stáhnout PDF

A!
liU
l,in
3
"777002"440918
)
^
ÍDorauská knižnice
Fr.
8.
Kretz:
Slouácká Buatba.
Hákladem pruního Uh. Hradištsttého
knihkupectuí a papfrnictui
H. Kiessujetter u Uh. Hračišti.
(
Sloudcfid suatba.
Tak jako kroj mizí starodávné zvyky a obyčeje, které zvláště
na Slováčku měly vlastní původní ráz a je třeba je zachovali, aby
tyto zkazky minulosti neveš|y v zapomenutí. Slovácká svatba bý
vala a je až dosud ze všech nejveselejší, nejrázovitější, nejohnivější,
nejbujnější, promísená hudbou, písní, humorem, tancem a zvyko
i
vými zvláštnostmi. Tyto svatební zvyklosti a lidové obřadnosti ne)sou všude stejné. Humor lidu je nevyčerpatelný a při svatbách je
nom srší jako jiskry z ohniště. Svatba náleží mezi nejradostnější
rodinné slavnosti. Zde se všecko, co z duše lidu v radosti vytryskuje,
hromadí, soustředí v nespoutané směsi, v bezstarostném veselí a
rozkoši. Slovácká svatba ze všech, co jich na Moravě u jiných
kmenů, Hanáků, Valachů, Horáků, bývalo, zachovala nejryzejsí pů
vodní podstatu, říkání svatební, zpěvy, tance, zvyky a obyčeje až
na nepatrné změny setrvávají. Slovácká svatba je uzavřený, pestrý
národopisný, zvykoslovný rázovitý obraz, ve kterém se zrcadlí li
dová povaha, bodrá mysl, humor a srdečnost'. Přebohaté jsou
zdroje hudební, melodické textové, což se jeví, když začnou pěvci
o závod střídali svatební a pijácké písně, když se k nim připojí
hudci a na konec rozvíří se bujarý tanec mladých starých. Přináší
tedy svatba stále nové obrazy měnící se jako v kaleidoskopu, vidíte
směs, ale přece je v tom pořádek. Živá povaha Slováků nestrpí
ztrnulosti, všude je pohyb a rušno, což dává krojovým skupinám
neobyčejně svěžího, rozkošného, jásajícího, radostného půvabu.
Povaha svateb slováckých odpovídá životnosti, hodnosti a rázovitosti lidu. Svatbu samu předchází, jako všude jinde to bývá, na
mlouvání. Při námluvách se obě strany sgdou a domluví se ro
diče co dají ženichovi a co zase dostane nevěsta. Pak se udělala
svatební smlouva a činily se přípravy ku svatbě. Zve družka, zve
nevěsta ženich všecky příbuzné. Ženich zvolí si mládence, nevěsta
družičky. Družba bývá vždy výborným řečníkem a vede průvod s
i
i
i
opentlenou hůlčičkou. Matka pozve si kuchařky a před svaibou ve
sele se peče po všech domech u příbuzných, neboť každý hojně
obešle koláči, masem atd. hostinu, která více dní trvá a tedy se
hodně sní vypije. Musí se nachystat pro muzikanty, kteří hodně
i
i
spotřebují.
Svatební den
pro nevěstu vlastně utrpením, nikoliv oprav
dovou radoslí. Co ona chudák zkusí! Nastává obřad pentlení, které
je velice pracné, umělé a nevěsta zkusí mnoho, když má v pentlení
několik dní setrvali, že se ani nemůže vyspali. Také družičky mají
obdobné pěkné
je
pentlení.
na svatbu chodí někde družba se ženichem ve
svátečních šatech s hůlečkou v ruce, při čemž družba hosty takto
oslovuje: »Milí přátelé! S důvěru a láskú, s milostí Boží, pokoj
a zdraví Vám u našeho příchodu srdečně vinšujeme. Přicházíme
k Vám od ctěného súseda v naší obci (jmenuje obec a jméno otce
ženichova). Zkazujú Vás mockrát pozdravovat, že kdybyste k nim
Vašu lásku nakloniti ráčili. Dá-li nám Pámbu předně ve zdraví dne
úterního (na Slováčku jsou svatby zpravidla vždy v úterý) dočkali,
kdybyste se u jejich svatebního stolu súčastnili a jim příchodem
Vaším tím větší radost rozmnožili, což já na jejich místě Vám
tuto žádost přednášám a s potěšitelnou důvěrou Vasej odpovědi
očekávám.«
Při zvaní
Suatební öen.
(Okres Uh.
tiradiště).
tludci a hosté se strany ženichovy sejdou se u ženicha
pak za zvuků hudby v průvodu k domu nevěsty.
U
a jdou
neuesty.
Tak tichounko bylo v tom čisťounkém domečku, že se zdálo,
že tam není ani živé duše. Dvéře byly zavřené (zatknuté) a nikde
nikoho, ttudba za chvilku dohrála a svatebčané u
pili, očekávajíce, co se bude dále díh.
Tu přistoupí
zaklepe
asi třikráte
která se táže:
domu
se seku-
mládenec (družba) ke dveřím od venku a
na ně. Po třetí se uvnitř ozve hlas starší družky,
starší
»Kdo
je
tu?
Co
chcete?
Co
tu
hledáte?«
Po otázce družky hudba venku
utichne a nastane klid. Mlá
denec (družba) počne mluvili a družce odpovídali: »Přálelé milí,
nemějte nám za zlé, že jsme k vašemu příbytku přistoupili. My
jsme sem nepřišli z vůle naší ani z vůle vaší, ale z vůle pana ženi
cha. Náš pan ženich si zde v tomto domě oblíbil jeden olivový
stromek a ten sobě chce do své zahrádky přesadili. Doufáme, že
nám ho beze všeho násilí vydáte. ]est-Ii nám ho nevydáte, tak my
se základy zboříme.
se se svým vojskem obrátíme a váš dům
Vesele, muziko, vesele.« A hned hraje hudba. Když byla hudba
dohrála, utiší se vše a družka uvnitř domu počne za dveřmi takto
i
4
ženich s nevěstou,
koláčem.
s
průvod
Svatební
s
\
I
»Pane družbo milý, velice jste se omýlili. Dávno slýcháno
bylo, že by se nám vyjevilo, že před dvěma lety tu nějaký zaliradník byl a ten sobě do naší zatirádky šípek nasadil a na to pravil:
Až ten šípek bude růžičky míti, že si z nicli chce jednu utrhnouti.
Zde to není, musíte jiti o jedno číslo dál. —«
Po těch slovech je všecko ticho, družka pootevře dvéře a
k panu družbovi začne dále takto řečniti: »Prosím vás, mládenci,
za všecky družičky, abyste od nás z lásky přijali naše voničky,
jak se na jiných svatbách stává, když mládenec družky po chuti
nemá. On se na ni hněvá. Vy nás nemáte chtíti, nechceme vašimi
ženami býti, není na rok ani na dva, jest to na den nebo na dva,
aby byla veselejší svatba.« Vesele, muziko, vesele! Na to hraje
hudba a starší družka dá zapentlenou sklenici družbovi a v ní je
voda. Družba zdvihne ruku a na zad přes rameno ji vyleje.
Na to jdou všichni do světnice, kdež jsou pohoštěni a zůsta
nou tam tak dlouho, až je čas jiti do kostela.
řečniti:
Loučení.
Nežli se průvod svatební odebere do kostela, rozloučí se
nevěsta s rodiči. Nevěsta se ženichem pokleknou a rodiče jim dá
požehnání. Venku hraje mezi tím hudba na rozloučenou píseň:
»Má stará mamulko, děkuju vám, za vaše chování, ruce líbám, že
jste se mnou moc vystáli, než jste mne tak velkou vychovali.« Ič. 12.)
vají
Na
hudba postaví se v čelo průvodu, zahraje pochod a
svatebčané jdou do kostela, kdež již rozhoupaný zvonek celou
to
ves sezval k sobě.
Po zöaukdrh.
svatební selská hostina. Veselí zrovna
překypuje. Mládež ovšem nemá dlouhého stání a krátce po obědě
stěhuje se do hostince, kde je uchystaná taneční zábava pro
Bohatá, přebohatá
staré
i
je
mladé.
K večeru téhož dne vezou se šaty ženichovy k nevěstě, aneb
naopak. Tu u domu jsou kupci na šaty; nesou též v měchu různé
střepy z hrnců a hospodyňky, co ty šaty prodávají, začnou kup
cům zpívali: »Bože dobrý, to je kupec, mohl by ho v trúbě upéct;
my chcem kupečka v čepici, co by sa zalíbil děvčici.« (č. 13.)
Po
ženich a od ženských ty šaty koupí a za str
žené peníze hraje hudba v hostinci.
Při bohatších svatbách dostane nevěsta od rodiny (příbuz
ných) výslužek, koláč, který je uměle upečen a ratolestmi, cukro
koláč
večer
se
Na
bohatě
okrášlen.
a
ovocem
jede
pro
jiným
vím,
té přijde
se zapentlenými koňmi a ženské naloží ho na vůz. Hudba jde s
nimi a veze je domů k nevěstě. Cestou se zpívá s průvodem hudby:
»Vím já tam jeden stromeček, jest krásná oliva, na kterém sedá
9
Dvanáct vršků ten stromek má, na
kterém slavíček sedá, hlas libý vydává atd. (č. 14.)
Na tom koláči je dvanáct svíček, které se večer rozžetinou,
a večer se nad tím výslužkem řeční. Koláč jest umístněn na tilavním stole, hosté všickni se sejdou a družba se táže družky, co vše
na tom koláči vyznamenává. Na to začnou zpívali: Mesiáš přišel na
svět pravdivý, a prorok velký s velkými divy; víno, víno, slavné
víno nikdy tak dobré nebylo, jak v Káni Galilejské na svatbě
slavíček, velmi sladce zpívá.
andělské,
Na
(č.
15.)
zaklepe hůlkou a vše musí býti ticho. Tu se
začne vyptávali o koláči. Při tom je nevěsta za družičkami uscho
to řečník
vána.
Družba; Pověz nám, družičko, co znamenává ten koláč? —
Družka: Církev katolickou. — Družba: Z čeho pozůstává spodek
na koláči? — Družka: Z tučnosti zemské, z rosy nebeské, z jarního
deštička, 2 polního větříčka, od poctivých matek přichystaný, od
poctivých mládenců na tento slůl přinešený. — Družba: Družičko,
na tom koláči jsou rozličné věci, pověz, co všecko vyznamenávají?
Co vyznamenává ten ptáček? »2e jest jeden Bůh na nebi na
zemi«. — Co vyznamenávají ty svíčky? »Sedm darů Ducha Sva
tého«. — Co vyznamenávají ty zlaté ratolesti? »Dvanáct apo
štolů po světě rozeslaných«. — Co vyznamenávají ty voničky na
lěch svíčkách? »Ženichovu a nevěstinu poctivost«. — Co to cu
kroví? »Pro novomanžele sladkost«. — Co ta jablka? »2e naši
první rodičové v ráji skrze jablko zhřešili.« — Co to smažené?
i
»Jak tito páni hosté okrašlují iuto svatbu, tak to smažené okrašluje
koláč«.
šáteček? »To znamená, že tito manželé
Já tam vidím
budou v potu tváří pracovali, aby se měli čím utřít«.
Co ten
kříž? »Aby novomanželé své kříže trpělivě snášeli.«
Co rů
ženec z trnek? »Až budú starší, aby se na něm modlili, až se jim
Co ta skřidélka (poklička)? »Ze co se
prsty otřapí (zederou)«.
doma uvaří, to sa má aji doma zest (sníst).«
Vidím též dvě
malé lidské postavy? »To znamená naše první rodiče Adama a
Evu.«
—
—
—
i
—
—
—
Na
to řečník
ukončuje a praví: »Již jsem dal tobě, družko,
dosti otázek a vše jsi nám dobře vyložila. Za odměnu zatřep sobě
tím stromkem a co s něho sp'adne, tím se rozdělíme.« Na to ona
třepe a cukrovinky padají. Pak si je žertovně chytají.
Družba pak vezme rozmarýnem ověnčenou sklenku se slad-,
kou kořalkou a připíjí družce, která mu také hned odpovídá: »Dru
žičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o tvůj zelený vínek po první!«
— »Co bych já za ožralkyni byla, abych já při prvním připíjení
svůj zelený vínek propila. Když jsem já můj zelený vínek chtěla
— na sto koních,
míti, musel mě proň můj tatínek do Prahy jeti
na sto vraných, aksamitem širovaných. Kdyby byl ten koníček
bez jedné podkovy, nebyl by vydaný od mojí mamičky z komory.
Kdyby byla ta podkova bez jediného hřebička, nebyl by vydán od
10
mého
píjím
tatíčka ze zástolička«.
ii
—
»Družičko
o tvůj zelený vínek po druhé«.
—
starší,
má
»Co bych
nejmilejší, při
já
za ožralkyni
abych já při druhém připíjení svůj zelený vínek propila. Pane
družbo milý, k jakému konci a cíli my naše věnečky máme darmo
dáti. Čtěte sobě písmo svaté, že mnozí také nouzi, ztráty všeliké
vystáli a přetrpéli, než věneček obdrželi. Chcete-li vy je dostali,
musíte něco vystáli, jen se k lomu přichystejte«.
Hudba začne nyní hráli.
»Družičko starší, má nejmilejší, připíjím ti o zelený vínek po
třetí!« — »Co bych já za ožralkyni byla, abych při třetím připíjení
můj zelený vínek propila. Můj zelený vínek není ani za sto, ani za
dvě, abych já ho propila na této svatbě. Pane řečník, dej nám
byla,
Pánbůh
zdraví!«
má
o tvůj zelený vínek
po čtvrté!« — Co bych já za ožralkyni byla, abych já můj zelený
vínek propila. Když jsem já můj zelený vínek míti chtěla, musela
jsem do skály vejíh. Panenku Mariji prošiti, aby mi ho ráčila' na
»Družičko
hlavu vložih.
starší,
Pane
nejmilejší, připíjím
řečník, dej
nám Pánbůh
ti
zdraví!
»Družičko, atd. připíjím po páté«! — »Připíjím, abyste se
z mého vínku nevysmíval. Kdo chce můj věneček míli, musí sobě
pro takové kvítí do Prahy jiti. Tam v Celetné ulici jsou tam krásné
tři panenky, nad kterými tři kohouti zpívají, že všeckým mládencům
srdéčka
plesají«.
»Družičko, atd. připíjím po šesté!« — »Když já jsem šla přes
jeden kopeček a nad tím kopečkem byl stromeček a na tom síromečku byl slavíček. Ten slavíček zpívá, až se celé derfianské (jme
nuje se místní obec) pole rozlíhá. ]á bych vám ještě krásněji zpí
-
kdybych vás za manžela dostala«.
—
atd.
sedmé!«
připíjím po
»Když jsem já šla
»Družičko,
okolo Kvačic, viděla jsem lam tři mládence svačit; já jsem jirti
povídala; rač Pánbůh žehnat, a oni se počali na mne hněvat. Potom
vala,
se udobřili a té svačiny
ptačí,
druhý
račí,
měla nejradši«.
třetí
mně
zaječí,
dávali: jeden
a já jsem
si
mně
dával stehénko
vzala, kterého jsem
»Družičko, atd. po osmé!« — »Osmé připíjení od vás při
jímám, můj zelený vínek s hlavy snímám, abyste se vy, pane družbo,
mému vínku nevYsmíval. Můj víneček není za trojníček, ani za
paláček, enom za- červený dukáteček. Ba mi ho moja malinka v
Holomúci koupila v jedné široké ulici. Dala bych vám ho skovali.
Skovali by ste ho do maštale, zedli (snědli) by vám ho vrané
koně. Vy ho musíte nosili za kloboučkem a připjatý špendlíčkem,
a musíte ho tak poctivě nosili, jak já jsem ho npsila.«
Nyní je tím říkání nad výslužkou skončeno. Družka s družbou
společně si připíjí a koláč se odnese se stolu pryč a uschová na
druhý den. Nyní se donese menší koláč pečený, ve kterém uprostřed
je díra, do které se házejí dárky nevěstě, která pořád je schována
11
'
za družkami. Družba, když tento koláč nese na stůl, klepe napřed
na dvéře a vstoupiv s křesťanským pozdravem, takto započne
»Poctiví tiospodáři, poctivé matičky, s tolika mládenečky
také děvečky, tato paní nevěsta vás prosí, abyste jí byli ná
pomocni na peřinku, na povijáček a ostatní mužovi na tabáček«.
řečnili;
i
Po
té
začnou družičky
a vy všichni tiažte
zpívali;
»Hrajte
jí,
liudci,
lirajte
jí
jí!«
Tu přistoupí ženicti ke stolu, všecko stictine a on dává tři
král do koláče, při tom říkaje; 1. »Nevěsto, to ti dávám, aby
mezi námi Bůh přebýval. 2. Nevěsto to ti dávám, abys na mne
vzpomněla mne nikdy neopouštěla. 3. Nevěsto, to li dávám, abys
se za
mne nestyděla«.
Po ženichovi přistupují
rodiče ke koláči a po nich ostatní.
Každý při tom hází do koláče a něco žertovného prosloví. (Na př.;
Nevěsto, to ti dávám do koláča, abys měla do roka kudrnáča).
Když byli všichni do koláče poházeli, vezme družka koláč, sdělá
ho s mísy, mísu vezme do rukou, zaklepe, aby se vše utišilo a
takto řečniti započne;
»Přestaň, muziko, hráti, ať možu za tento dárek děkovali.
Tento Boží dárek není z kamene vykřesaný, ani z bláta udělaný,
než je od poctivých matek přichystaný a od staršího družby na
lento stůl přinešený. Kdyby vás taková potřeba nastala, kdyby
sie své syny ženili a dcery vdávali, aneb slav manželský promě
ňovali, ona se vám chce odsloužiti. Nebude-li ona moci, tedy sám
Pánbůh všemohoucí! — Tato paní nevěsta sedí jako panenka, je
hlavěnka jako pávěnka. Ona svého panenství želí, ale
— dá-li Pánbůh — že bude míli se svým mužem rozveselení. Na
hlavěnce má věneček jako mladý hájíček, v tom hajíčku slavíčka,
jenž má divný jazýček. Všechen svět se po pěm dívá, že tak přelíbezně zpívá. Dnešky píseň nejlišší roztomile zpívat zná, jenom že
ho neslyší nevěsta a já. Vzácní páni rodičové, matičky a tatíčkové,
nocí přihlížejte, aby vaše milé dítky pro
pilně toho dbejte, dnem
ráj věčný rostly kvítky, vyrůstaly v bázni Boží a v den svatby
milené měly věnce zelené. Mládenci milí, tato paní nevěsta se
vám diví, jak jste sem na tuto svatbu přijeli, přes ty hory, doly,
močařiny; snad jste koňom všecky šíry potrhali, podkovičky potra
tili a loukotě z kol polámali. Ona vám to chce vynahradili, koňom
šíry nakoupili, podkověnky okovali a lúkotě do kol dáti. Kdybych
já byla o této svatbě věděla, před rokem, před dvúma, byla bych
sbírala po klásečku, po zrnéčku, až bych nasbírala žita měřičečku.
'Ale já jsem o ní nevěděla až v neděli odpoledne, až mně došli po
vídat, že se budú vydávali. Na jarmark šli šaty kupovali; fěrtušky
šila, věnečky vila; tyto věnečky nebyly ani z růží ani z konvalínu,
jenom ze samého rozmarýnu, z rozmarýnu zeleného, od zahrad
níka draze placeného.
Když zahradníci ten rozmarýn štěpovali,
všecky panenky od něj kupovaly. Proč tak, paní nevěsto, na ten
talíř smutně hledíš, snad na něm málo peněz vidíš. My jsme se té
učesaná
její
i
.
12
kota.
Honění
svadby nenadáli, tak jsmé sebú peněz nenabrali. Poslali isme dva
VOZY napřed, naplnili jich stříbrem a zlatém, to bude tobě na če
pičku, vsadíš ji sobě na tilavičku a bude-li něco více, bude ženictiovi a nevěstě na střevíce. Ty střevíce budu z jezové kože, ty
jicti budú bodat v noze. Oni jich budú pospolu dráti, až jim bude
kus po kuse odletovali; prosím vás páni hosti, poslyšte s ochot
ností, jedou k nám hosti z daleké krajiny, budú nám povídat zlé a
dobré noviny. Sejdete se, mládenci, všeci sem, bude tu sněm: Pra
se pečené v luži močené, mechem nadívané, ječnými plevy posy
pané, hnojnýma vidlama obracené. Až to všechno pojíte; na robotu
půjdete: Na ptáky s bubnem, na ryby s lepem, na mlatevnu se
sekyru, na nátoní s cepem. Pro panny družičky masné žemličky,
vínečka tlaščičku, pro pány muzikanty borové šišky,, dubový křen,
a vy, páni hosti můžete si všichni máčet v něm. Poseďte, porozprávějte, domů neponáhlejte, nebo jest tam velká tma a meteli
ce, že tam neproletí pták ani křepelice nebo jest tam taková tma,
fouká, že na derflanském (řekne se místní jméno) kostele křídlí
ce puká; nebo jest tam velká zima, že staršímu družbovi zmrzla
peřina. Kdo se na této svatbě nenají, može jiti na moji. Moje bude
vítr
bohatá, bude na ní kráva rohatá, hus, selata, kačena volatá, slépka
drdolatá. Bude se klást na devět mis: na čtyři málo a na pět nic.
To si dáte na mé svadbě jako nic, v kuchyni búde tma, okna zacpa
sama
můžete si vzíti do hrnka chleba, do
míška vody, abyste na mé svadbě neumřeli hlady. Hrky, hrky patáky, obraťte se v dukáty«. A sype peníze nevěstě do klína.
Po té prázdnou mísu družka obrátí na rub a podá ji družbovi,
tento
však prázdnou nechce. Musí mu na ni naházeti něco peněz
na vůz a na koně, aby se mohl dostati domů. Ty peníze dá hudbě,
co večer u večeře hraje. Mezi tím nevěsta ze zástolí s penězi odej
de a pak se teprve nosí jídla. Když se přinese na míse polévka, tu
začne družka takto hovořiti: »Vítám vás, páni hosti, na tuto svadbu
přes
pozvaní. Vítám vás, mládenci a panny, vítám vás, domácí
polní. Snad to léto paní nevěstě za zlé míti nebudete, že vás na tu
svadbu nepřivítala. Kdyby ona očí svých vzhůru pozdvihnouti mo
—
svadbu
Ale co jsem
na
tuto
vás
z
přivítala.
lásky
hla, byla by
já této noci viděla, nebo se mně zdálo, že na prostřed ráje byly
tři růže červené, ty mají být dnešního dne vytrhané. Panenka Marija
když ty tři růže spatřila, velkú radost nad tím měla. Na tuto svadbu
byli pozvaní svati andělé. Pán Ježíš jim veselosti zakazoval a oni
mu pravili: »Pane, my jsme svati andělé, my na tu svadbu půjdem«.
A on jim pravil: »Když na tu svadbu půjdete, jak za stoly sednete,
dřív než lžičky do rukou vezmete, požehnejte se svátým křížem,
aby tento stav manželský byl požehnán vždycky«.
Na to se všichni pomodlí a započne se jisti. Když se večeří,
chodí družba a mládenci se skrojkem chleba jako člunem. Do kaž
dého kraje je píchnuta haluzka rozmarýnu, na každé straně jsou
píchnuty zlatníky jako kola u vozu. S tím chodí od jedné panny
ná, dvéře zatluču,
uteču,
ji
i
17
ke druhé, ke každé zvláště a říkají: »Haž, haž, havránku, usiup na
stránku. Ustup dále a síře, ať možu k této panence bh'že. Panenko,
děvečko, nechci tě rmútit, chci tě potěšiti. Zkazuje ti (zde se dotyčný jmenuje), že tě věrně miluje, jak své srdéčko roztomilé«.
(Při tom jmenuje vždy toho, který za kterou chodí. Když je
to družce po chuti, tak na ten skrojek chleba dá pár šestáků a při
tom pošle tomu jistému vzkaz na př.: Zkazuju mu přes trní trníčko,
že mně po něm bolí srdíčko. Anebo: Přes lešení, je moje potěšení
a tak dále).
se děkuje za koláč těmito slovy:
»Přestaň, hudbo, hrát, za koláč chci díky vzdát. Naše paní
nevěstinka, přetichúnká holubinka, dobrý večer zkazuje, z upřím
nosti děkuje; vážené své tetice, že se za ně nestyděli a jí takto
zváh chtěli, svojí lásky důkaz skvělý. Byla by si chodila, ve dne
v noci bloudila, po všem našem okolí, po strnisku po poli, by tam
pro poctivů lásku hotovila kytky z klásků, až by její srdéčko kladlo
zrnko k zrnéčku, mělo čtyři měřice na ten koláč pšenice«.
Když se večeře ukončí,
tu
večeři: »Milí přátelé a vzácní hosti, má k
mluvit o radosti, kterou cítí milý domu pán, jímž ten
Pak se děkuje za
vám věčně
dnešní ples byl uchystaný. Potěšen jest z toho celý, že jste se zaň
nestyděli, a že ste milou návštěvou nás oblažili. Nyní všickni povstanouce Pánu Bohu díky vzdejme, modlitbu svou vykonejme«.
]e po hostině — avšak ne po všech svatebních radovánkách,
které několik dní ještě trvají a vždy něco nového, půvabného, rá
zovitého přinášejí. Teprve druhého dne započne prává, bujará ve
selost. Byl-li prvý den svatební pln obřadností, je druhý den rejdištěm nevázanosti a zdravého vtipu
humoru. Ve všech obcích
slováckých se po svatbě provádí všelijaké masopustní maškarní
rejdy, všude jsou jinaké, ale vždy zvláštní a pozoruhodné.
i
Všude
jsou kosové a čiperní mládenci, kteří Si v oboru vy
nalézavosti vtipů a žertů s měšťáky v ničem nezadají. Korunou
nevázané veselosti bylo zde, když »honili kota«. Nejvíce ochmeleného svatebčana »obra« vozí na kolečkách po vesnici a při nejbližší louži vyvalí ho do ní. Druhým číslem byla »mužská robota«.
Mládenci musí družkám leštili boty a ženské holí mužské. V jiných
osadách zase jiné mají zábavy a hry.
Tyto veselosti končí v pálek. Mají toho všichni chvála Bohu
dosti. V neděli pak ještě sejdou se u nevěsty »na popravky« a tím
zas všecko vrací se ku klidnému obvyklému životu.
Za starodávna se »čepila« nevěsta do »čepce«, do pře
vzácného starobylého kroje, který je nejcennější součástkou kroje
na Slováčku.
18
—
Homácká
suatba.
Rázovitostí hudební vyniká svatba ve Velké, Javorníku, Lou
na Súchově, kde dosud svatbu doprovází tiudci, kterým dnes ctiybí cyrnbalista a není už gajdoše. Také tiudci již
vymírají a brzo tento poslední zbytek původnítio doprovodu písní,
tanců a svateb zanikne, jenom v zápisech pak se dočteme o za
jímavých zápasech hudců, které byly konány, když se potkaly na
cestě dva svatební průvody.
jinak hudci svým karakteristickým
způsobem doprovodů písní svatebních, tanečních a pijáckých vyni
kali. První hudec houslista musel míti dobrou paměí a na první po
slechnutí zahráh
nejtěžší nápěv, který mu zpěvák zanotí. A tuto
prostou melodii musel »vycifrovati«, hudebně vyzdobili. Někteří
zpěváci dovedli hudce dokonale honiti a do rozpaků uváděti. A
když byly zápasy hudců, vyhrál ten, kdo zanotil svým hudcům no
hudci
vou, ohnivou, dosud neznámou píseň. Hudci prohráli, když
praskla struna. Poražení hudci se rozutekli, aby jim vítězi nerozbili
nástroje. Hudební zápasy konávaly se též při obžinkách před pan
ce, Kuželově, Vrbce,
i
1
i
i
stvem.
vedou hudci ženicha a svatebčany s jeho strany
k domu, ve kterém bydlí nevěsta. Zde družba začne: »Pochválen
buď P. Ježíš Kristus! Však milí přátelé, uctivě Vás žádám, abyste
toto vstúpení s tímto poctivým muádencem do Vašeho příbytku v
dobré obrátili, pri kerém my Vám vinšujeme od Pána Boha všemohúcího předně zdraví, hojné požehnání, prospěch duše aj těla
a pri všem ,Jeho svatů pomoc. A tak Vás prosím, abyste byli téj
uásky a temuto počestnému panu ženichovi do rukou vuožili Vašu
šlechetná pannu nevěstu«. Na to se mu předvede kulhavá baba
s lahví kořalky a s přeslicí. Po krátkém vtipném rozhovoru s družbou
Při svatbě
Na
musí
ztratit. Konečně přivedou nevěstu. Družba vykládá dle »písma«
stvoření Evy a ustanovení manželství asi těmito slovy: Pri stvoji
ženich odežene.
to přijde starší družica, která též se
19
rení svěia učinil Bůii člověka
sám
podobného svému obrazu. Člověk
ten
všecky živočichy, které byly na zemi
od Pána stvořeny, byly po dvou, pár a pár, a on byl samojediný,
velice se zarmoutil.
viděl jej Bůh zarmouceného a poradil se
svátou Trojicí a řekl: »Učiňme tomu člověku pomocnici, jemu po
dobnou«. uvrhl na něho tvrdý spánek, vyňal mu žebro a učinil mu
pomocnici. Když ten člověk procitnul a viděl ženu u sebe, pravil:
Toto je kost kostí mých, ta bude jmenovaná manželka má.
Nyní ženich a nevěsta vezmou se za ruce a volně se otáčejí
kolem sebe, při čemž družba zpívá píseň. (1.)
Mezi iím si sednou rodiče na lavici a nevěsta klečíc je odprošuje a odříkává třikráte po sobě jak jí družba předříkává: »Milí
rodičové, tatíčku a mamičko! Prosím Vás pro Boha, milosrdenství
Boží, co sem Vám ublížiua a Vás nečem rozhněvaua ale gdy v čem
neposlechua, žádám Vás srdečně, odpusťte mně«. Rodičové dají
požehnání. Nyni se všecko chystá k odchodu do kostela. Když se
z domu vyctiází začne družba a ostatní svatebníci zpívati (2.). Na
to hudci přihlásí se vážným rhytmem zdavkové skladby (8.) Také
se cestou zpívá (3.), výská, střílí z pistolí a mládež píská. Svatební
průvod seřadí družba a celý průvod ubírá se klidným, vážným kro
kem. V kostele bývá obyčejně mše, při níž se zpívají zvláštní písně.
Průvod z kostela je již hybnější, svatebčané výskají a poskakují,
jdou pro výslužbu ke kmotřence. Hudci spustí vážný »verbunk«. (4.)
Potkají-li druhou svatbu, utkají se v zápas hudců. Hudci postaví se
proti sobě hodně blízko a hrají současně, každá hudba něco jiného.
Zvítězí ten, který zpěvák zazpívá temperamentnejší píseň s prů
vodem hudců. Často se k nim přidruží zpěváci a tanečníci z pora
žené strany a jde se s výslužkou k nevěstě.
Odtud pak ženy »duchňačky« odváží na voze, do kterého
jsou čtyři zapentlení koně zapřažení, duchny. Zpívají za průvodu
hudců. (4.) Když vjíždí do domu ženichova zanotí jinou. (5.) Na to
několikráte opakují popěvek. (6.) Pojednou se tu objeví v přestrojení
kůžkař — žid, který chce peřiny kupovat. Tomu zpívají. (7.1 Pak se
dostaví ženich s družbou a vyplácí za ujednané peníze (dříve du
káty) peřiny a odnáší je do domu.
Za průvodu »verbuňku« odchází mládenci, v zadu děvčata do
domu ženichova k večeři. Děvčata zpívají cestou táhlou píseň (9.)
Mládenci výskají, pískají a střílejí z pistolí. U ženicha zasednou
svatebčané za stůl. Do kouta za stůl posadí se nevěsta, před ni
postaví se nádherně upravený zapentlený koláč na velké míse, při
čemž družba mluví: »Šířej, šířej, af já možu blížej, že jako každé
stromoví z maúého seménka sa rodí, z manžeúského stavu ceúý
svět prinášá súávu; tak tito manželé, dyž sa budou miúovat, budou
istě za rok neco kolébat. Tedy já súžebník jejich, žádám vzácných
pánů hostů o nějaký dáreček na kolébečku; po grejcari, po tolari,
aby esče aj na povijáček neco měli. Náš pan ženich sa též ohlašuje,
byl však
jediný.
vida, že
1
1
1,
20
že
on nevěstě dar daruje, ale že už on by měu kolébat, že by
vúáčiu, oral, a že si umíniu dať nevěstě pro chůvu toral«.
Pak každý dává nějaký dárek nevěstě do koláče, třeba:
»To ti dávám nevěsto pro Boží požehnání.«
»To ti dávám, abys držaúa jazyk za zubama«.
»To ti dávám na kolébku«.
»To ti dávám na poviják«.
aj
rači
.
»Toto
ti,
nedávám, ale
to
ti
posčávám, abys
mě
to
někdy
splatila« atd.
pak zvedne koláč a řekne:
»Muziko miúá! postoj chvílečku; nech si
Starší družica
provedu kratochvílečku. Milí páni hosti, horní, dolní, domácí, přespolní, dybych
sa v nečem prerekúa, lebo neco nedorekúa, prosím Vás za odpuši
já
čení:
Tento Boží dáreček není z dřeva utesaný, lež je od poctivých
rodičů těžce v\'stavený, od poctivých kuchárek upečený, od pocti
vého družby na stůú přinesený. Tato múadá nevěsta dúhé roky
súžiúa, maúý koúáč si vysúžiúa, kdyby ona byúa věděúa pred ro
kem, pred dvoma, byúa by skúádaua zrnečko k zrnečku, kúasek
ke kúásečku, až by nasbíraúa žitečka měřičku. Byúa by kúpiúa
slépku chocholatii, krávu rohatú, byúa by uděúaúa svaďbu bohatú. Ale ona nevěděúa až v sobotu odpoúedna, až ji přišli povídati,
že sa bude vydávali.
Tato múadá nevěsta
se ženichem Vám dobrý a ščasný
večer skazují, že Vám za tento dárek pěkně děkují; ne oni, ale já
na jejich místě.' Dyby Vám taková potřeba nastaúa, že byste své
syny ženili, lebo své dcéry vydávali, že se Vám scú odměnili;
nebudú-ii oni moci, nech je Vám Pámbu na svaté pomoci. Nech
sa tyto grajcárky a štvrtáky promění v širuké dukáty«.
i
Před večeří se zpívá (10.)
Po odbytém říkání nad koláčem obchází mládenci^ družičky
se skrojkem chleba, při čemž se velmi vtipné průpovídky říkají, k
nimž děvčata rovněž šikovně a hbitě odpovídají. Při tom dostávají
od děvčat peníze pro hudce. Po večeři zpívá se dle téže melodie
druhý verš.
večeři se hosté rozcházejí. Na to ženy obstoupí nevěstu
a nastává »čepení«. Svatební pentlení se odejme a na hlavě se
upletou vlasy, nasadí čepec a váže se šatka, při čemž zpívají. (11.)
Též píseň 6. Po tom zavolají ženicha, který za ujednanou cenu
svou ženu od žen odkoupí a odvede.
Po
21
/
{Kdyí
S6'
damo''íj;
i/.
louči/
á
nex^tw
E^Eřjd:
iT^am
rnosúi
j
(X
sasmiü:n(iohr0lxtTna7n^:D^ibiivydir-oäiäXn^mcü7i-^
a
£~ab
ÍBo-že,
%tóhbodomuii^-lo-va£^aj neiruLrrL^pmv,
g,
tcLtičhhy TózJjórnvL^,
adpu^a^ piJiB 7-noje
rxxduzAvukL
Cas&rtv
~nvů,j !
J^'tcL nvxníénho I'otzbonvXcu,
adpiLjií^ Tnn& moje-
^ ßem/Mj Mu rol^ßm&valxv
Mj hí^
rmu^
bo pf'o Xohxv.
odpUstte.
mnáto
p}K)
odpusĚe
4. Jtíay radixicu vs&ihcu
^poLerru'i
ostaníe- Lvu s Pcxi^ern-^oherru!
bóhto donuiui
<Ja^ uiz rrvosirw !z
tLcdavat
j
Jiemarrv 'komxu.
Bo^,Bo2&- rrulj
'
/
.
T=f=f^
2—fcr
o
(T
-
a-
o-ncinvv-naia^,
*=ff
tv)vrc3j3cL-rvlchíUi
-fJ
P
3&L'
■ve-ze.-i7v& ti/
dadfmy,
2b-
sa,-m&~ ho
=3
^iLcu-baJ.
v&zolv
<£K^ijí
i.
-é—-~é~
č/'
počCJa-
.jxx£>
¥
,-pTo-dcL--me
'■
-
huy
-
ku
E3řr:
pe<í
ri/pe-^^
-
,
Tzij/.
-7^.
oft
su
ty
nwsü
hi-ipeii/j tij
u. -ied^j
do Su-Áh^'
do
Su.
ho-^^
kupcnsa£
ch^'IziJUpovaL-
kri-u:e-.
■,
ß&blUzO Izoptebjy-
f3.
shü^
^‘ZntjcL je-ájUL skáía/j vlrnja^ jednxo
fh^'iiŤř§
J&
skále-
2. IJ l/~tej FáJ^,
ZSZj.
TKL^^ -vtei'
3
jhl^^je
háJzen^
JIpehraX’
3.
fcL-
Izi^'
J&
fa-
,
vay
.
Elótěz&,rrulýhneze-3
stolvu,
rux,^
n&^Vaxuj
4.)
T^!zb-]I
Tvehixdjeni^ Spoluy,
[■
Tfejedraju' ■jDaivsnJex:i^lI^
Cß
rnlcids,Tieókei7tjSjy'cUzS'jI
^
USvďz ncí-^ p?^s sLoHíkuu]/
U ncL maliíj dhAnZe^huj3
P
Ď.
7or- mcL<-
^
~
n&
je-
■
i
djjL-,
stífihaj
3e^
^
#d
louäy
ájjnriJCtYiemj.
^
ne^y^bcL^
*^
/.
._
/
.
^
.
V'
.
fJ7.
zHam sasrraitná.ohpáh£ mAm.Wyilu‘ii}ychiväL0l,n^mmTLijá mosúru
*~W~
r
f
f
ÍM44Immá.m
zUMx)doTrvuUi7a,-lo-va£scv
tcLtickLU
S.
..
odpKýtí:& nuzB mojerozkn^vaki
čoserrvla.j
odptLjbbe nvn^ to pi'oBoTw/.
*
\
koTmi->,
f
m ^
,—!-J
M
můj /
£oíe, ^o-‘I&,
.,JM^ maxn-erhkxD T^tztorrvuLcL/,
T^zlomií^,
4:.
é>
^
mne' mcje- vtru^/
ßem/i^ Tsdu rozhněvala/
rrmÁ to pro Boiuy.
adpii^tí:e,
očpus&e
jYtay' r<3(ÍLnja/ všed.ha/ spálenu^
ostxznle-tuy s P(íne,m-£oh&rrv!
qJoj utt
mo^-UTv !z
lx)h.bo clorrLVL/,
'zalava.b s>aj Tie;rrbam. hairuu.
^
Soie/Bo^ rravj
!
)--ř
o
-
<!Ja-nLokuj
o-bm^-7H2j Tvkm-'VT'oicUi
É
■ve-2e.-m& ti/ diuih-n^,
,*■
!re'
3a.-Tn&-ho
>2l<h-kci/i
v^toiv
períruj.
<áJ0di]í
#
-é
Č/'
í
fe
ej
poďJa- TW
m
^
-pr<3-day- -nve
-
cka^,
'počC Jsa/
0-
bů
- T^'
pe-
-
-
peö
-
mm
neÁ-
hií/.
TzuJ.
8.
sv
ty
hojxCj
mastš
vl
do Su. - cít^' ,£ocie'
I
kitpooal:
do
hjxpoixxt
%o-ä:e-.
blvzO
'koptehjy.
<£f(!d;^!L'ße
Ě>.
/T-
m
^
Vi^já je-druv skAlu^j
ÄL.L
É
V>t^
2..
'
skalß'-
J& fa^~
■e=
TKUf
jh
4.) ■!llóiěz&, inLlý
hoJzeru
pehnii'
^
TxtJf
Ě
ska^-?& je>
n&^vaxiý
-
7*cz^
.
kneze^ §
rut^ stoluy'.
TLeBudeni^ spohu^,
ß JfejedTaiy -p^rhenJsxayl^
C- ß
riúcídene/íkeiT^^ lí^vaJz, ruíy pres stoh^ku^]}
,
3-
shíL-
^
3
fa^,
L'V'^aj
FaJJu^je
,v
-vunjaj ječinio
/T TuoL
iž=£fc
maliL čhMUe^JzLL'3
m
•
lor--ma.^-
čLuJ.sbUilu
<íuj! stůihoJ
7ié'j&-
:feÉ^
/
SU
J'-—^
ZLU:
TJ>e
predß
-d.
-jíea.'
noj .Jia
Jíí-
~
-j?'
“—!
>,<c
ej
ne
-
P—
'kjO-n&
3T i
-
{
~ú
'hr--
rm/
-
-
i-
-pí
w.
J
í
stohu:
<&ednju
i
dCo-dyiTiody,
7/^'
-
T? iCa.TLU
íruL(^cx-Ii/
Jio-dij, Jvočbj^
l&i-^k&
u^-äy-nilVcxn.vt7io'zuod^^
h& aruí&i-
VL<2y-^vaJý-
-
ská.
£ 'yiivo, VÜZO, vino) -ülrw, TLvkda^ tah' <íobT^ Tzébyloi
v ICcuů/Qaiíiej^ké, rioj pvdtbe andelsl^.
<^ed(yhe-
äxu stoS. li ^aJz,
do
dmte-
jápů^diu
lijj
hj^
c2ú>
sedcyte di-uÄh^
T^mo-
r^.
vki'<id£La-' i
IzomoTKf
hivecb svůj
ixx/ sto-
-x^'&rie^^ekyslazu-ciy'j3- li
<^iaJvm:ú^ veimíak:- zelenyJI
Zcb iStxj'tólcnyl/ tzieclncLTz-^.
(£K!dy£jdou^!z kojteLco^
'?•
FodJaiOO-PV--notvhoph^^(^ncL;vcíLlju-lud'úyčcv,Lí^je 0ä-na^.
2. .Na-DíX-w-iny-ně-
y1.
ž'.
e
-šíš vě-čáú,
i
Jta.Jci.c'o-vi'-n&
kopců
“
'
JaÁUwpcuiení^.peAné
,5e7ia/,
trie.ys-ht^'iii
böi
äue-di/.
la-ria^
JteseM-
iÄ
m P
í^yuCenL' nevj^t^ tS
Éi3
ijSZ
M
U
Iv
rnxjMi^rikcrLL^:
■ni/mnci.Tic^-TjLL- hej, jako
Wsis.
sl&mjo/i vyiíhovcL-
nýcu
marrvenJejol^j vychcnpa,-
auvčil 7no-šinv ocL
ručhav-alu iste^ mjcu,
''
■'
.0/
v
l^óhovali'Jäp& T^Cíy
,
i
icvz TTor&se^icuxro,
-1
L
JI
7'
daJLu
ßbe
rnßcu
'vciil^
jak. y'Zi3hrajiíd& kuítL,
■
■
<x
vdilej iruxrnšrhkoi
-mojirrv od/
J’’^-
darmo.
äyriedkoüiy
‘
oJŮÁjáx^my izplvojV mLcudencu
!Zol-
hrcynam,
i-ití-verstou
“B.
K^uh^s
E véru/
rmilzv~ho
nAfnpZcíů&,
ízjahroj nam
ah
se
ve- se.-
le i
ruí/ru 2cb-snue-je^
nám/ rmvzvko
by
vej'eZe rt&hniLcx/Jj
ne,{fš$ba/ zcdo^brue- pLaJzalcL'.H
ß- If'y'cerw/snej ho-niuJx/v berihi^ hoš^uLenč-e-JI
0balo ße po -vůlí/ stalo <se pcme/zd&..
U
H
do
ů^Eon/
koytelc^:
fi^ři
c
J'i J'.^
ř
~yiom hrozeT^hém ho^te v
kom. Tmaz/sn^I^ni fee-sLe Ze^
llcíka/^
3e-á£n. si já.
dmri mi-rw-Tncu
^-&e rue-choana
drvh^
f|.i|li
iza^udyjam tam/ Za.
hedz-pqjdie-ms/
od
^
I
N
-tvjw
I
r^ii
óL-
ta.
ol-
řá-dcL-rne.jesLen.
dixLsiijehmé'
I''
- nX^'
pi^tß
djyuhÁ-nraaJ.
he^ stohu:
Sedxyb
Jih dy, fiody,.
-
Tí>
J^Thu
Üa.-U/.
-
Tto-dy, ^hjoäy^
ncv
l^'-^kd
2. n^ino, -olno) vúio,
vl- č£ -nil- JUri vínoí
vúio,
m
h& and&L-
<)Vab-
n.vJe.cLá^
u>o3^^.
sh&.
bxh' oLobr^ n&bylo,
v líj^TLvQabíly^kÁ, 72x2/ j5va£be and.élishÁ.
EE
<^ejd<yt&
O '^Tp
*==«:
dvuh.'
Izcu sto-
hy
Äa. sLo-
jčv pu^dtL/
~
Tzorrw-
J
S. Ě^ok, (do IzomoTKj vk.r'odl^
P
sedejte ďiviA.íh:^
liji
i3x}
±zt.
ry,
hriecSy pvvý -v&TÍe^-e3sysloz.iJxťf3-
II
věnB^h/
Zfil^riýšf
'i^čhym:l^
Za^ sta
oJtd^£Jdjora.
:te
'
í.
'1
■
!z
bdanM i^edj^iz^.
'Jec^čeloy
■
-J£
eÍSeí
PodJcvva pv -71CJÍ-' ho-pkcL serTUZ{ včiL
dxJca,', u£<je zk- n^.
&-šíš vé-tší/, jai.timpartsnÁ£>,p^né SisS-ůV.
iNa'3(x-vo-Tny-ně-
—
tJXp-JaAso-THy-Tié
~r'
— —
JíjOVo/
"
^enayDaíLbdoy'(ž^hz-ulZj&
tneyihvcä^bd^7ni0JeiLeav^]&
‘ze.-ncu'.
héseJky
-+—•-
zM-
-q
=*=?:
(pJch
=íí:
ii<}
j&
to
tza
ve.se-
hs-,
cd^^í-síí-k.arnrhayi
=fs^
e
-
Cc.-Le.i
difí scu h.a,mrux-'
j&st&
c&-Lé^,
V;
■
V'
oAe-/u/7n?tí7-TiíjT-Zii- hej, jako
li/sie,
'H'-iie.
rrijo/i'vychcftycLr
Trýoj
7
"Y/^-
n/dhovali^ iste- mjcUi
/
k*^
^
j<:ih-y'ZOihrcLxíč^. h>üi,
CL vciU.&i irLcarVarbho,
•
mamenkxDya^, vychcnpa.-
olvčíL rrLO-äinv očL
l^iihxyvalujäbe. nýcv
/
.<*y ^
yoT^e joxxT^i
7
.
Ti:::^
'
;ďZé m-yo/ ífoZí
'P'-öiZ^'
•
ntojuTiyoay kcž^ jitu.
<^j{Mjdčjlni/
^
-,
-
syriedkovo’
dcurtno.
rnladjericu
tzpuAxjV
Sü3=E
ÍZ^.-hi'ajriarTvmuUv-'kj
ffř-ď'
J- r-l-''ť"FFFf~^~77l
ix&-veslxu'nAjrLjíLcui&,
'B.
ß.
rumi
vese-‘zaJxraj
ah
se
r
la'j
T1^
'nánrLi 2iCL-^rne-jey.
Tvcuiv-mWííko
rushjtxLa/JJ
'aej&Ce
E3)ijh^s
3
zalojt7i&
Tiev&jtay
plahalay.
by
ß
U
hoSulervCe-J
H 0talo se po vůlí/ stalo «öe- pcuzen^óe, .H
ka-rí^xújyx!
'V~cery>£nej
te:i}zBj
do
hoytelQy':
Č^Eou/
-V‘
1'Ěomlm&et^kem ho^te- uAkxuvtamh.rozan.jkBin 'ko'iLe-l&i
<Je-deru si já.
chs'^ynci d^nhu da;rí. TriL--né--’nu,
.'is
.,
*
-¥==
?Rí.:.f’/7-
s'
i'yjHih(ť-
J
'mí
V-’.'.'.
'
:
i