Uvnitř čísla: Tvář ČD 2008

15. ročník
Uvnitř čísla: Tvář ČD 2008
4/2008
editorial
Vážené čtenářky a čtenáři!
Na titulní straně představujeme finalistu loňského ročníku firemní soutěže Tvář ČD. Než
zalistujete v dnešním vydání dvojmagazínu, asi
se budete ptát, oč v soutěži přesně jde a jak se to
týká právě vás, cestujících a našich čtenářů.
České dráhy hledají tvář, která dovede
u našich zákazníků vzbudit sympatie s hlubším záběrem. Tváře finalistů a finalistek
budou pak České dráhy používat při své prezentaci. Nejde samozřejmě jen o krásný obličej, ale o celkový dojem, který náš zaměstnanec vzbuzuje, tedy o jeho vlídné vystupování,
vstřícný přístup a ochotu informovat o všem,
co je pro naše zákazníky důležité. Doufáme,
že to je příležitost nejen pro účastníky soutěže, aby dali o sobě v tom dobrém slova
smyslu vědět, ale že se také stanou příkladem
a motivací pro své kolegy, aby je následovali
– nejen možnou účastí v soutěžním klání, ale
především při plnění běžných, každodenních
služebních povinností.
Letošní ročník se připravuje v poněkud rozšířené podobě. Ze všech přihlášených železničářek
a železničářů vybere v červnu odborná porota
dvacet soutěžících, kteří postoupí do semifinálového kola a zúčastní se veřejné hlasovací ankety. Ta bude vyhlášena také ve dvojmagazínu
GRAND EXPRES – ČD pro Vás a do hlasování
se můžete zapojit i vy – naši zákazníci.
Z těchto dvaceti semifinalistů bude vybráno
deset finalistů – pět mužů a pět žen – s nejvyšším počtem hlasů. Takže svým hlasem, milí
čtenáři, budete moci ovlivnit i vy, kdo se stane
Tváří Českých drah pro rok 2008.
Irena Pospíšilová
www.ceskedrahy.cz
call centrum: 840 112 113
Foto na titulní straně:
Jaroslav Sýkora, finalista loňského ročníku
soutěže Tvář ČD.
Foto: Michal Málek
Vydávají: České dráhy, a. s.,
nábřeží L. Svobody 12, 110 15 Praha 1
IČ 709942226
Vychází: 8. dubna 2008
Adresa redakce: ČD pro Vás,
generální ředitelství ČD, nábř. L. Svobody 12,
110 15 Praha 1
Místo vydání: Praha
Telefon: 972 233 091, 972 233 090
Fax: 972 233 092
Vedoucí redaktorka: Mgr. Irena Pospíšilová
E-mail: [email protected]
Technický redaktor: Michal Málek
Inzertní oddělení: Eva Balíková
E-mail: [email protected]
Evidenční číslo MK ČR: E 6931
ISSN: 1210-9142
Jízdné v historických vlacích
V jízdním řádu 2007/2008 jsou uvedeny historické vlaky, označené v záhlaví
symbolem parní lokomotivy. Tyto vlaky provozují různí dopravci, ale dnes se
budeme zabývat pouze historickými vlaky, které provozují České dráhy, a. s.
(ČD). To, který dopravce tyto vlaky provozuje, poznáte totiž podle poznámky
uvedené přímo pod traťovou tabulkou jízdního řádu.
Historický parní vlak při příjezdu do Zlonic
V těchto historických vlacích platí globální
cena vyhlášená zvlášť pro každou jízdu nebo
všechny druhy síťových jízdenek platných ve
vlacích ČD s povinným doplatkem a dále uvedené přepravné.
Základní globální cena je vyhlášena pro
jednotlivé jízdy historických vlaků a platí pro
celou trasu jízdy.
Sleva 50 % ze základní globální ceny se přizná dětem do 15 let, důchodcům a žákům ve
věku 15–26 let.
Prokázání nároku na 50% slevu: děti ve věku
od 10 do 15 let prokazují nárok na zvláštní jízdné jakýmkoliv (oficiálním) průkazem ověřeným
razítkem či jinými specifickými znaky vydavatele
nebo vydaným ve formě plastové karty, který obsahuje fotografii, jméno a datum narození, případně datum 15. narozenin nebo rodné číslo dítěte.
Nárok na slevu pro žáky se prokazuje „žákovským
průkazem 15–26“, platným pro trasu jízdy historického vlaku. Důchodci prokazují nárok na slevu
„průkazem na slevu jízdného”, In–kartou/Rail plus
s aplikací In–zákazník 1/2 nebo aplikací In–senior;
důchodci starší 70 let mohou nárok prokázat pouze
předložením občanského průkazu nebo pasu.
Sleva 75 % ze základní globální ceny se přizná držitelům průkazů ZTP a ZTP/P a žákům
do 15 let.
Prokázání nároku: nárok na slevu pro žáky
se prokazuje „žákovským průkazem –15“ platným pro trasu jízdy historického vlaku. Držitelé
průkazů ZTP a ZTP/P prokazují nárok na slevu těmito průkazy.
Sleva 100 % ze základní ceny se přizná cestujícím s nárokem na bezplatnou přepravu ve smyslu
výměru Ministerstva financí České republiky č.
1/2008 v plném rozsahu.
Doplatek ve výši 50 % základní ceny zaplatí uživatelé síťových jízdenek platných ve vlacích ČD.
Přepravné za zavazadla a psy je stanoveno ve
výši 25 % základní ceny.
Ve vyhlášených cenách je zahrnuta snížená
sazba DPH ve výši 9 %.
Ceny pro jednotlivé historické vlaky ČD jsou
aktuálně zveřejňovány na internetové adrese
www.cd.cz/globalnicena, kde také mohou být
vyhlášeny obchodní nabídky pro danou jízdu
(třeba úsekové jízdenky).
Pozvánka na jízdu historického parního
vlaku „Říp“
Abychom vám zde nepsali pouze suchou teorii, na konkrétním příkladu si nyní ukážeme,
jak to celé funguje v praxi. A pokud máte
v sobotu 26. dubna 2008 čas, očekáváme vás
na jedné takové akci. Historický vlak „Říp“,
tažený parní lokomotivou 434.2186 „čtyřkolák“, vypravují České dráhy u příležitosti
druhé největší pouti na pověstmi opředenou
horu Říp a zahájení již 12. sezony v Železničním muzeu Zlonice. Jízdní řád vlaku pro cestu
TAM i ZPĚT je uveden v rámečku s jízdním
řádem. Záleží tedy pouze na vás, zda vystoupíte na zastávce Ctiněves (vrchol Řípu 2 km
po červené turistické značce) a vydáte se na
kilometru po červené turistické značce a hned
na okraji vesnice narazíte na pramen, který zde
podle historika Bohuslava Balbína (1621–1688)
vytryskl poté, co praotec Čech zarazil do země
proutek. Vrchol hory Říp je ve výšce 455 metrů
nad mořem, zhruba 306 metrů nad hladinou
Labe a přibližně 200 metrů nad úrovní okolních
polí, takže se připravte na hezký výstup.
Předpokládám, že nikomu nemusím připomínat známou pověst o praotci Čechovi, který
na úsvitu dějin českého národa měl vystoupit na
vrchol a zvolat cosi o mléku a strdí (= med), kterým země „pluhem nedotčená“ oplývá. Když sám
stoupám k vrcholu, vždy si vzpomenu i na starý
vtip o tom, proč nemáme moře … no protože praotec Čech byl lenoch a došel tak akorát na Říp.
Na vrcholu stojí románská rotunda sv. Jiří
(a někdy uváděného i sv. Vojtěcha), o které je
první zmínka z roku 1126. Tehdy nechal český
kníže Soběslav I. opravit starší kostel (a přistavět
věž) na paměť bitvy u Chlumce nedaleko Ústí
nad Labem, kde porazil německého krále Lothara. A zapomenout bych neměl ani na dřevěnou
turistickou chatu z roku 1907 (nápis na štítu hlásá, čím že je hora Říp každému Čechovi), kde se
dobře občerstvíte.
zpět ze Ctiněvsi se můžete vydat přímo po cestě
podél lesa nebo po silnici přes Krabčice, mimo
vrchol Řípu (jsou to asi 3 km).
Zlonice
Pokud dojedete parním vlakem „Říp“ až do
cílové stanice, určitě bude vaším hlavním cílem
Železniční muzeum Zlonice. Vstupenku do muzea
koupíte přímo v expozici zabezpečovacího zařízení (v sídle muzea, Tyršova ulice – od nádraží vpravo cca 200 metrů), v den jízdy uvedeného historického vlaku navíc též při vstupu do areálu výtopny
na okraji nádraží. Bližší informace o muzeu a jeho
exponátech jsou na www.sweb.cz/zmzlonice.
Po prohlídce muzea se ale ještě můžete vydat
na prohlídku městečka. Toto hezké místo bylo
lidmi osídleno již od mladší doby kamenné
(cca od poloviny 6. tisíciletí př. n. l.), jak dokládají archeologické nálezy, které můžete spatřit
v místním muzeu (Dvořákově památníku). První
písemná zmínka o Zlonicích pochází z roku 1318
a v roce 1352 je zde doložen farní kostel, ke kterému měli podací právo čeští králové. Královským
majetkem byl i zdejší hrad, zvaný Štáf (ve staré
němčině „skála“), který byl v polovině 16. století přestavěn Václavem Valkounem z Adlaru na
renezanční zámek.
Valkounové se vůbec velmi zasloužili o rozvoj Zlonic. V tomto ohledu byl nejvýznamnější
poslední majitel tohoto rodu, Jan Vojtěch Valkoun.
Ten v roce 1694 založil špitál pro chudé a novou
školu, vedl ve Zlonicích nákladný dvorní život,
založil zámeckou kapelu a získal titul barona. Jeho
přičiněním byla ves Zlonice povýšena v roce 1705
na městečko, získala městský znak, právo pečetit
zeleným voskem a spoustu dalších výsad.
Milovníci památek by neměli zapomenout
navštívit památník Antonína Dvořáka ve špitálu
z počátku 18. století, prohlédnout si alespoň zvenčí místní zámek (bohužel veřejnosti nepřístupný)
a v jeho sousedství unikátní stavbu barokního
kostela Nanebevzetí Panny Marie z let 1727–1738
od významného českého barokního architekta
F. M. Kaňky. A pokud vám zbude čas, můžete zajít až k pověstmi opředené soše sv. Onufria z roku
1673 od neznámého autora, která stojí v polích na
okraji Zlonic (směrem k Břešťanům).
Železniční muzeum Zlonice
Sleva 50 % z obchodních nabídek se přizná
pouze dětem do 15 let, přičemž minimální cena
za přepravu musí činit 30 Kč.
Jízdenky lze zakoupit v předprodeji od 14. 4.
2008 u pokladní přepážky železniční stanice Praha Braník (denně od 7 do 18 hodin). K jízdenkám
lze v předprodeji zakoupit i místenku. Jízdenky
lze také zakoupit přímo ve vlaku u průvodčích.
Pouť na Říp
Z historického vlaku vystoupíte na zastávce
Ctiněves, kde je dle kronikáře Václava Hájka
z Libočan (?–1553) pohřben praotec Čech, ovšem
jeho hrob ještě nikdo nenašel a zřejmě ani hned
tak nenajde. Na vrchol Řípu je to odsud pouze 2,5
U příležitosti svátku sv. Jiří, jemuž je zasvěcena
rotunda, se každoročně o prvním
následujícím víkendu koná slavná
Sp 1770 „Říp“ 26. 4. 2008
Svatojiřská řípská pouť, takže až
Stanice
příj.
odj.
se na vrcholu nabažíte duchovních
Praha Masarykovo n.
8:04
zážitků, historie i výhledů do kraje, můžete sestoupit po severním
Roztoky u Prahy
8:19
8:20
úbočí na louku mezi Krabčicemi
Libčice n. Vltavou
8:31 8:32
(Rovnou) a úpatím hory, kde si zase
Kralupy n. Vltavou
8:40 9:20
můžete užít té komerční stránky
oslav. Desítky stánků a různých
Vraňany
9:36 9:38
pouťových atrakcí zde bude přiCtiněves
9:53 9:55
praveno poněkud provětrat obsah
Straškov
10:06 10:08
vašich peněženek a potěšit zejména
Zlonice
10:40
děti. K odjezdu historického vlaku
Bc. Roman Šulc,
České dráhy, a. s.
Sp 1771 „Říp“ 26. 4. 2008
Stanice
příj.
Zlonice
odj.
13:48
Straškov
14:21
14:32
Ctiněves
14:43
14:45
Vraňany
15:00
15:02
Kralupy n. Vltavou
15:18
16:03
Libčice n. Vltavou
16:12
16:13
Roztoky u Prahy
16:24
16:25
Praha Masarykovo n.
16:41
rady na cesty
legendární horu, nebo dojedete až do cílové
stanice vlaku ve Zlonicích a navštívíte zdejší
železniční muzeum a místní památky.
Ceny jízdného pro historický parní vlak
„Říp“:
Základní globální cena Praha Masarykovo
nádraží – Zlonice a zpět 180 Kč.
Sleva 50 % pro děti, důchodce a žáky 15–26
let Praha Masarykovo nádraží – Zlonice a zpět
90 Kč.
Sleva 75 % pro ZTP, ZTP/P a žáky do 15 let Praha Masarykovo nádraží – Zlonice a zpět 45 Kč.
Doplatek pro uživatele síťových jízdenek platných ve vlacích ČD 90 Kč.
Obchodní nabídky:
a) jednotlivé úsekové jízdenky: Praha Masarykovo nádraží – Roztoky u Prahy, Roztoky u Prahy – Kralupy nad Vltavou, Kralupy nad Vltavou – Vraňany – Ctiněves, Ctiněves – Straškov
– Zlonice za každý uvedený úsek 30 Kč za jednosměrnou jízdenku, 60 Kč za zpáteční jízdenku;
b)kombinované úsekové jízdenky: za 4 úseky 120 Kč za jednosměrnou jízdenku, 180 Kč
za zpáteční jízdenku;
c) jednosměrná jízdenka Praha – Zlonice,
nebo Zlonice – Praha 120 Kč.
kraje a České dráhy
Rozhovor s hejtmanem Karlovarského kraje Josefem Pavlem
Přibližme železnici Evropě
V naší pravidelné rubrice magazínu
ČD pro Vás dnes zpovídáme hejtmana
Karlovarského kraje Josefa Pavla. Mimo
jiné říká: Konkurenční prostředí ve veřejné dopravě je jen ku prospěchu cestující
veřejnosti. Dopravu je nutné přibližovat
evropským standardům. Je to důležité
i pro čilý turistický ruch v našem kraji.
cestách po regionu srovnávat a konkurence nutí
dopravce, aby neustále zlepšoval svoje služby.
Máte recept na to, aby byla železnice
atraktivnější pro více lidí, než je tomu
doposud?
Je zapotřebí, aby dopravci zvyšovali komfort pro své zákazníky, pořizovali kvalitní vozový park a považovali nejen za svou
Karlovarský hejtman při jedné z tiskových konferencí, kterých absolvuje každý rok nepřeberné množství.
A my se ptáme:
Jaký má význam železniční doprava
v Karlovarském kraji, jejíž podstata spočívá spíše v regionálních spojích než v dálkové dopravě?
Železnice tvoří dopravní páteř našeho
regionu. Dráha velice dobře propojuje náš
kraj se Spolkovou republikou Německo
a také Ústeckým a Plzeňským krajem. Určitým historickým dluhem je, že nemáme přímé spojení s hlavním městem Prahou. Jak hodnotíte konkurenční prostředí
v železniční dopravě? Konkrétně na Karlovarsku jezdí nejen vlaky Českých drah, ale
i společností Viamont či Deutsche Bahn.
Konkurenční prostředí neznamená, že by si
jednotliví dopravci překáželi. Naopak, takové
prostředí považuji za důležité především pro
cestující veřejnost. Cestující může při svých
povinnost, ale hlavně přednost několik
atributů, například přesnost, spolehlivost
a vstřícnost. Mělo by se také pohnout s úrovní prostředí na našich nádražích a dopravci se
musí jednoznačně zaměřit na služby spojené
s dopravou. Jednoduše řečeno – musíme se
přibližovat a nakonec vyrovnat evropským
standardům, jakkoliv vím, že ty se vytvářely
postupně po mnoho desetiletí.
Na Karlovarsku se objevují nejen
moderní německé vlaky, ale v poslední
době i modernizované nízkopodlažní jednotky Regionova Českých drah. Podporuje
kraj nákup moderních souprav?
Ano. Prostřednictvím Regionálního
operačního programu hodláme do obnovy
vozového parku drážních dopravců alokovat
prostředky v řádech stamilionů korun. Pevně věřím, že na základě kvalitních projektů
budou tyto finance plně využity.
Železnice tvoří na Karlovarsku jakousi
dopravní páteř, zmiňme například tratě
Cheb – Karlovy Vary – Chomutov nebo
Karlovy Vary – Mariánské Lázně. Má
kraj v plánu integraci železnice a linkových autobusů právě s využitím železniční
páteřní dopravy?
Chceme investovat do vytváření regionálních dopravních terminálů jako uzlových
bodů veřejné dopravy, díky nimž teprve
dostane koordinace linkové i drážní dopravy
skutečný smysl. Logickým završením naší
snahy o integraci různých způsobů dopravy
je pak vytvoření takzvané Karlovarské karty – jednotného jízdního dokladu pro celý
region, využitelného ve všech prostředcích
hromadné dopravy.
Jaký je váš osobní vztah k železnici?
Musím se přiznat, že železnici využívám
skutečně jen sporadicky. Ale rád vzpomínám
na své jízdy „Krušnohorským Semmeringem“ – vlakem z Karlových Varů do druhé
nejvýše položené stanice v České republice,
Perninku. Připravil: Martin Harák
Staň se součástí
P.R. týmu
Českých
drah
SKUPINA
)ESKÉ
DRÁHY
VYHLAŠUJE
Skupina
České
dráhy vyhlašuje soutěž
PRO
SVÉ
ZAM1STNANCE
SOUT1Ž
TVÁ\ )D 2008
v kampani reprezentovat.
jízdy a po vystoupení z vlaku, až
vystupují naši zaměstnanci. Tváří
do okamžiku, kdy na druhém konstevardky SC Pendolino Jany HavraBude se letošní ro¦níkcilišit
od cesty
toho opustí naši cestující
své
nové to všechno odstartovalo,
pÚedcházejícího?
nádraží. Tam všude jsme vidět. No
lidé z čet SC Pendolino pravidelně
Pochopiteln®, budea nejhorší
mít daleko
situace je, když naši lidé
reprezentují České dráhy v našich
v®tší dopad. Rozjíždíme
pro- a ve vlacích vidět nena nádražích
P.R. kampaních, ve Výroční zprákterým
letos
Možnost
pÚihlásit
letošním d®ji do 5. ¦ervna 2008. jekt Roadshow,
no 10senalistì
(5
mužìo zákazníka.
a 5 žen)
jsou a nepečují
Tohle
vě ČD atp.
Kampaň
Drinkse
za vjízdy
navštívíme
Zlínský,
PlzeÊský
se otevÚela
pro všechny
s nejvyšším
po¦tem
získaných
všechno
ale platí
i pro práci kolegů
rozzářilroce
úsměv
průvodčího
Jiřího zaa Ústecký kraj.
NašiFinalisté
zam®stnanci
z celé
Skupiny
Višňovského.
Tváře z prvního
roční-dráhy.
Ze všech pÚihlášených vybere
m®stnance
Skupiny )eské
hlasì.
zm®ÚíČD.
své síly
Jak soutěže
se zrodila
sout®ž
TváÚ
)D?
za¦ali
hledat
tváÚ
)eských
drah.
se
zde
seznámí
se
základy
ku
nacházejí
naši
cestující
PÚihlášky do sout®že budeme odborná porota 20 sout®žících,
pÚed odbornoulí¦ení,
porotou na záOdkudv jste
brali inspiraci?
Pod tím pojmem mám na mysli
barevné typologie, vyzkouší
to- ročník lišit od toho
Bude
se letošní
např.
kampani
Jsme
tu pro Vás
pravideln®
zveÚejÊovat
v týdení- kteÚí postoupí do seminálovév®re¦ném
galave¦eru.
Vít®zové
Už pÚedloni
jsme pÚišli
s konvání brýlí a parfémì apod.,
zahrapředcházejícího?
nebo
v produktových
zimních
kam- celou Skupinu, v¦etn® dceÚiných
ho
kola
a
zú¦astní
se
veÚejné
ku
Železni¦áÚ
a
rozesílat
na
vysout®že
se
stanou
o
ciálními
ceptem reklam a PR kampaní
spole¦ností.
je jim oblíbená skupina
Lokomo- projekt
Rozjíždíme
Roadshow,
paních.
hlasovací sout®že. Ta bude
Poprvé
tváÚemi
)eských
drah
a všem
)D, ve braná
kterých
vystupují
naši se také
tivavyzp®váka
a moderátora
Petra
se
kterým
letos
navštívíme
ZlínPůvodně
jsmenádraží.
chtěli
uspořádat
mìžete
pÚihlásit
se otevÚe
re- kraj. Naši
považovatv zatýdeníku
pÚísp®vek Železni¦áÚ
zam®stnanci.
TváÚí
Vondrá¦ka,nalistìm
zhlédnou
módní
pÚe-možnost
ský,
Plzeňský
a Ústecký
soutěž
Miss ČD.
Měl stevardky
toprostÚednictvím
být pro- Lze sout®žhlášena
a kultuÚe?
m®sí¦níku GRAND EXPRES
internetu
na
stránkách
prezentovat
spole¦nost
rámci
zaměstnanci
se vzde
seznámí se
k podnikové
SC Pendolino
Jany
to www.
hlídku a vyslechnou
interaktivní
jekt
zaměřený
naHavranové
naše
cestující.
základy
líčení,
Ale
čím ceskedrahy.cz/tvarcd.
víc
jsme o tomlidé
mluvili,
tím Hledáme
která
všechno
odstartovalo,
z ¦et
o
pravidlech
komuni)D pro
Vás. dovede
VeÚejnou pÚednášku
hlasoVšichni
zá- a tváÚ,
marketingových
aktivit.barevné typologie,
vyzkouší
brýlí
víc
se ukazovalo,
že sami
máme
u svých kolegì
a hlavn®z unich
našich
SC Pendolino
reprenálem
celoro¦ního
neváhejte
afitování
pÚihlaste
se!a parfémů
vací sout®ží
bude kace.
vybrá-No aTak
jemci sepravideln®
mohou
pÚihlásit
nejpozzahraje jim oblíbená skupina
co
ukazovat
že nejde
jen o výš- cestujících a zákazníkì vzbudit
zentují
)eskéa dráhy
v našich
PR
úsilí bude galave¦er apod.,
moderovaný
Lokomotiva
ku,
váhu, věk
nebo parametry
sympatie, které mají hlubší zákampaních,
ve Výro¦ní
zpráv®
op®t Petrem Vondrá¦kem
s V.I.P.zpěváka a moderátora
Petra
Vondráčka,
zhlédnou módní
90–60–90
a hlavně
že
nejde
jen
b®r.
K
naší
profesionalit®
patÚí
)D atp.Pro
Postupn®
pÚibývali
další
tváÚí
SC
Pendolino
Janou
Doleú¦ast sta¦í vyplnit pÚihlašovací kupon a zaslat portrétovou fotograi ve formátu 5x6 cm na adresu:
o krásnou
dívčí
tvář.
tak
jsmekomunikace,
vedle odbornosti
i chování
kolegové,
kampaÊ
Drink
za
želovou,
)R 2004.
Bude a tuvyslechnou interaktiv)eský
dráhy,
a.s.,A G\
–jízdy
odbor
NábÚeží
LudvíkaorienSvobody 1222,
110Miss
15 Praha
1přehlídku
ní přednášku
začali
tvář
Českých
drah.
pozitivn® na zákazníka,
rozzáÚilhledat
úsm®v
prìvod¦ího
JiÚíi KateÚina Brožová, kouzelník
Pa- o pravidlech komuNa
obálku
napište
heslo:
TVÁ\tované
)D.
nikace.
No
a finálem celoročního
Pod
tím
pojmem
mám
na
mysli
který
si naše
služby platí. Je to
ho VišÊovského.
TváÚe z nejpozd®ji
prvního do
vel Kožíšek atp.
PÚihlášky zasílejte
5. ¦ervna
2008.
úsilí bude galavečer moderovaný
zaměstnance
celénacházejí
Skupiny naši
včetně o um®ní vystupovat pÚed lidmi,
ro¦níku sout®že
opět
Petrem Vondráčkem s V.I.P. tváří
dceřiných
společností.
odbornosti
i chování
Jakými pozislovy byste
zájemce
dávat jim
oprávn®ný
pocit, žeorientované
se
cestující napÚ.:
v kampani Jsme
SC
Pendolino
tivně
na
zákazníka,
který
si
naše
služo ú¦ast v sout®ži povzbudil, aby Janou Doleželovou, Miss
svými pen®zi pÚišli do správné rtu pro Vás nebo v produktových
2004. Bude tu Kateřina Brožová,
by
platí.
Je
to
o umění
vystupovat
Lze
soutěž
považovat
za
příspěvek
neváhalipřed
se svouČR
pÚihláškou?
my, kde se o n® postarají odborn®
zimních kampaních.
kouzelník
Kožíšek atp.
k podnikové
kultuře?
lidmi,
dávat
jim
oprávněný
pocit,
že
se
PÚij©, bu© sympatický a Pavel
uvidíš,
zdatní a lidsky milí profesionáloPìvodn® jsme cht®li uspoÚá-
P\IJ,, BU, SYMPATICKÝ A UVIDÍŠ, ŽE ZVÍT1ZÍŠ!
STAM SE SOU)ÁSTÍ PR TÝMU )ESKÝCH DRAH
P\IHLAŠOVACÍ KUPON TVÁ\ )D 2008
V KATEGORIÍCH
MUŽ
že zvít®zíš! StaÊ se sou¦ástí PR
Jsme spole¦nost, jejíž v®tšina
dat
sout®ž Miss )D. M®lŽENA
to být A vé.
týmu )eských drah.
zam®stnancì je na o¦ích všech
projekt zam®Úený na naše ceszákazníkì
od
chvíle,
kdy
si
kupují
tující.
Ale
nedaÚilo
se
nám
naJméno
a
pÚíjmení:
PŘIJĎ, BUĎ SYMPATICKÝ A UVIDÍŠ, ŽE ZVÍTĚZÍŠ! STAŇ SE SOUČÁSTÍ P.R. TÝMU ČESKÝCH DRAH
Co ¦eká vít®zné TváÚe )D
jízdní doklady, procházejí nádrajít koncept s širším záb®rem
Možnost
přihlásit
sejsme
v letošním
se hledají
káchinformace,
www.ceskedrahy.cz/tvarcd.
na v týdeníku Železničář a měsíčníku
po ukon¦ení sout®že?
žím,
¦ekají na
a dopadem.
)ím víc
o tom roce
Titul, funkce:
Organiza¦ní
složka:
otevřela
pro
Všichni
zájemci
se b®mohou
přihlásit
GRAND
EXPRES – ČD pro Vás. Veřejnou
Setkání
s mnoha
zajímavými
perón®,
nastupují
do vlaku,
mluvili,
tímvšechny
víc sezaměstnance
ukazova- Skupiny
České
dráhy.
Přihlášky
do
soutěže
nejpozději
do
5.
června
2008.
hlasovací
a populárními lidmi. Zcelasoutěží
nové pak bude vybráno
hem jízdy a po vystoupení z vlaku
lo, že sami máme co ukazovat
budeme
pravidelně
zveřejňovat
v týde10 finalistů
(5 mužů a 5 žen) s nejvyšZe všech přihlášených
vybere
odborná
zkušenosti
z
komunika¦ní
branže.
až
do
okamžiku,
kdy
na
druhém
a Koresponden¦ní
že nejde
jen o výšku,
váhu,
v®k
adresa:
níku
rozesílat
porota
soutěžících,
kteří postoupí
do ším
počtem
hlasů. Finalisté
Vedle sou¦asné
práce
i ú¦astzískaných
na
konci své
cesty20opustí
naši cesnebo Železničář
parametrya 90
– 60 –na80vybraná
semifinálového
a zúčastní
se veřej-a PR
nádraží.
také
můžete přihlázměří
své síly)D.
před odbornou porotou
reklamních
kampaních
tující nádraží.
Tam všudekola
jsme
via hlavn® Poprvé
že nejdesejen
o krásnou
sit
prostřednictvím
internetu
na stránhlasovací
soutěže.
Ta bude
na tu
závěrečném
Mobil,
e-mail:
tváÚ.
Inspiraci nám
pÚinesla
No vyhlášea pochopiteln®
budou i ceny galavečeru. Vítězové
d®t. No né
a nejhorší
situace
je, když
dív¦í
soutěže
se stanou
i obdobná sout®ž slovenských
pro ty nejlepší, ti vyhrají
napÚ. oficiálními tvářemi
naši lidé na nádražích a ve vlapartneÚi akce:
mediální partner:
Českých
drah
a všem finalistům se otevkolegì železni¦áÚì. A tak jsme
luxusní mobilní telefon.
cích vid®t nejsou a nepe¦ují o záře možnost reprezentovat společnost
v rámci marketingových aktivit.
Tak neváhejte a přihlaste se!
P\IJ,,
BU,
SYMPATICKÝ
Asout®že.
UVIDÍŠ,
ŽE ZVÍT1ZÍŠ!
Svým podpisem
souhlasím
s ú¦astí a pravidly
Další možnost
pÚihlášení
a bližší informace o sout®ži naleznete na www.ceskedrahy.cz/tvarcd.
STAM SE SOU)ÁSTÍ PR TÝMU )ESKÝCH DRAH
Podpis
Tvář ČD 2008
ho VišÊovského. TváÚe z prvního který si naše služby platí. Je to vel Kožíšek atp.
TVÁ\ )D 2008
ro¦níku sout®že nacházejí naši o um®ní vystupovat pÚed lidmi,
cestující napÚ.: v kampani Jsme dávat jim oprávn®ný pocit, že se Jakými slovy byste zájemce
tu pro Vás nebo v produktových svými pen®zi pÚišli do správné r- o ú¦ast v sout®ži povzbudil, aby
my, kde se o n® postarají odborn® neváhali se svou pÚihláškou?
zimních kampaních.
Pìvodn® jsme cht®li uspoÚá- zdatní a lidsky milí profesionálo- PÚij©, bu© sympatický a uvidíš,
dat sout®ž Miss )D. M®l to být vé. Jsme spole¦nost, jejíž v®tšina že zvít®zíš! StaÊ se sou¦ástí PR
projekt zam®Úený na naše ces- zam®stnancì je na o¦ích všech týmu )eských drah.
tující. Ale nedaÚilo se nám na- zákazníkì od chvíle, kdy si kupují
jít koncept s širším záb®rem jízdní doklady, procházejí nádra- Co ¦eká vít®zné TváÚe )D
a dopadem. )ím víc jsme o tom žím, hledají informace, ¦ekají na po ukon¦ení sout®že?
mluvili, tím víc se ukazova- perón®, nastupují do vlaku, b®- Setkání s mnoha zajímavými
kazníka. Tohle všechno ale platí
O SOUT1ŽI
S máme
ING. co
ZBYMKEM
HONYSEM,
a populárními
lidmi.
nové firmy, ve
hem jízdy a po vystoupeníizpro
vlaku
lo, že sami
ukazovat
svými
penězi
přišliZcela
do správné
O SOUTĚŽI
S ING.
ZBYŇKEM
HONYSEM,
práci kolegì
z celé
Skupiny
\EDITELEM
ODBORU
KOMUNIKACE
které
se
o ně
postarají
odborně
zdatní
zkušenosti
z komunika¦ní branže.
a že nejde jen o výšku, váhu, v®k až do okamžiku, kdy na druhém
)D. To všechno
je také podniková
ŘEDITELEM
ODBORU KOMUNIKACE
a lidsky
milí
profesionálové.
Jsme
spoVedle
ces- Te©
nebo parametry 90 – 60 – 80 konci své cesty opustí naši
kultura.
napÚ.sou¦asné
chystámepráce
no- i ú¦ast na
lečnost,
jejíž
většina
zaměstnanců
je
reklamních
a PR
kampaních )D.
vi- kampaÊ
a hlavn® že nejde jen o krásnou tující nádraží. Tam všude jsme
vou image
)D Kdo
jsme.
Jak se zrodila soutěž Tvář ČD?
Hledáme tvář, která dovede u kolegů na očích všem zákazníkům od chvíle,
I vkdyž
ní vystoupí
No a zam®stnanci
pochopiteln®)D
tu budou i ceny
dív¦í tváÚ. Inspiraci nám pÚinesla d®t. No a nejhorší situace je,
a hlavně u našich cestujících a zákazní- kdy si kupují jízdní doklady, procházeOdkud jste brali inspiraci?
avepro
mnohé
bude
pÚekvapením,
i
obdobná
sout®ž
slovenských
pro
ty
nejlepší,
ti
vyhrají
napÚ.
naši
lidé
na
nádražích
a
vlainformace,
čekají
Už předloni jsme přišli s konceptem ků vzbudit sympatie, které mají hlubší jí nádražím, hledají
jaké
profeseluxusní
nás mimo
jiné budou
kolegì
železni¦áÚì.
A
tak
jsme
mobilní
telefon.
cích
vid®t
nejsou
a
nepe¦ují
o
záreklam a P.R. kampaní ČD, ve kterých záběr. K naší profesionalitě patří vedle na peroně, nastupují do vlaku, během
rozhovor
Na slovíčko s populární českou zpěvačkou Evou Pilarovou
Nejen zpěvem, ale i fotografií živ je člověk
Výrazná osobnost české populární hudby Eva Pilarová (1939), která vzešla
z lůna prvního období divadelní scény pražského Semaforu, je vybavena
nejen úžasným hlasovým fondem, kterým posunula pěveckou techniku, ale
i muzikantský smysl pro populární píseň o velký kus dopředu, ale je současně
nadanou fotografkou. Paní Evu naše redakce zastihla právě při její cestě vlakem
SuperCity Pendolino, kterým směřovala z Prahy do jihomoravské metropole Brna
na otevření výstavy svých fotografií a současně na sérii několika koncertů.
Paní Evo, možná málokdo z vašich
mladších posluchačů dnes ví, že jste začínala jazzem. Váš hlasový fond je pro jazz
jako stvořený a zabarvení připomíná Sáru
Vaughan nebo Ellu Fitzgerald. Ostatně
i váš velký obdivovatel, spisovatel Josef
Škvorecký, vás rád označuje jako Evu
„Fitz“ Pilarovou...
Nešlo pouze o jazz, začínala jsem s písničkami Jiřího Šlitra a Jiřího Suchého a k tomu
jsem občas zazpívala něco z repertoáru Elly
Fitzgerald. S tou „Fitz“ Pilarkou to upřesním. Tu totiž vymyslel Jiří Suchý a Josef
Škvorecký pak napsal Ódu na Evu „Fitz“
Pilarovou. Dodnes mám tuhle muziku ráda
a na žádném z mých koncertů takovéto
skladby nechybí.
Zkusíte přiblížit našim čtenářům vaše
první krůčky na hudební scéně, začala jste
zpívat třeba už jako dítě?
Jako dítko školou povinné jsem chodila
zároveň do hudební výchovy, učila jsem se
hrát na klavír a zpívala jsem v Brněnském
dětském rozhlasovém sboru, který vedl Dr.
František Lysek. Zpívání mě vždycky hodně
bavilo, proto jsem chtěla jít na konzervatoř,
ale maminka nedovolila. Prý ať si udělám
nějakou normální školu a pak se uvidí.
Vystudovala jsem tedy Vyšší hospodářskou
školu – jak se říkalo v padesátých letech
minulého století Obchodní akademii. Po
maturitě jsem šla na Janáčkovu akademii
múzických umění v Brně (JAMU), studovala jsem operu, ale láska ke swingu
a jazzu byla silnější. Po dvou letech jsem ze
školy odešla a netrvalo dlouho a nastoupila jsem v Praze do divadla Semafor.
Můžete vzpomenout na vaše angažmá
ve slavném divadle Semafor, které vstoupilo nesmazatelně do dějin české kultury?
Semafor byl pro mě základní kámen, na
kterém se výborně stavělo. Díky Semaforu jsem se seznámila s řadou vynikajících
a vzácných lidí, kromě Jiřích Suchého a Šlitra také s Josefem Škvoreckým, Jiřím Trnkou, Milošem Formanem, s Ljubou Hermanovou, Evou Olmerovou a také s vynikajícími herci – Milošem Kopeckým počínaje
a Janem Werichem konče. Díky Semaforu jsem natočila řadu pěkných písniček,
Když jsem pak spolu s Waldou Matuškou
a Karlem Štědrým odešla ze Semaforu do
Rokoka, psal pro mne Karel Mareš. Z jeho
dílny pochází „Oliver Twist“ nebo duet
s Waldemarem Matuškou „Tam za vodou
v rákosí“. Taky Bohuslav Ondráček mi napsal hezké věci, jako „Rodeo“ či „Rekviem“,
a Karel Svoboda například „Kolotoč“.
Motto:
Měl barvu černé noci
Hotvuřt a hořčice za pouhý buck
Pod paží trubku z nerezu
Naproti v baru sváteční drink
(Úryvek z básně Josefa Fouska „Poezie
made in New York“, který pochází ze
společného knižního projektu, doprovázeného fotografiemi Evy Pilarové,
s názvem „Pohlazení“. Vydalo nakladatelství Pragoline v roce 2007.)
Z textařů to byli Jiří Štaidl, Zdeněk Rytíř,
Rosťa Černý, Zdeněk Borovec, Jan Schneider, Vladimír Poštulka a celá řada dalších.
Jsem ráda, že i teď mám kolem sebe skvělý
New York z okna slavné šatny v 65. poschodí Rockefeller Center
Píseň „Co je to láska“ nebyla napsána pro
mne. V originále se jmenuje Don´t Be Cruel a zpíval ji Elvis Presley. Pro dvojčata Janu
a Marii Poslušných ji otextoval Jiří Suchý a já
ji zdědila příchodem do Semaforu – a stal se
z ní můj první hit. Pak následovala už zmíněná „Láska nebeská“ a nesmím zapomenout
na duet s Karlem Gottem z filmu Kdyby tisíc
klarinetů „Je nebezpečné dotýkat se hvězd“,
rovněž autorů Suchého a Šlitra.
Foto: Eva Pilarová
tým skladatelů a textařů v čele s Romanem
„Mashou“ Šandorem a Václavem Koptou. Zanedlouho vyjde moje nové album
s názvem „Dům plnej snů“, na kterém je
trochu swingu, trochu popu a jeden šanson
s nádherným textem Pepíčka Fouska. A duet
s Petrou Janů a Pavlem Vítkem.
A jestli mě písničky ovlivnily? No, našlo
by se něco. Když napsal Zdeněk Borovec text
pro Jaromíra Mayera a pro mne „Rozhoupej
zvony nad námi“, ve které se zpívá „zvoň,
že se budem brát“, krátce po natočení písně
jsme se s velkou slávou vzali v Paříži. Za rok
a půl mi napsal text „Mám tě dost“ a my se
v tichosti rozvedli v Dejvicích.
Hudbě se věnujete po celou vaši profesní
éru. Pro někoho budou možná novinkou
vaše fotografické práce. Jak jste se k fotografii vůbec dostala?
Před necelým čtvrtstoletím jsem koupila
manželovi k Vánocům fotoaparát. Nějak se
to ale zvrtlo a fotit jsem začala já. Nejprve
do rodinného alba, pak krajiny, města, zajímavosti z cest, zkrátka všechno, co přede
mnou neuteklo. Nejvíce jsem propadla focení na Havaji. Po návratu jsem si koupila lepší
fotoaparát a asi čtyři roky mám již digitální
přístroj. Před třemi léty mě fotil pan Josef
Louda a já se dívala, jak na počítači upravuje
pozadí fotografie. Doma jsem pak hledala,
jestli něco takového má i můj počítač. Našla
jsem fotoshop a byla jsem ztracená...
Fotografie z vaší dílny jsou spíše snové a poněkud neobvykle pojímané, řada
objektů na nich je lehce deformovaná. Je to
umělecký záměr?
No, já bych to nenazvala uměleckým
záměrem, mě to prostě baví! Dokážu sedět
u počítače dlouhé hodiny a s každým obrázkem si hraji tak dlouho, dokud se mi tvarově
a barevně nelíbí. Někdy to trvá i několik týdnů. Ráda fotím a následně upravuji západy
slunce nebo různá městská zákoutí. Radost
mám také z fotografie, kterou jsem měla
možnost pořídit v New Yorku ze šatny v 65.
poschodí Rockefeller Center. Zpívala jsem
tam v loňském roce společně s Pavlem Vítkem ve slavné Rainbow Room. Když nám
od šatny předávali klíč, upozornili nás, že ji
míval při svých koncertech Frank Sinatra.
Však ona to taky nebyla obyčejná šatna, ale
luxusní apartmán!
Na závěr jednu otázku pro čtenáře našeho cestovního magazínu. Používáte často
vlak – a proč vlastně? Dneska je u nás stále „módní“ jezdit automobilem, i když to
v jiných zemích, třeba na západ od našich
hranic, zase až tak neplatí...
Kdyby to bylo možné, jezdila bych pouze
vlakem. Naše silnice jsou stále víc a víc nebezpečnější. Za to můžeme poděkovat kamionům a frajírkům, kteří si myslí, že můžou
všechno, nedodržují předpisy a jezdí pod vlivem alkoholu nebo drog. Svezení SuperCity
Pendolinem není stresující, ba naopak. S příjemným personálem je při kávičce a denním
tisku příjemné a pohodlné.
Připravil: Martin Harák
rozhovor
kterým vévodí Láska nebeská s Waldemarem Matuškou, a začala jsem se často
objevovat v televizi a natočila první filmy.
Mohu zmínit například Kdyby tisíc klarinetů, Dobře placenou procházku a Zločin
v šantánu.
Vzpomenete, který koncert na vás nejvíce zapůsobil, popřípadě v které nejexotičtější zemi jste zpívala?
V roce 2006 jsem zpívala na rockovém festivalu v Trutnově a tento koncert považuji za svůj
životní, protože vnuci a možná už i pravnuci
mých prvních příznivců si zpívali moje písničky s sebou a poděkovali mi obrovským aplausem a nádherným řevem. V hledišti měli transparent s nápisem „Evo, jsme na stejné vlně“. Co
víc si přát? A nejexotičtější země? Těžko říci,
která to byla… Vietnam, Laos, Alžírsko, Tunisko, Brazílie, Kuba či Austrálie…?
Českému národu jste vstoupila do povědomí řadou dnes již slavných písní, jako
například „Co je to láska“ se známými verši „Že kočka není pes a včera není dnes...“
či „Láska nebeská“. Kdo vám tyto hity psal
a jak vás osobně tyto písně ovlivnily?
eurovíkend
a blízkovýchodního umění včetně rekonstrukcí
celých částí budov.
Centrum bývalého Západního Berlína má úplně jiný charakter. Bylo a vlastně dodnes leží v okolí
stanice ZOO a na luxusní obchodní třídě Kurfürstendamm, označované krátce jako Ku´damm.
V těchto místech je množství obchodů, výstavních
síní, ale také vstup do staré zoologické zahrady.
Stojí tam i jeden ze symbolů západní části Berlína –
– Kaiser–Wilhelm–Gedächtniskirche (Pamětní
kostel císaře Viléma I.). Jde o zachované zbytky chrámu z roku 1895, který byl během druhé
světové války vážně poškozen. Druhým symbolem západní části Berlína je Siegessäule (Vítězný
sloup), stojící uprostřed Tiergarten. Na jeho vrcholu stojí pozlacená socha bohyně vítězství, mající
podobu okřídleného anděla. Z vrcholu sloupu
je nevšední pohled na Berlín.
Vlaky EuroCity
Třetí a zcela nové centrum Berlína
z Prahy do Berlína od 29 €
má opět odlišnou atmosféru od předchozích dvou. Leží na Potsdamer Platz
z Brna do Berlína od 39 €
(Postupimské náměstí). V dobách rozpohodlně, rychle
dělení Berlína rostlo na tomto místě jen
a bezpečně
býlí, místo bylo obehnáno zdí, ostnatými
dráty a nic nepřipomínalo jeho předválečný
význam. V dobách mezi světovými válkami šlo
o jedno z nejrušnějších míst světa. Dokonce zde
byl vybudován jeden z prvních světelných semaforů na světě. Dnes stojí na Potsdamer Platz nové
Berlín mám rád a často se do hlavního města Německa vracím. Německá metropole
administrativní výškové budovy, kina a divadla
nás dnes asi neláká tolik jako jiná evropská velkoměsta. Možná je to jeho blízkostí,
a také jedna z nejmodernějších a nejoblíbenějších
možná tím, že jeho východní část pro nás byla vždy dostupná. Určitě to bude
berlínských obchodních galerií.
i tím, že Berlín zdánlivě nemá tolik turistických lákadel jako Paříž, Londýn nebo
V blízkosti Potsdamer Platz, cestou k BrandenŘím. Přesto má toto město na řece Sprévě svou atmosféru a své kouzlo. Je jiné než
burger Tor a Bundestagu (Spolkovému sněmu),
starobylá hlavní města, atmosféru musíte objevovat, ale kdo Berlínu „pronikne pod byl vybudován neobvyklý památník obětem holocaustu. Na ploše mnoha desítek čtverečních metrů
kůži“, ten se tam rád vrací.
můžete bloudit úzkými uličkami mezi bloky různě
První zvláštností, kterou objevíte hned při prv- dou Unter den Linden se dostanete k Brandenbur- vysokých kamenných kvádrů.
ním pohledu na mapu města, je jakoby chybějící ger Tor (Braniborská brána) a cestou minete téměř
centrum. Tam, kde byste ho hledali, uprostřed sto metrů vysokou kopuli Berliner Dom (BerlínskéTuristické informace o Berlínu lze nalézt na
mapy, leží ohromný park Tiergarten. Berlín má ho dómu), areál univerzity a přejdete přes Muzejní
mnoha internetových adresách. Patří mezi
však ve skutečnosti mnoho center. Tím východ- ostrov. Na malém prostoru je tam soustředěno neuně oficiální stránky Berlína www.berlin.de
ním se stalo Alexanderplatz (Alexandrovo náměs- věřitelné množství památek spojených s celou hisi stránky turistické centrály www.visitbertí) a jeho okolí s obchodními centry, červenou torií lidské civilizace – Altes Museum (Staré muselin.de. Na těchto stránkách je řada informaradnicí, velkou Neptunovou kašnou a symbolem um) soustřeďuje sbírky ze starého Řecka a Říma,
cí a tipů, vztahujících se k památkám, turisBerlína – 365 metrů vysokou televizní věží.
Neues Museum (Nové muzeum) skrývá sbírky statickým zajímavostem i ubytování.
Alexandrovo náměstí je ideálním místem pro rověkého Egypta. Pergamonmuseum soustřeďuje
vycházku po berlínských pamětihodnostech. Tří- jednu z největších evropských kolekcí starověkého
Svou osobitou atmosféru mají i další místa Berlína. Každá čtvrť má své tradiční centrum a každá je něčím charakteristická. Lze v nich navštívit
Z Prahy a Ústí nad Labem do Berlína jezdí po celý den obvykle ve dvouhodinových intertradiční berlínské hospody, kabarety a zábavní
valech vlaky EuroCity a EuroNight. Řada z těchto vlaků přijíždí ze zahraničí a projíždí také
podniky i restaurace nejrůznějších světových
Brnem a Pardubicemi. V Praze Holešovicích mají přípoje od spojů SC Pendolino z Ostravy
kuchyní. Berlín je totiž skutečně multikultura Olomouce. Doba jízdy z Prahy do Berlína je přibližně čtyři a půl hodiny.
ní město obývané nejen Němci, ale desítkami
Pro cesty z ČR do Berlína lze využít celou řadu slev s cenou od 29 eur (cca 744 Kč). Tolik stojí
dalších národností. Při návštěvě jednoho města
zvláštní jízdenka zakoupená přes internetový obchod ČD (http://eshop.cd.cz). Cena podobné jíznedaleko od naší republiky tak můžete poznat
denky z Brna do Berlína je 39 eur (cca 1001 Kč). V každém vlaku je počet míst za tuto cenu omevelký kus světa a světových dějin.
zen. Další možností levnějšího cestování je využití slevové karty In karta/Rail plus nebo využití
Berlín – město mnoha tváří
zpáteční jízdenky City Star. Informace o spojení a slevách naleznete na www.cd.cz.
Připravil: Petr Šťáhlavský
Muzeum průmyslových železnic je občanské sdružení – nezisková organizace,
zabývající se záchranou a obnovou vozidel z různých úzkorozchodných drah.
Spolek vznikl v roce 1991 a veškeré práce v něm vykonávají členové ve svém
volném čase zdarma.
Muzeum se nalézá na bývalé vlečce ze
Zastávky u Brna do Zbýšova. Nezabývá se
jen sběratelskou činností, ale i dokumentační a prezentační. Provozuje přes třicet
lokomotiv a několik desítek historických
vozů. Vozidla byla shromážděna ze všech
koutů Čech ze zrušených dolů, lomů, cihelen či jiných průmyslových úzkorozchodných železnic. Byla odkoupena zpravidla za
cenu šrotu, ve stavu tomu odpovídajícím.
Lokomotivy a vozy byly poté podrobeny náročným opravám. Rozebíraly se až
do posledního šroubku a opětovně uváděly do stavu co nejpodobnějšímu po jejich
vyrobení. Motorové lokomotivy pocházejí
z let 1940 až 1981, parní z let 1913 až 1951
a elektrické z let 1905 až 1964. Mezi elektrickými lokomotivami najdeme i nejstarší exponát vůbec – lokomotivu Siemens
z roku 1905.
Základ sbírky představuje parní lokomotiva 600 BS 80 (ČKD Praha 1951). Po službě
v Králodvorských železárnách se lokomotiva dostala do sbírek Národního technického muzea v Praze, odkud si ji Muzeum
průmyslových železnic pronajalo. Zajímavá je i lokomotiva typu RIIIc, vyrobená
v roce 1919 v ČKD Blansko pro polní dráhy
rakouského ministerstva války.
Od výrobce putovala na mladějovskou
průmyslovou úzkorozchodku, kde strávila více než šedesát let v každodenním
nákladním provozu. Poté ji opět přebralo
do svých sbírek Národní technické muzeum v Praze a od něj Muzeum průmyslových železnic.
Povězme si ještě stručně o historii průmyslové dráhy. Roku 1862 byla postavena
vlečka na přepravu uhlí, vedoucí ze železniční stanice Zastávka u Brna k dolu Jindřich II. u Zbýšova, který byl nejhlubším
dolem na černé uhlí v republice a současně
jedním z nejhlubších ve střední Evropě.
Po uzavření posledního dolu Rosicko–
oslavanského revíru v roce 1993 nebylo
pro dráhu využití, takže ji koncem roku
2004 odkoupilo Muzeum průmyslových
železnic. Roku 2005 započala ve Zbýšově
výstavba nového muzeálního úzkorozchodného nádraží a v srpnu 2007 byla otevřena krytá hala, kde si návštěvníci mohou
prohlédnout sbírku vozidel.
Nepočítáme–li stálou expozici na zámku v Oslavanech, kde jsou již přes rok
jako součást expozice hornictví a energetiky vystaveny i důlní lokomotiva a vozy
Muzea průmyslových železnic Brno,
konala se první veřejná prezentace sbírek
Muzea průmyslových železnic při oslavách
150. výročí železniční tratě Brno – Zastávka až v září 2006.
Představila se zde některá vozidla, jimiž
se budou moci návštěvníci muzea svézt po
rekonstrukci v celé délce tratě Zastávka –
Zbýšov. Svezení po krátké předváděcí trati
v centru oslav poblíž nádraží Českých drah
v Zastávce u Brna vzbudilo velký zájem jak
mezi dětmi, tak i dospělými, kteří neskrývali přání, aby vlaky Muzea průmyslových
železnic Brno jezdily co nejdříve v celé
trase až do Zbýšova. Veřejnost se mohla
Oprava byla spojena s přerozchodováním
tratě z původního standardního rozchodu 1435 na současných 600 mm. Opravu
finančně podpořil Jihomoravský kraj,
logistickou a technickou podporu zajistila
přilehlá města, obce, České dráhy, společnost Kepák group a Kordis – IDS JMK.
Muzeum může fandům a milovníkům
železných ořů nabídnout také tým profesionálů, kteří se podíleli na provozu mnoha úzkorozchodných železnic v Česku
i zahraničí. Jeho členové mají mnohaletou praxi v provozování drážní dopravy.
Pokud tedy hledáte jakékoliv informace
o tomto zajímavém oboru, v Muzeu průmyslových železnic ve Zbýšově je jistě
najdete. Více údajů lze nalézt na webových
stránkách www.mpz.cz.
Připravil: Artur Fučík
Mašinky lákají stále více malých i velkých návštěvníků.
v Zastávce detailně seznámit se záměry
muzea v této lokalitě, a to i s budoucím
provozem úzkorozchodné železnice.
Ruku v ruce s prezentačními aktivitami
šla výstavba nádraží Muzea průmyslových
železnic ve Zbýšově. Pokračovaly převozy lokomotiv, vozů i kolejiva do tohoto
depozitáře. Bývalé vlečkové kolejiště dolu
Jindřich se proměňuje ve výchozí stanici
historických vlaků a rekonstrukce nádraží
bude dokončena v létě 2008. Samostatnou
kapitolou byla generální oprava železničního přejezdu silnice Zbýšov – Zastávka.
Foto: Martin Harák
Jízdy pro veřejnost se konají ve dnech:
10. 5., 7. 6., 5. 7., 6. 7., 9. 8., 6. 9. a 27. 9.
2008, vždy od 10 do 18 hodin každou celou
hodinu (v případě zájmu i častěji). Vybrané
vlaky jsou vedeny parní lokomotivou BS
80 (ČKD 1951). Tehdy lze také zhlédnout
expozici lokomotiv, vozů a techniky Muzea
průmyslových železnic. Mimo tyto dny
je muzeum otevřeno po dohodě. Na Den
železnice 27. září 2008 pojede mimořádný
parní vlak v trase Brno – Zastávka u Brna.
O jízdě vlaku se informujte na webových
stránkách www.cd.cz.
pozvánka
Pojeďte na návštěvu do Zbýšova – Muzea průmyslových železnic
modelová železnice
Povídání o modelové železnici (2)
Pro kolejiště malá (s menšími poloměry
oblouků) či pro obyčejné hraní třeba na
stole je vhodné použít výrobcem definované kolejivo o různých délkách či poloměrech a třeba i s kolejových podložím,
které je součástí samotné koleje. Toto
kolejivo s podložím je nejvhodnější pro
stavbu kolejiště třeba i na koberci.
Modelové kolejivo dělíme také podle
výšky kolejnice (kolejového prutu). Platí,
že čím nižší je profil, tím modelovější je
kolejivo. Nenechme se ale zmást. Na nízkém profilu můžeme provozovat vozidla
s upravenými dvojkolími, resp. nízkými
okolky. Výška kolejnice je označována
v milimetrech nebo číslovkou doplněnou o název „CODE“.
Pokud už tedy víme, jaké měřítko zvolíme a jaký typ kolejiva použijeme, tak
už můžeme plánovat samotné kolejiště.
O tom a o základech stavby si povíme
příště.
Mgr. Michal Dalecký
[email protected]
Modelové kolejivo
V minulém dílu jsme si popsali modelová měřítka. Dnes se podíváme na druhy
a typy modelového kolejiva. V minulosti
jsme byli zvyklí na kolejivo z tzv. U profilu, což byl vlastně ohnutý plech, který
tvořil samotnou modelovou kolejnici.
Toto řešení sice splňovalo svoji funkci,
ale kolejivo bylo náchylné na manipulaci a hlavně časem korodovalo a jízdní
vlastnosti se podstatně zhoršovaly.
V současné době je k dispozici tzv. profilové kolejivo, které v průřezu kolejnice
odpovídá skutečné železnici. Geometrie
kolejiva, typy výhybek a dalšího příslušenství jsou dnes mnohem rozmanitější.
Vybrat si můžeme kolejivo s dřevěnými
nebo i s betonovými pražci. V nabídce
najdeme jednoduché, obloukové i křižovatkové výhybky, od krátkých (vhodné
pro domácí kolejiště) až po dlouhé a štíhlé typy, vhodné pro modulová či klubová
kolejiště. K přestavování výhybek slouží
přestavníky (elektromagnetické či motorické), montované přímo k výhybce nebo
pod povrch základní desky.
Pro větší či trvale postavené kolejiště
je výhodnější použít tzv. flexi koleje, což
je vlastně metrový kus koleje, který je
libovolně ohebný pro různé poloměry.
Najdeme je v nabídce většiny výrobců
a ve všech běžně používaných měřítkách.
Přehled výrobců modelového kolejiva
Výrobce
Z
N
TT
H0 H0e/m
0e
0m
0
1
2m
PECO
x
x
-
x
x
x
-
x
x
x
Fleischmann
-
x
-
x
-
-
-
-
-
-
Roco
-
x
-
x
x
-
-
-
-
-
Trix
-
x
-
-
-
-
-
-
-
-
Tillig
-
-
x
x
x
-
-
-
-
-
Märklín
x
-
-
-
-
-
-
-
x
-
Piko
-
-
-
x
-
-
-
-
-
-
Výška kolejnice u kolejových systémů H0
Výrobce
Kolejivo
Výška kolejnice Poznámka
Fleischmann Profi-Gleis
2,5 mm
CODE 100
ROCO
Roco-Line
2,1 mm
CODE 83
ROCO
GeoLINE
2,1 mm
CODE 83
PECO
CODE 100
2,5 mm
CODE 100
PECO
CODE 83
2,1 mm
CODE 83
PECO
CODE 75
1,9 mm
CODE 75
Piko
A-Gleis
2,5 mm
CODE 100
Tillig
Elite
2,1 mm
CODE 83
Tillig
Standard
2,5 mm
CODE 100
12X v Praze / www.eiffeloptic.cz
Výhodněji pro cestující ČD
Oč n í v y
V každé naší prodejně najdete jiných 6000 modelů dioptrických
i slunečních brýlí.
šetření
provádím
e bez č e
ká ní.
Velký výběr slunečních i dioptrických brýlí všech světových značek.
A dále nabízíme velký výběr brýlových doplňků – lupy, šňůrky a řetízky,
široký výběr pouzder, kvalitní utěrky, spreje na šetrné čištění brýlí
a mnohem více.
Kontaktní čočky aplikujeme ihned – i barevné. Dioptrické i nedioptrické.
Refrakční centrum – specializovaná pracoviště pro vyšetření zraku
a aplikaci kontaktních čoček jsou vybavena moderními přístroji.
V rámci programu ČD Bonus s jízdenkou ČD v minimální hodnotě 200 Kč
získáte při nákupu zboží u Eiffel Optic v hodnotě nad 1500 Kč slevu 400 Kč.
ý
Vaše br
le bud
do 1 h
toveny
ou zho
odiny.
Velké slevy brýlí!
EXPRES SERVIS → oční vyšetření → brýle → kontaktní čočky, i barevné → DO 1 HODINY
Prodejny eiffel optic:
Celetná 38, P 1*Na Příkopě 25, P 1*Jungmannovo nám. 1, P 1*Ječná 6, P 2
Bělehradská 102, P 2*Palác Flóra, P 3*Centrum Chodov, P 4
OC Nový Smíchov, P 5*Metropole Zličín, P 5*Centrum Černý Most, P 9
Europark – Štěrboholy, P 10*NC Hypernova – Průhonice
Velk ý v ý
b
ěr br ýlí
všech sv
ětov ých
z nač ek .
Naše ceny jsou konečné, Vaše radost bude nekonečná
Cestovní kancelář ČD travel, s. r. o., byla založena v roce 2005 a navázala na mnohaletou tradici odštěpného závodu ČD, a. s. – Cestovní kancelář. Zakladatelem
a majoritním vlastníkem ČD travel jsou České dráhy, a. s., a od roku 2006 je spoluvlastníkem Odborové sdružení železničářů. Do povědomí zákazníků cestovního ruchu jsme se zapsali jako „normální cestovka “ a už jen ojediněle se návštěvník našeho prodejního centra zeptá, jestli pořádáme zájezdy pouze vlakem.
Naše cestovní kancelář nabízí zájezdy
s dopravou leteckou, vlakovou, vlastní
i autobusovou (uvádíme v pořadí tak, jak
je nejčastější). Jsme jednou z mála cestovních kanceláří působících na českém trhu,
která nabízí zákazníkům konečné ceny.
To znamená ceny včetně všech leteckých
poplatků, tax a palivových příplatků.
I když jsme tímto opticky znevýhodněni
oproti konkurenci, věříme, že zákazníci naši službu brzy pochopí a ocení naši
cenovou politiku. Cestovní kancelář je
vybudována na vzájemné důvěře a maximální péči o zákazníka.
ČD travel má 3 pobočky – v Praze – na hlavním nádraží a v ulici V Celnici,
v Brně – na hlavním nádraží. Na pobočkách se setkáte s kvalitní obsluhou. Naši
zaměstnanci vám mohou nabídnout
nejenom rekreační pobyty tuzemské
a zahraniční, ale ochotně a kvalifikovaně
prodají také jízdenku na vlak nebo auto-
bus. Nejširší klientelu tvoří samozřejmě
zájemci o jízdenky vlakové. Díky německému a švýcarskému rezervačnímu systému dokážeme odbavit snad každého
klienta.
Za dobu naší dvouleté existence využilo
našich služeb 30 tisíc klientů. Největší
reklamou je pro nás téměř nulové procento reklamací ze strany našich klientů.
Na tomto faktu má nesporný podíl práce
našich zaměstnanců, kteří se maximálně
snaží o individuální přístup ke klientovi.
Všichni si velice ceníme důvěry našich
klientů a zodpovědně pracujeme na tom,
abychom si ji udrželi. Doufáme, že naše
nabídka bude i nadále zajímavá pro naše
stálé zákazníky a osloví i nové klienty.
Naši nabídku pravidelně aktualizujeme
na webových stránkách www.cdtravel.
cz. Zájezdy nabízené námi jsou dostupné
pro každého, nejen pro zaměstnance ČD.
V rámci programu ČD Bonus s jízdenkou
ČD v minimální hodnotě 200 Kč získáte
slevu 10 % na všechny zájezdy z katalogu
Dovolená 2008. Více o slevách a o programu na www.cd.cz/cdbonus.
dětem
O zvířátkách
Byl sychravý podzim. Pátek večer a děti
opět přijely do Záhořic k dědovi a babičce.
Děda Drahorád musel nečekaně na noční službu, protože výpravčí pan Klouček
dostal chřipku. Pořádnou. Jenom kýchal
a potil se. Děti byly smutné, protože večer
nebyla pohádka. Babička sice uvařila
k večeři báječnou rýžovou kaši se skořicí,
ale co to bylo platné. Pohádka je pohádka.
Když je v noci přišla zkontrolovat, zda
jsou řádně přikryté, tak, jak to dělají ostatně všechny babičky, něco se jí nezdálo.
Anička, hadí kůžička, dýchala nějak rychle a silně. Položila jí ruku na čelo. Jenom
pálilo. To nám ještě scházelo, pomyslela si
babička Františka. Vzala opatrně Aničku
do náruče, aby ji nevzbudila, a přenesla ji
do svého pokoje do postele na dědovo místo. Anička hřála jako kamínka. Košilku
měla propocenou a vlasy slepené. Jen aby
to nebyl zápal plic. Ráno musíme k doktorovi, běželo jí hlavou. Byl tu ale problém.
Místní doktor, pan Svatoš, neordinoval. Na
dveřích ordinace byla již třetí den vývěska:
Promiňte, mám chřipku. Obraťte se prosím
na kolegu Maška v Bystřici. Do Bystřice to
bylo vlakem víc než půl hodiny...
Sotva se ráno děda Drahorád vrátil ze
služby, babička mu rychle všechno vylíčila a dala mu pokyny, jak nakrmit ostatní
děti. Oblékla Aničku jako pumpu na zimu
a vyrazila rychlíkem v sedm hodin. Vagon
byl pěkně vytopený, plný cestujících, jen
tak tak, že našly volné místo. Anička, sotva se posadila, usnula jako špalek. Zdálo
se jí, jako by jí babička vyprávěla pohádku. Jinou, než byla zvyklá od dědy.
O zvířátkách, která cestovala vlakem
Na nádraží přišel kůň. Grošák. Hlavu pyšně zdviženou, hřívu neučesanou. Bez sedla
a bez ohlávky. Nastoupil do vlaku bez jízdenky a hned si hledal místo k sezení. Hrabal a kopal kolem sebe, no jako kůň. Ostatní
si raději odsedli, aby nepřišli k úrazu.
Na vedlejším sedadle seděla prasečí
rodinka. Kolem sebe tašky s jídlem, kastrólky, něco zabaleného v mastném papíru, lah-
Naproti přes uličku seděla kočičí rodinka. Kočičí máma byla černá jako uhel
a měla kolem sebe kupu koťat. Nedala se ani
pořádně spočítat. Pořád se vrtěla a lísala se
k mámě. Ta jenom spokojeně mrouskala
a mhouřila oči. Táta kocour byl roztažený
na lavici a vypadalo to, že spí. Ve skutečnosti přimhouřenýma očima pozoroval
okolí a byl připraven bránit svoji rodinu
před případným nebezpečím.
U dveří vagonu řádili opičáci. Byli čtyři a neposeděli snad ani vteřinu. Skákali
ze sedadla na sedadlo, houpali se na tyči
a střídavě lezli do prostoru pro zavazadla,
odkud pak skákali na zem nebo na sedadlo. Pokřikovali na sebe a vydávali různé
skřeky. Co taky očekávat od opičáků, že?
Jediný spořádaný cestující byl lovecký
pes, který ukázněně seděl a hleděl z okna
na ubíhající krajinu.
Do vozu vstoupil průvodčí: „Jízdenky,
prosím!“ zavolal důrazným hlasem.
Lovecký pes předložil jízdenku a čekal,
až mu ji průvodčí proštípne. Zato ostatní cestující měli problém. Kočičí rodin-
Vojtěch Lihařík
ve s pitím. Prasátka mlaskala, chrochtala,
pod sebou kupu drobků, zbytků a odpadků.
Kolem se šířil nepříjemný zápach, zkrátka
smrad. Není divu, že i vedle takových cestujících nechtěl nikdo sedět.
ka se začala dohadovat, kdo vlastně má
u sebe lístky. Když je kocour konečně
našel, vznikl problém s koťaty. Bylo jich
moc, jízdenky byly jenom dvě a obsazených sedadel bylo šest. Průvodčí požádal
Chytla babičku za ruku a se vším se jí
svěřila.
„Holka, holka, to všechno ta horkost, už
abychom byly u doktora,“ povzdechla si
ustaraně a dodala: „Alespoň sama vidíš, že
někteří lidé se dokáží chovat jako zvířátka!“
Vlak právě zastavoval v Bystřici. Na
nádraží čekal četník a automobil značky
PRAGA. Četník na cestujícího bez jízdenky a auto na Aničku a babičku. To druhé
zařídil děda Drahorád u kolegy přednosty
v Bystřici. Za chvíli byla Anička u doktora Maška v ordinaci. Ten jí nejprve změřil teplotu, prohlédl, proklepal, poslechl
a nakonec se usmál.
„Nebojte se, žádný zápal plic, ale pořádná chřipka. Ta teď řádí všude. Chce to
Jan Škoda
dospělé kočky, aby si tedy vzaly koťata na
klín a uvolnily ostatní obsazená místa.
Po chvíli protestování a prskání se tak
stalo.
S opičáky to bylo trochu horší. Nejprve je
musel průvodčí uklidnit a poučit, že nejsou
v cirkuse, a nesmějí tedy skákat, kde a jak se jim
zachce. Naštěstí měli platné jízdenky a nechali
si domluvit. Asi byli přece jen cvičení.
U prasečí rodinky se průvodčí zdržel
poněkud déle. Nejprve dlouho čekal,
než najdou jízdenky. Nakonec je prasátka vylovila celé pomačkané a nečitelné
z onoho mastného papíru. Průvodčí marně luštil, odkud a kam jedou. Takovou jízdenku uznat nemohl. Pak vyzval prasečí
rodinku, aby uklidila ten chlívek panující
kolem, a když se prasátka k ničemu neměla, sáhl do brašny pro pokutový blok.
Napočítal pokutu mastnou jako dobře
prorostlý bůček. Prasátka ale měla peněz
dost a snad jim pokuta ani moc nevadila.
Vesele chrochtala dál. Průvodčí otevřel
mírně okno a šel raději dále do vozu.
Největší problém nastal s grošákem.
Neměl jízdenku ani peníze a ještě ke všemu byl vzpurný a odmlouval. Co s takovým cestujícím? Průvodčí měl jedinou
možnost. Vysadit ho v příští stanici. Když
to grošákovi oznámil, ten jenom zařehtal
a vycenil zuby. Měl je hnusně žluté, fuj.
Lucie Hrnčiříková
dlem nepředstavitelný nepořádek. Právě
pořádali jitrničky a jelítka. O kus dál byla
mladá rodina, hezká černovlasá maminka,
trochu opelichaně vypadající a podřimující tatínek a kupa dětí. U dveří povykovali kluci školou povinní a dělali na Aničku
opičí obličeje. V koutku vagonu seděl hajný
v zelené uniformě a bylo na něm vidět, že
už by nejraději vystoupil z vlaku. Anička
byla zmatená. Zdála se jí ta zvířátka, nebo
se jí zdá naopak to, co právě vidí?
Jan Štěnička
ležet, pít horký čaj, vypotit, vitaminy
a třeba nějakou pohádku.“
Toho dne pak vyprávěl děda Drahorád netradičně pohádku už odpoledne
a jenom Aničce.
Robert Drozda
Chcete svou pohádku?
Umíte trochu malovat?
Milé děti, nakreslete přednostovi Drahorádovi
obrázek, nebo pošlete námět na pohádku z železničního prostředí, kterou byste si v magazínu ČD
pro Vás rády přečetly! Pohádky s vašimi obrázky
vycházejí v každém sudém čísle našeho magazínu. Nejlepší autoři obdrží propagační předměty
Českých drah a nejlepší dílka budou zveřejněna
(pokud budou opatřena čitelnou adresou). Ta
naše adresa je: redakce ČD pro Vás, nábř. Ludvíka Svobody 12, 110 15 Praha 1.
dětem
Průvodčí došel k babičce Františce
a spící Aničce.
„Kampak, kampak, paní přednostová?
V sobotu a takhle brzo ráno?
„Ale, musíme do Bystřice k doktorovi,
mám strach tady o Aničku, jenom pálí,
podívejte se na ni,“ a podala průvodčímu
režijní jízdenky.
V tom se Anička probudila. Chvíli nevěděla, kde je a co se děje. Vždyť ji babička
vyprávěla pohádku a o zvířátkách. Rozhlédla se kolem, ale žádná neviděla. Na protějším sedadle byl roztažený mladík, neučesaný, bez čepice. Když se trochu usmál, bylo
vidět, že má žluté zuby. Naproti přes uličku
seděla povedená rodinka tlouštíků, kteří
se cpali, až měli boule za ušima. Pod seda-
vlakem do zoo
Pavilon gaviálů v zoo hlavního města Prahy
V pražské zoologické zahradě byla 5. dubna otevřena pro veřejnost nová
expozice. Čambal – pavilon gaviálů – je již desátým pavilonem v zoo. Ačkoli
nevyniká rozlohou, je jeho otevření považováno za událost sezony a pražští
chovatelé si novou expozici a její převzácné obyvatele velmi považují.
Nová expozice totiž byla vybudována
přesně v souladu s principy moderní zoo: byl
vytipován živočich, jehož situace v přírodě je
kritická, a třicet let trvající záchranné operace selhávají. V zoo mu s přispěním magistrátu vybudovali specializovaný moderní
pavilon za 20 milionů korun, který bude
základnou tzv. pojistné populace v Evropě.
Krokodýla na hraně vyhubení budou ovšem
podporovat i v místě jeho výskytu. Kromě
odborné pomoci a spolupráce s indickými
kolegy nabídnou i přímou pomoc finanční.
Každý návštěvník Zoo Praha již nyní přispívá na záchranné projekty, a tedy i na záchra-
nu gaviála v přírodě, korunou ze vstupného.
Gaviál je unikátní krokodýl, který původně obýval velké podhimálajské řeky v severní Indii, Pakistánu a Nepálu. Přestože je jedním z největších krokodýlů (samci mohou
dorůst i více než šestimetrové délky), je
výhradně rybožravý. Jeho loveckým nástrojem jsou velmi dlouhé a překvapivě tenké
pinzetovité čelisti vyzbrojené ostrými zuby.
Poslední sčítání gaviálů odhalilo alarmující
skutečnost – v přírodě již nežije více než 200
dospělých zvířat. Jedna z posledních dvou
rozmnožujících se kolonií na řece Čambal
byla navíc na přelomu roku postižena hromadným úhynem, vyvolaným znečištěnou
vodou, a je zřejmé, že bez mezinárodní podpory je gaviál odsouzen k záhubě.
Pražská skupina sedmi gaviálů je největší na světě mimo Indii. To, že jsme ji získali,
považujeme za malý zázrak, jemuž předcházelo takřka pět let velmi složitých jednání. Gaviálové se vylíhli v roce 2004 v záchranné stanici
Madras Crocodile Bank. V novém pavilonu se
jim velmi líbí, nejčastěji odpočívají na ostrůvku v bezprostřední blízkosti procházejících
návštěvníků. Svým prehistorickým vzhledem i překvapivou ladností pod hladinou jistě
vzbudí jejich zaslouženou pozornost.
Petr Velenský
Foto: Tereza Mrhálková – Zoo Praha
tip na výlet
Král mezi českými hrady: Zvíkov
Turistickou sezonu zahájíme poblíž Písku, navštívíme krále mezi českými
hrady. Tak tituloval slovutný historik August Sedláček královský hrad
Zvíkov. Majestátný, důstojný, strohý, ale půvabný. Kdybych měl vybrat
své nejoblíbenější letecké záběry, snímky malebného gotického hradu
obklopeného vodní hladinou by se umístily na předních místech.
Úzký skalnatý ostroh při soutoku Vltavy s Otavou byl osídlený již v prehistorických dobách. Hrad zde založil pravděpodobně Přemysl Otakar I. na počátku 13.
století. Výstavba paláce probíhala však
spíše až za Václava I. a Přemysla Otakara
II. Karel IV. zařadil Zvíkov mezi královské hrady, které nelze prodat. Jeho vůle
však nebyla respektována a na Zvíkově
se vystřídalo mnoho majitelů. Nejprve
Rožmberkové, poté Švamberkové. Ti se
hlásili ke stavovskému povstání, Zvíkov patřil k posledním protestantským
baštám v jižních Čechách. Po bitvě na Bílé
hoře získali hrad Eggenbergové, budovy
ale využívali pouze k hospodářským účelům a Zvíkov začal chátrat. V 19. století
však Schwarzenbergové provedli rozsáhlou rekonstrukci.
Hradnímu areálu zdáli dominuje několik věží. Z jihu se do hradu vstupovalo
Píseckou bránou, jejíž červená střecha má
věžovitý charakter. Tuto bránu chránila
mohutná válcová věž Hláska. Je vysoká
32 metrů a k příchozím natočená ostrým břitem. Nejstarším prvkem hradu je
obytná hranolová Hlízová věž. Vznikla
pravděpodobně už za Přemysla Otakara I.
a je postavena z tmavých bosovaných
kvádrů. Po určitou dobu v ní zřejmě byly
uloženy korunovační klenoty. K Hlízové
věži se přimyká samotné jádro hradu. Má
půdorys nepravidelného pětiúhelníku,
křídla paláce propojuje fantastický ochoz
s křížovou klenbou a otevřenými arkádami s hrotitými oblouky. V jižním křídle
paláce se nachází vzácná kaple svatého
Václava s nádhernými nástěnnými malbami z 80. let 15. století.
Na rozdíl od ostatních soudobých hradů byl Zvíkov průchozí ze dvou stran,
z jihu již zmíněnou Píseckou bránou a ze
severu z podhradí nad soutokem Železnou bránou. Západní a východní stěny
ostrohu strmě spadaly do hlubokého
údolí. Ve dvacátém století, po napuštění
Orlické přehrady, se však z ostrohu stává spíše ostrov a hrad se vypíná už jen
několik metrů nad hladinou. Podhradí bylo zatopeno. Přístupové cesty ale
stále zůstávají dvě. Můžete zvolit atraktivní připlutí lodí po Orlické přehradě
nebo cestu po silnici do obce Zvíkovské
Podhradí, parkoviště je vzdáleno asi půl
kilometru od hradu.
Zvíkov je jedinečnou ukázkou raně
gotického hradu. Můžete jej navštívit ve
standardní turistické sezoně od dubna
do října. Prohlídka je volná, bez průvodce. Sami si v klidu projdete gotickým
palácem a vychutnáte si jeho atmosféru.
Síně s nádhernými klenbami a nástěnnými malbami doplňují ukázky dobového
mobiliáře. Seznámíte se s archeologickými nálezy a historií objektu. Z ochozů se
naskýtá skvostný výhled na vodní hladinu i na arkádové nádvoří.
Text a foto: Jiří Berger