvání.
Ïáblova pýcha bude pøemožena pokorou malých a rudý drak bude definitivnì pokoøen a pøemožen, když ho
spoutám nikoliv silným øetìzem, ale velmi køehkou šòùrou: svatým rùžencem.
Je to modlitba, kterou se modlíte se mnou. Když mì prosíte, abych se za vás modlila, vyslyším vás a spojím svùj
hlas s vaším, sjednotím svou modlitbu s vaší.
Bude proto vždy úèinnìjší, nebo vaše nebeská Matka je prosící všemohoucnost. Vždy obdržím, když prosím,
nebo Ježíš nikdy nemùže øíci ne, když ho prosí Matka.
Je to modlitba, která spojuje hlasy církve a lidstva, nebo se koná ve jménu všech a nikdy ne jen z titulu osobního.
*
Rozjímáním jeho tajemství pøicházíte k pochopení Ježíšova plánu, který se rýsuje v celém jeho životì od Vtìlení
až do dokonání jeho slavné velikonoèní obìti. A tak pronikáte stále hloubìji do tajemství vykoupení. A k pochopení
tohoto tajemství lásky docházíte, prostøednictvím vaší nebeské Matky, když procházíte cestou jejího Srdce, abyste
získali nesmírný poklad božské hoøící lásky Srdce Kristova. V této modlitbì jste utváøeni k dokonalému oslavování
Otce èastým opakováním modlitby, kterou vás nauèil Ježíš: „Otèe náš, jenž jsi na nebesích, posvì se jméno tvé,
pøijï království tvé." Budete také vedeni k vìènému klanìní Nejsvìtìjší Trojici recitováním „Sláva Otci i Synu i Duchu
Svatému."
Vaše nebeská Matka vás dnes prosí, abyste používali svatého rùžence jako nejúèinnìjší zbranì, abyste v tom
velkém boji bojovali podle pokynù „Ženy odìné sluncem".
Pøijmìte mé pozvání: rozmnožte vaše veèeøadla modlitby a bratrství, zasvìte se mému Neposkvrnìnému Srdci
a modlete se èasto svatý rùženec. Tak bude tímto øetìzcem zcela spoután mocný rudý drak, jeho akèní rádius se
stále více zúží a nakonec ho bude možno uèinit bezmocným a neschopným útoku.
Zázrak vítìzství mého Neposkvrnìného Srdce všichni uvidí!"
O dìjinách rùžence by se dalo mnoho napsat, vždy jeho pùvod je až ve 13. století.
Doporuèila ho celá øada papežù. V Lourdech ho dala Panna Marie nám všem skrze Bernadety. Ve Fatimì opìt
Panna Marie vyzvala tøi malé vizionáøe a s nimi celý køesanský svìt na dùležitost modlitby. Naše modlitby se
dostanou pøed trùn Boží. Tam se shromažïují.
2/ Tìm, kteøí jsou ještì nejistí
Modlitba patøí mezi úkony, kterým jsem za svého mládí dlouhá léta málo rozumìl. Mìl jsem o ní pøedstavu, že je
pouze jakési cvièení abstraktní pobožnosti, prostøedek povìry pro sobecké choutky (honem teï chci nìco získat a
proto se chvíli modlím). Nebo doèasné pøedvádìní se pøedstíraných ctností, èi neupøímné, hrané pobožnosti. Také
pøíležitost pro mladší dùchodkynì (kolem šedesátky), aby se pod nìjakou záminkou mohly sejít a pokecat si,
pomluvit druhé, prostì si ulevit.
Vždy jsem znal i ze zkušeností z dìtství, že holky a ženy nejradìji chodily do kostela, když mohly ukázat své novì
ušité šaty.
Nabýval jsem stále silnìjšího pøesvìdèení, že jsem odhalil tento tajemnì vypadající závoj ochoty, opakovat ne
zcela srozumitelné texty modlitby.
Ke svému štìstí, teèku jsem si ale nikdy neudìlal v tomto poznávání, protože jsem obèas cítil kolem sebe vážnost
a jistotu nìkterých jedincù, zejména hrstky mužù, kteøí k modlitbì mìli hlubší vztah.Jenže tito nemìli ve zvyku se
modlit nahlas, ovšem mìl jsem pocit, že v tìchto chvílích modlitby vidím jejich obrovské slabosti a zároveò
obraovskou sílu, jakoby se modlili celou svou bytostí. Toto mì nenechalo na pokoji. Byl jsem ve støehu a nemodlil se.
Považoval jsem za neetické a vùèi sobì groteskní, když nerozumím o co jde a pøesto setrvat v modlitbì. Necítil jsem
potøebu - proè také, když mi nic nescházelo, hloubìji mì nikdo k tomu nevedl nebo jestli ano, tak bez úspìchu.
Dìtství pominulo, mládí spokojené.
Ovšem prozøetelnost mi zaèala servírovat i oøíšky k rozlousknutí a jaksi povinnì jsem musel spousty vìcí ve svém
životì sumarizovat, zaèít si svùj stav pøehodnocovat, abych se neztrácel. (Nemoc, neúspìchy, zklamání, otazníky o
tom, co dál...) Potøeboval jsem nabrat sílu a jistotu, hledal jsem a zakopával se: nauky orientu, jóga, UFO,
reinkarnace, fantastické knihy o posmrtném životì, o jiných záhadných dimenzích se zvláštními bytostmi, a jiné
šrotištì.
Moje úvahy se èasto toèily kolem èasu mého života plnohodnotný èi marný. Tím jak nastaly u mne posuny
hodnot, i ten minulý èas se promìnil z plnohodnotného na promarnìný. V obranì proti tomu jsem se, díky Bohu,
dopracoval i k Pannì Marii, k její úctì. Pøispìla mi v tom svou pomocí snad i literatura o mariánských zjeveních, kde
ona vysvìtluje evangelium, pravdy Boží jaksi mateøsky srozumitelnì. Øíkám tomu aplikovaný evangelium. Jinak
øeèeno, v její blízkosti jsem pochopil spousty vìcí o Bohu, o lidském i svém životì. Pochopil jsem to, co mnozí již
dávno chápali a také koneènì i to, proè mi byli tito lidé s chápavým srdcem tak závidìníhodnì vzorní, lidští. Sám jsem
se dostal blíž k Bohu, èi jsem pustil Boha víc do svého srdce, což je, jak zakouším, léèivé.
Nyní vyvstává problém, jak pøedávat Boha druhým, jak léèit i ostatní touto léèivou silou evangelia. A jsme u
evangelizace.
3/ Odpovìï tìm, kteøí chtìjí jenom kritizovat
Sk 28,25-28 - Když se rozcházeli v neshodì, Pavel jim øekl toto: „Správnì øekl Duch vašim pøedkùm ústy proroka
Izajáše:
›Jdi k tomuto lidu, a øekni jim: Budete stále poslouchat a neporozumíte, budete se ustaviènì dívat, a nic neuvidíte.
Otupìlo totiž srdce tohoto lidu. Uši mají nedoslýchavé a oèi zavírají, takže oèima nevidí, ušima neslyší, srdcem
nechápou a neobrátí se, a já je pak neuzdravím.‹
Budiž vám tedy známo: Pohanùm je poslána tato Boží spása! Ti jí sluch poskytnou."
4/ Modlitba za to, aby se modlilo hodnì lidí
Myslet si, že staèí nìkoho poprosit, kdo nemíval ve zvyku se modlit, aby se za nás modlil, mùže být omyl. Málo si
uvìdomujeme, že na to, co dìláme ochotnì a vytrvale, se nejdøív jaksi naladíme. Uschopòujeme sebe, hledáme
kladný vztah k vìci, odstraòujeme pøekážky všeho druhu, mìøíme a zvìtšujeme sílu soustøedìnosti, vìøíme, že naše
èinnost je smysluplná a výsledky naše nás alespoò trochu povznesou. Odmìna nemusí být materiální, staèí i
duševní - že mùžeme sobì dùvìøovat, že získáme vìdomosti, že jsme tu pro nìkoho užiteèní, že získáme pøízeò
nìkoho, že zvýšíme svou kondici tìlesného èi duchovního rozpoložení, atd. I takzvané nadání v nás mùže zvyšovat
citlivost, zájem pro nìkteré oblasti umìní, napøíklad hudbu, tanec, výtvarné umìní. Existuje i nezdravá soutìživost
ze závisti, pýchy, z neúmìrnì vìtší finanèní motivace, atd.
Bùh v nás stále pracuje a snaží se nás usmìrnit k tomu, co nám nejvíc prospívá. K tomu, èemu bychom se mìli
stranit nás mùže lákat zlý duch. Každý po svém by se mìl mít na pozoru, protože nástrahy zla jsou šité na míru, jsou
podlé, èasto nepozorovatelné.
K modlitbì rùžence potøebujeme také hybnou sílu. Mùže to být pøítel, který nám vysvìtlí podstatu modlitby. I knihy
bývají skvìlými prùvodci. I události v našem duchovním životì velice rychle dokáží nás pøimìt k pocitu potøeby èi
ochoty se modlit.
Pøíèinou naší modlitby bývá i touha po bezbariérovém pøestupu do vìèného bytí.
Jiný mùže slevovat a øekne: buïme rádi, že se tam vùbec s jakýmikoliv obtížemi dostaneme. Zjednodušenì
øeèeno, pøíèiny se mohou pohybovat mezi touhou po sebezáchovì až hlubokou touhou po Bohu. Bohulibá modlitba
je šance, je zisk. Taková modlitba je souèástí ekonomie spásy. Bohulibá modlitba je hodnota, která se ukládá tam,
kde je v nejvìtším bezpeèí. Ta nekoneènì mletá bohulibá slova se nepoèítají do ztrát.
Mnozí chápou dùležitost modlitby za své dìti, pøíbuzné, milované osoby. Ménì jsou ochotni se modlit za høíšníky,
za své nepøátele. Ovšem i filozofické smìry bez náboženských prvkù tvrdí, že když chceš sklidit nejvìtší vítìzství
nad nepøítelem, získej ho pro svou stranu, pro svou vìc, udìlej si z nìho pøítele. Zapøáhni ho pro stejnou vìc, jakou
sleduješ ty, a uvidíš ten užitek. I písmo svaté píše, že lidé tohoto svìta jsou nìkdy chytøejší než dìti Boží.
Tedy ne nenávist proti èlovìku nepøíteli ale jen modlitba za vymítání zla, které je v nìm. Bùh si ho pak pøivine a
oèistí, jak to dìlává u svých svatých. Modlitbou tvoøíme, formujeme krásný svìt s krásnými lidmi. Modlitba a pasivita
se sluèují pouze nedorozumìním.
Svatý František Salézský prý opakovával svým svìøencùm „darebáèkùm": „mùžete dìlat všechno, jen ne høešit".
I naše modlitba bude milá Bohu, když ho budeme prosit o pomoc, abychom mohli dìlat všechno a pøitom nikdy
nehøešili.
Pocítíme-li pozitivní vliv modlitby na náš život, snažíme se modlit opakovanì až pravidelnì. Je nevyèerpatelné
množství dùvodù, proè býváme ochotní modlit se celý rùženec.
Zaèít jen tak mimochodem se modlit, když máme plnou hlavu materiálních starostí, utápíme se ve shonu svých
obchodních zájmù, to je vylouèené. Je nemožné asi tak, jako nìkoho, kdo stojí na kraji silnice láskyplnì pohladit a
zároveò sedìt v uhánìjícím autì. Cokoli konáme poøádnì, u toho se musíme pozastavit, musíme se pro vìc naladit
podle nároènosti situace a tak konáme nìco jak se má. Dobrá modlitba je nároèná, žádá plného èlovìka. Proto
mnozí tìžko chápou a neochotnì se modlí rùženec. Svou modlitbou mùžeme pomoci i jiným se zastavit a zamyslet
se nad tím, co po nich modlitba žádá.
Zlý duch se svými podlostmi je mistr na odvádìní zájmù a pozornosti. Umí v nás vyvolat lenost, únavu, nezájem,
zeslabovat naši soustøedìnost.
Kdo by se nepousmál pøi poslouchání zlodìje, který než se vydá na lup, takto uvažuje: „Teï nemám chu dìlat nic
zlého. Radìji bych pøál, a má každý všechno. Velice nerad, ale jdu krást. Budu se snažit to dìlat špatnì, protože se
mi do toho nechce. Místo pokladny se zamìøím na nìjaký sáèek s cukrovím. Vezmu si jeden bonbón a vrátím se
domù lenošit." A tak šel do obchodu s potravinami.
Pro nìkoho je to neuvìøitelné, jiní mávnou a vzpomenou si na filmy s drsnými pøíbìhy. I zde uvedu jeden pøípad
podobný, který ilustruje sílu zlého ducha v èlovìku. Nedávno jsem èetl v jednom zábavném magazínu pøípad vraha.
Velice zkrácenì šlo o to, že nechtìl vraždit, ovšem zlý duch ho trápil nesnesitelnì, jestli mu nedonese krev na nìjaké
látce z vraždy. Dotyèný vrah psal i dopisy na policii, aby po tìchto pøípadech nepátrali jinde, protože viníkem je sám. I
to napsal, že vraždy koná na rozkaz, který není od èlovìka. To znamená, že to muèení bylo v nìm tak silné, že jen tak
na potkání musel obèas nìkoho zavraždit. Zvláštností pøípadù bylo i to, že u obìti vždycky zanechal omluvný lístek.
A tak chodil nosit zlému duchu krev na hadrech. Vlastní svìdomí ho ale trápilo a obviòovalo po svém. Z tohoto boje v
sobì byl duševnì velice vyèerpán.
I když stojíme pøed zvláštním pøípadem, potvrzuje to, že existuje síla, která i nás je schopná navádìt na špatné
skutky pøesto, že bychom je nemuseli dìlat. Napøíklad nic tím nezískáme, žádné nebezpeèí neodstraòujeme. Zlý
duch se èasto spokojí i tím, že i když nic špatného právì nekonáme, alespoò a nedìláme také nic dobrého. Ovšem
tento pojem již známe pøi zpytování svého svìdomí pøed zpovìdí. Øíkáme tomu „lenost nebo neochota konat dobro".
Odkládáme èas na modlitbu, litujeme odložit materiální myšlení a naladit své srdce na chvíli na Boha abychom
pouze jednou vìtou ho chválili èi mu dìkovali. Litujeme èas a energii, kterou potøebujeme na pøechod pøes ulici a
hodit žebrákovi drobný peníz.
Kdo by neznal ten stav, když nìjaká myšlenka se nám zasekne v hlavì a obtìžuje nás. Èasto máme co dìlat s
likvidací její neústupnosti i když právì míníme dìlat nìco klidnì, nìco co nás baví, èím sloužíme druhým. Nebo
pracujeme na dùležitém pøípadu, který chceme právì dokonèit.
Zùstaòme ale u modlitby. Laskavì si všimnìme, že právì ve chvíli, kdy zaèínáme se modlit, vzpomeneme si tøeba
na tøi záležitosti, kterým bychom se mìli urychlenì, neodkladnì vìnovat. Jindy zrovna si uvìdomujeme, že jsme
duševnì vyèerpaní a zasloužili bychom si radìji volné ètení nìjakého zábavného èasopisu, kde nemusíme bojovat s
naší soustøedìností. Tyto pøekážky je schopný klást zlý duch. Nevìøíme, že pochází od nìho, protože jsou to jevy,
které známe z každodenního života a najdeme si rychle nìjaké vysvìtlení. Svedeme to na spánek, na
pøepracovanost, na chøipku která nás asi obchází, atd. Jen o tom nechceme pøemýšlet, proè právì v té chvíli, když už
sedáme èi klekáme k modlitbì. Proè?
Jenom jedna odpovìï pro pouèení. Protože zlý duch zná sílu modlitby lépe než my. Když bychom se modlili on by
trpìl a proto se tak o nás stará. Ve spojitosti s životem víry a modlitby, s tìžkostmi žít bez pøekážek se setkáváme i v
životopisech svatých. I takové pøípady se najdou, když Bùh zkouší víru svého milovaného a na jistý èas dopouští
tìžkosti i pøi modlitbách.
Byla zmínka o èlovìku, který se ještì nemodlil, neumí se modlit a mìl by zkusit jít cestou života modlitby. Hledá
pravdy víry, nemá zkušenosti. Také jsme se zmínili o èlovìku, který se modlívá ale èasto zpohodlní.
K tomu, abychom se modlili, potøebujeme i vùli. Sílu té vùle, která z nás chce formovat dobrého èlovìka.
Sledujeme-li dìjiny, vidíme, že v prùbìhu celých dìjin bývalo tak, že jestli èlovìk chtìl, aby se mohl cítit jako
opravdový èlovìk, zaèal se modlit.
Dáme-li za pravdu tìmto slovùm, dostali jsme se k èlovìku, který cítil, že potøebuje modlitbu, že se musí modlit, že
je dobré se modlit.
Po tomto zjištìní by se jinak zachoval èlovìk tøináctého století, jinak èlovìk devatenáctého století, protože
podoba doby se také poèítá. Dnešní èlovìk je strháván vším možným. S úžasem hledí na ohromující vývoj, na
nekoneènou nabídku všeho možného, ve které se mùže s chutí pøehrabovat, ve které ochotnì utìšuje svou
pozornost. Každým krokem ho doprovází hemžení, pohyb, ruch a je lhostejné jestli doopravdy èi jen virtuálnì.
Svùj mozek dokáže stále zamìstnávat nìèím zajímavým, novým nezávisle na tom, do jaké míry je to nesmyslné.
V tìchto informaèních proudech lehce ztratí svoji hodnovìrnost i naše zdìdìné modlitební formule. Svými
nároènými hloubkami nedokáží vpadnout do mozku jako ostudné pøíbìhy filmových hvìzd. Když ovšem duše
nedovolí sebe ponoøit do hloubky, tak není divu, že ty opakované výrazy modlitby se stávají monotónním mletím,
provádìným beztak z jakéhosi donucování. Srdce se toulá kdesi jinde. I to ticho vadí dnes, když jsme zvyklí na hluk.
Mnozí utíkají pøed tichem k rámusu. Pøi práci, pøi studiích poslouchají rádio, aby nepøestal pøíliv hlasù, aby nebylo
ticho.
Také rádi stále nìco vymýšlíme, obnovujeme, když to ne, tak chceme alespoò kdeco pøevracet, pøesituovat,
abychom cítili jakýsi švih našeho života.
Dnešní èlovìk nemá velké èi žádné zkušenosti v duchovní oblasti, proto se bojí duchovní obnovy. Cítí, že díky
nedostatku osobních zkušeností jeho duše bloudí ve tmì a nechce dopadnout jako mnozí, které když potká na ulici
je na nì politováníhodný pohled, jak je zotroèují náboženské sekty.
Ovšem nic nemìní na tom, že modlit se musíme, jestli se chceme cítit opravdovými lidmi. Musíme nalézt nìco
nového, nìco revoluèního i v oblasti modlitby. Je dostatek možností ètením literatury o svatých lidech køesanského
svìta - jejich modlitby, jejich pohledy na modlitební život. Je to svìt plný dobrodružství, pøièemž dostáváme dary pro
otevírání naší chápavosti. Budeme se cítit jako kompletnìjší lidé, jestli jejich pomocí se ponoøíme do vlastních
hloubek. Vždy co je to za èlovìka, který nezná rozsah svého majetku, svoje vymoženosti? Je jako polotovar, jako
nekompletní.
Zaèneme-li v klidu zkoumat tajemství skrytá ve slovech, napøíklad Evangelia, (pokladu Božím) pak i mnoho
jiného nás trkne ve spojitosti s nimi. Zákonitì se zaèneme divit, jakou nosnou sílu má jednoduchost. Pochopíme,
pocítíme, že nedávno vládnoucí šedivost se promìní v oslnivé záøení. V tomto svìtle se také pøepodstatníme,
pøemìníme a po vzoru svatých i my zaèneme cítit potøebu se ponoøit do modlitby, držet se Boha. Modlitba se stává
dùležitou èástí našeho života, protože i Bùh se stal tím. Pochopíme Boží èinnost pøi nepøestávajícím rozdávání darù
a samozøejmì se budeme stále tìšit jako ti, kteøí jsou neustále obdarováváni.
Je dùležité, abychom se modlili víckrát dennì. Když nevychází na víc pøi našem ubìhaném životì, než na
vykøesání nìjakého úlomku modlitebního, i to mùže být užiteèné. Kratší modlitby bývají intenzivnìjší, protože duch
není unavený. I když se nezdržujeme duchovnì dlouho v blízkosti Boží, upøímnì podaná struènost, málomluvnost
mùže také vytvoøit silné spojení s hloubkami Božího milosrdenství.
5/ Co s námi dìlá modlitba? (podle katechizmu)
KKC (Katechizmus katolické církve) 1437 - „...èetba Písma svatého, modlitba liturgie hodin a Otèenáše, každý
upøímný úkon bohopocty nebo zbožnosti v nás oživuje ducha obrácení a kajícnosti a pøispívá k odpuštìní našich
høíchù."
KKC 2098 - „Modlitba je nezbytnou podmínkou, abychom dokázali zachovávat Boží pøikázání. ›Je tøeba stále se
modlit a neochabovat‹(Lk 18,1)."
KKC 2188 - „... Mají dávat všem veøejný pøíklad modlitby, úcty a radosti a hájit své tradice jako cenný pøínos k
duchovnímu životu lidské spoleènosti."
KKC 2558 - „... tajemství víry vyžaduje, aby vìøící z nìj žili v živém osobním vztahu k živému a pravému Bohu.
Takovým vztahem je modlitba."
Svatá Terezie od Dítìte Ježíše øekla o modlitbì: ›Pro mne je modlitba vzlet srdce, je to prostý pohled k nebi, je to
zvolání vdìènosti a lásky ve zkoušce i v radosti.‹"
KKC 2559 - „Svatý Jan Damašský øekl: ›Modlitba je povznesení duše k Bohu nebo prosba k Bohu o vhodná
dobra.‹
Odkud ve své modlitbì vycházíme? Z výšin své pýchy a své vùle, nebo z „hlubin" (Ž 130,1) pokorného a
zkroušeného srdce? Vždy jen ten, kdo se ponižuje, bude povýšen. Pokora je základem modlitby. ›Vždy ani
nevíme, oè se máme vlastnì modlit‹ (Øím 8,26). Pokora je nezbytná dispozice k obdržení nezaslouženého daru
modlitby: ›èlovìk je Boží žebrák.‹"
KKC 2560 - „A to víme nebo ne, modlitba je setkání Boží žíznì s naší žízní. Bùh žízní, abychom my mìli žízeò po
nìm."
KKC 2572 - „Modlitba obnovuje v èlovìku podobnost s Bohem a èiní ho úèastným na moci Boží lásky, která dává
spásu mnohým."
6/ Obrácení vzniklé jedním vìdeckým objevem
Jsou události, které nás dovedou velice rychle naladit na záležitosti Boží, na udržení pozornosti v této vìci. Pro
znázornìní by možná staèilo se zmínit o tom, jak se mùže obrátit i vìdec pøi vìdeckém bádání. I když znám podobné
pøípady snad deset let staré, nyní opíšu text jednoho, asi 10 let starého letáèku.
„OBDIVUHODNÝ OBJEV
Dr. Stowel, všeobecnì známý vìdec v oblasti prùzkumu atomové energie vypracoval nový systém (formou
pokusù) pro provádìní svých prùzkumù. Svoje badatelské výsledky mìly tak velký vliv, že zmìnil i svou životní
filozofii.
Jeho výpovìï vypadala asi takto:
›Byl jsem ateista ze silného pøesvìdèení. Boha jsem považoval za pouhý pøedmìt lidské fantazie. V prùbìhu
svých vìdeckých pokusù já a moji kolegové jsme zkoumali mozkovou èinnost. Pøekvapilo mì zjištìní, že vykazuje
podobný princip, jako radiové vlny. Délka mozkem vysílaných vln mùže být rozdílná a z jejich délek jsme dokázali
sestavit i stupnici pro jejich ohranièenost.
Zajímala nás i funkce lidského mozku pøi umírání èlovìka. Shodou okolností se nám poštìstilo provést pokus v
blízkosti staré vìøící ženy. Umírající nemìla ani tušení, že v sousedním pokoji máme namontované potøebné mìøící
zaøízení, u kterého jsme s napìtím èekali nepøedvídatelný vývoj. Žádný z nás nevìøil v Boha.
Jeden z našich pøístrojù mìøil sílu vyzaøování vzniklého myšlenkami. Na stupnici tohoto pøístroje bylo možné
mìøit (+,-) 500 jednotek ve všech smìrech. Na tomto pøístroji jsme pøi jedné pøíležitosti provádìli mìøení docela
silného rozhlasového vysílaèe a zjistili jsme, že vyzaøuje silou 9 jednotek. Umírající žena ležela v sousedním pokoji a
s hlubokou vdìèností chválila Boha. Prosila ho o požehnání a o odpuštìní svých høíchù skrze prolitou krev Ježíše
Krista. Záøila radostí, že ji oddìluje jen nìkolik minut od vìènosti. V sousedním pokoji jsme byli dojati ze zážitku
slyšené modlitby a jaksi jsme pozapomnìli na všechno, i na pøístroje a v oèích se nám objevily slzy dojetí. Nevìøili
jsme svým oèím, ruèièka stála u 500 jednotek a nemohla dál pro omezenost stupnice. Chtìla dál ale hranièní
jednotka byla jen 500.
Pøekvapenì jsme hledìli jeden na druhého: prožívali jsme první pøípad v dìjinách lidstva, kdy se mìøila elektrická
síla modlitby.
Podle mìøení, elektrická síla její modlitby byla pìtapadesátkrát vìtší, než u zmínìného rozhlasového vysílaèe.
Po jistém èase jsme se rozhodli, že budeme opakovat výše popsaný pokus u umírajícího ateisty. Po nastavení
pøístrojù jsme požádali zdravotní sestru, aby rozbøedla hovor s umírajícím. Umírající prohlásil, že nevìøí ani Bohu
ani èlovìku a všechno proklel. Ruèièka pøístroje se pohnula již na zaèátku hovoru, ovšem v opaèném smìru (v
negativním), naèež zvukový signál signalizoval krajní hranici 500 jednotek. I zde by se vychýlila dál, kdyby to šlo.
Tehdy se zhroutil ve mne mùj ateistický postoj.
Pøišel jsem k názoru, že: jestli my dokážeme mìøit vìdecky sílu modlitby, sílu záøení vzniklého vírou v Boha v
jednotkách, a ne jinak i u proklínajících myšlenek, tak i Bùh musí znát tajné myšlenky našeho srdce.
Na základì dùkazù, faktù jsem se setkal s Bohem, který všechno vidí a všechno ví. Pøesvìdèen o této absolutní
pravdì, od této doby jsem nemohl dál odmítat Boha. Uznal jsem ho a zároveò jsem pøijal Ježíše, jeho svatého Syna,
našeho osobního Spasitele.‹"
Eissingen Enz. Ludviksburger Str. 18 DL.
V literatuøe existují zprávy, o podobných mìøeních, které vykazovaly, že síla modlitby je vìtší než síla atomové
energie. Nakonec i zde se zmiòuje o tom naše nebeská Matka v jednom svém poselství.
Podstatu obrácení našeho vìdce bychom mohli hledat i v líèených souvislostech. Píše, že byl ateista „z
pøesvìdèení". To znamená, že studoval argumenty pro a proti. Na jisté úrovni vìdìl, z èeho si vybírá. Dle vyprávìní,
jeho hlavním problémem byl, zda existuje Bùh. Zda existuje zosobnìná mimozemská mocnost. I s tím se
setkáváme, že jsou lidé, kteøí vìøí, že existuje mimozemská bytost s obdivuhodnými vlastnostmi, pøesto nevìøí v
toho Boha ve kterého vìøí køesané.
Náš vìdec zde prožil dva zázraky. Jeden je ten, že se nechal pøesvìdèit tím, co potvrzoval pøístroj. Druhý
spoèívá v tom, že zároveò pøijal Ježíše jako Syna Božího a jako našeho osobního Vykupitele. To druhé již ukazuje
dál než co sdìloval pøístroj.
Zde se stal zázrak. Proè? Protože otevøel své srdce Bohu, svou dùvìru mu nabídl, aby v nìm Bùh mohl konat
zázrak. Víra v Boha vstupuje v život s dokonalou dùvìrou vùèi Bohu. Síla této dùvìry byla v umírající ženì, tuto sílu
mìøil pøístroj. Je obrovský rozdíl vìøit v existenci nìkoho èi vìøit v nìkoho, chovat se vùèi nìmu s patøiènou dùvìrou.
Ještì vìtší rozdíl je mít dùvìru vùèi èlovìku a vùèi Bohu. Èlovìk umí naši dùvìru opìtovat, umí se odvdìèit, ovšem
zároveò umí ji i zneužít vùèi nám, neboli škodit nám. Bùh naši dùvìru k nìmu pouze odmìòuje, promìní ji v náš
prospìch. Koná zázraky v nás i skrze nás.
Rùženec bývá i zkušebním kamenem naší víry. Totiž, hemží se v nìm události, vùèi kterým bychom mìli chovat
dùvìru, vždy jsou souèástí vìènosti.
Každá událost v rùžencové modlitbì je symbolicky vyjádøená možnost k pouèení, jak bychom mohli získat vìèný
život, který nás èeká „na druhém bøehu". Uschopòujeme v nìm sebe pro pøestup z èasného do vìènosti. Tím, že
promeditujeme život Ježíše Krista, vysíláme energii, pøièemž dostáváme novou a svou kladnou energií dáváme
svìtu lék pro bohulibé uspoøádání svìta. Bùh toto prosí od nás, abychom tak bojovali, èili modlili se. Tento boj je boj
na vyšší úrovni s vìtšími úèinky než vymýšlení podlých strategií, blýskání nožù a støílení. Toto je boj lásky, síla
nepøemožitelné lásky.
Opìt se ukazuje pøíèina, proè se modlit rùženec. My žijeme z lásky. V lásce je skryt zázrak života. Láska
potøebuje pozitivní energii, èili tu vysílá, tu na nás plýtvá, aby nás zvedla když padáme. Tuto energii nám všem
rozdává Bùh. Tu nesmíme znièit hnìvem, nenávistí, sobeckostí, atd. I my musíme rozdávat tuto energii, s ní
pomáháme potøebným, v obrácení mnohých, nápravì života mnohých, v záchranì života nepøedstavitelnému
množství lidí. Tak jako tìlo potøebuje svou energii pomocí kalorií, pøijímáním nejrùznìjších pokrmù, i duše potøebuje
svou pozitivní energii, lásku. Duše bez dostateèné lásky je podviživená.Tak, jak jsou bacily pro tìlo dùležité a
škodlivé, existují i energie pro duši potøebné a nežádoucí. Nejvìtší místo negativních energií je peklo. Tak jak
existují andìlé, nosièi všeho pozitivního, Božího, jsou i zlí duchové, pekelné mocnosti. Zvláštností èlovìka je, že
mùže dle osobního svobodného rozhodnutí manipulovat s dobrou i zlou energií ke svému užitku èi ke své zkáze. V
jisté míøe a v jistém smyslu mùže škodit i jiným se špatnou energií. Volbu uskuteèòujeme svou vírou, to znamená, na
kterou stranu tíhneme, v koho víc dùvìøujeme.
Druhá pokusná osoba nevìøila ani Bohu, ani èlovìku. Tím zároveò možná nevìdomky èlovìk sebe zbožšuje,
zkouší vytvoøit, slátat ze sebe Boha. Vidíme výsledek. Nic dobrého z nìho nevzešlo. Èlovìk nemùže sázet jen na
sebe, nemùže jen sobì vìøit, vždy je jako pára, která sotva se ukáže a hned zmizne, jak píše apoštol. Èlovìk je
pomíjející. Ten mìøený byl podveden zlým duchem, proto vyzaøoval negativní, bourací energii. Jak jinak, vždy v
takovém postoji je víc pýchy, sudièství než mírnosti, pokory, pochopení, lásky.
Známe i jiný typ èlovìka, který by rád otevíral rùzná zadní vrátka, který rád volí faleš, svìtskou chytrost a tvrdí, že
stejnou mìrou vìøí i nevìøí a snad sází na „co kdyby". Tento typ je ten biblicky vlažný, o kterém Bùh øíká že „vlažného
vyplivnu".
Ještì jednou myšlenkou zkouším vytušit dùvod zmínìného zvratu v našem vìdci, který byl pozitivnì dojat až k
slzám. Velice rychle v nìm vyrašila dùvìra. Tak mohl dostat vlivem Boží milosti nìco ze síly modlitby umírající ženy.
Nemám dùvod pochybovat nad tím, že malá èást této modlitby mu otevøela srdce k tomu, aby i on se pøetvoøil, nabil
se a rozjel se na cestì, kde se dostává nepøetržitá síla od Boha.
Zastavme se u druhù pozitivních energií. Pokus ukázal pouze tolik, že je energie v takové modlitbì, jakou mìøil
náš vìdec. („...s hlubokou vdìèností chválila Boha. Prosila ho o požehnání a o odpuštìní svých høíchù skrze
prolitou krev Ježíše Krista. Záøila radostí, že ji oddìluje jen nìkolik minut od vìènosti.")
Ovšem u bolestného rùžence tohoto sešitu Panna Marie mluvila i jinak. Napøíklad o tom, že posbírá každou
kapku našeho utrpení. A ty kapky dokáže pøemìnit ve vzácný dar lásky.
Podle ní i my dokážeme naše bolesti pøemìnit ve vzácný dar lásky. Na duchovní úrovni je velký rozdíl mezi
pøijatou a odmítnutou bolestí.
Všechny jsou duševní pochody, které ve své dimenzi jsou ne ménì reálné, než když napøíklad si umyjeme ruce
po manipulaci se špinavými pøedmìty, abychom nezapøíèinili infekci tam, kam ji mùžeme dostat - v oèích, v trávícím
ústrojí, v pleti, atd.
V duchovním svìtì má každý høích svùj pach, stejnì i ctnosti pøedstavují každá svou vùni, energii. Jak je vidìt,
tyto polohy vìdecké pøístroje nerozlišují a je otázkou, kolik druhù by bylo.
Nebylo by dobré když bychom chtìli dát vysvìtlení všemu duchovnímu bìhem našeho života. V dìjinách spásy je
nesmírné množství tajemství. Je možno i zde poukázat na slova Panny Marie, která pronesla ve spojitosti s agonií
Ježíše na køíži. „Nikdo nikdy nepochopí skrytá tajemství tìchto chvil." Tak je to správné.
»c/ 21.11.1993 - „Vykoupením, který Ježíš dokonal na Kalvárii, jste byli vysvobozeni z nadvlády satanovy,
osvobozeni od høíchu, který je jhem jeho otroctví, stali jste se Božími dìtmi, protože vám daroval svou lásku a svùj
vlastní život."
7/ Než zaèneme rozjímat jednotlivá tajemství
Sdìlování nahuštìním, pomocí znakù používá lidstvo valnou mìrou v kultuøe. Je možno myslet zejména na tyto
projevy:
- mluvené a psané slovo,
- divadlo, film, audiovizuální tvorba svou dramaturgií,
- obrazivost výtvarného umìní,
- tóny a rytmus hudby a zpìvu,
- pohyb a rytmus v tanci.
Bùh nám takové sdìlovací zpùsoby nejen dával ale sám je používá ve styku s námi. Mluví také božsky
prostøednictvím snù, zjevení, pøírodních úkazù, atd. Nejzajímavìjší je, že v prùbìhu celých dìjin lidstva s ním smíme
spoluvytváøet drama poutì lidstva svou svobodnou vùlí na polštáøi jeho prozøetelnosti.
Ten nejkrásnìjší a nejdùležitìjší symbol v dìjinách lidstva byl nahuštìn do života Ježíše Krista. Ano, tento draze
zaplacený symbol, postavu Ježíše Krista, dostalo lidstvo darem pro svou spásu. Úkolem lidstva je tisíce let ho
rozluštit, poznat, dovtípit, aplikovat, vlastnit, napodobovat. Toto tajemno má být souèástí naší kultury a zužitkováno
ve všech odvìtvích.
Kristùv život, ke kterému patøí jeho Matka, apoštolové, svatí, vèetnì celé doby, nám dává mnoho námìtù, dalších
symbolù, znakù. Jenom namátkovì vyberme nìkolik:
lilie - znak èistoty
beránek - smírèí obì
bílá barva - svìtlo, èistota, dokonalost
desatero - Boží zákon
Izák - zdùraznìní Božího zásahu v nejvyšší nouzi
køíž - prostøedek k muèení Vykupitele
rùženec - v køesanství je symbol rozjímání o tajemstvích ze života, smrti a vzkøíšení Krista
obraz sítì - v Novém zákonì vyjadøuje Boží pùsobení mezi lidmi
Znakù je moc. Køesanské výtvarné umìní dalo svìtové kultuøe mnoho dìl, která bohatstvím svých znakù nesou
jasný vzkaz, poselství i našemu zvídavému èlovìku.
8/ Rozjímání k radostnému rùženci
Kterého jsi z Ducha svatého poèala
c/ 25.3.1980 - „Pøemilí synové, pohleïte dnes na svou nebeskou Matku ve chvíli, kdy øíká své ›ano‹ k vùli Pánì.
Toto ›ano‹ vykvetlo v mé duši jako ovoce velkého mlèení.
Vnitøní mlèení, v nìmž jsem trvale žila, orientuje se na hledání pouhého Slova Božího. V nejhlubším mlèení se
Slovo sdílelo mé duši, kdežto moje mysl se otvírala, abych je pøivítala, a moje Srdce se uzavíralo, aby je žárlivì
chránilo.
Vnìjší mlèení, které mì vytrhávalo z hluku, rozptýlení, z událostí, které se odehrávaly kolem, tak, abych se
soustøedila v dokonalém pøijímání Boží vùle, kterou jsem se snažila vyplnit svým skromným a obyèejným zpùsobem
života. A tak mlèení ukrývalo veliký Otcùv plán. A když mnì byl pak zjeven, musela jsem ho dále žárlivì a mlèenlivì
støežit ve svém Srdci.
Proto byl mùj mateøský souhlas neviditelný a tajný, protože jen sám Otec jej èekal a pøijal.
Moje ›ano‹ vytrysklo ze srdce také jako ovoce mnoha, mnoha modliteb."
Kterým jsi Alžbìtu navštívila
Alžbìta mìla porodit dítì, malého Jana. Maria šla k ní. Chtìla Alžbìtì pomáhat pøi domácích pracích, aèkoli ona
sama to nemìla lehké. Koneènì - vždy i ona sama èekala Dítì.
Tento postoj mùže být nápomocen v životì mnohých, když si myslíme, že naše síly jsou v koncích, když jsme
pøepracovaní, nadmíru unavení. Jindy zas letíme a nevšimneme si potøeby druhých. Ne všichni znají ten výsostný
pocit, být zde pro druhé. I na to poukazuje Panna Marie.
c/ 1988.2.11 - „Proè se v tìchto dobách zpøítomòuji mezi vámi zpùsobem novým, ustavièným a mimoøádným?
Protože toto jsou doby panství mého Protivníka, Rudého draka, satana, dávného hada, jemuž rozdrtím hlavu.
Pod bøemenem jeho panství rostou pro vás zkoušky a utrpení, rány a pády, a tak pro všechny vyvstává vìtší
nebezpeèí zatracení. Proto se vám mimoøádným zpùsobem zjevuji, abych vás vyzvala k dùvìøe, k nadìji, abyste se
ke mnì utíkali svým zasvìcením mému Neposkvrnìnému Srdci.
Moje pøítomnost se zesiluje tím více, èím více se pøibližuje mé vítìzství definitivní porážkou satana. Proto vás
všechny zvu, abyste na mne patøili s dùvìrou a velkou nadìjí. Pán mne posílá k vám, abych vám pøinesla Jeho
spásu. Podìkujte mu za tento dar a pøijmìte jej s pokorou a vdìèností.
Pøicházím jako poselkynì Jeho vítìzství. Jsem poslána, abych pøipravila cestu pro slavný Ježíšùv návrat.
Kráèejte v mém svìtle a staòte se apoštoly vaší nebeské Matky v tìchto posledních èasech. Rozlévejte všude vùni
mé pøítomnosti a mé mateøské nìhy."
Kterého jsi v Betlémì porodila
Za císaøe Augusta vyšlo naøízení, aby se sepsali lidi celého svìta.
c/ 24.12.1979 - „Je svatá noc. Pøemilí synové, pøipravte se vedle mne pøijmout mé božské Dítì.
Kolem je hluboká noc. A pøece jedno stále silnìjší svìtlo se rozsvìcuje uvnitø jeskynì. Nyní záøí celá jako nebe,
zatímco Matka je ponoøena do hluboké modlitby. Jaké svìtlo sestupuje z lùna Otcova do panenského lùna Matky,
která se otevírá jeho daru pro Život.
Já hledím pøedevším na jeho tìlo, celé zahalené do tohoto Božského Svìtla: na jeho oèi, jeho tváø, jeho rty, jeho
oblièej, jeho rámì, jeho ruce, cítím jeho malièké Srdce, které sotva zaèalo bít. Každý úder je darem lásky, která od
nynìjška nezhasne.
Kolem je takový mráz: drsnost zimy a led lidí, kteøí nám zavøeli dveøe. Ale uvnitø v jeskyni je sladké a pøíjemné
teplo. Je to útoèištì, které nám nabízí toto chudièké místo, je to teplo nepatrných vìcí a pomoc, kterou poskytuje ta
trocha sena, jesle, které poslouží za kolébku.
Žádné jiné místo není nyní tak teplé jako tato hroznì studená jeskynì. A blažená Matka se sklání nad svým
Dítìtem, které vám bylo dáno od Otce, nad svým koneènì rozvitým Kvítkem, nad svým Nebem, nyní provždy
otevøeným, nad svým Bohem, který byl tak dlouhý èas oèekáván.
Moje slzy se spojují s polibky, zatímco ve vytržení vidím v Synu svého Boha, který se ze mne narodil v této svaté
noci."
Kterého jsi v chrámì obìtovala
Chrám v Jeruzalémì je plný lidí a jejich problémù. Uprostøed zástupu stojí ta, která sem pøinesla na svých rukou
svùj Poklad. Pøišla, aby jej obìtovala Bohu Otci.
c/ 2.2.1980. - „Døíve v jeruzalémském chrámì jsem obìtovala své Dítì Ježíše podle pøedpisu mojžíšského
zákona. Nyní mám obìtovat také vás všechny, moje malé dìti, podle vùle mého Syna Ježíše, který vás svìøil mnì,
døíve než umøel na køíži.
Pod køížem jsem se stala podle Ježíšovy vùle opravdovou Matkou každého z vás. A v èem jiném záleží moje
mateøská povinnost, ne-li v tom, abych vás obìtovala k dokonalé slávì Boží?
Obfìtují vás ke slávì Otcovì. Jako ve vaší nebeské Matce, tak i ve vás chce Bùh vidìt stále mohutnìji záøit veliký
vzor, který vtiskl do mistrovského díla stvoøení; tak mùže dnes, od vás, svých malých dìtí, pøijímat svou dokonalou
chválu.
Obìtuji vás ke slávì Synovì. On chce vidìt ve vás, svých bratøích, svou vlastní podobu tak, aby skrze vás mohl
opìt žít a milovat, modlit se, trpìt a pracovat, aby byl ve vás Otec stále oslavován. A tak Syn ve vás mùže dokonale
žít.
Obìtuji vás ke slávì Ducha Svatého. On se vám sdílí, aby vás pøivedl do hlubin Božího života a pøetvoøil v hoøící
plameny lásky a horlivosti, aby všude rozlil své nejèistší Svìtlo. A když vás vidí v mateøském náruèí své Nevìsty,
která ve vás vytváøí svoji podobu, je pøitahován, aby i na vás sestoupil ve své plnosti a sdílel se vám tak, jako se sdílel
jí. Tak Duch Svatý od Otce a od Syna je vám stále více darován jako dar.
V chrámì svého Neposkvrnìného Srdce vás všechny dnes obìtuji ke slávì Nejsvìtìjší Trojice.
Obìtuji vás na znamení usmíøení, na znamení mateøské pøímluvy, na znamení dokonalého oslavení, aby Bùh
pøijal toto ubohé zbloudilé lidstvo a mohutnou silou své milosrdné lásky pøispìl na pomoc svìtu, oèištìnému vaší
smírnou obìtí. Tak bude Duchem Pánì obnovena celá tváø zemì.
Kterého jsi v chrámì nalezla
Marie s Josefem tøi dny hledali dvanáctiletého Ježíše. Nebyla to jejich vina, že zmizel, jakoby se ztratil. Zùstal v
chrámì, protože on sám chtìl. Když ho našli, øekl své matce: „Nevìdìla jsi, že musím být v tom, co je mého Otce?"
Marie se radovala, že ho našla ale nepochopila tato slova svého Syna - toto vysvìtlení. S tímto neporozumìním se
musela vrátit do Nazareta a žít dál.
c/ 1.7.1993. - „Posláním, které vám svìøuji, je všude nést svìtlo pravdy, v tìchto dobách, ve kterých se všude
rozšíøila tma bludù. Vidíte, jak se prohlubuje nedostatek víry, jak se každým dnem zvìtšuje odpad od víry. Vy budete
mým svìtlem rozžatým v noci, buïte vìrnými apoštoly evangelia, které musíte žít a hlásat do písmene.
Nenechte se svést falešnými uèiteli, kterých je dnes tak mnoho. Nenechte se oklamat novými naukami i když se
budou všeobecnì pøijímat: protože jako Kristus, tak i jeho pravda je stále stejná - vèera, dnes a vždycky.
Nuže vaše svìtlo bude v tìchto dnech záøit pøed lidmi, aby oslavovali vašeho nebeského Otce."
9/ Rozjímání k bolestnému rùženci
Který se pro nás krví potil
c/ 13.4.1979 - „Dnes je mé místo zde u mého Syna, který trpí.
Otcova vùle rozhodla, abych nebyla u Ježíše bìhem jeho vnitøní agónie v Getsemanech, aby jeho opuštìnost
zvìtšila i nepøítomnost Matky.
Je-li možné, a odejme ode mne tento kalich. Avšak v duši jsem zùstala celou noc stále u svého Syna.
Modlitbou a utrpením jsem mìla skuteènì úèast na celé jeho agónii, abych ho tìšila a pomáhala mu tím, že jsem
spojila své ›ano‹ s jeho slovy: ›„Otèe, ne má, ale tvá vùle se staò!‹ A když byl z nebe poslán andìl, aby ho posiloval,
pøišel také ke mnì, aby vložil do svého kalicha všechnu lásku mého mateøského Srdce."
Který byl pro nás bièován
c/ 15.záøí 1986 - „Milovaní synové, uète se ode mne øíkat vždy Ano nebeskému Otci, i když od vás žádá
drahocennou daò vašeho utrpení.
Jsem Panna Bolestná.
Jsem Matka utrpení.
Mùj Syn Ježíš se ze mne zrodil, aby se dal jako obì lásky za vaše vykoupení. Ježíš je pokorný a tichý beránek,
který se nechá vést nìmý na porážku. Ježíš je pravý Beránek Boží, který snímá všechny høíchy svìta.
Od chvíle, kdy sestoupil do mého panenského lùna, až do chvíle, kdy vystoupil na køíž, se Ježíš neustále
odevzdával do vùle Otce, obìtuje mu s láskou a radostí vzácný dar všeho svého utrpení.
Já jsem Bolestná, protože jako Matka jsem pøipravovala, chovala, sledovala, milovala a obìtovala svého Syna
Ježíše jako sladkou a pokornou obì božské spravedlnosti Otcovì. Tak jsem se stala nejvìtší pomocnicí a posilou
pøi jeho strašném utrpení.
V tìchto tak bolestných èasech jsem ještì jako Matka po boku každého z vás, abych vás pøipravovala, pomáhala
vám a posilovala vás ve vašem utrpení. Uèím vás trpìt, øíkajíc s vámi Ano nebeskému Otci, který to od vás žádá jako
vaši osobní spolupráci na vykoupení, uskuteènìném mým Synem Ježíšem.
V tom jsem vám byla já, vaše nebeská Matka, pøíkladem a vzorem pro svou dokonalou spolupráci na utrpení
Syna, takže jsem svou mateøskou bolestí se stala první spolupracovnicí na jeho Díle. Stala jsem se opravdovou
Spoluvykupitelkou a nyní se mohu nabídnout každému z vás za pøíklad, jak obìtovat své osobní utrpení Pánu a
pomáhat tak všem kráèet po cestì dobra a spásy. Dùvod je ten, že v tìchto krvavých dobách oèisty je mou
mateøskou povinností uèit vás pøedevším trpìt.
Pomáhám vám také nést utrpení svou pøítomností Matky, která vás povzbuzuje k pøetváøení všech vašich bolestí
v dokonalý dar lásky. Proto vás uèím uèenlivosti, tichosti a pokoøe srdce. Pomáhám vám trpìt a obìtovat se s radostí
bratøím, jako se obìtoval Ježíš.
Tak ponesete svùj køíž s radostí, vaše utrpení se stane sladkým a bude to jistá cesta, vedoucí k pravému pokoji
duše. Posiluji vás ve vašem utrpení jistotou, že stojím pøi vás, jako jsem stála pod køížem Ježíšovým.
Dnes, kdy se bolesti vrší ze všech stran, si všichni stále mocnìji uvìdomí pøítomnost nebeské Matky. Nebo toto
je moje poslání Matky a Spoluvykupitelky: shromáždit každou kapku vašeho utrpení, pøemìnit ji ve vzácný
dar lásky a zadostiuèinìní a pøinést ji dennì jako obì Boží Spravedlnosti.
Jen tak mùžeme otevøít spolu zlatou bránu Božského Srdce Ježíše mého Syna, aby nechal sestoupit brzy na
Církev a lidstvo proudy milosti a ohnì své milosrdné Lásky, která obnoví všechno."
Který byl pro nás trním korunován
„Svlékli ho a oblékli mu nachový pl᚝, upletli korunu z trní a posadili mu ji na hlavu, do pravé ruky mu dali hùl,
klekali pøed ním a posmívali se mu: ›Buï zdráv, židovský králi!‹ Plivali na nìj, brali tu hùl a bili ho po hlavì"(Mt 27,2830).
c/ 14.4.1995 - „Kolik krve vidìly mé plaèící oèi v tento den. Mùj Syn Ježíš byl pøiveden z bièování jako jedna rána.
Hrozné øímské dùtky zanechaly na jeho tìle hluboké rány, z nichž hojnì teèe krev a pokrývá nachový pl᚝.
Trnová koruna probodává jeho hlavu, z níž prýští potùèky krve, ta stéká a pokrývá k nepoznání jeho tváø.
›Jeho vzezøení bylo tak znetvoøené, že nebyl podoben èlovìku‹ (Iz 52,13)."
c/ 17.4.1987 - „Ježíše stále ještì mnozí korunují trním propagací bludù a ztrátou pravé víry."
Který pro nás nesl tìžký køíž
c/ 13.4.1979 „Potkala jsem Ježíše cestou na Kalvarii, potom co byl zrazen, zapøen a opuštìn od svých. Ze
dvanácti zùstal jediný, kterého držím za ruku, abych mu dodala odvahy abych mu dodala síly zùstat s námi.
Odsouzení se projevuje na Ježíšovì zbièovaném tìle a trny zalévají krví jeho oèi."
c/ 9.4.1993 „Jak vzdálená jsou nyní oslavná volání: ›Hosana Synu Davidovu, požehnaný jenž pøichází ve jménu
Pánì!‹
Místo olivových a palmových ratolestí jsou zde kopí øímských vojákù; místo oslavného provolávání zástupù køik a
urážky katanù; místo zpìvu dìtí pláè vìrných žen; místo majestátního královského prùvodu pomalé kroky s køížem
na bedrech.
Nejsou zde zástupy, které Ježíš nasytil svým chlebem; nemocní, které mu pøinesli, aby je uzdravil; høíšníci, které
pøivedl na cestu ctnosti; apoštolové, které si vybral, aby byli jeho svìdky. Ale je zde jeho Matka a po jejím boku
miláèek Jan, který vás všechny zastupuje, moji pøemilí synové."
Který byl pro nás ukøižován
c/ 1.4.1994 - „Køíž drtí Syna i Matku, spojené teï v této jediné obìti. Zùstaòte se mnou, milovaní Synové, pod
køížem, spolu se svým bratrem Janem.
Je tolik zapotøebí útìchy! Pro Ježíše pøibíjeného na køíž, pozdviženého od zemì a prožívajícího krvavé hodiny
své agónie. Pro mne, pro jeho Matku, dùvìrnì spojenou s jeho vykupitelským utrpením.
Je tolik zapotøebí víry! Hle Ježíš jako rozšlápnutý èerv; na jeho obìtovaném tìle leží všechny høíchy svìta; jeho
Srdce je sklíèeno lidskou nevdìèností a obrovským nedostatkem víry.
›Jiné zachránil a sám sebe zachránit nedokáže. A sestoupí s køíže, je-li Synem Božím, pak mu uvìøíme.‹
Se mnou, s Janem, s vìrnými zbožnými ženami, s kajícím setníkem, øeknìte i vy: Je to opravdu Boží Syn!
Je tolik zapotøebí lásky! Zdá se, že láska na Golgotì je poražena. Je jen nenávist, z᚝, zloba a nelidská zuøivost.
Temnoty sestupují a zahalují svìt. Všechna láska je shromáždìna v ukøižovaném Kristu, který se modlí, odpouští,
sklání se pøed vùlí Otce a povolnì se mu poddává. Láska z nìj sestupuje na Matku povolanou k tomu, aby otevøela
své srdce k novému a duchovnímu mateøství a na Jana, který vás všechny zastupuje a pøijímá tento nejvìtší dar z
Božského Srdce Syna."
c/ 13.4.1979 - „A tak se setkávám se svým Synem: jsem u nìho, abych mu pomáhala pøi umírání. Cítím høeby, jak
prorážejí jeho údy, cítím muka tìla zavìšeného na muèidle, jeho dusivý dech, slyším jeho hlas, který zaniká ve
slovech modlitby a odpuštìní. Zdá se mi, že sama umírám.
Jsem však živá - pod køížem, s probodeným Srdcem a zranìnou duší, zázraènì ještì živá, protože matka musí
pomáhat svému Synu pøi umírání. Nikdo nikdy nepochopí skrytá tajemství tìchto chvil."
10/ Rozjímání ke slavnému rùženci
Který z mrtvých vstal
c/ 13.4.1979 - „Zde je mé místo u mého vzkøíšeného Syna.
Když Ježíš pøichází ve svìtle svého oslaveného tìla a bere mì do svého božského náruèí a sklání se, aby políbil
rány mé veliké bolesti, chápu, že mé poslání vùèi nìmu je skonèeno. Zaèíná mé mateøské poslání vùèi vám, vùèi
církvi, která se zrodila z jeho a mé veliké bolesti.
Dnes je mé místo stále zde: u všech mých dìtí. Až do konce svìta jsem vám stále nablízku, dìti, zrozené ze smrti
mého jediného Syna. Zvláštì jsem s vámi v tìchto chvílích temnoty a utrpení, ve kterých jste povoláni prožít, co
zakusil Ježíš bìhem svého vykupitelského utrpení. Jsem stále u vás, abych vám pomáhala trpìt, umírat a vstát z
mrtvých, až se splní plán Otce a též vy se budete moci radovat s Ježíšem ve slávì jeho království života."
c/ 19.4.1992 - „Nebojte se pøemilí synové. Patøte na Ježíše, který mocí svého božství povstává ze smrti a se svým
oslaveným tìlem, záøícím nad slunce vychází vítìznì z hrobu. Kristus vzkøíšený a žijící mezi vámi je dùvodem vaší
radosti, vaší dùvìry a vaší nadìje v tìchto posledních èasech. Satan je pøemožen a od té chvíle je mu veškerá jeho
moc odòata Kristem, který pøijal smrt, aby se Sám stal lékem, který vás uzdravuje od nemoci høíchu a od smrti.
Zmrtvýchvstání Kristovo je faktem více historickým, jistým a dokázaným než všechny událost,i k nimž kdy došlo.
Jako vaše Matka vás napomínám, abyste se mìli na pozoru a bdìli, nebo mùj Odpùrce vás svádí v myslích
podlými a nebezpeènými bludy, aby zpùsobil ztrátu vaší víry a pøivedl vás k odpadu."
Který na nebe vstoupil
c/ 13.10.1992 - „Pozvednìte oèi k nebi, protože vaše vysvobození je blízko. Z nebe vám pøijde nová éra svìtla a
svatosti. Z nebe vám pøijde definitivní porážka satana a celého jeho mocného vojska zla.
Z nebe vám pøijde Kristus v záøi své slávy, pøijede na bílém koni své božské moci.
Dnes, kdy si pøipomínáte výroèí zjevení vaší nebeské Matky jako Ženy odìné sluncem, vás všechny vyzývám,
abyste pozvedli oèi k nebi, protože na otevøeném nebi se objeví bílý kùò. Ten, kdo na nìm sedìl, se jmenuje Vìrný a
Pravdivý, protože soudí a vede válku spravedlivì."
c/ 22.11.1992. - „Pozor! Ježíš Kristus pøijde v oblacích a všichni ho uvidí, i ti, kteøí ho zabili. Národy zemì budou
šokovány. Ano, amen."
Který Ducha svatého seslal
c/ 7.6.1981 - „Jsem nevìstou Ducha svatého. Moje mocná funkce Prostøednice mezi vámi a mým Synem
Ježíšem se projevuje pøedevším v tom, že pro vás získávám pøemíru Ducha lásky od Otce a Syna.
Tímto božským ohnìm se musí církev obnovit a pøetvoøit. Tímto ohnìm lásky bude obnoven celý svìt. Pod jeho
mocným dechem života se koneènì otevøe nové nebe a nová zemì!
Moje Neposkvrnìné Srdce je zlatou bránou, skrze níž prochází Boží Duch, aby pøišel k vám. Proto vás vyzývám,
abyste èasto opakovali: ›Pøijï, Duchu svatý, pøijï na mocnou pøímluvu Neposkvrnìného Srdce Panny Marie, své
milované Nevìsty‹!"
Který tì Panno, na nebe vzal
c/ 15.8.1976 - „Jako jsem svým ›ano‹ umožnila Božímu Slovu vzít na sebe v mém panenském lùlnì jeho lidskou
pøirozenost, tak jsem svým ›ano‹ ponechala pùsobení svého Syna Ježíše, který vzal vaši Matku do slávy nebe s duší
i s tìlem. Mé tìlo je promìnìné a oslavené, synové pøemilí, ale je to skuteèné tìlo. Matka a Syn jsou nyní navždy
spolu v nebi.
Jsem však také vaší pravou Matkou. Tak vás mohu milovat nejen duší, ale i oslaveným tìlem. Miluji vás tímto
svým mateøským Srdcem, které nikdy nepøestalo bít z lásky k vám. Pøemilí synové, žijte i vy tam, kde jsem já. Žijte v
nebi se mnou. Je pravda, vy jste ještì na této zemi bolesti a èasto pociujete celou její tíži a strast.
Ale proè už nežijete tam, kde je vaše Matka, i když žijete ve vyhnanství na zemi? Žijte v nebi se mnou a nenechte
se zlákat svìtem, nenechte se spoutat touto zemí! Dnes tu existuje tendence, která je tak nesprávná a nebezpeèná.
Lidé hledí pouze na tuto zemi. Mají jakoby strach, že pohled na nebe je odvádí od povinností denního života. Žijte se
mnou v nebi a pak budete také dobøe žít na této zemi!
Uskuteèòujte zde na zemi vùli nebeského Otce a vybudujte kolem sebe pravé štìstí. èím víc hledíte na Otce a
žijete se mnou, tím více budete na zemi pracovat pro své dobro i pro dobro všech.
Nebe, to pravé, nikdy nebude možno najít na zemi."
Který tì Panno, v nebi korunoval
c/ 22.8.1976 - „Jsem vaše královna. Otcova všemohoucnost, Synova moudrost a láska Ducha svatého ve svìtle
Nejsvìtìjší Trojice mì navždy potvrdily v této mé úloze mateøské královské hodnosti. Toto je má korunovace ve
slávì. Je to moje královská univerzální hodnost: Matka Syna, Královna se Synem.
c/ 7.10.1995. - „Jsem Královna posvátného Rùžence. Jsem Královna vítìzství. Úloha, která mi byla Nejsvìtìjší
Trojicí svìøena, je svádìt boj a dovést k vítìzství šik Božích dìtí, který zápasí s mocným vojskem otrokù Satana a
zlých duchù.
›Mezi tebe a ženu položím nepøátelství, i mezi símì tvé a símì její. Ona ti rozdrtí hlavu a ty budeš èinit úklady její
patì‹ (Gn 3,15).
Každodennì svádím tento boj a dosahuji vítìzství."
c/ 31.12.1995 - „Jsem Matkou krásného milování a svaté nadìje. Jsem Královna míru a jitøenka, která oznamuje
novou dobu, jež vás èeká a stále víc se blíží.
Mou úlohou je omýt vás od vší poskvrny, potìšit vás v každé bolesti, dodat dùvìry ve vaší velké malomyslnosti a
posílit nadìje ve vaší opuštìnosti. Pomáhám vám být ve svìtì, ale nebýt ze svìta; protože chci, abyste patøili
vždycky a všichni jedinì Ježíšovi, mému Synu."
Poznámka
c/ = Literatura: - Tematický výbìr z knihy Mariánského knìžského hnutí, Knìžím, mým pøemilým synùm (Jsou to
slova Panny Marie diktovaná do srdce italského knìze, Dona Gobbiho)