soběhrdský bratr - Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

soběhrdský bratr - Sbor Českobratrské církve evangelické v Benešově

ČÍSLO 49 (4/2006)
Prosinec 2006
Věstník evangelických sborů
na Benešovsku
SOBĚHRDSKÝ BRATR
ZAS BUDOU VÁNOCE
V loňském roce (taky vám to připadá tak nedávno?) jsme v SOBRu otiskli hned
tři tradiční kazatelské stížnosti na to, jak ten advent neumíme slavit. Mne už to,
abych pravdu řekl, přestává bavit. Přestává mne bavit lidem vykládat, že se nemají honit a mají vyhlížet Vánoce a chodit pěkně do kostela. Přestává mne to bavit
ne jako marné házení hrachu na zeď, ale jako nenáležité zacházení s adventním
tématem. Ze starých kázání vyškrtávám napomínání těch, kteří stejně nepřišli, a
s těmi co přišli, slavíme Příchod krále naděje a radosti. A tak vám přeji, nenechte
se otrávit těmi, kdo vám brání běhat a shánět dárky a vymýšlet, co upečete za cukroví, a v tom shonu (a třebas i díky němu) se všelijak těšit na Vánoce. Nenechte si
nakukat, že se musíme oprostit od každodenního shonu, usebrat se a patřičně se
duchovně vyladit. Koneckonců, i matka našeho Pána utíkala před vánocemi za
Alžbětou a ještě nenarozený Jan Křtitel poskakoval jak dítě před lákavě načančanou výlohou. Starání a shon kvůli druhým není nic, co bychom si měli nechat vyčítat.
A tohle přání neberte jako výraz rezignace, ale jako svědectví adventní důvěry –
jsme zváni slavit Příchod Příchodů, a ten nám žádný shon a ruch zastínit prostě
nemůže.
Tomáš Trusina
Jedno předvánoční tázání však přece jen tiskneme – písničku Jana Buriana a Petra
Skoumala, kterou jsme si vypůjčili na úvod benešovské vánoční hry. Přijměte ji
ovšem zároveň jako pozvánku k tomu, aby se nám vánoce staly opět svátky
rozpomnění na sílu evangelia, a příležitostí k setkání se silou Záchrany a Naděje.
1
Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem,
jak urvat alespoň tu hvězdu nad Betlémem,
jak vyhrát na frontě a sehnat to, co není
Zas budou vánoce, ty svátky zapomnění.
Zas budou vánoce, ty svátky vkladních knížek
dav najde Ježíška a hned ho sejme z kříže
Bude z něj manekýn tak do výkladních skříní,
nade vším zakrouží solventní cherubíni
Zas budou vánoce, těžko jít proti větru
Dveře se zavřely, kdo na to doplatí
Těhotná Marie mačká se někde v metru
Bojím se, miláčku, mám strach, že potratí
Zas budou vánoce, kdekdo je před problémem,
jak urvat alespoň tu hvězdu nad Betlémem,
jak vyhrát na frontě a sehnat to, co není
Zas budou vánoce, ty svátky zapomnění.
KÁZÁNÍ
•
•
čtení Gn 49,8-12
Text: Marek 11,1-10
HOSANA! Požehnaný který přichází ve jménu Páně, požehnané přicházející
království! Proto jsme dnes, bratři a sestry, tady, abychom se připojili k volání, které takto vítá Ježíše, a na uvítanou mu vyzpívali tuto píseň velikého očekávání. S touhle adventní písní si můžeme uvědomit: Nemusíme jen pořád
dokola, čím dál unaveněji, prosit „Přijď“, nám se také nabízí příležitost ho vítat. VÍTAT PŘICHÁZEJÍCÍHO a volat s velikou vděčností a s velikou úlevou
– POŽEHNANÝ PŘICHÁZEJÍCÍ! Díky, že jsme se dočkali, díky, že jsi všem
přines spásu a že ona přichází také k nám. Díky, že právě s tebou, králi na
oslátku, přijíždí vlak Boží, který naloží všechny utrápené, domlácené, odkopnuté, ponížené, slepé, chromé, odsouzené k živoření či věčnému pocitu
viny... Díky, před tebou se, požehnaný Králi králů, dobrovolně skláníme.
Evangelista Marek své vyprávění píše a předává právě s tímto ohledem a
pohledem na své bratry a sestry i všechny další generace křesťanů: PŘIPOJTE
2
SE, i pro vás je v tom zástupu místa dost. Jako uvážlivý vypravěč evangelia
ovšem nechce, abychom se jen připojili do průvodu a bezmyšlenkovitě opakovali Hosana, Požehnaný, který přicházíš, halelůja, Amen. Nebere nás sebou
ani na prvomájovou manifestaci ani na technopárty, nikam, kde člověk s vypnutým mozkem huláká či poslouchá to co ostatní. Naopak, píše docela komplikovaně, a jeho nesnadné vyprávění vyvolává otázky. Jde mu o to, abychom
si S VELIKÝM SOUSTŘEDĚNÍM všimli, KOHO VÍTÁME, a do jakého příběhu ten vítaný patří.
Na začátku evangelia zazněl refrén všech Ježíšových slov a činů: přiblížilo
se Boží království. A na začátku dnešního příběhu slyšíme: Když se přiblížili
k Jeruzalému. O to jde, o tohle Ježíšovo putování. Má svůj obsah: blízkost
Boží vlády. A má své směřování: Jeruzalém. Chrám. Tradiční, “profláknutá”
místa, spojovaná s Bohem Izraele a jeho blízkostí.
Přitom blízkost Boží vlády, písničky, slova, akce, z kterých by tryskaly nové podněty pro víru, nové zdroje naděje a svobody, to bylo něco, nač si mnozí
Ježíšovi současníci tak trochu zakázali myslet. Boží dílo pro ně bylo čím dál
víc svázáno s minulostí, se starými, krásnými avšak odeznělými příběhy
o Abrahamovi, Izákovi, Jákobovi, vyvedení z Egypta či legendami opředeném
otci vlasti, králi Davidovi. Joj, kdysi to žilo. Dnes už se ničeho takového nedočkáme. Nám nezbývá než dodržovat ustanovená pravidla a šlapat v navyklém rytmu.
Trochu nám to může souznít s předvánočními vzpomínkami na dětství či
mládí, kdy člověk prožíval spoustu očekávání, krásných překvapení, silných
dojmů – zatímco teď na něj nejvíc ze všeho dopadá stereotyp dospělosti či
stárnutí; pocit, že se ničeho nového, pěkného stejně už nedočkáme, krásné zážitky máme za sebou, leda se tak na chvíli můžem vrátit k dětství, ale je užitečné v té iluzi zas moc dlouho nespočinout.
Když se Ježíš přiblíží k Jeruzalému, vydá zvláštní pokyn: Jděte do vesnice
před námi, tam najdete UVÁZANÉ oslátko. Odvažte je a přiveďte. A vzbudíte-li rozruch, udejte jako důvod PÁN JE POTŘEBUJE.
PÁN POTŘEBUJE UVÁZANÉ OSLÁTKO. Člověka nad tím napadne, jak
to Ježíš věděl, že tam to oslátko čeká? Nevím, zda to věděl Ježíš, ale bezpochyby to věděl evangelista. Oslátka v těchhle příbězích jsou totiž vypůjčena ze
starozákonních písniček. A tohle UVÁZANÉ oslátko uvázal ke kmeni už praotec Jákob, když pro Judu zpíval mesiášskou písničku: Uváže oslátko ke kmeni vinnému, k révoví dobrému, oslátko své. A to oslátko bude uvázáno, dokud
nepřijde ten, který vzejde z Judy.
Teď přichází a věci se dávají do pohybu. Chromí skáčou, spoutaní jsou vy3
svobozováni, plačícím stírá slzy z očí, odsouzené vysvobozuje z pout a odsudků náboženských kádrováků. Teď přichází a vyhlašuje: Přiblížilo se Boží království. Teď přichází a poroučí odvázat oslátko.
Poroučí ho odvázat jako ten, který dosvědčuje – živé dílo živého Boha nezůstalo svázáno s minulostí, s dávno odeznělými dobami praotců. Poroučí ho
odvázat jako ten, který kolem sebe šíří mesiášskou volnost. Poroučí ho odvázat jako ten, který rozbíjí obruče strnulosti, do nichž lidé uzavřeli slovo „Bůh“,
a umožňuje mnohým, aby se v přítomnosti Boží pěkně odvázali.
A jak poručil, tak se stalo. Učedníci odešli, našli uvázané oslátko, odvázali
ho, zodpověděli znepokojené dotazy, cože to provádějí. A pak se kolem odvázaného oslátka strhl pěkný odvaz: Přivedli oslátko k Ježíši, naskládali na něj
své pláště a on se na ně posadil. A další z poutníků přistoupili na tu hru, a začali rozprostírat před oslátko své pláště jak koberec pro důležitou státní návštěvu. A ještě další s palmovými ratolestmi křičí: Hosana! Odvázané oslátko
spustilo lavinu. Začalo to jako symbolická hravá scénka – a je z toho mesiášský průvod Božího království. Scéna, která pro její účastníky znamená najednou otázky života a smrti.
Poutníci, kteří se ubírají slavit v chrámu svátky, poklekají před tím tak nekrálovským králem na oslátku a volají: Hosanna! tedy Spas, zachraň, prosím! A to není jen prosba ve smyslu: Pomoc! potřebujeme zachránit! Z jejich
úst zní tohle žalmové volání zároveň jako volání a vyznání víry:
Když už jsi tady, Ježíši, když ses teď na oslátku zjevil jako ztělesnění mesiášských zaslíbení, jako ztělesnění přicházejícího království, KONEJ TO,
PROČ JSI PŘIŠEL, ZACHRAŇUJ, SPAS. Požehnaný PŘICHÁZEJÍCÍ!, volají: vždyť teď jsme se dočkali! Vítáme tě jako ženicha, který nese spásu dceři
sionské, usouženému a zbídačenému Božímu lidu. Vítej králi náš, vítej Ježíši,
jako ztělesnění přicházející záchrany!
Že přitom nejde o nějaké duchovní, od života odtržené očekávání, vyjadřuje ještě jedna důležitá souvislost: Čtenářům a posluchačům z Markova sboru a
Markovy doby nemohly při čtení tohoto textu nevyskočit před očima všichni
malí či velcí potentáti, kteří svá vítězství oslavovali triumfálními vjezdy: tu na
válečném oři, tu na slonu, přičemž vpředu a vzadu nešli učedníci, ale vojska
nebo zajatci. Starověké triumfální vjezdy, to byly odstrašující přehlídky moci
a síly.
Ježíšova jízda na oslátku vedle nich působí až šaškovsky, jako parodie na
lidské velikášství. Žádná strach nahánějící přehlídka, žádné strnulé obličeje,
vyžehlené uniformy, nablýskané zbraně – ale oslátko. Jako by státní návštěva
nepřijela mercedesem, ale na rozřachtaném bicyklu.
4
Když přichází mesiášská záchrana a mesiášský záchrance, vstupuje s tím
vším doprostřed světa a doprostřed života tak, jak ho prožíváme, tak jak na nás
dopadá, v tom, v čem nás svazuje, nahání nám úzkost, znechucuje nás, přivádí
k zoufalství. Zesměšňuje všechny ty vítězoslávy, kterými chce někdo udělat
dojem na druhé. Vysvobozuje z představ, že pravdu má vždycky ten, kdo umí
vystavit na odiv své vítězství, kdo se umí prosadit, kdo vládne žebříčkům popularity. Sem, doprostřed světa, který na nás útočí z novinových zpráv, z obrazů v TV i obřích reklamních bilboardů, ze všech těch důležitě a vítězně se
tvářících přehlídek – doprostřed světa, který nás tolikrát přivádí k rezignaci a
beznaději – přichází Záchrana. Možnost obnovy žití. A adventním úkolem
sboru, církve je povstat, shromáždit se právě sem, ke králi na oslátku – a hlasitě „manifestovat“ – tenhle chudý král, to je on, to je ten pravý.
Požehnaný, který přicházíš a učíš neskládat v mocné naději. Požehnaný,
který navštěvuješ bídné a přinášíš záchranu. Vítej králi náš. Amen.
OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM V SOBĚHRDECH
kopce se vzdmuly pode mnou
na místních duších
vyhasle pohasínal
třpyt jejich stínů
na vyhaslých kopcích
pode mnou
dozníval soumrak svou sílu
vržen a vyvržen do jejich samoty
být v být
vbýtinou pochodovat dlouho
těšit se na mrazy
a bát se jich
do samoty toho kraje
řádu samoty
tichým krokem vyznávajícím
tíže hrboly hlíny
*
v závoji mlhy poznal jsem
odloučenost
možná to byl jen její symbol
v závoji mlhy poznal jsem
symbol
samoty
vlhkosti
trošku zimy
trošku strachu z toho, co bude
trošku smíchu z malověrnosti
trošku štěstí z náhody
že tu jsem
5
Ö Instalace
Ten podivný termín znamená, že od 29. října je náš nový farář Petr Turecký
slavnostně uveden a začleněn do našeho sboru. Jeho instalaci do Soběhrd přijel potvrdit náměstek seniorátní kurátorky Petr Hudec a také několik kolegů ze
seniorátu, rodinní příslušníci a přátelé. Petr Turecký proslovil instalační kázání
na text Žalmu 131 a my všichni jsme vyprošovali pro něj požehnání a chuť
do práce. Po skončení slavnostních bohoslužeb jsme samozřejmě hodovali tak,
jak se na správnou slavnost patří. Vítáme také jeho milou ženu Janu a doufáme, že jim u nás nebude smutno a že nám bude Petr dobrým pastýřem.
MS
Ö Hřbitov
Ve středu 8. listopadu při osobním jednání bylo domluveno, že Obec Soběhrdy převezme správu evangelického hřbitova od 1. ledna 2007. O správě bude
mezi naším sborem a obcí uzavřena řádná smlouva. Obec uzavře s nájemci
hrobových míst nájemní smlouvy a bude od nich vybírat poplatky, stanoví
provozní řád pohřebiště, provede řádnou registraci u krajského úřadu a bude se
starat o údržbu hřbitova. Hřbitov přitom zůstane v majetku našeho sboru.
Přislíbili jsme předat obci do konce roku co nejúplnější údaje o nájemcích
hrobových míst. Všechny nájemce, které máme v databázi (tedy kteří nám
aspoň jednou nájem platili), jsme oslovili vysvětlujícím dopisem, požádali je
o doplnění potřebných údajů (zejména jméno a úplná adresa nájemce a číslo a
popis hrobu) a o vyrovnání poplatků do konce roku 2006. To znamená, že pokud má nájemce předplaceno na další roky, bude mu přeplatek vrácen. V naší
databázi je bohužel řada údajů neúplných, někteří nájemci se odstěhovali či již
nežijí. Omlouváme se všem za případné omyly a prosíme o součinnost při
opravě údajů.
Peníze, které jsme vybrali jako poplatky za hroby, a všechny účelové dary
na opravy či údržbu na hřbitově vedeme od samého začátku ve zvláštním fondu, z něhož byly hrazeny pouze údržba a stavební práce na hřbitově. Připomínám, že v roce 2001 jsme provedli rekonstrukci vstupní budovy. V současné
chvíli máme ve fondu asi 5 tisíc korun. Fond bude zachován pro případné investiční výdaje v dalších letech.
Doufáme, že všichni přijmete informaci o předání správy hřbitova
s pochopením. Odlehčí se tím našemu faráři, kurátorce i presbyterům, kteří
práci konají ve svém volnu a budou tak mít více času na vlastní práci pro sbor.
Věříme také, že obec bude správu hřbitova lépe zvládat, s ohledem na to, že se
6
již o jeden hřbitov stará, a může efektivně využít své osvědčené postupy. Závěrem ještě připomínám, že evangelický hřbitov v Soběhrdech je veřejným
pohřebištěm ve smyslu zákona č. 256/2001 Sb., což znamená, že musí mít
stejné podmínky pro sjednání nájmu hrobového místa pro všechny občany
(bez ohledu na vyznání či místo trvalého pobytu).
Jan Rataj
Ö Víkendovka Soběhrdy
23.-26. listopadu
První víkendovka v tomto školním roce se v Soběhrdech konala až v listopadu. Přijeli nás navštívit baptisté z pražského sboru Na Topolce se svým farářem Jáchymem Gondášem. Asi se nemýlím, když napíšu, že všichni byli poměrně zvědaví, ale naše obavy se nenaplnily. ☺ Ačkoliv byl mezi námi mírný
věkový rozdíl, porozuměli jsme si a doufáme, že to nebylo naše poslední setkání.
Společně jsme se zamýšleli nad povídáním z Lukášova evangelia, kapitola
5.1-11, a snažili jsme se vyzkoušet si různé metody práce s textem, které nám
přiblížil právě Jáchym. Například jsme se pokoušeli příběh zhudebnit nebo
zpracovat do podoby komixu a výsledky byly velmi zajímavé a vtipné. Petr T.
potom vymyslel trasu sobotního výletu a překvapivě jsme zase skončili na
Krásné hoře. Večer jsme pak věnovali vytvoření bibliodramatu na příběh
o zničení Sodomy a Gomory a záchrany Lota. Přitom jsme si užili fakt hodně
legrace, škoda, že to nepasovalo do nedělních bohoslužeb. Pokud chcete vidět
nějaké fotky, koukněte se na internet na stránky soběhrdského sboru,ale zvažte
to dobře. ☺
Noemi Mottlová
ÖJEŠTĚ TÁBOR ČÍM Z POHLEDU KUCHAŘEK
Máme radost, že se tábor jako vždy vydařil a také nás těší, že byla spokojenost
se stravováním a to je především zásluha vedoucího Aleše Bubly. Protože ani
jedna z nás nevlastní řidičský průkaz, tak když jsme objevily nějaké, pro nás
vhodné, zboží v akci, tak jsme to nahlásily Alešovi, který se nám již dříve nabídl a on ochotně jezdil a nakupoval. Před zahájením tábora s námi strávil půl dne nákupů po Benešově, stejně tak tomu bylo i loňský rok. Na táboře
jezdil ráno do vedlejší vesnice pro čerstvé pečivo. Jistě by věděl o lepší náplni
volného času.
Ale pro nás je prima vědět, že kolem sebe máme lidi na které se můžeme spolehnout.
Aleši díky!!!
Drahuše Bohatová a Věra Chobotská
7
ÖKonfirmace v Soběhrdech
Je nedělní ráno. V kostele panuje dnes slavnostní nálada a to nejen, protože začíná
advent, ale také proto, že se všichni po delší době těšíme na konfirmaci.
V člověku se až tajil dech, když s farářem Petrem Tureckým a místokurátorem
Martinem Litomiským přicházeli tři mladí muži v oblecích, hoši k nepoznání od
toho, jak je běžně známe. Asi všichni jsme byli plni očekávání, jak to bratr farář
celé pojme, byla to jeho první konfirmace. Vzhledem k tomu, že konfirmandi se
připravovali dva roky pod vedením Martina Litomiského spolupracoval na bohoslužbě s ním.
Konfirmační vyznání byl takový pěkný celek, který patřil konfirmandům Honzovi Fojtů, Markovi Hudci a Martinovi Ratajovi. Jako první měl slovo Martin Litomiský, který celou slavnost uvedl. Následovalo pak vlastní vyznání kluků, propojené slovem bratra faráře. Každý z konfirmandů si vybral jedno podobenství,
které ho nejvíce oslovilo a na jeho pozadí vyznal, proč k němu mluví dnes aktuálně, proč z něho k němu mluví Bůh. A tak jsme postupně slyšeli Honzovo vyznání
k podobenství o hořčičném zrnu, Markovo vyznání k podobenství o rozsévači a
Martinovo vyznání k podobenství o dvou synech. Vyznání jasné, znějící do srdcí
nás všech. Písničky rámující blok vyznání vybrali kluci ze zpěvníku Svítá a sami
si je doprovodili na kytaru a klavír. Celé to na mě působilo uceleně a harmonicky
se sílou víry. Všichni jsme určitě prožívali radost nad pěkným dopolednem, kdy
jsme byli svědky hroznů na Boží vinici.
Chtěla bych poděkovat Martinovi Litomiskému a Petrovi Tureckému, kteří se
klukům věnovali a celou slavnost pro nás připravili, ale také celému společenství,
v němž kluci rostli až po tento pro ně významný okamžik, a našemu Pánu za lásku, se kterou nás přivedl až k této neděli.
Věra Hudcová
Úvaha o konfirmaci na text 1. S 3,1-10
Je to známý příběh o mladém Samuelovi, který vyrůstal v Boží svatyni v Šílo a
učil se sloužit Hospodinu pod vedením kněze Élího. V předcházející kapitole je
k tomu poznamenáno, že „prospíval a byl oblíben u Hospodina i u lidí“. V našem
textu je popsáno, jak do jeho života vstoupila důležitá událost – byl osloven Bohem.
Nepoznal, že je to Hospodin kdo ho volá, zaměnil jeho hlas za hlas Élího. Pochopitelně. Vždyť jeho znal jako svého učitele a vůdce, on mu byl dosud největší
autoritou. Ale ani Élí, kněz Hospodinův hned nepochopil, o co jde. Teprve až na
potřetí. Pak ovšem jednal moudře. Nepokoušel se udržet Samuela u sebe jako žáka, nechtěl být tlumočníkem mezi ním a Hospodinem. Nepostavil se do jeho cesty
k Bohu. Poradil mu a šel spát.
8
Druhý den vyslechl ze Samuelových úst slovo Hospodinovo a přijal ho, i když
bylo tvrdé. Už tu nebyl učitel a na něm závislý žák, ale dva lidé, kteří spolu hledají Boží vůli, spolu se dotazují a slouží si tak navzájem.
Dnes se nestává, že by hlas Hospodinův někdo zaslechl tak, jako kdysi proroci.
Máme snad říci, že Hospodinovo slovo je vzácné, nebo dokonce nezní vůbec? To
ne, máme přeci svědectví Písma svatého a Bůh nás v Duchu svatém oslovuje takto.
Konfirmace je jednou z možných odpovědí. Není to úplně první krok a věřím, že
ani poslední. Ale je důležitý. Vede k Samuelově odpovědi a vyznání: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší“.
Martin Litomiský
9
OHLÉDNUTÍ ZA PODZIMEM V BENEŠOVĚ
Ö Tábor 2006-Strměchy – ohlédnutí ještě za létem
Letos sice se zpožděním, ale přece tzv. ,,pravidelná dávka informací z tábora
benešovského sboru. Letos se konal třetí týden v červenci, ale ne na statku pana Hlaváče v Širokém Dole, jak jsme byli doposud zvyklí, ale v jiné malé vesničce jménem Strměchy, které leží nedaleko Pelhřimova. Další novou věcí
byla pak i účast menších (předškolních) dětí, která se osvědčila.
Hlavní vedoucí byli již tradičně Petr a Ruthka Konvalinkovi a Tomáš Trusina. Obětavě nám vařila Debora Thálová (občas se proměnila i ve zdravotnici) a pro většinu bylo velkým překvapením i Bára, která dělala na minulém
táboře vedoucí a letos pomáhala Deboře. Skupinky byly letos tři a jelikož nás
tam bylo šest ,,menších vedoucích,“ ,mohly jsme být po dvojicích. Všichni
jsme se poklidně ubytovali a poskládali na tamější faře, která byla sice maličká, ale nám bohatě stačila.
Téma byl příběh Eliáše, takže jsme se rozhodně nenudili. Probíhalo mnoho
obvyklých činností jako třeba každodenní udělování kočičky a prasátka, rozcvička, fotbálek, vybíjená a odbornosti. Učili jsem se táborovou písničku na
melodii Čest dej a dokonce nechyběla ani tradiční hra ve městě, takže jsme
mohli poznat krásu historického středu města Pelhřimov. Jelikož blízko byl
krásný rybník, jezdili jsme se skoro každý den koupat a cvičili jsme se
v „kohoutích zápasech“. Jednou jsme se taky někteří vydali od rybníka pěšky,
sice jsme trošilinku zabloudili, ale prošli jsme mnoho pěkných polních cest a
vesnic, takže toho vůbec nelitujeme. Každý den jsme hráli velmi zajímavé hry,
ve kterých jsme si mohli procvičit tělesnou i duševní zdatnost. Celý tábor jsme
zakončili velkolepou hostinou a zúčastnili se i někteří rodiče.
Samozřejmě bych neměla zapomenout poděkovat. Takže pěkně popořadě.
Nejdřív Ruthce, Petrovi a Tomášovi za obětavé vedení, pak Deboře a Báře za
úchvatné pokrmy, kterými sytily naše hladová břicha a také mým spoluvedoucím za skvělé nápady a trpělivost, kterou prokazovali při vedení ☺. Na konci
nás ale smutně překvapilo, že Konvalinkovi s naším táborem končí, bohužel
mají přes léto táborů hodně a vše nestíhají. Takže bych jim ještě jednou chtěla
poděkovat za to, že s námi byli na 5 táborech a se vším nám pomáhali.
Já nevím, jak ostatní, ale mně ten týden šíleně rychle uteče. Celý rok se tam
těším a za chvíli se loučíme a můžeme odpočítávat dny do dalšího tábora. Naštěstí bydlíme téměř všichni blízko sebe, takže se můžeme vídat i během školního roku a společně rádi vzpomínáme.
Noemi Mottlová
10
ÖČas příhodný
Tématem letošní presbyterní konference pražského seniorátu, která se konala
22. října v Berouně, byla Rodina a manželské vztahy v současné společnosti.
Manželství a rodina je také tématem pro nadcházející Synod naší církve.
V Berouně v diskusi, po úvodních přednáškách sestry PhDr. Jiřiny Šiklové –
Posun v chápání rodiny v naší společnosti a bratra Doc. Jindřicha Halamy –
Manželství, rodina a teologie, mimo jiné zaznělo, že v současné bohaté společnosti převládá trend mít všechno „instantní“, pokud možno „na jedno použití“.
Lidé nejsou zvyklí opravovat porouchané věci, ale ani napravovat pokažené
vztahy. Obvyklým zdůvodněním tohoto postupu je potřeba šetřit čas – protože
„čas jsou peníze“. A právě přemýtání o čase, z různých úhlů pohledu, je náplní
letošního Evangelického kalendáře. V příspěvku Ladislava Pokorného „Nemáš
čas? Nemáš – čas má tebe“ zazněly důrazy, které jsou důležité v kontextu rodiny a vztahů vůbec a o které bych se rád se čtenáři SB podělil.
Charakteristickým rysem soudobé úrovně naší civilizace je, že na mnoho
věcí, které bychom chtěli a měli dělat, nemáme čas. Zejména máme stále méně času na to nejpodstatnější: na zamyšlení se nad světem a nad sebou, a na
komunikaci s druhými lidmi, včetně vlastních rodin i s ostatním stvořením.
Životní tempo se neustále zrychluje a modla ekonomického růstu nás – lidi –
všechny pohlcuje.
Ukazuje se, že zatímco moderní a hypermoderní technologie výroby, dopravy, komunikace a zpracování informací by měly podle všech pravidel šetřit lidskou práci – je skutečnost právě opačná. Nejlépe je to patrné ve Spojených státech, kde se dnes pracuje intenzivněji a horečnatěji než před 10 lety; v průměru
tam lidé pracují asi o 350 hodin za rok více než Evropané a dokonce i více než
přičinliví Japonci. Cítíme to však i u nás a dříve nebo později tato civilizační
situace postihne i ostatní svět. V důsledku tohoto jevu jsme svědky stále ostřejšího dělení společnosti na úspěšné a neúspěšné. V sázce je stále víc – a děláme
vše proto, abychom mohli pobývat v okruhu vítězů a aby se tam bezpečně dostaly i naše děti. Proto nám všem nezbývá než pilněji pracovat. Nedávná otázka
futurologů a sociologů, co si počneme se vším tím volným časem, který nám
poskytne zavedení nových technologií – očividně ztrácí smysl. Jakkoli je nová
ekonomika báječná – ztrácíme kvůli ní určité stránky svého života: rodinu, přátelství, společenství a sami sebe. Ztrácíme vztahy – protože jejich budování vyžaduje investovat čas – který nemáme.
Co je vlastně čas? Důležitá fyzikální veličina, která zprostředkovává popis
jevů a zejména jejich změny. Tento čas – řecky chronos – nemá žádný mravní
11
či duchovní rozměr. Prostě ubývá – nezávisle na nás a našem hodnocení.
Vedle toho však stejným českým slovem čas označujeme i jinou skutečnost,
kterou Řekové nazývali kairos. Takto chápaný čas není fyzikální veličinou,
ale spíše se jedná o čas příhodný, lhůtu – k něčemu nebo pro něco.
To je čas o kterém mluví KAZATEL ve 3. kapitole: „všechno má určenou
chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas: je čas rození i čas umírání, čas sázet
i čas trhat/ je čas zabíjet i čas léčit, čas bořit i čas budovat/ je čas plakat i čas
smát se, čas truchlit i čas poskakovat/ je čas mlčet i čas mluvit/ je čas milovat i
čas nenávidět, čas boje i čas pokoje“.
K tomuto rozměru času již nemůžeme být neutrální – ať chceme nebo nechceme. Tady nejde o popis skutečnosti, ale o výzvu pro naše rozhodování.
Všimněme si, že ani chronos, který běží nezávisle na nás a tím méně kairos,
nemáme a nemůžeme mít, t.j. vlastnit a volně s ním disponovat. Oba typy času
jsou nám prostě dány. A říkáme-li, že na to či ono nemáme čas, zakrýváme
tím vlastně, že jsme se rozhodli něco udělat a něco jiného naopak odložit. A
tak sebe i vás – milí čtenáři – chci povzbudit, abychom byli na pozoru a nepropásli čas příhodný pro budování vztahů.
Jiří Zavadil
Ö Projekt znovuobsazení sboru Sedlec–Prčice
Sedlecko prčický sbor se odhodlal vážně uvažovat o znovuobsazení. Požádal
o přidělení Hlavního daru lásky JJ, aby mohl zrekonstruovat byt v kapli. Následující text shrnuje důvody, proč o znovuobsazení uvažovat.
Historie sboru
Sbor vznikl v době přestupového hnutí, původně jako dílo metodistické misie
podporované z USA ve dvacátých letech na Sedlčansku. Poté, co podpora práce
za velké hospodářské krize ustala, rozhodl se v r. 1932 sbor začlenit do ČCE. Sbor
byl nejprve kazatelskou stanicí, poté filiálkou táborského sboru. V r. 1942 přifařena benešovská kazatelská stanice v Sedlčanech a zřízena kaz. st. ve Voticích. R.
1956 samostaným farní sborem. Od r. 1962 je ovšem sbor bez vlastního kazatele,
administrován ponejvíce z Benešova, příp. Soběhrd.
Současná situace
Sbor se rozkládá na Sedlecko-Prčicku a Sedlčansku. Základní sborová infrastruktura je na středočeské diasporní poměry poměrně funkční. V prčické modlitebně
se pravidelně konají bohoslužby (K; 8,00; prům. úč. 15-25); jednou měsíčně rodinné bohoslužby, jichž se účastní 5-12 dětí; biblické hodiny (pá; 2006 22x, prům.
8); rodinné biblické (pá; 2006 22x, prům. 4 dosp. a 9 dětí); každý týden se koná
„setkání žen“.
12
Kazatelsky je sbor obstaráván administrátorem z Benešova (1x měsíčně), zbývající neděle bývají čtené (sbor má 3 předčitatele), nepravidelně vypomáhají kazatelé
seniorátu.
V Sedlčanech práce ustala v 90. letech, v letošním roce jsme se s členy kaz. stanice a církve metodistické a ČSCH sešli ke dvěma shromážděním za vydatné podpory prčických. Pastorační péče je prakticky nulová, katecheze probíhá dohromady s benešovskými. V loňském roce dva mladí lidé přijali v rámci konfirmace
křest.
Počet aktivních členů nepřevyšuje příliš počet účastníků shromáždění. Nepracuje
se v diaspoře: Sedlčansko, Chlumecko a j. Jde o venkovské, zatím řídčeji osídlené
oblasti, turisticky poměrně atraktivní, kam se v současné době stěhují mj. i křesťanské rodiny z Prahy. S dalším nárůstem přistěhovalectví lze počítat v případě
výstavby dálnice z Prahy do Českých Budějovic.
Sám o sobě je to ekonomicky chudý region, ze Sedlece-Prčice se lidé stěhovali za
prací, mnozí však zůstali věrni svému kraji. Tato mentalita je zřetelně patrná u
členů sboru, a to ve starší i mladší generaci, u těch, kdo bydlí trvale v místě, i u
těch, kdo dojíždějí na víkend z Prahy. V okolí se navíc nalézá několik dětských
domovů, domovů důchodců a pod.
V oblasti soustavně pracují pouze římští katolíci, členové ostatních církví (metodisté, ČSCH) jsou obstaráváni z Prahy či Benešova.
Vzhledem k tomu, že se letos uvolnil farní byt, jehož obyvatelé obětavě správcovali v celém objektu modlitebny, rozhodlo se staršovstvo - povzbuzeno rozhovorem se seniorátním výborem - vydat se cestou hledání vlastního kazatele.
Důvody znovuobsazení místa
1. Přínos vlastního kazatele
Soustavná kazatelská služba pro nevelké ale stabilní, očekávající a vděčné společenství posluchačů. Účelné bude do budoucna zachovat pravidelné bohoslužby
„pro malé i veliké“.
Větší ukotvení sboru v nedělních bohoslužbách, prohloubení znalosti písní. Možnost využít aktivně působících laiků pro spolupráci při vedení bohoslužeb. Možnost otevřít bohoslužby pro příležitostné návštěvníky.
Sbor si z vlastní iniciativy pořídil zpěvníky Svítá a doplnil jimi EZ a Dodatek a
rád se učí novým písním. Potřebuje k tomu však příslušné vedení.
2. Katecheze
Členové sboru jsou ochotni a schopni scházet se k pravidelným každotýdenním
biblickým hodinám. Jde o společenství soutředěného naslouchání, doprovázeného
místy živým rozhovorem. Lze navázat na stávající rozsah vyučování dětí a konání
biblických hodin v rodinách pro děti i dospělé. Práci půjde zintenzivnit a rozšířit
o práci s mládeží. Nabízejících se možností není možno v rámci administrace využít.
13
3. Pastorační práce
Toto pole práce je zřejmě nejzanedbanější. Současní členové sboru převážně nezažili pravidelný kontakt s kazatelem na pastorační rovině. Nepracuje se také příliš s pasivními členy sboru. Pastorační péče ve všech svých aspektech je jedním z
nejpádnějších důvodů, proč hledat kazatele.
4. Funkce sboru v rámci seniorátu
Pod vlastním kazatelem sbor najde lépe svoje místo i v seniorátním svazku. Bude
moci nabídnout své prostory k setkání konfirmandů, mládeže a dalších skupin.
Seniorát „objeví“ sbor a jeho region, což přispěje k větší sounáležitosti, a bude
příp. i seniorát motivovat k podpoře práce sboru.
5. Možnosti další práce kazatele v regionu
Ekumenická spolupráce, zkoumání terénu v Sedlčanech, budování předpokladů
pro obnovu kazatelské stanice, příp. spolupráce s dalšími protestantskými církvemi. Půjde navázat kontakty s doposud nezakotvenými křesťany, kteří se do regionu stěhují. Snad se otevře možnost spolupráce s některým z dětských domovů.
6. Proč právě teď
Podle názoru administrátora a staršovstva nastává nyní v určitém ohledu zlomová
situace. Generace dnešních šedesátníků, která život sboru nese, má před sebou
ještě jistou perspektivu aktivní práce. Momentálně vytváří zázemí, s kterým lze
počítat a na něž může nový kazatel navázat. Hrozí však, že se bez vlastního kazatele nepodaří odpovědnost za sbor předat nástupcům ani nabídnout duchovní péči
nově přicházejícím. Vzhledem k tomu, že seniorát vyslovil zřetelně svou vůli
podpořit sbor a obsadit ho, vnímáme to jako jedinečnou příležitost zhodnotit dosavadní věrnost zdejšího společenství a vykročit do nové etapy života sboru.
Předpokladem obsazení sboru je ovšem rekonstrukce a zásadní rozšíření stávajících bytových prostor. Staršovstvo bylo seznámenou s koncepcí arch. Pavla Geiera a považuje ji za velice dobře využitelnou.
V Benešově 10.11. 2006
Tomáš Trusina, administrátor
Práce na úpravách modlitebny
plánované na podzim 2006 se zdržely. V modlitebně už sice máme nový stůl
Páně, podstavec pod kytky, desku na písně a kříž na čelní stěnu, ale nejsou
hotové zednické a malířské práce. Firma, která je slíbila udělat, požádala
o změnu termínu, protože v letošním teplém podzimu pracovali dlouho venku.
K opravám a vymalování dojde během ledna. Zatím si tedy můžeme
modlitebnu prohlédnout na počítačové vizualizaci v presbyterně nebo na
webových stránkách.
14
Výročí postavení modlitebny plánujeme oslavit v neděli 22. dubna při
sborovém dnu, kdy bude naším hostem bratr synodní senior Joel Ruml. Pozvěte
při této příležitosti i přátele a blízké, kteří ve sboru vyrůstali a nyní bydlí jinde.
Dary a salár
jste někteří zvyklí dávat na konci roku. Prosíme, pamatujte štědře na potřeby sboru i letos. Budeme hradit opravu modlitebny (rozpočet je na 55.000 Kč). Zvyšují
se např. i náklady na cestovné, které v našem diasporní sboru činí značnou část
výdajů. Bratr pokladník Šturc vám i letos nachystá potvrzení o darech pro účely
daňového přiznání. Podrobně o příjmech a výdajích budete informováni v příštím
čísle Soběhrdského bratra.
PŘIPOMÍNKA
Žalmista Jiří Strejc ( 1536 – 1599 )
Malá připomínka dvou nenápadných výročí
Ó Pane, smiluj se nad námi, své lásky štědře uděl nám,
svým světlem zůstávej vždy s námi, každou při nás tmu rozptyl sám…
Žalm 67,2 v úpravě J. Strejce
Letos si připomeňme 470. výročí narození žalmisty Jiřího Strejce a v příštím
roce 420. výročí prvého vydání kancionálu „ Žalmové aneb zpěvové sv. Davida“, který obsahoval zveršování všech 150 žalmů do písňové formy od Jiřího
Strejce.
Jiří Strejc se narodil 1536 v Zábřehu na Moravě v bratrské rodině. Jako dvacetiletý odchází do bratrského domu a školy v mladé Boleslavi. Zde se dále učí
a posluhuje. Pomalu se projevují jeho schopnosti a nadání, a tak je poslán r.1560
na univerzitu do Královce a za další rok přechází do Tűbingen na luterskou vysokou školu. Z Tűbingen si odnáší výbornou znalost němčiny a latiny a také
znalost Kalvínova učení, ke kterému pak po celý život tíhne.
Po dvou letech strávených na dvou univerzitách se vrací do Mladé Boleslavi
a je vysvěcen na jáhna, což znamenalo, že může být správcem bratrské školy a
vykonávat pomocné duchovenské práce. Roku 1567 jako jedenatřicetiletý je
vysvěcen na kněze a ustanoven správcem sboru v Hranicích.
Jiří Strejc byl velmi svérázný a trochu tvrdohlavý člověk, který míval občas
potíže s dodržováním přísného bratrského řádu a kázně. Uveďme příklad.
V Jednotě té doby bylo zvykem, že její kněz, chtěl-li se oženit, byl povinen svůj
záměr ohlásit starším. Ti pak svatbu povolili nebo doporučili odklad na pozdější
dobu, aby kazatele mohli přeložit do bohatšího sboru, který by jeho rodinu mohl
15
řádně vydržovat. Této druhé možnosti se Jiří Strejc obával a bez oznámení starším se oženil. Co Bůh spojil, nikdo neměl právo to rozloučit, a tak starší Jiřímu
Strejcovi jen vytkli, že dává špatný příklad nekázně! Když ovdověl, znovu se
oženil kvůli svým šesti dětem. A opět nepožádal starší o souhlas a navíc si vzal
evangeličku luterského vyznání a nikoliv členku Jednoty – tedy opětovné a dokonce dvojí porušení přísného řádu!
Roku 1575 se v Praze konal sněm, na kterém si stavové vymohli na císaři,
aby mohli jednat o reformě české konfese. Jiří Strejc byl jmenován do komise,
která měla vypracovat podklady pro znění České konfese. Jiří Strejc do jednání
velmi zasahoval, zvláště se snažil, aby se neodsuzovalo Kalvínovo učení, ale
zaujalo se k němu smířlivé stanovisko.
Úspěšné jednání pozvedlo vážnost J. Strejce v celé Jednotě. Proto byl r.1577
na synodě v Holešově zvolen do Úzké rady jako konsenior, a také pro své vynikající znalosti byl povolán k účasti na překladu a vydání Bible kralické. Co mu
bylo svěřeno, přesně a zaručeně nevíme, ale asi překlad žalmů.
Jiří Strejc začal pracovat i na básnickém, písňovém převodu žalmů do češtiny. V roce 1587 vyšly v Kralicích žalmy v jeho básnické úpravě, potom
v r.1590 a později jako součást bratrských kancionálů. Žalmy ve zveršování Jiřího Strejce a zpívané na francouzské melodie (zvláště od Loyse Bourgeoise –
viz evangelický zpěvník) dosáhly výjimečné obliby. Značný počet vydání těchto
žalmů vyšel v době předbělohorské, v exilu i v době potoleranční. Na 16. století
je Strejcovo dílo vskutku mimořádné a vpravdě mistrovské. I v současnosti pro
420 letech stále při bohoslužbách zpíváme žalmy v jeho úpravě.
Kromě této obrovské práce J. Strejc psal i praktické výchovné spisky: „ Mravové aneb naučení potřebné dítkám“ a „ Zrcadlo poctivé ženy a naučení manželům“. Přeložil i rozsáhlou Kalvínovu Instituci („Christianae religionis institutio“
– nauka křesťanského náboženství).
Závěrem už jediné: Jiří Strejc byl vroucně a hluboce věřící křesťan, věrný
služebník Jednoty a požehnaný básník. Proto je dobré si občas připomenout jeho
osobnost i dílo.
Z pojednání prof. ThDr. Ferdinanda Hrejsy vybral František Šturc
Poznámka pod čarou:
V potoleranční době byla obliba Strejcových žalmů tak velká, že jakýkoliv pokus
o nové přebásnění skončilo nezdarem, neujalo se. Až teprve v roce 1879 se pokus
o nové zveršování žalmů s pozoruhodným úspěchem povedl faráři Františku Šebestovi působícímu na Moravě. Žalmy v jeho úpravě máme též v našem zpěvníku. A jak je
ten svět malý. Syn Františka Šebesty – Josef Šebesta byl dlouholetým farářem
v Soběhrdech a do kazatelské stanice Benešov dojížděl se svými kázáními a vyučoval
tu i náboženství.
16
KNIHY
Jan Heller, Stezka ve skalách, Postila, Kalich 2006.
Čtenáři, který se s Janem Hellerem setkává poprvé, je kniha svědectvím, jak víra
snoubená s celoživotním vědeckým zájmem, může přinášet své ovoce ne v suchopárných poučkách, ale v poetických popisech života.
Jan Heller se ve svých kázáních odvažuje popisovat svět způsobem, který si
mnohý kazatel říkat nedovolí. V Hellerových textech biblické postavy ožívají
způsobem, který přesahuje to, co jsme zvyklí označovat jako racionální. Pracuje
s Biblí jako vědec, a přece mi jako vědec nepřipadá. Vědec už dnes totiž dávno
není ten, kdo touží po opravdovém Poznání. Přírodní vědec v moderním pojetí je
spíše pracovník, který pracuje určitou metodou, třídí, sbírá, reflektuje, jeho práce
je přísně oddělená od jeho soukromého života. Heller pracuje pomocí současných
exegetických metod, zná dokonale dějiny výkladu biblického textu. Některá kázání opravdu nezastřou vědecký potenciál pisatele. Avšak skutečný vědec touží po
opravdovém poznání, v němž se sjednocuje osobní život, touha po poznání, touha
po naplnění, touha po jednotě... Když píše, tak ví, co píše, proč píše, kde svým
myšlením stojí. Typ vědeckosti, které se více blíží básnictví, umělecké tvořivosti,
někdy možná až bláznovství – takovým typem vědce je pro mne Jan Heller.
Jen takový člověk si může dovolit mluvit zasvěceně o Bohu, o Kristu, o Satanu, o dobru, zlu. Ne z pýchy, ale z odvahy, která vyrostla z pokory člověka toužícího po poznání. Kvalitní věda se stává poezií neobyčejně silnou, schopnou zvát
na cestu. To je nakonec asi nejvýznamnější důsledek takového typu práce: dává
druhým naději. Jan Heller je jedním z nemnoha lidí, kteří dovedou druhým dát
opravdovou naději. Naději víry.
Petr Turecký
Nový soubor kázání profesora Evangelické teologické fakulty UK, religionisty,
biblisty a evangelického kazatele Jana Hellera, obsahuje přes šedesát kázání rozčleněných podle církevního roku, od adventu přes Vánoce, Velikonoce, Letnice až
po období po Svaté trojici. Připojeno je také osm příležitostných promluv (při
křtu, svatbě, pohřbu, církevním jubileu atp.) a autorův dovětek Jak jsem kázal.
Předmluvu napsal profesor Pavel Filipi, fotografiemi doprovodil Tomáš Vokatý.
Doporučujeme knihy z čerčanské knihovny:
Frouzová, Magdalena – Mříže v ráji
O máločem se dnes mluví tolik jako o muslimech v Evropě – zpravidla ale v souvislosti
s tématy, jako je terorismus, integrace a problémy soužití. Zato o ženách muslimkách se
mluví málo. Jejich obraz bývá redukován na „utiskovanou ženu v domácnosti“. Ve své
nové knize Magdaléna Frouzová přináší příběhy žen, které se narodily nebo strávily nějakou část svého života v Evropě. Ukazuje, jak rozličné jsou jejich životní styly, názory na
17
svět, stupeň integrace, postoj k Evropě, a že je nemožné je považovat za homogenní skupinu.
Uris, Leon – Exodus
Monumentální román vypráví o tragických osudech židovského národa a o postupném
vzniku státu Izrael. Děj je upředen z řady autentických příběhů, které se pojí s milostným
příběhem americké ošetřovatelky a mladého hrdiny Mossadu. Kniha zároveň zachycuje
nejen život v evropských židovských ghettech, pogromy v Rusku, zrod sionismu a kibuců,
vznik státu Izrael, ale také třeba principy tzv. ropné politiky či dobu britského mandátu
v Palestině.
Helena Ratajová
DĚTEM
☺☺
Slovo nejen (!) pro děti:)
Pro koho vyšla hvězda naděje?
Už jste někdy v noci hleděli s otevřenými ústy na hvězdnou oblohu? Hledali na ní
rozlité mléko a parádní velký vůz? Hloupá otázka, snad každý zná ten pocit, kdy
se díváme do hvězdné oblohy. Chceme si na ty krásné drahokamy sáhnout, ale je
to tak nekonečně daleko..., daleko, ale přece blízko. Nevěříte?
Ptáte se občas, proč Bůh takové krásné drahokamy stvořil? Podíváme se na to od
začátku. Na počátku nebylo nic. Pak Bůh stvořil Nebe a Zemi. Ale světla ještě
nebylo, všude byla tma. Samá tma... Ve tmě člověk nevidí vůbec nic, nevidí na
cestu, nevidí do tváře druhému člověku, nevidí do svého okolí... Jó, kdyby tma
byla jen záležitostí noci a černé barvy... Tmu v sobě občas nosíme i my lidé –
když jsme z něčeho smutní, když nás něco trápí, tíží nebo když nám na srdci leží
těžký kámen. Když špatně spíme a bojíme se, co přijde dál. Tehdy v sobě nosíme
tmu... Jenže tmou to neskončilo – ani při stvoření. Když budeme číst dál, tak uslyšíme: „Buď světlo!“ Bůh stvořil světlo. A najednou byla tma přemožena, všechno,
co bylo zahaleno do černého pláště, zmizelo pod paprsky Slunce... Když přijde
noc a Země se zahalí do tmy, tak není nikdy černočerná tma, na nebi svítí krásné
hvězdy a měsíc. To proto, aby černou a strašidelnou tmu proměňovali v krásnou
mozaiku světélek.
O Vánocích na nebi bylo mimořádně veselo, zářila tam totiž jedna krásná a velká
hvězda. Byla to hvězda naděje. Hvězda, která oznamovala všem lidem, kteří ji
viděli, že přišel Bůh na Zemi. Že přišlo světlo do tmy. Když se o Velké noci narodil Ježíš Kristus, byla tma prozářena jasným Božím světlem. Ta hvězda naděje je
pro mne, je pro tebe... je pro každého, kdo ji chce vidět a nechat se jí prozářit... a
pak už v něm nebude tma, ale Boží světlo...
Petra Macháčková
18
BLAHOPŘEJEME
K narozeninám
Leden 3.1. Šíma Bohumil, Vlašim – 60 let; 10.1. Filipová Věra, Čerčany – 55 let;
13.1. Volenec Josef, Vlašim – 65 let; 28.1. Skopec Karel, JUDr – 89 let;
27.1.Škvor Jaroslav, Přestavlky – 92 let
Únor 6.2. Škodová Vlasta, Hvězdonice – 55 let; 17.2. Matoušková Jana – 30 let;
21.2. Reitingerová Eleonora, Týnec n.S. – 92 let; 22.2. Pohůnek Miloslav, Petroupim – 50 let; 24.2. Matoušková Růžena, Kozmice – 60 let; 24.2. Krásová Zdeňka,
Vlašim – 65 let; 24.2. Zikmund Josef, Benešov – 87 let; 25.2. Boháčová Marie,
Soběhrdy – 83 let
Březen 2.3. Krejčí Jana, Týnec n.S. –70 let; 4.3. Rataj Jan, Vysoká Lhota – 45 let;
5.3. Císař Josef, Městečko – 60 let; 8.3. Bezoušková Františka, Čerčany – 86 let;
14.3. Zachová Jana, Petroupim – 81 let; 14.3. Šilínek Jan, Petroupim – 60 let;
21.3. Doktorová Ludmila, Lštění – 50 let
Všem jubilantům ze srdce blahopřejeme a přejeme posilu a Boží požehnání
do dalších let.
Blahopřejeme našim dětem k narozeninám
☺ Alžběta Trusinová 11.ledna – sedmnácté narozeniny, ☺ Jindříšek Turzík
17.ledna – sedmé narozeniny, ☺ Vojta Rataj 1.února – dvanácté narozeniny, ☺
Matěj Sýkora 2. února – jedenácté narozeniny, ☺Vojta Goby 28.února – patnácté
narozeniny, ☺ Jakub Podroužek 18.března – čtrnácté narozeniny, ☺ Vlasta Gobyová 21.března – dvanácté narozeniny, ☺ Pavla Hudcová 27.března – dvanácté
narozeniny, ☺ Lukáš Šimon 31.března – osmé narozeniny.
VÁNOČNÍ RECEPTY
Sýrová kolečka Marie Dubské ze Sedlce-Prčice
Těsto: 33dkg polohrubé mouky, 12 a 1/2 dkg másla, 1 vejce, 1 lžička soli, 1/2 lžičky cukru,
1/2 prášku do pečiva, 1/2 – 1 dcl mléka
Náplň: 12 a 1/2 dkg másla, 10 dkg cihly, 10 dkg nivy, jemně ustrouhat.
Postup: Na vále vypracujeme těsto. Těsto rozdělíme na 2 díly. Každý díl rozválíme na
obdélník, na něj dáme 1/2 množství náplně a rozetřeme po celém obdélníku. Potom celé
srolujeme do válečku a dáme do lednice ztuhnout. Potom krájíme na 1/2 cm kolečka a
19
dáváme je na vymazaný plech, na kolečko dáme 1/2 jádra vlašského ořechu. Pečeme při
teplotě 180°C dorůžova.
Tvarohová štola Aleny Mottlové
250 g Hery, 1 tvaroh, cukr, 500g polohr. mouky, 2 vejce, 1 prášek do pečiva, 1 vanilkový
cukr, ořechy, čokoláda, kandované ovoce, rozinky
Vytvoříme těsto, vytvarujeme štolu (nebo použijeme formu) a pečeme. Po upečení potřeme rozpuštěným máslem a posypeme cukrem
A ještě dva recepty od Drahušky Bohatové – můžete se třeba inspirovat na Silvestra
Pomazánka zaziky
1 pomazánkové máslo a 1 krabička tavených sýrů (Veselá kráva...) se utře, ochutí se kořením zaziky (ne tzaziky) a trochu majolky. Dávám na chuťovky.
Krabí pomazánka
1 krabí tyčinky (250g) nastrouhám na struhadle na větších okách, 1 menší mrkev nastrouhám na jemnějších, přidám 1 cibuli na droboučko nakrájenou, osolím a spojím
majolkou.
Soběhrdský bratr:
Vydává sbor ČCE v Benešově a
sbor CČE v Soběhrdech
FS ČCE Benešov: Husova 656, 256 01 Benešov. Kazatel farář Tomáš Trusina,
kurátor Jiří Zavadil, Tel: 317 722 215, e-mail: [email protected], www stránky:
benesov.evangnet.cz. Číslo účtu 320132379/0800.
FS ČCE Soběhrdy: Soběhrdy čp. 21, 256 01 Benešov. Kazatel Petr Turecký
tel.:317 795 634; e-mail: [email protected], www stránky: sobehrdy.evangnet.cz.
Číslo účtu 1190782/0300.
Kurátorka RNDr.Věra Hudcová 323 649 011 nebo 737 946 480, [email protected];
Adresa redakce:Helena Ratajová, Vysoká Lhota 39, 257 22 Čerčany
e-mail: [email protected]. Sazba Marie Stolařová e-mail: [email protected]
Vychází 4 x ročně, počet výtisků 400. Pro členy ČCE v Benešově a v Soběhrdech zdarma.
20