Orl-2016-6

Transkript

Orl-2016-6
2016-6
kognitivně disonantní občasník,
informační destilátor,
internetové(nejen) výstřižky ve fraku,
splaskávač simulákrů, rozpouštěč
falešných egregorů, narušovač
zpráchnivnělých paradigmat,
kompenzátor hypotékového
novinářství, flokulant mediálního
žaboklamu, širokopásmové dráždidlo,
argenteum oppositus coffeteria
pragensis, kanonizátor síťové
pomíjivosti, virtuální plátek k propagaci
holé skutečnosti, homeopaticko
psychedelický, ke kořeni jdoucí,
kvadratura k zahnívajícímu
veškrnistánu, virtuální výpisky
zapadlého vlastence, sklizeň blogosféry
mlsnou kosou
ORL 2016-6
Motto:
Prozatím politici, novináři a „umělci“
slastně vegetí ve svých krásných čtvrtích
a vyjadřují podporu masové imigraci na
úkor národa. Záplava zatím nesahá až k
jejich domům. Ale počkejme, až to dojde
až tam. Tehdy – v souladu se svou
typickou zbabělostí – převlečou kabáty.
Ale to už bude pozdě. Už dost falše a
neupřímných slz.
L. Vojteková
V době neútěchy nedělat nikdy žádnou
změnu, nýbrž zůstat pevným a vytrvalým
v předsevzetích a v rozhodnutích, v nichž
stál člověk předešlého dne před takovou
neútěchou, nebo v rozhodnutí, které
udělal člověk v předcházející útěše.
Neboť jako nás v útěše vede a radí nám
dobrý duch, tak v neútěše zlý, podle
jehož rad nepůjdeme cestou k
správnému jednání.
Ignác z Loyoly.
strana 2
Obsah čísla
Glosa J. Maška......................................................................................................................................................................................................................................................................1
Úpadek Evropy a možnosti obnovení její světové role....................................................................................................................................................................................................1
EUxitus aneb Elity na Červeném Hrádku...........................................................................................................................................................................................................................3
Ne, oni nezmizeli. Ještě o nich hodně uslyšíme................................................................................................................................................................................................................4
Brexit: Jak Britové ztratili důvěru své vlády......................................................................................................................................................................................................................6
Spengler předpověděl zánik Západu..................................................................................................................................................................................................................................7
Návrat na Christelhof...........................................................................................................................................................................................................................................................9
Varšavský válečný sjezd a globální vesnická rvačka......................................................................................................................................................................................................12
Kalergiho plán v plném proudu, jen se o tom méně píše..............................................................................................................................................................................................13
Smrt našeho proroka.........................................................................................................................................................................................................................................................14
Tady se odehrává osudový proces. Filozof Cílek velmi vážně k budoucnosti Evropy. A přikládá fakta.................................................................................................................16
Kulturní neomarxismus jako ideologie rozvratu.............................................................................................................................................................................................................20
Přicházejí nejhloupější generace za mnoho staletí.........................................................................................................................................................................................................21
Invaze proti Saddámovi nebyla odůvodněná. Blair oklamal Brity, tvrdí komise........................................................................................................................................................23
Vznik a znak.........................................................................................................................................................................................................................................................................24
O náhodě a spontaneitě.....................................................................................................................................................................................................................................................26
Merkel, Trojan Spyware, and Refugees: Political Correct Coercion and GDR Mirror...............................................................................................................................................29
Přehled mundanní astrologie............................................................................................................................................................................................................................................31
Tajemný úplněk může kazit náš spánek, zjistili vědci....................................................................................................................................................................................................36
Náskok zeleného Atapany.................................................................................................................................................................................................................................................37
Budoucnost našich potomků nevidím růžově.................................................................................................................................................................................................................39
Clinton Email: We Must Destroy Syria For Israel...........................................................................................................................................................................................................41
Rozhovor s autorem knihy Co nesmíte vědět: „Cílem USA je rozeštvat Rusko a Evropu“........................................................................................................................................42
ZELENÝ-ATAPANA: Je na řadě genocida bělochů v Evropě?........................................................................................................................................................................................46
Sleep, Melatonin, & DMT..................................................................................................................................................................................................................................................47
Free Speech on Trial: What Message Is Being Sent?....................................................................................................................................................................................................50
Studie : Propagandu šíří tři západní agentury.................................................................................................................................................................................................................53
Jacob Rothschild kritizuje centrální banky. A na Titaniku se už přestalo zpívat........................................................................................................................................................55
Politické školení mužstva: Máš jiný názor než metropolitní elity? Jsi občan druhé kategorie!................................................................................................................................56
Nová fáze útoku. Saúdové zajišťují spojení.....................................................................................................................................................................................................................58
Postindustriální simpletoni, narcismus a zánik Západu.................................................................................................................................................................................................60
Rozdíl mezi korporátním kapitalismem a korporátním fašismem.................................................................................................................................................................................61
Saturn and Uranus Cycles. One is Never Too Old To Begin Again..............................................................................................................................................................................63
ORL 2016-6
Glosa J. Maška
Glosa J. Maška
Člověk jede tou českou a moravskou krajinou,
a pozoruje vesničky... a městečka. Ten rozdíl
mezi německými ulicemi a českými je velký, i
mezi polskými a českými... ten největší je v
množství továrniček a firem. My jsme o ně přišli. Nejdřív nám je sebrali v 48. komunisti, a vybudovali jen velká průmyslová centra. Nějakou
chvíli to fungovalo, než přišel Havel, Klaus a
jejich boys. Část jsme prodali pod cenou na západ, zbytek za pár set miliónů úplatků do kapsů politických stran rozpustili, abychom nedělali západu konkurenci. Pořád jsme žili. Ale ten
poslední úder, který přišel, nám zasadila Evropská Unie. Třetí úder, ze kterého se naše
vlast už vzpamatovat dosud nedokázala. Lidé
jinde než ve velkých centrech žijí bez naděje, v
podstatě jen tak živoří. Nemohou si vyjít na večeři, protože na ni nemají, a není ani kam, protože je ve vesnici jen jedna hospoda, která
možná po EET zavře taky. Žijí nedůstojný
život, v televizi je každý večer ve zprávách uráží, když hovoří o demokracii, a o výdobytcích
Evropské Unie. Odchod z Evropské Unie by
zničil pražskou kavárnu a pár měšťáků. Desítkám tisíc dělnických otroků by zrušil jejich galeje. Ale možná by přinesl novou naději znovu
vybudovat firmičky a továrničky. Možná potřebujeme české potraviny, české boty, oblečení, určitě bychom znovu zvládli motorky i
auta. Češi, Moraváci a Slezané nejsou blbí a vůbec ne líní. Jsou jenom ušlapaní totalitními
režimy, které si v Československu podávají
dveře. Rána za ranou, která v nás ušlapala lidství a možnost důstojně žít. Poslední dvě rány
byly o to horší, že je nikdo nečekal. Přišly do
zad. Až zas budete na vážkách, jak to s tou EU
vlastně je, až vám zas kluci z Respektu a holky z
České televize povalej šrouby do hlavy, promluvte si s někým z jižních Čech, nebo z Ostravy. Z
Prostějova, nebo Sokolova. Zjistíte, že nás ten
oslavovaný západ znásilňuje každý den. Znovu a
znovu. Nemít východní trhy, už dávno padl. Nemít arabská a africká jara, už dávno padl. Nemít
ukrajinskou občanskou válku, už dávno padl. Už
nemá co kam prodávat. Jediné, co může dělat,
je osekávat náklady. U nich doma se lidi vzít u
huby nenechají. Jediný prostor, kde to mohou
dělat, je východní Evropa. Tam to projde. Proto
řadu svých montoven přesunuli sem. Nikde na
to nejsou tak dobře zvyklí, jako třeba právě Čechoslováci. Však oni ohnou záda. A budou nám
to dělat znovu a znovu. Kdo nevěří, ať tam běží.
https://www.facebook.com/jiri.m.masek?fref=ts
Úpadek Evropy a možnosti
obnovení její světové role
Josef Staněk
Po referendu ve Velké Británii zachvátila hrůza
z podobných výsledků referend vedení Evropské
unie a všechny národní pseudoelity. Neboť referenda o setrvání v EU jsou vlastně soudy národů
o dosavadním fungování Evropské unie. Odmítnutím způsobu řízení EU britskými občany
vyšla najevo sice cítěná, ale vší mediální silou
tutlaná organizace správy soustátí. Racionálně
myslícím se stalo zřejmé, že bez ohledu na názory občanů prováděná forma řízení společenství
je bez zásadní reformy neudržitelná.
Liší se pouze názory, jak to má být. Co je nutné
reformovat. Navíc převažuje názor, že ti, kteří
dosavadní směrování a způsob řízení společenství vytvořili, jej zreformovat nejsou schopni. Evropské národy prostě žádají nové lidi do čela a
nové ideje a metody řízení na vývěsný štít EU.
Jinak se na obzoru kontinentu vynořuje všeobecný rozvrat a následný chaos.
Pokusím se níže, jako pamětník evropských dějinných pohybů, popsat svůj názor. Domnívám
se, že nic lepšího než idea unie států a národů
v Evropě nemůže existovat. Na rozdíl od většiny
ostatních pisatelů se však nedomnívám, že příčina krize je svým těžištěm hlavně ekonomické či
ekologické povahy. Rozhlédneme-li se „ekonomickým okem“ po Evropě, všem lidem v ní se
materiálním zabezpečením vede nejlépe v historii kontinentu! A přesto jsou nespokojeni, protože krizi vnímají jako rozpad normálních
mezilidských vztahů. Tedy její hybatel musí
být v duchovní rovině! Proč? Protože evropská
civilizace jako celek evidentně ztratila dříve
jednotící křesťansko-židovskou duchovní
platformu!
Je přece historicky ověřenou pravdou, že trvalou
existenci nadkmenového státu neboli civilizace
nezajistí ani ekonomická ani vojenská síla. Jak
dlouho trvaly říše Attillovy, Čingischánovy, Ale-
strana 1
ORL 2016-6
Úpadek Evropy a možnosti obnovení její světové role
xandra Velikého? Jen po dobu jejich života neboli po dobu existence jejich vojenské síly. A
proč Egypt, Antika, říše Římská přetrvávaly tisíc let? Protože kvalitou své správy a kultury
posunovaly tehdejší kmenové mezilidské a
duchovní vztahy na vyšší úroveň! Po antických
hodnotách lidství toto civilizační povýšení učinilo křesťanství. Katolicismus a evangelické
církve na Západě a pravoslaví na Východě.
Duchovní pohyb se však uvnitř zmíněných
křesťanských směrů v 19. a 20. století zastavil.
Poznání duchovního rozměru reality se
v církvích zastavilo, mase lidí církvemi zprostředkované středověké poznání nehmotné
strany reality se stalo nepřesvědčivým. Slovy
Evangelia, „sůl víry přestala solit život obyčejných lidí“ neboli činit jej v období zákonitě
přicházejících těžkostí „stravitelným“. Scholastiky přednášený křesťanský výklad světa
přestal být zejména pro masy vzdělaných lidí
inspirujícím. Proto jej plíživě, a na všech
úrovních, začal nahrazovat materialismus,
živočišné pojetí života a ateismus. Tyto přístupy ke světu však neobsahují nadčasový výklad
života a světa!
Ateisticky vykládané rozumové poznání, označované jako „věda“, postrádá totiž výklad
smyslu života jednotlivce. O smyslu existence
národů a světa ani nemluvě! Těmito přístupy se
vytvořilo současné společenské duchovní vakuum. Jako smysl života jsou „dialektiky“ neboli uctívači trhu jako způsobu života předkládány lidem jen příjemné smyslové požitky. Nic
jiného než konzum tělesných hodnot prý nedává jedinci smysl bytí. Smrtí těla prý všechno
končí, říká „věda“. Potlačením vnímání nehmotného rozměru reality zmizelo místo původu a dokonalé realizace toho, čemu se říká
ideje a ideály. Zmizel Platonův svět idejí, Ježíšovými slovy „království boží“, také dokonalosti,
lidově ráj. Potlačením vnímání tohoto rozměru
reality se rozpadla mimosilová vyjednávací základna. Jiné argumenty, než síla a peníze! A
právě od nich byl v evropské civilizaci odvozen
mezilidský a mezinárodní společenský konsensus!
Jenže pozor! Použití síly jako klíčového vyjednávacího prostředku vede automaticky ke
společenským a mezinárodním řežím, neboli
válkám a teroru všeho druhu. Vznikne atmosféra permanentní války všech se všemi! Viděli
jsme v Evropě, první hrůzná světová válka skončila jen zdánlivým mírem, vlastně příměřím.
Druhá světová hrůza skončila pádem Berlína, ale
třetí světová válka je opět již 70 let na spadnutí!
Pokračováním nastoupeného světového náboženství síly není spolupráce národů možná.
Mezitím vojenská technika pokročila tak, že
další válkou by celá současná civilizace zanikla.
Tak oslepeni „ideou“ rozhodující síly a ztráty vnímání existence Vyšší spravedlnosti všichni
jednotlivci i národy „světa trhu a demokracie“
přešly na politiku urvat pro sebe co nejvíce, bez
jakéhokoliv ohledu na druhé. Dopad tohoto přístupu k životu a světu začínáme názorně vidět
na hromadném objevení se „tržních“ lékařů, učitelů a kněží! Vystudovaných ovšem za peníze
všech. Tito někdejší příslušníci altruistických povolání ovšem jen přejali duchovní přístup je
obklopujících bankéřů, politiků, právníků a
podnikatelů!
Jediným tématem současných politických dějů
v Evropě se tak stalo přetahování o peníze ve
stylu „chyť jak chyť“. Ač si toho účastníci těchto
dějů nejsou vědomi, civilizace se pod jejich ve-
dením pomalu a jistě, podle duchovního zákona,
posunuje k zákonitému karmickému následku.
Jím je všeobecný chaos a vpád nějakých ještě
méně degenerovaných barbarů. Jestliže národy
a společenské vrstvy přestaly myslet v kategoriích ustálených nehmotných společných hodnot,
jejich jakákoliv trvalá dohoda není z principu
možná. V bibli je tento stav věcí veřejných opsán
slovy „rada radu stíhat bude a soudu nedojdou!“
V době atomových technologií a možností genetických manipulací se při použití formy síly jako
základu mezilidské komunikace vyjeví existence
Vyšší spravedlnosti formou zániku takové civilizace.
Než přistoupím k popisu východisek ze situace
za tohoto stavu vnímání věcí duchovních v Evropě položím a odpovím několik otázek, bez čehož nejsou další přístupy pochopitelné:
1. Prokazuje skutečně věda, že existuje
jen hmotný rozměr vesmíru?
2. Existují-li neporušitelné zákony
v hmotné dimenzi reality, existují takové i v nehmotných dimenzích?
3. Jaké to jsou a jak k jejich poznání
dospět?
4. Jsme zde na planetě Gaia jako duchovní
entity sami nebo se mezi námi pohybují
z našeho hlediska nehmotné bytosti?
5. Přežívá vědomí člověka smrt těla?
Krátké odpovědi na výše položené otázky nastíní i cestu ze současné krize evropské civilizace.
1. Fyzika i biologie ve skutečnosti již několik desetiletí prokazuje existenci nehmotných rozměrů reality. (Od kvantové fyziky až po chování zvířat.) Ateisti
strana 2
ORL 2016-6
2.
3.
4.
5.
Úpadek Evropy a možnosti obnovení její světové role
vědu ovládající tyto skutečnosti systematicky zamlžují pomocí jepičích falešných teorii.
Dějiny lidstva i osudy jednotlivců
jasně prokazují zákony i v rozměru
reality, který považujeme za nehmotný. Lidově odtušeno, boží mlýny
sice pomalu, ale stále melou!
Tyto duchovní zákony, tedy náhled
z hlediska věčnosti, nám po staletí
v různé míře správnosti a přesnosti
představují náboženské a mystické
výklady a tradice.
Na naší planetě se pohybovaly a pohybují pro nás nehmotné entity pod
různými názvy: andělé, elohim,
duchové, ufoni, bohové. (Jsou v jiných
hmotných vibračních úrovních a jsou
zachytitelní a komunikovatelní ve
stavech změněného nebo rozšířeného
vědomí. Nazývané také vytržení
mysli, zjevení, mimotělní zážitky, zážitky klinické smrti apod.)
Miliony resuscitovaných z klinické
smrti těla prokazují přežívání vědomí
(duše) člověka po smrti těla. To ateisti
se špatným svědomím, kteří si přejí,
aby po smrti „nebylo nic“, tyto poznatky metodicky blokují a zlehčují.
http://hledani.gnosis.cz/upadek-evropy-a-moznosti-obnoveni-jejisvetove-role/
EUxitus aneb Elity na Červeném
Hrádku
Dříve narození jistě
pamatují z léta
1989 „slavný“
projev Milouše Jakeše na Červeném
Hrádku, generálního tajemníka ÚV
KSČ, který unikl na veřejnost a téměř jistě přispěl k otevření očí mnoha lidí a k sametové revoluci.
Základní myšlenkou jeho projevu bylo: „Cítím se
jako kůl v plotě“. Nahlíženo z dnešní perspektivy
to byla poměrně odvážná, byť spontánní sebereflexe říkající, že politika vládnoucí strany je nepochopená, neakceptovaná a odtržená od vůle
lidu. Byl to konec totální zaslepenosti špiček
režimu; pozdní pochopení, které ale nemohlo již
nic změnit na dalším vývoji.
Stejný pocit osamocení a bezmocného vzteku
cítím od současných národních i evropských elit,
kde v podtextu prakticky každé reakce na události, které nejsou v souladu s jejich přesvědčením, je zoufalství nad „hloupým lidem“, lůzou,
která nechápe jejich vznešené cíle a myšlenky.
Doma bych mohl začít volbou prezidenta,
pokračovat přes migrační krizi, vnímání „harmonizační“ politiky EU až po současný Brexit. Ten je
pro české elity obzvlášť těžký, protože zde nejde
opovrhovat vlastním lidem, ale lidem vzývané
kolébky demokracie a do té doby téměř nedostižným vzorem. A tak alespoň říkají, že Brexit
způsobili staří, chudí, nevzdělaní a venkovští voliči (což je pouze statistická pravda – tj. relativní
z pohledu váhy vlivu na výsledek, a to ještě
"naředěná" volební účastí – mladí k volbám šli
výrazně méně než staří), ale naprosto jim uniká
pointa: že jsou to především ti, kteří „dolce vita“
všech těchto elit platí. A tahají přitom za kratší
konec provazu.
Trefně to vyjádřil Gerd na kosa zostra: „Sice naprosto pohrdají zbytkem té nekulturní, netolerantní, přízemní a upocené generace zajímající
se jen o svou výplatu, ale nikdy se nestydí vzít si
podíl z jimi vytvořených daní. Pravda, štítivě a s
velkým sebezapřením, ale pro vyšší dobro se
obětují a nakonec milostivě peníze přijmou
očištěni vědomím, že za ně budou šířit dobro a
vše humánní ideje těm tak přízemním občanům.
A tak nám káží, co je pro nás dobré, což vědí
vždy nejlépe. Pokud se zmýlí, nikdy nehledají
chybu u sebe, ale vždy u těch druhých, kteří nepochopili jejich krásné myšlenky hodné obdivu.
Totéž soudruzi z KSČ: nikdy nehledali chybu v
idejích marxismu – leninismu, ale vždy v lidech,
které by nejraději vyměnili. U těch nejvzpurnějších k výměně docházelo, a stejně to
nepomohlo a socialismus se zhroutil.“
Ve světle hrozícího rozpadu je nutné si znovu
položit základní otázky, tj. vrátit se k základním
axiomům a tezím naší integrace do západní Evropy a principům evropské integrace vůbec.
1. Kdo má rozhodovat, lid nebo elity?
Tuto otázku zde skvěle nastolil před nedávnem
Petr Robejšek – jeho závěr je, že moudrost lidu
je víc než chytrost elit: „Akademické a mediální
elity vlivu jsou v nejlepším případě experti na
služební funkce při inspiraci společnosti hledající
řešení. A politické strany mohou pomoci při
moderaci procesu výběru řešení a při jejich uskutečňování. Avšak ani jedna ani druhá skupina
strana 3
ORL 2016-6
EUxitus aneb Elity na Červeném Hrádku
nemá ani schopnosti ani legitimizaci pro hledání řešení ve jménu společnosti. Řešení
nejsou správná proto, že přicházejí od expertů
a již vůbec ne proto, že přicházejí od mocných.
Správnost řešení se prokáže až v praxi tj. v
konkrétní situaci a ta je vždy "obývaná" většinou společnosti. Proto musí většina
společnosti rozhodovat o tom, co potřebuje.“
Není co dodat. Snad jen Masarykovo: "Tak
demokracii bychom měli. Teď ještě ty demokraty."
2. Směřujeme na „ZÁPAD“, když směřujeme
na „západ“?
ZÁPADEM zde rozumím onu ideu svobodné a
demokratické společnosti postavené na
křesťanských základech lásky k bližnímu; „západem“ geografické určení. Předpoklad elit, že
ZÁPAD = západ, je – velmi jemně řečeno –
hodně vratký. Je to předpoklad typu „se Sovětským svazem na věčné časy“. Tomuto tématu
jsem se více věnoval v předchozím blogu, kde
dokládám, že „západ“ byl ovládnut elitami,
které začínají mít čím dál více totalitní charakter: „Moc je schopnost ovládat myšlení, cítění
a chování lidí. Pokud má být moc aplikována
čistě demokraticky, musí jen a pouze nabízet
svá řešení a koncepty svobodným a svéprávným občanům. Manipulace, lhaní,
skrývání faktů a vytváření kasty „rovnějších“
jsou první příznaky totality; různé úrovně
nátlaku, persekuce, či úplné potlačení jiných
názorů jsou už čistým projevem totalitní
moci.“ Pokud by současné elity měly kontakt s
realitou a nemyslely jen na vlastní prebendy,
nelkaly by nad hloupostí lidu ale nad vlastním
selháním.
Jinak řečeno, geografické určení ZÁPADU nemusí být v čase stacionární. Eufemisticky to vyjádřil Hynek Kmoníček, když řekl, že ZÁPAD se
nám přestěhoval na (střední?) východ. I když s
ním v tomto nesouhlasím, aspoň nepodléhá
obecným klišé elit. Otázka je, kde na planetě
ještě ZÁPAD zůstal… ve Švýcarsku? Na Novém
Zélandu? Závěr: směřujme na „ZÁPAD“, ale
buďme velmi ostražití, kde ten ZÁPAD vlastně je
a s kým tam půjdeme.
3. Za jakých podmínek je idea sjednocené Evropy udržitelná?
Zatímco neznám nikoho, kdo by zpochybňoval
ekonomickou integraci Evropy ve smyslu původní EHS, velká desiluse se už ale týká
společné měny, natož přehršle regulací, kde u
mnohých z nich lze úspěšně pochybovat o motivacích bruselských úředníků a politiků; za
všechny například zákaz uvádět na obalu léčivé
účinky prodávaných bylinek.
O desilusi ohledně politické integrace ani nemluvě. Neschopnost reagovat na uprchlickou
krizi včetně neadekvátní role Merkelové v celoevropském kontextu; prolomení principu, že se
rozhoduje konsenzuálně, byť Lisabonská smlouva umožňuje většinové hlasování; deficit demokracie v evropských institucích; desetitisíce pohádkově placených úředníků; pravidla a dotační
mechanismy křivící národní trhy… To vše zakládá ZCELA LOGICKY odstředivé tendence napříč
Evropou. Pokud pak politické nositele těchto
tendencí označují naše i evropské elity za extremisty (s kterými naprostá většina z nich nemá
nic společného), je dílo zkázy prakticky dokonáno.
Závěr: udržet myšlenku sjednocené Evropy je v
této situaci není možné tak, že se jen zvolní
tempo integrace. V současné situaci to znamená
reformy, které z pohledu Bruselu bude nutné
udělat mnoho kroků nazpět. Jinak hrozí další
*xity a EUxitus.
Bohužel, na tyto otázky mají elity zcela odlišnou
odpověď, než „jejich“ lid. A zatím zdá se nejsou
schopny ani oné „jakešovské“ pozdní sebereflexe. Jsou zakonzervovány snad ještě více ve
své ideologii a stejně odtržené od reality. A co je
vůbec nejhorší, nemají ani jeho pocit odpovědnosti. Jenže historická logika bývá neúprosná. Všichni si svým Červeným Hrádkem budou
muset projít. I přijetím odpovědnosti za důsledky své zaslepenosti. A my bohužel s nimi.
Jaroslav Kuchař
Ne, oni nezmizeli. Ještě o nich
hodně uslyšíme
Všechna média jsou zahlcena rozhodnutím
většiny ve Velké Británii, respektive ve staré
dobré Anglii a Walesu. A zdá se, že „uprchlíci“
zmizeli.
strana 4
ORL 2016-6
Ne, oni nezmizeli. Ještě o nich hodně uslyšíme
Slovo „uprchlíci“ dávám do uvozovek. Prchá se
totiž odněkud a ne někam. Ilegální migranti, to
je ten správný a pravdě odpovídající pojem, zaplavují ve velkém jih Itálie a postupně se vydávají na sever. Už jsem o tom nedávno psal.
Ve své hlouposti, která je nazývána lidskostí, je
Evropa dopravuje na své území sama. Pašeráci
většinou mladých mužů z mnoha zcela válkou
nestižených zemí Afriky totiž přišli na geniální
tah. Do loděk, na kterých vysílají migranty vysávat sociální rozpočty evropských zemí, a to v
tom lepším případě, natankují na lodě jenom
tolik benzínu, aby bárky s migranty dopluly na
hranici mezinárodních vod, což je jenom kousek od břehů Libye. Pak zavolají o pomoc a
lodě EU je odtáhnou do Itálie. Jsou to ta
plavidla, která měla původně zabraňovat pronikání ilegálních imigrantů k evropským břehům. Dopraví je tam je tam na náklady Evropanů. Jen v neděli 26.6. jich bylo z moře vyloveno 3324 a za čtyři dny do Itálie dopravily
lodě EU 66 tisíc migrantů. I ty slavné „pointy“
jsou k ničemu. Úřady EU např. zjistily, že 56 tisíc běženců nemá nárok na asyl v Evropě, ale
nedaří se je vůbec vrátit zpátky do jejich
domovských zemí.
Dokážu si představit, jak se musí příslušníci
bojovníci islámského státu v Libyi a další teroristé na celém světě náramně bavit.
A teď přece jenom přijde na řadu brexit. Zdá
se, že Velká Británie neztratila zdravý rozum –
common sense. Dokládá to i zvláštní zpráva
sněmovny lordů, která říká, že mise Frontex
nejenom, že se míjí účinkem, ale naopak že vychází vstříc pašerákům lidí. I z tohoto důvodu
je mi líto, že Spojené království hlasovalo tak,
jak hlasovalo. Jediná velká země, která přinášela do postojů EU alespoň špetku rozumu,
nás opustí. Byla to alespoň jakási záchrana pro
nás malé. To na tuto anomálii s běženci ve
Středozemním moři neupozornil nikdo jiný? To
se mezi velkými státy EU nenajde žádný politik,
který dokáže nestrkat hlavu do písku?
Ne, zcela naopak. Němci s Francouzi, ministři
zahraničí Frank – Walter Steinmeier a Jean Marc Ayrault vymysleli jak řešit následky brexitu
pro EU. Jednotlivé státy by měly přijít o právo na
vlastní armádu, daňový systém a další atributy
samostatnosti a hlavně o právo jakkoli rozhodovat o přijímání či nepřijímání ilegálních
imigrantů. Ani slovo o tom, jak účinně zabránit
hromadnému pronikání pro evropské sociální
systémy naprosto devastujícího prvku –
ilegálních imigrantů, kteří stěží najdou kdekoliv
na evropském kontinentě práci. A buďto budou
živi ze sociálních dávek, nebo se dají na dráhu
zločinu. Systém vracení odmítnutých žadatelů o
asyl totiž vůbec nefunguje.
A to jenom jedna strana mince. Druhá, daleko
nebezpečnější se objevila v Německu. Stoupence tureckého prezidenta Erdogana Ramzi Aru,
založil v Německu stranu Alianci německých
demokratů, která má zastupovat zájmy 3 milionů Turků žijících v Německu. Chce prosazovat
změnu volebního zákona. Chce, aby každá rodina mělo právo hlasovat tolika hlasy, kolik má
členů. Za každé dítě dostane hlas navíc jeho rodič. Počítá pro začátek s 10 % ve volbách. A je
zcela jasné, že většinová společnost se bude pobíjet navzájem mnoha stranami, kdežto tato
„německá“ demokratická aliance dostane hlasy i
těch běženců, kteří si mezitím zajistí volební
právo. Jestli paní Merkelová počítala s tím, že
otevřením náruče pro ilegální imigranty získá
nové voliče, tak se přepočítala. Podobný volební
model známe i z naší historie. Vítězem voleb
byla v třicátých letech Sudetoněmecká strana.
Vyústilo to v odtržení Sudet od republiky a zanedlouho naprostou ztrátu samostatnosti v Protektorátu Čechy a Morava.
Co my, malá země v rámci EU? Povím jeden poznatek. Nedávno jsem se vrátil z dovolené.
Cestoval jsem přes Bavorsko, Tyrolsko, severní
Itálii do Slovinska a Chorvatska. Zpátky jsem si
skočil na vynikající poctivou rybí polévku halászlé do Maďarska. Ve velkých městech Trento (Trident) a Terst žebrali a potulovali se někteří,
evidentně z oněch běženců o kterých píši. Bylo
jich docela dost. A to zvláště v případě Terstu je
na pováženou, vždyť leží úplně mimo trasy vedoucí na vysněný sever. Měl jsem pak velmi dobrý pocit bezpečí, když jsem se ocitl ve Slovinsku
a Chorvatsku.
Mimochodem by nebylo vůbec k zahození na
půdorysu států, které před multikulturalismem
zachránily bývalé režimy, založit nové společenství. Jakési bývalé Rakousko – Uhersko, zatím do
příštích voleb bez Rakouska a pak, jak doufám i s
ním. Prezidentské volby ukázaly možnost dalšího vývoje Rakouska. My obyvatelé bývalých
režimů máme totiž schopnost nevěřit všemu, co
nám média předkládají. A udělat takovou celní
unii s Velkou Británií či Anglií bez Skotska by
také pak nebylo k zahození. Ono totiž se zdá, že
jsme utíkali před socialismem a vrhli jsme se nerozumně do dalšího režimu, kde nám chtějí vše
naplánovat, neboť jsme podle jednoho držitele
různých ocenění té nejvyšší kvality lidé hloupí a
nevzdělaní a nemůžeme tedy za sebe rozhodovat sami. Takže bychom se mohli tak nějak
spojit s těmi nevzdělanci, kteří hlasovali v GB
pro odchod z EU. A ono, kdyby se zase rozdělilo
Německo a jeho východní část by se k nám přidala (jenom tu Angeliku by asi s radostí přenestrana 5
ORL 2016-6
Ne, oni nezmizeli. Ještě o nich hodně uslyšíme
chalo západu), by také asi nebylo ke škodě Evropy. Však Margaret Thatcherová velice
sjednocení Německa nedoporučovala.
Brexit: Jak Britové ztratili
důvěru své vlády
zývají „une fuite en avant“ (volně přeloženo vezmi větší kladivo).
To je jeden scénář. A druhý je takový, aby odstoupila celá Evropská komise v čele se starým
harcovníkem Junckerem, jehož vítání se státníky jednotlivých států EU připomíná francouzáky Leonida Iljiče Brežněva s jeho podřízenými, státníky a předsedy stran ve státech
Varšavské smlouvy. Vítání s Nigelem Faragem
mimochodem připomíná Brežněvovo vítání s
Alexandrem Dubčekem v Čierne nad Tisou těsně před invazí. Ještě že Komise nedisponuje
armádou, ale k tomu by se evropští plánovači
určitě také brzy dostali.
The Saker
Protože je to mnohem větší, než Británie či EU.
Především je to o rasismu. Ne o údajném rasismu voličů „odchodu“, samozřejmě, ale velmi
skutečném rasismu anglo-sionistické „elity“,
která se dokáže duševně vypořádat s tím, že „líní
jižané“ v Řecku jsou z EU nešťastní, a která
může, je-li potřeba, připomenout Turkům, kde je
jejich místo u koryta Říše (sekce pro sloužící), ale
která nemůže akceptovat, a nebude, že její
vlastní členové, lidé Británie, se opováží je odmítnout tak veřejným a ponižujícím způsobem.
Vrátit Evropskou unii nejenom před Lisabon,
ale dokonce i před Maastricht, před rok 1992 a
začít se zdravým rozumem bez socialistického
plánování znovu. Bez nesmyslných nařízení se
žárovkami, teploměry atd. Evropské hospodářské společenství, to byl ideál. V tu dobu Evropa prospívala.
A co s běženci? Když jsme dokázali svrhnout
fungující režim Kaddáfiho, který nám je zadržoval, tak prostě skočit do Libye ještě
jednou, zlikvidovat hnízda pašeráků a mořskou
hranici si pohlídat sami a nebo stáhnout zachraňující lodi do přístavů. Jinak o ilegálních
imigrantech hodně uslyšíme a nařízeními EU
nejenom uslyšíme.
http://www.parlamentnilisty.cz/politika/politici-volicum/HannigRozumni-Ne-oni-nezmizeli-Jeste-o-nich-hodne-uslysime-443435
Po povstání 17. června sekretář Unie spisovatelů
Roznášel letáky ve Stalinallee
A uvedl, že lidé ztratili důvěru vlády
A mohou ji získat zpět jen zdvojením úsilí.
Nebylo by v tomto případě snazší, kdyby vláda
rozpustila lid a zvolila jiný?
Řešení, Bertold Brecht
Říct, že brexit byl historickou událostí je slabé,
nikoliv kvůli politickým nebo ekonomickým následkům tohoto hlasování, ale především proto,
že jde o hlasitou, bolestivou a nanejvýš ponižující ránu do kolektivní tváře vládnoucích „elit“,
která řídí anglo-sionistickou Říši. Všech, nejen
Cameronovy, Merkelové a Obamovy, ale také, a
to je důležitější, jejich loutkovodičů. Je to také
facka anglo-sionistické kompradorské kastě,
která spravuje kolonii EU z pověření USA.
Tím neříkám, že ti, kteří hlasovali pro odchod
z EU, to učinili se záměrem učinit politické prohlášení proti „elitě“, ačkoliv někteří tak bezpochyby učinili, ale protože takto to bude 1% plutokratů řídících Říši vnímat. Pro ně je to něco
jako vzpoura nevolníků, Jacquerie, chcete-li, a
normální reakcí feudálních páníčků ohrožených
jejich poddanými je zarazit to, nejednat s nevolníky, o to méně „zreformovat“ nějaké své
způsoby.
Stále a stále dokola jsme viděli, že pokaždé,
když referendum v Evropě nešlo podle vůle Říše,
nebo když byla Říše poražena (jako např. v Sýrii), reakcí nebyla změna kurzu nebo poučení se,
ale zdvojnásobení snahy o to, co Francouzi na-
A přesně to udělají.
Evropa je řízena tím, co francouzský filosof Alain
Soral tak příhodně nazval „šlechta bez ušlechtilosti“, tlupou feudálů, loajálních pouze svým páníčkům za Atlantikem. Tito páníčkové, mimochodem, mají vlastní sílu vynucování, NATO,
které zatraceně zajistí, že Evropanům ani na um
nepřijdou myšlenky na svobodu, suverenitu či
vládu lidu.
Výše uvedené vůbec nemyslím obrazně: to je
realita dnešní Evropy, a Britové to ohrožují a to
je něco, co nikdo z vládnoucí kasty nemůže a nebude akceptovat.
Již se objevily řeči o druhém referendu s několika malými kosmetickými úpravami, které již
byly provedeny v Irsku, zatímco ostatní navrhují,
aby britský parlament prostě hlasování ignoroval, což je něco, o co se nyní pokouší Holandsko. A pokud by byly protesty, nebo demonstrace, lze vyhlásit stav nouze na „ochranu demokracie před rasistickou lůzou“ (či něco podobného), jak tomu bylo v Rusku v r. 1993. Jisté však je,
že nyní, kdy Britové „ztratili důvěru své vlády“
strana 6
ORL 2016-6
Brexit: Jak Britové ztratili důvěru své vlády
(tak bude vládnoucí kasta vnímat to, co se
stalo), budou muset Britové dostat lekci, aby
jednou pro vždy zapomněli na vzpouru proti
svým pánům.
A nakonec, nyní, když skutečná systémová,
politická a dokonce morální krize EU se stala
zjevnou všem, bude zjevným „řešením“ vystupňování mezinárodního napětí s Ruskem,
Sýrií a Libyí. Nakonec Guardian byl již dostatečně stupidní, aby obvinil Kreml z použití fotbalových chuligánů coby součásti ruské „hybridní války“ proti Evropě.
Tento nesmysl bude nejen pokračovat, ale
bude prudce rozšířen. Ach, jak víme, Putin je
ten, kdo zorganizoval brexit, nebo aspoň z něj
měl prospěch, ne?
Situace brexitu je přesně stejná, jako 9/11:
vládnoucí kasta je závislá na udržení mýtu,
protože všichni za tento mýtus staví veškerou
svoji politickou váhu.
Připustit, že 9/11 byla řízená demolice, nebo
připustit, že projekt EU je propadák odmítnutý
lidmi Evropy v mnoha referendech, by bylo politickou sebevraždou pro tisíce politiků, expertů, pisálků, komentátorů atd. Prostě se to ani
náhodou nestane.
Brexit je podobný 9/11 i jiným způsobem: lidová reakce na báchorku o 9/11 byla první
ránou v kvazi otevřené válce Američanů proti
americké vládnoucí „elitě“, která nakonec vyústila ve veřejné přijetí konceptu 1%, což je výsledkem pochopení, že USA již nejsou demokracií. Stejně tak brexit je jasným vyslovením
nedůvěry Britů svým vládcům a známkou toho,
že legitimita celého politického systému je
nyní otevřeně zpochybňována. Myslíte, že přeháním?
Zamyslete se: pro hlasování pro brexit musíte
odmítnout nejen alarmující hlasy politické kasty,
ale také odporné narážky korporátních médií,
hrozby týpků jako Soros, temná varování před
bídou a zmarem přicházející z NATO atd. Takže
pokud po tom všem stále hlasujete pro „odchod“, odmítli jste autoritu a důvěryhodnost
celé politické struktury, a jakmile je zpochybněna důvěryhodnost, je i legitimita.
Mimochodem, něco podobného se nyní děje
v USA, kde lidé vyjadřují velmi silnou podporu
Trumpovi, ačkoliv vládnoucí „elita“ spustila obrovskou nenávistnou kampaň proti němu.
„Elita“ v USA a Británii ví, že jejich pozice a legitimita jsou zpochybňovány a že musí jednat, aby
tento proces politického rozpadu zastavili. Slovy
Brechta, pokusí se nyní „rozpustit lid a vybrat
nový“?
Věci teď budou ošklivé.
http://zvedavec.org/komentare/2016/07/6945-brexit-jak-britoveztratili-duveru-sve-vlady.htm
Spengler předpověděl zánik
Západu
Krize kultury, relativizace hodnot, kosmopolitismus, víra ve „zlaté tele“ demokratismu a v konečném důsledku „úpadek západní společnosti“.
V literatuře se podobné termíny v poslední době
objevují stále častěji. Jako exemplární příklady lze
zmínit systematickou analýzu z pera profesora
Samuela Huntinghtona s názvem „Střet civilizací“
nebo bestseller amerického publicisty Buchanana
„Smrt Západu.“
Oba pánové ovšem nejsou první, kdo jasně formuloval a předpověděl konec západní civilizace
dovršením civilizačního cyklu. Tím prvním byl
pruský filosof kultury a historiograf Oswald
Spengler.
Spengler proslul jako mimořádně nadaný analytik, schopný velmi přesně postihovat okolnosti a
logické souvislosti mnoha problémů dobové
současnosti, zejména co se vztahu člověka a
technologie nebo vztahů ekonomického uspořádání týče. Jeho dílo je rozsáhlé, ale mezi stěžejní
patří jedna z nejznámějších, současně však ve
strana 7
ORL 2016-6
Spengler předpověděl zánik Západu
své výpovědi nejpesimističtějších knih XX.
století – „Zánik Západu“ (v originále Der Untergang des Abendlandes).
Velké francouzské revoluci, kdy vrcholí vítězství
morálky vycházející z rozumu nad morálkou vycházející z duchovna.
Konec dějin?
Západ tehdy ztratil smysl pro krásu, myšlení
většiny není schopno jakékoli transcendentní
vize, náboženství však nemizí, jen je nahrazují
různé podoby nespočetného množství
všemožných sekt nebo zlaicizované formy v
podobě kantismu a socialismu ústící v konzumní
společnost, vytrácí se vůle k vlastní obraně a
místo toho se objevuje vůle k vlastní imperiální
expanzi.
Oswald Spengler (29.5.1880 - 8.5.1935) formuloval cyklickou teorii dějin, podle které tvoří
dějiny historický koloběh, ne nepodobný životu organismu – v něm se kultury rodí, rozvíjejí,
dostávají na vrchol, stagnují a umírají. Tváří v
tvář této dějinné bezvýchodnosti je smrt kultury předem daným faktem, který nelze změnit,
pouze zpomalit.
Dlužno podotknout, že sám Spengler tvůrcem
cyklické teorie nebyl. Podobné myšlenky se vyskytují v tradičních náboženstvích a
duchovních vizích Indoevropanů. Cyklus
vznikání a zanikání a s tím spojené doby rozkvětu a temna lze v určitých podobách vysledovat například ve výpravných eposech germánské Eddy, staroindických védských knihách, nebo perské Avestě.
Předpověď konce západní civilizace v podání
Spenglera ovšem ostře kontrastuje s hegeliánským pojetím konce dějin. Dějiny nekončí, kultury se rodí, mění v civilizace, umírají a přenechávají místo silnějším. Člověk-jednotlivec má
sice svou svobodnou vůli, která mu umožňuje
měnit svět k obrazu svému, dějiny jako takové
jsou ale podřízeny věčným biologickým a sociologickým pravidlům. Civilizace tak nemusí
končit „zánikem“ v existenciálním smyslu
slova, nýbrž spíše jejím „ukončením“ a přenecháním pozic jiné, silnější a vitálnější.
Depresivní myšlenky
Oswald Spengler je pruským konzervativcem,
ovšem jeho myšlenky musí být pro většinu tradičních konzervativců zarážející a kontroverzní.
Nevěří totiž v možnost jakékoli obnovy nebo
renesance starého řádu, říká, že žádný krok v
dějinách se nedá vzít zpět.
Konzervatizmus v tom smyslu, jak je obecně
chápán, má jediný smysl, může zpomalit proces
úpadku a degenerace, který je však sám o sobě
neodvratný. Snahy obnovit tradici v její plné
podobě se míjejí účinkem, tradiční svět končí ve
chvíli, kdy je zpochybněn prvním filosofem a kdy
se první apologet postaví na její obranu. Jinými
slovy, tradice je tradicí pouze do té chvíle, dokud
nemusí být rozumově zdůvodňována, poté ztrácí nimbus nezpochybnitelné pravdy.
Ztráta tradice
Zánik Západu je místy velmi depresivním
čtením. Kniha, která byla sepsána ve dvacátých
letech minulého století, až příliš přesvědčivě
hovoří o skutečnostech, které jsou dnes součástí
světa okolo nás.
Věk západní civilizace podle Spenglera začíná
ne náhodou kolem roku 1800, tedy těsně po
Lidé se stali jednorozměrnými, přetrhali pouta s
rodnou půdou a jejich domovem se stávají
megapolis, tj. velká kosmopolitní města
moderního věku, ženy nerodí děti, ale mudrují
nad „nedostatkem rovnoprávnosti“, společnosti
už neplodí pravou aristokracii, tu zastoupili
všemocní a zároveň nemocní „lidé byznysu“,
černošská hudba vytlačuje hlubokou hudbu Západu. Nejdokonalejší formou úpadku západní
civilizace jsou Američané – označovaní za neandrtálce, zbavené kultury a cítící se pány světa.
Spengler odmítá existenci „Člověka“, podle něj
existují lidé různých kultur a civilizací, které mají
partikulární a odlišné zájmy.
Přichází César!
Dovršením každé civilizace je podle Spenglera
César vedoucí ohromné armády k dobytí světa.
Za velké imperátory rodících se civilizací označuje například Alexandra Makedonského nebo
Cecila Rhodese. César je vrcholem civilizace, ale
zároveň počátkem jejího úpadku. Člověk kultury
se obdivuje okolnímu světu, člověk civilizace si
jej podmaňuje, je kolonizátor a imperiální dobyvatel. Je v tom vidět jasná narážka nejenom
na imperiální moc Anglie, rodící se velmocenské
postavení Spojených států, ale také na Německo. Spengler očekává příchod „Führera“.
Führer ve Spenglerově podání ovšem silně
kontrastuje s výkladem Führera ze strany nacistů, kteří se o Spenglerovo dílo nejdříve zajímali,
ale poté jej a autora samotného vyškrtli ze seznamu přijatelných. To jim ovšem nebránilo přisvojit si některé Spenglerovy teze, u nichž ale
prokázali nepochopení a které v konečném důsledku zneužili.
Onen „vůdce", jehož příchod Spengler očekával,
měl být sice vládcem, který odmítne měšťácké
hodnoty „buržoazní demokracie“ a povede civilizaci do boje kultur o nadvládu nad světem,
strana 8
ORL 2016-6
Spengler předpověděl zánik Západu
myšlení nacistů se Spenglerovou filosofií
ovšem ostře kontrastovalo ve vztahu k odlišným rasám a neněmeckým národnostem.
Spenglerovi byl nacistický rasismus cizí,
upřednostňoval pojetí kultury nad pouhou
etnickou příslušnost a pozitivně chápal úlohu
slovanských národů (které ve své době označoval za „nejméně zkažené“ obyvatele Západu), což bylo v příkrém rozporu s hitlerovským
antislavismem a pangermánským expanzionizmem.
Pro autora Zániku Západu tak Adolf Hitler zůstal pouhou karikaturou vládce, diletant, parodií skutečného Führera a nacismus pózou, hnutím zdivočelých bolševických mas, ideologií
státního teroru a pravým opakem návratu k
pruským hodnotám. Ve chvíli, kdy měl „vůdce“
usilovat o obrodu aristokratického ducha, honí
po ulicích židy a vraždí své odpůrce v koncentračních táborech.
Než přijdou barbaři
Při pohledu na stav dnešní společnosti se bohužel zdá, že se Spenglerova vize naplňuje.
Post-modernismus jakoby celou svou strukturu
odvozoval právě ze Zániku Západu. Objevuje
se „nová zbožnost“ – nikoli návrat k tradicím
nebo ke křesťanství, ale jako forma okultních
věr, sekt, synkretických náboženství, ale také
nevědomá (přitom doslova) zbožštělá víra v
sílu peněz, konzum nebo demokracii.
Objevuje se i César, lze za něj považovat anglosaský svět a především současné Spojené státy
s vírou (imperiálního) rozšíření liberální demokracie do celého světa. Civilizace jako by
přesně směřovala ke konečnému stádiu rozkladu, o jakém Spengler ve svém díle mluví – rozplynutí se v relativismu, kosmopolitismu a
multikulturních společenstvech. Moudrost obsažená v historických pracích popisujících upadající Řím a Řecko se znovu opakuje.
Pruský historiograf však má útěchu. Proces rozkladu může trvat dlouho. Dává příklad Byzance,
která sama zanikala několik staletí. Západní civilizace se stává mumií – je živým tělem, kterému
však chybí duše, a tak se pohybuje, dokud se
nenajde nová a mladá kultura, která jí uštědří
ránu z milosti. Dokud se neobjeví ti, pro které
Spengler používá výraz „noví barbaři“ (stejně
jako kdysi po pádu Římské říše), bude západní
civilizace zahnívat a „starat se o dodržování lidských práv, demokracie a tolerance.“ Oswald
Spengler očekává smrt Západu, nástup nové
kultury a nového středověku v Evropě.
http://neviditelnypes.lidovky.cz/spolecnost-spengler-predpovedelzanik-zapadu-f4n-/p_spolecnost.aspx?
c=A080504_095359_p_spolecnost_wag
Návrat na Christelhof
pátek 18. října 2013
Tak jsem se včera po jednadvaceti měsících opět
vypravil na prokletý statek, který založila německá rodina Pangerlových v 16. století. Tentokrát jsem na cestu přizval i mého kamaráda
Tomáše Fialu, o kterém byla zmínka v minulém
článku. Pohádka od mé minulé návštěvy zchátrala ještě více, o tom se ostatně přesvědčíte ve
fotoreportáži na konci článku. Musím přiznat, že
jsme po cestě jednou odbočili špatně, přeci jen
už jsem zde dlouho nebyl a minule byla cesta zasněžená. Teď krajinu oživily překrásné podzimní
barvy, spadané listí společně s jeřabinami rozzářilo šumavské kopce jako omalovánky a když se
před námi vyloupl sluníčkem nasvícený Chris-
telhof, opravdu jsem si přišel jako někde v pohádce. Ovšem z té děsivé historie vás pořád
někde v podvědomí mrazí. Přestože se při našem příchodu udělalo krásně, někde vzadu v
hlavě se vám stejně přehrává vše, co o tomhle
stavení víte, a to vám podzimní idylku narušuje.
O historii Pohádky jste se již na mém blogu dočetli hodně, ale tohle pekelné místo žije svým
životem dál. Původně jsem myslel, že s odchodem Ivana Roubala do vězení odešlo i zlo,
které sem přivolala v roce 1828 ukamenovaná
strana 9
ORL 2016-6
Návrat na Christelhof
hádka je opravdu záhadné místo, kde se v roce
1828 stala strašlivá událost, jejíž následky trvají
dodnes. Až někdy potkám toho známého, tak se
od něj opatrně pokusím dozvědět ještě mnohem
více. Ale pokud o tom nebude chtít mluvit, budu
to respektovat, vždyť smrt kamaráda musí být
něco hrozného. Tajně doufám, že se sám rozpovídá, informace z první ruky bývají vždy
nejpřesnější. A co plánuji dál? Budu zveřejňovat
články na blog, a konkrétně co se týká Pohádky...vyrazím do státního okresního archivu v
Klatovech. Pokusím se zjistit, kdo vedl v roce
1828 vyšetřování toho nešťastného ukamenování čarodějnice z Christelhofu a jak to dopadlo. Zcela jistě o tom musí být veden někde
záznam.
http://sifonpise.blogspot.cz/2013/10/navrat-na-christelhof.html
čarodějnice. Že se temné síly konečně vyřádily
prostřednictvím tohoto pětinásobného vraha a
osiřením budovy, kam se již nikdo s největší
pravděpodobností nenastěhuje, zmizely definitivně pryč. Jenže jak jsem se dozvěděl, kletba tajemné ženy původem z Perkrajchenštajnu
(Kašperských Hor) se zde ukrývá dále a louka
prosáklá zlem stále potichu vyčkává, aby si čas
od času vzala další oběť.
Svět je totiž malý a když jsme včera s Tomášem odcházeli cestou od Pohádky, během řeči
jsme se také dostali na našeho společného kamaráda, který se kdysi zkoušel naučit exorcismus. Nakolik je v tom zdatný netuším, ale co
jsem se dozvěděl mě naprosto šokovalo. Mistr
zmíněného kamaráda v tomhle učení totiž před
několika lety tragicky zahynul na louce ve svahu
pod Christelhofem. Prý zkoušel osvobodit tohle
místo od zlých sil, ale to co se zde ukrývá, bylo
silnější než on. Oficiální příčina smrti byla zástava dechu. Dokonce má o kus níž pomníček,
kam jsme ale nešli. Takže z toho vyplývá, že Po-
strana 10
ORL 2016-6
Návrat na Christelhof
strana 11
ORL 2016-6
Varšavský válečný sjezd a globální vesnická rvačka
Varšavský válečný sjezd a
globální vesnická rvačka
•
•
Václav Umlauf
Ve Varšavě právě probíhá ve dnech 8.-9. července důležité setkání vojenských a politických činitelů NATO, které nás má připravit
pod vedením USA na předpokládanou válku s
Ruskem. Je to jistě chvályhodný počin, že některé země myslí za mé daně natolik dopředu
a plánují mé nasazení za demokracii na ruské
frontě. Podle plakátu je zřejmé, že nejsem sám
v předdůchodovém věku s vyhlídkou neoliberálně vykradeného důchodu, komu se nelíbí
nové pracovní zařazení. Známý český vtip říká,
že pokuta při přechodu na červenou bude za
dvacet let pro chodce dvojí: pro mladé, pokud
na červenou přejdou, a pro důchodce, pokud
nepřejdou. Jak se zdá, pokutování má dostat
globální rozměr.
Logika nové války
Předešlé články na toto téma se snažily ukázat
historické paralely současného korporátního
fašismu a německého nacismu, popřípadě
Mussoliniho měkké fašistické verze. Tady jsou
naše hlavní články, ale je jich mnohem víc,
klikněte si na klíčová slova a hlavně na přehledy článků za rok 2014-2015 v tematických
číslech e-republiky.
•
Takový obyčejný vraždící EU-fašismus
•
2016-2 (NATO jdeme na to)
•
Stejný scénář, jiné velmoci: válka ve
Španělsku 1939, válka v Sýrii 2016
Smrt na splátky. Jak guvernér Norman
vedl Evropu na cestu zániku v letech
1924-1933
2015-8 (Vojáci v záloze, stát v ohrožení)
•
Masakr v Oděse 2014 a zapálení Říšského sněmu 1933
Vraždy a "sebevraždy" kritiků kyjevské
junty
Dva umělci, dvě vraždy, jeden fašismus
•
O fašismu, racionálně
•
•
Shrňme logiku současného vývoje. Evropa je vinou korporátní bankovní politiky ve slepé uličce
a v ekonomické krizi. Reálně hrozí dluhová bankovní krize, nyní v Itálii, a rozpad eurozóny je
nutná a jasná věc, protože exponenciálně
rostoucí euro-dluhy dané složeným úrokem jsou
nesmyslné, a nemá je banksterům kdo a jak zaplatit. Stejní banksteři navíc absurdně emitují
tlačením tlačítka "nula" na počítači umělé a ničím nekryté peníze ve formě dalšího dluhu, kterými vykupují ty předešlé nesmyslné dluhy. Po
gigantickém znehodnocení peněz, důchodů a
vkladů bude dobré najít nějakého hodně gigantického nepřítele, který za všechno může, stejně
jako ten zloduch Putin.
A navíc Rusko je strašně velká země, má strašně
moc surovin, což je vůči nám, jako globálním
producentům, zjevně a strašně nespravedlivé. A
my tak strašně chceme zavést do této oblasti
světa naše transatlantické hodnoty a pořádek. Z
těchto myšlenkových zkratů jde opravdu strach,
protože jsou strašné. A to zvláště v situaci, kdy
nám doma tyto hodnoty krachují na plné čáře. A
kdy se jim v Rusku už pomalu všichni smějí nahlas a prozápadní placené agitátory zvou do
provládní televize jako placené komiky. V logice
takto daného korporátního fašismu je nový
"Drang nach Osten" celkem jasnou a logickou
volbou.
Jak se dělá válka
Jak postupovat při vyvolání nového kola
zbrojení, generálního Mobilmachung našich
daní, zrušení demokracie a nastolení tvrdého
boje s terorismem venku, popřípadě doma i proti terorismu? Cestou malých kroků a poklidného
mediálního vymývání mozků, jak to předvedl
Goebbels. Nepřítele už máme, hurá! Navíc je
třeba ve válce slov jej zrušit jako člověka. Rusové
musí dostat nálepku naprostého primitiva
řízeného pouze přírodními instinkty, protože jen
tak se v západních masách mobilizuje pud sebezáchovy, který jim zhasne poslední zbytky
soudnosti. Nejlépe je udělat z Rusů přímo zvířata, jako to bylo v Rwandě před genocidou 1994,
kdy oficiální rozhlas ovládaný Húty označoval
Tutsie za "šváby", které je třeba "desinfikovat" a
"zašlápnout".
Do této mediální čtverylky nastoupí Varšavský
summit, jehož výsledky ještě oficiálně neznáme.
Pokud jej ale vedou lidé, kteří nyní slovem a
skutkem pilně připravují válku, pak musí udělat
to, co všichni známe v malém. Dva kluci na
vesnici se pošťuchují, pak se začnou prát, pak si
zavolají oba pitomé táty, ti se do sebe pustí, a
nakonec se mydlí celá vesnice. Pak těmto pitomcům nějaký génius vysvětlí z místního
strana 12
ORL 2016-6
Varšavský válečný sjezd a globální vesnická rvačka
tlampače, že za všechno zlo světa, tedy i za tu
rvačku, může sousední vesnice. Máme tam
sice příbuzné, co naplat. Ale jak všichni dobře
víme z místního rozhlasu, jsou to primitivové a
chtějí nás sežrat zaživa. Tak jdeme na ně, ať je
sežereme jako první. A jejich dobře obdělaná
pole, domy a dobytek také nejsou k zahození.
Alespoň to tvrdí náš starosta a s ním i hlavní
vesnický policajt. A ti podnikají ve velkém, takže jim můžeme stoprocentně věřit.
Metoda malých oblbovacích mediálních kroků,
vykreslování obrazu primitivního nepřítele,
trvalá válečná mobilizace a stupňování napětí,
zrušení demokracie v rámci boje proti terorismu nebo s terorismem, spojení banksterů, průmyslníků a prodejných politiků do fašistického
bloku jednoho promile, militarizace
společnosti, vítězství iracionality a rasových
mýtů, xenofobie, náboženská a kulturní
nenávist. Když pejsek a kočička vařili Čapkův
dort, také do něj dali to nejlepší, co doma měli.
http://news.e-republika.cz/article3647-Var%C5%A1avsky-vale
%C4%8Dny-sjezd-a-globalni-vesnicka-rva%C4%8Dka
Kalergiho plán v plném proudu,
jen se o tom méně píše
Rome, Italy: Ship crews pulled more than 2,000
migrants from overcrowded boats in the Mediterranean on Friday, Italy's coastguard said, as
people smugglers stepped up operations during
two consecutive days of good weather.
More than 7,100 people have now been plucked
from international waters since Thursday, many
of them on the dangerous journey from Libya.
Europe's worst immigration crisis since World
War Two is in its third year, and there has been
little sign of any let up of the flow of people coming from North African to Italy since last year.
Ships belonging to Doctors without Borders,
Migrant Offshore Aid Station, Italy's navy, the
EU's border agency Frontex, and the bloc's antipeople-smuggling mission Sophia, all helped
take the migrants off nine boats on Friday.
About 60,000 boat migrants have been brought to Italy so far this year, according to the Interior Ministry.
http://www.ndtv.com/world-news/more-than-2000-migrants-rescued-at-sea-italy-coast-guard1423151
Do Německa od začátku roku přišlo 200 tisíc
uprchlíků
20.5.2016
Berlín – Do Německa přišlo od začátku roku
200.000 uprchlíků, proti podzimnímu vrcholu
uprchlické krize to znamená výrazný pokles.
S odvoláním na aktuální údaje Spolkového úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) to dnes napsaly deníky mediální skupiny RND. Podle nich
se také výrazně snížil počet pašeráků, kteří se
snaží nelegálně dopravit migranty přes hranici.
Množství běženců je ale stále značné.
Aktuální bilance potvrzuje letošní trend, že počet příchozích do Německa klesá. Od začátku
strana 13
ORL 2016-6
Kalergiho plán v plném proudu, jen se o tom méně píše
http://www.denik.cz/ze_sveta/do-nemecka-od-zacatku-roku-prislo200-tisic-uprchliku-20160520.html
Smrt našeho proroka
Zemřel Zdeněk Neubauer, pozoruhodný intelektuál, který se celý život pokoušel problematizovat
stereotypy mainstreamové vědy
května dorazilo do země zhruba
10.000 migrantů. V lednu jich přitom bylo ještě
97.000, v březnu 21.000 a v dubnu 16.000. Podle německých politiků přispěla k omezení počtu uprchlíků dohoda mezi Evropskou unií a
Ankarou, která umožňuje vracet běžence
z řeckých ostrovů do Turecka.
Proti loňskému podzimu, kdy uprchlická krize
vrcholila, se počet příchozích výrazně snížil.
Jen za loňský říjen dorazilo do Německa
181.000 migrantů. BAMF ale upozorňuje, že
počet uprchlíků je stále vysoký. Loni za první
pololetí přišlo do Německa 179.000 migrantů, za
celý rok 2014 jich bylo 204.000.
Ubylo také pokusů nelegálně překročit hranici
z Rakouska do Bavorska, přes níž do Německa
přichází většina uprchlíků. Od začátku května
zaznamenala policie 50 takových případů, za
celý loňský rok jich přitom bylo 2600. Roste
naopak počet odsouzených pašeráků. Ještě
v polovině loňského roku jich bylo ve vězení 54,
v lednu už to bylo 120 a na počátku tohoto týdne
jejich počet překročil 200.
Když jsem se v poledne 5. června probudil po
velmi náročné svatbě jednoho z mých nejlepších
přátel a otevřel elektronickou poštu, čekala mě
na prvním řádku zpráva s lakonickým předmětem „dnes“. Text kolegy Antona Markoše byl
jako obvykle stručný. Zemřel Zdeněk Neubauer.
Obsah této věty je těžké domyslet: odešel totiž
nedoceněný gigant české vzdělanosti, který významně ovlivnil minimálně jednu generaci českých intelektuálů a řadě z nich – včetně mě –
zcela zásadně změnil život.
strana 14
ORL 2016-6
Smrt našeho proroka
Zrození biologa
Zprvu se zdálo, že se syn prominentního
brněnského právníka dvakrát nevyvedl. Velmi
těžký porod a těžká dětská obrna ve dvanácti
letech vedly k celoživotnímu tělesnému handicapu. Zájem o biologii – a další okolnosti –
z něj dělaly černou ovci rodiny. Jeho zcela mimořádná nadání se začala záhy
projevovat, takže se mohl v roce 1960 coby
student Přírodovědecké fakulty UK začít věnovat své celoživotní vášni, studiu živé přírody,
zejména tajemné a okouzlující říši hub. Ty svojí
povahou určily hlavní oblasti jeho biologického
zájmu: tvar, způsob, jak ho živé organismy
nabývají a sebeprezentace organismů skrze
něj. Během studia však prošel deziluzí, která
potká většinu nadšenců, jež jdou na biologii
„z lásky k přírodě“. Na čas opustil svět hub
a svoji pozornost soustředil na jedno z aktuálních témat doby, totiž molekulární mechanismy.
Když tuhý československý komunismus na čas
povolil, odjel v roce 1967 na stipendijní pobyt
do prestižní laboratoře v Neapoli, kde učinil
svoje nejvýznamnější objevy na poli špičkové
mainstreamové biologie. Týkaly se jistého
druhu bakteriálního viru (bakteriofágu lambda), který používá buněčný aparát bakterie
k vlastnímu rozmnožování. V roce 1970 se po
těžkém rozhodování vrátil na pražskou Katedru genetiky, mikrobiologie a biofyziky, kde
nabyté poznatky rozšiřoval a prohluboval. Výsledkem byla řada publikací, které jsou ke
dnešku více než 170krát citovány v databázi
Web of Science, což je nejtvrdší měna v současném akademickém kapitalismu. Ani přes
tyto úspěchy mu však tehdejší establishment
nedovolil postoupit k docentuře a musel se
spokojit s místem laboratorního technika. Poměry se neustále zhoršovaly, a protože nemohl
dělat vědu na své – světové – úrovni, v roce
1981 z katedry odešel.
Filosofie a disent
Zklamání první lásky vystavilo jeho zotavené srdce trvalé „metaúzkosti“: úzkosti z úzké specializace, strachu před „fachidiocií“, prozrazuje na
sebe Zdeněk Neubauer v jedné ze svých četných
autobiografií. Tento strach ho už v roce 1965 přivedl k dálkovému – a před zaměstnavatelem
tajenému – studiu filozofie na FF UK. Šest jazyků
plynně, fenomenální paměť, píle, cílevědomost,
efektivita a především schopnost postihnout na
věcech to podstatné, ho již tehdy výrazně odlišovaly od většiny vrstevníků. Včetně podivuhodné pečlivosti: všechny přednášky si podrobně zapisoval, později doma opatřoval poznámkovým aparátem, přepisoval na psacím
stroji a následně svazoval do kodexů.
Po zmíněném odchodu z katedry se z laboratorního experta stal domácím programátorem
pro tehdejší ČKD, což sebou přineslo výhodu
volné pracovní doby. Když se nemohl věnovat
experimentální biologii, vrhl se na prostředkování zahraničních vědeckých textů, které
byly podle něj hodny pozornosti. Díky kontaktům měl přístup k aktuální literatuře a představoval tak spojení se svobodným vědeckým
světem. Osmdesátá léta ho logicky přivedla k disentu, v němž skončila většina nepohodlných
učenců. Stal se součástí paralelní polis, intelektuálního prostoru svobodné akademické půdy,
nezávislé na vědeckém světonázoru.
Z této doby pochází většina jeho stěžejních filosofických spisů, věnovaných mj. střetu vě-
deckých paradigmat a tzv. eidetické biologii,
v jejímž středu stojí velmi stručně řečeno napětí
mezi tvarem a objektem, jako jeho abstrakcí. Dříve, než jeho americký kolega Thomas
S. Kuhn (kterému stejná myšlenka přinesla
mezinárodní věhlas) upozornil na to, že věda
není prostým vršením objektivních faktů, ale že
to, co považujeme v dané době za pravdivé, je
vždycky poplatné určitému vidění světa, tzv. paradigmatu. V prosinci roku 1989 se vrací na fakultu, aby obnovil Katedru filozofie a dějin přírodních věd, kterou posléze vedl a se svými souputníky a následovníky rozvíjel. Napsal řadu
knih a stal se laureátem ceny Vize 97 (2001)
a Ceny Toma Stopparda (2008).
Jiný svět
Zdeňkovo životní téma by snad bylo možno
shrnout třemi slovy: autonomie živých organismů. Cítil naléhavou potřebu vydat svědectví ze
své bytostné zkušenosti s živou přírodou, jejímž
plodem je již zmíněná eidetická biologie. Pro její
pochopení je klíčovým uvědomit si výše naznačený rozdíl mezi tvarem či podobou (řecky eidos)
a objektem. Pro současnou vědu jsou živé bytosti
objekty, determinované matematickými a fyzikálními parametry. Tyto objekty vyplňují skladiště (univerzum), souhrnně zvané objektivní
realita. Díky redukci na objekt lze jedinečnost
každého organismu převést na společný základ
a jejich popisy tak alespoň jakž takž formalizovat. Právě tato záměna živých bytostí za objekty umožňuje fungování vědy. Věda tak –
v Neubauerově interpretaci – není o „živáčcích“,
ale o popsaných objektech. Odtud také pramení
jeho silná teze, že „věda není o světě, ale o objektivní realitě“.
strana 15
ORL 2016-6
Smrt našeho proroka
Proti tomu staví poznání eidetické, založené na
relaci podobnosti. Zatímco objektovost je racionálním konstruktem, vnuceným organismům
zvenčí, podoba vyvstává z jejich nitra. Vlastní
tvar či podoba je tím, o co každý organismus
vede celoživotní zápas. Právě tady se rodí jedinečná identita, předem vždy nejasná. Pěkně
lze toto sebenalézání vidět na novorozenci. Jeden týden se podobá spíše matce, druhý otci,
prochází různými peripetiemi a v dospělosti je
nejpodobnější – inu, sobě. Přitom tato jeho
podoba nebyla předem vůbec odhadnutelná,
a vlastně ani ta současná není finální. Nelze ji
fixovat, abstrahovat pravidlo, zapsat do
učebnice a traktovat. Proto „o živém nemůže
být věda“. Schopnost každého organismu
nabývat podobu nazýval Neubauer „eidetnost“ a myslel tím biologický pandán k lidské gramotnosti coby předpokladu poznání.
Tohle jej eminentně zajímalo: povstávání živého tvaru, způsoby sebepochopení, sebeuskutečnění, sebeprojevu. Striktně řadil subjektivitu a jedinečnost před objektivitu. Svět se
v jeho porozumění usebírá skrze individualitu.
Ani nemůže jinak.
Prominentní kolegové, kteří Neubauera
zpravidla respektovali, ho však nikdy plně nepřijali do svého středu. Skeptiky samozřejmě
napadne, proč se jeho myšlenkami vůbec zabývat, když je vědecký mainstream odmítl.
Možná právě proto. Současná věda staví nad
přírodou konstrukce svých objektivních výkladů. Neubauer spíše vyzdvihoval snahu odhalovat povahu jevů jako takových. V jeho vyprávěních se živý svět rodil přímo před očima.
Podmínkou účasti na tomto příběhu byla vlastní, hluboká, ba intimní zkušenost s živou přírodou. Posluchači takovou zkušeností nevyba-
venému, byla sebelepší akademická erudice
pouhou veteší. A Neubauerův výklad jen bláznivým blábolením. Jak připomíná jeho přítel
a žák Stanislav Komárek, o vodě mluvit a ve
vodě plavat jsou dvě naprosto odlišné zkušenosti. A o to jde. Dnešní biologie, která život
spíše vyrábí a duplikuje, jejíž texty jsou spíše
technickými protokoly, psanými v bizarním diskursu (a která svým laboratorním provozem připomíná průmysl) se s živým světem,
odkrývaným v Neubauerově biologii, zcela míjí.
Možná především proto jej mainstream nechce
znát. A je to tak v posledku dobře. Protože jak
kdesi sám cituje Platóna: poznání je erotický
vztah a není radno jej vystavovat veřejnému
prostoru, či dokonce vnucovat jiným.
Komplikovaný život Zdeňka Neubauera možná
nejlépe shrnuje motto, jež kdysi zvolil před jeden ze svých textů a jehož autorem byl jeho blízký přítel Paul Ricoeur: „Hledání pravdy je napjato mezi dvěma póly: na jedné straně jsem vázán
osobní situací, na druhé straně hledím vystihnout bytí. Na jedné straně je na mne, abych cosi
odhalil, cosi, co odhalit nepřísluší nikomu jinému, než právě mě; má-li moje existence nějaký
smysl, není-li marná, pak mám určité postavení
v bytí a toto postavení mne vyzývá, abych položil otázku, kterou za mne nemůže položit nikdo
jiný; přitom již v samé stísněnosti mého postavení, v omezenosti mých informací se rýsuje konečnost mého povolání k pravdě. A přesto, hledat pravdu na druhé straně znamená, že chci říci
něco, co je platné pro všechny, co vyrůstá na
půdě mé situace, jako cosi univerzálního. Hledání pravdy je napjato mezi „konečností“ mého
tázání a „otevřeností“ bytí.“
Autor pracuje na Katedře rozvojových studií
Univerzity Palackého v Olomouci.
https://www.respekt.cz/spolecnost/smrt-meho-proroka
Tady se odehrává osudový
proces. Filozof Cílek velmi vážně
k budoucnosti Evropy. A přikládá
fakta
Při zamyšlení nad tím, co všechno může způsobit Brexit, upozorňuje geolog, esejista a filosof Václav Cílek na to, že Evropskou unii
ovládli tvůrci složité byrokracie, které jinak
nikdo nerozumí a oni tak mohou snadno tahat
za provázky. Domnívá se, že pokud Evropská
unie hodlá fungovat dosavadním způsobem,
napůl zlovolným, tak se situace s Brexitem
může zopakovat. Dostali jsme se do chao-
tického období dějin, kdy po slučování malých
států do větších říší dochází k rozpadu a
osamostatňování.
Považujete Brexit za něco přelomového, nebo
se prostě jen z nějakého celku chystá oddělit
jedna jeho část a je z toho přehnané pozdvižení?
strana 16
ORL 2016-6
Tady se odehrává osudový proces. Filozof Cílek velmi vážně k budoucnosti Evropy. A přikládá fakta
Když jsem se o Brexitu dozvěděl, tak jsem měl
podobný pocit, jako když se dělilo Československo na Českou a Slovenskou republiku. Živě
si to pamatuji a tehdy jsem měl pocit něčeho
závažného a trošku tíživého. Ale byl jsem si vědom toho, že každý má svoji cestu. A když se
na to zpětně díváme, tak to dopadlo všechno
dobře. Stejně tak v této chvíli nemůžeme říct,
ani jestli je Brexit dobře, nebo špatně. Prostě
se to stalo.
Friedmanovi předci pocházeli částečně z Bratislavy, takže to je dílem i náš člověk. Jeho základní teze je, že Evropa se pravděpodobně
bude rozpadat, nemusí to ale znamenat odchod
z Evropské unie. Může to znamenat jenom
oslabení vazeb.
Moc jsem nesledoval sdělovací prostředky, jak
to komentují. Jednak proto, že nemám moc
času, a jednak proto, že jsem se začetl do Holečkovy jihočeské kroniky „Naši“. Popisuje v ní,
že už v té jeho době, okolo roku 1900, se lidé
bavili jenom o politice. Ale on že ještě pamatuje, že lidé u stolu – bylo to v jižních Čechách
– diskutovali třeba o náboženských otázkách,
a to bylo vždy takhle. Tak bych jenom upozornil, že dnes politika zaměstnává naši mysl
příliš mnoho. Vyplňuje ji z 90 procent a mělo
by to být tak ze třiceti procent.
Zdůvodňuje to tím, že každý evropský stát má
jiné cíle. To, že mají jiné cíle Řecko a Německo,
je jasné, ale on tam několikrát zdůrazňuje, že
jiné cíle má Francie, pro kterou je klíčovou otázkou nezaměstnanost, a Německo, pro které je
klíčovou otázkou vyvážet zboží. Friedman uvádí,
že 40 procent německého HDP závisí na exportu
a z toho půlka jde do zemí Evropské unie, třeba
u Číny to je jenom 30 procent. V ekonomickém
zájmu Německa tedy je a vždy bylo, aby se vytvořila nějaká zóna volného obchodu, nějaká Evropská unie, ať už se to zdůvodní jakkoli, nebo
se k tomu přidá nějaká další hodnota.
Určitě ji hodně zaměstnává budoucnost Evropské unie, společenství, do něhož jsme
před dvanácti lety vstoupili. Jaký další její
vývoj očekáváte?
Nedávno vyšla i v češtině výborná knížka amerického zpravodajského experta a geopolitického prognostika George Friedmana
Ohrožená Evropa s podtitulem Rodící se krize,
v originále se to jmenuje Flashpoints: The
Emerging Crisis in Europe. Autor George
Friedman je maďarský Žid, který žije v Americe. To jsou většinou ti nejchytřejší lidé, protože
mají jednak židovskou vnímavost ke společenským otázkám a zároveň americkou efektivitu, takové dobré politické myšlení. A navíc
Čím to oslabování vazeb v Evropě vysvětluje,
když ve skutečnosti po Brexitu unijní špičky
volají po ještě větší integraci?
Friedman tam má bezvadnou myšlenku, když
říká: „No ale představte si, že máte Evropskou
unii a v té Evropské unii mají všechny členské
státy stejná práva. Jakým způsobem pak můžete tu Evropskou unii ovládnout?“ On říká, že jedna z těch cest je byrokracie. Vytvoříte tak složitou byrokracii, že tomu nikdo nerozumí, nakonec jenom ti její tvůrci. A v rámci té byrokracie
pak můžete snadno tahat za provázky. To je
přesně to, co se stalo na začátku Evropské unie.
K čemu tehdy podle vás došlo?
Došlo k tomu, že byrokracie – ta je vždy druhem
aristokracie – má snahu ovládat. To znamená
nebýt nástrojem, ale být tím, kdo věc řídí. Podle
mého názoru se ta záměrně zavedená evropská
byrokracie vymkla svým tvůrcům z ruky a začala
žít vlastním životem. A součástí toho vlastního
života jsou různí lobbisté. Odhady, kolik procent
rozhodnutí Evropské unie je pod vlivem lobbistů, se liší. Já jsem viděl čísla něco mezi padesáti
až osmdesáti procenty. A v tomhle světle líp rozumím Anglii.
Rozhodnutí Britů tedy nevnímáte vyloženě
jako jejich chybu, jak se to v ostatních
členských zemích EU včetně České republiky
převážně hodnotí?
Všimněte si, jak ty reakce byly jednoznačné ve
smyslu, že zrádný Albion, jak se vždy říkalo, nás
prostě opustil. Ale to je jako rozvodové řízení.
Tam jsou vždy dvě strany. Teď se všechno hodilo
na Anglii. Od samého začátku mi připadalo, že je
důležité si klást otázku – nebo se téměř Angličanům i omluvit – co jsme udělali tak špatného,
že nás po tolika letech museli trošku proti své
vůli opustit. Takže odchod Anglie vnímáme –
nejsem sám – jako možnost reformovat Evropskou unii. Ale protože síla evropské byrokracie je
tak velká, tak mám velké obavy, jestli toho Evropská unie bude vůbec schopná. Teď to všichni
vnímají ekonomicky, a když začala padat libra,
tak všichni začali Brity strašit, že jsou v ekonomickém pekle a my jsme na tom dobře. Ale v
okamžiku, kdy Evropskou unii opustí další stát,
nebo další dva či tři státy o tom začnou uvažovat, tak se propadne euro.
Jaký je váš názor na Evropskou unii jako výsledek projektu sjedocené Evropy?
Je podobný, jako má většina lidí, ať už jsou pro,
nebo proti Evropské unii, tedy že myšlenka je to
dobrá. Obsahuje některé hodně pozitivní rysy
strana 17
ORL 2016-6
Tady se odehrává osudový proces. Filozof Cílek velmi vážně k budoucnosti Evropy. A přikládá fakta
jako pohyb lidí nebo že můžete jít na školu do
Anglie. Toho využívá poměrně dost českých
lidí, školy tam jsou za evropské peníze, nikoli
tedy za cizinecké. Ale hodně se projevuje necitlivost Evropské unie.
Co máte konkrétně na mysli?
Já ji docela dobře vidím v připravovaném zákonu o zbraních. Sám nemám zbraň, takže u mě
nejde o žádný střet zájmů. Dívám se na to tak,
že jsou tady teroristé, ale od nich je hrozně
těžké získat zbraně. Naopak je poměrně
snadné zbraně získat od běžných občanů Evropské unie. Takže je tu snaha vytvořit nějaký
byrokratický zákon k tomu stáhnout zbraně od
běžných lidí. Ale kdo ty zbraně má? Jsou to
myslivci a pak většinou lidé od armády nebo
blízcí armádním a policejním kruhům. A ti zase
vnímají to, že stát není schopen uchránit ve
všech případech své lidi, proto je zodpovědnost mnoha lidí mít zbraň. A v okamžiku,
kdy dojde ke schválení tohoto zákona, tak za
prvé se tím nic nevyřeší a za druhé naprosto
necitlivě dojde k rozhádání silových složek ve
všech evropských státech.
Když přijedu do Českého Krumlova a stavím se
v Army shopu, tak se vždy dozvím, že jsou
úplně vyprodaní, protože tam byli bavorští
penzisti, kteří nakoupili různé obušky, spreje a
já nevím co všechno. V této době nejistoty, kdy
se všichni ozbrojují, je zákon o zbraních
dobrým příkladem psychologického nepochopení situace Evropské unie. Ale to je zase
věc té byrokratické složky, která si hraje své
vlastní mocenské hry nebo něco takového.
Takže pokud Evropská unie hodlá fungovat nadále takovým způsobem – ono je to skoro půl
na půl, napůl blahodárným a napůl zlovolným
– tak se situace s Brexitem může a musí zopakovat.
Rozhodnutí britských voličů tedy může být
předzvěstí významných změn pro Evropskou
unii?
Někdy v roce 1997 jsem byl na přednášce antického filosofa Zdeňka Kratochvíla. Líčil část té
nejstarší řecké filosofie. K těm Řekům je nutné
říct, že žili v prostředí sta, nebo dvou set významných obcí a měli dlouhou paměť, takže po
dobu několika set let sledovali velký statistický
soubor království, které se z různých důvodů
rozpadají, nebo naopak získávají moc. Měli tak
širší či bohatší jakoby politologický soubor, než
máme my. A Zdeněk Kratochvíl tehdy říkal,
budu to opakovat vlastními slovy, protože úplně
přesně to nejsem schopen po těch letech interpretovat, že ti Řekové měli dva cykly: erotický a chaotický. Eros je síla, která drží věci pohromadě, například železo a magnet, planetární
soustavu, muže a ženu, jak to známe my. V erotickém období dějin dochází ke slučování malých států do větších říší, vznikají monopoly,
vznikají velké banky, vznikají nadnárodní korporace. A Řekové ale vypozorovali, že v určité chvíli
tenhle proces dosáhne svého vrcholu – ono to
tak musí být, protože jinak by to všechno skončilo v nějaké velké jednotě – a nastává opačný
proces, jemuž se říká chaotický. Ten chaos se
také překládá jako svár. A tehdy dochází k tomu,
že ty velké korporace se zase rozpadají, z
velkých říší se osamostatňují království.
Do chaotického období dějin se teď svět a
spolu s ním Evropská unie dostaly?
Tehdy jsme si při té přednášce kladli otázku, kdy
vlastně ta globalizace – v té době tak oslavovaná
– dosáhne svého úplného vrcholu a jak může dál
pokračovat. A závěr byl takový, že dosáhne svého vrcholu nejpozději v roce 2007, potom přijde
ekonomická krize a pak se začnou víc projevovat
rizika, která vedou ke zmíněnému osamostatňování. A ten chaotický cyklus – podobně jako
ten erotický, který trval, dejme tomu, od roku
1960, od prvních kroků vedoucích k Evropské
unii, čtyřicet, nebo padesát let – trvá desítky let.
Takže podle mého názoru Evropská unie může
přežít, ale v každém případě bude oslabována
svými vnitřními zájmy, nebo také přežít nemusí.
To znamená, že pro mě je Brexit jenom něco takového, nad čím pokýváte hlavou a řeknete si,
no jasně, kdyby Britové neodešli teď, tak odejdou za tři, nebo za pět let. Nebo kdyby to nebyli
Britové, tak by to byl někdo jiný a že to je v charakteru doby.
Máte z něčeho v souvislosti s Brexitem obavy?
Skoro nejvíc se teď bojím možné finanční krize
ve Francii. Protože když Francouzi nebudou mít
na sociální dávky, tak jim vypuknou ve městech
nepokoje a násilnosti. Nebo se bojím finančního
krachu Itálie, nebo něčeho takového. Hlavně
však chci upozornit, že takové to jásání, že Británie nás opustila, že Británie za to platí tím, že
se propadla libra, podle mého názoru znamená
jenom to, že se v určitém okamžiku začne propadat euro.
Když připomenu váš oblíbený Egypt, tak kolaps Staroegyptské říše byl způsoben vnitřními faktory, jako byly nárůst byrokratické vrstvy, která neúměrně zatížila zemi, nepotismem, kdy se do vrcholných státních struktur nedostávali lidé na základě schopností, ale
na základě dědičnosti, příslušnosti k rodině
nebo zájmové skupině, byla obrovská výše
strana 18
ORL 2016-6
Tady se odehrává osudový proces. Filozof Cílek velmi vážně k budoucnosti Evropy. A přikládá fakta
mandatorních výdajů. Netroufl bych si hovořit o kolapsu Evropské unie, ale nejde o
podobné příznaky v jejím fungování jako
tehdy? Nebo máte jinou historickou paralelu
k tomu, kam se dostala EU?
Asi se dalo čekat, že po Brexitu se projeví snahy nějak fungování Evropské unie změnit. Tušil jste, že unijní špičky místo aby připustily
svůj podíl viny na Brexitu, tak volají ještě „více
Evropy“?
Těch paralel je hodně. Mě nejvíc ze všeho napadá Osmanská říše. Turci zpočátku, jak to byli
původně vojáci, tak byli takoví hodně efektivní, málo ideologičtí a potřebovali, aby věci
fungovaly. Když máte kanón, tak potřebujete,
aby střílel přesně a na velkou vzdálenost, když
to řeknu takhle jednoduše. Ale od určité chvíle,
kdy začíná rozpad nebo oslabení Osmanské
říše zejména po posledním dobývání Vídně, to
vypadá, že tam opravdu zesílila byrokratická
vrstva. Společnost se stala komplikovanou, korumpovanou. Vnímám to nejen přes korupci,
ale ta korupce de facto znamená, že se neprovádějí účinné kroky.
To mě doopravdy překvapilo, protože
kdybychom žili v nějakém komunistickém režimu, tak by to bylo de facto totéž. Mám pocit – a
nejenom já – jejich velkého odtržení od reality a
od toho, jak lidé cítí. Proto si myslím, že Evropa
začne uvažovat o nějaké své reformě teprve po
nějaké další podobné ráně, jakou byl Brexit.
Zdůrazňuji, že to nemusí být úplně odchod, ale
může to být třeba i jen to, že šedesát procent
Francouzů, nebo padesát pět procent Němců se
v průzkumech vyjádří pro odchod z Evropské
unie. A co když bude další zemí, která odejde z
Evropské unie, Německo? Umíte si to představit? Těžko říct, jak věrohodné jsou výzkumy
veřejného mínění. Ale množství lidí v Německu,
které není spokojeno s fungováním Evropské
unie, a to nehledě na ekonomický zájem Německa na zóně volného obchodu, o němž jsem
mluvil v úvodu, závratně roste. Umím si představit scénář odchodu Německa z Evropské
unie. A co to udělá s eurem. Nakonec k tomu odchodu nemusí dojít. Stačí, když se o tom bude
mluvit na základě toho, co si lidé doopravdy
myslí.
Tedy že se společnost přestává vyvíjet, že
stagnuje?
To se dá dobře ukázat v mém oboru na době
otevírky ložisek. Třeba před deseti lety to
trvalo pět až osm let a teď to trvá v rozvinutých
částech světa dvojnásobek. Co funguje EIA,
tedy proces vyhodnocení vlivů na životní
prostředí, a jak jsou složitější možnosti odvolávání – a neříkám, jestli je to špatně, nebo
dobře – tak je to ztráta akceschopnosti. A k ní
dochází v okamžiku, kdy existuje doopravdy
rozbujelá byrokracie. Ale kdyby byly stabilní
podmínky, tak rozbujelá byrokracie tolik nevadí. Ale v okamžiku, kdy dochází k hodně rychlým změnám v prostředí, tak se byrokracie
stává vážným problémem zabržďujícím adaptaci na změny.
V čem se podle vás členské země Evropské
unie dopouštějí největších chyb, že se původně tak oslavovaný projekt stává terčem
čím dál tvrdší kritiky?
Já bych si pomohl myšlenkou, jejímž autorem je
David Herbert Lawrence, britský spisovatel,
mimo jiné autor románu Milenec lady Chatterleyové. Koncem svého života napsal velice
pěknou esej o pohanském, křesťanském a židovském myšlení, kterou nazval Apokalypsa. Má
tam mnoho krásných myšlenek, ale jednu klíčovou větu. Říká, že každý stát se musí sám postarat o ochranu vlastních hranic a o blahobyt
vlastních lidí. Měl to vypozorované ne jako politik, ale z toho, že systémy, kde je hodně lidí dohromady, tedy státy, království, fungují jenom
za těchto dvou podmínek. To si myslím, že je docela závažná věc.
Jak by nyní mělo zbývajících 27 členských
zemí EU postupovat, aby dopad rozhodnutí
britských voličů v referendu byl na ně co nejmenší?
O téhle otázce se politici a partaje budou přít
celé měsíce, možná roky, a skoro k ničemu to
pravděpodobně nepovede. Takže já bych to spíš
vzal tak, co z toho vyplývá pro nás. Pořád věřím
tomu, že v Evropě, která bude zákonitě čím dál
víc fragmentovaná, budou důležitější lokální
ekonomiky. Myslím, že teď je mnohem důležitější zvolit si dobrého starostu, vytvořit dobrou
koalici na vesnici, v malém i velkém městě a
podnikat realistické účinné kroky, čímž mám na
mysli infrastrukturu, energetickou a potravinovou soběstačnost. Podle mě je důležitý návrat
do lokálního měřítka ekonomik a regionálních
ekonomických vztahů. Tady se odehrává – mělili staří Řekové pravdu – něco jako osudový proces, který můžeme modifikovat, maloučko
zrychlit, maloučko zpomalit, zkomplikovat,
nebo zlepšit, tedy probíhá chaotická část cyklu.
A pro lidi je zapotřebí zlepšovat domov a obec.
Tak to mám alespoň nastavené já, nevím, jestli
mám pravdu.
http://www.parlamentnilisty.cz/arena/tema/Tady-se-odehrava-osudovy-proces-Filozof-Cilek-velmi-vazne-k-budoucnosti-Evropy-Apriklada-fakta-443813
strana 19
ORL 2016-6
Tady se odehrává osudový proces. Filozof Cílek velmi vážně k budoucnosti Evropy. A přikládá fakta
Kulturní neomarxismus jako
ideologie rozvratu
alespoň metrosexuál nebo hipster, je takřka méněcenný tvor. Žena, která si přeje tradiční rodinu
s tradičními hodnotami, je takřka archaická
konzervativní zpátečnice. Skoro se zdá, že ideální genderový stav je LGBT.
Reklamy a propaganda na lidi zabírají, ať už se
nám to líbí nebo nelíbí. Média se tak stala
novým bojištěm. V médiích se do značné míry
rozhoduje o podobě "správné " společnosti.
Michaela.Julišová
Údajné "osvobození" společnost od tradičních
genderových rolí. Celé bych to nazvala - svět
pod taktovkou lidiček s křečovitým růžovým
"pozitivním myšlením". Neboli, když nejsou
schopni autentické originality, uchylují se k
ubohému plagiátorství a vnucují světu svou
bídnou atrapu, jež prohlásili za ušlechtilou
vznešenost.
I.
Tam, kde chybí ryzí skutečný idealismus a pozitivní kreativita, které by byly prostoupeny
opravdovými hodnotami a na jejich bázi by se
utvářely, je místo pouze pro směšnou a destruktivní nápodobu.
Zejména v poslední době stojí za povšimnutí
reklamní, hudební a další spoty, filmy atd., ve
kterých je mužům podsunováno, že kdo není
Vypadá to, jakoby se současná squadra mocenských struktur, která bezesporu má vliv na
směřování a podobu reklamní agendy, snažila o
novodobé sociální inženýrství. Vytvořit
univerzálního béžového světoobčana, který se
bude mimo jiné domnívat, že je "osvobozen" od
tradičních genderových rolí a zaměří se pouze
na svůj individuální osobní růst. Tato lákavá libá
mantra má však podpořit zcela jiné téma. Ve
skutečnosti jde spíš o apel na mladé lidi, který je
má utvrdit v sobeckosti, pýše a egoismu. Vzhledem k tomu, že probíhá souběžně s vnucovanou
multikulturalistickou doktrínou, mohou si lidé
jejím přijetím a propagací falešné kompenzovat
své "ryzí dobráctví". .Je to velmi ambiciózní, ale
především bizarní plán. Předpokládám, že jeho
skutečný účel je zakrýt spoustu socioekonomických a dalších problémů, které svým působením do společnosti postupně dlouhodobě
vnášejí právě dekadentní mocenské elity.
Smyslem tohoto absurdního konstruktu je tedy
odpoutání pozornosti od aktuálního tristního
stavu světa a zejména od původců tohoto stavu.
Pikantní je, jak aktivisticky nápomocně se celého tohoto "projektu" účastní Nová liberální
levice, která byla vybrána ke zhoštění se role
užitečných idiotů. A volba to byla zdařilá.
Nová liberální levice se tak stala součástí mocenských struktur. Vypadá to, že neplánuje
žádné ekonomické změny, které by ohrozily zájmy velkého kapitálu a směřovaly by ku prospěchu většiny, jak by se na správnou levici mělo
patřit. Provádějí kulturní revoluci. Mimo jiné i
prostřednictvím rasismu uplatňovaného proti
bílé rase, manipulace údajnou kolektivní vinou
bílé rasy, prosazování požadavků minorit a
LGBT do vládnoucího byrokratického aparátu,
podpora multikulturalismu a islamizace Evropy
atd. Přičemž tato kulturní revoluce zájmy mocenských kapitálových struktur nijak neohrozí,
právě naopak. Mocenské struktury jsou s Novou
liberální levicí ve vzájemné symbióze. Kdyby
tomu tak nebylo, agenda Nové levice by byla
dávno vykázána z veřejného prostoru.
Za pozornost stojí manipulace s veřejností
prostřednictvím kolektivní viny. Podle nové neomarxistické doktríny, která se mimo jiné
projevuje i jako rasismus proti bílé rase, máme
my všichni bílí lidé z naší civilizace stejnou kolektivní vinu za všechny hříchy světa. Tuto naší bílou kolektivní vinu si nyní musíme náležitě odpykat. Kolektivní vina je jeden z nejsofistikovanějších nástrojů manipulace. V současné
době je tato manipulace dotažena takřka do
dokonalosti. Orientuje se totiž na různé
komplexy, které jsou usazeny hluboko v nás, kdy
apelem na domnělou kolektivní vinu si máme
vykoupit své sobectví. Zbavujeme se tak zdravé
sebereflexe a pocitu individuální odpovědnost
(za cokoliv). Odpovědnost přechází na celou
skupinu. Navíc, sobec v nás je vytažen na piedestal ctností - jsme přece tak aktivisticky "uvědomělí", což je velmi lákavé. Zároveň máme
strana 20
ORL 2016-6
Kulturní neomarxismus jako ideologie rozvratu
trpět sebenenávistí, ovšem v rámci kolektivní
viny, což "uvědomělému" sobci vyhovuje. Jde o
psychologie sebenenávisti - etnomasochismus.
Kolektivní vina - wikipedie:
"Označování skupin jako zodpovědných za
jednání jednotlivců je obvykle špatným zvykem.
Nicméně někdy jsou skupiny stmelovány na základě právně a morálně závadného chování, závadných činů a ideologického přesvědčení, které
je typické deformovanou logikou nebo silnou vírou. V civilizovaných společnostech by měl princip viny být uplatňován vždy pouze na konkrétní
osobu. Označování celých národů za vinné nějakými činy a nabádání ke kolektivnímu trestu
(Němec = nacista, Židi do plynu, mrtvý Indián dobrý Indián, pověste komunisty) je tedy politický stereotyp používaný k manipulaci davu."
Už delší dobu se v naší civilizaci nic podstatného nedělo. Je třeba společnost "probrat" a trochu "upravit". Kdo první určí agendu, ten rozhoduje o její podobě a vládne. Navíc, při
podobných veletočích se vždy pozapomene na
spoustu aktuálních konkrétních žhavých
problémů, se kterými jsou občané nespokojeni
a které by se jinak musely řešit.
Jednoduše se nastolí problémy nové, zcela
jiné, před které budou občané postaveni a nuceni se jimi akutně zabývat. Orientace a směřování těchto nových problémů, již bude do
značné míry v režii jejich autorů! Alespoň po
nějaký čas. A to se hodí.
II.
Evropa je ve stavu, kdy mocenské a politické
"elity" se propojily s tzv. antisystémovou lůzou
(kontrakultura), kterou tvoří jednak kavárenští
"intelektuální" povaleči a jednak kulturní elity z
tzv. undergroundového tábora. Agenda a působení těchto skupin je ve skutečnosti živnou půdou systému.
Nyní společně s touto lůzou diktují a vnucují lidem jejich nová "morální" pravidla, která vedou
přímo k deinstalaci demokracie a instalaci
novodobé byrokratické totality. Lůza je samozřejmě určena pro špinavou práci v roli užitečných idiotů, kteří ochotně a rádi očerňují a
ostrakizují všechny kritiky. Zdárný průběh své
agendy k zajištění svých záměrů si elity pojistily
silovou propagandou prostřednictvím těžkých
médií, která podprahově navodí u spousty lidí
autocenzuru a tím zarazí kritické myšlení hned
na počátku. Dále posílením svého vládnoucího
byrokratického aparátu, na který je delegováno
stále více pravomocí a který postupně zavede v
celé společnosti vícesférovou cenzuru s krycím
názvem politická korektnost.
Nová totalita si žádá zdokonalenou metodiku.
http://literarky.cz/komentare/ostatni/22400-kulturni-neomarxismus-jako-ideologie-rozvratu
Přicházejí nejhloupější generace
za mnoho staletí
Václav Cílek
Intuitivně jsem přesvědčen, že práce s půdou má
hluboký vztah k tomu, jak vnímáme svět a
hlavně, jak s ním zacházíme, ale neznám žádný
článek na toto téma. Určitě však není náhoda, že
Hésiodovy Práce a dny stojí na samém začátku
evropské kultury. Existuje však celá řada studií,
které se zabývají vlivem ruční činnosti, zejména
psaní na kreativitu a inteligenci. Myslím si však,
že zahrádkaření má ještě větší dopad na lidskou
psychikou, protože pracuje s živými rostlinami a
protože výsledek zahradničení, tedy potravu,
přijímáme fyzicky skrze metabolismus vlastní
krve. Začleňuje nás do řádu světa.
strana 21
ORL 2016-6
Přicházejí nejhloupější generace za mnoho staletí
Ve Švédsku a v několika dalších evropských a
asijských státech se vede diskuze, zda se v budoucnosti vůbec na základních školách bude
vyučovat rukopisné psaní, protože používání
různých typů klávesnic je rychlejší a efektivnější. Poněkud zlenivělí studenti by to uvítali
a ani moderně uvažující rodiče nejsou proti
tomu. Jenže se zdá, že situace vůbec není tak
jednoznačná a že rukopis má řadu původně neočekávaných významů, i když zejména u
mladší generace jeho obliba výrazně ustupuje.
Jako konkrétní příklad mohu uvést pozorování
kanadských a amerických studentů, kteří při
letní škole v České republice dostávají standardní úkol, aby si vedli deník a z exkurzí po
české krajině si pořizovali poznámky a dělali
terénní náčrty. Poprvé se mi loni přihodilo, že
polovina vysokoškolských studentů z dobrých
univerzit nezvládla rukopisný deník a i z těch,
kteří si jej vedli, ne všichni uměli psací písmo.
Často se přitom jednalo o v Kanadě naturalizované Asiaty z digitálně rozvinutých zemí,
jako je Korea, zatímco Číňané uměli nejenom
psát, ale i kreslit. Necelá polovina studentů si
terénní zápisky pořizovala na obrazovkách
chytrých telefonů a zbytek se snažil cizí zápisky stáhnout a modifikovat do zdánlivě vlastního textu.
V posledních několika letech se objevily studie,
které dokazují užitečnost ručního psaní a jeho
význam pro rozvoj obecné vzdělanosti. Základní linie experimentů probíhá sledováním
mozkové činnosti – dítě píše nejprve psací, pak
tiskací písmo a nakonec stejnou zprávu vyťuká
na klávesnici. Experimentátor zatím sleduje,
jaké části mozku se aktivují. Jiné experimenty
pracují se srovnáváním skupin, které používají
rukopisné poznámky anebo píší na počítači a
dokonce se objevují experimenty, které sledují
mozkovou činnost při čtení z obrazovky a z papíru.
Důležité je totiž nejenom to, co píšeme, ale jak
to píšeme. Stanislas Dehaene z pařížské Collége
de France, říká, že když píšeme, tak se automaticky aktivuje část mozku, která analyzuje víc
než prostý obsah zprávy. S ručně psaným textem mysl zachází podobně jako s obrázkem,
který nese nějaké gesto a emoci. Dobře si to
uvědomíte, když srovnáte čáru nakreslenou počítačem a lidskou rukou. Počítačová čára je
nudná, vznikla v jedné chvíli, zatímco rukou vytvořená čára sleduje emoci – někdy rukou táhneme pomalu a opatrně, jindy rozmáchle a
gesticky. Některé čáry jsou sebejisté, jiné trochu
roztřesené. Ředitelé podniků a politici si někdy
trénují podpis, aby působil „šéfovsky“. Do rukopisu vkládáme kus své povahy, a proto s ním
mysl pracuje podobně jako s další rovinou sdělení.
Psycholožka Karin James z Univerzity v Indianě
tento názor podporuje. Její studie ukázala, že
ruční psaní usnadňuje studium. Malé děti, které
byly požádány, aby opsaly několik písmen,
měly mnohem větší aktivitu v těch částech mozku, kde dospělí lidé mají centra pro čtení a psaní.
Děti, které místo toho použily klávesnici počítače, tuto reakci neukázaly.
Ruční psaní není nějaké obyčejné zapsání informace. Tuto akci si na papíře musíme rozvrhnout
a volit vlastní „formátování“, abychom se v zápiscích dobře vyznali. Výsledek je pak hodně variabilní, ale právě v této rozmanitosti se skrývá
aktivace mozku, který nereaguje na jednu
uniformní počítačovou stránku, ale na širokou
škálu tvarů písma. V jiné studii byla sledována
mozková aktivita dětí, které píší a které tuto
činnost jenom sledují. Jak se dalo čekat, výsledek byl velice rozdílný. Činnost, kterou provádíme tělem, se nedá ničím jiným nahradit. Může
být sice namáhavější než práce s klávesnicí, ale
zároveň si tím trénujeme centra učení. Myslím si
dokonce, že muži, kteří pracují tělem, si přirozeněji a snáz hledají partnery než lidé žijící
jenom za klávesnicí.
Virginia Berninengerová z Washingtonské
univerzity prokázala rozdíl mezi psaním psacím,
tiskacím písmem a klávesnicí. Každá z těchto
aktivit má svůj určitý mozkový vzorec. Při
ručním psaní psacím písmem děti vytvářejí víc
myšlenek. Nejspíš to je způsobeno lepší aktivací
pracovní paměti. Kreslíte nebo píšete rukou, a
tím si zároveň „masírujete“ tu část mozku, kde
se rodí nápady. Dá se jít ještě dál a ukázat, že
dobré dopady ručního psaní přetrvávají do
dospělosti. Počítač umožňuje lépe a efektivněji
zpracovávat proud běžných dat, ale rukopisné
psaní je výhodnější při tvořivém zpracování
nových informací. Kdybych to chtěl až neúměrně zjednodušit, tak bych řekl, že počítače
jsou víc orientované na výkon, který v tomto
světě tolik znamená, ale ruční činnosti na kvalitu
a kontext kulturního a sociálního prostředí.
Pamela Mueller z Princetonské univerzity sledovala skupinu studentů, kteří si dělali poznámky z přednášek ručně na papír a kteří si je
zapisovali do notebooku. Už dříve se ukázalo, že
notebooková skupina je významně horší, ale
bylo to přičítáno tomu, že studentům to nedá a
sledují navíc maily a další sítě. Při tomto typu
pokusů však byly multitaskové aktivity zakázány. Počítače svádí k mechanickému zapisování
vět a kousků sdělení přednášejícího, ale ruční
psaní je víc o tom, že věc řeknete vlastními
strana 22
ORL 2016-6
Přicházejí nejhloupější generace za mnoho staletí
slovy, anebo si z řečeného vytvoříte nějaký
vlastní závěr. Tedy při počítačových poznámkách se víc jedná o reprodukci informace, zatímco u ručních poznámek o zpracování této
informace.
agentury Reuters zpráva vyšetřovací komise
vedená bývalým vysokým úředníkem Johnem
Chilcotem. Právní základ pro britskou
vojenskou akci v Iráku nebyl podle komise vůbec uspokojivý, tvrdí vyšetřovací skupina.
Spisovatel Andrew Brown v britském Guardianu tuto situaci komentoval slovy, že používání pera nám pomáhá myšlenku nikoliv
jenom zaznamenat, ale hlavně nalézt. Ruční
psaní pomáhá myšlení, je to jeden z nejlepších
nástrojů poznávání světa, jaký kdo kdy vymyslel. Žijeme ve fyzickém prostoru a nikoliv
kyberprostoru – na to, abychom dobře přemýšleli, nepotřebujeme jen nějaké elektrické
impulzy mezi neurony, ale také svaly. Myslím
si, že skutečné papírové knihy filosofie, poezie
a náboženství tady vždycky zůstanou, protože
v sobě budou obsahovat jiné myšlenky a asociace než stejný text na obrazovce. Věřím v ten
typ inteligence, který se rodí z kontaktu s reálným fyzickým světem půdy, kamenů a rostlin
a bojím se, možná zbytečně, že přicházející
generace budou v řadě aspektů patřit mezi
nejhloupější a nejméně připravené generace
posledních staletí, protože práce s počítači je
obrala o dlouhodobé strategické plánování a
zkušenost přirozeného světa.
Hrozba iráckých zbraní, která se udávala jako
důvod k zásahu a byla označovaná za jistou, nebyla podle komise odůvodněná. Británie se připojila k invazi v Iráku dříve, než se využily všechny mírové možnosti. Intervence pak byla špatně
plánovaná a její důsledky podceněny, tvrdí komise v dlouho očekávané zprávě, jejíž vypracování trvalo sedm let.
https://echo24.cz/a/ikQ8q/prichazeji-nejhloupejsi-generace-zamnoho-staleti
Invaze proti Saddámovi nebyla
odůvodněná. Blair oklamal
Brity, tvrdí komise
Plánování a příprava Británie na válku v
Iráku byly zcela nepřiměřené. Uvádí to podle
Tehdejší britský premiér Tony Blair byl podle
zprávy také varován, že invaze v Iráku může
zvýšit hrozbu ze strany teroristické sítě Al-Káida
proti Británii. Předvídat se také měla nestabilita,
jakou v Iráku vojenský zásah může vytvořit. Blair
a jeho vláda ale úmyslně neklamaly parlament či
britskou veřejnost ohledně situace v Iráku před
invazí, tvrdí komise.
Tvrdě ale komise podle agentury AP odsoudila
politické, zpravodajské a vojenské plánování invaze. Také je podle jejího předsedy Johna Chilcota přesvědčena, že rozmístění britských sil v
Iráku neskončilo valným úspěchem. Iráčané
ohromně trpěli intervencí, která byla v jejich
zemi špatně vedena, uvedla vyšetřovací skupina.
Protiváleční aktivisté a příbuzní 179 britských
vojáků, kteří v Iráku zahynuli, podle agentury AP
doufají, že zpráva Chilcotova týmu umožní stíhat expremiéra Blaira pro případné válečné zločiny.
Blairova reakce: Beru na sebe veškerou zodpovědnost
Britský expremiér Tony Blair v reakci na zveřejnění nebývale kritické zprávy Chilcotovy komise o válce v Iráku řekl, že na sebe bere veškerou zodpovědnost za chyby, které se před zapojením země do konfliktu staly. Uvedl však
rovněž, že se o účasti ve válce rozhodoval v dobré víře a že stále věří, že odstranění iráckého diktátora Saddáma Husajna bylo správnou věcí.
„Zpráva by měla ukončit obvinění z jednání ve
zlé víře, ze lží či podvodu. Ať už lidé s mým rozhodnutím zapojit se do vojenské akce proti Saddámu Husajnovi souhlasí nebo ne, udělal jsem
jej v dobré víře, protože jsem věřil, že je to v nejlepším zájmu země,“ uvedl bývalý ministerský
předseda, který zapojení Británie do bojů v Iráku
po boku USA v roce 2003 schválil.
Blair však zároveň připustil, že kritika týkající se
přípravy a plánování britské účasti v irácké válce
stojí na reálných základech. „Beru na sebe plnou
zodpovědnost za všechny chyby, bez jakýchkoli
výjimek a výmluv,“ uvedl.
strana 23
ORL 2016-6
Invaze proti Saddámovi nebyla odůvodněná. Blair oklamal Brity, tvrdí komise
Výběr hlavních závěrů komise, vedené bývalým vysokým úředníkem Johnem Chilcotem,
která se zabývala britskou účastí ve válce v
Iráku:
Nedostatečný právní rámec pro válku
- John Chilcot má například pochybnosti o
okolnostech, za kterých bylo rozhodnuto o
právním zakotvení britské účasti ve válce. Za
nedostatek považuje například to, že na
jednání kabinetu nebyla důkladně prodiskutována vyžádaná právní analýza. „Nikdo neprojevil vážný zájem zeptat se generálního
prokurátora Petera Goldsmitha na jeho expertízu,“ uvádí zpráva, podle které neexistuje ani
žádný záznam o tom, že by proběhla hlubší
diskuse o právních otázkách spojených ze zásahem v Iráku.
Tajné služby
- Zpráva kritizuje způsob, jakým předseda vlády Tony Blair informoval veřejnost o informacích tajných služeb. Poukazuje zejména na to,
že si premiér Blair záměrně vybíral formulace,
podporující jeho názor, a přehlížel závěry, ke
kterým dospěl vládní výbor pro řízení tajných
služeb. Terčem kritiky jsou ale i samotné tajné
služby, které nedokázaly odhalit, že Irák v
době zahájení války nepředstavoval v oblasti
chemických, biologických a jaderných zbraní
hrozbu.
Předčasné ukončení diplomatických jednání
- Velká Británie se rozhodla zapojit do invaze
ještě předtím, než byly vyčerpány všechny
možnosti jednání o odzbrojení. „V době parlamentního hlasování 18. března (2003; o zapojení Británie do války) ještě nebyly vyčerpány
diplomatické prostředky. Tehdy ještě nebylo dosaženo bodu, kdy by byla vojenská akce jediným
řešením,“ uvádí Chilcotova zpráva.
Nebezpečí ze strany Al-Káidy
https://echo24.cz/a/wT2SG/invaze-proti-saddamovi-nebylaoduvodnena-blair-oklamal-brity-tvrdi-komise
Vznik a znak
- Tony Blair od svých poradců věděl, že invaze do
Iráku může zvýšit nebezpečí, které hrozí Velké
Británii ze strany teroristické sítě Al-Káida a jejích spojenců. „Vždy jsem zastával názor, že
ustupovat terorismu by bylo naprosto špatné,“
řekl k tomu Blair ve svém stanovisku pro komisi
v roce 2011.
Strategický neúspěch
- „V roce 2009 nebylo v Iráku dosaženo cílů, vytyčených Velkou Británií v lednu 2003; rozhodně
se nejedná o strategický úspěch. Hranice země
sice zůstaly stejné jako v roce 2003, vnitřní stabilitu a jednotu ale ohrožuje hluboce zakořeněné
sektářské dělení,“ uvádí zpráva.
Nedostatečná příprava na dobu po invazi
- Britská vláda měla podle zprávy již před invazí
dostatek informací na to, aby si vytvořila jasnou
představu o úkolech, jež se v Iráku objeví po
skončení bojů. V okamžiku zahájení invaze ale
neexistovaly dostatečně propracované plány na
poválečnou obnovu země, které by pomohly eliminovat riziko strategického selhání.
"Opatrně hoši. Každé ukápnuté filozofie je
škoda."Kresba Vladimír Jiránek
Zdeněk Neubauer
Autorův osobitý styl by si zasloužil vznik nové
rubriky našeho časopisu: brain-storming. Takové
zařazení by poskytovalo čtecí klíč: připomínalo
by, že nemáme chytat autora za slovo, nýbrž že
dává čtenáři příležitost chytat se slova, ještě
lépe: tématu či myšlenky. Ohradíme-li se, že
"evoluční novinka, která vznikla působením přírodního výběru, aby plnila nějakou funkci", je
prohlášena za "adaptaci v darwinovském smyslu", chytáme autora za slůvko 'aby'. (Nejsem
darwinista - aby nedošlo k omylu, a abych parafrázoval kolegu Zrzavého.) Chytnu-li se ho - tj.
slůvka aby - pak mě napadne, jak zřídka se nějaké 'proto-aby' objevuje v běžném životě - kromě
strana 24
ORL 2016-6
Vznik a znak
činnosti konstruktérské, podnikatelské a
programátorské a ovšem mimo případy, kdy
potřebujeme dodatečně zdůvodnit naše
jednání (u soudu či před parlamentem) nějakým 'záměrem', 'účelem' či 'cílem' - pojmy, jež
zní dostatečně vznešeně a pateticky, aby vzbudily podezření, že se rovněž na naše přirozené,
údajně účelné chování příliš nehodí...
To ta 'adaptace', to je jiná! Přizpůsobit se, znamená ono již zmíněné 'chycení se' ad hoc příležitosti - aniž vím proč. A není řeč o 'slepé náhodě', nýbrž o náhodě vidoucí - nikoliv však vědoucí: hloupý mívá štěstí, které odvážnému
přeje. Jinými slovy: to know how - ne what!
Rozhodně mě to chytlo. A chytám-li se dobře,
pak si znovu naléhavě uvědomuji, že není vůbec jasné, co to je 'znak' - tím méně, jak se
jeho 'užitečnost' zjišťuje, testuje či ověřuje - ať
experimentálně (uměle) či evolučně (přirozeně)! (Dějiny představ o tom, že každá bytost
spočívá ve výčtu znaků a rozmanitost či
proměnlivost bytostí je projevem mechanické
kombinovatelnosti jejich vlastností na způsob
logických predikátů - od Anaximandra přes
Linného po Mendela a Dawkinse - by stály za
samostatné vyprávění.)
Naproti tomu je jasné, že nemůže být jasné, co
to je vznik. Neboť, jak nepřestává zdůraňovat
ústy kolegy Kratochvíla kolega Hérakleitos,
přirozenost se ráda skrývá - fysis kryptesthai filei. Fysis - přirozenost/příroda - znamená právě
vznikání, vzcházení. 'Nový znak' je to, co se
'přirodí'. 'Příroda' v starší češtině znamenala
přírůstek. Dodnes uvažujeme o evoluční novince jako o 'přírůstku' - ať už jednoho žirafího
krku, či druhého nosorožcova rohu. Znak se
nemůže přirodit či přistoupit: není to logický
predikát, nýbrž nový rys či rozměr celku, do nějž
se organizmus musí přerodit. Nejen pro vývoj
vývinu žab, nad nímž člověka jímá závrať (neboť
představuje ten kuhnovský klíčový fakt, the anomaly, zvěstující, že 'všechno je jinak!'), ale pro
každý znak platí, že jeho vznikem se nemění jen
organizmus, nýbrž také jeho 'výroba'! Zrzavý má
naprosto pravdu, když říká, že abychom věděli,
co je to znak, musíme vědět, jak se dělá organizmus.
Má pravdu rovněž v tom, že "o vzniku evoluční
novinky nemůžeme nic říci". To je smysl uvedeného Hérakleitova výroku. Skutečný vznik je
ex definitione spontánní (z lat. sponte, řecky
anaitiós = dosl. bezpříčinně). 'Spontánní' příznačně užíváme jak ve významech 'bezdůvodný', či 'přirozený', tak i 'nenucený'. Vznik
opravdu nelze z žádné nutnosti vyvodit, nelze jej
vysvětlit pomocí tlaku okolností (darwinovskou
selekcí) či vnitřní potřeby (lamarckovskou 'potřebou' - besoin). Vznik je událostí stvoření création, nikoliv zjevení (révélation), jak říká F.
Jacob. V druhém případě by totiž šlo o pouhou
regulační adaptaci čili o 'ekologizmus' (Roux), tj.
o připravený mechanizmus - byť i pravděpodobnostně spustitelný či pravděpodobnostně
fungující a lhostejno zda provázený změnou
genomu, či nikoliv: změna genomu může být
totiž jak projevem regulace, tak i mutace - v plynulé škále mezi oběma krajnostmi.
'Mechanizmus vzniku' je protimluv a hledat něco
takového je nesmysl - a nejen v evoluci. Najít
mechanizmus nějakého jevu znamená vyložit jej
jako následný stav vyplývající ze stavu předchozího. Pak by nemělo smysl mluvit o evolučních
novinkách - celá evoluce by byla pouhou iluzí. (K
tomu, zdá se, směřuje neodarwinistická syntéza, která odvozuje evoluci tvarů z lineární kom-
binace znaků.) Vznik jakožto vznik je 'singularita'
(česky: jedinečnost), událost či stav, jejíž povahu
(strukturu) nelze popsat pojmy popisujícími její
bezprostřední okolí (čti: 'nelze ji vyvodit z
okolností' nebo, což je totéž, 'na něž nelze aplikovat obecná pravidla' - tj. zvyky obce, tedy
okolí se týkající; příbuzné pojmy: thomovská
'katastrofa', např. casp, symmetry-breaking =
'porušení symetrie' - např. 'fázový přechod'.
Zkrátka: událost je neobvyklý, jedinečný děj.
(Srv. autorovo "obvykle se na světě nic neděje";
k tomu námitka: každá evoluce - od chemické a
geologické přes biologickou a kulturní po kosmickou kulturní, je neobvyklostí skládající se ze
samých singularit navlečených na 'fraktály' porušených symetrií. Celý náš svět je jedinečnou
událostí - zkrátka: skutečnost je neobvyklá. Archaickou terminologií: stvoření je zázrak - a
tajemství (mysterium stricte dictum.) 'Nulovou
hypotézou' je NIC; viz nejstarší filozofickou otázku: "Proč je spíš něco než nic?" (Ostatně, domnívám se, že znám odpověď: "protože něco je
lepší!" - srv. "Lepší něco nežli nic!") Událost nelze
vysvětlit. Ani náhodou. (O náhodě raději zas až
někdy příště.)
Věda stačí pouze na nulovou hypotézu. Proto se
upnula k mechanizmům. Nikoliv tedy proto, že
by skutečnost (tím méně živá skutečnost) byla
mechanické povahy (jakkoliv si to dosud někteří
vědci opravdu myslí - např. valná většina biologů), nebo že by existovaly nějaké mechanizmy
evoluce ('evoluční zákony' se tomu říkávalo). A
vedou-li evolucionisté jakési řeči o mechanizmu
vzniku znaků", pak se právem domnívají, že
"ještě dělají vědu . Ono to pindání a "popindávání tun papíru" není tak docela nesmyslné: je
to způsob, jak pobývat u krásných a zajímavých
věcí. Právě proto to "pořád někoho baví". Neboť
strana 25
ORL 2016-6
Vznik a znak
navzdory tomu, co autor tvrdí, věda - sláva
bohu! - není jen testování hypotéz, nýbrž také
vyprávění příběhů. Třebas tak úchvatných, s jakými nás seznamuje kolega Zrzavý. Jinak by z
jeho vyprávění plynulo, že evoluce - a ostatně
ani kosmologie - do vědy nepatří. Nahrálo by
to na smeč vědeckým kreacionistům. I jinak by
to byla velká škoda.
V posledku by to zničilo samotnou vědu. Věda
je totiž především vyprávěním příběhů: teprve
v rámci určitého vyprávění (tezí) lze nějaké
smysluplné a testovatelné předpoklady (hypotézy) vyslovit.
Stejně se nakonec podaří vědu zničit. Grantovým agenturám s jejich (pseudo)popperovskou idelogií.
http://casopis.vesmir.cz/clanek/vznik-a-znak
O náhodě a spontaneitě
Zdeněk Neubauer
Událost nelze vysvětlit. Ani náhodou. I kdyby
náhoda byla vysvětlením. Náhodu rovněž nelze
vysvětlit. Je však důležitým prvkem vyprávění.
Krásně to ilustruje Zrzavého příběh s klávesnicí
(Vesmír 74, 147, 1995/3). Náhoda má tak hodně
společného se zázrakem. Zázrak je rovněž něco,
čeho důvod či původ leží ,za zrakem‘, tj. mimo
dohled, za obzorem kauzálních souvislostí, do
nichž náhoda vstoupila. Však s ní také biologové
nakládají stejným způsobem jako teologové se
zázrakem.
Pojem náhody je stejně neujasněný – a neujasnitelný – jako pojem události. V učeném podání se
náhodě říká kontingence – doslova: společný
dotek, vnějškový styk (od con-tango). Kontingentní je vše to, čeho neexistence, opak či
jinakost jsou myslitelné. Ve vědě obnovili pojem ,kontingence‘ klasikové molekulární biologie, F. Jacob a J. Monod; přirozeně, že v souvislosti s evolucí.
Podobný významový původ má i jiné označení
náhody: koincidence, od con-in-cadentia, doslova ,sou-v-padnutí‘, čemuž odpovídá ruské sov-padanie. Cadentia – padání – dalo vznik francouzskému chance – ,štěstí‘, jež v angličtině
nabylo významu ,náhoda‘. V češtině znamená
,šance‘ příležitost – lat. occasio. Všechna tato
slova jsou odvozena od latinského casus – pád,
případ (srv. angl. case). Pravzorem pádu je dopad hrací kostky – nejstaršího a nejznámějšího generátoru náhody. Také francouzské le hasard – jež známe z českého ,hazard‘ ve smyslu
opovážlivého risku – pochází z arabského azzahr, což opět znamená hru v kostky. Naše ,náhoda‘ vychází přirozeně z téže ,vrhcábové‘ zkušenosti, kde vše vždy dopadne jinak – případ od
případu – popřípadě stejně. Málo co platí ,na
každý pád‘.
Odlišný původ má anglické random – ,náhodný‘,
užívané v odbornějším kontextu: pochází z francouzského randir = klusat, hnát se bezhlavě, nazdařbůh. Komplementární pohled skrývá ještě
učenější slovo pro ,náhodný‘: ,stochastický‘. Pochází z řeckého stochazein = střílet lukem na
terč (stochos) – tedy právě nikoliv ,nazdařbůh‘.
Tedy nikoliv ,nazdařbůh‘ v dnešním smyslu.
Řečtí lučišníci se totiž za zdar střelby modlili
k některému z bohů – zvláště pak k Apolonovi.
Bůh měl ,ošetřit‘ náhodný – stochastický – prvek
spojený neoddělitelně s lukostřelbou bez ohledu
na přesnost zacílení. I nejnepatrnější úchylka
může způsobit, že sebelepší střelec se může minout, chybit cílem. (Toto ,minutí‘, ,pochybení‘,
které se řeklo řecky hamartéma a latinsky error,
nabylo významu ,chyba‘, ,blud‘, posléze ,hřích‘.)
Pojem ,stochastický‘ označuje rozptyl kolem žádoucího výsledku. Gregory Bateson definuje
,stochastický proces‘ následovně:
Jestliže posloupnost událostí sdružuje náhodný
(random) prvek se selektivním dějem tak, že
pouze některé výsledky náhodného mohou přetrvat, tato posloupnost se nazývá stochastická.
To odpovídá postupu ,pokusu-a-omylu‘: náhodný výběr z možností, jehož výsledek postupně předchozí výběr zužuje. Stochastický
proces lze proto vystihnout jako ,učenlivé tápání‘. (Řecké stochos znamená cíl –podobně jako
telos; nenapovídá tato zvláštní shoda něco
o tom, že protiklad ,záměr‘ versus ,náhoda‘ – a
tedy telologický versus stochastický – je toliko
zdánlivý?)
Věda se vždy zabývala tím, co je obecné: ,o jedinečném není vědění‘ (de singularibus non est
scientia), říkávali staří. Novověká přírodověda
v tradičním pojetí se zabývala jedinečným jen
strana 26
ORL 2016-6
O náhodě a spontaneitě
jako případem obecné přírodní zákonitosti. Zákon platí v každém případě, nelze jej však na
každý případ aplikovat. Alespoň ne v lidské
právní praxi, odkud byl pojem ,přírodního zákona‘ převzat. Teprve novověk přišel s představou ,přírodních zákonů‘ spojenou s přesvědčením, že je lze aplikovat na každé přírodní
dění. „Příroda je zákonitost sama“ bylo možno
si přečíst v učebnicích marxizmu. A vskutku:
obrat, že ,vše lze přirozeně vysvětlit‘, znamená
,vyvodit z přírodních zákonů‘. Singularity neexistují. – Tak se tomu věřilo alespoň dříve.
Evoluce udělala této představě přírody čáru
přes rozpočet. V mechanizmu přírozeného výběru se Darwinovi sice podařilo nalézt pro evoluci vysvětlení v rámci tradiční, mechanistické
představy světa, avšak za vysokou cenu: přivedl náhodu nazpět do přírody. A svět, jemuž
vládne náhoda, již není mechanizmem.
Evoluční události nelze z přirozeného výběru
vyvodit. Evoluce – navzdory svému jménu (evolvo = od-víjím, rozmotávám něco sice
smotaného, ale přesto již existujícího) je zásadně kontingentní: nevyvíjí latentní obraz, ani
nepřehrává již natočený děj z kazety. Její
reprodukce po ,opětovném převinutí pásky‘
(slovy S. Goulda – viz Vesmír 70, 305, 1991/6)
by vedla ke zcela jiným evolučním alternativám. Nic není zapsáno v počátečních podmínkách: evoluce je skutečné tvoření, nikoliv
zjevování. Je to děj, který sama sebe rozvrhuje, sám tyto podmínky přetváří a tím mění
kritéria výběru z vlastních možností.
Obtížnost myslet náhodu je příčinou, proč se
Darwinovo vysvětlení chronicky setkává s nepochopením a neporozuměním. Není také příliš divu, platí-li, že náhoda nejen nic nevysvět-
luje, ale že sama je ex definitione nepochopitelná a nesjednává porozumění. Právem se
mnohým zdálo či zdá, že nic nezískáme, vysvětlíme-li zázrak náhodou: ,temné se vysvětluje
temnějším‘ (obscura per obscurius), říkávali staří.
Naší představě vědění činí vůbec kontingence
potíže: nechceme ,boha, který vrhá kostky‘.
Trváme na bohu, pod jehož vševědoucnost spadá i veškerá budoucnost – Laplaceově démonu,
jehož „inteligence by zahrnula do jediné formule
pohyby od největších vesmírných těles do
nejnepatrnějšího atomu, pro niž by nebylo nic
nejisté, a minulost i budoucnost by byla před
jeho očima přítomna celá“.
Nejrůznějších ,evolucionizmy‘ tuto jedinou formuli hledaly: navrhovaly a formulovaly různé
,evoluční zákony‘, či předpokládaly existenci nějakého záměru, směřování k pokroku, k vyšším
formám, či obecně k zvyšování komplexity;
vzpomeňme Lamarckových ,sklonů‘ (penchants), Spencerovy ,diferenciační síly‘, Bergsonova ,životního vzmachu‘ (l’élan vital). Všem
těmto představám nadává J. Monod do ,vitalizmů‘ a ,animizmů‘. A ježto mezi ně zařadil i marxizmus, jeho kniha – Le hasard et la nécéssité (=
Náhoda a nutnost – lépe známá pod anglickým
názvem Chance and necessity), tato bible biologického pravověří, nesměla u nás vyjít – a dosud
nevyšla.
O tom, jak obtížné je myslet náhodu, pochopit ji
jako ,vysvětlující princip‘, svědčí antropomorfizace, s níž nikdo menší než nositel Nobelovy
ceny, etolog K. Lorenz, mluví ve své knize ,Takzvané zlo‘ o mutaci a selekci jako o dvou ,geniálních inženýrech‘. Dokonce pro samotného Darwina byla představa pokroku, přítom-
„To je pro vás ...“
ného jak v lidské, tak v přírodní skutečnosti, čímsi samozřejmým. Čistý darwinizmus bylo třeba
z Darwinova díla teprve ,vydestilovat‘. Monod
právem říká, že plný dopad Darwinova učení
o přírodním výběru bylo možno ocenit teprve
v našem století, a to díky objevu genetické informace, jejíž strukturální změny jsou nezávislé na
jejím obsahu i vyjádření.
Monodova kniha je uvedena motem:
„Vše je na světě plodem náhody a nutnosti“
Demokritos.
Podobný výrok se však mezi dochovanými atomistickými zlomky nenachází! Dle Aristotelova
svědectví
„Demokritos upustil od toho, aby mluvil o účelu,
a převádí na nutnost vše, čeho užívá příroda.“ (Zl
A 66)
Z téhož důvodu Demokritos náhodu rozhodně
popíral. Nicméně svědectví, které se nám o tom
dochovalo, je výmluvné:
„Demokritos říká, že náhoda není příčinou ničeho, a převádí vše na jiné příčiny. Tak za příčinu
strana 27
ORL 2016-6
O náhodě a spontaneitě
nalezení pokladu má kopání nebo zasazení
olivy a za příčinu toho, že byla rozbita lebka lysého člověka, má orla, jenž shodil na zem
želvu, aby se rozbil její krunýř.“
(Zl A 68 ze Simplikia)
Jak patrno, praotec mechanistického determinizmu, jehož se Monod neprávem dovolává,
jakkoliv „upustil od toho, aby mluvil o účelu“,
počítá mezi příčiny i důvody – tedy příčiny finální: neváhá mluvit o záměru a účelu
v chování jak člověka, tak živočichů.
Náhodu v silném smyslu se odvážili myslet
teprve pozdější atomisté – Epikuros
a Lucretius, a to pomocí prazvláštní představy
pranepatrné odchylky (lat. clinamen, řecky
parenklisis) atomů od svislého pádu. Clinamen
je natolik nepatrné, že je nepostřehnutelné –
a tudíž nepotřebuje příčiny: je anaitiós, latinsky sponte – odtud slovo ,spontaneita‘. Tím vysvětlovali tito myslitelé změnu, vývoj a svobodnou vůli:
Konečně, jsou-li veškeré pohyby spjaty,
vzniká-li v určité řadě z jednoho druhý
a nedávají-li úchylky tělísek podnět
k pohybu, by osnovu osudu strhal,
přetna odvěký řetězec souvislých příčin:
kde by se v živoucí bytosti vzala
a odkud ta osudu urvaná svobodná možnost,
že každý kráčíme, kam nás pobídne vůle,
a v čase neurčeném, jak nás ponukne mysl?
Zdrojem takových konů je určitě vůle,
z které se líhnou pohyby do údů těla.
Titus Lucretius Carus: O podstatě světa II. 216 –
262
překl. J. Novákové, Pohořelý, Praha 1945 pp.75 –
77
Tyto představy o ,podstatě světa‘ (doslova: povaze věcí: De rerum natura) se po celá dvé tisíciletí neujaly: epikurovskému clinamen se jako
svévolné, bláhové ad hoc smyšlence od té doby
vysmívali jak filozofové, tak vědci.
Dnes se konečně dostává epikurovskému clinamen ocenění. Stalo se přímo základem moderního vědeckého myšlení. Stačí nahradit představu ,svislého pádu atomů‘ dnes běžnějšími
metaforami, jako jsou ,pád na nižší energetickou
hladinu‘, ,degradace volné energie‘. Jimi operují
zákony kvantové fyziky a termodynamiky, které
jsou, jak známo, statistické povahy. Epikurovské
clinamen se v nich skrývá pod výrazy ,pravděpodobnost‘, ,statistika‘ či ,fluktuace‘.
Náhoda tak vládne nejen kvantovému řádu mikrosvěta, nýbrž i chaotickému řádu skutečnosti
– makrosvětu ,bifurkací‘, tj. stavům na rozcestí,
kde sebenepatrnější vliv – ,efekt motýlího křídla‘ – rozhoduje o vývoji složitých, ,nelineárních‘
(čti: přirozených) soustav (viz ZN, Poručíme větru dešti. Vesmír 72, 48, 1993/1). I. Prigogine
ve své zobecněné termodynamice (soustav
daleko od rovnováhy) mluví přímo o ,řádu skrze
fluktuace‘, přičemž se Epikura a Lucretia výslovně dovolává.
Fluktace je totiž také jedno z označení pro náhodu. Fluctuatio znamená ,vlnění‘, přeneseně ,kolísání‘. Maně se vybaví Batesonova výstižná charakteristika:
„To, co trvá déle mezi vlnkami náhody, musí
trvat déle než ty vlnky, které tak dlouho netrvají.
To je teorie přirozeného výběru v kostce.“
Evoluce se dříve zdála být zvláštností Života jakožto okrajového jevu, zanedbatelného vůči
neživé, ,typické‘ přírodní skutečnosti, jež se vyznačovala neměnností, spoutaností v řád
nutnosti věčných přírodních zákonů – lukretiovskými ,osnovami osudu‘ (foedera fati). Darwinův výklad dal evoluci ,přirozené vysvětlení‘
– učinil z ní ,výjimku potvrzující pravidlo‘. Dnes je
situace obrácená: přirozený výběr je jen zvláštním případem ,řádu skrze fluktuace‘, který je doslova univerzální, kosmické povahy. Přesně tak,
jako tomu bylo u helenistických atomistů.
Z hlediska současné kosmologie jsou i přírodní
zákony, hodnoty fyzikálních veličin, mikrostruktura hmoty a časoprostorová makrostruktura
vesmíru – ba sám čas a prostor – zesílenými
stopami prvotních fluktuací, tj. odchylek od
hladkého rozpínání, k nimž došlo ,na počátku
světa‘ čili během ,prvních tří minut‘. ,Bůh tedy
přece jen vrhá kostky‘ – navzdory Einsteinovu
přesvědčení – a nejen ,bůh živých‘!
Proč náhoda vytváří řád – ba přímo ,řád z chaosu‘? Tato problematika patří v současné přírodovědě k těm nejnáročnějším a nejzajímavějším. (Je ostatně podobou odvěké otázky:
proč je spíš něco, nežli nic?). Pozorujeme
a ze zkušenosti víme, že se skutečnost na všech
úrovních vždy nějak uspořádává: spojité nekonečno možností se postupně rozpadá (,kolabuje‘) na spočetnou řadu diskrétních alternativ, a nespočetno stavů se roztřídí do přehledné
soustavy základních podob. Jakkoliv je nepravděpodobné, že za celou historii Země dopadly
na zemský povrch dvě naprosto totožné sně-
strana 28
ORL 2016-6
O náhodě a spontaneitě
hové vločky, přesto lze vodní krystaly snadno
roztřídit do několika základních typů. Astronomický je i počet možností vzájemného regulačního propojení mezi našimi geny
daného vzájemným vypínáním a zapínáním
regulačních okruhů; ukázalo se však, že se postupně ustálí do několik desítek způsobů vzájemného nastavení, což odpovídá počtu typů
buněk našeho těla (viz D. Storch: Evoluce na
hranicích chaosu, Vesmír 71, 328, 1992/6).
Zkrátka – skutečnost je typická – a to na všech
úrovních: od atomů po kultury a jazyky. Těmto
typům, na nichž se vývoj ustálí, se říká ,atraktory‘. Neurčují konkrétní uspořádání, nýbrž
rámcovou podobu. O takových atraktorech lze
zřejmě uvažovat i u tělesných podob. Znalci
těch či oněch taxonomických skupin mají pro
to cit; scházejí jim však prostředky, jak svou
zkušenost objektivně vyjádřit. Podoba není objektivní vlastností, podobnost není objektivizovatelným vztahem, typy či atraktory
nejsou žádné objekty.
Proto je dnes morfologie zanedbávána:
topologie ,eidetických prostorů‘ – stavových
prostorů podob – je dosud téměř neprobádána. (Pokusy biologů v tomto směru byly opakovaně opuštěny a plodnost takových pojmů
jako ,pole‘, ,gestalt‘, ,archetyp‘ či ,informace‘
dosud nebyla doceněna. Taková morfologie by
ukázala, že ačkoliv náhoda je zdrojem nekonečných možností, málokterá možnost má
šanci se uskutečnit. Proto náhoda daleko
méně škodí, než bychom čekali; spíše dává příležitost k výběru; je více zdrojem změn nežli
chyb. Náhodné variace vedou ke speciaci. Nosorožec může být buď jednorohý, nebo dvourohý. Snad je možností víc – jež nebyly uskutečněny, nejsou však spojité.
Tomu všemu dosud nerozumíme – a dost
možná, že tomu vposledku ani rozumět nelze.
Třeba to není nic pro vědu. I věda má své hranice. Možná, že ,podobosloví‘ není žadným z jejích
stabilních stavů. To však neznamená, že skutečnost nelze takto zakusit a prožít. Umožňuje
to opět již zmíněný prototyp náhody – hrací
kostka. Spojité nekonečno jejích pádů a dopadů
se rozpadá na šest nespojitých případů – šest výsledných typů. Příčina tkví evidentně v jejím
krychlovém tvaru – jakožto elementární ,tvarové příčině‘.
Odvěká obliba, ba vášnivá závrať vrhcábů, rulet
a jiných hazardních her má možná zde svůj důvod a původ. V proměně spojitosti (kontinuity)
v nespojitost (diskontinuitu, diskrétnost), s níž
nekonečno ústí v konečné, lze prožívat vynořování se mezí z bezmezna skrze jedinečné události, jež nemajíce příčin, jsou přesto osudnými.
Tam, kde takřka ,nic‘ tvoří hranici mezi výhrou
a prohrou, ztrátou a ziskem, bohatstvím a chudobou, životem či smrtí, se ocitáme u samotného zdroje světového řádu – řádu skrze fluktuace.
A nelze–li tento temný prazáklad vysvětlit, lze
jej alespoň ,vytmavit‘: hráčská vášeň je kosmickým, božským zážitkem toho, co bylo po tisíciletí noční můrou vědy.
3. Zásada, demonstrovaná Pasteurem, že
žádná nová živá hmota nemůže
vzniknout v laboratoři.
4. Zásada, že žádný nový řád nebo vzor
(pattern) nemůže být vytvořen bez
informací.
O všech těchto a podobných negativních
tvrzeních můžeme říci, že jsou to spíše pravidla
očekávání než přírodní zákony. Mají tak blízko
k pravdě, že každá výjimka je neobyčejně závažná.
Gregory Bateson: Mysl a příroda, I.8
http://casopis.vesmir.cz/clanek/o-nahode-a-spontaneite
Merkel, Trojan Spyware, and
Refugees: Political Correct
Coercion and GDR Mirror
„Z NIČEHO NENÍ NIC“ – tento citát z „Krále Leara“ shrnuje do jediné věty celou řadu
středověkých i pozdějších moudrých pouček.
Patří k nim:
1. Zákon zachování hmoty a k němu
převrácené tvrzení, že žádná nová
hmota nemůže vzniknout v laboratoři.
2. Zákon zachování energie a k němu
převrácené tvrzení, že žádná nová energie nemůže vzniknout v laboratoři.
strana 29
ORL 2016-6
Merkel, Trojan Spyware, and Refugees: Political Correct Coercion and GDR Mirror
Chancellor Merkel and the current ruling party
appear to believe that they have the right to
alter the ethnic and religious landscape of Germany, without any questions being asked. Indeed, if individuals don’t follow the elite German media circus based on political correct
values and happen to disapprove of mainly
younger male migrants entering Germany,
then usual tangents of “right-wing fascists,”
“xenophobes,” “racists” – and other usual political correct language and tactics – are banded
around with passion. Not surprisingly, the new
political correct coercion state of Germany is
now going to follow the German Democratic
Republic (GDR) mirror and spy on personal
computers, laptops, and smartphones.
State Apparatus, Spyware and Political
Correct Coercion
Merkel, the state apparatus, and a largely
compliant elite media campaign are working
hand-in-hand with manipulating facts on the
ground, while also deeming all opponents of
mass migration with being far-right, racist,
narrow-minded bigots and so forth. Not
content with this, the new Merkel GDR mirror
is now allowing intelligence agencies to spy on
German nationals if they happen to be deemed politically suspicious. In other words, socalled democratic Germany that tolerates radical Salafists spreading hatred is now intent on
intimidating individuals who happen to oppose
the Merkel mass male migration diktat.
Merkel in modern Germany is now replicating
the mirror of the GDR because the intelligence
sector can use malware in order to monitor
personal computers, laptops, and smartphones. This means that conversations and other
forms of communication will be tracked by
Trojan spyware. Therefore, it appears that
Merkel is more concerned about German nationals that will not follow her script and to intimidate the indigenous masses by the fear of being
monitored to a much greater extent.
Of course, Merkel fully understands that Fascist
NAZI Germany and the Stasi in the GDR both
utilized enormous surveillance in order to control and oppress all opponents. Sadly, the constitutional German court decision of 2008 that
banned state malware (federal Trojan) beyond
minor interceptions is now being rolled back under the leadership of Merkel. This reality means
that civil liberties are being crushed while the
political dimension doesn’t bode well for a free
Germany.
Migration and Confusion: No Priority?
Double standards and the one-way civilizational
war based on the collusion of liberal democracy
and political correct coercion is equally linked
with silence when it comes to trading with
nations like Saudi Arabia. After all, the fact that
Sharia Islamic law in this nation – and others – is
based on an apartheid legal system doesn’t
seem to worry leading democratic nations. Therefore, not only are Buddhism and Christianity
(and all non-Muslim faiths) illegal in Saudi Arabia but nations like Germany even tolerate Saudi
Arabia – and other Islamist states – with funding
Salafi hatred and building mosques that follow
this thought pattern throughout Germany.
The upshot of this reality is that Germany and
other nations like France and the United Kingdom are now exporting Takfiri Islamist sectarian
killers to nations like Iraq and Syria. In other
words, political correct nations care little about
indigenous culture because the sole objective is
multiculturalism and preserving the cultures of
others, therefore, Europe is now an area where
ISIS (Islamic State – IS) is receiving thousands of
terrorist followers. This reality means that
nations like France, Germany and the United
Kingdom (and others like Belgium) have
witnessed thousands of Takfiri Islamists leaving
political correct Europe in order to slaughter
Alawites, butcher Christians, cleanse the
Shabaks, behead the Shia and enslave Yazidis.
In other words, while Sunni Takfiri Islamist sectarians are intent on cleansing the Middle East and
parts of North Africa – and nation states including Saudi Arabia ban all non-Muslim faiths –
Germany and the political correct coercion
brigade are intent on taking in mainly male
migrants. Equally astonishing, the dominant faith group that is persecuting and cleansing
appears to be gaining from the current international crisis. This even applies to some
North African nations where you have no war
like Morocco – or somehow we are meant to believe that a fresh wave of mainly Sunni Muslim
males from Afghanistan and Pakistan are now
fleeing based on refugee factors and not the real
reason being economic migration.
Indeed, in Pakistan it is the several million Christian and Hindu populations that need priority
because of institutional state discrimination and
persecution. Similarly, the Shia who face countless terrorist attacks by Sunni Islamist Takfiris in
this nation and the Ahmadiyya also suffer greatly. Likewise, in Afghanistan, the plight of women
is known and once more the Shia suffer religious
persecution in this nation. Therefore, how can
mainly Sunni Muslim males be fleeing persecution in nations like Pakistan when the opposite
strana 30
ORL 2016-6
Merkel, Trojan Spyware, and Refugees: Political Correct Coercion and GDR Mirror
reality is happening – and the same applies to
why females and the Shia from Afghanistan
aren’t the two dominant groups leaving this
nation – so what is really happening?
Conclusion
Overall, it appears that Merkel will continue to
ignore a sizeable proportion of the German people that disagree with her migration policies.
At the same time, media manipulation based
on political correct coercion will continue to
pluck biased news stories to suit the mass
migration agenda. Intimidating individuals
with Trojan spyware in order to put fear into
people that campaign openly for change is
also backing this new political directive. Therefore, not only is Merkel intent on altering the
cultural, ethnic and religious landscape at a
rapid pace in Germany but the current political
order is also adamant on utilizing technology
in order to quell genuine discontent. Given this
reality, Germany is now implementing various
dangerous slippery roads in order to pander to
the whims of the enormous ego of Merkel.
http://moderntokyotimes.com/?p=5059
Přehled mundanní astrologie
Pavel Turnovský
Podle filosofa Zdeňka Kratochvíla „astrologie
byla v nejstarší době chápána jako výklad
„písma nebe“, hlavně pozic planet ve znameních zodiaku. Pojem „písma nebe“, ze kterého lze přečíst význam pozemských dějů, potkáváme v řadě starých kultur. V Řecku se astrologie objevuje začátkem helénistické doby, a
to jako racionalizující recepce babylonských
nauk. K tomu přistupuje pojetí člověka jako mikrokosmu a sounáležitost jednotlivých částí lidského těla s kosmickými silami. „Hermetický“
princip „co je nahoře, je i dole“ byl prý i jakýmsi
metodickým klíčem astrologie. Platonici někdy
astrologii považují za svého druhu teologii, z
aristotelské tradice zase přistoupí pojetí
kauzálního výkladu „působení planet“. Základním pramenem středověké a renesanční astrologie je Ptolemaiův spis Tetrabiblios (Čtyři
knihy astrologických předpovědí), se kterým se
latiníci seznámili prostřednictvím Arabů.
Renesanční zvnějšnění hermetických nauk se
týká i astrologie. Jako se pro alchymisty stalo
kamenem úrazu zlato, tak jím pro astrologii
bylo předpovídání budoucnosti. Už antická astrologie tím překročila rámec čisté souvztažnosti
nebeských a pozemských dějů. Arabové tuto
tendenci posílili svým fatalismem a kultem
nutnosti natolik, že v renesanci byla astrologie
považována především za metodu předpovídání
budoucnosti. Proti tomu se osamoceně postavil
až Johannes Kepler, jehož způsob myšlení byl
astrologii a jejímu kontextu občas blízký.
Zdeněk Kratochvíl: Filosofie mezi mýtem a vědou (Od Homéra po Descarta) kapitola 17.4
Renesanční astrologie.
Nicméně věštilo se odjakživa příležitostně nebo
soustavně ve všech civilizacích. Ve Starém zákoně se např. připomíná babylonský zvyk věštit o
novoluní. Je třeba si uvědomit, že staří astrologové věnovali pozornost rozmanitým jevům
na obloze, které dnes patří spíš do oblasti meteorologie.
Anne Cheng (Dějiny čínského myšlení str. 39)
upozorňuje na racionální podobu věšteb v Číně:
Bude pršet. Nebude pršet. Úroda bude dobrá.
Král by se neměl spojit s tím a tím kmenem. Iniciativu má člověk, on navrhuje a bohům nezbývá
než působit.
Věštby Apollónovy kněžky Pýthie z Delf, bývají
naproti tomu někdy rozumné jindy
mnohoznačné. Např. věštba lýdskému králi Kroisovi na dotaz, zda bude jeho výprava proti perskému králi Kýrovi úspěšná, zněla: „Překročíš-li
řeku Halys, zničíš velkou říši.“ Kroisos zničil
velkou říši, ale tu svoji.
INSTRUMENTARIUM MUNDANNÍ ASTROLOGIE:
1/ Radixy – výchozí horoskopy
a/ státu, nástupu dynastie na trůn, jmenování
vlády a důvěry jí projevené, organizace, hnutí,
náboženských epoch, kalendářů s nimi spojených, společenství, firmy apod. počítaný pro
okamžik vzniku, vyhlášení. S těmito radixy lze
strana 31
ORL 2016-6
Přehled mundanní astrologie
pracovat jako s nativitami lidí, používat všechny běžné analytické a prognostické metody
jako např. tranzity, revoluce, direkce. Potíž s
těmito horoskopy spočívá v často nejistém
datu a čase vyhlášení nebo vzniku, případně v
několika možných radixech v případě států,
které podstupovaly častou proměnu.
Příklady:
Povolání Přemysla Oráče na knížecí stolec
13.5.722 o polednách, Stadice (Václav Hájek z
Libočan – naprostá fikce) Slunce v Býku v konjunkci s hvězdou Aldebaran.
Zlatá bula sicilská: 26. 9. 1212 v Basileji (čas neznámý, v úvahu přichází zejména poledne, odpoledne 16:00:38 UT bylo novoluní na 10°Vah
38´; ZBS Fridricha II. shrnovala všechna dosavadní privilegia, která Přemysl Otakar I. získal od stran soupeřících o vedení Svaté říše
římské. Moravský markrabě Vladislav Jindřich
za své věrné služby obdržel v ten samý den do
dědičného užívání Markrabství Moravské.
Československo: 28.10.1918 několik horoskopů mezi 10:30 – 11:30, 15:45, 19 hod
Československá republika: 14.11.1918 těsně po
12. hodině (schůze přerušena ve 12:05)
Česká republika a Slovenská republika:
1.1.1993 0:00 SEČ, Praha, Bratislava
Velká Britanie:
korunovace Viléma Dobyvatele na krále 25.12.
1066, poledne, Westminster Abbey
Velká Britanie jako Unie Anglie a Skotska
1.5.1707 (jul.kal.), půlnoc, Westminster Abbey
Spojené království Velké Britanie a Irska
1.1.1801, půlnoc, Westminster Abbey
USA :4. 7. 1776, 17:13:55 LT tj. 22:14:31 UT, Philladelphia (později hl. město Washington DC)
Francie:
Francouzská revoluce 14.7.1789 17 hod LT Paříž,
dobytí/kapitulace Bastilly
Francouzská republika I.: 22.9.1792, 9:18:30 LT
(ingres Slunce do znamení Vah tj podzimní
rovnodennost), počátek republikánské éry, která
nahradila na několik let kalendář gregoriánský.
Décret de la Convention nationale, concernant
l’?re des Françai:
ARTICLE PREMIER
L’?re des Français compte de la fondation de la
république, qui a eu lieu le 22 septembre 1792 de
l’?re vulgaire, jour o? le soleil est arrivé ? l’équinoxe vrai d’automne, en entrant dans le signe de
la balance ? 9 heures 18 minutes 30 secondes du
matin, pour l’observatoire de Paris.
Národní konvent ovšem zrušil monarchii 21.9.
odpoledne před 16. hodinou, kdy byla schůze
ukončena.
Francouzská republika II.: 24.2.1848, 18 hod LT
Paříž
Francouzská republika III. 4.9.1870 14:30 LT
(nebo 16:45 LT) Paříž
Francouzská republika IV.: 10.10.1946 14:40
LMT Paříž, nebo 30.X. 1946 14:30 SEČ
Francouzská republika V.: 28.9.1958 22:00 LMT
Paříž (lidové referendum schválilo ústavu, která
platí od 4.10.1958
Rakouská republika I.:12.11.1918 16:00 SEČ Vídeň
Rakouská republika II.: 15.5.1955 11:31 SEČ Vídeň
Německé císařství: 18.1.1871 13:00 LT Versailles,
Francie, hlavním městem však byl Berlín
Německá republika: (tzv. Výmarská) 9. 11. 1918
14:00 SEČ Berlín
Nacistický režim:30.1.1933 11:15 SEČ Berlín –
přibližně v tu dobu jmenoval president Paul von
Hindenburgh Adolfa Hitlera kancléřem
Spolková republika Německa 23.5.1949, 16:00
SEČ, Bonn
Německá demokratická republika: 7.10.1949
13:17 SEČ, Berlín
Pád Berlínské zdi: 9. 11. 1989 cca 18:57 SEČ (TV
tisková konference s Günterem Schabowskim)
Vstup NDR do SRN 3. 10.1990 0:0 SEČ
Rusko:
2. 3. 1917 jul. kal.) car Mikoláš II. se zřekl trůnu ve
prospěch svého bratra Michaila Romanova,
ustavení Prozatímní vlády
3. 3. 1917 (jk) Michail Romanov se vzdal trůnu
25. 10. (jk) 1917 (7. 11.) 21:40 LT výstřel z Aurory
– signál k útoku na Zimní palác
26. 10 (jk) 1917 (8. 11.) 2:10 LT dobytí Zimního
Paláce a zatčení ministrů.
26. 10. (jk) 1917 (8.10.) 5:00 prohlášení o převzetí
moci sověty
30.12.1922 12 hod EET tj. 10 hod UT Moskva
Svaz Sovětských Socialistických Republik
12.12.1991 17:45 Moskva Ruská Federace
Čína: 1.10.1949, 3:15 LMT Peking, vyhlášení Čínské lidové republiky
b/ Horoskopy počátků kalendáře, různé éry spojené zejména s nástupem nové dynastie
15. 7. 622 (jul.kal.) viditelné novoluní v konjunkci
s Venuší, předvečer 16.7. počátek muslimského
kalendáře hidžry, útěk Mohameda z Mekky do
Mediny
17.4. 6 před. N. l. 3:36 UT Alexandrie, heliakický
západ Měsíce v konjunkci s Jupiterem ve Beranu,
strana 32
ORL 2016-6
Přehled mundanní astrologie
příští den zatmění Slunce viditelné v Evropě a
na předním východě, hvězda betlémská podle
Michaela R. Molnara
Japonsko, perioda Showa 26.12.1926, 0 hod.
GMT+9) Tokyo, přesněji 25. 12. 1926. 1:25
GMT+9
c/ Radix horoskopy institucí, organizací, hnutí
– i nadnárodních:
5.2.1916 18 hod Curych, Švýcarsko, Cabaret
Voltaire – vznik dadaistického hnutí
21.3.1934, 8:28 SEČ, jarní rovnodennost, Praha
ustavení Surrealistické skupiny v Československu
1.1.1958 0:00 SEČ Brusel EHS (Evropské hospodářské společenství)
1.11.1993 0:00 SEČ, Brusel, Evropská unie
a/ Ingresy – vstupy Slunce, Luny a planet do znamení zvěrokruhu v tropickém nebo siderickém
zvěrokruhu. V siderickém zvěrokruhu nastávají
ingresy později. Ingresy Slunce se liší přibližně o
25 dnů, Luny o 2 dny, u planet jde rozdíly ve
dnech, rocích případně desetiletích v závislosti
na jejich rychlosti.
b/ Ingresy stálic/hvězd do znamení:
Regulus vstupuje opouští znamení Lva a vstupuje do znamení Panny během roku 2011/12,
přibližně v roce 158 před n.l. vstoupil do znamení Lva
Betelgeuse vstupuje v průběhu roku 2087/8 do
znamení Raka, do znamení Blíženců vstoupil přibližně v roce 68 před n.l.
c/ Synodické vztahy Slunce a Luny
d/ Horoskopy objevů a vynálezů
Slunce a Luna: Novoluní, úplňky, někdy i čtvrti.
10.III.1876 16:45 Boston – Alexander Graham
Bell uskutečnil první telefonní rozhovor, když
řekl „Mr. Watson, come here, I want to see
you..“
Speciálním případem novu je zatmění Slunce a
úplňku zatmění Měsíce. Zejména úplná zatmění
Slunce mají v MA privilegované postavení zlého
omen. Zatmění Měsíce doprovázejí zatmění
Slunce. V běžném kalendářním roce dochází až k
7 zatměním (napůl zatmění Slunce, napůl zatmění Měsíce) Dále viz oddíl zatmění Slunce a
Měsíce
29.11.1969 22:30 (PST) Los Angeles (UCLA).
internetová síť- první zpráva skrze ARPANET
28.10.2003, 23:09 EET (GMT-5) Harvardská
Universita, Facebook
e/ Horoskopy důležitých událostí:
6.8.1945 8:15 (GMT+9) Hirošima – svržení 1.
atomové bomby
9.8.1945 11:02 (GMT+9) Nagasaki – svržení 2.
atomové bomby
22. 11. 1963 12:34 CST (UT-6 hod) Dallas,
Texas, atentát na presidenta Johna Fitzgeralda
Kennedyho
2/ Mundánní horoskopy
Nejstarší zaznamenané zatmění Slunce se odehrálo 22.10. 2137 př.n.l. v 3:32 UT víme o něm z
čínských záznamů proto, že astrologové Ho a Hi
se tak opili, že nenahlásili císaři částečné zatmění a proto byli popraveni.
Pro naše dějiny je důležité úplné zatmění Slunce
7. června 1415 v 7:23 UT viditelné po celé Evropě,
v Rusku, na Sibiři, Mandžusku a Japonsku. V ten
den stál mistr Jan Hus před Kostnickým konci-
lem, což jistě mělo negativní dopad na výsledek
jeho procesu.
Tzv. Nostradamovo zatmění 11. srpna 1999 v
11:04 UT máme všichni ještě v paměti.
Délka zatmění rozhodovala i o délce jeho působnosti. Např. nostradamovské zatmění trvalo
2 minuty 23 sekund, mělo by tedy mít působnost
2 roky a 4 měsíce. Místo zvěrokruhu na němž
došlo k zatmění, bývá bodem citlivým na tranzity.
d/ Heliakické východy a západy planet a hvězd,
sledované zejména ve starém Egyptě (heliakický
východ hvězdy Sirius), na předním Východě i v
prekolumbijské Americe.
Heliakický západ Měsíce několik hodin po konjunkci obou Světel zvěstovalo počátek nového
měsíce ve starých kulturách a civilizacích, v
judaismu a islámu tak činí dodnes.
e/ Konjunkce (příp. opozice a další aspekty) mezi
planetami.
Ve starých dobách zejména mezi Jupiterem a
Saturnem, které mají periodu 19,86 roků. Každá
další konjunkce nastává o 243° dál, což umožňovalo kumulovat jupitersko-saturnské konjunkce do větších celků. Jednotlivé konjunkce po cca
20 letech (19,86 r) se nazývají minima/specialis,
během 60 roků (59,58 r) se konjunkce umístí ve
všech třech znameních jednoho živlu. V jednom
živlu se odehraje 10 konjunkce během 200 let
(198,6 r) s výjimkou 9.konjunkce, která nahlédne
do dalšího živlu. Tato sekvence se nazývá
media/trigonalis.
Po 40 konjunkcích se vystřídají všechny čtyři
živly a začíná nový cyklus. Tato 800letá sekvence
(794.4 r) nese název maxima/climacteria.
strana 33
ORL 2016-6
Přehled mundanní astrologie
Zvláštním případem je tu třikrát se opakující
konjunkce Jupitera se Saturnem (v prostřední
je Jupiter retrográdní). K trojité konjunkci dochází 7x za tisíciletí (např. v letech 967/8,
1007/8, 1306, 1425, 1682/3, 1940/1, 1980/1. V
roce -6 (7. př.n.l.) měla tato trojkonjunkce
zvěstovat narození spasitele Ježíše Krista.
Po objevení Urana 1781, Neptuna 1846* a Plutona 1930, Cheirona 1977, Eris 2005 se tyto
periody rozšířily o jejich periody. *(Galileo Galilei pozoroval Neptuna dalekohledem už
28.1.1613, ale považoval ho za Jupiterův měsíc.)
Zodiakální periody cca: Uran 84 r, Neptun 165r,
Pluton 248 r, Cheiron 50 r, Eris 557
Saturn/Uran 45 r, Saturn/Neptun 36 r,
Saturn/Pluton 33r, Saturn/Cheiron 70 r,
Uran/Pluton 127 r, Uran/Neptun 171 roků,
Neptun/Pluton 492 roků
f/ Zákryty planet a hvězd
V astronomii znamená slovo tranzit přechod
Merkura nebo Venuše přes Sluneční disk při
dolní konjunkci.
Merkur tranzituje přes sluneční disk 13x za
století (např. 7.5.2003, 8.11.2006, 9.5.2016)
Venušin synodický vztah se Sluncem trvá 8
roků a má důležité místo v kalendářovém
umění starých civilizací, její tranzity se odehrávají po 122 a 130 letech. (např. 9.12.1874,
8.12.1882, 8.6.2004, 6.6.2012)
Častým jevem jsou zákryty planet nebo hvězd
Lunou, řidčeji planetou, jde o zdůrazněnou
konjunkci.
g/ Dlouhodobé periody vzestupných uzlů planet
Heliocentrické vzestupné a sestupné uzly planet
se pohybují ve směru zvěrokruhu rychlostí několika desítek úhlových sekund za rok, celý zvěrokruh by teoreticky prošly za několik desítek tisíc let. Zajímavé jsou i konjunkce planet se svými
uzly.
h/ Přechody planet přes rovník, tj. nulová deklinace
Nejpoužívanější a nejznámější je tento horoskop
jako ingres Slunce do znamení Berana a Vah,
kdy má Slunce nulovou deklinaci.
Podobně lze počítat dotek jakéhokoli tělesa s
rovníkem, často se používá Luna, zajímavé jsou i
rovníkové kontakty ostatních planet. Lze tu využít i výhod astrokartografického zobrazení horoskopu.
Př. 31.3.1981 Saturn 23:43 UT má deklinaci 0°a
směřuje na severní polokouli. V kartografickém
zobrazení můžeme vidět Neptunův ascendent,
probíhající např. středem Itálie, moravsko-slovenskými hranicemi. Rozpuštění Československa klidnou cestou si jistě pamatujeme, dále
připomeňme hrozící rozpad Itálie.
i/ Planetární útvary, např. tzv. Vědra/Trychtýře,
shluky planet, retrogradita a podobné jevy
Těmito jevy se systematicky zabýval RNDr. Milan Špůrek. Během roku 2011 např. končí osmileté období Saturnského vědra, které začalo v
roce 2004. Předchozí Saturnská vědra nastala v
letech 1792/1797, 1825/35, 1865/74, 1926/34,
1964/75.
Podobně zajímavá jsou období seskupení planet
v úzké výseči, např. v podzimních a zimních měsících 80. let 20. století. 13.11.1982 v 16:38 SEČ,
kdy všechny planety včetně Světel ležely ve výseči 71°43´ od Plutona na 27°Vah 49´po Mars na
9°Kozoroha 32´
12. – 14. 7. 1986 7 planet retrográdních (kromě
Venuše a Světel)
21. 1. 1979 – 14.3.1999 byl Pluton z heliocentrického hlediska blíž Slunci než Neptun. Plutonovo perihelium/přísluní nastalo 12. 9. 1989
j/ Pozorování nov, supernov
1006 – extrémně jasná supernova; záznamy
dokládají pozorování v Egyptě, Iráku, Itálii, Švýcarsku, Číně, Japonsku a pravděpodobně i Francii a Sýrii.
1054 – počátek formování Krabí mlhoviny, zaznamenaný čínskými astronomy a možná i nejspíš i obyvateli prekolumbovské Ameriky.
1181 – zaznamenaná čínskými a japonskými astronomy, supernova v Kasiopei.
1572 – supernova v Kasiopei, pozorovaná Tycho
Brahem, jehož kniha De Nova Stella dala
podobným objektům název „nova“. O této supernově podal zprávu i Tadeáš Hájek z Hájku.
1604 – supernova v Hadonoši, pozorovaná
Johannem Keplerem; poslední supernova pozorovaná v Mléčné dráze. Tato supernova posloužila Galileovi jako důkaz neplatnosti aristotelovského dogmatu o neměnnosti nebes.
1885 – supernova v galaxii Andromeda, objevená Ernstem Hartwigem.
1987 – supernova ve Velkém Magellanově
mračnu.
k/ Komety (periodické i neperiodické)
strana 34
ORL 2016-6
Přehled mundanní astrologie
Nejznámější periodickou kometou je
Halleyova s periodou návratu 75/6 roků, záznamy o jejím pozorování sahají do roku 240.
př.n.l. Jméno dostala po Edmundovi Halleyovi,
který v roce 1705 jako první předpověděl její
návrat v roce 1758, tvrdil, že komety z let 1456,
1531, 1607 a 1682 jsou jedno a to samé těleso.
Ve 20. století se vrátila v roce 1910 a 1986.
2/ Nativní horoskopy důležitých politiků a postav veřejného, kulturního či vědeckého života.
Vzájemné, synastrické vztahy s nativitami jiných osob a radixy domácích i cizích států.
Tranzity, revoluce a direkce atd. v rozhodujících okamžicích jejich veřejného i soukromého
života.
3/ Přenášení zvěrokruhu na zeměkouli čili
NEBE NA ZEMI
a/ Z hlediska vědy signatur jsou např. Čechy
signované znamením Lva. V roce 1162 dostal
král Vladislav II. do erbu stříbrného lva ve
skoku, do té doby používali čeští vládcové přemyslovskou orlici.
Praha a 8°Lva, zřetelně heraldického původu –
osmičku připomínají spletené ocasy českého
heraldického dvouocasého lva.
Londýn 17° Blíženců 54´ – nejvýznamnější
angl. astrolog William Lilly na základě Bonatiho pouček a dalších jevů předpověděl v roce
1648 z přechodu hvězdy El Nath přes toto
místo pro Londýn a Anglii na léta 1665/7 nešťastné období. Na konci roku 1664 v Londýně
vypukl mor, epidemie kulminovala na jaře roku
1665 a v noci z 2. na 3. září 1666 velkou část
města zničil obrovský požár.
b/ Snaha nalézt nějaký na bod na Zemi, jehož
zeměpisné souřadnice by odpovídaly počátku
některého znamení zvěrokruhu, případně
stupně a tak oba souřadné systémy sladit.
Příklady:
Rudhyar: Sfinga odpovídá přechodu mezi znamením Lva a Panny (panenská lvice), Sfinga ma
souřadnice 29°58´44“ severní šířky a 31°07´57“
východní délky zaokrouhleně 31°58´, což odpovídá 0° Panny, Lev začíná na 1°08´východní
délky, Rak na 28°52´západní délky, Váhy na
61°58´východní délky atd.
Místní poledník ostrova El Hierro (Ferro) jeden z
Kanárských ostrovů 17° W 39′ 46.02″, zaokrouhleně 18° západně od Greenwiche lze ztotožnit s
počátkem znamení Berana. Poledník ostrova El
Sierro (Ferro) byl používán jako nultý poledník
před zavedením Greenwichského poledníku. Z
astrologického hlediska tedy začíná znamení
Býka na 12° výhodní délky, znamení Blíženců na
42° východní délky atd.
Cyril Fagan ztotožňuje Cheopsovu pyramidu s
hvězdou Aldebaran, která má v siderickém zvěrokruhu délku 15°Býka (SZ), v tropickém zvěrokruhu 1.1.2010 9°53´05“ Blíženců.
Pražský zodiak Milana Špůrka, který vede osu
15°Býka-15°Štíra poledníkem rotundy Nalezení
sv. Kříže. Začátek znamení Raka leží na oltáři katedrály sv. Víta, kde Slunce zapadá o letním slunovratu. Začátek znamení Berana leží v kostele
sv. Klimenta, začátek znamení Kozoroha v
rotundě sv. Longina v Ulici Na rybníčku poblíž
kostela sv. Štěpána, začátek znamení Vah leží v
místě bývalého kostela sv. Filipa a Jakuba na
Smíchově. Pražský zvěrokruh lze rozšířit na celé
Čechy.
Jan Kotiš nalezl podobnou dispozici v Plzni, s
centrem poblíž Velkého náměstí.
4/ Astrologická meteorologie
Předpovídání dlouhodobé i krátkodobé změn
počasí patřilo kdysi do astrologické praxe.
V současnosti se tímto oborem zabývá ing. Jiří
Nitsche z Olomouce, který úspěšně předpovídá
změny počasí zejména údery „chladných sil“ na
základě staroindického védského textu.
ZNÁZORŇOVÁNÍ HOROSKOPŮ
1/ Standardní zobrazení běžné v té které době
2/ Astro*karto*grafie (ACG) Jim Lewis 70. léta
20. století, navazuje na předchozí merkatorskou
projekci. Sinusoidy na mapě světa znázorňují
kde jsou v onom okamžiku na celé zeměkouli
planety na ascendentu a descendentu, kde na
Mediu a Imu Coeli.
3/ Azimutální zobrazení (Local Space). Polohy
planet jsou přeneseny z ekliptikálních souřadnic
do azimutálních souřadnic, což ukazuje, kterým
směrem se planeta nachází. Aktivní jsem i opozice na tato místa.
Variantou azimutálního zobrazení je Pražský zodiak Milana Špůrka.
4/ Mundoskop Cyrila Fagana. Polohy planet jsou
přeneseny z ekliptikálních souřadnic )siderického zvěrokruhu) na primární vertikálu.
PERIODIZACE DĚJIN
„Pojem doba osová (německy Achsenzeit) zavedl německý filosof Karl Jaspers ve svých pracích
z filosofie dějin; označuje dobu vymezenou přibližně lety 800 a 200 př. n. l., kdy ve čtyřech na
strana 35
ORL 2016-6
Přehled mundanní astrologie
sobě nezávislých kulturních prostorech současně povstaly filosofické a náboženské tradice, které dodnes tvoří základy civilizace. Podle
Jasperse osová doba znamenala ustanovení
duchovních základů lidství; vznikly základní
pojmy a kategorie, ve kterých lidstvo myslelo
během celých následujících dějin a ve kterých
myslí dodnes.
S příchodem hinduismu a buddhismu v Indii,
taoismu a konfucianismu v Číně, prorockého
judaismu a zoroastrismu na Předním východě
a filosofie ve starém Řecku vznikl náboženskofilosofický pohled na svět, ze kterého lidstvo
dodnes čerpá sílu a naději. Toto vykročení k absolutnu či, jak je Jaspers nazývá, zduchovnění,
způsobilo podstatnou proměnu lidstva a vznik
dějin v nám známém smyslu.
Jádrem této proměny, jež v osové době začala,
je sebeuvědomění člověka jako mravně odpovědného jednotlivce a s tím související objev
lidské subjektivity, svobody, individuální morálky a svědomí. Individualizovaný člověk tak
postupně ztrácí oporu samozřejmě sdíleného
mýtu a tradice, k nimž musí přistupovat kriticky a orientovat se podle svého vlastního rozumu. Jako svobodný odpovídá za své činy a
zároveň ví, že není jen hříčkou osudu, nýbrž že
sám také tvoří dějiny.
Další moderní autoři hovoří o této „revoluci
starověku“ jako o kroku „od mýtu k logu“
(např. Wilhelm Nestle), o „objevu ducha“ (Bruno Snell), „zrodu logu“ (Arno Schmidt), či v
souvislosti se vznikem řeckých městských států jako o „počátku dějin“ (Jan Patočka) a
„vzniku politična“ (Christian Meier). Význam
tohoto obratu vyjádřil podle Patočky Platón
tak, že za hlavní úkol člověka pokládá „péči o
duši“.“ Zdroj: wikipedia
Z astrologického hlediska Jaspersovu „dobu
osovou“, nebo lépe její počátek, můžeme ztotožnit s obdobím okolo roku 578/5 př. n. l. (-577/4
astronomicky), kde se postupně setkali v konjunkci na 10°až 15°znamení Býka planety Uran,
Neptun a Pluton. Další trojkonjunkce těchto
planet nastane v letech 3368/70 uprostřed znamení Blíženců
Teorie platonských věků založených na couvání
jarního bodu souhvězdími se začala objevovat
až s vystoupením Teosofické společnosti, poprvé
spekulace o přechodu z věku ryb do věku Vodnáře objevila u astrologa-teosofa A.J.Pearceho v
jeho knize The Textbook of Astrology vydané
1879. Názory na datum příchod věku Vodnáře se
různí, od roku 1648 do roku 2800.
Různí autoři také navrhují další možné značení
vztahů mezi jarném bodem a počátkem siderického zodiaku zejména podle toho, jakou zvolili fiduciální hvězdu, případně referenční bod,
jímž tento rozdíl měří. Nejčastěji se používají:
Aldebaran, který dal vzniknout synetickému
jarnímu bodu SVP Cyrila Fagana a Donalda
Bradleye.
Spika, o kterou je opřena ajanámša indické astrologie
Regulus, jehož postup tropickým zvěrkruhem
používá RNDr. MIlan Špůrek a také autor tohoto
materiálu.
http://www.rezonance.cz/wp/astrologie-mundanni-materialy/
Tajemný úplněk může kazit náš
spánek, zjistili vědci
Může nám opravdu úplněk bránit v usnutí a rušit
náš jindy poklidný spánek, nebo je to jen mýtus?
Nová studie švýcarských vědců přináší vysvětlení.
Úplněk už od nepaměti vzbuzoval v lidech určitou bázeň a víru v jeho magické schopnosti.
Mýty o vlkodlacích, náhlých záchvatech šílenství
či zvýšeném množství sebevražd o úplňkové
noci však stále patří jen do světa fantazie. Nový
výzkum ale odhalil souvislost mezi úplňkem a
spánkem.
Studie vznikla jen tak ze zvědavosti
Vědci zjistili, že právě úplněk je období, kdy lidé
méně spí a období hlubokého spánku je kratší
než obvykle. Podle odborníků je lidské tělo
ovlivněno nejen východem a západem slunce,
které ovlivňují cirkadiánní rytmy, ale také podléhá fázím měsíce.
strana 36
ORL 2016-6
Tajemný úplněk může kazit náš spánek, zjistili vědci
Studie, která byla publikována v červencovém
vydání časopisu Current Biology měla vcelku
kuriózní začátek. Skupina švýcarských vědců
se jednoho úplňkové večera sešla v baru a mezi
jinými padlo i téma úplňku.
třetinu. Při měření hormonů se také ukázalo, že
za úplňku lidé produkovali méně melatoninu –
hormonu, který způsobuje u lidí ospalost.
"Mnoho lidí si stěžuje, že kolem úplňku špatně
spí. Jsou to sice povídačky, ale uslyšíte je od
mnoha různých lidí, " řekla Silvia Freyová, neurobioložka z univerzity v Basileji ve Švýcarsku.
"Musím přiznat, že jsme neočekávali, že zjistíme tak obrovské rozdíly," řekla Freyová.
"Takže tam tak sedíme o úplňkové noci, diskutuje o tom a rozhodli jsme se podívat na
naše záznamy a spojit je s úplňky, řekla
Freyová. "Byla to čirá zvědavost."
Za úplňku klesá produkce melatoninu
Freyová a další spoluautoři studie si pozorně
prohlédli spánkové záznamy, které sesbírali z
předchozí studie. Ta se týkala 33 zdravých
osob, které strávily dvě noci v pečlivě sledovaném prostředí spánkové laboratoře.
Účastníci studie neměli pojem o čase a
nemohli vidět venkovní světlo. Teplota a
vlhkost v místnosti byly udržované na stálé
hodnotě.
Vědci sledovali mozkovou činnost účastníků a
hladinu jejich hormonů. Rovněž si zaznamenali, jak dlouho lidem trvalo, než usnuli, a celkový
čas spánku.
Vědci dali dohromady všechna data, která posbírali během těchto dvou nocí přirozeného
spánku, a porovnali je s fázemi měsíce. Ve
čtyřech dnech před a po úplňku vědci zaznamenali snížení spánkové kvality účastníků a
také v průměru o dvacet minut kratší spánek.
Čas, který účastníci studie strávili v hlubokém
spánku, se během úplňkového období snížil o
Vědci zatím neví, jak tento jev vysvětlit
"Pokles v melatoninu byl opravdu nečekaný.
Ukazuje opravdu na fyziologický jev, který se
děje. Jako cirkalunární hodiny," dodala Freyová.
Biologové už prokázali, že některé druhy zvířat,
zvláště těch, kteří žijí blízko oceánu, jako jsou
krabi, mají cirkalunární hodiny, které jsou spojeny s měsícem.
A nedávná studie zjistila, že pacienti, kteří měli
operované srdce kolem doby úplňku, strávili
méně času v nemocnici a měli menší míru
úmrtnosti.
Vědci přiznali, že si nejsou jistí, proč může být
lidská biologie spojena s měsícem. Podle
Freyové může jít o evoluční pozůstatek z dob,
kdy nemuselo být pro lidi bezpečné spát hlubokým spánkem pod jasným světlem měsíce,
protože tak byli více ohroženi nočními predátory.
http://ona.idnes.cz/uplnek-a-problemy-se-spankemdgk-/zdravi.aspx?c=A130909_110601_zdravi_pet
Náskok zeleného Atapany
Článek pravidelného hosta indiánského kmene
(jenž ho adoptoval), kulturního antropologa na
volné noze a někdejšího diplomata, na téma
současné situace v Evropě po brexitu, rozhořčil
český mediální dvoreček (který sice páchne starobou a letitými zlozvyky, ale je náš), a reakce se
vyrojily tak ostře, až mne probraly z vederní
letargie. Pokusím se tímto komentovaným upozorněním na ulítlé výpisky naznačit lhostejné
protože dlouhodobě zmanipulované většině
jednak že reakce typu potrefených hus (při vší
úctě k jejich jiným dovednostem) vypovídají víc
o husách samých, a druhak že potvrdil mé
uspokojení celoživotního alternativce, že Mnislav Zelený má, díky své odvaze klást otázky, a
dokonce i odpovědi, které jsou u nás tabu, a díky
opakovaným dlouhým pobytům mezi svými indiány, před většinovou zmanipulovanou a tedy
zaslepenou populací obrovský náskok… v disciplínách, jako je tolerance, schopnost se poučit,
schopnost nadhledu, a lidství.
Jsem hluboce rozhořčen uveřejněním hrůzného
článku pana Zeleného Je na řadě genocida bělochů v Evropě? Článek obsahuje myšlenky podporující rasovou a etnickou nenávist. Už jen sousloví
jako: „umělé křížení ras“, nebo přirovnání rozhodnutí německé spolkové kancléřky Angely
Merkelové ke Stalinově sovětizační politice vyvolává otázku po redaktorské práci ve vašem
deníku, napsal jeden rozhořčený čtenář. I jiný
reagující, emeritní profesor a poslanec, nepočkal, až vychladne, zasekl se na několika
z kontextu vyjmutých pojmech, a odhalil své
ledví: Předsudky podobného typu vedly nedávno
k hlasování o britském vystoupení z Evropské
unie, když se proponentům brexitu a části médií
podařilo značnou část britských voličů přesvědčit
o tom, že jsou obyvatelé Britských ostrovů neslučitelní s násilníky, zloději a vysávači sociálního
systému, kteří k nim přicházejí z Polska, Česka
nebo Rumunska (pravda, ve srovnání s námi vyšli
u hlasujících lidé z bývalých britských kolonií
strana 37
ORL 2016-6
Náskok zeleného Atapany
lépe). Podobně dotčeně a s řadou z nepochopeného kontextu vytržených souvislostí
reagoval i antropolog. Pro připomenutí, psal
jsem o panu Zeleném a na tato témata
mnohokrát, např. zde nebo (více o
Atapanových názorech a se spoustou odkazů)
zde.
Připomenu: perspektivy naší společnosti jsou
podle Atapany (nikoliv podle právě populárních prognostiků, ministrů, reklam a
bankéřů) neveselé: Zahájením období akumulace jsme nastoupili cestu ke zkáze. Začaly boje o
moc, o bohatství, o území, o exploataci a o
zneužívání přírody vždy s cílem akumulace a
často s odůvodněním ve prospěch vyšších zájmů. Naše nedokonalost se začala stále více
projevovat. Čím víc kořistíme, čím více se snažíme mít všeho víc, tím rychleji se blížíme ke konci. Čím víc jsme bohatší, tím méně máme času i
na děti, jsme pohodlnější a neochotnější se
omezovat ve svých zálibách. Ať se jedná třeba o
jídlo, kdy se více a více oddáváme obžerství,
nebo o moc a bohatství, kdy jsme stále chamtivější. Společnost nás tlačí k stále vyšší výkonnosti, ale zdrojů ubývá. Akumulujeme bez
ohledu na budoucí generace asi tak, jako zapomínáme na naši minulost, na naše předky… A
tak se naše nedokonalost, špatné vlastnosti a
chyby, potažmo hříchy stále prohlubují a zvyšují
až do zániku, který si zasloužíme. Sami sebe odsuzujeme. Naše činnost je jednoznačně sebedestruktivní.
Dotčeně rozhořčené reakce na názory životem
poučeného antropologa jsou logické: nikdo
nemá rád, když je mu připomínáno, že dělal a
dělá zásadní chyby a užitečného idiota (i když
o tom nevěděl). A od dob Mojžíšových se také
ví, že zastánci starých pořádků (a vášniví ob-
hájci starých paradigmat) musí vymřít, přesvědčit je nelze. Jenže jak přežít ve společnosti, ve
které jsou, až na vzácné výjimky, zkamenělí
všichni? Začít s úklidem u sebe, Atapana to tuší,
a také otevřeně říká (což u nás rozhodně není
zvykem): Jsme pyšní a pýchou často pukáme. Již
svatý Augustýn prohlásil, že jsme pyšná shnilotina. Dnes novinář Benjamín Kuras používá jiný
pravdivý termín, člověk plundrující. Chybí nám
mnoho, ale především pokora před úžasnými „zázraky“ přírody a kosmu, pokora před stářím a jeho
moudrostí, pokora před duchovní silou, pokora,
která nedovolí zničit vlastní životní prostředí i
sebe sama.
I když tušíme, že tzv. primitivnost indiánů
z pralesa není hloupost, a výkřik dítěte z Andersenovy pohádky Císař pán je nahý! je ve skutečnosti jediný pravdivý a správný, číst třeba že
si Zaplevelujeme genofond, lékaři jsou největší
nepřátelé civilizace a nebo dokonce že třicetiprocentní úmrtnost dětí mezi kmeny přírodních národů v Amazonii je dobrým návodem k tomu,
abychom přehodnotili způsob, jakým uměle zaplevelujeme – myšleno západní civilizace -– náš
genofond tím, že jsme byli schopni, díky pokroku v
medicíně, zachraňovat životy dětí, které by pravděpodobně v podmínkách amazonského pralesa
nepřežily, je na nás příliš a durdíme se: Lékaři
jsou „největší nepřátelé civilizace“, rozhořčuje se
citací potrefený nepodepsaný (asi) lékař,
odkazující na televizní rozhovor s Atapanou: Indiáni si nezaplevelují genofond, je stále čistý,
naopak my si ho zaplevelujeme. Je přirozené, že
civilizace se spíš zachová, pokud budeme mít více
dětí a větší úmrtnost, vždyť tak je to správné, tak
se to čistí, odpovídá pan Zelený na dotaz moderátora pořadu Hyde Park, odvysílaného v ČT
(inkriminovaná část zhruba od času 42:20), a
navazuje tak nejen na mé stesky v článcích o
škodlivém velkokporodnictví, ale i na dr. Koukolíka, který před lety na toto téma zkusil zabrousit, ale byl hned umlčen.
Cítím spřízněnost a držím panu Mnislavovi palce
(před časem jsme si vyměnili pár e-mailů). O neblahé roli novodobých kněží v bílých pláštích
(zvláště těch mezi porodníky) jsem psal
častokrát. Jako jakýsi přídavek k výše citovaným
a ve vzduchu se vznášejícím, ale jako mrtvé
brouky přehlíženým informacím uvádím další
provokující námět – přinejmenším pro silnou pochybnost o neomylnosti alopatické medicíny:
Pak jsem pochopil, co dělají léčitelé a šamani na
celém světě a co potvrzuje i současný výzkum, napsal Clemens Kubny (viz Reflex 29/16), který sice
stále má přerušenou míchu (viz rtg snímky), ale
silou pozitivní vůle se znovu naučil chodit a dnes
jezdí po Evropě a přednáší o mentální léčbě. Západní medicína podle mě léčí na dvou základních
úrovních, mechanické, chirurgické, v níž se lidské
tělo podobá stroji, a biochemické. Jenže nad tím je
úroveň energetická, ze které vycházejí tradiční
asijské léčebné systémy, čtvrtý je informační způsob léčení (homeopatie), a pátá úroveň je duševně-duchovní. Kdo prodělá léčebný proces jako
já, tomu nemá západní medicína co nabídnout…
Pragmatické a expertně odborné elity opakovaně selhávají v každém století, nemám jim to
za zlé. Osobně jsem prožil několikeré zklamání i
u jinak velmi uznávaných osobností (i z oblasti
šamanismu, new age, jógy či fyziky): z jejich neschopnosti a bitevně podrážděné nechuti akceptovat, jak moc nás negativně ovlivňují medikalizované porody. Jejich jinak a v jiných oborech
velmi pružné mysli nebyly schopny překročit
dobově a učebnicově vmanipulované hranice
poznání. Podobně zabednění ve své zabedněstrana 38
ORL 2016-6
Náskok zeleného Atapany
nosti jsou ti současní výše citovaní odborníci,
kteří čtou o vozech, ale píší o kozách (potěšující výjimka je např. vydavatel, který dlouho žil
v Anglii, a jehož názor na migraci je pružně nestádní).
Hm. Jaká je nejpružnější věc na světě, ptávají
se totiž zenoví mistři mnichů, přičemž správná
odpověď zní: lidská mysl. No, možná
v zenových klášterech a centrech. V našich krajích (i jako důsledek tolika let totality a totalitního školství od dob Marie Terezie) bychom
takto nikdy otázku nezodpověděli: nám tu
nejen srdce, ale právě i mysli zkameněly.
Přestože vnějších znaků, že se pomalu ale sebejistě mění paradigma a blíží kolaps, přibývá.
Zaplať pánbu za tak zeleného, až provokujícího Atapanu (ale i Jaroslava Duška, dr. Hnízdila,
dr. Máslovou, Jean Liedloffovou, M. Šichtařovou a několik dalších odvážných, kteří se nebojí vyslovit a stát si za jiným než ovčanským
názorem)… jenž odborníkům nastavuje zrcadlo,
a má náskok.
P. S.: Matemašte (a další důkaz lpění na starém
paradigmatu): Nedávno prý někdo psal o tom,
jak obecný úzus může být naprosto mylný.
Malé děti se zavazovaly do povijanu, prý to
vede k jejich bezpečnosti, nemohou si tak ublížit. Ha, vedlo to k množení choroboplodných
zárodků a vyšší nemocnosti (viz i můj někdejší
blog kde uvádím mnohem závažnější důsledky, a Bohumil Kartous, LN dnes). Právě tak
doporučuji přečíst si mé dávné zamyšlení
právě na téma genofondu…
http://blog.baraka.cz/2016/07/naskok-zeleneho-atapany-2/#more12992
Budoucnost našich potomků
nevidím růžově
Rozhovor Haló novin s europoslancem Janem Kellerem (ČSSD)
Jak vnímáte českou nezaměstnanost z hlediska levné pracovní síly, a to i v evropském
kontextu? Existují nějaká východiska z této
situace? Pokud ano, jaká?
Míra nezaměstnanosti je u nás v současné době
výrazně nižší než v jiných zemích Evropské unie.
Je ovšem otázka, jak dlouho to tak zůstane. Na
jedné straně je kritická situace společnosti OKD,
na straně druhé velice nejistá budoucnost zbytků ocelářského průmyslu. Pokud by OKD krachlo
a ocelářství se zhroutilo vinou nekalé čínské
konkurence, nezaměstnanost by opět vylétla
nahoru a konkrétně na severní Moravě by vznikla sociálně velice kritická situace.
Druhá věc je, že za nízkou mírou nezaměstnanosti se skrývá jednak vysoký podíl
takzvaných flexibilních, tedy neplnohodnotných
pracovních smluv, jednak všeobecně nízké mzdy
našich zaměstnanců. I když produktivita práce u
nás roste, mzdy stagnují. Rozdíl si přivlastňují
především nadnárodní koncerny, i když mohou
platit více než domácí malé a střední firmy, a
velké banky. V posledních letech u nás ročně odplývá do ciziny majitelům a akcionářům velkých
firem zhruba 400 miliard korun, což je desetina
celého hrubého domácího produktu. Podobně
jako se ve středověku platil desátek církvi, platíme dnes jakousi obdobu desátku velkým zahraničním firmám za to, že dostaly možnost u
nás velice výhodně investovat. Shodou okolností
je tato suma stejná jako rozdíl mezi tím, co vydávají na sociální výdaje v průměru země euro
zóny, a tím, co vydáváme na sociální výdaje my.
Zjednodušeně můžeme říci, že o
to, co odevzdáme za rok do ciziny
bohatým akcionářům, krátíme u
nás doma výdaje na sociálně potřebné. Nízká míra nezaměstnanosti pak už nevypadá
tak optimisticky.
Věříte statistikám o počtu nezaměstnaných v EU, nebo v
USA? Nebo je jejich počet výrazně jiný?
Podle mých přátel žijících v Německu je tam nezaměstnanost ve
skutečnosti zhruba třikrát vyšší,
než kolik udávají oficiální statistiky. Statistiky nezaměstnanosti
v USA nelze brát už vůbec vážně.
Jsou konstruovány tak, že většina
lidí bez práce z nich prostě vypadává.
Myslíte si, že je zkrácení pracovní
doby v EU správným krokem?
Pokud ano, proč?
Placené práce bude do budoucna s
nejvyšší pravděpodobností
ubývat. Výroba náročná na práci bude přesunována do zemí s lacinější pracovní silou a velká
část zbylých pracovních aktivit bude automatizována a digitalizována. V této situaci je nutno
se o práci dělit. Je však nepřípustné, aby kratší
pracovní doba znamenala nižší mzdu. To by pak
kratší pracovní doba nebyla výrazem solidarity,
ale výrazem vykořisťování. Na to, aby lidé
dostávali při kratší pracovní době stejnou výplatu, je peněz dost. Bohužel jdou ty peníze v současné době v převážné míře do kapes těch nejbohatších, jak empiricky prokázal například Thostrana 39
ORL 2016-6
Budoucnost našich potomků nevidím růžově
mas Piketty ve své knize nazvané Kapitál v 21.
století.
přednost faktům před hloupými frázemi a na
stará kolena se už nezměním.
Jak hodnotíte vyjednávání o smlouvě TTIP,
dojde skutečně ke snížení standardů sociálních, pracovních a environmentálních?
Českou veřejností jste vnímán jako vášnivý
bouřlivák, který se za správnou věc neváhá na
politickém kolbišti takříkajíc poprat. Jak na
vás vlastně působí prostředí Evropského parlamentu? Uklidňuje vás, nebo spíše rozvášňuje?
Z dobře informovaných kruhů v Bruselu jsem
ujišťován, že k podpisu smlouvy TTIP nedojde.
Tato smlouva je údajně již mrtvá. Nevěřím sice
všem informacím z dobře informovaných
kruhů, ale opravdu to vypadá, že do konce
Obamova volebního období se smlouva vypracovat a schválit nestihne. A co nastane po konci Obamy, to je velice nejasné, a to nejen s
ohledem na zmíněnou smlouvu.
V minulosti jste studoval ve Francii. Jistě jste
podrobně sledoval nedávnou tragédii v Nice.
Přitom právě Francie nám byla dávána za
vzor integrace muslimů do většinové evropské společnosti. Jaké poučení z toho plyne
pro českou společnost?
Integrace muslimů do společnosti se ve Francii
nepovedla. Přitom v této zemi žije muslimů
skoro již deset procent. Pokud se budeme
chovat stejně benevolentně jako v minulosti
Francouzi, čekají nás jejich problémy. Francouzský demograf Christophe Guilluy napsal
již několik knih o tom, jak se dělníci a zaměstnanci stěhují co nejdále od čtvrtí na
předměstích obývaných muslimy. Tím se
zhoršuje sociální situace oněch dělníků a zaměstnanců, protože musejí pak dojíždět déle
do práce a častěji o práci přicházejí. Snažím se
na tyto empiricky ověřené skutečnosti upozorňovat. Sklízím za to hodně agresivní kritiku z
řad takzvané nové či liberální levice. Tato kritika mne zpočátku mrzela, nyní je mi čím dál
více lhostejná. Celý život jsem se snažil dávat
Je to neopakovatelná životní zkušenost, která
mi umožní analyzovat rozpory Evropské unie v
knize, která se bude jmenovat Evropa ve víru
migrace. Neopakovatelnou je tato zkušenost
proto, že už nebudu příště do Evropského parlamentu kandidovat. Zdravotně zvládám to dojíždění stále obtížněji.
Na druhé straně se nedomnívám, že po případném rozkladu EU nás čeká něco dobrého.
Česká republika nekontroluje banky na svém
území, nekontroluje klíčová průmyslová odvětví
a ztratila potravinovou soběstačnost. K tomu
všemu došlo ještě před jejím vstupem do EU.
Případným vystoupením z EU se nám nic z toho
nevrátí. Budoucnost našich potomků proto nevidím nijak růžově. Dokud budu ještě necelé tři
roky ve funkci, budu dělat všechno proto, aby
nás k tomu všemu nepostihl ještě osud Francouzů, z nichž mnozí si připadají stále více jako
lovná zvěř ve své vlastní zemi.
Jak hodnotíte jako europoslanec skutečnost,
že se vedení Evropského parlamentu téměř
distancovalo od svého člena Miloslava
Ransdorfa, kterého po známé kauze očistila
samotná švýcarská policie? Ač on sám, bohužel, mediální štvanici neustál?
Mluvil jsem s Mílou naposledy jen pár dnů před
jeho smrtí. Říkal jsem mu, že by měl tu ne-
šťastnou záležitost co nejdříve urovnat, protože
kromě nás dvou není v Evropském parlamentu
mnoho skutečně levicových lidí. Říkal, že na tom
už se švýcarskou stranou pracuje. Jeho poslední
slova se týkala rozčarování nad tím, jak se k
němu chovají někteří jeho straničtí kolegové.
Autentická levice v ČR si dodnes takříkajíc líže
své rány. Kdokoliv si troufne hrát podle vlastních not, riskuje problémy. Favorizuje to takzvanou levici nelevicovou, posedlou především pouhými gesty a salonfähig renomé.
Jaké vlastnosti musí mít, podle vás, politik,
který by se tomuto neblahému trendu vzepřel
a byl vskutku hybatelem společnosti?
Tragédií naší země je, že v situaci, kdy je pravice
v troskách, se levice nedokázala spojit, naopak
se zmítá ve svých žabomyších válkách a každá
ze skupinek sleduje v lepším případě své vlastní
cíle, v případě horším se jen tak bezcílně vybavuje, jako to činí ta takzvaná liberální či salonfähig
levice. Z vlastní zkušenosti mám pocit, že není
ani liberální, ani levicová. Kdo nebo co nás může
z tohoto marasmu dostat, to opravdu netuším.
Každopádně musí být ten dotyčný zdravý a pln
energie, aby se nesložil po prvních zákeřných
útocích. Ale konkrétní typ nemám.
Hodláte své zkušenosti, které nyní čerpáte na
evropské politické scéně, jednou využít i na
české úrovni? Nebo jste politikou natolik znechucen, že se budete věnovat v budoucnu spíše vědecké, badatelské práci?
Nebudu už kandidovat nejen do evropských institucí, ale ani do těch českých. Zbylých pár let
života, na které bych měl mít podle demografických trendů nárok, chci využít k sepsání
několika knížek. Nápady na ně mám, ale času se
zoufale nedostává. Pokud se vynoří někdo skustrana 40
ORL 2016-6
Budoucnost našich potomků nevidím růžově
tečně levicový, zdravý a plný energie, budu se
mu snažit pomáhat.
http://www.halonoviny.cz/articles/view/43872543
Clinton Email: We Must Destroy
Syria For Israel
their part, as the contents of the email (in particular the reference to May 2012 talks between
Iran and the west over its nuclear program in
Istanbul) show that the email was in fact sent on
December 31, 2012.
The email makes it clear that it has been US policy from the very beginning to violently
overthrow the Syrian government—and specifically to do this because it is in Israel’s interests.
“The best way to help Israel deal with Iran’s
growing nuclear capability is to help the people
of Syria overthrow the regime of Bashar Assad,”
Clinton forthrightly starts off by saying.
Even though all US intelligence reports had long
dismissed Iran’s “atom bomb” program as a
hoax (a conclusion supported by the International Atomic Energy Agency), Clinton continues to
use these lies to “justify” destroying Syria in the
name of Israel.
She specifically links Iran’s mythical atom bomb
program to Syria because, she says, Iran’s “atom
bomb” program threatens Israel’s “monopoly”
on nuclear weapons in the Middle East.
A leaked Hillary Clinton email confirms that
the Obama administration, with Hillary at
the helm, orchestrated a civil war in Syria to
benefit Israel.
The new Wikileaks release shows the then
Secretary of State ordering a war in Syria in order to overthrow the government and oust
President Assad, claiming it was the “best way
to help Israel”.
Newobserveronline.com reports:
The document was one of many unclassified
by the US Department of State under case
number F-2014-20439, Doc No. C05794498,
following the uproar over Clinton’s private
email server kept at her house while she
served as Secretary of State from 2009 to
2013.
Although the Wikileaks transcript dates the
email as December 31, 2000, this is an error on
strana 41
ORL 2016-6
Clinton Email: We Must Destroy Syria For Israel
If Iran were to acquire a nuclear weapon, Clinton asserts, this would allow Syria (and other
“adversaries of Israel” such as Saudi Arabia and
Egypt) to “go nuclear as well,” all of which
would threaten Israel’s interests.
Therefore, Clinton, says, Syria has to be destroyed.
Iran’s nuclear program and Syria’s civil
war may seem unconnected, but they
are. What Israeli military leaders really
worry about — but cannot talk about —
is losing their nuclear monopoly.
An Iranian nuclear weapons capability
would not only end that nuclear monopoly but could also prompt other adversaries, like Saudi Arabia and Egypt, to
go nuclear as well. The result would be a
precarious nuclear balance in which Israel
could not respond to provocations with
conventional military strikes on Syria and
Lebanon, as it can today.
If Iran were to reach the threshold of a
nuclear weapons state, Tehran would
find it much easier to call on its allies in
Syria and Hezbollah to strike Israel,
knowing that its nuclear weapons would
serve as a deterrent to Israel responding
against Iran itself.
It is, Clinton continues, the “strategic relationship between Iran and the regime of Bashar
Assad in Syria” that makes it possible for Iran
to undermine Israel’s security.
This would not come about through a “direct
attack,” Clinton admits, because “in the thirty
years of hostility between Iran and Israel” this
has never occurred, but through its alleged
“proxies.”
The end of the Assad regime would end
this dangerous alliance. Israel’s leadership
understands well why defeating Assad is
now in its interests.
Bringing down Assad would not only be a
massive boon to Israel’s security, it would
also ease Israel’s understandable fear of
losing its nuclear monopoly.
Then, Israel and the United States might be
able to develop a common view of when
the Iranian program is so dangerous that
military action could be warranted.
Clinton goes on to asset that directly threatening Bashar Assad “and his family” with violence is the “right thing” to do:
In short, the White House can ease the
tension that has developed with Israel over
Iran by doing the right thing in Syria.
With his life and his family at risk, only the
threat or use of force will change the Syrian dictator Bashar Assad’s mind.
nistration backing the “rebels” and stoking the
fires of war in Syria.
The real and disturbing possibility that a psychopath like Clinton—whose policy has inflicted
death and misery upon millions of people—
could become the next president of America is
the most deeply shocking thought of all.
Clinton’s public assertion that, if elected president, she would “take the relationship with
Israel to the next level,” would definitively mark
her, and Israel, as the enemy of not just some
Arab states in the Middle East, but of all peaceloving people on earth.
This was first published at Your News Wire.
http://cognitiveliberty.net/2016/clinton-email-we-must-destroysyria-for-israel/
Rozhovor s autorem knihy Co
nesmíte vědět: „Cílem USA je
rozeštvat Rusko a Evropu“
The email proves—as if any more proof was needed—that the US government has been the
main sponsor of the growth of terrorism in the
Middle East, and all in order to “protect” Israel.
It is also a sobering thought to consider that the
“refugee” crisis which currently threatens to destroy Europe, was directly sparked off by this US
government action as well, insofar as there are
any genuine refugees fleeing the civil war in
Syria.
In addition, over 250,000 people have been
killed in the Syrian conflict, which has spread to
Iraq—all thanks to Clinton and the Obama admistrana 42
ORL 2016-6
Rozhovor s autorem knihy Co nesmíte vědět: „Cílem USA je rozeštvat Rusko a Evropu“
Další autorovy práce se věnují historickým,
„konspiračním“ a ezoterickým tématům.
Slovenské vydavatelství Anch Books, které knihy obou autorů vydává v češtině, nyní zveřejnilo
rozhovor těchto zajímavých pánů.
Podnikatel, autor a dobrodruh Michael Morris
se narodil v roce 1966 v Rakousku. Po pobytech v několika evropských městech žije dnes
hlavně v USA. Napsal celou řadu textů a článků
v angličtině i němčině, vyučoval a dlouhé roky
byl podílníkem v několika firmách. Co neSmíte
VĚDĚT! (=WAS SIE NICHT WISSEN SOLLEN!)
byla jeho první knihou s tématem hospodářství
a nového světového řádu. Nyní vychází pokračování tohoto bestselleru s názvem Co nesmíte vědět 2!
Jan Van Helsing se jmenuje vlastním jménem
Jan Udo Holey. Od roku 1985 podnikal cesty po
USA, Egyptě, Jižní Americe a Asii, kde
navazoval kontakty s lidmi z okruhu tajných
služeb, ale i z templářských a zednářských lóží
a dalších skupin. Získané poznatky publikoval v
roce 1993 v knize o tajných spolcích: Tajná
společenství a jejich moc ve 20. století. Kniha
byla velmi populární, prodalo se na 100 tisíc
výtisků, byla přeložena do osmi jazyků. Ve Švýcarsku a Německu byl její prodej zakázán.
Jan van Helsing: Pane Morrisi, vaše první kniha Co nesmíte vědět! vyšla v dubnu 2011 a stala se bestsellerem, neboť nejenže brilantně
popsala fungování peněžního systému a chyby eurozóny, ale také jmenovala konkrétní
osoby. Kromě vaší knihy neznám žádnou, která by se věnovala celosvětovým spiknutím a
zveřejnila informace i o Rotschildy kontrolovaných firmách Blackrock a Blackstone.
Také Vaše poslední kniha Co nesmíte vědět! 2
je vysoce aktuální a je zaměřena na témata,
která nás právě teď všechny zajímají, jako jsou
například stoupající nespravedlnost a nejistota v Evropě, pozadí mezinárodního terorismu
nebo konflikt na Ukrajině. Co bylo podnětem,
abyste tuto knihu napsal?
Michael Morris: Jsem přesvědčený o tom, že za
úspěchem mé první knihy stojí maximální snaha,
aby se pravda dostala na světlo. Předložil jsem
čtenářům srozumitelnými slovy dobře podložené informace. Zveřejnil jsem cíle a osoby v
pozadí, které jsou poplatné novému světovému
řádu, jelikož mě popudila zbabělost a poddajnost mainstreamových sdělovacích prostředků. Totéž platí i pro moji novou knihu. Impulsem
pro její napsání se stal konflikt na Ukrajině, což
je vlastně zástupná válka mezi USA a Ruskem.
Chtěl jsem proti falešným zprávám a jednostrannému podsouvání viny postavit text založený na komplexní znalosti situace, nikoliv na
propagandě. Druhým důvodem pro napsání této
knihy je, že si nepřeji, aby se Evropa plíživým
způsobem stala 51. státem USA. Je pro mě důležité napsat pravdu o TTIP (=Transatlantické
obchodní a investiční partnerství), TISA (=Dohoda o obchodu v oblasti služeb) a CETA
(=Komplexní hospodářská a obchodní dohoda).
Toto téma dnes hýbe Evropou, protože lidé
cítí, že se zde provádí politika proti jejich vůli a
k jejich neprospěchu. Skutečnost, že se německá zpravodajská služba BND projevila
jako loutka americké zpravodajské služby
NSA, nám ukazuje, jak je vaše kniha aktuální
a jak dokázala vystihnout ducha doby. Byl
jsem otřesen, když jsem se dočetl, co všechno
výše uvedené smlouvy obsahují…
Právě to je přiměřená reakce. Evropané musí konečně pochopit, že Evropská unie a euro nejsou
původními evropskými myšlenkami. Je to koncept USA, které se již od roku 1955 pod
pláštíkem „Akčního výboru pro Spojené státy
evropské“ snažily o ovládnutí Evropy. USA dominovaly ve 20. století světu hospodářsky, politicky i vojensky, přičemž si podrobovaly jednu
zemi za druhou. Američané jsou přesvědčeni o
tom, že jsou vyvoleným národem.
Ovšem americké impérium se začíná rozpadat, a
proto jeho vládci divoce bijí kolem sebe. Pokud
země jako Rusko, Čína, Brazílie, Indie nebo Írán
budou mít odvahu k tomu, aby se postavily
agresivní americké zahraniční politice, získala by
tím Evropa čas i prostor k vlastní emancipaci.
Tajná světovláda již několik desítek let plánuje,
že spojí Evropu a Severní Ameriku v jeden obrovský stát s jednotnou měnou a společnou vládou.
Tyto „Spojené státy severoamerické a evropské“
by pak byly logickým krokem směřujícím ke svě-
strana 43
ORL 2016-6
Rozhovor s autorem knihy Co nesmíte vědět: „Cílem USA je rozeštvat Rusko a Evropu“
tovládě. Jsou pro finanční elitu nezbytné, neboť by jinak podlehla spojenectví Číny s Ruskem. Americký dolar mele z posledního. V zásadě ho nikdo nechce používat. Euro bylo od
počátku mrtvě narozeným dítětem, jehož existence visí na vlásku. Sjednocení Evropy a
Severní Ameriky je jedinou šancí na přežití pro
bohaté anglosaské rodiny, jež ovládají všechny
velké koncerny, banky, politiky i sdělovací
prostředky.
Tím jsme se dostali ke smlouvám TTIP, CETA
a TISA… Tyto tajné smlouvy jsou představovány jako „dohody o volném obchodu“
a tvrdí se, že vytvoří statisíce nových pracovních míst. Co si o tom myslíte?
TTIP a CETA nejsou „dohody o volném obchodu“, nýbrž smlouvy sloužící ke zrušení demokracie, svobody slova a lidských práv. Nevytvoří nová pracovní místa, ale namísto toho pracovní příležitosti ve velkém stylu zruší. V případě TTIP a CETA se jedná o tajné smlouvy mezi
Evropskou unií, USA a Kanadou s cílem zrušit
národní parlamenty, zákony a nařízení. Všechna moc parlamentů bude převedena na nadnárodní, tedy americké velké koncerny. Žádná
evropská země nebude moci bez svolení těchto koncernů vytvářet nové zákony a nařízení.
Mezi jiným má být zrušeno i národní soudnictví a zastavena podpora kultury. Mají se privatizovat vodní zdroje a banky získají ještě více
pravomocí, než dosud mají.
Byl jsem doopravdy fascinovaný mnoha podrobnostmi, které k tomuto tématu uvádíte.
Dočetl jsem se například, že všechna vyjednávání o výše uvedených smlouvách mají
být tajná, ba dokonce i obsah samotných
smluv má být držen v tajnosti, dokud smlouvy
nevstoupí v platnost.
Vyjednávaní o smlouvě TISA bylo zahájeno v
roce 2012. Tato smlouva má zrušit práva zaměstnanců i minimální mzdy a má se týkat Evropské unie, Severní Ameriky, některých středoamerických a jihoamerických zemí a Austrálie.
Ovšem veřejnost má být o obsahu smlouvy
informována až 5 let po jejím vstupu v platnost,
případně až po ztroskotání vyjednávání o smlouvě! Kdo nevěří na spiknutí, má zde jasný případ
pro poučení.
Popisujete také, že na evropské straně jsou do
vyjednávání o smlouvách zasvěceny pouze
čtyři osoby, přičemž nejen občané, ale i volení
politici jsou klamáni. Odkud máte tyto informace?
Z důvěrných zdrojů… Ano, čtyři osoby bez jakéhokoliv pověření a oprávnění připravují
drastické omezení práv obyvatel Evropy a jejich
zotročení velkými koncerny. Můžeme poděkovat několika odvážným jedincům, že toto
spiknutí bylo odhaleno a tajné informace se
dostaly na světlo. Tím bylo možné zabránit prozatím nejhoršímu. Petici proti TTIP doposud
podepsalo 1,7 milionu lidí. Ovšem stále není nic
vyhráno, neboť vládnoucí síly v USA i Evropě se
dají jen málo přesvědčit akcemi svých občanů.
Získali jsme sice trochu času, ale občané musí
tlak na mocipány zvýšit.
Jaký je váš záměr s touto knihou? Čeho chcete
dosáhnout?
Chci poskytnout lidem informace a skutečnosti,
které dosud neznali. Chci jim ukázat důležité
souvislosti a propojení. Chtěl bych je přimět k
tomu, aby byli kritičtí a pokládali správné otázky.
Jak například?
Je to náhoda, že ve Francii došlo nedávno k teroristickým útokům? A to právě tehdy, když
francouzská politika začala častěji kritizovat
USA a spolu s Ruskem a Čínou uvažuje o nové
světové měně, která by měla nahradit dolar?
Bylo náhodné, když se Francie a Německo proti
vůli USA snažily o uzavření míru na Ukrajině a o
několik dnů později se zřítilo za dramatických
okolností německé osobní letadlo právě na území Francie? Jsou to všechno náhody, anebo se
za tím skrývá něco jiného?
Čtenáře sotva překvapí, že z vašeho pohledu
se za tím mnohé skrývá. Odhalujete mimo jiné
také, že se tajné služby a NATO několik desítek let podílely na teroristických operacích, a
dokonce spoluzakládaly velké islámské teroristické organizace, které údajně podporují
dodnes. Zároveň ale tvrdí, že islamisty potírají.
USA, čímž mám na mysli osoby „skutečně
mocné“ za oponou americké politiky, musejí přihlížet tomu, jak je Rusko pod Vladimirem Putinem stále sebevědomější. Ukrajina je jako největší evropská země mostem mezi Ruskem a Evropou, ovšem stínová světová vláda nechala
tento most vyhodit do povětří, aby Evropu a
Rusko rozdělila a odcizila. Jde přitom také o suroviny, konečné uložení atomového odpadu z
Černobylu, mocenské boje místních oligarchů a
mnoho dalšího.
V první řadě se však jedná o oslabení Ruska a Evropy. Je to snaha rozeštvat je mezi sebou, což
strana 44
ORL 2016-6
Rozhovor s autorem knihy Co nesmíte vědět: „Cílem USA je rozeštvat Rusko a Evropu“
může, pokud to bude nutné, vést i k nové velké
válce na evropské půdě. Když se totiž Spojeným státům podaří zničit Evropu a Rusko, jediným protivníkem zůstane pouze Čína – a izolované Číny se USA neobávají. Spojenectví
Ruska, Číny a dalších zemí by však USA
vojensky a hospodářsky jasně podlehly.
Jak je možné, že politika a média tak bezostyšně překrucují skutečnosti? Nemá nikdo z
těchto lidí svědomí? Anebo nic jiného neumí?
Ti, kteří mají svědomí, jsou brzy vyřazeni nebo
jsou zatlačeni do zadních řad. Do popředí se
dostávají pouze ohební kariéristé, kteří dobře
vědí, kdy mají odvrátit zrak a kdy mlčet. Dělají
vše pro to, aby byli úspěšní. A když se jednoho
dne ohlásí u nich svědomí, je často již příliš
pozdě. Mnohým politikům chybí komplexní
znalosti. Jsou závislí na informacích od poradců a lobbistů, kteří většinou sledují jen vlastní
cíle.
Navíc je většina politiků ješitná a opilá mocí.
Často jim chybí lidský rozměr, aby přiznali slabosti nebo chyby. A pokud jim to občané dovolí, budou ve svých pletichách pokračovat. Politici jsou pyšnými důstojníky tajné světovlády.
Rozhodují o obyčejných vojácích, což jsou
vlastně ti pokorní občánci, kteří se snaží pouze
o to, aby si udrželi práci a zajistili si určitou
životní úroveň. Tito občané si nemohou dopřát
luxus vlastního názoru – alespoň si to sami
myslí –, jelikož jsou zastrašeni systémem a
uvedeni v područí. Mým úkolem je také dodat
těmto lidem odvahy, aby se zbavili vlastního
strachu, neboť zvrátit situaci se nám podaří jen
společnými silami.
Skutečně existuje mnoho lidí, kteří se snaží
poznat pravdu, vyhledávají komplexní a pravdivé informace, což také přispívá ke stoupající
popularitě alternativních médií. Nemáte pocit, že se zde něco mění?
Jistě, ale domnívám se, že pro starší lidi je
jednodušší rozeznat lež a klam. Díky svým životním zkušenostem mohou srovnávat současnou
situaci s minulostí. Dokážou rozeznat, že většina
zpravodajství je stále povrchnější a hloupější a
že kvantita jednoznačně přebíjí kvalitu. Naproti
tomu mladí lidé, kteří vyrůstají se smartphony a
tablety, již bohužel nemají ponětí o kvalitní
žurnalistice. Jsou zvyklí na to, že jsou bombardováni stručnými zprávami nevalné úrovně a
že jsou o dění kolem sebe informováni velmi povrchně. Hloubku nepostrádají, neboť ji vůbec neznají.
Není to trochu pesimistické?
Bohužel ne, je to spíše realistické. Dám vám
plastický příklad moderního zpravodajství,
typický pro naši dobu. Nedávno se v USA konal
boxerský zápas mezi Floydem Mayweatherem a
Manny Pacquiaem. Měl jsem to potěšení sledovat tento zápas, přenášený placenou televizí.
Byl jsem právě v desetičlenné skupině v domě
svých přátel na východním pobřeží Spojených
států. Zaujala mě tam jedna inteligentní, mladá
a nadějná žena. Nedávno začala pracovat pro jeden z největších amerických deníků a jejím úkolem bylo referovat živě na internetové stránce
svých novin o boxerském mači. Dáma však bohužel o boxu nic nevěděla. Během celého utkání
upřeně zírala na svůj laptop a bušila do klávesnice, ve skutečnosti tedy zápas v televizi nesledovala. Její „zpravodajství“ byly přepisy našich
laických poznámek a komentářů k zápasu. Stále
se nás ptala: „Kdo vyhrál toto kolo? Ve kterém
kole jsme? Mohu to takto napsat?“ Bohužel
podobným způsobem dnes funguje zpravodajství i z oblasti politiky a hospodářství.
Považujete výše uvedený příklad za symbolický pro dnešní žurnalistiku?
Ano, mnoho novinářů čelí enormnímu časovému tlaku. Nemají téměř žádný prostor pro důkladné seznámení se s problémem či pro vlastní
myšlenky. Většinou jen přepisují interní texty
nebo zprávy pocházející od tiskových agentur.
Od svých nadřízených mají zákaz publikovat kritická vyjádření odporující „politické korektnosti“
nebo „všeobecnému konsenzu“. Strach o pracovní místo dominuje všemu. Existují novináři,
kteří by rádi pracovali jinak, většina z nich jsou
ale zajatci systému.
strana 45
ORL 2016-6
Rozhovor s autorem knihy Co nesmíte vědět: „Cílem USA je rozeštvat Rusko a Evropu“
Počítáte s tím, že v blízké budoucnosti dojde
v Evropě i v USA k ještě výraznějšímu rozštěpení společnosti?
Ano, toto štěpení je součástí plánu a tento proces je podporován shora. Mocipáni chtějí vyvolat chaos, aby mohli v praxi uplatnit nouzové
zákony. Plánují omezit občanská práva a prosadit totální kontrolu lidí. Vědí, že se starý systém zhroutí a že to pak může být nepříjemné.
Mají strach z toho, že budou kvůli svým chybám pohnáni k zodpovědnosti. V USA stojíme
jen krůček od občanské války, která začíná
jako rasový konflikt. Stojí zde instituce ovládané bělochy proti znevýhodňovanému
černošskému obyvatelstvu. Atmosféra je napjatá. Přípravy proběhly i v Evropě. Zde je šířena zase nenávist proti muslimům a uprchlíkům
a Němci jsou popichováni proti Řekům. Evropský policejní sbor a jiné zvláštní jednotky již
léta nacvičují pouliční boje a potlačování občanských nepokojů. Švýcaři jsou na vše již
dávno připraveni – na občanskou válku v Evropě, na zajištění hranic i na odvrácení přílivu
uprchlíků.
Existuje nějaká naděje na zlepšení situace v
Evropě?
Zajisté, naděje je vždycky. Měli bychom ovšem
změnit přístup a snažit se uplatňovat přímou
demokracii. Nesmíme připustit, aby si z nás
vládnoucí establishment tropil šašky a
poštvával nás navzájem proti sobě. Pokud pochopíme, že politici jsou našimi zaměstnanci a
důrazně jim to dokážeme i připomenout, nebudou již v budoucnu sloužit zájmům koncernů, ale lidem.
Musíme formulovat jasné požadavky. Dokud nebudou svolenými politiky splněny, neměli
bychom je už volit, případně je odvolat ještě
před skončením jejich funkčního období. Musíme získávat lepší a komplexnější informace a začít konečně jednat. Jestliže nevolíme, posilujeme tím politiky v jejich nekalé činnosti. Arogancí
politiků dokáže zatřást volba alternativních
stran a hnutí, případně úmyslné odevzdání neplatného hlasu. Když budeme chtít a snažit se,
můžeme Evropu osvobodit a přivést k novému
blahobytu a lesku. Musíme jen odložit své
smartphony a věnovat se skutečnému světu. Potom bude možné všechno.
Zdroje: http://www.anch-books.eu/blog/kveten-2016/ty-lzi-jiz-delenesnesu! (překlad z Kopp-Verlag), http://www.nwoo.org/2016/07/18/rozhovor-jana-van-helsingas-michaelem-morrisem-ty-lzi-jiz-dele-nesnesu/
http://www.casopis-sifra.cz/rozhovor-s-autorem-knihy-co-nesmitevedet-cilem-usa-je-rozestvat-rusko-evropu/
ZELENÝ-ATAPANA: Je na řadě
genocida bělochů v Evropě?
Jsem už pořádně rozzlobený na naše evropské
politiky a vůdce. Neustále nám mažou med kolem huby a nejsou schopni přiznat pravé důvody
vzrůstajícího vnitřního nebezpečí pro nás všechny. Po každém teroristickém útoku nastávají
vždy stejné rituály: pravidelné vyhlášení tří dnů
státního smutku, prodloužení mimořádného
stavu, který, jak vidíme, nic neřeší, stáhnutí
vlajek na půl žerdě a v případě Francie ještě prohlášení, že nepřestanou s bombardováním Islámského státu.
A politici zase dál vládnou, jako by se nic nestalo. Lidé zapomínají, na špatné věci zejména,
což je v lidském naturelu a politici to moc dobře
vědí.
Nikde nikdy nikdo z politiků neotevře karty,
neřekne pravdu a nevezme na sebe díl odpovědnosti. Evropská unie není prostě schopna zajistit „svým lidem“ bezpečnost. Samé řečičky a
hlavně korektnost, která vše zaretušuje. Je to
především odpovědnost politiků, kteří vše začali
a dál vedou. Oni v dávné minulosti zahájili kolostrana 46
ORL 2016-6
ZELENÝ-ATAPANA: Je na řadě genocida bělochů v Evropě?
nialistické rozdělení světa a nyní po 2 .světové
válce začali sklízet shnilé ovoce otevřením
hranic obyvatelům bývalých kolonií. My jsme
se však nepodíleli na bohatnutí z kolonií, a proto my nemáme žádnou morální povinnost přijímat utečence z těchto území bývalých kolonií, abychom napravili chyby dávných politiků.
Tak začala éra multikulturalismu, éra sociálního inženýrství podporovaná desítkami aktivistických organizací. Vše vypadlo ideálně růžově a nádherně lidsky, otevřené náruče všem
dokola a láska bez ohledu na původní obyvatele Evropy.
Nejsme stejní
Každý kulturní antropolog či etnograf mající
pár let studia za sebou musí být z toho zděšen.
Uznávám všechny národy, rasy, náboženství a
kultury. Vše má svůj původ a vše má i své místo
na zemi, kam patří a kde má i svou funkci. Proto existuje taková etnická a světonázorová
pestrost včetně třeba gastronomie i samotného vzhledu lidských ras, které byly po tisíciletí
formovány, determinovány životní prostředím.
Tím je přece jasné, že jsme každý jiný a nejsme
stejní, jak se nám stále snaží vnutit evropský
politický management.
Minuta ticha. Francie vzdala úctu mrtvým z
Nice, na premiéra však pískala
Jistě, k míchání lidských ras, k čemuž nyní v
Evropě prakticky na rozkaz dochází, docházelo
ve světě neustále, ale mělo to přirozený vývoj
a proces. Avšak například davová a násilná
imigrace černošských otroků do Ameriky, která vytvořila nejrůznější varianty rasového křížení, nese si dodnes svá traumata, i když
leckde, jako v Brazílii, se proces poněkud „usa-
dil“. Usazoval se však po staletí, ale naši evropští
vůdci chtějí tento proces nesmyslně zvládnout
raz dva, pokud možno během svého období vlády. Pak se ovšem netřeba divit násilnostem a terorismu. Migranti přišli vždy v davech, které se
neasimilovaly, ale vytvořily gheta udržující si
svou nenávist. Jen přišedší jednotlivci se přirozeně včlenili mezi nás. Proč ne, že? Takoví naši
kulturu nezničí, ale naopak ji posílí, obzvláštní.
Paní Merkelová a ji podobní vlastně rozjíždějí
umělé křížení ras, kdy bělošská rasa jako taková
bude postupně likvidována a my Evropané budeme hnědí nebo černí. Je to genocida bělochů.
Je třeba věci konečně nazvat pravými jmény, a
ne používat korektnost.
Všichni jsme kritizovali Stalina, jeho sociální
inženýrství a stěhování etnik po celém Sovětském svazu. Jenže když třeba Krymští Tataři byli
přesunuti na jiné území, byli stále Tataři, měli
stále svoji řeč a kulturu, protože žili ve své vlastní pospolitosti, i když třeba tisíce kilometrů jinde. A dodnes jsou stále „musulmany“. Bože nedej, abych tady obhajoval masového vraha Visarionoviče, ale současná evropská politika je
možná v mnohém horší.
Co nám zbude? Vyhnat tyto politiky, než oni
vymění své obyvatele. Anebo ze zoufalství
emigruji mezi své Yawalapitie v nitru amazonské
džungle, kam se těmto zpohodlnělým politikům
naštěstí moc nechce.
http://www.lidovky.cz/diskuse-je-na-rade-genocida-belochu-vevrope-fe0-/nazory.aspx?c=A160718_135549_ln_nazory_mct
Sleep, Melatonin, & DMT
Sleep is an interesting aspect of life to observe.
Generally speaking, one-third of a person’s existence will be spent in this unconscious state.
The brain tends to slowly wind down at night
until the sensation of tiredness takes over. Once
again… generally speaking we then proceed to
lay down in a darkened room, close our eyes,
and eventually fall into the state known as “sleep”. There are five stages of sleep that are largely dictated by the depth of the unconscious state and the differing EEG patterns during these
stages.
One of the most mysterious of these stages is
known as REM or Rapid Eye Movement. This is
the deepest stage of sleep and considered to be
the time when most “dreams” tend to occur.
Dreams are formally categorized as “successions of images, ideas, emotions, and sensations
that occur usually involuntarily in the mind during certain stages of sleep”. Some might even
call the dream state as “hallucinatory” by nature.
It’s considered common knowledge these days
that Melatonin (C13H16N2O2) is secreted by the
Pineal gland and that the levels of this hormone
peak during our deepest sleep hours. While Melatonin has been administered in hundreds of
studies at dosages well above those produced
endogenously, there have been no reports of
psychoactive/psychedelic properties from this
hormone.
strana 47
ORL 2016-6
Sleep, Melatonin, & DMT
until recently (2013), was it identified to be produced naturally and internally within the body
of live lab rats. An interesting aspect of DMT
(C12H16N2) is it’s eerily similar structure to that
of Melatonin. The only difference being one carbon atom and two oxygen atoms. It appears as
though this might be an important factor when
studying the phenomena of dreams, REM stage,
and sleep.
These 3 studies outline key points in the discussion:
“In respiratory alkalosis, as blood carbon dioxide (CO2) decreases, intracellular CO2, which
is readily diffusible across the cell membrane,
moves into the plasma. The loss of CO2 from
the cell causes the intracellular pH to rise" ‘Severe Hypophosphatemia in Respiratory Alkalosis’. Advanced Studies in Medicine. O'Brien,
Thomas M; Coberly, LeAnn (2003). 3 (6): 347
By contrast, the compound Dimethyltryptamine (DMT) is beginning to become a well
known, powerful psychedelic molecule. Only
“Breathing rate (BR) during rapid eye movement (REM) sleep is known to fluctuate largely, while increases in BR during REM sleep
reported were small. In our mice experiments,
we found that mice exhibit a rapid increase in
instantaneous BR (RIBR) of >2 fold during natural sleep with accompanying atonia, laying
their sides down. The RIBR was further found
in a sleeping mouse attached with EEG
electrodes when the EEG amplitude and delta
wave power were lower. Therefore, it is likely
that mice show RIBRs during REM sleep. Interestingly, similar RIBRs accompanied by atonia and REM burst during REM sleep were also
found in humans by standard polysomnographic studies in 11 healthy volunteers
(age: 22.3 +/- 2.8) with BR measurement by
nasal/oral airflow sensors and chest/abdomen
belt sensors. All subjects underwent RIBR of
doubled BR at least once a night.” - ‘Rapid
increase to double breathing rate appears during REM sleep in synchrony with REM - a higher
CNS control of breathing?’ Advances in Experimental Medicine & Biology. Sato S, Kanbayashi
T, Kondo H, Mastubuchi N, Ono K, Shimizu T
(2010). 669:249-52
“As a result we measured VE, ventilatory pattern, VO2 (Oxygen consumption), and VCO2
(CO2 Production) during sleep in 21 normal
subjects (11 males and 10 females) between
the ages of 21 and 77 yr. When compared with
values for awake subjects, expired ventilation
decreased 8.2 +/- 2.3% (SE) during sleep and
was associated with a 8.5 +/- 1.6% decrement
in VO2 and a 12.3 +/- 1.7% reduction in VCO2,
all P less than 0.01. The decrease in ventilation
was a product primarily of a significant
decrease in tidal volume with little change in
frequency. None of these findings were
dependent on sleep stage with results in
rapid-eye-movement (REM) and non-rapideye-movement sleep being similar. Through
all sleep stages ventilation remained tightly
correlated with VO2 and VCO2 both within a
given individual and between subjects.
Although respiratory rhythmicity was somewhat variable during REM sleep, minute
ventilation continued to correlate with VO2
and VCO2.” Metabolic Rate and Breathing During Sleep - Journal of Applied Physiology White
DP, Weil JV, Zwillich CW (1985) Aug;59(2):384-91
Based on these studies it appears rather straight
forward that respiratory alkalosis is induced during REM sleep via a rapid increase in breathing
rate. This would lead to the removal of one atom
of carbon, and two atoms of oxygen (CO2) from
strana 48
ORL 2016-6
Sleep, Melatonin, & DMT
brain/nerve cells and into the CSF (Cerebrospinal Fluid). Being that Melatonin secretion via
the pineal gland peaks during deep sleep states, breathing patterns increase significantly
during REM sleep, and the most vivid dreaming occurring during this specific stage of sleep… it seems as though there would be the potentiality for DMT synthesis from inducing this
physiological environment.
It would appear to make logical sense being
that DMT and not Melatonin is considered a
hallucinogen and dreams are considered to be
hallucinogenic and “unreal” experiences by nature.
The question then becomes… what type of experiences would a person have if this same
exact physiological environment were induced
during a waking state? Would somebody be
able to consciously induce their own “hallucinations” naturally? It’s interesting to note that
while Melatonin has been administered in clinical settings at doses exceeding those found
in OTC recommendations, there have yet to be
reports of “hallucinations” during the waking
state. However, one can take a quick browse at
the anecdotal reports of subjects taking Melatonin as a sleep aid & clearly see that it
appears as though there does appear to be an
increase in dream experience and/or recollection from Melatonin usage:
A 1977 study published in the Journal of Clinical Endocrinology Metabolism outlined the
fact that 1 gram of oral Melatonin ingested per
day increased drowsiness in all the subjects
but provided no other evidence of toxicity. The
administration of 1 gram of oral Melatonin is
about 33,333% higher than the regular dosage of
OTC Melatonin (3mg) utilized for sleep. This is
important to note as it appears as though it is
the breath rate that is key in terms of experiences during a state in which elevated melatonin
levels have been induced. From crude observation, it appears as though strictly increasing Melatonin plasma levels without any alterations in breath rate provides no hallucinatory
experiences.
Much of the theme of Q4LT is to test theories if
they do not willfully induce harm to a person.
One of the easiest ways to test this theory of
whether a person can induce a “hallucination”
naturally via elevated melatonin levels coupled
with a constant, rhythmic breathing pattern is
to set a gentle alarm clock at 3am (assuming
you were able to sleep by 9pm). This would essentially ensure that your melatonin levels during a waking state were maximized naturally.
You can then begin the process of maintaining a
consistent breathing pattern until you either A)
go back to sleep or B) experience an altered state or “hallucination”.
A less organic method of testing the theory of
Melatonin + Respiratory Alkalosis = DMT synthesis would be to ingest Melatonin directly at
night and combine it with a rhythmic breathing
pattern. A more controversial method of testing
this theory would be to utilize cannabis ingestion in order to elevate one’s own Melatonin
levels. A 1986 study in Hormone and Metabolic
Research showcased the fact that a 1 gram
cannabis cigarette produced an elevated melatonin level as high as 4,333% from the original
baseline.
While some might view the dream state as merely “hallucinatory” and serving no definitive
purpose, it’s interesting to note the brain health
benefits from this deep sleep state. A study published in 2013 in the Journal of Neuroscience
outlined the regenerative properties of sleep
especially during the REM stage.
Perhaps inducing this “psychedelic” state can
actually be good for you?
While humans are well aware that the
endogenous production of gastric acid (comprised of hydrochloric acid, potassium chloride, &
sodium chloride) facilitates the process of food
digestion in the stomach, there has yet to be the
same comprehension of the greater purpose for
endogenous dimethyltryptamine synthesis in
the brain.
An interesting observation is if Melatonin is considered to have direct influence on DMT
creation in the body, it would make sense that a
population living in a naturally “organic” setting
free from electrical “pollution” and unnatural
lighting could potentially experience this hormone in a much more magnified manner. Anecdotal reports from those that have experienced
extended 'Dark Room Retreats’ (complete
darkness for a minimum of 72 hours) would
appear to offer some support to this hypothesis.
With the hundreds if not thousands of studies in
regards to the importance of Melatonin as a
master hormone and regulator of cellular and
strana 49
ORL 2016-6
Sleep, Melatonin, & DMT
organ function, it would be difficult to make
the case that producing elevated levels of Melatonin would be detrimental to the body. In
2004, the Journal of Pineal Research published
a study showcasing an elevated Melatonin
secretion rate amongst centenarians (people
over 100 years old). In 2007, in the journal Experimental Gerontology it concluded that
“these findings suggest that the circadian
rhythm of melatonin secretion is maintained in
centenarians and, based on the limitations of
this study, could be considered one factor in
successful aging.”
In addition to the melatonin factor is the INMT
( indolethylamine N-methyltransferase) aspect
of DMT synthesis. INMT is an enzyme found in
the lungs (thyroid & adrenals as well) that has
been identified as being a key compound in
converting Tryptamine into DMT. This 1977
study in the journal Biological Psychiatry outlines the fact that there does appear to be a definitive correlation between increased plasma
INMT activity and sleep cycles. On the same
note, this 2013 paper in the Public Library of
Science outlined several studies that point to
the fact that mice with compromised lung
function exuded lower INMT expression.
To study the mechanics of sleep and it’s physiological conditions is to study the body’s natural “psychedelic” qualities. It also opens up the
door for potentially beginning to explain some
previously unfathomable phenomena as we
look to induce these “REM-like” states when a
person is conscious. In an era where more is
largely considered “better”, it’s interesting to
note that during REM stage sleep, Gamma
EEG waves are produced which equates to bi-
hemispheric phase locking (greater simultaneous cohesion of brain hemispheres).
Being that it appears as though dimethyltryptamine plays a key role in altering voltage-gated
sodium ion channels, it would then potentially
correlate with an alteration in the electrical
functioning of the body.
That’s where it really gets interesting…
For a more extensive look at the potential effects of DMT synthesis within the body and how
they correlate with externalized and internalized experiences read this 6-part Series on DMT
& Gamma Waves as well as the “Wild Theories”
series.
http://q4lt.com/the-psychedelic-nature-of-sleep
Free Speech on Trial: What
Message Is Being Sent?
by George Igler
•
This miscarriage of justice being orchestrated against Geert Wilders is merely one aspect of the many prosecutions being carried out under laws less
about prevention and punishment of
actual crimes, and more about criminalizing dissent against the demographic
transformation of Europe.
•
After terror outrages in the name of Islam, its apologists perform defensive
operations that try to render Islamic
doctrine immune from scrutiny.
•
The eagerness with which social media
giants, such as Facebook and Twitter,
have imposed a policy of enforced silence -- in concert with Europe's leaders
-- is a further irony that will not be lost
on future historians.
•
If the criminal justice systems of European nations continue to pursue
charges against whoever questions or
criticizes Islam, what hope is there then
for the silent members of the Muslim
community who might wish to speak
out?
The spread of jihad is irreparably undermining
Europe's post-War reputation as a continent of
security and peace.
In addition, free speech seems increasingly
regarded by mainstream politicians as dangerous and archaic. Diversity of opinion often
appears seen as an obstacle to multiculturalism,
the objective of which, ironically, is diversity.
These dual trends are set to come to a head in
the Netherlands next year, in elections set to
follow the conclusion of the trial of Dutch MP
Geert Wilders this November. Wilders is the leader the Netherlands' Party for Freedom (Partij
voor de Vrijheid, or PVV), which currently tops
the country's polls. He faces imprisonment on a
charge of hate speech, for saying that the
Netherlands could use "fewer Moroccans."
As Wilders outlined in his opening statement to
the court on March 18, the politically-motivated
bias against him of one of the judges is a matter
of public record. Moreover, despite ample
demonstration by Wilders's defense of the forgery of a group of the criminal complaints that
strana 50
ORL 2016-6
Free Speech on Trial: What Message Is Being Sent?
initiated his prosecution, his trial nevertheless
continues.
however, reveals just how sharia-compliant Europe has now become.
This miscarriage of justice being orchestrated
against Wilders is merely one aspect of the
many prosecutions being carried out under
laws less about prevention and punishment of
actual crimes, and more about criminalizing
dissent against the demographic transformation of Europe.
Ironically, the very fact that European nations
have freedom of religion, a principle which fundamentalists so keenly exploit, helps explain
why the continent has gradually drifted towards
secularism and atheism. Christians and Jews are
not told they will be killed if they leave their religion. As the leading Muslim cleric Yusuf alQaradawi admitted on television, if it were not
for the threat of death under Islam's apostasy
laws -- "Muhammad said: 'Whoever changed his
Islamic religion, then kill him' (Bukhari 9.84.57)"
-- the religion would not today exist.
The link between the erosion of freedom of
speech and the speed of the Islamic colonization of Europe is rarely addressed. One
would think that every terrorist attack would
prompt serious questions among Europe's leaders over the wisdom of continuing mass immigration of Muslims.
In fact, the opposite is taking place.
Apologists for Muslims, apparently respected
by the media, have been instrumental in shifting focus away from the victims of terror
attacks, onto objections to the "rhetoric" used
by non-Muslims in the wake of every atrocity.
This maneuver appears driven by the
apologists' and the media's desire to prevent
alleged "Islamophobic" attacks on Muslims,
which they blame on the "far-right." After
terror outrages in the name of Islam, its
apologists arguably perform defensive operations that try to render Islamic doctrine immune from scrutiny.
That apologists for Muslims have internalized
such a rationale comes as no surprise to any
reader of the Koran, in which vitriol directed
against non-Muslims for their faith precedes
divine commands for their slaughter. The passive cooperation of most media interviewers,
Freedom of religion begins with being able to
choose whatever belief -- or non-belief -- you
wish, rather than adhering to theological claims
of authority.
The mere threat of prosecution is usually sufficient to silence those who express public opposition to mass Muslim immigration, and is also
being exploited by many to silence any questioning of Islam.
Dutchmen who tweet their opposition to the
construction of "refugee" centers in their towns
receive visits from police who threaten them
with charges of sedition. A Belgian who spoke
out about Muslim children in the city's schools
cheering the recent Brussels attacks welcomed
three policemen to his door. And a London man
who tweeted about his decision to confront a
Muslim over her views on the Brussels attacks
was arrested, had his home raided, and all his
computer equipment seized. More well-known,
Germany's Chancellor Angela Merkel was
caught on an open microphone asking Facebook
founder and CEO Mark Zuckerberg to curtail
speech critical of "the wave of Syrian refugees
entering Germany."
With democratic avenues for opposing mass Islamic immigration branded as "extremist" – an
allegation leveled at any political party seeking
to address the matter -- citizens might be forgiven for using social media to vent their anger at
the consequences of this migration.
The eagerness with which social media giants,
such as Facebook and Twitter, have imposed a
policy of enforced silence -- in close concert with
Europe's leaders -- is a further irony that will not
be lost on future historians.
Lutz Bachmann, for instance, who in 2014 founded the now Europe-wide PEGIDA protest
movement, has since been drawn into 288 separate criminal investigations by police, later
dropped by prosecutors for lack of evidence.[1]
After a photograph of Bachmann sporting a Hitler moustache was circulated, controversy over
strana 51
ORL 2016-6
Free Speech on Trial: What Message Is Being Sent?
his character reached an understandable
crescendo. Regardless of whether or not one
agrees with him or his views, the "example"
being made of Bachmann reveals how anyone
not toeing the party line is subjected to relentless prosecution on virtually any pretext,
as a new form of punishment.
Bachmann is nevertheless still subject to 14
ongoing prosecutions and faces a trial aimed
at his imprisonment, scheduled to start in
Dresden on April 19, for allegedly using a
single derogatory word "Viehzeug" ["animals,
creatures, insects"] in a Facebook post describing last year's illegal migrant influx. Bachmann's defense attorney maintains there is no
evidence that his client actually posted this
entry.
PEGIDA's deputy leader, Tatjana Festerling,
also faces jail in April for saying, "If we don't
grab our pitchforks and fight the Islamization
of Europe, we are lost." Her lawyer says he is
flabbergasted that Festerling's description, in
a speech, of how European serfs once stood up
to their undemocratic masters, has resulted in
her trial for incitement to hatred against Muslims.[2]
In February, Edwin Wagensveld, the head of
PEGIDA's Dutch branch, was also taken into
custody. Video footage shows his crime: wearing a furry pig hat.
If one tenth of this accusatory effort had been
spent to pursue imams using European
mosques to preach actual violent sedition, the
terrorist threat Europe now faces might now
be negligible.
Considerable light is shed on how such prosecutions are possible by the recently published autobiography of Tommy Robinson, the former
leader of the English Defence League. In Enemy
of the State, Robinson recounts his family's
desperate struggle in 2013 to have him released
from an illegal five-month long period in solitary
confinement, which was imposed for using a false name on a passport.
Law firms ostensibly concerned with civil liberties, Robinson claims, have become so accustomed to enriching themselves at state expense -as a result of bringing spurious human rights cases on behalf of Muslims -- that supporting Europe's genuine political dissidents becomes just
bad business.[3]
Robinson again faces incarceration on April 14,
and has frequently stated his belief that the ultimate objective of his incarceration is to facilitate his murder in British prisons.
Enemy of the State also recounts Robinson's
repeated previous attempts, in writing, to plead
with prison governors to have him segregated.
[4] These requests are always ignored, as his injury record corroborates. Instead, he was placed
in prison wings with high jihadist populations.
On April 3, the UK's shadow Justice Secretary,
Lord Falconer, said that British prisons are becoming "terrorist academies."
No doubt conscious of President John F.
Kennedy's words that, "those who make peaceful revolution impossible make violent revolution inevitable," social media companies were
proud to trumpet their role in galvanizing and
providing a platform for the spread of democratic opposition during the Arab Spring of 2011.[5]
However, as theocrats took charge within the
Arab world, Cairo's Tahrir Square descended into
a site of mass violence against women.
By the turn of the year 2016, thanks to decisions
made by Chancellor Merkel, a disregard for women's rights had been imported into the heart
of Europe in such demographic concentrations,
that its street-level consequences finally became undeniable. Events in Cologne quieted many
who for years had ridiculed the very concept of
'so-called Islamization.'
In just one evening, New Year's Eve 2015, the
precincts of Cologne Cathedral witnessed
hundreds of sexual assaults committed by
young Muslim men. News of the sex attacks,
thanks to both social media and alternative media, stunned the world, and overturned the
cover-up by both the authorities and the press.
That such Muslim criminality remained largely
unchallenged by police, would have come as no
surprise to the original inhabitants of Islamic
enclaves across Europe, such as Molenbeek,
Neukölln, Malmö, Luton, or Seine-Saint-Denis,
in which terrorists can apparently now roam at
leisure.
Social scientists have derided native Europeans
escaping such unreported realities for decades,
with the term "white flight," ascribing to them
coded accusations of racism.
Despite this, a recent announcement by the
Hungarian government, that there are at least
900 Islamic no-go zones spread across Europe,
was predictably met with cries of "conspiracy
theories" by the mainstream press.
It is impossible even to imagine a scenario of
German men cheerily celebrating the New Year
strana 52
ORL 2016-6
Free Speech on Trial: What Message Is Being Sent?
by shooting fireworks directly at the Cologne
Central Mosque, as a precursor to an orgy of
gang rape against hundreds of Muslim women. Such a parallel imagining of that night's
events illustrates the enormity of the ethical
gulf between European society and a significant number of the Muslims who now call Europe home.
There are many Muslims who say that the only
credible means of ensuring that these realities
do not worsen is for Islam to reform itself. At
the same time, however, many also say that
non-Muslims should tread carefully regarding
Islamic sensibilities, for example, in referencing startling acts in the recorded life and character of their prophet.
Tommy Robinson, the former leader of the
English Defence League, alleges in his book
that the staff at the respected Quilliam Foundation think-tank were more interested in policing his Twitter posts than in publicizing their
own data on how 90% of Britain's mosques
preach fundamentalist Islam.[6]
Many Muslims, rather than questioning their
own faith's scripturally-mandated traditions of
taking up arms, evidently prefer telling nonMuslims to lay down their words.
With Islamic ideologues on one side, and
genuine progressives on the other, religious
reform will depend on adherents separating
themselves away from the extremists.
As Martin Luther demonstrated within the Ninety-Five Theses he nailed to the church door
-- the event which sparked the Protestant Reformation in 1517 -- there is no more effective
non-violent weapon for reforming a doctrine
than questioning the tenets being preached in
the name of that faith.
Rare public figures such as Geert Wilders, Lutz
Bachmann and Tommy Robinson perpetually
risk prosecution, and even death, for daring to
state that the mass migration of Muslims into
Europe has been a disaster.
Before such immigration, the religiously sanctioned butchery of female genital mutilation, suicide bombers attacking airports and public
transport networks, the disfigurement of women with acid attacks, sharia courts, organized
mass child-rape grooming gangs, exponentially
increased incidence of stranger-rape in countries such as Finland, Norway, Sweden and Germany, were all unheard of in modern Europe.
If the criminal justice systems of European
nations continue to pursue charges against
whoever questions or criticizes Islam, what hope
is there then for the silent members of the Muslim community who might wish to speak out?
What message is being sent?
George Igler, a political analyst based in
London, is the Director of the Discourse Institute.
[1] Interview conducted on April 2, 2016.
[2] Interview conducted on January 30, 2016.
[3] Robinson, T. (2015) Enemy of the State, The
Press News, pp. 223-226.
[4] Ibid., pp. 293-294, p. 297, p. 304.
The vast majority of the continent's continuing
arrivals remain military-aged Muslim males,
exactly the demographic against which, should
there be mass outbreaks of lawlessness, the use
of physical force might be necessary. Yet within
sharia-ruled enclaves, the rule of law and government authority are already ceasing to exist.
[5] Rushkoff, D. (2013) Present Shock: When Everything Happens Now, Current, p. 55.
In the absence of the ability to present the truth
without fear of prosecution, it is becoming
increasingly impossible to detail how certain criminal acts are often derived from the founding
religious texts of Islamic doctrine, and preached
in mosques throughout Europe and the Middle
East. In view of this, we may end up with a
Balkanized Europe, if not an Islamized one.
Studie : Propagandu šíří tři
západní agentury
Any religion whose principles mandate death for
those who leave or criticize it, can only be
moderated by its adherents if they do not face
even more obstacles.
[6] Robinson, T. (2015) op.cit., pp. 255-260.
https://www.gatestoneinstitute.org/7806/free-speech-europe-britain
Aktuální studie odhaluje, co je to "multiplikátor propagandy"
Je přímo do očí bijící, jak se mediální trh zaplňuje neziskovými organizacemi, které využívají
panující předválečné klima k obohacení svých
zakladatelů a provozovatelů z grantů mezinárodních institucí a nadnárodních korporací. Na
tuzemské scéně se pořádá hon na čarodejnice,
které personifikují zejména nezávislá media.
strana 53
ORL 2016-6
Studie : Propagandu šíří tři západní agentury
Nicméně se s nimi spláchnou i media nepohodlná, či z některého předpojatého pohledu
„nekorektní“. Na scénu přichází, až s nevídanou pompou a podporou pro-režimních medií, podivné projekty jako Kremlin Watch, či
úderná jednotka Evropské Komise s
otevřeným rozpočtem – StratCom , vedená
českým námezdním novinářem Kálenským.
Veškeré instance západní nadnárodní i národní, formální či neformální moci, např. Bilderberg, Evropská Unie, místní vláda, atd. nyní
jako na zakázku pasou po takzvané „ruské propagandě“. Pro jistotu předhazují davu často
společensky vadné jedince, jak bylo zjištěno v
případě
českých
Evropských
hodnot
(pornoherce Jandu), nebo finského státního
rozhlasu Yle (odsouzenou toxikomanku a překupnici omamných látek Jessikku Aronovou).
prostředí byly ve studii označeny tyto agentury,
které stojí za převážnou většinou zpravodajství
na západě:
1. Usamerická Associated Press (AP) se 4000
spolupracovníky po celém světě a zhruba 12’000
zákazníky.
2. Kvazi-státní francouzská Agence FrancePresse (AFP) s necelými 4000 zaměstnanci,
3. Britská Reuters, která zaměstnává něco přes
3000 lidí.
(Všimněme si, že žádná z těchto agentur nesídlí
v Kremlu)
Studie také ukazuje, že v kontrastu k většině
článků převzatých od těchto agentur je v německojazyčných mediích počet investigativních
článků na nule.
Celá tato šílená šaráda se ale stává nechutnou
fraškou za peníze daňových poplatníků, ve
světle aktuání mediální studie o „mediálním
multiplikátoru“ který se objevuje v pro-západní
a proti-ruské propagandě ve švýcarských mediích. Propagandě válečné, natolik utržené z
řetězu únosnosti, že ji lze připodobnit k situaci
před oběmi minulými světovými válkami, nebo
s nechvalně proslulou operací CIA, zvanou Mockingbird, tedy drozd.
Předložená studie ve svém závěru konstatuje,
že převážná většina zpravodajství německých,
rakouských a švýcarských medií o konfliktu v
Sýrii pochází pouze ze tří zpravodajských
agentur, které jsou podřízeny partikulárním
zájmům nadnárodních elit, západních mocností a zpravodajských služeb.
Za hlavní aktéry mediální manipulace v silně
kocentrovaném globalizovaném medialním
Zdroje a odkazy
Knihy
Hidden History: The Secret Origins of the First World War Britain,
America and the Sinews of War 1914-1918 Studie Freie Welt
Der Propaganda-Multiplikator
Články
EU communication versus Russian propaganda
NATO’s information expert Jessikka Aro turned out to be a convicted drug dealer
Director speaks at the NATO Public Diplomacy Forum
CIA Operace Mockingbird
U.S. Government Has Long Used Propaganda Against the American
People Operation Mockingbird: New York Times confesses to role in
subverting First Amendment Operation Mockingbird – The
Usurpation of the Free Press by the CIA – America’s Mind Control
Programmers
http://danielsolis.cz/studie-propaganu-siri-tri-zapadni-agentury/
Další zajímavý poznatek, který studie přináší, je
míra poukazování na „ruskou propagandu“. V
textech cílové skupiny medií bylo vyhledáváno
slovo „propaganda“, které pak bylo přiřazováno
k Rusku nebo k NATO. Zde je výsledný graf, který hovoří sám za sebe.
strana 54
ORL 2016-6
Jacob Rothschild kritizuje centrální banky. A na Titaniku se už přestalo zpívat
Jacob Rothschild kritizuje
centrální banky. A na Titaniku
se už přestalo zpívat
Květa Pohlhammer Lauterbachová
Jeden starý pán má velké starosti o svět a veřejně přichází s kritikou centrálních bank.
Jakoby se ho to vůbec netýkalo a jakoby od
roku 1988 jeho zisky nedosahovaly právě díky
této politice centrálních bank a neoprávněným
privilegiím jeho bankovního impéria tisícinásobných zisků. Privilegiím, která si dokázal
v průběhu století koupit díky zkorumpovaným
politikům, kteří nemají žádné morální zábrany
a neznají žádných hranic, když jde „jenom o
peníze“.
Kolik týdnů nebo měsíců ještě zbývá?
Politika centrálních bank směřuje od roku
1913, kdy byl založen několika americkými
bankéři Fed k tomu, k čemu se po víc jak sto letech musela zákonitě dopracovat. Předkové
dnešního majitele investiční finanční skupiny
RIT lorda Jacoba Rothschilda byli tenkrát u
toho a dnes tento klan ovládá koncerny a
majetky odhadované na 500 bilionu dolarů.
Ne, to nejsou ty papírové nebo virtuální
peníze, určené k likvidaci, až bublina a derivátový vřed praskne a vyvalí svůj jed na planetu.
Však také další finanční génius Warren Buffet
už vystoupil z derivátových obchodů.
Říká-li tedy lord Rothschild, že „žijeme v období
historicky bezprecedentního měnově-politického
experimentu“ a varuje před riziky expanzívní
politiky centrálních bank, kritizuje politiku níz-
kých úrokových sazeb, negativních výnosů státních dluhopisů a kritizuje centrální banky jako
ECB, které vykupují státní dluhopisy a říká, že
důsledky této politiky budou nedozírné, tak nezbývá, než kroutit hlavou.
Takže nám chce říci, abychom se pořádně oblékli? Teď nás nečeká běžná Kondratěvova zima,
která by se možná dala ještě nějak zvládnout po
prasknutí internetové bubliny v roce 2000. Ale
nejspíš přijde přímo polární noc, která byla zahájena 11. zářím 2001. Protože 16 let mělo připravit půdu pro chaos a následnou vládu pevné
fašistické ruky. Uměle se protahovalo zadlužování států a privatizovalo směrem k 0,01 % vyvolených, investovalo do zbrojení, vedlo války,
aby se ještě dalo víc včas vydělat a okrást i ty, co
téměř nic nemají. Žádný neomarxismus, jak hlásí ekonomičtí liberálové. Žádné vyvlastnění
těch, co mají vše a nechtějí se s nikým dělit.
Hodiny lidstva mají být otočeny nazpět, na začátek, jak nám ukazovali při ceremonii otevření
Gotthardského průsmyku. Máme být přitom
nazí, tak jako uprchlíci, kteří nemají nic než svůj
holý život a kteří se valí pěkně organizovaně do
země zaslíbené. Vzhůru do předlužené Evropy,
aby ji bylo možno ještě chvíli zadlužovat.
A uprchlíci se budou brzy hrozně divit. Že tam,
kam byli pozváni kancléřkou Merkelovou, se po
nich chce, aby pracovali za jedno euro, a oni jsou
přece hosté a vědí dobře, že minimální mzda je
8,5 euro. Budou se divit, že tam, kde nic není, se
také nedá nic ukrást. Že byli obelháni tak jako
my v roce 1989, a stát, který sliboval, že se o ně
postará, nechali (ne)odpovědní politici vykrást.
Stát, který nic nemá, se na ně vykašle. K čemu je
vláda, král nebo císař tomu státu, který je chudý,
nebo zkrachuje?
Pozornost médií se věnuje novým tématům,
které tvoří dnešní politikum: zda a jak zakázat
burky nebo nikáb v Evropě a zda dovolit ženám
koupat se v burkinách v moři, jako je tomu ve
Francii. To by také měli zakázat používání neoprénů v moři. Hlavní téma zpráv posledních
dnů, aby bylo o čem mluvit a nemusela se pozornost upínat tam, kam by bylo třeba.
Podívejme se, čeho se údajně obává Jacob
Rothschild
Graf ukazuje, jak rostl majetek Rotschildovy investiční skupiny v posledních 18 letech. I po
pádu Lehman Brothers a krizi roku 2008 rostly
zisky Rotschildovy skupiny až do nebes.
Od roku 1988 dosáhl nárůstu 2000 %. Je vidět,
jak dobré zhodnocení přinesla investice do financování a podpory výuky neoliberální doktríny a Washingtonského konsensu, oné „bílé
strana 55
ORL 2016-6
Jacob Rothschild kritizuje centrální banky. A na Titaniku se už přestalo zpívat
nemoci“, kterou trpí většina absolventů vysokých škol ekonomického a právního zaměření, označovaných mainstreamovými médii
za experty. Lord Rothschild vysvětluje, jakou
strategii a změny v investičním portfoliu
provedl v poslední době jeho RIT, protože
v dobách, jako je tato, cituji, „je nejvyšším cílem zachránit majetek“.
Běda těm, kterým lze ještě něco vzít
V Řecku už finanční terorismus směřuje k přípravám na vyvlastňování dle scénáře Boston
Group Consulting a MMF. O tom jsme psali již
dříve, viz tento souhrnný článek Rok 2013 aneb
Světová bankovní politika a ožebračení obyvatel . Nejpozději do roku 2017 chce mít řecká
vláda přesný přehled o stavu majetku daňových poplatníků. Víc jak 8 milionu obyvatel
musí předložit finančním úřadům přesný přehled o stavu majetku, hlásí řecké noviny To
Vima. Od nemovitostí, přes měsíční příjmy,
příjmy z pronájmu, auta, šperky, nábytek,
umělecké předměty, zbraně i hotovost až do
posledního eura. A také všechny půjčky a úvěry. Zerohedge si všímá tohoto vývoje a poukazuje na to, že taková podrobná evidence
může sloužit pouze k jednomu cíli: zavedení
mimořádných odvodů z majetku a uvádí také
oněch 30 %. Připomeňme, že MMF navrhlo
ještě v roce 2013 pouze 10 %.
Má-li obavy Jacob Rothschild, tak jaké obavy
máme teprve my, obyčejné mámy a babičky!
Proto také obětujeme svůj vzácný čas a v
sobotu 10. září 2016 jsme zorganizovaly v
Praze první konferenci na téma peněz.
Klikněte si na Pozvánka: České ženy na obranu
české koruny . A doufáme, že to nebude poslední akce tohoto druhu.
Bez znalostí a vytvoření vlastní lobby, které by
sledovalo kriticky legislativní činnost v oblasti finančního systému, politiku bank a její dopady
do plně kolonizované ekonomiky ČR, nemáme
šanci se kdy znovu hospodářsky postavit na
vlastní nohy. Nevím, zda vás těší a uklidňuje, že
letos budeme mít konečně české brambory, a to
v množství 2,6 kilogramu na obyvatele. Mne to
tedy netěší a podle toho se také zařizuji. Tak
daleko jsme to ekonomicky neoliberálně za 26
let svobody dopracovali.
Nedělejme si iluze, že máme zdravý bankovní
sektor. To je pohádka pro diváky České televize.
Bouře, která stojí před vyspělými západními
ekonomikami a o které již mluví dokonce i lord
Rothschild, se nám nevyhne a smete nás spolu
s ním.
http://www.zerohedge.com/news/2016-08-15/wealth-tax-loomsgreeks-forced-declare-all-assets-tax-authority
http://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/2016/08/16/griechenland-bereitet-offenbar-zwangsabgabe-fuer-alle-vermoegen-vor/
http://deutsche-wirtschafts-nachrichten.de/2016/08/19/rothschildzur-geldpolitik-wir-erleben-das-groesste-experiment-der-geschichte/
http://news.e-republika.cz/article3685-Jacob-Rothschild-kritizujecentralni-banky-A-na-Titaniku-se-u%C5%BE-p%C5%99estalo-zpivat
Politické školení mužstva: Máš
jiný názor než metropolitní
elity? Jsi občan druhé kategorie!
Ľubomír Huďo upozorňuje na gangsterské metody znevažování a dehonestování lidí, kteří v
podmínkách současné totalitní eurokracie odmítají předepsaný způsob uvažování
Pokud má člověk v totalitě jiný než oficiální tedy nevhodný a nepřípustný - názor, nemá nárok na diskusi. Je označen za nepřítele
společnosti a ostrakizován jako vyvrhel. V současné "trhokracii", navzdory proklamovaným
tzv. demokratickým principům, je každý, kdo
projeví alternativní stanovisko k oficiálně prosazovaným názorovým trendům odsuzován médii, politiky a oponenty jako omezenec a nevzdělanec. Ukázkovým příkladem krize této karikatury tržní demokracie, jejího evidentního selhání se stal Brexit - referendum, ve kterém
většina britských voličů rozhodla o vystoupení
Velké Británie z Evropské unie.
Kastování podle názoru
Brexit odhalil skutečné uvažování určité části
voličů, politiků, novinářů a jejich vnímání demokracie v případě vítězství oponentů. Nastupuje
kastování, naplno ventilované v médiích a na sociálních sítích. Kdo je elitou v demokratickém
divadélku, kde si hrajeme na právní stát a
spravedlnost, na rovnocenný názor bez ohledu
na postavení, majetek a vliv? Kdo je pan občan a
kdo jen občan druhé kategorie?
strana 56
ORL 2016-6
Politické školení mužstva: Máš jiný názor než metropolitní elity? Jsi občan druhé kategorie!
Carl Jung, švýcarský lékař, psychiatr a psychoterapeut, který se snažil chápat lidskou psychiku na pozadí světa snů, umění, mytologie,
náboženství a filozofie, definoval demokracii
jako nekrvavou občanskou válku. Politolog
Oskar Krejčí v souvislosti s Jungovou charakteristikou demokracie uvedl, že političtí představitelé uzavírají svou mysl před odlišnými názory a vášnivě proti nim bojují. Každý jiný názor než ten, který mají momentální nositelé
moci, je označen za nepřátelský.
Petice a mediální kampaň
Okamžitě po výsledcích referenda o vystoupení Británie z EU, kterého se zúčastnilo 72
procent voličů, tedy více než při loňských parlamentních volbách - jak známo pro setrvání v
unii hlasovalo přes 16,1 miliónu lidí a pro odchod více než 17,4 miliónu - vznikla petice za
nové referendum. Signatáři internetové petice, v níž 4,1 miliónu lidí požadovalo vypsání
nového referenda o setrvání země v EU, chtěli,
aby vláda zavedla pravidlo, že pokud pro
setrvání v unii nebo pro odchod hlasuje méně
než 60 procent lidí za účasti nižší než 75 procent, měl by být vypsán nový plebiscit. Petiční
výbor dolní komory britského parlamentu pak
vyšetřoval podezření, že petici provázely podvody.
Britská vláda tuto internetovou petici odmítla.
Avšak i ve vládě panovaly rozdílné názory, zda
vycházet z výsledků referenda - nebo zpochybnit vůli voličů a prosazovat nadále eurolinii, nahradit postupně tržní demokracii nekompromisní eurokracií, kde se nediskutuje a
nehlasuje, protože výsledek je předem daný a
neodvolatelný.
Deník The Independent přišel s informací, že
hned po oznámení Brexitu se nálady voličů
změnily a podle nové ankety 1,2 miliónu voličů,
kteří hlasovali pro Brexit, toho již lituje. Zároveň
oznámil, že skupina opozičních poslanců v písemném prohlášení uvedla, že dosud neznámé
podmínky, za jakých bude země vystupovat z
EU, a které Londýn teprve v následujících letech
vyjedná s unií, musejí Britové schválit v dalším
referendu.
Mládežnická základna eurobudovatelů
V rámci nekrvavé občanské války, o níž mluvil
Carl Jung, a kastování občanů na prvotřídní
(nekriticky oddaných europrojektům) a druhořadé (kritické k eurointegraci), přibyl generační
konflikt v nejostřejší podobě. Brexit vyvolal vlnu
nenávisti postavenou na jediném bizarním kritériu - věku. The Independent přišel s titulkem
"Jak starší lidé podrazili mladší generaci". Informační portál Huffington Post naříkal ve stejném
duchu v článku "Výsledky referenda o EU: Mladí
podrazili starší ročníky." Časopis GQ přišel s návrhem, že by se mělo starým lidem zakázat volit: "Výsledky referenda o EU budou mít na starší
generaci menší dopad. Odebíráme důchodcům
řidičské průkazy - proč jim také nezrušit volební
právo?"
Na sociálních sítích zazněly následující výzvy:
"Možná by staří lidé měli podstoupit testy způsobilosti, než zahlasují pro Brexit, protože ničí
svět, ve kterém nechtějí žít."
Proč by podle nových pravidel eurokracie neměly podstoupit testy způsobilosti i mladší ročníky
poznamenané brainwashingem individualismu,
konzumu, politické korektnosti a stádního uvažování? Kdo stanoví hranici, který ročník ještě
podléhá nebo nepodléhá demagogii neoliberalismu, eurofilní propagandě a prosazování likvidace identity, tradic a historických zkušeností?
Předseda Evropského parlamentu Martin Schulz
to asi vyjádřil nejlépe: "Britové porušili pravidla.
Vložit možnost rozhodovat o svém osudu do rukou davu, není filozofií Evropské unie."
Jaký demokratický orgán určí, kdo může a nemůže volit, kdo je znalec problematiky, jaký poměr hlasů bude určující a do jaké míry je závazné
stanovisko prosté většiny? Zřejmě je nejvyšší čas
stanovit pravidla kastovnictví a nazývat věci
pravými jmény.
Bruselské koncepce a z nich dočasně vyplývající
výhody pro určitou skupinu obyvatelstva nahrazují pomyslnou demokracii, označovanou v
současnosti za liberální. Ať zmizí staří lidé (ještě
třeba bruselskou směrnicí určit, kdy vlastně
obecně a celoplošně začíná stáří), euroskeptici,
různí oponenti a lidé s odlišnými názory. Nastupuje eurokracie za aktivní účasti davů, právních
expertů a politických lobbistů, rodí se nová realita.
Být pro Brusel je cool
Novinář John Pilger ve své úvaze "Proč Britové
řekli Evropě NE" označil hlasování většiny britských voličů jako akt čisté demokracie.
Milióny obyčejných lidí odmítly zastrašování a
otevřené pohrdání ze strany samozvaných elit, z
řad vedení velkých politických stran, vrcholových manažerů hospodářství, bankovních
oligarchů a médií. Z velké části šlo o hlas rozhořčení z nesmírné arogance zastánců setrvání Británie v EU. Nejúčinnějšími propagandisty "evropského ideálu" nebyla krajní pravice, nýbrž ne-
strana 57
ORL 2016-6
Politické školení mužstva: Máš jiný názor než metropolitní elity? Jsi občan druhé kategorie!
snesitelná třída moderních patricijů, pro které
je Spojeným královstvím pouze metropolitní
Londýn.
Nová fáze útoku. Saúdové
zajišťují spojení.
Tito lidé vidí sami sebe jako "cool" osvícené
liberální a kultivované tribuny 21. století. Ve
skutečnosti však jde o buržoazii s neukojitelnými konzumními choutkami a odvěkým
přesvědčením o své vlastní nadřazenosti. Ve
svých oblíbených novinách The Guardian se
pravidelně posmívali těm, kteří se vážně zabývali myšlenkou o Evropské unii jako zásadně
nedemokratickém zdroji sociální nespravedlnosti a ničivé extrémní ideologie jménem neoliberalismus. Konečným cílem neoliberalismu
je nastolení permanentní kapitalistické teokracie, která má pod kontrolou dvě třetiny
společnosti - rozdělenou, zadluženou, korporacemi ovládanou vrstvu a permanentně
chudé zaměstnance.
Pavel Kopecký se rozhlíží po další vlně příboje
migrační záplavy a konstatuje, že pokud se nezačneme ještě letos skutečně aktivně bránit především proti politikům, kteří za zkázu nesou
odpovědnost - své země, domovy a rodiny brzy
ztratíme
Tábor odpůrců Brexitu podlehl vlastní neopodstatněné výlučnosti. Pokud by takzvaný. plebs
vykřikoval "Hurá, Evropa!", vysloužil by si přívětivé označení. Pohrdání voliči by nadále zůstalo ukryté pod laskavými maskami elitářů až do nejbližší konfrontace.
Ta na sebe nenechá dlouho čekat. Eurokracie
má své limity, byť je přesvědčena, že zatím jí
hraje vše do karet.
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2627-politicke-skoleni-muzstva-mas-jiny-nazor-nez-metropolitni-elity-jsi-obcandruhe-kategorie-vezmeme-duchodcum-ridicaky-i-volebni-pravonemecky-sef-ep-uz-nikdy-nesmi-lid-v-unii-rozhodovat-o-svem-osudu.htm
Řízený přesun milicionářů Islámského státu na
starý kontinent v rámci souvislé uprchlické vlny
nabírá v těchto dnech na obrátkách. Poslední
informace hovoří o tom, že se tak děje formou
nezávislé přepravy velkého množství menších
oddílů, bohatě vybavených hotovostí i moderní
komunikační technikou. Zvláštní význam pro
logistické zajištění celé operace má podle některých informací již delší dobu mobilní operátor
Spojených Arabských Emirátů: Etisalat. Tato
společnost provozuje řadu dceřinných operátorů
v okolních zemích: například v Saúdské Arábii,
Egyptě či Súdánu.
Jednotlivé skupiny jsou různě početné, mají hierarchickou strukturu velení, přičemž platí
pravidlo tří velitelů, aby v každé situaci byl některý z nich připravený. Podle zjištění rakouských policejních vyšetřovatelů v uprchlickém táboře potvrdili někteří migranti, že smartphone s
aktivní SIM obdrželi od amerických nevládních
organizací již ve svých domovských zemích včetně finanční hotovosti na cestu.
Účty za provoz telefonů neplatí. Saúdskému
operátorovi je platí zřejmě saúdské vládní organizace. Aplikace smartphonů umožňují mezi
dvěma přístroji šifrovanou SMS komunikaci,
která je v běžných podmínkách nemonitorova-
telná. Smartphony navíc navzájem sdílejí svoji
zeměpisnou polohu.
Statisíce džihádistů v Evropě?
Toto využití moderní komunikační techniky pro
řízení armády migrantů slouží k vydávání povelů
a informací z logistického zázemí. Koordinátoři
celé operace díky tomu údajně mají dokonalé
informace - kde mají kolik "vojáků", které
mohou dle potřeby řídit a přeskupovat, aniž by
to kdokoli v Evropě včetně policie dokázal
spolehlivě podchytit.
Tyto skupiny jsou podle svědectví některých tureckých novinářů vycvičeny a přímo zaúkolovány začít s džihádem v Evropě. Ženy a děti, které
s nimi přicházejí, jsou podle těchto zdrojů jen
kamufláží.
Televize Al-Džazíra odhaduje současné počty
potenciálních islamistů v Evropě v řádech statisíců. Z nich je nemalá část pochopitelně připravena zaútočit na hostitelskou společnost. Řada jiných je navíc podle těchto zpráv mimo kontrolu
velitelů ISIS. Bojovníci se, jak známo, nerekrutují
strana 58
ORL 2016-6
Nová fáze útoku. Saúdové zajišťují spojení.
jen z migrantů, kteří v uplynulých letech přicházeli do Evropy, ale také z druhé a třetí
generace přistěhovalců, kteří se v Evropě již
narodili a zradikalizovali se pod vlivem propagandy islamistů. To jsme mohli vidět během
nedávného seriálu teroristických útoků v Německu a ve Francii.
Navzdory těmto skutečnostem evropské vlády
nedělají prakticky nic, aby tento příliv zastavily. Kritická je zejména situace v Itálii, kde se za
poslední měsíc stává stejně jako v Řecku situace pod přívalem migrantů neudržitelnou. Lodi
stále přivážejí další a další tisíce "uprchlíků",
které pomáhají zachraňovat z moře společné
hlídky italské pobřežní stráže a lodě z operace
Sophia pod hlavičkou EU.
Lež o neexistenci společného jmenovatele
útoků
Po všech útocích, které jsme zažili v poslední
době, je mlčení Bruselu a národních politiků o
skutečných příčinách příznačné. O to více alarmující je, že podle posledních průzkumů
prováděných v Paříži 21 procent syrských
migrantů podporuje ISIL a 35 procent muslimů
ve Francii podporuje sebevražedné teroristické
útoky. Média neustále tvrdí, že neexistuje
společný jmenovatel posledních útoků. Tato
lež neobstojí, když si uvědomíme, že z posledních teroristických útoků v Evropě jich 100
procent provedli muslimové a z toho 60 procent migranti.
Více než 50 procent muslimů v Evropě, žije
ze sociálních dávek, u žen je to dokonce 80
procent. Většina z nich má více než 5 dětí, na
které dostávají další sociální dávky. Je to stejný
parazitní systém, který zneužívá v našich pod-
mínkách převážná většina cikánských spoluobčanů. Jinými slovy - nic nového pod potemnělým evropským sluncem.
Servilní Sobotka a odvážný Zeman
V této situaci zní jako výsměch a provokace,
když premiér Sobotka oznámí, že ještě letos
v říjnu chce do naší země importovat prvních 80
syrských migrantů. Jenže asi narazí na odpor
Andreje Babiše, který zahájil předvolební
kampaň v opačném gardu než merkelovský český premiér. "Musíme udělat všechno proto,
abychom migranty odmítli. Včetně kvót, kde jsme
byli přehlasováni. Chci kvóty odmítnout i za cenu
sankcí," tvrdí předseda ANO.
Pak je ale nutno položit mu otázku, kde byl,
když nás Brusel ke kvótám odsoudil? Proč již
tehdy neprosadil, abychom se alespoň (jako Slovensko a Maďarsko) bránili u evropského soudu?
Tvrdí, že nechce migranty i kdyby nám kvůli
tomu hrozily sankce. Přesto, že nese se Sobotkou (a lidovcem Bělobrádkem) za přijetí kvót
spoluzodpovědnost, neříká, že vše kajícně zaplatí z dramaticky zvýšených zisků Agrofertu.
Vždyť má k ruce mnohem větší pokladnu - s našimi daněmi. Za své si na hrdinu hrát nebude.
Naopak konzistentní postoj zaujal prezident Miloš Zeman prostřednictvím svého mluvčího:
"Pan prezident nesouhlasí s jakýmkoliv přijímáním migrantů. Vytvářeli bychom podhoubí pro
barbarské teroristické útoky na území ČR." Pak
upřesnil: "Je to především výzva té části vlády,
která přijímání migrantů připravuje." K věci by se
podle Zemana měli vyjádřit poslanci i senátoři.
To by v parlamentní demokracii, kterou ČR na
papíře (podle ústavy) formálně stále ještě je,
mělo být samozřejmé. Takto důležitý krok, který
zásadním způsobem ohrozí bezpečnost občanů,
musí posvětit parlament - a přijmout tak (či odmítnout) spoluzodpovědnost za vládní hazardérství. Sobotka však ví, že mu jeho migrační
dobrodružství (předvolební) sněmovna sotva
schválí, proto se snaží mimořádné schůzi (Babišův návrh) vyhnout s odkazem na přijaté mezinárodní závazky vyplývající z vládního souhlasu
s přidělením téměř tří tisíc migrantů prostřednictvím kvót.
A tak dokolečka dokola, bludný kruh, řeči a řeči a za chvíli tady první vyslanci budoucího islámského chalífátu v historických českých zemích
prostě budou. A pak? No jako dosud, uslyšíme
totéž: Už se nedá nic dělat, když tu jsou a
dobrovolně jsme je přijali, kam je chcete poslat?
A nakonec ta zlopověstná mantra, která se stává
refrénem: "Budeme si muset zvyknout..."
Ale od koho k tomu dostali tihle zločinci mandát?, volá zoufale většinová část veřejnosti. Taková otázka je samozřejmě nesmyslná. Mandát
dostávají politici od občanů svých zemí v demokraciích. V protektorátu německé Čtvrté říše platí jiná pravidla.
Pokárání z (bruselského) Reichstagu
"Samozřejmě vím, že Česko z historického hlediska nemá v ústavě zakotveno tolik důvodů pro poskytnutí azylu jako my. Ale uprchlické kvóty jsme
přijali velkou většinou a jsou evropským právem,"
vzkázal vzpurnému českému prezidentovi (jenž
se už snad definitivně probral ze svých
někdejších "přísah" na euro-federalismus) německý komisař Günther Oettinger. Prý když
někdo jako Zeman takto haní evropské zákonodárství, oslabuje tím Evropu jako celek.
strana 59
ORL 2016-6
Nová fáze útoku. Saúdové zajišťují spojení.
O jakém celku to mluví? O bouřící se Francii,
která je již na prahu občanské války? O severských zemích, kde ve veřejnosti rovněž zrají
těžké hrozny hněvu? O zemích střední Evropy,
k nimž se nyní přidává i Rakousko, jehož nový
premiér (v hrůze před blížícím se opakováním
podvodných prezidentských voleb, kde má
nejvíce našlápnuto kontra-bruselan Hofer) vyzývá k ukončení jednání o vstupu islámského
Turecka do EU? O hroutícím se Řecku a Itálii?
Nebo snad dokonce o centru Říše, Německu,
kde již pořádají absurdní "průzkumy", zda Mutti Angela nese odpovědnost za muslimská
vraždění?
Jenže už i tyto nákladné "cinknuté" průzkumy donedávna úspěšná metoda protektorátní
propagandy - přestávají fungovat. Ti kdo mají v
hlavě fungující mozkovou hmotu, samozřejmě
nepochybují, že architekti našeho maléru,
vládnoucí politici, jsou dnes až na výjimky
úplně stejným bezpečnostním rizikem jako islamistická armáda vybavená saúdskými
smartphony nejnovějších generací.
http://protiproud.parlamentnilisty.cz/politika/2600-na-migracnifronte-neklid-nova-faze-utoku-aldzazira-mluvi-o-stovkach-tisicdzihadistu-na-evropskem-bojisti-saudove-zajistuji-spojeni-bezktereho-neni-veleni-kdes-byl-babisi-kdyz-sobotka-kyvl-na-kvoty.htm
Postindustriální simpletoni,
narcismus a zánik Západu
Václav Umlauf
Nové mobily o výkonu notebooku potřebují ke
svému provozu atomovou elektrárnu. Tak jsem
si koupil pro delší chození a čundrování po
Alpách i solární nabíječku. Jde o tento šmejd,
firma XD DESIGN-Holandsko. Nejprve přišel
zmetek, který nefungoval, po reklamaci přišel
funkční vzorek. Efektivní kapacita baterie nebyla
800mAh, ale něco kolem 500, ale budiž. Vyrazil
jsem na hory, kde jsem za 3 dny urval maličký
pant o milimetrové velikosti z čínského PVC. Tím
zařízení ztratilo základní funkčnost, kterou jsem
vyžadoval. Nešlo přidělat na batoh, kde na něj
svítilo přes den slunce. Pak jsem se zbylých 20
dní modlil, aby vydržel ten zbytek tohoto podivuhodného zařízení, složeného ze dvou drátků
o velikosti lidského vlasu. Jako muzejní exponát
jsem tento drek opatrně vytahoval na zbylé 2-3
hodiny odpoledního světla. Osud citovaného
šmejdu visel skutečně na vlásku. Za tu tisícovku
mé výplaty vyrobil proudu asi o výkonu jednoho
nabití mobilu.
Našinec řekne, že jsem blb a že on nakupuje
lépe, a podá mi příklady své chytrosti. Ale o to
přece nejde. Zaujal mne fakt, že mladé holandské dizajnérské tele, které tento šmejd navrhlo,
se podepsalo na záruční list svým celým jménem
a pokud si dobře pamatuji, tak i s fotkou. A tento
mladý technický analfabet asi byl na svůj výrobek patřičně narcisticky hrdý. Jinak by takovou
pitomost přece neudělal. V naší rodině jsou samí
strojaři a inženýři, jen já se živím filosofií. Vidím
v koupi a následném rozpadu citovaného dreku
další znamení doby. Evropa přechází do doby
postindustriální civilizace hnané mladými narcisy a technickými telaty. Amerika se do této fáze
nemůže dostat, protože tam už se normálně nevyrábí. Vojenská supervýroba je oddělená, zbytek strojařiny se koloniálně nechává dělat ve
světě, kde ještě dělat umějí. A všechno spotřební zboží si USA vozí z Číny, s níž Američané
navíc začali po Rusku další kolo studené války.
Zajímavá taktika od zadlužené a industriálně
zničené země, že ano. Klikněte si na heslo "Detroit" a "infrastruktura USA".
Takže jsem ve stanu pozoroval urvaný milimetrový PVC-pantík a uvažoval o nevyhnutelném
zániku západní civilizace. Nakoupil jsem za normální peníze a tržní cenu nefunkční šmejd narcistického návrháře, který byl na výrobu tohoto
produktu náležitě hrdý. Každý normální dělňas
ve strojírenské fabrice by mu řekl, že je idiot. A
že takovou věc nemůže ani navrhnout, natož nechat vyrábět. A o to jde. Ten technický idiot je
průmyslově viděno opravdu idiot a neví o tom,
protože je narcis. A upadlá západní technologická společnost dovoluje těmto narcisům, aby
vyráběli zmetky, které si kupujeme. Mimochodem ten zmetek jsem dal bratrovým dětem.
Ty si narcistický šmejd prohlédly a hned pochopily, jak to v domácí dílně opravit a uvést do
provozuschopného stavu.
Postindustriální narcistická civilizace je na tom
mnohem hůř, než jak ukazuje náš článek Kurvítka . V minulém, tedy 20. století, totiž Evropané a USA dělali zmetky s tím, že to věděli a
dělali je úmyslně. Šikovnou manipulací zkracovali dobu životnosti výrobku, aby si lidé musestrana 60
ORL 2016-6
Postindustriální simpletoni, narcismus a zánik Západu
li po záruční době koupit něco nového. Dnes
techničtí narcisové dělají zmetky a jsou na to
hrdí. Jenže to znamená, že dělají zmetky, tečka. A to není nevinná věc.
My za ně vyhazujeme peníze, ničíme cizí země
ve válkách, protože se musíme třeba v Sýrii a v
Libyi a v Nigérii lacino dostat k ropě, z níž tyto
PVC zmetky vyrábíme. A pak máme uprchlíky
a korporátní fašismus, který nám prakticky
zrušil demokracii. A proto nás jedno procento
vrhá do studené války proti těm zemím světa,
které nechtějí žít tak idiotsky, jako žijeme my.
Na tento postindustriálně-narcistní způsob
života totiž EU a USA potřebují tak 3-4 planety
typu Země. Ale my máme společně jen jednu,
jedinou. A druhá polovina světa si myslí, že má
stejné právo na své území, na své surovinové
zdroje. A chce mít vlastní spokojený život jiného druhu, než jaký máme a vedeme my.
Jak vidíte, při dnešním postindustriálním narcismu je na globální konflikt zaděláno naprosto
nevyhnutelně. Čím více zmetků vyrobíme, prodáme a sešrotujeme, tím více surovin potřebujeme na výrobu těchto nefunkčních šmejdů, na které jsme narcisticky pyšní. Přesně
stejný stav bloudění a pýchy ukazuje řecká
tragédie. Ale kdo by se na takové věci díval, ve
věku amerických sitkomů. To je stejný šmejd
jako ten holandský solár. Zaneřáďuje však lidem hlavy zevnitř, proto je mnohem horší.
Podívejte se na článek Technologické zaostávání aneb Důvod válek vedených Západem
. Jestli chce Evropa přežít, musí se vrátit k jí
vlastní tradici kvalitní průmyslové výroby. A
pokud nechce dělat kurvítka a narcistické
šmejdy, pak lidé musí hledat jiný smysl života,
než nakupování těchto idiotin. Staré komunis-
tické tatramatky perou po vyhození elektronického časovače dodnes, protože buben pračky
byl udělán z kvalitního nerezu a má kvalitní
ložiska, pouzdra a těsnění. Tomu se dá říkat, že
jde o velmi solidní funkční a užitnou hodnotu
průmyslového výrobku. Slouží jednu generaci,
jako za stara. A kdo je bohatší a chce něco nového, ať si to koupí. A kdo je chudý, ať má starou,
ale funkční tatramatku.
Neoliberalismus po sametu normální lidi okradl
a jsou chudí jak za komunismu, protože průměrné stáří českého auta je opět 15 let. Takže
jsme opět chudí jako socialistické myši, a měli
bychom o tom vědět a mluvit. Nesmíme si
dovolit dělat a nakupovat zmetky, když nám
mají průmyslové výrobky vydržet 15 let. To však
nelze očekávat ani od dnešních aut-kurvítek, natož od automatických praček a ledniček. Ale to
také znamená, že my, chudí a přemýšliví lidé, se
musíme chovat jako civilizované země ve druhé
části ne-západního světa, o níž jsem mluvil. Ti
chtějí za své poctivě vydělané peníze normální
výrobky, které jim mají léta řádně sloužit. A když
dané průmyslové výrobky opravdu roky slouží,
tak se opravdu civilizovaní lidé starají o smysl
života. A ten pro ně není v nakupování kurvítek a
narcistických industriálních šmejdů.
A tyto civilizace začínají být pro postindustriálně
degenerovaný Západ opravdu nebezpečné.
Jednak nám nechtějí dávat zadarmo své suroviny a průmyslové otroky, a jednak ukazují zblblým našincům smysluplný styl života. A to tak
dál nejde, neoliberální jednoprocentní soudruzi.
Proto je nutná ta studená válka.
http://news.e-republika.cz/article3678-Postindustrialni-simpletoninarcismus-a-zanik-Zapadu
Rozdíl mezi korporátním
kapitalismem a korporátním
fašismem
Václav Umlauf
Náš web často používá oba termíny, jak "korporátní kapitalismus", tak "korporátní fašismus".
Myslím si, že je na čase oba termíny trochu vyjasnit. Důvody jsou dva, první se jmenuje Hilary
Clintonová. Pokud tato dáma vyhraje prezidentství, pak se urychlí studená válka. Korporace napojené na vojensko-průmyslový komplex začnou přímo ovládat americkou politiku, a to
směrem k rychlé militarizaci spojené s eskalací
konfliktů a teroru v těch zemích, kde je nyní zásadně ohrožen americký vliv a zájmy.
Druhý důvod je dán z téže země zprávou z minulého týdne. Bernie Sanders odsoudil 17. srpna
způsob, jakým zdravotnická pojišťovna Aetna
vydírá Obamovu vládu. Pokud prý vláda nepovolí fúzi s jiným nehumánním gigantem jménem
Humana, pak prý Aetna zruší povinnou Medicare asi v 70 % případů a nechá ji běžet pouze ve 4
státech. Pojišťovna tím říká, že pokud vláda nepovolí fúzi, a tím i další vliv této korporace, tak
strana 61
ORL 2016-6
Rozdíl mezi korporátním kapitalismem a korporátním fašismem
nechá chudé umřít bez lékařské péče. Vyděračský dopis jejího ředitele byl publikovaný tento
týden , ale je starý už 2 měsíce. Mezi slušnými poslanci jako Elisabeth Warrenová a Jill
Steinová vyvolal dopis velký rozruch. Sandersův tweet stručně a jasně zhodnotil degeneraci
Obamovy sociální politiky na konci jeho neúspěšného prezidentování: "Tak vypadá vládní
kontrola korporací."
Rozdíl mezi korporátním fašismem a kapitalismem
Tento příklad ukazuje, že v USA korporace určují politiku země, viz heslo Wikipedie zvané
Corporatocracy . Mimo jiné i skrze totální
lobbing a mechanismus tzv. "otočných dveří".
Viz náš článek Všichni Obamovi koupení muži
. Jde o typický příklad korporátního fašismu,
nikoliv pouze korporátního kapitalismu. Rozdíl
tkví v tom, zda kapitalismus v dané zemi řídí
politická reprezentace, nebo bankovní či průmyslové korporace. Pokud platí jako v Číně a v
Rusku, že korporace podléhají politické moci a
jejich strategii spoluurčuje stát a má možnost
dosáhnout i na jejich zisky, pak jsme v korporátním kapitalismu.
Pokud ale platí, že korporace si uplatí volby a
vybírají kandidáty, a přitom neplatí prakticky
žádné daně v daném státě, pak jsme v modelu
korporátního fašismu. Typickým příkladem politického systému řízeného v popsaném modelu představuje USA, o čemž jsme psali dost
článků.
•
•
Apple platil ze zisku 36,8 miliard dolarů daň 1,9 %
Jak se krade ve velkém aneb Daňová
optimalizace koncernů
•
•
•
Kam mizí bohatství vytvořené vyšší
produktivitou práce?
Juncker kryl legální zlodějny v řádu stamiliard
Politická satira v USA aneb Praní volebních peněz v přímém přenosu
Pozor na paušalizaci a hloupou ideologizaci
tohoto rozdílu! Tento model a popsaný rozdíl
mezi korporátním kapitalismem a fašismem
představuje a popisuje pouze globální vliv
korporací ve státě. Model země může být (a
většinou také je) formálně demokratický a v
zemi může být silně rozvinutá demokratická tradice, jako je tomu právě v USA. Naopak Rusko a
Čína s velmi slabou, nebo žádnou tradicí formální demokracie mají díky historickým
okolnostem mnohem menší míru korporátního
fašismu.
Pro příklady se stačí podívat na několik oficiálních statistik velkých světových bank a finančních organizací. První statistika ukazuje
HDP všech států světa s výhledovým vývojem
2010-2020 v současných cenách udaných v miliardách US-dolarů.
Jinak řečeno, jde o celkový obrat "světové
domácnosti" a také vidíte její předpokládaný
růst, který není nijak divoký. Další graf ukazuje
velmi důležitý vývoj, a to nárůst hodnoty majetku globálních korporací, jak jsou jejich sídla zapsána v jednotlivých státech světa.
Podívejte se na video s inspekcí Putina mezi
oligarchy v roce 2012, a představte si na jeho
místě Obamu.
https://youtu.be/VjrlTMvirVo
Globální vliv korporací a slabost států
Tabulka je v bilionech US-dolarů a ukazuje
prudký narůst kapitálu na straně korporací po
zavedení ideologie neoliberalismu, který zničil
sociální stát a zavedl politiku faktického neplacení daní pro světové korporace. Pak je jasné, že
korporace dostaly základní ekonomickou
možnost k tomu, aby zavedly v západních zemích formu korporátního fašismu. Kontrola politiky jim umožnila, aby korporace a banksteři
maximalizovali své zisky za naprosto směšnou a
minimální cenu uplácení a korupce jednotlivých
politiků a jejich partají. Pokud vás zajímá žebří-
strana 62
ORL 2016-6
Rozdíl mezi korporátním kapitalismem a korporátním fašismem
ček prvních 100 největších korporací a výše
jejich kapitálu v miliardách dolarů, klikněte si
na tuto statistiku a pak také na tuto studii
, která sleduje změny ve vývoji korporátních
společností.
1900. And by the year 2000 it could easily reach
age 75 or more.
These figures do not tell the whole story, for
what we have also to take into account is the
very fast trend toward automation and the expanded development and use of new technologies. Automation may decrease the number of
jobs and, thus, release people for retirement at
an earlier age; but it also demands highly trained workers with an ever-increasing amount of
technical skill and intellectual knowledge.
Závěr
Korporace samy od sebe nemají naprosto
žádný zájem na demokracii, a nikdy mít nebudou. Maximalizace zisku, a tím i politické moci
pro jedno planetární promile vyvolených je železným zákonem systému korporátního fašismu. To ukazují tajně připravované smlouvy
jako TTIP, CETA a další. Jejich základem jsou
arbitrážní soudy, které korporace postaví de
jure (a nikoliv pouze de facto jako je tomu v
korporátním fašismu) nad zákony v jednotlivých státech. K tomu viz naši studii Smlouva
TTIP: korporátní revoluce, která požere své
děti .
Tento neblahý vývoj také nepřímo ukazují poslední ročenky ukazující růst miliardářů ve světě, kterým dnes patří asi 50 % všeho světového
bohatství. To nikdy předtím nebylo, dokonce
ani v dobách tvrdého středověkého feudalismu. Podívejte se na nový index miliardářů za
rok 2015 . Přidal jsem klíčový graf růstu miliardářů ve světě podle této bankovní studie
pokrývající data asi 1.300 miliardářů.
Vývoj jasně ukazuje, že narůstá počet nových
miliardářů, jejichž majetek není zděděný, ale
naopak získaný. Tento cca 6-7% nárůst bohatství jednoho promile světové populace vůbec
neodpovídá současnému stavu HDP země, viz
tabulky výše. Stagnace světové ekonomiky
kontrastuje s globálním množením miliardářů,
které se stupňuje směrem k pyramidě asi 85
vyvolených. Viz náš článek Odvrácená tvář globálního minotaura . Současný stav korporátního fašismu v západních zemích umožňuje jednomu promile vybrané skupiny, aby se zásadním
způsobem obohacovala na náš úkor, to jest na
úkor sociálního státu. Tato elita přitom zneužívá
pro oblbování občanů jak politickou reprezentaci, tak i vládní a mainstreamovou propagandu. A
nyní naši společnost už zatáhla do studené
války. Tato skrytá militarizace a fašizace
společnosti je, historicky viděno, typickým znakem korporátního fašismu.
http://news.e-republika.cz/article3683-Rozdil-mezi-korporatnimkapitalismem-a-korporatnim-fa%C5%A1ismem
Saturn and Uranus Cycles. One is
Never Too Old To Begin Again
by Dane Rudhyar
Today, in 1967, in the United States there are
close to 20 million men and women above the
age of 65. We are told that by the year 2000 there will be 34 million. The life expectancy for any
new-born baby is now age 70; it was 50 or less in
This, in turn, has a twofold result; young people
have to go through a longer period of study either to get a technical job or to be able to understand the impact of this advanced technology
upon what we call today imprecisely "the humanities". If advanced degrees become prerequisite for a growing number of jobs, a young
man or woman may have to study until perhaps
25 years old — and, in many cases, 28 or 30 —
before he can fulfill adequately his or her mature
role in our ever-more-complex society. It means
also that the type of technical skill acquired at
25 may not be sufficient to handle the new techniques the worker, thinker, or teacher will have
to use or to understand when he is in his mid-fifties. Thus, he will either have to pass through a
new period of learning in his forties or early fifties or else retire before he is 65. But retire to
what kind of life?
The Saturnian Life Pattern of Man
The life of an individual person runs in cycles;
and the more we are aware of the nature and
the meaning of such cycles, the better for all
concerned. The time may well have passed
when a man's life was one monolithic whole —
that is, a single process of development along
strana 63
ORL 2016-6
Saturn and Uranus Cycles. One is Never Too Old To Begin Again
one single line and with one type of occupation. You learned a set of principles and a
particular skill before you "came of age" at 21
— and, in many cases, until you left primary
school for some special agricultural, industrial,
or office job. You married once and for all. You
remained within some local family or communal environment and worked along more or
less the same line of activity until you were incapacitated or had made enough money to enjoy the kind of rest which led you pleasantly or
painfully to death.
This type of existence was given a rigid and, at
the same time, a profoundly significant form in
old India according to the Laws of Manu. There
were four great classes of social activities
represented by the four basic castes; and there
were four phases in the life span of a human
being: the learning phase of the student; the
phase of biological-social productivity according to set family patterns and trade patterns;
the phase of disengagement from possessions
and attachments through retirement and meditation, but also in some cases of broad participation in the over-all affairs of the community as a public servant; and finally, the preparation for a significant death, perhaps as a totally unattached wanderer.
Such an approach to human life meant that
the person was born to fulfill one simple, precise role and that he learned it, performed it, withdrew from it so as to realize his own spiritual
selfhood, and prepared himself for a new step
in his spiritual evolution through the gates of
death. It was a unitarian concept of personalsocial existence in a society which practically
did not change. The person, himself, remained
what he was, just as a yearly plant germinates,
flowers, brings forth fruits and seed, and dies according to a stable generic formula. Such a life
pattern operates under the astrological influence of Saturn; its over-all process of energy unfoldment is conditioned by the rhythm of what I
have called "the progressed lunation cycle" —
i.e., the recurrent phases of the soli-lunar relationship established at birth. In its social
aspect, it is deeply marked by the 20-year cycle
of the conjunctions of Jupiter and Saturn.
After three such conjunctions, both Jupiter and
Saturn return to their places in the birth-chart
and, thus, repeat their original natal aspect. The
human being is about 60. As each progressed
lunation cycle lasts 30 years (this, because New
Moons occur actually every 30 days), the
progressed Moon and the progressed Sun
repeat their natal aspect also at about 60. In China and ancient Greece, 60 was said to be the
"age of philosophy." Man was theoretically ready to look upon his life and the life of his community with a detached and objective understanding. Relatively few men or women reached
that age. They became the patriarchs or elder
statesmen, and the respected and very powerful
matriarchs ruling over large families — during
the few years leading them to the occult "three
scores and ten" period which was considered
the limit of man's life.
These may have been the good old days; but unless our modern society collapses, they are gone
forever. Human life is no longer one simple process, plant-like in rhythm. During one life span
of their body, men and women appear fated to
have to experience perhaps two or three different lives — to die to the first and to be reborn
into another which demands a basically new
start — and, in a very real sense, a new edu-
cation. The old Saturn and Jupiter-Saturn cycles
are no longer adequate clocks beating the hours
and minutes of existence. We have to seek new
ways of measuring the living time of human individuals; and it is the motion of Uranus which
reveals to us at present the most significant pattern of changes in our long and complex lives as
modern individuals.
The Uranus-Patterned Human Life
It takes Uranus 84 years to complete its revolution around the Sun. Uranus reaches the opposition to its natal place, thus, at the age of about 42
— which is the time at which a definite psychological, if not biological, change is experienced
today by a very large majority of men and women. These men and women have, to some extent at least, become "individuals" in their own
right; but these modern individuals more often
than not are experiencing anxiety and
frustrations, and they are ready for a more or
less accentuated "crisis of the forties." I have in
past articles characterized this well-publicized
crisis as a kind of "adolescence in reverse."
When a human life was supposed to have the archetypal length of 70 years, 35 was the midpoint
of such a life span. This was theoretically the
great moment of maturity — that is, the time
when a human being was in full possession of
his productive power and with enough past experiences to use this power validly in terms of
the performance of his social-personal role in his
community. If, on the other hand, we consider
that the archetypal measure of a man's life is 84
years, the situation changes. It changes because
we are dealing now with a Uranus-conditioned
life, one in which change rather than stability is
the keynote. We no longer live in a static type of
society. Modern living is essentially and (in the
strana 64
ORL 2016-6
Saturn and Uranus Cycles. One is Never Too Old To Begin Again
deepest sense of this word) "tragically" dynamic . . . and far more exciting!
Indeed, men and women in our Western society are very often living not one but at least two
lives during the life span of their body; and it is
almost evident that this pattern of multiple
successive lives will become more widely experienced as our society becomes more technological and more complex. In other words,
the rhythm of individualized existence of the
modern man and woman is moving at such a
fast pace, and starting so early, that the whole pattern of human existence has to at least
divide itself in two if it is to meet significantly
the challenge of this new age.
At some period in our mid-life, we tend almost
inevitably to feel the need of starting life
afresh on a new basis — and the spread of the
most recent forms of technology will force us
in many cases to do so, in perhaps subtle yet
none the less powerful ways. It is because society today still does not recognize this to be a
fact and because it retains its old dualistic patterns of morality (which are neither significantly valid any longer nor enforceable) that so
much psychological and social chaos is being
experienced and hypocrisy and intellectual
dishonesty are practiced everywhere at all personal and social levels.
Today, almost at once after adolescence, if not
before, the child begins to function as an immature adult. The reasons for this are obvious. We need only mention the way in which
modern families live, the psychological pressures experienced by children of disturbed and
emotional (or divorced) parents, sex-and-violence stimulating television programs, and the
general tempo of an existence revolving more
around cars than around an integrated home.
Considering the way adolescents are brought
up, it is most unreasonable to expect them not
to seek sexual experiences and to claim the right
to participate fully in the society of grown-ups;
and this leads to early marriages in a large number of cases and to student rebelliousness. As
the boy may have to pass much of his twenties
in some college and as the girl also studies or
works, it is obvious that new types of family patterns must be developed — a new kind of relationship between children and parents, as well
as between the sexes.
In any case, at age 42 it is reasonable for the
early-married parents to expect that their children will be grown up, in college, or married. At
this age, the technology learned at the age of 20
may have already become partially obsolete.
Around this age, too, the husband-wife relationship tends to be deeply altered. Uranus is in
opposition to its natal place. The stage is set for
a new life. The same persons may participate in
it, but are they the same persons they were at
21 — granted that they have not been divorced
years before?
The Seven-Year Cycles
The 84-year cycle of Uranus divides itself into
twelve 7-year cycles — and also seven 12-year
periods of a Jupiterian nature. The most basic, in
a general sense, is the 7-year cycle. Its rhythm
has evidently a generic rather than an individual character; but we should never forget
(though we so often do!) that a person is "human" first, only later a social being — and still later truly an individual.
The ages of 14, 21, 28, 35, 42, 49 are, in most cases, very important milestones in the development of an individual person. At about age 14,
the child experiences adolescence; at age 28, he
or she usually is in some way challenged to discover more fully what he is as an individual. I
have spoken of it as the second birth, "birth in
individuality." It may be the age at which the
youth increasingly ends his technological education (including perhaps training of a practical
nature in a job, world traveling). He then assumes his definite productive role in society. In
some fields (as in modern physics or in the arts),
it may be the time at which he makes his initial
individual contribution to all-human knowledge
— perhaps an intuitive, fresh contribution which
he will have gradually to develop and make fully
productive during the 7 or 14 following years.
Then comes age 42. This period is rather often a
serious crisis only because the individuals concerned do not want to accept the fact that they
are changed persons. They cling to old and now
obsolete images of themselves, of "the other"
and the family, or of their place in society. Would
it not be more in keeping with the accelerated
rhythm and the pressures of our modern society
if people realized that at that age they are
actually ending at least the first phase of their
life and that they are faced with the challenge of
beginning a new and perhaps quite different
phase? Would it not be, in many cases at least, a
constructive social policy to allow for a few
years of renewed education, psychological as
well as technical or intellectual, as a preparation for the beginning of a new life in the late
forties?
A New Life Foundation
Obviously, many objections and a probable
strana 65
ORL 2016-6
Saturn and Uranus Cycles. One is Never Too Old To Begin Again
storm of protest will greet such an idea; but
the actual fact is that it would simply bring into
the open what, in many cases, is actually
occurring in terms of an often destructive crisis
which may well poison psychologically the remainder of the life of the persons concerned.
Today, this remainder may well be the entire
second half of the life! Would it not be more
significant to accept the fact that this second
half need not be merely a repetition or dull
continuation of the first and that it can essentially differ from the first phase? The type of interpersonal relationships and the quality of
knowledge which would become the foundations of the new life of individuals having
lived more or less independent lives since the
age of 14 or 16 would assuredly differ from the
type and quality of the contacts and the
learning which are possible to teen-agers.
If this were well understood and if it were
generally accepted that the second half of the
life can be a new life started afresh and on a
new psychological, social, and spiritual-mental
foundation, then people would not need to
retire at 65 to a more or less socially unproductive and useless existence around golf
courses or bridge tables. They could have,
from around 48 to 70 or later, many years of
constructive, truly mature, and "contemporary" (rather than based on old precedents) productivity. They would produce — after a few
years of physical, psychological, philosophical,
scientific re-education and rebirth — on the
foundation of a truly mature type of knowledge and experience. It should be a creative
foundation of wisdom, rather than one based
on ancestral traditional knowledge, mixed up
with adolescent subjectivity, ebullience, rebelliousness.
When men and women would retire at or after
70, they would be able to look back to a double
— or it might be triple or quadruple — harvest of
experience. Then they might be challenged to
try to integrate this manifold experience. As a
result, they would leave to their grandchildren
or great-grandchildren the rich harvest of a very
full, varied, and encompassing life. The old static
and monolithic Saturnian concept of life in a
strictly limited environment and in terms of
narrowly focused interpersonal relationships
would then be superseded by a dynamic, multifarious, and multi-leveled existence always
open to new horizons — a truly constructively
Uranian life.
Midpoints of Cycles
I have stressed in the foregoing the obvious fact
that for modern individuals living under the
pressures of vast cities and of constantly
renewed interpersonal contacts, the forties constitute the most characteristic period of Uranian
transformation. But in some cases, the rhythm
of consciousness changes might be accelerated
even further. The three 28-year cycles which add
up to a full Uranus cycle establish a most significant threefold pattern which is already appearing in the lives of a number of people, especially in the cases of very early marriages. I have
found in my more than 30 years' practice as a
consultant that the thirty-ninth year is fairly often a time when the seed of unrest in social or
conjugal relationships is sown; this germinates
only a little later, during the mid-forties. The
fourth year in any 7-year cycle is the "bottom" (3
1/2 point) of the cycle. What has been started at
the beginning of that cycle can either lead to a
fruitful consummation during the two following
years or it may begin to show signs of disintegration.
Ira Progoff, New York psychologist whose writings and lectures are gradually adding a new dimension to the Jungian type of depth psychology, has stressed recently the significance of
"midpoints" in the cyclic growth, maturation,
and obsolescence of the "images" which constitute the very foundation of man's psychomental life. The concept of midpoint is very
important in modern astrology, especially in the
system known as "Uranian Astrology" in Germany. The mid-forties represent the midpoint of a
theoretical 84-year-long life; and ages 14, 42,
and 70 are the midpoints of the 28-year cycles.
One could very well say that, if age 14 is identifiable as the crisis of adolescence — a crisis on the
outcome of which the whole life of interpersonal
and sexual relationship often depends — age 42
constitutes a subtle or acute reversal of the process of adolescence and at times a somewhat
frenzied "second adolescence," during which the
modern individual who may have had a frustrated teen-age period overeagerly seeks new sexual relationships before it is too late.
At 70, the last 28-year period of the theoretical
Uranus-controlled life span reaches its midpoint. The realization that certain things should
be done, also "before it is too late," can become
an insistent pressure. This should be, I believe,
the normal retirement age for individuals who
have been involved in continuous social or business activity. But "retirement" should mean the
"coming to seed" of the human "plant." It should
mean extracting from the life now ebbing the
strana 66
ORL 2016-6
Saturn and Uranus Cycles. One is Never Too Old To Begin Again
harvest of all the experiences through which
one has lived since adolescence.
According to the Buddhist tradition, Gautama
the Buddha, just before reaching his supreme
illumination and the state of Nirvana, passed
through a condition called sammasambuddhi,
in which he "saw" in rapid succession not only
every event in his life (he was then 35 years
old), but also the essential meaning (buddhi) of
these events in terms of their synthesis (samma). The seed in the autumnal sign, Libra, is
the synthesis of all the spring-summer activities of the plant. It is such a "seed synthesis"
which the individual reaching age 70 should be
able to accomplish within his own consciousness.
Whether he has the mental capacity of
transferring to others and of formulating publicly this synthesis is not here the important
point. What is important is that this seed synthesis in terms of the individual's consciousness and inner life of feelings should be
what "retirement" means. It should not merely
amount to years of empty relaxation and "passing the time away" while consciously or subconsciously clinging tenaciously to the mere
fact of existence in a deteriorating physical organism. The individual should retire within in
order to bring his whole life experience to a
state of consummation in meaning. This alone is the positive, truly human significance of
retirement. If the results of such a consummation can be shared with other people close
by, or with humanity as a whole, so much the
better.
The fear of death which has left vivid and at times fantastic imprints upon the Christian-
Western civilization is in large measure an expression of the feeling of one's inability to bring
one's life to a condition of seed consummation.
For him who has known, while alive, several deaths and rebirths, there can be no real fear or
anxiety concerning death. Death is just one
more change — an exciting one.
be all conceivable facilities for technical as well
as psychological, philosophical, historical, and
spiritual re-education.
http://www.khaldea.com/rudhyar/astroarticles/nevertooold.php
Community for Rebirth
These are confused and confusing times; but we
have to face facts straightforwardly. What was
valuable and made sense when most human beings lived only 40 to 50 years cannot claim the
same validity for human beings who can expect
to live up to 80. The problems involved in our
fast-increasing population of retired men and
women are becoming more evident every year.
We can look at these problems from many
angles; and the much-publicized problem of the
use of leisure is not the only one, especially as
popularly formulated. The main point is not
what you will do with your time when you retire,
but what you will do with yourself and with
your past. Saturnian senility is a return to childishness; but Uranian rebirth leads us farther
back to the creative act itself — and every moment can be a creative act, a new beginning.
However, to be born anew requires a period of
preparation and gestation. If a man is to experience several births during his 80 or more years,
he should be allowed also to experience periods
of pause and rebuilding during which the process of renewal of body, mind, and feelings
should go on with a minimum of tension and
disturbance. What we need are special "colonies" or communities in which human beings
could come to pass two, three, or more years in
preparation for a valid, constructive change of
life. In these healthful communities, there would
strana 67

Podobné dokumenty

ke stazeni: Orl-2015-8

ke stazeni: Orl-2015-8 kognitivně disonantní občasník, informační destilátor, internetové(nejen) výstřižky ve fraku, splaskávač simulákrů, rozpouštěč falešných egregorů, narušovač zpráchnivnělých paradigmat, kompenzátor ...

Více

Advent 7/2013 - Sbor Církve adventistů sedmého dne Sokolov

Advent 7/2013 - Sbor Církve adventistů sedmého dne Sokolov v opozici. Pak je obtížné s nimi vycházet a čekat od nich určitou velkorysost. Správné vlastnosti mají rozhodující význam pro život církve. Zkušenosti člověk získává v průběhu výkonu své práce. Nee...

Více

Krásne Jarné a Letné Dni 2014 Beautiful Spring and

Krásne Jarné a Letné Dni 2014 Beautiful Spring and až se uvolní nějaké místo v místnosti baru. Po nějakém čase jsme se začali scházet ‘U Zavoralů’ kde celkem dobře vařili a měli ‘Jukebox’ u každého stolu. Pivo nebo i něco lepšího jsme si dali až u ...

Více

Catalogue PDF

Catalogue PDF Dáváme Vám k dispozici další, už osmé, vydání katalogu standardních výrobků firmy Knomi. Kromě prvků, uvedených ve starších vydáních, zde najdete i nové, které jsme v nedávné době začlenili do naše...

Více

059 - obsah.eps

059 - obsah.eps Šroubení se vyrábí ve třech tlakových řadách – LL – lehká pro průměry trubek 6-8 mm pro tlaky do 10 MPa, L - střední pro průměry trubek 6-42 mm pro tlaky 50, 40 a 25 MPa a S – těžká pro průměry tru...

Více

Jazykovědné aktuality 2004/3–4 - Jazykovědné sdružení České

Jazykovědné aktuality 2004/3–4 - Jazykovědné sdružení České Dobrovolná jazyková přeměna značné části Čechů v Němce byla následkem sociální nápodoby nižších společenských vrstev, které imitovaly vrstvy vyšší (Pelcl, 1774, s. 549), a usnadňovala centralistick...

Více

- Katedra obecné fyziky

- Katedra obecné fyziky Učitelé nazývají fyziku často „Popelkou“ ve vztahu k ostatním výukovým předmětům. Zájem o fyziku stále klesá, a tak se učitelé snaží přicházet s novými motivačními prvky, aby se zájem o fyziku zvýš...

Více