Kalenčák 2015/01

Str. 0
Obsah
Úvodní slovo .................................................................................................................................................................2
Historie Horní Kalné......................................................................................................................................................3
Charakteristika obce .................................................................................................................................................3
Dějiny obce ...............................................................................................................................................................4
Hrst událostí z historie obce .....................................................................................................................................5
Sbor Dobrovolných Hasičů............................................................................................................................................7
Z historie požární ochrany v českýchzemích ............................................................................................................7
Počátky Sboru dobrovolných hasičů v Horní Kalné ..................................................................................................9
Současné dění SDH Horní Kalná .............................................................................................................................10
Požární sport...........................................................................................................................................................11
Myslivost v Horní Kalné ..............................................................................................................................................12
MATEŘSKÁ ŠKOLA v Horní Kalné ...............................................................................................................................14
Spolek Aktivní Kaleňáci, z. s. .......................................................................................................................................15
Hornická činnost v Horní Kalné...................................................................................................................................16
Umělecká slévárna H V H spol. s r.o. ..........................................................................................................................18
M O Z A I K A - směs zábavy a poučení pro malé i velké.............................................................................................19
Tip na výlet - Kumburk ................................................................................................................................................21
Str. 1
Úvodní slovo
Vážení spoluobčané, rodáci a přátelé obce,
mám velikou radost z toho, že právě držíte v rukou první vydání občasníku Kalenčák.
Toto první, speciální a startovní vydání je vydáno při příležitosti Sjezdu rodáků 2015 a Oslav 130. výročí založení
SDH Horní Kalná.
Úvodem chci přivítat všechny účastníky této akce. Vaší návštěvy a účasti na Oslavách si velmi vážíme a věříme, že
se Vám akce bude líbit a budete na ni rádi vzpomínat. Považuji za důležité, abyste se ve své rodné obci cítili dobře
a do míst svého mládí se vždy rádi vraceli. Věřím, že se dnes při návštěvě Vaší rodné obce a setkání s dávnými
přáteli a příbuznými, naplní Vaše tváře úsměvem plným vzpomínek na společně strávené roky v Horní Kalné.
Vždyť dětství a dospívání, které jste v Horní Kalné prožili, mělo na Váš život obrovský vliv. Tak nechte nostalgii
volný průchod a zavzpomínejte si u výstavy věnované historii obce Horní Kalná, která je pro Vás připravena
v budově bývalé školy.
Mnozí z Vás ve svém rodném místě, v Horní Kalné, nezůstali. Naše obec proto udržuje krásnou tradici a již potřetí
v řadě pořádá Sjezd rodáků a přátel obce. Tuto tradici založil pan Vladislav Stránský, bývalý starosta obce. Ačkoliv
sám z Horní Kalné nepocházel, byl pro naši obec velkým přínosem a to nejen tím, že rok po svém zvolení starostou
obce v roce 1995 uspořádal první Sjezd rodáků spojený s Oslavami 110. výročí založení SDH Horní Kalná, ale i svojí
obětavou prací pro obec Horní Kalná v následujících letech.
Obsahem tohoto prvního vydání občasníku Kalenčák je především historie a současnost obce a spolků, které jsou
nedílnou součástí jejího života. Každý z Vás si tak odveze s sebou do svých domovů střípek sebe sama a spousty
dalších okolností a osudů lidí, které tvoří to co je dnes Obec Horní Kalná.
Jsem pyšná na občany Horní Kalné, jsem pyšná na to, jak při přípravách Oslav spolupracovali a s jakou chutí a
vervou se do velkého úkolu pustili. To, jak se nám to společnými silami podařilo, zhodnoťte sami.
Užijte si dnešní sváteční den a potěšte se ze shledání s blízkými lidmi a známými místy.
Bc. Hana Horáková
místostarostka obce
borovice – foto Michal Zeman
Str. 2
Historie Horní Kalné
Charakteristika obce
Obec HorníKalná leží 360 – 420m n. m.
v krkonošském podhůří na rozloze 891ha,
přibližně osm kilometrů jižně od města
Vrchlabí a je situována podél Kalenského
potoka (Kalenka). Potok pramení na
lučinách poblíž lesa nedaleko státní silnice
původně nazývané „Císařská“, směřující
od Studence přes Zálesní Lhotu do Dolní
Branné a Vrchlabí. Pod ohybem silnice
v místě zvaném „u sv. Starosty“ se
nachází několik pramenišť potoka
Kalenky. Ten nejvyšší pramení ve výšce
mapa Horní Kalné, zdroj: mapy.cz
467m n. m. Vždy po dešti docházelo, a
stále dochází, ke zkalení potoka. Červené zbarvení je zapříčiněno permskými pískovci, které se nacházejí v
základech každé chalupy a daly název jak potoku, tak i vznikající vesnici.
Původně byla Dolní a Horní Kalná jedinou vsí. Částečné svědectví máme i v lidové řeči, neboť se obě vsi nazývají
mezi lidem stejně: v Kalnejch, do Kalnejch, vzpomínám na Kalnou, kalenskej, Kalenčák. Název je odvozen z
přídavného jmena kalný, nečistý.
K definitivnímu úřednímu
rozdělení obcí na Horní (151
domů, 911 obyvatel) a Dolní
Kalnou (110 domů, 691
obyvatel) dochází v polovině
19. století. V této době
zanikají panství, která jsou
nahrazena politickými okresy.
S dělením obce na dva
samostatné celky je to ovšem
razítko z roku 1841 s podpisem starosty Jezdínského, použité na domovském listu
trochu složitější. Důkazem
jsou samostatná razítka obou vsí existující již před polovinou 19. století. O tom ale na jiném místě.
Až do roku 1880 měly obě Kalné společné číslování domů. K Horní Kalné patřily odedávna osady Příčnice, Tábor,
Prašivka a Doleček.
Obyvatelé Kalné byli od pradávna rolníky a většina z nich také tkalci. Je známo, že se ve zdejším kraji právě proto
hojně pěstoval len. Po dokončení polních prací zasedli rolníci v zimním období za primitivní tkalcovský stav a tkali
Str. 3
z režné, po domácku vyrobené příze hladké, tzv. domácí plátno. Již tehdy začalo být v kraji plátno i obchodním
artiklem. Postupně v obci přibývalo vedle "tkalců-rolníků" i "tkalců-nerolníků“, kteří kupovali přízi a doma
zhotovené zboží prodávali obchodníkům s plátnem.
Ve vesnici byli všichni občané české národnosti, jak to dokládají
soupisy obyvatel, které se konaly zhruba každých deset let.
V současné době je k trvalému pobytu v Horní Kalné přihlášeno
360 obyvatel. Průměrný věk obyvatele je 41,2 let.
Věkové složení obyvatelstva:
0 - 14 let
15 – 65 let
65+
57
238
65
Rok
Počet domů
Počet obyvatel
1869
156
1018
1880
165
1024
1890
167
958
1900
169
973
1910
167
924
1921
167
823
1930
170
780
2011
128
342
zdroj: Český statistický úřad, sčítání lidu, domů a bytů 2011
zpracoval: Petr Nosek
Dějiny obce
Abychom si nastínili situaci osídlování Podkrkonoší, tedy i zrodu naší obce, vrátíme se nejprve do raného
středověku českých zemí. Jak uvádí zpráva z roku 1143, rozsáhlý pomezní hvozd v té době zasahoval hluboko do
vnitrozemí, až k újezdu Kumburskému, tedy za dnešní Novou Paku. Protože tudy vedla obchodní stezka, byla
kolem ní zakládána stanoviště stráží – strážnice, které se později proměnily v osady. Slovanské osídlení pozvolna
postupovalo do nitra pralesa, blíže Krkonoším. První kolonizace probíhala z podnětu krále, brzy se ale na
osidlování začíná podílet šlechta a kláštery.
Rychlý a převratný zlom nastává od 2. poloviny 12. století a ve století 13., kdy dochází k vnitřní a později k vnější
kolonizaci rodícího se českého státu. Pozitivní vliv na rozvoj země má velmi příznivé počasí s mírnými zimami a
vyšší průměrnou teplotou během celého roku. Roste počet sídlišť, zvětšuje se plocha půdy užívané k zemědělské
výrobě. Noví osadníci se postupně posouvají z nížin i do vyšších poloh. Způsob mýcení lesa zanechává svou stopu i
v názvech některých osad – Ždírnice, Žďár. Po roce 1200 je patrně jako jeden z prvních osídlen Olešnický újezd
(Olešnice, Ždírnice, Borovnice). Významnými kolonisty naší oblasti se stávají opatovičtí benediktýni. Snad již před
rokem 1241 zakládají poblíž dnešní Klášterské Lhoty vrchlabské proboštství. Současně s jeho budováním probíhala
zřejmě i kolonizace jeho okolí, zajišťující budovanému objektu materiální zázemí. V okolí již existujícího
Heinrichowa (dnešní Klášterská Lhota) tak vznikají Kunčice, Ždírnice a Slemeno. Dost možná, že už někdy v této
době se začínají psát dějiny naší vesnice. Ale nepředbíhejme.
Nejstarší údaj o existenci obce Kalná nalézáme v Místopisném slovníku Království českého Augusta Sedláčka.
Autor zde zmiňuje rok 1352, k němuž je připomínán zdejší farní kostel. Osada v té době tedy už stála a dá se
předpokládat, že jednotlivé usedlosti se pak pomalu šířily od kostelního okrsku po proudu i proti proudu potoka.
Ten se stal přirozenou osou celé obce a dal jí také jméno – Kalná. Bývá odvozováno od vody potoka, zkalené po
deštích zdejší červenohnědou hlínou. Tento odstín způsobují permské pískovce. Vraťme se ale k počátkům vsi. Jak
jsme si již řekli, je prvně zmiňována k polovině 14. století. Jenže jiný písemný pramen tvrdí, že v dějinách
opatovického kláštera prý existuje zápis, kde se již v roce 1254 píše o: „klášteře benediktýnském ve Lhotě u
Kalné“. Pokud by se tuto zprávu podařilo ověřit, byla by náhle naše vesnice o sto let starší. Ale to ještě není
všechno. V roce 1855 vydalo Museum Království českého Dějepis města Prahy. Jeho autorem je známý historik
Václav Vladivoj Tomek. Na str. 88 - 89 se tu píše: „O prwním nadání kláštera Strahowského…“Autor odkazuje na
úlomek zakládací listiny strahovské, psaný asi od roku 1143. V jejím latinském zápise je mezi statky věnovanými
Str. 4
klášteru také následující zmínka:“ et Ugezd, quae Kalika dicitur“. Autor k tomu dodává:“(snad wes Kalná w
nynějším kraji Bydžowském),…“ Otázkou ovšem zůstává, zda ten:“…Újezd, který se jmenuje Kalika…“ je skutečně
naší Kalnou. Navíc sám autor snižuje věrohodnost zmiňovaného zlomku poznámkou, že:“…se zachoval toliko we
welmi chybném přepise ze 13. století.“ Každopádně je tu zajímavá záhada, která čeká na své rozluštění.
Ale vraťme se k dalším historickým zmínkám o obci. Prvním známým majitelem Kalné byl v letech 1362 – 64 Petr
Ocas ze Zásady. Tento vladycký rod erbu stříbrného psa se zlatým obojkem pocházel ze stejnojmenné obce
nedaleko Mnichova Hradiště.
erb rodu Ocasů ze Zásady
Roku 1372 se Kalná stává součástí výše jmenovaného vrchlabského proboštství, které ale
zaniklo již v době husitských válek, kdy byl klášter vypálen a už nikdy neobnoven. To je také
doba, kdy si Kalnou neoprávněně přivlastňuje Hynek Krušina z Lichtemburka (od roku 1420),
majitel hradu Kumburku. Úředně mu byla Kalná zapsána až roku 1436 císařem Zikmundem.
Roku 1454 prodává Vilém Krušina z Lichtemburka Kalnou spolu s dalšími statky Jiřímu
z Poděbrad, tehdy ještě správci Království českého. V jeho vlastnictví ale obec nezůstala
dlouho. Již roku 1466 ji získávají Valdštejnové, jedna z větví starobylého rodu Markvarticů.
Původně snad byli Jindřich a Hynek z Valdštejna jen zástavními majiteli a za panství Čistá, jehož
byla Kalná součástí, údajně zaplatili 800 kop českých grošů. Různí příslušníci tohoto rodu pak
drželi panství téměř 200 let.
erb rodu Valdštejnů
Roku 1654 koupil Kalnou Jan z Morzina. Jeho potomci prodali obec roku 1796 trutnovskému
podnikateli s plátnem Ignáci Falge. Dalším majitelem se stal r. 1834 kníže Karel Rohan. Ve
vlastnictví Rohanů byla Kalná až do roku 1848. To už se ale pomalu uzavírají dějiny jediné
společné vesnice Kalné.
Někdy od počátku 18. století začíná Horní Kalná vystupovat zřejmě už jako samostatná osada
pod označením Horo-Kalná či Horno-Kalná. O rozdělení na dvě obce svědčí dochované
vysvědčení Václava Jandy z 16. července 1790, kde se píše o „Kalné Hoření“ a „škole
Horokalenský“ a také úřední razítka s opisem VESNICKÁ OBEC HORO – KALNÁ a datací 1841.
Jsou patrně dokladem o samostatné rozhodovací pravomoci rychtářů v Horní a Dolní Kalné.
V polovině 19. století dochází k zániku panství. Nahrazují je politické okresy. Dle
demografických záznamů došlo zřejmě k rozdělení obcí již v průběhu roku 1848, ačkoli nové politické a soudní
okresy oficiálně vznikly od 1. 1. 1850. Společné číslování domů pokračuje ještě do roku 1880.
Ještě jednou se obě samostatné vsi spojily v jeden celek. V roce 1976 bylo rozhodnuto o sloučení obcí Horní Kalná,
Dolní Kalná a Slemeno pod jeden národní výbor v Dolní Kalné. Stalo se tak od roku 1981. V roce 1990 se Horní
Kalná znovu vyčlenila z tohoto svazku a stala opět samostatnou obcí s vlastní samosprávou.
Hrst událostí z historie obce
Pojďme společně nahlédnout do novější historie naší obce. Před námi se otvírá sled událostí tak, jak je přinesl čas
a zaznamenala kronika či ústní podání našich předků.
Dne 13. ledna 1628 se ubíral přes Kalnou do Branné Jan Amos Komenský se svým ochráncem panem Sádovským
ze Sloupna a jeho paní. Dle ústního podání prý také kázal ve starém kalenském kostele a přenocoval „Na Hrádku“
v Horní Kalné.
V roce 1775 došlo k selskému povstání, které bylo posléze potlačeno v známé bitvě u Chlumce. Vzbouřili se také
místní sedláci, ozbrojili se a zaútočili na sídlo vrchnosti v Čisté. Panští úředníci se zachránili útěkem. Vzbouřenci
Str. 5
vypili mnoho sudů piva, ostatní vypustili a klidně se vrátili domů, aniž by se spojili s ostatními vzbouřenci v okolí.
Rychtář Dědek byl za trest přesazen na Lomnicko.
Roku 1783 byly dvory Kalná, Ždírnice a Čistá rozděleny mezi domkáře, sedláci dostali jen kousky luk. Tím došlo ke
snížení roboty, zůstala jen povinnost vozit panské dříví z lesů, z kraje ječmen a z Lomnice slad.
V roce 1778 vtrhli do zdejšího kraje Prusové. Tato „prusko-rakouská potyčka“ bývá nazývána „bramborovou“
nebo „švestkovou“ válkou, podle plodin, kterými si vojáci, sužovaní hladem, doplňovali jídelníček.
V letech 1809 – 1812 táhli prý přes Horní Kalnou Rusové. Místní sedláci jim
museli dodávat přípřeže. Dle tradice se k jejich tažení váže vztyčení dřevěného
kříže nedaleko Příčnic na místě popravy vojáka Michala. Později ho nahradil kříž
kamenný stojící u cesty dodnes. Pole se od té doby nazývalo Na Michalovsku.
V roce 1815 byla za přičinění majitele velkostatku Ignáce Falge postavena
budova školy.
Roku 1850 a pak znovu r. 1866 postihla obec cholera. Toho roku zemřelo 31
osob. Nejvíce se dotkla chudých obyvatel Prašivky, kde vymřely i celé rodiny.
V letech 1833 – 1843 byla vybudována silnice z Dolní do Horní Kalné.
V srpnu 1868 zachvátil střed obce velký požár. Popelem lehlo třináct stavení
včetně hospodářských budov.
V roce 1882 byla školní budova přestavěna na dvoutřídní, od roku 1886 se
vyučovalo již ve třech třídách.
kříž nedaleko Příčnic
Roku 1885 vznikl v obci sbor dobrovolných hasičů. Jeho prvním předsedou a velitelem se stal Josef Jezdinský z č.
103. Téhož roku byla založena obecní knihovna a také sdružení divadelních ochotníků zásluhou řídícího učitele
Antonína Blažka. Vůbec první představení s názvem Staří blázni bylo sehráno v hostinci Václava Kalenského č. 58
25. října 1885.
23. 5. 1897 postihla obec velká povodeň. Zatopila několik sklepů, chlévů a světnic podél potoka až do výšky 1,5 m.
Velká lavina i s dospělými smrky sjela v šířce 30 m v Černé stráni a nad Bosnou se v širokém pruhu utrhl svah.
21. dubna 1921 byl v obci založen spořitelní a
záložní spolek. Jeho starostou se stal řídící učitel
Antonín Blažek, náměstkem starosty Josef Cerman
z č. 112. V době vzniku měl spolek 90 členů.
V roce 1905 vzniká v Horní Kalné tělocvičná
jednota Sokol. U jejího zrodu stál učitel František
Tomíček, který se také stal prvním náčelníkem. 25
Sokolů cvičilo v pronajatém sále v hostinci Bosna, v
létě venku na louce „ Před porážkou“.
Roku 1907 vzniká hornokalenská kapela. Založil ji
domkař a obuvník Josef Štajer z č. 138 („Na
hrádku“). Kapelník měl zkušenosti s hraním na
historické foto z IX. sokolského sletu v roce 1932 – účastníci z Horní Kalné
housle a klarinet v kapelách v Dolní Kalné.
Str. 6
V roce 1914 začala I. světová válka. Její první obětí mezi hornokalenskými obyvateli se stal Jan Bachtík z č. 152.
Padl 3. září 1914 u Krakova.
26. července 1923 zasáhlo obec krupobití, které zničilo značnou část úrody. Nejvíce byl postižen Vít Nosek z č. 6.
V neděli 30. května 1925 byl odhalen pomník
obětem první světové války. Na slavnostním
odhalení se sešla spousta lidí, slavnostní řeč
pronesl řídící učitel Ludvík Kodym.
V roce 1928
elektrifikována.
byla
obec
Horní
kalná
Jsme na konci vybraného úseku pomyslné
časové osy, která nás provedla různými
událostmi v životě obce. Některé přinesly jejím
obyvatelům žal a strádání, jiné zase radost nebo
dokonce pokrok.
historická fotografie - odhalení pomníku obětem světové války
Tak to ostatně v životě chodí. Přejme naší
vesnici, aby se její budoucí příběhy odvíjely hlavně ve znamení radosti a sounáležitosti.
historická fotografie – pohled z Homole rok 1937
historická fotografie – pohled z Prašivky
zpracoval: Bc. Vladimír Jiřička
Sbor Dobrovolných Hasičů
Z historie požární ochrany v českýchzemích
Už od nepaměti byly požáry velkým strašákem. Není divu. Představme si třeba takové české středověké město.
V raných fázích byla všechna stavení dřevěná s doškovými střechami, k svícení se požíval výhradně otevřený oheň
– louče, vzácněji dražší svíčky, obdobné to bylo s topením. Kachlová kamna se začínají objevovat až někdy od 14.
století a to ještě pouze v bohatších vrstvách obyvatel. Připočteme-li k tomu výhně kovářů, pekařské pece, tavbu
při zpracování rud, je nasnadě, jak velké nebezpečí oheň představoval. Stačila pak trocha neopatrnosti a
důsledkem byl požár, při kterém často lehlo popelem celé město či ves. Proto se už od raných dob snažili
panovníci i představitelé měst těmto zhoubným katastrofám předcházet. Jsou vydávány směrnice, jak požárům
zabraňovat a jak je hasit. Hlavní úloha tu náležela cechům. Právě jim byly přiděleny úkoly jak a s čím pomáhat při
hašení požárů. Příkladem takových opatření může být třeba statut města Prahy s názvem“O Ohni“ ze 14. století.
Obdobné to bylo i v průběhu následujících století v dalších městech a na feudálních panstvích, požární instrukce
Str. 7
se pouze stávaly podrobnějšími. Nejdůkladnější
řády věnované požární ochraně a hašení měla
např. pražská města (1611,1636,1638),
Chrudim (1510), Kutná Hora (1559), Jihlava
(1613).
Snaha o centralizované řízení státu za vlády
Marie Terezie našla svou odezvu i v požární
ochraně. Roku 1751 je vydán „Řád k hašení
ohně pro města zemská, městečka a dědiny
markrabství moravského“, v r. 1775 pro pražská
města a pro venkov, pro slezské vévodství o rok
historická fotografie - Hasičský sbor před hasičskou zbrojnicí r. 1930
později. Požární řády s platností pro naše země
vydal o třicet let později také Josef II. Byly v nich uvedeny povinnosti i pro obyvatele. Přes všechna nařízení a
opatření ale požárů neubývalo.
K pokroku však dochází na poli techniky. Po roce 1610 přichází Holanďan van den Heiden s vynálezem hadice.
Velkým přínosem je patent na parní stroj skotského inženýra Jamese Watta. Parní stříkačka přináší vyšší výkon a
dopravu vody na větší vzdálenost. Nová technika je ale také těžší, drahá a potřebuje odbornou obsluhu. Proto si ji
mohou dovolit jen placené hasičské sbory - první z nich vzniká v Praze v roce 1853.
Revoluční rok 1848 přináší pád Bachova absolutismu. Celkové uvolnění v Rakousku, spolčovací a shromažďovací
právo, humanistické ideály, národní i demokratické hnutí, to vše vytváří nové podmínky pro sdružování nadšenců
v menších městech a obcích. Chybí tu peníze, ale ne vůle a chuť něco změnit. Vznikají první tělovýchovně hasičské
jednoty, které se později rozdělily na Sokol a sbory dobrovolných hasičů. První sbor dobrovolných hasičů
v Čechách a zároveň na území Rakousko – Uherska byl založen v r. 1850 v Zákupech převážně z jeho německých
občanů. Nejstarší ryze český SDH pak vzniká ve Velvarech zásluhou Karla Krohna roku 1864. Od velvarských hasičů
si vyžádala propůjčení stanov další města, aby mohla rovněž založit své sbory. Mezi prvními byla i Chrudim, která
měla za sebou již jeden pokus o založení sboru, ne však samostatného, ale jako odbor Sokola. Další SDH vznikají v
Mělníku, Voticích, Pasově, Hořovicích, Klatovech, Vel. Meziříčí, Německém Brodě, Táboře, Polné. Začínajícím
sborům samozřejmě chyběly jakékoli zkušenosti, proto byla významným počinem pomoc členů pražského sboru
placených hasičů, kteří měli povoleno provádět výcvik v mimopražských hasičských sborech.
Rozhodujícím opatřením v rozvoji dobrovolných hasičů bylo vydání „Řádu policie požárové“ v 70. letech 19.
století. Hlavní zásady tohoto řádu platily až do roku 1941.
Během první světové války došlo ve všech hasičských sborech ke značnému omezení činnosti. Většina členů byla
odvedena na frontu nebo k válečným úkolům. Zbylí členové stačili udržovat jen nejnutnější pohotovost a věnovali
se samaritánské službě.
Po vzniku ČSR v roce 1918 se hasičské hnutí rozvíjelo v lepších podmínkách. Rozhodující význam pro požární
ochranu má ale teprve zákonná úprava PO z roku 1958, kdy vstoupil v platnost zákon č.18 "O požární ochraně",
kde jsou v § 12 rozlišeny druhy jednotek požární ochrany a jejich úkoly.
S rozvojem průmyslové a zemědělské výroby bylo nutno zlepšovat nejen preventivní činnost, ale zároveň i činnost
represivní. Neslo to sebou právě soustřeďování vysokých materiálních hodnot, zvyšování mechanizace, ale
zároveň i zvyšování škod při případných požárech. Ke snižování těchto škod rychlým a účinným zásahem bylo
Str. 8
proto přistoupeno k tomu, aby od roku 1970 byly zřízeny Veřejné požární útvary všude tam, kde ještě nebyly
ustaveny…
Počátky Sboru dobrovolných hasičů v Horní Kalné
Historie dobrovolných hasičů v naší obci je stará 130 let. Několik zajímavých pramenů lze nalézt ve Státním
okresním archívu v Trutnově. Patří k nim zejména Kniha korporační památní sborů dobrov. hasičů v Hoření Kalné.
Z této knihy, která uchovává záznamy o veškeré činnosti sboru, můžeme vysledovat jeho začátky, provázené
finančními nedostatky i špatným vybavením. Přesto byla činnost hasičů poměrně bohatá. Hmotný nedostatek
nahradilo nadšení prostých venkovanů a zápal pro věc. Ten vyzařuje ze starých zápisků a nic na něm nemění ani
pravopisné chyby a slohová neobratnost. Pojďme
tedy společně nahlédnout do nejstarší historie
dobrovolných hasičů. Ta se začala psát v roce 1885,
kdy byl založen Sbor dobrovolných hasičů v Horní
Kalné. Jeho prvním předsedou a velitelem se stal
Josef Jezdinský z č. 103, který velitelskou hodnost
zastával plných 20 let. V roce založení byly
schváleny stanovy spolku. Výzbroj si sbor pořídil
sám z dobrovolných příspěvků, které činily měsíčně
20 krejcarů. Obec zapůjčila sboru starší hasicí
nářadí: malou čtyřkolovou stříkačku, několik háků a
košů.
historická pohlednice- Hasičské skladiště Horní Kalná
První společnou akcí bylo: „vyrukování spolku do chrámu Páně 4. května 1885 na den sv. Floriána“
Usnesením z 10. 3. 1888 se sbor přidal k župní jednotě jičínské. V zápise z téhož roku se můžeme např. dočíst:
„Dne 30. května Spolek náš vyrukoval ke svěcení naší školní budovy a novem křížům u školy u Arnošta Kalenskeho
a posledně ku statuji Pany Marye.“
Roku 1890 zakoupila obec novou jednoproudní stříkačku za 830 zlatých u firmy Smekal R. A. v Praze.
18. března 1892 vyrazil sbor ke svému prvnímu hasebnímu zásahu – požáru domku Františka Bartoše č. 16. Po
mnoho let dopravovali hasiči stříkačku sami nebo s občasnou výpomocí místních sedláků. To dokumentuje zápis
z téhož roku. 7. listopadu se vydali hasiči k požáru Františka Tauchmana v Dolní Kalné: „Stříkačce vyjel naproti
Josef Nosek s koněm a dopravil ji i zpět.“
9. února 1895 uspořádali hornokalenští hasiči 1. spolkový ples. Ve stejném roce, konkrétně 5. května, se konaly
oslavy 10. výročí založení sboru. Jejich součástí byla účast na bohoslužbách v kostele v Dolní Kalné. V hostinci
Bosna se pak konala valná hromada za účasti 22 členů.
17. ledna 1897 odstupuje sbor od župy jičínské a přihlašuje se k nově vzniklé župě novopacké. Zajímavým
svědectvím o finanční situaci sboru je následující zápis z téhož roku: “Bratr Bartoš (spol. posel) žádá aby mu
zvýšen byl poplatek za svolání členu, an posavádnich 25 kr. jest málo.“
25. července 1899 byl schválen spolkový národní kroj – „čamára a poděbradka“.
V roce 1906 byl pořízen „nový vůz pro mužstvo a náčiní“. Zhotovil jej místní kovář za 638 korun. 24. června téhož
roku se konal v obci župní sjezd. Přítomno bylo 353 členů župy, Sokolové a hasičský sbor z Branné.
Str. 9
Trochu humorný je zápis z Knihy korporační z roku 1907. Zároveň svědčí o tom, jak důkladně byla každá událost
zaznamenána: "Dne 29. prosince tr. asi o 7 hod. zpozoroval př. Jednatel, když se sbíral na ranní mši na horním
konci obce zář. Ihned na to zavzněl signal poplach od př. Jos. Štajera náčelníka lezců který též zář zpozoroval. Když
zbuzen byl ještě Dominik Korda, odebral se jednatel ku skladů. Poněvádž se zář ztrácela a nikdo ani na hoře
nehlesnul, myslelo se že je to daleko a vrátil se Štajer a Korda zpět, aniž by byli stroj připravili. Později bylo zjištěno
že to shořel domek čp. 66 Jos. Trejbala v Horní Kalné. Že se sbor nedostavil nemůže se mu za vinu klást poněvádž
nebyl ani svolán."
Roku 1911 se konala slavnost, při níž byly připínány záslužné medaile šesti členům, kteří byli 26 let činní u sboru.
Byli to: František Cerman č. 112, Antonín Cerman č. 111, Josef Jero č. 117, František Kalenský č. 39, František
Kalenský č. 85 a František Kodym č. 95. Ze stejného roku je zajímavý zápis o výjezdu hasičů: „Dne 9. července
zůčastnil se sbor župního sjezdu v Nové Vsi horní, povozem v počtu 23 členů.“
20. dubna 1913 vzniká 19tičlenná „jinošská družina“. Jejím vůdcem byl zvolen Karel Horák z č. 56.
6. prosince byl Jan Štajer ustanoven jednatelem Hasičské pojišťovny v Praze.
K mimořádné valné hromadě dne 26. června 1914 nedošlo. Týž den byla vyhlášena mobilizace…
Nezbývá, než v úctě hluboce smeknout před našimi prapradědy, kteří s velkým úsilím a se zcela minimálními
finančními i hmotnými prostředky dokázali zajistit požární ochranu obce. Věřím, že dlouhá tradice Sboru
dobrovolných hasičů v Horní Kalné bude nadále pokračovat. Zájem mladých i těch nejmladších hasičů v Horní
Kalné je toho příslibem.
zpracoval: Bc. Vladimír Jiřička
Současné dění SDH Horní Kalná
Sbor dobrovolných hasičů Horní Kalná čítá v současné době 150 členů, což je téměř
polovina obyvatel naší malé obce. Aby to v Kalné trochu kulturně žilo, hasiči během
roku pořádají řadu nejrůznějších akcí. Jsou to právě hasiči, kdo se stará o většinu
obecně prospěšných a kulturních akcí v obci, za což jim velmi děkujeme.
Mezi tradiční kulturní akce patří v prvé řadě Hasičský ples konaný každoročně na
Hájence, spojený vždy s bohatou tombolou a vynikající kuchyní. Dlouholetou tradici
má i pálení čarodějnic na Homoli. Bohužel účast není již tak hojná, jak tomu bývalo předešlé roky a časy, kdy se
kolem plápolajícího ohně pohybovalo až 200 lidí, jsou minulostí. V posledních letech se lidmi velmi oblíbenou akcí
stal festival kalenských kapel a hostů Hájenkafest. V letošním roce se uspořádal již sedmý ročník a během této
doby se zde vystřídala řada kapel různých hudebních žánrů - od dechovky až po punk. Na své si zde přijdou
všechny věkové kategorie. Mezi tradiční interprety patří místní kapely jako je Dechová hudba Dolní Kalná, VS.
Band a Megaděs. Další kapely, které k nám zavítaly, byly např. Laura a její tygři, VAŤÁK, Alibi rock, Ready Kirken,
Vichr z hor, Mustang – country, Koneckonců a mnoho dalších.
Hasiči v pořádání akcí nezahálejí ani o prázdninách. V červenci se na místním hřišti pravidelně pořádá nohejbalový
turnaj o putovní pohár bronzové kopačky. Konec srpna patří od roku 2012 závodům v požárním sportu konaným v
areálu Hájenky. Tyto závody jsou netradiční díky náročnému terénu, kdy závodníci musí běžet do kopce a občas se
poprat i s blátivým povrchem. Letos se chystá již čtvrtý ročník. Doufáme, že našim týmům se bude dařit a
rozšíříme si tak již celkem bohatou sbírku pohárů a medailí.
Str. 10
Další kulturní akcí jsou Zvěřinové hody, kde se můžete těšit
na výbornou kuchyni Michala Šulce. Loni nám k poslechu
zahrála oblíbená kapela VS. Band.
V průběhu roku se koná také řada brigád a to zejména na
přípravy všech zmiňovaných akcí. Hasiči dále zaštiťují
každoroční sběr starého železa v obci a organizují průběžné
brigády na úpravu areálu u Hájenky. Ve svých řadách
naštěstí máme stále pár velmi aktivních členů, kteří vždy
přiloží ruku k dílu.
Hasiči dále pořádají pro své členy „tajné“ výlety, jako
odměnu za svůj volný čas strávený na brigádách. Poslední
výlet se uskutečnil loni v září a na programu byla návštěva
pivovaru v Nové Pace, hradu Pecka a rozhledny Zvičina. Výlet jsme završili v restauraci Čistá společnou večeří a
příjemným posezením.
hasičské závody na Hájence 2014
V letošním roce nám do hasičské zbrojnice přibyl nový vůz zakoupený obecním úřadem. Je to devítimístný Ford
tranzit vyroben roku 2010. Využívat ho budou nejen hasiči, ale i obec.
Požární sport
Co se týče požárního sportu, tak SDH Horní Kalnou
reprezentují družstva dětí, družstva mužů a družstvo žen. Na
závodech se nám celkem daří. Důkazem toho je hasičská
zbrojnice vyzdobená získanými poháry.
Činnost mladých hasičů Horní Kalná
mladí hasiči s vedoucím mládeže Rostislavem Mejsnarem
Kolektiv mladých hasičů v Horní Kalné byl založen v roce
1998. S tímto nápadem přišel současný hlavní vedoucí
Rostislav Mejsnar a již bývalá vedoucí Jana Marksová.
Začínalo se tehdy s 12 členy. V současné době máme
dohromady 25 členů a celému kolektivu se věnují čtyři
vedoucí.
Naší hlavní činnosti je zejména příprava na nejrůznější typy
závodů – „Uzlovka“, hra Plamen, závody jednotlivců a závody
v požárním útoku. Největšího úspěchu jsme dosáhli loňského
roku (2014). Poprvé v hornokalenské historii jsme se dostali
do krajského kola hry Plamen, kde jsme obsadili krásné 8.
místo. V roce 2011 velký úspěch zaznamenalo družstvo
mladších dětí, které v okresním kole hry Plamen skončilo na
2. místě.
mladí hasiči na zimním soustředění ve Vítkovicích - rok 2014
Nejčastěji ovšem jezdíme na závody v požárním útoku, odkud
si většinou odvážíme medaile nebo nějaký pohár.
V roce 2011 po vítězství obou družstev v Dolní Olešnici do
Str. 11
našeho týmu místo medailí přibyli dva maskoti Vendy a Venda, což jsou plyšová prasátka. Tito maskoti se stali
nedílnou součástí všech našich závodů.
Během roku kromě příprav na závody a samotných závodů, organizujeme i řadu jiných aktivit. Na podzim se
pravidelně pořádá brigáda na úklid kolem hasičské zbrojnice a sportovního areálu. Každý rok o jarních
prázdninách pořádáme zimní soustředění ve Vítkovicích v Krkonoších zaměřené na zdokonalování lyžařských
dovedností a loni v létě jsme strávili i několik slunných dní tábořením v Jinolicích.
zpracovala: Mgr. Romana Jiřičková
Myslivost v Horní Kalné
V dřívějších dobách bylo lovení zvěře výsadou bohatých pánů. Časy se ale měnily a na svých pozemcích mohli začít
lovit i rolníci větších usedlostí. Stávalo se, že se několik rolníků dohodlo a na polích a v lesích lovili společně.
V období zim též v remízcích zvěř přikrmovali. Tak pozvolna vznikaly první honitby.
První zmínka o propachtování honitby v Horní Kalné (společenstevní honební okrsek Horní Kalná) je ze dne 6. 7.
1937 a byla schválena nižším mysliveckým úřadem v Turnově ve výměře 891,0018ha.
Další doložená zmínka o propachtování honitby je ze dne 28. 9. 1943 a byla schválena okresním mysliveckým
spolkem v Jilemnici (též v jazyce německém). Vyjmuty byly pozemky velkostatku Zajíc (spadaly pod Čistou).
Honební starosta - Josef Kalenský - majitel usedlosti v Horní Kalné čp. 70
Propachtovatel - Hynek Trejbal - majitel usedlosti v Horní Kalné čp. 100
Dne 3. dubna 1951 byla na veřejné schůzi v hostinci Bosna za přítomnosti pana Morávka z okresního výboru
v Nové Pace založena Lidová myslivecká společnost (LMS).
Pan Hynek Trejbal prohlásil, že pronajaté honební pozemky postoupí LMS, která bude utvořena ze zdejších
zájemců z řad rolníků a dělníků.
předseda – Václav Kalenský čp. 81; místopředseda – František Zeman čp. 91; hospodář – Hynek Trejbal čp. 100;
jednatel – Jaroslav Jiřička čp. 146?; pokladník – Josef Nosek čp. 52; revizor – Josef Mejsnar čp. 2; další členové –
Bohumil Nosek čp. 6, Josef Stránský čp. 147
Tento rok bylo uloveno 9 kusů srnčí zvěře, 81 zajíců, 21 bažantů, 45 koroptví, 7 vran, 5 strak, 9 sojek, 1 liška, 2 psy,
12 koček, 1 káně lesní.
Za srnčí bylo utrženo 1597,10Kčs, za zajíce 2754,2Kčs, za bažanty 571,80Kčs, za koroptve 428Kčs, tržba za lišku
100Kčs.
V roce 1961 byla zakoupena dřevěná chata nad Labem za 900Kčs. V lovecké sezoně bylo tehdy uloveno 92 zajíců,
32 bažantů, 6 holubů, 4 lišky, 2 kuny, 4 tchoři, 1 lasice, 9 vran, 6 strak, 10 sojek, 1 pes, 12 koček, 4 srny, 1 srnec, 5
srnčat.
V roce 1971 byl výřad ze dvou honů 129 zajíců a 6 bažantů (plán byl 50 kusů).
Str. 12
Dne 9. listopadu 1972 byl dán návrh na koupi Hájenky, pokud ji JZD prodá do 3000Kčs. Ta byla přislíbena a
myslivci začali v roce 1973 s její přestavbou. Jednání o prodeji Hájenky mysliveckému sdružení (MS) bylo na
podzim roku 1975, kdy se zjistilo, že majitelem není místní JZD (chyběly smlouvy), ale místní národní výbor, jehož
plénum stanovilo za prodej Hájenky
myslivcům 1500Kčs. V Trutnově na mysliveckém aktivu byl dán z vyšších míst návrh pro
sloučení MS Horní Kalná a Dolní Kalná, ke
kterému již patřilo Slemeno a Klášterská
Lhota a MS Horní a Dolní Olešnice, což bylo
uskutečněno 12. 5. 1979 a neslo název
Myslivecké sdružení Bor.
Koncem roku 1992 se MS Bor rozpustilo a
byla obnovena původní myslivecká sdružení.
Poslední společný ples uskutečnili myslivci
9.ledna 1993.A tak v roce 1993 opět vzniklo
samostatné MS Horní Kalná, kterému zůstala
Hájenka. Podíly, které do společných oprav
investovali po sloučení myslivci z Dolní Kalné
a Olešnice, byly dohodou vyrovnány.
historická fotografie - Hájenka 70. léta
V roce 2007 bylo na katastrálním úřadě v Trutnově zjištěno, že kupní a převodní smlouvy byly nekompletní a tudíž
Hájenka MS nepatří. Od té doby je jejím majitelem zdejší obecní úřad a po velkých vnitřních úpravách je hojně
využívána.
(Původním majitelem Hájenky byl hrabě
Harrach a sloužil v ní hajný Šír. Po něm
nastoupil hajný Rudolf Ott. Po jeho odchodu
do důchodu byla Hájenka mnoho let
opuštěná. Hraběcím příbuzným navrácena
nebyla.)
V současné době funguje MS Horní Kalná dál
a hospodaří na výměře 812ha, má 11 členů,
1 adepta, 5 lovecky upotřebitelných psů a 13
krmelců; hospodář - pan Miroslav Dědek ;
předseda - pan Jan Charvát
Hájenka dnes
Hlavním druhem lovné zvěře je zvěř srnčí. Průměrně se loví 50 kusů ročně. Dále se vyskytuje zvěř černá, které se
loví kolem 20 kusů ročně.
Významné trofeje ulovené v MS Horní Kalná:
srnec 111 bodů CIC bronzová medaile; kňour 114 bodů CIC bronzová medaile; liška 25 bodů CIC zlatá medaile;
jezevec 23,01 bodů CIC zlatá medaile
zpracovala: Jana Nosková
Str. 13
MATEŘSKÁ ŠKOLA v Horní Kalné
Za naši krásnou mateřskou školu vděčíme celkové rekonstrukci, která proběhla v letech 2009-2010.
12. září 2010 byla slavnostně otevřena, takže už je
za námi téměř pět školních let. Za tu dobu se daří
víceméně naplňovat kapacitu, což je dvacet dětí.
Chodí sem hlavně děti z naší obce, ale výjimkou
nejsou ani děti z okolí - z Dolní Kalné, Vrchlabí,
Horní Branné, Podhůří.
Tři zaměstnanci školky se za dobu provozu nové
budovy nezměnili. Ředitelka Bc. Taťána Kramerová, učitelka Marcela Nosková a kuchařka se
školnicí v jedné osobě Klára Mejsnarová.
S dětmi pracujeme podle školního vzdělávacího
programu s názvem „Hrajeme si od jara do zimy“.
foto absolventů 2014-2015
V tomto menším počtu dětí různého věku (2-6 let) můžeme vytvářet pohodové, téměř rodinné prostředí a
věnovat se dětem podle jejich zájmu. Hrajeme si a učíme se ve školce i venku. Využíváme zahradu a chodíme
často na „ objevné výpravy“ do vesnice, do lesa, na kopce v
okolí, učíme se znát místní názvy, pozorujeme přírodu a
učíme se jí chránit.
Tvoříme ve školce i venku. Kromě bylinkové zahrádky s
voňavými rostlinami do polévek a na čajíčky jsme si ještě
letos založili záhonek na zeleninu. Děti ryly, kopaly, hrabaly,
řezaly kolíčky, vyplétaly proutěný plůtek, sely a teď zalévají a
pozorují růst. A bojují také s plevelem a slimáky.
Během školního roku zažijeme spoustu akcí. Z těch pro
veřejnost jsou to „Zahradní slavnost“ k připomenutí otevření
nové MŠ vždy v září, dále „Zpívání u vánočního stromu“,
které už má osmiletou tradici.
V Hájence pak v únoru
pořádáme „Karneval“, v červnu zase „Dětský den“. Rodiče se
aktivně podílejí na přípravách a průběhu akcí. Bez nich
bychom to nezvládli a vážíme si toho.
pečení Martinů
V rámci mateřské školy je dalších událostí během roku
mnohem více. Jezdíme na divadélka do MŠ Dolní Branná,
občas i do Vrchlabí na Střelnici. Účastníme se akcí pro děti
pořádaných KRNAPem vždy na podzim / Louka plná dětí/ a
před koncem roku / Den země/. Letos se v parku ve Vrchlabí
koná „Cesta pohádkovým lesem“. I tam budeme.
Každý měsíc k nám do školky jezdí pracovnice environmentálního centra KRNAPu se zajímavým programem pro
Str. 14
čarodějnice 2015
děti. Zapojujeme se do výtvarných soutěží. Dvě jsme dokonce vyhráli a získali pěkné věcné ceny. Také jsme letos
měli obrázky lesních zvířat na Výstavě trofejí v Čisté u Horek.
V zimě jezdíme lyžovat na Bubákov a každý druhý rok na
předplavecký výcvik do Jilemnice. S dětmi, které se v rámci
MŠ úspěšně kvalifikovaly, se 12. června zúčastníme
„Olympijských her mateřských škol“ v Nové Pace.
Pro rodiče pořádáme besídky předvánoční a k Svátku matek.
Každý rok v dubnu se těšíme na „Čarodějnice ve školce“.
Tento den si všichni v převlecích moc užíváme.
Na závěr školního roku vždy vyjedeme na výlet. Letos na
„sv.Kateřinu“ do Chotěvic. Tradičně se svezeme vlakem do
Hostinného na zmrzlinu a projet se na koni. S budoucími
program KRNAPu 2015
prvňáčky se na konci školního roku loučíme odpolední akcí s
rodiči s různým programem, ale vždy s přespáním pod stanem.
A co více napsat? Jsme tu s dětmi rádi a doufáme, že i děti s námi. Mějme na mysli - učitelé i rodiče- slova J. A.
Komenského:
„Takový je příští věk, jak jsou vychováváni příští jeho občané“.
Za MŠ Horní Kalná M. Nosková
Spolek Aktivní Kaleňáci, z. s.
Tímto článkem Vás chceme informovat o založení nového spolku
v obci Horní Kalná s názvem Aktivní Kaleňáci, z. s., se sídlem na
obecním úřadě, tzn. Horní Kalná 122. Účelem spolku je podporovat
a rozvíjet volnočasové aktivity nejen dětí a mládeže, ale napříč
všemi generacemi, rozvíjet národní tradice, obyčeje, zvyky a
připomínat tradiční svátky v ČR, spolupracovat se zájmovými
organizacemi, obecním úřadem a mateřskou školou na zajištění
uvedených činností spolku.
Logo Aktivní Kaleňáci, z. s.
Smyslem je mít "akční obec" a zapojit všechny věkové kategorie, které se od sebe mohou vzájemně učit užitečným
věcem. Předávat si zkušenosti a někdy si třeba spolu jen tak poklábosit.
sešlost Aktivních Kaleňáků
Členství ve spolku je upraveno ve stanovách. Členem
může být každá fyzická osoba starší 12 let, která
souhlasí s těmito stanovami a je připravena podporovat
spolek tak, aby mohl naplňovat své poslání. Členství ve
spolku vzniká na základě přihlášky do spolku, o které
rozhoduje statutární orgán spolku. Svou přihláškou
vyjadřuje zájemce o členství svou vůli být vázán
stanovami spolku a jeho dalšími vnitřními předpisy. Za
nezletilé členy postačí podpis alespoň jednoho
zákonného zástupce. Členství není podmíněné trvalým
Str. 15
bydlištěm v Horní Kalné. Členský příspěvek pro členy starší 18 let byl stanoven ve výši 100 Kč/rok.
Statutárním orgánem byl na ustavující schůzi 12. 05. 2015 zvolen výbor, který se skládá z předsedy a dvou
místopředsedů. Aktuálně je předsedkyní paní Ing. Vendula Nosková, kterou můžete kontaktovat na mobilu číslo
775 911 177. Místopředsedkyněmi jsou paní Jitka Kobrlová a paní Barbora Vlasáková. Dále nás můžete
kontaktovat na e-mailové adrese [email protected] .
Informovat Vás o činnosti a akcích spolku budeme jednak na webových stránkách obce, dále pak vyvěšováním
letáků na místech obecního úřadu, mateřské školy a v místním obchodě. Naše setkání bude také vždy vyhlášeno
místním rozhlasem.
Naší první akcí, na které se budeme prezentovat, je
stánek v areálu Hájenky při příležitosti Sjezdu rodáků
27. 06. 2015. Zde uděláme výstavku výrobků z našeho
prvního setkání, uskutečněného 17. 05. 2015, na
kterém jsme tvořili upomínkové předměty –
technikou enkaustiky (zažehlování voskovek na papír)
a zdobení lahví vlnou. Dílniček se zúčastnilo cca 15
Kaleňáků a to ze všech věkových kategorií. Viz.
přiložené foto. Ve stánku budou mít dále návštěvníci
možnost zakoupit si také perníčky a cukroví, které pro
ně připravíme na příštích dílničkách.Těšíme se na další
setkání.
ukázka enkaustiky
autor: Ing. Vendula Nosková
Hornická činnost v Horní Kalné
Rozsáhlá část Podkrkonoší je tvořena sedimenty spodního permu, kde se v podložní vrstvě
vyskytují minerály malachit, azurit, chalkozín a bornit. Všechny obsahují měď a o tu byl
odpradávna zájem. Podkrkonošská ložiska nebyla velká, ale protože se jinde v okolí žádná
jiná větší nevyskytovala, byla měď těžena nejen většími důlními díly, ale i malými kutisky a
jámami, které už dávno splynuly s přírodou a nikdo o nich nic neví. Jen občas se podzemí
připomene nějakým propadem.
Počátky historické těžby v Horní Kalné nejsou přesně
datovatelné. Přímo v Horní Kalné byl rozsáhlý důl Fortuna.
Kdy byl důl založen, není přesně známo, ale uvádí se druhá
polovina 19. Století. Doly byly opuštěny v době pruské invaze
a znovu otevřeny v roce 1882. Po dvou letech byly práce
opět zastaveny. Důlní dokumentaci z doby těžby se
nepodařilo dohledat. Až průzkumem a archivní rešerší byly
na lokalitě zjištěny úpadní štoly, komíny, propady a
podzemní síť chodeb a komorových dobývek.
halda vytěženého materiálu z podzemí - na fotografii paní
Kobrlová a paní Kalenská, v pozadí budova kravína č. 2 na
horním konci Horní Kalné.
Chodby místních dolů byly raženy pouze několik metrů pod
povrchem a zcela nesmyslně blízko sebe. Z geologického
hlediska je to čirý nesmysl. Jako vysvětlení se nabízí
Str. 16
zaznamenané vyprávění místního obyvatele: „Tenkrát na pracoviště v Horní Kalné zavítal důlní měřič, kterému se
rozhodně do tmavého, studeného a vlhkého podzemí nechtělo. U důlního měřiče to byla jistě vlastnost poněkud
zvláštní, ale v padesátých letech bylo mnohem víc „zvláštních“ věcí, tak se nad tím ani nikdo nepozastavil. Ale zpět
k našemu měřiči. Domluvit se s havíři, aby mu dole v šachtě podrželi měřicí pásmo, které on spustí z povrchu, byla
hračka. Pro havíře to jistě bylo vítané zpestření dne,
když sedíce na počvě muchlali pásmo do dlaně a volali
vzhůru: „Ještě, ještě!“ Určitě se dobře bavili a měřená
hloubka úspěšně narůstala. Tak se také stalo, že při
jedné noční šichtě spatřili havíři místo černých břidlic
nad svými hlavami hvězdné nebe! Zcela neplánovaně
vyfárali uprostřed svahu na tehdy, a dnes už bohudík
zase, soukromém políčku.“
Vraťme se ale k faktům a aktuálnímu dění v oblasti
dolu Vítězství. Důl Vítězství původně začínal úpadní
štolou, jejíž ústí bylo později zavaleno a na louce již
v současnosti není vůbec znát. Díky nakupení
měřičských chyb, nebo snad z důvodu výše popsaného
švindlu se stalo, že chodby byly raženy mělce pod
povrchem, zcela jiným směrem než pod důl Fortuna,
jak bylo původně plánováno, a vyvrcholením bylo
„otevření“ chodby na povrch. Důlní práce nebyly
geologicky
dokumentovány,
stručně
řečeno,
geologický průzkum a ražba děl nebyla řádně
prováděna. Důl Vítězství tak představuje jednu
z nádherných ukázek socialistického mrhání finančními
prostředky. Výsledky průzkumu nebyly nikdy
zdokumentovány a o vyvození zodpovědnosti za
zmařené dílo nemohla být ani řeč. Navíc ne zcela jasný
průběh chodeb potenciálně ohrožoval bezpečnost
v místě bývalého dolu. Dva propady do dolu Vítězství
(Důl Vítězství a Důl Vítězství slepý komín) byly v roce
2005 zasypány a překryty ornicí.V posledních letech se
fotografie z průběhu likvidačních prací.
ale v oblasti dolu Vítězství projevily propady a celý
terén jeví známky poklesů a terénních propadlin. V roce 2012 byl na základě výzvy Ministerstva životního
prostředí proveden průzkum podzemních děl v katastrálním území Horní Kalná firmou Hlavní Báňská záchranná
stanice Praha a. s. Na základě tohoto průzkumu byla vypracována projektová dokumentace na likvidaci
opuštěných důlních děl nepřístupné části Dolu Vítězství. Obvodní Báňský úřad následně rozhodl o fyzické likvidaci
tohoto důlního díla. Tímto úkolem byla pověřena firma Gemec Union. Likvidace Dolu Vítězství byla nezbytně
nutná pro zabránění akutního nebezpečí neřízených propadů v místě bývalých dolů a pro zajištění bezpečnosti
osob, které se v těchto místech mohou volně pohybovat. Likvidace důlních děl Důl Vítězství a Důl Vítězství slepý
komín začala v únoru letošního roku a dokončena byla v květnu. Likvidační práce proběhly díky příznivému počasí
ve stanoveném termínu a bez komplikací.
Budova staré kovárny a kanceláře náležící k dolům.
zpracovala: Bc. Hana Horáková
Str. 17
Umělecká slévárna H V H spol. s r.o.
Rádi bychom Vám představili naši uměleckou slévárnu H V H spol. s r.o. Jsme společnost
s více než dvacetiletou tradicí a zabýváme se odléváním uměleckých děl do bronzu metodou
ztraceného vosku. Současně poskytujeme veškeré
související služby, jako je výroba negativních forem a
voskových modelů, cizelování a patina či opravy a
renovace poškozených děl. Navrhujeme a vyrábíme pamětní desky či
znaky. Spolupracujeme s předními českými i zahraničními umělci.
Bronzová díla vyrobená v naší
slévárně tak můžete vidět takřka
po celém světě.
Hornokalenská slévárna v minulém roce spolupracovala na řadě
významných projektů. Jedním z nich byla busta Václava Havla, odhalená
k 25. výročí pádu železné opony v budově amerického Kongresu. Plastiku
Havlovy hlavy v nadživotní velikosti vymodeloval čechoamerický sochař
Lubomír Janečka. Autor dostal nejprve zakázku do Štrasburku, kde byla v
sídle Rady Evropy slavnostně odhalena první busta dne 2. října 2012.
sochař Lubomír Janečka a
spolumajitel slévárny Pavel Horák
Někteří výtvarníci nechávají cizelování a patinování přímo řemeslníkům
ve slévárně, jiní, jako Lubomír Janečka v případě Havlovy busty, chtějí mít
nad finální úpravou kontrolu a na tomto procesu se ve slévárně přímo
podílejí. Autor přemýšlel nad Havlovou osobnosti „plné vnitřní síly,
energie, optimismu“. Bustu nechal pozlatit a následně ji polil blátem a
znovu vyleštil, aby znázornil „marast komunismu“, jemuž Havel čelil: „Pak
to leštil a čistil, jako kdyby se v blátě našlo zlaté zrnko. Prožili jsme se
sochařem měsíc. Je to velmi skromný člověk, který jako disident a
emigrant neměl a nemá lehký život,“ říká o spolupráci s autorem Pavel
Horák, spolumajitel slévárny.
princ Robert Lucemburský a
spolumajitel slévárny Pavel Horák
Velikostně největším projektem pak byla zakázka obřího bronzového
draka. Jeho výrobu zadal princ Robert Lucemburský, člen vládnoucí
lucemburské dynastie. Drak hlídá princovy vinice nedaleko Bordeaux, stal
se jejich patronem tištěným také na etikety lahví. Bronzový drak váží dvě
tuny. Měří přes tři metry. Rozpětí křídel přesahuje šest metrů. Angličan
Mark Coreth, autor sochy, tvrdí, že socha není v životní velikosti. Je to
zmenšenina, draci prý obvykle bývají ještě větší.
Po Evropě sochař Coreth létá ve svém malém letadlu Jodel. Nedávno
přiletěl na vrchlabské letiště přímo z Bělověžského pralesa, kde studoval
pohyb a život zubrů. Mark Coreth vytvořil originál sochy draka z hlíny ve
svém ateliéru v Anglii. Čeští slévači pak přijeli do Anglie, aby přímo na
místě získali otisk originálu – vytvořili jeho silikonovou negativní formu.
Tu pak dopravili do podkrkonošské slévárny. Vzhledem k velikosti sochy ji
bylo třeba rozdělit na menší části, a takto odlité kusy pak napasovat do
Str. 18
vinice Château Quintus - princ Robert
Lucemburský a sochař Mark Coreth
sebe. Během roční spolupráce navštívil hornokalenskou slévárnu dvakrát také princ Robert. Mark Coreth společně
se slévači vytvořili model křídel přímo ve slévárně: jejich nerezovou kostru pokryly bronzové pláty. Kvůli
transportu slévači udělali křídla vyjímatelná. Proto jeli do Bordeaux dvěma auty, jeden vlek vezl křídla, druhý
draka.
A jaký je vlastně postup při výrobě? Podstata je stejná už od starověku, mění se pouze materiály a technologie.
Sochař nejprve zhotoví model sochy. Ten může být z čehokoli: z hlíny, sádry nebo ze dřeva, slévárna už odlévala
třeba i vycpaná zvířata. Nejprve slévači potřou povrch silikonem. Po jeho zaschnutí vznikne takzvaný negativ. Do
negativu se vylije vosk, čímž vznikne vosková kopie původního modelu. Voskový odlitek pak řemeslníci ponoří do
jakéhosi sarkofágu z kaše sádry a antuky. Sarkofág vloží do pece a nahřejí na vysokou teplotu (700 °C), při které
vyteče vosk a zůstane v něm prostor ve tvaru sochy. Do uvolněného prostoru se nalije rozžhavený bronz. Po
vychladnutí sarkofágu se z něj „vybouchá“ bronzová část, jejíž povrch je v poslední fázi výroby možné upravit
cizelováním, případně patinováním.
autor: Pavel Horák ml.
M O Z A I K A - směs zábavy a poučení pro malé i velké
Kvarteto otázek: Naše turistická nej…
1. Náš nejstarší kamenný most najdete:
2. Nejvyšší kostelní věž u nás je:
3. Největším náměstím u nás se chlubí:
4. Největší mechanický lidový betlém je k vidění:
A/ v Roudnici B/ v Písku C/ v Praze
A/ v Klatovech B/ v Brně C/ v Plzni
A/ Jihlava B/ České Budějovice C/ Praha
A/ v Jindř. Hradci B/ v Jilemnici C/ v Třebechovicích p. Orebem
Test česká strašidla
Věřím, že se mnozí z vás rádi dívají na pohádky. Ty české se hemží různými strašidly. V našem malém testíku si
ověříte, co o nich vlastně víte.
1. Bludičky čili bludná světélka
A/ sváděla poutníky z cesty
2. Připravit vodníka o jeho čarodějnou moc se dalo
B/ pomáhala poutníkům najít cestu z lesa
C/ lákala poutníky do bažin
A/ sebráním zeleného fráčku
B/ roztržením vodníkova klobouku
C/ ustřižením cípu fráčku
3. Hejkal, lesní strašidlo, vyznačující se podivným hejkáním a strašidelným chechotem, mohlo případného
posměváčka potrestat tím, že:
4. Divoženky neboli divé ženy
A/ ho zaklelo v sovu nebo krkavce
B/ pokousalo ho a roztrhalo na něm šaty
C/ skočilo mu na záda a nechalo se nést až na kraj lesa
A/ utancovávaly k smrti
B/ unášely děti nebo je vyměňovaly za vlastní
C/ děsily v pravé poledne návštěvníky lesních pasek
5. Bílá paní se často zjevovala na některých českých hradech. Bývala spojována se starými šlechtickými rody, podle
kterých mívá i své pojmenování. Tou nejznámější je bílá paní:
A/ šternberská
B/ rožmberská
C/ vartemberská
Str. 19
6. Bezhlavý rytíř, známé strašidlo staré Prahy, se obvykle objevoval:
A/ pěšky
B/ na oslu
C/ na koni
O orlojích
Orloje jsou pozoruhodná zařízení, která ukazují čas, pohyby vesmírných těles i další zajímavé veličiny. Dnes se řadí
k významným technickým památkám. Víte, kolik orlojů byste si mohli prohlédnout v České republice?
A/ dva B/ čtyři C/ sedm
Ptačí křížovka
Vyplňte správně vodorovná pole. Budete-li úspěšní, ve svislé tajence uprostřed se vám objeví jméno exotického
ptáka, kterého si můžete prohlédnout třeba v ZOO ve Dvoře Králové nad Labem.
obtížný bodavý hmyz
označení pro panovníka v Rusku
velkoplošná chráněná území
zpevňující pomůcka zlomené končetiny
velmi jedovatý cizokrajný had z Indie
zbraň indiána
Devatero zajímavostí ze světa zvířat
• Jediný pták, který umí létat pozpátku, je kolibřík.
• Pštrosi strkají hlavu do písku, protože hledají vodu.
• Netopýři vylétávají z jeskyně vždy doleva.
• Některé ústřice z Karibiku umí lézt na stromy.
• Emu a klokani jsou na uniformách australské armády proto, že neumějí couvat.
• Kudlanka nábožná je jediný hmyz, který umí otočit hlavu.
• Pohlaví želvy poznáte podle zvuku, který vydává. Samečci chrochtají a samičky syčí.
• Oči některých ptáků váží více než jejich mozky.
• Slon je jediný savec, který neumí skákat.
Kvarteto otázek: 1 B - tzv. Jelení most ; 2 C - kostel sv. Bartoloměje 103 m ; 3 C - Karlovo nám. ; 4 A - Krýzovy jesličky ; Česká strašidla: 1 C;
2 C; 3 C; 4 B; 5 B; 6 C. O orlojích: C - Kromě dvou nejznámějších, tedy Staroměstského v Praze a olomouckého, najdete orloje také v Litomyšli,
Prostějově, Brně, Kryštofově údolí a v Žatci. Posledně jmenovaný je jako jediný umístěn v interiéru – v Chrámu chmele a piva. Velmi kuriózní je
orloj v Kryštofově údolí, který vznikl díky několika nadšencům z bývalého transformátoru. Ptačí křížovka: Marabu
Řešení:
Str. 20
Humor
U řeky stojí holčička a pláče a pláče. Jde kolem pán a ptá se: „Pročpak tak pláčeš?“
Holčička odpoví: „Když on mi tam spadl krajíc chleba.“
„A s čímpak byl? “ ptá se pán.
„S maminkou“.
Ale můžeme vás uklidnit: Zcela promočenou a vysílenou maminku vylovil hrázný u Štěchovic. A ten krajíc chleba
(mimochodem, byl s medem)? Napůl rozmočený ho objevily dvě divoké kachny a moc si na něm pochutnaly.
„Pepíčku, proč jsi nakreslil tatínkovi zelené vlasy?“
„Protože nemám plešatou pastelku.“
Tip na výlet - Kumburk
Naše první turistická pozvánka je věnována hradu Kumburku na Novopacku.
Sjíždíte-li po silnici od vsi Vidochov směrem k Nové Pace, brzy v dálce po pravé ruce spatříte oblý zalesněný vrch,
který skrývá poměrně rozsáhlou zříceninu hradu Kumburku. Můžete se k němu dostat přímo z centra Nové Paky
po červené turistické značce přes obec Brdo (5 km) nebo dojet vlakem na zastávku Syřenov a odtud se dát po
žluté turistické značce (3 km). Nejjednodušší to mají automobilisté. Svůj vůz zaparkují v Syřenově u známé
restaurace Na Klepandě (otevřeno o víkendech) a šlapou dál pěšky po silničce k hradu (cca 2 km) nebo po ní
dojedou až k rozcestníku pod hradem, odkud je čeká pouze 300 m dlouhý výstup.
Hrad tu mohl stát snad již kolem roku 1300. Původní název pyšného sídla na čedičové homoli (642 m) zněl
Goldenburk. Pozdějším zkomolením vzniklo dnešní označení. Prvně doloženým majitelem je Markvart
z Goldenburku, zmiňovaný k roku 1325. Pro hrad však měl největší význam rod Krušinů z Lichtemburka, kteří ho
koupili r. 1406 a postupně rozšiřovali až do dnešní
velikosti. Později se na Kumburku vystřídala celá řada
majitelů, např. Žehušičtí z Nestájova, Trčkové z Lípy,
Smiřičtí, Albrecht z Valdštejna. Posledními soukromými
majiteli hradu byli od roku 1714 až do konfiskace po
druhé světové válce Trautmannsdorffové.
Snad bychom si mohli připomenout zajímavý příběh,
týkající se mocného rodu Smiřických. Možná znáte
starou píseň Znám já jeden krásný zámek nedaleko
Jičína. Ta vypráví o lásce zámecké slečny a chudého
ovčáka. Píseň vznikla na základě skutečné události,
která se ale neodehrála na Kumburku. Jejím dějištěm
Kumburk – přístupová cesta
byl zámek Smiřických v Kostelci nad Černými lesy.
Eliška Kateřina Smiřická tu měla pletky s chudým mládencem, který ale nebyl ovčákem, nýbrž kovářem.
Nahněvaný otec Zikmund pak nezdárnou dceru zavřel na hradě Kumburku. Sama určitě netušila, že tu zůstane
uvězněna dlouhých 11 let (1609 – 20). Otec mezitím zemřel a Eliščina sestra Markéta Salomena vůbec neměla
chuť dělit se o rodový majetek. Elišku vysvobodil Ota, řečený Kulhavý, z Vartemberka, který se už jistě viděl jako
choť manželky s bohatým věnem. Sám měl totiž hluboko do kapsy. Začaly dlouhé soudní rozepře o smiřické
statky, které vyvrcholily tragickou událostí. Při soudním jednání na jičínském zámku došlo snad nešťastnou
Str. 21
událostí, možná záměrně k výbuchu střelného prachu uloženého ve sklepech a velká část zámku vyletěla do
povětří. Zahynula spousta zúčastněných, včetně nešťastné Elišky. Ovšem chamtivá sestra Markéta se také
kýženého majetku nedočkala a zemřela v chudobě. Tolik starý příběh.
Ale zpět ke hradu. Jeho zkáza začala roku 1658, kdy byl na rozkaz Ferdinanda III. za pomoci střelného prachu
pobořen. V jeho likvidaci pak pokračovali místní lidé, kterým se poničený Kumburk stal levným zdrojem
stavebního kamene. Na druhé straně již poměrně záhy započaly snahy o jeho zabezpečení. Už roku 1840 dali
Trautmannsdorffové vyklidit velké sklepení a snažili se zříceninu zabezpečit. V pracích na hradě pokračoval ve 20.
letech 20. století okrašlovací spolek z Nové Paky (stavba vyhlídky) a v letech 1939 – 1941 Klub českých turistů.
Novou etapu k záchraně hradu nastartovalo ale teprve
roku 1992 Sdružení pro záchranu hradu Kumburku.
Postupně zmizely náletové porosty, na velké věži
vyrostla nová vyhlídka, bylo zafixováno zdivo hrozící
zřícením.
S opravami
ruku
v ruce
probíhal
archeologický průzkum, který přinesl např. velmi
ojedinělý nález poutacích okovů z hradního vězení.
Co vlastně z hradu zbylo a co si dnes můžete
prohlédnout? Poměrně zřetelný je pás vnějšího
opevnění se zbytky I. brány a hradebními baštami.
Ještě lépe se dochovalo vnitřní opevnění se „studniční
věží“, sklepem a Panenskou věží bývalé 2. brány.
Samotný vrcholek kopce nabízí torzo malého paláce,
Kumburk – cesta na věž
rozsáhlý sklep bývalého hlavního paláce a velkou
hranolovou věž s vyhlídkou. Hrad je celoročně volně přístupný. Na nové vývěsce si můžete přečíst informace o
jeho historii, projít se po zbytcích opevnění a pak vystoupit po kamenných schodech k velké věži. Najdete tu
pamětní desku věnovanou návštěvě Karla Hynka Máchy. Pár schodů vás pak dovede na dřevěnou vyhlídku. Je
odtud krásný kruhový výhled. Jako na dlani před sebou máte protější vrch Tábor, hrad Trosky, Jičínsko, vzdálenější
vrch Zvičinu a pás krkonošských hřbetů. Za jasného počasí uvidíte v dálce známou siluetu hradu Bezdězu a Ještěd.
Za prohlídku stojí i prostorný sklep pod bývalým palácem. Když budete mít štěstí a Kumburk navštívíte o některém
z víkendů, kdy tu pracují členové Sdružení, můžete si v malém sroubku, označeném jako Šenk, zakoupit
občerstvení, magnety, pohlednice, turistické známky a vizitky, brožuru o Kumburku…
Cílem Sdružení pro záchranu hradu Kumburku je uchování hradu i příštím generacím, osvětová činnost vedoucí
k popularizaci této zajímavé památky, studium jeho historie. Sdružení pečuje také o nedaleký menší hrad Bradlec.
I ten stojí za návštěvu. Pokud byste se chtěli dozvědět více, otevřete si webové stránky www.kumburk.cz. Na hrad
se můžete vydat jako turisté nebo se stát návštěvníky některé z hradních akcí. Přijďte se podívat třeba na zářijové
Kumburské svítání – den plný šermu, tance, střelby z replik historických zbraní. Chybět nebude ani průvodcovská
služba po hradě (po dobu akce funguje i na blízkém Bradleci), stánky s rukodělnými výrobky a velká nabídka
občerstvení. Příští ročník této akce se koná 12. září 2015. Tak tedy vzhůru na Kumburk!
zpracoval: Bc. Vladimír Jiřička
Str. 22
Str. 23