Problémy sociálního státu

Problémy sociálního státu
Ladislav Ki;ížkovský
V současné době se stále více politologů, státovědců a subjektů polítické praxe
zamýšlí nad funkčností socíálního státu v soudobém světě. Vede je k tomu řada pf'íčin, zejména však úsíli o nalezení cest k řešení složítých ekonomických, socíálních a
politických problémů vznikajících v souvíslosti s postupem vědeckotechnické revoluce v podmínkách kapítalismu a s globálnim sclháním ideologických koncepcí a
mocenských struktur komunismu.
Pří hledání odpovědi na otázku podstaty, úlohy a budoucnosti sociálního státu
většinou přihližejí k historickým dimenzím jeho dosavadní existence, k filiaci a vývoji filizofických, sociálně politických a etických idejí, vyúsťujících v to či ono pojetí sociální politiky a sociální státnosti. II
Teoretické a praktické politické problémy spojované se socíálním státem narůstaly zejména od počátku vývoje industriální společnosti, kdy sociální rozpory
přestávaly být zvládnutelné tradičními prostředky státní moci 2 !
Obsah pojmu sociální stát byl obvykle spojován s institucemí. intervenčními opatřeními a procedurálními pravidly řízení a správy společenských záležitostí v procesu industrializace kapitalistické společnosti.
Někteří teoretíci, např. E. Altvater3!, kladou sociální státnost do souvislosti s vý·vojem dělnického hnutí a v sociálním státu vidí další fázi působení státní moci - institucionalizaci třídního kompromisu. 4 / Jiní, např. W. D. Narr s/, hledají cestu k poznání
dané tematiky v komparaci pojmů a institucí socíálního státu a intervenčního státu,
přičemž sociální stát chápou jako obecný strukturální fenomén modernizace. Podle
G. Therborna je pro definování sociálního státu určující především hospodářská politika. 6 !
Sám pojem sociální stát začal být ve vědecké a politicko-esejistické líteratuře
vice používán až v první čtvrtině 20. století, zejména zásluhou H. Hellera. 7 / Ten
chápal stát jako zvláštní, "neustále se aktivizující" formu společenského žívota,
konkrétně jednající politický subjekt, který je možno obecně sociologicky chápat
"jako určitou historickou strukturu uvnítř konkrétní společenskohistorické struktury."S! Důraz kladl na teleologické sociální určení státní moci, na eilevědomé formování společenského života v duchu "přátelské spolupráce" občanů.
Arcibiskup W. Temple použil v knize Cítizen and Churchman 9! z roku 1941 jako
první termín Welfare state (někdy ne zcela přesně překládáno jako sociální stát),
jimž začal označovat stát, který lidem v nouzi poskytuje pomocí právních a administrativních prostředků hmotné zaopatření.1O!
48
Politologícká revue * prosinec, 1994
K podstatnému rozvinutí obsahu pojmu sociální stát došlo po druhé světové
válce. O. Stammer navázal na starou Hellerovu koncepci sociálního státu a rozpracoval tuto tematiku z hlediska politické sociologie. 11/ Podle Stammera má stát zejména zabezpečovat pořádek ve společnosti a usměrňovat sociálně politický vývoj.
Hellerovo pojetí sociálně fungujícího státu dále rozvinuli G. a K. KUchenhoffovL 12 ! V duchu umírněného liberalismu považovali stát za vysoce organizovanou
jednotku, ve které se uplatňuje sociální odpovědnost. Podstatu této jednotky lze plně
postihnout jen spojením sociologického a státóprávního výzkumu.
Také H. Nawiasky uznával nejen právní, ale i sociální obsah pojmu stát. Tím se
pak má zabivat věda o státním právu, věda o vztazích státu a společnosti a věda o teoriích státu. 3/ Všechny tyto vědní disciplíny mají klást důraz zejména na sociální
stránku společenského života.
Obdobně jako mezi dvěma světový mí válkami i v poválečném období poukazovali někteří teoretici na souvislost mezi sociálním státem a sílící sociální oreintací
světové politiky. Podle H. H. Hartwiche je sociální státnost ambivalentním kompromisem mezi tradičními konzervativními sociálními reformami a demokratickým socialismem. 14 /
Obsahovou stránkou sociálně právního principu ústavností se blíže zabývají
15
E. Forsthoff a W. Abendroth. / E. Forsthoff interpretuje sociální státnost jako
nutnost korektury stávajícího sociálního postavení občana v právním státu a redukuje ji na ochranu a pomoc poskytovanou jednotlivci prostřednictvím státu. W. Abendroth
naproti tomu vidí v sociálně státním principu kompromis tvůrců ústavy, kteří se nadále nemohli sjednotit na stanovení hodnotových preferencí občanské společnosti.
Z toho odvozuje možnost alternativní koncepce sociálního státu. Jeho model vychází z premisy, že souhrnný výraz "demokratický a sociální stát" nevyjadřuje to, co je,
ale to, co má být. Na tom zakládá přesvědčení, že obsah sociální státnosti nemá být
interpretován jen v úzkém vymezení Forsthoffově, ale spíše jako spolupartnerství. 16/
Podle J. Kammlera pojem sociální stát a jeho systémové ztvárnění hraje
zprostředkující roli mezi státem a občanskou společností. Prosazuje se proti čistě liberálnímu státu, pro který bylo charakteristické oddělení státu od společnosti.1 7 /
Je to varianta tzv. státu blahobytu a znamená, že stát garantuje určitou sociální jistotu pro každého občana, zmenšuje životní rizika člověka v podmínkách zbožně tržního hospodářství, založeného na soukromém podnikání a působení monopolů.
V souvislosti s formováním teoretické konstrukce sociálního státu je ve vědě
o státním právu a zejména v německé politologii přikládán velký význam jednak
"ústavní realítě" vyhlašovaných práv, nutností příhlížet při aplikaci ústavních norem
k různým konkrétním sociálním faktorům, jednak ekonomické a sociální funkci
ústavních norem a struktur.
"Sociálnost" ústavní teorie se projevila v požadavku, aby stát rozvíjel svou politiku na liberálních či umírněně konzervativních principech a svůj vztah k člověku,
jako výchozímu objektu občanské společnosti, realizoval konkrétními rozhodnutími
a právními akty směřujícími k zabezpečeni jeho sociálních jistot. V tomto smyslu
Politologická revue' prosinec, 1994
49
často
používan)' pojem "stát blahobytu" znamená aktivní rolí státu. který se stará o zasociálních práv oběanú a usiluje o vytvoření stejných podmínek pro ka7.dého
ve všech oblastech společenského života. 19,
Něktdí němečtí polítologové interpretují sociální stát jako jeden ze základních
ústavně právních principú Spolkové republiky Německo. Autoři učebnice "lnncnpoliti k und polítische Theorie" 191 pr-itom vycházejí z pojmového vymezení sociálnč
právniho principu ústavností a vysvětlují, žc označuje stát, kter)' je spoluodpovědn)'
za sociální a hospodářské procesy, jcž by podle přísně liberálního pojetí měly být
ponechány výlučně v púsobnosti občanské společnosti a jcjího tržního mechanismu.
Realizacc sociální funkce státu je v rukou zákonodárce, který má příslušné strukturálni a funkcíonální vztahy řcšit právními předpisy.
Obecné znaky, které přisuzuje německá konstitucionaJistika sociálně právnimu
státu, shrnuje v knize Stát a politika E. Fraenkel takto:
l. Ve společnosti mohou být vydávány jen takové zákony, které odpovídají
základním normám uvedeným v ústavě.
2. Tyto zákony musí být v praxi bezpodmínečně dodržovány.
3. Zachování principů sociálně právního státu podléhá soudni kontrole.
4. Uznání principu sociálně právního státu nemůže být využito k politickému
prospěchu jakékoli sociální či ekonomické doktriny sloužící jednostranným
zájmúm.
5. Ideje sociálně právního státu se nevztahují jen na oblast vztahú índividua k veřejné moci, ale i na jeho vztahy k sociálni ob'lasti společenského života 201
Rozdíly různých konstitucionalistických koncepcí sociálniho státu v Německu
názorně vystupují při srovnání jeho dvou modelových stavú - konzervativního a tzv.
progresívního. Představiteli konzervativního modelu ústavností sociálního státu jsou
zejména E. Forsthoff a W. Weber. Jeho podstanými znaky jsou:
al základem formování sociální státnostije ústava;
bl ústava zabezpečuje status quo, v němž sociální stát jen koriguje stávající právní
stav (nárok na ochranu a pomoc prostřednictvím státu);
cl individuální svoboda je zajištěna právním vymezením hranic kompetenci státu.
Zastánci progresivniho modelu ústavnosti sociálního státu jsou zejména H. Heller,
W. Abendroth a H. Hartwich. 2 1/.leho obsah v podmínkách soudobého Německa charakterizují takto:
l. Ústavaje v)'chodiskem alternativní interpretace sociálního státu.
2. Určení Spolkové republiky Německo jako demokratického a sociálního státu staví
hospodářský a sociální stát do služby občanské společnosti, vyjadřuje to, co má
být.
3. Individuální svoboda je objektivně společensky omezena, teprve cílevědomé pů­
sobení státu vytváří možnost dostatečně široké společenské svobody.
Německá nauka sociálního a právního státu získala široké mezinárodní uznání
nejen tím, že blíže vymezila jeho obsah a funkci, ale i tím, že ukázala složitost a
rozpornost spojení jeho právní a sociální stránky. Souvislost mezi právním a sojíštění
50
Politologická revue * prosinec, 1994
ciálním státem, jak píše W Weber, se projevuje v tom, ž.e výchozím bodem a stě­
žejni kategorií obou je individuum'""! Cilem právního státu je ochrana svobod a práv
člověka, sociální stát má zajístitjeho důstojnou existenci.
Principy sociálního státu se však podle W. Webera dostávají do rozporu s prineípy
právního státu. Tím, že se stát zmčnil v aparát poskytování sociálních služeb,
vzniklo pro společnost nebezpečí neutralizaee iniciativy mas a zeslabení jcj ich
odpovědnosti za vlastní existenci. Dt1sledkem je neustálý růst požadavků občanů
vůči státu, což prý ohrožuje ekonomické soutěžení a může vést k umrtvení parlamentní demokracie, k prudkému rozbujení administrativy a ke snaze podřídit si
činnost státní správy. Tyto skutečnosti nejsou slučitelné s principy právního státu.
Pojem sociální stát má v soudobém světě nejen své obhájce, ale i odpůrce. Mezi
odpůrce patří např. F. A. Hayek, který odmítá již samo slovo "sociální". Uvádí, že
se začalo častěji používat asi před 100 lety, ale jeho kořeny jsou starší. Hayek
dospěl k závěru, že výraz sociální se ve skutečnosti stal pojmem třídním, který je
možno lehce zneužít. Slovo sociální vytlačilo podle Hayeka obtížnou, ale důležitou
koncepci obecného prospěchu a často se užívá ke zdůvodnění něčeho, co je zcela
jasně v rozporu s opravdovým obecným zájmem. 23 !
.
Na nebezpečí sociálního státu, vystupujícího v sedmdesátých letech ve specífické podobě socialístiekého "welfare state< upozorňuje i V. Bčlohradský.24i Velmi
vážJ1ě je podle něho třeba brát v úvahu Toequevillovu analýzu ohrožení svobody v demokratických státech. Nad všemi občany se podle Bčlohradského tyčí obrovská
opatrovnická moc, která se stará o jejich blaho, ale chce být jediným soudcem nad
nimi a zcelaje ovládat.
V. Bělohradský připomíná dva důležité aspekty asistenční teorie. V asistenčním
státu (welfare state) pojem spravedlnost splývá s pojmem rovnost. To má za následek, že vše, co neodpovídá rovné distribuci, je prohlášeno za nelegitimní a může být
násilím redistribuováno. Zákonodárství inspirované absolutizujícím pojetím rovnosti
je podle Bělohradského v rozporu s tradicí právního státu, protože všechny existující
normy musí v praxi ustoupit před "nejvyšší normou" - rovností dístribuee.
Asistenční stát funguje v jakémsí věčném "výjimečném stavu", který umožňuje
suspendovat právo ve jméno "rovnosti"."51 Druhý aspekt vidí V. Bělohradský v pů­
sobení inflace jako důsledku růstu státního dluhu. Jde ve skutečnosti o daň, jcjíž
rozsáhlé využívání prý odpovídá logice masové demokracie.
Také jiní politologové odmítají myšlenku sociálního státu, protože je podle nich
spojena s princípem rovnostářství. Společnost, ve které se rovnostářství
prostřednictvím socíálního státu prosazuje, považují za stagnující a označují ji za "společnost nulového součtu" (nebo nulového růstu).261
.
. .
Všechny tyto různorodé aspekty teorie sociálního státu se objevují i v diskusích
o společenských důsledcích a perspektivách sociálního státu, které po dlouhou dobu
probíhají v USA.
Americký' sociální stát je v nich z mnoha stran kritizován za to, že nedosahuje
úrovně evropských sociálních států, ať již jde o výši procenta hrubého národního
Polítologická revue * prosinec, 1994
51
produktu použitého na ochranu proti nezaměstnanosti nebo nemoci, služby v péči o ditě,
nebo o rozsah subvenci poskytovaných na výstavbu bytů. Jedině sféra starobních
dúchodůje dosud považována za srovnatelnou s vyspělými evropský'mi státy27;
Při hlubším zkoumání příčin kritizovaných nedostatkú rozlišuje N. Glazeť "mezi
sociální péčí, jak ji chápe většina světa, a sociální péčí v americkém kontextu.,,2S1
Ve většině zemí se výdaje v oblasti sociální péče soustřeďují převážně na školství,
zdravotnictví, pojištění v nezaměstnanosti a ve stáří. Jsou kryty daněmi, pojištěním
nebo finančními příspěvky a jsou poskytovány občanům, kteří je potřeb~ií. Vedle
toho jsou sociální problémy řešeny i činností nestátních organizací.
Glazer ovšem dochází k závěru, že ideál plánované a racionálně řízené společnosti, odstraňující sociální problémy, neměl a nemá ve Spojených státech stejnou
naléhavost a přitažlivost jako v Evropě. Američané chtějí docílit úspěch především
vlastními silami a ncváží sí těch, kteří to nedokáží a jsou závislí na pomoci státu.
Cesta od jednotlivých obsahově rozdílných teoretických interpretací pojmu sociálního
státu k jeho reálnému uplatnění ve společenské praxi vede obvykle přes politickou
činnost politický'ch stran a hnutí. Kladný, indiferentní či záporný postoj k existenci a
působeni sociální státnosti bývá u nich výsledkem mnoha faktorů, zejména celkové
světonázorové orientace, sociálního postavení, kulturnosti a morálního statusu jej ich
aktivních členú.
Rozdíly v koncepcích politického hodnocení, cílového zaměření a praktického
přetváření obsahu sociálně humanitních vztahů mezi lidmi, občanskou společností a
státem názorně vystupují při srovnání tak různorodých směrů politického života,
jako jsou konzervatismus, liberalismus, mnohé proudy církevního učení a socialismus.
***
Vztah konzervativců k problematice sociálního státu odráží jejich ideové a
mravní orientace na tradiční hodnoty z hlediska kulturního, ekonomického a politického vývoje, na prioritu zájmů člověka, rodiny, národa spjatého s historií a tradicemi konkrétní společnosti.
Jak uvádí jeden z představitelů S. M. Butler, obvykle panuje názor, že zatímco
so~dob~ ~iberál~vé,so.ciální st~t ~~iforují, kon~ervativci působí ~roti ně~u. ye sk~­
tecnostl Jde o sllne zJednodusem.- V posledmch letech se napr. ve SpoJenych statech začíná projevovat relativní jednota obou názorových proudů na sociální
politiku, sociální reformy a sociální stát, protože mnozí liberálové i konzervativci
vidí příliš nedostatků v současném demokratickém a tržním systému.
Příčinu, proč se v USA dosud nepodařilo dosáhnout lepších výsledků ve "válce
proti chudobě", vidí konzervativci ve třech nedostatcích strukturního charakteru.
První je skutečnost, že zavedený systém považuje sociální péči za jednostranný závazek
státu vůči potřebným. To je v rozporu s konzervativním chápáním sociální péče jako
vzájemného závazku, v němž povinnost společnosti pomoci občanům v nouzi musí
52
Politologická revue' prosinec, 1994
h\ I
\ 1\ II/.l'lla rccipročlli
POIIIIIIO,1i phjCIIIU: POU/.íl teto pOllhlci k ukollé:cllí ,lal u
/~·l\ i:-;jo~ti llll ~polcl·nllsti.
i )illhí m IICdo,tlltkcm ll' \ clka ccnlrali/<lcl: :;y,lému ,oci:lillí pc'čc. Soclálllí péčc
< :,1:, \ II ',lli1ulou SOU,L1IOU pralldcl II lIúroku. málo pru/,lloU rcakcí na potkhy jedillcc ('c,lou kl' /lepšenl hy mC:la h~[ deccntrali/ace. ulnož'íující \čhí pravomoc
mí,<'lllCh or:,:ánu I :;ociúlní oblasti
Jfelí nedosl<ltek spočívá v ckformaci v/tahú me/i proľcsionálními vykonavateli
·,ucldlnich služeh a potf'chll~mi ohčany. Ti Sl' dostúvaji dojakéhosi pasivního postaI ení luci dodavatelúm sociálních slu/ch rozhoduj ícího o všem. co s touto službou
'ou visí.
K ud,trdllčni uvedell~eh nedostatku je podk soudob~ch amcrtek~ch konzervalil cu nutné:
!. V) tvoht novou koncepci systému sociální péče, vycházející Zl' suverenity
o,ohno,ti a zúsady vzújemné odpovědnosti jedince a společnosti. Základcm musí
h~t jasnú pf'cdstava o stupni a povazc zúvazku společnosti, strategie spojení sociúlní péče s jednúním, kterým pf'fjemcc súm usiluje o zlepšení svých životních
podmínek.
1 V) hudovat účinn~' systém občanské kontroly v)'dajú, ahy Sl: sociální péče nestala
jen ml:chanismem na vydúvúní penčz, Na sociální péči nelze pohlí/etjako na neomclellOU podporu jakéhokoli žilotniho stylu, který by sí pf'íjemcl: mohl zvolit bez
ohledu na ekonomické a sociálnč politické možnosti společnosti, ve které žije.
3, Provést decentralizaci systému sociúlni péče. Iniciativa k sociálním pomocn~m
akcim hy mela vycházet z místní úrovně, z prostf'edí rodin. orgánú místní samosprávy. církví, společensk~'Ch organizací a dalších institucí ncstátního charakteru.
Jcdnotlivci by phtom měli nést hlavní odpovčdnost za ostatní členy rodiny i své
spoluohčany.
4. Ome/.it moccnská oprávněni organizaCÍ dodavatclú sociálních a pcčovatelský'ch
siužcb
zapojit do oblasti hzení a kontroly sociálniho zabezpečení potf'ebné
obeany,
***
Libcrální názory na sociální stát a sociální politiku odpovídají ideové podstatě
liheralísmu. který historícky vzníkljako reakce na novovčký absolutismus a pod vliIcm myšlenek .J. Locka. A. Smitha, D. Ricarada, J. S. Milla, I. Kanta a další, se
postllpnč \yvíjel a mčni!.
V posledních sto padesáti letech lze v dějinách liberalismu vydělit dvě ctapy.
První nastoupila ve druhé polovinč 19. století, kdy liberalismus implikoval základní
demokratické principy - suverenitu lidu. všcobecné hlasovací právo a parlamentartsmus.
Druhá etapa nastala po druhé svčtové válce, kdy liberalismus pf'ijal nčkteré
postuláty I korie socialistických rcforcm a začal korigovat své pojetí úlohy státu,
Politologická revue * prosinec, 1994
V soudobé hodnotové orientaci sociálního liberalismu se uplatňují zejména tyto charakteristické rysy:
1. víra, že nejvyšší hodnotou je člověk ajemu vlastní soubor přirozených práv;
2. indívidualismus ve své metafyzické variantě;
3. přesvědčení, že přirozená práva jedince, která existují nezávisle na vládě, mohou
být v případě jejich porušování samými vládními orgány proti vládě hájena;
4. přiznáni nejvyšší hodnoty svobodě, jíž se zpravdila rozumí způsobilost zabezpečit
to, na co má člověk právo, a omezení vládních zásahů do osobní sféry občanů. 311
Z tohoto hlediska vystupuje pro liberály stát především jako právní stát, v němž
hlavním úkolem zákonů je vymezovat svobodu jednoho vůči svobodě druhého a
chránit ji. 321
Klasický líberalismus zastává názor, že je nutné oddělit společnost od státu a
uplatňovat v podstatě ve všech sférách společenského života zásadu laissezfaire.
Změny, ke kterým dochází v liberálních názorech na sociální politiku a sociální
stát, lze sledovat v diskusích, které probíhají v posledních desetiletích v USA. Genezi
těchto diskusí a jejich současný stav shrnuje stať "Problémy liberalismu", uveřejně­
ná v časopise Spektrum. 331 Připomíná, že od poloviny čtyřicátých do poloviny šedesátých let převládal v americké společnosti liberální systém založený na koalici a
konsensu. Jeho součástí byla víra v keynesiánskou ekonomiku a sociální politiku
Nového údělu Franklina Delana Roosevelta a patriarchální nadvláda bílých protestantů anglosaského původu. Neoliberálové (skupina vytvořená v USA v roce
1974) odmítali vládní programy, idealizovali si mechanismus volné soutěže a
soukromé iniciativy. Stát má podle nich zajišťovat pouze podmínky tržního hospodářství a svobodného rozvoje jedince. Oproti klasickému liberalismu přiEoUštějí
přeci jen větší ingerenci státu do života společnosti, a to i v sociální oblasti. 3 I
***
Obsah pojmu sociální politika a sociální stát pronikl i do učení církví a stal se
teoretických diskusí a programů jak sociálního katolicismu, tak sociálního
protestantismu. Při hodnocení podstaty a vývoje křesťanské sociální nauky je
obvykle zdůrazňován význam skutečnosti, že Tomáš Akvinský převzal sociální
etiku Aristotelovu a dále ji rozvinu!. V počátcích 19. století byl filozofický základ
jeho sociální etiky aplikován na sociální situaci rané kapitalistické společnost a stal
se od vydání velké sociální encykliky papeže Lva XIII. Rerum novarum (1891)
předmětem zájmu a ideového působení církve. 3S1
Charakteristické pro katolickou sociální nauku je:
1. Osobní princip, tzn. pojetí člověka jeho osobnosti, jako "ducha vtěleného do tě­
lesnosti", jako jedince, který je schopen sebeurčení a svobodného rozvoje.
2. Princip solidarity, odrážej ící skutečnost, že člověk je ve své podstatě společenskou bytostí, která se může realizovat jen když jedinci v sociální interakci s
ostatními lidmi pro sebe vytvářejí možnosti seberealizace a spolupráce.
součástí
54
Politologická revue * prosinec, 1994
3. Princip subsidiarity, tzn. že společnost se má chovat podpůrně. Členy sociálních
útvarů, které jsou jejími souěástmi, má podporovat, a nikoli nahrazovat. Větší
společenství má podporovat a vést je k vlastní iniciativě a odpovědnosti. 361
Tyto myšlenky v podmínkách soudobého světa dále rozvíji encyklika Jana Pavla
ll. Centesimus annus z 1. května 1991. 371 Potvrzuje základní zásadu každého zdravého politického řádu, že čím bezbrannější lidé ve společnosti jsou, tím více závisí
na účasti a péčí ostatních a především na působení státní autority. Připomíná, že zásada solidarity je jednou z nejvýraznějších zásad křesťanského pojetí společenského
a politického řádu. 381
Církev vychází z toho, že úkolem státu je dbát o obecné blaho, pečovat o to, aby
každá oblast společenského života při respektování samostatností jednotlivců smčřo­
vala k podpoře obecného blaha. Stát má v sociální sféře závažnou úlohu, avšak to
391
neznamená, že by sociální otázky řešil pouze stát.
Podle Jana Pavla ll. tržní hospodářství předpokládá jistotu índividuální svobody
a vlastnictví, stabílní měnu a výkonné veřejné služby. "Hlavním úkolem státu je
proto zaručovat tuto jistotu tak, aby ten, kdo pracuje a vyrábí, mohl užívat plodů své
práce a byl motivován k tomu, vykonávat je efektivně a řádně. Nedostatek jistoty,
provázený korupcí státních úřadů a šířením nečistých zdrojů obohacování a snadného zisku dosaženého protiprávní nebo čistě spekulativní cestou, je jednou z hlavních
překážek rozvoje a řádného hospodářství. 401
Dalším úkolem státu je podle Jana Pavla ll. kontrolovat a řídit dodržováni
lidských práv v hospodářské oblasti. Také zde však zdůrazňuje, že prvořadou odpovědnost nenese stát, že spočívá na jednotlivých skupinách a sdruženích dané společnosti. Úkolem státu není přejímat funkce podniků, ale podporovat jejich činnost
tím, že vytváří podmínky pro zajištění pracovních příležitostí.
Obdobně musí stát zasahovat, když monopoly brzdí hospodářský a sociální
rozvoj nebo mu brání. Ve výjimečných případech, zejména jsou-li podnikatelské
systémy příliš slabé nebo se teprve utvářejí, může stát převzít dočasně iniciativu v
řízení hospodářství a sociálního rozvoje. Takové státní intervence jsou zcela
oprávněné, protože jsou vedeny cílem překonat nedostatky a odstranit bídu a vyko41
řisťování.
Četné případy zneužívání intervenčního působení státních orgánů, vedoucí
nezřídka
až k tomu, že občanská společnost byla zbavena odpovědnosti za vytváření
podmínek vlastní existence, vyvolaly i v církevních kruzích kritiku sociálního státu
a tzv. zaopatřovacího státu zvláště. Je mu vytýkáno, že je příliš byrokratický, zvyšuje neúměrně výd~e a v konečných důsledcích způsobuje odcizení občanské společnosti od státu. u Zapomíná na to hlavní, že konečným cílem lidského soužití není
431
trh ani stát, ale sám člověk je jedinečnou hodnotou, jíž mají stát a trh sloužit.
***
Politologická revue * prosinec, 1994
55
Specitkké a nal lajellll()/dílné POStOjl' k pmbklllillín' socl()lnJilll státu/aujímají
koncepcc. ktclé jsou lahrnlll ()ny pod spo!cčn) pojcm ,:ociaiismus..kjich /~'lklad
tloří dvl' /ákladni j1rl:mis:'
aj sociální spravcd inostjl' lOl nost - ncmvnost jc 11l'Spra I t:dlnost:
bl soukromé vlastníctl i v)mbních prostředku vcdc k ncmvnosti. a prutu musí b)t
přcvedeno do vlastnictví společnosti - musí b)t socializováno.
Marxisticky orientovan)' socialismus chápc človéka a jcho v/tah ke společností
a státu v zorném úhlu anal~'zy lidské práce lIľčené stavcm v)Tobních sil a v\'ľobních
vztahú. (ďlc)\ék je určovún materiálními podmínkami spo!céenské v)Toby. ncní tcdy
individuální osobou. ale druhovou bvtostí.4-), Soukmnlt' vlastnictví výrobních
prostředkú vcde od pláva disponovat vécmí k možnosti a nutnosti disponmal lidmi.
a tim i k tr-idnímu protikladu. ktcr)' podle marxistú múž.e být odstranén jcdiné revolučním nušcnim kapitalistick) ch v)Tobních vztahú. plnou socializací v)Tobních
pmstředkú a vytvokním bc/třídní spolcčnosti.
K dosažení sociální rovnosti lidí. chápan)'ch jako druhové bytosti bez potřcb
individuálního rozlišení. má pak sloužitjednotná vŠClahrnujicí socíální politika "pečovatelského státu". direktivné vymezujícího oblast společenského blaha a obccné
/ávazn)' zpúsob jeho dosahování. Takový- stát. jak potvrdila praxc vc všech společnostech bývalého "socialistického tábora". se nutné stává autokratick)·m. byrokratícko-administrativním státcm. v nčm; právní apanít neuvér-itelné bují. pr-ičemž
/Úkony ztrácejí svúj práVIlí smysl. dostávaj i podobu administrativních rozhodnutí a
přemé!'llljí sc v plány a programy komunistickou stranou řízcné vý'konné státní
·45/
mocI.
Socialisté západního typu odmítli totalitní deľormovanou marxisticko-Icninskou
teorii a praxi sociálni politiky diktatury proletariátu. Usilují o to. aby k libcrálním
právúm na svobodu přistoupila základní práva sociální. C'ílem demokratického socialismu je dosáhnout, aby se ccstou politické demokracie postupné uskutečííovala
rovnost podmínek a možností pro všechny občany.
Způsob dosažení tohoto cíle je trvalým pf"edmétern diskuse me/i přívrženci etatistické cesty odstranění dosavadních sociálních nerovností a sociálními demokraty,
kter-í usilují o r-cšení so~iální otázky prostr-ednictvím dcmokratizace všech oblastí
společenského žívota. 46:
***
Nad současností a budoucností sociální funkce státu se zamýšlí f"ada politologů i
profesíonálních polítiků. Je tomu tak i proto, že dosavadní rozporná pojetí a hodnocení sociálniho státu vyvolávají otázku, jaké jsou předpoklady jeho existence.
Dosavadní stav poznání a teoretického hodnocení funkčnosti sociálního státu
vede stále více politologú. státovědcú a proľcsionálních politíků k zamyšlení nad
perspektivami jeho dalšího v}'voje. Stále zf"etelnéji se ukazuje. že jednostrannost
56
Politologická
I"CI llC
'pmsillcc. 1994
ideologických pólově vyhraněných pohledů - konzervativních, liberálních a socialistických - v konfrontaci s realitou budoucího světa neobstojí.
Kontraverzní tvrzení, že tržní společnost se obejde bez sociální působnosti státu,
nebo že stát má naopak převzít veškerou odpovědnost za sociální postavení občanů,
jsou nesprávná. Nepřihlížejí k tomu, že svět prochází podstatnými proměnami a
ocitá se na prahu nové vývojové fáze, ktrerou někteří teoretici, např. D. Be1l 47 / nazývají postindustriální společností. V ní se dále prohloubí všechny dosavadní rozpory
regionálních komunit i celosvětového společenství, od disproporcí mezi mocí a kapitálem přes střety rozdílných sociálních, náboženských a jiných seskupení, až po
propast mezi bohatými i chudými společnostmi. Jejich řešení bude klást na sociální
funkci státu a nadstátní mocenské organizace stále větší nároky.
Zatím se dosud problematikou výzkumu, prognózování, legislativního zabezpečení a každodenního praktického provádění řízení a dozoru v oblasti sociální péče
zabývaly v podstatě jen státy průmyslově a kulturně nejvyspělejších občanských
společností. Do budoucna je možno počítat S tím, že se obsah sociální funkce stane
nezbytnou součástí politického působení státních a nadstátních systémů na celém
světě, že se stane jedním z charakteristických znaků globálních civilizačních proce.
sů ve třetím tisíciletí. 48 /
Poznámky
1/ H. J. Lieber (hrsg.), Politische Theorien von der AntUce bis zur Gegenwart, Bonn 1991. V
souvislosti s úvahami o vztahu obsahu sociálního a právního principu státnosti začal být používán pojem sociálně tržní hospodářství. Jeho autorem byl A. Muller-Armack, v německé
praxi je po roce 1948 rozvinul L. Erhard.
2/ Viz blíže A. Evers, Sozialstaat, in: Pipers Worterbuch zur Politik, Politik-Wissenschaji,
Munchen, Zurich 1989, str. 946 n. Viz též R. Scmton, Slovník politického myšlení, Brno,
Atlantis 1989, str. 134. Viz též 1. Blahož, Vliv teorie "státu blahobytu", elitářských a
technokratických koncepcí na mechanismus kapitalistického státu, Právník 1973{2, str. 112 n.
3/ E. Altvater, Umbau oder Abbau des Sozialstaats? - Oberlegungen zur Restrukturierung des
"Welfare State" in der Krize, in: PROKLA 49, 1982 str. 121-145.
4/ E. Altvater, op. cit., str. 124.
5/ W. D. Narr, C. Offe (hrsg.), Wohlfahrtstaat und Massenloyalitdt, Koln 1975.
6/ Viz blíže C. Bucci-Glucksmann, G. Therborn, Der Socialdemokratische Staat. Die "Keynesianisierung der Gesellschaji, Hamburg 1982.
7/ Staatslehre, Leiden 1934.
8/ Tamtéž, str. 50.
9/ W. Temple, Citizen and Churchman, 1941.
10/ R. Scmton, op. cit., str. 13 n.
11/ Viz blíže o. Stammer, Staatssoziologie, in: Worterbuch der Soziologie, Stuttgart 1969. Viz
též o. Stammer, P. Weingart, Politische Soziologie, Munchen 1972.
12/ G. Kuchenhoff - B. Kuchenhoff, Allgemeine Staatslehre, 3. vyd., Stuttgart 1957, str. 13.
13/ H. Nawiasky, Allgemeine Staatslehre, 2. díl, Einsiedeln 1956.
Politologická revue' prosinec, 1994
57
141 Viz bliže I I. H. Hartwicb, So::ialstaatspostulat und gesellschafiltcher Status quo, Opladen
1970.
151 E. Forstholl Lehrbuch des Venl"altungsrechts, Berlín 1966; Tentýž.. Der Stoot der Industriegesellsclwft. t\1Unchcn 1971, W. Abendroth, Arbeiterklasse, Stoat uml Verfússung Moteriahen ZUl' Verfossungsgeschichte uml Verfássungstheorie der Bundesrepublik, Frankfurt
a 1'.1, Kain 1975 Viz té:ř L Friihlec Die verfass/lI1gsrechthche Grundlegung des so::iolen
Rechtsstaats in der Bundesrepuhlik Deutschlond und in der Republik Osterreich. LinzMUnchen 1967.
161 Tak chápe např. články 2 (svoboda osobnosti), 12 (svoboda volby povolání) a 14
(vla<;tnictvi) Základního zákona Spolkové republiky Německo nikoli jako garance nemčnnosti starého hospodářského a sociálního řádu, nýbrž jako východiska k jeho přetvoře­
ni.
171 l Kammler, Das Sozialstaatliche Modell offentlicher Herrschaji. Zum BegrifJ des So::ialstaates in: W. Abendroth und K. Lenk, Ein.fiihrung in die polilische Wissenschaft,
Munchen 1982, str. 86 n.
181 D. Nohlen, Socíální stát, ín: Worterbuch Staat und Politik, Bonn 1991, str. 636.
191 C. Bahret, W. Jann, E. Kronenwctt, Innenpolitik und politische Theorie, Opladen 1988, str.
88. Pojem sociální stát obsahuje nejen nčmecká, ale i francouzská ústava. Viz blíže V. Veverka, J. Čapek, l Boguszak, Základy teorie práva, Praha, Aleko 1991, str. 138, 172.
201 Srov. E. Fraenkel, Staat und Polllik, Frankfurt a M., Hamburg 1969, str. 290. Srov. též W.
Schreiber, Das So::ialstaatsprinzip des Grundgesetes in der Praxis der Rechtssprechung,
Berlin 1971, str. 146 n.; K. A. Schachtsschneider, Das So::ialprinzip, Industrie-Gesellschaji
und Recht, 2, Biefeld 1947, např. str. 35, 52-55.
211 Viz blíže H. Heller, Staatslehre, Leiden 1934; W. Abendroth, Arbeiterklasse, op cit.; ll.
Hartwich, Gesellschajiliche Probleme als Anstoss und Folge von Politik, Opladen 1983;
TentýŽ, Sozialstaatspostulat, op. cit..
22/ W Weber, Spannungen und Krafte ím Westdeutschen Verfassungsystem, Berlin 1979, str.
231.
231 F. A. Hayek, Klička slov "sociální", Proglas - Revue pro politku a kulturu, 199117, str. 15;
srv. tentý'ž, Právo, zákonodárství a svoboda; 2. Fata morgána sociální spravedlnosti, Praha
1991, zvl. str. 78-79. Kritiku sociálního státu přínášejí i studie R. Dahrendorfa, např. Moderný sociálny konflikt, Bratislava, Archa 1991.
241 V Bčlohradský, Myslet zeleň světa. Ro::hovor s K. Hvíiďalou, MF, Praha 1991, str. 68 n.;
Srv. TentýŽ, Kapitalismus a občanské ctnosti, Praha 1992, str. 53 n.
251 Srv. V. Bělohradský, Myslet zeleň světa, op. cit., str. 70 n.
261 M. Novak, Duch demokratického kapitalismu, Praha 1992, str. 115-120. Viz též
1. D. Douglas, The Welfare STate as a Zero-Sum Game, The Freeman, July 1980, str. 408.
271 Přitom se přehlíží skutečnost, že v letech 1950 až 1986 se výdaje na sociální péči ve Spojených státech zvýšily sedmkrát - z osmi na osmnáct procent hrubého národního důchodu.
Většina kritiků poukazuje na to, že dále v USA existují chudé třídy a že nepromyšlené púsobení sociálního státu pomáhá zachovávat nezdravou závislost chudých občanú na vládě a
tím udržovat bludný kruh chudoby Viz Spektrum 1990/69, str. 33.
281 N. Glazer, Meze sociálnlpolitiky, Spek1rum 1990/69, str. 34 n.
291 S. N. Butler, Kon::ervativec hovoří o sociálním státu, Spektrum 1988/61, str. 58. (Přetištěno
z časopisu Policy review 1987)
30/ Srv. tamtéž, str. 63.
311 Srv. R. Scruton, op. cit., str. 62.
58
Politologická rcvuc * prosinec, 1994
321 Viz blíže i\. i\nzenbacher, ÚVťJddojilozofte, Praha, SPN 1')91. str 253 .
.131 Viz Spektrum, 1988/62. V uveclli:né stati N. Gardels, šéfredaktor časopisu New Perspectives
Quaterly diskutuje se čtyřmi intelektuály považovanými převážně za liberály.
341 W. Schneider, Chápání l1JlolLbfiralismu, Spektrum I ,),)0/68, str. 2 n.
351 Srv. R. Spiazzi, Sociální knckx drhe, SURSUM I ')')3 VIZ M. Semín, V}VOj sociální nauky
církve v konflIktu s liberal'i:N1Ul1llfj (1891-1991), Střední Evropa, 1,),)3128, str. 81 n.
361 Viz papež Pius Xl., Quadtagesi= <II1no, 1')51
371 Viz Centesimus annus, 1iC sMmJJJIJvjroení Encykliky Rertlll1nOVarllll1, Praha, Zvon 1991.
381 Lev Xlll. ji vyjdřoval J'lilj/1111et1111l "tpiátelství", Píus Xl. "sociální láska" a Jan Pavel I! z hlediska celosvětové dimeJIl& SťlxillíillJ:lí otázky "civilizace lásky".
39/ Viz blíže encykliku Rerum l'll[)'lSt:JIf7mJ.
40/ Centesimus annus, EncyldikOJ JIí1JW Pavla ll, op. cit, str. 63.
411 Tamtéž, str. 64.
421 Viz blíže tamtéž, str. 54 II.
43/ Srv. tamtéž, str. 57-58.
44/ Viz blíže A. Anzenbacher, op. ciť., str. 255 n.
45/Viz blíže W Weber, SpaWWlngrl1ll!Tmd Krafte, op. cil.
46/1. Strasser, Socialismus 2'QO(i}rneb0,ti Umění možného, Usty 1991/1, str. 38.
47/ D. Bell, Svět v roce 20n;. S@ektrum 1988/63, str. 3. Srv. též příslušné pasáže m:
Grllndwissen Politik, Botm 19l1l'1, např. str. 437.
48/ Srv. M. Večeřa, Sociálm shfJt". Výdnfiska a přístupy, Praha 1993.
Summary
PTDbIems ojthe Sodal State
There ís no doubt thmdJ tlitJe tdleslruction olthe political systems ol "real socialism"
and complicated sociKiJiJ, tZ'C'IlJ'IIlImIlic and political problems which are to be
challenged by current W([),,{Jrď ďlgoin bring up the question ol the social (welfare)
state.
The main goal ol tm!Nf1JJKli§' OJ, to disseminate to Czech readers the concepts and
definitions olsocial sta;f:{t'~' ulirJEy T/I!'ere discussed mainly in Western Europe and Vnited States olAmerica.
The first part suml1WJJriJzJl::lo IIwsic ideas about this topic, the second one deals with
the problem how t/Ws, Il/JIlIIl3,lfjjon is rejlected in different ideological streams
(conservative, liberal, !ND1lÝIl1úkl3i11lllnd that ol the catholic church). The author also 10cuses on the lunctional:irJJjY IlJIJIlrIi lljfectivity olsocial state and on the perspectives olits
lurther development.
Politologická revue • pUlll~ 1994
59