stáhnout tady - Stratovarius

Rozhovor plavovlasé a očividně nepříliš informované moderátorky s Jörgem Michaelem a Timem
Kotipeltem bezprostředně po skončení první části živého online koncertu.
To bylo skvělé, kluci.
J: Díky moc.
Jörgu, jak se cítíš? Odcházíš z kapely po 16 letech, víc než tisíci koncertech a devíti
albech. Jaké myšlenky se ti teď honí hlavou?
J: Ovšem že to není snadné, udělat takovéhle rozhodnutí. Byly to stoprocentně osobní důvody, byl
jsem v kapele 16 let a v posledních třech letech to bylo nabité - nahráli jsme dvě alba a DVD, a já
mám také svůj osobní život a jiné aktivity, a nebylo to vůbec snadné rozhodnutí. Ale taky si myslím, že
je dobře najít ten správný okamžik, kdy je čas říct - dost. Právě teď dokážu hrát, a jsem sám na sebe
docela pyšný, vážně, ale taky nemládnu, a já to vidím tak, vemte si třeba hokejisty, fotbalisty, víte,
někdy hrajou o rok dva déle než by měli, a myslí si, kdovíjací nejsou hrdinové - ale tohle já nechci.
Chci, aby si mě lidi pamatovali, jak jsem hrál se Stratovarius a byl jsem na vrcholu svých možností a
myslím si, že jsem si zvolil dobrý okamžik - po světovém turné k báječnému albu Elysium, jsem na něj
opravdu velice pyšný, a jsem taky pyšný na kluky z kapely, na Matiase a Lauriho, kteří dokázali
skutečně převzít dědictví Stratovarius a dostat ho na vyšší úroveň, a já osobně si myslím, a to platí pro
každého ve skupině, že Stratovarius je víc než jakýkoliv jedinec.
Mluvil jsi o tom, jak je to všechno těžké, dokázal jsi za tu dlouhou dobu své kariéry hodně
a proslavil ses svým heavy a superrychlým stylem bubnování. Jak se udržuješ v kondici,
kromě fotbalu?
J: Upřímně - nijak (hahaha). Je to těžké, když si dáš chvíli pauzu a pak se chceš vrátit - vzpomínám si,
když jsme poprvé zkoušeli na Polaris, někdy v létě nebo na podzim 2009, a já jsem už skoro dva roky
nehrál, myslím, že to bylo nějakých 17-18 měsíců. A tenkrát jsem si uvědomil, jak jsem to dělal dřív,
protože písně jako Speed of Light, víš, já to prostě hrál a vůbec jsem o tom nepřemýšlel, ale když
jsem si dal skoro dva roky pauzu a pak do toho chtěl zase naskočit, bylo to teda hodně těžký.
A musím moc poděkovat klukům za trpělivost, za to že mi dali čas, abych se do toho zase dostal. To,
co mě drží ve formě, je hraní a zase jen hraní.
Musíš mít za ta léta, co hraješ, spoustu vzpomínek. Ale kdybys měl uvést nějaké
nejsvětlejší chvíle - jaké to byly?
J: Myslím, že nejlepší bylo opíjet se s Jensem Johanssonem - nebo - mám o tom říct něco víc?
(s pohledem na Kotipelta) tak ne, je to soukromé... ale teď vážně, myslím si, že si vždycky rád
vzpomenu na naše nabitá a velká vystoupení, hlavně z období, kdy jsme já a Jens přišli do kapely.
V té době už kapela měla svou pověst, prodávali třeba nahrávky i v Japonsku, ale když jsme Jens a já
přišli, tak s dalšími alby jako Episode, Visions a Destiny se to nezastavilo, a přišel vrchol s Elements,
kdy jsme měli skvělá vystoupení v jižní Evropě a hlavně v jižní Americe, s úžasným publikem, na to si
budu vždycky rád vzpomínat a byly to pro mě ty nejintenzivnější pocity.
Jasně (přehodí si kartičky s taháky). Timo, diváci by se určitě rádi dozvěděli něco o
budoucnosti kapely, kdo teď bude hrát za Jense - pardon, za Jörga, který byl velkou
postavou v kapele. Jak vidíš budoucnost a jaké jsou vaše plány?
T: Stratovarius budou určitě pokračovat, ale teď je před námi nelehký úkol najít vhodného bubeníka.
Jörg je nejen skvělý bubeník, ale má také charisma (Jörg se rozpačitě drbe za uchem). Je to hrozně
těžké, je spousta technicky dobrých bubeníků, ale ne všichni zvládají být na pódiu a odehrát skvělou
show, a to je, proč si Jörga tolik vážím. Ale my nemáme v úmyslu hledat dalšího Jörga Michaela. Asi
se poohlédneme po někom, kdo je pochopitelně velmi dobrý bubeník, ale taky fajn kluk. Nemá smysl
hledat někoho jako Jörg, protože jemu se nikdo nemůže vyrovnat, ale doufáme, že někoho můžeme
najít.
Možná se přihlásí nějací dobrovolníci z publika.
T: Hodně lidí nás už kontaktovalo, jsou mezi nimi skvělí bubeníci, ale zatím jsme si žádného
nevyzkoušeli, protože nejdřív musíme odehrát poslední koncerty s Jörgem a někdy v únoru na tom
zapracujeme.
Jaké to je, hrát online koncert jako je tenhle, když můžete hrát najednou pro celý svět, po
fanoušky v Mexiku, v Caracas nebo v Peru?
J: Mně osobně se to moc líbí. Umožňuje mi to naposledy vystoupit pro všechny naše loajální fanoušky
na celém světě, nemůžeme přijet do všech zemí a vlastně jsme se teprve teď vrátili z velkého turné
s Helloween, kde jsme odehráli nějakých, nevím, 150 koncertů po celém světě. Ale na druhou stranu,
je to někdy trošku zvláštní. Normálně, když dohrajete píseň, je tu vzrušení a řev davu. Ale já vím, že
tam venku jsou taky lidi a já bych jim všem chtěl moc poděkovat a jsem šťastný, že jsem tady ve
Finsku dostal možnost naposledy poslat naši hudbu do světa, protože teď už děláme jen pár
vybraných koncertů ve Finsku a v Mexico City, to bylo mé osobní přání, protože v Mexiku to bylo pro
kapelu vždycky úžasné. A ještě jsem se dnes dozvěděl, že je potvrzené vystoupení v Guatemale, takže
ahoj v Guatemale, myslím, že to pro nás bude další skvělá příležitost.
Skvělé. Naštěstí vaše vystoupení dnes ještě neskončilo, diváci si mohli vybrat svou
oblíbenou píseň a vítězem je...
J: Vsadíme se? Co že tam bylo? I Walk To My Own Song, Father Time a Coming Home?
T: Jo.
J. Father Time.
T: Já sázím na I Walk To My Own Song
Je to Coming Home.
T: To je ještě lepší.
J: Díky!
T: To jsem musel říct.
Takže poslední píseň tohoto koncertu... užijte si to!
J: Tak to je pro mě překvapení.
T: Je to hezké překvapení. Tuhle píseň už jsme nějaký čas nehráli... to bude skvělé!