11/2011

Transkript

11/2011
11
2011
Vážené čtenářky, vážení čtenáři,
v listopadovém čísle časopisu otevíráme
kratší sérii článků, která se zaměřuje na
aktuální legislativní změny. Jejím autorem je
Pavel Běhounek. Ve svém prvním článku z řady, který naleznete v rubrice Daně a účetnictví, se věnuje zejména změnám v legislativě, jež se týkají roku 2011. V navazujících
článcích pak představí rozbor zásadních
změn pro příští rok a také následující roky.
I v tomto čísle naleznete případovou studii –
tentokrát věnovanou strategickému controllingu v projektu továrny na zpracování mědi.
Autorem textu je Vladimír Janouš, článek je
v rubrice Trendy a analýzy.
Velice podnětný je také článek Jana Urbana
v rubrice Personalistika. Autor zde analyzuje, kterých chyb při řízení lidí se vyplatí vyvarovat, aby podnik nepřišly příliš draho.
Přeji Vám hezké podzimní dny a příjemné
čtení.
Kateřina Žáčková
redaktorka
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
1
obsah
Úvodník
1
Vlasty Sárové, vedoucí controllingového
oddělení společnosti Podravka-Lagris
44
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ
A CONTROLLING
Manažerské účetnictví pro ekonomické
a finanční řízení firmy a podniku (XXII)
– Manažerské rozhodování – náklady
kapitálu
Tomáš Petřík
3
Vymezení ovládání
podle nového IFRS 10 (II)
Vladimír Zelenka, Marie Zelenková
ZEPTALI JSME SE …
PERSONALISTIKA
Individuální zásluhové odměňování
Petra Horváthová
45
Proč jsou chyby při řízení lidí drahé
Jan Urban
53
14
CAFIN INFORMUJE
Pozvánka na členské akce CAFIN
DANĚ A ÚČETNICTVÍ
Přehled aktuálních legislativních změn
Pavel Běhounek
19
59
MONITORING
Z domova
61
Finanční trhy – říjen 2011
Jan Traxler
62
TRENDY A ANALÝZY
Implementace strategického controllingu
v továrně na zpracování mědi
Vladimír Janouš
27
TÉMA: OUSTSOURCING
2
Outsourcingem a elektronizací
lze ušetřit až čtvrtinu nákladů
na zpracování účetnictví
Jana Vasilenková
35
Jaké jsou současné trendy
outsourcingu mezd?
Daniel Pristach
38
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Manažerské účetnictví pro
ekonomické a finanční řízení
firmy a podniku (XXII)
Manažerské rozhodování – náklady kapitálu
Tomáš Petřík
V tomto článku se budeme zabývat základní funkcí manažerského
účetnictví (management accounting, MA), a to komplexním dlouhodobým manažerským rozhodováním a aplikovanými náklady
kapitálu (cost of capital), respektive odvozením nákladů vlastního
kapitálu (cost of equity). Navážeme na předchozí výklad z minulých dílů seriálu, použijeme preferované tržní odvození podmíněné
tržním oceněním kapitálové struktury. Odvodíme tržní rizikovou
prémii (RP) a individuální agregované rizikové přirážky (ARP) vyjadřující specifické
riziko. Ty představují zbývající konstrukční prvky modelu CAPM. Dále aplikujeme již celý
uzpůsobený oceňovací model CAMP při odvození konkrétních tržních nákladů vlastního kapitálu pro konkrétní aktivní společnost operující na národním trhu v odvětví cestovního ruchu (leisure time industry, LTI).
o tzv. střední hodnoty těchto očekávaných a časově symetrických výnosů.
Tržní riziková
prémie a hlavní
agregované
rizikové přirážky
Při určení zásadní tržní rizikové přirážky
(market risk premium) se v praxi postupuje stejně jako při tržním odvození koeficientů beta. Jde o to, že stanovujeme
a odvozujeme budoucí rovnovážné a symetrické hodnoty rizikové prémie, která
vyjadřuje současně tržní – systematické
riziko kapitálového trhu a vychází v modelu CAPM z očekávaných adjustovaných
výnosů celkového kapitálového trhu a referenčních bezrizikových státních dluhopisů, které je vyjadřují. Statisticky se jedná
V našem případě má oceňované aktivum
podobu konkrétní firmy nebo podniku.
Z ekonomického pohledu pro hodnotově
perspektivní společnost jde modelově
o nekonečné období (going concern concept). V praxi poté narážíme, narozdíl od
klasického CAPM pojatého ve vztahu
k ocenění jedné – konkrétní a promptně
prodejné akcie, na stejný problém jako při
stanovení koeficientu beta, tedy na problém, jak symetricky definovat pro konkrétní firmu a podnik toto období. V praxi se používají pro bezrizikové sazby rf
dlouhodobé státní dluhopisy desetileté,
ale jsou doporučovány delší dluhopisy
(třiceti- a víceleté). Dále vzniká v praxi
problém v oblasti použití srovnávacího
– referenčního trhu a jeho univerzální
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
3
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
interpretce, ale i možnosti využití tržních
dat přímo pro konkrétní firmy a podniky.
To se týká i nejednoznačnosti, jak a z jakých vstupů a dat věrohodně kalkulovat
a odvozovat průměrné výnosnosti. K délce období lze konstatovat, že jsou modelově preferovány co možná nejdelší časové řady. Ty jsou opět v praxi dostupné
nejlépe z amerického kapitálového trhu,
kde existují použitelné statisticky testované a věrohodné časové řady prakticky od
druhé poloviny 30. let 19. století!
Riziková prémie je v CAPM pojímána jako
rozdíl očekávaných hodnot výnosů (expected return, re). Vyjadřuje rozdíl výnosů bezrizikového portfolia a rizikového
tržního portfolia, které v podstatě představuje očekávanou výnosnost referenčního trhu cenných papírů jako celku. V konkrétní praxi je trh vyjádřen některým
statisticky a historicky podchyceným tržním
indexem (např. S&P, NYSE, Dow Jones
v USA, FTSE v Británii a DAX v Německu;
u nás PX odvozovaný na burze cenných
papírů v Praze). Lze preferovat nejdéle
věrohodně analyticky podchycený americký a klasický kompozitní akciový index
S&P 500 vyjadřující nejširší firemní průřez. Měřítkem rizikovosti trhu, respektive
z něj odvozeného referenčního tržního
portfolia, je z technického pohledu směrodatná odchylka (standard deviation)
měřící variabilitu statisticky zkoumané
veličiny, v našem případě očekávaných výnosů. Jedná se o univerzální statistický parametr znázorňující i volatilitu – proměnlivost očekávané výnosnosti v čase.
Při kalkulaci rizikové prémie vyjádřené
známým výrazem rm – rf je nutno stanovit dlouhodobou průměrnou výnosnost
akcií, přičemž se v praxi využije zmíněných referenčních akciových indexů, které
jsou podrobně monitorovány, a údaje
o jejich hodnotách jsou dnes, v době informačních technologií, běžně dostupné
4
prakticky pro kohokoliv s potřebnou erudicí. Určí se i dlouhodobá průměrná výnosnost indikativních – referenčních státních dluhopisů a rozdíl těchto hodnot je
právě hledaná tržní riziková prémie pro
modifikovaný oceňovací model CAPM –
tak v praxi odvozujeme náklady vlastního
kapitálu v jejich tržním cílení.
Při kalkulaci dlouhodobé průměrné výnosnosti akcií se v praxi používá geometrického nebo aritmetického průměru.
Který z nich upřednostnit, je dosud nerozhodnutý odborný problém. Proto lze
pouze konstatovat, že průměrné tržní rizikové prémie počítané z geometrického
průměru vykazují nižší hodnoty než kalkulace vzniklé z průměru aritmetického
a v podstatě záleží na oceňovateli, analytikovi, manažerském účetním, controllerovi, finančním manažerovi nebo přímo
CFO, jaký postup vybere. Je také důležité
si vždy uvědomit, jedná-li se o hodnoty reálné nebo nominální, a neopomenout daňovou otázku. Tato skutečnost je podstatná i ve vztahu k agregovaným rizikovým
přirážkám (ARP) používaným při úpravách amerických dat na data národní, kde
se mimo jiné ve verzi profesora Damodarana doporučuje obvykle navíc upravit rizikové přirážky země o odhadované průměrné inflační rozdíly mezi konkrétním
národním trhem a USA – tedy když objektivně existují (www.damodaran.com).
Například průměrná riziková přirážka
amerického trhu USA počítaná na základě
časových řad 1928–2006 z geometrického průměru byla k 12/2007 4,91 % a její
hodnota z aritmetického průměru činila
6,57% (viz www.damodaran.com). Na
první pohled je vidět, že se jedná o značný rozdíl, který podstatným způsobem
ovlivní tržní diskontní sazbu a následně
i náklady vlastního kapitálu jí vyjádřené.
To se týká i kapitálu celkového u zadlužených firem a jejich WACC. Navíc existují
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – NÁKLADY KAPITÁLU
i rozdílné rizikové prémie jednotlivých renomovaných oceňovacích modelů. Již dříve zmíněná americká prestižní firma
Ibbotson Associaties (IA) v podstatě ve
srovnatelném analytickém období používala rizikovou přirážku ve výši 7,10 %
(zdroj: Ibbotson Associates: Stocks,
Bonds, Bills and Inflation) získanou z průměrné rizikové prémie amerického trhu
z časových řad let 1926–2005. Je přitom
vidět, že IA použila prakticky nejdelší reálně dostupné časové a datové řady, což je
koncepčně nejsprávnější. A také to, že byl
užit v USA preferovaný aritmetický průměr, tedy průměr zvyšující hodnotu výsledných nákladů vlastního kapitálu, který
je konzervativnější, protože i diskontní míra je vyšší. V Evropě je v oficiálním ocenění obvyklejší průměr geometrický. Dnes je
možno oba přístupy sladit zprůměrováním rizikových přirážek odvozených aritmetickým a geometrickým průměrem,
což je postup, který se i u nás začíná více
využívat v praxi.
Při použití věrohodných časových řad je
v praxi nutno vycházet z koncepčně vhodných, konzistentních a symetrických dat.
Znamená to, že je přijatelné použít ty časové řady rizikových přirážek a do nich
vstupujících elementů, např. průměrných
výnosností, které jsou počítány z průměrné výnosnosti dlouhodobých státních
dluhopisů. V případě USA je pak vhodné
použít ty, které jsou kalkulovány například
z T-bonds (dlouhodobé indikativní státní
dluhopisy), a ne krátkodobé státní pokladniční poukázky (T-bills), které jsou
používány v původním modelu CAPM
k oceňování jednotlivých akcií. Doplňuji,
že původní model CAPM vznikl k tomuto
účelu.
Vždy bude platit, že konkrétní oceňovatel
a tvůrce analýzy musí svůj postup věrohodně obhájit a kontrolovat alespoň
orientačně s alternativním postupem
a kalkulací. To je i ve znaleckých posudcích povinná procedura. Diskontní míra je
tak významný ukazatel při kalkulacích
a odvozování tržních nákladů kapitálu, že
je u renomovaných analýz zvykem podrobně zdůvodnit užití daného postupu.
Platí také, že každá dobrá celková analýza
by měla být přezkoumatelná. Z hlediska
konstrukce celkového ocenění záleží zásadně i na jeho účelu a cíli. Příkladem
účelu a cíle ocenění může být např. vstup
na burzu – IPO, přímá koupě a prodej
společnosti atd. Ty pak určují i hladinu
a kategorii výsledné hodnoty ocenění.
V oblasti určení vhodného – indikativního
kapitálového trhu je situace v praxi jednoduchá, je-li firma obchodovaná na americkém akciovém trhu a současně operuje
v USA. Pak jsou přirozeně užita data průměrné výnosnosti zvoleného renomovaného akciového indexu (např. široký S&P)
a relevantních státních dluhopisů. Taková
produktivní data o rizikových prémiích
jsou dostupná z analytické podpory profesora Damodarana. Zde je vidět, že např.
na začátku roku 2008 se riziková přirážka
USA počítaná z Damodaranova „evropsky“ preferovaného geometrického průměru změnila – poklesla z hodnoty dříve
uvedených 4,91 % užívaných v roce 2007
(respektive ke konci roku) na hodnotu
4,79 % (únor 2008). Symetrický aritmetický Damodaranův průměr v stejném časovém horizontu stanovil rizikovou přirážku rovnou 6,42 % pro aktuální nejdelší
časovou řadu (1928–2007) a symetrická
hodnota T-Bonds byla 5,26 %. V dalších
kalkulacích se budu držet geometrického
průměru získaného z Damodaranových
tabelovaných hodnot, které se převážně
užívají v Evropě. Pokud jde o preferenci
užití aritmetického či geometrického způsobu, osobně doporučuji zprůměrňování
obou hodnot, jsem vždy pro seriozní eklektický přístup a ne pro otrocké kopírování cizích „zaručených a univerzálních“
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
5
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
pravd. To platí i v mé současné poradenské a lektorské činnosti.
Národní trh
Složitější je, když je firma z jiné země než
z USA a když navíc její nosná činnost probíhá mimo Ameriku. V takovém případě je
vhodné použít modelově trh národní.
Problémem je v praxi však to, že tento trh
není v mnoha případech dostatečně použitelný, jelikož není dostatečně rozvinutý
a analyticky podchycený. Do doby, než
budou tyto trhy analyticky použitelné, odborníci doporučují vycházet z dat trhu
amerického a zejména v případě globálních firem i trhu světového a tato data,
v daném případě průměrné rizikové prémie, přizpůsobit jednotlivým národním
trhům. Jinými slovy, použít americký trh
jako trh referenční a primární.
Nyní si vysvětlíme, jak konkrétně upravit
modifikovaný model CAPM pro potřeby
oceňování a odvozování tržních hodnot
kapitálu a odhad tržní diskontní míry pro
národní trhy. Nejvíce renomované jsou
dva anglosaské oceňovací modely (firm
valuation/appraisal models), které byly již
dříve zmíněny. A to přizpůsobený model
CAPM Ibbotson Associates (T. Copeland)
a model a profesora Damodarana pracující s rizikovou prémií země (country risk
premium, CRP). S jeho pomocí provedeme úplný výpočet tržních nákladů vlastního kapitálu nvk pro konkrétní podnik se
sídlem v České republice a činností v regionu střední Evropy zaměřený na cestovní
ruch.
Výpočet tržní diskontní sazby
a nákladů kapitálu pro národní
trh
Modifikovaný model CAPM aplikovaný
i na národní trhy je dnes v podstatě jediný
globální efektivní tržně oceňovací model,
6
který je všeobecně respektován a široce
používán v praxi. To neznamená, že se
jedná o model jediný a úplně bezproblémový a univerzálně aplikovatelný pro každou společnost. Model bude nejvěrohodnější v těch případech, kdy se jedná přímo
o veřejně a aktivně obchodované společnosti, tzv. listed companies operující na
burze s jasnými regulatorními pravidly.
Důvodem je, že model je schopen poměrně věrohodně ohodnotit tržní riziko, bez
kterého není v zásadě možno zkonstruovat věrohodné tržní ocenění firmy a podniku jako celku, stanovit a odhadnout tržní diskontní sazbu a odvodit symetrické
tržní náklady kapitálu. V našem případě
pak problematického kapitálu vlastního.
Bylo řečeno, že tržní riziko je v CAPM pojatém z hlediska investora obsaženo v rizikové prémii trhu, a proto je ji možno
účinně po určitých věrohodných a konzistentních přizpůsobeních aplikovat na
trhy národní, případně regionální.
Riziková prémie
dle Ibbotson Associates
Například zmiňovaná autorita T. Copeland a jeho spolupracovníci v Ibbotson
Associates (IA) používají tzv. čistou přirážku k americké rizikové prémii vlastního kapitálu. Tu případně upravují o rozdíl
v projektované inflaci, kterou lze dosadit
do modifikovaného CAPM, případně ještě
o individuální agregované rizikové přirážky
(velikost, kapitalizace atd.). Jejich model
nezahrnuje ve vztahu k vlastnímu kapitálu
úvěrové riziko. Vychází z argumentu, že
vlastní kapitál nesmí být zatížen úvěrovým
rizikem, protože vlastník kapitálu přece
sám nese ztrátu svých, do vlastního kapitálu investovaných peněz. Domnívají se
také, že pro vyspělé a vyspělejší země
dnes v podstatě individuální riziková prémie země ve formě přirážky k základní rizikové prémii USA není na globalizovaném,
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – NÁKLADY KAPITÁLU
informovaném a efektivním trhu mnohdy
vůbec potřeba. Ovšem v praxi je poněkud
problematické identifikovat konkrétní
vyspělost země. Pro Českou republiku je
podle převládajících odborných názorů
zatím tato riziková prémie potřebná, to
platí i pro další rozvíjející se, a mnohdy
i velmi různorodé trhy.
Rámcový vzorec pro takto pojatou rizikovou prémii národního trhu (RPnt), např.
českého, s vyloučením úvěrového rizika
(pojatého jako výnosnost podnikových
dluhopisů USA) porovnává zjištěný rating
národního trhu a výnosnost státních dluhopisů USA se stejnou dobou splatnosti
používanou IA a Copelandovým týmem:
RPnt = RPUSA + (rozdíl výnosnosti SDnt
a SDUSA upravený o vyloučené úvěrové
riziko) + (projekce inflace nt – projekce
inflace USA)
POZNÁMKA
Zajímavé a inspirativní pojetí profesora Maříka
(Institut oceňování majetku, VŠE) představuje
navržený doplňující postup k výše uvedenému
pojetí IA, v němž místo dat amerického trhu
a z nich odvozené rizikové prémie doporučuje
použít pro tzv. rozvinutější evropské trhy
(tj. i ČR) indikativní dluhopisy denominované
v eurech a rizikové prémie odvozené z evropského trhu. Musí být ovšem dostatek analytických dat.
Vyjdeme pro ilustraci z navrženého přístupu IA.
Předpokládejme desetiletý státní dluhopis ČR
denominovaný v EUR, který má výnosnost (Y)
3,95 % a symetrický cenný papír Německa s výnosností 3,40 %. Rozdíl symetrických podnikových dluhopisů se stejným ratingem, jako mají
srovnávané země, vyjadřující úvěrové riziko
(úr): 0,36; riziková prémie Německa 4,5 %; projektovaný inflační rozdíl (ir) 0,1%.
RPČR v %= YN – YČR – úr + ir = –3,40 % + 3,95 % –
– 0,36 % + 0,1 % = 0,29 %
ARPČR celkem % = RPN + RPČR = 4,5 % + 0,29 % =
= 4,79 %
Dále bychom dosadili tyto hodnoty do modelu
CAPM a po kalkulaci tržních bet (např. oborových a zprůměrňovaných) zjistili hledané tržní
náklady vlastního kapitálu konkrétní firmy. Ty
bychom spolu s tržními náklady cizího kapitálu,
pokud by docházelo k dluhovému financování,
dosadili do známého vzorce pro celkové náklady kapitálu s využitím daňových štítů (viz příspěvek autora v čísle 6/2011 časopisu) a zjistili
bychom tržní náklady celkového kapitálu odvozené WACC.
Náklady celkového kapitálu odvozené z trhu by
představovaly i paušální tržní diskontní míru.
Analytická podpora, v které lze najít individuální celkové rizikové prémie kapitálového trhu USA a odvodit rizikové prémie
národních trhů, je v současnosti dostupná
i v ročence a analytických materiálech
Ibbotson Associates. V průběžně doplňované ročence firmy lze najít mimo jiné
i agregovanou a připočítávanou korekční
přirážku, a to přirážku za tržní kapitalizaci. Jedná se v podstatě o přirážku za velikost – všeobecně panuje přesvědčení, že
velké firmy (s vysokou tržní kapitalizací)
mají nižší riziko než firmy s malou kapitalizací nebo tzv. mikrokapitalizací. Je vhodné
si uvědomit, že tak jako ostatní informace
se tyto propracované a respektované analytické údaje týkají primárně amerických
veřejně obchodovaných firem, a proto
musí být zejména v souvislosti s tržní kapitalizací v případě národních trhů užívány opatrně. Měly by být přizpůsobovány
podmínkám individuálních národních
trhů, což není vždy v této specifické a subjektivní oblasti lehký úkol.
Týká se to všech agregovaných rizikových
prémií korigujících modifikovaný model
CAPM. Například mikrokapitalizace v USA
není totéž co mikrokapitalizace v České
republice. Proto je vhodné tyto hodnoty
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
7
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
přiměřeně korigovat (viz např. významné
kurzové pohyby dolaru a koruny), a to při
zachování jisté míry konzervatismu. To
v praxi vyžaduje obvykle zkušeného analytika a oceňovatele.
Ve zmíněné a respektované ročence IA
(2006) lze nalézt konkrétní hodnoty separátních ARP:
přirážka (prémie) za velikost u cenných papírů s mikrokapitalizací 3,95 %
přirážka (prémie) za velikost u cenných papírů s malou kapitalizací
1,81 %
prémie za velikost u akcií se střední
kapitalizací 1,02 %
V současném stadiu poznání a rozvinutosti světových a národních kapitálových
trhů je v praxi univerzálním řešením při
tržním oceňování firem, podniků a jejich
nákladů kapitálu vycházet primárně z trhu
amerického a ten přizpůsobit dostatečně
věrohodně trhům národním, případně
regionálním. Z tohoto názoru vychází
i poslední oceňovací tržní model modifikovaného CAPM. Ten byl rozvinut americkým profesorem Damodaranem ve spolupráci se Stern School of Business New
York. Pracuje s tzv. rizikovým rozpětím
(prémií) země a individuálními specifickými agregovanými rizikovými prémiemi.
Modifikovaný model CAPM
rizikové prémie země
Model rizikové prémie země (country risk
premium, CRP) amerického profesora
Damodarana je v současnosti jedním
z nejkonzistentněji a nejsrozumitelněji pojatých oceňovacích modelů aplikovaných
na modifikovaný CAPM, který se používá
pro tržní firemní oceňování a odvozování
nákladů vlastního kapitálu. Jedná se
o model a koncepci vycházející primárně
z amerických dat, zvyků a analytických
přístupů amerického kapitálového trhu.
8
Jde tedy opět o model, který musí být
vhodně a citlivě přizpůsobován trhům národním. Model představuje dostupnou
podporu pro místní praxi a co je u nás neméně důležité, podporu poměrně pohodlnou a bezplatnou! To však může vést až
k tomu stavu, že jsou z něj automaticky
a bez hlubších analýz a úvah brány analytické (autorizované...někým spočítané...)
vstupy a paušálně dosazovány do modifikovaného modelu CAPM a rizikové prémie
trhu. Takový přístup pochopitelně kvalitě
a rozvoji (tržního) oceňování nepřispívá.
Připomínám, že analytická podpora je zaměřena na regionální nadnárodní trhy
(EU, Británie...) a jejich klíčové segmenty,
ale v určitých případech podrobně i na
jednotlivé segmentované agregované referenční trhy, tedy je dosažitelná i ve vztahu k velmi strukturovaným a mnohdy nepřehledným rozvíjejícím se trhům.
Při použití modelu rizikové prémie země
v praxi postupujeme obvykle tak, že se
z věrohodných světových agenturních
zdrojů zjistí dluhová kvalita a úvěrové riziko relevantní analyzované země nebo
národního trhu. Tento rating se zahrne do
specializované rizikové přirážky národního trhu. Pokud neexistují přesnější data,
což je běžné, postupujeme v podstatě tak,
jak bylo popisováno v modelu firmy IA.
Použijeme tedy rozdíl výnosnosti obligací
se shodným ratingem, jako má analyzovaný národní trh, a amerických státních obligací s nejvyšším aktuálním referenčním
ratingem. Je nutno respektovat symetrii
z hlediska jejich splatnosti.
Problémem, který musíme v daném případě vyřešit, je věrohodně zjistit konkrétní obligace se shodným ratingem, jako je
rating země. Lze postupovat tak, že se vyberou podnikové obligace se shodným
ratingem, jako je rating země, tj. v případě
České republiky americké firemní dluhopisy z třídy A1. Profesor Damodaran
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – NÁKLADY KAPITÁLU
pracuje zejména s ratingy Moody’s a jako
informační zdroj pro firemní obligace USA
doporučuje na www.bondsonline.com.
Nemusí to být ale pravidlem, stejně tak lze
využít zmiňovaný rating S&P. Protože je
tento model založený na pohledu amerického akciového investora, je nutné takto
kalkulované riziko selhání země pojaté zatím z omezeného věřitelského – kreditního
rizika upravit o rozdíl volatility (tj. proměnlivosti výnosů) akciového a dluhopisového národního kapitálového trhu
(konkrétně trhu státních obligací). Poté je
riziková prémie země vyjádřena:
riziková prémie země = riziko selhání
národní trhu x (volatilaita jeho akciového
trhu / volatilita jeho dluhopisového trhu)
V případě méně rozvinutých a rozvíjejících se trhů není vždy možné požadované
parametry volatilit, které se statisticky vyjadřují směrodatnými odchylkami dlouhodobě analyzovaných výnosností, získat.
To se týká mimochodem i České republiky. V těchto případech je pak možné využít univerzální řešení, které spočívá v tom,
že se podíl ve výše uvedeném vzorci jednoduše nahradí paušálním koeficientem
stanoveným profesorem Damodaranem
ve výši 1,5. To je jistě příjemné a pohodlné řešení, i když je možno celkem racionálně očekávat, že skutečné relace, zejména
v segmentu emerging markets, které nejsou ještě dostatečně provázány s vyspělými kapitálovými trhy, budou odlišné. Pokud
tržní diskontní míru odhadujeme z pohledu
korunového a národního investora, pak je
vhodné opět upravit rizikovou prémii země
o rozdíly v dlouhodobě projektované inflaci.
Tedy upravit je v relaci Kč/USD.
V případě ČR se dá časem očekávat, že
bude parametricky na úrovni eurozóny
(to se týká obecně všech „národních“
vstupů modelu), takže nebudou muset
být prováděna tak rozsáhlá a ne vždy
absolutně věrohodná a systematická přizpůsobení. Bude současně záležet i na samotném na stavu EU procházející nyní
krizí a samozřejmě vždy i na stavu a vývoji největší ekonomiky světa, USA.
Vzorec nákladů vlastního kapitálu
odvozený z modelu rizikové prémie
země profesora Damodarana
Náklady vlastního kapitálu dle modelu rizikové prémie země profesora Damodarana stanovíme podle následujícího vzorce po doplnění zmiňovaných relevantních
agregovaných rizikových přirážek ARP
(RP1, RP2 a RP3...). Ty jsou obvykle subjektivní a neexistují jejich pevné struktury
či unifikované užití pro konkrétní společnosti. Záleží tak na kompetenci a zkušenostech tvůrce ocenění a analýzy.
nvk (cost of equity) = rfUSA + β x
x RPTUSA + RPZ + ARP ...
ARP – R1 – riziková přirážka pro malé společnosti, viz dříve mikrokapitalizace, 0–3 %
R2 – riziková přirážka pro ztíženou obchodovatelnost vlastnických podílů, subjektivní odhad, viz
poznámka s příkladem firmy Ibbotson Associates
R3 – riziková přirážka pro firmy s vysokým P/B ratio, viz dále mezinárodní finanční analýza, 0–3 %
nvk – tržní hodnota (odhad) nákladů vlastního
kapitálu
rf – aktuální výnosnost (ytm) dlouhodobých
symetrických vládních dluhopisů USA
β – koeficient beta, ideálně oborová nebo odvětvová beta
RPT – riziková prémie kapitálového trhu (primárně získaná z USA)
RPZ – riziková prémie země (viz metoda Moody’s
ratingu země a srovnávání symetrických státních
a firemních dluhopisů) přizpůsobená o vlivy rozdílů volatilit akciového a dluhopisového národníhotrhu; v nutných případech lze použít Damodaranova přepočítavacího paušálního koeficientu
1,5; potřeba zahrnutí inflačního rozdílu – zejména
v případě, že investuje akciový a firemní investor
v měně národní země s rozdílným vývojem inflace
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
9
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
POZNÁMKA
Firma Ibbotson Associates bere v úvahu stejné
kritérium v podobě tzv. nelikvidity zohledňující
sníženou likvidnost akcií analyzované a oceňované firmy. Narozdíl od separátního přístupu
profesora Damodarana, který připočítává danou přirážku odděleně na konec výpočtu, Ibbotson Associates tuto přirážku zahrnuje přímo
do první prémie – přirážky za tržní kapitalizaci,
a to případně v plné výši, protože je již ovlivněna koeficientem beta. Je vidět, že v tomto bodě
jsou oba přístupy konzistentní a jejich rozdíly,
oproti vstupním hodnotám RP (viz dříve 4,91 %
a 7,10 %), dané nevyjasněnými individuálními
preferencemi geometrického a aritmetického
průměru, jsou zde pouze kosmetické.
PŘÍKLAD
Výpočet tržních nákladů vlastního kapitálu konkrétní národní firmy
Nyní již má čtenář tolik znalostí, že lze přikročit k finálnímu výpočtu a odvození
tržních nákladů vlastního kapitálu pro
konkrétní firmu. Bude se současně jednat
i o kompletní tržní ocenění u nás domicilního ekonomického subjektu – soukromého
podniku (private equity) z hlediska korunového a diverzifikovaného investora, majitele, s korunovým obratem 3 200 mil. Kč
s omezením obchodovatelnosti vlastnických podílů pro účely vstupu na burzu.
Podnik operuje na celoevropském trhu
(včetně ČR – 40 % obratu) a poskytuje
komplexní služby v lukrativním odvětví
cestovního ruchu (LTI). Národním trhem
bude zvolen z hlediska charakteristik produktu (služeb) trh České republiky. Dluhový
poměr, tj. poměr cizího kapitálu CK/VK
v tržním ocenění, je 45 %. Předpokládá se
úročený dluh (bankovní úvěr úročený
efektivními úroky 10 % p. a.) s daňově neúčinnými platbami investičních úroků.
Při respektování předchozího výkladu budeme pracovat s uvedenými hodnotami
10
k datu ocenění a postupovat následovně:
1. Zjistíme a stanovíme rating českého národního trhu (Moody’s: A1; S&P: A+)
– viz tabulka struktury hlavních agenturních ratingů na straně 11 .
2. Zjistíme aktuální výnosnost do doby
splatnosti dlouhodobých amerických
vládních dluhopisů (ytm = rf = 4,70 %).
3. Zjistíme výnosnost do doby splatnosti
amerických podnikových dluhopisů
se stejným ratingem (zde rating dle
Moody’s), jakou má národní trh jako
celek. Jedná se tedy o A1 (corporate
bonds).
4. Z rozdílu výnosnosti amerických podnikových dluhopisů s ratingem A1
a americkou vládou emitovaných dlouhodobých státních dluhopisů (T-bonds)
stanovíme riziko selhání země (country default spread, CDS), tj. 0,84 %.
5. Zjistíme rizikovou prémii kapitálového
trhu USA, přičemž budeme vycházet
z oficiálních a aktualizovaných údajů
profesora Damodarana, který pracuje
s geometrickým průměrem.
RPTUSA = 4,91 %.
6. Stanovíme ARP (4,1 %), a to za na
základě subjektivního odhadu oceňovatele:
mikrokapilazaci (obratově malá
společnost) 2,5 %,
omezenou obchodovatelnost vlastnických podílů 1,6 %.
7. Dlouhodobá projekce odhadu inflačních rozdílů národního (korunového)
a amerického (dolarového trhu): 0,5 %.
8. Dlouhodobě odhadovaná efektivní
daňová sazba národního trhu ČR:
19,5 %.
9. Vypočteme rizikovou prémii národního trhu ČR, a to jako násobek zmiňovaného Damodaranova koeficientu
1,5 a rizika selhání země (0,84). Nedisponujeme věrohodnými údaji o podílu volatilit akciového a dluhopisového národního trhu ČR a kvalifikovaný
odhad by byl zavádějící.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – NÁKLADY KAPITÁLU
Tab. 1: Struktura hlavních agenturních ratingů
Moody’s
Aaa
S&P
AAA
Fitch
AAA
Prime. Maximum Safety
Aa1
AA+
AA+
High Grade High Quality
Aa2
AA
AA
Aa3
AA-
AA-
A1
A+
A+
Upper Medium Grade
A2
A
A
A3
A-
A-
Baa1
BBB+
BBB+
Lower Medium Grade
Baa2
BBB
BBB
Baa3
BBB-
BBB-
Ba1
BB+
BB+
Non Investment Grade
Ba2
BB
BB
Speculative
Ba3
BB-
BB-
B1
B+
B+
B2
B
B
Highly Speculative
B3
B-
B-
Caa1
CCC+
CCC
Substantial Risk
Caa2
CCC
-
In Poor Standing
Caa3
CCC-
-
Ca
-
-
Extremely Speculative
C
-
-
May be in Default
-
-
DDD
Default
-
-
DD
-
D
D
Moody’s
Moody’s Investor Service
1-212-553-1658
S&P
Standard & Poor’s Corporation
1-212-438-7307
Fitch
Fitch Ratings
1-212-908-0500
Zdroj: www. bondsonline.cz (upraveno)
10. Rizikovou prémii země 1,26 % upravíme o dlouhodobou projekci vývoje
inflačního rozdílu národního trhu
a referenčního amerického trhu
(0,5 %) na 1,76 %.
11. Na základě srovnávací analýzy stanovíme nezadluženou odvětvovou betu
z údajů nejbližšího kapitálového trhu
(EU). Použijeme vážený průměr s váhami 60:40 odvozený z průměrných
odvětvových bet EU a emerging
markets.
Odvětvová β nezadlužené LTI společnosti = βn 0,60 x 0,77 + 0,40 x 1,04 = 0,88
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
11
12
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
11 985
trh
1,32
0,97
0,70
1,08
0,83
0,76
beta
1,32
1,36
1,09
1,27
beta
Zdroj: www.damodaran.com, data pro emerging markets (upraveno)
4 371
23
rizikový kapitál
trh
10
2
produkty cestování a rekreace
cestovní služby
15
počet
firem
rozvíjející se trhy
produkty cestování a rekreace
11 985
13
rizikový kapitál
trh
34
3
počet
firem
cestovní služby
produkty cestování a rekreace
rozvíjející se trhy
0,04 %
119,77 %
27,42 %
47,78 %
228,68 %
16,46 %
poměr
CK/VK
0,04 %
22,58 %
6,06 %
11,81 %
poměr
CK/VK
18,28 %
21,68 %
9,73 %
16,98 %
0,00 %
29,79 %
sazba
daně
18,28 %
13,75 %
20,19 %
10,85 %
sazba
daně
1,32
0,50
0,56
0,77
0,25
0,68
nezadlužená
beta
1,32
1,14
1,04
1,15
nezadlužená
beta
8,13 %
9,15 %
16,17 %
15,88 %
5,54 %
8,63 %
cash/
hodnota
firmy
8,13 %
12,05 %
6,88 %
9,21 %
cash/
hodnota
firmy
Tab. 2: Průměrné odvětvové koeficienty beta v oblasti cestovního ruchu pro rozvíjející se trhy a pro trh EU
1,44
0,55
0,67
0,92
0,27
0,74
beta
upravená
o cash
1,44
1,29
1,12
1,27
beta
upravená
o cash
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
MANAŽERSKÉ ROZHODOVÁNÍ – NÁKLADY KAPITÁLU
12. Takto stanovenou nezadluženou odvětvovou betu použijeme pro přepočet odvozený od konkrétního tržního
zadlužení podniku bez vlivu úrokového daňového štítu.
β podniku (celková) zadlužená = βz =
= 0,88 x (1 + 0,45 x 0,85) = 1,12
13. Výše uvedené hodnoty dosadíme do
modifikované rizikové prémie země
ve vzorci CAPM a zjistíme z trhu odvozené náklady vlastního kapitálu pro
konkrétní LTI podnik:
nvk (cost of equity) = rfUSA + β zadlužená x RPTUSA + RPZČR + ARP (RP1
a RP3)
nvk ČR = 4,70 % + 1,12 x 4,91 % +
+ 1,76 % + 4,1 % = 16,06 %
CM (corporate management) – firemní, podnikové, případně organizační ekonomické a finanční
řízení
FM (financial management) – finanční řízení (často v praxi postavené na datech a struktuře finančního účetnictví)
WACC (weighted average cost of capital) – použité jako diskontní – odúročovací míra (r) vyjadřují alternativní náklady investovaného a zapojeného kapitálu
CAPM (capital assets pricing model) – metoda
určení diskontní sazby z údajů a chování kapitálového trhu
YTM (yield to maturity) – výnos do splatnosti
P/E (price earnings ratio) – klíčový poměr ceny
akcie k výdělkům na akcii
EPS (earning per share) – výnos na akcii
POUŽITÉ ZKRATKY:
ARP – agregované rizikové prémie
RPT – riziková prémie trhu
RPZ – riziková prémie země
LTI (leisure time industry) – odvětví cestovního
ruchu
CRP (country risk premium) – riziková prémie země (český překlad: RPZ)
MA (management accounting) – manažerské
účetnictví a jím nastolované efektivní finanční
a ekonomické řízení
DOPLŇKOVÉ ZDROJE A LITERATURA:
1) PETŘÍK, T. Ekonomické a finanční a řízení firmy – Manažerské účetnictví v praxi I a II. Grada Publishing, 2005 a 2009.
2) CIMA and ACCA lectures, study and terminology.
3) MAŘÍK, M. a kolektiv. Metody oceňování
podniku. Ekopress, 2007.
■
Ing. Tomáš Petřík
Absolvoval VŠE v Praze, Fakultu národohospodářskou s finanční specializací (1994). Působil jako
asistent auditora, daňový poradce, obchodní ředitel renomované auditorské firmy, jako finanční
ředitel ve společnosti Expandia a CFO v obchodním zastoupení americké firmy Caterpillar S. A.
Poté pracoval jako výkonný ředitel české výrobní a obchodní firmy v oblasti realit a stavebnictví,
v české pobočce německé firmy ThyssenKrupp a ve společnosti Body International Brokers
(člen burzy – BCPP) jako ekonomický a finanční ředitel. V současnosti pracuje jako nezávislý
manažerský a business konzultant. Zaměřuje se na oblast manažerského účetnictví, controlling
a finanční řízení, moderní corporate management, aplikace systémů ekonomického řízení,
včetně komplexního řízení nákladů firem (doplněné procesním pojetím a metodou ABC/ABM)
a jejich začlenění do IT systémů, FIS a MIS atd. Navrhuje optimální organizační a manažerské
struktury společností, korporátní a business strategie, systémy efektivní a interaktivní motivace
a výkonnostního řízení, včetně relevantních KPI/KSI. Specializuje se i na související oceňování
společností/businessu (firm and business valuation) a řízení jejich hodnoty a výkonnosti (value
and performance management).
Kontakt na autora: [email protected], [email protected]
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
13
Vymezení ovládání
podle nového IFRS 10 (II)
Vladimír Zelenka, Marie Zelenková
V říjnovém čísle našeho časopisu byla publikována první část článku o novém IFRS 10 Konsolidovaná účetní závěrka. V této části byl kromě
jiného popsán hlavní prvek ovládání (kontroly,
rozhodujícího vlivu) podle IFRS 10, kterým je
bezesporu moc nad jednotkou, do níž bylo
investováno. Pozornost byla věnována jak hlasovacím právům, tak i ostatním podstatným
právům.
Druhá část článku o IFRS 10 podává informaci o dalších prvcích ovládání, kterými jsou:
vystavení investora proměnlivosti výnosů jednotky, do níž investoval, a
spojitost mezi mocí nad jednotku, do
níž bylo investováno, a výnosy.
Vystavení investora
proměnlivosti výnosů
jednotky, do níž investoval
Investor musí posuzovat nejen existenci
moci nad jednotkou, do níž investoval, ale
rovněž musí zvážit, zda je vystaven proměnlivosti jejích výnosů (angl. returns)
v důsledku své angažovanosti na této jednotce nebo má na ně právo. Investor je
vystaven takovým výnosům, nebo má na
ně právo, pokud tyto jeho výnosy z angažovanosti na jednotce, do níž investoval,
mají potenciál měnit se v důsledku investorova určitého konání.
Výnosy (angl. returns) v daném kontextu
představují širší pojetí efektu (užitku, přínosu) než výnosy v pojetí účetního výkaznictví
(angl. revenues). Na rozdíl od účetních
14
výnosů mohou výnosy v pojetí returns mít
jak kladný, tak i záporný charakter nebo
představují celkový efekt z působení jak
kladných, tak i záporných fenoménů.
V tomto širokém pojetí jsou dle IFRS 10 za
výnosy považovány takové ekonomické
přínosy, jako například:
dividendy a jiné podíly na zisku,
úroky z dluhových finančních nástrojů
emitovaných danou jednotkou,
změny hodnoty investice do dané
jednotky,
odměny za správu aktiv nebo závazků,
poplatky za poskytnutí úvěrové a likviditní pomoci a ztráty s touto aktivitou
spojené rizikové expozice,
zbytkový podíl na aktivech a závazcích
investora při likvidaci takové jednotky,
do níž bylo investováno,
daňové úlevy, které má investor ze své
angažovanosti na jednotce, do níž investoval,
přístup k penězům v budoucnosti, který má investor ze své angažovanosti
na jednotce, do níž investoval,
výnosy, které nejsou k dispozici ostatním držitelům podílů (synergie z užití
aktiv investora a dané jednotky např.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
VYMEZENÍ OVLÁDÁNÍ PODLE NOVÉHO IFRS 10
v podobě úspory nákladů, přístup
k vzácným produktům, limitování určitých činností a aktiv dané jednotky,
aby se zvýšila hodnota jiných aktiv investora...).
Problém spjatý s výnosy investora spočívá
v tom, že i když pouze jeden investor může ovládat danou jednotku, více než jedna
strana se může podílet na výnosech plynoucích z dané jednotky. Příkladem mohou být držitelé neovládajících (nekontrolních, menšinových) podílů, kteří se
spolu s mateřskou jednotkou podílejí na
ziscích jednotky, do níž investovali, například formou dividend.
Spojitost mezi mocí
nad jednotku, do níž bylo
investováno, a výnosy
Aby bylo možné určit, že investor určitou
jednotku ovládá, nestačí, aby měl moc nad
jednotkou, do níž investoval, a aby byl
vystaven proměnlivým výnosům ze své
angažovanosti na této jednotce, musí mít
zároveň schopnost použít svou moc
k ovlivnění výnosů z angažovanosti na
jednotce, do níž bylo investováno.
Kvůli tomu je třeba určit, zda investor
s rozhodovacími pravomocemi je tzv. pán
(angl. principal) nebo zástupce (angl.
agent). Investor, který je pouhým zástupcem, neovládá danou jednotku. Dále je
třeba posoudit, zda jiná jednotka s rozhodovacími pravomocemi nejedná jako zástupce investora. Zástupce je stranou primárně najatou, aby jednala jménem a ku
prospěchu jiné strany nebo jiných stran
(pána, -ů), a tudíž neovládá jednotku, do
níž bylo investováno, když vykonává svou
rozhodovací pravomoc. Moc pána je tedy
občas vykonávána zástupcem, nicméně
ve prospěch pána. Ten, kdo rozhoduje,
však nemusí být zástupcem jen proto, že
jiná strana může mít prospěch z jeho rozhodnutí. Investor může delegovat na zástupce své rozhodovací pravomoci pouze
pro určité specifické záležitosti nebo pro
všechny významné činnosti. Když investor
posuzuje, zda ovládá jednotku, do níž investoval, považuje delegované rozhodovací pravomoci na svého zástupce za práva držená přímo sebou samým.
Ten, kdo rozhoduje, musí posoudit následující skutečnosti:
a) rozsah svých rozhodovacích pravomocí nad jednotkou, do níž bylo investováno,
b) práva držená jinými stranami,
c) odměny, k nimž je oprávněn podle
dohody, a
d) vystavení toho, kdo rozhoduje, proměnlivosti výnosů z jiných účastí, které drží
na jednotce, do níž bylo investováno.
Rozsah rozhodovacích pravomocí
Při posouzení rozsahu rozhodovacích
pravomocí se posuzují:
činnosti povolené podle smlouvy
o rozhodování a právně stanovené,
volnost v jednání, kterou má ten, kdo
rozhoduje, při rozhodováních o těchto činnostech.
Ten, kdo rozhoduje, zváží účel a záměr
jednotky, do níž bylo investováno, rizika,
jimž byla rozhodnutími tato jednotka vystavena, rizika, jež byla rozhodnutími převedena na zaangažované strany, a stupeň
angažovanosti toho, kdo rozhoduje, na
záměrech týkajících se jednotky, do níž
bylo investováno.
Práva držená jinými stranami
Podstatná práva, která drží jiné strany,
mohou ovlivnit schopnost toho, kdo rozhoduje, řídit významné činnosti jednotky,
do níž bylo investováno. Podstatná práva
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
15
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
na odvolání toho, kdo rozhoduje, a jiná
práva mohou znamenat, že je pouze zástupcem. Pokud tedy určitá nezávislá strana drží podstatná práva na odvolání
a může toho, kdo rozhoduje, odvolat bez
příčiny, je to samo o sobě dostatečné k tomu, že ten, kdo rozhoduje, je zástupcem.
Pokud však více než jedna strana taková
práva drží a žádná jednotlivá strana nemůže odvolat toho, kdo rozhoduje, bez
dohody s ostatními stranami, nejsou tato
práva sama o sobě dostatečná k určení toho, zda ten, kdo rozhoduje, koná primárně jménem a ku prospěchu jiných stran.
Podstatná práva držená jinými stranami,
která omezují volnost jednání toho, kdo
rozhoduje, jsou zvažována podobně jako
práva na jeho odvolání. Pokud například
je na tom, kdo rozhoduje, požadováno,
aby získal schválení svých jednání od malého počtu dalších stran, znamená to, že
je pouze zástupcem.
Zvážení práv držených jinými stranami
zahrnuje rovněž posouzení jakýchkoli
práv vykonatelných představenstvem (nebo obdobným orgánem) jednotky, do níž
bylo investováno, a jejich dopad na rozhodovací pravomoci.
Odměny
Při posouzení toho, zda je ten, kdo rozhoduje, pánem nebo zástupcem, se vychází
z předpokladu, že čím jsou jeho odměny
větší a variabilnější ve vztahu k výnosům
očekávaným z činností jednotky, do níž
bylo investováno, tím je pravděpodobnější, že ten, kdo rozhoduje, je pánem.
V této souvislosti se zvažují dvě následující podmínky:
odměna toho, kdo rozhoduje, je
úměrná jím odvedené práci,
dohoda o odměnách zahrnuje pouze
termíny, podmínky a částky, které jsou
16
obvyklé u podobných služeb a míry
odbornosti mezi nezávislými stranami.
Pokud jsou splněny tyto podmínky, nemůže být ten, kdo rozhoduje, zástupcem. Samo o sobě však splnění těchto podmínek
není dostatečné pro určení toho, zda zástupcem je.
Vystavení proměnlivosti výnosů
z jiných účastí
Ten, kdo rozhoduje, zvažuje při posouzení, zda je či není agentem, své vystavení
proměnlivosti výnosů z jiných účastí, které drží. IFRS 10 uvádí tyto příklady jiných
účastí:
investice do jednotky, do níž bylo
investováno,
poskytnuté záruky ohledně výkonu
jednotky, do níž bylo investováno.
Tato držba jiných účastí na jednotce, do
níž bylo investováno, naznačuje, že ten,
kdo rozhoduje, může být pánem.
V této souvislosti je třeba, aby ten, kdo
rozhoduje, posoudil tyto okolnosti:
čím je větší a variabilnější jeho ekonomická účast (odměny a efekty z jiných
účastí), tím pravděpodobněji je pánem;
zda je jeho vystavení proměnlivosti výnosů odlišné od ostatních investorů,
a pokud ano, tak zda by to mohlo mít
vliv na jeho konání.
Z výše uvedeného plyne, že ten, kdo rozhoduje, posuzuje své vystavení celkové
proměnlivosti výnosů jednotky, do níž bylo
investováno (tj. i s ohledem na jiné účasti
na jednotce, do níž bylo investováno).
Vztahy s jinými stranami
V souvislosti s posouzením toho, zda existuje ovládání a zda je ten, kdo rozhoduje,
zástupcem nebo pánem, IFRS 10 věnuje
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
VYMEZENÍ OVLÁDÁNÍ PODLE NOVÉHO IFRS 10
Obr. 1: Určení, zda ten, kdo rozhoduje, je pán nebo zástupce
Podstatná práva odvolat bez příčiny toho, kdo rozhoduje
ANO
NE
Odměna je „tržní“
NE
ANO
PÁN
PÁN
Moc zůstává u toho,
kdo rozhoduje
?
Jiné držené účasti
Odměna
Práva držená jinými
stranami
Rozsah rozhodovacích
pravomocí
Posouzení 4 skupin
indikátorů
ZÁSTUPCE
ZÁSTUPCE
Zástupci byla delegována moc,
tj. jako by byla držená pánem
pozornost i vztahům s jinými stranami.
Jde o to, zda taková jiná strana koná ve
prospěch investora, tj. zda jde o tzv. „de
facto“ zástupce. Standard požaduje, aby
byla posouzena nejen povaha vzájemných
vztahů, ale také jak příslušné strany na sebe vzájemně působí a jaká je interakce
s investorem. Takové vzájemné vztahy nevyžadují smluvní ujednání. Strana je považována za de facto zástupce, pokud investor
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
17
MANAŽERSKÉ ÚČETNICTVÍ A CONTROLLING
má, nebo ti, co řídí činnosti investora, mají schopnost řídit tuto stranu tak, aby konala ve prospěch investora. V takovém
případě investor zvažuje rozhodovací pravomoci de facto zástupce a své nepřímé
vystavení proměnlivosti výnosů (nebo
právo na ně) prostřednictvím de facto zástupce dohromady se svými vlastními rozhodovacími pravomocemi a expozicí proměnlivým výnosům.
K příkladům takových jiných stran patří:
s investorem spřízněné osoby,
strana, která získala svou účast na jednotce, do níž bylo investováno, jakožto vklad nebo půjčku od investora,
strana, která dohodla, že neprodá, nepřevede nebo nezadluží svou účast na
jednotce, do níž investovala, bez investorova předchozího schválení,
strana, která nemůže financovat své
činnosti bez podřízené finanční pomoci od investora,
jednotka, do níž bylo investováno,
u níž je většina členů představenstva
(nebo podobného orgánu) nebo u níž
jsou klíčoví řídící pracovníci stejní jako
u investora,
strana, která má úzké podnikatelské
vztahy s investorem, jako jsou vztahy
mezi poskytovatelem odborných služeb a jedním z jeho významných
zákazníků.
Závěr
Ve srovnání se stávajícím IAS 27 představuje IFRS 10 pro vymezení ovládání komplikovanou analýzu řady parametrů, na
základě nichž lze ovládání určit nebo zamítnout. V minulém a tomto čísle byly
obecně vymezeny tyto základní parametry procesu posuzování toho, zda má investor kontrolu nad jednotkou, do níž investoval. Byly zahrnuty do posouzení tří
základních prvků ovládání, tj. mocí nad
jednotkou, do níž bylo investováno, expozicí proměnlivým výnosům z této jednotky
(nebo právem na ně) a spojitostí mezi
touto mocí a výnosy. Článek v tomto čísle
se zabývá posledními dvěma prvky ovládání. Analytický proces spojený s identifikací ovládání je komplexní a poměrně
komplikovaný v případech, kdy ovládání
jasně nevyplývá z držby hlasovacích práv.
V některém z následujících článků naší série ke konsolidaci účetních závěrek bude
věnována pozornost ilustrativním příkladům k aplikaci IFRS 10.
Článek je zpracován jako jeden z výstupů
výzkumného projektu Rozvoj účetní a finanční teorie a její aplikace v praxi z interdisciplinárního hlediska s registračním
číslem MŠM 6138439903.
■
doc. Ing. Vladimír Zelenka, Ph.D.
Je členem katedry finančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze, kde je garantem kurzů
Konsolidovaná účetní závěrka, Účetnictví bank a finančních nástrojů a Pokročilé účetnictví.
Auditorem je od roku 1995. V současnosti je členem Výkonného výboru Komory auditorů ČR
a předsedou Výboru pro veřejný sektor KAČR. Je také členem Výboru pro veřejný sektor
Mezinárodní federace účetních (FEE), členem Evropské účetní asociace (EAA) a Americké účetní
asociace (AAA). Věnuje se rovněž poradenské a lektorské činnosti.
Ing. Marie Zelenková, Ph.D.
Je odbornou asistentkou katedry finančního účetnictví a auditingu VŠE v Praze, specializuje se na
výuku v rámci kurzů konsolidovaná účetní závěrka a daně v účetnictví. V roce 2004 úspěšně
ukončila doktorské studium, obor účetnictví a finanční řízení podniku. Kromě odborné
publikační činnosti je v současné praxi činná i jako účetní poradce.
18
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Přehled aktuálních
legislativních změn
Pavel Běhounek
Tento článek seznamuje s některými zásadními legislativními změnami, které by neměly uniknout pozornosti čtenářů tohoto časopisu
a které se týkají zejména roku 2011. Rozbor konkrétních změn pro
rok 2012 bude publikován v příštím čísle časopisu a změnám pro
rok 2013 a 2014 bude věnována pozornost v lednovém vydání
časopisu.
Změny v průběhu
roku 2011
V průběhu roku 2011 nabyly účinnosti následující změny.
Daňový řád
K 1. 1. 2011 byl nahrazen zákon o správě
daní a poplatků, který upravoval procesní
stránku daňového řízení od roku 1993,
zcela novým předpisem – daňovým řádem. Daňový řád byl následně drobně
novelizován ještě s účinností od 1. 3. 2011
novelou č. 30/2011 Sb. Zavedení daňového řádu se promítlo i do jednotlivých
hmotněprávních předpisů (zákona o daních z příjmů, zákona o DPH atd.) s tím,
že daňový řád by měl upravovat procesní
záležitosti společné všem daním a neměl
by obsahovat procesní záležitosti týkající
se pouze jedné daně a obráceně by jednotlivé hmotněprávní předpisy neměly
duplicitně upravovat záležitosti upravené
obecně daňovým řádem. Uvedená koncepce však nebyla plně uskutečněna
a k jejímu naplnění bude třeba ještě dalších změn. Např. návrh daňové reformy
od 1. 1. 2013 obsahuje i částečné přesunutí úpravy registračních povinností
souvisejících s daněmi z příjmů z daňového řádu do zákona o daních z příjmů.
Koncepci rozdělení procesní úpravy mezi
daňový řád a jednotlivé hmotněprávní
předpisy narušuje novela zákona o DPH
od 1. 1. 2012, která zavádí speciální úpravu vykonatelnosti zajišťovacího příkazu,
aniž by k této zvláštnosti v zákoně o DPH
byl nějaký důvod (koncepční by bylo, aby
byla změna promítnuta obecně do daňového řádu). Ve věci provázanosti daňového řádu a jednotlivých hmotněprávních
předpisů docházelo letos k postupným
změnám – v zákoně o daních z příjmů
k 1. 1. 2011, v zákoně o dani z nemovitostí, v zákoně o dani dědické, darovací
a z převodu nemovitostí, v zákoně o dani
silniční k 1. 3. 2011 a v zákoně o DPH až
1. 4. 2011. Prvou výraznější novelu daňového řádu lze očekávat v rámci daňové
reformy od 1. 1. 2013.
Poskytování náhrady mzdy
K 1. 1. 2011 nabyl účinnosti úsporný zákon v působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí č. 347/2011 Sb., který např.
zatížil zaměstnavatele tím, že o jeden týden
prodloužil dobu poskytování náhrady
mzdy podle zákoníku práce (nemocenské je poskytováno až od 22. kalendářního dne pracovní neschopnosti). Úsporný
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
19
DANĚ A ÚČETNICTVÍ
zákon č. 347/2011 Sb. byl sice k 31. 12.
2011 zrušen nálezem Ústavního soudu
80/2011 Sb., ale příslušný opravný zákon
Poslanecká sněmovna schválila již podruhé na začátku listopadu (po vrácení Senátem) a do konce roku by měl být opravný
zákon bez významnějších komplikací vyhlášen ve Sbírce zákonů – jeho součástí je
i poskytování náhrady mzdy při pracovní
neschopnosti až do 21. dne pracovní neschopnosti (stejně jako v roce 2011) i pro
roky 2012 a 2014 (od roku 2015 by se tak
mělo vrátit poskytování náhrady mzdy
„pouze“ do 14. dne pracovní neschopnosti).
Zákon o daních z příjmů
K 1. 1. 2011 byl novelizován zákon o daních z příjmů především „velkou novelou“
č. 346/2010 Sb., která novelizovala i zákon o rezervách. Tato novela např. zrušila
osvobození příjmů z provozu „ekologických zařízení“, zavedla speciální odpisy
hmotného majetku sloužícího k výrobě
energie ze slunečního záření (fotovoltaika), zavedla zdanění důchodů pro fyzické
osoby s úhrnem příjmů ze závislé činnosti
(ze zaměstnání) a dílčích základů daně
(zisku) z podnikání a z pronájmu vyšším
než 840 tisíc Kč, umožnila osvobodit příspěvky zaměstnavatele na penzijní připojištění u instituce penzijního pojištění působící v rámci EU (+ Norska a Islandu) za
stejných podmínek, jako platí pro osvobození příspěvku na tuzemské penzijní připojištění se státním příspěvkem. Pro omezení daňových optimalizací využívajících
osvobození příspěvku zaměstnavatele pojišťovně za zaměstnance na jeho soukromé životní pojištění změnila pravidla pro
zdanění plnění vyplácených z tohoto pojištění, dále řeší novým způsobem dopad
zániku daňové uznatelnosti dříve uplatněného nákladu do základu daně z příjmů
právnických osob (za období, ve kterém
k zániku podmínek došlo – není tak třeba
dávat dodatečné daňové přiznání za období, za které byl náklad uplatněn), zmírnila
20
podmínky pro daňový odpis pohledávek
(při splnění podmínek lze daňově odepsat např. i pohledávku za dlužníkem,
u kterého byl zamítnut insolvenční návrh
pro nedostatek majetku dlužníka, a to
i v případě, kdy pohledávka nebyla přihlášena do insolvenčního řízení a i když se
jedná o pohledávku nad 200 000 Kč, ke
které nelze vytvářet opravné položky), vymezila jako daňový náklad tzv. motivační
příspěvek (podnikové stipendium) a zároveň jej omezila z hlediska výše (2 tisíce Kč
měsíčně, resp. 5 tisíc Kč měsíčně pro vysokoškoláky). Novela také zrušila slevu na
dani z příjmů právnických osob ve výši
poloviny daně z příjmů právnických osob
z důvodu zaměstnávání zaměstnanců se
zdravotním postižením, snížila slevu na
poplatníka pro období roku 2011
z 24 840 Kč na 23 640 Kč (povodňová
stokoruna). V závěru letošního roku či na
začátku roku příštího by měl Ústavní soud
rozhodnout o ústavnosti zrušení osvobození pro příjmy z provozu ekologických
zařízení (příslušný návrh byl podán skupinou senátorů 11. 3. 2011 a je projednáván jako Pl. ÚS 17/11). Od 1. 1. 2011 se
také uplatňuje (při splnění zákonných
podmínek) osvobození od daně z příjmů
právnických osob pro licenční poplatky
(náhrady za užití nebo za poskytnutí práva na užití autorského nebo jiného obdobného práva k dílu literárnímu, uměleckému nebo vědeckému, včetně filmu
a filmových děl, počítačového programu/software), dále práva na patent,
ochrannou známku, průmyslový vzor, návrh nebo model, plán, tajný vzorec nebo
výrobní postup, nebo za výrobně technické a obchodní poznatky/know-how; licenčním poplatkem se rozumí také příjem
za pronájem nebo za jakékoliv jiné využití
průmyslového, obchodního nebo vědeckého zařízení vyplácené mezi tzv. sdruženými společnostmi (např. vyplácené českou dceřinou společností mateřské
společnosti z jiného členského státu).
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
PŘEHLED AKTUÁLNÍCH LEGISLATIVNÍCH ZMĚN
K 1. 1. 2011 bylo také zavedeno do zákona o daních z příjmů 50% zdanění státní
podpory stavebního spoření připsané
v roce 2011 za rok 2010, toto zdanění bylo následně anulováno nálezem Ústavního soudu č. 119/2011 Sb.
Novela zákona o DPH
K 1. 4. 2011 nabyla účinnosti jako celek důležitá novela zákona o DPH č. 47/2011 Sb.,
která např. zavedla povinnost oprav základu daně a výše daně při změně ceny,
možnost opravy daně za dlužníky v insolvenčním řízení, zcela nový opravný mechanismus odpočtu daně u dlouhodobého majetku a celou řadu dalších změn.
K novele vydalo výklad Ministerstvo financí dne 14. 3. 2011 a tento výklad následně
dne 29. 4. 2011 ve věci oprav základu daně a oprav daně u tzv. bonusů a skont
„upřesnilo“ Generální finanční ředitelství
(GFŘ) – „upřesnění“ spočívalo v tom, že
GFŘ zaujalo k dané problematice zcela
opačný názor a od 29. 4. 2011 je v praxi
např. poskytování skonta za platbu ve
zkrácené lhůtě splatnosti doprovázeno
vystavováním opravných daňových dokladů. GFŘ ještě následně vydalo 22. 7. 2011
informaci k uplatnění oprav daně za dlužníky v insolvenčním řízení podle § 44 zákona o DPH. V praxi totiž insolvenční
správci odmítali provedení opravy k plněním, která nastala před účinností novely
č. 47/2011 Sb., tedy před 1. 4. 2011. GFŘ
potvrdilo výklad přechodných ustanovení, že opravu lze provádět i u plnění, která nastala před 1. 4. 2011. GFŘ také potvrdilo, že snížení daňového odpočtu
představuje u dlužníka vznik nového závazku k datu uskutečnění opravy, jedná se
tedy o závazek dlužníka v insolvenci (pohledávku státu) vzniklý po rozhodnutí
o úpadku. Jedná se však o pohledávku za
majetkovou podstatou, která má z hlediska uspokojení věřitelů lepší postavení než
běžné pohledávky a která mimochodem
může snižovat výši odměny vyplacené
insolvenčnímu správci. Stanoviskem GFŘ
bohužel problém s opravou daně za dlužníky v insolvenci dle § 44 zákona o DPH
vyřešen není. Expertní pracovní skupina
Ministerstva spravedlnosti pro insolvenční právo totiž ve svém stanovisku ze 4. 10.
2011 vyslovila přesně opačné stanovisko
– podle jejího názoru nelze opravovat daň
u pohledávek vzniklých před 1. 4. 2011
a pohledávky z opravy daně nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Jak
se zdá, na vyřešení problému bude muset
dát odpověď až soud. Dalším problémem
jsou dopady do daní z příjmů – podle názoru GFŘ, které zaujalo při projednávání
příspěvku koordinačního výboru KV
326/23.02.11 – Způsob účtování opravy
daně z přidané hodnoty u pohledávek za
dlužníky v insolvenčním řízení, snížení
daňové povinnosti věřitele představuje
z hlediska účetního a daňového zdanitelný výnos (příjem).
Zákaz zaměstnaneckého spoření
K 1. 5. 2011 byla v návaznosti na zákaz tzv.
zaměstnaneckého spoření (zákaz plyne již
od 1. 11. 2009 ze zákona č. 284/2009 Sb.,
o platebním styku, ale podle přechodných
ustanovení mohlo být za určitých podmínek zákonné až do 30. 4. 2011) ze zákona
o daních z příjmů vypuštěna úprava daňové neuznatelnosti „nadlimitních úroků
poskytovaných zaměstnancům v rámci
zaměstnaneckého spoření“ (§ 25 odst. 1
písm. x)).
Zákon o platebním styku
Dne 27. 5. 2011 nabyla účinnosti v rámci
novely zákona o platebním styku
č. 139/2011 Sb. drobná změna zákona
č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti. Dřívější limit pro platby v hotovosti stanovený na 15 000 EUR je nyní
stanoven na částku 350 000 Kč (vyšší
částku je nutno provádět až na výjimky
bezhotovostně).
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
21
DANĚ A ÚČETNICTVÍ
Zákon o oběhu bankovek a mincí
Dne 1. 7. 2011 nabyl účinnosti nový zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek
a mincí, podle kterého není za tzv. nestandardně poškozené bankovky poskytována žádná náhrada anebo je poskytována jen ve výjimečných případech (např.
za ohořelé bankovky v případě prokázaného požáru). Praktické použití zákona
do značné míry závisí na výkladu standardního, resp. nestandardního poškození bankovek, který ČNB zveřejnila na
svých internetových stránkách a jehož původní verzi následně zmírnila – nestandardně poškozená je např. bankovka orazítkovaná z obou stran, podle původního
výkladu byla nestandardně poškozenou
bankovkou i bankovka orazítkovaná pouze
z jedné strany.
Prováděcí nařízení EU ke společnému
systému DPH
Od 1. 7. 2011 se použije prováděcí nařízení rady (EU) č. 282/2011 ze dne
15. 3. 2011, kterým se provádí směrnice
2006/112/ES, o společném systému
DPH. Nařízení by mělo mít přímý účinek
(na rozdíl od směrnice, na kterou se sice
může plátce daně odvolávat, ale může postupovat i podle českého zákona o DPH,
pokud je v rozporu se směrnicí – tak tomu
bylo např. v době od 1. 1. do 31. 3. 2011
ve věci vymezení místa poskytnutí tzv.
hromadných služeb a v uvedené době se
např. český vystavovatel poskytující v ČR
výstavní služby německému plátci mohl
rozhodnout, zda zatíží podle českého zákona o DPH službu českou daní anebo
zda poskytne službu v souladu se směrnicí
bez daně), a protože český zákon o DPH
je v některých věcech v rozporu s nařízením, vznikla nepřehledná situace, kterou
daňová správa veřejně nijak neřeší a dokonce v dané věci pozastavila chystané
změny zákona o DPH k 1. 1. 2012. Rozpor nastává např. při poskytnutí služby
české provozovně plátce z jiného členského
22
státu. Podle zákona o DPH se v tomto případě uplatní česká daň za předpokladu,
že se jedná o tzv. aktivní provozovnu –
tj. místo, které má stálé personální a materiální vybavení, jehož prostřednictvím
uskutečňuje osoba povinná k dani své
ekonomické činnosti. Podle nařízení se
však má uplatnit česká daň i v případě,
kdy se jedná o tzv. pasivní provozovnu –
tj. jakákoli provozovna ( jiná než sídlo ekonomické činnosti ve smyslu článku 10 nařízení), která se vyznačuje dostatečnou
úrovní stálosti a vhodnou strukturou
z hlediska lidských a technických zdrojů,
což jí umožňuje přijímat a využívat služby,
které jí jsou poskytovány pro její vlastní
potřebu. Mlčení daňové správy k tomuto
zásadnímu rozporu mezi závaznou úpravou a „vadným“ českým zákonem je trestuhodné, o to více, že rozpor bude existovat
možná ještě celý rok 2012.
Zákon o kolektivním investování
K 15. 7. 2011 byl zákonem č. 188/2011 Sb.
poměrně rozsáhle novelizován zákon
č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování. Novela zákona o kolektivním investování především implementovala do
zákona o kolektivním investování směrnici
Evropského parlamentu a rady č. 2009/65/ES,
o koordinaci právních a správních předpisů týkajících se subjektů kolektivního investování do převoditelných cenných papírů
(tzv. UCITS IV). Novela např. zjednodušuje nabízení cenných papírů vydávaných
zahraničním standardním fondem v ČR
(zrcadlově zjednodušuje nabízení cenných papírů vydávaných českým standardním fondem v jiném členském státě
EU) – prostředkem tohoto zjednodušení
je zavedení struktur řídícího fondu a podřízených fondů (tzv. master a feeder fondů).
Novela přinesla také legislativnětechnické změny zákona o účetnictví – termíny
„regulovaný trh“ ve smyslu český regulovaný trh, „evropský regulovaný trh“ ve smyslu regulovaný trh se sídlem v členském
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
PŘEHLED AKTUÁLNÍCH LEGISLATIVNÍCH ZMĚN
státě EU včetně českého regulovaného
trhu, „zahraniční regulovaný trh“ ve smyslu regulovaný trh se sídlem v jiném členském státě EU, „zahraniční trh obdobný
regulovanému trhu“ ve smyslu trh s cennými papíry obdobný regulovanému trhu,
se sídlem ve státě, který není členským
státem EU. Novela ve věci fondů kolektivního investování také novelizovala zákon
o daních z příjmů – legislativnětechnické
terminologické změny; odpovědnost investiční společnosti, která podílový fond
obhospodařuje, za podílový fond vůči
správci daně; daňové řešení při sloučení
nebo splynutí podílových fondů; zdanění
vyplácených výnosů z podílových fondů
srážkovou daní, pokud výnosy plynou rezidentní či nerezidentní fyzické osobě,
resp. v základu daně právnické osoby, které plynou výnosy z podílového fondu, zaokrouhlení srážkové daně na celé koruny
nahoru podle § 36 odst. 3; možnost
zprostit plátce povinnosti podávat hlášení
plátce daně o dani z příjmů vybírané srážkou z příjmů vyplácených zahraničním
subjektům podle § 38d odst. 3. Pokud jde
o právní úpravu kolektivního investování,
Ministerstvo financí připravilo věcný návrh zcela nového zákona o kolektivním investování a v průběhu příštího roku lze
očekávat vypracování návrhu paragrafového znění zákona, který by měl navazovat na nový občanský zákoník (ten by měl
být schválen ještě během letošního roku).
Malá důchodová reforma
30. 9. 2011 nabyla účinnosti zásadní novela zákona o důchodovém pojištění
č. 220/2011 Sb. Tato tzv. malá důchodová reforma významným způsobem mění
výpočtový vzorec pro stanovení procentní výměry důchodů. Ke změně dochází
postupně ( jiný výpočtový vzorec pro důchody přiznávané od 30. 9. do 31. 12.
2011, jiný pro důchody přiznávané v roce
2012, jiný pro rok 2013, jiný pro rok 2014
a jiný pro důchody přiznávané po roce
2014). Změna je velice zásadní, protože
dosavadní hranici tzv. osobního vyměřovacího základu, který se započítává do výpočtového základu pro výpočet procentní
výměry sice redukovaně, ale přeci jen významně (dosud se započítávalo 30 %
osobního vyměřovacího základu, nově se
bude od roku 2015 započítávat 26 %
OVZ), posunul z částky 28 200 Kč na čtyřnásobek průměrné mzdy (v parametrech
roku 2011 by se jednalo o částku 98 960 Kč).
Další změnou, která je součástí malé důchodové reformy, je prodloužení rozhodné
doby (příjmy, resp. vyměřovací základy,
ze kterých je hrazeno pojistné, dosažené
během rozhodné doby ovlivňují osobní
vyměřovací základ, který ovlivňuje procentuální část důchodu). Dosud se osobní vyměřovací základ stanovoval za rozhodnou dobu posledních 30 let před
rokem přiznáním nároku na důchod. Protože k letům před rokem 1986 se nepřihlíželo, počítalo se rozhodné období počínaje rokem 1986 a dosavadní úprava
30leté rozhodné doby by se plně uplatnila až po roce 2016. Nová úprava rozhodné období pro výpočet osobního vyměřovacího základu rozšiřuje na celou dobu
aktivního pracovního života (od kalendářního roku dosažení věku 19 let) s tím, že
se nadále nepřihlíží k době spadající před
rok 1986. Aby doba studia, kdy většinou
není dosahováno příjmů podléhajících
pojištění, nerozmělňovala dosažený osobní vyměřovací základ, považuje se doba
studia po dosažení 18 let věku (nejvýše
však 6 let) za vyloučenou dobu.
Aktuální judikatura
Účast na nemocenském pojištění,
souběh funkcí
Poměrně značný rozruch vyvolalo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu sp. zn.
3 Ads 119/2010 – 58 ze dne 9. 12. 2010,
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
23
DANĚ A ÚČETNICTVÍ
který potvrdil rozhodnutí správy sociálního
zabezpečení ve věci neuznání vzniku
účasti na nemocenském pojištění z titulu
pracovní smlouvy ředitele, která byla
uzavřena s jednatelem s. r. o. Následovaly reakce státní správy k problematice
souběhu funkcí (např. stanovisko Generálního finančního ředitelství k daňové
uznatelnosti mzdy z pracovních smluv
uzavíraných s jednateli či členy představenstev na řídicí funkce vyjádřené v rámci
projednávání koordinačního výboru
327/23.02.11 – Mzdové náklady členů
statutárních orgánů obchodních společností a družstev v případech tzv. souběhu
výkonu funkce a pracovního poměru ze
dne 23. 2. 2011, tiskové prohlášení České
správy sociálního zabezpečení ze dne
10. 2. 2011, vyjádření Ministerstva práce
a sociálních věcí ze dne 18. 3. 2011, komentář Ministerstva spravedlnosti k řešení souběhu funkcí novelou obchodního
zákoníku účinnou od 1. 1. 2012 ze dne
27. 6. 2011), že nic není tak horké, jak se
na prvý pohled zdá. Tím pochopitelně nechci popírat, že z pracovních smluv uzavřených s jednateli či členy představenstev na řídicí činnosti (do 31. 12. 2011
tedy vcelku jednoznačně neplatných pracovních smluv) by nemohly v praxi vzniknout potíže, ale určitě se nebude jednat
o problémy, které by měly postihnout větší množství společností. Pro rok 2012 budou přijaty důležité legislativní změny,
které by měly problémy plynoucí ze souběhu funkcí ještě dále výrazně omezit.
Dohody o provedení práce
vs. o pracovní činnosti
Poté, co byl opakovaně Nejvyšším správním soudem rozsudky č. j. 2 Ads 48/2003-85 ze dne 27. 5. 2004 a č. j. 3 Ads
67/2005-71 ze dne 8. 11. 2006 potvrzen
kvalitativní rozdíl mezi dohodami o provedení práce a dohodami o pracovní činnosti (dohoda o provedení práce pouze
na konkrétní úkol, nikoli na činnost), bylo
24
velkým překvapením, když rozšířený
senát NSS svým usnesením č. j. 6 Ads
48/2009-87 ze dne 16. 11. 2010 přinesl
změnu výkladu (podle revidovaného výkladu tak není mezi oběma typy dohod
rozdílu kvalitativního, ale pouze kvantitativního) a na základě revize výkladu následně NSS svými rozsudky sp. zn. 6 Ads
48/2009-102 ze dne 14. 12. 2010 a sp. zn.
6 Ads 32/2010-69 ze dne 9. 12. 2010
shledal jako možné vykonávat na základě
dohody o provedení práce činnost odpovědného zástupce podle živnostenského
zákona, resp. pravidelně měsíčně se opakující činnost s odměnou sjednanou jako
měsíční. Od roku 2012 dochází v oblasti
dohod o provedení práce k výraznému
navýšení ročního hodinového rozsahu
práce a především budou odměny z dohod
o provedení práce podléhat odvodům pojistného na veřejnoprávní pojištění, pokud výše odměn z dohod o provedení
práce zúčtovaná v jednom měsíci jedním
zaměstnavatelem jednomu zaměstnanci
přesáhne hranici 10 tisíc Kč.
Dar zaměstnavatele zaměstnanci
Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
sp. zn. 3 Ads 109/2010-56 ze dne 13. 1. 2011
řešilo otázku, zda musí být pro osvobození věcného daru poskytnutého zaměstnavatelem zaměstnanci v hodnotě do
2 tisíc Kč ročně splněny přesně podmínky
vyhlášky o fondu kulturních a sociálních
potřeb (FKPS) a jak mají být tyto podmínky vykládány. NSS zaujal stanovisko,
že pro osvobození musí být i u zaměstnavatelů, na které se vyhláška o FKSP nevztahuje, přesně splněny. Při výkladu
těchto podmínek NSS dospěl k závěru, že
bylo v rozporu s vyhláškou o FKSP poskytovat všem zaměstnancům pekárny za
„mimořádné předvánoční výkony“ vánoční kolekce a potvrdil rozhodnutí správy
sociálního zabezpečení, která hodnotu
vánočních kolekcí zahrnula do vyměřovacího základu pro pojistné na sociální
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
PŘEHLED AKTUÁLNÍCH LEGISLATIVNÍCH ZMĚN
zabezpečení a toto pojistné včetně sankce
doměřila. V praxi byl přitom obvykle akceptován výklad, že příjmem osvobozeným od daně ze závislé činnosti (spor se
sice týkal pojistného, ale rozhodující bylo
osvobození od daně podle zákona o daních z příjmů, které dle názoru NSS nešlo
v uvedeném případě uplatnit) jsou i nepeněžní dary poskytované v rámci péče o zaměstnance a jejich rodinné příslušníky
(pro úplnost je však třeba uvést, že touto
argumentací se soud nezabýval).
Dohadné položky na roční odměny
Velice zajímavé je rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu sp. zn. 8 Afs 35/2010-106
ze dne 31. 3. 2011, které se týká ročních
odměn, které jsou poskytovány zaměstnancům sice za práci v jednom roce, ale
jsou přiznány až v roce následujícím.
Podle správce daně měl být princip opatrnosti zohledněn účtováním rezerv a nikoli
dohadných položek (není-li ke konci účetního období na odměny jednoznačný
právní nárok, nelze o nich účtovat do nákladů formou dohadných položek) a tento názor NSS shledal jako správný.
Daňová uznatelnost podpory prodeje
Dne 19. 4. 2011 Nejvyšší správní soud svým
rozhodnutím sp. zn. 2 Afs 27/2011-110
podal poněkud překvapivý výklad daňové
uznatelnosti nákladů vynaložených na
podporu prodeje. Jednalo se o případ
podnikatele nabízejícího v rámci podpory
svých služeb zákazníkům při výměně
autoskla bonus formou dálniční známky
nebo poukázky na pohonné hmoty zdarma. Podnikatel náklady na nákup dálničních známek a poukazů na pohonné hmoty zahrnul mezi své daňové výdaje, což
správce daně následně zpochybnil.
Nejvyšší správní soud konstatoval, že výdaje vynaložené na zmíněné bonusy
obecně splňují podmínku daňové uznatelnosti dle § 24 odst. 1 zákona o daních
z příjmů. Nicméně souhlasil s názorem
městského soudu (rozsudek č. 9 Ca
66/2008), že v daném případě se nejedná
o reklamu, neboť poskytnutí bonusu nemělo zákazníky primárně informovat či
přesvědčit (což je pro reklamu příznačné), nýbrž o odměnu zákazníkům (což je
znakem reprezentace). V uvedeném případě konstatoval, že se jedná o daňově
neuznatelný dar dle § 25 odst. 1 písm. t)
zákona o daních z příjmů. Na faktické povaze daru nic nemění skutečnost, že poskytnutí bonusu bylo podle obecných cenových podmínek nárokové, neboť tuto
povinnost vzal podnikatel na sebe dobrovolně. Ve skutečnosti se jednalo o snížení
ceny, které však dle vyjádření soudu nemůže být daňově uznatelné.
Tento rozsudek na výzvu Komory daňových poradců komentoval předseda Nejvyššího správního soudu JUDr. Josef Baxa
v tom smyslu, že každé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu je individuálním
právním aktem pro konkrétní případ
a musí být vykládáno v kontextu řešené
kauzy ( jejím důležitým aspektem bylo to,
že pojišťovna proplácela výměnu autoskla
a nikoli ještě poskytované bonusy). Josef
Baxa v komentáři vyjádřil názor, že například ochutnávkové akce, nabízení vzorků
či věrnostní programy se zásadně skutkově odlišují od předmětného případu.
Ačkoli uvedený judikát zprvu zpochybnil
doposud zavedenou praxi daňového režimu marketingových akcí, následné vyjádření předsedy Nejvyššího správního soudu
ukazuje na snahu soudců nepaušalizovat
dopady tohoto rozsudku. Bude tedy vždy
na poplatníkovi, aby případně obhájil daňovou uznatelnost svých výdajů na podporu prodeje.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
25
DANĚ A ÚČETNICTVÍ
Aktuální výklady
právní úpravy
Ve výše uvedeném přehledu změn účinných během roku 2011 je upozorněno na
výklady státní správy k novele zákona
o DPH od 1. 4. 2011. Z dalších zajímavých
letošních výkladů si dovolím upozornit na
stanovisko Generálního finančního ředitelství při projednávání příspěvku koordinačního výboru 329/30.03.11 – Pojem
„vystavit“ daňový doklad ve smyslu zákona o DPH. Tento příspěvek byl v podstatě
uzavřen se závěrem, že za vystavený a doručený doklad lze považovat i doklad odeslaný elektronickou poštou (e-mailem)
a následně vytištěný na tiskárně odběratele.
Tento závěr je logický, protože v tomto
případě se jedná o daňový doklad v listinné podobě (nikoli o elektronický daňový
doklad) a je u něho zaručeno, že je vytištěn u dodavatele v podobě shodné s podobou u dodavatele. Problémy by v praxi
měly nastávat pouze v případě, kdy by doklady odběratelů neodpovídaly evidenci
DPH na straně dodavatelů. Pokud by
správce daně doklady obdržené elektronicky a následně vytištěné nechtěl uznat
jako platné daňové doklady, měl by plátce
daně s odvoláním na závěry uvedeného
koordinačního výboru obhájit doklady
doručené elektronickou cestou a následně vytištěné jako doklady platné.
■
Ing. Pavel Běhounek
Daňové poradenství vykonává od roku 1994 (daňový poradce s číslem osvědčení 601). Věnuje
se přednáškové činnosti pro vzdělávací agentury specializované na oblast daní a účetnictví, pro
Komoru daňových poradců, pro podniky a účetní a daňové firmy. Je nezávislým členem
mezinárodní poradenské sítě Moore Stephnes. Publikuje v odborných časopisech zaměřených
na daně a účetnictví a také je autorem řady odborných publikací.
Tip na školení 1. VOX a. s.
MEZINÁRODNÍ STANDARDY ÚČETNÍHO
VÝKAZNICTVÍ (IFRS) VE VZÁJEMNÝCH
SOUVISLOSTECH
Komplexní představení IFRS ve vzájemných vazbách intenzivní kurz
■
■
■
■
Termín: 23.–25. 11., 30. 11.–1. 12. 2011
Kód: 104170
Cena: 15 588 Kč (vč. 20 % DPH)
PŘEDNÁŠÍ: doc. Ing. Dana Dvořáková, Ph.D.,
doc. Ing. Vladimír Zelenka, Ph.D.
Více informací na: www.vox.cz, tel. 226 539 670, 777 741 777
26
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Implementace strategického
controllingu v továrně
na zpracování mědi
Vladimír Janouš
Společnost plánuje rozvojový projekt. Hlavní aktivitou této společnosti, továrny situované v zahraničí, bude recyklace kovového odpadu (šrotu) za účelem jeho využití při výrobě tyčí z rafinované mědi. Výrobní program předpokládá výrobu měděných tyčí a drátů
v množství 20 000 tun ročně. Cílovou skupinou zákazníků jsou místní firmy – výrobci kabelových produktů, které se používají ve stavebnictví, automobilovém průmyslu, energetice a telekomunikacích.
V tomto článku bude definován strategický
plán pro připravovanou továrnu. Hlavním
cílem je vymezit jisté a relevantní konkurenční výhody, které firmě umožní udržet
konkurenceschopnost a efektivnost v dlouhém období. Vzhledem k tomu, že klíčovým úkolem controllera je poskytovat
důležité informace, je třeba během procesu vytváření strategie pečlivě analyzovat
informační potřeby. Jejich rozsah je značně závislý na dynamice a složitosti konkrétního odvětví, v tomto případě měďařského průmyslu.
2.
1.
Interní faktory
Externí faktory
4.
3.
Příležitosti,
hrozby, trendy
Identifikace
a výběr strategie
Sledování výkonnosti
Operativní plány
Silné a slabé
stránky
Revize strategie
Schéma zobrazuje vztahy od strategických cílů k operativním plánům, této struktuře
odpovídá i následující text.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
27
TRENDY A ANALÝZY
Interní a externí
prostředí
Pro formulaci firemní strategie je klíčové
poznání trhu, na kterém organizace působí. Je třeba charakterizovat trh a definovat
hlavní faktory, jež mají vliv na výsledky
společnosti – jak externí, tak interní.
Externí faktory
Produkce rafinované mědi z recyklovaného odpadu bývá označována jako sekundární výroba mědi. Měděný odpad vzniká
buď při výrobě polotovarů a při procesu
výroby konečných produktů (nový šrot)
nebo při vyřazování produktů na konci životnosti (starý šrot). Hlavní fáze produkce měděných tyčí jsou zjednodušeně tyto:
1. přejímka šrotu, kontrola kvality, třídění
2. plnění šrotu do rafinačních pecí
3. rafinace (čištění) mědi
4. odlévání obrobku pomocí rotujícího
kola
5. válcování obrobku ve válcovací trati
(v této fázi se vytváří konečná tloušťka
vyrobené tyče)
6. chlazení tyčí, zesvětlení tyčí
7. příprava svazků tyčí
8. vážení, balení, označení a expedice
hotových produktů
Mezi faktory, které mohou mít významný
dopad na výsledky podniku, ale z nichž
některé zároveň nemusí mít podnik pod
kontrolou, patří:
výrobní kapacita
dostupnost a náklady na pořízení materiálů, zejména pak tržní cena mědi
a měděného šrotu
změny v poptávce konečných uživatelů,
zákazníků, odběratelů měděných tyčí
poptávka po substitutech
obecné a cyklické ekonomické a obchodní podmínky, místní i zahraniční
28
produktový mix a vliv na marži
rychlost zavádění nových výrobků
u zákazníků
rychlost zavádění nových technologií
u dodavatelů
změny v cenové politice konkurence
a dodavatelů
konkurenceschopnost vůči současným i budoucím konkurentům
vlastní schopnost efektivně řídit růst,
včetně případných akvizic
změny v daňových pobídkách
fluktuace měnových kurzů
nepříznivé změny na akciových trzích
legislativní změny
Pro jednotlivé konkurenty, výrobce nebo
dovozce měděných tyčí a drátů, by se navíc měla podrobně analyzovat tato data:
roční kapacita
aktuální objem produkce
zákaznická struktura (podíly v regionech, odvětvích...)
prodejní ceny
hrubá zisková marže
používané technologie v továrně
Některé významné informace o světové
produkci a využití mědi:
Největší zásoby mědi dodává Chile,
celková produkce ve světě v roce 2009
byla 15,7 milionů tun.
Využití rafinované mědi bylo v roce
2009 ve výši téměř 18,2 milionů tun,
z toho největší podíl měla Čína.
Podle údajů Mezinárodní asociace pro
měď bylo využití mědi v produktech
konečné spotřeby v roce 2009 přes 22
milionů tun, z toho největší spotřeba
byla v energetickém průmyslu.
Hlavní použití mědi konečnými spotřebiteli v odvětvích a regionech roce 2009
(v milionech tun):
Regiony
Čína
7,87
Japonsko
1,22
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
IMPLEMENTACE STRATEGICKÉHO CONTROLLINGU V TOVÁRNĚ ...
Jižní Korea
Indie
ASEAN (sdružení národů
jihovýchodní Asie)
Tchaj-wan
Severní Amerika
Latinská Amerika
Západní Evropa
Východní Evropa
Rusko
Afrika
otatní
0,77
0,92
0,86
0,43
2,45
1,19
3,13
0,75
0,46
0,53
1,47
Manažerský tým
Jádro manažerského týmu pro organizaci
výroby měděných tyčí tvoří experti, kteří
se v oboru recyklace kovového šrotu pohybují již více než deset let. Tento tým expertů
sestává z aktivních mladých lidí (33–40 let),
kteří už nyní pracují na plánech založení továrny – od projektu výstavby továrny po
dodávku surovin – a následně na návrhu
celého procesu produkce.
Zaměstnanci a vzdělávání
Odvětví
Stavebnictví
Infrastruktura
Strojírenství
7,264
3,266
11,569
Interní faktory
Z dlouhodobého hlediska jsou významné
zejména faktory jako zkušení zaměstnanci, moderní technologie s nízkými výrobními náklady, vybudované obchodní vztahy a dostupnost zdrojů nositele projektu,
systém interní kontroly a audit, dostupnost nezbytných výrobních kapacit. Významnou konkurenční výhodou je i vysoká
kvalita prodávaného produktu nebo nízké
výrobní náklady.
Technologie
Italská společnost Continuus Properzi je
prvním a jediným výrobcem high-tech zařízení pro produkci měděných tyčí ze
100% měděného šrotu. Tato technologie
výroby překonává výrobní postupy ostatních konkurentů v oboru v regionu, kde
továrna vznikne.
Pro zajištění úspěšné implementace technologie budou klíčoví odborní pracovníci
továrny vysláni do španělské továrny
Spain La Farga Lacambra, kde byla nová
technologie úspěšně zavedena už v roce
1985.
Nejdůležitějším faktorem, pokud jde o zaměstnance, je v první fázi realizace projektu zapojení technických pracovníků. Ve
smlouvě s dodavatelem výrobního zařízení, společností Continuus Properzi, je
podmínka zaučení pracovníků v zacházení s dodanou linkou. Po vyškolení zaměstnanců bude tvůrce projektu průběžně zajišťovat zlepšování profesních dovedností
pracovníků.
Aby se zlepšil nábor zaměstnanců, jejich
loajalita a motivace k dalšímu rozvoji, výkonnost a možnosti kariérního růstu, budou vystavovány certifikáty, jež mají sloužit k hodnocení jejich výkonu. Certifikace
se budou udělovat minimálně jednou za
tři roky po první certifikaci.
Testování výroby
Continuus Properzi bude mít spolu se
španělskou společností La Farga dohled
nad zaváděním výroby a počátečními pracemi, později po převzetí bude testovací
proces zakončen po produkci 240 tun
měděných tyčí (tj. minimálně po prvních
třech výrobních cyklech).
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
29
TRENDY A ANALÝZY
SWOT analýza
Silné stránky
dostupnost stabilního toku měděného
šrotu, byl potvrzen společný záměr
s předními dodavateli měděného šrotu
továrna bude mít vlastní elektrárnu
dobrá poloha, dopravní dostupnost
a logistické zajištění dopravy surovin,
z toho plynoucí relativně nízké dopravní náklady a pohodlí pro zákazníky
s částí potenciálních zákazníků byly
uzavřeny smlouvy, záměr odebírat
produkci továrny vyjádřili i další budoucí zákazníci
Slabé stránky
není relevantní, neboť společnost ještě
nezahájila činnost
Příležitosti
v současné době většina konkurentů
využívá starší a nákladnější technologii,
zatímco tento projekt je založen na využití moderních high-tech výrobních
zařízení, která umožňují významné
snížení výrobních nákladů
zkušení zaměstnanci a top management
zavedená prodejní síť
využití zdrojů a zkušeností španělské
společnosti La Farga s výrobou pomocí dané technologie, se zlepšováním
efektivnosti a školením zaměstnanců
Hrozby
současná a očekávaná poptávka po
mědi nemusí růst, jak předpokládáme,
například kvůli nepříznivému budoucímu vývoji u konečných spotřebitelů
produktů z mědi
volatilita cen mědi a měděného šrotu
snižování cen u konkurence, růst její
produkce a změny v její strategii a chování
z dlouhodobého hlediska konkurence
z Číny
inovace v technologiích u konkurence
zvýšená spotřeba substitučních výrobků
legislativní změny
Formulace strategie – balanced scorecard
Zákazník
zaměření na high-tech
produkci s využitím
moderních technologií
v krátkém období případná
cenová konkurence s cílem
získat cílový podíl na trhu
diverzifikace produktu
v dlouhém období
produkce high-tech
kabelových výrobků
v dlouhém období
30
Finance
získání 10% podílu na trhu
mezi producenty měděných
tyčí ve střednědobém
horizontu
zvýšení zisků v dlouhém
období
VIZE A STRATEGIE
Růst a vzdělávání
využití zkušeností španělské
společnosti
zkušený management sdílí
své zkušenosti s profesně
mladšími zaměstnanci
systém certifikací
s hodnocením pracovních
výkonů a výsledků
zaměstnanců
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Interní procesy
nákladově efektivní produkce
bez využití dražších
elektrolytických procesů
zvýšení efektivnosti
managementu a produkce ve
střednědobém horizontu
systém řízení jakosti
využívání zavedené prodejní
sítě
zvýšení míry zpracování
surovin v dlouhodobém
horizontu
efektivní řízení zásob díky
stabilním dodavatelům
měděného šrotu
Růst a vzdělávání
Interní procesy
Zákazník
Finance
zkušený management sdílí své zkušenosti
s profesně mladšími zaměstnanci
systém certifikací pro zaměstnance
zkušenosti ze španělské společnosti
atraktivní motivační systém
pro obchodní zástupce
zavedená prodejní síť
nové high-tech kabelové
produkty
produkty vysoké kvality
dobrý poměr hodnota/cena
zvýšený obrat
podíl na trhu 10 %
Schéma balanced scorecard – produkce měděných tyčí
efektivní řízení zásob
zvýšení míry zpracování surovin
systém řízení jakosti
nákladově efektivní produkce
úspory nákladů
zvýšená ziskovost
IMPLEMENTACE STRATEGICKÉHO CONTROLLINGU V TOVÁRNĚ ...
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
31
ZÁKAZNÍK
INTERNÍ PROCESY
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
RŮST
A VZDĚLÁVÁNÍ
32
FINANCE
Převedení
strategie v akci
hrubý obrat
hrubá marže
objem reklamací
spokojenost zákazníků
hrubý obrat high-tech
kabelových produktů
počet nových prodejních kanálů
hrubý obrat na obchodního
zástupce
výrobní náklady na jednotku
výstupu (v tunách)
objem reklamací
dodací lhůta od objednávky
k dodávce
náklady na skladování
úspěšná nechybová produkce
prvních 1 500 tun tyčí
cílový počet interních certifikátů
zvýšený obrat
úspory nákladů
výrobky vysoké kvality
dobrý poměr hodnota/cena
nové high-tech kabelové
produkty
zavedená prodejní síť
atraktivní motivační systém
pro obchodní zástupce
nákladově efektivní produkce
systém řízení jakosti
zvýšení míry zpracování surovin
efektivní řízení zásob
zkušenosti ze španělské
společnosti
zkušený management sdílí své
zkušenosti s profesně mladšími
zaměstnanci
podíl na trhu
zvýšená ziskovost
KPI
podíl z celkového objemu
prodaného na místním trhu
čisté cash-flow (po zdanění)
STRATEGICKÉ CÍLE
OPATŘENÍ
–
méně než 3 % celkových nákladů
–
bezproblémový provoz výrobní linky
u prvních 1 500 tun mědi
–
míra úspěšnosti 75 % na manažerské
úrovni, míra úspěšnosti 50 % na dalších
úrovních
–
2 400 EUR na tunu v prvním roce
činnosti a postupné zvyšování na 2 000
v pátém roce činnosti
definovat výrobkové
1 % z celkového objemu prodaného
skupiny a metody
v jednotlivých výrobkových skupinách
monitorování reklamací
–
snížení času o 30 % za pět let
10% podíl za 5 let
definovat metody, jak získat
informace o konkurenci
10 milionů EUR v prvním roce činnosti, –
2–5% nárůst v druhém až pátém roce
60 milionů EUR v prvním roce činnosti, –
2–5% nárůst v druhém až pátém roce
–
EBITDA marže 25 % v pátém roce
činnosti
identifikovat skupiny
1 % celkového objemu prodaného
zákazníků a metody pro
v jednotlivých výrobkových skupinách
monitorování reklamací
vytvořit dotazník spokojenosti
míra spokojenosti přes 8 (z 10)
a určit četnost jeho použití,
zajistit externí firmu pro
provedení průzkumu
25 milionů EUR v šestém roce činnosti sestavit tým pro přípravu
aktivit spojených s úspěšným
zaváděním nových výrobků
na trh
–
nejméně 3 ročně
–
6 milionů eur
CÍL
TRENDY A ANALÝZY
IMPLEMENTACE STRATEGICKÉHO CONTROLLINGU V TOVÁRNĚ ...
Řízení BSC v praxi
Zavádění BSC do praxe má podle mého
názoru řadu překážek. Samotné formulování strategických cílů nestačí. Praxe prokázala, že pokud se tyto překážky nebudou řešit, lze strategické vize stěží převést
do každodenních aktivit. Za hlavní překážky považuji:
1. Strategie nebo vize nemůže být dosažena. V praxi se může stát, že strategie
není managementem převedena do
jasného sledu nutných kroků a aktivit
nebo se management nemůže shodnout na významu jednotlivých cílů.
Může také dojít k tomu, že vize není
sdílena napříč organizací i u zaměstnanců na nižších úrovních. Snahy
o dosažení cílů nejsou integrovány,
jednotlivá oddělení v organizaci nepřijala celkovou strategii. V procesu stanovování strategických cílů může management na nižších úrovních pomoci
určit dosažitelné a relevantní cíle, nese
závazky jednotlivých oddělení vůči
dlouhodobému plánu a krátkodobým
rozpočtům. Stanovování cílů by se
v případě projektu továrny na zpracování mědi měli účastnit manažeři jednotlivých divizí.
2. Strategické cíle nejsou provázány s cíli
jednotlivců a jejich odměnami. Často
jsou odměny závislé na krátkodobých
cílech spíše než na dlouhodobých. Bez
tohoto faktoru je ovšem motivace
k podpoře a realizaci dlouhodobých
cílů u zaměstnanců poměrně nízká.
Často je možné vidět nezájem managementu k navázání odměn na dlouhodobé cíle, protože jednodušší je
ovlivňovat krátkodobé výsledky. Příkladem, jak bývá top management
motivován k dosahování dlouhodobých cílů, je odměňování na základě
hodnoty vlastnických podílů. Pro plánovanou továrnu na výrobu měděných tyčí by měl systém odměňování
naplňovat následující principy:
zaměření pouze na několik málo
vybraných klíčových KPI
odměňování zaměstnanců by mělo
být vázáno na výsledky, které jsou
schopni ovlivnit
používání dlouhodobých i střednědobých motivačních faktorů
používání „tvrdých a měkkých“ KPI
KPI musí být pravidelně revidovány
3. Strategické cíle neodpovídají dlouhodobému a střednědobému rozložení
zdrojů. V některých organizacích
dokonce dlouhodobé plánování provádí jiné oddělení (oddělení strategie)
než plánování střednědobé (CFO a finanční oddělení). Krátkodobé rozpočty se pak schvalují bez dostatečné
alokace zdrojů pro strategické cíle.
Krátkodobé cíle by měly být nastaveny
tak, aby spojovaly dlouhodobé cíle
BSC s krátkodobými rozpočty.
Společnost KPMG Česká republika poskytuje služby v oblasti auditu, daní
a poradenství a právní služby. V současné době má 740 zaměstnanců a kanceláře
v Praze, Brně, Českých Budějovicích, Liberci a Ostravě. Je členskou společností
celosvětová sítě poradenských společností KPMG, v níž pracuje více než 138 000
pracovníků ve 150 zemích.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
33
TRENDY A ANALÝZY
4. Strategie se nereviduje a neaktualizuje. Většina organizací srovnává výsledky s plány nejčastěji v krátkodobém
horizontu. Zapomínají prověřovat,
nakolik jsou splňovány dlouhodobé cíle. Jedním z důvodů této význačné nesrovnalosti může být nedostatek informací z oddělení controllingu.
Osobně považuji přístup BSC za jistý
druh snahy o převedení strategických cílů
do omezeného počtu dimenzí, podle mě
však tato univerzalita není vždy nejlepší
cestou pro realizaci dlouhodobých cílů.
V případě vlastní organizace považuji za
nejlepší vystoupit z omezení schématu
BSC a rozšířit možné pohledy na budoucí
strategickou pozici. Na druhou stranu,
jednoznačným přínosem balanced scorecard je, že umožňuje systematický přístup
k jednotlivým strategickým cílům a jejich
propojení.
■
Vladimír Janouš
Působí jako manažer v oddělení Management Consulting ve společnosti KPMG Česká republika.
Zaměřuje se především na poradenství v oblasti exportního a projektového financování, kde řídí
projekty v oboru stavebnictví, strojírenství, cestovního ruchu a volnočasových aktivit.
Daň z příjmů 2011
Ivan Brychta, Martin Děrgel, Ivan Macháček
Cena 695 Kč
640 stran
vazba laminovaná
KNIŽNÍ TIP
Představujeme vám již 8. vydání oblíbeného průvodce Daň z příjmů,
který vás provede problematikou daně z příjmů podle platných předpisů
pro rok 2011. Publikace je rozčleněna do čtyř základních částí:
daň z příjmů fyzických osob – co je či není předmětem daně, osvobození
od daně, poplatník a plátce, místní příslušnost, registrace, výpočet
a sazby daně a také jak a kdy podat daňové přiznání,
daň z příjmů právnických osob – vymezení právnických osob,
předmětu daně a osvobození od daně, určení místní příslušnosti
a záloh na daň, podání daňového přiznání,
daňové a nedaňové výdaje – problematika pojistných odvodů,
rezerv, opravných položek, odpisů a dalších výdajů,
majetek a zásoby – hmotný a nehmotný majetek, finanční majetek,
drobný majetek a zásoby atd.
Vysvětlované pojmy jsou názorně ilustrovány na konkrétních
příkladech. Publikace je také doplněna o vzory všech typů přiznání
k dani z příjmů včetně souvisejících formulářů, které si s námi můžete
vyplnit. Nechybí ani přehled sazeb cestovních náhrad a zařazení
majetku do odpisových skupin.
Včetně aktualizací na www.aktualizaceknih.cz.
Publikaci lze objednat na www.wkcr.cz, email [email protected], tel. 246 040 400 nebo na adrese
Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3. Při osobním nákupu přímo
v nakladatelství získáte slevu 15 %.
34
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Outsourcingem a elektronizací
lze ušetřit až čtvrtinu nákladů
na zpracování účetnictví
Jana Vasilenková
K redukci nákladů na vedení účetnictví vede několik cest. Dvě z nich,
které se ukazují jako nejefektivnější, jsou jeho outsourcing a elektronizace. Zejména v době, kdy firmy loví v souvislosti s dopady hospodářské krize v nákladech každou korunu, obě získaly značnou popularitu. Co však obnášejí?
agendy a samozřejmě i díky dobře nastavenému softwarovému řešení, což se přirozeně odrazí v nákladech na vedení samotné účetní agendy.
Outsourcing
účetnictví
Vezměte si do ruky kalkulačku a zjistěte si,
kolik vás ročně stojí zpracování účetnictví
a mezd. K personálním nákladům (mzdy,
daně a odvody za zaměstnance) připočtěte náklady vybavení zaměstnanců SW
a HW, pronájmy prostor, školení, neustálé aktualizace legislativních předpisů atd.
Jakmile se doberete k výsledku, zkuste
oslovit některé z firem, které dodávají tyto
služby na externí bázi, a obě čísla porovnejte. Už nyní se vsadím, že se vám outsourcing vyplatí.
Samozřejmě musíte zvážit i další okolnosti přechodu na externí službu, ale každopádně doporučujeme si dát tu práci a obě
řešení porovnat. V zásadě platí, že běžná
firma se sto a více zaměstnanci může
ušetřit na vedení účetní agendy tímto způsobem až 25 % nákladů. Specializované
účetní firmy zvládnou obvykle vedení
účetnictví daleko efektivněji zejména díky
přesně nastaveným procesům a rozdělení
Účetní firmy navíc pomohou najít slabá místa v procesech na straně klienta, optimalizují procesy oběhu dokumentů a dat. Ve většině případů se podaří odhalit kostlivce
v účetnictví. Pak je nutné zbavit klienty roky starých restů, které by jinak mohly způsobit často i vážné problémy a mohly by mít
důsledky například ve vztahu k finančnímu
úřadu. Pohled externisty nepodléhá zažitým zvykům, které existují ve firmách a jsou
považovány za běžné, přitom nejsou úplně
v souladu s tím, co vyžadují předpisy.
Konec papírů
– elektronizace
Elektronizaci účetnictví se mnoho firem
brání ze strachu z vysokých jednorázových nákladů. Návratnost této investice je
však velmi rychlá a v delším období přináší
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
35
TÉMA: OUTSOURCING
účetnictví bez papírů značné výhody.
Především se minimalizuje manuální práce spojená s pořízením dokladů do účetnictví, protože podstatnou část činností
na sebe převezme počítač. Většina transakcí je účtována formou EDI (elektronické
datové výměny). Nespornou výhodou je
skutečnost, že díky de facto on-line pořizování účetních dat i menší firmy mají
kdykoliv po ruce dostupné finanční výsledky a mohou díky tomu korigovat směr
svého podnikání.
Účetní data jsou sdílena i s ostatními
systémy ve firmě (ERP, CRM, web), což se
může projevit úsporami v logistice, expedici, nákupu, skladování nebo výrobním
procesu. Elektronizace účetnictví tedy nepřináší přímé úspory jen ze samotné účetní agendy, ale i v rámci synergií z dalších
firemních činností.
Elektronické
účetnictví
– řešení pro firmy s více než
patnácti tisíci doklady ročně
Elektronické účetnictví se hodí zejména
pro firmy, které zpracovávají větší objemy
účetních dokladů. Pomyslná hranice, od
níž „se to už vyplatí“, je patnáct tisíc dokladů ročně. Řadu výhod však mohou čerpat i menší společnosti v podobě lepší
dohledatelnosti nebo nižších nákladů na
skladování starých účtů.
V tuzemsku přitom panuje mýtus, že elektronické účetnictví může existovat leda na
filmovém plátně, protože na ně není připravena naše legislativa. Není to tak úplně
pravda, legislativa jeho zavedení nebrání.
Pokud je společnost připravena na EDI
komunikaci po technické stránce, finanční
36
úřad rozhodně žádnou bariérou není. EDI
formát je v souladu s legislativou ČR formátem, kdy je zachována autenticita (doklad byl opravdu vystaven tím, kdo je podepsán) a integrita (nebyl při doručování
zfalšován).
Nebraňte se úsporám
Klišé v podobě reklamního sloganu jedné
z energetických firem se dá použít i pro
elektronické účetnictví. Stačí překonat první bariéru v myšlení a úspory se začnou
projevovat. Už v prvním roce lze ušetřit
20–50 %, ve druhém se náklady sníží až
o 80 %. To může být především pro velké
firmy docela dobrým počinem při zefektivňování firemních procesů. Zvláště v období
hospodářské krize se hodí každá koruna.
Pokud porovnáme standardní způsob vedení účetnictví a outsourcované elektronické účetnictví, dojdeme k následujícím
závěrům. Mezi hlavní výhody standardní
cesty patří: jednoduchá implementace, je
vhodné při malých měsíčních objemech
dokladů. Naopak jeho nevýhodami jsou:
neflexibilní a nepřehledný oběh a schvalování dokladů, nízký stupeň ochrany citlivých dat, delší doba zpracování účetnictví, těžkopádná archivace a vyhledávání,
je problematické s nárůstem objemu
dokladů. Outsorcované elektronické účetnictví se sice náročněji implementuje, nicméně výčet jeho výhod je oproti standardní cestě významnější: transparentní
a flexibilní oběh a schvalování dokladů,
zkrácení doby zpracování účetnictví, vysoký stupeň ochrany dat, elektronický archiv
– dostupnost a jednoduché vyhledávání
dokladů, je vhodné při větších měsíčních
objemech dokladů.
Výhody elektronického oběhu dokladů
jednoduchá definice schvalovacího
procesu
proces schvalování účetních dokladů
s přesně definovanými pravidly
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
OUTSOURCINGEM A ELEKTRONIZACÍ LZE UŠETŘIT ...
dohled a kontrola nad celým procesem zpracování účetnictví
urychlení a zefektivnění zpracování
účetnictví
24/7 dostupnost elektronického archivu a rychlé vyhledávání dokladů
propojení na ERP a další systémy
Mezi hlavní výhody outsourcingu účetnictví oproti internímu vedení účetní
agendy patří zejména: zlepšení cash-flow
(není třeba řešit nákup a údržbu software, platit pronájem kancelářských prostor
atd.); využití know-how outsourcingové
firmy v účetní a daňové oblasti; využití
software a dalšího vybavení outsourcingové firmy ke zvýšení standardu oběhu
a ochrany dat společnosti; žádné starosti
s řešením absencí, zastupitelností, školením
účetních; smlouvou jasně daná odpovědnost za dodržování legislativy, odpovědnost vůči státním institucím a také nezávislý pohled na účetní a daňovou agendu.
Samozřejmě i standardní zpracování účetní agendy interně má své výhody, jimiž
jsou např. snadná komunikace s vlastním
zaměstnancem; vyšší flexibilita při řešení
ad hoc požadavků na zpracování analýz dat
a také pocit, že mám věci pod kontrolou.
Mezi nevýhody outsourcingu se pak řadí
zejména nutnost změny některých procesů ve firmě a více komunikace virtuální, na
úkor osobní.
Na druhou stranu, vyhnete se klasickým
nevýhodám standardního způsobu zpracování účetnictví, jimiž jsou: nutnost řešit
kvalitu účetního týmu, jeho vzdělávání,
motivaci, řízení; nutnost vybrat software,
implementovat jej a udržovat v souladu
s potřebami společnosti; téměř žádná
odpovědnost účetních za způsobené chyby
a z nich plynoucí pokuty a penále od státních institucí; malý nebo žádný tlak zevnitř
společnosti na zvýšení efektivity a snížení
nákladů na zpracování účetní agendy.
■
Ing. Jana Vasilenková
Je project manager and deputy country manager Czech Republic společnosti Accace, kde se
dlouhodobě věnuje outsourcingu účetnictví a jeho elektronizaci.
Kontakt na autorku: [email protected]
Accace se zaměřuje na daňové poradenství, účetnictví a reporting, outsourcing
mezd, poradenství v oblasti IT řešení, eSolutions, implementace ERP systémů
(zejména MS Dynamic NAV) a konzultace v oblasti pracovního práva. Na
tuzemském trhu Accace působí od roku 2006, přičemž se opírá se o více než
patnáctileté zkušenosti v oboru, kterými disponují klíčoví odborníci společnosti.
Ve svém oboru Accace vyrostla v nejdynamičtěji se rozvíjející společnost na trzích
střední a východní Evropy, a to zejména díky provázání outsourcovaných služeb
s IT řešeními. Skupina Accace (accounting ace), kterou založil český podnikatel Jiří
Majer, má zhruba 250 zaměstnanců v dceřiných společnostech v Polsku,
Rumunsku, České republice, Maďarsku, na Ukrajině a na Slovensku. Stálé
zastoupení má i v Bulharsku, Chorvatsku, Slovinsku a Srbsku.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
37
Jaké jsou současné trendy
outsourcingu mezd?
Daniel Pristach
Popisovat standardní výhody a nevýhody outsourcingového zpracování mezd v 21. století je jako nosit dříví do lesa. Všichni známe klady
– úspory provozních nákladů, snížení rizik, vyřešení zastupitelnosti
a mnohé další. Mnohem zajímavější a aktuálnější jsou však změny
trendů. Změny, které s sebou přinesla finanční krize, zejména razantní tlak na snižování nákladů a optimalizaci vnitřních procesů.
Dodavatel outsourcingu
je partnerem
Outsourcing mezd, ostatně ani outsourcing obecně již dnes nelze definovat jako
pouhé externí zpracování interních agend.
Díky moderním technologiím a inovativním postupům lze velmi pružně a individuálně určit a hlavně posouvat rozhraní
spolupráce zákazníka a outsourcingové
firmy.
Dodavatel se dnes spíše než standardním
externím zpracovatelem agendy stává
partnerem optimalizujícím interní procesy zákazníka. Partner zákazníka učí a neobává se předávat své know-how v oblasti, kde po letech zkušeností a desítkách
úspěšných projektů získal statut mistrovství. Outsourcingový partner nenutí zákazníkovi externí řešení za každou cenu,
partner rozumí a pomáhá měnit vnitřní
firemní procesy zákazníka.
Výsledkem je řešení, kdy zákazník vytěsní
z firmy veškeré procesy s vysokým rizikem
odpovědnosti a zastupitelnosti. A dále,
a to je zvláště zajímavé, zákazník nezaznamenává ztrátu výhod, standardně spojovaných pouze s interním zpracováváním
agend.
38
Současné outsourcingové projekty zvyšují nezávislost zákazníka na dodavateli při
plné odpovědnosti dodavatele. Takovéto
řešení nazýváme AKTIVNÍ outsourcing.
V ideálním případě by si zákazník a jeho
pracovníci (samozřejmě kromě těch přímo
zapojených do procesu outsourcingu) neměli změny systému zpracování všimnout.
Snížení provozních nákladů, snížení rizik,
zvýšení produktivity změnou a zautomatizováním vnitřních procesů, profesionální
servis, udržení výhod interního zpracování
a profesionální on-line podpora jsou pak
bonusy, které se změnou přicházejí ruku
v ruce a potěší zejména management.
Vývoj a současné formy
mzdového outsourcingu
Dle zprávy PwC (2009 ORN Service Provider Survey Report), zaměřené na outsourcing a outsourcingové společnosti
obecně, lze s vysokou pravděpodobností
předpokládat, že střední a východní Evropa bude následovat směr určovaný trhem
západní Evropy, USA, Číny a Indie. Ve
srovnání s nimi je situace v ČR (SR), ale
i ve střední a východní Evropě zatím značně nenasycená a outsourcingové služby
se ve srovnání se západem, ale i Čínou
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
JAKÉ JSOU SOUČASNÉ TRENDY OUTSOURCINGU MEZD?
a Indií využívají velmi málo. Dalším faktorem je i nekonsolidovanost trhu. Ve vyspělých oblastech je outsourcingový trh
ovládán firmami s výrazně vyšším počtem
zaměstnanců. V případě ČR je situace logicky opačná. Po vzoru vývoje uvedených
klíčových trhů lze ale i u nás očekávat
trend nárůstu využívání outsourcingu
a s tím související koncentraci trhu
outsourcingových firem (vstup řetězců,
akvizice, fúze...).
Stejného průběhu jsme si v posledních letech mohli všimnout v oblasti obchodu.
Stejně jako se s kvalitativním nárůstem
konkurence zlepšila úroveň služeb v oblasti obchodu, lze se těšit analogicky i na
zlepšení nabídky outsourcingových firem.
Obr. 1: Rozdělení poskytovatelů outsourcingu (finance a účetnictví) dle sídla
Zdroj: Duke University Offshoring Research Network 2007/08 Service Provider Survey, Duke University Offshoring
Research Network 2009 Service Provider Survey
Obr. 2: Rozdělení poskytovatelů podle velikosti a sídla
■ malé: < 500 zam.
■ střední: 500–10 000 zam.
■ velké: > 10 000 zam.
Zdroj: Duke University Offshoring Research Network 2007/08 Service Provider Survey, Duke University Offshoring
Research Network 2009 Service Provider Survey
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
39
TÉMA: OUTSOURCING
Tržní specifika mzdového
outsourcingu
Jedním z významných faktorů, který ovlivňuje lokální/národní podobu jednotlivých
trhů, je velká různorodost legislativy
upravující zpracování mzdové agendy
a její časté změny. Z hlediska producentů
velkých ERP systémů je velmi složité a neefektivní sledovat a zapracovávat do
svých software časté změny legislativního
rámce na malých trzích, např. v ČR s cca
3,5 miliony zaměstnanců.
Trendem nejen u nás je, že se významnou
měrou používají lokální mzdové a personální systémy, které jsou kompatibilní
s předními ERP systémy (SAP, Navision...).
Z toho plyne, že je trh mzdového outsourcingu logicky silně ovlivněn lokálními
výrobci mzdových a personálních systémů (Elanor, Vema, KS-program, M-PRO,
OKsystem...).
Vzhledem k omezené velikosti obou zmiňovaných trhů (ČR, SR) došlo záhy k rozšíření původně úzké specializace výrobců
SW i na vlastní outsourcing mezd. Co je
v oblasti finančního účetnictví málo obvyklé až výjimečné – aby výrobce SW poskytoval účetní a daňové služby – to se
v oblasti mzdového outsourcingu stalo
v mnoha případech skutečností.
I zde však obecně platí – někdy méně znamená více.
Co od outsourcingu mezd
očekává zákazník
Jak vypadá průměrná poptávka po zpracování mzdové agendy o rozsahu převyšujícím 100 zaměstnanců?
Výchozí stav:
nevyhovující způsob zpracování mzdové agendy
40
absence modulu personalistiky pro aktivní řízení a plánování lidských zdrojů,
reporting
nemožnost využití moderních trendů –
online přístup přes Mzdový portál
(webové rozhraní) (el. docházky, el.
výplatní pásky, skryté pásky, el. schvalování dovolených, online podpora,
atd.)
odchod mzdové účetní
limitovaná zastupitelnost interního
zpracovatele mezd
případně nespokojenost s externím
zpracovatelem mezd
Klíčové požadavky:
zajištění možnosti přístupu do sofistikovaného personálního softwaru
s podporou a řízením lidských zdrojů
aktivní používání Mzdového portálu
(automatizace vnitřních firemních
procesů)
dosažení úspory provozních nákladů
vybrat dodavatele mzdového outsourcingu a eliminovat tak riziko zastupitelnosti či odchodu vlastního zaměstnance
přímý interface do účetního systému,
podpora reportingu
on-line podpora outsourcingového
partnera
Cíl:
Získat v dodavateli outsourcingu více partnera než prostého externího zpracovatele
mzdové agendy. Partnera, který umožní
aktivně používat nadstandardní funkčnosti
modulu personalistiky. Partnera, který pomáhá optimalizovat vnitřní procesy a zavádět moderní technologické trendy.
Profesionálního a specializovaného outsourcingového partnera, s kterým je možné dosáhnout reálných provozních úspor.
Konkrétní příklad řešení poptávky klienta
viz případová studie zákazníka na straně 42
– ThyssenKrupp Výtahy, s. r. o., člen
koncernu ThyssenKruppElevator AG.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
JAKÉ JSOU SOUČASNÉ TRENDY OUTSOURCINGU MEZD?
Nejčastější důvody neúspěchu outsourcingu
Obr. 3: Přehled důvodů ukončení outsourcingu indikovaných jednotlivými
poskytovateli služeb
Zdroj: Duke University Offshoring Research Network 2007/08 Service Provider Survey, Duke University Offshoring
Research Network 2009 Service Provider Survey
Doporučení závěrem
Vsaďte na jistotu. Vyhledejte profesionála,
kontaktujete referenční zákazníky, řeknete si o případové studie. Rozdíl mezi profesionálem a amatérem je propastný, měřeno v desítkách úspěšných projektů.
U profesionála se první dva nejčetnější důvody uvedené v grafu stát až na výjimky
takřka nemohou. Ten totiž počítá s tím, že:
Většina zákazníků má nerealistické požadavky a nemá jasnou představu o outsourcingu. To je zcela přirozené a normální!!
budoucí spolupráce. Nikdo nemá rád nemilá překvapení. Všem jsou transparentně známé podmínky spolupráce. Cena,
práva a povinnosti se týkají vyrovnaně
obou zúčastněných stran a je jen klamnou
iluzí se domnívat, že se jedná o jednoduchý a bezbolestný proces. Je to investice
a změna, která standardně bolí. Výsledkem je však kvalitativní změna vnitřních
procesů a jako třešnička na dortu pak
úspora provozních nákladů.
Profesionál zná a rozumí, je intuitivní, čte
mezi řádky. Vžívá se do role zákazníka
a čte jeho představy. Definuje řešení a rozhraní spolupráce. Výsledkem je úplné pochopení změn vnitřních procesů a modelu
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
41
TÉMA: OUTSOURCING
Případová studie: Aktivní outsourcing mezd
ThyssenKrupp Výtahy, s.r.o., člen koncernu ThyssenKruppElevator AG.
Zadavatel: ThyssenKrupp Výtahy, s.r.o.
Dodavatel aplikace KS mzdy PROFi: KS Program
Dodavatel mzdového outsourcingu: E-Consulting Czech s.r.o.
Profil zadavatele
ThyssenKrupp Výtahy, s.r.o. jsou jedním z předních dodavatelů řešení pro vertikální
a horizontální přepravu osob na Českém trhu. Dodávají výtahy všech typů, eskalátory
a pojízdné chodníky včetně komplexního servisu a doplňkových služeb.
Jako součást ThyssenKrupp Elevator, třetí největší výtahářské společnosti na světě,
nabízí výhody společnosti s nadnárodním zázemím, tzn. garanci špičkové kvality,
stabilitu a spolehlivost, dlouholeté zkušenosti, přístup k inovativním technologiím,
know-how a dalším zdrojům, zároveň si však zachovávají individuální profesionální
přístup ke každému zákazníkovi.
Výchozí situace
odchod mzdové účetní
mzdy byly zpracovávány v systému Pohoda
používaný mzdový SW neuspokojoval požadavky reportingu a neměl podporu
řízení lidských zdrojů
Klíčové požadavky
nalézt sofistikovaný software, který bude podporovat řízení lidských zdrojů,
zároveň bude naplňovat potřeby reportingu a bude umožňovat i zpracování mezd
zajistit bezpečnost a utajení mezd
vybrat dodavatele mzdového outsourcingu a eliminovat tak riziko zastupitelnosti či
odchodu vlastního zaměstnance
přímý interface do účetního systému
Cíl projektu
uspokojení vysokých požadavků na reporting ze strany koncernu
plánování a řízení lidských zdrojů na profesionální úrovni
kvalitativní posun HR oddělení
eliminace rizik spojených s interním zpracováním mezd
garance kvality zpracování mezd
dodržení termínů zpracování mezd
záruka a náhrada škody v případě chyby při zpracování mezd
Řešení
Po ukončení výběrového řízení na dodávku informačního systému zakoupila
společnost ThyssenKrupp Výtahy ve 3. Q 2008 licenci informačního systému KS mzdy
PROFi. Systém byl instalován na server společnosti ThyssenKrupp Výtahy.
Implementováno bylo 130 zaměstnanců.
42
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
JAKÉ JSOU SOUČASNÉ TRENDY OUTSOURCINGU MEZD?
Zároveň byla podepsána smlouva o vedení mzdové agendy se společností E-Consulting
Czech s.r.o. Při výběru dodavatele mzdového outsourcingu hrála významnou roli
zkušenost E-Consultingu se zpracováním mezd v systému KS mzdy a dále skutečnost,
že jsou jedním z partnerů společnosti KS-program. Pro práci s aplikací KS mzdy PROFi
bylo společnosti E-Consulting zřízeno zabezpečené vzdálené připojení k serveru.
Díky vzájemné souhře a kvalifikovanosti konzultantů KS-programu a E-Consultingu byl
ke dni 1. 10. 2008 systém KS mzdy PROFi spuštěn do rutinního provozu.
Zároveň probíhala příprava na migraci dat pro provedení ročního zúčtování daně za
2008 a vyhotovení ročních evidenčních listů důchodového pojištění. Počátkem roku
2009 byla ze systému Pohoda úspěšně přenesena všechny data do systému KS mzdy
tak, že roční zúčtování a evidenční listy byly zpracovány již v tomto systému, bez
nutnosti dalších úprav.
Přínos
Koupí systému KS mzdy PROFi získala společnost ThyssenKrupp Výtahy, s.r.o. systém,
který naplnil jejich představy, systém, se kterým mohou aktivně pracovat, plánovat
lidské zdroje a náklady, využívají jej pro tvorbu personálních dokumentů a zároveň
mají přehled o výsledcích zpracovaných mezd.
Po dva roky užívání systému KS mzdy PROFi a díky jeho uživatelským úpravám je
zajišťován stoprocentně kvalitní reporting koncernu, a to včetně přímého propojení
s účetním systémem.
Díky společnosti E-Consulting Czech s.r.o. je zajištěno profesionálně kvalitní
zpracování mezd se zárukou jejich utajení a bezpečnosti. Formou vzdáleného připojení
a rozdělení jednotlivých kompetencí má možnost jak mzdová účetní, tak personalista
aktivně pracovat s daty.
Závěrem
Společnosti ThyssenKrupp Výtahy, s.r.o. se podařilo nalézt řešení, které maximálně
uspokojuje jejich požadavky, a spolupráce je pro všechny zúčastněné přínosná
a výhodná.
■
Ing. Daniel Pristach
Je zakladatelem společností E-Consulting Czech a E-Consulting Slovakia. Má více než 16 let
zkušeností s aktivním poradenstvím. Již v průběhu studia Vysoké školy ekonomické zahájil v roce 1994
svou podnikatelskou dráhu. Z lokální poradenské firmy jednotlivce vystavěl specializovanou
společnost na inovativní služby a produkty outsourcingu. Studium automatizovaných systémů
řízení a čisté ekonomie se stalo odrazovým můstkem ve spojení těchto dvou světů v nabídce
novátorských služeb a produktů. Dnes služby firem E-Consulting Czech a E- Consulting Slovakia
kompletně pokrývají území České republiky a Slovenska. Více než 70 zákazníků z 18 zemí
periodicky ochutnává z nabídek služeb a řešení optimalizace firemních procesů, zejména
z oblasti účetnictví, mezd, daní a podnikatelského poradenství.
www.e-cons.cz
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
43
zeptali jsme se ......................
Vlasty Sárové, vedoucí controllingového oddělení
společnosti Podravka-Lagris
Jaký typ činnosti tvoří
největší část vaší práce? Jaké
jsou opakující se činnosti?
Moje činnost je velice
různorodá. Na začátku
měsíce (zhruba do
10.–12. dne) jde o běžné
reporty jak pro mateřskou
firmu, tak pro vedení
společnosti. Další část
měsíce se věnuji buď
přípravám na další
činnosti, jako je estimace
měsíčního nebo ročního
výsledku společnosti,
plánování, zlepšování
reportování, ad hoc
reporty na základě
požadavků jak mateřské
společnosti, tak ostatních
pracovníků naší
společnosti. Jako
pracovníci controllingu
zabezpečujeme jakékoliv
celofiremní informace
o prodeji, finančních
ukazatelích, výrobě,
kalkulaci, plnění budgetu
středisek či celé firmy atd.
Co považujete za svůj
největší úspěch v rámci své
současné pozice?
Zavedení „pořádku
a systému“ do reportování
– systémová práce a díky
ní zlepšení výsledků naší
práce a zároveň
prezentace naší činnosti.
S kým nejčastěji v rámci
své práce komunikujete?
Nejčastěji se svou
kolegyní, svou nadřízenou
finanční ředitelkou,
následně s pracovnicemi
z účtárny, z výroby,
prodeje a marketingu.
Samozřejmostí je
i komunikace
s pracovníky, kteří zajišťují
podporu SW, v našem
případě SAPu.
Co je pro výkon vaší pozice
podle vás nejdůležitější?
Ocenění výsledků naší
práce, toho, že jsme
zvládli něco zvlášť
náročného dobře a včas.
S ohledem na
zahraničního vlastníka
firmy dochází k takovým
úkolům velice často,
a proto musíme být
pružní, přesto však
přesní.
Jaké máte pracovní priority
na nejbližší období, co
byste chtěli zlepšit?
Zvlášť důležitý je pro nás
plánovací proces (roční)
ve vztahu k mateřské
společnosti. Na ten
bychom se chtěli zaměřit
tak, aby nedocházelo
v budoucnu
k nedostatkům či
nedorozuměním.
Ing. Vlasta Sárová
Vystudovala VUT v Brně. V letech 1979–2001 pracovala ve společnosti Svit a. s.,
působila zde na více pozicích: jako technická kontrola, referentka plánování,
vedoucí odboru strategického plánování odboru strategického plánování. Od
roku 2001 působí ve společnosti Podravka-Lagris jako vedoucí controllingového
oddělení. Na starosti má tvorbu krátkodobých i ročních plánů, reportů,
kalkulací a nejrůznějších analýz.
44
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Individuální zásluhové
odměňování
Petra Horváthová
Jednou z forem zásluhového odměňování, jehož definici, základním
charakteristikám a důvodům pro jeho zavedení se věnoval článek
Zásluhové odměňování (viz Finanční řízení & controlling v praxi č.
9/2011, str. 46–49), je individuální zásluhová odměna. Individuální
zásluhové odměňování se vztahuje k výkonu, schopnostem, přínosu či dovednostem jednotlivého zaměstnance. Bývá do něj řazena
i odměna podle délky zaměstnání, ač se nejedná o „tradiční“ formu
tohoto typu odměňování.
Základem individuálního zásluhového odměňování je provázání výkonu, schopností, přínosu či dovedností jednotlivce s jeho
peněžní odměnou. Zásluhová odměna
může být vyplácena v podobě zvýšení zahrnutých do základních mezd či platů nebo ve formě jednorázově vyplácených peněžních bonusů nebo jako kombinace
těchto dvou podob. Varianta podoby vyplácení těchto odměn se odvíjí od jednotlivých forem individuální zásluhové odměny, jimiž jsou:
individuální zásluhová odměna podle
výkonu
individuální zásluhová odměna podle
schopností
individuální zásluhová odměna podle
přínosu
individuální zásluhová odměna podle
dovedností
individuální zásluhová odměna podle
délky zaměstnání
Co konkrétně si pod jednotlivými formami
představit?
Individuální zásluhová
odměna podle výkonu
Podstatou individuální zásluhové odměny
podle výkonu je to, že jednotlivci obdrží
peněžní odměnu, jejíž poskytnutí je navázáno na hodnocení, klasifikaci (bodování)
výkonu, obvykle v souvislosti s dohodnutými cíli (výsledky, úkoly).
Individuální zásluhová odměna podle výkonu může mít podobu zvýšení základní
mzdy či platu nebo je poskytována ve formě peněžních bonusů (variabilní odměny).
Obr. 1: Individuální zásluhová odměna podle výkonu
dohodnuté
výsledky
(cíle)
měřítka/
/ukazatele
výkonu
výkon
hodnocení
výkonu
převodní
vzorec
odměna
podle
výkonu
Zdroj: ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Přel. J. Koubek. Praha:
Grada Publishing, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3. s. 584
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
45
PERSONALISTIKA
První variantou je zvyšování odměny
v rámci základní mzdy či platu, tedy
v rámci mzdového/platového rozpětí přiřazeného ke stupňům nebo úrovním ve
struktuře stupňů nebo ve struktuře skupin
(druhů) kariéry, nebo v rámci zón širokopásmové struktury.1 Toto zvýšení je stálé,
jen velmi zřídka, pokud vůbec, je zaměstnanci odejmuto.
Sazby a limity zvyšování odměny obvykle
plynou z hodnocení, klasifikace (bodování) pracovního výkonu prováděného při
zkoumání pracovního výkonu v rámci řízení pracovního výkonu nebo z hodnocení prováděného speciálně pro účely odměňování. V některých organizacích se
neodvozuje zvyšování odměny od formálního hodnocení, ale od posuzování toho,
jak by se měla mzda či plat zaměstnance
zvýšit v závislosti na výkonu, potenciálu,
úrovni mzdy či platu jeho spolupracovníků či na tržní hodnotě zaměstnance.
Pro rozhodnutí o velikosti zvýšení odměny je často používán určitý vzorec ve tvaru mzdové/platové matice, jak je uvedeno
v tabulce 1. Ta znázorňuje procentní zvýšení poskytovaná na základě různého
bodového hodnocení výkonu v závislosti
na umístění mzdy/platu zaměstnance
v mzdovém/platovém rozpětí.
Mzdová/platová progrese je ve stupňovité struktuře obvykle plánována tak, aby se
v rámci stupně snižovala. Důvodem je jednak tvrzení vycházející z křivky učení, že
přírůstky mzdy či platu by měly být vyšší
v úvodních fázích práce na určité pracovní pozici, kdy dochází k nejintenzivnějšímu učení, jednak že zaměstnanci by měli
poměrně rychle dosáhnout středního nebo referenčního bodu ve mzdovém stupni (tržní hodnota plně schopného zaměstnance), ale když se ocitnou nad touto
úrovní, jsou již dobře odměňováni a jejich
mzda či plat již nemusí růst tak rychle.
Tab. 1: Mzdová/platová matice při individuálním zásluhovém odměňování
podle výkonu
hodnocení výkonu
procentní zvýšení mzdy/platu
umístění v mzdovém/platovém rozpětí
80–90 %
91–100 %
101–110 %
111–120 %
vynikající
12 %
10 %
8%
6%
velmi efektivní
10 %
8%
6%
4%
efektivní
6%
4%
3%
-
rozvíjející se
4%
3%
-
-
nedostatečný
-
-
-
-
Zdroj: ARMSTRONG, M.; MURLIS, H. Reward Management: A Handbook of Remuneration Strategy
and Practice. London: Kogan Page, 2007. 722 p. ISBN 978-0-7494-4986-5. s. 310
Druhou nebo dodatečnou možností je
odměna ve formě peněžních bonusů, které nejsou součástí základní mzdy či platu
1
46
a zaměstnanci si je musí opakovaně získávat. Jednotliví zaměstnanci mohou tyto
bonusy obdržet, pokud dosáhnou horní
Problematice struktur stupňů a mzdovým/platovým strukturám bude věnován samostatný článek.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
INDIVIDUÁLNÍ ZÁSLUHOVÉ ODMĚŇOVÁNÍ
hranice rozpětí svého mzdového/platového stupně, nebo když jsou hodnoceni jako plně schopní jednotlivci, jejichž progrese při vzdělávání plně odpovídá křivce
učení. Výše odměny obvykle odpovídá
tržním sazbám nebo je k nim v určitém
poměru.
Odměna podle výkonu vykazuje všechna
pozitiva i negativa zásluhového odměňování (viz Finanční řízení & controlling v praxi
č. 10/2011, str. 43–46, článek Zásluhové
odměňování – ano či ne?). V praxi se projevily zejména velké problémy s jeho řízením.
Stále častěji se začíná využívat individuální
zásluhová odměna podle přínosu.
Individuální zásluhová
odměna podle schopností
Podstatou individuální zásluhové odměny
podle schopností je to, že zaměstnanci obdrží peněžní odměnu s ohledem na úroveň schopností, kterou prokazují při výkonu svých pracovních rolí, a to v podobě
zvýšení základní mzdy či platu. Jedná se
o metodu placení zaměstnanců za jejich
schopnosti pracovat nyní i v budoucnosti.
Obr. 2: Individuální zásluhová odměna podle schopností
dohodnuté
požadavky
na
schopnosti
definování
úrovně
schopností
důkazy
o dosažení
úrovně
schopností
hodnocení
nebo
posouzení
metodologie
odměna
podle
schopností
Zdroj: ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Přel. J. Koubek. Praha:
Grada Publishing, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3. s. 585
Obdobně jako v případě individuální zásluhové odměny podle výkonu existuje
i v případě individuální zásluhové odměny
podle schopností možnost zvyšování odměny v rámci základní mzdy či platu, tedy v rámci mzdového/platového rozpětí
přiřazeného ke stupňům nebo úrovním ve
struktuře stupňů nebo ve struktuře skupin
(druhů) kariéry nebo v rámci zón širokopásmové struktury.
Sazby a limity zvyšování odměny v rámci
rozpětí obvykle plynou z hodnocení, klasifikace (bodování) pracovního výkonu, kdy
se využívá stejná mzdová/platová matice
jako u individuální zásluhové odměny podle výkonu (viz tabulka 1 na straně 46 );
sazby a limity ale mohou být dány obecnějším posouzením rozvoje schopností.
V praxi se individuální zásluhová odměna
podle schopností moc často nevyužívá.
Důvodem jsou nejasnosti týkající se toho,
zda má organizace platit za to, že zaměstnanec má odborné schopnosti, nebo za
to, že je používá. Samozřejmě že za to, že
je používá. Efektivní používání odborných
schopností můžeme ale uvažovat pouze
v souvislosti s výkonem. Protože se tak zaměřujeme na výsledky, odměňování podle schopností začíná mít rysy odměňování
podle výkonu. Dá se tedy říci, že individuální zásluhové odměňování podle
schopností není ničím jiným než jinak pojmenovaným individuálním zásluhovým
odměňováním podle výkonu.
Objevuje se názor, že odměna by měla
být navázána jak na výsledky práce (výkon) zaměstnance, tak také na to, co zaměstnanec do práce vnáší (schopnosti).
Stále populárnější se proto stává individuální zásluhová odměna podle přínosu.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
47
PERSONALISTIKA
Individuální zásluhová
odměna podle přínosu
tyto výsledky. Jinými slovy, zaměstnanec
obdrží odměnu jak za výkon (výsledky, výstupy), tak za své schopnosti (vstupy).
Podstatou individuální zásluhové odměny
podle přínosu je to, že zaměstnanci obdrží peněžní odměnu, jejíž poskytnutí je navázáno jak na posuzování výsledků práce
vykonávané jednotlivcem, tak na posuzování toho, co tento jednotlivec do práce
vnáší v podobě úrovně schopností chování i odborných schopností ovlivňujících
Individuální zásluhová odměna podle přínosu může mít podobu trvalého zvýšení
základní mzdy či platu v rámci mzdového/platového rozpětí nebo může být poskytována ve formě peněžních jednorázových bonusů.
Obr. 3: Individuální zásluhová odměna podle přínosu
dohodnuté
výsledky
(cíle)
měřítka/
/ukazatele
výkonu
výkon
(dosažené
výsledky)
posuzování
dohodnuté
požadavky
na
schopnosti
definice
úrovní
schopností
metodologie
odměna
podle
přínosu
důkazy
o dosažené
úrovni
schopností
Zdroj: ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Přel. J. Koubek. Praha:
Grada Publishing, 2007. 789 s. ISBN 978-80-247-1407-3. s. 587
Existuje šest možných metod poskytnutí individuální zásluhové odměny podle přínosu:
1. Používání maticového vzorce
Odměna je poskytnuta na základě
hodnocení výkonu a schopností chování; její výše je dána mzdovou/platovou maticí, například takovou, jaká je
znázorněna v tabulce 2 na straně 49 .
2. Oddělené, ale současné uplatňovaní zvýšení základní mzdy či platu
a vyplácení peněžních bonusů
Při stanovování základní mzdy či platu
jsou hlavním faktorem schopnosti,
48
vedlejším dosažené výsledky; pro vyplácení peněžních bonusů jsou jediným faktorem dosažené výsledky. Základní mzda či plat je vyplácena za to,
co jsou zaměstnanci schopni dělat, peněžní bonusy za to, čeho dosahují.
3. Do úrovně referenčního bodu se poskytování zvýšení základní mzdy či
platu odvíjí od úrovně schopností,
nad úrovní referenčního bodu vyplácení peněžních bonusů
V každém stupni, pásmu nebo úrovni
je stanovena sazba „referenčního
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
INDIVIDUÁLNÍ ZÁSLUHOVÉ ODMĚŇOVÁNÍ
Tab. 2: Mzdová/platová matice při individuálním zásluhovém odměňování
podle přínosu
hodnocení
výkonu
procentní zvýšení mzdy/platu
posouzení schopností
rozvíjející se – stále
ještě nesplňuje všechny
standardy schopností
plně schopný
– splňuje všechny
standardy schopností
vysoce schopný
– překračuje většinu
standardů schopností
výjimečný
-
8%
10 %
velmi efektivní
-
6%
7%
efektivní
-
4%
5%
rozvíjející se
3%
-
-
nedostatečný
-
-
-
Zdroj: ARMSTRONG, M.; MURLIS, H. Reward Management: A Handbook of Remuneration Strategy
and Practice. London: Kogan Page, 2007. 722 p. ISBN 978-0-7494-4986-5. s. 314
bodu“, která zahrnuje pracovní místa
zhruba stejné hodnoty, přičemž referenční bod je definován jako mzdová/platová sazba plně schopného
zaměstnance dosahujícího výkonu vysoké úrovně. Referenční bod tedy
představuje maximální úroveň celkové
mzdy či platu, kterou může očekávat
vysoce výkonný zaměstnanec. Pro každý stupeň, pásmo nebo úroveň je stanovena minimální úroveň mzdy či platu,
její zvyšování až do úrovně referenčního bodu se pak odvíjí od dosahování
definovaných úrovní schopností (obvykle tři až čtyři úrovně). Zaměstnanci, kteří podávají výjimečný výkon, mohou obdržet opakovaně vyplácené
peněžní bonusy, které se mohou až do
maximální výše stanovené pro daný
stupeň stát neoddělitelnou součástí
mzdy či platu, pokud tento výjimečný
výkon zaměstnanec podává po dobu
dvou až tří let.
4. Odměny buď v podobě zvýšení základních mezd či platů nebo v podobě peněžních bonusů
Zaměstnanci v závislosti na svém postavení ve mzdovém/platovém rozpětí
obdrží kombinaci zvýšení základní
mzdy či platu a peněžních bonusů
(viz tabulka 3 na straně 50 ).
V příkladu znázorněném v tabulce 3
dostávají vynikající zaměstnanci 10 %
své základní mzdy či platu. Čím výše ve
mzdovém/platovém rozpětí zaměstnanci jsou, tím větší mají podíl svého
zvýšení, které se vyplácí jako bonus.
5. Prahové odměňování
Do mzdových/platových rozpětí jsou zabudovány jeden či dva prahy tak, jak je
znázorněno v obrázku 4 na straně 50 .
Aby zaměstnanci překročili práh a dostali se do vyššího pásma rozsahu,
musí splnit kritéria přínosu, jež definují vyžadovanou úroveň schopností
a všechna kritéria výkonu (výsledků),
která mohou být relevantní.
Prahové odměňování je zvláště vhodné tam, kde v nějakém stupni existuje
velké rozpětí a má se za to, že zvyšování mezd či platů musí být pod kontrolou. Výhodou je, že je založeno na
jasně definovaných a transparentních
kritériích, což je činí přijatelnější jak
pro zaměstnance, tak i pro odbory. Za
nevýhodu lze považovat to, že jejich
efektivnost závisí na definování jasných a hodnotitelných kritérií a na
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
49
PERSONALISTIKA
Tab. 3: Mzdová/platová matice při zvýšení základní mzdy/platu a poskytování
peněžních bonusů
postavení
hodnocení schopností
v rozpětí
A
B
C
D
E
bonus
-
2%
3%
6%
8%
základní mzda/plat
-
1%
2%
2%
2%
střední – schopný,
bonus
-
1%
2%
4%
6%
tržní sazba
základní mzda/plat
-
2%
3%
4%
4%
bonus
-
0%
-
1%
2%
základní mzda/plat
-
3%
6%
7%
8%
vysoké – expert
nízké – učící se
A – neuspokojivé, B – uspokojivé, C – dobré, D – znamenité, E – vynikající
Zdroj: ARMSTRONG, M.; MURLIS, H. Reward Management: A Handbook of Remuneration Strategy
and Practice. London: Kogan Page, 2007. 722 p. ISBN 978-0-7494-4986-5. s. 315
Obr. 4: Zásluhové prahy v mzdovém/platovém rozpětí
pásmo experta
práh
pásmo plně kvalifikovaného
zaměstnance
práh
Kč
pásmo rozvíjejícího se zaměstnance
Zdroj: ARMSTRONG, M.; MURLIS, H. Reward Management: A Handbook of Remuneration Strategy
and Practice. London: Kogan Page, 2007. 722 p. ISBN 978-0-7494-4986-5. s. 316
ochotě všech zúčastněných posuzovat
přínos na základě důkazů o úrovni,
v jaké zaměstnanci tato kritéria plní.
Velkou roli zde hraje i úsudek manažerů a jejich schopnost používat tento
způsob odměňování spravedlivě, důsledně a objektivně.
6. Holistický přístup
Lze použít při posuzování úrovně přínosu, tedy možných odměn v podobě
zvýšení základní mzdy či platu nebo
poskytnutí peněžních bonusů. Uvažuje
se nejen to, čím zaměstnanci přispívají k úspěšnosti svých týmů, ale také
úroveň schopností, které dosáhli a kterou využijí. Tento přístup závisí na
50
úsudku manažerů, na komunikaci
o tom, jak funguje, proč byla učiněna
právě tato rozhodnutí a ne jiná, na posouzení přínosu v rámci řízení pracovního výkonu a také na tom, zda vazba
mezi tímto posouzením a rozhodnutím o odměně je zřejmá a jasná.
Ačkoliv se individuální zásluhové odměňování podle přínosu značně liší od individuálního zásluhového odměňování
podle výkonu, rozhodnutí o odměnách
nakonec stále závisejí na liniových manažerech, na jejich zdravém úsudku, na jejich ochotě trávit touto činností čas. Velmi
důležitá je připravenost organizace na
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
INDIVIDUÁLNÍ ZÁSLUHOVÉ ODMĚŇOVÁNÍ
odměňování podle přínosu; na jeho plánování a zavedení je potřeba poměrně
velké množství času.
Individuální zásluhová
odměna podle dovedností
Podstatou individuálního zásluhového odměňování podle dovedností2 je přímá vazba mezi zvyšováním jejich peněžní odměny a dovednostmi, které získávají
a efektivně využívají. Je třeba vědět, za jaké
dovednosti je organizace zaměstnancům
ochotna zaplatit a co musejí zaměstnanci
dělat, aby tyto své dovednosti prokázali.
Individuální zásluhová odměna podle dovedností funguje tak, že v organizaci jsou
definovány bloky nebo moduly dovedností (ty jsou tvořeny jednotlivými dovednostmi nebo seskupeními dovedností);
pokud si zaměstnanec osvojí určitý modul
nebo blok dovedností, obdrží předem jasně stanovený přírůstek peněžní odměny.
Samozřejmě že v organizaci musí jednak
být dány metody, na jejichž základě dochází k ověřování toho, zda zaměstnanci
určité dovednosti mají a zda je mohou využívat na předem definované úrovni, jednak musí být zabezpečena možnost rozšiřování požadovaných dovedností.
Odpůrci odměňování podle dovedností
tvrdí, že vyžaduje poměrně značné finanční prostředky na analýzu dovedností,
na vzdělávání a výcvik i na ověřování. Jeho
zastánci argumentují tím, že je v podstatě
samofinancující, protože má za následek
růst produktivity a provozní efektivnosti
organizace. Mnoho důkazů, že tomu tak
skutečně je, bohužel neexistuje. Odměňování podle dovedností se v praxi příliš nevyužívá.
2
Individuální zásluhová odměna
podle délky zaměstnání
Podstatou individuální odměny podle délky zaměstnání je to, že zpravidla každoroční zvyšování základní mzdy či platu
zaměstnance je vázáno na délku jeho nepřetržitého zaměstnání buď na jednom
pracovním místě nebo v jednom stupni
struktury mzdové bodové stupnice. Za
neodpovídající výkon mohou být zvýšení
odňata; v praxi k tomu však dochází jen
velmi zřídka.
Tato forma individuálního zásluhového
odměňování se těší velké oblibě zejména
u odborových svazů, a to proto, že se se
všemi zaměstnanci zachází stejně. Jeho
zastánci tvrdí, že jeho uplatňováním je zabráněno možným špatným rozhodnutím
a úsudkům manažerů, že odměňovat zaměstnance za loajalitu v podobě délky zaměstnání je správné.
Jeho odpůrci individuálnímu zásluhovému odměňování vyčítají, že zaměstnanci
nejsou odměňováni podle toho, jak přispívají k efektivnímu fungování organizace, že se stejně odměňuje jak dobrý, tak
špatný výkon, že předpoklad, na kterém
je individuální zásluhové odměňování
podle délky zaměstnání založeno (s délkou praxe se výkon zvyšuje), je chybný aj.
I přes tyto argumenty proti odměňování
podle délky zaměstnání je tato tradiční
forma individuálního zásluhového odměňování stále dosti běžná ve veřejném
a dobrovolném sektoru, ve zdravotnictví
a školství; v soukromém sektoru se ale již
moc nevyužívá.
Rozhodne-li se organizace pro využívání
individuálního zásluhového odměňování,
je třeba: analyzovat kulturu, strategii
Dovednost je definována jako získaná, naučená schopnost, která se během času prostřednictvím
praxe zlepšuje. Pro účely poskytování individuální zásluhové odměny podle dovedností musejí být
tyto dovednosti pro danou práci důležité.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
51
PERSONALISTIKA
a existující procesy, včetně struktury stupňů a mzdové/platové struktury, řízení
pracovního výkonu a metod zvyšování
mezd či platů nebo přiznávání jednorázových bonusů; rozhodnout, která forma individuálního zásluhového odměňování je
pro danou organizaci nejvhodnější; určit,
jak bude celý systém individuálního zásluhového odměňování řízen; vytvořit nebo
zlepšit procesy řízení pracovního výkonu
(výběr měřítek výkonu, požadavky na
schopnosti, metody dosahování dohod
o cílech, metody hodnocení výkonu); informovat a vyškolit všechny zúčastněné;
uvést systém do života a po určité době
vyhodnotit jeho efektivnost, eventuálně
provést žádoucí úpravy.
ZDROJE:
1) ARMSTRONG, M. Odměňování pracovníků.
Přel. J Koubek. Praha: Grada Publishing,
2009. 442 s. ISBN 978-80-247-2890-2.
2) ARMSTRONG, M. Řízení lidských zdrojů: nejnovější trendy a postupy. Přel. J Koubek. Praha: Grada Publishing, 2007. 789 s. ISBN
978-80-247-1407-3.
3) ARMSTRONG, M.; MURLIS, H. Reward Management: A Handbook of Remuneration
Strategy and Practice. London: Kogan Page,
2007. 722 p. ISBN 978-0-7494-4986-5.
4) Studie Personnel Rewards 2009: Key Findings
and Summary of Results [cit. 2011-08-09].
Dostupná z www: http://www.cipd.co.uk/binaries/Personnel_Rewards.pdf.
■
Ze zahraniční i české praxe
Dle studie Personnel Rewards 2009: Key Findings and Summary of Results realizované
institutem CIPD3 ve Velké Británii ke konci roku 2009, 33 % respondentů využívá
individuální zásluhové odměňování podle výkonu, 16 % respondentů odměňování podle
schopností, 73 % respondentů odměňování podle přínosu, 4 % respondentů odměňování podle dovedností, a 22 % respondentů odměňování podle délky zaměstnání.
Dle šetření realizovaného autorkou tohoto článku4 v organizacích jednoho z regionů
České republiky, v Moravskoslezském kraji, individuální zásluhové odměňování podle
výkonu využívá 26,2 % respondentů, odměňování podle schopností 10 % respondentů,
odměňování podle přínosu 40,4 % respondentů, odměňování podle dovedností 16 %
respondentů a odměňování podle délky zaměstnání 40 % respondentů.
Ing. Petra Horváthová, Ph.D.
Autorka je vedoucí katedry managementu Ekonomické fakulty Vysoké školy báňské
– Technické univerzity Ostrava. Vyučuje také na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha,
s. r. o. v konzultačním středisku Frýdek–Místek a na Vysoké škole podnikání, a. s. v Ostravě.
K jejím hlavním oblastem odborného zájmu patří problematika řízení lidských zdrojů,
strategického managementu a řízení organizací. Je autorkou a spoluautorkou učebních textů,
odborných článků a příspěvků na národních, mezinárodních i zahraničních konferencích, věnuje
se i překladům cizojazyčné odborné literatury. Kontakt na autorku: [email protected]
3
4
52
Studie se zúčastnilo 1 400 organizací různých velikostí jak z veřejného, tak ze soukromého sektoru.
Šetření bylo provedeno ke konci roku 2009 mezi 110 respondenty – organizacemi se sídlem
v Moravskoslezském kraji. 70 respondentů bylo z podnikatelské sféry, 40 respondentů ze sféry rozpočtové; 44 jich bylo malých (do 50 stálých zaměstnanců), 37 středních (51 až 250 stálých zaměstnanců) a 29 velkých (nad 250 stálých zaměstnanců); zahraničního majitele (podílníka) mělo
25 organizací a nemělo 85 organizací.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
Proč jsou chyby při řízení
lidí drahé
Jan Urban
Řada problémů, na které podniky narážejí, je vyvolána nepochopením nebo ignorováním zásad řízení lidí. Jakákoli organizace však
může být z dlouhodobějšího hlediska jen natolik efektivní, nakolik
jsou její manažeři schopni účinně řídit své podřízené. Chyby v řízení
lidí jsou totiž drahé.
Sledujeme-li osoby vykonávající (prakticky jakoukoli) práci, téměř vždy nás napadne, že by jejich výkon bylo možné poměrně snadno zlepšit. Například proto,
že se nevěnují prioritám svých míst, slepě
dodržují předepsané postupy bez ohledu
na jejich smysl, neznají nebo nerespektují
potřeby svých zákazníků nebo by prostě
mohli pracovat s vyšším nasazením.
Nedostatky jsou zpravidla připisovány zaměstnancům. Většinou však nespočívají
jen na jejich straně. Potřebu zlepšit svou
práci si nemusejí plně uvědomovat, protože je na ni nikdo neupozornil, nebo si ji
uvědomovat mohou, ale změnit způsob,
kterým svou práci provádějí, není v jejich
pravomoci (nebo jejich vedoucí této změně dokonce brání). Případně nemusejí být
k této změně motivováni.
V některých případech by pomohlo lepší
zaškolení či jasnější vysvětlení úkolů
(v čem spočívá jejich očekávaný výsledek,
proč jsou určité činnosti pro podnik důležité), častější nebo lépe prováděné hodnocení nebo včasnější předání informací, které
zaměstnanec potřebuje. V dalších případech by napomohla vhodnější motivace,
promyšlenější organizace práce nebo,
a to v neposlední řadě, pokud by vedoucí
dokázal na své zaměstnance lépe působit
vlastním příkladem.
Za problémy připisovanými „lidskému činiteli“ tak často stojí nezvládnutí řídicích
úkolů. Jde o úkoly, které vedoucí (alespoň
teoreticky) znají, mnohdy však podceňují,
„nezbývá jim na ně čas“ nebo je provádějí jen formálně.
Co v řízení brání
Téměř každá firma se hlásí k tomu, že lidé
jsou její nejcennější aktiva. Málokterá se
však podle toho chová. V praxi naopak
většinou platí, že manažeři těmto „cenným aktivům“ nevěnují příliš mnoho času.
Co manažerům brání v tom, aby řízení lidí věnovali dostatečný čas a pozornost?
Na vině jsou zpravidla tři hlavní důvody:
Řízení lidí nepovažují za svůj (hlavní)
úkol. „Skutečnou“ práci pro ně představuje odborná činnost. Na základě
svých schopností byli přeci do řídicí
funkce k výkonu této „skutečné“práce
zpravidla i povýšeni (nikoli k řízení
svých spolupracovníků). V jejich názoru
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
53
PERSONALISTIKA
je většinou podporují i jejich nadřízení, kteří je podle jejich schopnosti řídit
své podřízené zpravidla nehodnotí.
Na schopnosti nebo výsledky řízení lidí
nejsou většinou zaměřeny ani formalizované podnikové ukazatele používané při hodnocení výkonu manažerů.
K řízení lidí nemají odpovídající nástroje. Rozhodujícím nástrojem řízení
lidí jsou komunikační schopnosti. Řada manažerů se však do své funkce
dostala, aniž by prokázala, že základní
sociální a komunikační schopnosti,
které jsou k řízení potřebné (například
schopnost jasně vyjádřit, co od zaměstnanců očekávají; ověřit, jestli požadavkům porozuměli; ocenit jejich
výsledky; vytknout jim nedostatky
apod.), skutečně ovládá.
Nechtějí se zabývat věcmi, které jsou
jim nepříjemné. Vzhledem k tomu, že
se výběr osob na vedoucí místa většinou neopírá o schopnosti vykonávat
práci vedoucího a že vedoucí často
nemají k této práci dostatečné nástroje,
není divu, že některé úkoly ( jako například vytknout zaměstnanci jeho nevhodné chování nebo nedostatečný výkon) považují mnohdy za nepříjemné,
a mají proto tendenci se jim vyhnout.
Ať již je důvod, proč své řídicí úkoly podceňují, jakýkoliv, nevykonávají práci, za
kterou jsou placeni.
Cena chyb
Význam řízení lidí pro výkon podniku dokládají studie produktivity, ziskovosti
i podnikových ztrát. Sheffieldský Institute
of Work Psychology již před časem na
rozsáhlém vzorku britských podniků zjistil,
že způsob řízení lidí ovlivňuje produktivitu
54
a ziskovost firem v rozsahu 18–20 % (Patterson, M. G. Impact of people management practices on business performance.
University of Sheffield, Institute of Work
Psychology, 1997). Americké podniky
musejí podle odhadu The Future Foundation na odstraňování a nápravu chyb spojených s řízením lidí včetně nevhodného
přijímání vynakládat ročně více než sto
miliard dolarů.
Chyby spojené s řízením lidí jsou mnohdy
evidentní. Ty méně vážné komplikují práci, stresují a ničí pracovní morálku, ty závažnější snižují produktivitu, zvyšují náklady a brání nezbytným změnám. K těm
vážnějším patří jednoznačně ty, které vedou k plýtvání lidskými zdroji podniku,
tedy zdroji, které organizace často draze
platí. Zatímco plýtvání jinými podnikovými zdroji by manažerům velmi pravděpodobně neprošlo, za plýtvání lidskými
zdroji zpravidla nijak postiženi nejsou.
Může jít o plýtvání pracovním lidským
časem a úsilím, plýtvání motivací, schopnostmi a loajalitou zaměstnanců, ale
i plýtvání časem manažerů samotných,
a to pokud činnosti spojené s řízením lidí
stravují zbytečně velkou část jejich času.
Zdrojem plýtvání může být i nižší účinnost řídicích opatření podmíněná vzájemnou nedůvěrou mezi managementem
a zaměstnanci.
Plýtvání pracovním časem
a úsilím
Chyby spojené s plýtváním časem a pracovním úsilím osob patří k těm, které jsou
zpravidla na první pohled zřejmé, přesto
rozšířené. Dochází k nim nejčastěji v důsledku nesprávně stanovených pracovních
úkolů a priorit, špatně prováděné kontroly nebo podcenění významu informací
i dalších podmínek, které lidé pro svou
práci potřebují. Jejich cena spočívá v tom,
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
PROČ JSOU CHYBY PŘI ŘÍZENÍ LIDÍ DRAHÉ
že vedou k činnostem zbytečným nebo
neproduktivním.
Dopouští se jich manažeři, kteří:
nedokážou stanovit jasné a jednoznačné cíle a požadavky (například
proto, že mylně předpokládají, že je
zaměstnanci dobře znají nebo na ně
přijdou sami);
zadané úkoly často mění;
od zaměstnanců požadují práci či
úkoly, jejichž význam nebo smysl jim
dostatečně nevysvětlili;
svá rozhodnutí oddalují nebo se
z nejrůznějších důvodů rozhodnout
obávají, přitom však trvají na tom, že
budou rozhodovat o každé drobnosti
sami;
vyhýbají se osobní komunikaci se zaměstnanci, odkládají informace o důležitých změnách, a ponechávají tak
své zaměstnance v nejistotě;
dávají zaměstnancům úkoly, které
jsou v rozporu s požadavky jejich přímých vedoucích.
Mrhání motivací
K podobným důsledkům vedou i chyby
spojené s nedostatečnou nebo chybně zaměřenou motivací. Příkladem chyb spadajících do této kategorie je neschopnost:
chápat širší spektrum potřeb a zájmů
osob, přesahující jejich finanční motivaci;
vyvarovat se jednání, jež vede k demotivaci zaměstnanců, například nedostatku zájmu a pochvaly, zbytečné nedůvěry, nespravedlivého hodnocení,
nejistoty, zastrašování apod.;
motivovat svým vlastním příkladem;
rozloučit se s osobami, ať již ve vedoucích nebo řadových pozicích, které
brání spolupráci, nemají důvěru ostatních, ničí pracovní morálku týmu apod.
Dopad řídicích chyb na motivaci i loajalitu
zaměstnanců je často rychlý, někdy jej lze
sledovat téměř před očima. Jsou to situace, kdy motivovaní a odpovědní zaměstnanci, ochotní vynaložit pro svůj podnik
bez velkého přesvědčování zvýšené úsilí,
začínají, například po výměně nadřízeného, chodit do práce s nechutí nebo dokonce přemýšlet o tom, jak své zaměstnání změnit.
Chyby spojené s motivací mohou někdy
budit dojem nedopatření. Chápat dopad
řídicích opatření na motivaci zaměstnanců i důvěryhodnost managementu patří
však k základním úkolům vedoucího. Příkladem může být situace, kterou zachycuje následující (skutečný) případ.
PŘÍKLAD
Špatně připravená změna
Případ se týká podniku, který hledal způsoby, jak snížit náklady. Jeden návrh se týkal možnosti, že by někteří zaměstnanci
pracovali z domova. Zaměstnanci, kterých se tato možnost dotýkala, byli svoláni a dotázáni, zda by o toto řešení měli zájem. Jejich převažující názor byl pozitivní,
a vedení podniku jim proto oznámilo, že
projdou speciálním zkušebním a hodnotícím procesem.
Experiment byl založen na několika krocích. Nejprve se měřila produktivita práce
v kanceláři, poté podnik zaměstnance vybavil komunikačními a dalšími pomůckami
pro práci z domova a jejich produktivitu
při domácí práci porovnával s produktivitou v kanceláři. Ve snaze nic nezanedbat
a shromáždit co nejvíce informací se podnik souběžně s měřením produktivity zaměřil i na zjišťování spokojenosti zákazníků.
Po skončení experimentu se delší dobu
nic nedělo. Mezi zaměstnanci to vyvolalo
řadu dohadů. Nakonec byli svoláni, aby
jim byly zjištěné výsledky oznámeny. Ty
byly poměrně přesvědčivé. Produktivita
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
55
PERSONALISTIKA
při práci z domova byla ve srovnání s produktivitou v kanceláři lepší. Podobně dopadlo i srovnání spokojenosti zákazníků.
Vedení podniku přesto po určité době
rozhodlo, že osoby, které na práci z domova přešly, se opět vrátí k práci v kanceláři.
Důvodem údajně bylo, že ostatní zaměstnanci by si mohli stěžovat, že možnost některých osob pracovat z domova je vůči
nim nespravedlivá. Zaměstnancům, kterých se změna měla týkat, nikdo nevysvětlil, odkud tato informace pochází.
Na první pohled by se mohlo zdát, že cena za tuto manažerskou chybu nebyla vysoká: došlo „jen“ ke ztrátě pracovního času. Spolu s ním však firma ztratila i důvěru
části zaměstnanců a téměř jistě i jejich
ochotu spolupracovat na zavádění jakýchkoli změn v budoucnosti.
Plýtvání schopnostmi
Důsledkem chyb při řízení lidí je i plýtvání schopnostmi osob, ať již proto, že je
podnik plně nevyužívá, nebo z důvodu, že
je dále nerozvíjí. I příklady těchto chyb lze
nalézt poměrně často. Dopouští se jich
manažeři, kteří z nejrůznějších důvodů:
nemají zájem vyslechnout si podněty
nebo připomínky svých podřízených;
schopnostem svých podřízených předem nedůvěřují;
trvají na tom, že budou všechny problémy řešit sami;
odmítají delegovat i jen část svých
rozhodovacích pravomocí na své spolupracovníky;
brání rozvoji podřízených nebo se
o něj nijak nezajímají;
brání změnám zavedených postupů
jen proto, že je změny nenavrhli sami.
K plýtvání schopnostmi pracovníků dochází i tehdy, pokud se zaměstnanci z nejrůznějších důvodů obávají otevřeně vyjadřovat, například upozorňovat na problémy
56
nebo přicházet s návrhy nových řešení, a to
ze strachu, že by na svůj názor mohli doplatit. Stejný dopad mohou mít obavy zeptat se na správný postup motivované strachem, že budou považováni za neschopné.
PŘÍKLAD
Svérázným zdrojem plýtvání potenciálem
pracovníků je podniková kultura „viny“.
K jejím charakteristickým rysům patří
sklon reagovat na jakýkoli problém hledáním, koho by bylo možné z něj obvinit.
K důsledkům této „kultury“ patří sklon
k nadměrné opatrnosti, utajování informací (z obav, aby je jiní „nezneužili“),
strach z delegování, ochrana svého „vlastního území“ či neochota vstupovat do jakýchkoli, i rozumných rizik.
Cena, kterou organizace za „kulturu viny“
platí, spočívá ve strnulosti, obavě z nových postupů nebo inovací a sklonu „držet se při zdi“, tedy v plýtvání schopnostmi zaměstnanců, které by za jiných
okolností pomohly otevřít nové příležitosti. Schopní pracovníci navíc podnik tohoto typu většinou opouštějí.
Zvýšené náklady řízení
Chyby při řízení lidí se nevyčerpávají jen
plýtváním pracovním časem, úsilím či motivací zaměstnanců. K neméně podstatnému
plýtvání dochází i v situacích, kdy chyby
spojené s řízením zaměstnanců pohlcují
značnou část pracovního času vedoucích.
Čas věnovaný řízení osob tvoří vždy podstatnou a důležitou součást pracovní doby manažera. Jeho rozhodující složkou je čas
věnovaný komunikaci se zaměstnanci: předávání informací, sledování a hodnocení
výkonu, řešení výkonových nedostatků,
vnitřních neshod nebo konfliktů apod. Manažeři věnují podle odhadů těmto činnostem zhruba třetinu svého pracovního času.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
PROČ JSOU CHYBY PŘI ŘÍZENÍ LIDÍ DRAHÉ
Rozsah i struktura tohoto času (na straně
manažerů, ale i zaměstnanců) a náklady
s ním spojené závisejí však i na řídicím stylu a schopnostech manažerů. V důsledku
chyb při řízení lidí může rozsah tohoto času na obou stranách zbytečně narůstat
nebo mohou jeho značnou část polykat
činnosti nepříliš produktivní. K rozhodujícím faktorům, které tyto náklady na řízení
lidí zvyšují, patří nejasné pravomoci a odpovědnosti, nedostatečné informace a netransparentní pravidla. K dalším patří situace, kdy zaměstnanci nerozumějí svým
úkolům a jsou nuceni potřebné informace
získávat z dalších zdrojů, případně si je sami domýšlet apod. Stejnou roli sehrává
zvýšený čas věnovaný řešení komunikačních nedorozumění nebo konfliktů.
Důležitým klíčem ke snížení těchto nákladů spojených s řízením lidí je i odstraňování zbytečných anebo samoúčelných řídících či koordinačních činností. K jejich
příkladům patří příliš časté požadavky na
reporting odvádějící zaměstnance od práce, záliba v častém konání jednání a porad a jejich nevhodné řízení apod.
Nižší účinnost řídicích
opatření
Součástí ceny, kterou podnik za chyby při
řízení svých zaměstnanců platí, je i pokles
účinnosti nástrojů či opatření, které při řízení lidí využívá. Jeho příčinou je zpravidla
ztráta důvěry v podnikový management
vedoucí k tomu, že zaměstnanci necítí
k podniku odpovědnost. Jako ilustrace
může sloužit následující příklad.
PŘÍKLAD
Ztráta odpovědnosti k podniku
Firma rozhodla, že jako jednu z cest získání nových zaměstnanců využije doporučení
od svých stávajících zaměstnanců. Zdálo
se, že jde o jednoduché a bezproblémové
opatření: zaměstnanci dostanou za nové
pracovníky (své známé, jejichž schopnostem věří a které podniku doporučí) odměnu. Podnik tak ušetří na nákladech přijímacího řízení a získá zaměstnance, které
jeho současní pracovníci znají. „Nikdo
přece nebude doporučovat někoho, kdo
mu v podniku udělá ostudu.“
Zkušenosti s novým programem se však
ukázaly být smíšené: zdánlivě správná úvaha vedla k opatření, které se v praxi zcela
neosvědčilo. Ukázalo se totiž, že někteří zaměstnanci doporučili osoby, které jim byly
zcela neznámé. V některých případech dokonce přiváděli i pracovníky, které získali
na základě inzerátu, který si sami umístili
na internet. Na kvalitu osob, které doporučili, se proto podnik nemohl spolehnout.
Důvod, proč pracovníci zneužili systém
(který jim nabízel nejen možnost si přivydělat, ale především zprostředkovat zaměstnání svým známým), je jednoduchý.
Podobně jako řada dalších opatření snažících se apelovat na zájem zaměstnanců
o podnik byl i tento program založen na
loajalitě a důvěře. Pokud zaměstnanci
svému podniku i jeho vedení věří a spojují
s ním i svou budoucnost, nebudou ochotni svou pověst či pozici ohrozit tím, že za
relativně nízkou odměnu doporučí někoho nevhodného. Jestliže mu nedůvěřují,
jejich odpovědnost mizí a v jejich motivaci začínají převažovat krátkodobé či úzce
zaměřené zájmy.
...a její náprava
Zaměstnance, který tímto způsobem jedná, podnik může potrestat. Správné posuzování uchazečů může navíc nevhodného
kandidáta odhalit. To jsou však jen dílčí
řešení. Je-li podniková kultura natolik
poškozená, že lidem nevadí, že podniku
doporučí někoho zcela neznámého, má
podnik podstatně větší problém než
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
57
PERSONALISTIKA
několik nevhodně přijatých osob. Není-li,
jinými slovy, kultura podniku zdravá, bude
jakákoli, i sebedokonalejší manažerská
praxe nebo metoda fungovat jen s omezením. Nedůvěra z jedné nebo druhé
strany ji dříve nebo později znehodnotí.
Zjištění, že se zaměstnanci k podniku chovají neodpovědně, může být pro management frustrující. Toto zjištění by však nemělo vést k tomu, aby se vedení přestalo
o svou důvěryhodnost nebo o loajalitu zaměstnanců snažit. Mělo by spíše zamyslit
nad tím, zda zaměstnanci své jednání od
některých členů manažerského týmu neodpozorovali nebo zda je jejich vedoucí
i jinak sami nevyvolali.
Zlepšení podnikové kultury nelze očekávat
okamžitě. Neobejde se bez komunikace se
zaměstnanci, naslouchání jejich názorům
či obavám, bez otevřeného informování
o vývoji a záměrech podniku, ale i změn
v jednání manažerů, které ke ztrátě důvěry
zaměstnanců možná přispěly. Důležité může být hovořit především s těmi, kteří ovlivňují názory ostatních a kteří mohou tlumočit i hlasy těch, kteří nejsou ochotni
s manažery mluvit otevřeně.
V podniku, kterého se výše uvedený problém
dotkl, bylo proto třeba zaměstnancům
oznámit, že program doporučování nových
zaměstnanců je pozastaven, a to do doby,
dokud se vzájemná důvěra obnoví. Signálem změny podnikové kultury bude, až
názor, že „člověk by musel být blázen, aby
svou pověst nebo místo v podniku za pár
korun obětoval“ mezi zaměstnanci zcela
převáží. To však může nějakou dobu trvat.
Proč chyby přežívají
Chyby při řízení lidí většinou nejsou záměrné, nelze je však omluvit nejistou tržní
58
situací ani jinými neočekávatelnými událostmi. Řízení lidí se totiž opírá o pravidla,
která zůstávají po století stejná.
Vedoucí, kteří nedokážou jasně zadat
úkoly, obávají se předávat pravomoci, nejsou schopni své spolupracovníky pozitivně motivovat, přinášet jim inspiraci, získat
si jejich důvěru nebo vytvořit tým, jsou
pro podnik přítěží. Stejně jako ti, jejichž
(nejschopnější) zaměstnanci pravidelně
po krátké době odcházejí, protože jim
nadřízení brání uplatnit jejich schopnosti
a dosáhnout tím pocitu uspokojení z vykonávané práce. Jejich chyby jsou často
stejně nákladné jako těch, kteří nejsou
schopni kontrolovat výrobní náklady nebo otevírat nové tržní příležitosti.
Podniky snažící se snižovat náklady by neměly tyto chyby tolerovat. Chyby v řízení
lidí však poměrně dlouho přežívají, a to
z toho důvodu, že jejich dopad většinou
není okamžitý a bezprostředně viditelný.
Občas bývá i podceňován, nejčastěji proto, že finanční důsledky těchto chyb je většinou obtížné jednoznačně vyčíslit. Problémy, které tyto chyby podniku vyvolávají,
jsou navíc často přičítány jiným důvodům,
například nedostatečným schopnostem
zaměstnanců nebo jejich nízké osobní
motivaci. Plýtvání schopnostmi, motivací
či aktivitou zaměstnanců, ke kterým vedou,
si však svou daň dříve či později vybere.
■
doc. PhDr. Ing. Jan Urban, CSc.
Je absolventem VŠE a Filozofické fakulty UK. Od
roku 1993 se věnuje personálnímu a organizačnímu poradenství, od roku 1996 je ředitelem
poradenské firmy Consilium Group, s. r. o.,
zabývající se manažerským poradenstvím pro
řízení a rozvoj lidských zdrojů. Je autorem řady
článků z oblasti řízení lidských zdrojů a autorem knihy Řízení lidí v organizaci. Působí jako
učitel na Karlově Univerzitě a VŠE.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
CAFIN informuje ................
Pozvánka na členské akce CAFIN
Proces plánování v kontextu moderních nástrojů
Cílem semináře je představit moderní pojetí plánovacího procesu v kontextu celého
řídícího procesu společnosti. Seminář volně navazuje na jarní akci „Proces reportingu
v kontextu moderních nástorů“ a je připraven ve spolupráci se společnostmi SEFIRA
a Sophia Solutions.
Obsah semináře:
Typická současná podoba plánování: „rozptýlený“ datový model; správa datových
struktur; proces a jeho řízení; tvorba verzí; modelování; zabezpečení dat
Možná ideální podoba plánování: multidimenzionální datový model; centrální správa
struktur a metodik; řízení procesu pomocí „work-flow“; řízení přístupů k datům
a výsledkům; webové uživatelské rozhraní; centrální správa verzí plánu; možnost zápisu
plánů do provozních systémů
Datum a čas: 22. listopadu 2011 od 9.30–14.00
Místo: Hotel Clarion, Freyova 33, Praha 9 – Vysočany, 190 00
Účastnický poplatek: Účast na semináři je pro členy CAFIN zdarma. Účastnický poplatek pro nečleny CAFIN činí 500 Kč bez DPH. Registrovat se na akci je možné na
www.cafin.cz/prihlaska-akce.
Vánoční setkání členů
Setkání s významnými osobnostmi z podnikohospodářské sféry je již tradičním formátem členské akce CAFIN. V loňském roce byl hostem setkání krizový manažer,
pan Václav Novák (o akci jsme v této rubrice informovali v čísle 1/2011 časopisu).
Pro letošní Vánoční setkání členů přislíbil účast čerstvý člen představenstva a ředitel
divize strategie společnosti ČEZ, pan Pavel Cyrani. Přijďte si poslechnout zkušenosti tohoto výjimečného manažera, pobavit se nad šálkem punče s ostatními členy
asociace a v neposlední řadě se dozvědět, co je v asociaci nového.
Datum a čas: 6. prosince 2011 od 17.30–21.00
Místo: BW Premier Hotel Majestic Plaza, Štěpánská 33, Praha 1, 110 00
Účastnický poplatek: Účast na akci je pro členy CAFIN (osobní a vyšší členství) bezplatná. Pro ostatní je stanoven účastnický poplatek 1 700 Kč bez DPH. Registrovat
se na akci je možné na www.cafin.cz/prihlaska-akce.
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
59
INZERCE
60
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
monitoring ...........................
Cimirot
finančním
ředitelem ČT
Generální ředitel České
televize Petr Dvořák jmenoval
nové vedení. Novým
finančním ředitelem České
televize se stal bývalý
výkonný ředitel TV Nova
Milan Cimirot (39 let). Jeho
profesní kariéra byla úzce
spjata s TV Nova a její
mateřskou společností CME,
pro které v různých pozicích
pracoval od počátku jejího
vstupu na trh v roce 1994.
Začínal ve finančním
oddělení, od roku 1996 do
roku 1999 pracoval v CME
jako finanční analytik a poté
vedoucí rozpočtu
a plánování. V letech 2000 až
2003 byl jednatelem
společnosti ČNTS, dále
působil ve funkci
regionálního finančního
manažera pro CME. Do roku
2010 pracoval na pozici
finančního a provozního
ředitele a jednatele TV Nova
(CET21, s. r. o.).
Kodýdková
novou ředitelkou
Zentivy
Generální ředitelkou
farmaceutické společnosti
Zentiva pro Českou republiku
se stala Eva Kodýdková.
V Zentivě má být
zodpovědná především za
řízení obchodu a za rozvoj
a strategii Zentivy v České
republice. Funkce generální
ředitelky Zentivy byla nově
zřízena pro tento účel. Do
Zentivy přišla Kodýdková
z ředitelského postu v české
pobočce farmaceutické firmy
Baxter. Řídila také pobočky
společnosti Novartis na
Slovensku, v Rumunsku
a v České republice.
Kodýdková vystudovala
geochemii a hydrogeologii
na Univerzitě Karlově
a univerzitě v Moskvě. Studia
MBA absolvovala na
univerzitě v Pittsburgu.
Klufa ředitelem
pro strategii
Poštovní
spořitelny
František Klufa (41 let), který
doposud působil jako
finanční arbitr České
republiky, nastupuje do
Poštovní spořitelny jako
ředitel pro strategii. Jde
o nově zřízenou pozici.
Profesním cílem Františka
Klufy je podílet se na
úspěšném přerodu Poštovní
spořitelny v instituci nové
generace. V roce 1995
nastoupil Klufa do ČSOB, rok
poté přešel do Sparkasse
Mühlviertel West banky. Od
roku 2000 pracoval v eBance
a od roku 2003 jako ředitel
společnosti Hochstaffl
Group, odkud přešel do
Živnostenské banky. V říjnu
2007 byl zvolen do funkce
finančního arbitra ČR.
Cíle v počtech
žen ve vedení
německých firem
Třicítka největších německých
firem konkretizovala
dobrovolné cíle pro zvýšení
účasti žen ve vedoucích
funkcích. Špičky německé
ekonomiky se tím snaží
odvrátit politické tlaky na
zavedení povinných kvót.
Firmy, které tvoří třicetičlenný
index frankfurtské burzy
DAX, se na stanovení
dobrovolných podílů
zastoupení žen dohodly
v březnu a nyní sdělily, jak je
chtějí konkrétně naplnit.
Nejambicióznější cíl si
stanovil výrobce sportovního
zboží Adidas, který chce
dosadit do roku 2015 na
vedoucí místa 32–35 % žen.
Zdroj: ČTK
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
61
MONITORING / ZE SVĚTA
AKCIE
Zdro dat: MSCI, data v EUR
j
Výsledková sezóna za třetí čtvrtletí přináší zatím dobré zprávy, více než dvě třetiny amerických firem
z indexu S&P 500 dosud reportovaly lepší výsledky, než očekávali analytici. Kurzy akcií na většině burz
tudíž stouply v průměru o 6 %. Díky rostoucím cenám komodit se nejlépe dařilo hlavním exportérům
komodit (Rusko +15 %, Brazílie +14 %, Austrálie +13 %...). To vůbec neznamená, že nadále nehrozí
globální ekonomická recese, ale pokles ekonomické aktivity rozhodně není tak strmý, jak naznačovaly
srpnové průzkumy. Přesto zůstáváme vůči akciím negativní a očekáváme během následujících měsíců
další vlny výprodejů.
MĚNY
Zdro dat:
j
62
,
data v CZK
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
FINANČNÍ TRHY ŘÍJEN 2011
V září ceny komodit značně poklesly a „komoditní měny“ patřily suverénně k nejhorším. V říjnu naopak
ceny komodit výrazně stouply a „komoditní měny“ zpevnily – brazilský real (BRL) +6 %, australský
dolar (AUD) +5 %, ruský rubl (RUB) +3 %. Hlavní pozornost ale v poslední době patří euru. Vypadá
to, že spekulanti zatím stále věří v zázrak, že euro přežije, neboť v říjnu kurz eura zpevnil k dolaru
zhruba o 3,5 %. Vývoj kreditních spreadů u italských a španělských dluhopisů však naznačuje pravý
opak. Z hlavních světových měn dopadl nejhůře japonský yen, který po intervenci centrální banky
oslabil vůči koruně o 5 %.
KOMODITY
Zdro dat: OnV sta, data v USD
j
i
V říjnu pozitivně překvapila předběžná data o vývoji ekonomiky a nezaměstnanosti v USA ve třetím
čtvrtletí. Na to reagovaly ceny všech cyklických komodit růstem. Nejvíce podražila cena ropy, barel
texaské ropy se opět přiblížil stodolarové metě. Také další tradičně senzitivní cyklické komodity – měď,
stříbro a nikl výrazně podražily. Přesto zůstáváme konzistentní v negativním výhledu na cyklické
komodity, neboť očekáváme horší vývoj ekonomiky ve čtvrtém čtvrtletí a začátkem roku 2012. Naopak
vlivem špatného počasí v jihovýchodní Asii očekáváme pokračující růst ceny rýže.
INVESTIČNÍ TIP MĚSÍCE
Lucemburské společnosti ArcelorMittal letos
rostou tržby. Přesto se cena akcie propadla na
nejnižší úroveň od roku 2004. Tržní kapitalizace
firmy 31 mld. USD, roční tržby 78 mld. USD
(P/S = 0,4), čistý zisk 3 mld. USD (P/E = 10),
účetní hodnota 62 mld. USD (P/B = 0,5),
dividendový výnos 3,5 %. Investice vhodná pro
horizont 2–3 roky.
Rubriku Finanční trhy pro časopis připravuje Jan Traxler ze společnosti
FINEZ Investment Management, s. r. o., [email protected], www.finez.cz
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011
63
11/2011
Ročník II
Měsíčník
Šéfredaktor: Mikuláš Ostatnický, tel.: 246 040 438, e-mail: [email protected]
Odpovědná redaktorka: Kateřina Žáčková, tel.: 246 040 432, e-mail: [email protected]
Předplatné: informace tel.: 246 040 400, objednávky: [email protected]
Inzerce: Iva Suchnová, tel.: 246 040 439
Vydává: Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3
Odborný garant časopisu: Česká asociace pro finanční řízení CAFIN, www.cafin.cz
Tiskne: SERIFA, a. s., Jinonická 80, Praha 5. Sazba: Monika Svobodová
Nevyžádané příspěvky nevracíme. Přetisk a jakékoli šíření dovoleno pouze se souhlasem
vydavatele. Vydávání povoleno Ministerstvem kultury ČR pod číslem E 19410. ISSN 1804-2996.
Za správnost údajů uvedených v článcích odpovídají jejich autoři.
Roční předplatné činí 2 000 Kč bez DPH (2 200 Kč včetně DPH, poštovného a balného).
Předplatné je automaticky prodlužováno. V případě, že předplatitel nehodlá odebírat
následující ročník, sdělí tuto skutečnost písemnou formou vydavateli, a to nejpozději 14 dnů
před začátkem nového předplatitelského období.
Předáno do tisku dne 9. 11. 2011.
© Wolters Kluwer ČR, a. s., 2011
✁
OBJEDNÁVKOVÝ KUPÓN
Objednávám roční předplatné měsíčníku Finanční řízení & controlling v praxi
za cenu 2 000 Kč bez DPH
název organizace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
jméno a příjmení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
adresa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
e-mail . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
tel . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
IČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
DIČ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Vyplněný kupón odešlete na adresu:
Wolters Kluwer ČR, a. s., U Nákladového nádraží 6, 130 00 Praha 3
Časopis lze rovněž objednat na internetové adrese http://obchod.wkcr.cz nebo na
e-mailové adrese [email protected].
Bližší informace také poskytujeme na telefonu 246 040 400.
64
FINANČNÍ ŘÍZENÍ & CONTROLLING V PRAXI 11/2011

Podobné dokumenty

PŘÍLOHA K 2013 Mezinárodních sportovních řádů

PŘÍLOHA K 2013 Mezinárodních sportovních řádů zvláštní disciplínou, spojující sport s hlubokou úctou k těmto automobilům a k jejich historii. Sport historických automobilů umožňuje aktivně oslavovat automobilovou historii. 1.2 Tato příloha K p...

Více

teoretické a praktické problémy modelu rizika země

teoretické a praktické problémy modelu rizika země prováděné za minulost, je třeba opřít o co možná nejširší, statisticky dostatečnou datovou základnu. Tato základna by navíc měla obsahovat zejména pro odhad rizikové prémie kapitálového trhu spíše ...

Více

zkušenosti s implementací nového soukromého práva v zahraničí

zkušenosti s implementací nového soukromého práva v zahraničí které nám byly zaslány či doporučeny a které obsahovaly užitečné informace pro analýzu.4

Více

ZD Koš álov zmìna právní formy 2014-02-26

ZD Koš álov zmìna právní formy 2014-02-26 Znalcem pro tento znalecký úkol byl znalec ustanoven usnesením Okresního soudu v Semilech

Více