Podzimní fantazie 2014 Festival scénického tance a pohybového

Podzimní fantazie 2014
Festival scénického tance a pohybového divadla
20. – 21. října v Městském divadle v Jablonci nad Nisou
Milé pozvání paní Ludmily Rellichové na festival Podzimní fantazie do Jablonce nad Nisou
jsem přijala s velkým nadšením. Už samotný fakt, že celou přehlídku organizuje právě
Taneční studio Magdalena pod vedením Ludmily Rellichové, mi napovídal, že taneční
výstupy budou mít určitou kvalitu a příbuzné ladění. Na festivalu si cením pravidelnosti s jeho
tradičními účastníky. Z tamější atmosféry bylo cítit, že si toto kreativní setkání všichni
zúčastnění velmi užívají a dělá jim radost se pravidelně potkávat. Přestože se po představení
uděluje na festivalu Cena poroty a Cena diváka, není festival soutěžní záležitostí, čímž je
radost z tanečního sdílení vstřícnější a není zde prostor pro ambiciózní rivalitu. Ojedinělost
pak vidím v úzkém propojení tance a hudby s výtvarností, což je hlavní charakteristika
festivalu.
Mé tušení se potvrdilo a opravdu mohu říct, všechny hostující soubory potažmo jejich taneční
pedagogové nahlížejí na tanec z podobného úhlu pohledu. Některá vystoupení samozřejmě
vynikaly svým přesahem více, a proto ve mně jejich tanec zanechal hlubší stopu. V zásadě ale
nebyly špatnými uměleckými počiny ani ty choreografie, které nebyly až tak přesvědčivé
nebo ty, u kterých jsem úplně nepřečetla jejich záměr.
Obzvlášť promlouvající a výjimečná mi přišla choreografie Duše řeky vytvořená Zuzanou
Kučerovou a dětmi, kterou do Jablonce přivezlo Taneční studio Na patě Roztoky.
Především jsem obdivovala tanečnost dívek, která působila beztížně. Dívky svou pohybovou
lehkostí a věrohodnou pohybovou proměnou dokázaly vytvořit obrazy skupenství vody.
Včetně značné technické připravenosti tanečnic mě zaujala i
jejich muzikálnost.
Z choreografického hlediska jsem ocenila dynamicky proměnlivou dramaturgickou linku,
která byla detailně časově rozvržena. Z roztocké dílny jsme mohli ještě shlédnout barevnou a
hravou choreografii Kuželky.
Zcela originálním výstupem mě překvapilo Taneční studio Dobřichovice a jejich
choreografie Hany Tuháčkové Etudy. Námětem tanečního zpracování byly etudy od
skladatele Martina Smolky. Zde se především prokázala jistá interpretační vyspělost dívek.
Dívky reagovaly na rytmiku jednotlivých slov či zvuků. Byla zde velmi rovnocenně rozdělena
role sólových výstupů v naprostém dialogu s akcí ostatních tanečnic. Díky absurditě
vzniklých situací se častokrát podařilo rozesmát celé publikum. Celá choreografie se mi jevila
jako hledění do kaleidoskopu. Neustále se měnící uskupení v kontrastu s ostrým zněním slov
a zvuků.
Další z oceněných choreografií se stala choreografie Škaredé holky, v které nám zatančily
dívky z Tanečního studia Magdaléna o.s. Rychnov u Jablonce nad Nisou pod vedením
Ludmily Rellichové. Choreografie, jež mě svou věrohodnou interpretací naprosto přesvědčila.
Téma, jak se tak říká ušité na míru pro dospívající dívky. Hravost dívek a jejich výpověď byla
uchopena s velikou nadsázkou. Celá choreografie působila, řekla bych, usazeně a pro
zaváhání zde nebyl prostor. Zdánlivě náročná hudba Ivy Bittové dívkám naprosto sedla. Jasná
čitelnost dialogu hudby a pohybu byla důsledkem naprostého porozumění námětu. Zvláště
výtvarný dojem jsem měla z úvodního a závěrečného obrazu.
Taneční studio Magdalena nám ještě zatančilo dvě další choreografie. Modří ptáci pijí
z kaluží a … je choreografie, která vznikla ve spolupráci Ludmily Rellichové s dětmi. Pro mě
tato choreografie byla vizuální zvukomalba.
ŠPAPAHOTKA PŘEPOŠROKLÁ je choreografie Magdalény Pupík Rellichové. Velmi
originálně zvolené pohybové motivy souzněly s abstraktním tématem. Zajímavě zvolené
dadaistické téma, které v podání dětí působilo velmi spontánně.
Musím také zmínit soubor MANAZ ZUŠ Sedlčany pod vedením Venduly Dědové, který do
Jablonce přivezl dvě své choreografie Voda pod ledem a Jarní tání. Obě dvě byly velmi
vydařené a nesou upřímné sdělení. V choreografii Voda pod ledem jsem především
obdivovala práci s dynamikou. Jemnost v kontrastu s pevností a zvolený princip používání
prostoru v pruhách, simulovaly trojrozměrnost vodního prostředí. V obou zmíněných
choreografiích byla patrná velká muzikálnost dětí.
Děti z Tanečního kroužku SVČDM Semily nám zatančili choreografii Řemeslníci. Tato
práce byla společným dílem dětí a paní učitelky Ilky Kulichové. Bylo velmi hřejivé vidět, že
se ještě můžeme potkat s lidovou tradicí v podobě tance se zpěvem. Vážím si obsazení
chlapeckých rolí v choreografii. Jejich tanec nám vykouzlil úsměv na tváři.
ZUŠ Řevnice pod vlídným vedením Hany Rubkové se s námi podělila o dvě choreografie.
Z nás… je chorografie, kde velkou roli a úlohu hrála dlouhá sukně. A choreografie Mluvím,
která pramení z neustálého dívčího švitoření. Zde jsem ocenila citlivost v práci se skupinou a
technickou připravenost dívek.
ZUŠ Jablonec nad Jizerou představila tři choreografie a pod všemi je jako tvůrce podepsána
Petra Jiroušová. Choreografie s názvem Živly, Domino a Mimo realitu.
Všem organizátorům, pedagogům a účinkujícím děkuji za krásné a inspirativní odpoledne
strávené v Jabloneckém divadle.
BcA. Lucie Plachá