stáhněte - Česká hiporehabilitační společnost

Transkript

Hipo
Léto 2015
rehabilitace
Oficiální internetová publikace České hiporehabilitační společnosti
Příběh očima jezdce
Dny otevřených dveří
Kurzy a zkoušky
Paradrezura
Časopis HIPOrehabilitace 1|2015
strana 1
Slovo úvodem
Vážení a milí čtenáři a čtenářky,
Zrod tohoto čísla byl poněkud zdlouhavý a váhavý. Ale podařilo se! Čekají na Vás zajímavé články a informace z celé
republiky. Zahájili jsme spolupráci s výbornou novinářkou a výsledkem je nová rubrika „Očima jezdce“. Dále připravujeme velmi zajímavé rozhovory – ty si přečtete až dalším čísle.
Léto je před námi a na mnohé z nás čeká i trochu zaslouženého odpočinku po náročné sezóně. Výkonný výbor také
zvolní a bude mít prázdninový provoz.
Užijte si slunce, teplo a dopřejte pohodu sobě a svým koním!
Věra Lantelme
strana 2
Obsah
Slovo úvodem
Očima jezdce – Moje cesta zpátky, část 1
Dyn otevřených dveří
Den otevřených dveří v Hipocentru PN Kosmonosy
Den otevřených dveří v Hamzově léčebně
Den otevřených dveří ve Svítání
Den otevřených dveří u Rozárky
Společně za radostí a zdravím – nejen na koňském hřbetě
Zprávy z výkonného výboru
Dopis členům
ČHS v Akademii Modrého života
Zprávy ze sekcí
Prospěšné cíle a starosti navíc, aneb zapsané spolky
Návrat chladnokrevníka do Národního parku Šumava
Zkoušky pro vodiče koní
Hry s poníky 2
Využití psychoterapie pomocí koní a pracovní terapie - kazuistika
Parajezdectví
XI. Mistrovství ČR v paradrezuře
Paradrezurní mezinárodní závody v Itálii
Soustředění v Masečíně očima paradrezurní jezdkyně
Soustředění paravoltiž Praha
Od hipoterapie k závodům
Závěrečné zkoušky kurzu Aktivity s využitím koní
Akce a pozvánky
Kalendář akcí ČHS a členských středisek
2
4
6
6
8
10
12
14
16
16
18
20
24
26
28
30
32
34
34
37
40
42
43
44
46
46
Pozvánka na Dny otevřených dveří 2015
ve Střediscích praktické výuky
Pozvánka na paravoltižní workshopy 2015
Pozvánka – Výroční členská schůze a XI. Konference
47
48
49
strana 3
Očima jezdce
Moje cesta zpátky,
část 1.– Zase cítím tělo
Vážení čtenáři,
naší novou rubriku „Očima jezdce“ zahajuje
příběh Ing. arch. Bohumily Mrzenové, která
nám prostřednictvím „Mojí cesty zpátky“ v několika dílech bude povídat, jak se s hipoterapií seznámila a jak to všechno probíhalo. Její
pohled je dech beroucí a nesmírně obohacující. Jsme moc rádi, že se rozhodla s námi svůj
příběh sdílet.
Dnes mě čeká první hipoterapie. Tedy jazykem vhodným příslušného formuláře - rekondiční jízda. Je březen
2011.
Když mi bylo téměř o dvacet let míň, na koni jsem jezdila. Byly to príma časy, konec základní školy. Kydání
hnoje, čištění koní, balíky sena. Za odměnu vyjížďky
bez dohledu dospěláků. Prostě velký dobrodružství.
Po letech si mám sednout na koně zase. Do sedla se
ale sama bez pomoci nedostanu. Vlastně ani nemám
sedlo, jen speciální madla na držení. Nemám se prý
bát, nějak mě tam vysadí. Uzdu taky nemám, možná
jsem ráda, stejně nejsem schopná ovládnout koně.
A co kdyby třeba nechtěl jít,nebo by se zastavil a já
bych ho měla pobídnout. Moje tělo by nevědělo jak,
nemám sílu dát koně do pohybu. Vím, že to ušlechtilé zvíře každou moji pochybnost cítí. Když mě někdo
vede, je to jistější, jenom sedím a vezu se.
Před rokem, po porodu, jsem zůstala jako úplný ležák.
Nemám tohle označení ráda. Pro mne je ležák pivo.
Čím dýl leží, tím je lepší. Hlavně nekarbovat. Já zůstala ležet, přitom se mi narodilo miminko. Chci ji hladit,
nosit, mazlit se. Jsem ale ležák, takže mi to nejde.
Potřebuji zakarbovat, abych si mohla hrát na mámu.
Zkouším všechno možný.
Dostávám biologickou, nejmodernější léčbu na roztroušenou sklerózu, jezdím na rehabilitace, masáže,
cvičím a věřím, že bude líp. Za rok jsem prý udělala velký kus práce. Na začátku jsem jenom ležela
a koukala. Momentálně mluvím, najím se, přesunu
se z bodu A do bodu B. Ale s plně funkční maminkou
ještě nemám moc společnýho. Pohádky mi jdou asi
nejlíp. Doufám, že časem to zase budu já.
O hipoterapii jsem často četla. Pro zdravého čtenáře
příjemné počtení o něčem, co pomáhá hlavně handikepovaným. Prý jsem teď taky handicapovaná, takže
je čas to vyzkoušet na vlastní kůži. Jízda na koni byla
příjemná, ale může mi opravdu pomoci? Souhlas paní
doktorky. Hlavně nemám spadnout. Abych pravdu
řekla, nevím, jak bych to mohla ovlivnit. Momentálně
nejsem moc schopná, ale budu se snažit padat aspoň
dolů. To jediné zvládnu opravdu s přehledem.
Políška, staršího, klidného a zkušeného valacha vede
Maruška. Mne na koni přidržuje Zub, majitel koňské
farmy. Moje obavy, jak se na koně dostanu, jsem ani
strana 4
nestačila vyslovit. Nějak mě chytil a najednou jsem
byla nahoře. Jdeme do jízdárny.
Musíme nejdřív zkusit, co zvládnu a co ne. Půl hodiny
cvičení. Překvapilo mě, že mám ,,cvičit,“ a ne se jen
vézt. No uvidíme.
Bohunko, zvedni ruku. Nejde to.
Nevadí, soustřeď se na dech, uvolni se a nech pracovat koně. Políšek jde úplně rovně. Když venku něco
bouchne, ani se neohlédne. Je to starší, zkušený
a úžasně klidný kůň. Jde jako stroj. Pomalu, co noha
nohu mine. Hm, co se to děje? Mně to něco dělá. Nedokážu přesně říct co, ale ten houpavý pravidelný
pohyb koňského těla je hrozně příjemný.
Po čtvrt hodině radši končíme, abychom to napoprvé
nepřetáhli. Cítím jak moje tělo makalo. Podobně unaveně jsem se kdysi cítila po hodině aerobiku. jsem
úplně hotová. Cítím…..prostě se cítím. Nohy, třísla. Ty
jo, možná i svaly. Jiný, než při cvičení a masáži. Po roce
mám pocit, že cítím místa po těle, na která jsem úplně
zapomněla.
Je to opravdu rozdíl. Jsem uvolněná. K autu jdu blbě. Chvilka klidu, pak se rozejdu znovu a ejhle, jde se mi mnohem
líp, měkčeji a vlastně i přirozeněji. Nepochybovala jsem,
že koně budou pro mne přínos, ale nedokázala jsem si
představit, jak to bude vypadat. Cítím se skvěle.Ten klid
a moudrost, která z toho tvora vyzařuje, mě úplně dostala. Políšek moc dobře věděl, koho nese a jak moc ho potřebuju. .Jak potřebný je pro mne jeho rozvážný a pomalý
krok. Posílal do mne svou sílu a energii.
Teď najednou vím, že hipoterapie je mým dalším
krokem dopředu na mojí cestě zpátky.
Doma tvrdě usnu.
Ing. arch. Bohumila Mrzenová
strana 5
Den otevřených dveří
v Hipocentru Psychiatrické
nemocnice Kosmonosy
Za krásného slunečného dne 16. 4. 2015 se
otevřely dveře v našem Hipocentru široké veřejnosti. Akce byla pro nás všechny nová, tudíž
jsme netušili, do čeho jdeme, a ranní nervozita byla znát. Den otevřených dveří jsme pojali
jako informační tak, aby se každý, kdo se
přijde podívat, seznámil s aktivitami Hipocentra PN Kosmonosy.
Zájemci si mohli projít na ruce s poníky Terezkou
a Elfem a chladnokrevnou klisnou Rebekou malou
překážkovou dráhu.
Na hřbetě Rebeky, teplokrevné klisny Britney
a hlavně na valachovi Bárnym bylo umožněno svezení pro všechny, kdo projevili odvahu a zájem. Nejpočetnější skupina zájemkyň byla z Domova s pečovatelskou službou v Mladé Boleslavi.
Některým dámám se splnil dětský sen jet na koni
a vůbec nehrál roli jejich pokročilejší věk.
Obě tyto aktivity si vyzkoušelo i několik zaměstnanců nemocnice z řad lékařů a sester.
Celou akci rámovala příjemná atmosféra, pohoda
a pro nás všechny z Hipocentra radost ze zájmu
o naši práci a také o činnost ČHS, která byla spolupořadatelem této akce.
strana 6
Těšíme se na všechny, kteří to letos k nám nestihli, na viděnou na Dni otevřených dveří v roce 2016.
strana 7
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
V HAMZOVĚ LÉČEBNĚ
Ve čtvrtek 23. dubna si mohli návštěvníci
zblízka a s odborným výkladem prohlédnout,
jakým způsobem probíhá hipoterapie v Hamzově odborné léčebně pro děti a dospělé v Luži-Košumberku. Den otevřených dveří proběhl ve spolupráci s Českou hiporehabilitační
společností, která provoz hipoterapie v tomto
středisku praktické výuky odborně zastřešuje. Hamzova léčebna patří mezi první zařízení
svého druhu u nás, která začala tuto rehabilitační metodu používat jako pevnou a řízenou
součást rehabilitační léčby.
V krásném prostředí našeho parku a arboreta a jeho
rozmanitém terénu připravil tým terapeutů pod vedením A. Krejsové ukázky práce koní vedených na
dvou lonžích vzadu, a to dvou huculských klisen
pro děti a kladrubského valacha pro dospělé. Pro
ukázku terapie byl vybrán vzorek třinácti dětí a pěti
dospělých pacientů s pestrou škálou diagnóz (DMO,
vrozené vady, poúrazové stavy CNS, stav po cévní
mozkové příhodě, stav po míšní lézi).
Mezi návštěvníky jsme uvítali i naše kolegyně z Hipocentra v Psychiatrické léčebně v Kosmonosech
a z Centra Apolenka ve Spojilu u Pardubic. Vedle
nezbytné výměny cenných pracovních zkušeností
došlo i na prohlídku areálu léčebny, včetně návštěČasopis HIPOrehabilitace 1|2015
strana 8
vy některých pavilonů a nezbytnou procházku Hamzova parku a arboreta s poutavým výkladem o jeho
historii a zde rostoucích dřevinách.
Návštěvníci akce se vedle shlédnutí ukázek hipoterapie mohli prostřednictvím propagačních materiálů
seznámit s činností Hamzovy léčebny a České hiporehabilitační společnosti a dozvědět se i více o dalších
střediscích praktické výuky, dnech otevřených dveří
v nich i dalších aktivitách a terapiích s využitím koní.
Alena Krejsová
Rehabilitace pavilon B
Hamzova odborná léčebna
pro děti a dospělé
538 54 Luže - Košumberk
T:469648526,728163704
strana 9
ve Svítání
Být Střediskem praktické výuky znamená mít nejen výhody, ale také povinnosti.
Jednou z nich je prezentace České hiporehabilitační společnosti a to v podobě Dnů
otevřených dveří.
Ve Svítání jsme v dávné historii takové Dny organizovali pravidelně (naposledy před 7 lety), pak jsme
na to úplně zapomněli. Přemýšleli jsme, jak spojit
příjemné s užitečným. Chtěli jsme ukázat návštěvníkům náš provoz v akci, a aby k nám zavítali opravdoví zájemci o hiporehabilitaci. Pozvali jsme lékaře,
pedagogy, psychology a samozřejmě naše sponzory. Určitě jsme nechtěli nabízet vožení dětí na
koních a ani dělat speciální zábavný program. Tak
co můžeme nabídnout?
Od roku 2011 pořádáme týdenní intenzivní hipoterapie ambulantní formou a v posledních 3 letech jich organizujeme 9 ročně. Děti jezdí od pondělí do neděle
1-2krát denně, složení z hlediska věku a diagnózy
je velmi rozmanité. Rozhodli jsme se, že velmi rádi
představíme právě intenzivky a vybrali jsme k tomu
účelu předposlední květnovou sobotu dopoledne. Širokou veřejnost jsme tedy pozvali k nám do Stáje Jitka
v Horním Tanvaldu. Počasí nám přálo (jako ostatně
předchozím 3 střediskům) a počet návštěvníků nás
mile překvapil. Na jízdárně dva koně najednou prováděli hipoterapii za asistence 2 cvičitelek koní, 2 fyziČasopis HIPOrehabilitace 1|2015
strana 10
oterapeutek a 4 praktikantek. Třetí kůň byl na lonži
a dvě šikovné děti na něm ukazovaly, co se naučily
v rámci programu Hry s koňmi.
Akce trvala pouhé dvě hodiny, ale splnila svůj účel
perfektně. Návštěvníkům se u nás velmi líbilo, stáje
jsou totiž umístěny v nádherné krajině uprostřed
Jizerských hor. Věnovaly se jim další 3 kolegyně
a kromě letáčku od nás dostali malé dárečky – svítáňovou placku a žlutý míček s naším logem. Lidé se
ptali, my odpovídali. Ke konci si děti mohly koně pohladit a nakrmit – ti si to velmi užívali, někteří jedinci
se tvářili, že několik dní nejedli.
Co říci na závěr? Že moc děkujeme za postrčení
k takovéto akci. Byla to pro nás výborná příležitost
dát o naší činnosti vědět, osobně jsme navštívili ordinace lékařů, psychologů na Liberecku a Jablonecku, psaly o nás místní zpravodaje, rádio RCL (nejposlouchanější regionální rádio) o naší akci mluvilo jako akce týdne. Bylo velmi milé vidět reakce lidí
na naši činnost, jak nám fandí a jsou rádi, že existujeme. Odezvy byly okamžité – máme nárůst klientů.
Za tým OS Svítání
Věra Lantelme, Hlavní fyzioterapeutka
www.os-svitani.cz
strana 11
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
U ROZÁRKY
Dne 16. 5. 2015 se prostory Stáje Rozárka,
o. s., střediska praktické výuky České hiporehabilitační společnosti, otevřely návštěvníkům z řad veřejnosti a prostřednictvím bohatého programu bylo možné v jednom dni
prohlédnout si celý areál, shlédnout a zažít
všechny aktivity s koňmi, které naše sdružení nabízí.
Den otevřených dveří u Rozárky byl poskládán z několika dílčích částí, které na sebe plynule navazovaly. Každá část byla zaměřena na určitou aktivitu,
která se ve sdružení praktikuje. Tato aktivita byla
představena pomocí komentované ukázky našeho
komentátora a dětmi, které na jednotlivé aktivity
v průběhu týdne pravidelně docházejí (samozřejmě
pod dozorem terapeuta, instruktorů a asistentů).
Ukázky byly realizovány na různých typech koních,
představili jsme celou pestrou škálu naší koňské základny.
Komentované ukázky se týkaly těchto oblastí: hipoterapie (ukázka dvou terapeutických jednotek s polohováním), aktivity s využitím koní (ukázka práce
dětí s několika poníky ze skupinové aktivity nazvané
Koniny s Rozárkou, ukázka práce dítěte s „velkým
koněm“ na lonži a dítěte s „velkým koněm“ ze země
na laně, ukázka voltižního ježdění), paradrezura
(ukázka paradrezurní úlohy jezdce ze skupiny 1A),
strana 12
Po celý den bylo zajištěno občerstvení a pro všechny účinkující byly připraveny skromné dárky. K dispozici byl dětský koutek se skluzavkou, houpačkami a kolotočem.
příprava koní v hiporehabilitaci (popis přípravy a výcviku koně, jeho využití a výuky reakce na nečekané
podněty s využitím nejrůznějších pomůcek - obruče,
míče, disky, balónky, apod.), parkur (ukázka skokového ježdění pod mladým jezdcem).
Zvolili jsme si termín dne otevřených dveří, který
padl na semifinále Mistrovství světa v hokeji, v němž
se naši hokejisté utkali s Kanadou, a proto jsme se
snažili operativně program přizpůsobit tak, aby tatínkové a dědečkové stihli tento důležitý zápas.
I přesto, že jsme lehce zkrátili přípravu koní v hiporehabilitaci, troufáme si tvrdit, že den se nám velmi
vyvedl, návštěvníků bylo (i přes důležitý hokejový
zápas) dostatek a podařilo se nám ukázat, co všechno malé děti samy zvládnou s tak velkými tvory jako
jsou koně, zájemcům o hiporehabilitaci představit
správnou hiporehabilitační praxi, vysvětlit návštěvníkům, že kůň správnou přípravou a výcvikem může
být adekvátním partnerem dítěti se zdravotním postižením.
Veronika Piačková
Stáj Rozárka
Protože ke koním patří také pejsci, tak pro návštěvníky bylo připraveno překvapení v podobě ukázky výcviku psů.
strana 13
SPOLEČNĚ ZA RADOSTÍ A ZDRAVÍM
– NEJEN NA KOŇSKÉM HŘBETĚ
Společně za radostí a zdravím je nejen druhá
část názvu Sdružení SRAZ, ale i pestrá nabídka programů s koňmi i bez koní, které se
nesou v duchu této myšlenky. SRAZ vznikl
v roce 1996 a působí ve Středisku ekologické
výchovy hl. m. Prahy Toulcův dvůr.
Toulcův dvůr (více na www.toulcuvdvur.cz) je unikátní prostor s 10 hektary přírodního areálu, kde najdete louky, mokřad, třešňový sad i lužní les. V roce
2001 na něm vykvetla farma s původními českými plemeny hospodářských zvířat pod biblickým
názvem Noemova archa, která patří k vyhledávaným místům nejen pro pražské návštěvníky, vedené
touhou zorientovat se v našich národních genových
zdrojích či seznámit své děti se zvířaty, která jinde
po Praze už moc neuvidí.
Sdružení SRAZ patří mezi nejaktivnější propagátory
aktivit s využitím hospodářských zvířat v terapiích, výchově i osvětě v ČR. Provozuje jezdeckou školu podle
vlastní metodiky „Komunikačně-jezdecký program
s využitím welfare“, lekce hiporehabilitace, pořádá
příměstské i mimopražské tábory a pobyty pro rodiny
s dětmi, zájmové kroužky, semináře pro studenty, odbornou i širokou veřejnost, studentské praxe, ekologické výukové programy, osvětové akce pro veřejnost
a řadu dalších programů.
Novinkou roku 2014 byl čtyřdenní intenzivní hiporehabilitační tábor. Probíhal počátkem července na
letní pobytové základně ve vesničce Vápno na Liberecku, která je již tradičním dějištěm letních jezdeckých táborů pro děti i dospělé. Zúčastnilo se ho
11 dětí různých věkových skupin (od 2 do 10 let) se
svými rodinami a jedna dospělá klientka. Nejčastěji
se jednalo o děti s dětskou mozkovou obrnou (DMO).
O zajištění tábora se staralo 11 lidí – terapeutka se
specializací pro hiporehabilitaci, 1 pedagog, 2 lektorky, 6 vodičů koní, kuchařka a nemalou úlohu měli
i rodiče dětí, kteří si své ratolesti na koních během
lekcí jistili.
Klienti se dvakrát denně věnovali hipoterapii na
hřbetech vybraných huculských klisen a jednoho
kladrubského vraníka. Ve zbývajícím čase byla na
programu spousta her ve stylu Rychlých šípů, které
byly letošním tématem všech letních Vápenských
pobytů, a kreativního tvoření. Nedílnou součástí dne
bylo farmaření, při kterém děti pomáhaly s úklidem
koňských výběhů, přípravou sena a vůbec péčí o své
čtyřnohé „terapeuty“. Tyto činnosti je velmi bavily,
zapojovaly se do nich společně s rodiči a užili si při
nich i hodně legrace. Zároveň se díky nim učily, že
kolem koní je i hromada práce, která se udělat musí,
aby byl jejich zvířecí společník spokojený. Trochu se
tím snížila frekvence tajných dětských přání – mít
koníčka doma .
strana 14
Z poslání SRAZu tábor vrchovatě naplnil nejen výzvy
„společně“ a „za radostí“, ale i „za zdravím“. Díky intenzitě poskytované hipoterapie došlo již po 3 dnech
k velkým pokrokům ve stabilitě sedu jednotlivých dětí
při jízdě. Lepší rovnováha se pak pozitivně projevila
i ve stabilitě stoje a stereotypu chůze. Pokroky zaznamenal nejen odborný personál, ale především rodiče.
Maminka pětileté Adélky, profesí fyzioterapeutka, si
všimla, že Adélka udrží balanc i na své horší pravé
noze, což před táborem nedokázala.
Na konci tábora se nikomu nechtělo domů. Krásné
vzpomínky mají nejen děti a jejich rodiče, ale i personál. Dokazují to i velmi milé a pozitivní zpětné vazby
od účastníků. Hanička - jedna z nejmenších – se posledního dne obávala, a když se ráno vzbudila, tak se
maminky ptala se slzami v očích: „Maminko, že ještě
není zítra a my nemusíme odjet?“ Bylo „zítra“ a všichni
se rozjeli domů a za dalšími prázdninovými dobrodružstvími. Ale za rok, za rok se zase potkají na společné
cestě za radostí a zdravím!
Nutno říci, že hiporehabilitační tábor na Vápně, jakkoli úspěšný a s viditelnými výsledky, byl po zdravotní stránce jen jedním z kamínků ve skládačce celoročního, pečlivě vedeného rehabilitačního procesu. U dětí
s DMO (ale i jinými diagnózami) bývá časté, že potřebují celoživotní rehabilitační péči. Čím více se jim jí
věnuje v období jejich dětství a růstu, tím více z toho
mohou „těžit“ v dospělosti. Rodičům občas po letech
rehabilitací docházejí síly. Programy, při kterých se
potkávají s rodinami s podobnými osudy a mají možnost společného sdílení zkušeností a prožitků, pro ně
mohou být povzbuzením a motivací. Jedna maminka
si tak díky jiné mamince například všimla dalších možností, jak u své dcery procvičovat paretickou ručičku
a tím zlepšovat její soběstačnost.
Za Sdružení SRAZ Monika Šťastná Kohoutová,
Marie Dvořáčková a Jitka Bartošová
Fotografie: Archiv Sdružení SRAZ
SRAZ se SRAZem si můžete dát i vy!
Srdečně vás zveme nejen na prázdninové akce
na Vápně, ale i semináře s koňskou tématikou,
příměstské tábory či další programy, které jsme
pro vás připravili na Toulcově dvoře. Už jen
procházka farmou, sadem či mokřadem v srdci
Prahy stojí za to. Podrobnosti na:
www.toulcuvdvur.cz.
strana 15
Dopis členům
Vážení členové ČHS,
jistě jste si všimli, že za poslední měsíce
jsme Vás zahltili dokumenty, metodikami,
procesy. To určitě nebylo naším cílem a pro
samou práci jsme zapomněli vysvětlit, proč
se to vlastně děje.
Začalo to potřebou vytvoření metodiky pro udělení statusu Střediska praktické výuky. Tyto statusy
se sice udílely již několik let, ale nebyl k tomu zpracovaný řádný procesní dokument. Při jeho vytváření začaly vylézat na povrch další nejasnosti – co
je požadované vzdělání personálu; co je bezpečné prostředí; jak má vypadat bezpečná a kvalitně
vedená terapie/lekce pro naše klienty a uživatele; jak se má zacházet s koněm, aby byl bezpečný
a spokojený; atd.?
V rámci výboru jsme si začali uvědomovat, že odpovědi na tyhle otázky potřebujeme zejména k tomu,
abychom nastavili bezpečnost a odbornost nabízených služeb. Co z toho ale člen bude mít? Věříme,
že se nám podaří ČHS medializovat a dostat se do
vědomí lidí, kteří tyto služby potřebují nebo je chtějí
provozovat. Věříme, že dáme jasně najevo, co je odborně a kvalitně vedená hiporehabilitace a co ne.
Věříme, že můžeme pomoci, když se náš člen dostane do nesnází - může se totiž odvolat na vytvořené metodiky a standardy - že udělal maximum
z hlediska požadavků na odbornost a zkušenost
personálu a také na připravenost a vhodnost koní
nebo pony. Doufáme, že odpovědi na výše uvedené dotazy ulehčí organizaci a strukturu našich středisek a tím umožní se zaměřit na kvalitu a bezpečnost naší praxe.
Začali jsme tedy zpracovávat jeden dokument a vynořil se další požadavek a ten odkryl další potřeby atd.
Tyhle dokumenty měly být vytvářeny postupně během
dvacetileté existence organizace, ale „skutek utek“.
Do jejich tvorby jsme přizvali členy odborných sekcí
ČHS a v období 5/2013-5/2015 vzniklo 14 dokumentů včetně 3 standardů kvality, všechny jsou pro Vás
k dispozici na http://www.hiporehabilitace-cr.com/
vse-o-chs/dokumenty-2/.
Z těchto dokumentů se vytvořila pevná základna pro
další krok, po které členové ČHS volali již několik let
– rozdělení členských středisek do různých stupňů
podle úrovně vzdělání personálu a připravenosti koní.
Vznikl systém kategorizace středisek, jehož záměrem
je podpora správné hiporehabilitační praxe a čitelnost
pro laickou a odbornou veřejnost při hledání kvalitního
provozovatele hiporehabilitace.
strana 16
Byly stanoveny 4 kategorie, ke každé je vázána jiná
výše členského ročního poplatku:
1.
Středisko praktické výuky
– terapeuti a instruktoři
mají požadované vzdělání
a minimální 5 letou praxi
v oboru. Hiporehabilitační
koně mají licenci ČHS nebo
registraci pro parajezdectví.
Poplatek
2.400,-.
2.
Středisko doporučené
hiporehabilitace –
terapeuti a instruktoři
mají požadované vzdělání
a hiporehabilitační koně mají
licenci ČHS nebo registraci
pro parajezdectví.
Poplatek
2.000,-.
3.
4.
Registrované středisko
– terapeuti a instruktoři
mají požadované vzdělání,
ale hiporehabilitační
koně nemají licenci nebo
registraci pro parajezdectví.
Přidružení středisko –
terapeuti a instruktoři
nesplňují kvalifikační
a odborné požadavky nebo
středisko nevyužívá ke své
činnosti koně nebo pony, ale
pracuje s jinými zvířaty.
Poplatek
1.600,-.
Je na každém členském středisku, o jakou kategorii projeví zájem, pokud splňuje dané požadavky. Detailně je
vše popsáno v metodice - http://www.hiporehabilitacecr.com/wp-content/uploads/2015_03_Metodika_kategorizace_stredisek_CHS.pdf. Letošní rok je pilotní, a je
nám jasné, že toho prostě může být moc. Zkuste zatím
projít si informace o jednotlivých kategoriích a odešlete
elektronický formulář s údaji, do které byste rádi patřili (http://www.hiporehabilitace-cr.com/vse-o-chs/dokumenty-2/dokumenty/?did=211). Pokud se objeví nějaké
nejasnosti (např. čekáte na ukončení probíhajících kurzů
AVK a HT; čekáte na specializační zkoušku pro koně či
pony), ozvěte se a vytvoříme plán. Datum pro zaplacení
členského příspěvku pro organizace v řádném termínu
(bez penále) jsme prodloužili na 31. 7. 2015
Často se opakujeme s pojmem bezpečnost. Poslední dobou vedeme ve výboru mezi sebou diskuze, co je
vlastně cílem ČHS a kam ji vedeme? Co stojí na nejvyšším schůdku v žebříčku úkonů a hodnot v hiporehabilitaci? Čím nejvíce oslovíme co nejširší laickou a odbornou veřejnost a přesvědčíme ji, že jsme profesionálové, hiporehabilitaci rozumíme a chceme ji našim klientům a uživatelům nabídnout na co nejvyšší úrovni?
Jsme přesvědčeny (my výborové ženy), že na vrcholu pyramidy seznamu našich činností je bezpečnost. Ta stanovuje všechny precedenty pro vzdělání, odbornost, zkušenost personálu, přípravu koně a zacházení s ním, jednání
s klienty/uživateli a vlastní průběh terapií a lekcí.
Poplatek
1.200,-.
Pokud tohle budeme mít nastavené jako maják,
můžeme s čistým svědomím vystupovat na veřejnost
a tvrdit, že to děláme dobře a proč mají podporovat
naše střediska a s námi spolupracovat.
strana 17
ČHS v Akademii
modrého života
Začátkem letošního února mi kamarádka poslala odkaz na projekt, že prý by se nám to
(jako ČHS) určitě hodilo. Přihláška byla jednoduchá, tak jsem ji vyplnila a poslala. Vyšlo to!
Koncem února jsem obdržela email, že se s
mými výborovými kolegyněmi mohu zúčastnit
vzdělávacího programu s názvem Akademie
modrého života 2 – vnitřní zdroje.
„Od vize k realitě“, třetí „Týmové role“, čtvrtý „Radost
a štěstí nejenom v práci“ a pátý „Mapování zdrojů“.
Následovalo World Café, kde organizace mohly sdílet
svoje problémy a ostatní mohli nabídnout radu, řešení,
jiný pohled. Série se uzavřela finální prezentací, kde
každá neziskovka formou power-pointu ukázala, jaké
byly její cíle při vstupu do projektu a jak se jí podařilo
či nepodařilo je dosáhnout.
Čekalo nás v období března až června celkem 7 celodenních workshopů. Mohly se zúčastnit 3 členky výkonného výboru – účast si vybraly Vanda Casková,
Jindra Vladyková a já.
Pro nás jako členky výkonného výboru ČHS měla
ohromný význam nabídka dvoudenního týmového
koučinku, který se konal v ohromné a krásné budově
ČSOB v Radlicích v Praze. S námi se ho zúčastnily
Kamila Petrová, Veronika Piačková a naše asistentka Petra Škochová. Bylo to naprosto skvělé a předčilo naše očekávání. Poprvé výbor měl dostatek času
diskutovat o vedení ČHS, její struktuře, vize, strategie, kam cílíme a míříme, jestli jsme srozumitelní pro
naše členy a veřejnost, atd. Koučové byli úžasní. Eva
Šišková a Vladimír Stanura nás dovedli k překvapujícím závěrům, dodali chuť do práce a zároveň nám
pomohli navrhnout organizační strukturu, aby členky
výboru mohly věnovat čas odborným činnostem a
nezahlcovaly se administrativou. Jestli se nám to
všechno povede zavést do praxe? To můžete posoudit sami 
Workshopy byly velmi zajímavé, vždy výborně připravené. Jaká jsme probírali témata? První workshop
se týkal „Mise, vize, strategie“. Druhý se jmenoval
Pro Váš přehled s Vámi sdílíme, jak jsme vnímaly ČHS
a svou aktivitu v ní před účastí v projektu a jak jí vnímáme teď.
Akademie je pořádána Československou obchodní bankou jako forma podpory pro neziskové organizace a konala se v krásném prostředí Era Svět
na Jungmannově náměstí v Praze. Zúčastnilo se
celkem 10 organizací – ČHS, Asociace pomáhající
lidem s autismem - APLA Praha, Střední Čechy, o.s.,
Centrum pro náhradní rodinnou péči, o.p.s., InternetPoradna.cz, Joker o.s., Mesada, o.s., Spoludetem,
o.p.s., Tyflocentrum Olomouc, o.p.s., Liga lidských
práv a A centrum - Váš průvodce těhotenstvím a rodičovstvím, o.p.s.
strana 18
PO ÚČASTI
PŘED ÚČASTÍ
Co nás těší:
Co nás trápí:
–Č
HS je navenek nesro– ČHS je vedena VV,
zumitelná, nečitelná
který vykonává svou
a chrlící spoustu inforfunkci s přesvědčením,
mací,
že ČHS má smysl,
– VV vytvořil fungující
systém specializačních
zkoušek koní,
– chybí vize, poslání,
cíle,
– většina členů VV je již
přetížena a unavena,
– chybí vícezdrojové financování,
– Nastala změna našeho myšlení, pohledu a vnímání funkce a postavení ČHS.
– Nastala změna pohledu na naši vlastní hodnotu v
rámci fungování ČHS.
– Uvědomili jsme si, že ČHS jde správným směrem
(nestagnuje, nevrací se), jen je třeba zvolit adekvátní postupy a formulovat si poslání a cíle.
– VV vydal řadu potřebných strategických dokumentů (postupy, metodiky, standardy pro
– chybí lidské zdroje (jak
kvalitní a bezpečnou
je nalézt a využít), aktihiporehabilitaci),
vizace členské základny je pomalá,
– VV realizoval systém
vzdělávání odborníků,
– členové jsou zahlceni
potřebnými strategic– VV vypracoval systém
kými dokumenty bez
kategorizace členských
vysvětlení jejich postředisek.
třebnosti.
– Ujistili jsme se, že naše práce má smysl a chceme
ji dělat dál.
Vize ČHS je velmi důležitá, bude reprezentovat všechny členy! Na týmovém koučinku jsme rozpracovaly
nápady a nyní na ní pracuje tým členů ČHS, kteří měli
zájem na její tvorbě a nahlásili se na loňské členské
schůzi.
Realizátorům Akademie modrého života moc děkujeme.
Za členky Výkonného výboru mohu jednoznačně říci, že
bez této intervence by se nám žilo mnohem komplikovaněji. Prostě všechno se děje, jak má a v pravý čas.
– Uvědomili jsme si, že potřebujeme:
a. formulovat vizi a poslání,
b. v rámci vnitřní organizace rozdělit výkonnou složku
na provozní a odbornou,
c. stanovit systém finančního odměňování pro VV,
d. ujasnit si cílovou skupinu a přizpůsobit k ní adekvátní komunikační kanály,
e. zpřehlednit fungování ČHS,
f. zaměřit se na marketing.
Věra Lantelme
strana 19
Zprávy ze sekcí
Zpráva ze sekce AVK
Sekce AVK v minulých měsících úspěšně prezentovala svůj obor na dvou českých univerzitách –
v Praze (Česká zemědělská univerzita) a v Liberci
(Technická univerzita). Na obou místech jsme se setkali s velkým zájmem a podařilo se i navázat zajímavé kontakty.
31. května byla poslední možnost přihlásit svou
přednášku na XI. konferenci o hiporehabilitaci,
která proběhne v únoru 2016. Do bloku AVK je přihlášeno rekordních pět zajímavých témat a sekce
AVK bude mít obtížný úkol – vybrat tři, které na konferenci zazní.
Je to teprve pár týdnů o doby, kdy proběhl poslední výukový víkend Kurzu AVK, a už se blíží první termín závěrečných zkoušek. Ty proběhnou v sobotu 13. 6. 2015
ve středisku praktické výuky JK Vladykův dvůr v Roudném u Českých Budějovic. Jestliže červnové i zářijové
zkoušky dopadnou úspěšně, budeme bohatší o deset
kvalifikovaných instruktorů AVK! A to je opravdu dobrá
zpráva.
Doufáme, že se noví instruktoři zapojí do činnosti
sekce – vždyť nás čeká tak důležitý, náročný a dlouho
očekávaný úkol – sestavit Obecnou metodiku AVK.
Zpráva ze sekce TVK jaro 2015
Členky sekce se sešly na první jarní den 21.3.2015 na
pravidelném školení komisařů Specializačních zkoušek pro koně a pony v hiporehabilitaci. Školení se
konalo na statku U Čapků v Hostěnicích u Brna, kde
má své sídlo Epona Brno. Na programu bylo kromě
školení pro posuzovatele koní také upřesnění požadavků jak na koně tak na předvádějící, které budou vyžadovány při zkouškách. Tyto informace jsou ke shlédnutí v zápisu z tohoto školení na webových stránkách
ČHS www.hiporehabilitace-cr.com .
Na školení byly také jmenovány komisařky pro jednotlivá střediska
JS Hobit Domašov
Hanácký Dvůr, o.s,
Polkovice
o.s Caballinus,
Svrkyně- Hole
PN Kosmonosy +
Kyje u Jičína
o.s. Baneta Janov
u Litomyšle
o.s. Epona Brno
Casková, Vejmělková, Jiskrová
Casková, Hrůzková, Jiskrová
Dvořáčková, Petrová
Casková, Hrůzková, Houdová
bude upřesněno
bude upřesněno
strana 20
Během jara se ke zkouškám přihlásila další střediska
a k datu 18. 5. 2015 jsou dále na seznamu tito členové ČHS:
Sekce PPK nebude prozatím obnovovat svou činnost
z důvodu nedostatku odborníků, kteří jsou kompetentní a oprávnění v tomto oboru pracovat.
Centrum slezského norika Hradčany, Pěnčín
Ráda bych poděkovala všem, kdo se na práci PPK podíleli a doufám, že až nastane ten správný čas, zase
bude chuť a nálada pracovat v oboru týkající se práce
s lidmi s duševním onemocněním a jejich koňskými
pomocníky.
Ing. Markéta Píšová, Petrovice nad Orlicí
Kamila Petrová, koordinátorka sekce PPK
JK Šerm, Lochovice
Paravoltiž 2015
Vitality Vendryně s.r.o
o.s. Kopýtko Perky, Častrov
TJ Hamzova odborná léčebna, Košumberk
Všichni zájemci o zkoušky budou včas informováni
pomocí mailu nebo telefonicky a to aspoň tři týdny dopředu.
Sekce TVK se také letos podílí na aktualizaci Metodiky
Specializačních zkoušek koní a pony v hiporehabilitaci pro letošní rok. Její plné znění najdete také na webu
ČHS www.hiporehabilitace-cr.com .
Kamila Petrová, koordinátorka sekce TVK ČHS
Zpráva ze sekce hipoterapie
V letošním roce plánujeme pořádat 2 workshopy, zatím
hledáme vhodné místo pro jejich konání. Potřebujeme
mít k dispozici prostor pro cvičení a rehabilitační stoly
a zároveň mít k dispozici 2-3 koně, co nás unesou.
Máme nějaké nabídky, ale úplně nesplňují naší představu, také jsme omezeni financemi, protože chceme
cenu za vzdělávací akci udržet na přijatelné výši.
V rámci sekce byly aktualizovány Standardy kvality,
jejímž vzorem byly velmi precizně zpracované Standardy PPK. Znovu jsme podali nově zpracovaný kurz HT
k certifikaci a s napětím čekáme na rozhodnutí Ministerstva zdravotnictví.
Zpracováváme ohlasy na zavedení vyšetřovacích setů
v praxi, a čeká nás na nich ještě práce. Také jsme připravili vzory přijímacích formulářů, které jsou v diskuzním a připomínkovém kolečku.
Za sekci hipoterapie
Věra Lantelme
ZPRÁVA ZE SEKCE PPK
Ke dni 26.5.2015 byla ukončena činnost sekce PPK
v dosavadním složení (Zookoutek PN Jihlava, Pirueta PN Havlíčkův Brod, Hipocentrum PN Kosmonosy).
Shrnutí sezóny
Sezóna 2015 začala již tradičně únorovým seminářem
rozhodčích, lonžérů a trenérů, kteří se chtějí aktivně
podílet na rozvoji paravoltiže i v letošním roce a konal
se v Radíkově u Olomouce.
Závodní sezóna začala velice brzy a to už únorovými závody. Pořádal je oddíl JK Počin Praha. Všichni mohli na barelu změřit svoje sestavy po dlouhé
zimní pauze. Do tělocvičny dětského domova se
sjely všechny oddíly, které již dlouhodobě paravoltiž provozují.
Objevilo se mnoho začínajících cvičenců, takže počet
závodníků překročil hranici 20 dětí. Druhé závody pořádal oddíl APA VČAS Olomouc, již tradičně v tělocvičně základní školy ve Šternberku.
Počet závodníků se od minulých závodů ještě zvýšil
a na startovní listině bylo již přes 30 cvičenců. V rámci
jezdeckého festivalu v Lysé nad Labem, který pořádala Česká jezdecká federace, jsme dostali možnost,
přesně na první jarní den, krátké prezentace paravoltiže. Tento festival má největší návštěvnost ze všech jezdeckých akcí pořádaných v ČR.
Nejlepší cvičenci z JK Počin Praha a TJ Orion Praha
dostali tu čest, aby předvedli své povinné i volné sestavy. Všichni cvičenci byli držitelé cenného kovu z Mistrovství ČR nebo Českého paravoltižního poháru za
rok 2014.
První závody na koni v sezóně 2015 proběhly v dubnu
v Hostěnicích u Brna pod hlavičkou JK EPONA Brno.
Sjelo se rekordní počet 32 závodníků z 5 jezdeckých
oddílů celé ČR.
Do budoucna je kromě dalších závodů naplánovaná
organizace 4 pracovních workshopů pro širokou veřejnost. Obsahem workshopů bude teoretické shrnutí provozu paravoltižního oddílu a praktické ukázky cvičení na trenažéru a na živém koni, viz. letáček.
Všechny výsledky z paravoltižních závodů naleznete:
http://www.cjf.cz/discipliny/voltiz/paravoltiz/
strana 21
Plán dalších závodů na rok 2015:
18. 7.
22. 8.
19. 9.
3. - 4.
10.
Mistrovství JMO Epona Brno + Fany Hostěnice – Podmitrov
APAVčas Olomouc - Radíkov
Počin Praha - Dolní Počernice
Mistrovství ČR FANY Hostěnice - VFU Brno
Plán paravoltižních workshopů:
13. 6.
15. 8.
29. 8.
26. 9.
Počin Praha, Dolní Počernice
APAVčas Olomouc, Radíkov u Olomouce
Epona Brno, Hostěnice u Brna
TJ Orion Praha, Praha Braník
Dobrý den,
rádi bychom Vás informovali o možnosti seznámení se
s paravoltiží, což je gymnastika na koni pro děti a dospělé se zdravotním znevýhodněním.
Paravoltiž má obrovský význam pro rozvoj pohybu, koordinace, rovnováhy, samostatnosti, zdravého sebevědomí,
odvahy a také podporuje integraci osob jak s pohybovými
problémy tak mentálním, či kombinovaným postižením.
Navíc to děti i dospělé velmi baví a mají radost z pohybu.
Bohužel v současnosti je tento krásný sport doménou
zejména Moravy a Prahy. Proto se Česká hiporehabilitační společnost ve spolupráci s Českou jezdeckou
federací a 4 paravoltižními kluby rozhodla uspořádat
maraton workshopů pro širokou veřejnost a podpořit
tak její rozvoj do všech krajů ČR.
Co se dozvíte?
• Jaké jsou přínosy paravoltiže.
• Jaké je složení týmu.
• Jak se dělí soutěžní kategorie podle stupně handicapu.
• Kde se můžete do paravoltiže zapojit.
• Jaké jsou podmínky pro založení vlastního paravoltižního oddílu.
Vše se můžete dozvědět a vyzkoušet si 13. 6. v Praze,
15. 8. v Olomouci, 29. 8. v Brně a 26. 9. v Praze.
Budeme rádi za sdělení této informace všem zájemcům ve Vašem okolí – trenérům gymnastiky, jezdeckým klubům, budoucím paravoltižním jezdcům.
ZPRÁVA ZA SEKCI PARADREZURY
Než vypukla pravá paradrezurní sportovní sezóna, paradrezura měla za sebou už tři významné události, a
to drezurní ples v Němčicích u Kolína a paradrezurní soustředění v Master Horse Clubu ve Svojeticích a
v areálu Villa Ginetta v Masečíně. V časopise můžete
nalézt průběh všech tří akcí.
DREZURNÍ PLES
Drezurní ples se konal dne 14. 2. 2015 v Němčicích
u Kolína pod záštitou České jezdecké federace. Hned
na začátku plesu proběhlo vyhlašování nejlepších drezurních a paradrezurních jezdců. Oceněni byli paradrezurní jezdci, kteří se umístili na prvních pěti místech
národního poháru, což znamená pořadí podle součtu
bodů za výsledky všech soutěží v minulé sezóně. První
místo tak obsadil Jiří Giogas, druhé místo získala Kateřina Lesová, třetí se umístil Lukáš Hnát, čtvrté místo
patřilo Janě Beruškové a páté místo získala Anastasja
Vištalová.
Zvláštní ocenění obdržela paní Jana Zenklová jako zakladatelka paradrezury v České republice, za svou celoživotní práci v oblasti paradrezury, přičemž do minulého roku působila také jako členka drezurní komise
České jezdecké federace, kde za paradrezuru neúnavně bojovala. Tuto její funkci převzala Hanka Štěpánová. Další cenu si odnesla teprve osmiletá Terezka Dubcová jako nový paradrezurní talent a Zuzana Fialová za
svou neúnavnou práci pro mladé paradrezurní jezdce.
Poté se všichni zúčastnění věnovali plesové zábavě,
tedy hudbě a tanci.
PARADREZURNÍ SOUSTŘEDĚNÍ
Toto soustředění probíhalo ve dnech 27. - 29. 3. 2015
v novém, moderním a co je důležité, též bezbariérovém areálu Master Horse Clubu, jehož majitelem je
pan Milan Schejbal. Pan Schejbal byl také sponzorem
tohoto soustředění. Spolupořadatelem se stal Klub
Kvítek z Ondřejova v čele s paní Janou Zenklovou.
Trenérkou soustředění byla paní Waveny Luke z Anglie.
Všichni zúčastnění jezdci velice ocenili její neskutečnou trpělivost, schovívavost a snahu každému z nich
pomoci. Bohužel se tohoto soustředění zúčastnili
pouze čtyři paradrezurní jezdci, což poukazuje na náročnost výcviku a přípravy paradrezurních jezdců, kdy
mnohdy nečekané a nevyzpytatelné zdravotní komplikace jezdci znemožní účast na soustředění, na které
se nejen usilovně připravoval, ale zejména těšil.
Všichni účastníci byli velmi spokojeni a to nejen s
velmi nápaditým a kvalitním tréninkem, ale i s výbornou organizací, ochotou a vstřícností všech zaměstnanců, velmi čistým a upraveným prostředím celého
areálu, krásným ubytováním a v neposlední řadě s vynikající kuchyní.
Zuzana Fialová
Novinky ze sekce Paradrezury
Byla konečně publikována Pravidla paradrezury. Českou
verzi, včetně zapracovaných národních úprav, lze najít
na webu ČJF (www.cjf.cz a www.drezura-cjf.cz).
strana 22
Organizační informace týkající se paradrezury budou
vždy k dohledání na těchto dvou zmíněných webech:
www.cjf.cz (Disciplíny - Drezura - v levém menu Paradrezura)
www.drezura-cjf.cz (v levém menu Paradrezura)
Originální rozpis závodů je na webu www.drezura-cjf.cz
(v levém menu Závody - Kalendář a rozpisy).
Sekce Paradrezury ČHS
Zpráva o činnosti sekce
Vzdělávání
Sekce vzdělávání v uplynulém období zajišťovala
hladký průběh vzdělávacích aktivit. V říjnu 2014 byly
zahájeny první kurzy pořádané ČHS. Prvním je kurz Hipoterapie určený pro fyzioterapeuty a ergoterapeuty,
kurz získal souhlasné stanovisko Odborového svazu
zdravotnictví a sociální péče České republiky a splňuje
tedy požadavky kurzu zařazeného do programu celoživotního vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví. Kurzu
se účastní 21 zájemkyň o hipoterapii. Druhým kurzem
je kurz Aktivity s využitím koním, kterého se účastní 10
zájemců o práci v AVK.
Dále jsme společně se sekcí Hipoterapie připravili k
akreditaci nový vzdělávací program Certifikovaného
kurz Hipoterapie u DMO a CKP. Žádost o udělení akreditace je ve fázi doplňování podle připomínek ze strany
akreditační komise MZ ČR.
V rámci příprav kurzu Cvičitel jezdectví pro hiporehabilitaci jednáme o uznání nového povolání Cvičitel koní
pro hiporehabilitaci, V současné době se jedná o vypořádání posudků stvrzovatelů ke standardu kvalifikace „Cvičitel koní pro hiporehabilitaci“. Jakmile bude
nové povolání uzákoněno v národní soustavě povolání, můžeme požádat o akreditaci pro kvalifikační/rekvalifikační kurz.
Počet členů sekce vzdělávání není stabilní, v rámci příprav jednotlivých aktivit se do činnosti zapojuje řada
specialistů i členů ČHS. Těm velmi děkuji za pomoc.
Vanda Casková
strana 23
PROSPĚŠNÉ CÍLE A STAROSTI NAVÍC,
ANEB ZAPSANÉ SPOLKY
V čísle 2. časopisu HIPOrehabiliatace narazil čtenář na článek Nový občanský zákoník
a spolky/Občanská sdružení aneb co? Kdy?
Proč? a Jak? PhDr. Heleny Kuličové, v němž
autorka upozorňuje čtenářskou obec na zásadní změny „spolkového“ práva provedené tzv. novým občanským zákoníkem (zák. č.
89/2012 Sb.).
Vzhledem k tomu, že změny právní úpravy režimu dosavadních občanských sdružení, které se prvními vteřinami roku 2014 staly po novu (?) spolky je skutečně zásadní, považuji za nutné údaje, které PhDr. Kuličová uvedla ve svém článku doplnit a upřesnit. Autor
tohoto příspěvku si nečiní nárok na původnost a absolutnost svých závěrů a tvrzení a doufá, že případní
pozorní čtenáři se na něj budou v budoucnu obracet
s věcnými po¬známkami, poznatky z praxe, výsledky
vlastního přemýšlení na dopady nové právní úpravy se
snahou přispět na základě dialektické výměny názorů
a zkušeností k pokud možno co nejobjektivnějšímu
poznání a přizpůsobení se stávající skutečnosti, neboť
slovy jedné z písní protagonistů Osvobozeného divadla
„nikdy nic, nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy,
nikdo neví, co se může státi...“.
Pozornému čtenáři obou právních předpisů neuniklo, že oproti úpravě obsažené ve zrušeném zákoně č.
83/1990 Sb., o sdružování občanů, je právní režim
spolků v občanském zákoníku podstatně obsáhlejší
a podrobnější. Právní úprava právního režimu spolku
se totiž nevyčerpává pouze ust. § 214-302 NOZ, ale
naopak je bohatě doplňována subsidiárně použitelnou i úprava korporací (§ 210 an NOZ), obecnou úpravou právnických osob (§ 118 a NOZ) a „osob“ v právním smyslu (§ 15 an. NOZ) a v neposlední řadě i obecných ustanovení (§ 1–14 NOZ).
Novinkou je bezpochyby i výslovné zakotvení právního režimu pobočných spolků (§ 228 an. NOZ), jejichž právní osobnost se odvozuje od právní osobnosti spolku hlavního. Ač dosavadní zákon o sdružování občanů počítal i s možností zakládání organizačních jednotek sdružení, způsobilých jednat vlastním
jménem, jejich právní poměry nijak neupravoval, což
vedlo v praxi k častým problémům. Nový kodex ukotvuje tzv. odvozenou právní subjektivitu (osobnost) pobočného spolku, tj. že pobočný spolek je existenčně závislý
na spolku hlavním a může mít práva a povinnosti a nabývat je pouze v rozsahu určeném stanovami. Zákon
zároveň konstruuje vyvratitelnou právní domněnku, že
vznikem členství v pobočném spolku vzniká členství
i ve spolku hlavním; totéž platí i o zániku členství (§
233 NOZ).
Občanský zákoník zachovává i nadále poměrně liberální koncept spolkového práva a široce respektuje
vnitřní spolkovou autonomii. Stejně, jako dosud, se
vychází z principu svobody členství ve spolku, tj., že
strana 24
nikdo nemůže být nucen ke spolčování (sdružování) ve
spolku, jakož i z principu svobody ze spolku vystoupit.
Spolek je vymezen důrazem na jeho základní znaky,
jimiž jsou samospráva, dobrovolnost členství, oddělení majetkových sfér spolku a jeho členů s vyloučením zákonného ručení členů spolku za spolkové dluhy
a spolkovou činností jako hlavní (statutární) činností
spolku. Vedle hlavní činnosti spolek může sice vykonávat i činnost vedlejší, a to i výdělečnou, ale jen za
účelem podpory vlastní spolkové činnosti - i při hospodárném využití majetku spolku bude konečným efektem výdělku rovněž podpora spolkové činnosti, včetně
správy spolku. (z důvodové zprávy k zákonu) Výslovně
je vyjádřeno mj. i pravidlo, že členové spolku neručí
za jeho dluhy, což souvisí s odděleností majetkových
sfér spolku a jeho členů. Občanský zákoník požaduje
pouze minimální obsahové náležitosti stanov: název,
sídlo, účel, určení statutárního orgánu a vymezení
členských práv a povinností, popř. určení způsobu, jak
jim budou práva a povinnosti vznikat. V případě, že
stanovy obsahují pouze tyto náležitosti, spolek může
vzniknout s tím, že v ostatním přichází v úvahu zákonná (kogentní i dispozitivní) úprava, obsažená v Občanském zákoníku. Zároveň je třeba upozornit, že ujednání ve stanovách spolků, která odporují donucujícím
ustanovením nového občanského zákoníku, pozbyla
automaticky k 1. 1. 2014 své závaznosti (viz § 3041
odst. 2 NOZ).
Pokud by však přece jen některým spolkům, vzniklým
do 31. 12. 2013, právní režim spolku v občanském
zákoníku nevyhovoval, mají možnost (nikoli povinnost), provést změnu právní formy (transformaci) na
ústav (§ 402 NOZ) nebo sociální družstvo (§ 758 an.
zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). Tato
možnost (výslovně v § 3045 odst. 1 NOZ) není nijak
časově omezena, ale týká se však pouze „bývalých“
občanských sdružení, tedy nikoli spolků vzniklých po
1. 1. 2014. Ústav je novou právní formou, kterou přináší NOZ. Ústav je právnická osoba určená pro poskytování služeb na nediskriminačním základu. Ze základní charakteristiky ústavu jakožto právnické osoby bez
členského substrátu je zřejmé, že je tato právní forma
vhodná zejména pro organizace, jejichž členská základna je pouze formální a které se soustřeďují na poskytování služeb. V naznačené typologii půjde o „pomocníky státu“. Jisté omezení může představovat podmínka, že ústav musí služby poskytovat na nediskriminačním základě. Pro vznik řady organizací je charakteristické, že jsou zakládány příbuznými osob, které ná-
sledně čerpají poskytované služby. V případě, že bude
mít jejich organizace právní formu ústavu, nelze nijak
zvýhodňovat v přístupu ke službám příbuzné zakladatelů, byť je zřejmé, že kdyby tito příbuzní neexistovali,
k založení organizace by nedošlo.
Další možností, kterou dává přechodné ustanovení
NOZ, je transformace na sociální družstvo. Jde o typ
družstva, který nově přináší zákon o obchodních korporacích.
Významnou výhodou je, že hlavní činností sociálního
družstva může být podnikání. Dokonce se počítá s rozdělováním případného zisku mezi členy. Jsou zde však
i významná omezení. Předně lze mezi členy sociálního družstva rozdělovat nejvýše 33% zisku. Dále pak
zákon zakazuje mj. emitovat dluhopisy či propachtovat
závod. S účastí na podnikání jiných osob musí nejdříve
vyslovit souhlas členská schůze.
V souladu s § 3042 NOZ je třeba zároveň provést
do dvou let změnu názvu právnické osoby (tj. změnu
stanov v tomto ohledu), jestliže odporuje donucujícím
ustanovením nového zákoníku. U spolků je nově požadováno, aby název obsahoval slovo „spolek“, sousloví
„zapsaný spolek“ nebo zkratku „z. s.“.
Nová právní úprava má své praktické dopady do celé
řady oblastí „života“ spolku, jako je zejména oblast
vzniku a registrace spolku, postavení a jednání statutárních orgánů, právní odpovědnosti statutárních
orgánů stejně jako členů spolku, účetní a daňový
režim spolku. K dílčím problémům se proto budeme
v příštích příspěvcích znovu vracet.
JUDr. Libor Nedorost, Ph.D.
advokát, člen spolku ASINUS, o.s.
Zdroje :
Ronovská, Kateřina, doc. JUDr., Ph.D.:
Spolky po novu, Bulletin advokacie, 2014, č. 6 str. 6
Benák, Jaroslav Mgr., Dopad účinnosti NOZ na
občanská sdružení. Časopis pro právní vědu a praxi.
2013, roč. 21, č. 3, s. 337.
zákon č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník.
Telec, Ivo., prof. JUDr., CsC. Zásady nového
spolkového práva. Právní rozhledy 22/2013, s. 764.
strana 25
Návrat chladnokrevníka do
Národního parku Šumava
Na jaře letošního roku byla ČHS oslovena
vedením Národního parku Šumava zda by
se nechtěla podílet na projektu, který by
rozumným způsobem spojil nádheru koní
a Šumavy, kterou by si užili návštěvníci.
Oproti loňskému roku, kdy měl NPŠ v rámci
projektu vlastní koně, se kterými pracovali
jako kočí zaměstnanci NPŠ, v letošním roce
byli osloveni kočí z celé ČR, kteří budou
jako průvodci se svými koňmi jezdit na trasách určených správou NPŠ.
Vedení NPŠ se na základě doporučení velmi zalíbily Specializační zkoušky pro koně a pony v hiporehabilitaci a na základě toho požádalo ČHS o spolupráci. ČHS se na tomto projektu podílí formou posouzení koní a kočích, kteří se do tohoto projektu přihlásili.
Zkoušky se konaly ve dnech 4. - 5. 5. 2015 a komise
složená ze tří zaměstnanců NPŠ a jedné členky ČHS,
najezdila spoustu kilometrů a viděla celkem 13 koní
a 9 kočích.
Všichni předvedení koně byly posouzeni v zápřahu,
v terénu, aby se prověřily charakterové vlastnosti každého koně (reakce na rušivé a nečekané podněty,
ochota k práci, ochota ke spolupráci s člověkem).
strana 26
Ze zkoušek byl vytvořen zápis, kam každý z posuzovatelů uvedl svoje hodnocení a toto hodnocení bylo předloženo vedení NPŠ.
Je nutno podotknout, že všichni předvedení koně
a jejich kočí požadavky splnili a komise jim mohla
s klidným svědomím udělit certifikát Partnerský kočí
Národního parku Šumava.
A tak vy, kdo se budete v letních měsících toulat krásnou Šumavou a budete mít chuť se netradičně podívat na místa, která NPŠ nabízí, a užít si netradičního
průvodce šumavskou přírodou, neváhejte.
Průvodci s koňmi budou jezdit na Železnorudsku, Prášilsku, Srnsku, Modravsku, Kvildsku a Borovoladsku.
Tak ať koně jdou!!!
Kamila Petrová, sekce TVK ČHS
strana 27
Zkoušky pro
vodiče koní
ČHS spolupracuje v rámci výuky a propagace hiporehabilitace s řadou školských zařízení, které připravují budoucí ošetřovatele
a jezdce koní i specialisty v oblasti chovu
koní. Jedním ze školských zařízení je Česká
zemědělská akademie v Humpolci, která již
několik let spolupracuje s pracovištěm SPV
Epona Brno pod vedením Vandy Caskové.
Na této škole probíhá výuka Hiporehabilitace formou
volitelného předmětu.
Na závěr školního roku mohou studenti složit zkoušku
ČHS pro vodiče koní – z vedení koní během hiporehabilitace. Součástí zkoušky je i písemný test ze znalostí problematiky hiporehabilitace. Studenti se celoročně připravují pod vedením Ing. Tomáška, učí se pracovat s koněm ze země, jak vést koně na dvou lonžích
i u hlavy, jak přistoupit k rampě a jak pomoci při nasedání klienta, jakým způsobem mohou jako vodiči ovlivnit krok koně.
Vedle praxe na školním statku v Humpolci navštěvují
pracoviště Epony a zkoušejí si vedení koní v hiporehabilitační praxi.
12. 5. 2015 se na pracovišti SPV ČHS Epony Brno uskutečnily zkoušky pro vodiče koní, kterých se zúčastnilo
18 zájemců. Zkoušky byly letos těžší v tom, že probíhaČasopis HIPOrehabilitace 1|2015
strana 28
ly v rámci provozu hiporehabilitace. Studenti prokázali
dobré praktické dovednosti při práci s koňmi, uměli si
poradit s rozdílnými typy koní Epony i s rozdílnými klienty hiporehabilitace. Všech 18 zájemců tak získalo
certifikát ČHS pro vodiče koní.
Někteří z nich budou za pár dní skládat závěrečné
zkoušky a hledat si pracovní místo, přiložený certifikát
v CV může pomoci najít si lepší místo, práci.
strana 29
HRY S PONÍKY 2
UHODNI SVÉHO PONÍKA
• Hra pro 4 a více hráčů
• Pomůcky: lepicí papírové štítky, tužka
• Poníci se vpustí do hracího prostoru, každému hráči
se postupně připevní na záda štítek se jménem
poníka
• Úkolem hráče je klást otázky pouze tak, na které
ostatní hráči mohou odpovídat ano/ ne (např. má
můj poník hnědou barvu, stojí můj poník právě vedle
černého poníka…) a tak zjistit v co nejkratším čase
jméno poníka, které má připevněné na zádech
•V
ítězí hráč, který uhodne jméno poníka v co nejkratším čase
LOV PONÍKŮ
•P
oníci jsou vypuštěni v dostatečně velkém ohraničeném prostoru
• Úkolem každého hráče je co nejklidnějším a nejpřirozenějším přístupem (bez ohlávky, jen s vodítkem
nebo i bez něj) odchytit poníka, kterého si vylosuje
a odvést mimo ohraničený prostor
• Vítězi jsou 2:
• 1.hráč, který nejrychleji odchytí a přivede poníka =
vítěz rychlosti
• 2.zvlášť se hodnotí ale i technika odchycení poníka
= vítěz stylu
PŘEVEDENÍ PONÍKŮ Z TÁBORA NEPŘÍTELE
• Pomůcky: stuhy různých barev, kavalety, pneumatiky, kužely
• Hráči se rozdělí na dva anebo více táborů a vylosují
si barvu stuhy pro svůj tábor
• Úkolem každého hráče z jednotlivých táborů je po
jednom převést celé stádo (2-3 poníky) z tábora nepřítele (protihráče) do svého tábora a nasbírat po
cestě stuhy barvy svého tábora, které jsou rozmístěny po stezce
• Cestou musí hráč s poníkem překonat spoustu překážek (kavalety, pneumatiky, zúžený prostor mezi
kužely) – za správné překonání překážky si hráč
může vzít stuhu barvy svého tábora
• Stádo poníků převádí každý hráč po jednom poníkovi a pak se vrací pro zbylé poníky
• Po převedení stáda jedním hráčem do bezpečí tábora hraje protihráč a převádí stádo zpět do
svého tábora, opět cestou přes překážky a sbírá
stužky svojí barvy
• Poté opět hraje další hráč z nepřátelského tábora
• Hra končí v okamžiku, kdy všichni hráči z každého
tábora převedou stádo do svého tábora
• Časy jednotlivých hráčů se sčítají a vítězí tábor s nejlepším časem a největším počtem stuh
strana 30
• Hráči za cílovou čarou pokračují novou hrou, dokud
nezůstane jediný hráč s poníkem
• Vítězí ten, komu se podaří i s poníkem zůstat co nejdéle ve hře
KONÍCI, PONÍCI KOVÁŘI JEDOU
• Hra pro 6 a více hráčů + vypravěč (kovář)
•K
aždý z hráčů má svého poníka, stojí na startovní
čáře a vypravěč (kovář), který je v sedle svého koně,
stojí na cílové čáře naproti hráčům čelem k nim
(cílová čára je vzdálená podle možnosti místa hry)
• Ve chvíli, kdy vypravěč (kovář) říká „koníci, poníci
kováři jedou!“, hráči s poníky vybíhají proti vypravěči (kováři)
• Vypravěč (kovář) se snaží ze sedla svého koně pochytat co nejvíce hráčů s poníky a ti se mu snaží uniknout za cílovou čáru - vypravěč (kovář) ale nemůže
hráče chytat mimo cílové čáry, musí se pohybovat
pouze v prostou cílové čáry a to pouze v kroku
• Koho se vypravěč (kovář) dotkne ze sedla svého
koně, hra pro něj končí – musí se ale dotknout
hráče, ne jen jeho poníka
HÁDEJ, K ČEMU SLOUŽÍM
• Pomůcky: šátek na zavázání očí hráčů, různá čistítka a pomůcky pro koně
• Hráči se zavážou oči, vloží se mu do rukou předmět
(čistítko na koně, části uzdečky atd.)
• Úkolem hráče je uhodnout předmět v ruce a říct
k čemu slouží
• Vítězí hráč, který správně odpoví a hodnotí se i čas
strana 31
VYUŽITÍ PSYCHOTERAPIE POMOCÍ
KONÍ A PRACOVNÍ TERAPIE
u pacienta z oddělení ochranné léčby
v Hipocentru Psychiatrické nemocnice Kosmonosy
Vážení čtenáři, rády bychom vám v našem
příspěvku ukázaly nejen pozitivní vliv hiporehabilitace, ale i vliv prostředí stáje a pracovní terapie u koní v Hipocentru PN Kosmonosy.
Pracovní terapie u koní byla u tohoto pacienta zprvu
zvolena v rámci režimového opatření oddělení za
jeho chování na tomto oddělení. Pacient se několik
let účastňoval lekcí Psychoterapie pomocí koní (PPK),
takže prostředí stájí znal dobře. Do pracovní terapie
se dobře zapojil a do stájí pak chodil pravidelně i po
vypršení tohoto opatření. V této činnosti pokračuje již
třetím rokem a málokdy se stane, že by do práce nepřišel. Je samostatný, rád a dobře vykonává zadané
úkoly. Protože do Hipocentra chodí dlouhodobě, má
občas tendenci „nováčky“ poučovat, ale i v tomto je
usměrnitelný personálem stájí.
Prostředí Hipocentra přijal za své a cítí se v něm dobře.
Má velmi hezký vztah ke koním a ostatním zvířatům,
která ve stáji jsou.
Kazuistika pacient odd. A 16:
Anamnéza:
Pacient 50letý, svobodný, bezdětný, opakovaně hospitalizovaný v PN Kosmonosy, v současné době vykonává ochrannou léčbu psychiatrickou, která mu byla naříČasopis HIPOrehabilitace 1|2015
zena v r. 2003. Jde o 25. pobyt celkem. Pacient pobírá
ID z psychiatrické indikace.
V rodinné anamnéze je udán alkoholismus u otce
i bratra. Otec zemřel na selhání jater.
Pacient prodělal operaci pravé ledviny, zlomeninu
pravé horní končetiny, opakovaně operován pro žilní
nedostatečnost dolních končetin. Opakovaně byl přijímán na JIP nemocnic pro stav intoxikace alkoholem.
Vyrůstal v kompletní rodině, v disharmonickém rodinném prostředí otce alkoholika. Má ukončené základní vzdělání a je vyučený sklářem. V minulosti pracoval v oboru, krátce byl i ve vedoucí funkci provozovny.
Byl opakovaně ve výkonu trestu, převážně pro majetkovou trestnou činnost spáchanou pod vlivem alkoholu.
Alkohol začal požívat ve 20 letech, pil kontinuálně,
velmi rychle zvyšoval dávky, stavy opilosti pravidelně
končily intoxikacemi. Abúzus alkoholu kopíruje rysy
osobnosti, která je anomální, nezdrženlivá, explozivní, sociálně sníženě přizpůsobivá. Abúzus alkoholu je
hodnocen jako sekundární, závislost na alkoholu ve
smyslu choroby nebyla prokázána.
V popředí je porucha osobnosti – nezdrženlivost, explozivita, oslabení citové sféry, oslabení volních složek.
strana 32
Průběh hiporehabilitace:
Pacient se na oddělení aktivně zapojuje do režimu
a činností, proto nabídku chodit na hiporehabilitaci rád
přijal. S koňmi má již zkušenosti z mládí – vypráví, jak
jezdil dostihy jako pracovní jezdec (nelze ověřit). Lekce
PPK v současné době navštěvuje sedmým rokem.
Cílem těchto lekcí bylo pacienta něčím zaujmout,
usměrnit jej v jeho nezdrženlivém chování.
Od prvních lekcí PPK pracuje převážně s koněm, který
vzhledem ke své povaze okamžitě pacientovi vymezil
jasné hranice, např. pacient nemůže dělat zrychlené
pohyby, v boxe u koně musí dodržovat určitá pravidla.
Pacient lekce PPK začínal ježděním s vodičem, cvičením na koni se zaměřením na motoriku, voltižními
prvky. Později přešel k samostatnému ježdění. Nejprve v kroku, v současné době zvládne i samostatnou
jízdu v klusu.
Pacienta tyto aktivity velice baví, což dokazuje pravidelná účast v hodinách (chyběl pouze ze zdravotních
důvodů). Jeho hlavním cílem je vyhrát Jezdecké hry
zde v nemocnici, které jsou pořádány vždy v červnu na
zakončení pololetní jezdecké sezony. V roce 2009 byl
na 3. místě. V roce 2010, v rámci jeho přání vyhrát, si
namaloval trasu závodu na papír a trénoval ji na oddělení tužkou po papíře. Skončil na 2. místě. Neodradilo
jej to a naopak stále nutí terapeuty, aby s ním trénovali na závody, protože jeho každoročním snem je závody
vyhrát. Zatím se mu to stále nepodařilo.
Pacient dokáže na koni projevovat naprosto bezprostřední radost. Přijde-li někdo nový, dokáže mu poradit
a vysvětlit, jak se chovat u koní, přestože sám občas
ještě bojuje s dodržováním pravidel a chováním u koní.
U pacienta se nenápadnou formou snažíme o trénink kognitivních funkcí. O hodinách cvičíme paměť
pomocí popisování a pojmenovávání pomůcek, které
se při práci s koněm používají (čištění, složení uzdečky či sedla), je zkoušen z barev koní, plemen, z orientace na jízdárně podle písmen. I tato forma tréninku
jej baví.
Na konci terapie dokáže vyzdvihnout, co se mu povedlo, stejně tak dokáže uznat, kde udělal chybu a dokáže
i zvážit, jak jí předejít.
V roce 2012 se hodně opil a v rámci výchovného opatření na oddělení nesměl ven. Na základě tohoto opatření bylo s pracovníky Hipocentra domluveno, že pacient bude chodit ke koním pracovat, místo toho aby na
koních jezdil. Dopadlo to tak, že i když toto opatření
skončilo, u koní již zůstal. 4 dny v týdnu u koní pracuje,
1 den v týdnu se koním věnuje v rámci PPK.
Závěrem:
Chování pacienta před započetím hiporehabilitace
bylo chaotické, řeč překotná, časté emotivní rozlady,
střídání nálad, jednání bez jakéhokoliv cíle. Je patrné,
že terapie u koní, má na pacienta dobrý vliv. Dokáže jej
uklidnit v rámci jeho zrychleného chování. Učí jej soustředit se, přemýšlet nad zadanými úkoly. Motivuje jej
k dosažení vybraného cíle (vyhrát závody). Nelze nijak
dokázat, ale jeví se jako velmi pravděpodobné, že terapie ovlivňuje jeho chování i na oddělení. Poruší-li režim
oddělení, jeho první dotaz je, zda bude moci ke koním.
V čase jeho narozenin se vždy na vycházce mimo oddělení opil, ale v nedávné době nastal okamžik, kdy
jej bylo potřeba na práci ve stáji a se slovy „Já slíbil,
že tam půjdu pomoct!“ zvládl své narozeniny ve střízlivém stavu, a ráno přišel do práce, jak slíbil.
Irena Nekolová, Kamila Petrová,
Hipocentrum PN Kosmonosy
strana 33
XI. MISTROVSTVÍ ČR
V PARADREZUŘE
Ve dnech 4. – 5. 10. 2014 se uskutečnilo XI. otevřené mistrovství České republiky
v paradrezuře. Pořadatelem mistrovství byl
z pověření České jezdecké federace Klub
Kvítek. Mistrovství se konalo pod záštitou
ministra zemědělství Ing. Mariana Jurečky. Místem konání byl areál Jezdecké školy
Equus Kinský manželů Půlpánových v Hradištku u Sadské.
Hlavním rozhodčím byla Jane Mc Garel-Grove z Velké
Británie, jezdce dále posuzovali dva čeští rozhodčí
Pavla Loudová a Hana Štěpánová. Technickým delegátem byla Zuzana Ptáčková, klasifikátorem MUDr. Jana
Kulichová a hlavním komisařem Dušan Trtil.
Mistrovská soutěž je přístupná pro jezdce od 12 let,
kteří startují ve své klasifikační skupině a jsou členy
České jezdecké federace. Všichni koně musí mít splněnou podmínku absolvovaného startu v příslušné
drezurní úloze podle pravidel paradrezury, tj. pro skupinu Ia, Ib a II stupeň „Z“ a pro skupinu III a IV stupeň
„L“ minimálně za 57%.
Mistrovství se jelo jako dvoudenní tříkolová soutěž
(Team Test, Individual Championship Test, Free Style).
Jezdci museli dokončit všechny tři kola, to znamená,
že do dalšího kola mohli postoupit jen ti jezdci, kteří
dokončili předchozí kolo. Jezdci ve všech skupinách
byli hodnoceni po jednotlivých kolech a na závěr proběhlo hodnocení pouze pro české jezdce v rámci MČR
podle součtu získaných procent ze všech tří kol. Hodnocení účastníků v jednotlivých kolech bylo sloučeno
pro skupinu I a II, samostatně se hodnotila skupina
III a skupina IV. Jako doprovodný program probíhala
dvoukolová soutěž Cena Zuzky pro jezdce začínající
a ty, jejichž handicap není klasifikovatelný.
Den před samotným mistrovstvím proběhly tréninky,
konzultace ke klasifikacím a samotné klasifikace ještě
nezařazených jezdců, veterinární přejímka koní a informativní schůzka s oficiálním zahájením MČR. Jednotlivé soutěže probíhaly po celou dobu mistrovství na venkovním drezurním obdélníku 20 x 40 m.
Ačkoliv se jednalo o národní závody, mezi přihlášenými účastníky byly také 3 jezdkyně z Německa (stejně
jako loni ve vynikající formě a se skvěle připravenými koňmi). Celkem se tříkolové soutěže zúčastnilo 8
jezdců z ČR a doplňkové soutěže 7 jezdců z ČR, což je
o 3 více než loni. Na drezurním obdélníku se celkem
vystřídalo 18 jezdců (3 reprezentanti z Německa, 15
českých jezdců) a 20 koní (dva jezdci startovali se
dvěma koňmi).
V rámci doplňkové soutěže Ceny Zuzky se po dvou
kolech z vítězství radovala Barbora Voslařová na
koni Jumper (65,38%) z Jezdeckého spolku Vlčí ranč
Jánská startující v soutěži v rámci MČR poprvé, ačkoli
strana 34
její sportovní kariéra začala již v dětství, věnovala se
parkurovému skákání a i přesto, že ji do života vstoupila nemoc, tak koním se nepřestala věnovat ani v dospělosti. Na druhém místě se umístila Petra Nálepková na koni Laver (65,34%) ze Stáje Rozárka, která
svedla velmi napínavý souboj s vítězkou a první místo
jí uniklo o čtyři setiny procenta. Třetí příčku obsadila
nejmladší účastnice závodů Tereza Dubcová na koni
Rarášek (62,50%) ze Stáje Rozárka, čtvrtá byla Jarmila Plháková na koni Klaus (60,67%) z Jezdeckého klubu Šerm, pátý skončil Jan Decastelo s koněm
Lugano (60,64%) z JO TJ Orion Praha, šestý byl jezdec
Petr Novák s koněm Buráček (60,32%) z Klubu Kvítek
a sedmé místo patřilo Janu Rousovi s koněm Codam
(60,25%) ze Stáje Honzík. Honza Rous si přivezl mladého koně, který však neměl splněnou kvalifikaci,
proto se s ním nemohl účastnit oficiálního MČR, ale
startoval alespoň v Ceně Zuzky.
INDIVIDUAL TEST
skupina jezdec
kůň
%
pořadí
I.a
Logemann
Silvia
Danjo
AS
68.86
1
I.a
Logemann
Silvia
Rothana 68.55
2
I.b
Vištalová
Anastasja
Jambo
64.20
3
I.a
Hnát Lukáš Mon Aer 63.12
4
II.
Berušková
Jana
Narcis
61.43
5
III.
Bezinger
Martina
Picaro
68.50
1
Tříkolové mistrovské soutěže se zúčastnilo celkem 11
jezdců. Pro přehlednost uvádíme výsledky souhrnně
v tabulkách:
III.
Sonntag
Bettina
Quelle
Couleur
68.22
2
TEAM TEST
III.
Rous Jan
Lilie
59.78
3
III.
Lesová Kateřina
Viola 9
59.06
4
III.
Novotná
Helena
Goliáš
52.39
5
IV.
Giogas Jiří
Lancelot 61.42
1
IV.
Fialová
Zuzana
Afrodita
57.84
2
IV.
Giogas Jiří
Agatha
51.30
3
kůň
%
skupina jezdec
I.a
kůň
Longemann Danjo
Silvia
AS
%
67.68
pořadí
1
I.a
Longemann
Rothana 67.54
Silvia
2
I.b
Vištalová
Anastasja
Jambo
3
I.a
Hnát Lukáš
Mon Aer
II.
Berušková
Jana
Narcis
61.03
5
III.
Benzinnger
Martina
Picaro
69.63
1
III.
Sonntag
Bettina
Quelle
Couleur
66.30
2
I.a
Logemann
Silvia
Rothana 73.67
1
III.
Rous Jan
Lilie
58.89
3
I.a
Logemann
Silvia
Danjo
AS
69.75
2
III.
Lesová
Kateřina
Viola 9
58.77
4
I.b
Vištalová
Anastasja
Jambo
66.00
3
III.
Novotná
Helena
Goliáš
52.65
5
I.a
Hnát Lukáš Mon Aer 64.33
4
IV.
Giogas Jiří
Lancelot 61.90
1
II.
Berušková
Jana
Narcis
63.33
5
IV.
Giogas Jiří
Agatha
55.24
2
III.
Bezinger
Martina
Picaro
74.67
1
IV.
Fialová
Zuzana
Afrodita
54.58
3
III.
Sonntag
Bettina
Quelle
Couleur
72.67
2
65.20
63.91
4
GRADE
skupina jezdec
pořadí
strana 35
skupina jezdec
kůň
%
pořadí
III.
Rous Jan
Lilie
62.17
3
III.
Lesová
Viola 9
61.00
4
III.
Novotná
Helena
Goliáš
59.17
5
IV.
Giogas Jiří
Lancelot 63.42
1
IV.
Giogas Jiří
Agatha
62.83
2
IV.
Fialová
Zuzana
Afrodita
58.00
3
Na závěr šampionátu proběhlo slavnostní vyhlášení
mistrů ČR v paradrezuře. Hodnocení proběhlo dohromady pro všechny skupiny. Zvítězila obhájkyně loňského titulu Anastasja Vištalová s koněm Jambo z Jezdeckého klubu Interkonix Doubrava (65,13%), na druhém
místě se umístil Lukáš Hnát s koněm Mon Aer ze
Stáje Rozárka (63,79%), třetí příčku obsadil Jiří Giogas
s koněm Lancelot ze Stáje Montrea (62,25%), čtvrtá
byla Jana Berušková s koněm Narcis z Jezdeckého
klubu Šerm (61,93%), páté místo obsadil Jan Rous na
koni Lilie ze Stáje Honzík (60,28%), šesté místo patřilo Kateřině Lesové s koněm Viola 9 z Jezdeckého
klubu Na Rozvodí (59,61%), na sedmém místě skončila Zuzana Fialová s koněm Afrodita ze Stáje Rozárka (56,81%) a osmá byla Helena Novotná z Jezdecké
stáje Statenice na koni Goliáš (54,74%).
Obhájkyně mistrovského titulu Anastasja Vištalová byla zároveň jedinou paradrezurní účastnicí letošních Světových jezdeckých her konaných v Normandii
a jednoznačně prokázala, že jí mistrovský titul právem
náleží. O účast na Světových jezdeckých hrách v Normandii se pokoušeli také další jezdci. Honza Rous měl
letos velkou smůlu, neboť jeho kobylka Lilie prodělala těžkou boreliózu a během celé sezóny se potýkala s následky této nemoci. Jirka Giogas byl také adeptem pro splnění kvalifikace do Normandie, avšak pro
získání mezinárodní klasifikace by musel být pro svou
zrakovou vadu zaklasifikován dvěma mezinárodními
očními lékaři, což se mu nepodařilo splnit.
Součástí vyhodnocení MČR bylo také ocenění jezdců
drezurní komisí ČJF v několika kategoriích. Krásnou
sošku koníka získaly jako cenu za nejlepší jezdce
závodů tři německé jezdkyně Martina Bezinger, Silvia
Logemann a Bettina Sonntag, cenu za nejlepší Kur
z českých jezdců získala Barbora Voslařová z Jezdeckého spolku Vlčí ranč Jánská, ocenění za největší výkonnostní růst v tomto roce dostal Petr Novák z Klubu
Kvítek, za úspěšný návrat do sedla ocenila komise
jezdkyni Petru Nálepkovou ze Stáje Rozárka a cenu za
nejmladšího účastníka závodů získala Terezka Dubcová ze Stáje Rozárka.
Nedělních soutěží se zúčastnila Česká televize, která
připravila z natáčení krátký dokument. V reportáži je možné shlédnout předvedení úloh všech jezdců
a jejich bezprostřední reakce po vyhlášení výsledků,
více na:
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10150302913-jezdectvi/214471291219018-mcr-v-paradrezure-2014/titulky
Děkujeme celému organizačnímu týmu, rozhodčím,
samotným jezdcům, jejich koním, trenérům a doprovodu za příjemný zážitek.
Kolektiv Stáje Rozárka
strana 36
PARADREZURNÍ MEZINÁRODNÍ
ZÁVODY V ITÁLII
Paradrezurní jezdci ze Stáje Rozárka se
nikdy nezúčastnili závodů mimo Českou republiku. Účast na zahraničních závodech je
velmi náročná záležitost (finančně, časově,
personálně, logisticky, apod.) a proto jsme
se vždy spokojili s tuzemskými drezurními
obdélníky. Když drezurní komise České jezdecké federace nabídla nejlepšímu juniorskému paradrezurnímu jezdci roku 2014
Lukáši Hnátovi s koněm Mon Aer ze Stáje
Rozárka – skupina Ia finanční podporu na
mezinárodní závody CPEDI3* v Caselle di
Sommacampagna (areál a klub: Sporting
Club Paradiso Horse& Pony A. S. D., organizátor Gruppo Equestredella Brughiera ASD)
v termínu 11. – 14. 4. 2015, nemohli jsme
tak skvělou nabídku odmítnout. Do Itálie
společně s Lukášem vyrazila také skvělá
paradrezurní jezdkyně Anastasja Vištalová
s koněm Jambo z Jezdeckého klubu Interkonix Doubrava – skupina Ib.
Novinkou při účasti na zahraničních závodech je zpoplatnění registrace u FEI, pro letošní rok zpoplatnila
FEI registraci pro všechny kategorie sportovců, včetně
paradrezuristů. Pro účast na mezinárodních závodech
stále platí nutnost FEI Passportu („FEI pas“), jehož
vydání je též zpoplatněno. A stále platí speciální podmínky vakcinace koní.
Kůň Mon Aer (pracovně Erin), se kterým Lukáš v Itálii
závodil, patří Lence Suché a od počátku jejího rozhodnutí vyjet do světa na zkušenou, jsme jí její nelehkou
situaci nezáviděli. Lenka i přesto, že je čerstvou maminkou, věnuje stále koním dost svého času (bez skvělého partnera a úžasných babiček a dědečků by to samozřejmě nešlo) a zvládla celý výjezd naprosto ukázkově. Aby nemusela příběh o velké cestě do zahraničí povídat každému zvlášť, rozhodla se popsat vše do
emailu a ten nám pak hromadně poslala. Jelikož její
psaní bylo autentické, někdy odstrašující a někdy zábavné, rozhodli jsme se (s jejím souhlasem) vložit jej
jako článek do časopisu:
JAK „KŘOVÁK Z BYKÁNĚ“ CESTOVAL DO ITÁLIE NA MEZINÁRODNÍ ZÁVODY
Netřeba popisovat, jak jsem byla ten poslední týden
před Itálií nervózní, a mozek jel na plné obrátky, abych
na nic nezapomněla. Závodům v Itálii předcházelo paradrezurní soustředění v Masečíně, proto jsem stále
byla v režimu „honem, honem“.
Z Masečína se převezl Erin rovnou na Podolanku
u Prahy do stáje k Habáskům (Jezdecký klub Ronex).
Bylo dohodnuto, že ho tam budou pouštět do výběhu
(byl tam od neděle do středy), jinak měl mít volno.
strana 37
Ve středu jsme s tatínkem Lukáše zapřáhli přívěs na
Bykáni (Stáj Rozárka), naházeli jsme své věci do sedlovny přívěsu a s naloženým senem, slámou a hoblinami (v zahraničí není zvykem, aby bylo seno a podestýlka k dispozici v rámci úhrady za ustájení, musí se buď
vézt vlastní, nebo si na místě vše zakoupit) jsme vyrazili na Podolanku za Erinem. V Podolance jsme přeložili všechny naše věci do kamionu (no, kamionu, taková
větší dodávka pro 5 koní, které bych tam teda všechny rozhodně necpala). Erin byl zválený, že byl celý šedý
(normálně je hnědák)... „Hm... mezinárodní závody
a abychom hlavně neudělali ostudu!!!“, jak nás všechny paní Ing. Habásková upozorňovala na soustředění
v Masečíně, koně musí být upravení, vyleštění, zapletené hřívy, bílé bandáže na nohou, namazaná kopyta,
vyleštěné cajky...Hahaha!!! Tak jsem ho alespoň půl
hodiny leštila, abych zamaskovala ty vrstvy poctivě naneseného „pražského“ prachu.
Původně jsme měli vyrážet v osm večer. Nakonec vzniklo takové zpoždění, že se vyrazilo až v půl
desáté v noci. Alespoň jsem měla dost času z Erina
sedřít kůži leštěním jeho třídenní práce ve válení se
v prachu ve výběhu. Nakládalo se po tmě. První šel
Jambo a za ním Erin. Šel tam ochotně a jen nechápal, co to nahoře po něm chceme, aby se otočil do
strany (koně jezdí čelem dozadu a v úhlu 45°). Nedělal žádnou paniku a chtěl si jen očichat Jamba, který
- když jsme zavřeli dveře od kamionu - se do Erina
pustil a nekompromisně ho začal kousat do hlavy.
Erin si to nenechal líbit, byl ve stresu, co se to děje,
kde to je a proč nemůže hnout skoro ani hlavou (3
sítě se senem dostali k hlavám tak neprakticky, že
se Erin nemohl ani hnout, měl jen malou skulinku na
hlavu u Jamba). Nakonec se musel Jambo převázat,
musela se mu dát hlava dál od Erina. Mezi koně se
dala síť se senem a Erin měl aspoň nejen víc klidu,
ale i prostoru. Tak se konečně vyrazilo.
Cesta byla hodně náročná, nejen pro koně, ale pro
všechny. Dávaly se asi 4 zastávky na benzínkách, ale
koně se nevykládali. Ti byli celou dobu sledovaní kamerou a dalo se k nim chodit na kontrolu vnitřními dveřmi.
Do Itálie jsme dorazili mezi 10 - 11 hodinou dopoledne. Když jsem vyváděla Erina z kamionu, tak mi
z toho nebylo vůbec dobře. Byl ztuhlý, bylo vidět, jak
má na sobě uschlý pot a sotva šoupal nohama. Očividně byl namožený i ve hřbetě, protože v kamionu jsou
sice žlaby, ale jsou tak vysoko, že menší koně musí
mít celou dobu hlavu nahoře, aby se tam vešli. Takže
žádné povolení hřbetu jako v přívěsu. Žádný volný prostor tam nebyl. Erin byl i dehydratovaný, když se doploužil do boxu v areálu, tak 3 minuty v kuse hltal
vodu z napáječky. Pak stál jak mátoha a nechtěl se
ani hnout. Když jsme všechno vyložili a rozmístili, kam
bylo potřeba, tak jsem Erina osprchovala, aby se omyl
od uschlého potu a osvěžil se. Bylo asi 25°C a sluníčko slušně pálilo. Pak jsem se s ním skoro hodinku procházela, aby se rozhýbal a kde chtěl zastavit a sledovat okolí, tak jsem ho nechala, ať má taky alespoň
trošku volnosti. Tráva na pasení - nikde.
Ve tři hodiny odpoledne byla veterinární přejímka. Erin
prošel jen tak tak (aby ne, ve chvíli, kdy vyšel z kamionu, by rozhodně neprošel, takhle zničeného jsem ho
nikdy neviděla a vyčítala jsem si, že jsem ho pustila
tak daleko). Po veterině jsme vzali koně a šli s nimi na
lehký trénink do haly. Musela jsem, aby si pode mnou
prohlídl halu, kde bude závodit a Lukáš, aby si to taky
zkusil. Ale měli jsme ho jen chviličku. Já 20 minut jen
lehce krok klus a Lukáš si 10 minut v kroku. Pak jsme
ho dali do boxu a dala jsem k němu zákaz vstupu, aby
si odpočinul. Ale po sprše a procházce pookřál, vypadal mnohem líp.
Bylo stále co dělat, tak jsme se zastavili až v půl desátý
večer v hotelu u letiště (cca 5km od areálu). Jeli jsme
nonstop od středy do čtvrtka do desíti do večera, už
jsme padali na „hubu“.
Jinak areál byl obrovský (na tohle nejsme opravdu
zvyklí). Než jsme dojeli na místo, kde máme parkovat
a kde byly připraveny mobilní boxy pro cca 150koní,
co se účastnily závodů, jsme minuli 2 obdélníky 20
x 60m, prostor pro lonžování 2 koní, 2 opracoviště, pak prostor pro místní koně a jezdeckou školu,
kde byly postaveny překážky a kde průběžně po celý
den někdo jezdil a trénoval z místních, pak další kolbiště o velikosti odhadem 80 x 40m (tam se chodily dekorovat všechny soutěže, co probíhaly), 2 haly
(jedna obrovská, vzdušná, v jedné části místo prosklení byl volný prostor, v druhé části pro diváky dvě
prosklené patra, odkud se mohly závody sledovat,
na tuhle velkou halu byla průchodem napojená další
menší hala), stáje místních s dalším prostorem buď
pro lonžování velkých koní, nebo taková menší jízdárnička pro poníky. Kde měli výběhy - netuším. Na
ty jsem nenarazila.
Stačilo se rozhlídnout a člověk si říkal, co tam vůbec
děláme? Takoví KONĚ! Všichni moc pěkní, stříhaní,
dekovaní, okovaní na všechny čtyři (našla jsem jediného koně, co neměl podkovy na zadku), všichni „vystailovaní“ nejlépe do národních barev, kolem jednoho koně se točili minimálně 2 - 3 lidi, aby všechno
klapalo jak má.
strana 38
Byli jsme s Erinem za „africké“ křováky. Jediný kůň co
měl na sobě zimní srst a který byl na nejnižší úrovni přiježděnosti. Na opracovišti, mluvím jen o para koních,
koně pluli vzduchem v prodloužených klusech, cválali
aktivně a vznosně, člověk si myslel, že je na tak „S T“ drezurních závodech. Ti paradrezurní jezdci, co dokázali předvádět, tak by se jim nevyrovnali ani jezdci
z našich vysokých klasických drezur. Člověk si až v zahraničí zcela přesně uvědomí, že jsme na tom mizerně
a že to naše paradrezurní ježdění má před sebou ještě
dalekou cestu.
Ale na druhou stranu, jak Erin byl za křováka, tak byl
velice poslušný, klidný, vnímavý a rozhodně nepatřil
mezi nejhůře hodnocené koně! Což mě o to víc potěšilo a byla jsem na něj hrdá! Koně tam samozřejmě byli
dobře energeticky nakrmení, nervózní, někteří si sem
tam poskočili, při veterinárce jeden předváděl rodeo
na ruce a další se vyškubnul a lítal tam mezi ostatními
a nechtěl se nechat uklidnit.
Při tréninku Lukáše ve čtvrtek jsem do něj pořád hustila, co je hlavní a co si má nejvíc hlídat – svižné tempo.
Lukáše účast na takových prestižních závodech velmi
motivovala a každým dnem se zlepšoval obrovskými mílovými skoky (jen aby mu to vydrželo i doma).
V pátek, kdy byl první závod (Team Test) Luky šel na
řadu v 9:50 (tenhle čas měl stejný každý den). Bylo
vidět, že je tak nervózní, až se mu nohy klepaly. Já jsem
mu od začátku říkala, že v té Itálii nejde o nic jiného,
než jen o to, aby si držel tempo. Že to je jen taková
zkouška, jaké to bude v jiném areálu, že jsme tam nepřijeli vyhrávat. Stačí nám osobní dobrý pocit z úlohy.
Tak se trochu uklidnil, ale měl neskutečně obrovitánskou oporu v Erinovi! Je to kůň k nezaplacení a tady
Lukáš a jeho tatínek teprve docenili, co mají k dispozici za zvíře! Erin Lukáše ve všem podržel, snažil se maximálně udržet klid a Lukyho uklidňoval. Úlohu zajeli
za 65,652%, což byl Lukášův osobní rekord. Nasťa šla
úlohu za 58,533%.
čistilo, sedlalo, kydalo, zametalo, halekalo a byl tam
šrumec. Na čelní straně haly byla betonová plocha,
kde si jak na potvoru začaly děti driblovat s míčem!
To Erina vyvedlo z klidu a celou dobu poměrně spěchal a byl ztuhlý. Lukáš zachoval klid a opravdu přemýšlel, co má jak provést, aby Erina udržel co nejvíc
v klidu a pod kontrolou. I za takových ztížených podmínek (které by řešily i koně z vysokých soutěží) měli oba
66,376%, což byl další Lukášův a Erinův rekord. Nasťa
svou úlohu nedokončila, byla vyloučena pro pád.
Neděle byla ve znamení úloh ježděných na hudbu
(Grade Freestyle). Tenhle den byl pro všechny (mě,
Lukáše i jeho tatínka)velkým překvapením, nikdo totiž
nemohl vědět, co se bude při küru dít a nikdo jsme od
toho vůbec nic neočekávali, protože náš „svědomitý“
Lukáš má stále napasovanou hudbu na chody poníka
Raráška (jezdil jej před 5 lety) a každý rok slibuje, jak si
to předělá. Lukáš nás překvapil takovou výbornou improvizací! Má hudbu tak naposlouchanou, že přesně
věděl, kam se vejde s jakým cvikem a vše přizpůsoboval tomu, jak svižně mu Erin šlapal. A že šlapal výborně! Sice mi u některých cviků přišlo, že nebylo moc
poznat, co to je za cvik, být rozhodčí, tak dost váhám,
ale díky tomu, že měl Luky vše naposlouchané, tak mu
to fakt slušně vycházelo a i konec byl na vteřinu výborný. Přesně na konec hudby kývnul hlavou na pozdrav. To byl opravdu ZÁVOD! A taky měl ohodnocení
67,917%, zase rekord! Po závodech jsme se mu smáli,
že pokud by tam zůstal tak 14 dnů, tak jezdí za 80%!
Nasťu v Itálii překlasifikovali z Ib do Ia skupiny, od teď
bude konkurovat Lukášovi.
Erin cestu domů zvládnul naprosto parádně, bez problémů a profesionálně vyšel z kamionu, bez známky
únavy a napochodoval u Habásků do boxu. Na Bykáni
se nemohl dočkat, až se přivítá s ostatními kamarády
koňmi a prolítá se s nimi ve výběhu.
Dál po výkonu v Itálii po nás chtějí, abychom vyrazili
ještě do Rakouska, nasbírat zkušenosti a ještě se víc
otrkat a pak máme prý bez obav vyrazit na Mistrovství
Evropy (to je snad ve Francii). Takže ne jen šok s Itálií,
ale oni v tom vesele pokračují…:-)
Lenka Suchá, Stáj Rozárka
V sobotu (IndividualChampionshipTest) na opracovišti
to oběma šlapalo poměrně dobře, ale jen co vešli do
haly, tak stačilo pár kroků a Erin znervózněl. „Kluci“ si
to prohodili. Lukáš byl poměrně v klidu a Erin byl vyděšený ze zvuků, co byly kolem haly. Hala byla u střechy
otevřená a vedle haly byly mobilní boxy s koňmi, kde se
strana 39
SOUSTŘEDĚNÍ V MASEČÍNĚ OČIMA
PARADREZURNÍ JEZDKYNĚ
Paradrezurní soustředění v Masečíně se
konalo ve dnech 10. - 12. 4. 2015 v krásném areálu Villa Ginetta a hned na úvod
bych poznamenala, že překonalo všechny
mé představy. Za 3 dny jsme získali nepřeberné množství informací ohledně paradrezury, ale i mnoho poznatků ke správnému předvedení cviků při tréninku a na závodech. Na soustředění nám cenné rady udílel
Ulf Wilken mezinárodní rozhodčí ze Švédska. Z angličtiny do češtiny překládala rozhodčí Hanka Štěpánová.
Už samotný příjezd na soustředění nás nadchnul.
Villa Ginetta se nachází v malebné krajině, obklopené loukami a lesy. Daleko od zástavby a je takovým ostrovem klidu v dnešní uspěchané době. Samotný areál budov není velký, ale je velmi hezky
a prakticky řešený. Nevěděla jsem, co obdivovat
dříve. Vše je blízko a přesto, že stáj a vše co k ní
patří, je zabudováno do obytné části budov, přítomnost koní a hospodářských zvířat člověk nepozná,
pokud přímo nevejde do světlé stáje. Všude je čisto
a charakteristická vůně stájí zde není skoro vůbec
cítit. Na své si zde přijdou i hosté, kteří nejsou
koňáky. I když myslím, že po pobytu se jimi stanou.
Koně Ríša a Bar se zde hned po zavedení do boxů
cítili jako doma.
Na soustředění jsme přijeli jako první a paní majitelka nás hned provedla celým areálem. Po vyložení jsme
koně zavedli do krásných velkých světlých boxů, které
nás svým komfortem velmi mile překvapily. Potom
jsme se šli ubytovat také my. Pokoje jsou dvoulůžkové
a náš pokoj měl okna přímo nad stájí a tak jsme viděli
na koně v boxech. Trenérka Zdenka toho hned využila
a pootevřela okno a celou noc nás provázelo spokojené oddychování koní. Ještě před spaním jsme z okna
kontrolovali Ríšu, který vypadal náramně spokojeně
a pozoroval stíny v okně boxu.
V objektu se nachází velká písková jízdárna, kterou trenérka Terka ještě v pátek v odpoledních hodinách využila. Okolí venkovní jízdárny bylo pro Ríšu natolik atraktivní, že v prvních momentech se nesoustředil na nic jiného
než zkoumání okolí. Zřejmě na něj udělalo dobrý dojem,
protože pak se už soustředil na práci s Terkou a ač byl
v neznámém prostředí, neměl s tím žádný problém.
Na soustředění jsme vezli 2 koně. Ríšu, který patří
Zdence Španihelové a Bara z Jezdecké stáje Art Dressage Stable Holubice. Přijeli jsme kolem půl jedenácté
a tak se koně mohli v klidu adaptovat na nové prostředí. Během odpoledne dorazili ostatní účastníci.
V pátek od 15:00 hodin probíhalo školení paradrezurních rozhodčích, které bylo přístupné veřejnosti. Na
programu byly pravidla FEI, principy rozhodování drezurních úloh a jiné.
strana 40
závody. V pátek a v sobotu pojedou úlohu a v neděli
při splnění kvalifikace pojedou kür. Budu jim fandit,
a těším se na jejich fotky ze závodů z Itálie.
V neděli se konal závěrečný trénink. V odpoledních hodinách jsme vyrazili s oběma koňmi zpět do Holubic.
Od 16:00 hodin jsme se seznámili s úpravami paradrezurních pravidel pro rok 2015 a dále s novinkami pro
jezdeckou sezónu 2015 pro české jezdce.
Od 17:00 hodin se promítala výuková videa z paradrezurních soutěží. Odborný výklad k videím měl Ulf
Wilken, mezinárodní rozhodčí ze Švédska. Z angličtiny
do češtiny nám překládala rozhodčí Hanka Štěpánová. Na úvod nás Ulf Wilken stručně seznámil se Švédskem a s historií paradrezury ve Švédsku. Pokud švédští paradrezurní jezdci střídali koně, byli jedni z nejúspěšnějších jezdců na paralympijských hrách a světových hrách v paradrezuře. Poté, co od tohoto trendu
ustoupili, výkonnost jezdců už nebyla na takové výši.
To je dokladem toho, že střídání koní vede k získání
cenných zkušeností.
Toto soustředění bylo velkým přínosem a to nejenom
pro tak zkušené jezdce jako je Nasťa Vištálová, Lukáš
Hnát nebo Jirka Giogas. Na soustředění přijela také
Danielka Mišáčková, která s paradrezurou začíná.
Rozhodčí Ulf Wilken se věnoval každému jezdci zvlášť
a vysvětlil, kde jsou případné nedostatky, jak je odstranit a proč kůň případně nereaguje na pobídky jezdce.
Dále nám dal cenné rady jak postupovat dále při tréninku.
Soustředění pro mě bylo velmi cennou zkušeností
a moc se těším na další, které by se mělo konat při
závodech v Němčicích u Kolína ve dnech 29. - 31. 5.
2015. Je přislíbena účast mezinárodní rozhodčí z Německa.
Na závěr bych ráda poděkovala rozhodčí paní Hance
Štěpánové za trpělivost, kterou při překládání při tréninku se mnou měla, paní Janě Zenklové a dalším rozhodčím, kteří mě vždy ochotně vysvětlili, o jaký cvik
se při tréninku ostatních jezdců jedná. V tomto směru
jsem začátečník a jejich odborné komentáře mi byly
užitečným vodítkem, abych se v jednotlivých cvicích
orientovala. Dále poděkování patří také majitelům Villy
Ginetta. Dlouho budu na toto soustředění vzpomínat,
neboť nejen, že objednali opravdu hezké počasí, ale
také byli velmi milí a vstřícní.
Děkuji trenérce Terce Benetkové, která mě a Zdenku
na soustředění přivezla a odvezla a zapůjčila nám
zdarma přívěs na celou dobu soustředění. Děkuji
Katce Karáskové za přepravu koní a půjčení Bara. Je to
opravdu moc šikovný kůň. A největší dík patří Zdence
Španihelové, trenérce a současně i majitelce Ríši, za
to, že mi zdarma půjčila Ríšu na soustředění a Ríšu mi
vždy před tréninkem uvolnila.
Helena Novotná
Foto: archiv autora
V sobotu se jela tréninková úloha. Jezdci si koně nejprve opracovali na venkovním pískovém obdélníku a pak
se s koněm přesunuli do haly. Po zajetí úlohy před rozhodčím Ulfem Wilkenem jsme měli říct svůj názor na
chyby a nedostatky, které jsme v úloze předvedli. V odpoledních hodinách jsme pokračovali v tréninku. Ulf
Wilken nám potom poradil, jak pracovat s koněm.
Po skončení odpoledního tréninku a po večeři probíhala volná konverzace ohledně tréninku. Ulf Wilken odpovídal na dotazy jezdců. Dále se probírala účast jezdců
na zahraničních závodech. Dne 15. 4. 2015 totiž odjíždí Nasťa Vištálová (sk. 1b) a Lukáš Hnát (sk. 1a)
do Itálie na mezinárodní závody. Jedná se o 3 denní
strana 41
Soustředění
paravoltiž Praha
Během prodlouženého víkendu od 8. - 10.
5. 2015 se sjeli všichni paravoltižní cvičenci i se svými cvičiteli na celorepublikové soustředění do oddílu TJ Orion Praha.
Hlavní myšlenkou soustředění bylo načerpat nové inspirace ve způsobu tréninku a ukázat cvičencům jiné
možnosti sportovní přípravy pro tuto disciplínu. Během
tří dnů probíhaly aktivity jako například: taneční a baletní příprava, možnosti vyzkoušení hipoterapie, kondičního cvičení, cvičení na balančních pomůckách
a samotnou průpravu paravoltižních sestav na trenažéru a na koni.
České jezdecké federace a České hiporehabilitační
společnosti a splnilo svůj účel nad očekávání všech
pořadatelů, s Norou Hořickou jako hlavním motorem
celé akce.
Soustředění se velice vydařilo a již je v plánu na
podzim uspořádat podobnou akci, a pokud se podaří,
tak již s trenéry ze zahraničí.
Jana Sklenaříková
Nezapomnělo se ani na vedoucí pracovníky, kteří se
mohli během připravených přednášek oprostit od náročné organizace. Během polední pauzy bylo připraveno pro cvičitele, lonžéry a trenéry přednášky ohledně
psychologie práce s dětmi se zdravotním postižením
a principy řízení motoriky + specifikace průpravných
a protahovacích cvičení u lidi se zdravotním postižením.
Velkým přínosem bylo, že cvičenci byli zařazeni do smíšených skupin, nezávisle na stupni handicapu, a tím
se mohli naučit vzájemnému respektu a spolupráce
v týmu.
Celé soustředění bylo organizováno pod hlavičkou
strana 42
Od hipoterapie
k závodům
Petra Mikuláštíková se před dvaceti lety narodila s Downovým syndromem. Downův
syndrom je genetická porucha způsobující opoždění fyzického a mentálního vývoje.
Tyto děti trpí celkově sníženým svalovým tonusem, proto je třeba co nejdříve začít s rehabilitačními programy, zaměřenými na motorický vývoj dítěte. Dále jsou náchylnější ke
kardiovaskulárním onemocněním, objevuje
se u nich mentální retardace a řada dalších
přidružených vad.
Po narození Petře zjistili srdeční vadu – defekt komorového septa, proto začala rehabilitace až ve třech měsících věku, a to Vojtovou metodou. Po dvou letech již tato
forma rehabilitace nebyla dostačující. „Hledala jsem
další řešení a dozvěděla se o možnosti cvičení na míči.
Nikde v okolí jsem však takové cvičení nenašla,“ popisuje Petřina maminka. Domluvila se tedy s rehabilitační
lékařkou, která zde cvičení na míči zavedla. Petřin stav
se nadále zlepšoval, a proto rehabilitační lékařka doporučila začít s hiporehabilitací v občanském sdružení
EPONA. Vedoucí terapeutka Epony Vanda Casková připravila pro Petru hiporehabilitační plán. Začínali jezdit
jednou týdně. Pokroky byly obrovské a tak se Petra postupně dopracovala až k parajezdectví. Začala se věnovat parawesternu, který se jí velmi líbil. Navíc se učila
i běžné péči o koně – krmení, čištění či hřebelcování.
Bohužel po roce odešel trenér a bylo třeba hledat
další možnosti. Naštěstí parajezdectví nabízí řadu
různých disciplin a tak se Petra od jara 2012 věnuje
paravoltiži – gymnastice a akrobacii na neosedlaném
koni ve sdružení Epona Brno, který úspěšně reprezentuje na závodech. Většina členů klubu má pouze
lehký hendikep, jako je třeba skolióza nebo jiné, čistě
fyzické, postižení. Petra je tu jediná s Downovým syndromem. „Dcera je v jezdeckém klubu přirozeně začleněna do běžné/většinové společnosti, což je pro
ni nesmírný přínos zejména po psychické stránce,“
pochvaluje si paní Mikuláštíková. Na trénink, který se
skládá z jezdectví a gymnastiky, chodí Petra dvakrát
týdně. Postupně se lepší v provádění jednotlivých
cviků a závodění ji velmi baví.
Přínos hiporehabilitace je podle Petřiny maminky
veliký. „Je to skvělá pohybová aktivita, pomáhá ke
správnému držení těla a zapojení svalových skupin.
Dnes je na tom Petra již pohybově velmi dobře, pouze
na chůzi ještě trochu poznáte, že není vše úplně tak,
jak má být. A kromě toho je jasně vidět, že pobyt
u koní a v partě lidí kolem, jí hodně pomáhá i v rozvoji řeči a komunikačních dovedností,“ vysvětluje paní
Mikuláštíková a shrnuje, co pro ně hiporehabilitace
znamená: „Hiporehabilitace je cestou k samostatnosti, zodpovědnosti, k mentálnímu a samozřejmě
i pohybovému rozvoji“.
strana 43
Závěrečné zkoušky kurzu
Aktivity s využitím koní
V horký sobotní den 13. června proběhly závěrečné zkoušky kurzu Aktivity s využitím koní
(AVK) pro první čtyři statečné účastnice (další
se chystají na podzimní termín). Zázemí k
tomu poskytl JK Vladykův Dvůr, kde proběhla
i většina výuky. Tento kurz byl otevřen poprvé
v historii, účastnilo se ho 10 žen s pedagogickým nebo sociálním vzděláním.
Zkušební komise byla ve složení - Petra Křížová (sociální oblast), Vanda Casková (hipologie), Věra Lantelme
(obecná hiporehabilitace) a Jindra Vladyková (pedagogická oblast).
„Kurz mi přinesl spoustu nových zkušeností,
pohledů na věc, kontaktů a přátel.
Doporučila bych jej jen těm, kteří to myslí
opravdu vážně.“
Mgr. Lucie Brázdová, Instruktorka AVK,
Environmentalistka, 33 let
Aby se zkoušky děvčata mohly zúčastnit, musely absolvovat 100 teoreticko-praktických hodin, 80 hodin
odborné praxe, 20 hodin práce s koněm ze země a
odevzdat vypracovanou kazuistiku. Zkouška trvala
celý den. Dopoledne proběhla praktická část (příprava
strana 44
koně, ukázka samostatné práce s koněm, ukázka individuální a skupinové lekce AVK). Každá účastnice si
musela vybrat odpovídající koně ze stáda, zorganizovat své kolegyně, aby zahráli role uživatelů dle vylosovaných úkolů. Hodnotilo se, zda výběr koně odpovídá
potřebám uživatele, zda zkoušená účastnice si umí korektně složit lekci, a zda její kolegyně umí zahrát požadované postižení či problém - tedy zda mají představu,
jak se takový člověk cítí, chová a pohybuje.
Odpoledne účastnice napsaly test a absolvovaly ústní
přezkoušení. Ke konci byla vidět únava na všech, ale
zvládly to a jsou prvními oficiálními instruktorkami
AVK!
Gratulujeme!!!
Věra Lantelme
Nové kurzy budou otevřeny v únoru 2016.
V případě zájmu vyplňte nezávaznou přihlášku na
www.hiporehabilitace-cr.com/nezavazna-prihlaska-na-vzdelavaci-kurzy-2016/.
strana 45
Kalendář akcí ČHS a členských středisek 2015
http://www.hiporehabilitace-cr.com/kalendar-akci/
3.-9-8. 2015
Den otevřených dveří Střediska praktické
výuky - Caballinus, o.s.
Paradrezurní závody Zduchovice
Letní tábor Epony s hipoterapií a voltiží pro
malé i velké děti
Týdenní intenzivní praxe hipoterapie
Intenzivní týdenní hipoterapie
Paravoltižní závody M-JMO EPONA Brno + JK
FANY Hostěnice – Podmitrov
15.8. 2015
Paravoltižní workshop APA VČAS Olomouc
8.7. 2015
10.-12.7. 2015
12.-18.7. 2015
13.-19.7. 2015
13.-19.7. 2015
18.7. 2015
17.-23.8. 2015
26.8. 2015
- Pirueta PN Havlíčkův Brod
Den otevřených dveří ve Středisku praktické
29.8. 2015
výuky - Epona, o.s.
29.8. 2015
Paravoltižní workshop Epona Brno
31.8.-6.9. 2015 Intenzivní týdenní hipoterapie
10.9. 2015
výuky - Zookoutek PN Jihlava
19.9. 2015
Společný trénink s Bárou Bořánkovou
Paravoltižní závody Počin Praha - Dolní
19.9. 2015
Počernice
26.9. 2015
Paravoltižní workshop TJ Orion Praha
3.10. 2015
výuky - Sdružení SRAZ
Otevřené Mistrovství ČR v paradrezuře,
3.-4.10. 2015
Hradištko u Sadské, Klub Kvítek
MČR v paravoltiži JK FANY Hostěnice
3.-4.10. 2015
- VFÚ Brno
7.10. 2015
výuky - Koníček, o.p.s.
Horsemanship IV- Společný trénink pro
17.10. 2015
jezdce s vlastním koněm
www.caballinus.cz
[email protected]
www.hipoterapie.cz
www.os-svitani.cz/55.php#praxe_hipoterapie
www.os-svitani.cz/67.php#intenzivka
www.cjf.cz/
http://www.fanyhostenice.wz.cz/pic/
workshop.pdf
www.hipoterapie.crespo.cz
www.hipoterapie.cz
www.fanyhostenice.wz.cz/pic/workshop.pdf
www.pnj.cz
www.toulcuvdvur.cz/kalendar-akci
www.cjf.cz/discipliny/voltiz/paravoltiz/
www.fanyhostenice.wz.cz/pic/workshop.pdf
www.toulcuvdvur.cz
[email protected]
www.cjf.cz/discipliny/voltiz/paravoltiz/
www.konicekcb.webnode.cz
www.toulcuvdvur.cz/vzdelavani/
www.os-svitani.cz/55.php#praxe_
hipoterapie
19.-25.10. 2015 Intenzivní týdenní hipoterapie
www.toulcuvdvur.cz/details/31081207.11. 2015
Koňověda
konoveda/
21.11. 2015
Podzimní Výroční členská schůze - volební ČHS www.hiporehabilitace-cr.com/kalendar-akci/
www.os-svitani.cz/55.php#praxe_
14.-20.12 2015 Týdenní intenzivní praxe hipoterapie
hipoterapie
14.-20.12 2015 Intenzivní týdenní hipoterapie
19.-20. 2016
XI. Konference o hiporehabilitaci
www.hiporehabilitace-cr.com/kalendar-akci/
19.-25.10. 2015 Týdenní intenzivní praxe hipoterapie
strana 46
strana 47
strana 48
strana 49
HIPOrehabilitace
Vydává Česká hiporehabilitační společnost, o. s.
(www.hiporehabilitace-cr.com)
Redakce: Ing. Věra Lantelme, DiS.
Ing. Petra Škochová
Adresa sídla společnosti:
Zemědělská 1, 613 00 Brno
Grafické studio Green Mango
Grafická úprava a sazba časopisu
www.greenmango.cz
IČ: 15054411
ISSN: 1804-3291
Za obsah článků ručí jejich autoři. Uveřejněné texty
nemusí vyjadřovat názory a postoje redakce a vydavatele.
Stašek Ulenfeld
korekce
[email protected]
Redakce si vyhrazuje právo texty krátit a upravovat.
Foto přední strana: o. s. Caballinus
Foto zadní strana: archiv ČHS
Uzávěrka: 30. 5. 2015
strana 50

stáhněte - Česká hiporehabilitační společnost

Transkript

Podobné dokumenty

Stáhnout - Dobrý skutek

Říjen - Časopis Život v Kristu

Abstrakta - Česká archivní společnost