Sociologické aspekty díla Michela Foucaulta

Socio|ogickéaspekty dílaMiche|a
Foucaulta
se ptát, zda rrejsoupouze nejasnou,anebo rozpornou teoretickou konstrrrkcí.
na kteréje volně navěšenempiricky materiál k jejich ilustraci.Pouze drjkladnc
analyzy Foucaultovych prací nám molrou polnoci s jeho pojmy a koncepty
pracovat, nebo alespoĎ ukázat, Že s nirrri v sociálních vědách pracovat nelze.
Martin Vávra
Soudobí badatelézabyvajícíse Foucaultenr se většinou shodují v tom, Že
jedním z nejdŮleŽitějších
pojmťrv jeho implicitní teorii společnostije vědění.
Pokud bychom se tedy pokusili z jehoknih nějakou sociologickou teorii vyvodit' byla by to sociologie historicky ukotvenéhospolečenského
vědění a jeho
proměn. Proto se soustŤedíme
právě na toto témaa budeme usilovat o postiŽení Foucaultova pŤístupujak k základnímjednotkám vědění a relacím mezi
nitrri'tak k dalšímfenon.rénrim,
jeŽ tradičnězkoumá sociologie (aktér,sociální
struktura,materiální kultura). V závěru se pak soustŤedíme
na někt erá témata
vztahujícíse k historickésociologii a lristoriografii;napríklacljaké
je Foucaultovo pojetíčasu,nebo jak hodnotili a takévyuŽili jeho práce historici.
Poznamenejme ještě' Že všechna uvedená térnatajsou zkoutnána zejmétla z hlediska posunri, které|ze ve Foucaultově myšlenívysledovat a které
se odehrávajív době mezi publikovánírnjeho klíčovychděl, počínajeprací Slova a věci (první vydání v roce |966) a konče prvním dílem Děiin
sc,.r
tta Ii t.t,( I 976).rss
vliv se
Michel Foucault je drileŽitoupostavou v [lnoha oblastech. Jeho
se poJá
isociologii.
projevil v teorii literaiury,estetice,Íllosofii,historiografii
PŤestoŽe
věd.
il.,,in.' o dílčírekonstrukci toho, co Foucault vnesl do sociálních
je v sociologii
sám Foucault se nikdy nenazyvalsociologem, Foucaultovo dílo
jako pi.edmětkriticuŽívánojako inspi.ace, zdroj hypotéz a konceptri, nebo i
je Anthony Gidjako
teoretikŮ,
u
najdeme
něj
na
odkazy
kéhovymezeníSe.:51
kteréanalyzují
pracích,
jako
v
errrpirickych
dens nebo Piene Bourdieu, stejně
diskurzu'
ana|yzu
pouŽiva1i
mocenskéusporádáníspolečnostinebo
SupéMichel For'rcaultstudoval filosofii a psychologii lra ÉcoleNonrrale
Lille.
v
univerzitě
na
vyučoval
krátce
rieure.Po jejím absolvovánív roce 1950
Něa
Po1sku
ve
Švédsku,
Francie
potépracovát1uto jakysi ,.kulturníenlisar..
(l954)
a
ostlbnosl
nemo(,
tnecku.V tétodobě vyšlajeho první práce Duševní
kterou v roce l961 obhájiI
a zača|taképracovat na knize Dějitt.l,šílensrt,í,
také zahájily léta intenzivního
jako svou doktorskou práci. Dě'jin\, 'šílensty,í
ze specifickéhoh|ediskaprointerpretujících
i
popisujícíclr
publikováníprací
Z.od klinik.v.
incny západníc|rspolečnostív l 8. a 19. století.V roce 1963 l'yše|
roce 1966.
V
období,
tomto
v
medicíny
kde se Foucault věnuje transformaci
yěci (prvrrí
a
Slova
pak
vycházeji
v době, kdy vyučoval na univerzitě v Tunisu.
transfonnací
analyzu
najít
skutečněslavná Foucaultova kniha). kde rnriŽeme
jazykovědy a ekononlic.
tŤívědeckych disciplín - (dnešníminázvy) biologie'
ivětlo světajediná metodologická Foucaultova kniha ,,|r
V roce |969 SpatŤí
jeho predchozích prirci.
cheologie věcJění,která je vlastně odpovědí kritikrjm
kdc sc.
Následujícírok se pak Foucault stává profesoremna Collégede France
vyznil|.|l|ltl
tryáaŽdo konce svého Života.V sedrndesátychletech publikuje dvě
politikt
trestní
zrněn
dŮsledkrim
se
knihy: Dohlížeta trestat(|g75) věnující
l'trte
scxuality.
v
chápání
posuny
a první di!Dějin sexttality(l976) popisující
prácc.
tcto
svazky
iclr.'
prošelFoucault ve svépráci určitoukrtzi a dalšídva
poslednívydanéknihy, byly publikovány aŽ v roce l984.
rrt;r
lnterpretaceFoucaultova díla pŤednás stavícelou Ťadunevyi.cšcrlyc|r
t1ctlltt!]tsttttt
plny
literárrrí,
zek ap.oblé*ť.'Tomtt napomáhá ijeho styl psaní
ll\,l
r()Zpl.llť()\
u n.obuykl]ich spojeníi originalita a složitostmyšlenek,které
Velmi snadnose mťrŽeStát.Žc nás Fottcaultovypráce zccla pohItílt 1.lt.cslltttt.tttr.
s o t i o l t t t 'l t k t f l r
tlt( ttll
t t c 1 . l t l L t Žl iísrr r c i t l l t l g i c k t l t tl c r t l . t i t t t l l t l r :l iti l l t . ( ) ( l k l l / t l | 1( .t t
( . l ) \( ' l ( r \ ; i l l l ( ) , / l ( ' l l l ll \l l' I l r r
t t l t, t r e i r r l r ' ! ' '1ri iť 't l t ' l l r ) \ ' r r i 1 i t t t r r . .l ). ( | | | l |l\I k ( | | l (
s l l ; l t l l \l \ \ ( ' l : l \ ' lI l t t l ' r 'l r r \ , I , , l l r l t t l t l ' .t t ., ( . o \ l r t l l " r
; t ' l t ,ttl l i s t t .; t l t t' t l tt l tt t l t o t t
,,tutonomní
vědění
V roce l966 vychází Foucaultovi ve Francii kniha Slova a věci. V rozporu
: rrltclektuálnímitradicernisvéhoprostŤedí
a svédoby, ve kterych dorninoval
tttltrrismusa fenotnenologie,se Foucault pokusil pojmout společenské
vědění
1lrktlautonomnístrukturu. která není epifenoménemvyrobních vztah , ale
lrrrstlbína ně a formuje je a nerríani vytvorem autonomníchsubjektri,spíše
rllttlpak|ze Ťícj,Že lidéjsou jírn formování.
I plr.esznačnouoriginálnost Foucaultova pŤístupuje moŽné vysledovat'
.rIcs1.ltlti
do jisté míry, zdroje, z nichž se jeho práce napáji, Foucaultova inspir.tt.cstrttkturalismel.n,
at'uŽ se pojmú nebo metod tyče,je zce|azÍejmá|viz
\|lrr.cc||il995]. Jedním zvyznatnnych prím1ichinspirátoru byl pro Foucault.r lttltr.tlpolog
a religionista Georges Durnézil.Ten ve svych ranych pracích
. , Itltltlcvt.opaneclt
vycház.e|z Durkheimova sociologismu. Prvotní realitou
|'rtr ttč'ibyIa spoIečnosta její morfologie. Právě z ní měly pocházet kategorie
roli zclc nra.jípráce z počátcčníhoobdobí (P.s.t,t,hologie
a tLuŠet'ní
nemrlt,
| . I ) č i i t t l . ' š í l t , t t[' lFIol 'tír c a t r llt9 9 . ] ] ) .n e b c l t ' vn i c h k o n c e p t l ' ě d ě n ín e n íj e Š t ě
N c , l l t l l r ' r l i t t t cs c b c z p r t l s t t . c d n č
a n' i d r t l h y r n a t r c t í n l d i | e n D ě 1 i n s e x u u l i Í l ,
klasifikace. Později se ovšem pŤiklonil k nálidskéhomyšlenía společenské
ZorU,Že oním autonomnimzák|adern jsou sanrotná klasifikačnía strukturační
usposchématadanéspolečnosti.která se naopak prornítajído spolcčenského
lidského
Ťádání.Privod těchto klasifikací pak nehledá v neměnnéstruktuŤe
rnyšlení(jako to činí Levi-Strattss)' ale v dějinách. KaŽdá taková struktura
má sv j identifikovatelny počátek a konec v čase [Budil 200l: 599-650].
Foucault takébohatě čerpalz prací svého učitelea později kolegy, historika
vědy Georgese Canguilhelna. Právě ten byl pro rrěj d leŽit svynr príklonem
k Nietzchemu a takétím' Že za|oži|svťrjvyklad historie vědy na pojmu ,.epistemologickézlomy...
Kromě strukturalismuv jeho mnolra podobách byla pro Foucaulta vyznamrrá historická školaAnnales [Michon 2002l, konkrétněsvym pojetím rriznych
časovychurovní historickéhodění. Podle Braudela a jeho kolegŮ mŮŽe his.
torie evidovat kaŽdoderlnízměny nebo i změny v horizontu rokú a desetiletí,
kterémolrou historici zÍetězovata tyto Ťetězcepopisovat. Tím se však pŤedmět
historickéhobádánínevyčerpává.Podle Braudelajc totiŽ historie v konečnérn
drisledku určovánadějinami v měŤítkustalctí,zahrnujícírnizměny klimatu,
vyvoj techno|ogií a demografické zrněny. Právě toto dlouhé trvání (longtte
durée),kteréje strukturou.jeŽ určujejednotlivéjevy niŽší rovrrě.pŤedstavuje
historicky fenomén.na kterétnje za|oŽettametoda označovanájako .,archeo.
logická... Prístupfrancouzsklch sociálníchhistorikri ovšem Foucatrltznačně
rrrodifikova|' Z nateriálrríhorádu, ktery byl určujícípro vyvoj podle Braudela,
pŤeneslmyŠlenkudlouhéhotrvání' jak sám Ťíkár,'ťrvodusvéArc,heologie,na
itroveř jazyka a vědění fFoucault 2003].
od epistémyk diskurzŮ
Tímto neologismem
ÚstŤednímpojrnemknihy Sloy,aa věcije '.epistéma...
epochy.Znito zvláštně,aIc
chce Foucalt popsatepistemologick prostorurčité
má to svou logiku. Podle For-lcaultanení jazyk nástrojem pro kornunikovárrí
rnyšlenek,kterévytváŤejí'pŤedávajísi a modifikujíautonomnísubjekty,ale jc
formou, která se jakožto sociálně závazny ťaktautonomně aktualizuje v jccl.
notlivych Ťečovychaktech. Foucault se pokusil pŤenésttoto pojetí na vyšŠí
uroven vědění.To pak lze podle nčjopravdu clrápatjako určitouformu, strttktunt, která poskytujemateriál a pravidla pro sestavováníjednotlivych pro.jcr,tr'
díky tomu určujenejen to, co je aktuálrrěuznáno jako pravdir,,c.irIc
Epistérrra
i co takto rnŮŽeb t k včděnípŤidáno- vymezuje hranice poznatelnclro.
klctli
Podle tohoto pojetínernluvíčlověk- subjekt,alc ,.mluví..cpistelttll't.
(.I r l
v y p o v ě c l .rr ' rás m y s l , j c r o z u rnná,no nnální ,akccpttlr 'atclttli.
ur ču j ejaká
,
vě k je t í m' c o z n ě j e p i s té m au d ě l a l a .N c n lÚiŽ csc pr tlstčt.tlz htltltttrŽtrcl.lr tttlt.
p Ť e r n y š l c t . j i n ab ky ;I o b y t t l .. j a k ob y s c p t l k t l t r š tctIr l r rrrt s r i t l t s t t t t k t . t )|l|t l| \
( | ( ' . ' . l . , t t . l l is r . . r , z r I l
|
. j a z y k c l l l . l l c b y I l . l v 1 . l t l c h t l 1 . l c t1t l.t . t l l t l Ž cl l r , t t c l l r . . r l ) | l | \
nacházíjen uvnitŤní.]56
Foucault zde jde dál a Ťíká,že není vlastně vťrbcc
moŽnévidět něco mimo epistému.Neexistuje ,,nevinné..
vidění. Yždy uŽ jdc
o pohled' tedy vidění nčjaksměrovanévěděnírn.,,Pro vytvorení nejjednoduššíhopoŤádkuje nezbytny.'systérnprvkŮ..tj. určenísegment ,mezi kterymi sc
nrohou objevit podobnostia rozdíly,typy... PoŤádek,to je to, co se pŤedkládá
ve věcech jako jejich vnitĚnízákon,jako skrytá sít',pomocí kterése svym zp sobem navzájern prohlíŽejía zároveť'tjeto něco, co existuje jenom prostŤednictvínr nějakého pohledu, nějaké mŤíŽky,nějakého jazyka,jedině v prázdnych polích tohoto rastru se v hloubce ukazuje poŤádekjako uŽ pÍítomny..
I F o u c a u l t2 0 0 0 d : I 1 - 1 2 ] .
V tétosouvislosti pak vyvstává otázkatykajici se pravidel formovánívypovědi. Tato zák|adnípravid|a|zeshrnoutvelmi stručně:Renesanční
epistéma
se točila kolem pojmu analogie. Klasická by|a za|oŽenana pŤesnémrozlišování a diferenciaci.Moderní epistémaje pak organizovánakolern pojrnu dějin
a historického v voje. Dá se tedy Ťíci.že zatímco klasická doba je založena
rra synchronní analyze, pak rnoderní doba po ní následujícíje za|oŽenana
diachronnísyntéze- snažise nacházet kontinuitu v dějinách' Životě (evoluce)
je pak tvorivy suverénnísubi samotnémčlověku(Typick m pŤedstavitelem
v ěd .) fF oucault2 0 0 0 ].
ickt hur n anitrrích
E,pistérnarná byt ve Foucaultově pojetí strukturou, která uspoi.ádává veškcrévěděnídanéepochy.To se ovšemstalo zňejměi jednírnz problém , které
byly reflektovány kritiky Foucaultova díla. Také autor sám v rámci svého
v'|astníhozkoumání rreustále naráŽe|na jevy, kterénarušovaly pŤedstavustabilních invariantníchstrukturv jednotlivych oblastechvědění,nebo dokonce
i v dílech korrkrétníchana|yzovanychautoru. Napríklad Marx je na ťrrovnipoIickéekonomie v Ricardově epistemologickémprostoru(kten.iná|ežimoderní
c1listémě),
ale na ťrrovnidějin a politiky pŤedstavujeněco zce|a nového,co
z tohotoprostoruvystupuje fFoucault l989: l4- l5]' Tyto problémyse objevily
i v Ťadědalšíchoblastí- vymezení epistémamimělo najednou pŤílišmnoho
r Ý .j imek .
V následujícípráci _ Archeologiit,ěděni [Foucault2003] - která vyšla o tŤi
rtrky později (1969) a která rněla b1it pi.edevším
jakymsi rnetodologick1im
tltrprovodem ke Slovťtma věCenl,jiŽ není zák|adni jednotkou epistéma,alc
.liskttrz'r5'Jcdnáse podle něj o formaci věděnídanéspolečnosti,v určitédobč.
trliir.iící
se určitéhotématu.Zák|adnim pŤcdpokladernstále zristává, Že jazyk
rtr.'ttí
tritt.tsparentním
médiem slouŽícírnkornunikaci srnyslu, ktery vytvárc-|í
. \ l c l l t l c l r t l l t t r . i l p r a r ' c l u . . j c n Ž c s e n c n a l é z a l r , p r a r , ' t l čb l o l o g i c k é h o c l i s k t r r z t t s r ' c d t l b y . l ' t r t l I c
(itk(l\\(ll
1 l t . l t r i t l c |j.l t k l t t r t t s ( a t t t l r i l . s c r ' i t b c c n c f b r t l l l t l o r a l y p i . c t l r l l č t va k o t l c c 1 l c c b i r l I t l l l i c | ' L . l r rIrl l i r I l i r r il'] t I r r , z ; | | l t r l i t . e
I rei l t ' j c t l r t ťz' t t t č t l tr' r r č r . í ( k rat.l z r i t r t l 1 íe c l t i . j c t | r l (t.. t r ri t t \ ' 1 l r c t l r t t i ' t t t
l , . t t l ; t t t t l r i o l , t r ' r r, r l ' t . r ' \ l r ' r r t i r ' tl l o : l l r l t l o l . r l l r r t l rr r l r b r s e l l t k j c l r o p l o p o z i e c j c r i l r ( t l r r
. ' l r , rl rl ( ' l l l l l \ ) 1 , r k r Ir l 1 , l r ,
l r r r l r ' l l t , l t : k t t t r, ' , ' l ' ; , . t l t
l r l l t . ' r ' l . . l , r f. ,r ,, , l ' t I .
tttt.f
. ) ( )l
| | r ' r r r. r r t l l ;
'rl,'11
1 l t ; t r r ' r ' r ' tl t . l t ' l t t l r o r \ ( ' n t ( ) , / i l i l o( t l t l t t : l r o i ; t t i l t I t \ ( ' ( l ( ' t t l
C.e-ntrem
zájmuje diskurz a archiv,jako by byl pouze nedotaŽenympokusem
uclrovat odkaz k nejvyššíjednotce, totalitě vědění. Krok, ktery by měl vyzktrmník udělat mezi vyzkumern diskLrrzu a vyzkurnem archivu' není pi.íliš
z'Ťejny,nebot' nerríjasné,jakéjsou organtzačniprincipy archivu.
to do velké rrríani prostym odrazem jinych sociálníchsil (iak
lidé/subjekty,
jazyl jé konstitutivní pro vytváŤenívyznamri
ry chápe -u.*i,-us)' Naopak,
a smyslu.
takto: Je to skupina
PŤedběŽněje moŽnédiskurz ve stručnostidefinovat
toho, co je uznáno jako
vypovědí,kterévymezují vědění (v širokémsmyslu
jeho reprezentace.Diskurz
pravdivéu ,p.áuné)o nějakémnámětu tj. zprisob
to prostě množina vyrokri,
Je
kategorií.
není nějakou věčnou.tránscendentní
znatnená, Že |ze určit'jato
jejílro
formování
u kterych lze odkryt pravidla
je s ním v souladu, a která jiŽ ,,mluví
ká vypověď do danéhodiskurzu patŤí,
zpriDiskurz umoŽĎujepástavit dany nárnět pouze určitym
o něčemjiném...]58
formulovat.
problém
oblast,
sobem. Jiné zprisoby, styly, jimiŽ|)e danétéma,
jsou omezenY.25'
diskurz, alejednotlivédisPod]e Foucaulta neexistujejedcn všeobsahující
nebo lépeŤečenovytváŤekurzivní formace vztahujícíie k ruznym oblastem,
uy,namu. To je podstatná změnazaměi.eníoproti
jící,artikulujícírťlznéoblasti
zcelahomogenní.existujir$z.
Sloytima věcent,Anijednotlivéformace nejsou
o regularitě, konfiguraci,
mluvit
dá
se
néirrovně a části.SpíšeneŽ o struktuŤe
ji odlišitod jejíhookolí,
lze
pravidelnosti,
to znamená formaci, která má určité
rná sr,á pravidla
fonrrace
ale není nikdy zce|auzavŤená. waiaa diskurzivní
transfonnacc
tryání.
jejich
vzrrik.
formování,kterym podléhaiíjejí prvky
vzniklá
prar.idla
to
Jsou
a zán1k.Tato pravidla ale nejsou transcendentní.
nepŤedcházi
1azyk
podle strukturalismu
,,v diskurzu.. (tak jako granratika
jazyka).
a existujepouze v rámci
pojr'rrri,či neměnny
Jednotu diskurzu neurčuje zak|áďajicítéma' integrita
k danémudiskurzu,je drilesmysl. Pro rozhodnutí,zda určitávypověd'patŤí
jiné vypovědi, kteréji
Žítyjejíkontext, její ,,diskurzivnírodina.., to znamená
diskurzivnírniformakomentují.navazujína ni, vyvracíji. Mezijednotlivyn-ri
Že všechny existuji
tomu,
díky
období existuje ureiiá izotnorfie
cemi trrčitého
jako specidiskurzy
popisuje
v rámci jednoho ,,archivu... Archeologie věděni
nejvšeobecnější
je pŤedevším
ficképraktiky v Živlu archivu [c.d.:zor ]. Archiv
se vyptlobjevování
vládne
zákontoho, co mťrŽebyt rečeno..,systém.ktery
predstavr'r.jc
archiv
Ťíci,Že
vědíjako singulárníchudálostí..[c.á':l98]. Dá se
nejvyššíurovni obecnosti
na
která
Ťádu..,
prvního
formaci
jakousi ,,diskurzivní
Jako by se zde objevovala obdobir
p.uuidlu vědění.r.'0
určuje zák|aďniforrnační
vyhradarni. Arclrir.
epistémy.To je ovšenrmoŽno uvéstpouze se závaŽnyrrri
Art,heolocic.
okraji
na
relativrrě
stoii
na rozdíl od epistémy ze Slov a věií,
c l r t č .1
l il t r 1 l s l t t
r58Zde vše znovu ukazuje na vyraznotr strukturalistickou i n s p i r a c i . P o k u d b y c h c l r n
i
l
c
l
p
t
r
ri t l l i j . r
Í
i
l
r
t
t
t
i
t
c
c
p
a
k
d
i
s
k
r
r
r
z
i
v
n
i
F o u c a u l t Ů v p Ť i s t u ps l o r , n í k e ms t r u k t r r r á l n li i n g v i s t i k y .
icčt'
zvku a r,ypor'Čcl.
..,
I j i s k r t r zl a k r ' v t rl i i - ij i r k Ý s i. . r c Ž i I t1t l r a rt l l ' ' ' .
llll'l
()
. ' \ | ( ,1 l 1 l čr' t( e.t l t . i ' t r .j jcc1 l r k tIrt Č ' ; l r k t ' 1 i.tl It 'l ltrrrk. l c r . cz t l c . . r z t l r l r r l , t " . l L ' t l t l l \t ( ' t l i l l ) t ( ) \ l ( ) t l
( I I I ( ' I I t Irrt ' 1 r o r t ' t I t ' t I r
r t t i t t ( ' l l l l l l l l ( k ( ' i t I I t | ( ) I |I , . t 1 , t t , ' I t|I(I
1 ( . 1 ( . 1 l ) l p t p I p r t t r t t t l l l ) ( ) t l , / ll\i l t ' t
( l (l l l l l l ( '
'
l
f
o
l
l
l
l
l
l
l
'
r
'
l
l
l
l
l
l
. ' , r l ( , \l (l l r ' l . l I r ' , , 1 , 1 '
Foucault zavádí v Archeologii věclěníjako pŤedpokladypro zkoumání diskurzťrprincipy diskontinuity,specifičnostia vnějšnosti.Ty se dají vztáhnout
i na epistémy.Princip diskontinuity znamená, Že nezi diskurzy, kterénásleclujíhistoricky po sobě a m|uví(zdánlivč)o stejnérntématu.existujeradikální
ttesouměŤitelrrost.
jako nahodilost' z|om,
StŤídání
diskurzri chápe pŤedevším
a rrikoli d sledek kumulace vědění, nebo dokonce drjsledek objevŮ génia.
Vysledkem archeologickéhozkoumání tedy není kauzální vysvětlení změn
v rrlyšlení(protoŽeto by znanrenalopokusit Se Znovu rekonstruovatjedrrotrré.,dějinY...Vc kterych je vládcem ,.subjekt,,),ale spíšeukázáni nahodilostí
v těchto změnách, nespojitostivědění.Zlom mezi diskurzy (stejnějako mezi
je snad možnov tomto ohledu pŤirovcelyrni epistémamive.S/ovec,h
a věcec,h\
rtatk revoluci vc vědě' jak ji popsal arrlerickyfilosoťa historik vědy Thornas
Kuhn (1922 - 1996), Tu takénení moŽnévysvětlit z pŤedcházejicípraxe norrnální Vědy,..' nebo z teorie vědy, protoŽe novou teorii Samaustavuje.
S tírn souvisí i princip r,rrějšnosti.Podle něj diskurz nerná nějaky zák|ad
ttritrrosebc sanréhoa on sárll nenrá Žádnou jinou esenci neŽ vzájemnou hru
tlifcrencí tnezi znaky (vědění je ťonrra'a nikoli substance).Z toho vyplyvá
i dosti nihilistická filosofie dějin idejí' Ty nejsou er,olucíracionality, ani zvyŠovátrím
etickych standardťr,
ale sledenr v podstatěnahodilych změn. Dčjiny
Ž'itdtlyvnější(transcendentní)smysl nerrlajíanacházet ho znanrená dostávat se
tltl Inoci diskurzu - smysl se vŽdy nacházi pouze uvnitň něj.
Specifičností
Foucault rníníto, žeprávě diskurz definujevěc, o kterérnlur í. a rrikoli naopak. Nikdy tcdy nemťrŽenre
očistitdiskurz od nepravd, nebo
rrč'.iirk
jakysi skryty
odhalit pravdivévěděnínezávis|éna jazykove(rnvyjádŤení,
tliskurz, ktery je pouze zakryt vrstvanri falešnéhovědění' Lidské věděníje
r Žcly,,násilímna věcech..,o kterych vypovídá,neníto odhaleníněčeho,co by
llvlo těrrrtověcenr r,lastní[Foucault 1994].
Poznání diskurzu neurrroŽnujerozhodnout, kdo uvnitŤněj Ťíkápravdu, kdo
rrrys|ísprávně. MriŽeme pouze více nebo rnéněpŤesnědefinovat vymezeny
kornurrikacev určitédobě a oblasti [Foucault 2003: l93]. Analyzovat
|)l.()Stor
.liskLrrzivníťormacitotiŽ znat'nenáoprostit se od hlcdání vnitrníl-rosmyslu,
|.'tcr.v
.ii z'ak|árJáa udrŽuje, a místo toho ji popsat jako forrnaci vypovědí potrklr,,tr.jících
pouzc k sobě navzájem. SoudrŽnost epistérnyi diskurzu ná|eži
r t t Či Š
' t t t l s t is a t t - t c l .
{Ť'
*,
lt:
ti
| . . . l t t . . . | . . .| . . . 1 ' 1. ' .
I ( , r r ' . ,r 1 , , 1
t ' r ,l l
l t. r r
. r r . l | | ( . ( i l | | l |l |\ ( ) | l l l ] l ( ' \ | t i t )t lz t l t . t . c l l t( 1 . r l t t . l r t I i u I t l i t t c lttttt). .ť ' t l j í c í tel t .r
',1r |
, l r , r 1 . r l , r r r/rl l l r \ ( ) l ) ( ' nl rt r t t r r ' l tl r t l i t ' i r . ' t t r
Subjektomocanediskurzivníformaceu,,raného
Foucaultao'
diskurz jakoŽto verbaliPokud jsme vyše naznačili,Že epistémaapozdéji
pro jeho bádání určující,
zovanéstrukturyi,ou p,o Foucaultá v ranémobdobí
Zde se
dalšíchfenornénri.
neznamenáto, Že se nepokoušívyrovnat s existencí
a jakousi zbytkovou kategorií
budeme zabyvattŤerrri) nich. Subjektem, moc|
i
jsou
jeŽ
vyznamné pro pozdějšíFoucaultovo dílo
',nediskurzivníchformací..,
fázi jeho myšlení,ovšemv pozici
a kterése určitymzpťrsobemobjevujíl v teto
jinak ..' neb ot' v ěd ěníob saŽené
p ak nelze p rostězačít,.m luv it
tym z pťr so bem,
je
r, diskurzu sociáIně závazné.Není zde moc tŤíd,ale absentujetu i jakákoli
tnikronloc ve smyslu Randalla ColIinse nebo Ervinga Goffinana,]6]
coŽ souvisí
s Foucaultovym oporníjeníminterakcí.Dodejme ještě,Že Foucault se zmiĎusmyslu. jimŽ rozumí jakési zásahy
.je i o mocenskémjednání v ,,tradičním..
nestratifikovaného
rnirrrodiskurzivnílro
vnějšku,toto témavšak nepojednává
systenraticky;s vypracovanějšírrr
konceptem nroci se setkávátrreteprve v krrize Dohlížeta trestat (I975).
podŤazenédiskurzu.
lY e dis k lt r ziv ní Ío r m a c e
Subiekt
Y Archeologii l,ěclěniFoucault navrhl rozlišenídvou typťrformací' jedrrak
..diskurzivních..,forrnujícíchvypovědi, jednak ,,nediskurzivnich,,formujících
prostŤedí.Věnoval se však pouze definování a zprisobu zkoumání prvního
diskurzu. Diskurz zde měl térněŤ
naprostouautonomii [Deleuze 1996),
subjektu, ktery muŽeme naFoucault nepracuje s pŤedstavouneměnného
zák|ad vědění všech lidí.
Čny
jakoŽto
spole
lézt napŤíkladve f.no,,'ánologii
vznikají odlišnépozice subjektu'
V rámci ruznych diskurzivních foirnací totiŽ
I ve Slovech a t,ěcechjakoby
Foucaultovo pojetí nevycházi aníz marxismu.
vědomí v rám(sebe)utváŤení
implicitně ,,bytívytváŤi vědomí..,nejde ale o
Foucault
praxe, ale vlastně o zformování vědomí diskurzem.
ci spolcčenské
zŤejrrrěprostě, Že lidé Se .,učí..
nemá Žádnou teorii socializace. predpokládá
jazyku.A stejně tak iako lidé nernusí
obsah rrrdiskurzu tak"jako se uei svému
tak takénemusítnítve vědomí
miuvit.
znát gratnatickápravidla, aby dokázali
vypovědi. Je zde ovšem
formačnípravidia diskurzu, aby tvoŤili odpovídající
grarrratikynebo
generativní
Znovu potŤeba Ťici,Že na rozdj| od Chomskyho
ale naopak se
prirozenosti.
teorií Levi-Strausse,Foucault neuvaŽujeo lidské
diskurzy
to,Že
o
Jde
snaŽiprokázatexisterrciradikálních změn a diskontinuity.
sobě.Lze
o
a pŤedávajíse san'|!neodpovída1ístrukturám myšlení,ale existují
je nutné,má-li se Foucault od.
subjektu
ovšem Íict, Žetakovésuspendování
základech skrytych
poutat od závislosti na 1at<yctrtoliesencích a neměnrrych
v člověku']o2
Moc
Foucault zastával v podstatč
Ještěv Dějinac,h šílenstt,i(první vydání 1962)
s touto prací nr Žeme v pŤípaclč
tradičnímarxisticképojetímoci. V porovnání
moci. Pokud zde viiproblému
Slov a yěcí t lrcheotogie mluvit o vytěsnění
diskurzu. Ten určtric
samotného
bec m.ižememluvit o moci, pak jde o moc
diskurzu nltiŽc
uvnitŤ
pouze
prostor, ze kteréhose nenímoŽnédostat, protoŽe
bytnejakávětapravdivá.Pokudjevěděníonějakéoblastipostavctrtltrrč.i'
ffittcstltliltrilkrr.Žcbybvltlltlgickcitlč'cklirltl.Žcl]trttclrttl(1li.ctllt'zt|tr1ltrl..lzr.
t . l i t t r .e.i s l t t t k 1 t t t ; t I t : l t r . k t ' t . t l t l t t t l ' . \ \ t l l l l l ( '
jcŽlll ttlltlll.tllllll()kr\'\lrlr.\,(tltttlŠltklclll()lltl(()l.r
lr.
s t t t . | ; l I t / l..t|. | ) t ( . ( | . | \ . rl tt t. tr I r t l (t t/ r ' . l t t t t . t t : t
z l t t l s t l i r ' ,. ' . , , ' , ' | ] ' l . : 1 . í i
::ll.::i:'::::.'l::i :;rrtrrlrl
Yztahy nlezi nediskurzivními a diskurzivnírrriformacenri jsou podle Foucaulta diskurzivní, což |ze chápat tak, Že je to diskurz, ktery je primární. To
|leznamená,Že neexistuje,,vnější
SVět..mimo jazyk, ale ,,pouze..to, Že diskurz
r.ozhodujeo vyznamu jevŮ a věcí' o tom jak je budeme vnímat,jakou pro nás
llrrdounríthodnotu,a tedy také,jak budeme v či nim a s nimijednat. Jde mi.
Illojiné o jednozrračné
a záměrnéodmítnutínrarxistickéhopo1etí,kterérná své
tč'Žiště
v rozvoji materiálníkultury jakoŽto základně,jeŽ určujevše ostatní.
Tuto charakteristiku \ze vztáhnout i na Slova a věci, ovšem s tím' že zde
sc Foucault ani nesnaŽívztah mezi,.slovy a věcmi..nějak popsat.V tétoknize
:icc autor napŤíkladuvádí,že změny v teorii hospodáŤství
byly pomalejšírreŽ
r biologii a lingvistice, nebot'zavedenáekonomická praxe, zakotvená v techrltlIogiích,vyrobníchvztazich atd., kladla svou rnaterialitoua filnožstvin zá.
jrlrti.kterés ní byly spojeny, tétoznrěně na urovni abstraktníhovědění odpor;
lr|c to .je také vše. Nakonec i zde zav|ádlo nové vědění, protoŽe ono Samo
..lcflno valo
eko nom ick ouracionalitufF oucault2 0 0 0 d : l8 l ].
Proto se zďá byt rrlylnéstanovisko, že Foucau|t ve Slovech a věcech v po'Icc|níinstanci rozvíji klasickou historickou sociologii forem vědění ve které
.liskrrrzivníformace (a jejich zrněny)jsou odrazem změn drileŽitychnediskurzrr ttíchjevťr,kteréjsou na nich nezávislé- pŤedevšírn
vzniku kapitalismu [Fox
|()()l{
rraopak:vznik kapitalismunezp sobujezměnu ve struktuŤe
věděl. SpíŠe
llí.ltlc znlčnave struktuŤe'nebo pŤesnějiz|om a nástup novéstrukturyvědění,
rrrtttrŽltttjc
změnu ekonomickéhouspoŤádání,
nástup novych technologií(které
ztIc.č.istč
tnatcriá|nč.
n-rohlyiakoŽto okraiovékuriozity. nebo díla osamělého
r krlizc AsyluIns. Dokonce i v totálníinstituci musi
t l l r t l c t l i Ž Šťít r t l r ' ' ci t lt t e r a k c c( k o n f r o n t a c cl é k a Ť ea p a t t et t i ( 1 l t r t t z)ct r t l r t t z c t lttl l t d r a z c t l ť
r r.t o c i .k t c r l i S a l l l ( ) t l l y
gérriaexistovat uŽ dávno predtírn- nerněly ale vyznal.n.nt)a v dŮsledku vznik
toho, čemuŤíkámekapitalisrnus.
(to'
Dodejmeještě,Že problémemneníani tak rozporuplnostteoric epistérn
Že by by1y jednou p..,.,rtovány jako autonot]rnía jindy jako spjatés r'nější
ekonomickou znrěnou,nybrŽ hlavnč ignorování otázky. co vlastně zajišt'ujc
Pro
jejiclr stŤídání'
jednotnostepisténrmimo jejich vlastrríbytí a co zpťrsobuje
mimo
i
svět
věclění,
Foucaulta sice existuje, alespoĎ v pŤípaděArcheologie
části
samotnéÍbrmacevědění- sféračinnosti.praxe. Ta je a|e z rozhodující
ji
udrŽujc
závis|á na existenci zformovaného vědční.a právě tato skutečnost
v exi st e n ci .
Problémy a omezeníspojenés teorií epistéma diskurzivníclt
formací
strttkDreyfus a Rabinow ve své vyznamrréknize o Foucaultovi (Be.r,,ond
jc
tttralism anc] hennenetttics)mluví o ,,iluzi autollomního diskrrÍZu.,,ktery
pŤesto
u tohoto autora vševládny a zce\a odtrŽeny od vlivu svéhookolí, ale
l 43].
:
l
983
Rabinow
archeologií
fDreifus.
analyzovatelnyz pozicustavenych
kterou
činrrosti.
interpretativní
Strukturálnímyšleníobecně ignoruje nutnost
vykonat pred konkrétnínl
společettství
irrteragující
tnusíjedinci. anebo trrčité
rrapríkladpŤi
(tedy
korrkrétrrě
uŽitírrrrnateriálu a pravidcl . jeŽ nabizi strr"rktura
akvyprávěnírnytu. či vytvoŤenívypovědi). Foucault navíc v bec nepočítás
tem interpretacevědění.I na něj tedy platípripornínka,kterou Ricoeur adresoval Levi-Straussovi :,,Není moŽná strukturálni ana|yza bez henneneutického
dartr
porozuměnítransferu smyslu (bez .,metafory',),bez onoho nepŤímého
rozlišeny
byt
jchoŽ
mohou
základě
na
pole'
smyslu,jenŽ zakládá sérnantické
strukturálníhon'rologie..fRicoeur 2002: 304] To je presny opak oproti etntlrnetodologii,která iako hlavní problém,jenŽ je rrutnozkoumat' vidí lidskorr
pravidclschopnostnavzájeln se dorozurnět.bezděčněinterpretovatpravidla a
k individuálním okolnostem.
nosti s pŤihlédnutím
zit
Znovuje potÍebazopakovat,Že zce|aodsunutyna okraj (nebo lc{perečeno
rri
zkoutná
jsou nediskurzivnífenomény.NapŤíkladve svém
okraj - jako vnější)
irlc
Foucaultpominul, žcvěděníse nepŤedávápotrzejako verbalizovanydiskurz.
praktiky a modely chování,osvojovanénirpodobtltr.
takénapríkladjako trrčité
V rárnci ana|yzy se Fottcau!t nezabyvá kaŽdodennímirečovymi akty. bčŽrltrtr
rnezilidskottkomltnikací,alc pouzc ..r'áŽnyrnivypověďmi.. IDreyÍrts.Rahitttlrr
prtlsttlt.tt.
l982: l38], kterési nárokrrjípravdtra kterésc dostaly do r.ci.c.irre{htr
zt|lt
rtlz|rtlcltttlttt.
období
z
tohoto
Je tedy těŽkéna základě Foucaultovychprací
podle něj veškerávědění existuje poLlzev rámci diskurzu (tj. zda vyše zmínčrré
je podŤízeno
diskurzu),nebo zda vnítrra|,
Že existujevěděnímimo diskurzivní
formace, ale prostě se jím v tétodobě rlezabyva|.
Archeologie větlěni. stejně jako S/or,a a |,ěCi,má i trrčitypoliticky nábor'
Je jím kritika moderníracionality,nroderníhopojetísubjektua omezení,která
z ní plyrroll pro myšlcnía jednání.ProtoŽe ale sám Foucault Ťiká,žemusíme
chápat věděrríjako pozitivitu, kterou s pomocí archeologie mriŽeme popsat,
ale nikoli nějak záměrně změnit, pak má tato kritika velmi chatrny zák|ad,
V jeho teorii chybíjakákoli myšlenka kontrafaktuálnosti(ak o ní explicitně
r nluvínapŤík lad
Gid d ens Il9 8 4 : 3 5 0 ]).coŽ je log ick é- p ok ud cháp em e člověka jako vytvorenéhoa zce|a prostoupenéhodiskurzem. SarnozŤeimě'lidé
rněnídiskurz, ale ve Foucaultově podáníjde spíšeo jakési epistenlologické
katastrofyncŽ o vědoméjednání.
opuštěníautonomníhovědění?
V literaturevztahujícíse k MicheIu Foucaultovi se lze setkats názorem. Že
rla pŤelomušedesátycha sedmdesátychlet docházív jeho pracíchk vyznamné
1lroměně.Názory na hloubku a rozsah tétozrněny variujíod korrstatování
rrediferencevŮčipredclrozímuobdobí,odr.rŽení..iluzc autonomní1lrckonatelné
|r odiskur z u ..IDreifuss,Rab inow l9 8 2 ] aŽp o hled ánísour,' is|ostí
a sp olečného
zlikladu všechprací'Zdá se,Že o něco takovéhose pokoušírrapríkladIDeleuze
l996]. V následujícíčástitextu se proto pokusírnepopsat zttrěnya posuny Ve
lrtlucaultovědíle v souvislosti se zkoumanym tématern'
Diskurz a epistémav ,,poarcheologickém,,období
V pracíchnásledujícíchpo Arc,heologiit'ěděnípojern diskurz z Foucaultor lr sIovníkunemizí,je a|e vloŽerrdo širšíhorámce a takéje s ním zacházeno
r tllrlčjšínr
zpťrsobem.Poněkud se take měníjeho vyznant' V knihách Dějiny
'cr r r ality I Il9 9 9 ] a DohlíŽeta trestat[2 0 0 0 ] se d isk urz stáv á součásÍiv ětšílltrccI ku. Foucault nap Ťík lad
p íše:,,k SeXuSe p Ťip ojild isk urz, Ťíd ící
se p od le
l'tr I tlpllcx ního
d isp ozitiv u... C enzura sexu? Sp íšzav ed eníjistéap araturyk, tet;t tllit produkovatdiskurzy o SeXu,stálc víc diskurzťl,zpťrsobilychfungovat..
|t 9 9 :3 0 ].A na jiném rnístěuv ád í:,' Doznáníb y lo a d od nesz stáv á
I l tr r r caLr|9
. r I lcclltltlr natricí,k terá ríd íp rod trk cip rav d iv éhod isk urzu o SeXu..
fF oucatrlt
|()()()'7.5] Doznání je tedy určitou součástíprincipti fonrrování diskurzu,
tttlr tr Itlr
i Šc lrtp ouze v nitiní,jak oŽto p rincip jistcho p rod uk ov áníp rav d iv ého
r .'t|i.ttí
tl stlb čsatnén],
alc p Ťed stav u.je
zárov eř i k om p |exní.' techno|og ii..,
jeŽ
It ' : t r t t t ' l i s tí t l i s 1 l t l z i ti \ , t l . ] . , .
l ) r . l t t t ' It t. . ' . . ' ' t t . t I l tI trt . l ' t I 1t l t t t l Ž i r l1i l t r j t t l (l t t t t r c c t t s k i(i c) c l t t t r l I r r g li tct l i s p t l z i t i r j l r k t l
r . | . . l l ' |{|' l , . ' ' l . I l l ' l I l (l ( . l t Il t . r . I l t t r r I t rt.r.tti te t t t t ' l t l i 1 l eI l r k r tr r Ž Š i
1 l t r j ret t l c r . ' l t t t t r I t l ! t t '
\ \ i l t { r l , l r , ' , 1 r t r l , , l r r | 1r,r r t l t ro l t . . l o / t l l \ , ,
období Slot,a věc,íby|o fonrialistické v totn smys|u, že Foucault chtě|zanejvyšší
véstpoŤádekdo vzájemrréhovztahu oblastívědění a jejich podŤízení
absolutismus
odvrŽen
byl
I v Archetllogii vědění,jakkoli
stnrkiuŤe epistérrrě.
panstvíjediné epistérnya nahrazen mnohostí diskurzri, byl diskurz reálnym
objektem. Tím však v pozdějšírnFoucaultově díle pŤestávalbyt a stával se
jakousi vyzkumnou konstrukcí,pojmem, kterym tento autor označtrjerelativně vymezitelné ťrtvary,u kterych mťrŽemeodlradnout,,pravidla pro vytváŤení
vypor,'ědí...
Foucault neodvrhuje ani Svou koncepci epistémrespektive archivu, tyto
pojmy se ovšem ocitají v pozadí. Nebo pŤesněji,Foucault nadále pracuje
je
i obsahern pojm , ale samotná tato slova uŽ prílišnepouŽívá a nahrazuje
dělení
trojčlenné
Vypracováno
jinymi.
věcechby\o
a
Ye Slovec,h
podle potŤeby
doba. odkazy na existenci lristorickych epoch
ienesančrrí/klasická/moderní
nacházime i v Dohlížet a trestat a Dějinach sexua|i/r. Toto dělení je ale uŽ
spíšeintuitivní.heuristické.Foucault nijak neusiluje,na rozdíl od S/ov a věcí,
ukázat, že každévědění |ze zaÍadit do konkrétní epistémy, v které a pouze
v kterémá právě svťrjspecifick ' vyznam.
Foucault zpětně redefinuje epistérrrujako aparát na rozdělování vypovědí
v poli vědeckosti (nikoli vědy): ,'...cpia neakceptovatelné
na akceptovatelné
aparátu..fFoucault l980: 197),
pouze
diskurzivního
je
pŤípad
stéma zvláŠtní
jako
systérnuklasifikací, ktery
epistémy
od
je
reclefinice.
ovšem totální
To
jako diskurzivnímu
k
epistérně'
prostoru
i
prellenuje celou epochu v čase
takénahlédnutí
pravděpodobně
jinymi.
Je to ovšem
apa.átu jednomu mezi
jak
by se vědění
tolro, Že jeho pŤedchozíana|yzy téměŤnijak nenapověděly.
čímbylo vytváŤeno,udrŽovánoa takévytěsnováncl
rnohlo ve společnostišíŤit,
a zapomínáno.
od strategiímoci k ďispozitivu
Moc/vědění
jako ,,filoso|ir
Díky pracínrze sedmdesátyclrlet vznikla pověst For'rcaulta
moci... Nejvyznamnějšíz ních pŤedstavujípravděpodobně Dohlížetct Íra';Ítt|
(l976). Ptlktrc|
(l975) a první dí|Dějin sexuality s podtirulem V le k l.,ěclění
ttcbtlt.
opatrností.
je
velkou
s
tak
činit
tŤeba
bychom měli obě knihy porovnat'
ptrDějin1.,.sexualit.l,,1jsotr
zatimco
Dohlížetct trestatje rozsáhlá monografie,
jakysi
k
rtlzslilr'
jako
ťrvod
měrně drobnou studií.iežbytaprivodně zamyšlerra
leišímuprojektrr.26o
( t l t , l , ' l t It ( ) l l r ' i l l l l /l l l t t \ l l l ) t r l
I ) r r l s it l r l r r l i l r I ) i . i i t tt , ' t i l t t l i t t a t s o s r r r i l e l l r t t t r r l s l t t p t ' t t \t l ( ) n t l { )
t,
ll .rl l l 1tzlr'rlt ll(tllll./\'lll(
r r r r , 1 . ' ll r r l i i s l r . t l r rzit' r r i ' r r rslr r t ;l t i t s l t t l lk r ' u k o t t t t t l t l l l( ' l l l . l l l l I t r l
, l r , r ; t .1t l, t 1 .1. ,, ,, ' , , 1 t t o : l t i ' tl l li tl \t ;' l / l l l l I( t l l tI t r t t l r l t l
Moc pňedstavujevelké sociologické téma.kterynr se zabyvala racla r,yznamnych autoru. Byla spojována s konflikterrri sociálním Ťádem,byla clrápána jako vlastnost struktury, nebo atribut jednotlivych aktér .:67Foucault
nevidí moc jako zdroj, ale jako sít'vztah . DŮleŽité.jsou strategicképozice,
kteréjedrrotlivésubjekty zaujimaji a vztahy mezi těmito pozicemi, a nikoli
subjekty sanrotné.Subjekt je zde tedy až.v sledkerll ll"Iocenskch vztahri. Moc
pŤedstavujevnitŤnívztah - tedy takovy vztah, ktery je součástíkonstitucejelro
ťrčastník
. Dá se tak v jistérnsmyslu Ťict.že moc pŤedcl.lázi
vědomí.
Moc není osobním vlastnictvím,nebo vlastností,ani atributem struktury
fiako je tomu napŤíkladu Parsonse).Moc je pro Foucaulta vztahem sil mezi
singularitarni-jednot|ivymi body. Ana|yzamoci tedy musíbyt jakotrsi mikrofyzikou popisující,jak vzniká mocenskéuspoŤádáni,,Zdola..
fFoucault 2000:
60-611.
Moc nemábyt chápána ,jako vlastnictvi, nybržjako strategie,takŽejejí
projevy ovládání nejsou pripisovány jejírnu ,.pŤivlastnění...
alc disponování
s ní,manévrování,
taktikám, technikám, uspoŤádáním.....
za jejimodel Vezmerlrespíšenikdy neutuchající
bitvu neŽ snllouvu o postoupenír-rrčitého
majetku
či dobytí a zmocnění se rrějakéhouzemi. Je zkrátkatreba pŤipustitsi, Že moc je
spíšcpraktikovánaneŽ vlastněna .Úe) ťrčinkerrr
souboru strategickychpozic
jenŽ rnanifestujea rrěkdy i rozšii.ujepozici těch, kdo vládnou..
ťrčinkern'
I F o u c a u l t2 0 0 0 :6 l ] .
Zdá se,Že moc V tomto obdobíFoucaultovytvorby musímcclrápatz lrlediska
KaŽdéjednání(a i nečinnost
je určitymdruhemjednání.protože
1lragmatismu.
r Ždyjsme jiŽ součástí
světa.nem Žeme zněj Vystollpita byt nečinní)
je zasahujíe í do světaa měnícísvčta tedy,ve srnysluprisobenísil, nevyhnutněmocenské.ro*
..KaŽd]imá moc a v čikaŽdémuSe moc uplatĚuje- at,užprotiněmu nebo v jeho
Neznametráto, ŽekaŽdyje rravěkyovládany rrebouzavreny. Znanená
1lrrlspčch.
ttl.Že kaŽdá interakcepŤedpokládáparticipaci...[Brown 2004: 39].
Dá se patrně namítnout'Že pokud pouŽívámeurčitypojem (v tomto pŤípadě
rtltlc)tak, Že pokryvá všechno,cely sociální prostor,pak zce|a ztráci svrij spccilie ky vyznam' Zdejde ovšemo zce|aobecnév),ntezení
lnoci, kteréFoucault porrŽír,ii
pouzejako základ pro zkoumáníkonkrétních
historick1ichpodob moci ve
lirt.ttlč
To je potrebadťrkladnězhodnotit.Foucaultovi
1cjíchtechnik a Strategií.
\lr1lr.íklacl
Weberova definice núŽe byt nazvána distribLrtir,nímpŤístuperrl
k rnoci, ncbot'nroc
l t ' \ l ( ) l l l l ( )p i í p a d ěn a h | í Ž e n a j a k oh r a s n u l o v y t l t s o u č t e t t rM' n o Ž s t v í .o k t c r és e z v ě t Šm
í ocA.
. ' . I l l t lít c l lsi I r í Ž c -nnti o c i B .
( ) 1 r 1 . 1t lttl 1t t - tPt ta r s o t r s' ' . es r . é npl o . | e tzíd ú r a z r i u ] . e
k o l e k t i v n o s t m o c i . M o c z d c n e n íh r o u s n u I o t r l l l s t l t t i ' l ť t t1tc.s t l t t č ' l i s tpít l l c č c n s k y c Íh u n k c íL' i d é v d a n és p o l c č n o s Íz in í v Š i c h n i p r o f i t r r j í
. I t l . rz i i ' t i t . r r r1 e1 i tI r: 1 r r r I e i ' r t ť ' k l t 1 l i t c i t v . j Ze .ci|i sntaét .h oI l l e i l i s k al z e i í c i ' Ž c P a r s o n sp o s k y t u j e
' t t s t k t r l t l t ' t l .t t ' l r l . . r r . t t \t \ t . l . r 1 ' 1 . 1t |1i 1
s tl r i b t r l i r ' tttl ír o c t l p e r t t j c o. b ě t y t o k o n c c p c e n r a . j a
í |c
. 1 r o l l1t r ' l r ri r ' \ r , l r r r , ,l ,, r l , , . , , l rl ,l 'l 1
r ' i s k l t 2l l{r X )ll.
! ' t . t r . . t l ( | | | l t l l' I t r .l ' r ' 1 ' l . . ' l r . I r r r l t . t 1 r ; ,1/|l I l I l ) l ( )rttI' l r t z
1 l t - r t t i l t tr ll í | t rI ) Č ' 1 i rs lc r t t l t t i l r . . . i \ 4 t r cj e
. l t r l r l r , r r r. ' r r . t l r| |
l , l | 1 ) l t l ( ,. t l ( . , / ( ' \ \ (l t i t , /oi t l r . \ r ; t r l l" t . r l . l l l t t l
j
#
,
právě u tohoto obecnéhovymezenímoci [ŠukomentátoŤitotiŽ někdy zťrstávají
na to. Že Foucaultovy popisy konkrétníc,lt
neupozornují
2OO4)a
brt 2001; Brown
jsou
je
s ním někdy i v rozporu .
a
mocenslcl,chusporadání doplĎují
Co je tedy oním prostŤedníkemn:reziformacemi a nestabilnímirnocerrskyrni vztahy? Je to ,'našestaréznámé..- věděni. Yyraz moc/vědění zavedeny
Foucaltem vzbudil velkou pozornost.Mnohymi byl pochopenjako prostéobrácení Baconovy formule věděníje moc, kteréjako by znamenalo,že nějaká
privodní,prestrukturovanámoc si ke svémuprospěchuvyrábí a pŤizprisobujc
vědění. Takovy závěr je jistě podle Foucaulta moŽno udělat v konkrétních
V zásaděje ale nutrrovidět vztah moci a věděníjako daleko hlubší
pŤípadech.
a komplikovanější.Moc je těsně spojena s prodrrkcívědění.DŤíveneŽ potlačuje,rnoc/věděnívytvárírealitu.Stejně tak vytváŤípravdu dríve,neŽ ideologizuje,abstrahuje,či maskuje fFoucau|t2000].
Foucault poznamel vá ,.Je tŤebaspíšepŤipustit.Že vědění prodr"rkujc
mo c (a ni kol i je n pr o to , Že b y j i p o d p o r o v a l o t i m , Žej í slo uŽ í ,nebo Ž e by.ii
nebot' lnoc a věděrríimplikuji pt.ímojedntl
aplikovalo' protoŽeje trŽitečná),
druhé'nebot'neexistujevztah tnoci, aniŽ se v korelaci k němu konstituujepolc
vědční,ani neexistujevědění.kterésoučasněnepŤedpokládáa nekonstituu.jc
vztahy moci" fFoucault 2000: 62].
To. v černŽijerne,je zfornlovaná rnoc/vědění.SubjektnenípŮvodcernovIiidajícírntyto vztahy: ..Človek.o něrrrŽse nám tu r'ykládá a k jehoŽ osvobozctli
jsme vyzyváni, je 1iŽ v sobě samémcl sledkerrrurčitésubjektivace'určité|ttr
podrobenínrnohemhlubšího,neŽje on sám.169
,,Duše.., která je ob vá a pŤivájež
praktikuje lnoc na těle. DtrŠc
jen
je
ovládání,
součástí
sama
dí k existenci,
je učinkema nástrojempolitickéanatomie.dušeje vězenímtě1a(.r70
fFoucault
2 0 0 0 :6 5 1 .
ovšern mimo vědění do svych ana|yz Foucault tentokrát podrobněji zaptr.iil
i ,,Věci..- technologie,architekturuatd. Toto zahušt'ovánívyzkumnélroptlIc
samozŤejměvyvolává otázky po vzájemnych vztazich těchto fenoménti.Vc
Foucaultovych pracích.jak se pokusíme ukázat dále, jednoznačnouodpovč't|.
na tyto otázky nerrajdenre.Vesvém dalšímďile (Dějiny sexuali4l) ovšem tcttttl
autor pŤicházis dalšírrrpojn-rem,ktery se vztalruje k tétonové komplexrttlstt.
a tímje dispozitiv'
D ě i i n t i c ' h ' s e r u u l i Í . t F. o u c a u l t b e z b l i Ž š i h o v y s r ' č ' l l c r r í( r t . t | í .z t .
rnoci. Ten tak nabyvá pončkucl enignlatické podoby. Ptlkttt| rrt.Illr
zítne ztoho, Že rnoc vytváŤí rcalitu. proč tedy nrÚŽe. ba podlc Fclucattlta cloktrrtcc tl.tttsi.r ttlrt..
Ir.r
e x i s t o r , a t o d p o r . ] P o k u d V c Z l I e n l c r c á l n o u s l t u a c i z Í b n l l o l a n é t l t r c i / v e š d č ' n tíl.c b r ' l t r l . r 1l l t r l t e
u v a Ž o v a t i s i t u a c i ' k d y Ž á d n y v y z t t a t l n y c l d p o r v i r č i u r č ' i t é n l t t t s p t l i . i i d i i t t ít t e c r t s t r t | ť ' ' '\ \ I ( | | | l
r . ' uJ a k v D o h t í ž e t a I r e , s t a t .t a k i v
vŽdy existuje odporproti
tkrr
o r Ž c l y c x i s t r r j í c i r r r t l c | p t l r t t ' n ' i j čr ir l t l c i t a k . . j a k s c t l b . j c r r l . j cr l ) i , i i t t L , l t \ ' ( ' ' \ / / ( / / l / l l.r. l r r l . '
( ' t ' t . l c l r t tk.t I l z r l k . r ' z . . 1 .
t c Č ' t tpčt l t t . c b t l cz t t l í t . t l irt, t r l t t t ( tsl t t t r . s I t tN. l r t t r t t 1 l < r z r r r r ) ri r \j el i t . l r t ' It i c
t l t t l t t ť ' s t r r t s l t .s cc t i| ir tr l rl l l t s i r t t ti . e z i s t e t t rt t. t i ' tt t t t l t . |i .( . / l l ' t l .ll.\r t r l | \ \ l r t t | . . ( ) ( ). (' l| ( ) . ' . ' I
I , r r r t ; r r rt ll lr k r ir t i k r l rr' r r ' i i k l il.t r o i j r ' t t i ' 1 ; r klrr p s p o l t t t r , ' l l l ( l ) ' l r r \ ' .I' l l l \ . t l (l t l , l z , t , l t t '1t ' t' t t t
f , l r l r ' l . ll , r l r r . z r lrtrl t r l t r r I l , r , l ,. 'l ,r 1r . r l 'lr, rt t l t lt. t l ( , r l l ( l r r , ' l ) t r ' l l r | | l t ' r l " t t ' r ' l
Dispozitiv
Jako dispozitiv' označujeFoucau|t konkrétníusporádání
v určitéoblasti,
je k
]<te1é dispozici pro našejeclnánía současněvymezuje nᚎivot. V anglickych vydáních Foucaultovych knih se toto slovo pŤekládájako
aparát, techno|ogie (apparatus)'To se zdá pŤíhodné.
Foucauli do něj uet.Ru.1.napŤíklad
..disktrrzy,itlstituce,arclritektorrické
fbnny. regulačníroz-hodnutí,
administrativní opatŤení,
věde cká tvrzení,filosofické,''-'oialnía filantropicképropozice..
I Fo ucault l980: |9 4 l, Tak ov éL rsp orád ání
nenínahod ily m shiuk em ,m á jistou
,.intenci..,není to ale intence inďvidu a, ani nějakéhosbciálního
agregátu,ale
tláIežísamotnémtruspor.ádárrí.ProtoŽe Foucáult
odrnítá existenči ne.;uteno
apriorníhoprincipu, ktery by existoval pred konkrétnírn
dispozitivem' je tato
intencevysledkem formování.rrikolijeho pŤíčinou.
Dispozitiv se vztahuje ke konkrétníoblasti (dispozitiv
sexuality' trestání
atd.).Foucaultnrluvío dispozitivech rtarŮzttychurovních
používárÚznáVyme,
zeníjeho hrarric.-je to tedy pro něj spíševyzkumn
nástrojneŽ objekt sociální
reality.Souhrn dispozitivridanéspolečrtosti
by tvori|, zdá,., unutogiiŠirokého
antropologického
pojetíkultury.Kultury, která nestojímimo
systé,,sociáTního
tl.ttt..
(v parsonSovském
smyslu).ale je jeho pŮvodcern.Nebo lépe/společenské
uspoŤádání
(role, tŤídy,
normy) jsou jednímaspektemkultury/clispozitivu'
I v Dělinát'h 'se.ruttlifi'se
udrŽujestejnézákladnípojetínrocijako r,piecichozí
knize: ,'Moc pocházizdola. to jest mocenskévztahynecxistují
v nějakéglobální
bipolaritěmezi vládci a ovládanÝrni.drralitč.
kteríby sc odráže|aoclshora
dol
pres stále uŽšía uŽšískupit.tyaŽáo nejhtubšího
nitra společnosti
a pŤedstavovala
t, tom snryslujakousi všcobecnoumatrici. Spíšjde
patrněo hnl rnnohočetnych
r,ztahŮ,kterése forrnujíve vyrobních aparái..h,
rodinách. rŮzt.lychskupinách
a institucícha slouŽí zazák|adnu. od níŽse Úrčirrky
široceštěpído celéhotěla
spo leč r r o sti..
[Fo u caultl9 9 9 : ll0 - l I|l. Zák |ad emánal zy jeov šemd isp ozitiv ,
tcdy na ťrrovnijednotlivcri a skupin konkrétní
stabilníformace těchto vztah .
.Ani zde tedy nelze mluvit o nějakémvědoucím(v
Giddensově smys|u slova
know,ledgeableaktéra,ktery;si uvědomuje svou pozici
'p"r.e""'ii' aktivně
Lrchopujekultunrí vyznany a jedná na tomto zákiadě). ".
Subj ekt j e v disp .o.zitiv,,utop
u
Gid d ens Il9 8 4 : l5 0 -l5 4 ] narnítá,Že
en...
|;oucalt tím,že vidí člověka neustále bezn-rocnélro
uvnitŤdispozitivu' podŤízcnéhodisciplinaci (takŽejakoby neexistujepod'sÍaÍny
rozdii mezi vězením
lt napĚíkIadtovárnou) značrrěpoclceriujejeho
schopnost a moŽnosti jedrrat
t|tlkoncei v situaci podŤízení;
tj v situaci v jaké se nachází v hierarchické
tlt.ganizaci,
jako je škola,firrna nebo psychiatricky
ustav.:'I
Je potreba si ale uvědomit. Že Panrlptikon by| projektem. Projektcm, ke
ktcrémuse r'reustálcodkazovalo. byl aktualizován,komentován a takéaplikován. Skutcčnévčzenínikdy nedosáhlo disciplinačnífunkčnostiPanoptikontt
- projektu' Panoptikon by| utopií, která nikdy nefungovala
v realitě tírnzprisobent,jak17rnbyla fbnnulována. Celá historie vězení- jeho reality - spočívá
Ve Snaze pŤiblíŽitSe tomuto mode|u [Foucault l989: l83]. Dohtížeta Írestat
není primárně o znrěně ve zptisobu trestání.o pčeclroduod mučerría poprav
k internaci. Jde o změnu predstav1l o trestu a o novou ulohu trestánív celku politickéraciorlality,která v konečnémdťrsledkuved|a ke změnám v celé
společnosti.DohlížeÍa ÍresÍatmŮžetneproto chápat i jako vy|íčenígeneze
rnoderníspolečnosti.
Je moŽrrémluvit o moci státu, nadvládě tríd atd. a Foucault se tomu také nebrání.NapŤíkladneodmítádominantnípozici státu v celku současnych
mocenskych vztahŮ, ale nesouhlasil s tím, aby byl stát povaŽován za zák|ad
jsou podle něj
mocerrskychvztahri.Moc obecně a takékonkrétnídispozitivy
- zakládají
primární
práva)
(státu
ustavního
vťrčirizce vymezenému státu
moŽtrostjelro existence, udrŽujíj.j u chodu. Formulovat problém moci V pojmech státu znatnená podle Foucaulta vracet se k pojrnrjm sttveréna,suvejako závislé
renity a zákona. KdyŽ někdo popisuje všechny tyto jevy moci
na státnírnaparátu' Znamená to, žeje označujejako od základu represivní.
je
Ve skutečnostimocenské vztahy pŤesahujíhranice státu a jejich ana|yza
schonení
aparátri
svych
musí následovat, protoŽe stát pŤesvšudyprítomnost
pen pŤevzítvšechny mocenské vztahy, a taképroto. Že z jinéhopohledu, stát
rnriŽeoperovat pouze na zák|adějinych, uŽ existujícíchrrrocenskychvztahtj..
Existují dvě krajní nroŽnosti,,čtení..
Foucaultova pojetídispozitivŮ a mocenskych formací z DohlížeÍa ÍresÍata Dělin sexualiÍv' PŤi jednom z nich
klademe dŮraz'na diachronnívyvoj, pŤidruhémna popis synchronnípodoby.
V sociologii v generaci klasikťrvyjadŤujetento rozdi| Spor mezi Gabrielem
Tardern a Emilerrl Durklreirneln a v (térrrčr)
současnésociologii rozdi| mezi
teorierni Pierra Bourdieuho a Bruno Latoura. Mezi těrnito dvěma krajnostmi
samozi.cjrněexistujírnoŽrrosti..sntíšeného
čtcní..,
kdy nizrryrnizpŮsoby kol't-tbinujernesynchronnía diachrorrnípohIed.
[Foucault 1999 I 04-l 07].
Co držíformace pohromaďě
Pokud nyní Foucault do svych formací zaÍazujekromě diskurzri ve všech
jejich formách a projevechi materiálrríkulturu,je nutno poloŽit si otázku: Co
obdobírnohl Foustojíza jednotou a koherencíurčitéformace? V pŤedchozírn
jazykern
tvrdit, Že
s
analogie
základě
a
rra
cault, v rárnci svych pŤedpokladri
je
si v daautonomní.
ale
reality,
vědění,kteréneníŽádnyrnprímym odrazem
formou.
sdílenou
némokamŽiku udrŽujeurčitoukoherenci, protoŽeie sociálně
Pokud by ovšem součástíFoucaultovych formací měly byt krorrrě.,diskurz
o věcech.. i ,,věci Samy..a obě tyto součástibyly na stejnéurovni a navzájem
pose ovlivnovaly, pak vŽdy hrozí, Že se rrárn analyza prorněnív nekonečny
jako
struktura
formace.
pojmy
pis jednotlivostí,kterése navzájem ovlivřují a
nebo systém zcc|aztratí smysl. K tonru ovšem v Dohlížeta trestaÍa zvláště
v Dějinách sexttalil.i,,kterédosahují relativně vysokého stupně abstraktnosti
začleněnímatenedochází.Jak toho Foucault dosahuje?Je jeho plrrohodnotné
PŤi diaclrronnítrr
pohledu na oblast popisovarlou V Dohlí:et u Írestats|edujerne postupny pŤechodmezi tnetodatrritrestání.rozšiŤování
jejich vlivu
a ztněny vyznamu jednotlivych částí.Sledujerrle,jak sc modernítrroc1'yr,,inula
zdola z drobnych ,,vynálezŮ,,zaÍizení.rcŽinrŮ.Tcprve později byly tyto mikrotechniky irltegroványdo toho. čcmuríká makrostratcgiedominance.
riálních fenoménrido analyzy pouhou fikcí?
PŤipokusu o odpověd'na ttrtootázku začnemeznámou irvahou z Dohlížat
a trestat.
PŤedobrazemdisciplinačníhopojetí tnoci je Foucaultovi Bcntham vr'r
Pantlptikoll - projekt novéhovězení. Panoptikoll je struktura. která dovolrric
ncpotr.cbtrdokonalc pozorovat vězně. Ve skutečnostidohlíŽitelé
dohlíŽitelťrrn
jí b1itneustá1cpŤítomrri,
pouhá existence struktury a t'noŽnost,Že clolrlíŽitc|c
clrli1llrt
e. PunopÍikott.1ct.tttrŽlttl
otnezujc a zastrašuj
věznč
lllolroubyt pŤítorrrni.
jlrkt ls pt l . jcní
t r r cziv č c l c \t i íttrc cr .|r n o l ttg iaí rr r o c í .
&
tl
trl
Í !
II
PŤisynclrronnítn
pohledu sledujerne',disciplinánríforrnu..,to,jak si odpovídajíjednot|ivéjejí části,aby vytvoŤi|y,'disciplinárníspolečnost...
To. Že takové
pojetíbylo Foucarrltovi blizké, ukazuje Serres t2003] v práci Geometrie nekotnunikovatelného.
Podle něj zastává Foucault geometricképojetívyloučeníjak
rratnateriálrríurovni, tak i klasifikačně.V Dohlížeta trestatje širocerozebíráno
architektonickéuspoŤádárrí
nemocnic a věznic, jeho změny, nebo prostorové
aspekty korrtroly těla, jak se ltomologicky uplatriujíve věznicích,kasárnách
ir školách.Jdc a|c o prostor abstraktní,o prostorovéuspoŤárJáni,
určitougeorllctrii spíšerreŽtopologii.Vězení už zde nenípouze budovou s prirrrárnífunkcí
laclrž'ovat
a dohlíŽet'ale i znakem [Eco 2003]. Konkrétníprostorjako místo
rrttcrakcc,anebo rozšírení
určitychpraktik, stabilizováníinstitucí'jako viclíme
Illrpr.íklad
u Giddense,nebo členťr
Škoty
Annales, od kteréprejal Foucaultněkter[' rllyŠ|cnky,
neníana|yzovánzdaleka tak drjktadně'FoucaulttérnčŤ
vŮbec nerozcllír.ii
tltiizktt.icjich
konkrétního
(roz)ŠíŤení.
StranouFoucatrltovazá1muzŮstává
r r tltt|lilc
t.tttlt.ttlst
irr1 crp rctacc
k aŽd éhor,ěd ění,to. jak lid éjed nají..uv niti".něj,
:tt'j r r i.j ltktrltr .;ltk' t.tltlttztttčt.tir
p ro.jcr' ila
v k aŽcJod ctlníln
Živ otč.
| ) i t 1 l t . t . I t r t . tr tItr ' l l |\ t , z t l l i . Ž e r c l ; t l t t c l t t r I t t l r Ý cpl r l r c í c h s c t l b . j c r , r t j c . j l rs ky r l .
. l l l . ' I t t t il .. t l .. l t . t .l l I l l l l | |1| r r r | 1 l . .l r. l, lIt | y l t l i t . l t t l t l l í ztíl t l l i Š r l t trrt tt | 1 l t r r i . t l . t t l t
llttrtltl
na dispozitiv jako na sít',která je
SoudrŽnostidispozitivu. Diachronní nah]1iži
synchronnívidí dispozitiv
neustáletvoŤena'udrŽovánaa takéměněna, zatímco
svou vlastní vyznarnodárnou
spíšejako strukfuru vyznamti, která se udrŽuje
mohou, nebo dokonce měly
silou. Tyto dva pohlejy Se nemusívylučovat,ale
teorii Il984]'
Jak ukazuje Gidderrsve svéstrukturační
by byt, komplementární.
jednáním v jejích intencích.ovšem její
strukturase udrŽujejenom neustáiym
ji
okamŽiku takéjako struk.
existenceje díky tor1" reálná a mŮŽeme v daném
jeden z těchto typŮ v:izkumŮ bylo nutné
turu popsat. Nejde takéo to, že by
jednépráci. Právě naopak. Spíše
zavrhnout,ani to, Žeby nemohly b]i'tpouŽity v
pŤípaděhistorie
jde o to, Žeby bylo pairnc Žáďouci tyto dvě linie, tedy v našem
oddělit'
a
vězení-budovya sérniologievězení-znakulépeodlišit
Michel Foucault a historická sociologie
práce se točíkoZe všeho'co bylo dosud napsáno,vyplyvá, Že Foucaultovy
jen o to, Že
Nejdc
.
sociologie
lem ŤadyproblémŮ'kterymi se zabyvá i historická
Nikdy
pohledu.
o zpŮsob
Foucault píšeo historickychtématech'alc pŤedevším
archivech
Pátránív
nejde pouze o reprodr,rkclzáznamrio minulych událostech.
korrcepty,hledá
vymyšlí
jeŽ
zobecĎuje,
prác
i
je pouze začátkem.pi.ípravouna
prol'okovat,
také
chce
a
tlinulosti
a společnosttrri
spojnicetnezi nasíspolečností
Garlarrd
David
píŠe
Il990], na
dávat náměty k debatám i politické akci. Jak
historie.
popis
jako
na
Dohtížeta tresÍatbychorn neměli nahlíŽetpredevŠírn
sociální
všeobecná
pochopitelně
ale jako na práci ,o.iálno teoretickou.Není to
Habermase.
nebo
Giddense
teorie ve smyslu, juky mu dávají práce Parsonse,
ji opatrně sestavovat
musíme
a
je
roztŤíštěná
Foucaultova teorie společnosti
teorie nezahrntrjezdaleka
z mnoha stránek jeho prací. Takto rekonstruovaná
snaŽit se dopátrat Fouvšechny oblasti sioleenosti (bylo by celkern zbytečné
skrrpinách).
malych
v
caultova pojetíranésocia1izacerrebointerakce
točí.je vztah času
práce
Jedním z témat,kolem kterych se Foucaultovy
ve''FoucaultovÝch
času
je
jakj'
v.vznam
a společnosti.Dťrležitáje i otázka,
(podle
Baert
fSubrt 2003:
knihách ve smyslu, v jakém o tom hovoŤíPatrick
ke zkoupŤístupy
|ze rozdě|it
90-93])' Baert rozlišujedvě dimenze, podle nichŽ
problému času.První dimenze
mání společnostivzhledem k jejich postoji k
dostatečnostsynchronní
rozlišuje, zda dany pŤístupn.bo teoiie pŤedpokládá
diachrorrní.Pokud
ana|yzu
i
vyŽadrrje
ana|yzypro poznání společnostinebo
zda existtr.ií
rozlišit.
ještě
je
nutno
pak
je uznánapotŤebadiachronní artďryzy
v bčhu
mohou
se
anebo
je
daná),
v časeneměrrnéprincipy (a budoucnost tedy
konccpty
vysvětleny
byt
časuob1evovat ice|anové fenomény,kterénemohou
odvozenYmi z minulosti.
tlbV
Jak si z hlcdiska tohoto clčlcnístojí Foucault?r'] ..archcologickelrrl
sclltltt
z
lt
j a k o V r Stc l ,t l c b obltlkr r .klct.elr r iislccltr j í
í a s tr
tl t l l . r ípr
. . . c, n 'Ii iccllrtai p á rrč
r t t t l | ) r r 1 t r ' tl l' ' r " t ' r l
( l t s r t r t r r , t, t ( l .l t . l r t l . l r t t l l l r ' l t r ' | 1 l r r ' ' L 1 " ' f
I r r r t r . : r t r l l t ) l\ )r () ) l r . l t
l
!
|
l
' ., r . . l .
.()í|.l
\\( |t't.,tt'1
/ 1 . . I t . ' . ' I t l ( | Il |r .. lI r tr . t . . l tI r . \ | l l
\ l t . l t . , l tl
l ; r k r .l r r l .
- každá epocha je uzavŤenádo sebe, pŤetrváváurčitoudobu a pak jc
nahrazcna další'Ye Slovech a věceclr jsou rozdily mezi dvěrna epistémamiradikální
azměnazasahrrjecelek vědění.Každá epochaje ana|yzovánapŤedevším
ze sebe
samé,aspekty ztněny a vyvoje uvnitr danéepochy jsou myslně zat|ačoványdo
pozadijako pouze povrchové.V Archeologii l,ěděníje toto statickévidění zmirrrěnopouze rozdrobenímepistérndo mnoŽstvídiskurzú'.V ťrvodutétopráce se
Foucaulthlásík pojetíčasu,jak jej v jeho době vyvinula školaAnnales,zejména
Fcrnand Braudel, jehoŽ pojetívíce časovychrovin jiŽ v še bylo naznačeno.
A je tŤebaŤici,žediskurzivní roveri,na kterou se Foucau|tv Archeologii zaměiuje, rná nepochybněblíŽek Braudelovu dlouhémutrváni, neŽ k rovině událostí
proměnl ivych. chaotickych a zapÍíčiněnych
včdomymj ednárrímkonkrétních
lidí. V Dohlížet tt Írestati v prvnírn díle Dějin sexualitll nacházime základni
preryv, sktrtečrrě
drarriatickou ntpturu ttrezi klasickou a moderní dobou. poté
ovšemjako by časuŽ spíšeplynul. nežby se vrstvil na sebe. Zv|áštěv knize
Dohlížeta ÍrestaÍse místy zdá, jakoby byl popisován jak17sievolučníproces
(tedy vyvoj, ktery by měl dany směr, vnějšívťrčiaktéru-) šírení
disciplinárních
prvkŮ společností.
Historicky antropolog Richard van Dtilm en |2O02l dokonce
radíFoucaultapo bok Eliase' Weberaa Marxe s tím,Žejeho teorievzniku arozvoje disciplinánríspolečnostijeve svépodstatěstejněholistická a finalitní(pŤes
svá deklarovanávychodiska)jako teorievyšezmíněnych'
Jak ukazují knihy věnujícíse historiografii 20. století.od scdmdesátych
let se Fotrcault stal jedním z těclr vyznarrrnychautoni. kterí iniciovali pŤesun centra zájmu historiografieod sociálních dějin ke kulturnímdějinám, od
rr-rakropohledŮk mikrohistorii ([Iggers 2002l nebo [Burke 2OO4]).Všechny
tyto změny uvnitŤhistorickych věd vyvolaly značnékontroverze. Foucault byl
l'pozic ferninisrrrunapadánza opomíjenígenderua tělesnostiv dějinách,(neo)
rnarxistému vyčítali plnéupozaděnítrída tŤídního
násilí (iejichžzapojenído
ttna|,lzyse s novyrrr pi.ístupemk vědění podle nich nevylučuje),lretmeneutici všech směrťra odstínťr
ho odsoud1|iza opomíjenísmyslu, intencionality
lr kaŽdodennosti(Životníhosvěta). NapŤíkladasi nejdťrleŽitější
postava mikrolristorie - Carlo Ginzburg namitá Foucaltovi, Že sice dokáza| skvěle popsat
tcchnlky vylučování,ale samotní vyloučeni jej již pŤílišnezajimají.Jako by
rrcInčliŽádnéautonomnípraktiky' kterénespadajípod moc, jíŽjsou vylučován i r - af G i n z b u r _2e0 0 0 : 1 4 - 1 5 ] .
To. jak vyltžívajíFoucaultajednotliví historikové,je ovšem velmi r znottlcle(.
Něktcríjej berou jako zakladateleskutečněnovélropŤístupuk dějinárrr
lt r tclttttos nítn bud' nadšeněsouhlasífVeyne 2003], nebo jej kritizují
[Megill l9tl7]. Veyne vyzdvihuje Fottcau|tazajeho d raz rra kultunr a zejména
s1ltlI cČ'ctt vskčd
ct ční.
op uštěrrí
trad ičních
hIed isek(ek ononrick y ch,sociálních)
r r . c l l t l i i i s t i c k ť ' r z l l t Ž cr tl l yí š | c n c ak l r o d n o tk c z k o u m a n cd o b ě a s p o l c č n o s t i .
\.tt| ( riltzl'ilrI'
,llllrrlllltIl
jsotr ovšem věci. kterému
bez srrahyo nějaky kultrrnríuniverza|ismus' To vše
Foucaultovy indivivyzdvilruje
napŤíkladGeorg tggers L2OO2]vyčitá.Megill
akadcmickéduální schopnosti, ale odsuzuje právě to, že se chtěl odtrhnout od
Podle
ho dějepi,.ituí jeho doby, a to i za cenu,Že bude častonesrozumitelny.
určitoumíru
Megilla právě to, že se drŽímepravidel danédisciplírryzajišt'trje
vzájemné srozumitelnosti,kontroly i moŽnost kumulace poznatkŮ.
konceptri.
Jiní historikovéberou Foucaulta .,pouze..jako zdroj uŽitečnych
trestáDaniela Tinková |2o}4]napríklad ve své práci o zrrrěnáchve zprisobu
Burke, ktery
ni vychází z jeho vah o vzniku disciplinárníspolečnosti.Peter
cestu
stŤední
najít
pokouší
času
Il995]
Se ve svém článku o vzniku volného
je
a
diskon.
dnes)
čím
tím,
vŽdy
podstatě
mezi kontinuitou (volny časbyl v
se aŽ po
tinuitou (volny časv našemsmyslu v minu]osti neexistoval,objevil
koncept
Eliasriv
prumyslové revolu c1)a zatímto učelemse snaŽíkombinovat
zp
sobené
zIněny
.iuitiiueního procesu s Foucaultovym dťlrazemna náhlé
pŤeskupenímdi skurzivních formací'
jsou samozŤejrrrěodkazy na Foucaulta jakoŽto zdroj konNejrozšíŤenější
v radě prací
krétníchpoznatkr) á rrryšlenek.V tétopodobě jej rnŮŽeme rralczt
i sociologickych'rr"
historickychrT5
dějinách,
Rozhodnerrre-lise vyuŽítfoucaultovskéinspirace pro bádání o
světa
pak je potŤebasi dostatečněuvědomit, Že vstupujelnedo specifického
práce
své
S .1.t]ovlastnínripojmy a pravidly' Foucaul Í nabizi ve všech etapách
rámce.
pojrnového
koherentrrího
víceméně
do
o.iginatni myŠlenky spo1ené
vyzkunru.
vederrí
k
návod)
podrobny
neŽ
Dává nám i obecnérady (spíše
pŤijmout,
Neexistuje samozŤejměnějaky konečny dŮvod, proč tuto nabídku
jeho pŤímnoŽství
nebo odmítnout.Pio první moŽnost mluví pŤesvědčivě
jeho
skupina
silrrá
znivcti a následovník . pro moŽnost druhorrrrejméněstejně
odprircŮ.
Foucaultovu perspektivu Za SVou. ztratimepatrněze svého
Pokud pŤr.1nreme
jejich Ťešení.
zornéhopole tnnohétradičnísociologicképroblémya moŽnosti
je moŽno jcj
Z Foucau|ta|zesamozŤejměvyuŽítpouze určitéčástia stejně tak
konec
modifikovat a dopliiovat pro vlastní potŤebu.o svych pracích Foucault
čtenári
t]rohou
kterou
nástroji,
s
jako
bedničce
o určité
koncri častornluvil
jc
nástroje- vychodiska, teorie,rnetodya pouŽít
vzít si z níje-dnotlivé
otevŤít,
ncní
pŤisvych vlastníchaktivitách [Eribon 2OO2:24|l' Takovy postup ovšctn
Mttsítrrc
zacházime.
vlastně
moŽno volit bez uváŽení.Je potŤebavědět, s čím
autorovi Slor'
zejménavědět, o jakém Foucaultovi vlastně mluvíme. Zda o
a věcí.nebo DohlíŽeta trestat.
Záryěr
Zkusme nyní stručněshrnout cestu, kterou jsme prošli. Ye Slovech a věc'ech a Archeologii vědění strukturovanévědění rozprostŤe|orrad lidnrí (těŽko
iíkat společností)
,,svá kňídla..a prostoupiloje. Je v nich ukázáno ve svédanosti jako autonomníťrtvarbez zodpovězeni otázek po jeho privodu. Ale také
bez nabizeníjednoduchych odpovědí, ve kterych by jako pŮvodci určitého
věděnífigurovaly vládnoucítŤídy,
typyfikačníprocesy - nebo jiné, dále těŽko
redukovatelrré
popsatelné
a
fenomény.Věci zde existujíjako vnějšekvědění,
ktery sám o sobě nemá vyznanr - ,,čeká,,aŽ jim bude uchopen a vtažen tak
do našíreality' Materialita klade odpor vědění setrvačností
svéhofungování,
ale nic ví c.
V dalšífázi vystupuje do popŤedí,,moc...Je to ovšem moc, která rná prograrrr.V první ŤadětvoŤía umoŽnuje konat a teprve v rámci této vytvoŤené
a vylučuje.Moc, která neníchaotickou hrou sil' protoŽe
,,pozitivity..potlačuje
zformována
věděním'
Dispozitiv, zavedeny v prvním dílu Dějin sexuality
.je
jako základníjednotka,,tohoco je.., sice obsahujejako svou sottčástnapčíklad
i technologie. Ty zde ale nejsou jenom. a patrně ani pŤedevším,
,,Věcmi..Se
Svou primární funkcí, ale takénositeli znakŮ, kteréfungují pouze v rámci danéhovědění.NapŤíkladvšechnyrnedicínské
technologiespojenése sexualitou
dál,ají sv j pravy srnysl pouze. pokud o nich uvaŽujemev rárnci celkového
dispozitivu sexuality. Subjekt rrení ani zde tvoŤivyrn interpretem a tv rcem
včdění- dalo by se spíšeŤíci,Že věděníje na člověkauvalcno. ovšem o zprisobu,jak se to děje se pŤíliš
nedozvíme.Místo, kanr Foucault vědčníumíst'uje,
je prorněnlivé,ale vždy zaujímá ristŤední
místo celéhoplánu.
Jedním ze závěrŮ, kc kterynr v této stati docházíme,je odmítnutínějaké
absolutnídiference lnezj,,ranyntFoucaultem..a,,pozdnímFoucaulteIn..(myšleno v rámci obdobíjeho práce mezi lety 1966 a |976). PŤestopokud bychom
zdttazn||i protiklady a vytvoŤili určité,'ideálnětypické..schéma,mohli bychom znázornit onen posul] napŤíkladtakto:
,,RanyFoncault
Badatelskáorientace
I e \ | l ( ) S r ti t l t 1 t l c l t t rc c
l ( ) ( )lo
\,t /),/rrrt
; l l t l f , t t t | | ll ll l )
r t ' , l t t l t l t l t l ť ' kr t tr I c k t i r t l i r r t t l i I c l l i x t , l t i , '
| \ ( ) I I l I l ) t ' t t r r l( r ' r l t
sociálníhistorie
Metodologie
archcologie
Postavcnídiskurzu
autonomie
l , t lj c tí I l a r , a z n o s thi i s t o r i c k y c h
p a c l t t rč c r p l it t l i t l l t r . i i r t . -l )' zl i l ( ' ť
] - \ P ( ) L l Zp
c r o p r ' í k l a c 1 : A l a iCn. o r b i n[ 2 { ) 0 . l ll , c s \ , e l p t . l i ct li d č . j i r r i i c h
r
k
o
t
l
l
c
r
l t rt l i ' i i r rl o t l i t l r ' s. e r t t l t l l l rl t l t '
F
o
r
r
c
i
r
t
t
l
t
r
t
u
i
r
o
c
t
k
a
z
;
/ . n x l k l i r r i l t I l ' s r r c u u l l1 9 9 - l b l .
'.PozdníFoucar'rlt
plná diskoritirruita
genealogie
širší
zapojenínediskurzivního
oslabenádiskorrtinuita
tllltItll.lí
, / k r r r n n r r nj r i' t l r r o
k ;I r
cpistcnta u cliskLrrz
clispozitiv
Fottcaultovědíle.]Do hry se u něj
Co lze tedy nakonec Ťício posul]echve
tak jak je v sociálníteorii
sociální skutečnosti.
postupnězapojujevíce aspektťr
anebo jsou včleněny systenratičobvykle chápána. Dostávájí většíautonomii,
pracích.otázkou zŮstává, zďa1deo zmČnu
i*z,|r.á.no,ich
těji a exp1icitněj
skutečnosti?Změnu, která by učinila
k lepšímu,ke komplexnějšímuzachycení
kdo věŤív pŤekonáp.á.... zastaralymi?Snad z pohledu toho,
,,archeologické
sociálnírealitou.
se
souladtr
lepšímu
vání staréhorrovynr.v postupvěděník
jaky Foucault je blíŽepravdě,
neŽ se pokoušetríci definitivně'
PŤínosnější,
uvéstjednotlivéFoucaul.
je však podle našehoiá,o*pŤístup' ktery se snaŽí
d sledky i metodou,
etapy do souvislostí ' .j.ji.r' pŤedpoklady,
tovy tvťrrčí
jeho dílo vyuŽívají
kteŤí
i ,k.,. autory,
a to prostŤednictvímana|yzyjehopraci
Právě tak se mohou nejlépevyjevit
ncbo kritizují (častodělajíobojí současně).
jako inspirace.
možnosti,iez 1et'odílanabízejí
Literatura
Karolinurn
Bourdieu, P. l998. Teoriejednání,Praha:
M
a
re n č i n
Br
a
t
i
s
l
a
v
a
:
Brow n, A. 2005. F o ttt' a tth .
l, histot"ii.Praha:Lidové noviny
ret,olttc'e
Burke, P' 2004. Frattcottzskčt
in Early Modern Europe' Past ctnd
Burke. P. 1995. The lnvention of Leisure
P r e s e n t '4 3 ( l ) : 1 3 6 - 1 5 0
Triton
Budil, t. 200 |. Za obzor západu, Praha:
Pr
a
h
a :A rg o
C orbi n , A. 2004' l ' ' l a r c ias n ti a z n r u '
a synové
Deleuze, G. 1996.Ftlttcattlt.Pralra:Hertmann
Fotrcatrlt" Bet'oncl struc'turalisnt ancl
Dreyfus, H. Rabinow, P. tg82. Michel
Chicago: The University of Clricago
HertnenerlÍics'
vyvoj, problémy' ukoly. Praha:
Dtilmcn' R. 2002. Historická antropologie:
DokoŤán
and Architecture'" In Gottdiener'
Eco, u. 2003. ,,Functionand sign: Semiotics
Sage
M. (ed.)Semioticsvol' III' London:
Eribon , D . 2002. ]v I i c ,h e l Fo t,tc c l u l tl 9 2 6 - t9 8 4 .P r aha:A cademia
Foucault'M.l980.Power/Krrowledge.NewYork.PantheonBooks
Foucault,M.l989'FotrcatrltLive'NewYork:Serniotexte
osvícenstvi.Praha: Lidové noviny
Foucault, M. l993 Dějin.yšílenstvít, době
Foucault,M.l994.Diskttrz,attÍor,genealogie.Praha:Svoboda
an At.c,haeolclgvo.f,MecliculPerFoucault' M. 1994. The Birth tl/'the Clinic:
cepÍiott.New York : Vintage Books
a synovÓ
M. l996. M),šlenítltějšht' Praha: Hemnann
I-clttciru|t.
Pra h a :H c nnlantr a syno vé
l;t l t t cl t r t lM.
1. l 999 D t \i i ttv ,s t,.tr tttl/.i Í .l ,
| ) r a l t l t :I ) a r r p | r i r r
l : t l r t t . l l t l l tN. , l . ] ( X X ) I ) t l l t | í ž t ,tIt I t . t , , s I t t l .
Foucault. M. 2000b. Moc,,sub.jekt,,serualiÍu'Bratislava:Kalligranr
Foucault. M. 2000c. Psvc,hologiea duševnínemo(:'Praha: Dauphin
Foucault. M. 2000d. Slova a t,ěc,i.Bratislava:Kalligram
Foucault, M. 2003 ' Archeologie t,ěděni.Praha: Herrmann a synové
Foucault, M. 2003b DČiiny,se.ruulih,Il.Praha Herrmann a synové
Foucault. M. 2003c Dě.iin.l,'se.tualih,
III.Praha: Hetrtnanna synové
Fo x . N. 1998 . F oucault, F oucauld iansand Sociolog y . The British Journal
o./-Soc'iolo4,v.
49 (3): a l5-433
Garland, D. 1990.Puni,shmenÍ
and Modern Society.oxford: oxford University Prcss
Geremek, B. l995, Slitovánía šibenic:e'Praha:Argo
Giddens, A. 1984. Constitutionof'Societv. Oxford: Oxford University Press
Ginzbtrrg,C' 2000. Syr a červi:světjednolro rrrlyrlárekolem roku 1600.Praha:
Triton
Heiskala, R. 2001. Theorizing Power: Weber,Parsons,Foucault and Neostructuralism.Soc'ialSc'ienceIn/ormation.40 (2):241 - 264
Iggers, G,2002. Dějepisec,tvíve 20. sÍoleÍí'.
od ruoderníob.jektivit|,k postmoderní v,.\1:l,ě.
Praha:Nak|adatclstvíLidové noviny
Luhman. N. 2002' Láska.juko t,a,še. Pralra:Prostor
MarcelIi' M. l995. Michel Fouc,aultalebo,sÍttÍ,sct
in.l\ttt.
Bratislava:Archa
M egill, A .: 1 9 8 7 . The Recep tion of F oucault b y Historians. Journal
of the Histon, o/'ldeas. 48 ( 1): Il7 -l4l
Michon, P. 2002. Strata, Blocks, Pieces, Spirals, Elastics and Verticals: Six
Figures of Time ín Michel Foucault. Time and Soc,ieo,.l l (2l3): |63 - |92
Nietzsche . F. 2002. GenectlogiemoraIlq;.Praha: Aurora
Penot' M. (ed.) l990. A Histon,o,Í.Private Li/-e,.[Vol,J 4. From the Fire,s
o.fRevolttÍionto ÍheGreat War. Cambridge: Harvard University Press
Ricoeur, P.2002. Struktura a hermeneutika' In. Kyloušek, P. ed. Znak, struktura, vyprávění:vybor zprací francouzskéhostrukturalismu.Brno: Host
Scrrcs, M. 2003. ,,The Geometry of Incornmunicable.".In Davidson. A. ed.
Fottc,crulÍ
ultclhis Interlocttlol..s.Chicago: Univ erzity of Chicago press
Strbrt.J' 2001. Postctvva prulblém1,
soudobéÍeoretic'ké
sociologie. Praha: ISV
Šrrbrt,J. 2003 , Čo, a 'společnosÍ..
k oÍázceÍemporulizovanésociologie.Praha:
ISV
l.irlktlvá.D. 2004. Hrích, zloč,in,šílenství
v časeodkouzlovanísvěta' Praha:Arso
\'cr,'tlc.I,.2003. Vči.itiŘekové.s.l'l1l,'
tn1i7;,, Praha: oikoymenh
Vcr r r c. l'.: l(x)2 ..F oucaultRev olutionesHistory ." In: Dav id son.A. ed . F ou(.hicag o:Univ erzity of C hicag o Press
t,tttt||
tttttllti' sIttIt,t.ltlt,ttÍrlr,s,'
\ \ ; r r t |( .i ( t ' r | ). ] ( ) ( ) (l ')l t , , ( , ( , t . | (I,?(ct t t t l c(r ). r Í t l r cBl :l a c k w c l l
\ \ t ' l r r ' r \. l
l')'l\
\ r t , t r t l t t t ' t rt' n. t ' l t t t l tot,f, i t ' l u t l i l i l r t t . l ) n t h l O
t :i k o v r n c n h