Nauka o seberealizaci

Nauka o seberealizaci
Šrí Šrímad
A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda
zakladatel - áčárja
Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny
1994 THE BHAKTIVEDANTA BOOK TRUST
Předmluva
Od samého začátku jsem věděl, ţe Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prahupáda je nejvýjimečnější
osobností, jakou jsem kdy potkal. Poprvé jsem se s ním setkal v létě roku 1966 v New York City. Přítel mě
pozval na přednášku ,,jednoho starého indického svámího`` do manhattanské Bowery. Překvapilo mě, ţe svámí
přednáší ve čtvrti vyvrhelů, a nabídku jsem přijal. Plný očekávání jsem stoupal po tmavém schodišti. Čím výš
jsem byl, tím silnější a jasnější byl rytmický zvuk podobný zvonění. Konečně jsem došel do čtvrtého patra,
otevřel dveře, a tam jsem ho poprvé uviděl.
Asi patnáct metrů od místa, kde jsem stál, na druhém konci dlouhé tmavé místnosti, seděl na malém stupínku a
jeho tvář a šafránový oděv zářily pod malým světlem. Byl starší, myslel jsem, ţe je mu asi kolem šedesáti, a seděl
napřímený se zkříţenýma nohama v nehybné póze. Měl oholenou hlavu a jeho mocná tvář a brýle se silnějšími
načervenalými obroučkami mu dávaly vzhled mnicha, který strávil většinu ţivota pohrouţen do studia. Oči měl
zavřené a jemně zpíval prostou modlitbu v sanskrtu s doprovodem bubínku. Obecenstvo po chvílích opakovalo
to, co předzpívával. Několik osob hrálo na činelky, a to způsobovalo onen zvuk podobný zvonění, který jsem
předtím slyšel. Fascinován jsem se tiše posadil na zem, pokoušel se přidávat ke zpěvu a čekal jsem.
Po nějaké době začal svámí přednášet v angličtině z obrovské knihy v sanskrtu, kterou měl před sebou
otevřenou. Chvílemi z ní citoval, ale častěji hovořil z paměti. Zvuk toho jazyka byl krásný a on ke kaţdé pasáţi
přidával pečlivé podrobné vysvětlení.
Hovořil jako učenec a jeho slovník byl bohatý na filozofické pojmy a obraty. Elegantní gesta rukou a ţivý výraz
obličeje dodávaly jeho přednesu na působivosti. Téma jeho výkladu bylo nejváţnější, s jakým jsem se kdy setkal:
,,Nejsem toto tělo. Nejsem Ind... Vy nejste Američané... Všichni jsme duše... ``
Po přednášce mi někdo dal malý letáček vytištěný v Indii. Na fotografii svámí podával své tři knihy indickému
ministerskému předsedovi Lal Bahadur Šastrimu. Titulek citoval pana Šastriho, jak říká, ţe všechny indické
knihovny by si měly tyto knihy objednat. ,,Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda dělá velkou práci,
`` říká ministerský předseda v jiné části textu, ,,a jeho knihy jsou význačným příspěvkem k záchraně lidstva. ``
Koupil jsem si tyto tři svazky, které - jak jsem zjistil - svámí přivezl s sebou z Indie. Kdyţ jsem si přečetl texty na
obalech, letáček a různou další literaturu, začal jsem si uvědomovat, ţe jsem právě potkal jednoho z
nejuznávanějších indických duchovních vůdců.
Nemohl jsem ale pochopit, proč muţ s tak skvělou pověstí bydlí a přednáší právě v Bowery. Měl jistě dobré
vzdělání a podle všeho pocházel z aristokratické indické rodiny. Proč ţil v takové chudobě? Co ho sem vlastně
přivedlo? Jedno odpoledne o několik dní později jsem se u něj zastavil, abych to zjistil.
K mému překvapení Šríla Prabhupáda (jak jsem mu později začal říkat) nebyl tak zaneprázdněný, aby se mnou
nemohl mluvit. Vlastně se zdálo, ţe byl připraven mluvit celý den. Byl milý a přátelský a vysvětlil mi, ţe v roce
1959 vstoupil v Indii do ţivotního stádia odříkání, které nepřipouští, aby přechovával nebo vydělával peníze pro
své osobní potřeby. Před mnoha lety vystudoval univerzitu v Kalkatě a zaloţil rodinu, a potom přenechal rodinné
starosti a obchodní záleţitosti svému nejstaršímu synovi, jak předepisuje stará védská kultura. Od přátel dostal
bezplatnou jízdenku na indické nákladní lodi Dţaladuta a v září roku 1965 přeplul z Bombaje do Bostonu. S
sebou měl jen několik rupií v hodnotě pouhých sedmi dolarů, kufr knih a nějaké šaty. Jeho duchovní mistr, Šrí
Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur, ho pověřil předáním indického védského učení anglicky mluvícímu
světu - a to byl důvod, proč ve věku 69 let přijel do Ameriky. Řekl mi, ţe chce učit Američany indickou hudbu,
vaření, jazyky a mnohá jiná umění. Byl jsem příjemně překvapen.
Viděl jsem, ţe Šríla Prabhupáda spí na malé matraci a ţe jeho šaty visí v zadní části místnosti, kde schnou v
teplém letním odpoledni. Sám si je pral a vařil si vlastní jídlo za pouţití důvtipného nádobí, které vlastnoručně
zhotovil v Indii. Ve čtyřpatrovém hrnci vařil čtyři chody najednou. Na hromadách všude kolem něj a jeho starého
přenosného psacího stroje v jiné části místnosti byly nekonečné stohy rukopisů. Téměř všechen svůj čas - zjistil
jsem, ţe asi 20 hodin denně - trávil psaním dalších svazků k oněm třem knihám, které jsem si předtím koupil. Šlo
o plánované šedesátisvazkové dílo zvané Šrímad-Bhágavatam, skutečnou encyklopedii duchovního ţivota.
Popřál jsem mu úspěšné vydávání a on mě na oplátku pozval na lekce sanskrtu v sobotu a na své večerní
přednášky v pondělí, středu a pátek. Přijal jsem, poděkoval a odešel, uţaslý nad jeho neuvěřitelným odhodláním.
O několik týdnů později - v červenci roku 1966 - jsem měl tu čest pomoci Šrílovi Prabhupádovi odstěhovat se
do poněkud solidnější čtvrti, na Druhou Avenue. S několika přáteli jsme pronajali přízemní obchod a byt ve
druhém poschodí jednoho domu s malým dvorkem. Přednášky a zpívání pokračovaly a rychle rostoucí skupina
pravidelných návštěvníků přinesla během dvou týdnů pro malý přízemní sál (který slouţil jako chrám) a pro jeho
byt potřebné zařízení a postarala se o nájem. V té době jiţ dával Šríla Prabhupáda pokyny svým následovníkům,
aby tiskli a šířili letáky, a majitel gramofonové společnosti ho pozval, aby nahrál dlouhohrající desku zpívání
Haré Kršna. Deska vyšla a měla obrovský úspěch. Prabhupáda ve svém novém působišti vyučoval zpívání,
védskou filozofii, hudbu, dţapa-meditaci, výtvarné umění a vaření. Vařil hlavně on sám - vţdycky vyučoval
vlastním příkladem. Výsledkem byla ta nejúţasnější vegetariánská jídla, jaká jsem kdy okusil. (Šríla Prabhupáda
dokonce všechno sám rozdával!) Obvykle vařil rýţi, zeleninový chod, čapáty (placky z celozrnné mouky) a dál
(chutně kořeněnou luštěninovou polévku). Koření, ghí neboli přečištěné máslo, ve kterém se vařilo, velká
pozornost věnovaná teplotě vaření a dalším detailům - to vše společně vytvářelo lahodné chutě, které mi byly
naprosto neznámé. I ostatní měli na toto jídlo zvané prasádam (,,milost Pána``) stejně nadšený názor jako já.
Jeden pracovník mírové organizace Peace Corps, který byl zároveň odborníkem na čínštinu, se od Šríly
Prabhupády učil, jak malovat klasickým indickým stylem. Byl jsem překvapený, jak kvalitní byly jeho první
obrazy.
Ve filozofických debatách a v logice byl Šríla Prabhupáda neporazitelný a neúnavný. Přerušoval své překládání
a diskutoval s návštěvníky, coţ trvalo někdy aţ osm hodin. Do malé, bezvadně čisté místnosti, kde pracoval, jedl
a spal, se někdy natěsnalo sedm aţ osm lidí. Šríla Prabhupáda stále zdůrazňoval a svým příkladem dokládal
,,jednoduché ţití a hluboké myšlení``, jak tomu říkal. Učil, ţe duchovní ţivot je věda prokazatelná rozumem a
logikou a nikoliv jen věc pouhého cítění nebo slepé víry. Zaloţil měsíční časopis a na podzim roku 1966 o něm a
jeho následovnících otiskly
úspěšný článek. Krátce poté přijel televizní štáb a
natočil dokument pro hlavní zpravodajství.
Být se Šrílou Prabhupádou bylo vzrušující. Ať to bylo pro moji touhu po osobním prospěchu z jógy nebo ze
zpívání nebo jen pro nelíčené okouzlení, věděl jsem, ţe chci následovat jeho cestu na kaţdém kroku. Jeho plány
na další šíření byly odváţné a nepředvídatelné - aţ na tu skutečnost, ţe byly snad vţdy úspěšné. Bylo mu
sedmdesát let a v Americe byl cizinec, přijel prakticky s ničím a teď během několika měsíců úplně sám započal
hnutí! To bylo neuvěřitelné.
Jednoho srpnového rána nám v chrámu na Druhé Avenue Šríla Prabhupáda řekl: ,,Dnes je den zjevení Pána
Kršny. `` Zůstali jsme v chrámu a drţeli čtyřiadvacetihodinový půst. Toho večera přišlo několik návštěvníků z
Indie. Jeden z nich nám prakticky v slzách popisoval svoji nespoutanou radost z toho, ţe našel tenhle malý
kousek autentické Indie na druhé straně světa. Nikdy, ani v nejdivočejších snech, si nic takového nedovedl
představit. Vzdal Šrílovi Prabhupádovi hluboký dík, dal mu příspěvek a poklonil se u jeho nohou. Všichni byli
hluboce pohnuti. Později rozmlouval Šríla Prabhupáda s oním muţem v hindštině, a i kdyţ jsem nerozuměl tomu,
co říká, viděl jsem, jak kaţdý jeho výraz a gesto promlouvaly aţ k samotnému jádru lidské duše.
Později téhoţ roku, kdyţ jsem byl v San Francisku, jsem poslal Šrílovi Prabhupádovi jeho první letenku a on
odletěl z New Yorku. Uvítali jsme ho ve velkém počtu na letišti zpěvem Haré Kršna mantry. Pak jsme ho odvezli
na východní konec Golden Gate Parku, do nově pronajatého bytu a chrámové místnosti, které se velice podobaly
prostorám v New Yorku. Zaloţili jsme tradici. Šríla Prabhupáda byl nadšený.
Za několik týdnů dorazila do San Franciska z Indie první mrdanga (dlouhý hliněný buben s koţenou membránou
na obou stranách). Kdyţ jsem to přišel oznámit do bytu Šrílovi Prabhupádovi, rozzářily se mu oči a vzrušeným
hlasem mě poslal rychle balík otevřít. Přivolal jsem výtah, sjel do přízemí a kráčel k hlavnímu vchodu, kdyţ tu se
objevil Šríla Prabhupáda. Byl tak dychtivý vidět mrdangu, ţe po schodech předběhl výtah. Poţádal nás, abychom
krabici otevřeli, svlékl část šafránového oděvu, který měl na sobě, a zabalil do něj celý buben kromě částí
určených ke hraní. Pak řekl: ,,Tuto látku nikdy nedávejte dolů, `` a začal dávat podrobné instrukce jak na nástroj
hrát a jak o něj pečovat.
Také v San Francisku, v roce 1967, zavedl Šríla Prabhupáda Ratha- -játru, festival velkých vozů - jeden z
několika festivalů, které se nyní díky němu slaví na celém světě. Ratha-játrá se koná kaţdý rok uţ po dva tisíce
let v indickém svatém městě Dţagannáth Purí a v roce 1975 byl festival u obyvatel San Franciska uţ tak
populární, ţe starosta vyhlásil ,,sanfrancisský den Ratha-játry``.
Ke konci roku 1966 začal Šríla Prabhupáda přijímat ţáky. Kaţdému dal rychle najevo, ţe ho nikdo nesmí
povaţovat za Boha, ale za Boţího sluhu, a kritizoval samozvané guruy, kteří se nechávají svými ţáky uctívat jako
Bozi. ,,Tito, bozi` jsou velice laciní, `` říkával. Jednoho dne se ho někdo zeptal: ,,Jste Bůh? `` a Šríla Prabhupáda
odpověděl, ,,Ne, já nejsem Bůh - já jsem sluţebník Boha. `` Pak se na chvíli zamyslel a pokračoval: ,,Já vlastně
nejsem ani sluţebník Boha. Já se snaţím být sluţebníkem Boha. Být sluţebník Boha není ţádná obyčejná věc. ``
V polovině sedmdesátých let se Prabhupádovo překládání a publikování neuvěřitelně zrychlilo. Učenci po celém
světě psali na jeho knihy příznivé posudky a prakticky všechny americké univerzity je přijaly jako uznávané
texty. Celkem napsal asi 80 knih, které jeho ţáci přeloţili do dvaceti pěti jazyků a rozšířili je v počtu padesát pět
miliónů výtisků. Zaloţil sto osm chrámů po celém světě a má asi 10 000 zasvěcených ţáků a milióny
následovníků. Šríla Prabhupáda psal a překládal aţ do posledních dnů svého jedenaosmdesátiletého pobytu na
Zemi.
Šríla Prabhupáda nebyl jen dalším orientálním učencem, guruem, mystikem, učitelem jógy nebo instruktorem
meditace. Byl ztělesněním celé kultury a zavedl tuto kulturu na Západ. Pro mne a mnohé další byl především tím,
kdo měl skutečný zájem, kdo úplně obětoval vlastní pohodlí práci pro dobro druhých. Neměl ţádný soukromý
ţivot, ţil jen pro druhé. Mnoho lidí učil duchovní vědě, filozofii, logice, umění, jazykům, védskému způsobu
ţivota - hygieně, výţivě, lékařství, etiketě, rodinnému ţivotu, farmaření, společenské organizaci, školství,
ekonomice - a mnoha dalším věcem. Pro mne byl učitelem, otcem a nejdraţším přítelem.
Jsem Šrílovi Prabhupádovi hluboce zadluţen a je to dluh, který nikdy nebudu moci splatit. Ale mohu alespoň
projevit svoji vděčnost tím, ţe se připojím k jeho následovníkům a budu se snaţit naplnit jeho nejvnitřnější touhu
- publikovat a šířit jeho knihy.
,,Já nikdy nezemřu, `` řekl jednou Šríla Prabhupáda. ,,Budu ţít věčně ve svých knihách. `` Z tohoto světa odešel
14. listopadu 1977, ale jistě bude ţít věčně.
Michael Grant (Mukunda dás)
I. Duše a reinkarnace
Ţivotní síla
Na tiskové konferenci v Los Angeles v prosinci 1968 Šríla Prabhupáda svými slovy vyzývá intelektuální vůdce
světa k přehodnocení definice ţivota. ,,Za tímto tělem můţete nalézt duši, jejíţ přítomnost lze vnímat
prostřednictvím vědomí, a stejně tak za vesmírným projevem je Absolutní Pravda, Nejvyšší Pán, Jehoţ
přítomnost lze vnímat jako... Nadvědomí. ``
Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny (ISKCON) je hnutí, které má za cíl duchovní přeměnu lidstva
prostřednictvím jednoduchého procesu: zpívání svatých jmen Boha. Lidský ţivot je určen k ukončení utrpení v
hmotné existenci. Současná společnost se snaţí odstranit toto utrpení hmotným pokrokem. Všichni ale mohou
vidět, ţe navzdory rozsáhlému hmotnému pokroku panuje v lidské společnosti neustálé napětí.
Je tomu tak proto, ţe lidská bytost je svojí podstatou duchovní. Hmotné tělo se vyvíjí díky duši. Přestoţe
materialističtí vědci popírají, ţe zdroj ţivota je duchovní, neexistuje lepší vysvětlení původu ţivotní síly v těle
neţ to, ţe tato síla je projevem duchovní částečky, duše.
Tělo se mění a nabývá různých podob, ale duše existuje věčně a beze změn. O tom se můţeme přesvědčit i ve
vlastním ţivotě. Od počátku našeho ţivota v lůně matky se naše hmotné tělo mění kaţdou vteřinu a kaţdou
minutu. Tento proces se obvykle označuje jako ,,růst``, ale je to vlastně výměna těla.
Na Zemi jsme svědky střídání dne a noci a střídání ročních období a primitivnější bytosti tyto jevy přisuzují
změnám na slunci. Například v zimě si primitivní lidé myslí, ţe slunce slábne, a v noci někdy mají za to, ţe
slunce zemřelo. S pokročilejším poznáním však vidíme, ţe slunce se tímto způsobem vůbec nemění. Roční a
denní změny odpovídají změnám vzájemného postavení Země a slunce.
Stejně tak dochází i k tělesným změnám: lidské tělo se mění z embrya na dětské tělo a dále prochází mládím,
dospělostí, stářím a smrtí. Méně inteligentní lidé předpokládají, ţe po smrti duše navěky zaniká, stejně jako
primitivní kmeny věří, ţe slunce při svém západu umírá. Ale ve skutečnosti slunce vychází v jiné části světa a
stejně tak duše přijímá jiné tělo. Kdyţ tělo zestárne a je jako staré šaty, které se jiţ nedají pouţít, duše přijme jiné
tělo, stejně jako si oblékáme nový oděv. Moderní civilizace však o této skutečnosti prakticky nic neví.
Lidé se nezajímají o přirozené postavení duše. Na různých univerzitách existují různé katedry a máme také
mnoho technologických ústavů, které všechny zkoumají a snaţí se pochopit jemné zákony hmotné přírody,
existují lékařské výzkumné laboratoře, které studují fyziologii hmotného těla, ale neexistuje ţádný ústav pro
studium přirozeného postavení duše. To je největší nedostatek materialistické civilizace, která je pouhým vnějším
projevem duše.
Lidé jsou okouzleni zářivým projevem hmotného vesmíru a individuálního těla, ale nesnaţí se pochopit základní
původ této záře. Tělo je velice krásné, kdyţ plné síly vykonává mnoho činností a projevuje známky úţasné
mozkové kapacity a talentu. Jakmile však z těla odejde duše, všechna tato záře se ztrácí. Ani velkým vědcům,
kteří ve vědě dosáhli mnoha úţasných výsledků, se nepodařilo nalézt vlastní já, které je příčinou jejich úţasných
objevů.
Hnutí pro vědomí Kršny se proto snaţí vyučovat především tuto vědu o duši, a to nikoliv nějakým dogmatickým
způsobem, ale na základě úplného vědeckého a filozofického chápání. Za tímto tělem můţete nalézt duši, jejíţ
přítomnost lze vnímat prostřednictvím vědomí, a stejně tak za vesmírným projevem je Absolutní Pravda,
Nejvyšší Pán, Jehoţ přítomnost lze vnímat jako Nadduši a Nadvědomí.
Absolutní Pravda je systematicky vysvětlena ve Védánta-sútře (neboli védántské filozofii), kterou dále důkladně
vysvětluje Šrímad-Bhágavatam, coţ je její komentář, napsaný stejným autorem. Bhagavad-gítá je předběţná
studie Šrímad-Bhágavatamu, která nám pomůţe pochopit základní věčné postavení Nejvyššího Pána, Absolutní
Pravdy.
Individuální duši chápeme ve třech aspektech: nejprve jako vědomí prostupující celým tělem, potom jako duši v
srdci a nakonec jako osobu. A stejně tak Absolutní Pravdu realizujeme nejprve jako neosobní Brahman, potom
jako lokalizovanou Nadduši (Paramátmu) a nakonec jako Nejvyšší Osobnost Boţství, Kršnu. Kršna zahrnuje vše
- je zároveň Brahman, Paramátmá a Osobnost Boţství, stejně jako kaţdý z nás je zároveň vědomí, duše a osoba.
Individuální osoba a Nejvyšší Osoba jsou kvalitativně totoţní, ale kvantitativně se liší, stejně jako kapka mořské
vody a celé moře mají stejné sloţení. Chemické sloţení jedné kapky mořské vody je stejné jako chemické sloţení
vody v celém moři. Ale mnoţství soli a dalších minerálů v celém moři je mnohokrát větší neţ v této kapce.
Filozofie hnutí pro vědomí Kršny je zaloţena na individualitě duše a Nejvyšší Duše. Z védských Upanišad
můţeme pochopit, ţe jak Nejvyšší Osoba neboli Bůh, tak individuální osoba jsou věčné ţivé bytosti. Rozdíl
spočívá v tom, ţe svrchovaná ţivá bytost, Nejvyšší Osoba, udrţuje všechny ostatní ţivé bytosti. Křesťané
přijímají stejný princip, protoţe v Bibli se učí, ţe závislé bytosti se mají modlit k Nejvyššímu Otci, aby jim dal
prostředky k ţivobytí a odpustil jim jejich hříšné činnosti.
Na základě všech písem tedy můţeme dojít k závěru, ţe Nejvyšší Pán, Kršna, udrţuje závislou ţivou bytost a ţe
povinností závislé bytosti je cítit se Pánu zavázána. To je podstatou všech náboţenských zásad. Dokud lidé
neuznají tento princip, bude všude vládnout zmatek, o čemţ se můţeme v současnosti denně přesvědčovat.
Kaţdý se chce stát Nejvyšším Pánem, ať uţ ze společenského, politického nebo individuálního hlediska. Všichni
soutěţí o falešnou prestiţ a na celém světě vládne zmatek - na individuální, národní, společenské i kolektivní
úrovni. Hnutí pro vědomí Kršny se snaţí ustanovit svrchovanost Absolutní Osobnosti Boţství. Kaţdá ţivá bytost,
která získala lidské tělo a inteligenci, by si tuto skutečnost měla uvědomit, neboť to je úspěchem lidského ţivota.
Toto hnutí pro vědomí Kršny není nějakým novým objevem mentálních spekulantů. Na jeho počátku je Kršna
Samotný, který před více neţ pěti tisíci lety přednesl na Kuruovském bitevním poli filozofii tohoto hnutí v
podobě Bhagavad-gíty. V Bhagavad-gítě se také můţeme dočíst, ţe Kršna poučil o této vědě, zabývající se
duchovním vědomím, boha Slunce Vivasvána jiţ dávno předtím - před více neţ čtyřiceti milióny let.
Toto hnutí tedy není vůbec nové. Přichází k nám řadou učednické posloupnosti od všech velkých vůdců indické
védské civilizace, jako byl Šankaráčárja, Rámánudţáčárja, Madhváčárja, Višnu Svámí, Nimbárka a v nedávné
době, před zhruba 480 lety, Pán Čaitanja. Tento systém učednické posloupnosti existuje dodnes. Na Bhagavadgítu se často odvolávají velcí učenci, filozofové a religionisté ve všech částech světa. Ale ve většině případů
nenásledují zásady tak, jak jsou stanovené. Hnutí pro vědomí Kršny podává zásady Bhagavad-gíty takové, jaké
jsou, bez jakýchkoliv nesprávných výkladů.
Z Bhagavad-gíty můţeme pochopit pět hlavních principů: Boha, ţivou bytost, hmotnou a duchovní přírodu, čas a
činnosti. Z těchto pěti jsou Bůh, ţivá bytost, příroda (duchovní i hmotná) a čas věční. Ale činnosti nejsou věčné.
Činnosti v hmotné přírodě se liší od činností v duchovním světě. I kdyţ duše je věčná (jak jsme jiţ vysvětlili),
činnosti vykonávané pod vlivem hmotné přírody jsou dočasné. Hnutí pro vědomí Kršny má za cíl zaměstnat duši
ve věčných činnostech. Věčné činnosti můţeme vykonávat také v rámci hmotného zaměstnání. Jednat duchovně
znamená pouze správně zaměřit naše činnosti, coţ je moţné za předpokladu dodrţování předepsaných pravidel a
usměrnění.
Hnutí pro vědomí Kršny učí těmto duchovním činnostem a ten, kdo se je naučí vykonávat, se přemístí do
duchovního světa, o čemţ podává mnoho důkazů celá védská literatura včetně Bhagavad-gíty. Duchovně
připravená osoba se můţe dostat do duchovního světa velice snadno - změnou vědomí.
Vědomí je vţdy přítomné, protoţe je příznakem ţivé duše, ale v současnosti je naše vědomí hmotně znečištěné.
Voda padající v podobě deště z mraků je čistá, ale jakmile se dotkne země, ihned se zakalí. Kdyţ však tuto vodu
přefiltrujeme, bude opět čistá. Stejně tak proces vědomí Kršny je procesem očišťování našeho vědomí. Jakmile je
naše vědomí čisté, můţeme se přemístit do duchovního světa, abychom ţili svůj věčný ţivot, plný poznání a
blaţenosti. Po takovém ţivotě všichni touţíme, ale kvůli hmotnému znečištění jsme zklamáni na kaţdém kroku.
Vůdčí představitelé lidské společnosti by proto měli přistoupit k tomuto hnutí pro vědomí Kršny s velkou
váţností.
Duchovní věda
Co se stane s vlastním já v okamţiku smrti? 10. října 1975 vysvětloval Šríla Prabhupáda ve Westville v Jiţní
Africe vědu o převtělování Dr. S. P. Oliverovi, rektorovi univerzity v Durbanu.
Dr. Oliver: Ţijeme na konci dvacátého století a znovu vzrůstá zájem o hledání pravdy a o duchovní ţivot. Zde
na Západě samozřejmě neznáme dobře Bhagavad-gítu. Myslím, ţe naším základním problémem je v podstatě to,
o čem jste se zmínil ve své přednášce: Jak pojmout duchovní ţivot jako vědeckou realitu? A myslím, ţe jste se
zeptal správně. Jen málo lidí chápe, na co jste poukázal - ţe jde o vědu.
Šríla Prabhupáda: To je začátek Bhagavad-gíty - vědecky podané duchovní poznání. Proto jsem poloţil
otázku: Co je převtělování duše? Nikdo nedokázal správně odpovědět. Neustále měníme těla. Existuje mnoho
druhů těl a my můţeme po smrti dostat kterékoliv z nich. To je skutečný problém ţivota.
příroda jedná a poskytuje nám hmotná těla.
Toto tělo je jako stroj, jako automobil, který dostaneme od hmotné přírody na příkaz Boha, Kršny. Skutečným
cílem ţivota je tedy zastavit toto neustálé převtělování z jednoho těla do druhého a oţivit naše původní duchovní
postavení, abychom mohli ţít věčný, blaţený ţivot, plný poznání. To je cíl ţivota.
Dr. Oliver: V křesťanském náboţenství se samozřejmě o ţádném převtělování nehovoří.
Šríla Prabhupáda: To není věc náboţenství. Náboţenství je nějaká víra, která se vyvíjí podle času a okolností.
Ale skutečností je, ţe jsme duchovní povahy, ţe jsme duše. Podle zákonů přírody putujeme z jednoho těla do
druhého. Někdy jsme šťastní, někdy jsme nešťastní; někdy jsme na nebeských planetách, někdy na niţších
planetách. Lidský ţivot je určen k ukončení tohoto převtělování a k oţivení našeho původního vědomí. Musíme
se vrátit domů, zpátky k Bohu, a ţít věčně. Tím se zabývá celá védská literatura.
Bhagavad-gítá nám ukazuje, jak máme v tomto ţivotě jednat. Prostřednictvím učení Bhagavad-gíty tedy můţeme
začít chápat přirozené postavení duše.
Především musíme pochopit, kdo jsme. Jsem toto tělo nebo jsem něco jiného? To je první otázka. Pokoušel jsem
se na ni odpovědět, ale někteří posluchači se domnívali, ţe přednáším o nějaké hinduistické kultuře. Nejedná se o
ţádnou hinduistickou kulturu. Je to vědecké pojetí. Nejprve jste po určitou dobu dítětem. Potom jste chlapcem.
Potom se stáváte mladým muţem a potom starcem. Takto stále měníte těla. To je skutečnost, a nikoliv
hinduistické náboţenství. Platí to pro kaţdého.
( K oddanému: ) Najdi ten verš.
Oddaný: ( čte ) ,,Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také duše v
okamţiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást. `` (Bg. 2.13)
Šríla Prabhupáda: Bhagavad-gítá všechno vysvětluje velice logickým a vědeckým způsobem. Není to ţádný
sentimentální výklad.
Dr. Oliver: Problém vidím v tom, ţe je těţké přimět moderního člověka, aby do hloubky studoval obsah této
knihy, zvláště kdyţ prochází vzdělávacím systémem, ve kterém není pro takové filozofické pojetí místo. Lidé k
němu přistupují buď neutrálně a nebo tyto skutečnosti jednoduše zavrhují.
Šríla Prabhupáda: Oni odmítají existenci duše?
Dr. Oliver: Myslím, ţe neodmítají existenci duše. Ale nechtějí se tím dále zabývat.
Šríla Prabhupáda: Kdyţ se nechtějí zabývat tím, co je duše, jaké je potom jejich postavení? Především by se
měli zabývat rozdílem mezi mrtvým a ţivým tělem. Tělo je stále mrtvé, jako automobil bez řidiče. Auto je vţdy
jen kus hmoty. A stejně tak toto tělo, ať uţ s duší nebo bez duše, je kus hmoty.
Dr. Oliver: A nemá moc velkou cenu. Řekl bych tak padesát šest centů.
Šríla Prabhupáda: A pokud někdo nevidí rozdíl mezi autem a jeho řidičem, je jako dítě. Dítě si myslí, ţe auto
jezdí samo. Ale to je pošetilost. Musí v něm být řidič. Malé dítě to moţná neví, ale kdyţ vyroste a dostane
vzdělání a ještě stále to neví, jaké má jeho vzdělání význam?
Dr. Oliver: Na Západě máme pouze základní, střední a vysokoškolské vzdělání, ale ţádné se nezabývá studiem
duše.
Šríla Prabhupáda: Mluvil jsem s jedním profesorem v Moskvě - moţná ho znáte, profesor Kotovský. Učí na
Sovětské Akademii věd. Měli jsme asi hodinový rozhovor a on řekl: ,,Po zničení tohoto těla je se vším konec. ``
Jeho slova mě překvapila. Je známý jako velice dobrý učenec a přitom neví nic o duši.
Dr. Oliver: Pořádáme zde kurs indologie, který vede jeden učenec z Vídně. Jakou základní filozofii ale učí, to
nevím. Přednášky navštěvuje asi čtyřicet studentů. Měli by v podstatě začít podrobným studiem Bhagavad-gíty a
na tom zaloţit celou svoji filozofii.
Šríla Prabhupáda: Tak proč nenecháte někoho vyučovat Bhagavad-gítu - takovou, jaká je? To je základ.
Dr. Oliver: Naše univerzita je téměř zavázána studovat tyto věci do hloubky.
Šríla Prabhupáda: Duchovní vzdělání začíná důkladným studiem Bhagavad-gíty.
Dr. Oliver: Ano, to je zjevně nezbytné. Zdá se, ţe Hindové tady v Jiţní Africe postrádají jakoukoliv jasnou
představu o podstatě hinduismu. Zvláště mladí lidé ţijí v úplném vákuu. Z různých důvodů nechtějí přijmout
ţádné náboţenství, které kolem sebe vidí. Nemohou se ztotoţnit s křesťanským, islámským nebo hinduistickým
náboţenstvím a jsou velice nevědomí.
Šríla Prabhupáda: Měli byste jim ukázat správnou cestu. Toto je původní, autentická cesta.
Dr. Oliver: Mezi Indy v Jiţní Africe není mnoho vzdělaných lidí. Indové většinou přicházejí jako dělníci na
cukrové plantáţe. Bylo mezi nimi několik zlatníků, krejčích a tak podobně. V posledních sto letech probíhal
politický boj, kdy se bránili transportu zpátky do Indie. Bojovali o ţivobytí a o své vlastní místo v této zemi.
Mám dojem, ţe musí hlouběji pochopit význam svojí víry. Říkám jim, ţe mohou zůstat v této zemi a zachovat si
své zvyky. Ale oni nevědí, ke komu se mají obrátit. Takţe jak oni, tak i já a další chceme vědět, jak si osvojit
tento postoj a jak se to projeví v kaţdodenním ţivotě.
Šríla Prabhupáda: To všechno je vysvětleno v Bhagavad-gítě: jak ţít pokojně v tomto světě a jak se vrátit
domů, zpátky k Bohu.
Dr. Oliver: Ale co můţe přivést moderního člověka k tomu, aby se dobrovolně věnoval tomuto experimentu?
Opravdové neštěstí je to, ţe jsme se tolik vzdálili od duchovního ţivota, ţe nevíme, kde začít. Nenajdeme ani půl
tuctu upřímných věřících, kteří by se scházeli a snaţili se zjistit, jak hodně chce Bůh proniknout do naší mysli.
Šríla Prabhupáda: Bůh se nám nabízí. Jen Ho musíme přijmout. To vyţaduje jistý pokrok. Jinak je všechno
jasné. Bůh říká, ţe duše je věčná a tělo se mění. Uvaţte velice jednoduchý příklad: z chlapce se stává mladík a z
mladíka stařec. Tuto skutečnost nikdo nepopírá. Já to chápu a vy to také chápete. Je to velice jednoduché.
Vzpomínám si, ţe jako chlapec jsem skákal a teď nemůţu, protoţe mám jiné tělo. Jsem si vědom toho, ţe jsem
měl takové tělo. Ale teď ho jiţ nemám. Tělo se mění, ale já jsem věčně tatáţ osoba. Abychom to chápali,
potřebujeme jen trochu inteligence a nic víc. Jsem vlastník těla a jsem věčná duše. Tělo se mění.
Dr. Oliver: Jakmile to ale přijmeme, vzniká další problém: Co z toho pro nás vyplývá?
Šríla Prabhupáda: Ano. Pokud chápu, ţe nejsem toto tělo, a přesto se zaměstnávám pouze tím, jak zajistit
pohodlí tomuto tělu, aniţ bych se staral o své skutečné já, pak je to chyba. Například, kdyţ si budu třikrát denně
čistit košili a kabát, ale přitom budu mít hlad, nijak si tím nepomohu. A stejné chyby se dopouští tato civilizace.
Jestliţe se budu starat o vaši košili a kabát, ale nedám vám najíst, jak dlouho budete spokojen? To je základní
chyba. Materialistická civilizace znamená starost o tělo a tělesné pohodlí. Ale o vlastníka těla, o duši, se nikdo
nestará. Všichni jsou proto neklidní. Mění ,,ismy`` z kapitalismu na komunismus, ale nevědí, kde dělají chybu.
Dr. Oliver: Není to velká změna. Obojí je materialismus.
Šríla Prabhupáda: Komunisté si myslí: ,,Kdyţ se ujmeme vlády, všechno bude v pořádku. `` Ale dělají stále
stejnou chybu - komunisté i kapitalisté se starají o vnější tělo a nikoliv o věčnou totoţnost, o duši. Duše musí mít
mír. Pak bude mír všude.
( K oddanému: ) Přečti ten verš.
Oddaný: ,,Ten, kdo si je Mě plně vědom a ví, ţe jsem konečným příjemcem všech obětí a pokání, Nejvyšším
Pánem všech planet a polobohů a přítelem všech ţivých bytostí, se oprostí od hmotných strastí a dosáhne míru. ``
(Bg. 5.29)
Šríla Prabhupáda: To znamená, ţe musíme vědět, kdo je Bůh. Jelikoţ jsme Jeho nedílné části, máme k Němu
věčný důvěrný vztah. Máme se starat o to, abychom poznali Boha. V současnosti lidé postrádají informace a
nemají o Něm ţádnou ucelenou představu.
Dr. Oliver: Věříme, ţe kdyţ satelit na obloze můţe ukázat, co se děje od jednoho pólu ke druhému, pak jistě
Bůh můţe vyjevit Svoji mysl a Svoje přání kaţdému, kdo se Mu chce podřídit, kdo Ho chce znát a kdo Ho chce
upřímně následovat.
Šríla Prabhupáda: Ano, ano. A zde v Bhagavad-gítě vysvětluje Bůh Sebe Samotného. Musíte to přijímat na
základě logiky a rozumu. Pak Boha jasně pochopíte.
Dr. Oliver: Ano, ale jak tomu porozumět?
Šríla Prabhupáda: Učení je zde. Musíme ho chápat na základě autoritativních diskusí.
Dr. Oliver: Ano. Tady zřejmě musíme začít. Usednout a diskutovat, úplně stejně, jako kdyţ profesoři diskutují
o nějakém vědeckém experimentu.
Šríla Prabhupáda: Jakým způsobem je tomu moţné porozumět, je řečeno v následujícím verši:
( K oddanému: ) Najdi ten verš.
Oddaný: ,,Obrať se na duchovního mistra a uč se od něho pravdě. Dotazuj se ho se vší pokorou a věrně mu
sluţ. Seberealizované duše ti mohou sdělit poznání, neboť ony uzřely pravdu. `` (Bg. 4.34)
Šríla Prabhupáda: Přečti výklad.
Oddaný: ,,Cesta k duchovní realizaci je nepochybně těţká. Šrí Kršna nám proto radí, abychom se obrátili na
pravého duchovního mistra, který náleţí do posloupnosti duchovních mistrů, počínající Kršnou Samotným.
Nikdo se nemůţe stát pravým duchovním mistrem, jestliţe nepatří do učednické posloupnosti. Šrí Kršna je
původní duchovní mistr a pouze člověk v učednické posloupnosti můţe předat svému ţákovi nezměněné
poselství.
Nikdo nemůţe dosáhnout duchovní realizace podle své vlastní metody, jak je to v módě u dnešních pošetilých
pokrytců. Šrímad-Bhágavatam (6.3.19) říká:
Cestu náboţenství ukazuje přímo Pán. K pokroku v duchovním ţivotě nám proto nemohou pomoci intelektuální
spekulace a suché argumenty a nepomůţe nám ani nezávislé studování písem.
Abychom získali poznání, musíme se obrátit na pravého duchovního mistra. Takového duchovního mistra
musíme přijmout s úplnou pokorou a musíme mu skromně a bez jakékoliv pýchy slouţit jako prostí sluţebníci.
Tajemství úspěchu v duchovním ţivotě spočívá v uspokojení seberealizovaného duchovního učitele. Kladení
otázek a pokora vytvářejí tu pravou kombinaci, která vede k duchovnímu poznání. Bez pokory a sluţby nebudou
mít naše otázky poloţené duchovnímu mistrovi ţádný účinek. Musíme být připraveni projít zkouškami
duchovního učitele, který nám automaticky poţehná ryzím duchovním poznáním, kdyţ uvidí náš váţný zájem.
V tomto verši se zavrhuje jak slepé následování, tak absurdní otázky. Nejen ţe musíme duchovnímu mistrovi
pokorně naslouchat, ale musíme se od něho také učit pokornými dotazy a sluţbou. Pravý duchovní mistr je
přirozeně ke svým ţákům velice laskavý a je-li ţák pokorný a vţdy připravený slouţit, výměna otázek a odpovědí
bude dokonalá. ``
Šríla Prabhupáda: Tady máte praktický příklad. Tito evropští a američtí hoši pocházejí ze zámoţných rodin.
Proč mi slouţí? Já jsem Ind a přijel jsem z chudé země. Nemohu jim platit. Kdyţ jsem přijel na Západ, byl jsem
bez peněz. Měl jsem s sebou jen čtyřicet rupií, které by v Americe stačily asi na hodinu. Ale oni se rozhodli plnit
mé pokyny, a proto dělají pokrok.
- kladou mi otázky. Já se jim
snaţím odpovídat a oni mají všichni plnou víru a slouţí mi jako prostí sluţebníci. To je správný proces.
Kdyţ je duchovní mistr pravý a ţák velice upřímný, pak ţák získá poznání. V tom spočívá to tajemství.
- védské poznání je zjeveno
těm, kteří mají pevnou víru v Pána a duchovního mistra. Proto se ve védské společnosti děti automaticky posílají
do gurukuly (školy duchovního mistra), bez ohledu na to, jestli jsou z královské nebo nějaké jiné rodiny. I Kršna
musel jít do gurukuly.
Existuje příběh, ţe Kršna šel jednou se spoluţákem do lesa sbírat pro Svého duchovního mistra suché dříví.
Najednou začala veliká bouřka a oni nemohli z lesa ven. Zůstali tam celou noc a bylo to velice těţké. Druhý den
ráno šel guru, jejich učitel, spolu s dalšími ţáky do lesa a našel je. Takţe i Kršna, kterého přijímáme jako
Nejvyššího Pána, musel chodit do gurukuly a slouţit duchovnímu mistrovi jako prostý sluţebník.
V gurukule se všichni ţáci učí být velice pokorní a ţít pouze pro gurua. Od samotného začátku jsou vychováváni
jako prvotřídní pokorní ţáci. Potom guru s láskou a otevřeným srdcem učí chlapce vše, co zná. Peníze v tom
nehrají ţádnou roli. Všechno probíhá na základě lásky a výchovy.
Dr. Oliver: Něco z toho, o čem jste mluvil, je pro mě obtíţné přijmout jednoduše proto, ţe toho málo vím. Ale
v podstatě přijímám, ţe Bůh ţije v nás a ţe kdyţ něco necháme na Něm, bude vědět, jak nás usměrnit. Jde o to ţít
takový ţivot, aby byl Pán spokojen. Potíţ je v tom, ţe aby byl člověk disciplinovaný, potřebuje inspiraci. A tu
můţe získat jedině praxí ve společnosti dalších, kteří se odevzdali stejnému cíli.
Šríla Prabhupáda: Proto jsme zaloţili Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny - abychom ukázali, jak
odevzdat svůj ţivot Bohu. To je potřeba. Bez praktického ţivota ve vědomí Boha zůstává vše pouhou teorií.
Teorie můţe pomoci, ale trvá to delší dobu. Moji ţáci se učí, jak prakticky ţít duchovní ţivot, a dělají proto
pokroky.
Dr. Oliver: Chci vám poděkovat a modlím se, aby Bůh poţehnal vaší návštěvě v naší zemi.
Šríla Prabhupáda: Haré Kršna.
Transmigrace duše
Vzpomínky na minulé ţivoty mohou být vzrušující, ale skutečně pochopit převtělování duše znamená chtít se
osvobodit z bolestivého cyklu rození a smrtí. Na své přednášce v srpnu 1973 v Londýně Šríla Prabhupáda říká:
,,Není to nic pěkného - umírat a znovu se rodit. Víme, ţe kdyţ zemřeme, budeme muset znovu vstoupit do lůna
nějaké matky - a dnešní matky zabíjejí děti ve svém lůně. ``
,,Tak jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, přechází také duše v okamţiku smrti
do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást. `` (Bhagavad-gítá 2.13)
Lidé většinou tento jednoduchý verš nechápou. Kršna proto říká:
,,Jedině moudrý člověk to můţe pochopit. `` Ale co je na tom těţkého? Kršna to říká tak jasně! Existují tři ţivotní
stádia. První je
které trvá do patnácti let. Šestnáctým rokem začíná mládí,
a po
čtyřiceti nebo padesáti letech se člověk stává starcem,
Dhírové - moudří, rozváţní lidé - proto chápou:
,,Mé tělo se mění. Pamatuji si, jak jsem si hrál a jak jsem skákal, kdyţ jsem byl chlapec. Pak jsem se stal mladým
muţem a uţíval jsem ţivota s přáteli a rodinou. Teď jsem stařec a aţ tohle tělo zemře, vstoupím zase do nového
těla. ``
V předchozím verši řekl Kršna Ardţunovi: ,,My všichni - ty, Já, všichni vojáci a všichni králové, kteří jsou zde
přítomní - jsme existovali v minulosti, existujeme nyní a budeme dále existovat v budoucnosti. `` To říká Kršna.
Ale různí darebáci říkají: ,,Jak jsem mohl existovat v minulosti? Narodil jsem se v tom a tom roce a předtím jsem
neexistoval. V současnosti existuji, to je pravda, ale jakmile zemřu, uţ existovat nebudu. `` Kršna však říká: ,,Ty,
Já, my všichni jsme existovali, existujeme a budeme stále existovat. `` Je to chyba? Ne, to je skutečnost. Před
narozením jsme existovali v jiném těle a po smrti budeme zase existovat v jiném těle. To musíme pochopit.
Já jsem byl před sedmdesáti lety chlapec, pak se ze mě stal mladý muţ a nyní jsem se stal starcem. Mé tělo se
mění, ale já jako jeho vlastník existuji beze změny. Co je na tom těţkého pochopit?
znamená ,,vlastník těla`` a
znamená ,,v těle``. Tělo se mění, ale duše
neboli vlastník těla se nemění.
Kaţdý chápe, ţe jeho tělo se mění. V příštím ţivotě se tedy bude také měnit. Ţe my si nic nepamatujeme, to je
něco jiného. Jaké bylo moje tělo v minulém ţivotě? Na to si nevzpomínám. Zapomnětlivost patří k naší povaze,
ale to, ţe na něco zapomeneme, neznamená, ţe se to nestalo. Ne. Jako dítě jsem dělal mnoho věcí, na které si teď
nevzpomínám, ale můj otec a matka si to pamatují. Takţe zapomenout na něco neznamená, ţe se to nestalo.
Podobně smrt pouze znamená, ţe zapomenu na to, čím jsem byl v minulém ţivotě. To je smrt. Pro mě jako pro
duchovní duši jinak smrt neexistuje. Je to jako kdyţ si vyměním šaty. Jako chlapec jsem nosil určité šaty a jako
mladík jsem nosil jiné. Teď jsem starý a jako sannjásí (odříkavý mnich) nosím zase jiné šaty. Šaty se mění, ale to
neznamená, ţe vlastník šatů zemřel a odešel s nimi. Ne.
To je jednoduché vysvětlení transmigrace duše.
Všichni jsme individuální osoby. Nikdy nemůţeme splynout dohromady. Kaţdý z nás je individuální bytost. Bůh
je individuální a my jsme také individuální.
,,Všichni jsou věčné, vědomé individuální osoby a jedna z nich je nejvyšší. `` Rozdíl spočívá v tom, ţe Bůh nikdy
nemění Své tělo, zatímco my v hmotném světě svá těla měníme. Kdyţ jdeme do duchovního světa, změny těla
končí. Stejně jako Kršna má Svoji věčnou podobu, plnou blaţenosti a poznání (
), tak i vy budete mít takové tělo, kdyţ se vrátíte domů, zpátky k Bohu.
Rozdíl však je, ţe Kršna nemění Své tělo, ani kdyţ přijde do hmotného světa. Jedním z Jeho jmen je proto Ačjuta
neboli ,,ten, který nikdy nepoklesne. ``
Kršna se nikdy nemění. Nikdy nepoklesne, protoţe je vládcem máji, hmotné energie. Nás ovládá hmotná energie
a Kršna je jejím vládcem. To je rozdíl mezi Kršnou a námi. Kršna neovládá jen hmotnou energii, ale také
duchovní - ovládá všechny energie. Vše, co vidíme, co je projevené, je Kršnova energie. Stejně jako teplo a
světlo jsou energie slunce, tak všechno projevené jsou Kršnovy energie.
Existuje mnoho energií, ale dělí se na tři základní: vnější, vnitřní a okrajovou. My, ţivé bytosti, jsme okrajová
energie. Okrajová znamená, ţe jsme podle svého přání buď pod vlivem vnější nebo pod vlivem vnitřní energie.
Máme svoji nezávislost. Po přednesení Bhagavad-gíty Kršna říká Ardţunovi:
,,Teď dělej, co chceš. `` Kršna dává Ardţunovi nezávislost. Nikoho nenutí, aby se Mu odevzdal. To není
dobré. Vynucené věci netrvají dlouho. Našim studentům například radíme: ,,Vstávejte brzy ráno. `` To je naše
rada, ale nikoho nenutíme. Jednou nebo dvakrát někoho můţeme donutit, ale kdyţ se nebude snaţit sám,
donucení nepomůţe.
Stejně tak Kršna nikoho nenutí, aby opustil tento hmotný svět. Všechny podmíněné duše jsou pod vlivem vnější
neboli hmotné energie a Kršna sem přichází, aby nás zachránil z jejích spárů. Jelikoţ jsme Jeho nedílné části,
jsme všichni Kršnovi přímí synové. Kdyţ má syn potíţe, otec trpí nepřímo také. Například kdyţ se syn zblázní
nebo - jak je dnes běţné - kdyţ se z něho stane hippie, jeho otec toho velice lituje: ,,Můj syn teď ţije jako
uboţák. `` Otec je nešťastný. Podmíněné duše v tomto hmotném světě také velice trpí a ţijí jako uboţáci a
darebáci. Kršna proto také není šťastný a Osobně přichází, aby nás učil, jak se k Němu můţeme vrátit. (
Kdyţ Kršna přichází, zjevuje se ve Své původní podobě. My si ale naneštěstí myslíme, ţe Kršna je jeden z nás. V
určitém smyslu je jeden z nás, protoţe On je otec a my jsme Jeho synové. Ale On je svrchovaný:
Je mocnější neţ my. Je nejmocnější, svrchovaně mocný. My
máme malou moc, ale Kršna má nekonečnou moc. To je rozdíl mezi námi a Kršnou. My se nemůţeme rovnat
Bohu. Nikdo se Kršnovi nevyrovná a nikdo není větší neţ On. Kaţdý je Kršnovi podřízený.
kaţdý je Kršnův sluţebník a Kršna je jediný pán.
,,Jsem jediný poţivatel a jediný
vlastník, `` říká Kršna. A to je skutečnost.
Takţe my měníme svá těla, ale Kršna Své nemění. To bychom měli pochopit. Důkazem je, ţe Kršna si pamatuje
minulost, přítomnost i budoucnost. Ve čtvrté kapitole Bhagavad-gíty Kršna říká, ţe filozofii Bhagavad-gíty jiţ
přednesl bohu Slunce před zhruba 120 000 000 lety. Jak to, ţe si Kršna všechno pamatuje? Protoţe nemění Své
tělo. My zapomínáme, protoţe měníme tělo kaţdým okamţikem. To je lékařsky potvrzené - krvinky se nám mění
kaţdou vteřinou. Tělesné změny jsou ale nepostřehnutelné; rodiče si u svého dítěte nevšimnou, jak jeho tělo roste
a mění se. Jakmile však po nějakém čase přijede někdo třetí, kdo dítě dlouhou dobu neviděl, řekne: ,,Ó, to dítě
tak vyrostlo! `` Otec a matka si toho nevšimli, protoţe vidí své dítě neustále a změny jsou nepostřehnutelné,
nastávají kaţdým okamţikem. Naše tělo se tedy stále mění, ale já, duše, vlastník těla, se neměním. To je třeba
pochopit.
Všichni jsme individuální duše a jsme věční, ale jelikoţ se naše tělo mění, trpíme zrozením, smrtí, stářím a
nemocemi. Hnutí pro vědomí Kršny nás má vyvést z této proměnlivé situace. ,,Jelikoţ jsem věčný, jak mohu
získat stálé postavení? Jak se mohu vyhnout těmto proměnám? `` Takové bychom si měli klást otázky. Kaţdý
chce ţít věčně a nikdo nechce zemřít. Kdyţ k vám přijdu s revolverem a řeknu: ,,Chci vás zabít, `` ihned začnete
křičet, protoţe nechcete zemřít. Umírat a znovu se rodit není nic pěkného. Všichni to podvědomě víme. Víme, ţe
kdyţ zemřeme, budeme muset znovu vstoupit do lůna nějaké matky - a dnešní matky zabíjejí děti ve svém lůně.
Potom další matka... Opětovné přijímání dalších těl je velice zdlouhavé a nepříjemné. V podvědomí si na
všechny tyto nepříjemnosti vzpomínáme, a proto nechceme zemřít.
Měli bychom se tedy ptát: ,,Jsem věčný, proč tedy ţiji tento dočasný ţivot? `` To je inteligentní otázka. A to je
náš skutečný problém. Ale darebáci se tímto skutečným problémem nezabývají. Myslí na to, jak jíst, jak spát, jak
mít sex a jak se bránit. I kdyţ budete dobře jíst a spát, nakonec budete muset zemřít. Problém smrti zůstává. Ale
lidé se o tento skutečný problém nezajímají. Stále jen řeší dočasné problémy, které ve skutečnosti ţádnými
problémy nejsou. Ptáci a ostatní zvířata také jedí, spí, mají pohlavní styk a brání se. Nepotřebují k tomu ţádné
lidské vzdělání ani takzvanou civilizaci. To nejsou naše skutečné problémy. Skutečný problém je ten, ţe
nechceme zemřít a smrt přesto přijde.
Ale darebáci to nevědí. Mají vţdy mnoho práce s dočasnými problémy. Problém například nastane, kdyţ přijde
krutá zima. Musíme si obléci teplý kabát nebo sedět u krbu, a pokud nemáme takovou moţnost, jsme nešťastní.
Takţe krutá zima je problém. Ale je to dočasný problém. Krutá zima, zimní období, přichází a odchází. Není to
trvalý problém. Mým trvalým problémem je to, ţe kvůli nevědomosti se rodím, jsem nemocný, stárnu a umírám.
To jsou mé skutečné problémy. Kršna proto říká:
Ti, kteří mají skutečné poznání,
vidí tyto čtyři problémy - zrození, smrt, stáří a nemoc.
Kršna také říká:
,,Moudrý člověk není v okamţiku smrti zmaten. ``
Pokud se na smrt připravíte, proč byste měli být zmateni? Například kdyţ se v dětství a chlapectví budete dobře
připravovat a získáte dobré vzdělání, pak budete mít dobré zaměstnání a dobré postavení a budete šťastní. Stejně
tak, kdyţ se v tomto ţivotě připravíte na návrat domů, zpátky k Bohu, okamţik smrti vás nemůţe zmást. Nemůţe
vás zaskočit. Budete vědět: ,,Jdu ke Kršnovi. Vracím se domů, zpátky k Bohu. Jiţ nebudu muset měnit hmotná
těla; teď budu mít své duchovní tělo. Budu si hrát s Kršnou, budu tančit s Kršnou a jíst s Kršnou. `` To je vědomí
Kršny - připravit se na příští ţivot.
Umírající lidé někdy křičí, protoţe ti, kteří jsou velice hříšní, vidí v okamţiku smrti hrozné věci. Hříšný člověk
ví, ţe dostane nějaké odporné tělo. Ale zboţní lidé - oddaní - umírají beze strachu. Hloupý člověk řekne: ,,Vy
oddaní umíráte a neoddaní také umírají, jaký je v tom rozdíl? `` Ale rozdíl tu je. Kočka nosí v zubech koťata i
myši. Na první pohled by se mohlo zdát, ţe se do nich zakusuje stejným způsobem. Rozdíl je však velký; kotě
cítí radost: ,,Ponese mě maminka, `` zatímco myš cítí smrt: ,,Teď zemřu. `` V tom je rozdíl. I kdyţ oddaní i
neoddaní umírají, kaţdý má v okamţiku smrti jiné pocity, stejně jako kotě a myš. Nemyslete si, ţe oba umírají
stejným způsobem. Tělesné změny jsou moţná stejné, ale mentální situace se liší.
V Bhagavad-gítě (4.9) Kršna říká:
Pokud se jen pokusíte pochopit Kršnu, můţete se v okamţiku smrti vrátit zpátky k Němu. Všechno spojené s
Kršnou je transcendentální. Činnosti Kršny, zjevení Kršny, uctívání Kršny, chrám Kršny, sláva Kršny - všechno
je transcendentální. Kdo tedy tyto věci pochopí nebo dokonce i kdo se je pokusí pochopit, bude osvobozen z
koloběhu rození a smrti. To nám Kršna říká. Snaţte se proto velice váţně pochopit Kršnu a rozvíjejte vědomí
Kršny. Pak se tyto problémy - rození, smrt, stáří a nemoc - automaticky velice snadno vyřeší.
moudrý člověk, uvaţuje: ,,Chci ţít věčně. Proč přichází smrt? Chci být zdravý. Proč jsou tu nemoci?
Nechci být starý. Proč je tu stáří? ``
To jsou skutečné problémy. A tyto
problémy můţeme vyřešit jednoduše rozvojem vědomí Kršny, snahou pochopit Kršnu. Kršnu můţeme pochopit z
Bhagavad-gíty, kde je vše velice pěkně vysvětleno. Pokuste se tedy úspěšně završit svůj ţivot. Pochopte, ţe
nejste tělo. Jste vtěleni uvnitř těla, ale nejste toto tělo. Pták můţe být v kleci, ale klec není pták. Pošetilí lidé se
starají o klec namísto ptáka a pták hladoví. Stejně tak my trpíme duchovním hladem. Nikdo v hmotném světě
proto není šťastný. Duchovní hlad. To je důvod, proč v tak bohaté zemi, jako je Amerika - kde je dostatek jídla,
dostatek domů i dostatek hmotného poţitku - se z mladých lidí stávají hippies. Nejsou spokojení, protoţe mají
duchovní hlad. Můţete mít velké hmotné bohatství, ale kdyţ máte duchovní hlad, nemůţete být šťastní.
Je potřeba duchovní obroda. Musíte realizovat:
,,Nejsem toto tělo. Jsem
duše. `` Pak budete šťastní.
Pak zavládne rovnost, přátelství a bratrství. Jinak to jsou jen prázdná
velká slova. Není moţná rovnost, bratrství a tak dále bez vědomí Kršny. Pokročte na duchovní úroveň a pak
uvidíte kaţdého stejně. Jinak si budete myslet: ,,Já jsem člověk, který má ruce a nohy, ale kráva je nemá. Mohu ji
zabít a sníst. `` Proč? Jaké máte právo zabíjet zvířata? Nevidíte, ţe jsou stejné podstaty, protoţe nemáte vědomí
Kršny. Proto takzvané vzdělání, kultura a bratrství v tomto hmotném světě jsou podvod. Všichni by měli studovat
vědomí Kršny; pak bude společnost šťastná. Jinak to není moţné. Děkuji vám mnohokrát.
Rozdíl mezi tělem a duší
,,Trpíte, protoţe v minulém ţivotě jste se věnovali smyslovému poţitku a získali jste tělo podle své karmy, `` říká
Šríla Prabhupáda posluchačům na přednášce ve středisku hnutí Haré Kršna v Detroitu v červenci 1976 a
vysvětluje, jak se osvobodit od karmy a uţívat dokonalého štěstí.
,,Stejně jako spící člověk pokládá tělo projevené v jeho snech za sebe samotného a jedná podle toho, lidé se
ztotoţňují se svým současným tělem, které získali na základě svých minulých zboţných a bezboţných činů, a
neznají své minulé ani budoucí ţivoty. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.1.49)
To je velice dobrý příklad nevědomosti, která zahaluje ţivou bytost v hmotném světě. Kdyţ sníme, na všechno
zapomínáme - kdo jsem, kde ţiji, jaké mám bankovní konto. Na všechno zapomeneme. A kdyţ se probudíme,
zapomeneme na náš sen. Ale ať uţ jsme vzhůru nebo sníme, vidíme své vlastní činnosti. Ve snu jsme
pozorovatelé a v takzvaném bdělém stavu jsme také pozorovatelé. To znamená, ţe my, duše, které všechno
proţívají, jsme stále stejní, ale podmínky se mění a my zapomínáme.
Stejně tak si nepamatujeme, čím jsme byli v minulých ţivotech. A nevíme, čím budeme v příštím. Ale skutečnost
je, ţe jako duše jsme věční. Existovali jsme v minulosti, existujeme v současnosti a budeme existovat i v
budoucnosti. Kršna to vysvětluje v Bhagavad-gítě (2.12): ,,Ó Ardţuno, ty, Já a všichni bojovníci, kteří se
shromáţdili na tomto bitevním poli, jsme existovali i dříve a budeme existovat i v budoucnosti. `` To je první
skutečnost, kterou musíme v duchovním ţivotě pochopit - musíme vědět, ţe jsme věční.
Jako duše se nerodíme ani neumíráme (
). Se zničením
hmotného těla nepřichází náš konec (
). Zničení těla probíhá jiţ
nyní. Naše dětské tělo je zničeno; jiţ ho nenajdete. Naše mladé tělo je také zničeno; také ho jiţ nikde nevidíte. A
stejně tak bude zničeno i naše současné tělo a získáme jiné (
).
Kdyţ duše transmigruje, hrubohmotné tělo se ztrácí. Hrubé tělo je vytvořené z hmoty a všechno hmotné má svůj
konec. To je povaha hmoty. Ale duše nikdy nezaniká.
Svá těla tedy postupně měníme. Proč existují různé druhy těl? Protoţe ţivá bytost, duše, přichází do styku s
různými kvalitami hmotné přírody. A hrubohmotné tělo vyvíjí podle toho, jaké kvality ji ovlivňují.
Své současné tělo jsme tedy získali na základě minulých činností.
ţivá bytost dostává určitý druh těla podle své karmy, minulých hmotných
činností. Příroda jedná automaticky na základě naší karmy. Kdyţ například onemocníte, bude jednat příroda;
nemoc se ve vás musí vyvinout a vy musíte prodělat následky. A kdyţ se dostaneme pod vliv kvalit hmotné
přírody a vykonáváme karmické činnosti, musíme transmigrovat z těla do těla. Přírodní zákony fungují dokonale.
Kdyţ jsme dospěli na úroveň civilizovaného lidského ţivota, měli bychom se ptát: ,,Proč musím trpět? ``
Problém ale spočívá v tom, ţe pod vlivem máji neboli iluze pokládáme utrpení za poţitek.
znamená ,,to,
co není``. Myslíme si, ţe si uţíváme, ale ve skutečnosti trpíme. V tomto hmotném těle musíme trpět. Trpíme kvůli
svému tělu. Velké mrazy, úmorná vedra - vše pociťujeme kvůli tělu. Za jistých podmínek cítíme rozkoš, ale
Kršna radí v Bhagavad-gítě (2.14):
,,Tělo je příčinou hmotného štěstí a neštěstí, která přicházejí a odcházejí jako roční období. Nebuď proto
rozrušen a snaţ se je snášet. ``
Dokud jsme v tomto hmotném světě, štěstí a neštěstí bude přicházet a odcházet. Neměli bychom se jimi proto
nechat rozrušit. Máme usilovat o seberealizaci a v tomto úsilí musíme pokračovat a nesmíme se zastavit.
Seberealizace je cílem lidského ţivota. Dokud budeme mít hmotné tělo, utrpení a takzvané štěstí nás budou
doprovázet stále. Musíme ale dojít k poznání: ,,Já nejsem tělo, jsem duše. Toto tělo jsem dostal za své minulé
činnosti. `` To je poznání.
Kaţdý rozumný člověk by měl uvaţovat: ,,Kdyţ jsem duše a mé tělo je jen obal, není moţné toto převtělování
ukončit? `` Lidský ţivot znamená ptát se, jak se zbavit znečištění v podobě hmotného těla.
Takzvaní moderní civilizovaní lidé si tyto otázky bohuţel nekladou. Blázní po smyslovém poţitu a jednají velice
nezodpovědně. Ve Šrímad-Bhágavatamu (5.5.4) je to vysvětleno:
,,Lidé, kteří jednají jen pro smyslový poţitek, jsou zajisté šílení a zaměstnávají se různými odpornými činnostmi.
Tak se zcela jistě budou muset převtělovat z jednoho těla do druhého a proţívat všemoţná utrpení. ``
Nechápeme, ţe naše tělo je vţdy
- zdroj naší bolesti. Na čas můţeme cítit nějakou rozkoš, ale ve
skutečnosti je tělo zdrojem bolesti. V této souvislosti existuje dobré přirovnání: Kdyţ chtěli v dřívějších dobách
potrestat nějakého zločince, svázali mu ruce, odvezli ho doprostřed řeky a potopili pod vodu. Kdyţ byl téměř
utopený, vytáhli ho za vlasy z vody a nechali chvíli si odpočinout. A pak ho znovu potopili. Tak se dříve trestalo.
Stejně tak kaţdá malá rozkoš, kterou zaţíváme v tomto hmotném světě, je jako rozkoš, kterou cítil zločinec
pokaţdé, kdyţ ho vytáhli z vody. Obrovské utrpení a několik chvil úlevy - tak vypadá ţivot v hmotném světě.
Sanátana Gósvámí, který byl dříve bohatým ministrem mohamedánské vlády v Indii, proto přišel za Šrí
Čaitanjou Maháprabhuem a ptal se Ho:
,,Kdo jsem?
Proč musím zakoušet toto trojí utrpení? `` To je velice inteligentní. Stále zaţíváme nějaké neštěstí, buď
způsobené tělem a myslí nebo jinými ţivými bytostmi nebo přírodními silami. Ţádné z těchto utrpení si
nepřejeme, ale jsou nám vnucena. Jakmile tedy člověk přijme duchovního mistra, měl by se nejprve ptát: ,,Proč
trpím? ``
Ale postupem doby jsme tak otupěli, ţe jsme jako zvířata a nikdy si tuto otázku neklademe. Zvířata trpí (kaţdý
to ví), ale nedovedou se ptát proč. Kdyţ přivedete zvíře na jatka, nezeptá se: ,,Proč mě vedete na jatka? `` Ale
kdybyste chtěli zabít člověka, začal by se vzpouzet: ,,Tenhle člověk mě chce zabít! Proč mám zemřít? `` To je
jeden důleţitý rozdíl mezi lidským a zvířecím ţivotem. Jedině lidská bytost se dokáţe ptát: ,,Proč trpím? ``
Ať uţ jste prezident Nixon nebo obyčejný člověk, musíte trpět. To je skutečnost. Trpíte kvůli svému tělu a děláte
věci, které vás přimějí přijmout další hmotné tělo. Trpíte, protoţe v minulém ţivotě jste se věnovali smyslovému
poţitku a získali jste tělo podle své karmy, a pokud se i v tomto ţivotě budete věnovat smyslovému poţitku a
nebudete usilovat o zlepšení své situace, dostanete znovu tělo a znovu budete trpět. Zákon přírody je takový, ţe
tělo dostanete podle toho, na co myslíte v okamţiku smrti. A jakmile získáte další tělo, vaše utrpení začne znovu.
Budete trpět jiţ v lůně své matky. Mnoho měsíců budete muset zůstat uvězněni se svázanýma rukama a nohama a
nebudete se moci pohnout - to je utrpení. A dnes je tu navíc nebezpečí, ţe vás v tom lůně zabijí. A kdyţ se
dostanete ven, začne vám další utrpení. Měli bychom proto být natolik inteligentní, abychom se začali ptát: ,,Proč
trpím? Jak mohu toto utrpení ukončit? `` Dokud se neptáme: ,,Proč trpím? ``, neţijeme jako lidé. Jsme stále ještě
zvířata.
Otázky ohledně konečné příčiny našeho utrpení se nazývají
dotazy na Absolutní
Pravdu. Jak je řečeno na počátku Védánta-sútry:
,,Kaţdý, kdo získal
lidskou ţivotní podobu, se má dotazovat na Brahman, na Absolutní Pravdu. `` Musíme vyuţít této lidské ţivotní
podoby. Neměli bychom ţít jako zvířata, opomíjet otázky týkající se Absolutní Pravdy a nijak se nesnaţit ukončit
tento strastiplný hmotný ţivot.
My se samozřejmě snaţíme ukončit naše strádání a těţce pracujeme v boji o existenci. Proč sháníme peníze?
Protoţe si myslíme, ţe kdyţ seţeneme peníze, budeme šťastnější. Neustále tedy probíhá boj o existenci a kaţdý
se snaţí dosáhnout štěstí smyslovým poţitkem. Ale smyslový poţitek není skutečné štěstí. Skutečné štěstí je
duchovní štěstí, které pochází ze sluţby Kršnovi. To je štěstí. Hmotné štěstí je jen jeho zvrácený odraz.
Hmotné štěstí je jako fata morgána, jako přelud vody na poušti. Na poušti ţádná voda není, ale kdyţ ţíznivé
zvíře vidí fatu morgánu, běţí za ní - a umírá. My víme, ţe na poušti ţádná voda není, ţe je to jen odraz
slunečního světla, ale zvířata to nevědí. Lidský ţivot proto znamená přestat hledat štěstí ve smyslovém poţitku,
který je jako fata morgána na poušti, a usilovat o duchovní štěstí.
Toto vyšší štěstí můţeme probudit jednoduše zpíváním mahá-mantry:
Zpívání
Haré Kršna je velice jednoduché a zároveň můţe ukončit všechno naše utrpení v hmotném světě.
Naše utrpení je způsobené špínou v našem srdci. Jsme jako zločinec, který má v srdci špínu. Myslí si: ,,Kdyţ
získám to a to, budu šťastný. `` A s nasazením ţivota spáchá nějaký zločin. Zloděj ví, ţe kdyţ ho dopadne
policie, bude potrestán, ale přesto jde a krade. Proč?
protoţe blázní po smyslovém
poţitku. To je všechno.
Musíme tedy očistit svá srdce od všech nečistých tuţeb, které nás nutí honit se za smyslovým poţitkem a trpět. A
v tomto věku je očištění velice jednoduché: zpívat Haré Kršna. To stačí. To je dar Čaitanji Maháprabhua.
Budete-li zpívat Haré
Kršna mantru, budete zbaveni všeho utrpení způsobeného neustálým převtělováním z jednoho těla do druhého.
Zpívání je úplně jednoduché. Nezáleţí při něm na kastě, vyznání, národnosti, barvě pleti nebo společenském
postavení. Milostí Boha má kaţdý jazyk a uši a kaţdý můţe zpívat
Tak,
prosím, zpívejte Haré Kršna a buďte šťastni.
Děkuji vám mnohokrát.
II. Nadvědomí
Neviditelný vládce
,,I ty nejsloţitější počítače potřebují obsluhu odborníků. Stejně tak bychom měli vědět, ţe tímto velkým strojem
zvaným vesmírný projev manipuluje Nejvyšší Duše. A to je Kršna. `` V úryvku ze své knihy ,,Vědomí Kršny neocenitelný dar`` Šríla Prabhupáda předkládá úţasný pohled na to, jak Bůh tvoří a ovládá vesmír.
Smyslem hnutí Haré Kršna je přivést člověka zpátky k jeho původnímu vědomí, kterým je vědomí Kršny neboli
čisté vědomí. Kdyţ voda padá z mraků, je čistá, jako kdyby byla destilovaná, ale jakmile se dotkne země, ihned
se zakalí. Stejně tak my jsme původně čisté duše, Kršnovy nedílné části, a naše původní přirozené postavení je
proto stejně čisté jako postavení Boha. Šrí Kršna říká v Bhagavad-gítě (15.7):
,,Ţivé bytosti v tomto podmíněném světě jsou Mými věčnými fragmentárními částečkami. Ţijíce podmíněným
ţivotem, těţce bojují se šesti smysly, včetně mysli. ``
Všechny ţivé bytosti jsou tedy Kršnovy nedílné části. Měli bychom mít vţdy na paměti, ţe kdyţ mluvíme o
Kršnovi, mluvíme o Bohu, jelikoţ jméno Kršna označuje všepřitaţlivou Nejvyšší Osobnost Boţství. Stejně jako
zrnko zlata je kvalitativně stejné jako zlatý poklad, tak i nepatrné částečky Kršnova těla jsou kvalitativně stejně
dobré jako Kršna. Chemické sloţení těla Boha a věčného duchovního těla ţivé bytosti je stejné - duchovní.
Původně tedy ve svém neznečištěném postavení máme podobu stejnou jako má Bůh, ale jako kdyţ déšť padá na
zem, i my se dostáváme do styku s tímto hmotným světem, ovládaným vnější energií neboli hmotnou přírodou.
Kdyţ mluvíme o vnější energii a hmotné přírodě, někdo se můţe zeptat: ,,Čí je to energie? Čí je to příroda? ``
Hmotná energie neboli příroda nejedná nezávisle. Takové pojetí je pošetilé. V Bhagavad-gítě je jasně řečeno, ţe
hmotná příroda nemůţe fungovat nezávisle. Kdyţ pošetilý člověk vidí nějaký stroj, můţe si myslet, ţe funguje
sám od sebe, ale ve skutečnosti tomu tak není. Kaţdý stroj někdo ovládá, i kdyţ my někdy svým nedokonalým
pohledem nikoho nevidíme. Existuje mnoho elektronických mechanismů, které dokáţí dělat úţasné věci, ale za
všemi těmito komplikovanými systémy je vţdy ještě nějaký vědec, který tiskne tlačítko. To lze velice snadno
pochopit: jelikoţ kaţdý stroj je hmota, nemůţe pracovat sám o sobě, ale musí mít duchovní řízení. Magnetofon
hraje podle plánu a na pokyn ţivé bytosti, nějakého člověka. Stroj je sám o sobě úplný, ale dokud ho neovládá
duše, nemůţe pracovat. Stejně tak bychom měli pochopit, ţe tento vesmírný projev, který nazýváme příroda, je
veliký stroj a ţe za tímto strojem je Bůh, Kršna. To je také potvrzeno v Bhagavad-gítě, kde Kršna říká:
,,Tato hmotná příroda, která je jednou z Mých energií, jedná pod Mým dohledem, ó synu Kuntí, a je původem
všech pohyblivých i nehybných bytostí. Pod její vládou je tento svět opětovně tvořen a ničen. `` (Bg. 9.10)
Kršna tedy říká, ţe hmotná příroda jedná pod Jeho dohledem. To znamená, ţe za vším je svrchovaný vládce.
Moderní civilizace toto nechápe, protoţe má nedostatečné poznání. Účelem naší Společnosti pro vědomí Kršny
je proto osvítit všechny lidi, kteří jsou poblázněni vlivem tří kvalit hmotné přírody. Naším cílem je přivést lidstvo
do jeho normálního stavu.
Existuje mnoho univerzit, zvláště ve Spojených státech, a mnoho oborů poznání, ale tato témata se nikde
neprobírají. Kde se můţeme naučit takovému poznání, jaké podává Šrí Kršna v Bhagavad-gítě? Kdyţ jsem
mluvil před studenty a zaměstnanci v massachusettském institutu technologie, moje první otázka byla: ,,Jaký obor
na vaší škole zkoumá rozdíl mezi mrtvým a ţivým tělem? `` Kdyţ člověk zemře, něco se ztratí. Existuje nějaká
technologie, která by dokázala tuto ztrátu nahradit? Proč se vědci nesnaţí vyřešit tento problém? Jelikoţ je to
velice náročné téma, dávají ho stranou a pilně se zaměstnávají v technologii jedení, spaní, páření se a obrany.
Védská literatura nás však informuje, ţe toto je zvířecí technologie. Zvířata se také snaţí dobře se najíst, mít
pohlavní ţivot plný poţitku, v klidu se vyspat a ţít v bezpečí. Jaký je potom rozdíl mezi lidským a zvířecím
poznáním? Rozvoj lidského poznání má správně vést k vysvětlení rozdílu mezi ţivým a mrtvým tělem.
Toto duchovní poznání předal Kršna Ardţunovi na počátku Bhagavad-gíty. Ardţuna byl jakoţto Kršnův přítel
velice inteligentní, ale jeho poznání - stejně jako poznání všech lidí - bylo omezené. Kršna však hovořil o
námětech, které přesahovaly hranice Ardţunova omezeného poznání. Tyto náměty se nazývají
neboť k nim nemůţeme proniknout přímým vnímáním, s jehoţ pomocí získáváme hmotné poznání. Máme
například mnoho silných mikroskopů, abychom mohli vidět to, co nevidíme přímo svým omezeným zrakem, ale
ţádný mikroskop nám nemůţe ukázat duši v těle. Nicméně duše existuje.
Bhagavad-gítá nás informuje, ţe v tomto těle je jeho vlastník, duše. Já jsem vlastníkem svého těla a jiné duše
jsou vlastníky jiných těl. Říkám ,,moje ruka`` a nikoliv ,,já ruka``. Jelikoţ je to ,,moje ruka``, já se od ruky liším;
jsem její vlastník. Stejně tak říkám ,,mé oko``, ,,má noha``, ,,mé`` to, ,,mé`` ono. Všechny tyto věci mi patří, ale
kde jsem já? K hledání odpovědi na tuto otázku slouţí proces meditace. Při skutečné meditaci se ptáme: ,,Kde
jsem? Kdo jsem? `` Odpovědi na tyto otázky nelze nalézt ţádným hmotným snaţením, a proto všechny univerzity
dávají tyto otázky stranou. Říkají: ,,To je příliš obtíţné téma. `` A nebo nad nimi mávnou rukou: ,,To není
důleţité. ``
Inţenýři proto raději vyrábějí a zdokonalují vozy bez koní a ptáky bez křídel. Dříve byly vozy taţeny koňmi a
nebylo znečištěné ovzduší, ale nyní máme auta a letadla a vědci jsou velice pyšní a chlubí se: ,,Vynalezli jsme
vozy bez koní a ptáky bez křídel. `` I kdyţ vynalezli napodobeniny křídel pro letadla, nemohou vynalézt tělo bez
duše. Aţ to dokáţí, pak si zaslouţí uznání. Ale kaţdý takový pokus bude nutně neúspěšný, protoţe jak víme,
ţádný stroj nemůţe pracovat bez řízení duše. I ty nejsloţitější počítače potřebují obsluhu odborníků. Stejně tak
bychom měli vědět, ţe tímto velkým strojem zvaným vesmírný projev manipuluje Nejvyšší Duše. A to je Kršna.
Vědci hledají konečnou příčinu nebo konečného vládce tohoto hmotného vesmíru a přicházejí s různými
teoriemi a názory, ale skutečný způsob získávání poznání je velice snadný a zároveň dokonalý - potřebujeme
pouze vyslechnout informace od dokonalé osoby, od Kršny. Přijetím poznání předaného v Bhagavad-gítě se
můţe kaţdý okamţitě dozvědět, ţe tento velký kosmický stroj, jehoţ je Země jednou částí, funguje tak úţasně
proto, ţe za ním stojí jeho vládce: Kršna.
Náš proces získávání poznání je velice snadný. Kniha Kršnových pokynů, Bhagavad-gítá, je základní knihou
poznání, kterou dal Samotný
Nejvyšší Původní Osoba, Nejvyšší Osobnost Boţství. Kršna je
skutečně dokonalá osoba. Někdo můţe namítat, ţe i kdyţ my Ho přijímáme za dokonalou osobu, mnoho jiných
Ho tak nepřijímá. Ale neměli bychom si myslet, ţe toto přijetí se zakládá na nějakém rozmaru. Kršna je přijímán
jako dokonalá osoba na základě mnoha autorit. Nepřijímáme Kršnu za dokonalého pouze na základě svého
rozmaru nebo sentimentu. Kršnu přijímá jako Boha mnoho védských autorit jako je Vjásadéva, autor veškeré
védské literatury. Védy jsou pokladnicí všeho poznání a jejich autor Vjásadéva přijímá Kršnu jako Nejvyšší
Osobnost Boţství, a stejně tak přijímá Kršnu Vjásadévův duchovní mistr Nárada. Náradův duchovní mistr
Brahmá přijímá Kršnu nejen jako Nejvyšší Osobu, ale také jako nejvyššího vládce:
,,Nejvyšší vládce je Kršna. ``
Nikdo ve stvoření nemůţe prohlašovat, ţe není nikým ovládaný. Kaţdý, bez ohledu na to, jak je významný nebo
mocný, má nad sebou ještě jiného vládce. Kršnovi ovšem nikdo nevládne, a proto je Bůh. Vládne kaţdému, ale
nikdo není vyšší neţ On, nikdo Mu nemůţe vládnout a nikdo se Mu nevyrovná. Nikdo s Ním nesdílí statut
absolutní vlády. To můţe znít velice zvláštně, protoţe dnes se vyskytuje mnoho takzvaných Bohů. Bozi se stávají
skutečně lacinou záleţitostí, a dováţí se především z Indie. Lidé v jiných zemích mají to štěstí, ţe se tam Bozi
nevyrábí, ale v Indii se vyrábí Bozi prakticky kaţdý den. Často slyšíme, ţe do Los Angeles nebo do New Yorku
přijíţdí Bůh a ţe se Ho tam lidé chystají uvítat atd. Ale Kršna není Bůh vyrobený v nějaké mystické továrně. Ne.
Jeho nikdo Bohem neudělal; On je Bůh.
Měli bychom tedy na základě autority vědět, ţe za touto gigantickou hmotnou přírodou, za vesmírným projevem,
je Bůh - Kršna - kterého přijímají všechny védské autority. Přijetí autority pro nás není nic nového; kaţdý přijímá
nějakou autoritu v té či oné podobě. Za vzděláním chodíme k učiteli do školy, nebo se učíme od svého otce a
matky. To všechno jsou autority a pro nás je přirozené se od nich učit. Jako děti jsme se ptali: ,,Táto, co je to? ``
a otec odpovídal: ,,To je tuţka, to jsou brýle, to je stůl. `` Takto se od útlého dětství dítě učí od svého otce a
matky. Dobrý otec a matka nikdy svého syna neklamou, kdyţ se jich na něco ptá, ale dávají mu správné a přesné
informace. Stejně tak, kdyţ dostaneme duchovní informace od autority a kdyţ tato autorita není ţádný
podvodník, naše poznání je dokonalé. Pokud se však pokoušíme dojít k nějakému závěru vlastní spekulativní
silou, nutně se dopustíme chyb. Induktivní proces, při kterém z určitých skutečností nebo jednotlivých případů
vyvozujeme obecné závěry, není nikdy dokonalý. Jelikoţ jsme omezení a naše zkušenost je také omezená,
induktivní proces získávání poznání bude vţdy nedokonalý.
Pokud však přijímáme informace z dokonalého zdroje, od Kršny, a pokud tytéţ informace opakujeme, pak to, co
říkáme, lze také přijmout za dokonalé a autoritativní. Tento proces parampary neboli učednické posloupnosti
znamená naslouchat Kršnovi nebo autoritám, které přijaly Kršnu, a opakovat přesně totéţ, co říkají. V Bhagavadgítě Kršna tento proces poznání doporučuje:
,,Tak byla tato nejvyšší věda předávána posloupností duchovních učitelů a tak ji přijali svatí králové. ``
(Bg. 4.2)
Dříve poznání rozšiřovali velcí svatí králové, kteří byli autoritami. V minulých dobách měli však tito králové
vlastnosti světců, byli to ršiové (velcí vzdělaní učenci a oddaní), a jelikoţ to nebyli obyčejní lidé, jejich vláda
fungovala velice hladce. Ve védské civilizaci najdeme mnoho příkladů králů, kteří dosáhli dokonalosti jako
oddaní Boha. Například Dhruva Mahárádţ odešel do lesa hledat Boha a vykonáváním přísného pokání a odříkání
nalezl Boha během šesti měsíců.
Proces vědomí Kršny se také zakládá na odříkání, které ale není příliš obtíţné. Omezení se týkají jídla a
pohlavního ţivota (jí se pouze prasádam, jídlo nejprve obětované Kršnovi, a sex je omezený na manţelský ţivot)
a pak následují další usměrňující zásady, které umoţňují a rozvíjejí duchovní realizaci. V dnešní době není
moţné napodobovat Dhruvu Mahárádţe, ale dodrţováním určitých základních védských pravidel můţeme přesto
udělat pokroky v duchovním vědomí, ve vědomí Kršny. S duchovním pokrokem získáme i dokonalé poznání.
Jaký má význam stát se vědcem nebo filozofem, kdyţ nedokáţeme říci, jaký bude náš příští ţivot? Realizovaný
student vědomí Kršny můţe velice snadno říci, jaký bude jeho příští ţivot, kdo je Bůh, kdo je ţivá bytost a jaký
má k Bohu vztah. Jeho poznání je dokonalé, protoţe pochází z dokonalých knih jako je Bhagavad-gítá a ŠrímadBhágavatam.
Takový je proces vědomí Kršny. Je velice snadný a kaţdý se mu můţe věnovat a dovést tak svůj ţivot k
dokonalosti. Pokud někdo řekne: ,,Já nemám ţádné vzdělání a neumím číst kníţky, `` ani tehdy není nic ztraceno.
Můţe dovést svůj ţivot k dokonalosti jednoduše zpíváním mahá-mantry:
. Kršna
nám dal jazyk a dvě uši a moţná budeme překvapeni zjištěním, ţe Kršna můţe být realizován ušima a jazykem a
nikoliv očima. Kdyţ posloucháme Jeho poselství, učíme se ovládat jazyk, a jakmile je ovládnutý jazyk, ostatní
smysly následují. Jazyk je ze všech smyslů nejdravější a nejhůře ovladatelný, ale můţeme ho ovládnout
jednoduše tím, ţe budeme zpívat Haré Kršna a ochutnávat
jídlo obětované Kršnovi.
Kršnu nemůţeme pochopit na základě smyslového vnímání nebo spekulace. Není to moţné, protoţe Kršna je tak
velký, ţe je mimo dosah našich smyslů. Můţe být ale pochopen, kdyţ se Mu odevzdáme. Kršna proto
doporučuje:
,,Zanech všech druhů náboţenství a odevzdej se jen Mně. Já tě oprostím od všech následků za hříšné jednání.
Neboj se. `` (Bg. 18.66)
Naše nemoc ale bohuţel spočívá v tom, ţe jsme vzpurní - automaticky se vzpíráme autoritě. Třebaţe říkáme, ţe
nechceme autoritu, příroda je tak silná, ţe nám autoritu vnutí. Jsme nuceni přijmout autoritu přírody. Co můţe
být patetičtějšího neţ člověk, který prohlašuje, ţe odmítá jakoukoliv autoritu, ale který přitom slepě následuje své
smysly kamkoliv ho zavedou? Náš falešný poţadavek nezávislosti je jednoduše bláhovost. Všichni podléháme
autoritě, a přesto říkáme, ţe nechceme autoritu. To se nazývá májá, iluze. Zároveň ovšem máme jistou
nezávislost - můţeme si vybrat, jestli chceme být pod autoritou svých smyslů nebo pod autoritou Kršny. Nejlepší
a nejvyšší autorita je Kršna, protoţe Kršna je náš věčný příznivec a vţdy mluví tak, aby nám to prospělo. Jelikoţ
musíme přijmout nějakou autoritu, proč ne Jeho? Jednoduše nasloucháním o Jeho slávě z Bhagavad-gíty a
Šrímad-Bhágavatamu a zpíváním Jeho jmen - Haré Kršna - můţeme svůj ţivot rychle dovést k dokonalosti.
Kdo je Kršna?
V srpnu 1973 v Bhaktivédantově Manoru, venkovském zámečku u Londýna, několik tisíc návštěvníků (včetně
vzácného indického hosta) poslouchalo přednášku Šríly Prabhupády o důvěrné totoţnosti Nejvyšší Absolutní
Pravdy. Indická védská písma zjevují Boha nikoliv jako starého pána s dlouhým bílým vousem, ale jako vznešeně
přitaţlivého věčného mladíka.
Vaše excelence, dámy a pánové, mnohokrát vám děkuji za návštěvu a účast na oslavách Dţanmáštamí neboli
dne zjevení Pána Kršny. V Bhagavad-gítě (4.9) Kršna říká:
,,Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění svého těla nerodí znovu v
tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Ardţuno. ``
Ve skutečnosti je moţné zastavit koloběh zrození a smrtí a dosáhnout nesmrtelnosti. Ale moderní civilizace, naši
velcí filozofové, politici a vědci nemají ponětí jak dosáhnout stavu
nesmrtelnosti. Všichni jsme
nesmrtelní. V Bhagavad-gítě (2.20) se říká:
My, ţivé
bytosti, nikdy neumíráme a nikdy se nerodíme.
Kaţdý z nás, všichni jsme původní a věční, bez počátku a bez
konce. A po zničení tohoto těla neumíráme. Ale kdyţ jedno tělo skončí, musíme přijmout jiné:
,,Tak jako vtělená duše v tomto těle prochází z dětství do mládí a do stáří, přechází také duše v okamţiku smrti
do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nedá zmást. `` (Bhagavad-gítá 2.13)
V současné době lidé celého světa neznají tuto jednoduchou věc: ţe všichni, všechny ţivé bytosti, jsme nedílné
části Pána Kršny a ţe stejně jako Kršna jsme věční, blaţení a plní poznání. Kršna je ve védské literatuře popsán
takto:
,,Kršna, Góvinda, je Nejvyšší Osobnost Boţství. Má věčné a blaţené duchovní tělo. Nemá počátek, protoţe je
počátkem všeho, a je prvotní příčinou všech příčin. `` (Brahma-sanhitá 5.1)
Kdyţ říkám Kršna, znamená to ,,Bůh``. Někdy se říká, ţe Bůh nemá ţádné jméno. To je pravda. Ale On dostává
jméno podle Svých činností. Kršna například přijal to, ţe se stal synem Mahárádţe Nandy a Jašódámájí a také
Vasudévy a Dévakí. Ve skutečnosti samozřejmě nikdo není otcem a matkou Kršny, protoţe Kršna je původní
otec kaţdého. Kdyţ však přichází sem, kdyţ sestupuje do tohoto světa, přijímá určité vznešené oddané jako Své
rodiče.
Kršna je však přesto
původní osoba. Znamená to, ţe je velice starý? Ne.
je věčně mladý. To je Kršna. Kdyţ byl na Kuruovském bitevním poli, vypadal
jako dvacetiletý nebo nanejvýš čtyřiadvacetiletý chlapec. V tu dobu však uţ měl pravnoučata. Kršna je tedy
věčně mladý. To jsou údaje védské literatury.
Pokud však čteme védskou literaturu formálním způsobem, velice těţko pochopíme, kdo Kršna je - i kdyţ
všechny Védy jsou určeny pro pochopení Kršny. V Bhagavad-gítě (15.15) Kršna říká:
,,Já jsem ten, kdo má být poznán pomocí všech Véd. `` Jaký má
význam, kdyţ studujete Védy a přitom nechápete Kršnu? Konečným cílem vzdělání je pochopit Nejvyššího Pána,
nejvyššího otce, nejvyšší příčinu. Jak je řečeno ve Védánta-sútře:
,,Nyní, v
lidské ţivotní podobě, nastal čas dotazovat se na Nejvyšší Absolutní Pravdu, Brahman. ``
A co je tento Brahman?
Brahman je ten, z Něhoţ všechno pochází. Účelem
vědy a filozofie je nalézt konečnou příčinu všeho. A to se dozvídáme z védské literatury - Kršna je
příčina všech příčin.
Jen se to pokuste pochopit. Mojí příčinou je můj otec, příčinou mého otce je jeho otec, jeho příčinou je jeho
otec, jehoţ příčinou je jeho otec... Tímto bádáním nakonec dojdete k někomu, kdo je příčinou, která nemá
ţádnou příčinu.
Příčina, která nemá ţádnou příčinu, je Góvinda - Kršna.
Já mohu být příčinou svého syna, ale zároveň jsem důsledkem jiné příčiny, svého otce. O Kršnovi však védská
literatura říká, ţe On je původní osoba, která nemá ţádnou příčinu. To je Kršna.
Kršna proto říká: ,,Snaţ se poznat transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností. `` Zjevení Kršny je
velice důleţitá událost. Měli bychom se snaţit pochopit Kršnu, proč se zjevuje, proč sestupuje do tohoto
hmotného světa, jaké tady má poslání a jaké jsou Jeho činnosti. Kdyţ se pokusíme o tuto jednoduchou věc, jaké
budou výsledky? Výsledkem bude
dosáhneme nesmrtelnosti.
dosáhnout nesmrtelnosti, je cílem ţivota. Dnes, v den Kršnova sestoupení, se
tedy pokusme pochopit filozofii vědomí Kršny.
Jeho excelence mluvila o míru. Jak dosáhnout míru udává Bhagavad-gítá, kterou vyslovil Kršna. Jak zní tento
návod?
,,Ten, kdo si Mě je plně vědom, zná Mě jako konečného příjemce všech obětí a všeho odříkání, Nejvyššího Pána
všech planet a polobohů, přítele a příznivce všech ţivých bytostí, unikne všemu hmotnému strádání a dosáhne
míru. `` (Bhagavad-gítá 5.29) To je snaha všech politiků a diplomatů - ustanovit na světě mír. Vznikla
Organizace spojených národů a mnoho jiných organizací a snaţí se vybudovat skutečný mír a rovnováhu a
odstranit mezilidská a mezinárodní nedorozumění. Ale stále se jim to nedaří. Chyba je v tom, ţe mají špatný
základ. Kaţdý si myslí: ,,Tohle je moje země, to je moje rodina, to je moje společnost, to je můj majetek. `` Toto
,,moje`` je iluze. Ve védské literatuře je řečeno:
Tato filozofie
,,já a moje`` je
- iluze.
A chcete-li se vymanit z této máji, z této iluze, musíte přijmout Kršnův návod.
kaţdý, kdo se odevzdá Kršnovi, velice snadno
překoná veškerou iluzi. Všechno najdeme jasně vysvětlené v Bhagavad-gítě. Kdyţ přijmeme filozofii Bhagavadgíty - takovou, jaká je - budeme mít všechno, mír i prosperitu.
My ji ale bohuţel buď nepřijímáme, nebo si ji interpretujeme a její obsah se nám ztrácí. To je naše neštěstí. V
Bhagavad-gítě (9.34) Kršna říká:
,,Vţdy na Mě mysli, staň se Mým oddaným, uctívej Mě a klaň se Mi. `` Je na tom něco
těţkého? Tady jsou Boţstva Kršny. Je na tom něco těţkého, myslet na Boţstva? Můţete chodit do chrámu a jako
oddaní vzdávat Boţstvům úctu. Snaţte se uctívat Boţstva, jak jen můţete.
Kršnovi nejde o váš majetek. Kršna se nechává uctívat i od největších chudáků. O co ţádá? Říká:
,,Jakmile Mi někdo s oddaností
nabídne lístek, ovoce nebo trochu vody, přijmu to. `` (Bhagavad-gítá 9.26) Kršna nemá hlad, ale chce, aby z vás
byli oddaní. To je nejdůleţitější.
,,Nabídni Mi něco s oddaností.
`` To je hlavní princip. Nabídněte Kršnovi nějakou maličkost. Kršna nemá hlad; On Sám zásobí jídlem kaţdého.
Ale Kršna chce vaši lásku, vaši oddanost. Proto ţádá o trochu vody, ovoce nebo květ. A tak:
Můţete myslet na Kršnu a stát se Jeho oddaným.
Není na tom nic těţkého, pochopit Kršnu a přijmout vědomí Kršny. Ale my to nechceme udělat - to je naše
nemoc. Jinak to není vůbec těţké. A jakmile se staneme oddanými Kršny, pochopíme situaci celého světa. Naše
bhágavatská filozofie neboli filozofie vědomí Boha je také určitým duchovním komunismem, protoţe
povaţujeme Kršnu za nejvyššího otce a všechny ţivé bytosti za Kršnovy syny. A Kršna říká (
), ţe je vlastníkem všech planet. Všechno - ať uţ je to na nebi, ve vodě
nebo na zemi - všechno je Kršnovým vlastnictvím. A jelikoţ my všichni jsme Kršnovi synové, kaţdý z nás má
právo pouţívat otcův majetek. Ale nesmíme neoprávněně zasahovat do věcí ostatních. To je návod k míru.
,,Všechno patří Bohu a
jelikoţ jste Jeho synové, máte právo pouţívat otcův majetek. Ale neberte si víc, neţ kolik potřebujete. To je
trestné. `` (Íšópanišad, mantra 1) Jakmile si někdo bere víc, neţ potřebuje, pak je to zloděj.
(Bhagavad-gítá 3.9) - cokoliv děláme, měli
bychom to dělat pro uspokojení Kršny. Měli bychom jednat pro Kršnu, dělat všechno pro Kršnu.
To se zde snaţíme učit. V tomto chrámu spokojeně ţijí lidé z různých částí světa - Američané, Indové,
Angličané, Kanaďané, Afričané. To uţ víte. A je to tak nejen v tomto chrámu, ale všude, kde jsou lidé vědomí si
Kršny, po celém světě. Kršna sestupuje, aby nás tomu naučil.
Kdyţ zapomeneme na tuto filozofii - ţe Kršna je nejvyšší otec, Kršna je nejvyšší vlastník, Kršna je nejvyšší
poţivatel a ţe Kršna je nejvyšší přítel kaţdého - kdyţ na to zapomínáme, přicházíme do tohoto hmotného světa a
bojujeme o existenci, jeden s druhým. To je hmotný ţivot.
A nijak nám nepomohou naši politici, diplomaté a filozofové. Uţ se hodně snaţili, ale jejich snahy nepřinesly
ţádné plody. Vezměte Organizaci spojených národů. Vznikla po druhé světové válce a předsevzala si: ,,Od této
chvíle budeme všechno řešit mírovou cestou. `` Ale všechno je jinak. Bojuje se dál, Pákistán s Indií, Vietnam s
Amerikou a tak dále. Světská politika, diplomacie a filozofie nejsou účinným procesem. Správný proces je
vědomí Kršny. Kaţdý musí pochopit, ţe nejsme vlastníci. Skutečný vlastník je Kršna. Vezměte například
Ameriku. Před dvěma sty lety nepatřila evropským přistěhovalcům. Patřila někomu jinému, předtím patřila zase
někomu jinému a nebo to byla pustá zem. Ale skutečným vlastníkem je Kršna. Lidé si dělají falešné nároky: ,,To
je moje vlastnictví. `` Tomu se říká májá neboli iluze. Kršna tedy sestupuje, aby nám dal tuto lekci. Kršna říká:
,,Milý Ardţuno, přicházím
tehdy, kdyţ se objeví nedostatky v náboţenském ţivotě. `` (Bhagavad-gítá 4.7)
A co je to skutečná dharma, skutečný náboţenský ţivot? Jednoduchá definice dharmy je
,,Skutečný náboţenský ţivot je to, co bylo zavedeno přímo
Nejvyšší Osobností Boţství. `` (Šrímad-Bhágavatam 6.3.19) Co se myslí například ,,občanským zákoníkem``?
Občanský zákoník je slovo dané státem. Nemůţete si udělat občanský zákoník vy sami doma. To není moţné.
Zákon vytvoří vláda: ,,Jednejte tak a tak. `` Stejně tak dharma neboli náboţenský ţivot jsou pokyny dané Bohem.
To je dharma. Jednoduchá definice. Kdyţ vy vytvoříte nějakou dharmu, já vytvořím nějakou dharmu nebo někdo
jiný vytvoří nějakou dharmu, pak to není ţádná dharma.
Kršna proto zakončuje Bhagavad-g…tu slovy:
,,Zapomeň na své smyšlené představy dharmy a odevzdej se Mně. `` (Bhagavad-gítá
18.66) To je dharma - odevzdat se Kršnovi. Kaţdá jiná ,,dharma`` není ţádná dharma. Proč by jinak Kršna
vyzýval:
- ,,zanech všeho``? Předtím řekl: ,,Sestupuji v kaţdém věku,
abych stanovil zásady náboţenství. `` A nyní říká, ţe bychom se měli vzdát všech takzvaných náboţenských
zásad, které jsme si vyrobili sami. Všechny tyto člověkem vytvořené zásady nejsou náboţenské zásady. Skutečná
dharma, skutečný náboţenský ţivot znamená to, co je dané Bohem. Ale my nechápeme, co je Bůh a co je Jeho
slovo. To je nedostatek moderní civilizace.
Ale řád existuje, Bůh existuje a my to pouze nechceme přijmout. Jak potom můţe nastat mír? Všechno existuje,
vše je hotové, ale my to nechceme přijmout. Jaký lék potom můţeme čekat na svou nemoc? Hledáme mír, ale
nechceme přijmout to, co by nám mír skutečně přineslo. To je naše nemoc. Toto hnutí pro vědomí Kršny se proto
snaţí probudit dřímající vědomí Kršny v srdci kaţdého. Jen uvaţte: před čtyřmi nebo pěti lety tito Evropané a
Američané nevěděli o Kršnovi vůbec nic - jak je tedy moţné, ţe nyní berou vědomí Kršny tak váţně? Vědomí
Kršny uţ je v srdci kaţdého. Musí být jen probuzené. A tento proces probuzení je popsán v Čaitanja-čaritámrtě
(Madhja 22.107):
Láska ke Kršnovi, oddanost Kršnovi je v srdci kaţdého, ale my jsme zapomněli. Toto hnutí pro vědomí Kršny je
určené jednoduše k probuzení této dřímající lásky tím, ţe dává kaţdému příleţitost naslouchat o Kršnovi. To je
správný proces.
Například kdyţ spíte, musím na vás hlasitě zavolat: ,,Pane! Vstávejte! Musíte zařídit to a to. `` Kdyţ spíte, ţádný
jiný smysl kromě uší nevnímá. Proto v tomto věku, kdy jsou lidé tak pokleslí, ţe nechtějí nic slyšet, kdyţ
zpíváme tuto Haré Kršna mahá-mantru, probudí je to k vědomí Kršny. To je praktické. Pokud skutečně chceme
mír a rovnováhu ve společnosti, musíme mít velice váţný zájem o pochopení Kršny. O to vás ţádám. Neberte
hnutí pro vědomí Kršny na lehkou váhu.
Toto hnutí můţe vyřešit všechny ţivotní a světové problémy. Společenské problémy, politické problémy,
filozofické problémy, náboţenské problémy, hospodářské problémy - všechno můţe vyřešit vědomí Kršny. Proto
ţádáme všechny vůdčí představitele - i našeho vzácného hosta - aby se pokusili toto hnutí pro vědomí Kršny
pochopit. Je velice vědecké a autorizované. Není to ţádný mentální výmysl nebo nějaké sentimentální hnutí. Je to
maximálně vědecké hnutí. Vyzýváme tedy všechny vůdčí představitele všech zemí, aby se ho pokusili pochopit.
Budete-li skutečně objektivně studovat, pochopíte, ţe toto hnutí pro vědomí Kršny je to nejvznešenější hnutí pro
dobro celé lidské společnosti.
Kaţdý můţe přijít a my jsme připraveni s ním na toto téma diskutovat. Konečným cílem lidského ţivota je
dosáhnout nesmrtelnosti.
To je naše poslání, ale my jsme
na to zapomněli a ţijeme jako kočky a psi. Vůbec nevíme, ţe můţeme dosáhnout ţivotní dokonalosti, ve které
neexistuje ţádné další zrození a ţádná další smrt. Nechápeme ani to, ţe existuje nějaká moţnost
nesmrtelnosti. Ale ta moţnost tu je. Nikdo nechce zemřít. Nikdo nechce zestárnout. Nikdo
nechce onemocnět. To jsou naše přirozené sklony. Proč? Protoţe v naší duchovní podobě ţádné zrození, smrt,
stáří ani nemoc neexistují. Takţe kdyţ po projití celým vývojovým procesem skrze vodní ţivočichy, rostliny,
stromy a ptáky nakonec přicházíme do této lidské ţivotní podoby, měli bychom vědět, co je cílem ţivota. Cíl
ţivota je
dosáhnout nesmrtelnosti.
Nesmrtelní můţete být jednoduše tím, ţe vyvinete vědomí Kršny. Kršna to říká. Musíme jenom pochopit.
Kdyţ se pokusíte skutečně
pochopit Kršnu, pak
po opuštění tohoto těla nebudete
muset přijmout ţádné další hmotné tělo. A jakmile nebudete muset přijmout ţádné další hmotné tělo, znamená to,
ţe jste nesmrtelní. Skutečnost je taková, ţe svojí povahou
nesmrtelní. A Kršna sem přichází, aby nás
poučil:
,,Jste od přírody nesmrtelní. Jako duchovní duše jste Moje nedílné části. Já jsem nesmrtelný a také vy jste
nesmrtelní. Zbytečně teď usilujete o štěstí v hmotném světě. `` (Bhagavad-gítá 15.7)
Uţ dlouho jste se snaţili dosáhnout štěstí uspokojováním smyslů v mnoha tělech - jako kočky, psi, polobozi,
stromy, rostliny, jako hmyz. Kdyţ tedy nyní máte lidské tělo s vyšší inteligencí, nenechte se zlákat takovým
ţivotem. Pokuste se pochopit Kršnu. To je závěr védských písem.
(Šrímad-Bhágavatam 5.5.1): těţce pracovat jako psi a
prasata pro smyslový poţitek není cílem lidského ţivota. Lidský ţivot je určen pro trochu odříkání.
musíme očistit svoji existenci - to je poslání
lidského ţivota. Proč bychom měli očišťovat svoji existenci?
protoţe pak získáme duchovní realizaci, neomezenou, nekonečnou radost a štěstí. To je skutečná radost a
skutečné štěstí:
,,Mystici získávají z Absolutní Pravdy neomezenou transcendentální radost, a proto se Nejvyšší Absolutní
Pravda, Osobnost Boţství, nazývá také Ráma. `` (Padma Purána)
Všichni velcí světci v Indii dokonale rozvíjeli toto duchovní poznání. Dříve lidé cestovali do Indie za duchovním
ţivotem. I Jeţíš Kristus tam byl. A my toho přesto nechceme vyuţít. Tato literatura a tyto pokyny nejsou určeny
jen pro Indy, hindy nebo bráhmany. Jsou určeny pro kaţdého, protoţe Kršna prohlašuje:
,,Jsem otcem všech. `` Proto si velice přeje, abychom ţili v míru a byli šťastní.
Stejně jako kaţdý obyčejný otec chce vidět, ţe jeho syn je dobře situovaný a šťastný, tak i Kršna chce vidět, ţe
kaţdý z nás je dobře situovaný a šťastný. Proto někdy přichází. To je význam Kršnova sestoupení. Děkuji vám
mnohokrát.
Nejvyšší umělec
V únoru 1973 Šríla Prabhupáda hovořil v umělecké galerii v Aucklandu na Novém Zélandu. Vyzval tam své
posluchače, aby si povšimli díla nejvyššího umělce - Pána Kršny. ,,Nic není stvořeno samo od sebe. Krásná růţe
je stvořena jemnými a uměleckými energiemi Nejvyššího Pána. Kršna je největší umělec. ``
Dámy a pánové, mnohokrát vám děkuji za vaši návštěvu a za to, ţe jste nám zde umoţnili hovořit o nejvyšším
umělci. Védy popisují, jak velký je Kršna umělec:
Nenajdete nikoho většího neţ je Nejvyšší
Osobnost Boţství, a stejně tak nikoho, kdo by se Mu mohl rovnat. I kdyţ je nejvyšší umělec, nemusí Sám nic
dělat.
Kaţdý známe někoho, kdo je menší neţ my, někoho, kdo se nám vyrovná, a někoho, kdo je větší neţ my.
Můţete být sebevětší, ale přesto najdete někoho, kdo se vám vyrovná, a někoho, kdo je větší neţ vy. Velcí
mudrci došli výzkumem a experimenty k závěru, ţe co se týče Nejvyšší Osobnosti Boţství, nikdo se Pánovi
nevyrovná a nikdo není větší neţ On.
Bůh je tak velký, ţe nemusí nic dělat, neboť nemá ţádné povinnosti (
). Proč?
má mnoho různých
energií a tyto energie automaticky plní všechna Jeho přání (
). Kdyţ jste umělec a chcete namalovat krásný obraz růţe, musíte vzít štětec, namíchat barvy na paletě a namáhat
si mozek, aby byl obraz co nejhezčí. Ale na zahradě vidíte ne jednu, ale mnoho tisíc kvetoucích růţí, které velice
umělecky ,,namalovala`` příroda.
Měli bychom ale jít hlouběji. Co je to příroda? Příroda je pouze pracovní nástroj. Je to energie. Jak by mohlo
poupě růţe tak krásně vykvést bez působení nějaké energie? Nějaká energie na něj musí působit a to je Kršnova
energie. Jedná však tak jemně a rychle, ţe ji nemůţeme pochopit.
Zdá se, ţe hmotná energie působí sama od sebe, ale ve skutečnosti její činnosti řídí mozek. Kdyţ malujete obraz,
kaţdý vidí, ţe pracujete. A stejně tak na ,,obrazu`` skutečné růţe pracuje několik energií. Nemyslete si, ţe růţe
byla stvořena sama od sebe. Ne. Nic není stvořeno samo od sebe. Krásná růţe je stvořena jemnými a uměleckými
energiemi Nejvyššího Pána. Ale tyto energie jednají tak jemným a uměleckým způsobem, ţe i překrásný květ
můţe rozkvést přes noc.
Kršna je tedy největší umělec. Dnes, v elektronickém věku, vědec pouze stiskne tlačítko a jeho stroj začne
dokonale pracovat. Nebo pilot v letadle pouze stiskne tlačítko a stroj velký jako malé město vyletí do nebe. Kdyţ
tedy obyčejní lidé tohoto světa dokáţí takové úţasné věci pouhým stisknutím tlačítka, oč větší moţnosti musí mít
Bůh. Oč plodnější musí být Jeho mozek ve srovnání s mozky obyčejných umělců nebo vědců. Celé stvoření se
okamţitě projeví jednoduše tím, ţe si to On bude přát. Kršna je tedy největší umělec.
Kršnovy umělecké schopnosti nemají hranice, protoţe Kršna je zárodkem všeho stvoření (
). Všichni jste uţ viděli banyánový strom. Vyrůstá z malého semene. Toto malé
semínko má v sobě tolik síly, ţe kdyţ ho zasejete na úrodné místo a budete ho zalévat, jednoho dne z něho
vyroste velký banyánovník. Jaké jsou tedy v tomto semínku energie, jaké jsou v něm umělecké a vědecké
mechanismy, ţe se můţe rozrůst do takového velkého stromu? A na banyánovníku se urodí mnoho tisíc plodů a v
kaţdém z těchto plodů jsou tisíce semen a kaţdé semeno má v sobě sílu dalšího stromu. Kde je ten vědec, který
dokáţe takto tvořit? Kde v hmotném světě najdeme takového umělce, který dokáţe stvořit tak úchvatné umělecké
dílo, jako je banyánový strom? Takové otázky bychom si měli klást.
První aforismus Védánta-sútry je
,,Ţivá bytost v lidské ţivotní podobě
se má dotazovat na Absolutní Pravdu. `` Měli bychom se tedy těmito otázkami důkladně zabývat. Nikdo
nedokáţe vyrobit stroj, ze kterého automaticky vyroste velký banyánovník. Nemyslíte, ţe za přírodními jevy
musí existovat mozek velkého umělce a vědce? Kdyţ jen řeknete: ,,To vytvořila příroda, `` není to dostatečné
vysvětlení.
Druhý aforismus Védánta-sútry je
,,Absolutní Pravda je tím, z Něhoţ všechno
vzniká. `` Musíme svůj pohled rozšířit z malých věcí na velké věci. Nyní ţasneme, kdyţ vidíme na obloze letět
malou druţici. Letí na Měsíc a my připisujeme všechny zásluhy vědcům a vědci hlásají: ,,Kdo je Bůh? Věda je
všechno. ``
Ale jste-li inteligentní, porovnáte druţici s milióny a trilióny planet a hvězd. Na této nepatrné planetě Zemi
existuje mnoho oceánů, mnoho hor, mnoho mrakodrapů. Pokud však vyletíte několik miliónů kilometrů nad tuto
planetu, bude vypadat jako malá tečka. Uvidíte ji jako tečku na obloze. Po obloze plují milióny planet jako
chomáčky bavlny. Kdyţ připisujeme tolik zásluh vědcům, kteří vyrobili druţici, oč větší zásluhy bychom měli
připisovat tomu, kdo vyrobil celý tento vesmír. To je vědomí Kršny - uznat největšího umělce a největšího vědce.
Můţeme uznávat mnoho umělců, ale dokud si nebudeme váţit největšího umělce, Kršny, svůj ţivot pouze
promarníme. Brahmá, stvořitel vesmíru, opěvuje Góvindu, Kršnu, ve svých modlitbách v Brahma-sanhitě:
Nyní se pokoušíme pochopit planetární systém svými vědeckými metodami. Nedaří se nám ale poznat ani
nejbliţší planetu, Měsíc, a co říci o miliónech a miliardách jiných planet. Z Brahma-sanhity však toto poznání
můţeme získat:
Nespočetně
mnoho vesmírů je stvořeno z oslňující záře emanující z Kršnova těla. Nedokáţeme prostudovat ani jeden vesmír,
ale z Brahma-sanhity získáváme informaci, ţe existuje nekonečně mnoho vesmírů a ţe v kaţdém z těchto vesmírů
existuje bezpočet planet (
). (
znamená ,,vesmíry`` a
znamená ,,v nekonečně mnoha``.) Existují nesčetné vesmíry s nesčetnými Slunci, nesčetnými
Měsíci a nesčetnými planetami.
Původem všeho je Kršnova tělesná záře zvaná
neboli ti, kteří se snaţí dosáhnout
Absolutní Pravdy mentální spekulací za pomoci svých nepatrných mozkových schopností, mohou dosáhnout
nanejvýš této brahmadţjóti. Ale brahmadţjóti je pouze září vycházející z Kršnova těla. Můţeme ji nejlépe
přirovnat ke slunečnímu světlu. Sluneční světlo vychází ze sluneční planety. Slunce zůstává na jednom místě a
jeho záře, sluneční světlo, se šíří po celém vesmíru. Stejně jako Měsíc svítí odrazem slunečního světla, Slunce
svítí odrazem brahmadţjóti. A brahmadţjóti je Kršnova tělesná záře.
Největší umění je tedy pochopit Kršnu. To je největší umění. Ten, kdo chce být skutečným umělcem, by se měl
snaţit pochopit největšího umělce, Kršnu, a snaţit se být s Ním v důvěrném styku. Proto jsme zaloţili
Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny. Její členové se učí ve všem vidět Kršnův umělecký projev. To je
vědomí Kršny - vidět vše jako Kršnovo umělecké dílo.
V Bhagavad-gítě (10.8) Kršna říká:
,,Vše, co vidíš, emanuje ze Mně. Vše je stvořeno Mou energií. `` Musíme pochopit, ţe Kršna
je původem všeho. Pán Brahmá to potvrzuje ve své Brahma-sanhitě (5.1):
,,Kršna je nejvyšší vládce. `` V tomto hmotném světě je mnoho vládců. Kaţdý z nás je vlastně
vládce. Vy jste vládce a já jsem vládce. Ale nad vámi je zase jiný vládce, nad ním ještě jiný a tak dále. Takto
budete přicházet od jednoho vládce k druhému, aţ dojdete k nejvyššímu vládci, kterého nikdo neovládá, ale který
ovládá všechny ostatní. To je Kršna. To je naše definice Boha: Bůh je nejvyšší vládce.
V dnešní době můţeme vidět mnoho laciných ,,Bohů``. Ale o jejich boţskosti se můţete přesvědčit. Pokud je
taková osoba pod vládou někoho jiného, pak to není Bůh. Jedině toho, kdo je nejvyšším vládcem, byste měli
přijmout jako Boha. To je jednoduché.
Další vlastností Boha je, ţe je plný blaţenosti (
). Nejvyšší Absolutní Osoba je
přirozeně
plná blaţenosti. Například pokud jste umělec, pak se umění věnujete proto, ţe při
něm pociťujete určitou blaţenost. Kdyţ malujete obraz, zaţíváte určitou ,,rasu``, určitou blaţenou náladu. Proč
byste jinak tak těţce pracovali? Malování vám musí přinášet nějakou blaţenost.
Kršna je
zdroj všech blaţených nálad. Je
plný
věčnosti, poznání a blaţenosti. (
znamená ,,blaţenost``.) Jeho energií blaţenosti je Šrímatí
Rádhárání. Uţ jste viděli obrázky Rádhy a Kršny. Rádhárání je projevem Kršnovy energie blaţenosti. Jak jsem
jiţ vysvětlil, Kršna má nesčetné energie a jednou z nich je Jeho energie blaţenosti, Rádhárání.
Ti, kteří vyvinuli lásku k Bohu, proţívají transcendentální blaţenost kaţdým okamţikem, neboť za vším vidí
Kršnu. Takové je postavení oddaného. Ţádáme proto kaţdého: staňte se oddanými a vyviňte vědomí Kršny,
abyste všechno mohli vidět jako Kršnovo umělecké dílo.
Vidět Kršnu ve všem není obtíţné. Například kdyţ máte ţízeň, napijete se vody a při pití cítíte velikou
blaţenost. A Kršna je zdrojem veškeré blaţenosti (
). Blaţenost, kterou cítíte, kdyţ pijete
vodu, je tedy Kršna. Kršna říká v Bhagavad-gítě (7.8):
,,Jsem chuť vody.
`` Obyčejného člověka, který nemůţe Kršnu plně ocenit, Kršna poučuje, ţe je chutí vody, která utiší naši ţízeň.
Kdyţ se jednoduše budete snaţit pochopit, ţe tato chuť je Kršna neboli Bůh, vyvinete vědomí Boha.
Vyvinout vědomí Kršny tedy není těţké. Vyţaduje to pouze malou přípravu. A kdyţ budete číst Bhagavad-gítu,
takovou, jaká je - a budete ji chápat přesně podle Kršnových slov, bez nějakých nečistých záměrů a falešných
interpretací - vyvinete vědomí Kršny. A jakmile vyvinete vědomí Kršny, váš ţivot bude úspěšný - vrátíte se ke
Kršnovi (
).
Při rozvíjení vědomí Kršny nehrozí ţádná ztráta, zato zisk můţe být veliký. Ţádáme vás proto všechny: pokuste
se vyvinout vědomí Kršny. Čtěte Bhagavad-gítu, takovou, jaká je - tam najdete všechny potřebné informace. A
pokud nechcete číst Bhagavad-gítu, tak prosím zpívejte
. To postačí k
vyvinutí vědomí Kršny.
Děkuji vám mnohokrát.
Definice Boha
V dnešní době si lidé představují Boha různými způsoby. Děti Ho vidí jako dědečka s bílým plnovousem. Mnoho
dospělých pak Boha povaţuje za nějakou neviditelnou sílu, za výmysl nebo za celé lidstvo, vesmír, nebo dokonce
za sebe samé. Šríla Prabhupáda ve své přednášce podrobně popisuje překvapivě důvěrný pohled na Kršnu,
Nejvyšší Osobnost Boţství.
Dámy a pánové, děkuji vám mnohokrát za váš laskavý zájem o naše hnutí pro vědomí Kršny. Kdyţ byla v roce
1966 v New Yorku tato společnost registrována, jeden přítel navrhoval, aby byla nazvána Společnost pro vědomí
Boha. Jméno Kršna povaţoval za sektářské. Slovník také říká, ţe Kršna je hidnuistické jméno Boha. Ale jestli ve
skutečnosti lze Bohu přisoudit nějaké jméno, pak je to ,,Kršna``.
Bůh vlastně nemá ţádné určité jméno. Kdyţ říkáme, ţe nemá ţádné jméno, míníme tím, ţe nikdo neví, kolik
jmen má. Jelikoţ Bůh je neomezený, Jeho jména musí být také neomezená. Proto nemůţeme stanovit jediné
jméno. Například Kršna je někdy nazýván Jašódá-nandana, syn matky Jašódy; nebo Dévakí-nandana, syn
Dévakí; nebo Vasudéva-nandana, syn Vasudévy; nebo Nanda-nandana, syn Nandy. Někdy je nazýván Párthasárathi, coţ znamená, ţe vystupoval jako vozataj Ardţuny, který je také někdy oslovován jako Pártha, syn Prthy.
Bůh má mnoho oddaných, má s nimi mnoho různých vztahů a podle těchto vztahů je nazýván určitými jmény.
Jelikoţ má bezpočet oddaných a bezpočet vztahů s nimi, má také bezpočet jmen. Nemůţeme říci, ţe má pouze
jedno jméno. Jméno Kršna znamená ,,všepřitahující``. Bůh přitahuje kaţdého; to je definice Boha. Kršnu jsme
viděli na mnoha obrázcích a z nich vidíme, ţe Kršna přitahuje krávy, telata, ptáky, divoká zvířata, stromy,
rostliny a dokonce i vodu ve Vrndávanu. Je přitaţlivý pro pasáčky krav, pro gópí, pro Nandu Mahárádţe, pro
Pánduovce, pro celou lidskou společnost. Proto, jestli lze dát Bohu nějaké určité jméno, tím jménem je ,,Kršna``.
Parášara Muni, veliký mudrc a otec Vjásadévy, jenţ shrnul všechno védské písemnictví, podal následující
definici Boha:
(Višnu Purána 6.5.47)
Bhagavána, Nejvyšší Osobnost Boţství, zde definuje Parášara Muni jako toho, kdo v plnosti vlastní šest
vznešených vlastností - plnou sílu, slávu, bohatství, poznání, krásu a odříkání.
Bhagaván, Nejvyšší Osobnost Boţství, je vlastníkem všeho bohatství. Na světě je mnoho bohatých lidí, ale
nikdo nemůţe tvrdit, ţe mu patří všechno bohatství, nebo ţe neexistuje nikdo bohatší neţ on. Ze ŠrímadBhágavatamu však víme, ţe kdyţ byl Kršna přítomný na této Zemi, měl 16 108 ţen, a kaţdá Jeho ţena ţila v
paláci z mramoru, vyzdobeném drahokamy. Místnosti byly plné nábytku ze slonoviny a zlata, a všude bylo veliké
bohatství. To vše je podrobně popsáno ve Šrímad-Bhágavatamu. V historii lidské společnosti nenajdeme nikoho,
kdo měl šestnáct tisíc ţen nebo šestnáct tisíc paláců. Kršna také nenavštěvoval jednu manţelku jeden den a
druhou druhý den. Ne, byl Osobně přítomný ve všech palácích současně. To znamená, ţe se expandoval do 16
108 podob. To je pro obyčejného člověka nemoţné, ale není to vůbec obtíţné pro Boha. Pokud je Bůh
neomezený, můţe se expandovat do neomezených podob, jinak slovo ,,neomezený`` nemá ţádný smysl. Bůh je
všemohoucí; můţe mít nejen šestnáct tisíc ţen, ale bez potíţí i šestnáct miliónů ţen, jinak by slovo
,,všemohoucí`` nemělo ţádný smysl.
To jsou všechno přitaţlivé vlastnosti. V tomto hmotném světě vidíme, ţe je-li někdo velmi bohatý, je přitaţlivý.
Například Rockefeller a Ford jsou v Americe velice přitaţliví díky svému bohatství. Jsou přitaţliví dokonce i
přes to, ţe nevlastní všechen majetek světa. Oč přitaţlivější je potom Bůh, který je vlastníkem všeho bohatství.
Dále má Kršna neomezenou sílu. Svou sílu projevoval jiţ od Svého narození. Kdyţ byly Kršnovi jen tři měsíce,
démonice Pútaná se Ho pokusila zabít, ale namísto toho zabil Kršna ji. Takový je Bůh. Bůh je Bohem od
počátku. Nestává se Bohem nějakou meditací nebo mystickou silou. Kršna není tímto typem Boha. Kršna byl
Bohem od samého počátku Svého zjevení.
Kršna je také neomezeně slavný. My jsme Kršnovi oddaní a je přirozené, ţe Ho známe a oslavujeme, ale kromě
nás ví o slávě Bhagavad-gíty mnoho miliónů lidí na celém světě. Filozofové, psychologové a teologové ve všech
zemích celého světa čtou Bhagavad-gítu. Naše ,,Bhagavad-gítá - taková, jaká je`` se proto setkává s velkým
zájmem. Toto dílo je jako ryzí zlato. Existují mnohá vydání Bhagavad-gíty, ale ta nejsou ryzí. Naše je úspěšnější,
neboť předkládáme Bhagavad-gítu takovou, jaká je. Sláva Bhagavad-gíty je Kršnovou slávou.
Krásy, další vznešené vlastnosti, má Kršna také neomezené mnoţství. Kršna Sám je velice krásný a stejně tak i
všichni Jeho společníci. Ti, kdo byli zboţní v předešlém ţivotě, dostávají příleţitost narodit se v tomto hmotném
světě v dobrých rodinách a zemích. Američané jsou velmi bohatí a krásní, a tyto výsady jsou výsledkem jejich
zboţných činností. Američané přitahují lidi celého světa, protoţe jsou pokročilí ve vědeckém poznání, bohatství,
kráse atd. Tato planeta je jednou bezvýznamnou planetou ve vesmíru, a přece má na této planetě jedna země Amerika - tolik přitaţlivých rysů. Můţeme si potom představit, kolik přitaţlivých rysů musí mít Bůh, který je
stvořitelem celého vesmírného projevu. Jak krásný musí být - On, který stvořil všechnu krásu.
Člověk není přitaţlivý jen pro svoji krásu, ale také pro své vědomosti. Vědec nebo filozof můţe být přitaţlivý
pro své poznání, ale jaké poznání je dokonalejší neţli poznání, které nám dal Kršna v Bhagavad-gítě? S tímto
poznáním nelze srovnávat nic na světě. Další z Kršnových vlastností je dokonalé odříkání (
). V
tomto hmotném světě se všechno děje podle Kršnových pokynů, ale Kršna tady vlastně není přítomen. Velká
továrna můţe pokračovat v práci, i kdyţ majitel není přítomen. Stejně tak pracují Kršnovy energie za řízení Jeho
pomocníků, polobohů. Tak Kršna stojí mimo hmotný svět. Toto vše je popsáno ve zjevených písmech.
Bůh má tedy mnoho jmen podle Svých činností, ale jelikoţ má tolik vznešených vlastností a jelikoţ těmito
vznešenými vlastnostmi přitahuje kaţdého, jmenuje se Kršna. Védská literatura prohlašuje, ţe Bůh má mnoho
jmen, ale ,,Kršna`` je základní jméno.
Cílem hnutí pro vědomí Kršny je propagovat Boţí jméno, Boţí slávu, Boţí činnosti, Boţí krásu a Boţí lásku. Na
tomto světě je mnoho věcí a Kršna je všechny zahrnuje. Nejvýznačnějším rysem tohoto hmotného světa je sex, a
ten je také přítomný v Kršnovi. Uctíváme Rádhu a Kršnu, mezi Nimiţ existuje vzájemná přitaţlivost, ale hmotná
přitaţlivost a duchovní přitaţlivost nejsou jedno a totéţ. V Kršnovi je sex reálný, zatímco tady v hmotném světě
reálný není. Vše, s čím se zde setkáváme, má své místo v duchovním světě, ale zde to nemá ţádnou reálnou
hodnotu. Je to jen odraz. Ve výkladních skříních vidíme spousty figurín, ale nikdo se o ně nezajímá, protoţe
kaţdý ví, ţe jsou falešné. Figurína můţe být velmi krásná, ale stále je falešná. Kdyţ však lidé vidí krásnou ţenu,
jsou k ní přitahováni, neboť si myslí, ţe je skutečná. Ve skutečnosti takzvaně ţiví lidé jsou také mrtví, neboť toto
tělo je pouze kus hmoty. Jakmile z takzvaně krásného těla ţeny odejde duše, nikdo ho jiţ nebude chtít vidět.
Skutečným zdrojem přitaţlivosti těla je duše.
V hmotném světě je vše z mrtvé hmoty, a proto je to pouhá napodobenina. Skutečnost existuje v duchovním
světě. Ti, kteří četli Bhagavad-gítu, vědí, jak duchovní svět vypadá:
,,Existuje ještě jiná příroda, která je věčná a která je transcendentální projevené a neprojevené hmotě. Je
svrchovaná a není nikdy zničena. Nezaniká ani kdyţ je vše v tomto světě zničeno. `` (Bhagavad-gítá 8.20)
Vědci se snaţí vypočítat rozměry tohoto hmotného světa, ale stále nemohou uspět. Trvalo by jim tisíce let jen
docestovat k nejbliţší hvězdě, a coţ teprve do duchovního světa? Kdyţ neznáme ani hmotný svět, jak můţeme
znát, co je nad ním? Proto je důleţité, abychom poznání získávali z autoritativních zdrojů.
Nejautoritativnějším zdrojem je Kršna, neboť je původcem všeho poznání. Nikdo není moudřejší a nikdo nemá
větší znalosti neţ On. Kršna nás informuje, ţe nad tímto hmotným světem je duchovní nebe, které je plné
nekonečně mnoha planet. Toto nebe je mnohem větší neţ hmotný svět, který tvoří jen jednu čtvrtinu celého
stvoření. Podobně ţivé bytosti v hmotném světě jsou jen malou částí všech ţivých bytostí v celém stvoření. Tento
hmotný svět je přirovnáván k vězení, a stejně jako vězni představují malé procento celkového obyvatelstva, ţivé
bytosti v hmotném světě jsou jen nepatrnou částí všech ţivých bytostí.
Ti, kteří se postavili proti Bohu - zločinci - jsou posláni do tohoto hmotného světa. Zločinci někdy říkají, ţe je
vláda nezajímá, ale přesto jsou zatčeni a potrestáni. Podobně ţivé bytosti, které se staví proti Bohu, jsou
umístěny do hmotného světa.
Původně jsou všechny ţivé bytosti nedílné části Boha a mají k Němu stejný vztah jako synové ke svému otci.
Křesťané také povaţují Boha za nejvyššího otce. Křesťané chodí do kostela a modlí se: ,,Otče náš, jenţ jsi na
nebesích``. Pojetí Boha jako otce najdeme také v Bhagavad-gítě (14.4):
,,Ó synu Kuntí, všechny ţivotní druhy se rodí z této hmotné přírody, a Já jsem otec dávající sémě. ``
Existuje 8 400 000 ţivotních druhů - vodní ţivočichové, rostliny, ptáci, divoká zvířata, hmyz a lidské bytosti. Z
lidských druhů je většina necivilizovaná a z těch mála civilizovaných druhů se jenom malý počet lidských bytostí
věnuje náboţenskému ţivotu. Většina takzvaných věřících přijímá různá označení a prohlašuje: ,,Já jsem
hinduista, `` ,,Já jsem muslim, `` ,,Já jsem křesťan`` atd. Někteří se zabývají lidumilnou prací, někteří rozdávají
chudým a otevírají školy a nemocnice. Tato dobročinnost se nazývá
Z miliónů karmakándích můţe být jeden dţňání (,,ten, který zná``). Z miliónů dţňáních můţe být jeden osvobozený a z miliard
osvobozených duší můţe jedna být schopna pochopit Kršnu. Takové je tedy postavení Kršny. Jak Kršna Sám říká
v Bhagavad-gítě (7.3):
,,Z mnoha tisíců lidí moţná jeden usiluje o dokonalost, a z těch, kteří dokonalosti dosáhli, Mě stěţí jeden zná
pravdivě. ``
Pochopit Kršnu je tedy velice obtíţné. Ale přestoţe pochopení Boha je obtíţné téma, Bůh Sám Sebe popisuje v
Bhagavad-gítě. Říká: ,,Jsem takový a takový. Hmotná příroda je taková a duchovní příroda je taková. Ţivé
bytosti jsou takové a Nejvyšší Duše je taková. `` V Bhagavad-gítě je tedy vše dokonale popsáno. I kdyţ pochopit
Boha je velmi obtíţné, Bůh nám to usnadňuje tím, ţe nám Sám dává toto poznání. Je to vlastně jediný proces,
jímţ můţeme Boha pochopit. Pochopit Boha naší vlastní spekulací není moţné, neboť Bůh je neomezený a my
jsme omezení. Jak naše znalosti, tak naše vnímání jsou velmi omezené, jak tedy můţeme pochopit to, co je
neomezené? Kdyţ jednoduše přijmeme slova neomezeného, můţeme Ho začít chápat. Kdyţ Ho takto pochopíme,
dosáhneme dokonalosti.
Spekulativní poznání Boha nás nikam nedovede. Kdyţ chce chlapec vědět, kdo je jeho otec, jednoduše se zeptá
své matky. Matka potom řekne: ,,Toto je tvůj otec. `` Tak můţeme získat dokonalé poznání. Člověk samozřejmě
můţe spekulovat o svém otci, přemýšlet, zda je to ten nebo onen muţ, a můţe prochodit celé město a ptát se:
,,Jste můj otec? Jste můj otec? `` Znalosti získané takovým způsobem budou ovšem vţdy nedokonalé. Takto
člověk nikdy nenajde svého otce. Jednoduchým způsobem je přijmout poznání od autority - v tomto případě od
matky. Ona řekne: ,,Můj drahý hochu, tady je tvůj otec. `` Takto bude naše poznání dokonalé. Transcendentální
poznání je podobné. Mluvil jsem předtím o duchovním světě. Tento duchovní svět není předmětem pro naše
spekulace. Bůh říká: ,,Existuje duchovní svět, a to je Moje sídlo. `` Tak dostáváme poznání od Kršny, nejlepší
autority. Nemusíme být dokonalí, ale naše znalosti jsou dokonalé, neboť je získáváme z dokonalého zdroje.
Účelem hnutí pro vědomí Kršny je předat dokonalé poznání lidské společnosti. S takovým poznáním člověk
pochopí, kdo je on sám, kdo je Bůh, co je hmotný svět, proč jsme sem přišli, proč musíme tolik trpět a proč
musíme zemřít. Nikdo samozřejmě nechce zemřít, ale smrt si přijde pro kaţdého. Nikdo nechce být starý, ale
stáří přece přichází. Nikdo nechce trpět nemocemi, ale nemoc celkem jistě přijde. Toto jsou skutečné problémy
lidského ţivota, které stále čekají na vyřešení. Moderní civilizace se snaţí zdokonalit jedení, spaní, pohlavní
ţivot a obranu, ale to nejsou skutečné problémy. Člověk spí a pes spí. Člověk není pokročilejší proto, ţe má
krásný byt. V obou případech jde o stejnou věc - o spaní. Člověk objevil atomové zbraně na obranu, ale pes má
zuby a drápy a můţe se také bránit. V obou případech se jedná o obranu. Člověk nemůţe říci, ţe kdyţ má
atomovou bombu, můţe dobýt celý svět nebo celý vesmír. To není moţné. Člověk můţe mít propracovanou
metodu obrany nebo luxusní metodu jedení, spaní nebo sexu, ale to není pokrok. Takový pokrok můţeme nazvat
zkrášleným animalismem, a to je všechno.
Skutečný pokrok znamená poznat Boha. Pokud postrádáme poznání o Bohu, nejsme skutečně pokročilí. Mnoho
ničemů popírá existenci Boha, protoţe pokud ţádný Bůh neexistuje, mohou pokračovat ve svých hříšných
činnostech. Můţe pro ně být velmi krásné myslet si, ţe Bůh neexistuje, ale Bůh nezemře jenom proto, ţe my Ho
popíráme. Bůh tu je a Jeho vláda také. Podle Jeho příkazu vychází slunce a měsíc, teče voda v řekách a oceán
dodrţuje příliv a odliv. Všechno funguje pod Jeho řízením. Jelikoţ všechno má svůj řád, jak si můţe člověk
váţně myslet, ţe Bůh je mrtvý? Kdyby nikde nic nefungovalo, mohli bychom říci, ţe ţádná vláda neexistuje, ale
kdyţ všechno tak důkladně funguje, jak můţeme prohlašovat, ţe vláda neexistuje? Jen proto, ţe lidé neznají
Boha, říkají, ţe Bůh je mrtev, ţe ţádný Bůh neexistuje a nebo ţe Bůh nemá ţádnou podobu. Ale my jsme pevně
přesvědčeni, ţe Bůh existuje a ţe tím Bohem je Kršna. Proto Ho uctíváme. To je proces vědomí Kršny. Pokuste
se to pochopit. Děkuji vám mnohokrát.
Co je vědomí Kršny?
,,Vaše původní vědomí je vědomí Kršny, `` říká Šríla Prabhupáda nezávislé reportérce Sandy Nixonové. ,,Teď je
vaše vědomí zakryté různými nesmysly. Musíte ho očistit a pak se objeví vědomí Kršny. Naše vědomí je jako
voda. Voda je od přírody čistá a průhledná, ale někdy se zakalí. Kdyţ vodu přefiltrujete a odstraníte všechnu
špínu, bude opět taková, jaká byla původně - čistá a průzračná. ``
Sandy Nixonová: Moje první otázka je úplně základní. Co je vědomí Kršny?
Šríla Prabhupáda: ,,Kršna`` znamená Bůh. Všichni jsme s Ním důvěrně spojeni, neboť je naším původním
otcem. Ale my jsme na toto spojení zapomněli. Kdyţ se začneme zajímat o otázky: ,,Jaké je mé spojení s
Bohem? Co je cílem ţivota? ``, pak je to vědomí Kršny.
Sandy Nixonová: Jak se vědomí Kršny vyvíjí u člověka, který se mu věnuje?
Šríla Prabhupáda: Vědomí Kršny je jiţ v srdcích všech, ale jelikoţ jsme nyní podmíněni hmotným ţivotem,
zapomněli jsme na to. Zpívání Haré Kršna mahá-mantry - oţivuje vědomí
Kršny, které jiţ máme. Například před několika měsíci tito američtí a evropští chlapci a dívky o Kršnovi nic
nevěděli, ale právě včera jste mohla vidět, jak zpívají Haré Kršna a tančí v extázi po celou dobu Ratha-játry. (*
Kaţdoroční festival, který pořádá Hnutí pro vědomí Kršny ve velkých městech na celém světě.) Myslíte, ţe to
bylo předstírané? Ne. Nadšený tanec nelze tak dlouho předstírat. Oni skutečně probudili své vědomí Kršny,
jelikoţ následují autorizovanou metodu. Je to vysvětlené v Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 22.107):
Vědomí Kršny dříme v srdci kaţdého, a kdyţ člověk přijde do styku s oddanými, začne se probouzet. Vědomí
Kršny není nic nepřirozeného. Jako se v přítomnosti mladé dívky probouzí v mladém chlapci přirozená touha,
podobně, kdyţ člověk slyší o Kršnovi ve společnosti oddaných, probouzí se jeho dřímající vědomí Kršny.
Sandy Nixonová: Jaký je rozdíl mezi vědomím Kršny a vědomím Krista?
Šríla Prabhupáda: Vědomí Krista je také vědomí Kršny, ale protoţe v současné době lidé nedodrţují pravidla
křesťanství - přikázání Jeţíše Krista - nedostávají se na úroveň vědomí Boha.
Sandy Nixonová: Co je jedinečného na vědomí Kršny v porovnání s ostatními náboţenstvími?
Šríla Prabhupáda: Především, náboţenství znamená znát Boha a milovat Ho. To je náboţenství. Nyní pro
nedostatek výchovy nikdo nezná Boha, o lásce k Němu ani nemluvě. Lidé jsou spokojeni s tím, ţe pouze chodí
do kostela a modlí se: ,,Ó Boţe, dej nám náš denní chléb. `` Ve Šrímad-Bhágavatamu se tomu říká falešné
náboţenství, neboť cílem není znát a milovat Boha, ale získat nějaký osobní prospěch. Jinými slovy, kdyţ
vyznávám nějaké náboţenství, ale nevím, kdo je Bůh, nebo jak Ho milovat, věnuji se falešnému náboţenství. Co
se týče křesťanství, dává bohatou příleţitost k pochopení Boha, ale nikdo jí nevyuţívá. Bible například dává
přikázání ,,Nezabiješ``, ale křesťané staví největší jatka na světě. Jak mohou mít vědomí Boha, kdyţ porušují
přikázání Pána Jeţíše Krista? Toho jsme svědky nejen v křesťanství, ale v kaţdém náboţenství. Titul
,,hinduista``, ,,muslim`` nebo ,,křesťan`` je pouhá nálepka. Nikdo z nich neví, kdo Bůh je a jak Ho milovat.
Sandy Nixonová: Jak člověk rozezná pravého duchovního mistra od podvodníka?
Šríla Prabhupáda: Kaţdý, kdo učí jak poznat Boha a jak Ho milovat, je duchovní mistr. Falešní darebáci
někdy svádějí lidi. Tvrdí: ,,Já jsem Bůh, `` a lidé, kteří nevědí, kdo Bůh je, jim věří. Abyste pochopili, kdo Bůh je
a jak Ho milovat, musíte váţně studovat. Jinak budete jen marnit čas. Takţe rozdíl mezi ostatními a námi je, ţe
my jsme jediné hnutí, které skutečně učí, jak poznat Boha a jak Ho milovat. Předkládáme vědu, která člověku
umoţňuje poznat Kršnu, Nejvyšší Osobnost Boţství, ţivotem podle učení Bhagavad-gíty a Šrímad-Bhágavatamu.
Ty nás učí, ţe naší jedinou povinností je milovat Boha. Nejsme tu proto, abychom ţádali Boha o uspokojení
našich potřeb. Bůh dává základní ţivotní nezbytnosti kaţdému - i tomu, kdo nevyznává ţádné náboţenství.
Například kočky a psi nemají ţádné náboţenství, a přesto jim Kršna dává všechny ţivotně nutné nezbytnosti. Tak
proč bychom měli obtěţovat Kršnu s naším denním chlebem? On nám ho uţ dává. Skutečné náboţenství
znamená naučit se, jak Ho milovat. Šrímad-Bhágavatam (1.2.6) říká:
Prvotřídní náboţenství nás učí, jak milovat Boha bez jakéhokoliv motivu. Kdyţ slouţím Bohu, abych z toho měl
nějaký zisk, je to obchod - ne láska. Skutečná láska k Bohu je
nemůţe být
ovlivněna ţádným hmotným motivem. Není ničím podmíněna. Kdyţ člověk skutečně chce milovat Boha, můţe
tak učinit v jakýchkoliv podmínkách. Člověk Ho můţe milovat, ať je chudý nebo bohatý, mladý nebo starý, černý
nebo bílý.
Sandy Nixonová: Vedou všechny cesty ke stejnému cíli?
Šríla Prabhupáda: Ne. Existují čtyři skupiny lidí - karmí, dţňání, jógíni a bhaktové - a kaţdá dosáhne jiného
cíle. Karmí pracují pro nějaký hmotný zisk. Například ve městě mnoho lidí ve dne v noci tvrdě pracuje a jejich
motivem je získat peníze. To jsou ploduchtiví pracovníci, čili karmí. Dţňání je člověk, který uvaţuje: ,,Proč
vlastně tak těţce pracuji? Ptáci, včely, sloni a další stvoření nemají ţádné zaměstnání, a přesto mají co jíst. Proč
bych já měl tak těţce pracovat? Budu se raději snaţit vyřešit problémy ţivota - rození, smrt, stáří a nemoc. ``
Dţňání chtějí být nesmrtelní. Myslí si, ţe kdyţ splynou s existencí Boha, budou imunní vůči rození, smrti, stáří a
nemoci. Jógíni se snaţí získat nějakou mystickou moc, aby mohli předvádět podivuhodné věci. Jógí se například
umí neuvěřitelně zmenšit: kdyţ ho zamknete do místnosti, umí se dostat ven jakýmkoliv malým otvorem. Jógí,
který dokáţe předvést taková kouzla, je ihned povaţován za velmi pozoruhodného člověka. Moderní jógíni
samozřejmě předvádějí pouze nějakou gymnastiku. Nemají ţádnou skutečnou moc. Skutečný jógí ale má určitou
moc, která není duchovní, ale hmotná. Takţe jógí chce mystickou moc, dţňání chce osvobození od ţivotních
problémů a karmí chce hmotný zisk. Ale bhakta - oddaný - nechce nic pro sebe. Chce prostě slouţit Bohu z lásky,
jako matka slouţí svému dítěti. Kdyţ matka slouţí svému dítěti, nejde jí o ţádný zisk. Stará se o něj z čisté lásky.
Kdyţ dojdete do tohoto stádia lásky k Bohu, dosáhnete dokonalosti. Ani karmí, dţňání, ani jógí nemůţe poznat
Boha - jedině bhakta. Jak Kršna říká v Bhagavad-gítě (18.55):
,,Člověk
můţe pochopit Boha jedině pomocí
`` Kršna nikdy neříká, ţe člověk Ho můţe pochopit jinými
způsoby. Ne. Jedině prostřednictvím
Jestli máte zájem poznat Boha a milovat Ho, pak musíte
přijmout proces oddanosti. Nic jiného vám nepomůţe.
Sandy Nixonová: Jakou proměnu člověk prodělá na cestě...
Šríla Prabhupáda: Ţádnou proměnu - vaše původní vědomí je vědomí Kršny. Teď je vaše vědomí zakryté
různými nesmysly. Musíte ho očistit a pak se objeví vědomí Kršny. Naše vědomí je jako voda. Voda je od
přírody čistá a průhledná, ale někdy se zakalí. Kdyţ vodu přefiltrujete a odstraníte všechnu špínu, bude opět
taková, jaká byla původně - čistá a průzračná.
Sandy Nixonová: Můţe člověk ţít lépe ve společnosti, kdyţ probudí své vědomí Kršny?
Šríla Prabhupáda: Ano. Sama se můţete přesvědčit, ţe moji ţáci nejsou opilci nebo jedlíci masa, a z
psychologického hlediska jsou velice čistí - nikdy váţně neonemocní. Přestat jíst maso není otázkou pouze
vědomí Kršny, ale civilizovaného lidského ţivota. Bůh dává lidské společnosti k jídlu tolik věcí - výborné ovoce,
zeleninu, obilí a prvotřídní mléko. Z mléka lze připravit stovky výţivných jídel, ale lidé uţ toto umění zapomněli.
Místo toho zřizují veliká jatka a jedí maso. Nejsou ani civilizovaní. Pouze necivilizovaný člověk zabíjí nebohá
zvířata a jí je.
Civilizovaní lidé vědí, jak připravit mnoho výţivných jídel z mléka. Například na naší farmě Nový Vrndávan v
Západní Virginii vaříme stovky prvotřídních lahůdek z mléka. Kdykoliv přijdou návštěvníci, diví se, ţe z mléka
lze připravit taková výborná jídla. Krev krávy je velmi výţivná, ale civilizovaní lidé ji vyuţívají v podobě mléka.
Mléko není nic jiného, neţ přeměněná kravská krev. Z mléka můţete vyrobit mnoho věcí - jogurt, tvaroh, ghí
(přečištěné máslo) atd. - a kombinováním těchto mléčných produktů s obilím, ovocem a zeleninou můţete
připravit stovky výborných jídel. To je civilizovaný ţivot - proč zabíjet zvířata a jíst jejich těla? Nevinná kráva
spásá trávu, kterou jí dal Bůh, a dává mléko, ze kterého můţete ţít. Myslíte si, ţe podříznout jí krk a sníst její tělo
je civilizované?
Sandy Nixonová: Ne, stoprocentně s vámi souhlasím... Jedna věc mě velmi zajímá: mohou být Védy brány
symbolicky stejně jako doslova?
Šríla Prabhupáda: Ne. Musí být brány tak, jak jsou, nikoliv symbolicky. Proto jsme vydali Bhagavad-gítu takovou, jaká je.
Sandy Nixonová: Pokoušíte se oţivit starověký indický kastovní systém na Západě? Gítá se zmiňuje o
kastovním systému...
Šríla Prabhupáda: Kde se Bhagavad-gítá zmiňuje o kastovním systému? Kršna říká:
,,Stvořil jsem čtyři skupiny lidí podle jejich vlastností
a práce. `` (Bg. 4.13) Je vám například jasné, ţe ve společnosti pracují inţenýři, stejně jako lékaři. Říkáte jim
snad, ţe patří k různým kastám, ţe jeden je z inţenýrské kasty a druhý z lékařské kasty? Ne. Kdyţ člověk
vystuduje lékařskou fakultu, berete ho jako lékaře, a kdyţ má jiný člověk titul inţenýra, berete ho jako inţenýra.
Bhagavad-gítá podobně definuje čtyři třídy lidí ve společnosti: třídu vysoce inteligentních lidí, třídu vládců,
produktivní třídu a obyčejné pracovníky. Toto dělení je přirozené. Například jedna třída lidí je velice
inteligentní. Ale dosáhnout skutečných kvalifikací této třídy, jak jsou popsány v Bhagavad-gítě, vyţaduje
přípravu, stejně jako inteligentní hoch potřebuje přípravu na fakultě, aby se stal kvalifikovaným lékařem. V hnutí
pro vědomí Kršny učíme inteligentní lidi jak ovládat svou mysl, jak ovládat své smysly, jak být pravdomluvný,
čistý uvnitř i vně, jak být moudrý, jak pouţívat svých znalostí v praktickém ţivotě a jak si být vědom Boha.
Všichni tito hoši ( ukazuje na sedící ţáky ) mají prvotřídní inteligenci a my je teď učíme, jak ji správně vyuţívat.
Nezavádíme kastovní systém, ve kterém je kaţdý darebák narozený v rodině bráhmana automaticky bráhmanem.
Můţe mít zvyky člověka páté třídy, ale je přijímán jako prvotřídní, protoţe se narodil v rodině bráhmana. To my
neuznáváme. Za prvotřídního povaţujeme člověka, který je vyškolený jako bráhman. Nezáleţí na tom, je-li Ind,
Evropan nebo Američan, nízkého původu nebo vysokého původu. Kaţdý inteligentní člověk si můţe osvojit
prvotřídní návyky. Představa, ţe svým ţákům vnucujeme indický kastovní systém, je nesmysl. Přicházejí k nám
lidi s prvotřídní inteligencí a my je pouze učíme, jak být prvotřídní v kaţdém směru.
Sandy Nixonová: Jaký máte názor na osvobození ţen?
Šríla Prabhupáda: Takzvané zrovnoprávnění ţen znamená, ţe muţi mohou ţeny podvádět. Předpokládejme,
ţe ţena a muţ se seznámí, stanou se z nich milenci, mají pohlavní styk, ţena otěhotní a muţ od ní odejde. Ţena
se pak musí starat o dítě a ţebrat o almuţnu od státu nebo zabije dítě tím, ţe si nechá udělat potrat. To je
nezávislost ţen. V Indii, i kdyţ je ţena třeba chudá, zůstává v péči svého manţela a on za ni přebírá
zodpovědnost. Kdyţ otěhotní, není nucena dítě zabít nebo ţebrat, aby ho uţivila. Takţe co je skutečná
nezávislost - zůstat v péči manţela nebo se nechat zneuţívat?
Sandy Nixonová: Co v duchovním ţivotě? Mohou být ţeny také úspěšné ve vědomí Kršny?
Šríla Prabhupáda: Neděláme rozdíly na základě pohlaví. Dáváme vědomí Kršny jak muţům, tak ţenám
rovnocenně. Vítáme ţeny, muţe, chudé, bohaté - kaţdého. Kršna říká v Bhagavad-gítě (5.18):
,,Díky správnému poznání spatřují moudří v učeném a pokorném bráhmanovi, krávě, slonu, psu a pojídači psů
jedno a totéţ. ``
Sandy Nixonová: Mohl byste vyloţit význam Haré Kršna mantry?
Šríla Prabhupáda: To je velmi jednoduché.
znamená ,,Ó energie Pána`` a
znamená ,,Ó
Pane Kršno``. Jako existují muţi a ţeny v hmotném světě, tak i Bůh je původní muţ (
) a Jeho
energie (
) je původní ţena. Takţe, kdyţ zpíváme Haré Kršna, znamená to: ,,Ó Pane Kršno, ó
energie Kršny, zaměstnejte mě laskavě ve Své sluţbě. ``
Sandy Nixonová: Mohl byste mi, prosím, říci něco málo o svém ţivotě a o tom, jak jste se stal duchovním
učitelem hnutí pro vědomí Kršny?
Šríla Prabhupáda: Můj ţivot je prostý. Byl jsem ţenatý a měl jsem ţenu a děti - teď mám vnoučata - kdyţ mi
můj duchovní mistr nařídil odejít do západních zemí a kázat o vědomí Kršny. Na pokyn svého duchovního mistra
jsem všechno opustil a nyní se snaţím vykonávat jeho nařízení a nařízení Kršny.
Sandy Nixonová: Jak jste byl starý, kdyţ vám řekl, abyste jel na Západ?
Šríla Prabhupáda: Kázat vědomí Kršny na Západě mi nařídil při našem prvním setkání. Bylo mi tehdy 25 let,
byl jsem ţenatý muţ se dvěma dětmi. Snaţil jsem se jeho nařízení plnit co nejlépe a v roce 1944 jsem začal
vydávat časopis Návrat k Bohu, přičemţ jsem stále ţil jako hospodář. Knihy jsem začal psát v roce 1959 po
odchodu z rodinného ţivota a v roce 1965 jsem přijel do Spojených států.
Sandy Nixonová: Řekl jste, ţe nejste Bůh, a přece se mi jako nezaujatému zdá, ţe vaši oddaní se k vám
chovají, jako kdybyste byl Bůh.
Šríla Prabhupáda: Ano, to je jejich povinnost. Jelikoţ duchovní mistr vykonává Boţí nařízení, musí být
uctíván stejně jako Bůh, tak jako vládní úředník musí být respektován jako vláda, jelikoţ vykonává vládní
nařízení. I kdyţ přijde obyčejný policista, máte před ním respekt, neboť je to zástupce vlády. Ale to neznamená,
ţe on je člen vlády.
,,Duchovní mistr má být uctíván stejně jako Nejvyšší Pán, neboť je Jeho
nejdůvěrnější sluţebník. Schvalují to všechna zjevená písma a následují to všechny autority. ``
Sandy Nixonová: Přemýšlím také o spoustě krásných hmotných věcí, které vám oddaní přinášejí. Například z
letiště jste odjel v krásném, luxusním autě. Přemýšlím o tom proto,...
Šríla Prabhupáda: Ţáci se tím učí, jak si váţit svého duchovního mistra stejně dobře jako Boha. Pokud
respektujete představitele vlády tak, jako respektujete vládu, pak se o něj jistě pěkně postaráte. Pokud
respektujete duchovního mistra tak jako Boha, pak mu musíte nabídnou stejné pohodlí a bohatství, jaké byste
nabídli Bohu. Bůh cestuje ve zlatém voze. Kdyby ţáci nabídli duchovnímu mistrovi starý automobil, nebylo by to
dostatečné, neboť k duchovnímu mistrovi se má ţák chovat stejně jako k Bohu. Kdyby Bůh přišel do vašeho
domu, vezla byste Ho obyčejným autem, nebo byste sháněla zlatý vůz?
Sandy Nixonová: Jedním z aspektů vědomí Kršny, který je pro nezasvěceného člověka nejtěţší přijmout, jsou
Boţstva ve vašem chrámu, představující Kršnu. Mohl byste o tom něco říci?
Šríla Prabhupáda: Ano. V této chvíli, jelikoţ nejste schopna vidět Kršnu, se před vámi laskavě zjevuje tak,
abyste Ho viděla. Můţete vidět dřevo a kámen, ale nemůţete vidět to, co je duchovní. Předpokládejme, ţe váš
otec je v nemocnici a zemře. Pláčete u jeho postele a říkáte: ,,Můj otec odešel! `` Ale proč říkáte, ţe odešel? Co
je to, co odešlo?
Sandy Nixonová: Odešla jeho duše.
Šríla Prabhupáda: A viděla jste tu duši?
Sandy Nixonová: Ne.
Šríla Prabhupáda: Takţe nemůţete vidět duši a Bůh je Nejvyšší Duše. On je vlastně všechno - duch i hmota ale vy Ho nemůţete vidět v Jeho duchovní podobě. Proto vám projevuje laskavost tím, ţe se vám ze Své
neomezené milosti zjevuje v podobě dřevěných nebo kamenných Boţstev, abyste Ho mohla vidět.
Sandy Nixonová: Děkuji mnohokrát.
Šríla Prabhupáda: Haré Kršna!
Absolutní láska
,,Kaţdý je zklamaný - manţelé, manţelky, chlapci, dívky. Všude vládne zklamání, protoţe svůj sklon milovat
nedokáţeme náleţitě vyuţít. `` V této přednášce v Seattlu ve státě Washington v říjnu roku 1968 Šríla
Prabhupáda vysvětluje, jak můţeme dosáhnout úplné spokojenosti tím, ţe svoji lásku zaměříme k Nejvyšší
Osobě.
,,Hluboce se klaním svému duchovnímu mistrovi, který pochodní poznání otevřel moje oči, zaslepené temnotou
nevědomosti. ``
Kaţdý v tomto hmotném světě se rodí do nevědomosti, do temnoty. Temnota je přirozenou vlastností hmotného
světa. Můţe být osvětlen sluncem, měsícem, ohněm nebo elektřinou, ale svou povahou zůstává temný. To je
vědecký fakt. Kaţdý, kdo se narodil v tomto hmotném světě - od Brahmy, nejvýznamnější osobnosti na nejvyšší
planetě tohoto vesmíru, aţ po nepatrného mravence - se tedy narodil v temnotě nevědomosti.
Védy proto přikazují:
,,Nezůstávej v temnotě; vyjdi na světlo. `` A k
tomu potřebujeme duchovního mistra. Povinností duchovního mistra je otvírat pochodní poznání oči těm, kteří
jsou v temnotě, a takovému duchovnímu mistrovi se musíme hluboce klanět.
Lidé nemají být drţeni v temnotě, ale mají být vyvedeni na světlo. V kaţdé lidské společnosti proto existuje
nějaké náboţenství. Co je cílem hinduismu, mohamedánství, křesťanství nebo buddhismu? Cílem je vyvést lidi
na světlo. To je cíl náboţenství.
A co je toto světlo? Toto světlo je Nejvyšší Osobnost Boţství. Šrímad-Bhágavatam říká:
,,Zásady náboţenství jsou stanoveny přímo Nejvyšší Osobností
Boţství. `` V kaţdém státě existují zákony, které musíte dodrţovat. Hlava státu vydá nějaké zákony a jste-li
dobrým občanem, pak se těmto zákonům podrobíte a budete ţít pokojně. Tyto zákony se mohou lišit podle času,
okolností a země - indické státní zákony se neshodují přesně se zákony Spojených států - ale v kaţdém státě
existují nějaké zákony, kterým se musíte podrobit. Člověk musí jednat v souladu se zákonem. V opačném případě
je pokládán za nejniţšího tvora ve společnosti, za zločince, a podléhá trestu. To je všeobecné pravidlo.
Náboţenství znamená podrobit se zákonům Boha. To je všechno. Pokud lidská bytost nejedná podle Boţích
zákonů, není o nic lepší neţ zvíře. Všechna písma, všechny náboţenské zásady jsou určeny k povýšení člověka ze
zvířecí úrovně na lidskou úroveň. Člověk bez náboţenských zásad, bez vědomí Boha, proto není o nic lepší neţ
zvíře. To je řečeno ve védské literatuře:
Jedení, spaní, sex a obrana - tyto čtyři činnosti jsou společné lidským bytostem i zvířatům. Rozdíl mezi lidským
a zvířecím ţivotem spočívá v tom, ţe člověk můţe hledat Boha, zatímco zvíře nemůţe. To je ten rozdíl. Člověk,
který nemá touhu najít Boha, není o nic lepší neţ zvíře.
V současné době se však naneštěstí v kaţdém státě a kaţdé společnosti lidé snaţí na Boha zapomenout. Někteří
veřejně říkají, ţe ţádný Bůh neexistuje, jiní říkají, ţe pokud Bůh existuje, je mrtev a tak dále. Budují takzvanou
pokročilou civilizaci s mnoha mrakodrapy, ale zapomínají, ţe všechen jejich pokrok závisí na Bohu, na Kršnovi.
To je pro lidskou společnost velice riskantní situace.
Jeden pěkný příběh výstiţně popisuje, co se stane se společností, která zapomíná na Nejvyšší Osobnost Boţství.
Jednou začala krysu honit kočka. Krysa proto přiběhla za světcem, který měl mystické schopnosti, a řekla: ,,Ó
můj pane, mám veliký problém. ``
,,Co se děje? ``
Krysa řekla: ,,Pořád mě honí kočka a moje mysl nemá klid. ``
,,Co tedy chceš? ``
,,Udělej ze mě kočku, prosím. ``
,,Budiţ, staň se kočkou. ``
Za několik dní přiběhla tato kočka za světcem a řekla: ,,Ó můj pane, mám zase potíţe. ``
,,O co jde? ``
,,Honí mě psi. ``
,,Co tedy chceš? ``
,,Stát se psem. ``
,,Budiţ, staň se psem. ``
Za několik dní ten pes přišel a řekl: ,,Pane, mám znovu potíţe. ``
,,Jaké? ``
,,Honí mě lišky. ``
,,Co tedy chceš? ``
,,Stát se liškou. ``
,,Budiţ, staň se liškou. ``
Liška potom přišla a řekla: ,,Ó, honí mě tygři. ``
,,Co tedy chceš? ``
,,Chci se stát tygrem. ``
,,Budiţ, staň se tygrem. ``
Tygr se pak na toho svatého muţe upřeně zahleděl a řekl: ,,Teď tě sním. ``
,,Ó, ty mě sníš? Udělal jsem z tebe tygra a ty mě chceš sníst! ``
,,Ano, jsem tygr a sním tě. ``
Ale světec ho proklel: ,,Staň se znovu krysou! ``
A tygr se stal krysou.
Taková je tedy naše lidská civilizace. Četl jsem jednou Světový almanach. Píše se tam, ţe během příštích sta let
začnou lidé ţít pod zemí jako krysy. Vědecký pokrok stvořil atomovou bombu pro zabíjení lidí a jakmile bude
pouţita, lidé budou muset jít pod zem a ţít jako krysy. Tygr se stane krysou. K tomu dojde - to je zákon přírody.
Kdyţ se stavíte proti zákonům svého státu, dostanete se do těţkostí. Podobně kdyţ se postavíte autoritě
Nejvyššího Pána, budete trpět. Stanou se z vás opět krysy. Jakmile vybuchnou atomové bomby, s celou civilizací
na zemském povrchu bude konec. Moţná na tyto věci nechcete myslet, protoţe vám jsou nepříjemné, ale taková
je skutečnost.
Podle
společenských konvencí se má pravda podávat co nejpřijatelnějším způsobem. Ale my tu nejsme proto, abychom
se zaobírali společenskými konvencemi. My jsme kazatelé, sluţebníci Boha, a musíme říkat pravdu, ať se vám
líbí nebo nelíbí.
Bezboţná civilizace nemůţe být šťastná. To je skutečnost. Proto jsme započali hnutí pro vědomí Kršny,
abychom tuto bezboţnou společnost probudili. Jednoduše vás ţádáme: pokuste se milovat Boha. Lásku máte v
sobě a chcete někoho milovat. Mladý chlapec se snaţí milovat mladou dívku a mladá dívka se snaţí milovat
mladého chlapce. To je přirozené, protoţe tento sklon milovat je v kaţdém. Sami jsme se však dostali do situace,
ve které kaţdá naše láska končí zklamáním. Kaţdý je zklamaný - manţelé, manţelky, chlapci, dívky. Všude
vládne zklamání, protoţe svůj sklon milovat nedokáţeme náleţitě vyuţít. Proč? Protoţe jsme zapomněli milovat
Nejvyšší Osobu. To je naše nemoc.
Cílem náboţenství je naučit lidi milovat Boha. To je cílem všech náboţenství. Ať uţ je vaším náboţenstvím
křesťanství, hinduismus nebo mohamedánství, cílem vašeho náboţenství je naučit vás milovat Boha, protoţe to je
vaše věčné přirozené postavení.
Ve Šrímad-Bhágavatamu (1.2.6) je řečeno:
Slovo
se ve slovnících obvykle překládá jako ,,náboţenství``, coţ je určitý druh
víry, ale skutečný význam slova dharma je ,,základní vlastnost``. Například dharmou neboli základní vlastností
cukru je sladkost. Kdyţ dostanete nějaký bílý prášek a zjistíte, ţe není sladký, ihned řeknete: ,,To není cukr, to je
něco jiného. `` To znamená, ţe sladkost je dharma cukru. Podobně slaná chuť je dharma soli a ostrost je dharma
čili.
Jaká je tedy vaše ,,základní charakteristická vlastnost``? Jste ţivá bytost a musíte chápat svoji základní
charakteristiku. Tato základní charakteristická vlastnost je vaše
vaše náboţenství - nikoliv
křesťanské náboţenství, hinduistické náboţenství, toto náboţenství nebo tamto náboţenství. Vaše věčná základní
vlastnost - to je vaše náboţenství.
A jaká je to vlastnost? Vaší základní vlastností je, ţe chcete někoho milovat a tím pádem mu slouţit. To je vaše
základní charakteristika. Milujete svoji rodinu, milujete svoji společnost, milujete své okolí, milujete svoji zemi.
A protoţe je milujete, chcete jim slouţit. Tento sklon zaměstnat se v láskyplné sluţbě je vaše základní vlastnost,
vaše dharma. Ať uţ jste křesťan, mohamedán nebo hind, tato vlastnost vám zůstává. Předpokládejme, ţe dnes jste
křesťan. Zítra se můţete stát hinduistou, ale vaše sluţebnická nálada, tento sklon někoho milovat, vám zůstane.
Sklon milovat druhé a slouţit jim je tedy vaše dharma, vaše náboţenství. To je všeobecně platná podoba
náboţenství.
Musíte však svoji láskyplnou sluţbu vykonávat takovým způsobem, abyste byli zcela spokojeni. Protoţe vaše
láska je špatně vyuţita, nejste šťastní. Jste zklamaní a zmatení. Šrímad-Bhágavatam nám říká, jak dokonale
uplatnit svůj sklon k láskyplné oddanosti:
Prvotřídní náboţenství je to, které vás učí milovat Boha. Takové náboţenství vás plně uspokojí.
Kdyţ vyvinete svoji lásku k Bohu plnou měrou, stanete se dokonalou osobou. Ucítíte v sobě dokonalost.
Dychtíte po uspokojení, úplném uspokojení, ale to můţete získat jedině tehdy, kdyţ budete milovat Boha.
Milovat Boha je přirozeným posláním kaţdé ţivé bytosti. Nezáleţí na tom, jestli jste křesťan, hinduista nebo
mohamedán. Pokuste se jen vyvinout svoji lásku k Bohu. Pak bude vaše náboţenství v pořádku. Jinak je to jen
ztráta času (
). Pokud celý ţivot vykonáváte rituály určitého náboţenství a
nevyvinete přitom ţádnou lásku k Bohu, pak jen ztrácíte čas.
Hnutí pro vědomí Kršny je postgraduálním hnutím pro všechny druhy náboţenství. Zveme všechny křesťany,
muslimy a hindy - kaţdého - aby laskavě vyhledal naši společnost a pokusil se milovat Boha. Metoda je velice
jednoduchá: jednoduše zpívejte Jeho svatá jména .
Všichni moji studenti jsou Američané a pocházejí buď z křesťanských nebo ţidovských rodin. Ţádný z nich
nepochází z hinduistické rodiny. Metoda, kterou je učím - zpívání Haré Kršna mantry - je všeobecně platná pro
všechny. Není hinduistická ani indická.
Sanskrtské slovo
je kombinací dvou slabik,
a
znamená ,,mysl`` a
znamená
,,osvobození``. Mantra je to, co vás osvobozuje od mentálních výmyslů, co vás dokáţe pozvednout z mentální
úrovně. Kdyţ tedy budete zpívat tuto mantru - velice brzy zjistíte, ţe se dostáváte
ze tmy na světlo.
Nechci vám brát příliš mnoho času; chci jen zdůraznit, jak důleţité je zpívání Haré Kršna. Můţete udělat pokus:
zpívejte týden Haré Kršna a posuďte potom svůj duchovní pokrok. Nic si neúčtujeme, takţe nic neztratíte. Zisk je
však veliký, to je zaručené. Proto, prosím, zpívejte
.
Děkuji vám mnohokrát.
Návrat do duchovního světa
,,V duchovním světě je všechno skutečné a původní. Tento hmotný svět je pouze napodobenina... Je to jako
promítání filmu, ve kterém vidíme pouze stín skutečnosti. `` V této přednášce z New Yorku v říjnu 1966 nám Šríla
Prabhupáda dává nahlédnout do úţasné povahy duchovního světa a zároveň zveřejňuje návod, jak po skončení
naší nebezpečné cesty ţivotem můţeme do tohoto světa dojít.
,,Existuje však ještě jiná neprojevená příroda, která je věčná a transcendentální této projevené a neprojevené
hmotě. Je nejvyšší a není nikdy zničena. Nezaniká, ani kdyţ vše v tomto světě zanikne. `` (Bg. 8.20)
Nedokáţeme spočítat ani délku a šířku tohoto vesmíru a v hmotném nebi existují milióny takových vesmírů. Za
hmotným nebem existuje ještě jiné nebe, které se nazývá duchovní. V tomto nebi jsou všechny planety věčné a
ţivot na nich je také věčný. K tomu nedojdeme našimi hmotnými výpočty, ale musíme přijmout informace z
Bhagavad-gíty.
Tento hmotný projev tvoří pouze jednu čtvrtinu celého stvoření, duchovního i hmotného. To znamená, ţe tři
čtvrtiny celého stvoření se nacházejí mimo zakryté hmotné nebe. Hmotný obal je silný milióny kilometrů a teprve
kdyţ skrze něj pronikneme, budeme moci vstoupit do otevřeného duchovního nebe. Kršna zde pouţívá slova
která znamenají ,,jiná příroda``. Kromě hmotné přírody, se kterou běţně přicházíme do
styku, tedy existuje ještě jiná, duchovní příroda.
Ale dokonce jiţ nyní se setkáváme nejen s hmotnou, ale i s duchovní přírodou. Jak to je moţné? Protoţe my
sami jsme kombinací hmoty a ducha. My jsme duchovní povahy, duše, a hmotné tělo se hýbe jen do té doby,
dokud v něm přebýváme. Jakmile tělo opustíme, bude stejně netečné jako kámen. Všichni tedy můţeme osobně
vnímat, ţe kromě hmoty existuje ještě duše, a proto bychom měli také vědět, ţe existuje i duchovní svět.
V sedmé kapitole Bhagavad-gíty Kršna vysvětluje duchovní a hmotnou přírodu. Duchovní příroda je vyšší a
hmotná příroda je niţší. V tomto hmotném světě jsou duchovní a hmotná příroda smíšené, ale pokud se
dostaneme mimo hmotnou přírodu, do duchovního světa, nalezneme tam pouze vyšší, duchovní energii. Tuto
informaci najdeme v osmé kapitole.
Není moţné to pochopit na základě experimentálního poznání. Vědci mohou ve svých teleskopech vidět milióny
hvězd, ale na ţádnou se nedostanou. Nemají dostatečné prostředky. Nedostanou se ani na Měsíc, který je nejblíţ,
a co potom říci o jiných planetách. Měli bychom se tedy pokusit uvědomit si, ţe Boha a Boţí království nejsme
schopni pochopit na základě experimentálního poznání. Tímto způsobem to jednoduše není moţné a je pošetilé
se o to pokoušet. Boha musíme pochopit nasloucháním Bhagavad-gítě. Ţádný jiný způsob neexistuje. Pomocí
experimentálního poznání nemůţe nikdo zjistit, kdo je jeho otec. Musíme jednoduše věřit své matce, která nám
řekne: ,,To je tvůj otec. `` Stejně tak musíme věřit Bhagavad-gítě - pak můţeme získat všechny informace.
Ovšem i kdyţ není moţné poznat Boha experimentální cestou, jakmile pokročíme ve vědomí Kršny, budeme
realizovat Boha přímo. Například já jsem díky realizaci pevně přesvědčen o všem, co zde o Kršnovi říkám.
Nemluvím slepě. A stejně tak kaţdý můţe realizovat Boha.
přímé
poznání Boha můţe být zjeveno kaţdému, kdo se přísně drţí procesu vědomí Kršny. Takový člověk skutečně
pochopí: ,,Ano, existuje duchovní království, kde sídlí Bůh, a já tam musím jít. Musím se na tu cestu připravit. ``
Neţ jedeme do jiné země, můţeme o ní hodně slyšet, ale kdyţ jsme tam, pochopíme všechno přímo. Stejně tak,
kdyţ se zapojíme do procesu vědomí Kršny, jednoho dne pochopíme přímo Boha a Boţí království a celý
problém našeho ţivota bude vyřešen.
Pro popis duchovního království zde Kršna pouţívá slovo
Hmotná příroda má svůj počátek a
konec, ale duchovní příroda ţádný počátek ani konec nemá. Jak to je moţné? Můţeme to pochopit na
jednoduchém příkladě: kdyţ sněţí, vidíme celé nebe zakryté mrakem. Ve skutečnosti však tento mrak zakrývá
pouze bezvýznamnou část oblohy. Jelikoţ jsme ale velice nepatrní, kdyţ mrak zakryje několik kilometrů nebe,
zdá se nám, ţe je zakryté celé. Stejně tak celý hmotný projev (zvaný
) je jako mrak
zakrývající bezvýznamnou část duchovního nebe. A stejně jako po rozplynutí mraku uvidíme čisté a jasné nebe,
tak i po odstranění tohoto hmotného obalu můţeme vidět původní, duchovní nebe.
Stejně jako mrak vzniká a zaniká, tak i hmotná příroda vzniká a zaniká a naše hmotné tělo také vzniká a zaniká.
Naše tělo existuje pouze po určitou dobu. Rodí se, roste, nějaký čas zůstává, vytváří vedlejší produkty, stárne a
nakonec mizí. To je šest proměn těla. Stejně tak kaţdý hmotný projev prochází těmito šesti proměnami a na
konci takto zanikne i celý hmotný svět.
Kršna nás ale ujišťuje:
,,Nad touto pomíjivou hmotnou přírodou, která je jako mrak, existuje ještě jiná, vyšší příroda, která je věčná.
Nemá ţádný počátek a ţádný konec. `` Dále říká:
,,Aţ bude tento hmotný projev zničen, tato vyšší příroda zůstane i po jeho zničení. `` Kdyţ
mrak na nebi zanikne, nebe zůstává. Stejně tak, kdyţ zanikne hmotný projev, duchovní nebe zůstane. Tomu se
říká
Ve védské literatuře najdeme mnoho informací o hmotném a duchovním nebi. Ve druhém zpěvu ŠrímadBhágavatamu najdeme popis duchovního nebe: jaká je jeho povaha, jací lidé tam ţijí, jak vypadají - všechno.
Dozvídáme se také, ţe v duchovním nebi létají duchovní letadla. Všechny ţivé bytosti tam jsou osvobozené a
kdyţ letí ve svých letadlech, vypadají jako blesk na obloze.
V duchovním světě je všechno skutečné a původní. Tento hmotný svět je pouze napodobenina. Vše, co vidíme v
tomto hmotném světě, je napodobenina, stín. Je to jako promítání filmu, ve kterém vidíme pouze stín skutečnosti.
Ve Šrímad-Bhágavatamu (1.1.1) je řečeno:
,,Tento hmotný svět je iluzorní. ``
Všichni jsme jiţ někdy viděli figurínu pěkné dívky ve výkladní skříni. Kaţdý rozumný člověk ví, ţe to je
napodobenina. Všechny takzvaně krásné věci v tomto hmotném světě jsou jako ta krásná ,,dívka`` ve výkladní
skříni. Všechny krásné věci, které vidíme v tomto hmotném světě, jsou pouhou napodobeninou skutečné krásy v
duchovním světě. Jak říká Šrídhar Svámí:
,,Duchovní svět je skutečný, a neskutečný hmotný projev pouze vypadá jako skutečný. ``
Skutečné je pouze to, co existuje věčně. Skutečnost nelze zničit. Stejně tak skutečná radost musí být věčná.
Jelikoţ hmotná radost je dočasná, není skutečná, a ti, kteří hledají skutečnou radost, se této stínové radosti
neúčastní. Chtějí skutečnou, věčnou radost, vědomí Kršny.
Kršna zde říká:
,,Kdyţ je vše v
hmotném světě zničeno, duchovní příroda i nadále zůstává. `` Cílem lidského ţivota je dosáhnout tohoto
duchovního nebe. Lidé však o existenci duchovního nebe nevědí. Bhágavatam říká:
,,Lidé nevědí, co je v jejich skutečném zájmu. Nevědí, ţe lidský ţivot je
určen k pochopení duchovní reality a k přípravě na cestu do duchovního světa. Není určen pro další pobyt v
hmotném světě. `` Tento pokyn dává celá védská literatura.
,,Nezůstávej v temnotě; vyjdi na světlo! `` Hmotný svět je temný. Snaţíme se ho osvětlit elektřinou, ohněm a
mnoha jinými způsoby, ale svou povahou zůstává temný. Duchovní svět ovšem není temný - je plný světla. Stejně
jako tma nemůţe existovat na Slunci, nemůţe existovat ani v duchovním světě, protoţe kaţdá planeta je tam
samovyzařující.
V Bhagavad-gítě je jasně řečeno, ţe nejvyšším cílem, odkud není návratu, je sídlo Nejvyšší Osoby, Kršny.
Brahma-sanhitá toto svrchované sídlo popisuje jako
místo, kde je vše plné
duchovní blaţenosti. Veškerá rozmanitost tam má kvalitu duchovní blaţenosti - není tam nic hmotného. Tato
duchovní rozmanitost je duchovní expanzí Nejvyšší Osobnosti Boţství, neboť celý tento projev je tvořen
duchovní energií.
I kdyţ Pán je vţdy ve Svém svrchovaném sídle, zároveň je všudypřítomný prostřednictvím Své hmotné energie.
Prostřednictvím Své duchovní a hmotné energie je přítomný všude, v hmotných i duchovních vesmírech. Slova
v Bhagavad-gítě naznačují, ţe udrţuje vše, ať jiţ duchovní či
hmotné.
V Bhagavad-gítě se jasně říká, ţe jedině prostřednictvím bhakti neboli oddané sluţby je moţné vstoupit na
duchovní planety - Vaikunthy. Na všech Vaikunthách vládne pouze jeden Nejvyšší Bůh, Kršna, který se
expandoval do miliónů a miliónů úplných částí. Tyto úplné expanze mají čtyři ruce a vládnou nespočetně mnoha
duchovním planetám. Mají mnoho různých jmen: Purušóttama, Trivikrama, Kéšava, Mádhava, Aniruddha,
Hršíkéša, Sankaršan, Pradjumna, Šrídhar, Vásudéva, Dámódar, Dţanárdana, Nárájan, Vámana, Padmanábha a
tak dále. Tyto úplné expanze jsou jako lístky stromu, přičemţ hlavním kmenem tohoto stromu je Kršna. Kršna,
který ţije ve Svém svrchovaném sídle na Gólóce Vrndávaně, systematicky a dokonale řídí chod obou světů
(hmotného i duchovního) silou Své všudepřítomnosti.
Pokud tedy máme zájem dosáhnout Kršnova svrchovaného sídla, musíme provozovat bhakti-jógu. Slovo bhakti
znamená ,,oddaná sluţba`` neboli odevzdání se Nejvyššímu Pánu. Kršna jasně říká:
Slova
zde znamenají ,,bez
jakéhokoliv jiného zaměstnání``. Chceme-li dosáhnout duchovního sídla Pána, musíme se zaměstnat v čisté
oddané sluţbě Kršnovi.
Jedna definice
je uvedena v autoritativní knize, která se jmenuje Nárada-paňčarátra:
,,Bhakti neboli oddaná sluţba znamená zaměstnat všechny své smysly ve sluţbě Pánu, Nejvyšší Osobnosti
Boţství, který je Pánem všech smyslů. Sluţba Nejvyššímu má dva vedlejší účinky. Člověk je za prvé osvobozen
od všech hmotných označení a za druhé očistí své smysly jednoduše tím, ţe se zapojí do sluţby Jemu. ``
Nyní nás svazují mnohá tělesná označení. ,,Ind``, ,,Američan``, ,,Afričan``, ,,Evropan`` - to vše jsou tělesná
označení. Naše těla nejsme my samotní, ale přesto se ztotoţňujeme s těmito označeními. Někdo například získá
univerzitní titul a ztotoţňuje se s ním jako ing., CSc. nebo DrSc. Titul však není jeho skutečná totoţnost. Bhakti
tedy znamená osvobodit se od těchto označení (
).
znamená
,,označení``. Kdyţ někdo v Anglii dostane titul ,,Sir``, je velice šťastný: ,,Ó, teď jsem, Sir`. `` Zapomíná, ţe tento
titul je pouze jeho označení, které bude existovat jen tak dlouho, dokud bude mít toto tělo. Je ale jisté, ţe toto
tělo bude zničeno - se všemi jeho označeními. Jakmile získáme další tělo, získáme jiná označení. Například
někdo, kdo je v současném ţivotě Američan, můţe být v příštím těle Číňan. Jelikoţ tedy neustále měníme svá
tělesná označení, měli bychom je přestat ztotoţňovat se svým vlastním já. Ten, kdo je odhodlán osvobodit se od
všech těchto nesmyslných označení, můţe dosáhnout bhakti.
Slovo
ve výše uvedeném verši z Nárada-paňčarátry má význam ,,zcela čistý``. Co to znamená?
Musíme být přesvědčeni: ,,Jsem duše (
). Nejsem toto hmotné tělo, které je jen mým
obalem. Jsem věčný sluţebník Kršny - to je má skutečná totoţnost. `` Ten, kdo je osvobozen od falešných
označení a pevně umístěn ve svém skutečném přirozeném postavení, neustále svými smysly slouţí Kršnovi (
). Slovo
znamená
,,smysly``. Naše smysly nyní mají svá označení, ale kdyţ budou od těchto označení osvobozeny a kdyţ s touto
svobodou a čistotou budeme slouţit Kršnovi, pak to bude oddaná sluţba.
Šríla Rúpa Gósvámí vysvětluje čistou oddanou sluţbu v následujícím verši z Bhakti-rasámrta-sindhu (1.1.11):
,,Prvotřídní oddaná sluţba musí být prostá příměsí všech hmotných tuţeb, poznání poznamenaného monistickou
filozofií a plodonosných činností. Čistý oddaný musí neustále slouţit Kršnovi příznivým způsobem, podle
Kršnova přání. `` Musíme slouţit Kršnovi příznivě a nikoliv nepříznivě. Měli bychom být také oproštěni od
hmotných tuţeb (
). Obvykle chce člověk slouţit Bohu s nějakým hmotným
cílem. To je samozřejmě také dobré: jde-li někdo za Bohem s nějakým hmotným cílem, je mnohem lepší neţ ten,
kdo se k Bohu neobrátí nikdy. To je řečeno v Bhagavad-gítě (7.16):
,,Ó Ardţuno, nejlepší z Bháratovců, čtyři druhy zboţných lidí Mi začínají oddaně slouţit: trpící, touţící po
bohatství, zvídaví a hledající Absolutní Pravdu. `` Ale nejlepší je, kdyţ za Bohem jdeme bez touhy po hmotném
prospěchu. Měli bychom se zbavit této nečistoty (
).
Další slova, která Rúpa Gósvámí pouţívá k popisu čisté bhakti, jsou
Slovo
označuje snahu pochopit Kršnu mentální spekulací. Měli bychom se samozřejmě snaţit pochopit
Kršnu, ale zároveň bychom měli mít vţdy na paměti, ţe je neomezený a ţe Ho nikdy plně nepochopíme. Není to
pro nás moţné. Proto musíme přijmout vše, co nám předkládají zjevená písma. Například v Bhagavad-gítě nám
Kršna sdělil mnoho věcí. Musíme se Ho snaţit pochopit jednoduše nasloucháním z knih jako je Bhagavad-gítá a
Šrímad-Bhágavatam. Slovo
znamená ,,práce s touhou po výsledku``. Chceme-li se věnovat čisté bhakti,
musíme ve vědomí Kršny pracovat nezištným způsobem a nikoliv proto, abychom z toho vytěţili nějaký zisk.
Šríla Rúpa Gósvámí dále říká, ţe čistá bhakti musí být
neboli příznivá. Musíme rozvíjet
vědomí Kršny příznivým způsobem. Měli bychom zjistit, co je Kršnovi příjemné, a dělat to. Jak se dozvíme, co
Kršnu potěší? Posloucháním Bhagavad-gíty a přijímáním správných výkladů od správné osoby. Pak budeme
vědět, co Kršna chce, a budeme podle toho moci jednat. Tehdy budeme povýšeni na úroveň prvotřídní oddané
sluţby.
Bhakti-jóga je veliká věda a existuje nesmírné mnoţství literatury, která nám ji pomůţe pochopit. Měli bychom
svůj čas vyuţít k pochopení této vědy a dobře se připravit, abychom v okamţiku smrti mohli obdrţet nejvyšší
výsadu - návrat na duchovní planety, kde sídlí Nejvyšší Osobnost Boţství.
V tomto vesmíru existují milióny planet a hvězd, ale celý vesmír je pouze malou částí úplného stvoření. Existuje
mnoho takových vesmírů jako je náš a jak jsme uvedli dříve, duchovní nebe je třikrát tak velké jako celé hmotné
stvoření. To znamená, ţe tři čtvrtiny úplného projevu jsou v duchovním nebi.
Z Bhagavad-gíty se dozvídáme, ţe na kaţdé duchovní planetě v duchovním nebi sídlí nějaká Kršnova expanze.
Všechny jsou
neboli osoby a ţádná z nich není neosobní. Kršna říká v Bhagavad-gítě:
- k Nejvyšší Osobě lze dojít jedině
oddanou sluţbou a ţádnými pyšnými výzvami, filozofickými spekulacemi nebo pomocí této jógy či tamté jógy.
Nic takového nám nepomůţe. Je jasně řečeno, ţe ke Kršnovi můţeme dojít jedině odevzdáním se a oddanou
sluţbou. Nikde se neříká, ţe k Němu můţeme dospět filozofickou spekulací, mentálními výmysly nebo nějakými
tělesnými cviky. Ke Kršnovi můţeme dojít jedině oddaností bez snah o plodonosnou činnost, filozofickou
spekulaci či tělesné cviky. Jedině čistou oddanou sluţbou bez jakýchkoliv příměsí můţeme dosáhnout
duchovního světa.
Bhagavad-gítá dále říká:
Kršna je tak veliký, ţe i kdyţ je ve Svém sídle, je zároveň všude a všechno je v Něm. Jak je to moţné? Slunce je
na jednom místě, ale sluneční paprsky se šíří po celém vesmíru. Stejně tak, i kdyţ je Bůh ve Svém sídle v
duchovním nebi, Jeho energie se šíří všude. Pán se od Své energie neliší, stejně jako není rozdíl mezi sluncem a
jeho světlem v tom smyslu, ţe obojí se skládá ze stejné osvětlující substance. Kršna se tedy šíří všude ve Svých
energiích a kdyţ uděláme pokrok v oddané sluţbě, budeme schopni Ho vidět všude, stejně jako dokáţeme
rozsvítit lampu kdekoliv, kdyţ ji napojíme do elektrického obvodu.
Pán Brahmá v Brahma-sanhitě popisuje kvalifikace nutné k tomu, abychom mohli vidět Boha:
Ti, kteří vyvinuli lásku k Bohu, mohou Boha neustále vidět před sebou, dvacet čtyři hodin
denně. Slovo
znamená ,,neustále, dvacet čtyři hodin denně``. Pokud někdo skutečně realizoval
Boha, nikdy neříká: ,,Ó, viděl jsem Boha včera večer, ale dnes Ho nevidím. `` Ne, Bůh je vidět vţdy, protoţe je
všude.
Závěr je tedy takový, ţe Kršnu můţeme vidět všude, ale musíme pro to náleţitě připravit své oči. To můţeme
dokázat, zapojíme-li se do procesu vědomí Kršny. Jakmile uvidíme Kršnu a přijdeme k Němu do Jeho
duchovního sídla, pak bude náš ţivot úspěšný, naše cíle se splní a budeme věčně šťastní a spokojení.
III. Vyšší chuť duchovního života
Uspokojení dokonalého Pána
Během přednášky v září roku 1968 v Seattlu ve státě Washington Šríla Prabhupáda říká: ,,Můţe někdo na tomto
setkání říct, ţe nikomu a ničemu neslouţí? Ne, protoţe slouţit je pro nás přirozené. `` Potom předkládá
myšlenku, která je pro většinu posluchačů nová: ,,Kdyţ svolíte, ţe budete slouţit Kršnovi, postupně uvidíte, ţe
Kršna také slouţí vám. `` Šríla Prabhupáda dále vysvětluje, jak uspokojováním Kršny můţe duše zaţívat
neomezené štěstí.
V tomto hmotném světě se kaţdý snaţí získat štěstí a vyhnout se utrpení. Existují tři druhy utrpení, které jsou
následkem našich hmotných podmínek:
a
Utrpení
je způsobené naším tělem a myslí. Například někdy v našem těle nefunguje
správným způsobem metabolismus, dostaneme horečku nebo cítíme bolest. Jiný druh utrpení
pochází od mysli. Kdyţ ztratím někoho, kdo mi je drahý, má mysl bude rozrušená. To je také utrpení. Čili tělesné
nemoci a rozrušení mysli patří k utrpení
Dále existuje utrpení
působené jinými ţivými bytostmi. Lidé posílají kaţdý den milióny
nebohých zvířat na jatka. Zvířata to neumějí dávat najevo, ale prodělávají veliké utrpení. Nám také způsobují
utrpení jiné ţivé bytosti.
Konečně utrpení
je způsobené vyššími autoritami (polobohy). Dochází k hladomorům,
zemětřesením, povodním, morovým epidemiím a mnoha dalším kalamitám, a to vše je utrpení
Neustále tedy trpíme, jedním nebo více způsoby. Tato hmotná příroda je uspořádaná tak, ţe musíme trpět. To je
Boţí zákon. My se jen snaţíme zmírnit utrpení různými neumělými pokusy. Nikdo nechce trpět. To je skutečnost.
Celý náš boj o existenci má za cíl vyhnout se utrpení.
Své utrpení se snaţíme zmírnit různými prostředky. Jeden prostředek nabízejí moderní vědci, jiný filozofové,
další ateisté, další teisté, další prostředek nabízejí ploduchtiví pracovníci. Kaţdý má mnoho různých představ.
Ale podle filozofie vědomí Kršny se zbavíte všeho utrpení, kdyţ jednoduše změníte své vědomí na vědomí
Kršny. To je všechno.
Příčinou všeho našeho utrpení je nevědomost. Zapomněli jsme, ţe jsme věční Kršnovi sluţebníci. Tento bod
vysvětluje jeden pěkný bengálský verš:
Jakmile se naše původní vědomí Kršny znečistí vědomím hmotného poţitku - myšlenkou, ţe chceme panovat
hmotě - naše problémy začínají. Okamţitě klesáme do máji, do iluze. Kaţdý v hmotném světě si myslí: ,,Tohoto
světa si mohu uţívat co hrdlo ráčí. `` Kaţdý, od nepatrného mravence po nejvyšší ţivou bytost, Brahmu, se chce
stát pánem. Ve vaší zemi mnoho politiků kandiduje na místo prezidenta. Proč? Protoţe chtějí nějakým způsobem
panovat. To je iluze.
V našem hnutí pro vědomí Kršny jednáme právě opačně. My se chceme stát sluţebníkem sluţebníka Kršny (
). Nechceme se stát pánem, ale
chceme se stát sluţebníkem Kršny.
Někteří lidé si moţná řeknou, ţe to je otrocká mentalita. ,,Proč bych se měl stát otrokem? Já se stanu pánem. ``
Ale oni nevědí, ţe toto vědomí - ,,já se stanu pánem`` - je příčinou všeho jejich utrpení. To je třeba pochopit. Ve
jménu snahy stát se pány tohoto hmotného světa se stáváme sluţebníky svých smyslů.
Nemůţeme se vyhnout sluţbě. Kaţdý z nás na tomto setkání je sluţebník. Tito chlapci a děvčata, kteří přijali
vědomí Kršny, souhlasí s tím, ţe se stanou Kršnovými sluţebníky. Jejich problém je tedy vyřešen. Ale jiní si
myslí: ,,Proč bych se měl stát sluţebníkem Boha? Stanu se pánem. `` Ve skutečnosti se nikdo nemůţe stát pánem.
A kdyţ se o to někdo snaţí, stává se jednoduše sluţebníkem svých smyslů. To je všechno. Stává se sluţebníkem
svého chtíče, sluţebníkem své chamtivosti, sluţebníkem svého hněvu - sluţebníkem tolika věcí.
Ve vyšším stádiu se člověk stává sluţebníkem lidstva, sluţebníkem společnosti, sluţebníkem své země, ale jeho
skutečným úmyslem je stát se pánem. To je jeho nemoc. Kandidáti na prezidenta vydávají různá prohlášení:
,,Budu slouţit zemi ze všech sil. Prosím, dejte mi svůj hlas. `` Ale ve skutečnosti touţí nějakým způsobem zemi
panovat. To je iluze.
Měli bychom tedy pochopit tento důleţitý filozofický bod: svojí přirozeností jsme sluţebníci. Nikdo nemůţe
říci: ,,Jsem svobodný. Jsem pán. `` Pokud si to někdo myslí, pak ţije v iluzi. Můţe někdo na tomto setkání říci, ţe
nikomu a ničemu neslouţí? Ne, protoţe slouţit je pro nás přirozené.
Můţeme slouţit Kršnovi nebo můţeme slouţit svým smyslům. Potíţ je ale v tom, ţe sluţbou svým smyslům
pouze zvyšujeme své utrpení. Na nějaký čas se můţete uspokojit nějakou omamnou látkou a pod jejím vlivem si
můţete myslet, ţe nikomu neslouţíte, ţe jste svobodní, ale to je pouze vaše představa. Jakmile vaše omámení
skončí, zase vidíte, ţe jste sluţebníci.
Jsme tedy nuceni slouţit, i kdyţ si to nepřejeme. Jak to můţeme vyřešit? Vědomím Kršny. Kdyţ se stanete
sluţebníky Kršny, vaše touha stát se pánem je ihned splněna. Například zde vidíme obrázek Kršny a Ardţuny. (
Šríla Prabhupáda ukazuje na obraz Kršny a Ardţuny na Kuruovském bitevním poli. ) Kršna je Nejvyšší Pán a
Ardţuna je lidská bytost. Ardţuna miluje Kršnu jako přítel a Kršna mu jeho přátelskou lásku oplatil tím, ţe se
stal jeho vozatajem, jeho sluţebníkem. Stejně tak, kdyţ my obnovíme svůj transcendentální láskyplný vztah ke
Kršnovi, splní se nám touha být pánem. Kdyţ svolíte, ţe budete slouţit Kršnovi, postupně uvidíte, ţe Kršna také
slouţí vám. To je otázka realizace.
Pokud se tedy chceme osvobodit od sluţby tomuto hmotnému světu, od sluţby svým smyslům, musíme svoji
sluţbu zaměřit ke Kršnovi. To je vědomí Kršny.
Šríla Rúpa Gósvámí ve svém Bhakti-rasámrta-sindhu cituje pěkný verš o sluţbě smyslům:
Oddaný zde říká Kršnovi, ţe velice dlouho slouţil
svým smyslům (
).
znamená ,,chtíč``. Oddaný říká: ,,Na
příkaz svého chtíče jsem dělal, co jsem neměl. `` Kdyţ je někdo otrok, je nucen dělat věci, které nechce dělat. Je
donucen. Zde tedy oddaný přiznává, ţe na příkaz svého chtíče dělal hříšné věci.
Někdo můţe oddanému říct: ,,Dobrá, slouţil jsi svým smyslům, ale nyní jsi s tím skončil. Nyní je všechno v
pořádku. `` Ale potíţ je taková:
Oddaný říká: ,,Tolik jsem slouţil svým smyslům, ale pořád nejsou spokojené. To je můj problém. Mé smysly
nejsou spokojené, ani já nejsem spokojený, ale smysly mi nedopřejí klidu, nechtějí mě ze své sluţby propustit.
To je moje postavení. Doufal jsem, ţe kdyţ budu mnoho let slouţit svým smyslům, budou spokojené. Ale ony
stále nejsou. Pořád mi diktují, co mám dělat dál. ``
Při této příleţitosti bych se mohl zmínit o tom, co mi řekl jeden z mých ţáků: jeho stará matka se bude vdávat. A
někdo jiný si také stěţoval, ţe jeho babička se znovu vdala. Jen se podívejte - je jim padesát, pětasedmdesát let a
smysly jsou pořád tak silné, ţe jim přikazují: ,,Ano, musíš se vdát. `` Pokuste se pochopit, jak jsou smysly silné.
Nejen mladí lidé jsou sluţebníky svých smyslů. Člověku můţe být sedmdesát pět, osmdesát let, můţe mít těsně
před smrtí, a přesto je sluţebníkem smyslů. Smysly nejsou nikdy spokojené.
Taková je tedy hmotná situace. Jsme sluţebníky svých smyslů, ale sluţba smyslům nás neuspokojuje, ani smysly
nejsou spokojené a nedopřejí nám klidu. Je to zmatek.
Nejlepší je proto stát se sluţebníkem Kršny. V Bhagavad-gítě (18.66) Kršna říká:
Slouţili jste svým smyslům uţ tolik ţivotů v 8 400 000 druzích těl. Ptáci slouţí svým smyslům, šelmy slouţí
svým smyslům, lidské bytosti, polobozi - kaţdý v tomto hmotném světě prahne po smyslovém poţitku. Kršna
říká: ,,Proto se odevzdej Mně. Slib, ţe budeš slouţit Mně a Já se o tebe postarám. Budeš osvobozen od nadvlády
svých smyslů. ``
Na příkaz svých smyslů se dopouštíme hříšných činností jeden ţivot za druhým. Dostáváme proto různá těla.
Nemyslete si, ţe kaţdý z vás je na tom stejně. Ne. Podle svých činností ţivá bytost dostává určitý druh těla a tyto
různé druhy těl jí umoţňují různé druhy smyslového poţitku. Prasata mají také svůj smyslový poţitek, ale na
velice nízké úrovni. Prase má tak silný sklon ke smyslovému poţitku, ţe mu nevadí mít pohlavní styk s vlastní
matkou, sestrou nebo dcerou. Dokonce i v lidské společnosti jsou lidé, kterým nevadí, kdyţ mají pohlavní styk se
svojí matkou nebo sestrou. Smysly jsou tak silné.
Měli bychom se tedy snaţit pochopit, ţe sluţba našim smyslům je příčinou všeho našeho utrpení. Trojí utrpení,
kterého se chceme zbavit, je způsobené nadvládou našich smyslů. Jakmile nás však začne přitahovat sluţba
Kršnovi, přestaneme být nuceni plnit příkazy svých smyslů. Jedno jméno Kršny je Madana-móhana, ,,ten, který
překoná Amora neboli chtíč``. Jakmile přesunete svoji lásku od svých smyslů a zaměříte ji na Kršnu, budete
zbaveni všeho utrpení. Okamţitě.
Je třeba vzdát se snahy být pánem - ,,Budu pánem všeho kolem. `` Kaţdý z nás je od přirozenosti sluţebník.
Nyní slouţíme svým smyslům, ale měli bychom tuto sluţbu zaměřit ke Kršnovi. Jakmile začnete slouţit Kršnovi,
Kršna se vám úměrně vaší upřímnosti postupně zjeví. Pak bude výměna sluţby mezi Kršnou a vámi velice pěkná.
Můţete Ho milovat jako přítele nebo jako Pána nebo jako milence - Kršnu můţete milovat mnoha způsoby.
Měli byste se snaţit milovat Kršnu a uvidíte, nakolik budete spokojeni. Neexistuje ţádný jiný způsob, jak
dosáhnout plného uspokojení. Můţete vydělávat ohromné sumy peněz, ale nikdy nebudete spokojeni. Znal jsem
jednoho člověka v Kalkatě, který vydělával šest tisíc dolarů měsíčně. Spáchal sebevraţdu. Proč? Ty peníze mu
nepřinesly spokojenost. Chtěl mít něco jiného.
Pokorně vás tedy všechny ţádám, abyste se pokusili pochopit tento vznešený dar, vědomí Kršny. Pouhým
zpíváním Haré Kršna postupně vyvinete transcendentální láskyplný postoj ke Kršnovi a jakmile začnete milovat
Kršnu, všechny vaše potíţe zmizí a ucítíte plné uspokojení.
Děkuji vám mnohokrát. Máte nějaké otázky?
Otázka: Kdyţ zaměstnáme hmotnou energii ve sluţbě Kršnovi, co se s ní stane? Zduchovní?
Šríla Prabhupáda: Kdyţ je měděný drát ve styku s elektřinou, uţ to není měď; je to elektřina. Stejně tak kdyţ
pouţijete svoji energii ve sluţbě Kršnovi, uţ to není hmotná energie, ale duchovní energie. Jakmile se tedy
zaměstnáte ve sluţbě Kršnovi, jste osvobozeni od nadvlády hmotné energie. Kršna to říká v Bhagavad-gítě
(14.26):
,,Kaţdý, kdo se váţně zaměstná v Mé sluţbě, ihned překoná hmotné kvality a dostane se na duchovní úroveň. ``
Kdyţ tedy pouţijete svoji energii ve sluţbě Kršnovi, nemyslete si, ţe zůstává hmotná. Vše, co pouţijeme ve
sluţbě Kršnovi, je duchovní. Kaţdý den například rozdáváme ovoce, které bylo obětované Kršnovi (
). Někdo se teď můţe zeptat: ,,Čím se to ovoce liší od obyčejného ovoce? Je také koupené na
trhu. My doma také jíme ovoce. Jaký je v tom rozdíl? `` Velký. Protoţe ovoce obětujeme Kršnovi, stává se
okamţitě duchovním. A jaký je výsledek? Jen jezte
a uvidíte, jaký uděláte pokrok ve
vědomí Kršny.
Nebo jiný příklad: Kdyţ vypijete velké mnoţství mléka, můţe vám to způsobit nějakou střevní poruchu. Kdyţ
půjdete k lékaři (alespoň kdyţ půjdete k ajurvédskému lékaři), předepíše vám lék obsahující jogurt. A tento
jogurt s trochou léčivých přídavků vás vyléčí. Přitom jogurt není nic jiného neţ přeměněné mléko. Takţe vaši
nemoc způsobilo mléko a vyléčilo ji také mléko. Jak je to moţné? Je to moţné, kdyţ se léčíte podle pokynů
kvalifikovaného lékaře. Stejně tak, kdyţ zaměstnáte hmotnou energii ve sluţbě Kršnovi podle pokynů pravého
duchovního mistra, tatáţ hmotná energie, která způsobila vaše otroctví, vás přivede na transcendentální úroveň
mimo veškeré utrpení.
Otázka: Jak je moţné, ţe dokáţete všechno podat tak snadno a srozumitelně?
Šríla Prabhupáda: Protoţe celá filozofie je velice prostá. Bůh je veliký. Vy nejste velicí. Neprohlašujte, ţe jste
Bůh. Neprohlašujte, ţe Bůh neexistuje. Bůh je nekonečný a vy jste nekonečně malí. Jaké je tedy vaše postavení?
Musíte slouţit Bohu, Kršnovi. To je prostá pravda. Vzpurný postoj proti Bohu je májá, iluze. Kaţdý, kdo
prohlašuje, ţe je Bůh, ţe vy jste Bůh, ţe Bůh neexistuje, ţe Bůh je mrtvý - takový člověk je pod vlivem máji.
Kdyţ je někdo posedlý duchem, říká samé nesmysly. Stejně tak kdyţ je někdo posedlý májou, říká: ,,Bůh je
mrtvý. Já jsem Bůh. Proč hledáte Boha? Venku na ulici se toulá spousta Bohů. `` Všichni lidé, kteří takto mluví,
jsou posedlí duchem, nejsou duševně v pořádku.
Musíte je vyléčit transcendentálním zvukem Haré Kršna mantry. To je lék. Umoţněte jim naslouchat a postupně
se vyléčí. Kdyţ člověk tvrdě spí, můţete mu hlasitě zakřičet do ucha a on se probudí. Haré Kršna mantra můţe
probudit celou spící lidskou společnost. Védy říkají:
,,Člověče, vstávej! Přestaň spát! Dostal jsi příleţitost v podobě lidského těla, proto ji vyuţij.
Vysvoboď se ze zajetí máji. `` To jsou slova Véd. Tak prosím zpívejte dále Haré Kršna. Probuďte své krajany z
iluze a pomozte jim zbavit se utrpení.
Osvobození znamená poţitek vyššího druhu
,,Kaţdý vybízí:, Uţívej si sexu, uţívej si sexu! ` Ale i kdyţ se budete snaţit uţívat si sexu sebevíc, nikdy nebudete
uspokojeni. To je jisté. Dokud se nedostanete na duchovní úroveň poţitku, nikdy nebudete spokojeni. `` Šríla
Prabhupáda vysvětluje význam staré bengálské písně, kterou před několika staletími napsal jeden velký
duchovní mistr. Ukazuje nám, ţe existuje poţitek vyšší neţ sex, a říká, jakým způsobem ho můţeme poznat i my.
Naróttam dás Thákur, který napsal tuto píseň, je slavný áčárja (duchovní mistr) a texty jeho písní jsou přijímány
jako védské pravdy. V této písni se staví do role obyčejného člověka, jednoho z nás. Obrací se na Hariho, na
Pána Kršnu, s nářkem:
,,Můj drahý Pane, promarnil
jsem svůj ţivot, protoţe jsem neuctíval Tebe. ``
Lidé nevědí, ţe ztrácejí svůj ţivot. Myslí si: ,,Mám pěkný byt, pěkné auto, pěknou ţenu, pěkný příjem a pěkné
společenské postavení. `` Všechna tato hmotná lákadla způsobují, ţe zapomínáme na smysl našeho ţivota uctívat Kršnu.
Hmotná lákadla shrnuje v jednom verši (5.5.8) Šrímad-Bhágavatam:
Základním principem hmotné přitaţlivosti je sex:
Muţ touţí po ţeně a ţena touţí po muţi. A kdyţ spolu mají pohlavní styk, začnou být jeden k druhému velice
připoutáni:
znamená ,,srdce`` a
znamená ,,pevný uzel``. Kdyţ muţ a ţena spolu mají pohlavní styk, pevný uzel v srdci se
utahuje. ,,Nemohu tě opustit, `` říká on, ,,jsi pro mě všechno na světě. `` A ona říká: ,,Nemohu tě opustit. Jsi pro
mě všechno na světě. ``
Na několik dní. Pak se rozvedou.
Ale na začátku je sex. Základním principem hmotné přitaţlivosti je sex. Pohlavní ţivot je zorganizovaný pomocí
mnoha společenských konvencí. Manţelství je společenská konvence, která dává sexu poslední punc. Nic jiného
to není. Někdy se říká, ţe manţelství je legalizovaná prostituce. Ale pro udrţení společenských vztahů musíme
přijmout nějaké usměrňující zásady, nějaká omezení pro smyslový poţitek. Civilizované lidské bytosti proto
uznávají, ţe je rozdíl mezi sexem v manţelství a sexem mimo manţelství, který je jako sex mezi zvířaty.
V kaţdém případě, kdyţ se dva lidé nějakým způsobem spojí, jejich další poţadavek je pěkný byt (
)a
nějaká půda (
). Potom děti (
). Kdyţ máte byt a ţenu, další poţadavek je mít děti, protoţe
bez dětí není ţádný domov příjemný.
,,Domov bez dětí je jako
poušť. `` Děti jsou skutečným potěšením domova. Nakonec je tu okruh příbuzných neboli společnost (
)
a pro udrţování všeho tohoto příslušenství jsou potřeba peníze (
). Peníze jsou nutné.
Tímto způsobem se člověk zaplétá v hmotném světě a je zakryt iluzí. Proč iluzí? Proč jsou takové důleţité věci,
jako ţena, děti a peníze, iluze? Protoţe i kdyţ si v současnosti myslíte, ţe je všechno v pořádku - máte pěkně
uspořádaný domov, byt, ţenu, děti, společnost, ve které ţijete, své postavení - jakmile nastane konec vašeho těla,
bude konec se vším. Budete nuceni všechno opustit a přemístit se někam jinam. Nevíte, v jaké situaci se ocitnete.
Vaše příští tělo můţe být tělo člověka, kočky, psa, poloboha nebo čehokoliv jiného. Nemáme ponětí jaké. Ale ať
bude jakékoliv, jakmile opustíte své současné tělo, na všechno zapomenete. Nebudete si pamatovat, kdo jste byli,
kdo byla vaše ţena, jaký byl váš domov, jak velké bylo vaše bankovní konto a tak dále. Se vším bude konec.
Všechno skončí v jediném okamţiku, jako bublina, která se rozplyne v oceánu. Mořský příboj vytváří milióny a
miliardy bublin, které za okamţik zanikají a je s nimi konec.
Tak vypadá hmotný ţivot. Ţivá bytost cestuje v mnoha ţivotních druzích po mnoha planetách, aţ nakonec
získává lidskou ţivotní podobu. Lidský ţivot je příleţitostí, kdy je moţné pochopit, ţe se převtělujeme z jednoho
místa na druhé, z jednoho ţivota do druhého, a ţe jen ztrácíme čas, aniţ bychom pochopili, jaké je naše přirozené
postavení a proč tolik trpíme.
Tyto věci máme pochopit v lidské ţivotní podobě. Ale místo toho, abychom se ptali na své skutečné postavení,
zajímá nás pouze
a
- sex, ţena, domov,
majetek, děti, společnost, peníze a postavení. Jsme zaujati těmito věcmi a ztrácíme své ţivoty.
Naróttam dás Thákur se tedy staví do naší role a naříká: ,,Můj drahý Pane, promarnil jsem svůj ţivot. `` Proč?
,,Tato lidská ţivotní podoba je
určena pro pochopení Rádhy a Kršny (Pána a Jeho energie) a pro uctívání Rádhá-Kršny. Já však, místo abych se
zajímal o Rádhá-Kršnu, jen promarňuji svůj ţivot smyslovým poţitkem. ``
Pak naříká dál.
,,Běda, proč mě vůbec nepřitahuje zpívání Haré Kršna? `` Zpívání Haré Kršna
mantry je transcendentální vibrace; není to nic hmotného. Pochází z transcendentálního Kršnova sídla. Odtud
pochází zvuk Haré Kršna. Tento zvuk je jako sluneční světlo, pocházející ze slunce. I kdyţ nemůţete jít na
slunce, které je daleko mimo váš dosah, chápete, ţe sluneční světlo pochází ze sluneční planety. O tom není
pochyb. Stejně tak vibrace Haré Kršna mantry pochází z Kršnovy planety Gólóky (
). A toto zpívání vzbuzuje lásku ke Kršnovi. (
znamená ,,poklad lásky ke
Kršnovi``.)
Naróttam dás Thákur naříká:
.
,,Běda, proč mě vůbec nepřitahuje zpívání Haré Kršna? `` Proč by člověka mělo toto zpívání přitahovat? To je
vysvětleno v příštím řádku
,,Zpívání Haré Kršna je jediným lékem, který můţe ulevit srdci od pálícího jedu smyslového poţitku. ``
znamená ,,srdce``. Naše srdce je neustále v plamenech. Proč? Protoţe je stále ve styku se smyslovými poţitky.
Ţádný poţitek smyslů mě nemůţe skutečně uspokojit, ať se snaţím sebevíc. Lidé usilují o smyslový poţitek
tolika různými způsoby, aţ nyní došli k poslednímu bodu: striptýzu a... jak se jmenuje ta krátká sukně?
Oddaný: Minisukně.
Šríla Prabhupáda: A k minisukním, ano. ( Směje se. ) Jelikoţ v hmotném světě je základním principem sex,
kaţdý vybízí: ,,Uţívej si sexu, uţívej si sexu! `` Ale i kdyţ se budete snaţit uţívat si sexu sebevíc, nikdy nebudete
uspokojeni. To je jisté, protoţe smyslový poţitek není váš skutečný poţitek. Jste duše a dokud se nedostanete na
duchovní úroveň, nikdy nebudete uspokojeni ţádným smyslovým poţitkem. Budete pořád touţit po nějaké
rozkoši, ale nikde nenajdete uspokojení.
Naróttam dás Thákur proto říká, ţe trpíme v
označuje naše hmotné
poţadavky: jíst, spát, pářit se a bránit se. Jsou jako ohnivý jed. Potom říká: ,,Mé srdce hoří tímto jedem, ale já
jsem ani nevyzkoušel způsob, jak tomu zabránit: zpívání Haré Kršna. Toto zpívání mě nepřitahuje, a proto jsem
promarnil svůj ţivot. ``
Dále říká:
Zpívání Haré Kršna zavedl
Pán Kršna Samotný, Vradţendra-nandana, v podobě Pána Čaitanji, Sačí-suty. Kršna hrál roli syna Mahárádţe
Nandy, krále Vrndávanu. Kršna se proto nazývá Vradţendra-nandana. Pán Čaitanja hrál roli syna Sačí, a proto je
známý jako Sačí-suta. Nejvyššího Pána těší, kdyţ je oslovován společně se jménem Svého oddaného, se jménem
Svojí energie. (Jeho oddaní jsou také Jeho energie.) I kdyţ nemá ţádného otce - je otcem všech - kdyţ sestupuje
na Zemi, přijímá nějakého oddaného jako Svého otce. Kdyţ čistý oddaný chce Kršnu za svého syna, Kršna
oddaného přijme za jednoho ze Svých rodičů.
Naróttam dás Thákur tedy říká, ţe Vrajendra-nandana (Kršna) se nyní zjevil jako Sačí-suta (Pán Čaitanja) a z
Balaráma (Kršnova bratra) se stal Nitái. A co dělají?
zachraňují všechny zkaţené hříšné podmíněné duše tím, ţe je učí zpívat Haré Kršna. V tomto
věku, Kali-juze, nenajdete ţádného zboţného člověka nebo nějakou svatou osobu. Kaţdý se oddává hříšným
činnostem. Ale pouhým šířením Haré Kršna mantry Pán Čaitanja zachránil kaţdého, bez ohledu na to, jak byl
kdo pokleslý. ,,Pojď! `` volal, ,,zpívej Haré Kršna a budeš osvobozený. ``
Jaký je důkaz, ţe Pán Čaitanja zachraňoval i ty nejpokleslejší?
Dţagái
a Mádhái byli dva bratři, kteří se dopouštěli hříšných činností všeho druhu. Narodili se ve velice vznešené
bráhmanské rodině, ale vlivem špatné společnosti se z nich stali hříšníci. Podobně i dnes lidé na Západě původně
pocházejí z velice pěkných árijských rodin, ale vlivem společnosti poklesli. Jejich okolí je plné nedovoleného
pohlavního styku, poţívání omamných látek, jedení masa a hazardování. Takţe Jagái a Mádhái jsou jako dnešní
moderní lidé a Pán Čaitanja je zachránil jednoduše tím, ţe je přiměl ke zpívání Haré Kršna mantry.
Zpívání Haré Kršna dokáţe bez pochyby osvobodit všechny pokleslé duše. To není ţádná falešná propaganda.
Kaţdý, kdo se zapojí do tohoto procesu, se stane světcem. Získá vědomí Kršny a stane se čistým člověkem.
Zpívání Haré Kršna očistí naše srdce, naše hořící srdce. Pak pochopíme: ,,Jsem věčný sluţebník Nejvyššího
Pána, Kršny. `` To je moţné pochopit obvykle aţ po mnoha a mnoha ţivotech, jak Kršna potvrzuje v Bhagavadgítě (7.19).
,,Kdo se po
mnoha a mnoha ţivotech stane moudrým člověkem, odevzdá se Mně. `` Proč?
protoţe bude vědět, ţe Vásudéva, Kršna, je všechno. Taková velká duše je však velice vzácná (
).
Pán Čaitanja ale umoţnil stát se snadno takovou velkou duší. Jak? Jednoduše zpíváním Haré Kršna. Proto na
konci své písně Naróttam dás Thákur říká:
,,Můj drahý Pane Kršno, nyní jsi přede
mnou přítomný společně se Svojí vnitřní silou, s energií blaţenosti Rádhárání. Prosím, buď ke mně milostivý.
Nezavrhuj mě, ţe jsem tak hříšný. Moje minulost je černá, ale nezavrhuj mě. Prosím, přijmi mě. Neodháněj mě
pryč. Odevzdávám se Ti. ``
Všichni bychom tedy měli jít ve stopách Naróttama dáse Thákura. Očišťujícím procesem je zpívání Haré Kršna.
A jakmile bude naše srdce očištěné, budeme zcela přesvědčeni o tom, ţe Kršna je Nejvyšší Pán a ţe my jsme
Jeho věční sluţebníci. Zapomněli jsme na to. Slouţíme, ale místo abychom slouţili Pánovi, slouţíme svým
smyslům. Nikdy jsme nebyli pány. Nejsme pány svých smyslů, ale jsme jejich sluţebníky. To je naše postavení.
Proč se tedy nestat raději sluţebníkem Nejvyššího Pána, neţ být stále sluţebníky svých smyslů? Pány svých
smyslů se můţete stát ve skutečnosti jedině tehdy, kdyţ se stanete sluţebníky Kršny. Jinak to není moţné. Buď
nebo
máte na vybranou. Ten, kdo je sluţebníkem svých smyslů, se nazývá
a ten, kdo je pánem svých smyslů, se nazývá
Ovládá své smysly. Kdyţ chce jeho jazyk
jíst něco, co nebylo obětováno Kršnovi, myslí si: ,,Jazyku, tuhle věc nedostaneš. To není
(jídlo obětované Kršnovi). `` Tak se z člověka stává
neboli pán svých
smyslů.
Kdyţ člověk nedovolí svým smyslům dělat si co chtějí pro smyslový poţitek, ale jedná pouze ve sluţbě Kršnovi,
nazývá se to oddaná sluţba.
oddaná
sluţba znamená zaměstnat své smysly v uspokojování Pána smyslů. Nejvyšší pán smyslů je Kršna. Nyní se
snaţíme pouţívat své smysly ve sluţbě sobě. To se nazývá májá neboli iluze. Jakmile však tytéţ smysly
zaměstnáme ve sluţbě Kršnovi, pak to je dokonalost. Nezastavujeme činnosti smyslů, ale očišťujeme smysly tím,
ţe je zaměstnáme ve sluţbě Pánovi. To je vědomí Kršny.
Mnohokrát vám děkuji. Nějaké otázky?
Oddaný: Šrílo Prabhupádo, proč se o Jeţíši říká, ţe je syn Boha? Jestliţe obvykle Kršna bývá syn, jak to, ţe
Pán Jeţíš...
Šríla Prabhupáda: Ne ,,obvykle``. Kršna je nejvyšší otec, ale z lásky se stává synem Svého oddaného. Být syn
není Kršnovo základní postavení - Jeho základní postavení je být otcem (
),
ale někdy se dobrovolně stává synem, aby vychutnal otcovskou nebo mateřskou lásku, kterou k Němu cítí Jeho
oddaný.
Kdyţ se čistý oddaný modlí: ,,Můj drahý Pane, chtěl bych Tě za syna, `` Kršna jeho modlitbu přijme. Vasudéva
a Dévakí se takto stali Kršnovými rodiči. V předchozím ţivotě podstoupili přísné odříkání. Byli manţelé, ale
neměli spolu ţádný pohlavní styk. Byli odhodlaní nemít dítě, dokud nedostanou Pána za svého syna. Vykonávali
proto mnoho tisíc let přísné odříkání. Pán se jim potom zjevil a zeptal se: ,,Co si přejete? ``
,,Pane, chceme syna jako jsi Ty. ``
,,Jak můţete dostat syna jako jsem Já? Sám se stanu vaším synem! ``
Kršna, Nejvyšší Pán, je otcem kaţdého, ale dobrovolně se stává synem Svého oddaného. Ve skutečnosti je ale
vţdy nejvyšším otcem.
Oddaný: Šrílo Prabhupádo, četl jsem ve Šrímad-Bhágavatamu, ţe kdyţ se někdo stane osvobozenou duší,
dosáhne dokonalé svobody, a ţe jeho svoboda je někdy na stejné úrovni jako Kršnova a někdy dokonce větší neţ
Kršnova. Můţete to vysvětlit?
Šríla Prabhupáda: Ano. Vezmi si například Vasudévu. Je víc neţ Kršna. Nebo matka Jašódá. Viděl jsi ten
obrázek, jak Jašódá svazuje Kršnu?
Oddaný: Kde Kršna vypadá jako malé dítě?
Šríla Prabhupáda: Ano. Nejvyšší Pán nahání kaţdému strach, ale Sám se bojí matky Jašódy: ,,Maminko,
prosím tě, nesvazuj Mě. Uţ tě budu poslouchat. ``
Matka Jašódá je tedy víc neţ Bůh, víc neţ Kršna. Májávádští (neosobní) filozofové chtějí splynutí s Pánem, ale
naše filozofie je být víc neţ Kršna. Proč
s Kršnou? Víc neţ Kršna. A Kršna skutečně dělá Svého
oddaného větším, neţ je On Sám. Dalším příkladem je Ardţuna. Kršna hrál roli jeho vozataje. Kršna byl ve
skutečnosti hlavním hrdinou bitvy na Kurukšétře, ale přenechal toto postavení Svému oddanému: ,,Ardţuno, staň
se hrdinou. Budu ti dělat vozataje. ``
Kršna je jako otec, který chce vidět, ţe jeho syn je větší neţ on. Kdyţ je otec CSc., chce vidět, ţe jeho syn je
DrSc. Pak bude otec spokojený. Nebude tolerovat, kdyţ někdo jiný chce být větší neţ on, ale kdyţ je jeho syn
větší neţ on, je rád. Stejně tak Kršna, Nejvyšší Pán, chce vidět, ţe Jeho oddaný je větší neţ On Sám. To je Jeho
potěšení.
Kršna, přemoţitel Amora
,,Muţe přitahuje ţena a ţenu přitahuje muţ a jakmile spolu začnou pohlavně ţít, jejich připoutanost k tomuto
hmotnému světu vzrůstá víc a víc... Nás však nemá přitahovat lesk tohoto hmotného světa. Máme být přitahováni
ke Kršnovi. Jakmile nás upoutá Kršnova krása, zapomeneme na falešnou krásu hmotného světa. ``
Kaţdého v tomto hmotném světě přitahuje sex. Taková je skutečnost. Jak říká Šrímad-Bhágavatam:
,,Takzvané štěstí v rodinném ţivotě začíná u
pohlavního styku (
). ``
Muţi se ţení, aby uspokojili svoji pohlavní touhu. Potom zplodí děti. Kdyţ děti vyrostou, dcera se vdá a syn se
oţení a mají stejný smysl ţivota: sex. Potom přijdou vnoučata.
Tak se zvětšuje hmotné štěstí znamená ,,krása``,
znamená ,,bohatství`` a
znamená ,,děti``. Lidé si o sobě myslí, ţe jsou úspěšní, kdyţ
mají krásnou ţenu, slušné bankovní konto, dobré syny, dcery, snachy a tak dále. Jakmile má někdo rodinu,
krásnou ţenu, bohatství a mnoho dětí, pokládá se za toho nejúspěšnějšího člověka.
Jaký je to však úspěch? Šástry (písma) říkají, ţe tento úspěch je jen výsledkem pohlavního styku. Nic víc.
Můţeme tomu přidávat různá pozlátka, ale stejné pohlavní štěstí zaţívají i prasata. Prase si celý den pochutnává
na výkalech a pak má pohlavní styk bez ohledu na to s kým - prase při sexu nerozlišuje mezi matkou, sestrou
nebo dcerou.
Šástra tedy říká, ţe v tomto hmotném světě jsme uvězněni pouze kvůli sexu. Všichni jsme oběti Amora. Amor
neboli Madana je bůh sexu. Nikdo se nemůţe těšit z pohlavního ţivota bez popudu Madany. A jedním z
Kršnových jmen je Madana-móhana, ,,přemoţitel Amora``. Znamená to, ţe člověk, kterého přitahuje Kršna,
zapomene na poţitek z pohlavního ţivota. To je měřítko našeho duchovního pokroku.
Další význam slova
je ,,opojit nebo omámit``. Kaţdý je jako šílený pod vlivem pohlavní touhy.
Šrímad-Bhágavatam říká:
,,Celý hmotný svět se točí kolem přitaţlivosti mezi muţem a ţenou. `` Muţe
přitahuje ţena a ţenu přitahuje muţ a jakmile spolu začnou pohlavně ţít, jejich připoutanost k tomuto hmotnému
světu vzrůstá víc a víc. Po svatbě si vytvářejí domov a hledají práci nebo půdu pro farmaření, protoţe si musejí
vydělat peníze na ţivobytí. Pak přicházejí
(děti),
(přátelé a příbuzní) a
(majetek) a
pouta k hmotnému světu sílí. A to vše začíná tím, ţe jsme přitahováni k pohlavnímu poţitku, madana.
Nás však nemá přitahovat lesk tohoto hmotného světa. Máme být přitahováni ke Kršnovi. Jakmile nás upoutá
Kršnova krása, zapomeneme na falešnou krásu hmotného světa. Šrí Jamunáčárja říká:
,,Od chvíle, kdy mě začala přitahovat Kršnova krása a začal jsem slouţit Jeho lotosovým nohám, získávám stále
nový a nový poţitek a jakmile jen pomyslím na pohlavní styk, ústa se mi zkřiví a musím si odplivnout. ``
Kršna je tedy Madana-móhana, přemoţitel Madany neboli Amora. Madana přitahuje kaţdého, ale jakmile
někoho upoutá Kršna, Madana je poraţen. A jakmile je poraţen Madana, překonáme hmotný svět. Jinak je to
velice těţké. Jak Kršna říká v Bhagavad-gítě (7.14):
Tento hmotný svět je velice těţké překonat, ale kdyţ se odevzdáme Kršnovi a velice pevně se upneme k Jeho
lotosovým nohám - ,,Kršno, zachraň mě! `` - Kršna slibuje: ,,Neboj se, Já tě zachráním. ``
,,Milý Ardţuno, můţeš vyhlásit, ţe ochráním
Své oddané, kteří nemají jinou touhu neţ Mi slouţit. ``
Lidé naneštěstí nevědí, ţe jejich jedinou povinností je vyhledat útočiště u Kršnových lotosových nohou. To je
náš jediný úkol. Zaměstnáme-li se čímkoliv jiným, budeme se pouze zaplétat do tohoto hmotného světa. Cílem
lidského ţivota je vyprostit se ze sevření hmotného světa. Ale jak říká Bhágavatam:
,,Lidé nevědí, ţe konečným cílem jejich ţivota je realizovat Višnua
neboli Kršnu. ``
V tomto věku je velice obtíţné probouzet v lidech vědomí Kršny. Čaitanja Maháprabhu nám však nařídil šířit
toto poznání po celém světě. Musíme se o to tedy pokusit. I kdyţ lidé naše pokyny nepřijmou, nemůţe nás to
ovlivnit. Jediné, co musíme učinit, je snaţit se ze všech svých sil. Májá (iluze) je velice silná a vyprostit ţivou
bytost z jejích spárů není nic snadného. Můj Guru Mahárádţ zaloţil mnoho chrámů po celé Indii, ale někdy říkal:
,,Kdybych i za cenu ztráty všech těchto chrámů přivedl jediného člověka k vědomí Kršny, mé poslání by bylo
naplněné. ``
Naším cílem není stavět velké budovy, i kdyţ i to je někdy potřeba pro rozšiřování vědomí Kršny a pro to,
abychom poskytli lidem útočiště. Náš hlavní zájem je ale obrátit zmatené podmíněné duše ke Kršnovi. To je náš
hlavní cíl. Bhaktivinód Thákur a další vaišnavové nás proto varují před stavěním mnoha velkých chrámů, neboť
bychom se mohli začít příliš zajímat o hmotné věci a mohli bychom zapomenout na Kršnu.
Samozřejmě, ve svém původu není nic hmotné. Povaţovat něco za hmotné je pouhá iluze. Ve skutečnosti je
všechno duchovní. Jak můţe být něco hmotné? Nejvyšší Pán je Nejvyšší Duše a jelikoţ všechno pochází z Něho,
to, čemu říkáme hmotná energie, pochází také z Něho, a tudíţ je to také duchovní.
Potíţ je ale v tom, ţe v tomto hmotném světě, který tvoří Kršnova niţší energie, můţeme na Kršnu zapomenout.
Lidé se zaměstnávají mnoha různými činnostmi - to vidíme velice jasně v západních zemích - vynalézají mnoho
moderních zařízení, ale výsledkem je, ţe zapomínají na Kršnu. A
je hmotné - zapomenout na Kršnu.
Ve skutečnosti neexistuje nic neţ Kršna a Jeho energie. Jak říká Nárada Muni
,,Tento svět je Kršna, Bhagaván. `` Ţivým bytostem v kvalitě nevědomosti se
však zdá, ţe se svět kolem od Bhagavána liší.
neboli čistý oddaný nerozlišuje mezi
hmotným a duchovním, protoţe všude vidí Kršnu. Jakmile vidí něco, co nazýváme hmotné, vidí to jako přeměnu
Kršnovy energie (
). Pán Čaitanja dal následující příklad:
Kdyţ čistý oddaný vidí strom, zapomíná na strom a vidí Kršnovu energii. A jakmile vidí Kršnovu energii, vidí
také Kršnu. Proto namísto stromu vidí Kršnu.
Jiným příkladem je slunce a sluneční světlo. Jakmile vidíte sluneční světlo, ihned si můţete vzpomenout na
slunce. Není to tak? Jakmile vám ráno svítí sluneční světlo oknem do pokoje, ihned si vzpomenete na slunce. Jste
si jistí jeho přítomností, protoţe víte, ţe bez slunce nemůţe existovat sluneční záře. Stejně tak bychom si měli v
souvislosti s kaţdou věcí, kterou vidíme, ihned vzpomenout na Kršnu, protoţe vše je projevem Jeho energie. A
jelikoţ se energie neliší od svého zdroje, ten, kdo chápe Kršnu a Jeho energie, nevidí nic neţ Kršnu. Pro takovou
osobu proto neexistuje ţádný hmotný svět. Pro dokonalého oddaného je všechno duchovní (
).
Musíme tedy připravit své oči na to, aby viděly Kršnu všude. A touto přípravou, očistným procesem, je oddaná
sluţba Kršnovi:
Jakmile vyvineme vědomí Kršny, zříkáme se všech nepravých označení a náš zrak, hmat, čich a tak dále začínají
být
(očištěné), protoţe je zaměstnáváme ve sluţbě Kršnovi. Pak můţeme okamţitě vidět Kršnu
všude. Dokud naše oči nejsou očištěné, nemůţeme Kršnu vidět, ale jakmile se očistí oddanou sluţbou, budeme
vidět
Kršnu.
Amor je jedním z představitelů iluzorní hmotné energie. Jsme-li však dokonale pohrouţeni ve vědomí Kršny,
Amor nás svými šípy nemůţe zasáhnout do srdce. Dobrým příkladem je Haridás Thákur. Kdyţ byl Haridás
Thákur mladý, jednou uprostřed noci za ním přišla svůdně oblečená mladá prostitutka a nabídla mu pohlavní
styk. Haridás Thákur řekl: ,,Dobře, sedni si prosím. Splním ti tvoji touhu, ale nejdřív musím dokončit svá kola
Haré Kršna mantry. `` Jen si to představte! Je hluboká noc a před Haridásem Thákurem stojí krásná mladá dívka
a nabízí mu sex. Jeho to však nerozruší a opakuje
. Své zpívání nikdy
neskončil a její plán byl proto neúspěšný.
Jakmile jsme tedy plně pohrouţeni do vědomí Kršny, Amor nás nemůţe zasáhnout do srdce. Před oddaným
mohou být tisíce krásných ţen, ale nevyvedou ho z rovnováhy. Vidí je všechny jako energie Kršny. Myslí si:
,,Patří Kršnovi a jsou určeny pro Jeho poţitek. ``
Povinností oddaného je snaţit se zaměstnat všechny krásné ţeny ve sluţbě Kršnovi, nikoliv snaţit se je vyuţít
pro vlastní poţitek. Oddaný není zasaţen šípy Amora, protoţe vidí vše ve vztahu ke Kršnovi. To je skutečné
odříkání. Oddaný nepřijímá nic pro svůj smyslový poţitek, ale zaměstnává všechno a všechny ve sluţbě Kršnovi.
To je vědomí Kršny.
Děkuji vám mnohokrát.
IV. Duchovní učitel
Pravý duchovní mistr
,,Duchovní mistr nikdy neříká:, Já jsem Bůh. `... Duchovní mistr říká:, Já jsem sluţebník Boha. ``` Šríla
Prabhupáda na stockholmské univerzitě v září 1973 popisuje studentům základní rysy, kterými védské učení
charakterizuje skutečného duchovního mistra, a tak nás učí rozpoznat skutečné světce od šarlatánů.
Pro duchovní ţivot jsou zapotřebí dvě věci. Jak prohlásil Šrí Čaitanja Maháprabhu, kaţdý potřebuje milost
Nejvyššího Pána a milost duchovního mistra:
Ţivé bytosti putují vesmírem a mění svá těla - transmigrují z jednoho těla do druhého, z jednoho místa na druhé,
z jedné planety na druhou.
kolují v tomto hmotném vesmíru. Moderní učitelé
neznají vědu o tom, jak duchovní částečka, duše, transmigruje z jednoho těla do druhého a jak se přemísťuje z
jedné planety na druhou. Vše jsme vysvětlili v knize Snadná cesta na jiné planety.
Guru vám můţe pomoci transmigrovat z této planety přímo do duchovního nebe zvaného Vaikunthalóka, kde
existuje nespočetně duchovních planet. Nejvyšší planetou v duchovním nebi je Gólóka Vrndávana, na které sídlí
Kršna. Hnutí pro vědomí Kršny se snaţí informovat kaţdého o tom, jak se dostat přímo na Gólóku Vrndávanu,
na Kršnalóku. To je naše mise.
Jaký je rozdíl mezi hmotným a duchovním světem? Rozdíl je ten, ţe v hmotném světě musíte měnit těla,
přestoţe jste věční.
Po zničení svého hmotného těla nejste zničeni, ale musíte transmigrovat do jiného těla, které můţe
mít 8 400 000 podob.
Existuje 900 000 druhů vodních ţivočichů, 2 000 000
druhů stromů a rostlin, 1 100 000 druhů hmyzu, 1 000 000 druhů ptáků a 3 000 000 druhů ostatních zvířat. Pak
přicházíte do této lidské ţivotní podoby. A tady máte moţnost volby, jestli chcete znovu transmigrovat do niţších
ţivotních druhů nebo jestli chcete odejít do duchovního světa, na nejvyšší duchovní planetu Gólóku Vrndávanu.
Volba je na vás. Toto lidské tělo jste dostali jako příleţitost k rozhodnutí. V niţších ţivotních druzích jste zcela
ovládáni hmotnou přírodou, ale kdyţ vám hmotná příroda nabídne toto lidské tělo, můţete si vybrat.
To je potvrzeno v Bhagavad-gítě (9.25):
Ti, kteří chtějí být povýšeni na vyšší planety - ,,dévalóky`` neboli planety polobohů, kde je velké ţivotní pohodlí
a mnohem delší ţivot - mohou uctívat polobohy. Chcete-li, můţete být přemístěni na Pitrlóku, na planety duchů
nebo na planetu, kde ţije Kršna (
). Záleţí to všechno na vašich
činnostech. Ale
neboli kolování a putování z jednoho těla do druhého a z jedné planety na druhou
v tomto hmotném světě se nedoporučuje.
znamená hmotná existence.
rodíte se v nějakém těle, nějaký čas ţijete a pak musíte toto tělo opustit. Pak musíte přijmout
jiné tělo, zase nějaký čas ţijete, pak toto tělo opustíte a přijmete zase další. To se nazývá
Hmotný svět je přirovnán k
k lesnímu poţáru. Víme, ţe v lese vzniká poţár, i kdyţ ho tam nikdo
nezaloţil. Stejně tak nikdo v hmotném světě nechce být nešťastný. Kaţdý se snaţí být šťastný, ale je donucen
přijímat neštěstí. V tomto hmotném světě od nepaměti dochází k válkám, i ke světovým válkám, přestoţe lidé
vynalézají různé metody, jak jim zabránit. Kdyţ jsem byl mladý, vznikla Společnost národů. V roce 1920, po
první světové válce, vytvořily různé státy Společnost národů, aby si zajistily mírové souţití. Nikdo nechtěl válku,
ale zase vypukl lesní poţár - druhá světová válka. Nyní zaloţili Organizaci spojených národů, ale válčí se dál - ve
Vietnamu, v Pakistánu a jinde. Můţete se snaţit ze všech sil ţít v míru, ale příroda vám to nedovolí. Válka je
nevyhnutelná. A toto válčení neprobíhá jen na mezinárodní úrovni, ale také na mezilidské, mezi bliţními -
dokonce i mezi manţeli nebo mezi otcem a synem. Lidé jsou neustále ve válce. To se nazývá
lesní poţár. Nikdo nejde do lesa zaloţit poţár, ale třením suchých bambusů vznikne jiskra a les se automaticky
vznítí. Stejně tak i kdyţ si nepřejeme neštěstí, svým jednáním si vytváříme nepřátele a tak dochází k boji a válce.
To se nazývá
Tento lesní poţár hmotné existence hoří neustále a ten, kdo vás můţe zachránit, se nazývá
duchovní
mistr.
Jak vás můţe zachránit? Jakým způsobem? Uvaţte tentýţ příklad. Kdyţ hoří les, nestačí poslat tam poţárníky
nebo ho jít uhasit s vědrem vody. To nepomůţe. Co ho tedy můţe uhasit? K uhašení ohně potřebujete vodu, ale
bude stačit voda z vašeho vědra nebo z poţárnické cisterny? Ne, musí přijít z nebe. Velký lesní poţár uhasí
jedině silný déšť. Déšť nezávisí na vaší vědecké propagandě nebo opatřeních. Závisí na milosti Nejvyššího Pána.
Takţe duchovní mistr je přirovnán k mraku. Stejně jako z mraku padá déšť, duchovní mistr přináší milost
Nejvyšší Osobnosti Boţství. Mrak sám ţádnou vlastní vodu nemá, ale přináší vodu z moře. Stejně tak duchovní
mistr přináší milost od Nejvyšší Osobnosti Boţství. To je dokonalé přirovnání: duchovní mistr nemá ţádnou
vlastní milost, ale přináší milost Nejvyšší Osobnosti Boţství. To je jeho kvalifikace.
Duchovní mistr nikdy neříká: ,,Já jsem Bůh, já vám dám milost. `` To není duchovní mistr, ale podvodník.
Duchovní mistr říká, ,,Já jsem sluţebník Boha a přináším Jeho milost. Prosím, přijměte ji a buďte spokojení. ``
To je poslání duchovního mistra. Je jako listonoš. Kdyţ vám listonoš přinese hodně peněz, nejsou to jeho peníze.
Peníze posílá někdo jiný a on je pouze čestně doručí: ,,Dobrý den, nesu vám peníze. `` Jste s ním proto velice
spokojeni, i kdyţ ty peníze, které vám dává, nejsou jeho. Kdyţ máte nouzi a listonoš vám přinese peníze od
vašeho otce nebo od někoho jiného, cítíte se velice spokojeni.
V tomto ţhnoucím poţáru hmotné existence všichni trpíme. Ale duchovní mistr přináší poselství od Nejvyššího
Pána a pokud ho laskavě přijmete, budete spokojeni. To je úloha duchovního mistra.
Duchovnímu mistrovi se proto klaníme: ,,Pane, přinášíš milost od Nejvyššího Pána a jsme ti proto velice
zavázáni. Přicházíš nás osvobodit, a proto se ti hluboce klaníme. `` To je význam tohoto verše. První kvalifikací
duchovního mistra neboli gurua je to, ţe přináší poselství, kterým hasí poţár v našem srdci. Podle toho poznáme
duchovního mistra.
Kaţdému hoří v srdci poţár úzkosti. To je povaha hmotného světa. Kaţdý se neustále bojí a nikdo se tomu
nevyhne. I malý pták se bojí. Kdyţ mu nasypete nějaké zrní, sezobe ho, ale bude stále neklidný. Bude se stále
ohlíţet se strachem, ţe ho někdo zabije. To je hmotná existence. Kaţdý, i prezidenti jako je Nixon mají strach, a
co teprve říci o ostatních. I Gándhí měl strach. Všichni politici se bojí. Zastávají vysoká místa, ale hmotné
nemoci - strachu - se nezbaví.
Pokud chcete ţít beze strachu, musíte se odevzdat guruovi, duchovnímu učiteli. Poznávacím znakem gurua je, ţe
následováním jeho pokynů se zbavíte strachu. To je poznávací znamení. Nehledejte laciného nebo módního
gurua. Chcete-li mít gurua jen proto, ţe je v módě říkat: ,,Já mám gurua`` - jako kdyţ má někdo doma psa,
nepomůţe vám to. Musíte přijmout gurua, který dokáţe uhasit poţár úzkosti ve vašem srdci. To je první znamení,
podle kterého poznáte pravého gurua.
Druhým znakem je:
Guru neustále oslavuje Pána Čaitanju Maháprabhua. To je náplň jeho ţivota.
Duchovní mistr zpívá svaté jméno Pána a tančí, protoţe to je lék na všechny
neduhy tohoto hmotného světa.
V současnosti nikdo nedokáţe meditovat. Takzvaná meditace, na Západě v poslední době tolik populární, je
podvod. V tomto neklidném věku Kali (věku hádky a pokrytectví) je velice obtíţné meditovat. Šástra (písmo)
proto říká:
V Satja-juze (věku pravdy), kdy lidé ţili sto tisíc let,
dosáhl Válmíki Muni dokonalosti tím, ţe meditoval šedesát tisíc let. Dnes ale nemáme záruku, jestli budeme ţít
šedesát let nebo jen šedesát hodin. Meditace v tomto věku není moţná. V dalším věku (Trétá-juze) lidé
vykonávali obřady popsané ve védských šástrách.
znamená vykonávání velkých obětí. K tomu je potřeba mnoho peněz a v současnosti jsou lidé na vykonávání
takových obětí velice chudí.
- ve Dvápara-juze (věku, který předcházel
současnému věku Kali) bylo moţné bohatě uctívat Boţstva v chrámu, ale v Kali-juze není moţné ani to.
Doporučuje se jedině
V tomto věku Kali je moţné dosáhnout úplné
dokonalosti pouhým zpíváním svatého jména Pána. Hnutí pro vědomí Kršny propaguje právě toto zpívání. Šíří se
jiţ pět set let od doby, kdy ho Šrí Čaitanja Maháprabhu zaloţil, a v Indii je jiţ velice populární. V západních
zemích jsme ho zavedli teprve před pěti nebo šesti lety. Lidé se začínají připojovat a sami mohou pociťovat
radost a štěstí. Je to jediný moţný proces seberealizace v tomto věku.
Guru se vţdy zaměstnává zpíváním.
- zpěvem a tancem.
Kdyby to sám nedělal, jak by to mohl učit své ţáky? Jeho první charakteristikou je to, ţe vám dá takové pokyny,
které vás ihned zbaví úzkosti, a druhou je to, ţe sám vţdy zpívá svaté jméno Pána a tančí.
- duchovní mistr při svém
zpěvu a tanci proţívá v mysli transcendentální blaţenost. Bez blaţenosti nemůţete tančit. Nemůţete tančit uměle.
Kdyţ tančí oddaní, není to nic umělého. Cítí transcendentální blaţenost, a proto tančí. Nejsou to ţádní cirkusoví
psi. Jejich tanec je na duchovní úrovni.
Někdy se objevují
viditelné tělesné změny a duchovní příznaky - pláč a vstávání vlasů na hlavě. Existuje mnoho takových příznaků
a jsou naprosto přirozené. Tyto příznaky se nemají napodobovat, ale jakmile je někdo duchovně pokročilý,
mohou se samy projevit.
Třetí charakteristikou gurua je:
Povinností duchovního mistra je zaměstnávat své ţáky v uctívání Boţstev (
). Máme sto
středisek po celém světě a ve všech uctíváme Boţstva. Zde ve Stockholmu jsme toto uctívání ještě plně
nezavedli, ale uctíváme obrázky Pána Čaitanji a gurua. V jiných střediscích, například v Anglii a v Americe,
uctíváme Boţstva.
uctívání Boţstev znamená pěkně Je oblékat, pěkně uklízet
chrám, nabízet Jim jídlo a přijímat zbytky těchto pokrmů. Tak vypadá uctívání Boţstev. Boţstva uctívá guru
samotný a také tím zaměstnává své ţáky. To je jeho třetí charakteristika.
Čtvrtým znakem je:
Duchovní mistr klade velký důraz na veřejné rozdávání prasádam (zbytků Kršnova jídla). My se nezabýváme
suchou filozofií - jen mluvit a pak odejít. Ne. Rozdáváme velice štědře prasádam. V kaţdém chrámu nabízíme
prasádam kaţdému, kdo přijde. Ve všech našich chrámech je padesát aţ dvě stě oddaných a kromě nich ještě
přicházejí hosté a přijímají prasádam. Rozdávání prasádam je tedy další činností, která charakterizuje pravého
duchovního mistra.
Kdyţ jíte
získáváte duchovní vlastnosti. Takovou má moc. Proto se říká, ţe
nejprve realizujeme Boha jazykem.
zaměstnáte-li jazyk ve sluţbě
Pánu, budete moci realizovat Boha. Jak můţete zaměstnat svůj jazyk? Zpívejte svaté jméno Pána a přijímejte
prasádam, zbytky jídla obětovaného Pánu. Těmito dvěma metodami dosáhnete seberealizace a realizace Boha.
Nemusíte mít velké vzdělání nebo se stát filozofem, vědcem nebo boháčem, abyste realizovali Boha. Pokud jen
upřímně zaměstnáte svůj jazyk ve sluţbě Pánu, budete Ho moci realizovat. Je to tak jednoduché. Není to nic
sloţitého. Guru, duchovní mistr, proto rozdává prasádam.
znamená ,,ve společnosti oddaných``.
Nemůţete rozdávat nezávisle na oddaných.
kdyţ je
guru s rozdáváním prasádam plně spokojený, velice ho to těší a zpívá a tančí. To je čtvrtá charakteristika.
Pátým znakem je:
Duchovní mistr stále myslí na Kršnovy zábavy s Jeho společnicí Šrímatí Rádhárání a s gópími. Někdy vzpomíná
na Kršnovy zábavy s pasáčky krav. To znamená, ţe neustále myslí na některou z Kršnových zábav.
znamená, ţe takto přemýšlí dvacet čtyři
hodin denně. To je vědomí Kršny. Musí být dvacet čtyři hodin denně zaměstnán myšlenkami na Kršnu. Musíte si
vytvořit takový program. Alespoň my takový program máme - všichni chlapci a dívky v hnutí pro vědomí Kršny
jsou zaměstnáni dvacet čtyři hodin denně. Není to jen formální záleţitost - jednou za týden meditovat nebo jít do
nějakého chrámu. Ne, zaměstnávají se dvacet čtyři hodin denně.
Další charakteristikou je:
Konečným cílem duchovního mistra je odejít na Kršnovu planetu, kde bude moci pomáhat gópím ve sluţbě
Kršnovi. Někteří duchovní mistři si přejí stát se pomocníky gópí, jiní myslí na to, jak budou pomáhat pasáčkům
krav, jiní myslí na to, jak se stanou pomocníky Nandy a matky Jašódy, a další myslí na to, jak se stanou
sluţebníky Boha. Někteří se chtějí stát kvetoucími nebo ovocnými stromy, telátky nebo kravami ve Vrndávanu.
Existuje pět druhů nálad:
(úcta),
(sluţebnictví),
(přátelství),
(rodičovství) a
(milostná láska). V duchovním světě můţeme najít všechno.
V duchovním nebi je i zem duchovní. Stromy, ovoce, květiny a
voda jsou duchovní, sluţebníci, přátelé, matky a otci jsou duchovní, Pán je duchovní a Jeho společníci jsou také
duchovní. Vše je tam absolutní a zároveň velice rozmanité.
V hmotném světě se tato duchovní rozmanitost pouze odráţí, právě tak jako stromy na břehu řeky. Jak vypadá
odraz stromu ve vodě? Je obrácený kořeny vzhůru. Stejně tak tento hmotný svět je pouze převráceným odrazem
duchovního světa. V duchovním světě existuje láska mezi Rádhou a Kršnou. Kršna je věčně mladý,
A Rádhárání je také věčně mladá, protoţe je Kršnovou energií blaţenosti.
Neuctíváme Kršnu samotného,
ale uctíváme Kršnu s Jeho věčnou společnicí Šrímatí Rádhárání. Mezi Rádhárání a Kršnou existuje věčná láska.
Védánta-sútra proto říká:
Absolutní Pravda je to, z čeho vše pochází. V tomto
světě známe lásku mezi matkou a synem, mezi ţenou a muţem, pánem a sluţebníkem, mezi dvěma přáteli a lásku
mezi pánem a psem, kočkou nebo krávou. To jsou však pouhé odrazy vztahů v duchovním světě. Kršna má také
velice rád všechna zvířata, hlavně telata a krávy. Stejně jako my tady máme rádi psy a kočky, Kršna má rád krávy
a telata. Kršna je tak často namalován na různých obrázcích. V duchovním světě existuje i sklon milovat zvířata.
Kdyby tam neexistoval, jak by se potom mohl odráţet zde v hmotném světě? Tento svět je pouhým odrazem.
Kdyby něco takového neexistovalo v reálném světě, jak by se to mohlo odráţet zde? V duchovním světě existuje
všechno. Abyste mohli pochopit tuto původní lásku, musíte rozvíjet vědomí Kršny.
V tomto hmotném světě zaţíváme zklamání. Můţeme někoho mít rádi - muţ miluje ţenu a ţena miluje muţe ale nakonec přijde zklamání. Po nějakém čase se rozvedou, protoţe jejich láska je jen převráceným odrazem. V
tomto světě skutečná láska neexistuje. Je to obyčejný chtíč. Skutečná láska je v duchovním světě mezi Rádhou a
Kršnou. Skutečná láska je mezi Kršnou a gópími. Skutečná láska je v přátelství mezi Kršnou a pasáčky krav.
Skutečná láska je mezi Kršnou, kravami a telaty. Skutečná láska je mezi Kršnou a stromy, květinami a vodou. V
duchovním světě je všechno láska. Ale v tomto hmotném světě se spokojíme pouze s odrazy duchovního světa.
Kdyţ jsme nyní dostali tuto příleţitost v podobě lidského ţivota, pokusme se pochopit Kršnu. Vědomí Kršny
znamená snaţit se pochopit Kršnu. Jak říká Bhagavad-gítá (4.9):
Měli byste pochopit Kršnu v pravdě a nikoliv povrchně. Učte se vědu o
Kršnovi. To je nejdůleţitější pokyn - pokuste se milovat Kršnu. Jak toho dosáhnout je jednoduché: uctívejte
Boţstva, přijímejte prasádam, zpívejte Kršnova svatá jména a následujte pokyny duchovního mistra. Tak se
naučíte chápat Kršnu a pak bude váš ţivot úspěšný. To je naše hnutí pro vědomí Kršny. Děkuji vám mnohokrát.
,,S naprostou pokorou``
V únoru roku 1936 se v Bombaji konalo setkání náboţenské společnosti Gaudíja Math. Všechny přítomné tehdy
překvapil proslov jednoho mladého člena, který velice výstiţnými slovy plnými duchovní síly vzdával úctu svému
duchovnímu mistrovi, Šrílovi Bhaktisiddhántovi Sarasvatímu Gósvámímu. O tři desítky let později se tento
mluvčí stal zakladatelem a duchovním mistrem Haré Kršna hnutí.
,,Duchovní mistr by měl být uctíván stejně jako Nejvyšší Pán, neboť je Jeho nejdůvěrnější sluţebník. Uznala to
všechna zjevená písma a následují to všechny autority a čistí oddaní. Pokloňme se proto lotosovým nohám svého
duchovního mistra. ``
Váţení, dovolte, abych vás jménem členů bombajské pobočky Gaudíja Math přivítal na našem setkání. Přišli
jsme sem dnes večer, abychom společně vzdali úctu lotosovým nohám světového duchovního mistra,
Áčárjadévy, který je zakladatelem Gaudíja Math a prezidentem-áčárjou Šrí Šrí Višva-vaišnava Rádţa-sabhy mému věčnému duchovnímu mistrovi, Paramahansa Parivrádţakáčárjovi Šrí Šrímad Bhaktisiddhántovi
Sarasvatímu Gósvámímu Mahárádţovi.
Áčárjadéva se zjevil v tento příznivý den před šedesáti dvěma lety na přání Thákura Bhaktivinóda na Šrí-kšetře
Dţagannáth-dhámu v Purí.
Váţení, to, ţe dnes večer chceme vzdát úctu našemu Áčárjadévovi, není záleţitost ţádné sekty, neboť kdyţ
hovoříme o základním principu gurudévy nebo áčárjadévy, mluvíme o něčem, co má všeobecnou platnost.
Nehodláme zde dělat rozdíly mezi mým a vaším guruem nebo guruem někoho jiného. Existuje pouze jeden guru,
který se zjevuje v nekonečně mnoha podobách, aby učil vás, mne a všechny ostatní.
Zjevená písma říkají, ţe guru neboli áčárjadéva přináší poselství z absolutního světa, z transcendentálního sídla
Absolutní Osobnosti, kde všechno v naprosté jednotě slouţí Absolutní Pravdě. Mnohokrát jsme jiţ slyšeli:
(,,jdi cestou, kterou šel tvůj předchozí áčárja``), ale sotva
jsme pochopili skutečný význam tohoto verše. Kdyţ budeme podrobně studovat tento pokyn, pochopíme, ţe
existuje jen jeden
a také ţe královská cesta do transcendentálního světa je jen jedna. V Mundaka
Upanišadě (1.2.12) se říká:
,,Ten, kdo se chce naučit transcendentální vědě, musí vyhledat pravého duchovního mistra v učednické
posloupnosti, který je umístěn v Absolutní Pravdě. ``
Zde je řečeno, ţe pokud někdo chce obdrţet transcendentální poznání, musí se obrátit na gurua. Jestliţe je tedy
Absolutní Pravda jedna, na čemţ se, myslím, všichni shodují, potom guru nemůţe být dvojí. Áčárjadéva, kterému
dnes večer chceme pokorně projevit svou úctu, není sektářský guru nebo jeden z mnoha zastánců různých pravd.
Naopak, je Dţagad-guru neboli guru nás všech. Jediný rozdíl je v tom, ţe někteří ho následují upřímně, zatímco
jiní nikoliv.
Ve Šrímad-Bhágavatamu (11.17.27) je řečeno:
,,Člověk by měl pochopit, ţe duchovní mistr je stejně dobrý jako jsem Já, `` řekl Vznešený Pán. ,,Nikdo by
neměl duchovnímu mistrovi závidět nebo ho povaţovat za obyčejného člověka, neboť duchovní mistr zastupuje
všechny polobohy. `` Áčárja je zde postaven na úroveň Samotného Boha. Nemá nic společného se záleţitostmi
tohoto hmotného světa. Nepřichází mezi nás, aby se zde zaplétal do pomíjivých problémů, ale aby vysvobozoval
pokleslé podmíněné duše - bytosti, které přišly do hmotného světa s touhou uţívat si prostřednictvím mysli a pěti
orgánů smyslového vnímání. Zjevuje se před námi, aby nám přinesl světlo Véd a dal nám dokonalou svobodu, po
které bychom měli touţit na kaţdém kroku svého ţivota.
Transcendentální poznání Véd přednesl nejprve Bůh Samotný Brahmovi, stvořiteli tohoto vesmíru. Od Brahmy
potom poznání sestoupilo k Náradovi, od Nárady k Vjásadévovi a od Vjásadévy k Madhvovi, a tímto systémem
učednické posloupnosti bylo transcendentální poznání předáváno od jednoho ţáka k druhému aţ k Pánu
Gaurángovi, Šrí Kršnovi Čaitanjovi, který vystupoval jako ţák a následovník Šrí Íšvary Purího. Současný
Áčárjadéva je desátý představitel učednické posloupnosti od Šrí Rúpy Gósvámího, prvního představitele Pána
Čaitanji, který kázal toto transcendentální poselství v naprosté úplnosti. Poznání, které získáváme od našeho
Gurudévy, se neliší od poznání, které původně předal Pán Samotný a které přináší posloupnost áčárjů v
učednické řadě počínající Brahmou. Tento příznivý den uctíváme jako Šrí Vjása-púdţa-tithi, neboť Áčárja je
ţijícím představitelem Vjásadévy, boţského autora Véd, Purán, Bhagavad-gíty, Mahábháraty a ŠrímadBhágavatamu.
Ten, kdo interpretuje duchovní vibraci neboli
svými nedokonalými smysly, nemůţe být
skutečným duchovním guruem, neboť bez disciplíny a náleţitého výcviku pod vedením pravého áčárji se bude
zcela jistě ve svých výkladech lišit od původních záměrů Vjásadévy. To je případ májávádských filozofů. Šríla
Vjásadéva je nejvyšší védskou autoritou, a proto takového nepovolaného vykladače zjevených písem nemůţeme
přijmout jako gurua nebo áčárju, bez ohledu na to, jak velké je jeho hmotné poznání. Jak je řečeno v Padma
Puráně:
,,Pokud nejsi zasvěcený pravým duchovním mistrem v učednické posloupnosti, mantra, kterou jsi obdrţel,
nebude mít ţádný účinek. ``
Na druhou stranu ten, kdo získal transcendentální poznání nasloucháním od pravého učitele v učenické řadě a
kdo má upřímnou úctu ke skutečnému áčárjovi, bude zcela jistě osvícen zjeveným poznáním Véd. Toto poznání
je však vţdy skryté přímému vnímání empiristů. Jak je řečeno ve Švétášvatara Upanišadě (6.23):
,,Jen těm velkým duším, které mají pevnou víru v Pána a zároveň v duchovního mistra, se automaticky vyjeví
význam veškerého védského poznání. ``
Naše poznání je tak malé, naše smysly jsou tak nedokonalé a naše zdroje poznání jsou tak omezené, ţe
nemůţeme získat ani zlomek poznání o absolutním světě, aniţ bychom se odevzdali lotosovým nohám Šrí
Vjásadévy nebo jeho pravého představitele. Kaţdým okamţikem jsme klamáni poznáním, které vyvozujeme ze
svého přímého vnímání. Všechno toto poznání je ale jen výplod mysli, která vţdy klame, je vrtkavá a nestálá.
Opačnou, empirickou metodou se nemůţeme dozvědět nic o transcendentálním světě. Všichni ale můţeme
dychtivě poslouchat transcendentální zvuk, který k nám přichází z transcendentálního světa autorizovaným
prostřednictvím Šrí Gurudévy nebo Šrí Vjásadévy. Proto bychom se dnes měli odevzdat u nohou představitele
Šrí Vjásadévy a odstranit všechny neshody pramenící z našeho nepokorného přístupu. Jak je řečeno ve Šrí Gítě
(4.34):
,,Obrať se na pravého duchovního mistra. Odevzdej se mu a snaţ se mu porozumět dotazováním se a sluţbou.
Takový duchovní mistr tě osvítí absolutním poznáním, neboť jiţ poznal Absolutní Pravdu. ``
Chceme-li obdrţet transcendentální poznání, musíme se zcela odevzdat skutečnému áčárjovi v duchu nadšené
sluţby a pokorného dotazování. Skutečná sluţba Absolutnímu pod vedením áčárji je jediným prostředkem k
získání transcendentálního poznání. Dnešní setkání, při kterém nabízíme své pokorné sluţby a vzdáváme úctu
lotosovým nohám Áčárjadévy, nám dává moţnost naučit se přijímat transcendentální poznání, které náš
Áčárjadéva tak laskavě šíří ke všem lidem bez rozdílu.
Všichni jsme více či méně hrdí na svou dávnou indickou civilizaci, ale známe její skutečnou povahu?
Nemůţeme být pyšní na její hmotnou stránku, neboť nynější civilizace jsou po hmotné stránce tisíckrát
vyspělejší. Říká se, ţe ţijeme ve věku temnoty, v Kali-juze. Ale o jakou temnotu se jedná? Tato temnota nemůţe
znamenat zaostalost na poli materialistického poznání, neboť v dnešní době ho máme více neţ dříve. A jestliţe
ho nemáme my, tak naši sousedé ho mají více neţ dost. Musíme proto dojít k závěru, ţe temnota dnešního věku
není způsobena nedostatkem hmotného pokroku, ale tím, ţe jsme ztratili klíč k duchovnímu pokroku, který je
prvotní potřebou v lidském ţivotě a nejvyšším měřítkem úrovně lidské civilizace. Vyhazování bomb z letadel
neznamená ţádný pokrok civilizace od primitivního necivilizovaného házení velkých kamenů na hlavy nepřátel z
vrcholku kopce. To, ţe jsme zdokonalili zabíjení a nyní své sousedy zabíjíme automatickými zbraněmi a
jedovatými plyny, není určitě ţádný pokrok od primitivního barbarství, které se pyšnilo zabíjením luky a šípy.
Rozvoj našeho samolibého sobectví nesvědčí o ničem jiném, neţ o intelektuálním animalismu. Skutečná lidská
civilizace se od toho všeho velice liší. V Katha Upanišadě je proto důrazná výzva:
,,Vzbuďte se a snaţte se pochopit, jakým poţehnáním je pro vás tato lidská ţivotní podoba. Cesta duchovní
realizace je velice sloţitá; je úzká jako ostří noţe. To je názor učených transcendentalistů.``
Zatímco ostatní byli ještě v lůně dějin, světci v Indii rozvinuli jiný druh civilizace, která jim umoţňovala
poznávat sebe samého. Objevili, ţe nejsme hmotné bytosti, ale ţe jsme všichni duchovní, věční a nezničitelní
sluţebníci Absolutního. Jelikoţ jsme si i přes moţnost lepšího rozhodnutí vybrali, ţe se budeme zcela
ztotoţňovat se svou současnou hmotnou existencí, naše utrpení se násobí podle neúprosného zákona rození a
smrtí provázeného nemocemi a strachem. Toto utrpení nemůţe být zmírněno ţádnou snahou o hmotné štěstí,
neboť hmota a duše jsou dva zcela odlišné prvky. Je to stejné, jako kdybychom vodního ţivočicha vylovili z
vody a snaţili se mu poskytovat všechny moţné druhy štěstí, které jsou dostupné na souši. Smrtelné utrpení
tohoto zvířete nemůţeme zastavit jinak, neţ ţe ho vysvobodíme z cizího prostředí. Duše a hmota jsou dvě zcela
protichůdné věci. Všichni jsme duchovní bytosti. Dokonalého štěstí, na které máme vrozené právo, se nemůţeme
dopracovat ţádnými světskými prostředky. Dokonalé štěstí můţeme proţívat jen tehdy, kdyţ se znovu navrátíme
do svého přirozeného stavu, kterým je duchovní existence. To je jedinečné poselství naší dávné indické
civilizace, to je poselství Gíty, Véd a Purán, a je to také poselství pravých áčárjů a tedy i našeho Áčárjádévy v
posloupnosti Pána Čaitanji.
Náš Áčárjadéva Óm Višnupáda Paramahansa Parivrádţákáčárja Šrí Šrímad Bhaktisiddhánta Sarasvatí Gósvámí
Mahárádţa nám svou milostí umoţnil pochopit své vznešené poselství a my jsme, i kdyţ nedokonale, realizovali,
ţe toto duchovní poselství z jeho svatých úst je tím pravým řešením pro trpící lidstvo. Všichni bychom mu měli
trpělivě naslouchat. Jestliţe budeme pokorně naslouchat transcendentálnímu zvuku, aniţ bychom zbytečně
oponovali, obdrţíme jeho milost. Áčárjův cíl je přivést nás zpět do našeho původního domova, zpátky k Bohu.
Ještě jednou proto opakuji, ţe bychom mu měli trpělivě naslouchat, následovat ho v míře svého přesvědčení a
poklonit se jeho lotosovým nohám za to, ţe nás osvobodil z naší současné bezdůvodné nechuti slouţit
Absolutnímu a všem duším.
Z Gíty se dozvídáme, ţe
neboli duše po zničení těla nezaniká. Zůstává vţdy stejná, stále svěţí a nová.
Oheň ji nemůţe spálit, voda ji nemůţe rozpustit, vítr ji nemůţe vysušit a meč ji nemůţe zabít. Je nezrozená a
věčná, coţ je potvrzeno i ve Šrímad-Bhágavatamu (10.84.13):
,,Ten, kdo se povaţuje za tělo, které je jako pytel naplněný třemi prvky (ţlučí, hleny a vzduchem), koho
přitahuje důvěrný vztah se ţenou a dětmi, kdo povaţuje svou zemi za hodnou uctívání, kdo se koupe na svatých
místech, ale nikdy nevyuţije této příleţitosti k tomu, aby se obrátil na osoby, které mají skutečné poznání takový člověk není lepší neţ osel nebo kráva. ``
V dnešní době jsme však byli svedeni aţ k takovému šílenství, ţe opomíjíme svůj skutečný zájem a
ztotoţňujeme se s hmotnou klecí. Všechnu svou energii jsme zaměstnali nesmyslným zkrášlováním této klece a
zapomněli jsme na duši uvězněnou uvnitř. Klec ptáka pouze omezuje - pták není určen k tomu, aby obohacoval
klec. Přemýšlejme o tom: všechny své činnosti nyní soustředíme na udrţování klece a moţná se ještě pokoušíme
obstarat nějakou potravu pro mysl v podobě umění a literatury, ale nevíme, ţe mysl je také hmotná, i kdyţ v
jemnější podobě. Je to uvedeno v Gítě (7.4):
,,Země, oheň, voda, vzduch, éter, inteligence, mysl a ego - to vše jsou Mé oddělené energie. ``
Stěţí jsme se kdy snaţili dát nějakou potravu duši, která se liší od těla a mysli, a proto se všichni v pravém slova
smyslu chováme jako sebevrazi. Poselstvím Áčárjadévy je varovat nás, abychom zastavili tyto špatné činnosti.
Pokloňme se proto jeho lotosovým nohám za ryzí milost a laskavost, jakou nám prokazuje.
Nemyslete si, ţe můj Gurudéva chce zcela zastavit vývoj moderní civilizace. To také není moţné. Naučme se
však od něj umění, jak vyuţít i špatného zboţí. Musíme pochopit důleţitost tohoto lidského ţivota, neboť v něm
můţeme do nejvyšší míry vyvinout naše skutečné vědomí. Vzácná lidská ţivotní podoba dává příleţitost, kterou
bychom neměli promarnit. Jak je řečeno ve Šrímad-Bhágavatamu (11.9.29):
,,Tuto lidskou ţivotní podobu jsme obdrţeli po mnoha a mnoha zrozeních a ačkoliv není věčná, můţeme z ní mít
ten největší uţitek. Moudrý a inteligentní člověk by měl splnit své poslání a dosáhnout nejvyššího cíle dříve neţ
znovu zemře. Měl by se vyhýbat smyslovému poţitku, který je dostupný ve všech podmínkách. ``
Nepromarněme proto tento lidský ţivot pouhou honbou za hmotným poţitkem - jedením, spaním, strachováním
se a smyslovými činnostmi. Áčárjadévovo poselství je vyjádřeno ve slovech Šrí Rúpy Gósvámího (Bhaktirasámrta-sindhu 1.2.255-256):
,,Pravé odříkání znamená ţít ve vědomí Kršny. Neměli bychom být připoutáni ke smyslovému poţitku a měli
bychom přijímat pouze to, co je nezbytné k udrţování těla. Jakmile si však někdo odříká věci, které mohou být
pouţity ve sluţbě Kršnovi, a myslí si, ţe tyto věci jsou hmotné, neţije v úplném odříkání. ``
Význam těchto veršů realizujeme jedině tehdy, kdyţ plně rozvineme racionální část svého ţivota, nikoliv část
zvířecí. Sedíce u nohou Áčárjadévy, zkusme pochopit z tohoto transcendentálního zdroje poznání, kdo jsme, co
je tento vesmír, kdo je Bůh a jaký k Němu máme vztah. Poselství Pána Čaitanji je poselstvím pro všechny ţivé
bytosti, poselstvím z ţivého světa. Pán Čaitanja neměl v úmyslu pozvednout tento mrtvý svět, který byl výstiţně
nazván Martjalóka neboli svět, ve kterém je všem souzeno zemřít. Pán Čaitanja se před námi zjevil před čtyřmi
sty padesáti lety, aby nás poučil o duchovním vesmíru, kde je všechno věčné a kde vše slouţí Absolutnímu. V
poslední době někteří nezodpovědní lidé učení Pána Čaitanji špatně vykládají a nejvyšší filozofie Pána je tak
chybně povaţována za kult nejniţších sloţek společnosti. S vděčností dnes večer můţeme prohlásit, ţe náš
Áčárjadéva nás se svou obvyklou laskavostí osvobodil z takové hrůzné degradace, a proto se se vší pokorou
klaníme jeho lotosovým nohám.
V současné kulturní (nebo nekulturní) společnosti se stalo zvykem přisuzovat Osobnosti Boţství pouze neosobní
vlastnosti a omezovat Pána tvrzením, ţe nemá ţádné smysly, podobu, činnosti, hlavu, nohy, ani ţádný poţitek.
Stalo se tak zvykem i u moderních učenců, kteří jasně postrádají správné vedení a náleţitou introspekci do
duchovního světa. Empiristé mají za to, ţe všechny druhy smyslového poţitku jsou monopolem lidské
společnosti nebo jen její určité třídy a ţe neosobní Bůh je pouhým dodavatelem všech těchto věcí, poslušen jejich
rozkazu. Jsme šťastni, ţe nás Jeho Boţská Milost Paramahansa Parivrádţakáčárja Bhaktisiddhánta Sarasvatího
Mahárádţ osvobodil od této nemoci. Otevřel nám oči a je naším věčným otcem, věčným učitelem a věčným
rádcem. Pokloňme se proto v tento příznivý den jeho lotosovým nohám.
Ačkoliv jsme jako nevědomé děti ve věcech poznání Transcendence, Jeho Boţská Milost, můj Gurudéva, v nás
přesto zaţehl oheň, kterým rozptýlil neproniknutelnou temnotu empirického poznání. Nyní jsme v bezpečí a
ţádné argumenty empirických filozofických škol nás nemohou odchýlit od věčné závislosti na lotosových nohách
Jeho Boţské Milosti. Jsme naopak připraveni konfrontovat největší učence májávádské školy a dokázat jim, ţe
Nejvyšší Pán a Jeho transcendentální zábavy na Gólóce jsou podstatou učení Véd. V Čhándógja Upanišadě
(8.13.1) je jasně řečeno:
,,Abych obdrţel Kršnovu milost, odevzdávám se Jeho energii (Rádhárání), a abych obdrţel milost Jeho energie
(Rádhárání), odevzdávám se Kršnovi. `` Také v Rg Védě (1.22.20) se říká:
,,Lotosové nohy Pána Višnua jsou nejvyšším cílem všech polobohů. Lotosové nohy Pána září jako slunce na
obloze. ``
Jednoduchou pravdu, která je tak jasně popsána v Gítě, ústřední učebnici Véd, nedokáţí pochopit, ba dokonce
ani postřehnout ani ti největší empiričtí filozofové. V tom spočívá tajemství Vjása-púdţi. Kdyţ meditujeme o
transcendentálních zábavách Absolutní Osobnosti Boţství, můţeme být hrdí, ţe jsme věční sluţebníci Pána, a
můţeme tančit, zaplaveni radostí. Všechna sláva mému duchovnímu mistrovi, neboť je to právě on, kdo v nás ze
své nekonečné milosti roznítil toto věčné hnutí. Pokloňme se jeho lotosovým nohám.
Kdyby se náš Gurudéva nezjevil, aby nás osvobodil ze zajetí hmotného klamu, zůstali bychom po mnoho ţivotů
a věků bezmocně uvězněni v temnotách. Kdyby se před námi nezjevil, neporozuměli bychom věčné pravdě,
podané ve vznešeném učení Pána Čaitanji. Kdyby se nezjevil, nepochopili bychom význam první sloky Brahmasanhity:
,,Kršna, známý jako Góvinda, je Nejvyšší Osobnost Boţství. Má věčné, blaţené a duchovní tělo. Je původem
všeho. Nemá jiný původ a je nejvyšší příčinou všech příčin. ``
Osobně si nedělám nároky na nějakou přímou sluţbu v miliónech svých budoucích ţivotů, ale jsem si jistý, ţe
jednou budu vysvobozen z iluze, ve které jsem nyní tak hluboko ponořen. Se vší upřímností se proto modlím u
lotosových nohou mého duchovního mistra, abych mohl trpět to, co je mi souzeno za mé minulé přestupky, ale
abych si za všech okolností dokázal vzpomenout, ţe jsem pouze nepatrným sluţebníkem Všemocné Absolutní
Osobnosti Boţství, jak jsem realizoval milostí svého duchovního mistra. Klaním se proto s naprostou pokorou
jeho lotosovým nohám.
V. Jóga a meditace
Meditace pomocí transcendentálního zvuku
Při přednášce na bostonské univerzitě v létě 1969 Šríla Prabhupáda hovoří o meditačním systému, který je
uznávaný pro svoji neobyčejnou moc a pro to, ţe ho lze snadno praktikovat téměř vţdy a všude. ,,Jakmile se
začnete věnovat tomuto jednoduchému procesu neboli zpívání
, budete okamţitě
povýšeni na transcendentální úroveň... Ţádná jiná meditace není moţná při chůzi po ulici. ``
Milí chlapci a děvčata, děkuji vám mnohokrát, ţe jste přišli na toto setkání. Šíříme hnutí pro vědomí Kršny,
neboť na celém světě je tohoto vědomí velice zapotřebí. Náš proces je velice snadný - to je jeho výhoda.
Především se musíme pokusit pochopit, co je to transcendentální úroveň. Co se týče našeho současného
postavení, nacházíme se na různých úrovních. Nejprve se musíme dostat na transcendentální úroveň a teprve
potom budeme moci mluvit o transcendentální meditaci.
Ve třetí kapitole Bhagavad-gíty najdete vysvětlení různých stavů podmíněného ţivota. První je tělesné pojetí
ţivota (
). Kaţdý v tomto hmotném světě má tělesné pojetí ţivota. Někdo
si myslí: ,,Já jsem Ind. `` Vy si myslíte: ,,Já jsem Američan. `` Někdo jiný si myslí: ,,Já jsem Rus. `` Někdo další
si myslí, ţe je něco jiného. Ale kaţdý si myslí: ,,Jsem toto tělo. ``
Tato úroveň podmíněného ţivota se nazývá smyslová úroveň, protoţe dokud se povaţujeme za tělo, myslíme si,
ţe štěstí znamená smyslový poţitek. To je všechno. Toto tělesné pojetí ţivota je v současnosti velice rozšířené. A
nejen v současnosti, ale jiţ od stvoření tohoto hmotného světa. To je hmotná nemoc: ,,Já jsem toto tělo. ``
Šrímad-Bhágavatam říká:
Myslet si, ţe jsme toto
tělo, znamená, ţe si svoji totoţnost představujeme jako pytel kůţe a kostí. Tělo je pytel kůţe, kostí, krve, moči,
výkalů a mnoha dalších pěkných věcí. Kdyţ si tedy myslíme: ,,Jsem toto tělo, `` myslíme si vlastně: ,,Jsem pytel
kostí, kůţe, výkalů a moči. To je moje krása, to je moje všechno. `` Tohle tělesné pojetí ţivota tedy není příliš
inteligentní a okrašlování těla není správnou cestou k seberealizaci.
Těm, kteří jsou příliš pohrouţeni do tělesného pojetí ţivota, se doporučuje provozovat dhjána-jógu, meditativní
jógu. To je uvedeno ve Šrímad-Bhagavad-gítě. V šesté kapitole, verších 13 a 14, Kršna vysvětluje: ,,Drţte tělo,
krk a hlavu zpříma a upřete svůj pohled na špičku nosu. S ovládnutou a nerušenou myslí, beze strachu a zcela
oproštěni od pohlavního ţivota takto meditujte o Mně a učiňte Mě konečným cílem svého ţivota. ``
Ještě předtím Šrí Kršna dává předběţné pokyny, jak vykonávat tuto transcendentální meditaci. Je nutné omezit
smyslový poţitek, zvláště sex. Je nutné najít osamocené posvátné místo a tam o samotě usednout. Tento
meditační proces nelze vykonávat na takovém místě, jako jsme nyní - ve velkém městě, kde ţije mnoho lidí. Je
nutné odejít na osamocené místo a meditovat o samotě. Musíte si také pečlivě upravit místo k sezení, sedět
určitým způsobem... Podmínek je mnoho. Tyto věci samozřejmě není moţné vysvětlit během několika minut.
Pokud máte zájem, plný popis najdete v Bhagavad-gítě, v kapitole nazvané Dhjána-jóga.
Musíme tedy transcendovat tělesné pojetí ţivota a dostat se na duchovní úroveň. To je cílem kaţdého pravého
procesu seberealizace. Na začátku jsem řekl, ţe všichni si myslíme, ţe jsme toto tělo.
Kdyţ překonáme tělesné pojetí ţivota, přijdeme na úroveň mysli.
Slovo
znamená ,,mysl``. Prakticky všichni lidé na světě mají tělesné pojetí ţivota,
ale několik lidí je výše a má mentální pojetí. Mají pocit, ţe jsou mysl. A několik lidí je na intelektuální úrovni:
znamená ,,inteligence``. A kdyţ překonáte i intelektuální
úroveň, pak přijdete na duchovní úroveň. To je první nezbytná realizace.
Neţ se začnete věnovat transcendentální meditaci, musíte dosáhnout transcendentální úrovně. Tato
transcendentální úroveň se nazývá
Moţná jste jiţ slyšeli slovo Brahman.
Transcendentalisté si myslí:
- nejsem tělo, nejsem mysl, nejsem inteligence; jsem duše. `` To je transcendentální
úroveň.
Hovoříme o transcendentální meditaci. Překonáním tělesného, mentálního a intelektuálního pojetí ţivota tedy
docházíte na skutečnou, duchovní úroveň, která se nazývá stádium
Nemůţete jenom říkat
nějaká slova: ,,Nyní jsem realizoval Brahman. `` Existují také určité příznaky. Všechno má své příznaky a jak
poznáte, jestli někdo realizoval transcendenci neboli Brahman, je vysvětleno v Bhagavad-gítě (18.54):
Je-li někdo na transcendentální úrovni, ve stavu
je vţdy blaţený. Nikdy není zarmoucený.
Co to znamená, ţe je blaţený? To je také vysvětleno:
Ten, kdo je na
transcendentální úrovni, po ničem netouţí a pro nic nenaříká. Na hmotné úrovni jsou zřejmé dva příznaky:
touţení a naříkání. Touţíme po věcech, které nemáme, a naříkáme pro věci, které jsme ztratili. To jsou příznaky
tělesného pojetí ţivota.
Celý hmotný svět touţí po sexu. To je základní touha.
znamená sex. Ať uţ se díváte na lidskou společnost, zvířecí, ptačí nebo hmyzí
společnost, všude vidíte, jak je sex důleţitý. To je materialistický způsob ţivota. Chlapec touţí po dívce, dívka
touţí po chlapci, muţ touţí po ţeně, ţena touţí po muţi. To se děje neustále.
Jakmile se muţ a ţena spojí, pevný uzel v srdci je utaţen.
Myslí si: ,,Jsem hmota, jsem toto tělo. Toto tělo patří mně. Tato ţena nebo muţ patří mně. Tato země
patří mně. Tento svět patří mně. `` To je pevný uzel. Místo aby překonali tělesné pojetí ţivota, zaplétají se víc a
víc. Celá situace je pak velice těţká. Kršna proto v Bhagavad-gítě doporučuje, ţe pokud chcete vykonávat jógu a
meditaci, musíte zanechat sexu.
V současném věku to však není moţné. Proto v našem hnutí pro vědomí Kršny neříkáme: ,,Ţádný sex! ``
Říkáme: ,,Ţádný nedovolený sex! `` To ale ještě neznamená transcendentální ţivot - zanechat nedovoleného sexu
je předpoklad civilizovaného ţivota. V kaţdé civilizované společnosti existuje systém manţelství a sex mimo
manţelství se nazývá nedovolený. Sex mimo manţelství se nedovoluje lidem v ţádné civilizované společnosti a
co říci o těch, kteří se ucházejí o transcendentální ţivot. Transcendentální ţivot musí být očištěný od všech
mentálních a tělesných pojetí vlastního já.
V tomto věku Kali, kdy je kaţdý neklidný, vţdy plný úzkosti, a kdy ţivot je velice krátký, se lidé obvykle
nezajímají o ţádná transcendentální témata. Zajímají se pouze o tělesné pojetí ţivota. Kdyţ je člověk stále
zneklidňovaný velikou úzkostí, jak se můţe dostat na úroveň transcendentální realizace? To je v tomto věku
velice obtíţné. Bylo to obtíţné dokonce jiţ před pěti tisíci lety, kdyţ Ardţuna dostával pokyny o meditaci od
Kršny v Bhagavad-gítě. Ardţuna byl princ královského rodu a byl velice pokročilý v mnoha ohledech. Na
Kuruovském bitevním poli však řekl: ,,Můj milý Kršno, tuto transcendentální meditaci, dhjána-jógu, nemohu
vykonávat. Mám rodinu a přijel jsem bojovat pro své politické zájmy. Jak mohu vykonávat tento systém, ve
kterém musím odejít na osamocené místo, usednout a zanechat sexu? To není moţné. `` Ardţuna byl mnohem
kvalifikovanější, neţ jsme my, a přesto odmítl tento meditativní proces vykonávat.
Dosáhnout transcendentální úrovně prostřednictvím hatha-jógy nebo dhjána-jógy tedy v tomto věku není vůbec
moţné. A pokud se někdo pokouší provozovat tuto takzvanou meditaci, ve skutečnosti neprovozuje ţádnou
transcendentální meditaci. Tento druh transcendentální meditace nemůţete vykonávat ve velkoměstě. To není
moţné. To je v Bhagavad-gítě velice jasně řečeno. Vy ţijete ve velkoměstě, ţijete se svojí rodinou, s přáteli.
Nemůţete odejít do lesa a na osamocené místo. Kršna však říká, ţe pro transcendentální meditaci to je nezbytné.
Chcete-li tedy v tomto věku pokročit na transcendentální úroveň, pak musíte následovat pokyny védské
literatury:
V tomto věku můţe kaţdý dosáhnout veškeré dokonalosti
pouhým zpíváním svatého jména Boha. Tento systém zpívání nezavádíme na základě vlastních mentálních
výmyslů, abychom vše zjednodušili. Ne, Šrí Čaitanja Maháprabhu zavedl tento proces transcendentální meditace
před pěti sty lety. Doporučuje ho také védská literatura a je velice praktický. Můţete vidět na mých ţácích, na
těchto chlapcích a děvčatech, ţe jakmile začnou zpívat Haré Kršna, okamţitě mají transcendentální pocity. Kdyţ
začnete i vy, uvidíte, ţe také začnete stoupat na transcendentální úroveň. Opakování
je nejjednodušším procesem transcendentální meditace.
Tato transcendentální zvuková vibrace vás ihned přenese na transcendentální úroveň, zvláště kdyţ se budete
snaţit pozorně naslouchat, aby vaše mysl byla pohrouţená do tohoto zvuku. Zvuková vibrace Haré Kršna se
neliší od Kršny, protoţe Kršna je absolutní. Jelikoţ Bůh je absolutní, není rozdíl mezi Jeho jménem a Bohem
Samotným. V hmotném světě je rozdíl mezi vodou a slovem ,,voda``, mezi květinou a slovem ,,květina``, ale v
duchovním světě, v absolutním světě, ţádný takový rozdíl neexistuje. Proto jakmile pronášíte Haré Kršna, Haré
Kršna, stýkáte se bezprostředně s Nejvyšším Pánem a Jeho energií.
Slovo
označuje energii Nejvyššího Pána. Všechno je vykonáno energií Nejvyššího Pána.
Stejně jako planety jsou stvořeny energií Slunce, celý hmotný a duchovní projev je
stvořen energií Nejvyššího Pána. Kdyţ tedy zpíváme Haré Kršna, modlíme se k energii Nejvyššího Pána a k
Nejvyššímu Pánu Samotnému: ,,Prosím, vyzdvihni mě, zachraň mě! Tonu v tělesném pojetí ţivota. Topím se v
této hmotné existenci a trpím. Prosím, vyzdvihni mě na duchovní úroveň, abych byl šťastný. ``
Nemusíte měnit svoji situaci. Jste-li student, zůstaňte studentem. Jste-li obchodník, zůstaňte obchodníkem. Ţena,
muţ, černý, bílý - kaţdý můţe zpívat Haré Kršna. Je to jednoduchý proces a nic se za něj neplatí. Neříkáme:
,,Dejte mi tolik a tolik dolarů a já vám dám tuto Haré Kršna mantru. `` Ne, rozdáváme ji veřejně. Můţete si ji
jednoduše vzít a vyzkoušet. Velice rychle přijdete na transcendentální úroveň. Poslouchat toto zpívání je
transcendentální meditace.
Tento proces doporučují všechna védská písma, učil ho Pán Čaitanja, následuje ho učednická posloupnost Pána
Čaitanji uţ nejméně pět set let a přináší dobré výsledky lidem nejen v Indii, ale i zde. Pokud se pokusíte
pochopit, co je toto hnutí pro vědomí Kršny, pochopíte, jak je moţná transcendentální meditace. My nejsme
sentimentalisté; máme mnoho knih: Bhagavad-gítu - takovou, jaká je, Šrímad-Bhágavatam, Zlatý avatár,
Íšópanišad. Máme také časopis Návrat k Bohu. Nejsme ţádní sentimentalisté. Naše učení se zakládá na velice
důkladné filozofii. Jakmile se začnete věnovat tomuto jednoduchému procesu - zpívání
- budete okamţitě povýšeni na transcendentální úroveň, aniţ byste museli všechnu tuto
filozofickou literaturu číst. Tato Haré Kršna mantra je dárek Šrí Čaitanji Maháprabhua podmíněným duším
současného věku ve shodě s védskými pokyny.
Naše ţádost tedy je, abyste to pouze zkusili. Začněte zpívat, doma nebo kdekoliv jinde. Neplatí ţádná omezení:
,,Tuto Haré Kršna mantru musíte zpívat tam a tam, za takových a takových podmínek. `` Ne.
Neplatí omezení času, místa ani okolností. Kdekoliv a kdykoliv můţete meditovat
zpíváním Haré Kršna. Ţádná jiná meditace není moţná při chůzi po ulici, ale
meditace ano. Pracujete
rukama? Pak při tom můţete zpívat Haré Kršna. Je to velice pěkné.
Kršna je dokonalé jméno pro Boha. Sanskrtské slovo
znamená ,,všepřitaţlivý`` a
znamená
,,nejvyšší radost``. Není-li Bůh všepřitaţlivý a plný nejvyšší radosti, jaký má potom Bůh význam? Bůh musí být
zdrojem nejvyšší radosti, neboť jak byste s Ním jinak mohli být spokojeni? Vaše srdce touţí po tolika radostech.
Nemůţe-li vás Bůh uspokojit veškerou radostí, jaký to je potom Bůh? Bůh musí také přitahovat kaţdého. Není-li
Bůh přitaţlivý pro kaţdého, jak můţe být Bohem? Ale Kršna
skutečně všepřitaţlivý.
Haré Kršna mantra tedy není nic sektářského. Kdyţ zpíváme tato tři jména a
někdo si můţe myslet: ,,To jsou hinduistická jména. Proč bychom měli zpívat nějaká hinduistická jména? ``
Někteří sektářsky uvaţující lidé mohou mít takové názory, ale Pán Čaitanja říká: ,,Na tom nezáleţí. Máte-li
nějaké jiné pravé jméno Boha, můţete zpívat to. Ale zpívejte Boţí jméno. `` To je učení tohoto hnutí pro vědomí
Kršny. Nemyslete si, ţe toto hnutí se vás snaţí obrátit z křesťana na hinduistu. Zůstaňte křesťanem, ţidem nebo
muslimem. Na tom nezáleţí. Chcete-li ale skutečně dovést svůj ţivot k dokonalosti, pokuste se vyvinout svoji
spící lásku k Bohu. To je dokonalost ţivota.
Můţete vyznávat jakékoliv
náboţenství, ale zkouškou jeho dokonalosti nebo vaší dokonalosti je, zda vyvíjíte lásku k Bohu. Nyní
zaměřujeme svoji lásku na tolik věcí. Dokonalostí lásky ale je, kdyţ ji všechnu soustředíme k Bohu. Naše láska
existuje, ale protoţe jsme zapomněli na svůj vztah k Bohu, chceme ji dávat psům. To je naše nemoc. Musíme
přesunout svoji lásku od psů k Bohu. To je dokonalost ţivota.
Neučíme tedy ţádný určitý druh náboţenství. Učíme jednoduše to, ţe byste se měli naučit milovat Boha, a to je
moţné zpíváním Haré Kršna mantry.
Vědomí Kršny: jóga pro moderní věk
,,Naše hnutí není sentimentální. Nemyslete si, ţe tito chlapci tančí z nějakého náboţenského sentimentu nebo
fanatismu. Ne. Máme hluboký filozofický a teologický základ... Vše je však zároveň velice jednoduché. To je
krása našeho hnutí. Člověk se k němu můţe bez potíţí připojit, ať je velkým učencem, filozofem, nebo dítětem.
Sláva sankírtanovému hnutí.
Pán Čaitanja
Maháprabhu zaloţil toto sankírtanové hnutí v Navadvípu v Indii před pěti sty lety, kdyţ Mu bylo pouhých
šestnáct let. Neznamená to, ţe si vymyslel nějaký náboţenský systém, jak je tomu zvykem v dnešní době, kdy si
lidé vymýšlejí mnoho různých náboţenství. Náboţenství ve skutečnosti nemůţe být vymyšlené.
Náboţenství znamená zákony Boha, nic jiného. Nemůţeme ţít
bez dodrţování státních zákonů a stejně tak nemůţeme ţít ani bez následování zákonů Boha. V Bhagavad-gítě
(4.7) Pán říká: ,,Kdykoliv nejsou správně vykonávány náboţenské činnosti (
) a začínají převládat bezboţné činy (
), v té době Já (Kršna) sestoupím (
). `` Stejnou věc můţeme vidět i v hmotném světě - kdykoliv dojde k porušení státních zákonů, přijdou
státní úředníci nebo policisté, aby dali vše do pořádku.
Pána Čaitanju Maháprabhua uctívalo šest Gósvámích z Vrndávanu: Rúpa Gósvámí, Sanátana Gósvámí,
Raghunáth Bhatta Gósvámí, Dţíva Gósvámí, Gópál Bhatta Gósvámí a Šrí Raghunáth dás Gósvámí. Slovo
má tři významy.
znamená ,,země``, ,,kráva`` a také ,,smysly``. A
znamená ,,pán``.
tedy znamená, ţe byli pány svých smyslů. Kdyţ se člověk stane pánem smyslů neboli gósvámím, můţe udělat
pokrok v duchovním ţivotě. To je skutečný význam slova
znamená, ţe člověk není
sluţebníkem svých smyslů, ale jejich pánem.
Rúpa Gósvámí, který byl hlavním z těchto šesti Gósvámích, sloţil krásný verš opěvující Pána Čaitanju
Maháprabhua.
(Čaitanja-čaritámrta, Ádi-lílá 1.4)
označuje tento věk Kali, ţelezný věk, který je velice znečištěný a plný hádky a nedorozumění. Rúpa
Gósvámí říká: ,,V tomto věku Kali, kdy všechno doprovází hádky a nedorozumění, Jsi sestoupil, abys nabízel
nejvyšší lásku k Bohu. ``
a je to nejen nejvyšší, ale
také velice zářící
neboli transcendentální nálada.
,,Tvá pleť má
barvu a lesk zlata. Jsi tak laskavý, ţe ţehnám kaţdému (Gósvámí mohou dávat poţehnání, neboť jsou pány svých
smyslů), aby Pán v podobě Šrí Čaitanji Maháprabhua vţdy tančil v srdci kaţdého. ``
Kdyţ se Rúpa Gósvámí poprvé setkal s Čaitanjou Maháprabhuem v Prajágu, Pán Čaitanja tančil a zpíval v
ulicích: ,,Haré Kršna, Haré Kršna. `` V té době Rúpa Gósvámí také přednesl jednu modlitbu.
,,Jsi nejmilostivější inkarnací ze všech, protoţe
rozdáváš lásku k Bohu.
,,Jsi Samotný Kršna, protoţe kdybys nebyl
Kršna, nemohl bys rozdávat kršna-prému, lásku k Bohu, neboť lásku k Bohu není tak snadné získat. Ale ty tuto
lásku rozdáváš kaţdému bez rozdílu. ``
Tímto způsobem začalo v Bengálsku, v Navadvípu, sankírtanové hnutí. Obyvatelé Bengálska mají velké štěstí,
ţe Pán Čaitanja zahájil toto hnutí v jejich zemi, neboť předpověděl:
,,Toto sankírtanové hnutí se rozšíří do všech vesnic a měst na celém světě. `` To je Jeho předpověď.
Milostí Pána Čaitanji se toto hnutí rozšířilo i do západních zemí. Nejprve se objevilo v New Yorku v roce 1966.
V té době jsem přišel a začal jsem zpívat Haré Kršna mantru v Tompkinsově parku. Zpíval jsem tam tři hodiny s
malou mrdangou (bubnem) a tito američtí chlapci přišli a postupně se připojili, a tak se hnutí začalo rozrůstat.
Nejprve jsme měli jen obchod v New Yorku na Druhé Avenue č. 26, a později jsme otevřeli střediska v San
Francisku, Montrealu, Bostonu, Los Angeles, Buffalu, Columbu. Nyní (v roce 1970) máme dvacet čtyři středisek,
z toho jedno v Londýně a jedno v Hamburku. Také v Lodnýně káţí američtí chlapci a děvčata. Nejsou sannjásíni,
nejsou ani Védántisté, ani hinduisté nebo Indové, ale přijali toto hnutí s velkou váţností. Dokonce v londýnských
vyšel článek, nadepsaný ,,Haré Kršna zní Londýnem``. Naše hnutí má nyní mnoho členů. Všichni mí
ţáci, alespoň v této zemi, jsou Američané a Evropané. Zpívají, tančí a rozdávají časopis Návrat k Bohu . Vydali
jsme také mnoho knih - Šrímad-Bhágavatam, Bhagavad-gítu, takovou, jaká je, Zlatý Avatár a Íšópanišad. Naše
hnutí není sentimentální. Nemyslete si, ţe tito chlapci tančí z nějakého náboţenského sentimentu nebo fanatismu.
Ne. Máme hluboký filozofický a teologický základ.
Pro ilustraci vezměme příklad Šrí Čaitanji Maháprabhua. Kdyţ kázal, šel do Benaresu, sídla májávádských
sannjásínů. V Benaresu můţeme nejčastěji vidět následovníky Šankaráčárji. Kdyţ tam byl Čaitanja Maháprabhu,
zpíval a tančil. Někteří lidé to velice oceňovali a Jeho pověst se rychle rozšířila. Jeden z hlavních sannjásínů,
Prakášánanda Sarasvatí, vůdce mnoha tisíců májávádských sannjásínů, se dozvěděl: ,,Přišel sem jeden mladý
sannjásí z Bengálska. Velice pěkně zpívá a tančí. `` Prakášánanda Sarasvatí byl velký Vedántista a tato zpráva se
mu nijak nezamlouvala. Řekl: ,,Pouze si hraje na sannjásína. Zpívat a tančit - to se na sannjásína nehodí. Sannjásí
by měl vţdy studovat filozofii a Védántu. ``
Jednomu oddanému se však Prakášánandova slova nelíbila, a proto šel zpět za Pánem Čaitanjou a řekl Mu, ţe
Ho kritizují. Zorganizoval setkání všech sannjásínů, na kterém Pán Čaitanja Maháprabhu debatoval s
Prakášánandou Sarasvatím o Védántě. Tato filozofická diskuse je popsána v naší knize Zlatý Avatár. Významné
je to, ţe ze samotného Prakášánandy a všech jeho ţáků se nakonec stali vaišnavové.
Čaitanja Maháprabhu podobně diskutoval i se Sárvabhaumou Bhattáčárjou, největším logikem své doby, který
byl také májávádí neboli impersonalista, a i z něho se také stal vaišnava. Sankírtanové hnutí Čaitanji
Maháprabhua není pouhý sentimentalismus. Má velice hluboké základy a pro toho, kdo mu chce porozumět
prostřednictvím filozofie a logiky, poskytuje veškeré informace. Studijního materiálu je ohromné mnoţství,
neboť toto hnutí je zaloţeno na vědě a autoritě Véd. Vše je však zároveň velice jednoduché. To je krása našeho
hnutí. Člověk se k němu můţe bez potíţí připojit, ať je velkým učencem, filozofem, nebo dítětem. Jiné systémy
seberealizace, dţňána nebo jóga, jsou také uznávané, ale v tomto věku je není moţné provozovat. To je závěr
Véd:
(Šrímad-Bhágavatam 12.3.52)
V Satja-juze, zlatém věku, bylo moţné úspěšně provádět meditace. Válmíki Muni například meditoval šedesát
tisíc let, aby dosáhl dokonalosti. Ale kdo nyní ţije tak dlouho? Jak popisuje Bhagavad-gítá, pro meditaci je
kromě toho třeba najít osamělé místo, kde člověk musí sedět sám v nehybné póze, vést ţivot v dokonalém
celibátu a podobně. Existuje mnoho pravidel a omezení. Meditace aštánga-jógy tedy není moţná. Spokojí-li se
někdo s bezcenným napodobováním, to je něco jiného, ale chce-li člověk dosáhnout dokonalosti, musí provádět
všech osm stupňů aštánga-jógy. Jestliţe to není moţné, pak je to jen ztráta času.
Co je konečným cílem jógy nebo meditace? Cílem všech jógových procesů je dosáhnout spojení s Nejvyšším, s
Nadduší, s Nejvyšším Pánem. Podobně, cílem filozofického hledání, dţňána-jógy, je pochopení Nejvyššího
Brahmanu. Existují nepochybně různé uznávané procesy, ale podle autoritativních popisů nejsou v tomto věku
Kali praktické. Člověk by se proto měl věnovat procesu, který se nazývá
Můţe to dělat
kaţdý, aniţ by potřeboval nějaké zvláštní kvalifikace. Nemusí studovat filozofii nebo Védántu. To bylo obsahem
rozmluvy Pána Čaitanji s Prakášánandou Sarasvatím.
Kdyţ Pán Čaitanja Maháprabhu diskutoval s Prakášánandou Sarasvatím o filozofii Védánty, Prakášánanda
Sarasvatí se Ho nejdříve zeptal: ,,Chápu, ţe jsi byl ve Svém mládí velikým učencem. (Pán Čaitanja byl skutečně
velký učenec. Jmenoval se Nimái Pandita a kdyţ Mu bylo šestnáct let, porazil proslulého učence z Kašmíru,
Kéšavu Kašmírího.) Vidím, ţe jsi velký znalec sanskrtu a jsi také obzvláště učený logik. Narodil ses také v
bráhmanské rodině a nyní jsi sannjásí. Jak je to moţné, ţe zpíváš a tančíš a nečteš Védántu? `` To byla první
otázka, kterou Prakášánanda Sarasvatí poloţil, a Pán Čaitanja odpověděl: ,,Je tomu tak proto, ţe kdyţ jsem dostal
zasvěcení od Svého duchovního mistra, řekl Mi, ţe jsem prvotřídní hlupák., Nezabývej se Védántou, ` řekl Mi.,
Tím budeš jen ztrácet čas. Zpívej Haré Kršna, a tak dosáhneš úspěchu. ``` Takto odpověděl. Čaitanja
Maháprabhu zajisté nebyl hlupák a Védánta také jistě není pro hlupáky. Aby člověk porozuměl Védántě, musí
mít dostatečné vzdělání a být na určité úrovni. Kaţdé slovo má spousty významů a existuje mnoho rozsáhlých
komentářů v sanskrtu od Šankaráčárji a Rámánudţáčárji. Jak můţeme Védántě porozumět my? Není to moţné.
Porozumět jí mohou jeden nebo dva lidé, ale pro ostatní to není moţné. A stejně tak není moţné provozovat
jógu. Kdyţ proto někdo přijme metodu Šrí Čaitanji Maháprabhua, zpívání Haré Kršna, prvním výsledkem bude
zpíváním se očistí všechna špína v srdci. Zpívejte - nemusíte nic platit a
nic neztrácíte. Kdo bude zpívat třeba jen jeden týden, uvidí svůj pokrok v duchovním poznání.
Mnoho studentů k nám přišlo jednoduše zásluhou zpívání. Zpíváním porozumí celé filozofii a očistí se. Hnutí se
začalo šířit před pouhými čtyřmi roky, v roce 1966, a jiţ má mnoho středisek. Američtí chlapci a dívky ho berou
velice váţně a jsou šťastní. Zeptejte se kohokoliv z nich.
Očišťují svá srdce
od špíny jednoduše zpíváním
Dalším bodem je
jakmile jsou nečistoty ze srdce
odstraněny, všechny problémy hmotné existence se ihned vyřeší. Tento svět se přirovnává k
coţ
označuje lesní poţár. V tomto hmotném světě nechce nikdo neštěstí, ale přesto se mu nikdo nevyhne. Je to zákon
hmotné přírody. Nikdo nechce poţár, ale kdykoliv jedeme do města, poţárníci jsou pokaţdé v činnosti. Vţdy je
někde poţár. Podobně existuje mnoho věcí, které si nikdo nepřeje. Nikdo nechce smrt - ale smrt přijde. Nikdo
nechce nemoc - ale nemoc existuje. Nikdo nechce zestárnout - ale stáří přesto přijde. Přijdou i proti naší vůli, v
rozporu s našimi touhami.
Tímto způsobem bychom měli uvaţovat o hmotné existenci. Tato lidská ţivotní podoba je určena k rozvoji
poznání a nikoliv k promarnění cenného ţivota zvířecím způsobem: jedením, spaním, pářením se a bráněním se.
To není pokrok civilizace. Bhágavatam říká, ţe toto tělo není určeno k tomu, abychom tvrdě pracovali jen pro
smyslový poţitek.
(Bhág. 5.5.1)
Velice tvrdě pracovat pro uspokojení svých smyslů je zaměstnáním prasat, a ne lidí. Lidská bytost by se měla
učit odříkání (
). Obzvláště v Indii proţilo mnoho velkých světců a velkých králů, mnoho
brahmačárínů a sannjásínů své ţivoty ve velkém odříkání, neboť jiţ nechtěli dále spát. Pán Buddha byl princem,
který se vzdal všeho a zaměstnal se v tapasji. To je lidský ţivot. Kdyţ králi Bháratovi, po kterém byla Indie
pojmenována Bhárata-varša, bylo dvacet čtyři let, vzdal se svého království, své mladé ţeny a dětí, a odešel se
věnovat odříkání. A kdyţ Pánu Čaitanjovi Maháprabhuovi bylo pouhých dvacet čtyři let, opustil Svou mladou
ţenu, matku, všechno. Existuje mnoho příkladů. Indie je zemí odříkání, ale my na to zapomínáme. Snaţíme se z
ní udělat zemi technologie. Je překvapující, ţe Indie jiţ dnes nepropaguje tuto cestu odříkání, třebaţe je zemí
dharmy:
To ale neplatí pouze pro Indii - všude vládne ţelezný věk, ve kterém je všechno degradované (Bhág. 1.1.10). V tomto věku
Kali se zkracuje délka ţivota, lidé nemají sklony k seberealizaci, a kdyţ je mají, jsou vţdy svedeni nějakými
podvodníky. Tento věk je velice zkaţený. Proto metoda Šrí Čaitanji Maháprabhua, zpívání Haré Kršna, je
nejlepší a nejjednodušší metodou.
,,V tomto věku Kali neexistuje ţádné jiné náboţenství neţ oslavování Pána pronášením Jeho svatého jména, a to
je závěr všech zjevených písem. Není ţádná jiná cesta, není ţádná jiná cesta, není ţádná jiná cesta. `` Tento verš
můţeme najít v Brhan-náradíja Puráně:
Pouze zpívejte Haré Kršna. Neexistuje jiná moţnost.
V tomto věku Kali neexistuje jiný způsob seberealizace. Musíme to
tedy přijmout.
Podobný verš můţeme najít také ve Šrímad-Bhágavatamu. Ve třetí kapitole dvanáctého zpěvu řekl Šukadéva
Gósvámí Mahárádţovi Paríkšitovi o chybách tohoto věku a nyní se všechny příznaky věku Kali projevují. V
závěru ale Šukadéva Gósvámí říká:
,,Můj drahý králi, tento věk Kali je plný chyb, ale existuje v něm jedná dobrá příleţitost. `` A jaká je to
příleţitost?
,,Jednoduše
zpíváním Haré Kršna mantry se člověk můţe osvobodit a jít zpátky k Bohu. ``
Je to praktické a autorizované a kaţdý můţe sám na sobě vyzkoušet, jaký pokrok dělá pouhým zpíváním. Hnutí
pro vědomí Kršny není nic nového; nic, co bychom si vymysleli. Je autorizované na základě védských principů a
učení áčárjů jako Čaitanji Maháprabhua a jiných. Tato metoda je velice jednoduchá a člověk nemůţe nic ztratit.
Nic vám neúčtujeme, nevybíráme ţádné poplatky a ani lidem nedáváme nějakou tajnou mantru a neslibujeme
jim, ţe se z nich do šesti měsíců stanou Bozi. Ne. Tato metoda je přístupná kaţdému - dětem, ţenám, dívkám,
chlapcům i starým lidem - kaţdý můţe zpívat a vidět výsledky.
S tímto cílem zakládáme nejen Nový Vrndávan, farmu v západní Virginii, ale také další duchovní společenství
jako je Nový Navadvíp nebo Nové Dţagannáth Purí. Nové Dţagannáth Purí v San Francisku jsme jiţ otevřeli, a
pořádáme tam festival Ratha-játra. Letos budeme Ratha-játru pořádat také v Londýně. K Temţi pojedou tři vozy
pro Dţagannátha, Baladévu a Subhadru. V Americe existuje Nová Anglie a Nový York, takţe proč ne také Nový
Vrndávan? Zakládat Nový Vrndávan je zvláště důleţité, protoţe Pán Čaitanja doporučil:
,,Kršna, syn Nandy Mahárádţe,
je ve Vrndávan-dhámu ve Vradţabhúmi nejvyšším uctívaným Boţstvem a Jeho sídlo, Vrndávan, je také hodný
uctívání. `` Chlapci a dívky ze Západu se věnují vědomí Kršny a měli by ţít na místě jako je Vrndávan. Swami
Kírtanánanda, který byl se mnou ve Vrndávanu před dvěma lety, ví, jak Vrndávan vypadá, a dal jsem mu pokyny,
aby postavil alespoň sedm chrámů. Ve Vrndávanu najdeme pět tisíc chrámů Rádhy-Kršny, ale nejdůleţitějších je
sedm z nich, které zaloţili Gósvámí. Chceme ţít v Novém Vrndávanu, ekonomické potřeby řešit zemědělstvím a
chovem krav a mírumilovně se věnovat vědomí Kršny, zpívat Haré Kršna. Tak vypadá Vrndávan.
(Bhagavad-gítá 6.17). Tato lidská
ţivotní podoba není určena pro nepřirozené zvyšování našich potřeb. Měli bychom být spokojeni pouze tím, ţe
udrţujeme tělo a duši pohromadě, a zbytek času bychom měli rozvíjet své vědomí Kršny, abychom po opuštění
tohoto těla nemuseli přijmout další hmotné tělo, ale mohli jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Takové by mělo být
motto lidského ţivota.
Hmotný ţivot znamená jedení, spaní, páření se a bránění se, ale duchovní ţivot znamená něco víc. To je také
rozdíl mezi ţivotem zvířete a lidským ţivotem. Pro zvíře je běţné jíst, spát, pářit se a bránit se. Pes jí a člověk
také jí. Člověk spí a pes také spí. Člověk se věnuje sexu a pes se také věnuje sexu. Pes se určitým způsobem
brání a člověk má také svůj způsob obrany, například atomové zbraně. Tyto čtyři zásady jsou lidem a zvířatům
společné a pokrok v těchto činnostech není známkou lidské, ale zvířecí civilizace. Lidská civilizace znamená
První verš ve Védánta-sútře říká:
,,Nyní je čas dotazovat se na Brahman. `` To je lidský ţivot. Dokud člověk není duchovně zvídavý
je pouhým zvířetem, protoţe ţije na základě čtyř uvedených principů a
to je vše. Člověk musí chtít poznat, kdo je a proč musí zakoušet utrpení v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci.
Existuje nějaký lék? Na tyto otázky by měl člověk hledat odpověď. To je lidský ţivot a to je také duchovní ţivot.
Duchovní ţivot znamená lidský ţivot, a hmotný ţivot znamená ţivot zvířat. To je všechno. Musíme dělat to, co
je doporučeno v Bhagavad-gítě.
Například to, ţe se chci věnovat duchovnímu
ţivotu, neznamená, ţe přestanu jíst. Mé jedení by ale mělo být omezené. V Bhagavad-gítě je popsáno, co je
prvotřídní potrava neboli potrava v kvalitě dobra, jaká je potrava v kvalitě vášně a jaká je potrava třetí třídy, v
kvalitě nevědomosti. V lidské společnosti se musíme povznést na sattvickou úroveň (úroveň kvality dobra) a
potom znovu oţivit své transcendentální vědomí neboli vědomí Kršny. Všechno můţeme nalézt v šástrách, ale
my se o to bohuţel nepokoušíme.
(Bhág. 1.2.20)
Člověk nemůţe porozumět Bohu, dokud se nevysvobodí ze zajetí tří kvalit hmotné přírody.
Musí být na úrovni realizace Brahmanu.
(Bg. 18.54). Všechny tyto pokyny najdeme v
šástrách, takţe bychom jich měli vyuţít a kázat. Tuto zodpovědnost mají inteligentní lidé. Obyčejní lidé vědí, ţe
Bůh je velký, ale nevědí, jak velký ve skutečnosti je. A to se můţeme dozvědět z védské literatury. To je naše
povinnost v tomto ţelezném věku:
oslavování Nejvyššího.
Duše a meditace
Můţe meditace vyřešit naše kaţdodenní problémy? Existuje ţivot po smrti? Můţeme pomocí drog dosáhnout
seberealizace? Během návštěvy v Jiţní Africe v roce 1976 zodpověděl Šríla Prabhupáda tyto a podobné otázky v
rozhovoru s Billem Faillem z durbanského ,,Natal Mercury``.
Šríla Prabhupáda: Kršna je jméno Boha a znamená ,,všepřitaţlivý``. Jestli někdo není všepřitaţlivý, nemůţe
být Bůh. Vědomí Kršny tedy znamená vědomí Boha. Všichni jsme malé částečky Boha a kvalitativně jsme stejní
jako On. Postavení nás jako ţivých bytostí lze přirovnat k malému kousku zlata v poměru s ohromným
mnoţstvím zlata.
Faill: Jsme něco jako jiskry v ohni?
Šríla Prabhupáda: Ano. Oheň i jiskra mají vlastnosti ohně, ale oheň je velký a jiskra je velmi malá. Na rozdíl
od vztahu mezi jiskrami a ohněm je však náš vztah s Bohem věčný, ačkoliv v současnosti jsme na tento vztah
kvůli styku s hmotnou energií zapomněli. Toto zapomnění je jediný důvod našich problémů. Jestli se nám podaří
znovu oţivit své původní vědomí Boha, potom budeme šťastní. To je podstata vědomí Kršny. Je to nejlepší
způsob, jak oţivit naše původní vědomí Boha. Existují různé metody seberealizace, ale v současném věku Kali
jsou lidé velice pokleslí a potřebují jednoduchou metodu vědomí Kršny. Nyní si lidé myslí, ţe takzvaný hmotný
pokrok vyřeší jejich problémy, ale není to pravda. Skutečným řešením je vyprostit se navţdy z hmotného
podmínění tím, ţe probudíme své vědomí Kršny. Jelikoţ je Bůh věčný, my jsme také věční, ale v hmotném světě
si myslíme: ,,Já jsem toto tělo, `` a proto musíme opakovaně měnit jedno tělo za druhým. To je nevědomost. Ve
skutečnosti nejsme tato těla, ale duchovní jiskry, nedílné části Boha.
Faill: Tělo je tedy pro duši něco jako automobil?
Šríla Prabhupáda: Ano. Jako automobil. Stejně jako autem jezdíme z jednoho místa na druhé, tak se na
základě svých mentálních spekulací dostáváme z jedné situace do druhé a snaţíme se být šťastní. Nikde ale
nenajdeme štěstí, dokud nedospějeme do svého pravého postavení, to znamená dokud nepochopíme, ţe jsme
nedílné části Boha a ţe naším skutečným posláním je stýkat se s Bohem a pomáhat všem ţivým bytostem tím, ţe
s Ním budeme spolupracovat. Civilizovaného lidského ţivota můţeme dosáhnout pouze po dlouhém vývoji skrze
8 400 000 ţivotních druhů. Takţe, kdyţ nevyuţijeme této civilizované lidské ţivotní podoby a neporozumíme
tomu, kdo je Bůh, kdo jsme my a jaký je náš vztah, a kdyţ místo toho promarníme svůj ţivot jako kočky a psi,
kteří chodí sem a tam a hledají smyslové uspokojení, potom to bude znamenat, ţe jsme ztratili velkou příleţitost.
Hnutí pro vědomí Kršny učí lidi, jak vyuţít lidské ţivotní podoby a pochopit Boha a náš vztah k Němu.
Faill: Pokud nedokáţeme zcela vyuţít tohoto ţivota, dostaneme další příleţitost v jiném ţivotě?
Šríla Prabhupáda: Ano. Na základě vašich tuţeb v okamţiku smrti obdrţíte další tělo. Není ale zaručeno, ţe to
bude tělo lidské. Jak jsem jiţ vysvětlil, existuje 8 400 000 různých druhů těl. Můţete získat jakékoliv z nich
podle stavu vaší mysli v okamţiku smrti. Na co budete myslet v okamţiku smrti, závisí na vašich činnostech v
průběhu celého ţivota. Dokud máme hmotné vědomí, naše činnosti jsou ovládány hmotnou přírodou, kterou
představují tři kvality: dobro, vášeň a nevědomost. Tyto kvality jsou jako tři základní barvy - ţlutá, červená a
modrá. Stejně jako smícháním červené, ţluté a modré získáme milióny barev, kvality přírody se navzájem
míchají a tak vzniká mnoho druhů ţivota. Nechceme-li se jiţ více znovu a znovu rodit a umírat v různých
ţivotních podobách, musíme transcendovat pokrytí hmotnou přírodou a dojít na úroveň čistého vědomí. Kdyţ se
ale nenaučíme transcendentální vědě o vědomí Kršny, potom se po smrti musíme přemístit do dalšího těla, buď
do lepšího nebo do horšího, neţ je naše současné tělo. Pokud rozvíjíme kvalitu dobra, budeme povýšeni na vyšší
planetární systémy, kde jsou lepší ţivotní podmínky. Jestliţe rozvíjíme kvalitu vášně, zůstaneme na současném
stupni. Kdyţ se ale z nevědomosti dopouštíme hříšných činností a porušujeme přírodní zákony, budeme
degradováni do zvířecího ţivota nebo do ţivota rostlin. Potom se opět musíme vyvíjet do lidské podoby, coţ
můţe trvat milióny let. Lidská bytost proto musí být zodpovědná. Musí vyuţít této vzácné příleţitosti lidského
ţivota, pochopit svůj vztah k Bohu a jednat podle toho. Potom se můţe vymanit z koloběhu rození a smrti v
různých ţivotních druzích a jít zpátky domů, zpátky k Bohu.
Faill: Myslíte, ţe lidem pomáhá transcendentální meditace?
Šríla Prabhupáda: Lidé nevědí, co je to skutečná meditace. Jejich meditace je jenom fraška - další podvod
takzvaných jógínů. Ptáte se mě, zda meditace pomáhá lidem, ale víte, co to meditace je?
Faill: Uklidňování mysli - snaţit se sedět v naprosté rovnováze, ve středu a nikam se neodchylovat.
Šríla Prabhupáda: A co je ten střed?
Faill: Nevím.
Šríla Prabhupáda: Kaţdý mluví o meditaci, ale nikdo neví, co meditace ve skutečnosti je. Tito podvodníci
uţívají slova ,,meditace``, ale neznají pravý cíl meditace. Pouze šíří falešnou propagandu.
Faill: A není meditace cenná jenom pro to, aby lidé správně mysleli?
Šríla Prabhupáda: Ne. Skutečná meditace znamená dosaţení stadia, ve kterém je mysl plná vědomí Boha. Ale
kdyţ nevíte, kdo Bůh je, jak můţete meditovat? A kromě toho jsou lidé v tomto věku tak rozrušení, ţe se
nedokáţí soustředit. Viděl jsem tuto takzvanou meditaci: jednoduše spí a chrápou. Mnoho podvodníků bohuţel
ve jménu vědomí Boha nebo ,,seberealizace`` nabízí špatné metody meditace, které se nezakládají na
autorizovaných knihách védského poznání. Je to jen další způsob vykořisťování.
Faill: A co jiní učitelé, jako například Ouspenský nebo Gurdjieff? V minulosti přinesli na Západ podobné
poselství jako vy.
Šríla Prabhupáda: Museli bychom studovat jejich učení, abychom zjistili, zda se drţeli védského standardu.
Vědomí Boha je věda, stejně jako lékařství nebo jakákoliv jiná věda. Nemůţe se lišit proto, ţe ji učí různí lidé.
Dvě a dvě jsou čtyři všude, nikdy pět nebo tři. Je to věda.
Faill: Myslíte si, ţe jiní mohli učit pravou metodu probuzení vědomí Boha?
Šríla Prabhupáda: Pokud jsem podrobně neprostudoval jejich učení, je to velice těţké říci. Existuje mnoho
podvodníků.
Faill: Kteří to dělají pro peníze.
Šríla Prabhupáda: Ano. Nemají ţádnou autorizovanou metodu. Proto předkládáme Bhagavad-gítu takovou,
jaká je, bez osobních interpretací. To je standard.
Faill: Ano, kdyţ začnete něco přikrašlovat, nevyhnutelně to změníte.
Šríla Prabhupáda: Vědomí Kršny není ţádný nový proces. Je velice starý - a odpovídá standardu. Nemůţe se
měnit. Jakmile se ho pokusíte změnit, ztratí svoji sílu. Tato síla je jako elektřina. Jestliţe chcete vyrobit elektřinu,
musíte se řídit standardními pokyny a správně zapojit všechny kladné a záporné póly. Nemůţete zapojit generátor
jak vás napadne a vyrábět s ním elektřinu. Podobně existuje standardní způsob, jak porozumět filozofii o vědomí
Kršny od správných autorit. Pokud budeme následovat jejich pokyny, proces bude fungovat. Jednou z váţných
nemocí moderního člověka je, ţe kaţdý chce dělat všechno podle toho, jak si usmyslí. Nikdo nechce následovat
standardní způsob. Proto kaţdý chybuje, jak duchovně, tak hmotně.
Faill: Rozrůstá se hnutí pro vědomí Kršny?
Šríla Prabhupáda: Ano, velice úspěšně. Moţná vás překvapí, ţe prodáváme desítky tisíc knih. Máme asi
padesát různých titulů, a mnoho knihovníků a vysokoškolských profesorů si jich vysoce cení, protoţe neţ jsme je
vydali, taková literatura tu chyběla. Je to nový příspěvek světu.
Faill: Mám někdy pocit, ţe vědomí Kršny znamená oholit si hlavu a nosit šafránový oděv. Jak můţe vědomí
Kršny provozovat obyčejný člověk, který má rodinu?
Šríla Prabhupáda: Šafránový oděv a oholená hlava nejsou to hlavní, i kdyţ pomáhají naší mysli, stejně jako
kdyţ je voják správně oblečen, získá na síle, protoţe se cítí jako voják. Znamená to ale, ţe kdyţ nemá uniformu,
nemůţe bojovat? Ne. Stejně tak je to i s vědomím Kršny - můţe být oţiveno za jakýchkoliv podmínek - ale určité
věci nám mohou pomoci. Proto navrhujeme, abyste ţili určitým způsobem, oblékali se určitým způsobem, jedli
určitým způsobem a tak dále. Tyto věci pomáhají ve vědomí Kršny, ale nejsou to hlavní.
Faill: Takţe člověk můţe být studentem vědomí Kršny a pokračovat v normálním denním ţivotě?
Šríla Prabhupáda: Ano.
Faill: A co drogy? Mohou pomoci v realizaci Boha?
Šríla Prabhupáda: Kdyby drogy mohly pomoci v realizaci Boha, byly by potom mocnější neţ Bůh. Jak
můţeme něco takového přijmout? Drogy jsou chemické látky, které jsou hmotné. Jak můţe něco hmotného
pomoci člověku v realizaci Boha, který je zcela duchovní? To není moţné. To, co člověk zaţívá po poţití drogy,
je jednoduše opojení nebo halucinace, ale není to realizace Boha.
Faill: Myslíte si, ţe velcí mystici v minulých věcích skutečně viděli tu duchovní jiskru, o které jste se dříve
zmínil?
Šríla Prabhupáda: Co míníte slovem ,,mystik``?
Faill: To je jméno, kterým jsou označováni lidé, kteří mají nějakou zkušenost z jiné úrovně reality.
Šríla Prabhupáda: My nepouţíváme slovo ,,mystik``. Naší realitou je realizace Boha, ke které se dojde, kdyţ
dospějeme na duchovní úroveň. Dokud máme tělesné pojetí ţivota, naše chápání se zakládá na uspokojování
smyslů, protoţe tělo je stvořené ze smyslů. Kdyţ pokročíme z tělesné úrovně a vidíme mysl jako střed
smyslových činností, přijímáme mysl jako konečný stupeň realizace. To je mentální úroveň. Z mentální úrovně
můţeme pokročit na intelektuální úroveň a z intelektuální úrovně můţeme dospět na transcendentální úroveň.
Nakonec se můţeme pozdvihnout i nad transcendentální úroveň a přejít na duchovní úroveň. To jsou stupně
realizace Boha. V tomto věku jsou však lidé tak pokleslí, ţe šástry (písma) dávají zvláštní pokyn, aby se lidé
pozvedli přímo na duchovní úroveň zpíváním svatých jmen Boha:
.
Jestliţe rozvíjíme tuto duchovní činnost, můţeme ihned realizovat svoji duchovní totoţnost. Realizace Boha pak
přijde velice rychle.
Faill: Mnoho lidí dnes říká, ţe pravdu musíme hledat spíše uvnitř neţ vně ve světě smyslů.
Šríla Prabhupáda: Dívat se dovnitř znamená vědět, ţe jste duše. Dokud nepochopíte, ţe nejste tělo, ale duše,
nemůţete se dívat dovnitř.
Nejprve musíme studovat: ,,Jsem toto tělo nebo jsem něco uvnitř tohoto těla? `` To je ale téma, které se bohuţel
neučí na ţádné škole ani univerzitě. Kaţdý si myslí: ,,Jsem tohle tělo. `` V této zemi si například všichni lidé
myslí: ,,Já jsem Jihoafričan, to jsou Indové, to jsou Řekové, `` a tak dále. Prakticky kaţdý na celém světě má
tělesné pojetí ţivota. Vědomí Kršny začíná tehdy, kdyţ se člověk dostane nad toto tělesné pojetí.
Faill: Takţe nejdříve musíme poznat duchovní jiskru?
Šríla Prabhupáda: Ano. Uznat existenci duše v těle je prvním krokem. Dokud člověk neporozumí této
jednoduché skutečnosti, nemůţe dělat ţádný duchovní pokrok.
Faill: Je to jen otázka intelektuálního porozumění?
Šríla Prabhupáda: Zpočátku ano. Existují dva druhy poznání: teoretické a praktické. Nejprve se musíme
naučit duchovní vědě teoreticky, a kdyţ potom jednáme na této duchovní úrovni, dosáhneme praktické realizace.
Dnes je bohuţel téměř kaţdý v temnotě tělesného pojetí ţivota. Toto hnutí je proto velice důleţité, neboť můţe
vyzdvihnout civilizaci z této temnoty. Dokud mají lidé tělesné pojetí ţivota, nejsou o nic lepší neţ zvířata. ,,Jsem
pes. `` ,,Jsem kočka. `` ,,Jsem kráva. `` Tak uvaţují zvířata. Jakmile někdo projde kolem, pes začne štěkat a myslí
si: ,,Jsem pes. A musím hlídat. `` Stejně tak, kdyţ si osvojím povahu psa a budu vyzývat cizince - ,,Co chcete v
mé zemi? Tady vládnu já! `` - jaký je potom rozdíl mezi psem a mnou?
Faill: Ţádný. Ale mám ještě jinou otázku. Je nezbytné změnit své jídelní zvyky, abychom mohli provozovat
duchovní ţivot?
Šríla Prabhupáda: Ano. Celý proces je určený k tomu, abychom se očistili, a jedení je částí tohoto očištění.
Myslím, ţe máte přísloví: ,,Jsi to, co jíš, `` a to je pravda. Naše tělo a mysl odpovídají tomu, jak a co jíme. Šástry
proto doporučují, ţe pokud chceme vyvinout vědomí Kršny, měli bychom jíst zbytky potravy, které ponechal
Kršna. Jestliţe pacient s tuberkulózou něco jí a vy potom sníte zbytky po něm, nakazíte se tuberkulózou.
Podobně, kdyţ jíte
nakazíte se vědomím Kršny. Nic nejíme hned. Nejprve jídlo
obětujeme Kršnovi a teprve potom jíme my. To nám pomáhá pokročit ve vědomí Kršny.
Faill: Jste všichni vegetariáni?
Šríla Prabhupáda: Ano, protoţe Kršna je vegetarián. Kršna můţe jíst všechno, protoţe je Bůh, ale v
Bhagavad-gítě (9.26) říká: ,,Jestliţe Mi někdo s láskou a oddaností obětuje lístek, květ, ovoce nebo vodu, přijmu
to. `` Nikdy neříká: ,,Dej Mi maso a víno. ``
Faill: A co kouření?
Šríla Prabhupáda: Kouření je také omamná droga. Jsme jiţ i bez toho omámeni tělesným pojetím ţivota a
kdyţ budeme toto omámení ještě zvyšovat, budeme ztraceni.
Faill: Chcete říci, ţe věci jako maso, alkohol a kouření jen zesilují naše tělesné vědomí?
Šríla Prabhupáda: Ano. Přestavte si, ţe jste nemocný a chcete se vyléčit. Musíte plnit pokyny lékaře. Kdyţ
řekne: ,,Nejezte tohle, jezte jen toto, `` musíte ho poslechnout. Podobně i my máme předpis na to, jak se vyléčit z
tělesného pojetí ţivota: zpívejte Haré Kršna, naslouchejte o Kršnových činnostech a jezte
Tak se rozvine vaše vědomí Kršny a budete vyléčeni.
Ovládnutí mysli
Je mysl zásobou lidských vědomostí? Nebo existuje nějaký vyšší zdroj poznání? V následující přednášce,
nahrané v únoru 1969 v Los Angeles, Šríla Prabhupáda vysvětluje, proč je nutné přivést mysl pod kontrolu
duchovní energie. Její téma se zakládá na verši z nejčtenějšího a nejuznávanějšího indického písma, z
Bhagavad-gíty:
,,Pro toho, kdo podmanil svou mysl, je mysl nejlepším přítelem, ale pro toho, kdo ji neovládl, je mysl největším
nepřítelem. `` (Bg. 6.6)
Účelem celého systému jógy je ovládnout mysl. Je-li mysl ve styku s hmotou, je naším nepřítelem, stejně jako
mysl člověka, který je opilý. V Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 20.117) je řečeno:
,,Ţivá bytost,
která zapomněla na Kršnu, je od nepaměti přitahována vnějšími rysy Pána a iluzorní energie (
) jí proto
způsobuje v hmotné existenci mnoho potíţí. `` Jsem duše, nedílná část Nejvyššího Pána, ale jakmile se má mysl
znečistí, začínám se proti tomu bouřit, protoţe mám svou malou nezávislost. ,,Proč bych měl slouţit Kršnovi,
Bohu? Já jsem Bůh! `` Kdyţ mi mysl začne diktovat takové myšlenky, celá situace se mění. Přicházím pod vliv
iluze, falešných představ, a celý můj ţivot je zkaţený. Chceme si podmanit mnoho věcí - velké říše a tak dále ale pokud neovládneme svoji mysl, nepomůţe nám, ani kdyţ si podmaníme ohromnou říši. Naše vlastní mysl
bude naším největším nepřítelem.
Účelem osmistupňové jógy je ovládnout mysl, učinit z ní přítele a s její pomocí dovršit lidské poslání. Pokud
neovládneme svoji mysl, praktikování jógy je pouhá ztráta času, pouhé divadlo. Ten, kdo nedokáţe ovládnout
svoji mysl, ţije stále se svým největším nepřítelem a jeho ţivot a ţivotní poslání jsou ztracené. Přirozeným
postavením ţivé bytosti je vykonávat příkazy někoho vyššího. Dokud naše mysl zůstává neporaţeným
nepřítelem, musíme slouţit příkazům chtíče, hněvu, chamtivosti, iluze a tak dále. Jakmile je však mysl poraţena,
dobrovolně se podvolíme příkazům Osobnosti Boţství, která sídlí v srdci kaţdého jako Nadduše (Paramátmá).
Skutečné praktikování jógy vede k setkání s Paramátmou v srdci a k tomu, ţe začneme následovat Její pokyny.
Kdyţ se však věnujeme přímo vědomí Kršny, začneme se řídit příkazy Pána zcela automaticky.
,,Člověk, který ovládl svou mysl, a takto došel klidu, jiţ dosáhl Nadduše. Cítí se stejně ve štěstí i neštěstí, horku
i zimě, úctě i opovrţení. `` (Bhagavad-gítá 6.7)
Kaţdá ţivá bytost má ve skutečnosti přirozený sklon poslouchat příkazy Nejvyšší Osobnosti Boţství, sídlící v
jeho srdci jako Paramátmá. Je-li mysl svedena vnější energií, ţivá bytost se zaplétá do hmotných činností. Proto
jakmile někdo jedním z jógových systémů ovládne svoji mysl, dosáhl jiţ svého cíle. Kaţdý se musí podrobit
vyšším příkazům. Je-li mysl upnuta na vyšší podstatu, člověk nemá jinou moţnost, neţ následovat pokyny
Nejvyššího zevnitř. Mysl musí přijmout nějaké vyšší pokyny a následovat je. Výsledkem ovládnutí mysli je to, ţe
začneme automaticky následovat pokyny Paramátmy, Nadduše. Jelikoţ člověk, který rozvíjí vědomí Kršny, ihned
dosáhne tohoto transcendentálního postavení, oddaný Pána není ovlivňován dualitami hmotné existence - štěstím
a neštěstím, zimou a horkem a tak dále. Toto stádium je praktické
neboli pohrouţení do
Nejvyššího.
,,Ten, kdo nabytým poznáním a jeho realizací dosáhl plné spokojenosti, je pokládán za seberealizovanou duši a
nazývá se jógí neboli mystik. Takový člověk jiţ dosáhl transcendentální úrovně a dospěl k sebeovládání. Na
všechno - na hroudu, kámen i na zlato - se dívá stejně. `` (Bhagavad-gítá 6.8)
Teoretické poznání z knih bez realizace Nejvyšší Pravdy je k ničemu. Padma Purána se o tom zmiňuje
následovně:
,,Nikdo nemůţe pochopit transcendentální povahu jména, podoby, vlastností a zábav Šrí Kršny prostřednictvím
svých hmotně znečištěných smyslů. Jedině tomu, kdo je duchovně nasycen transcendentální sluţbou Pánu, jsou
transcendentální jméno, podoba, vlastnosti a zábavy Pána zjeveny. ``
To je velice důleţité. Přijímáme Kršnu jako Nejvyššího Pána. A proč přijímáme, ţe Kršna je Nejvyšší Pán?
Protoţe je to uvedeno ve védské literatuře. Například Brahma-sanhitá říká:
- ,,Kršna je nejvyšší vládce, který má věčné, blaţené
duchovní tělo. `` Lidé v kvalitách vášně a nevědomosti si pouze představují podobu Boha. A kdyţ jsou zmateni,
říkají: ,,Ţádný osobní Bůh neexistuje. Absolutní Pravda je neosobní nebo prázdná. `` To je výsledek jejich
zklamání.
Ale Bůh ve skutečnosti má Svoji podobu. Proč by neměl? Védánta-sútra říká:
,,Nejvyšší Absolutní Pravda je to nebo ten, z Něhoţ vše vychází. ``
máme své podoby. A nejen my, ale
všechny různé druhy ţivých bytostí mají své podoby. Odkud pocházejí? Jaký je původ těchto podob? To jsou
velice rozumné otázky. Pokud Bůh není osoba, jak by se Jeho synové mohli stát osobami? Pokud můj otec není
osoba, jak jsem se já mohl stát osobou? Pokud můj otec nemá ţádnou podobu, odkud jsem já získal svoji
podobu? Kdyţ jsou však lidé zklamaní a vidí, ţe jejich tělesné podoby jim přinášejí potíţe, vyvíjejí si opačné
pojetí podoby a představují si, ţe Bůh musí být beztvarý. Brahma-sanhitá to ale zavrhuje. Bůh má podobu, ale
Jeho podoba je věčná, plná poznání a blaţenosti (
).
znamená ,,věčnost``,
znamená ,,poznání`` a
znamená ,,blaţenost``. Bůh tedy má podobu, ale Jeho podoba je plná blaţenosti, plná poznání a věčná.
Srovnejme nyní své tělo s tělem Boha. Naše tělo není ani věčné, ani plné blaţenosti, ani plné poznání. Naše
podoba se tedy od Boţí podoby zřetelně liší. Jakmile však uvaţujeme o podobě, myslíme si, ţe musí být stejná,
jako máme my. Proto si myslíme, ţe jelikoţ Bůh musí být naším opakem, nesmí mít ţádnou podobu. To je ovšem
spekulace a nikoliv poznání. Jak je řečeno v Padma Puráně:
,,Podobu, jméno, vlastnosti a příslušenství Boha nelze pochopit s hmotnými
smysly. `` Naše smysly jsou nedokonalé. Jak bychom potom mohli vidět Nejvyšší Osobu? To není moţné.
Jak tedy můţeme vidět Pána?
kdyţ připravíme své smysly, kdyţ je
očistíme, pak nám tyto očištěné smysly pomohou vidět Boha. Je to jako kdybychom měli v očích šedý zákal.
Naše oči jsou nemocné, a proto nevidíme. Ale to neznamená, ţe není moţné nic vidět - pouze
to nevidíme.
Stejně tak nyní nemůţeme vnímat podobu Boha, ale kdyţ bude náš šedý zákal odstraněn, uvidíme Ho. Brahmasanhitá říká:
- ,,Oddaní, jejichţ oči jsou potřeny balzámem lásky k Bohu, vidí Boha,
Kršnu, ve svém srdci dvacet čtyři hodin denně. `` Musíme tedy očistit své smysly. Pak budeme schopni chápat,
jaká je podoba Boha, jaké je Jeho jméno, Jeho sídlo a Jeho příslušenství, a budeme schopni vidět Boha ve všem.
Védská literatura je plná odkazů na podobu Boha. Například je řečeno, ţe Bůh nemá ruce ani nohy, ale ţe můţe
přijmout vše, co Mu nabízíte:
Také je řečeno, ţe Bůh nemá ţádné oči
ani uši, ale můţe vidět všechno a slyšet všechno. To jsou zdánlivě sporná tvrzení, protoţe jakmile uvaţujeme o
někom, kdo vidí, myslíme si, ţe musí mít oči jako máme my. To je naše hmotné pojetí. Bůh samozřejmě má oči,
ale Jeho oči jsou jiné, neţ máme my. On můţe vidět i v temnotě, zatímco my nemůţeme. Bůh také slyší. Je ve
Svém království, které je milióny a milióny kilometrů daleko, ale kdyţ něco zašeptáme - nějaké nepravosti - Bůh
to uslyší, protoţe je i v nás.
Nemůţeme tedy uniknout pohledu, sluchu nebo doteku Boha. V Bhagavad-gítě (9.26) Šrí Kršna říká:
,,Jestliţe Mi někdo obětuje s láskou a oddaností květiny, ovoce, zeleninu nebo mléko, přijmu to a sním to. `` Jak
můţe jíst? Nemůţeme Ho vidět jíst, ale On jí. Kdyţ jídlo správným obřadním způsobem obětujeme Kršnovi,
vidíme, ţe jeho chuť se okamţitě změní. To je praktická zkušenost. Bůh jí, ale jelikoţ je plný Sám v Sobě, nejí
jako my. Kdyţ mně někdo nabídne jídlo, sním ho všechno, ale Bůh nemá hlad, a proto kdyţ jí, ponechává
všechno tak, jak bylo.
Bůh je tak
úplný, ţe můţe sníst všechno jídlo, které Mu nabízíme, a přesto vše zůstane tak, jak bylo. Bůh můţe jíst očima.
To je uvedeno v Brahma-sanhitě:
,,Kaţdý úd
Jeho těla má všechny schopnosti všech ostatních údů. `` My můţeme například vidět očima, ale nemůţeme jíst
očima. Kdyţ však Bůh jen pohlédne na jídlo, které Mu obětujeme, můţe ho tak ochutnat.
Tyto věci samozřejmě nemůţeme chápat. Padma Purána proto říká, ţe jedině tomu, kdo je duchovně nasycen
transcendentální sluţbou Pánu, jsou transcendentální jméno, podoba, vlastnosti a zábavy Pána zjeveny.
Nemůţeme pochopit Boha svojí vlastní snahou, ale Bůh se nám můţe zjevit. Pokusy vidět Boha vlastní snahou
jsou stejné jako pokusy vidět slunce, kdyţ je venku tma. Kdyţ si myslíme: ,,Vezmu si silný reflektor a zkusím
slunce najít, `` nikdy ho nenajdeme. Ale ráno, kdyţ slunce vyjde z vlastní vůle, můţeme ho snadno vidět. Stejně
tak nemůţeme vidět Boha na základě své vlastní snahy, protoţe všechny naše smysly jsou nedokonalé. Musíme
očišťovat své smysly a čekat na okamţik, kdy Bůh uzná za vhodné, aby se nám zjevil. To je proces vědomí
Kršny. Nemůţeme Ho vyzývat - ,,Milý Boţe, milý Kršno, hned ke mně přijď! Chci Tě vidět! `` Ne, Bůh není náš
sluţebník, aby plnil naše rozkazy. Bude-li s námi potěšen, pak Ho uvidíme.
Naším procesem jógy se tedy snaţíme potěšit Boha, aby se nám zjevil. To je skutečný cíl jógy. Bez tohoto
procesu lidé přijímají mnoho nesmyslných ,,Bohů``. Jelikoţ nedokáţí vidět Boha, povaţují za Boha kaţdého, kdo
řekne: ,,Já jsem Bůh. `` Nikdo neví, kdo Bůh je. Někdo můţe říkat: ,,Já hledám pravdu, `` ale musí vědět, co to je
pravda. Jak by jinak mohl pravdu nalézt? Předpokládejme, ţe chci koupit zlato. Potom musím vědět, co to je
zlato, musím ho alespoň trochu znát. Jinak mě lidé podvedou. Takţe lidé jsou podváděni - přijímají spoustu
darebáků za Boha - protoţe nevědí, kdo je Bůh. Kdokoliv můţe přijít a říci: ,,Já jsem Bůh, `` a nějaký darebák ho
přijme za Boha. Člověk, který říká: ,,Já jsem Bůh, `` je darebák a člověk, který ho přijímá za Boha, je také
darebák. Boha nepoznáme takovýmto způsobem. Abychom viděli Boha a pochopili Ho, musíme se na to
kvalifikovat. To je vědomí Kršny.
pokud se zaměstnáme ve sluţbě Pánu, můţeme dosáhnout kvalifikace, abychom viděli Boha. Jinak to
není moţné.
Tato Bhagavad-gítá je věda o vědomí Kršny. Nikdo nezíská vědomí Kršny pouhou akademickou učeností. To,
ţe někdo má nějaké tituly - PhDr., CSc., DrSc. - neznamená, ţe chápe Bhagavad-gítu. Je to transcendentální věda
a pro její pochopení je potřeba mít jiné smysly. Musíme tedy očistit své smysly sluţbou Pánu. Jinak i velký
učenec - inţenýr nebo PhDr. - se při snaze zjistit, kdo je Kršna, dopustí chyby. Nepochopí to. Není to moţné.
Proto se Kršna zjevuje v hmotném světě takový, jaký je. Přestoţe je nezrozený (
), přichází, aby nás naučil, kdo je Bůh. Jelikoţ však v současnosti není Osobně přítomný,
poznáme Ho jedině tehdy, kdyţ budeme mít takové štěstí, ţe získáme společnost někoho, kdo má čisté vědomí
Kršny. Člověk vědomý si Kršny má Jeho milostí realizované poznání, protoţe Pán je spokojen s čistou oddanou
sluţbou. Musíme se tedy snaţit získat Kršnovu milost. Pak budeme moci chápat Kršnu, vidět Kršnu, hovořit s
Kršnou - všechno budeme moci dělat.
Kršna je
Je nejvyšší
To je uvedeno ve Védách ,,Všichni jsme věčné osoby a Bůh je nejvyšší věčná osoba. `` Nyní zaţíváme zrození a smrt,
protoţe jsme uvězněni v tomto těle. Ale ve skutečnosti se jako věčné duše nikdy nerodíme ani neumíráme. Podle
svých činností, podle svých tuţeb se převtělujeme z jednoho druhu těla do druhého, do třetího, do čtvrtého.
Přitom se však ve skutečnosti nerodíme ani neumíráme. Jak je vysvětleno v Bhagavad-gítě (2.20):
- ,,Ţivá bytost se nikdy nerodí a nikdy neumírá. `` A Bůh je také věčný.
,,Bůh je nejvyšší ţivá bytost mezi všemi ţivými bytostmi a
nejvyšší věčná osoba mezi všemi věčnými osobami. `` Rozvíjením vědomí Kršny, očišťováním svých smyslů
tedy můţeme znovu obnovit svůj věčný vztah s nejvyšší, úplnou věčnou osobou. Potom uvidíme Boha.
Prostřednictvím realizovaného poznání dosáhneme dokonalosti. Díky transcendentálnímu poznání můţeme
zůstávat pevní ve svém přesvědčení, ale s pouhým akademickým poznáním budeme snadno zmateni zdánlivými
rozpory. Jedině realizovaná duše je skutečně sebeovládnutá, protoţe je odevzdaná Kršnovi. A je
transcendentální, protoţe nemá nic společného se světskou učeností. Světská učenost a mentální spekulace (coţ
můţe být pro jiné stejně dobré jako zlato) pro takovou duši nemá větší hodnotu neţ hroudy hlíny a kamení.
I ten, kdo je negramotný a neumí ani abecedu, můţe realizovat Boha - pokud se s pokorou zaměstná v
transcendentální láskyplné sluţbě Bohu. Na druhé straně i velice vzdělaný učenec nemusí být schopný realizovat
Boha. Bůh nepodléhá ţádnému hmotnému podmínění, protoţe je nejvyšší. A stejně tak proces realizace Boha
nepodléhá ţádným hmotným podmínkám. Není pravda, ţe kdyţ je někdo chudý, nemůţe realizovat Boha, a kdyţ
je někdo bohatý, určitě Boha realizuje. Ne. Bůh je mimo naše hmotné podmínění (
). Ve
Šrímad-Bhágavatamu (1.2.6) je řečeno
- ,,Nejlepší náboţenství je takové, které pomáhá pokročit v oddané sluţbě a lásce k Bohu. ``
Bhágavatam neuvádí, ţe hinduismus je nejlepší, křesťanství je nejlepší, mohamedánství je nejlepší nebo nějaké
jiné náboţenství je nejlepší. Bhágavatam říká, ţe nejlepší je to náboţenství, které pomáhá pokročit v oddané
sluţbě a lásce k Bohu. To je všechno. To je definice nejlepšího náboţenství. Nerozlišujeme náboţenství na
nejlepší a nejhorší. Samozřejmě, v hmotném světě existují tři kvality (dobro, vášeň a nevědomost) a náboţenská
pojetí jsou vytvářena podle těchto kvalit. Ale účelem náboţenství je pochopit Boha a naučit se, jak Boha milovat.
Kterýkoliv náboţenský systém je nejlepší, pokud učí, jak milovat Boha. Jinak je k ničemu. Člověk můţe velice
přísně a důsledně dodrţovat své náboţenské zásady, ale pokud je jeho láska k Bohu nulová, pokud jen vzrůstá
jeho láska k hmotě, pak jeho náboţenství není ţádné náboţenství.
V tomtéţ verši Bhágavatam říká, ţe skutečné náboţenství musí být
a
bez
sobecké motivace a bez překáţek. Kdyţ budeme moci ţít podle takového systému náboţenských zásad, zjistíme,
ţe budeme šťastni ve všech ohledech. Jinak není moţné dosáhnout štěstí.
Jedním ze jmen Boha je Adhokšadţa.
znamená ,,ten, který překazí všechny materialistické pokusy být spatřen``.
znamená ,,přímé vnímání
prostřednictvím experimentálního poznání`` a
znamená ,,nedosaţitelný``. Nemůţeme pochopit Boha
experimentálním poznáním. Ne. Musíme se o Něm učit jiným způsobem - pokorným nasloucháním
transcendentálnímu zvuku a transcendentální láskyplnou sluţbou. Potom můţeme pochopit Boha.
Náboţenství je tedy dokonalé tehdy, kdyţ nás učí, jak vyvinout lásku k Bohu. Naše láska ale musí být bez
sobeckých motivů. Kdyţ řeknu: ,,Miluji Boha, protoţe mi dává pěkné věci pro můj smyslový poţitek, `` pak to
není láska. Skutečná láska je prosta jakéhokoliv sobeckého motivu (
). Musíme si myslet: ,,Bůh
je veliký. Bůh je můj otec. Je mojí povinností, abych Ho miloval. `` To je všechno. Ţádný obchod - ,,Ó, Bůh mi
dává můj denní chléb, a proto Ho miluji. `` Ne. Bůh dává denní chléb i zvířatům; kočkám a psům. Bůh je otec
kaţdého a dodává potravu všem. Kdyţ si váţím Boha proto, ţe mi dává chléb, není to láska. Láska je bez motivu.
Musím si myslet: ,,I kdyby mi Bůh nedal můj denní chléb, přesto Ho budu milovat. `` To je skutečná láska. Jak
říká Šrí Čaitanja Mah€prabhu:
- ,,Ó Pane, můţeš mě obejmout nebo mě pošlapat Svýma nohama. Můţeš se
mi skrývat a zlomit mi srdce tím, ţe Tě nebudu moci spatřit. Přesto Tě budu milovat. `` To je čistá láska k Bohu.
Kdyţ dojdeme do tohoto stádia lásky k Bohu, pak zjistíme, ţe jsme zcela blaţení. Stejně jako Bůh je plný
blaţenosti, i my budeme plni blaţenosti. To je dokonalost ţivota.
Nejvyšší jóga
V této přednášce z roku 1969 se Šríla Prabhupáda zaměřuje na dokonalé stádium praktikování jógy. Systém
jógy - počínaje hatha-jógou, pránájámou (tělesnými cviky a ovládáním dechu) a karma-jógou - vrcholí podle
starodávného védského učení v bhakti-józe, józe oddanosti Nejvyššímu Pánu. ,,Má-li někdo to štěstí, ţe dospěl aţ
k bhakti-józe, můţeme o něm říci, ţe překonal všechny ostatní jógy, `` říká Šríla Prabhupáda. ,,A testem
úspěšnosti v bhakti-józe je, nakolik při ní člověk vyvíjí svoji lásku k Bohu. ``
,,Za nejvyššího ze všech jógínů povaţuji toho, který na Mne neustále myslí a s velikou vírou Mi oddaně a
láskyplně slouţí. Takový jógí je se Mnou nejdůvěrněji spojen v józe. `` (Bhagavad-gítá 6.47)
Zde je jasně řečeno, ţe mezi různými druhy jógínů - jako je aštánga-jógí, hatha-jógí, dţňána-jógí, karma-jógí a
bhakti-jógí - je bhakti-jógí na nejvyšší úrovni jógy. Kršna přímo říká: ,,Ten, který na Mne neustále myslí a
oddaně a láskyplně Mi slouţí, je nejvyšší ze všech jógínů a je se Mnou nejdůvěrněji spojen v józe. `` Jelikoţ to
říká Kršna, slova ,,na Mne`` znamenají ,,na Kršnu``. To znamená, ţe chce-li se někdo stát dokonalým jógínem na
nejvyšší úrovni, měl by si být vědomý Kršny.
V tomto verši je velmi významné slovo
má svůj kořen ve slovese
kterého se
pouţívá ve spojitosti s oddanou sluţbou. České slovo ,,uctívat`` nemá stejný význam jako slovo
,,Uctívat`` znamená ,,někoho velebit nebo mu prokazovat úctu``. Avšak sluţba vykonávaná z lásky a naplněná
vírou je zvláště určena Nejvyšší Osobnosti Boţství. Ten, kdo neuctívá ctihodného člověka nebo poloboha, můţe
být pouze označen za nezdvořilého, ale odmítne-li někdo slouţit Nejvyššímu Pánu, je zcela ztracen.
Uctívání se tedy od oddané sluţby velice liší. Uctívání v sobě má nějaký sobecký motiv. Uctíváme velké
magnáty, protoţe víme, ţe kdyţ je potěšíme, poskytnou nám nějaké výhody, ze kterých budeme mít prospěch.
Tomu se podobá uctívání polobohů. Lidé často uctívají některého z polobohů, aby dosáhli určitého cíle, ale to je
v Bhagavad-gítě (7.20) odsouzeno:
- ,,Ti, jejichţ poznání unesly hmotné ţádosti, uctívají polobohy se sobeckými cíli. ``
Takţe kdyţ mluvíme o uctívání, zahrnuje to nějaký sobecký motiv, ale kdyţ mluvíme o oddané sluţbě, není v
tom jiný motiv, neţ touha potěšit někoho, koho máme rádi. Oddaná sluţba se zakládá na lásce. Například kdyţ
matka slouţí svému dítěti, nemá ţádný osobní motiv - slouţí mu z lásky. Ostatní mohou dítě zavrhnout, ale matka
to nikdy neudělá, protoţe ho miluje. Stejně tak ve sluţbě Bohu nemáme mít ţádný osobní motiv. To je dokonalé
vědomí Kršny, doporučené ve Šrímad-Bhágavatamu (1.2.6) v rámci popisu prvotřídních náboţenských zásad:
- ,,Prvotřídní náboţenský
systém je ten, který člověku umoţňuje vyvinout jeho vědomí Boha a lásku k Bohu. `` Člověk můţe dodrţovat
různé náboţenské zásady, ale měřítkem je, nakolik přitom vyvíjí svoji lásku k Bohu.
Má-li však někdo osobní motiv a myslí si: ,,Toto náboţenství mi splní má hmotná přání, `` pak to není prvotřídní
náboţenství. To je náboţenství třetí třídy. Prvotřídní náboţenství je to, ve kterém člověk vyvine svoji lásku k
Bohu, a tato láska musí být nemotivovaná a nepřerušovaná (
). To je
prvotřídní náboţenství, které Kršna doporučuje v tomto posledním verši šesté kapitoly Bhagavad-gíty.
Vědomí Kršny je dokonalostí jógy, ale i z náboţenského hlediska je prvotřídní, neboť se vykonává bez osobního
motivu. Moji ţáci neslouţí Kršnovi proto, aby jim něco dal. Není důleţité, jestli něco dostanou. Oddaní
samozřejmě dostanou všechno, co potřebují, a nemají o nic nouzi. Nemyslete si, ţe kdyţ člověk začne oddaně
slouţit Kršnovi, zchudne. Ne. Kde je Kršna, tam je všechno, protoţe Kršna
všechno. Neměli bychom však s
Kršnou obchodovat: ,,Kršno, dej mi to nebo ono. `` Kršna ví lépe neţ my, co potřebujeme, stejně jako otec zná
potřeby svého dítěte. Proč bychom o to měli ţádat? Jelikoţ Bůh je všemocný, zná naše touhy a naše potřeby. To
je potvrzeno ve Védách:
- ,,Bůh dokonale zaopatřuje
všechny ţivé bytosti vším potřebným. ``
Měli bychom se jen snaţit milovat Boha, aniţ bychom Ho o něco ţádali. O všechny naše potřeby bude
postaráno. I kočky a psi dostávají, co potřebují. Nechodí o něco ţádat Boha do kostela, a stejně je o jejich
potřeby postaráno. Proč by oddaný nedostal, co potřebuje? Jestliţe kočky a psi jsou zaopatřeni, aniţ by o to Boha
ţádali, proč bychom měli od Boha chtít: ,,Dej mi to, dej mi ono``? Ne. Máme se jen snaţit milovat Ho a slouţit
Mu. To bude zahrnovat všechno a je to nejvyšší úroveň jógy.
Slouţit Bohu je přirozené - jelikoţ jsme nedílné části Boha, je naše přirozená povinnost Mu slouţit. Dobře to
vystihuje příklad prstu a těla. Prst je nedílná část těla a jaká je jeho povinnost? Slouţit celému tělu, to je všechno.
Kdyţ vás někde něco svědí, prst se ihned zapojí. Kdyţ chcete vidět, oči vám ihned pomohou. Kdyţ chcete někam
jít, nohy vás tam ihned odnesou. Tím způsobem všechny části a údy těla slouţí celému tělu.
Podobně jsme my všichni nedílné části Boha a naším údělem je jednoduše Mu slouţit. Kdyţ tělesné údy slouţí
tělu, automaticky dostávají energii. Stejně tak kdyţ slouţíme Kršnovi, automaticky dostáváme vše, co
potřebujeme.
Kdyţ zaléváme kořen stromu, energii automaticky
dostávají i listy, výhonky, větve atd. A sluţbou Kršnovi neboli Bohu slouţíme všem ostatním částem stvoření.
Nemusíme slouţit kaţdé ţivé bytosti zvlášť.
Další věcí je, ţe sluţbou Bohu automaticky vyvíjíme náklonnost ke všem ţivým bytostem - nejen k lidem, ale i
ke zvířatům. Proto je vědomí Boha, vědomí Kršny, dokonalostí náboţenství. Bez vědomí Kršny je naše
náklonnost k jiným ţivým bytostem velice omezená, ale s vědomím Kršny je tato náklonnost dokonalá.
Kaţdá ţivá bytost je nedílnou částí Nejvyššího Pána, a proto je svou podstatou určena k tomu, aby Mu slouţila.
Jestliţe tak nečiní, poklesne. Šrímad-Bhágavatam (11.5.3) to potvrzuje takto:
,,Ten, kdo zanedbává svou povinnost a neslouţí prvotnímu Pánu, Jenţ je zdrojem všech ţivých bytostí, určitě
poklesne ze svého věčného přirozeného původního postavení. ``
Jak můţeme poklesnout ze svého věčného postavení? Vezměme znovu příklad prstu a těla. Kdyţ něčí prst
onemocní a nemůţe slouţit tělu, přináší člověku jen bolest. Stejně tak kaţdý, kdo neslouţí Nejvyššímu Pánu, jen
ruší Nejvyššího a způsobuje Mu bolest. Taková osoba proto musí trpět, stejně jako člověk, který nejedná podle
zákonů státu. Takový zločinec pouze přináší vládě problémy a zasluhuje potrestání. Můţe si myslet: ,,Jsem velice
dobrý člověk, `` ale protoţe narušuje státní zákony, způsobuje vládě potíţe. Tomu je snadné porozumět.
Takţe kaţdá ţivá bytost, která neslouţí Kršnovi, Mu způsobuje určitou bolest. A způsobovat Kršnovi bolest je
hříšné. Stejně jako vláda zatýká všechny nepříjemné osoby a dává je do vězení - ,,Vy zločinci ţijte tady, abyste
nerušili obyvatele státu`` - tak Bůh posílá všechny zločince, kteří narušují Jeho zákony a kteří Mu jen způsobují
bolest, do tohoto hmotného světa.
klesají ze svého
věčného postavení v duchovním světě. Můţeme znovu pouţít příklad s prstem. Kdyţ je bolest prstu nesnesitelná,
doktor můţe poradit: ,,Drahý pane, váš prst musíme amputovat; jinak znečistí celé tělo. ``
Prst potom ztrácí své věčné postavení jako část těla.
Jelikoţ jsme se vzbouřili proti zásadám vědomí Boha, poklesli jsme do tohoto hmotného světa. Pokud chceme
znovu získat své původní postavení, musíme se upevnit ve sluţebnickém postoji. To je dokonalý lék. Jinak
budeme trpět bolestí a Bůh bude trpět kvůli nám. Jsme jako špatní synové Boha. Kdyţ syn není dobrý, trpí, a
jeho otec trpí s ním. Stejně tak kdyţ my trpíme, trpí i Bůh. Nejlépe je tedy oţivit své původní vědomí Kršny a
zaměstnat se ve sluţbě Pánovi.
Slovo
pouţité v citovaném verši ze Šrímad-Bhágavatamu, pouţívá také Kršna v Bhagavadgítě (9.11):
,,Blázni se Mi vysmívají, kdyţ sestupuji v lidské podobě, neboť neznají Moji transcendentální povahu
svrchovaného Pána nad vším, co existuje. `` Nejvyšší Osobnosti Boţství, Pánu Kršnovi, se vysmívají jedině
blázni a darebáci. Slovo
znamená ,,blázen`` nebo ,,darebák``. Ke Kršnovi je lhostejný jedině darebák.
Opovaţuje se přehlíţet Ho a neví, ţe za tento postoj bude trpět. Darebáci neznají svrchované postavení Pána a
uctívají různé laciné ,,Bohy``. Bůh je nyní tak lacinou záleţitostí, ţe mnoho lidí říká: ,,Já jsem Bůh, ty jsi Bůh. ``
Ale jaký je význam slova ,,Bůh``? Jestliţe kaţdý je Bůh, jaký má potom Bůh význam?
Slovo
je tedy zcela na místě.
znamená ,,nedbající`` a dokonale to
popisuje toho, kdo říká: ,,Kdo je Bůh? Já jsem Bůh. Proč bych měl slouţit Bohu? `` To je
přehlíţení skutečného postavení Boha. Zločinci mívají takový postoj ke vládě: ,,Co s vládou? Můţu si dělat, co
chci. Nestarám se o vládu. `` To je
Ale i kdyţ budeme říkat: ,,Nestarám se o vládu, `` je tu
policie a ta nás potrestá. A stejně tak kdyţ budeme přehlíţet Boha, hmotná příroda nás potrestá zrozením, stářím,
nemocí a smrtí. Abychom unikli tomuto utrpení, musíme vykonávat jógu.
Všechny jógy vrcholí v bhakti-józe. Ostatní jógy jsou jen způsoby, jak dospět k bhakti-józe. Jóga vlastně
znamená bhakti-jóga. K seberealizaci vede dlouhá cesta od karma-jógy aţ po nejvyšší bhakti-jógu. Karma-jóga,
činnost bez ţádosti po plodech práce, je začátkem této cesty. (Plodonosné činnosti neboli karma zahrnují také
hříšné činnosti. Do karma-jógy však nepatří hříšné činnosti, ale jen dobré, zboţné neboli předepsané činnosti. To
je karma-jóga.) Jakmile karma-jógín získá poznání a naučí se odříkání, přejde ke dţňána-józe, a kdyţ v dţňánajóze za pomoci různých tělesných cviků dosáhne stádia, kdy medituje o Nadduši a upíná k Ní svou mysl, říká se,
ţe dospěl k aštánga-józe. A překoná-li člověk aštánga-jógu a začne slouţit Nejvyšší Osobnosti Boţství, Kršnovi,
pak dosáhl vrcholu, bhakti-jógy.
Bhakti-jóga je skutečně nejvyšší cíl, ale abychom ji mohli podrobně analyzovat, musíme porozumět ostatním,
niţším jógám. Jógí, který dělá neustálé pokroky, kráčí pravou cestou k věčnému štěstí, ale kdo se na určitém
stupni zastaví a ţádný další pokrok nedělá, je označován podle stupně, kterého dosáhl: karma-jógí, dţňána-jógí
nebo aštánga-jógí. Má-li však někdo to štěstí, ţe dosáhl bhakti-jógy, můţeme o něm říci, ţe všechny ostatní jógy
překonal. Vědomí Kršny je proto nejvyšším stádiem jógy, stejně jako Mount Everest je nejvyšším vrcholkem
Himalájí, nejvyššího pohoří světa.
Jestliţe si někdo na úrovni dţňána-jógy myslí, ţe je na konci, pak se mýlí. Musí ještě udělat další pokrok.
Řekněme, ţe chcete vyjít po schodech do nejvyššího, stého patra nějaké budovy. Budete muset projít třicátým,
padesátým, osmdesátým patrem atd. Ale pokud se na padesátém nebo osmdesátém patře zastavíte a budete si
myslet: ,,Nyní jsem dosáhl svého cíle, `` pak skončíte neúspěchem. Abyste dosáhli svého cíle, musíte vyjít do
stého patra. Stejně tak všechny jógové procesy jsou navzájem propojené jako toto schodiště, ale neměli bychom
se spokojit s dosaţením padesátého nebo osmdesátého patra. Měli bychom dojít na nejvyšší úroveň, sté poschodí
- k čistému vědomí Kršny.
A ten, kdo se chce dostat na sté poschodí, má také k dispozici výtah, kterým bude za minutu nahoře. Můţe
samozřejmě říci: ,,Proč bych jezdil výtahem? Půjdu raději po schodech. `` Má tu moţnost, ale také se mu můţe
stát, ţe nedojde. Podobně ten, kdo pouţije ,,výtahu`` v podobě bhakti-jógy, můţe za krátkou dobu dosáhnout
,,stého poschodí`` - dokonalosti jógy v podobě vědomí Kršny.
Vědomí Kršny je přímý proces. Můţete jít po schodech a projít všemi ostatními jógovými systémy nebo můţete
rozvíjet přímo vědomí Kršny. Pán Čaitanja doporučuje, aby lidé v tomto věku, kteří mají velice krátký ţivot, jsou
neklidní a plní úzkosti, vyuţívali přímého procesu. A ze Své bezpříčinné milosti nám dává zpívání Haré Kršna
mantry, které nás okamţitě pozvedá na úroveň bhakti-jógy. Má okamţitý účinek a nemusíme na nic čekat. To je
zvláštní dar Pána Čaitanji. Šríla Rúpa Gósvámí se proto modlí:
- ,,Ó Pane Čaitanjo, jsi nejmilostivější inkarnace, protoţe přímo rozdáváš
lásku ke Kršnovi. `` Člověk musí obvykle projít mnoha úrovněmi jógy, neţ dosáhne lásky ke Kršnovi, ale Pán
Čaitanja ji dává přímo. Proto je nejmilostivější inkarnací. To je postavení Pána Čaitanji.
Jediným způsobem, jak poznat Boha vpravdě, je bhakti-jóga. Kršna to potvrzuje v Bhagavad-gítě (18.55):
- ,,Jedině oddaná sluţba
umoţňuje vpravdě pochopit Nejvyšší Osobnost Boţství. `` Védy potvrzují, ţe jedině prostřednictvím bhakti,
oddané sluţby, lze dosáhnout nejvyššího stádia dokonalosti. I kdyţ někdo praktikuje jiný jógový systém, ke
kaţdému pokroku potřebuje alespoň příměs bhakti. Jelikoţ však lidé v tomto věku nemají dostatek času na to,
aby procházeli všemi stádii ostatních jógových systémů, doporučuje se přímý proces: bhakti-jóga neboli čistá
oddanost. Pokud se tedy někdo dostane k vědomí Kršny, k cestě bhakti-jógy, pokládá se to za veliké štěstí a jeho
postavení je velice dobré podle všech védských pokynů.
Myslíte, ţe to bylo předstírané? Ne. Nadšený tanec nelze tak dlouho předstírat. Oni skutečně probudili své
vědomí Kršny, jelikoţ následují autorizovanou metodu. Je to vysvětlené v Čaitanja-čaritámrtě (Madhja 22.107):
Ideální jógí soustředí svoji pozornost na Kršnu, Jehoţ pleť má barvu bouřkového mraku, Jehoţ lotosu podobná
tvář září jako slunce, Jehoţ šat se třpytí mnoha drahokamy a Jehoţ tělo zdobí girlanda z květů. Jeho oslnivý lesk,
zářící do všech stran, se nazývá brahmadţjóti. Inkarnuje v různých podobách, jako Ráma, Varáha a Kršna,
Nejvyšší Osobnost Boţství. Sestupuje jako lidská bytost - jako syn matky Jašódy - a je znám jako Kršna,
Góvinda a Vásudéva. Je dokonalým dítětem, manţelem, přítelem a pánem a je plný všech vznešených
transcendentálních vlastností. Ten, kdo si je vţdy plně vědom všech těchto rysů Pána, je nejvyšší jógí. Tohoto
stádia dokonalosti jógy lze dosáhnout jedině pomocí bhakti-jógy, coţ potvrzuje všechna védská literatura.
VI. Duchovní řešení hmotných problémů
Jak dosáhnout celosvětové jednoty a míru
Na setkání Mezinárodní studentské organizace v roce 1969, která se konala v americkém Bostonu, Šríla
Prabhupáda říká: ,,Národy se chtějí sjednotit, a o to se snaţí Organizace spojených národů. Ale místo toho, aby
se národy sjednocovaly, vlajek přibývá. `` Je to proto, ţe ,,moje národní cítění a vaše národní cítění se odlišují a
vzájemně střetávají. Musíme najít správný střed a cíl našeho cítění... Tím cílem je Kršna. ``
Děkuji vám za účast a váš zájem o toto hnutí pro vědomí Kršny. Vaše společnost se nazývá Mezinárodní
studentská organizace. Existuje mnoho jiných mezinárodních společností, jako například Organizace spojených
národů. Myšlenka mezinárodní společnosti je velice pěkná, ale musíme se snaţit pochopit, co by mělo být
středem pozornosti.
Kdyţ hodíte kámen doprostřed vodní nádrţe, kruhy se budou šířit aţ ke břehům. Také rádiové vlny se šíří v
kruzích a kdyţ je zachytíte na svých přijímačích, uslyšíte vysílání. Stejným způsobem se můţe šířit i naše cítění.
Na začátku ţivota chceme pouze jíst. Malé dítě chce jíst všechno, co mu přijde do ruky. Má jenom osobní
zájem. Kdyţ pak trochu vyroste, začíná se dělit se svými bratry a sestrami: ,,Dobrá. Vezmi si také trochu. `` Tak
se rozvíjí jeho pocit sounáleţitosti. Kdyţ pak ještě vyroste, začíná cítit určitou lásku ke svým rodičům, potom ke
své společnosti, ke své zemi a nakonec ke všem národům. Dokud ale nenajdeme správný střed svého zájmu, toto
šíření citů - i kdyţ je na národní nebo mezinárodní úrovni - nebude dokonalé.
Například význam slova ,,občan`` je ,,ten, kdo se narodil v určité zemi``. Vy cítíte s dalšími Američany, protoţe
se také narodili v této zemi. Jste schopni za své krajany poloţit i ţivot. Ale je tady jeden nedostatek: kdyţ
,,občan`` je ,,ten, kdo se narodil v určité zemi``, proč nejsou zvířata narozená v Americe pokládána za
Američany? Problém je v tom, ţe své city nešíříme mimo lidskou společnost. Jelikoţ si nemyslíme, ţe zvířata
jsou naši krajané, posíláme je na jatka.
Naše národní nebo mezinárodní cítění tedy není soustředěno na správném místě. Kdyţ je jeden střed, můţete
kolem něho namalovat libovolný počet kruhů a nikdy se nebudou protínat. Budou jen větší a větší. Je-li správný
střed, ţádné kruhy se navzájem neprotnou. Ale současná situace je dost nešťastná. I kdyţ kaţdý z nás má národní
nebo mezinárodní cítění, společný cíl nám chybí. Proto vaše mezinárodní cítění a moje mezinárodní cítění, vaše
národní cítění a moje národní cítění se odlišují a vzájemně střetávají. Pro své city a pro svoji náklonnost musíme
najít správný cíl. Pak můţete šířit svůj okruh citů a nebude se střetávat ani rušit s jinými.
Tím cílem je Kršna.
Naše společnost, Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, učí lidi všech zemí, ţe cílem jejich lásky má být
Kršna. Jinými slovy učíme lidi, aby se stali mahátmy. Moţná jste jiţ slyšeli slovo mahátmá. Je to sanskrtské
slovo, které se pouţívá pro toho, kdo je velkorysý, jehoţ okruh citů je velice široký. To je mahátmá.
znamená ,,velký`` nebo ,,široký`` a
znamená ,,duše``. Ten, kdo široce otevřel svoji duši, se tedy nazývá
Bhagavad-gítá (7.19) dává popis osoby, která tímto velkorysým způsobem rozvinula své cítění:
Tento verš nejprve říká, ţe mahátmou je moţné se stát aţ po mnoha a mnoha zrozeních (
). Duše postupně transmigruje a mění jedno tělo za druhým. Existuje 8 400 000 různých
ţivotních druhů a my jimi procházíme v procesu evoluce, aţ nakonec dojdeme do lidské ţivotní podoby. Jedině v
ní se můţeme stát mahátmou. Proto Kršna říká:
,,Mahátmou je moţné stát
se aţ po mnoha a mnoha zrozeních. ``
Podobný verš můţeme najít ve Šrímad-Bhágavatamu.
,,Po mnoha a mnoha zrozeních jsi získal lidské tělo, kterého je velice obtíţné
dosáhnout. `` Tato lidská ţivotní podoba není nijak laciná. Těla koček, psů a jiných zvířat jsou laciná, ale tato
lidská podoba není. Lidskou ţivotní podobu dostáváme poté, co jsme se narodili přinejmenším v 8 000 000
různých druzích ţivota. Bhágavatam a Bhagavad-gítá tedy říkají stejnou věc. Všechna védská písma se navzájem
potvrzují a ten, kdo jim rozumí, v nich nenachází ţádný rozpor.
Lidské ţivotní podoby tedy dosáhneme po mnoha a mnoha zrozeních v niţších ţivotních podobách. Ale i v této
lidské ţivotní podobě je pro rozvoj poznání o smyslu existence zapotřebí mnoho a mnoho zrození. Pokud někdo
skutečně rozvíjí duchovní poznání - a to nejen v jednom ţivotě, ale v mnoha a mnoha ţivotech - nakonec dojde
na nejvyšší úroveň a nazývá se
neboli ,,vlastník skutečného poznání``. Potom, říká Kršna:
- ,,Odevzdá se Mně, Kršnovi neboli Bohu. `` (Kdyţ říkám ,,Kršna``, myslím tím Nejvyššího
Pána, všepřitaţlivou Nejvyšší Osobnost Boţství.)
A proč se člověk, který má poznání, odevzdává Kršnovi?
protoţe ví, ţe
Vásudéva, Kršna, je všechno - ţe je společným cílem všeho cítění. A dále:
Zde je pouţito slova mahátmá. Rozvíjí-li člověk poznání po mnoho a mnoho ţivotů a
rozšíří-li své vědomí aţ na úroveň lásky k Bohu, pak se z něj stává mahátmá, velká duše. Bůh je velký a Jeho
oddaný je také velký. Ale Kršna říká:
takovou velkou duši je velice
vzácné potkat. To je popis mahátmy, který dostáváme z Bhagavad-gíty.
Svoji lásku jsme rozšířili na různé objekty. Milujeme svoji zemi, milujeme svoji společnost, milujeme svoji
rodinu nebo své kočky a psy. V kaţdém případě cítíme nějakou lásku a šíříme ji podle svého poznání. A kdyţ je
naše poznání dokonalé, docházíme k lásce ke Kršnovi. To je dokonalost. Láska ke Kršnovi je cíl všech činností,
cíl ţivota.
Šrímad-Bhágavatam (1.2.8) potvrzuje, ţe cílem ţivota je Kršna:
První slova v tomto verši jsou
To znamená, ţe kaţdý
vykonává svoji povinnost podle svého postavení. Hospodář má nějakou povinnost, sannjásí (odříkavý mnich) má
nějakou povinnost, brahmačárí (student ţijící v celibátu) má nějakou povinnost. Existují různé druhy povinností
podle různých zaměstnání. Ale Bhágavatam říká, ţe kdyţ bezchybným vykonáváním svých povinností stále
nedojdete k pochopení Kršny, pak vše, co jste dosud dělali, byla zbytečná ztráta času (
). Pokud tedy chcete dojít k dokonalosti, musíte se snaţit pochopit a milovat Kršnu. Pak vaše
národní a mezinárodní cítění skutečně dosáhne svých hranic.
Nyní předpokládejme, ţe nějaký člověk řekne: ,,Ano, já jsem rozšířil svoji lásku. `` To je v pořádku, ale pak se
musí jasně projevit, ţe jeho láska je rozvinutá. Jak říká Kršna v Bhagavad-gítě (5.18):
Je-li někdo skutečný
neboli člověk, který dospěl k dokonalému poznání, pak musí vidět kaţdého
na stejné úrovni (
). Jelikoţ
se jiţ nezajímá o tělo, vidí učeného bráhmana
jako duši, vidí psa jako duši, vidí slona jako duši a vidí také nízkého člověka jako duši. V lidské společnosti
existuje mnoho společenských tříd, bráhmanem vysokého původu počínaje a čandálou (vyvrhelem) konče, ale jeli člověk skutečně učený, vidí kaţdého, kaţdou ţivou bytost, na stejné úrovni. To je příznak skutečné učenosti.
Snaţíme se rozšířit své cítění na společnost, národ, lidstvo nebo celý vesmír. To je pro nás přirozené - rozšiřovat
své vědomí. Pokouším se ale upozornit na to, ţe pokud skutečně chceme rozšířit své vědomí aţ k naprosté
úplnosti, musíme nalézt skutečný střed existence. Tím středem je Kršna neboli Bůh. Jak víme, ţe Kršna je Bůh?
Kršna to Sám o Sobě prohlašuje v Bhagavad-gítě. Prosím, nezapomínejte, ţe hnutí pro vědomí Kršny se zakládá
na Bhagavad-gítě - takové, jaká je. Vše, co říkám, je v Bhagavad-gítě. Bhagavad-gítá byla však bohuţel
mnohokrát nesprávně interpretována a lidé ji špatně chápou. Skutečným smyslem a posláním Bhagavad-gíty je
vyvinout vědomí Kršny, lásku ke Kršnovi, a to se snaţíme učit po celém světě.
Kršna popisuje v Bhagavad-gítě mahátmu na několika místech:
- ,,Mahátmá neboli ten, kdo je skutečně moudrý a velkorysý, je pod
ochranou Mé duchovní energie. `` Jiţ není ovlivňován hmotnou energií.
Vše, co vidíme, jsou výtvory různých energií Boha. V Upanišadách je řečeno:
- ,,Nejvyšší Absolutní Pravda má mnoho rozmanitých energií. `` A tyto energie
jednají tak dokonale, ţe to vypadá, jako kdyby se vše dělo automaticky (
). Všichni jsme jiţ například viděli rozkvetlý květ. Můţeme si myslet, ţe vykvetl
automaticky a ţe je sám od sebe tak krásný. Ale to není pravda - to jedná hmotná energie Boha.
Stejně tak má Kršna duchovní energii. A mahátmá neboli ten, kdo je velkorysý, je pod ochranou této duchovní
energie a nikoliv pod vlivem hmotné energie. Všechny tyto skutečnosti jsou vysvětleny v Bhagavad-gítě. V
Bhagavad-gítě je mnoho veršů, které popisují, jak fungují Kršnovy energie, a naším posláním je předloţit
Bhagavad-gítu takovou, jaká je, bez jakýchkoliv nesmyslných komentářů. Ţádné nesmyslné komentáře nejsou
zapotřebí. Bhagavad-gítá je jasná jako slunce. Stejně jako nepotřebujete ţádnou lampu, abyste viděli slunce,
nepotřebujete komentáře obyčejných hloupých lidí, abyste mohli studovat Bhagavad-gítu. Studujte Bhagavadgítu - takovou, jaká je. Pak získáte veškeré duchovní poznání. Budete moudří a pochopíte Kršnu. Pak se Mu
odevzdáte a stanete se mahátmy.
A jak mahátmá jedná? Mahátmá je pod ochranou Kršnovy duchovní energie. Co to znamená prakticky? Kršna
říká:
- ,,Mahátmá Mi vţdy oddaně slouţí. `` To je hlavní příznak
mahátmy: vţdy slouţí Kršnovi. Zaměstnává se v této oddané sluţbě slepě? Ne. Kršna říká:
- ,,Ví bezpečně, ţe Já jsem zdrojem všeho. ``
Kršna všechno vysvětluje v Bhagavad-gítě. A naším záměrem v hnutí pro vědomí Kršny je šířit poznání
obsaţené v Bhagavad-gítě bez přidávání nesmyslných komentářů. Pak bude mít lidská společnost z tohoto
poznání prospěch. Nyní je společnost v nezdravé situaci, ale pokud lidé pochopí Bhagavad-gítu a opravdu rozšíří
svůj rozhled, všechny společenské, národní a mezinárodní problémy se automaticky vyřeší. Nebudou vznikat
ţádné potíţe. Ale pokud nezjistíme, co je středem existence a budeme vytvářet vlastní způsoby šíření své lásky,
bude docházet jenom ke konfliktům - nejen mezi individuálními osobami, ale i mezi různými národy světa.
Národy se chtějí sjednotit, a o to se snaţí Organizace spojených národů. Ale místo toho, aby se národy
sjednocovaly, vlajek přibývá. Také Indie byla kdysi jednou zemí, Hindustánem. Nyní přibyl Pákistán. A někdy v
budoucnosti přibude Sikhistán nebo nějaký další ,,stán``.
Místo sjednocování se rozdělujeme, protoţe postrádáme společný cíl. Jelikoţ jste všichni studenti zapojení v
mezinárodní organizaci, ţádám vás: prosím, pokuste se nalézt skutečný střed mezinárodního hnutí. Skutečné
mezinárodní cítění bude moţné pouze tehdy, kdyţ pochopíte, ţe středem je Kršna. Pak bude vaše mezinárodní
hnutí dokonalé.
Ve čtrnácté kapitole Bhagavad-gíty (14.4) Pán Kršna říká:
,,Jsem otec všech ţivotních druhů. Hmotná příroda je matka a Já jsem otec dávající sémě. `` Nikdo se nemůţe
narodit bez otce a matky. Otec dává sémě a matka dává tělo. V tomto hmotném světě je matkou nás všech - od
Brahmy aţ po mravence - hmotná příroda. Naše tělo je hmota a jako takové je darem hmotné přírody, naší matky.
Ale ,,já``, duše, jsem nedílnou částí svrchovaného otce, Kršny. Kršna říká:
- ,,Všechny ţivé bytosti jsou Mé nedílné části. ``
Chcete-li tedy rozšířit své pocity sounáleţitosti na nejvyšší míru, pak se, prosím, pokuste pochopit Bhagavadgítu. Budete osvíceni a stanete se skutečnými mahátmy. Budete cítit náklonnost dokonce i ke kočkám, psům a
hadům. V sedmém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu říká Nárada Muni, ţe je-li ve vašem domě had, máte mu dát
najíst. Jen se podívejte, jak se můţe rozšířit vaše cítění! Budete se starat i o hada, co říci o ostatních zvířatech a o
lidech.
Nikdo nemůţe být osvícen, dokud nepochopí Boha neboli Kršnu. Proto káţeme vědomí Kršny po celém světě.
Hnutí pro vědomí Kršny není nic nového. Jak jsem říkal, zakládá se na principech Bhagavad-gíty a Bhagavadgítá je starodávné písmo. Z historického hlediska je pět tisíc let stará. A z prehistorického hlediska je stará
milióny let. Kršna říká ve čtvrté kapitole:
- ,,Poprvé jsem tuto pradávnou vědu o józe vysvětlil bohu Slunce. `` To znamená, ţe Kršna poprvé
vyslovil Bhagavad-gítu před několika milióny let. Z historického hlediska ale Bhagavad-gítá existuje od bitvy na
Kurukšétře, která se odehrála před pěti tisíci lety. Je tedy starší neţ jakékoliv jiné písmo světa.
Pokuste se pochopit Bhagavad-gítu - takovou, jaká je, bez zbytečných komentářů. Slova Bhagavad-gíty stačí na
to, aby vám přinesla osvícení, ale lidé bohuţel vyuţívají popularity Bhagavad-gíty a snaţí se na jejím základě
prosadit svoji vlastní filozofii. To nemá ţádný význam. Pokuste se pochopit Bhagavad-gítu - takovou, jaká je.
Pak budete osvíceni - pochopíte, ţe Kršna je středem všech činností. A kdyţ vyvinete vědomí Kršny, všechno
bude dokonalé a všechny problémy budou vyřešeny.
Mnohokrát vám děkuji. Máte nějaké otázky?
Indický student: Neznám přesný sanskrt z Gíty, ale Kršna někde říká: ,,Všechny cesty vedou ke Mně. Nezáleţí
na tom, co člověk dělá, co si myslí a čím se zabývá - nakonec dospěje ke Mně. `` Je tedy osvícení přirozený
vývoj?
Šríla Prabhupáda: Ne, Kršna nikde neříká, ţe ať děláte cokoliv a ať si myslíte cokoliv, přirozeně k Němu
dospějete. Být osvícen vědomím Kršny není pro podmíněnou duši přirozené. Potřebujete pokyny od duchovního
mistra. Proč by jinak Kršna poučoval Ardţunu? Musíte získat poznání od někoho vyššího a následovat jeho
pokyny.
Ardţuna byl zmaten. Nevěděl, jestli má bojovat nebo nemá. Stejně tak je zmaten kaţdý v hmotném světě. Proto
potřebujeme Kršnovo vedení nebo vedení Jeho pravého zástupce. Pak můţeme být osvíceni.
Evoluce je přirozený vývoj zvířecími druhy směrem vzhůru. Ale kdyţ získáme lidskou ţivotní podobu, můţeme
jednat podle vlastního uváţení. Můţete si vybrat, jakou cestou chcete jít. Pokud máte rádi Kršnu, můţete jít ke
Kršnovi, pokud máte rádi něco jiného, můţete jít tam. Záleţí na vaší volbě.
Kaţdý má nepatrnou nezávislost. Na konci Bhagavad-gíty (18.66) Kršna říká:
- ,,Zanech všeho a odevzdej se Mně. `` Kdyby toto
odevzdání bylo přirozené, proč by Kršna říkal ,,udělej to``? Ne. Odevzdání se Kršnovi není v našem hmotně
podmíněném stavu přirozené. Musíme se mu naučit. Proto musíme naslouchat od pravého duchovního mistra Kršny nebo Jeho autorizovaného zástupce - a následovat jeho pokyny. To nás přivede k plnému osvícení ve
vědomí Kršny.
Mýtus o nouzi
Na rozdíl od toho, čemu věří většina lidí, současné statistiky ukazují, ţe Země dává dostatek potravy, aby
snadno uţivila všechno své obyvatelstvo. Kvůli chamtivosti a vykořisťování ale více neţ dvacet pět procent lidí
na světě trpí nedostatkem potravy a podvýţivou. Šríla Prabhupáda odsuzuje zbytečnou industrializaci za to, ţe
zvyšuje problém hladu a vytváří nezaměstnanost, znečišťuje ovzduší a je příčinou spousty jiných problémů. V
následujícím proslovu z 2. 5. 1973 z Los Angeles obhajuje jednodušší a přirozenější styl ţivota s Bohem ve
středu.
Královna Kuntí řekla: ,,Všechna města a vesnice vzkvétají po všech stránkách, neboť je hojnost bylin a obilí,
stromy jsou obalené ovocem, řeky jsou plné vody, hory jsou plné nerostů a oceány plné bohatství. To všechno
jen proto, ţe se na ně díváš. `` (Bhág. 1.8.40)
Blahobyt lidstva vzkvétá díky přírodním darům a ne díky obřím průmyslovým podnikům. Průmyslové giganty
jsou výplody bezboţné civilizace a ničí ušlechtilé cíle lidského ţivota. Čím více budeme rozvíjet tento
komplikovaný průmysl ničící ţivotní energii lidí, tím více budou prostí lidé neklidní a neuspokojení, třebaţe
několik bohatých bude moci ţít marnotratně díky vykořisťování.
Přírodní dary, jako je obilí, zelenina, ovoce, řeky, hory s nerosty a drahokamy a moře plná perel, jsou dary
Nejvyššího, a podle Jeho přání je hmotná příroda buď plodí v hojnosti nebo je skrývá. Přirozeným zákonem je,
ţe člověk můţe vyuţít těchto boţích darů přírody a spokojeně prosperovat, aniţ by byl okouzlený
vykořisťovatelským motivem, ţe bude vládnout hmotné přírodě.
Čím více se snaţíme vyuţívat hmotnou přírodu pro své poţitkářské rozmary, tím více se zaplétáme do reakcí za
tyto vykořisťovatelské snahy. Máme-li dostatek obilí, ovoce, zeleniny a bylin, nač je nám třeba udrţovat jatka a
zabíjet nebohá zvířata?
Má-li člověk dostatek obilí a zeleniny, není důvodu, aby zabíjel zvířata. Tokem řek se zúrodňují pole, a ta dávají
více neţ potřebujeme. Hory dávají nerosty a oceány perly. Má-li lidská civilizace dostatek obilí, nerostů,
drahokamů, vody, mléka atd., nač by měla za cenu práce některých nešťastníků vytvářet tak strašné průmyslové
podniky?
Všechny tyto přírodní dary ale závisí na milosti Pána. Je tedy třeba, abychom se řídili zákony Pána a dosáhli
dokonalosti lidského ţivota oddanou sluţbou. Kuntídeví to v tomto verši velice jasně naznačuje. Přeje si, aby jí a
jejím synům Bůh udělil Svoji milost a aby tak království dále přirozeně vzkvétalo.
Kuntídeví uvádí, ţe je hojnost obilí, stromy jsou obalené ovocem, řeky jsou plné vody, hory jsou plné nerostů a
oceány plné bohatství, ale nikde nemluví o tom, ţe vzkvétá průmysl a jatka, protoţe tyto věci jsou nesmysl, který
lidé vyvinuli, aby vytvořili problémy.
Kdyţ budeme záviset na Boţím stvoření, nebudeme mít ţádnou nouzi, a všude bude pouze
neboli
blaţenost. Boţí stvoření poskytuje dostatek obilí a trávy, a zatímco lidé budou jíst obilí a ovoce, krávy a jiná
zvířata se budou ţivit trávou. Býci nám pomohou pěstovat obilí a spokojí se s málem; stačí jim obvykle pouhé
zbytky. Kdyţ sníme ovoce a vyhodíme slupku, zvíře se spokojí se slupkou. Takto s Kršnou ve středu nastane
dokonalý soulad mezi stromy, zvířaty, lidmi a všemi ţivými bytostmi. To je védská civilizace, civilizace vědomí
Kršny.
Kuntídeví se modlí k Pánu: ,,Tento blahobyt vládne díky Tvému pohledu. `` Kdyţ sedíme v Kršnově chrámu,
Kršna se na nás dívá a všechno je velice pěkné. Kdyţ se upřímné duše snaţí stát se Kršnovými oddanými, Kršna
k nim velice laskavě přichází se vším Svým bohatstvím a pohlíţí na ně a tito oddaní jsou šťastní a krásní.
Stejně i celé hmotné stvoření vzniká Kršnovým pohledem (
). Ve Védách je řečeno, ţe Pán
pohlédl na hmotu a tak ji probudil k činnosti. Ţena ve styku s muţem otěhotní a pak porodí dítě. Celé stvoření
vzniká podobným procesem. Pouhým Kršnovým pohledem se hmota probudí a pak otěhotní a rodí ţivé bytosti.
Pouze Jeho pohled způsobuje, ţe se z ní rodí rostliny, stromy, zvířata a všechny ostatní ţivé bytosti. Jak to je
moţné? Nikdo z nás nemůţe říci: ,,Oplodním svou ţenu jenom tím, ţe se na ni podívám. `` Ale i kdyţ pro nás to
je nemoţné, není to nemoţné pro Kršnu. Brahma-sanhitá (5.32) nám říká:
- kaţdá část Kršnova těla má všechny schopnosti všech ostatních
částí. My svýma očima můţeme pouze vidět, ale Kršna můţe Svým pohledem oplodňovat druhé. Není k tomu
zapotřebí pohlavního styku, protoţe Kršna můţe způsobit těhotenství pouhým pohledem.
V Bhagavad-gítě (9.10) Pán Kršna říká:
- ,,Pod Mým dohledem hmotná příroda rodí všechny pohyblivé i nehybné bytosti. `` Slovo
znamená ,,oči`` a
tedy naznačuje, ţe všechny ţivé bytosti se rodí díky Pánovu pohledu.
Existují dva druhy ţivých bytostí - pohyblivé bytosti, jako je hmyz, zvířata a lidé, a nehybné bytosti, jako jsou
stromy a rostliny. V sanskrtu se tyto dva druhy ţivých bytostí nazývají
a oba mají
původ v hmotné přírodě.
Samozřejmě ţe to, co pochází z hmotné přírody, není ţivot, ale pouze tělo. Ţivé bytosti dostávají od hmotné
přírody různé druhy těl, stejně jako dítě dostává tělo od své matky. Tělo dítěte se vyvíjí deset měsíců z krve a
ţivin matčina těla, ale dítě je ţivá bytost a nikoliv hmota. Ţivá bytost se takto uchýlila do lůna matky, která pak
tělu ţivé bytosti poskytne vše potřebné. Takový je chod přírody. Matka moţná neví, jak z jejího těla vzniká jiné
tělo, ale kdyţ je tělo dítěte zralé, dítě se narodí.
To ale neznamená, ţe se rodí ţivá bytost. Jak je řečeno v Bhagavad-gítě (2.20):
- ţivá bytost se nerodí ani neumírá. Co se nerodí, to ani neumírá - smrt je určena pro to, co bylo stvořené, a
to, co není stvořené, nemůţe zemřít. Gítá říká:
Slovo
znamená ,,v kterémkoliv okamţiku``. Ţivá bytost se ve skutečnosti nikdy nerodí. I kdyţ někdy
vidíme, ţe se narodilo dítě, ve skutečnosti se nenarodilo
Ţivá
bytost je věčná (
), vţdy existující a velice stará (
).
nemyslete si, ţe kdyţ je zničeno tělo, je zničena i ţivá bytost. Ne - ţivá bytost
existuje dál.
Jeden můj přítel vědec se mě jednou zeptal: ,,Jaký je důkaz věčnosti duše? `` Kršna říká:
- ,,Duše není zabita, kdyţ je zabito tělo. `` Tato věta je sama o sobě důkazem.
Tento důkaz se nazývá
důkaz daný tím, co vyslechneme prostřednictvím učednické posloupnosti od
Nejvyššího. Jedním druhem důkazu je důkaz logikou (
). Poznání můţeme získávat
logikou, pomocí argumentů a filozofickým výzkumem. Jiný důkaz je
, důkaz přijatý nasloucháním od
autorit. Třetí důkaz je
důkaz na základě tvrzení vyvozených ze
Purány jsou
Upanišady jsou
a Védánta je
Z těchto tří je
neboli důkaz ze
obzvláště důleţitý.
proces získávání poznání prostřednictvím přímého vnímání, nemá ţádnou hodnotu, protoţe
všechny naše smysly jsou nedokonalé. Například Slunce se nám jeví jako malý disk, ale ve skutečnosti je
mnohokrát větší neţ Země. Jakou má tedy hodnotu naše přímé vnímání? Máme mnoho smyslů, které nám
zprostředkovávají poznání - oči, uši, nos atd. - ale jelikoţ tyto smysly jsou nedokonalé, veškeré poznání, které
jimi získáme, je také nedokonalé. Jelikoţ vědci se snaţí vše pochopit pomocí svých nedokonalých smyslů, jejich
závěry jsou vţdy nedokonalé. Svarúp Dámódar, náš ţák, který je také vědcem, se zeptal jiného vědce, který
prohlašuje, ţe ţivot pochází z hmoty: ,,Dokáţeš vytvořit ţivot, kdyţ ti dám patřičné chemikálie? `` A vědec
odpověděl: ,,To nevím. `` To je nedokonalé poznání. Pokud nevíte, pak je vaše poznání nedokonalé. Proč potom
učíte druhé? To je podvádění. My tvrdíme, ţe aby se člověk mohl stát dokonalým, musí přijmout pokyny od
dokonalého učitele.
Kršna je dokonalý, a proto přijímáme poznání od Něho. Kršna říká:
- ,,Duše neumírá, kdyţ umírá tělo. `` Proto chápání, ţe duše je věčná a tělo je dočasné, je dokonalé.
Kuntídéví říká:
,,Máme
hojnost obilí, stromy jsou obalené ovocem, řeky jsou plné vody, hory plné nerostů a oceány jsou plné bohatství.
`` Co víc můţe člověk chtít? Ústřice vytvářejí perly a dříve si lidé zdobili svá těla perlami, drahokamy,
hedvábím, zlatem a stříbrem. Ale kam se dnes všechno podělo? Dnes s pokrokem civilizace vidíme mnoho
krásných dívek, které nemají ţádné ozdoby ze zlata, perel a drahokamů, ale jen umělohmotné tretky. K čemu je
tedy celý průmysl a všechna jatka?
Boţím řízením můţe mít kaţdý dostatek obilí, mléka, ovoce a zeleniny a dobrou čistou říční vodu. V současnosti
jsem ale při cestách po Evropě viděl, ţe všechny řeky jsou špinavé. V Německu, ve Francii a také v Rusku a
Americe jsem viděl, ţe řeky jsou špinavé. Voda v oceánu je od přírody čirá jako křišťál a tatáţ voda, ale bez soli,
stéká do řek, aby z nich kaţdý mohl pít. To je řízení přírody a řízení přírody znamená Kršnovo řízení. Proč se
tedy staví obrovské vodní nádrţe na pitnou vodu?
Příroda nám jiţ všechno dává. Chceme-li bohatství, můţeme zbohatnout lovem perel a nemusíme otevírat
obrovské továrny na automobilové karosérie. Takovým průmyslovým podnikáním jen vytváříme problémy.
Správně máme záviset jen na Kršnovi a na Kršnově milosti, protoţe Kršnův pohled (
)
uvádí vše do pořádku. Kdyţ budeme jednoduše ţádat o Kršnův pohled, nebudeme mít nouzi nebo nedostatek.
Všechno bude dokonalé. Ústřední myšlenkou hnutí pro vědomí Kršny tedy je záviset na darech přírody a na
Kršnově milosti.
Lidé říkají, ţe obyvatelstva přibývá, a snaţí se tomu bránit umělými prostředky. Proč? Ptáci a zvířata neznají
antikoncepční prostředky a neustále se rozmnoţují - a mají snad nedostatek potravy? Vidíme někdy ptáky nebo
zvířata umírat hlady? Moţná ve velkoměstech, i kdyţ ani tam ne příliš často. V dţungli ale můţeme vidět, ţe
všichni sloni, lvi, tygři a další zvířata jsou velice zdraví a silní. Kdo jim dává potravu? Některá zvířata jsou
vegetariáni a některá jsou masoţravci, ale ţádnému potrava nechybí.
Tygr jakoţto masoţravec samozřejmě nedostává od přírody potravu kaţdý den. Kdo by také chtěl jít za tygrem a
stát se jeho potravou? Kdo řekne tygrovi: ,,Pane, dělám dobré skutky a přinesl jsem vám potravu - vezměte si mé
tělo``? Nikdo. Tygr má proto s hledáním potravy potíţe. A jakmile vyjde na lov, jedno zvíře ho následuje a
vydává zvláštní zvuk
aby ostatní zvířata věděla: ,,Tygr jde na lov. `` Takţe tygr má řízením
přírody potíţe. Ale přesto mu Kršna dává potravu. Asi tak po týdnu tygr dostane příleţitost chytit nějaké zvíře a
protoţe nedostává čerstvou potravu kaţdý den, schová si mrtvolu do nějakého keře a postupně z ní ujídá. Jelikoţ
tygr je velice mocný, lidé chtějí být jako lev nebo tygr. To však není příliš chytré, protoţe bude-li někdo skutečně
tygr, nebude dostávat potravu kaţdý den, ale bude ji muset shánět s velikou námahou. Pokud se však člověk stane
vegetariánem, bude mít kaţdý den co jíst. Vegetarián získá potravu všude.
V kaţdém městě jsou dnes jatka, ale znamená to, ţe jatka nám poskytnou všechno? Nikdy to nebude stačit na to,
aby lidé mohli ţít pouze z masa. I ti, kteří jedí maso, musí mít ke svému plátku masa ještě obilí, ovoce a zeleninu.
Přesto pro kaţdodenní plátek masa zabíjejí tolik nebohých zvířat. Jak je to hříšné! Jak mohou být lidé šťastní,
kdyţ holdují tolika hříšným činnostem? K tomuto zabíjení by nemělo docházet, ale jelikoţ se to děje, lidé jsou
nešťastní. Pokud však člověk začne vyvíjet vědomí Kršny a bude jen záviset na Kršnově pohledu (
), dostane od Kršny všechno a nebude mít ţádnou nouzi.
Někdy se zdá, ţe je něčeho nedostatek, a někdy zjišťujeme, ţe se urodilo tolik obilí a ovoce, ţe ho lidé ani
nestačí sníst. To závisí na Kršnově pohledu. Kdyţ Kršna chce, můţe zplodit nepřeberné mnoţství obilí, ovoce a
zeleniny, ale kdyţ bude chtít dodávku omezit, maso nás nezachrání. Vy můţete sníst mě nebo já můţu sníst vás,
ale nic se tím nevyřeší.
Pro skutečný klid, mír a dostatek mléka, vody a všeho, co potřebujeme, musíme pouze záviset na Kršnovi. To
nás učí Bhaktivinód Thákur, kdyţ říká:
,,Můj drahý Pane,
odevzdávám se Ti a závisím jen na Tobě. Kdyţ chceš, můţeš mě zabít nebo mě můţeš ochránit. `` A Kršna
odpovídá: ,,Ano.
- odevzdej
se jenom Mně. `` Neříká: ,,Ano, buď závislý na Mně a také buď závislý na svých jatkách a továrnách. `` Ne.
Říká: ,,Buď závislý pouze na Mně.
- zbavím
tě následků za všechny tvé hříšné činnosti. ``
Protoţe jsme tolik let ţili bez vědomí Kršny, vedli jsme pouze hříšný ţivot, ale Kršna nás ujišťuje, ţe jakmile se
Mu odevzdáme, ihned vyrovná všechny účty a ukončí všechny naše hříšné činnosti, abychom mohli začít nový
ţivot. Proto kdyţ zasvěcujeme ţáky, říkáme jim: ,,Teď je účet vyrovnaný. Nedopouštěj se jiţ ţádných hříšných
činností. ``
Nikdo by si neměl myslet, ţe kdyţ svaté jméno Kršny můţe vymazat hříšné činnosti, můţe dále trochu hřešit a
zpívat Haré Kršna a tím se zbavit následků. To je největší přestupek (
). Někteří lidé chodí do kostela a zpovídají se ze svých hříchů, ale pak se opět dopouštějí
stejných hříšných činností. Jakou má potom jejich zpověď cenu? Člověk můţe doznat: ,,Můj Pane, z
nevědomosti jsem spáchal tento hřích. `` Ale neměl by plánovat: ,,Budu dělat hříšné činnosti a pak půjdu do
kostela a vyzpovídám se z nich, tím je vymaţu a začnu zase novou kapitolu hříšného ţivota. `` Stejně tak by
nikdo neměl vědomě vyuţívat zpívání Haré Kršna mantry k vymazávání hříšných činností, aby pak mohl začínat
se stejnými hříšnými činnostmi nanovo. Na to si musíme dávat veliký pozor. Před přijetím zasvěcení oddaný
slibuje, ţe se nebude věnovat nedovolenému sexu, nebude poţívat omamné látky, nebude hrát hazardní hry a
nebude jíst maso, a tento slib musí přísně dodrţovat. Pak bude čistý. Kdo se udrţuje takto čistý a vţdy se
zaměstnává v oddané sluţbě, bude ţít úspěšně a nikdy nebude mít o nic nouzi.
Skutečná dobročinnost
Šríla Prabhupáda v dopise Výboru pro finanční pomoc Andhra Pradéši v Hyderabadu, v Indii píše: ,,.. Pokud
tedy chcete poskytovat pomoc pouhým sbíráním peněz, myslím, ţe nebudete úspěšní. Musíte potěšit nejvyšší
autoritu. To je tajemství úspěchu. ``
Váţený Swamidţi,
Obyvatelé sousedních měst jsou velice šťastni, ţe mají příleţitost přivítat Vás a Vaše úctyhodné následovníky.
Moţná víte, ţe kvůli nedostatku deště v posledních dvou letech a naprostému suchu v letošním roce je více neţ
polovina naší země (Andhra Pradéše, státu v Jiţní Indii) ve velice váţné situaci. Proti této přírodní katastrofě se
vláda snaţí zasáhnout a byla zformována dobrovolná organizace sdruţující občany ze všech vrstev společnosti.
Její členové dohlíţejí na suchem postiţené oblasti. Situace je však stále velice špatná. Mnoho vesnic nemá
ţádnou pitnou vodu v okruhu několika mil. Stálý nedostatek krmiva nutí chovatele dobytka rozprodávat svá stáda
za nominální ceny. Menším chovatelům dobytek umírá pro nedostatek vody a krmiva. Také potravinový problém
je váţný. Ceny potravin na trhu vzrostly natolik, ţe chudí vesničané nemají na základní ţivotní nezbytnosti a asi
pět aţ šest miliónů lidí si stěţí můţe dovolit jedno jídlo denně. Mnohým lidem hrozí hladomor. Celková situace
je ţalostná a skličující.
Obracíme se proto na Vás, abyste zváţil, jakým způsobem by Vaše společnost nejlépe pomohla miliónům
trpících a souţených duší. Navrhujeme, aby členové Vaší společnosti poţádali bhakty (oddané) navštěvující Vaše
přednášky o příspěvek na fond pro pomoc Andhra Pradéši.
Naše organizace můţe kdykoliv poslat své zástupce, jestliţe se rozhodnete rozdávat prasádam miliónům
hladových lidí.
Vţdyť
je
(sluţba člověku je sluţbou Bohu), a jsme si proto jisti, ţe i
malé úsilí z Vaší strany výrazně pomůţe tisícům trpících obyvatel Andhra Pradéše.
Váš ve sluţbě Bohu,
T. L. Katidia
sekretář Andhra Pradesh Relief Committee
Hyderabad, Indie
Drahý pane Katidio,
Přijměte mé pozdravy. Ohledně Vašeho dopisu a Vašich návrhů bych Vám chtěl říci, ţe nikdo nemůţe být
šťastný, dokud nepotěší Nejvyšší Osobnost Boţství. Lidé naneštěstí nevědí, kdo je Bůh a jak Ho potěšit. Úkolem
našeho hnutí pro vědomí Kršny je proto přímo lidem představit Nejvyšší Osobnost Boţství. Jak je psáno v
sedmém zpěvu, šesté kapitole Šrímad-Bhágavatamu:
V tomto verši se říká, ţe kdyţ potěšíme Nejvyšší Osobnost Boţství, potěšíme kaţdého a nebudeme mít ničeho
nedostatek. Jelikoţ lidé toto tajemství neznají, vytvářejí si své vlastní nezávislé plány, jak by mohli být šťastní.
Tímto způsobem však štěstí dosáhnout nelze. V záhlaví Vašeho dopisu jsem četl mnoho jmen důleţitých lidí této
země, kteří se zajímají o to, jak ulehčit trpícím lidem. Měli by si však uvědomit, ţe kdyţ nepotěší Nejvyšší
Osobnost Boţství, jejich úsilí bude zbytečné. Nemocný člověk nemůţe ţít pouze na základě pomoci odborného
lékaře a léků. Kdyby tomu tak bylo, ţádný bohatý člověk by nikdy nezemřel. Člověk musí mít přízeň Kršny,
Nejvyšší Osobnosti Boţství.
Pokud tedy chcete poskytovat pomoc pouhým sbíráním peněz, myslím, ţe nebudete úspěšní. Musíte potěšit
nejvyšší autoritu. To je tajemství úspěchu. Například zde vládlo dvouleté sucho, ale díky provádění sankírtanu
nyní začalo pršet. Kdyţ jsme naposled pořádali v Dillí Haré Kršna festival, hrozilo velké nebezpečí, ţe Pákistán
vyhlásí válku, a jeden novinář mne poţádal, abych vyjádřil svůj názor. Řekl jsem, ţe musí dojít k boji, protoţe
druhá strana je agresivní. Díky našemu sankírtanovému hnutí však Indie vyšla z boje vítězně. A kdyţ jsme
pořádali festival v Kalkatě, zastavilo se hnutí Naxalitů (komunistů). Prostřednictvím sankírtanového hnutí
můţeme získat nejen všechny prostředky k ţivotu, ale nakonec se také můţeme vrátit zpátky domů, zpátky k
Bohu. Lidé s démonskou povahu to nikdy nepochopí, ale taková je skutečnost.
Proto vás jako vůdčí členy společnosti ţádám, abyste se připojili k tomuto hnutí. Zpíváním Haré Kršna mantry
nikdo nic neztratí, ale zisk je velký. Podle Bhagavad-gíty (3.21) se obyčejní lidé řídí tím, co dělají jejich vůdci:
,,Cokoliv koná velký člověk, konají i ostatní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví. ``
Sankírtanové hnutí vědomí Kršny je velmi důleţité. Vaším prostřednictvím bych se proto chtěl obrátit na
všechny vůdce Indie, aby ho přijali se vší váţností a poskytli nám podmínky pro rozšiřování tohoto hnutí po
celém světě. Potom nastane velice šťastná doba, a to nejen v Indii, ale na celém světě.
Doufám, ţe Vás tento dopis zastihne v dobrém zdraví,
Váš věčný příznivec,
A. Č. Bhaktivédanta Swami
Co je nutné k duchovnímu ţivotu
30. ledna 1973 hovořil Šríla Prabhupáda v Kalkatě k Bharatovské obchodní komoře, skupině místních
obchodníků. ,,Neměli bychom se spokojit jednoduše s tím, ţe jsme se stali velkými obchodníky. Musíme vědět,
jaký bude náš příští ţivot... Kdyţ budete rozvíjet toto poznání a zároveň pokračovat se svým zaměstnáním, váš
ţivot bude úspěšný. ``
Pane prezidente, dámy a pánové, děkuji vám mnohokrát za vaše laskavé pozvání. Pokusím se vám poslouţit, jak
nejlépe dovedu.
Dnes budeme hovořit na téma ,,kultura a zaměstnání``. Pod slovem ,,zaměstnání`` chápeme ,,pracovní činnost``.
Podle védské kultury existují různé druhy zaměstnání. Jak je řečeno v Bhagavad-gítě (4.13):
Čtyři společenské třídy,
zaloţené na lidských vlastnostech a druzích práce, tvoří bráhmani (intelektuálové a učitelé), kšatrijové (vojáci a
vůdci státu), vaišjové (zemědělci a obchodníci) a šúdrové (dělníci). Neţ se zapojíme do nějaké činnosti, musíme
vědět, jaké druhy práce existují a co kdo můţe dělat. Lidé mají různé schopnosti a existují různé typy práce, ale
nyní jsme vytvořili společnost, ve které kaţdý dělá všechno. To není příliš vědecké.
Ve společnosti existuje přirozené kulturní rozdělení, stejně jako lidské tělo má přirozeně různé části. Tělo je
jeden celek, ale skládá se z různých částí zastávajících určité funkce - jsou to hlava, ruce, ţaludek a nohy. To je
vědecké. Ve společnosti pak hlavu zastupují bráhmani, ruce zastupují kšatrijové, ţaludek zastupují vaišjové a
nohy zastupují šúdrové. Tímto vědeckým způsobem je třeba rozdělit zaměstnání.
Hlava je nejdůleţitější, protoţe ostatní části těla - ruce, ţaludek a nohy - bez hlavy nemohou pracovat. Kdyţ
chybí ruce, činnost můţe přesto pokračovat. Kdyţ chybí nohy, činnost můţe také pokračovat. Ale kdyţ chybí
hlava - kdyţ vám useknou hlavu od těla - pak i kdyţ máte ruce, nohy a ţaludek, nejsou vám k ničemu.
Hlava se má starat o kulturu. Bez kultury je všechno počínání zdrojem zmatku a chaosu. A to je naše současná
situace, kdy ţijeme v neuspořádané směsici podnikání všeho druhu. Musí existovat jedna skupina lidí představitelé hlavy - kteří budou radit ostatním. Těmito rádci jsou inteligentní a kvalifikovaní bráhmani.
,,Mírumilovnost, sebevláda, odříkání, čistota, snášenlivost, poctivost, poznání, moudrost a zboţnost jsou
přirozené vlastnosti, jimiţ se vyznačuje činnost bráhmanů. `` (Bg. 18.42)
Bráhmani jakoţto hlava těla společnosti mají na starosti její kulturní vedení. Kultura znamená znát smysl ţivota.
Člověk, který nezná smysl ţivota, je jako loď bez kormidla. V současné době celé společnosti chybí cíl, protoţe
jí chybí hlava. Lidská společnost nyní postrádá skutečné bráhmany, kteří by radili zbývajícím třídám.
Ardţuna je dobrým příkladem toho, jak má člen kšatrijské třídy přijímat rady. Byl vojákem a jeho úkolem bylo
bojovat. V bitvě na Kurukšétře vykonával svou práci, ale zároveň přijal radu, kterou mu dával
Pán Kršna.
,,Hluboce se klaním Pánu Kršnovi, který je uctívaným Boţstvem všech bráhmanských lidí, příznivcem krav a
bráhmanů a dobrodincem celého světa. Znovu a znovu se klaním Osobnosti Boţství, která má jména Kršna a
Góvinda. `` (Višnu Purána 1.19.65)
V tomto verši se hovoří především o kravách a bráhmanech (
). Proč je na ně kladen takový
důraz? Protoţe společnost bez bráhmanské kultury a ochrany krav není lidská společnost, ale chaotická zvířecí
společnost. Ţádné zaměstnání v takových podmínkách nebude úspěšné. Své zaměstnání můţete vykonávat dobře
jedině ve společnosti s náleţitým kulturním systémem.
Pokyny, jak zavést dokonalý kulturní systém, jsou dány ve Šrímad-Bhágavatamu. Na setkání v lese v
Naimišáranji, kde se shromáţdilo mnoho vzdělaných učenců a bráhmanů, vyzdvihl Šríla Súta Gósvámí, který byl
hlavním řečníkem, varnášramský společenský systém (
). Védská kultura organizuje společnost do čtyř varen (tříd podle
zaměstnání) a čtyř ášramů (duchovních stádií ţivota). Jak jsme jiţ uváděli, varny jsou
a
Ášramy jsou
(studentský ţivot v
celibátu),
(rodinný ţivot),
(ţivot v ústraní) a
(ţivot v odříkání). Dokud nezavedme toto varnášramské zřízení, celá společnost bude
zmatená.
Cílem varnášrama-dharmy je uspokojit Nejvyššího Pána. Jak je řečeno ve Višnu Puráně (3.8.9):
Podle tohoto verše člověk musí uspokojovat Nejvyššího Pána správným vykonáváním svých předepsaných
povinností podle systému varen a ášramů. Ve státě musíte uspokojovat svoji vládu. Pokud tak nečiníte, jste špatní
občané a způsobujete zmatek ve společnosti. Podobně kdyţ ve vesmírném státě neboli v celém tomto hmotném
stvoření nebudete uspokojovat Nejvyššího Pána, vlastníka všeho, povede to ke zmatku. Naše védská kultura učí,
ţe vším, co děláte, musíte uspokojovat Nejvyššího Pána. To je skutečná kultura.
Můţete vykonávat
jakékoliv zaměstnání - zaměstnání bráhmana, kšatriji, vaišji nebo šúdry - ale musíte jím uspokojovat Nejvyšší
Osobnost Boţství. Můţete být obchodníci, podnikatelé, právníci nebo lékaři - na tom nezáleţí. Ale chcete-li
svým zaměstnáním dosáhnout dokonalosti, musíte se snaţit uspokojit Nejvyšší Osobnost Boţství. Jinak budete
jen ztrácet čas.
V Bhagavad-gítě (3.9) Pán Kršna říká:
Slovo
označuje Višnua
neboli Kršnu, Nejvyššího Pána. Musíte pracovat pro Něho. Jinak budete spoutáni reakcemi za své činnosti (
). Dokud jste spoutáni karmou, musíte transmigrovat z
jednoho těla do druhého.
Lidé v současné době bohuţel nevědí, ţe existuje duše a ţe tato duše transmigruje z jednoho těla do druhého.
Jak je řečeno v Bhagavad-gítě (2.13):
- ,,Kdyţ tělo umírá, duše
transmigruje do jiného těla. `` Mluvil jsem s velkými vědci a profesory, kteří nevědí, ţe existuje ţivot po smrti.
Nevědí to. Ale podle našich védských informací ţivot po smrti existuje. Transmigraci duše můţeme pozorovat uţ
v tomto ţivotě na běţných věcech: malé dítě brzy dostává tělo chlapce, chlapec pak dostává tělo mladého muţe a
mladý muţ dostává tělo starce. A stejně tak starý muţ po zničení svého těla dostane další tělo. Je to zcela
přirozené a logické.
Ve skutečnosti máme dvě těla, hrubohmotné a jemnohmotné. Hrubohmotné tělo tvoří naše smysly a tělesné
prvky - kosti, krev atd. Kdyţ v okamţiku smrti měníme své tělo, současné hrubohmotné tělo je zničené, ale
jemnohmotné tělo, tvořené myslí, inteligencí a egem, zničené není. Jemnohmotné tělo nás přenáší do našeho
příštího hrubohmotného těla.
Je to stejné jako při spánku. V noci zapomínáme na své hrubohmotné tělo a v činnosti je pouze naše
jemnohmotné tělo. Ve snu jsme unešeni z domova, ze své postele, na nějaké jiné místo a na hrubohmotné tělo
zcela zapomeneme. Kdyţ se vzbudíme, zapomeneme na sen a jsme opět připoutáni k hrubohmotnému tělu. To
proţíváme denně.
Jsme tedy pozorovatelé, někdy pozorujeme hrubohmotné a někdy jemnohmotné tělo. Obě těla se mění, ale my
jsme pozorovatelé, kteří se nemění - jsme duše uvnitř těl. Měli bychom se proto ptát: ,,Jaké je moje postavení? V
noci zapomínám na své hrubohmotné tělo a ve dne zapomínám na jemnohmotné. Jaké je tedy mé skutečné tělo?
`` Takové otázky bychom si měli klást.
Můţete dělat svoji práci, stejně jako Ardţuna dělal svoji práci. Byl to bojovník, kšatrija, ale nezapomínal na své
duchovní poznání a na Gítu, kterou vyslechl od svého učitele. Pokud však jen obchodujete a nekultivujete svůj
duchovní ţivot, pak je vaše zaměstnání zbytečnou ztrátou času (
).
Hnutí pro vědomí Kršny šíříme proto, aby lidé nezapomínali na svůj kulturní ţivot. Neříkáme, abyste ukončili
své zaměstnání a stali se sannjásíny jako jsem já a zřekli se všeho. To neříkáme. Ani Kršna to nechtěl. Kršna
nikdy neřekl: ,,Ardţuno, zanech svého bojování. `` Ne, On řekl: ,,Ardţuno, jsi kšatrija. Zdráháš se bojovat a
říkáš, jak je to hrozné. Ale to neříkej. Ty musíš bojovat. `` To byl Kršnův pokyn.
Stejně tak my, lidé vědomí si Kršny, radíme kaţdému: ,,Nezanechávejte svého zaměstnání. Pokračujte s ním dál,
ale naslouchejte o Kršnovi. `` Čaitanja Maháprabhu to také říkal a citoval ze Šrímad-Bhágavatamu:
Čaitanja Maháprabhu nikdy neříkal: ,,Odejděte
ze svého postavení. `` Opustit své postavení není nic těţkého. Ale zůstat na svém místě a rozvíjet přitom
duchovní poznání - to je zapotřebí. Zvířata neznají duchovní ţivot. Nemohou rozvíjet duchovní poznání. Jestliţe
lidé nekultivují duchovní poznání, jsou jako zvířata (
).
Měli bychom si být dobře vědomi své věčné existence. My, duše v těle, jsme věční (
). Nezemřeme po zničení našich těl. To je kultivace poznání neboli
coţ znamená dotazování se na vlastní já. První ţák Čaitanji Maháprabhua, Sanátana
Gósvámí, byl dříve ministrem financí ve vládě Nawaba Husseina Šáha. Pak zanechal sluţby, šel za Čaitanjou
Maháprabhuem a pokorně řekl: ,,Můj Pane, lidé mi říkají
`` (Jelikoţ patřil k bráhmanské kastě, lidé
ho přirozeně nazývali
coţ znamená ,,učenec``.) ,,Ale já jsem takový
`` řekl, ,,ţe ani
nevím, kdo nebo co jsem. ``
V takové situaci je kaţdý. Můţete být obchodníci nebo cokoliv jiného, ale pokud nevíte, co jste, odkud
pocházíte, proč jste vystaveni trýzni přírodních zákonů a kam půjdete v příštím ţivotě - pokud tohle nevíte, pak
vše, co děláte, je zbytečné. Jak je řečeno ve Šrímad-Bhágavatamu (1.2.8):
,,Činnosti, které člověk vykonává podle povinností vyplývajících z jeho postavení, jsou pouze zbytečnou prací,
pokud v něm neprobudí náklonnost k poselství o Osobnosti Boţství. `` Proto vás všechny ţádáme: ať vás Kršna
přivedl do jakéhokoliv postavení, plňte dobře svoji povinnost, ale zároveň nezapomínejte kultivovat poznání o
Kršnovi.
Poznání o Kršnovi znamená vědomí Boha. Musíme vědět, ţe jsme nedílné části Boha (
). Jsme věčně nedílné části Kršny neboli Boha, ale nyní
bojujeme s myslí a smysly (
).
Proč probíhá tento boj o existenci? Všichni bychom se měli ptát na svůj věčný ţivot, který je nad tímto dočasným
ţivotem. Řekněme, ţe v tomto dočasném ţivotě se stanu velkým obchodníkem na dvacet, padesát nebo nanejvýš
na sto let. Ale nic nezaručuje, ţe budu velký obchodník i v příštím ţivotě. Ţádná taková záruka neexistuje. Ale o
tom my neuvaţujeme. Staráme se pouze o svůj současný krátký zlomek ţivota a nestaráme se o svůj věčný ţivot.
To je naše chyba.
V tomto ţivotě mohu být velký obchodník, ale v příštím ţivotě se podle své karmy mohu stát něčím jiným.
Existuje 8 400 000 ţivotních podob.
existuje 900 000 vodních ţivočišných druhů a 2 000 000 druhů stromů a jiných
rostlin. Potom
existuje 1 100
000 druhů hmyzu a plazů a 1 000 000 druhů ptáků. A konečně
existují 3 000 000 druhů ostatních zvířat a 400 000 lidských druhů. To
znamená, ţe neţ přijdeme do lidské ţivotní podoby, musíme projít skrze 8 000 000 různých ţivotních druhů.
Prahlád Mahárádţ proto říká:
,,Ten, kdo je dostatečně inteligentní, má od samého počátku ţivota, od útlého dětství, vyuţívat lidské tělo k
oddané sluţbě. Získat lidské tělo je velice vzácné, a i kdyţ je stejně dočasné jako jiná těla, je velice důleţité,
protoţe v lidském ţivotě je moţné vykonávat oddanou sluţbu. Dokonce i nepatrné mnoţství upřímné oddané
sluţby můţe ţivé bytosti přinést úplnou dokonalost. `` (Bhág. 7.6.1) Toto lidské zrození je velice vzácné. Neměli
bychom se spokojit jednoduše s tím, ţe jsme se stali velkými obchodníky. Musíme vědět, jaký bude náš příští
ţivot a čím se staneme.
Existují různé druhy lidí. Někteří se nazývají karmí, někteří se nazývají dţňání, někteří se nazývají jógíni a další
se nazývají bhaktové. Karmí usilují o hmotné štěstí. Chtějí co nejlepší hmotné pohodlí v tomto ţivotě a po smrti
chtějí být povýšeni na nebeské planety. Dţňání také chtějí štěstí, ale jelikoţ jsou přesyceni materialistickým
ţivotem, chtějí splynout s existencí Brahmanu, s Absolutnem. Jógíni chtějí mít mystické síly. A bhaktové,
oddaní, chtějí jednoduše slouţit Pánu. Dokud ale člověk nechápe, kdo Pán je, jak Mu můţe slouţit? Rozvíjení
poznání o Bohu je tedy nejvyšší kulturou.
Existují různé druhy kultury: kultura karmích, kultura dţňáních, kultura jógínů a kultura bhaktů. Vlastně všichni
tito lidé se nazývají jógíni, pokud upřímně plní svoje povinnosti. Jsou potom známí jako karma-jógíni, dţňánajógíni, dhjána-jógíni a bhakti-jógíni. Ale v Bhagavad-gítě (6.47) Kršna říká:
Kdo je prvotřídní jógí? Kršna odpovídá: ,,Ten, který na Mě neustále myslí. `` To znamená, ţe člověk vědomý si
Kršny je nejlepší jógí. Jak jsme jiţ uvedli, existují různé druhy jógínů (karma-jógí, dţňána-jógí, dhjána-jógí a
bhakti-jógí), ale nejlepší jógí je ten, který na Kršnu stále v duchu myslí s vírou a láskou. Prvotřídní jógí je ten,
který slouţí Pánovi.
Ţádáme tedy kaţdého, aby se snaţil zjistit, kdo je on sám, kdo je Kršna, jaký má ke Kršnovi vztah, jaký je jeho
skutečný ţivot a co je cílem jeho ţivota. Dokud nebudeme rozvíjet toto poznání, budeme jen ztrácet čas, ztrácet
svou cennou lidskou ţivotní podobu. Kaţdý musí zemřít - to je skutečnost - ale ten, kdo zemře s poznáním těchto
věcí, získá velký prospěch. Jeho ţivot bude úspěšný.
Kočka zemře, pes zemře - kaţdý zemře. Ale pokud někdo zemře s poznáním Kršny, jeho smrt bude úspěchem.
Jak Kršna říká v Bhagavad-gítě (4.9):
,,Ten, kdo zná vpravdě transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, se po opuštění svého těla nezrodí
znovu v tomto hmotném světě, nýbrţ dosáhne Mého věčného sídla, ó Ardţuno. ``
Na všech místech, která navštěvujeme, po celém světě, ţádáme pouze o jedno jediné: ,,Prosím, pokuste se
pochopit Kršnu. Pak bude váš ţivot úspěšný. `` Nezáleţí na tom, co je vaše zaměstnání. Musíte se věnovat nějaké
činnosti, abyste mohli ţít. Kršna říká:
- kdyţ přestanete pracovat, naruší vám to ţivot. Člověk musí něco dělat, aby si zajistil ţivobytí,
ale zároveň musí kultivovat poznání, aby dosáhl ţivotní dokonalosti. Dokonalost ţivota je jednoduchá: pokuste
se pochopit Kršnu. To se snaţíme předkládat celému světu. Není to příliš obtíţné. Kdyţ budete číst Bhagavadgítu - takovou, jaká je, pak Kršnu pochopíte. Kršna všechno vysvětluje.
Pro začátečníky Kršna říká:
,,Můj drahý Kauntéjo, jsem chuť vody a jsem svit slunce i měsíce. `` Nikdo nemusí říkat: ,,Já Boha nevidím. ``
Bůh je zde - Bůh je chuť vody. Kaţdý pije vodu a vţdy, kdyţ ji chutná, vnímá Boha. Proč říkáte: ,,Nevidím
Boha``? Uvaţujte o pokynech Boha, a pak Ho postupně uvidíte. Stačí, kdyţ si vzpomenete na tento jednoduchý
pokyn z Bhagavad-gíty
,,Jsem chuť vody; jsem světlo slunce a měsíce. `` Kdo ještě neviděl světlo slunce? Kdo neviděl světlo měsíce?
Kdo ještě neochutnal vodu? Proč potom říkáte: ,,Neviděl jsem Boha``? Kdyţ budete vykonávat tuto bhakti-jógu,
pak jakmile ochutnáte vodu a ucítíte spokojenost, pomyslíte si: ,,Ó, to je Kršna. `` Ihned si vzpomenete na Kršnu.
Jakmile uvidíte světlo slunce, vzpomenete si: ,,Ó, to je Kršna. `` Jakmile uvidíte světlo měsíce, vzpomenete si:
,,Ó, to je Kršna. `` A
- jakmile uslyšíte v éteru nějaký zvuk, vzpomenete si: ,,To je Kršna. ``
Takto budete ve svém ţivotě vzpomínat na Kršnu na kaţdém kroku. A kdyţ vzpomínáte na Kršnu na kaţdém
kroku, stáváte se nejvyšším jógínem. A hlavně zpíváním
si kdykoliv
snadno vzpomenete na Kršnu. Nemusíte za to platit daně. Nijak to neuškodí vašemu zaměstnání. Co můţete
ztratit, kdyţ zpíváte Haré Kršna mantru a kdyţ vzpomínáte na Kršnu při pití vody? Proč to nezkusíte? To je
skutečná kultura a poznání. Kdyţ budete kultivovat toto poznání a zároveň pokračovat se svým zaměstnáním, váš
ţivot bude úspěšný.
Děkuji vám mnohokrát.
Jak se naplňují dávná proroctví
Málokdo ví, ţe kniha, která je více neţ pět tisíc let stará - Šrímad-Bhágavatam - předpověděla s překvapující
přesností mnoho ze současnosti. Šríla Prabhupáda z tohoto sanskrtského textu citoval při přednášce v chrámu
Haré Kršna v Los Angeles v létě roku 1974: ,,V Kali-juze se vlastnosti a společenské postavení člověka budou
hodnotit podle velikosti jeho majetku.... Muţ a ţena spolu budou ţít jen tak dlouho, dokud se budou sexuálně
přitahovat.... Ten, kdo bude mít málo peněz, se nedočká spravedlnosti a kaţdý, kdo dokáţe chytře ţonglovat
slovy, bude pokládán za učence.... Smyslem ţivota bude naplnit si ţaludek a drzost se bude rovnat rozhodující
pravdě. ``
,,Milý králi, kaţdý den bude mocnou silou času ubývat zboţnosti, pravdivosti, čistoty, schopnosti odpouštět,
milosrdnosti, délky ţivota, tělesné síly a paměti. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.1)
Takto je Kali-juga (současný věk hádky a pokrytectví) popsána ve dvanáctém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu.
Šrímad-Bhágavatam byl napsán před pěti tisíci lety, kdy měla Kali-juga právě začít, a mluví se v něm o mnoha
věcech, ke kterým dojde v budoucnosti. Šrímad-Bhágavatam proto přijímáme jako šástru (zjevené písmo). Ten,
kdo sepsal šástry (
), musí být osvobozená osoba, schopná popsat minulost, přítomnost i
budoucnost.
Ve Šrímad-Bhágavatamu je předpovězeno mnoho událostí. Je tam popsáno zjevení Pána Buddhy a Pána Kalkiho
(který se zjeví na konci Kali-jugy). Je tam také zmínka o zjevení Pána Čaitanji. Přestoţe byl Bhágavatam sepsán
před pěti tisíci lety, jeho autor znal minulost, přítomnost a budoucnost (byl
) a dokázal tak
všechny tyto události předpovědět s dokonalou přesností.
Šukadéva Gósvámí zde tedy popisuje hlavní příznaky tohoto věku. Říká:
S
postupem Kali-jugy vymizí nebo téměř vymizí osm věcí náboţenské zásady;
pravdomluvnost;
čistota;
schopnost odpouštět;
milosrdnost;
délka ţivota;
tělesná síla, a
paměť.
Kromě Kali-jugy samozřejmě existují ještě jiné
V Satja-juze, která trvala 1 800 000 let, se lidé doţívali
sta tisíce let. Další věk, Trétá-juga, trval 1 200 000 let a lidský ţivot byl dlouhý deset tisíc let. To znamená, ţe
délka ţivota se zkrátila na desetinu. V dalším věku, Dvápara-juze, byl ţivot opět desetkrát kratší - lidé ţili jen
tisíc let - a délka Dvápara-jugy byla 800 000 let. V dalším věku, v Kali-juze, můţeme ţít nanejvýš sto let.
Většinou se takového věku ani nedoţijeme, ale sto let je hranice. Můţeme to nyní vidět: průměrná délka ţivota se
sníţila ze sta zhruba na sedmdesát let a bude se sniţovat dále. Nakonec bude dvaceti nebo třicetiletý člověk
povaţován za starce.
Dalším příznakem Kali-jugy, který předpovídá Šrímad-Bhágavatam, je úbytek paměti (
). Dnes
vidíme, ţe lidská paměť není moc bystrá - lidé snadno zapomínají. Mohou něco slyšet kaţdý den a přesto to
zapomenou. Stejně tak ubývá tělesné síly (
). Všichni to můţete potvrdit, protoţe víte, ţe váš otec nebo
děd byli tělesně silnější neţ jste vy. Takţe tělesné síly ubývá, paměti ubývá a délky ţivota také ubývá. To vše je
předpovězeno ve Šrímad-Bhágavatamu.
Dalším příznakem Kali-jugy je úpadek náboţenství. V tomto věku náboţenství prakticky neexistuje. Nikdo se o
něj nezajímá. Kostely a chrámy se uzavírají. Budova, ve které sedíme, byla také kdysi kostel, ale byla prodána,
protoţe sem nikdo nechodil. Kupujeme také jeden velký kostel v Austrálii, a v Londýně jsem viděl stovky
prázdných kostelů, do kterých nikdo nechodí. A to neplatí jen pro kostely - i v Indii, s vyjímkou několika
význačných chrámů, se obyčejné malé chrámy zavírají. Bydlí v nich teď psi. To znamená, ţe
neboli
náboţenství upadá.
Pravdomluvnosti, čistoty a schopnosti odpouštět také ubývá. Kdyţ dříve někdo udělal něco špatného, jeho
protivník mu odpustil. Například Ardţunovi jeho nepřátelé různě ubliţovali, ale on přesto na Kuruovském
bitevním poli řekl: ,,Kršno, dovol mi odejít. Já je nechci zabít. `` To je schopnost odpouštět. Dnes však lidé
zabíjejí druhé pro sebemenší uráţku. To se skutečně stává. Nikdo také neprokazuje milost (
). Můţete
vidět, jak přímo před vámi někoho zabíjejí, ale vy nebudete chtít zasáhnout. K tomu jiţ také dochází. Takţe
zboţnosti, pravdivosti, čistoty, schopnosti odpouštět, milosrdnosti, délky ţivota, tělesné síly a paměti neustále
ubývá a ubývá. Na těchto příznacích můţete poznat, jak pokračuje věk Kali.
Dalším příznakem je
,,V Kali-juze
se vlastnosti a společenské postavení člověka budou hodnotit podle velikosti jeho majetku. `` (ŠrímadBhágavatam 12.2.2). Dříve odpovídalo postavení člověka úrovni jeho duchovního poznání. Například bráhman
byl ctěn, protoţe znal
- byl si vědom Nejvyšší Duše. Nyní v Kali-juze však bráhmani vlastně
neexistují, protoţe lidé přijímají titul bráhmana pouze na základě zrození,
Dříve také existovalo
dědičné právo, ale rozhodující bylo, jak se člověk choval. Kdo se narodil v rodině bráhmana nebo kšatriji, musel
se chovat jako bráhman nebo kšatrija. Povinností krále bylo dohlédnout, aby se nikdo nevydával za někoho
jiného, neţ kým skutečně byl. Kaţdý byl uctíván podle úrovně kultury a vzdělání. Ale dnes platí
kdyţ nějakým způsobem seţenete peníze, můţete získat vše. Můţete být člověk
třetí, čtvrté nebo desáté třídy, ale kdyţ nějakým způsobem seţenete peníze, lidé vás začnou mít ve veliké úctě.
Nikdo nebude brát ohled na úroveň vaší kultury, vzdělání a poznání. To je Kali-juga.
Další příznak Kali-jugy je
,,O
náboţenských zásadách a spravedlnosti bude rozhodovat síla. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.2) Jakmile budete mít
velký vliv, o všem se rozhodne ve váš prospěch. Můţete být největší neznabozi, ale kdyţ podplatíte kněze,
potvrdí vám, ţe jste zboţní. O charakteru budou tedy rozhodovat peníze a nikoliv skutečné kvalifikace.
,,Manţelství se budou uzavírat na
základě dočasného zalíbení a kdo bude chtít být úspěšný obchodník, bude muset podvádět. `` (ŠrímadBhágavatam 12.2.3) Vztah mezi manţeli bude záviset na
na vzájemných sympatiích. Kdyţ se
dívce líbí nějaký chlapec a chlapci se líbí nějaká dívka, myslí si: ,,Vezmeme se. `` Ale nikdo nezná jejich
budoucnost a všichni budou nešťastní, protoţe šest měsíců po svatbě se zase rozvedou. Důvodem je to, ţe
manţelství se dnes uzavírá na základě povrchního vztahu a nikoliv na základě hlubokého poznání.
Dříve, alespoň za mého mládí v Indii, se sňatky neuzavíraly proto, ţe chlapci se líbila dívka a dívce se líbil
chlapec. Ne. O svatbách rozhodovali rodiče. Já jsem se ţenil, kdyţ jsem byl student, ale vůbec jsem svou
manţelku neznal; všechno zařídili moji rodiče. Jiným příkladem je první indický prezident Dr. Radţendra Prasád,
který ve svém ţivotopise napsal, ţe se ţenil v osmi letech. Můj tchán se ţenil v jedenácti a tchyni tehdy bylo
sedm let. V Indii se dříve pořádala svatba teprve tehdy, kdyţ astrologický výpočet minulosti, přítomnosti a
budoucnosti manţelského páru určil, ţe jejich společný ţivot bude šťastný. Kdyţ byl sňatek takto posvěcen, muţ
a ţena ţili v mírumilovném souţití a věnovali se duchovnímu ţivotu. Navzájem si pomáhali, a tak ţili velice
šťastně a byli pokročilí v duchovní realizaci. A nakonec se vrátili domů, zpátky k Bohu. Takový je systém. Ne,
ţe dospělá dívka a dospělý chlapec ţijí spolu a kdyţ se jeden druhému líbí, uzavřou manţelství, a pak on odejde
nebo ona odejde... Takové manţelství se neuznávalo. O Kali-juze je však řečeno:
Manţelství se budou uzavírat jen na základě vzájemného zalíbení. Skutečnost je taková, ţe kdyţ
se člověku jednu chvíli něco líbí, za chvíli se mu to líbit nebude. Manţelství zaloţené na vzájemných sympatiích
tedy nemá ţádnou cenu.
Další příznaky tohoto věku jsou:
,,Muţ a ţena spolu budou ţít jen tak dlouho, dokud se budou sexuálně přitahovat, a bráhmani (zboţní
intelektuálové) se poznají jen podle posvátné šňůry. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.3) Bráhmani dostávají
posvátnou šňůru a lidé si dnes myslí: ,,Mám posvátnou šňůru, takţe jsem se stal bráhmanem. Mohu se chovat
jako čandála (pojídač psů), ale to na věci nic nemění. `` Tak to dnes vypadá. Nikdo nechápe, ţe jako bráhman má
člověk velkou zodpovědnost. Někdo nosí posvátnou šňůru za dva centy a myslí si, ţe je bráhman. A
manţel a manţelka budou spolu jen proto, ţe se jeden druhému
líbí, ale jakmile přijdou potíţe se sexem, jejich vztah skončí.
Dalším příznakem Kali-jugy je:
,,Ten, kdo bude mít málo peněz, se nedočká spravedlnosti a kaţdý, kdo dokáţe chytře ţonglovat se
slovy, bude pokládán za učence. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.4) Kdyţ nemáte peníze, nemůţete u soudu čekat
spravedlnost. To je Kali-juga. I u nejvyššího soudu dnes soudci přijímají úplatky, aby rozhodli ve váš prospěch.
Pokud však nemáte peníze, nechoďte k soudu.
Jakmile člověk umí
pěkně mluvit - nezáleţí na tom, co říká a jestli tomu někdo rozumí - pak je to
vzdělaný učenec. (
Prabhupáda napodobuje nesrozumitelnou mluvu: )
Aban gulakslena bugavad tugalad kulela gundulas... `` Kdyţ budete takhle mluvit, nikdo vám nebude rozumět. (
Směje se. ) Ale budou říkat: ,,Ó, ten je vzdělaný! `` ( Směje se. ) To uţ se skutečně děje. Spousta darebáků píše
různé knihy, ale kdyţ se jednoho z nich zeptáte, jak chápe svět kolem sebe, řekne vám: ,,Ó, to se nedá vysvětlit.
`` Tak to dnes vypadá.
Dále říká Šrímad-Bhágavatam:
,,Chudoba bude povaţována za poniţující, zatímco pokrytec, který se dovede předvádět, bude pro lidi zboţný.
Manţelství se bude uzavírat na základě náladové dohody a obyčejná koupel bude pokládána za dostatečné
očištění a ozdobení těla. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.5)
Nejprve
Být chudý je potupa. Lidé si budou myslet, ţe kdyţ někdo nedokáţe vydělat peníze
za kaţdou cenu, nezaslouţí si ţádnou úctu. A
manţelství se budou uzavírat
na základě dohody. To znáte ze své země a v mé zemi je to také běţné. Vláda určí sňatkového úředníka a kaţdý
hoch a dívka za ním mohou jednoduše přijít a kdyţ chtějí, nechají se oddat. Moţná zaplatí nějaký poplatek a
úředník řekne: ,,Ano, můţete se vzít, `` a dá jim doklad, ţe jsou manţelé. Dříve vybírali ţenicha a nevěstu rodiče
po poradě s astrologem, který dokázal vidět budoucnost. Dnes pro svatbu stačí
neboli dohoda.
Další příznak je:
,,Jít k
nějaké vzdálené řece se bude povaţovat za řádnou poutní cestu a muţi si o sobě budou myslet, ţe jsou krásní,
kdyţ si nechají narůst dlouhé vlasy. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.6) Jen se podívejte, jak dokonale ŠrímadBhágavatam předpovídá budoucnost! ,,V Kali-juze si muţi nechají narůst dlouhé vlasy a budou si myslet, ţe jsou
velice krásní. `` S tím máte zkušenosti sami ve své zemi. Kdo by to kdy řekl, ţe si muţi budou nechávat narůst
dlouhé vlasy? Ale v Bhágavatamu je to řečeno:
znamená ,,dlouhé vlasy`` a
znamená ,,nechávat si``. Dalším příznakem je
lidé si
budou myslet, ţe poutní místo musí být hodně daleko. Například Kalkatou protéká Ganga, ale nikdo nemá zájem
koupat se tam. Raději jdou do Hardwaru. Z Hardwaru do Bengálského zálivu teče stejná Ganga, ale lidé raději
podstoupí všechny nepříjemnosti, aby se dostali do Hardwaru a mohli se vykoupat tam, neboť tam vzniklo poutní
místo,
Kaţdé náboţenství má svoji
Muslimové mají Mekku a Medinu a křesťané mají
Golgotu. A podobně hinduisté si myslí, ţe musí cestovat někam daleko, kde je
Ale ve skutečnosti je
to jinak:
je místo, kde pobývají světci. To je
Není nutné jít deset tisíc mil, jednou se vykoupat a jít zase zpátky.
Další příznaky jsou:
,,Smyslem ţivota bude naplnit si ţaludek a drzost se bude rovnat rozhodující pravdě. Muţ, který dokáţe
zaopatřit svoji rodinu, bude velice uznávaný a měřítkem zboţnosti bude hmotná pověst. `` (Šrímad-Bhágavatam
12.2.6) Jinak řečeno, kdo se bude moci nějakým způsobem dosyta najíst, bude si myslet, ţe tím uspokojil
všechny své zájmy. Lidé budou mít velký hlad a nebudou mít co jíst, a proto kdyţ se jednou dobře najedí, splní
se jim všechna jejich přání. Dalším příznakem je
kaţdý, kdo umí
dobře ţonglovat se slovy, bude brán velice váţně. A dále:
Muţ, který
dokáţe zaopatřit svoji rodinu - ţenu a děti - bude povaţován za velice úspěšného. Postarat se o rodinu bude velký
problém. Vlastně uţ to je problém: zaopatřit ţenu a dvě děti je nyní velice těţké. Nikdo se proto nechce ţenit.
Další verš popisuje, co se stane, kdyţ všichni lidé budou takto nakaţeni jedem Kali-jugy.
Nebude hrát roli, kdo je bráhman (učený a čistý intelektuál), kšatrija (panovník nebo voják), vaišja (obchodník
nebo rolník), šúdra (dělník) nebo čandála (pojídač psů). Kdo dokáţe získat nejvíc hlasů, získá místo prezidenta
nebo krále. Dříve byl systém takový, ţe pouze kšatrija mohl usednout na královský trůn a nikoliv bráhman, vaišja
nebo šúdra. Nyní v Kali-juze však kšatrijové a bráhmani neexistují. Nyní máme demokracii. Kaţdý, kdo po
dobrém či po zlém získá vaše hlasy, můţe zaujmout místo vládce. Můţe to být prvotřídní darebák, ale dostane se
na nejctěnější prezidentské místo. Bhágavatam tyto vládce popisuje v dalším verši:
,,Obyvatelé budou tak utlačováni nemilosrdnými lotry v šatu vládců, ţe opustí své manţelky a majetek a utečou
do hor a lesů. `` (Šrímad-Bhágavatam 12.2.8) Takţe lidé, kteří se na základě hlasování dostávají do vlády, jsou
většinou
chamtiví vládci.
jejich zájmem je
okrádat veřejnost. Můţeme skutečně vidět, ţe vláda kaţdý rok vybírá velké daně a peníze si pak rozdělí mezi
sebou, zatímco ţivot obyčejných lidí se nezmění. Kaţdá vláda to dělá. Lidé se budou postupně cítit tak
vykořisťováni, ţe
budou chtít ukončit svůj rodinný ţivot, opustit svoji
manţelku a peníze a odejít do lesa. I to můţeme dnes vidět.
chyby tohoto věku jsou jako oceán. Kdybyste se ocitli uprostřed
Tichého oceánu, nevěděli byste, jak si zachránit ţivot. I kdybyste byli sebelepší plavci, Tichý oceán by se vám
nepodařilo přeplavat. Kali-juga je v Bhágavatamu popsána jako oceán chyb. Je nakaţena tolika špatnostmi, ţe to
vypadá, jako kdyby nebylo úniku. Ale jeden lék existuje:
Bhágavatam vysvětluje, ţe kdyţ zpíváte jméno Kršny - Haré Kršna
mantru - můţete se zbavit všech vlivů Kali-jugy.
Děkuji vám mnohokrát.
Návod k míru
Tento článek Šríla Prabhupáda vydal poprvé v roce 1956 v Novém Dillí v Indii na stránkách časopisu ,,Back to
Godhead`` (Návrat k Bohu), který zaloţil v roce 1944. Nabádá zde indické čtenáře, aby se snaţili ,,všechno
zaměstnat v transcendentální sluţbě Pánu, `` neboť ,,jedině to můţe přinést vytouţený mír. ``
Nejvyšší Pán je popsán ve zjevených písmech jako
znamená
,,věčný``,
znamená ,,plně si vědomý``,
znamená ,,blaţený`` a
znamená
,,osobnost``. Pán, Nejvyšší Bůh, který je jeden jediný, je tedy věčná blaţená osobnost s plným vědomím vlastní
totoţnosti. To je stručný a výstiţný popis Nejvyššího Pána, Jemuţ se nikdo nevyrovná a Jehoţ nikdo nepředčí.
Ţivé bytosti neboli dţívy jsou nepatrné vzorky Nejvyššího Pána, a proto v jejich činnostech vidíme touhu po
věčné existenci, touhu po dokonalém poznání a snahu různými způsoby dosáhnout štěstí. Tyto tři vlastnosti ţivé
bytosti lze v nepatrné míře nalézt i v lidské společnosti, ale stokrát více si jich uţívají bytosti pobývající na
vyšších planetách, které se nazývají Bhúrlóka, Svarlóka, Dţanalóka, Tapólóka, Maharlóka, Brahmalóka a tak
dále.
Ale dokonce i poţitek na vyšších planetách v hmotném světě, který je tisíckrát vyšší neţ poţitek na této Zemi, je
popsán jako bezvýznamný ve srovnání s duchovní blaţeností proţívanou ve společnosti Nejvyššího Pána. Poţitek
ze splynutí s neosobní duchovní září je vedle láskyplné sluţby Pánu v různých náladách neboli vztazích stejně
zanedbatelný jako kapka vody ve srovnání s oceánem.
Kaţdá ţivá bytost chce v hmotném světě dosáhnout nejvyšší úrovně poţitku, a přesto zde není nikdo šťastný.
Toto neštěstí panuje i na všech výše uvedených planetách, přestoţe ţivot je tam nesmírně dlouhý a velmi
pohodlný.
Takový je zákon hmotné přírody. I kdyţ prodlouţíme ţivot a pozdvihneme jeho úroveň na nejvyšší mez, přesto
budeme podle zákona hmotné přírody stále nešťastní. Příčinou je, ţe kvalita štěstí, které je nám přirozené, se liší
od štěstí získaného z hmotných činností. Ţivá bytost je nepatrná částečka sač-čid-ánanda-vigrahy, a proto má
nezbytně sklon k radosti, která je svojí kvalitou duchovní. Ţivá bytost se však marně snaţí získat svoji duchovní
radost v cizí atmosféře hmotné přírody.
Ryba vytaţená z vody nemůţe být nikdy šťastná na souši, ať jiţ se o to snaţí jakkoliv - musí mít své přirozené
vodní prostředí. Stejně tak nepatrná ţivá bytost, která je
nemůţe získat skutečné štěstí
ţádnými hmotnými plány, které se rodí v jejím mozku pod vlivem iluze. Ţivá bytost musí dostat jiné štěstí,
transcendentální štěstí, neboli duchovní blaţenost. Naším cílem má být tato duchovní blaţenost a nikoliv hmotné
poţitky.
Usilovat o duchovní blaţenost je správné, ale není moţné jí dosáhnout pouze odmítáním hmotného štěstí.
Teoretická negace hmotných činností, jak ji doporučuje Šrípáda Šankaráčárja, můţe být dobrá pro nepatrnou část
obyvatelstva, ale tou nejlepší a nejjistější cestou k dosaţení duchovní blaţenosti je oddaná sluţba, kterou
doporučuje Šrí Čaitanja Maháprabhu. Oddaná sluţba dokáţe změnit i tvář celé hmotné přírody.
Touha po hmotném štěstí se nazývá chtíč a činnosti zaloţené na tomto chtíči nakonec vedou vţdy ke zklamání.
Tělo jedovatého hada je velice chladné. Ale pokud se chce člověk ochladit hadím tělem a pověsí si ho na krk,
zemře na hadí uštknutí. Hmotné smysly jsou jako hadi a holdování takzvanému hmotnému štěstí zabíjí v člověku
vědomí jeho duchovní podstaty. Rozumně uvaţující člověk proto bude chtít najít skutečný zdroj štěstí.
Jeden hlupák, který neznal chuť cukrové třtiny, jednou dostal radu od svého přítele, aby zkusil, jak je cukrová
třtina sladká. Kdyţ se ptal, jak cukrová třtina vypadá, přítel mu dal nedokonalou informaci, ţe připomíná
bambusovou tyč. Tento hlupák se tedy pokoušel vysát sladkou šťávu z bambusové tyče, ale přirozeně ve svém
pokusu neuspěl.
Takové je postavení zmatené ţivé bytosti, hledající věčné štěstí v hmotném světě, který je nejen plný utrpení, ale
také pomíjivý a dočasný. V Bhagavad-gítě je hmotný svět popsán jako místo strastí. Usilovat o štěstí je správné,
ale pokusy získat ho z mrtvé hmoty pomocí takzvaného vědeckého pokroku jsou iluze. Oklamaní lidé to však
nechápou. Gítá (16.13) popisuje, ţe člověk posedlý chtíčem po hmotném štěstí si myslí: ,,Dnes mám takové
bohatství a podle mého plánu budu mít ještě víc. Tolik mám nyní a v budoucnu se můj majetek ještě zvětší. ``
Ateistická, bezboţná civilizace je velkým kolosem smyslového poţitku a kaţdý dnes blázní po penězích, aby
mohl i nadále hrát toto prázdné divadlo. Kaţdý chce peníze, protoţe peníze slouţí ke zprostředkování
smyslového poţitku. Očekávat mír v takové atmosféře zlaté horečky je utopický sen. Dokud zcela nezmizí
šílenství po smyslovém poţitku, mír nám zůstane velice vzdálený. Důvodem je to, ţe kaţdý je svojí přirozeností
věčný sluţebník Nejvyššího Pána, a proto si nic nemůţeme uţívat pro svůj osobní zájem. Musíme všechno
zaměstnat v transcendentální sluţbě, v zájmu Pána. Jedině to můţe přinést vytouţený mír. Ţádná část těla nemůţe
uspokojit sebe samu. Můţe jedině slouţit celému tělu a získat uspokojení z této sluţby. Nyní se však kaţdý snaţí
uspokojit pouze sebe a nikdo není připraven slouţit Pánu. To je základní příčina hmotné existence.
Od nejvyššího představitele vlády po nejniţšího metaře na ulici, kaţdý pracuje s myšlenkou na nezákonné
hromadění majetku. Ale pracovat pouze pro vlastní zájem je nezákonné a destruktivní. Dokonce i rozvíjení
duchovní realizace pouze pro vlastní zájem je nezákonné a destruktivní.
Výsledkem všeho nezákonného vydělávání peněz je, ţe peníze nikde nechybí. Chybí však mír. Jelikoţ se
veškerá naše lidská energie zaměřuje na vydělávání peněz, výdělečné schopnosti celého obyvatelstva jistě
vzrostly. Výsledkem toho všeho však je, ţe tato neomezená a nezákonná inflace peněz vytváří špatnou ekonomii
a vede k výrobě drahých zbraní hromadného ničení, které pak ohroţují všechno, čeho jsme pomocí peněz
dosáhli.
Vůdčí představitelé velkých finančních velmocí nyní namísto toho, aby uţívali míru, vymýšlejí velké plány, jak
se zachránit před moderními zbraněmi, a zároveň se další astronomické sumy peněz vyhazují z oken na další
pokusy s těmito hrůzostrašnými zbraněmi. Za tyto pokusy se neplatí pouze velkými penězi, ale také ţivoty mnoha
uboţáků, a to všechno svazuje tyto země do přísných zákonů karmy. Taková je iluze hmotné přírody. Touha po
smyslovém poţitku vede k tomu, ţe energie se promrhává na vydělávání peněz, které se potom utrácejí na
zničení lidské rasy. Podle zákonů přírody tak energie celého lidstva přichází nazmar, protoţe je odvedena od
sluţby Pánu, který je ve skutečnosti vlastníkem všech energií.
Bohatství pochází od matky Lakšmí neboli bohyně štěstí. Jak vysvětluje védská literatura, úkolem bohyně štěstí
je slouţit Pánu Nárájanovi, zdroji všech ,,narů`` neboli ţivých bytostí. ,,Narové`` mají také slouţit Nárájanovi,
Nejvyššímu Pánovi, pod vedením bohyně štěstí. Ţivé bytosti si nemohou uţívat s bohyní štěstí, aniţ by slouţily
Nárájanovi neboli Kršnovi, a proto kaţdý, kdo po ní neoprávněně touţí, bude potrestán zákony přírody a peníze,
které takto získá, se stanou příčinou jeho zkázy a nikoliv příčinou míru a prosperity.
Tyto nezákonně nahromaděné peníze jsou nyní odebírány lakomým občanům různými metodami státního
zdaňování pro různé národní a mezinárodní válečné fondy, které utrácejí peníze bez jakéhokoliv uţitku.
Běţnému občanu uţ nestačí jen tolik peněz, aby dobře zaopatřil svoji rodinu a mohl kultivovat duchovní poznání,
coţ jsou nezbytnosti lidského ţivota. Kaţdý chce neomezené mnoţství peněz, aby uspokojil své nenasytné touhy,
a úměrně jeho nezákonným touhám mu nyní jeho nahromaděné peníze odebírají agenti iluzorní přírody v podobě
placených lékařů, právníků, výběrčích daní, společností, institucí a takzvaných religionistů, jakoţ i v podobě
hladomorů, zemětřesení a mnoha jiných takových kalamit.
Jeden lakomec, který si pod vlivem iluzorní energie nechtěl koupit časopis Návrat k Bohu, utrácel 2500 dolarů
na týdenní příděl léků a potom zemřel. Podobná věc se stala, kdyţ jeden muţ, který odmítl utratit jediný cent na
sluţbu Pánu, promrhal 3500 dolarů na soudní spor mezi členy vlastní domácnosti. To je zákon přírody. Pokud se
peníze nezasvětí sluţbě Pánu, působením zákonů přírody musí být utraceny v boji proti právním problémům,
nemocem atd. Pošetilí lidé nevidí tato fakta, a zákony Nejvyššího Pána je proto nutně oklamou.
Zákony přírody nám nedovolují přijímat více peněz, neţ kolik potřebujeme na řádné zaopatření. Řád přírody
hojně zásobí kaţdou ţivou bytost jejím náleţitým podílem v podobě potravy a obydlí, ale nenasytný chtíč
lidských bytostí narušuje celý řád Všemocného Otce všech ţivotních druhů.
Řízením Nejvyššího Pána existuje moře soli, protoţe sůl je pro ţivou bytost nezbytná. Stejně tak Bůh zařídil
dostatek vzduchu a světla, které jsou pro ţivou bytost také nezbytné. Kaţdý si můţe vzít libovolné mnoţství soli,
ale ne víc, neţ kolik potřebuje. Kdyţ si vezmeme více soli, zkazíme si ţaludek, a kdyţ si vezmeme málo, naše
jídlo bude bez chuti. Na druhé straně, kdyţ si vezmeme právě tolik, kolik potřebujeme, naše jídlo bude chutné a
my budeme zdraví. Touha po bohatství a touha mít víc, neţ kolik potřebujeme, je škodlivá stejně jako kdyţ jíme
více soli, neţ je nutné. To je zákon přírody.
VII. Návrat k věčnému náboženství
Vědomí Kršny: hinduistický kult nebo duchovní kultura?
,,Někdy si Indové jak v Indii, tak i jinde myslí, ţe káţeme hidnuistické náboţenství, ale ve skutečnosti tomu tak
není... Lidé by si neměli myslet, ţe káţeme nějaké sektářské náboţenství. Ne. Jednoduše káţeme, jak milovat
Boha... Dáváme duchovní kulturu, která můţe vyřešit všechny ţivotní problémy, a proto je přijímána na celém
světě. ``
Někteří lidé se mylně domnívají, ţe hnutí pro vědomí Kršny je hinduistické náboţenství. Vědomí Kršny není
víra nebo náboţenství, které by chtělo přemoci jiné náboţenské systémy a víry. Právě naopak: je to základní
kulturní hnutí pro celou lidskou společnost a nepředstavuje ţádnou určitou sektářskou víru. Toto hnutí je určeno
především k tomu, aby učilo lidi, jak mohou milovat Boha.
Někdy si Indové jak v Indii, tak i jinde myslí, ţe káţeme hinduistické náboţenství, ale ve skutečnosti tomu tak
není. Slovo
nenajdeme nikde v Bhagavad-gítě a ani v celé védské literatuře. Toto slovo přinesli
Muslimové z provincií sousedících s Indií, jako je Afghánistán, Baluchistán a Persie. Protéká tam řeka Sindhu,
která tvoří hranici severozápadních indických provincií, a jelikoţ muslimové nedokáţí správně vyslovovat
,,Sindhu``, říkají této řece ,,Hindu``, a obyvatele této části země označují za ,,hindy``. Podle védského jazyka se
Evropanům říká mlečhové nebo javanové, a podobně Hindu je jméno, které přinesli muslimové.
Skutečná kultura Indie je vysvětlena v Bhagavad-gítě, kde stojí psáno, ţe na základě různých vlastností nebo
kvalit přírody existují různé druhy lidí, které se všeobecně rozdělují do čtyř společenských řádů a čtyř
duchovních stavů. Tento systém společenského a duchovního dělení se nazývá
Čtyři
neboli společenské řády jsou bráhman, kšatrija, vaišja a šúdra. Čtyři
neboli duchovní
stavy jsou brahmačarja, grhastha, vánaprastha a sannjása. Varnášramský systém je popsán ve védských písmech
zvaných Purány. Cílem védské kultury je přinést kaţdému poznání o Kršnovi neboli o Bohu. Takový je program
celé védské společnosti.
Kdyţ Pán Čaitanja hovořil s velkým oddaným Rámánandou Rájem, zeptal se ho: ,,Co je základním principem
lidského ţivota? `` Rámánanda Rája odpověděl, ţe lidská civilizace začíná přijetím varnášama-dharmy. Dokud
nedospěje na úroveň varnášrama-dharmy, není moţné mluvit o lidské civilizaci. Hnutí pro vědomí Kršny se proto
snaţí zavést správný systém lidské civilizace, známý jako vědomí Kršny nebo kultura vědomí Boha V Indii je nyní varnášramský systém zneuţívaný, a tak ten, kdo se narodil v rodině bráhmana (nejvyšší
společenské třídy), si dělá nároky na bráhmanský statut. Šástry (písma) ale tento nárok neuznávají. Něčí předek
mohl být podle gotry neboli rodu bráhman, ale skutečná varnášrama-dharma se zakládá na skutečných
vlastnostech, kterých člověk dosáhl nehledě na své zrození nebo dědičná práva. My proto nerozšiřujeme
současný systém hindů, obzvláště ne těch, kteří jsou pod vlivem Šankaráčárji, neboť Šankaráčárja učil, ţe
Absolutní Pravda je neosobní, a tak nepřímo popíral existenci Boha.
Šankaráčárja měl zvláštní poslání: přišel, aby obnovil vliv Véd po období buddhismu. Díky podpoře krále Ašóky
se před 2600 lety buddhistické náboţenství rozšířilo prakticky po celé Indii. Buddha byl podle védské literatury
zplnomocněnou inkarnací Kršny a zjevil se s určitým cílem. Jeho systém myšlení neboli víry přijala velká část
společnosti, ale Buddha popíral autoritu Véd. V době šíření buddhismu byla védská kultura jak v Indii, tak i na
jiných místech zastavena. Šankaráčárja proto přišel se svým májávádským systémem a jeho jediným cílem bylo
vypudit systém buddhistické filozofie.
Přesněji řečeno, májávádská filozofie je ateismus, neboť je to proces, ve kterém si člověk pouze představuje, ţe
existuje Bůh. Májávádský systém existuje jiţ od nepaměti. Současný systém filozofie nebo náboţenství v Indii se
zakládá na Šankaráčárjově májávádské filozofii, která je kompromisem s buddhistickou filozofií. Podle
májávádské filozofie ve skutečnosti ţádný Bůh neexistuje, a jestli existuje, pak je neosobní a všeprostupující, a
proto si Ho můţeme představit v jakékoliv podobě. Tento závěr není v souladu s védskou literaturou. Védská
písma se zmiňují o mnoha polobozích, které lidé uctívají s různými cíli, ale v kaţdém případě je za nejvyššího
vládce označován Nejvyšší Pán, Osobnost Boţství, Višnu. To je skutečná védská kultura.
Filozofie vědomí Kršny nepopírá ani existenci Boha, ani polobohů, ale májávádská filozofie popírá obojí;
zastává názor, ţe neexistují ani polobozi, ani Bůh. Pro májávádíny je nakonec všechno nula. Říkají, ţe člověk si
můţe představit jakoukoliv autoritu - ať Višnua, Durgu, Pána Šivu, nebo boha Slunce - protoţe jsou to polobozi
obvykle uctívaní ve společnosti. Májávádská filozofie ve skutečnosti nepřijímá existenci ţádného z nich.
Májávádíni říkají, ţe jelikoţ člověk nemůţe soustředit svoji mysl na neosobní Brahman, můţe si představit
jakoukoliv z těchto podob. To je nový systém, nazývaný
Zavedl ho Šankaráčárja, ale
Bhagavad-gítá ţádné takové teorie neučí, a tudíţ nejsou autoritativní.
Bhagavad-gítá potvrzuje existenci polobohů. Polobozi jsou popsáni ve Védách a nemůţeme popřít jejich
existenci, ale nemají být chápáni a uctíváni z pohledu Šankaráčárji. Bhagavad-gítá uctívání polobohů jasně
zamítá (7.20):
,,Ti, jejichţ poznání unesly hmotné ţádosti, se uchylují k polobohům a uctívají je podle pravidel a předpisů,
které odpovídají jejich povahám. `` Kršna v Bhagavad-gítě (2.44) dále říká:
,,V mysli těch, kteří příliš lpějí na smyslových poţitcích a hmotném bohatství a kteří jsou těmito věcmi zmateni,
se nikdy nezrodí pevné odhodlání oddaně slouţit Nejvyššímu Pánu. `` Ti, kteří uctívají různé polobohy, jsou
popsáni jako
coţ znamená ,,lidé, kteří ztratili rozum``. To je také dále vysvětleno v
Bhagavad-gítě (7.23):
,,Lidé omezeného rozumu uctívají polobohy, avšak plody, které získají, jsou pomíjivé. Ti, kdo uctívají
polobohy, jdou na planety polobohů, kdeţto Moji oddaní dosáhnou nakonec Mé svrchované planety. `` Odplaty,
které dávají polobozi, jsou dočasné, protoţe jakékoliv hmotné věci mají význam pouze ve spojitosti s dočasným
tělem. Veškeré hmotné bohatství a moţnosti, které člověk získá, ať uţ moderními vědeckými metodami nebo
poţehnáním od polobohů, se ztratí s koncem těla. Duchovní pokrok se však nikdy neztrácí.
Lidé by si neměli myslet, ţe káţeme nějaké sektářské náboţenství. Ne. Jednoduše káţeme, jak milovat Boha. O
existenci Boha najdeme mnoho teorií. Například ateisté v Boha nikdy neuvěří. Ateisté jako profesor Jacques
Monod, který získal Nobelovu cenu, prohlašují, ţe všechno je náhoda (coţ je teorie, se kterou před dlouhou
dobou přišli ateističtí filozofové Indie jako byl Čárváka). Jiné filozofie jako
hlásají, ţe
jestli člověk vykonává dobře a poctivě svoji práci, výsledek přijde automaticky, aniţ by bylo třeba obracet se na
Boha. Jako důkaz předkládají argument, ţe kdyţ je někdo postiţený nějakou infekcí a uţívá léky, postupně se
uzdraví. V této souvislosti však můţeme namítnout, ţe i kdyţ člověk uţívá ty nejlepší léky, stejně můţe zemřít.
Výsledek se nedá vţdy předvídat. Existuje proto vyšší autorita,
svrchovaný vládce. Jak
by jinak bylo moţné, ţe se ze syna bohatého a zboţného člověka stane hippie na ulici nebo ţe člověku, který po
tvrdé práci velmi zbohatne, řekne lékař: ,,Nyní nesmíte jíst nic jiného neţ odvar z krup. ``
Teorie
prohlašuje, ţe svět se točí bez řízení Boha. Takové filozofie říkají, ţe všechno se
děje díky chtíči (
). Chtíč způsobí, ţe muţ je přitahovaný k ţeně, příleţitostně dojde k
sexu a ţena otěhotní. Ve skutečnosti neexistuje ţádný plán, aby ţena otěhotněla, ale přirozeným chodem
okolností, kdyţ se muţ a ţena spojí, se objeví výsledek. Ateistická teorie, která je popsána v šestnácté kapitole
Bhagavad-gíty jako asurská neboli démonská, vlastně tvrdí, ţe se tímto způsobem děje všechno - náhodou a jako
výsledek přirozené přitaţlivosti. Tato démonská teorie podporuje myšlenku, ţe kdyţ se chce někdo vyhnout
dětem, můţe pouţívat antikoncepční prostředky.
Ve skutečnosti ale existuje velký plán, podle kterého se vše řídí - plán védský. Védská literatura dává pokyny jak
se mají muţi a ţeny spojit, jak mají počít děti a co je účelem sexuálního ţivota. Kršna říká v Bhagavad-gítě, ţe
pohlavní ţivot podle védských pravidel a příkazů je správný a pro Něj přijatelný. Ale náhodný pohlavní ţivot je
nepřijatelný. Kdyţ je někdo příleţitostně sexuálně přitahován a přijdou děti, říká se jim
nechtěná populace. Tak se to děje mezi niţšími zvířaty, ale není to vhodné pro lidi. Pro lidi je tu plán. Nemůţeme
přijmout teorii, ţe v lidském ţivotě neexistuje ţádný plán nebo ţe všechno se rodí náhodou vlivem hmotných
potřeb.
Také Šankaráčárjova teorie, která tvrdí, ţe ţádný Bůh neexistuje a ţe člověk má vykonávat své činnosti a
představovat si Boha v jakékoliv podobě, jen aby udrţel klid a mír ve společnosti, je více méně zaloţena na teorii
náhody a potřeb. Ale naše učení, které je zcela odlišné, se zakládá na autoritě. Kršna doporučuje
varnášrama-dharmu a nikoliv kastovní systém, jak si ho dnes lidé představují. Tento moderní kastovní systém je
dnes zavrhován i v samotné Indii a je to správné, neboť rozdělování lidí na různé třídy podle zrození neodpovídá
skutečnému védskému kastovnímu systému, který stanovil Pán.
Ve společnosti existuje vţdy mnoho tříd - někteří lidé jsou inţenýři, někteří lékaři, někteří jsou chemici,
obchodníci a tak dále. Tyto různé třídy ovšem nejsou dány zrozením, ale vlastnostmi. Nic takového, jako je
kastovní systém podle zrození, védská literatura neschvaluje, a ani my ho nepřijímáme. Nemáme nic společného
s kastovním systémem, který dnes odmítají i lidé v Indii. Spíše dáváme kaţdému příleţitost stát se bráhmanem a
dosáhnout tak nejvyššího ţivotního postavení.
Jelikoţ je v současné době nedostatek bráhmanů, duchovních vůdců, a kšatrijů, kvalifikovaných vládců, a jelikoţ
celému světu vládnou šúdrové neboli příslušníci dělnické třídy, ve společnosti je mnoho nedostatků. Abychom
zmírnili tyto nedostatky, propagujeme hnutí pro vědomí Kršny. Pokud bude skutečně obnovena třída bráhmanů,
ostatní společenské řády budou automaticky následovat, stejně jako kdyţ je mozek dokonale v pořádku, pak i
ostatní části těla, jako ruce, břicho a nohy, pracují bezchybně.
Konečným cílem tohoto hnutí je učit lidi, jak milovat Boha. Čaitanja Maháprabhu potvrzuje závěr, ţe nejvyšší
dokonalostí lidského ţivota je naučit se milovat Boha. Hnutí pro vědomí Kršny nemá nic společného s
hidnuistickým náboţenstvím nebo s jakýmkoliv systémem náboţenství. Ţádný křesťan nebude mít zájem měnit
svou víru z křesťanské na hinduistickou, a podobně ani ţádný zastánce hidnuistické kultury se nebude chtít
změnit na křesťana. Takové změny dělají pouze lidé, kteří jsou v neurčitém společenském postavení. Ale kaţdý
bude mít zájem pochopit a vzít váţně filozofii a vědu o Bohu. Kaţdý by měl jasně porozumět tomu, ţe hnutí pro
vědomí Kršny nekáţe takzvané hinduistické náboţenství. Dáváme duchovní kulturu, která můţe vyřešit všechny
ţivotní problémy, a proto je přijímána na celém světě.
Prohlášení naší závislosti na Bohu
V březnu roku 1976 hovoří Šríla Prabhupáda s vydavateli časopisu Návrat k Bohu (,,Back to Godhead``,
zkratka ,,BTG``) o americké revoluci: ,,Američané říkají, ţe věří v Boha, ale bez vědy o Bohu je jejich víra
prostě smyšlená. Nejprve vezměte velice váţně vědu o Bohu a pak v Něj věřte... Vymýšlejí si, jak vládnout po
svém. A to je jejich chyba. Nikdy nebudou úspěšní... Přijdou další revoluce - jedna za druhou. Ţádný mír
nenastane. ``
BTG: Thomas Jefferson sepsal základní filozofii americké revoluce do Prohlášení nezávislosti. Tehdejší
významní lidé, kteří tento dokument podepsali, se shodli na tom, ţe existují jisté velmi zjevné nebo samozřejmé
pravdy, z nichţ první je, ţe všichni lidé jsou stvořeni jako sobě rovní. Tím mysleli, ţe všichni lidé jsou si rovni
před zákonem a mají stejné právo být zákonem chráněni.
Šríla Prabhupáda: Ano, v tom smyslu jsou lidé stvořeni jako sobě rovní, jak říkáte.
BTG: Jiným bodem v Prohlášení nezávislosti je, ţe všem lidem dává Bůh jistá přirozená práva, která jim
nemohou být odebrána. Jsou to práva na ţivot, na svobodu a...
Šríla Prabhupáda: Ale zvířata mají také právo na ţivot. Proč by zvířata neměla mít také právo ţít? Například
zajíci si ţijí v lese svůj ţivot. Proč vláda povoluje lovcům jít a střílet je?
BTG: Mluvilo se jen o lidských bytostech.
Šríla Prabhupáda: Pak to není ţádná skutečná filozofie. Omezená myšlenka, ţe má rodina nebo můj bratr jsou
dobří a všechny ostatní můţu zabít - to je zločin. Předpokládejme, ţe pro dobro své rodiny zabiji vašeho otce. Co
je to za filozofii? Skutečná filozofie je
být přátelský ke všem ţivým
bytostem. Vztahuje se to jistě na lidi, ale kdyţ zbytečně zabijete jen jedno jediné zvíře, budu okamţitě
protestovat: ,,Co to děláte za nesmysl? ``
BTG: Zakladatelé Ameriky říkali, ţe dalším přirozeným právem je právo na občanskou nebo osobní svobodu svobodu v tom smyslu, ţe vláda nemá právo určovat vám, jakou práci máte dělat.
Šríla Prabhupáda: Je-li vláda nedokonalá, nemá lidem říkat, co mají dělat. Ale je-li vláda dokonalá, pak můţe.
BTG: Třetím přirozeným právem, o kterém se zmiňovali, bylo, ţe kaţdá lidská bytost má právo usilovat o
štěstí.
Šríla Prabhupáda: Ano. Ale váš standard štěstí můţe být odlišný od mého. Vy třeba rádi jíte maso a já jedení
masa nesnáším. Jak můţe být váš standard štěstí rovný mému?
BTG: Má tedy kaţdý mít svobodu, aby mohl dosáhnout standardu štěstí podle vlastní libosti?
Šríla Prabhupáda: Ne. Standard štěstí má být určený podle vlastností člověka. Musíte rozdělit celou
společnost na čtyři skupiny: na lidi s bráhmanskými vlastnostmi, lidi s vlastnostmi kšatrijů, pak na lidi s
vlastnostmi vaišjů a s vlastnostmi šúdrů. Kaţdý má mít dobré podmínky pro práci, která odpovídá jeho
přirozeným vlastnostem.
Nemůţete zaměstnat býka tím, k čemu se pouţívá kůň, a ani nemůţete koně zaměstnat tím, k čemu se pouţívá
býk. Dnes prakticky kaţdý dostává vysokoškolské vzdělání. Ale co se na těchto školách učí? Většinou technické
předměty, coţ je vzdělání pro šúdry. Skutečné vyšší vzdělání znamená učit se védské moudrosti. To je určeno
bráhmanům. Samotné šúdrovské vzdělání přinese jedině chaos. Kaţdý by měl být vyzkoušen a mělo by se zjistit,
pro které vzdělání se hodí. Někteří šúdrové mohou dostat technické vzdělání, ale většina šúdrů by měla pracovat
na farmách. Jelikoţ lidé se stěhují do měst, aby získali vzdělání a myslí si: ,,Budu tam mít víc peněz, ``
zemědělství je nyní zanedbané. Protoţe se nikdo nezabývá pěstováním dobrých potravin, je jich nedostatek.
Všechny tyto nesrovnalosti způsobuje špatná vláda. Povinností vlády je dohlíţet, aby byl kaţdý zaměstnán podle
svých přirozených vlastností. Pak budou lidé šťastní.
BTG: Takţe, kdyţ vláda zařadí všechny do jedné třídy, lidé nemohou být šťastní.
Šríla Prabhupáda: Ano, je to nepřirozené a způsobuje to zmatek.
BTG: Zakladatelé Ameriky neuznávali třídy, jelikoţ s nimi měli špatné zkušenosti. Před revolucí vládli
Američanům monarchové, ale ti měli vţdycky sklony být despotičtí a nespravedliví.
Šríla Prabhupáda: Protoţe nebyli náleţitě vychováváni a připraveni stát se zboţnými vládci. Ve védské
civilizaci byli chlapci vychováváni od útlého dětství jako prvotřídní brahmačáríni (studenti v celibátu). Chodili
do
školy duchovního mistra, a učili se sebeovládání, čistotě, pravdomluvnosti a mnoha jiným
zboţným vlastnostem. Nejlepší z nich potom byli kvalifikovaní vládnout zemi.
Americká revoluce nemá ţádný zvláštní význam. Skutečnost je taková, ţe kdyţ jsou lidé nešťastní, revoltují. K
tomu došlo v Americe, k tomu došlo ve Francii a k tomu došlo v Rusku.
BTG: Američtí revolucionáři říkali, ţe pokud vláda nebude schopná vládnout správně, lidé mají právo ji
svrhnout.
Šríla Prabhupáda: Ano. Jako v případě Nixona: svrhli ho. Ale kdyţ nahradí Nixona jiným Nixonem, jaký to
má smysl? Musí vědět, jak nahradit Nixona zboţným vůdcem. Protoţe lidé nejsou správně vychováni a nemají
správnou kulturu, budou volit jednoho Nixona za druhým a nikdy nebudou šťastní. Lidé mohou být šťastní.
Návod ke štěstí je v Bhagavad-gítě. První věcí, kterou musí vědět, je, ţe Země patří Bohu. Proč Američané
prohlašují, ţe americká země patří jim? Kdyţ do Ameriky přijeli první Evropané, říkali: ,,Tato země patří Bohu;
máme tedy právo zde ţít. `` Tak proč teď nedovolí jiným, aby se v té zemi usadili? Jaká je jejich filozofie?
Existuje tolik přelidněných zemí. Americká vláda má dovolit lidem z těchto zemí přistěhovat se do Ameriky a
umoţnit jim obdělávat půdu a pěstovat obilí. Proč to neudělá? Zabrali násilím pozemky druhých a silou brání
ostatním tam přijít. Jaká je to filozofie?
BTG: Neřídí se ţádnou filozofií.
Šríla Prabhupáda: Darebáctví - to je jejich filozofie. Zaberou násilím pozemky a pak vydají zákon, ţe nikdo
nesmí zabírat násilím cizí pozemek. Jsou to tedy zloději. Nemohou bránit tomu, aby Boţí pozemky obývali Boţí
synové. Amerika a další země Organizace spojených národů by měly vydat usnesení, ţe kdekoliv se najde
dostatek půdy, můţe být uţívána lidskou společností pro produkci potravy. Vláda můţe říci: ,,Vaše země je
přelidněná. Vaši lidé tedy mohou přijít sem. Dáme jim půdu a oni mohou pěstovat potravu. `` Viděli bychom
zázračné výsledky. Ale udělají to? Ne. Jaká je potom jejich filozofie? Darebáctví. ,,Zaberu zemi násilím a
nedovolím ostatním, aby sem přišli. ``
BTG: Jedno americké heslo říká: ,,Jeden národ před Bohem``.
Šríla Prabhupáda: Ano, to je vědomí Kršny. Má tu být jeden národ před Bohem a stejně tak jedna světová
vláda slouţící Bohu. Všechno patří Bohu a my jsme všichni Jeho synové. Taková filozofie je potřeba.
BTG: Ale v Americe se lidé velice obávají centrální vlády, protoţe si myslí, ţe kdekoliv je silná vláda, tam
bude vţdy tyranie.
Šríla Prabhupáda: Pokud jsou vůdci náleţitě kvalifikovaní, nemůţe vznikat tyranie.
BTG: Ale jednou z myšlenek amerického vládního systému je, ţe kdyţ vůdce má příliš mnoho moci,
nevyhnutelně se zkazí.
Šríla Prabhupáda: Musí být vychován tak, aby se nemohl zkazit!
BTG: Jakým způsobem je toho moţné docílit?
Šríla Prabhupáda: Přípravou je
Rozdělte lidi ve společnosti podle vlastností a
učte je, ţe všechno patří Bohu a má být vyuţíváno ve sluţbě Jemu. Pak skutečně můţe existovat ,,jeden národ
před Bohem``.
BTG: Ale je-li společnost rozdělena do rozdílných skupin, nebudou si lidé závidět?
Šríla Prabhupáda: Ne, ne. Stejně jako mé tělo má rozdílné části, které pracují společně, také společnost můţe
mít rozdílné vrstvy pracující pro stejný cíl. Mezi mojí rukou a nohou je rozdíl, ale kdyţ řeknu ruce: ,,Přines
sklenici vody, `` nohy budou také pomáhat. Nohy jsou potřeba a ruce jsou také potřeba.
BTG: Ale v západním světě máme dělnickou třídu a kapitalistickou třídu, a stále mezi sebou bojují.
Šríla Prabhupáda: Ano. Kapitalistická třída je potřeba a dělnická třída je také potřeba.
BTG: Ale ony mezi sebou bojují.
Šríla Prabhupáda: Protoţe nemají správné vzdělání; nemají ţádný společný zájem. Ruce a nohy pracují
rozdílně, ale jejich společným zájmem je udrţovat tělo. Kdyţ najdete společný zájem kapitalistů i dělníků, pak
nebudou mít důvod spolu bojovat. Ale kdyţ neznáte společný zájem, boje budou pokračovat.
BTG: Revoluce?
Šríla Prabhupáda: Ano.
BTG: Je tedy nejdůleţitější věcí najít společný zájem, na kterém se lidé mohou sjednotit?
Šríla Prabhupáda: Ano. Stejně jako v naší společnosti pro vědomí Kršny za mnou přicházíte všechno
prodiskutovat, protoţe já vám můţu nabídnout řešení ve společném zájmu. Jinak by tu byl boj. Vláda má dobře
znát cíl ţivota - společný zájem - a má učit lidi pracovat pro tento cíl. Pak budou šťastní a spokojení. Ale kdyţ
lidé jednoduše volí ničemy stylu Nixona, nikdy nenajdou společný zájem. Kaţdý ničema si můţe nějakým
způsobem zajistit hlasy a pak se stát hlavou státu. Kandidáti podplácejí, klamou a dělají propagandu, aby získali
hlasy. Kdyţ je získají, posadí se na nejvyšší místo. Takový systém je špatný.
BTG: Kdyţ ale nebudeme volit své vůdce ve všeobecných volbách, jak bude společnost řízena?
Šríla Prabhupáda: Potřebujete bráhmany, kšatrije, vaišji a šúdry. Kdyţ chcete stavět budovu, potřebujete
inţenýry. Nepotřebujete metaře. Není to tak? Jak vám pomůţe metař? Ne, je potřeba inţenýr. Takţe kdyţ
následujete rozdělení podle varnášramského systému, vládnout mohou jedině kšatrijové. A senátory v
zákonodárném shromáţdění mohou být jedině kvalifikovaní bráhmani. Nyní jsou v zákonodárném shromáţdění i
řezníci. Co oni mohou vědět o tvorbě zákonů? Je to řezník, ale vyhrál ve volbách a stal se senátorem. Nyní jsou
podle zásady
do zákonodárství voleni i řezníci. Takţe všechno závisí na výchově. V naší
společnosti pro vědomí Kršny se podle toho řídíme, ale v politice se na to zapomíná. Nemůţe existovat pouze
jedna třída. To je pošetilost, protoţe musíme zaměstnávat různé typy lidí v různých činnostech. Pokud toto umění
neovládáme, potom neuspějeme, neboť bez dělby práce tu bude jen zmatek. Všechny povinnosti krále jsou
uvedeny ve Šrímad-Bhágavatamu. Různé třídy ve společnosti mají spolupracovat přesně tak, jako spolupracují
různé části těla. I kdyţ je kaţdá část určena pro něco jiného, všechny pracují s jedním cílem - správně udrţovat
tělo.
BTG: Jaká je skutečná povinnost vlády?
Šríla Prabhupáda: Chápat, co chce Bůh, a dohlíţet, aby společnost pracovala podle toho. Pak budou lidé
šťastní. Ale kdyţ lidé pracují pro různé nesprávné cíle, jak mohou být šťastní? Povinností vlády je dohlíţet, aby
se ubírali správným směrem. Správný směr je znát Boha a jednat podle Jeho pokynů. Kdyţ ale vůdci sami nevěří
ve svrchovanost Boha a kdyţ nevědí, co chce Bůh učinit nebo co chce abychom činili my, jak můţe být taková
vláda dobrá? Vůdci jsou na špatné cestě a svádějí na ni i ostatní. Taková je situace dnešního světa.
BTG: Ve Spojených státech je tradiční odluka církve a státu.
Šríla Prabhupáda: Já nemluvím o církvi. S církví nebo bez církve - o to se nejedná. Hlavní věcí je, ţe vůdci
musí přijmout, ţe existuje nejvyšší vládce. Jak to mohou popírat? Vše v přírodě se hýbe pod vládou Nejvyššího
Pána. Vůdci nemohou ovládat přírodu, proč tedy nepřijímají nejvyššího vládce? To je chyba této společnosti.
Vůdci v kaţdém směru cítí, ţe musí existovat nejvyšší vládce, a přesto Ho stále popírají.
BTG: Ale řekněme, ţe vláda je ateistická...
Šríla Prabhupáda: Pak to nemůţe být dobrá vláda. Američané říkají, ţe věří v Boha, ale bez vědy o Bohu je
jejich víra prostě smyšlená. Nejprve vezměte velice váţně vědu o Bohu a pak v Něj věřte. Oni nevědí, kdo Bůh
je, a my to víme. My opravdu věříme v Boha a ne oni, i kdyţ to o sobě prohlašují.
Vymýšlejí si, jak vládnout po svém. A to je jejich chyba. Nikdy nebudou úspěšní. Jsou nedokonalí, a jestli si
budou dále vymýšlet vlastní způsoby, nedokonalí zůstanou. Přijdou další revoluce - jedna za druhou. Ţádný mír
nenastane.
BTG: Kdo určuje náboţenské zásady, které by lidé měli následovat?
Šríla Prabhupáda: Bůh. Bůh je dokonalý. On je určuje. Podle Véd je Bůh vůdcem všech ţivých bytostí (
). My se od Něj lišíme, protoţe On je všedokonalý a
my nejsme. My jsme velmi malí. Máme vlastnosti Boha, ale ve velmi malé míře. Proto máme jen malé poznání to je všechno. S trochou poznání můţete sestrojit letadlo, ale nemůţete sestrojit komára. Bůh stvořil tělo komára,
coţ je také ,,letadlo``. To je rozdíl mezi Bohem a námi: máme poznání, ale ne tak dokonalé jako má On. Takţe
vůdci státu musí hledat rady Boha. Pak budou vládnout dokonale.
BTG: Navrhuje Bůh také nějaký nejdokonalejší systém vlády?
Šríla Prabhupáda: Ano. Ve védských dobách řídili vládu kšatrijové. Kdyţ byla válka, král šel bojovat jako
první. Jako váš George Washington: bojoval, kdyţ byla válka. Ale jaký prezident vládne nyní? Kdyţ je válka,
sedí si v bezpečí a telefonem dává rozkazy. Jednoduše do své funkce nepatří. Kdyţ je válka, prezident má být tím
prvním, kdo půjde v čele a povede bitvu.
BTG: Kdyţ je ale člověk malý a nedokonalý, jak můţe plnit dokonalé Boţí příkazy a dokonale vládnout?
Šríla Prabhupáda: Vy jste třeba nedokonalí, ale kdyţ budete jednat podle mých příkazů, budete se
zdokonalovat. Vy jste mě přijali za svého vůdce a já přijímám Boha za svého vůdce. Takto můţe být vláda ve
společnosti dokonalá.
BTG: Takţe dobrá vláda znamená především přijmout Nejvyšší Bytost za skutečného vládce?
Šríla Prabhupáda: Nemůţete přijmout přímo Nejvyšší Bytost. Za své nejvyšší vůdce musíte přijmout
sluţebníky Nejvyšší Bytosti - bráhmany nebo vaišnavy (oddané Pána). Vládnou kšatrijové - druhá třída.
Kšatrijové mají přijímat rady od bráhmanů nebo vaišnavů a podle nich sestavovat zákony. Vaišjové mají plnit
nařízení kšatrijů. A šúdrové mají pracovat pro všechny tyto tři vrstvy. Pak bude společnost dokonalá.
,,Postavte svůj stát na duchovních základech``
Šríla Prabhupáda přednáší na univerzitě v Nairobi: ,,Snaţíte se o rozvoj své země, a proto vás prosím, rozvíjejte
ji duchovně, neboť jen duchovní rozvoj má skutečnou hodnotu. Nenapodobujte Američany a Evropany, kteří ţijí
jako kočky a psi... Jiţ existuje atomová bomba a jakmile vypukne příští válka, se všemi jejich mrakodrapy a vším
ostatním bude konec. Snaţte se to chápat ze skutečného, reálného pohledu na lidský ţivot, z duchovního
pohledu... ``
Dámy a pánové, velice vám děkuji za vaši laskavou účast na tomto setkání. Hnutí pro vědomí Kršny se snaţí
přivést lidskou společnost k dokonalosti ţivota kaţdého jednotlivce. Dnes budeme hovořit o skutečném smyslu
lidského ţivota. Snaţíme se o něm poučit celý svět.
Lidský ţivot je nám dán aţ po mnoha a mnoha miliónech let vývoje. Měli bychom si připomenout, ţe podle
Padma Purány existuje 8 400 000 ţivotních druhů. Ţivot začíná u vodních ţivočichů, neboť z védské literatury
víme, ţe na počátku stvoření byla celá planeta zaplavena vodou. Tento hmotný svět se skládá z pěti
hrubohmotných prvků - země, vody, ohně, vzduchu a éteru. Kromě nich pak existují tři jemnohmotné prvky mysl, inteligence a ego. Nad nimi je potom duše, kterou všech osm prvků pokrývá. Tuto informaci najdeme v
Bhagavad-gítě.
Lidé nejsou jediné ţivé bytosti, které mají duši. My všichni jsme duše - zvěř, ptáci, plazi, hmyz, stromy, rostliny,
vodní ţivočichové a tak dále. Duše je jen pokryta rozdílnými oděvy, stejně jako někteří z vás mají na sobě bílé
šaty, jiní zelené, další červené a tak dále. Ale nám nejde o šaty, nám jde o vás jako o duše. V Bhagavad-gítě je
řečeno (5.18):
,,Díky správnému poznání se pokorný světec dívá stejně na učeného a vznešeného bráhmana, krávu, slona, psa a
pojídače psů. ``
Takový mudrc nerozlišuje na základě barvy pleti, inteligence nebo druhu. Vidí kaţdou ţivou bytost jako malou
částečku, duši.
,,Existuje nespočetně mnoho částeček - duchovních atomů, které mají rozměr jedné desetitisíciny konečku vlasu.
`` Jelikoţ nemáme ţádný přístroj pro měření rozměrů duše, malá částečka duše je popisována tímto způsobem.
Duše je tedy tak malá, ţe je menší neţli atom. Tato malá částečka je ve vás, ve mně, ve slonu, v obrovských
zvířatech, ve všech lidech, v mravenci, ve stromu, všude. Věda ovšem nemůţe odhadnout rozměry duše a ţádný
doktor nedokáţe lokalizovat duši v těle. Materialističtí vědci z toho proto vyvozují, ţe duše neexistuje, ale to
není pravda. Duše existuje. Přítomnost duše způsobuje onen rozdíl mezi ţivým tělem a mrtvým tělem. Jakmile
duše z těla odejde, tělo umírá. Nemá ţádnou hodnotu. I sebevětší vědec nebo filozof musí přiznat, ţe jakmile
duše odejde z těla, tělo umírá. Nemá potom ţádnou hodnotu a musí být odstraněno. Skutečnost, ţe duše
transmigruje, vykládá Bhagavad-gítá (2.22):
,,Stejně jako si člověk obléká nové šaty a odkládá staré, tak i duše přijímá nová hmotná těla a odkládá stará a
neuţitečná. ``
Kdyţ jsou naše šaty jiţ staré, odkládáme je a oblékáme si jiné, a stejně tak i duše si podle potřeby mění svůj šat.
Jelikoţ duše je nedílnou částí Boha, má boţí vlastnosti. Bůh je svrchovaná vůle, svrchovaná moc, svrchovaně
nezávislý jedinec, a my, kteří jsme Jeho nedílnou součástí, máme všechny tyto vlastnosti v nepatrném mnoţství.
Máme vlastní chtění, myšlení, cítění a tuţby. Ve Védách je psáno, ţe Bůh je nejvyšší ţivá síla mezi všemi ţivými
silami (
). On také dodává ţivotní nezbytnosti všem ţivým bytostem.
Nás, ţivých bytostí, je nekonečně mnoho. Bůh je ovšem jenom jeden. On také ţije jako my, ale my jsme
nepatrné částečky oné ţivotní síly. Například částečka zlata je stejné kvality jako velká zlatá ţíla. Kdyţ
analyzujeme malou kapku vody, nalezneme všechny chemické sloţky, jaké bychom nalezli v obrovském oceánu.
Podobně my jsme totoţní s Bohem - jsme Jeho nedílné části. Tato boţí částečka, duše čili ţivotní síla,
trasmigruje z vodních ţivočichů do stromů a rostlin, potom ze stromů a rostlin do ţivota hmyzu, pak do ţivota
plazů, potom do těl ptáků a dalších zvířat. Darwinova teorie evoluce není ničím jiným, neţ částečným
vysvětlením transmigrace duše. Darwin jednoduše převzal informace z védské literatury, ale neměl ţádnou
představu o duši. Rozdíl je v tom, ţe duše trasmigruje z vodního ţivota do rostlin a stromů, pak do ţivota ptáků,
pak následuje zvířecí ţivot, pak lidský ţivot, a v rámci lidského ţivota prochází od necivilizovaného ţivota do
civilizovaného atd. Civilizovaný ţivot lidské bytosti představuje vrchol vývoje. Tady je rozcestí - z tohoto bodu
můţeme znovu sklouznout do koloběhu vývoje nebo se můţeme povznést k duchovnímu ţivotu. Volba je na nás.
To udává Bhagavad-gítá.
Mít lidskou ţivotní podobu vlastně znamená mít vyvinuté vědomí, a proto bychom neměli ztrácet čas jako
kočky, psi a vepři. To je naše povinnost. Ačkoliv toto tělo je stejně pomíjivé jako psí nebo kočičí tělo, je jiné tím,
ţe v něm lze dosáhnout nejvyšší dokonalosti. Jsme nedílnou částí Boha, ale nějakým způsobem jsme poklesli do
této hmotné existence, a nyní se musíme vypracovat tak, abychom mohli jít zpátky domů, zpátky k Bohu. To je
ona nejvyšší dokonalost.
Ve skutečnosti existuje ještě jiný, duchovní svět, jak je psáno v Bhagavad-gítě (8.20):
,,Existuje však ještě jiná příroda, která je věčná a je transcendentální této projevené a neprojevené hmotě. Je
nejvyšší a nikdy není zničena. Kdyţ tento svět zanikne, zůstává taková, jaká je. ``
V této hmotné přírodě je vše stvořeno, nějaký čas trvá, plodí své vedlejší produkty, postupně chřadne a nakonec
se ztrácí. Naše těla jsou stvořena v jistý okamţik pohlavním stykem. Semeno otce emulguje a nabývá podoby
hrachu, a jelikoţ sem vchází ţivá bytost, díky její přítomnosti se vyvíjejí ruce, nohy, oči atd. Tento vývin je úplný
v sedmém měsíci a v devátém měsíci z dělohy vychází lidská bytost. Dítě se vyvíjí proto, ţe je přítomna duše.
Pokud duše není přítomná, ţádný vývin nenastává a dítě se rodí mrtvé. Můţeme toto mrtvé tělo vzít a chemicky
ho konzervovat, ale nebude se vyvíjet. Vývin znamená změnu těla. My všichni jsme měli těla novorozeňat, ale
tato těla uţ neexistují. Tělo novorozence se vyvíjí v tělo dítěte, toto tělo se vyvíjí v tělo chlapce a toto tělo se
vyvíjí v tělo mladíka, které se nakonec změní v tělo starého člověka. Na závěr se tělo zcela ztratí. Celý projevený
vesmír, gigantická podoba tohoto hmotného světa, pracuje stejným způsobem. Je v určitém momentě stvořen,
vyvíjí se, je udrţován a v určitém stádiu je zničen. To je přirozenost hmotného světa. V určitém období je
projevený a pak se opět ztrácí (
).
Slovo
znamená ,,příroda``. Existuje ještě jiná příroda, která není nikdy zničena, která je věčná. My,
jakoţto ,,dţívy``, duše, jsme také věční. To je potvrzeno v Bhagavad-gítě (2.20):
,,Duše se nerodí a nikdy neumírá. Nikdy nevznikla, nikdy nevzniká a ani nikdy nevznikne. Je nezrozená, věčná,
trvalá a původní. Nezahyne, je-li zabito tělo. ``
Stejně jako Bůh se nerodí a neumírá, ani my duše se nemusíme rodit ani umírat, ale jelikoţ si myslíme: ,,Já jsem
toto tělo, `` máme dojem, ţe se rodíme a umíráme. Takové uvaţování se nazývá
neboli iluze, a jakmile
se oprostíme od této iluze ztotoţňování duše s tělem, dostaneme se na úroveň zvanou
Jakmile člověk realizuje
,,Nejsem toto tělo, jsem duše, nedílná část Nejvyššího
Brahmanu, `` dosáhne úrovně zvané realizace Brahmanu. Jakmile člověk dosáhne realizace Brahmanu, začíná být
šťastný.
Není to tak? Pokud budete jasně chápat, ţe se nerodíte ani neumíráte, ţe jste věční, nebudete pak šťastní? Ano,
jistě budete. Kdyţ člověk realizoval Brahman, a je tedy duchovně realizovaný, nemá uţ nic společného s
touţením a naříkáním. Celý svět teď jen touţí a naříká. Vy Afričané touţíte být jako Evropané a Američané, ale
Evropané ztratili svoje kolonie a teď naříkají. A tak jedna strana touţí a druhá naříká. Touţíme po věcech, které
nemáme, a naříkáme pro věci, které jsme ztratili. To jsou naše hmotné starosti. Kdyţ si ovšem uvědomíme, ţe
jsme nedílnou částí Nejvyšší Osobnosti Boţství (Parabrahmanu) a ţe jsme Brahman, pak budeme vůči tomuto
touţení a naříkání transcendentální.
Takzvané všeobecné bratrství nebo jednota, jichţ se snaţí dosáhnout Organizace spojených národů, jsou moţné
jedině tehdy, kdyţ dojdete na duchovní úroveň, k realizaci Brahmanu. Realizace Brahmanu je cílem lidského
ţivota. Lidé nemají pracovat jako kočky, psi a prasata. Prase ve dne v noci hledá výkaly a kdyţ je najde, sní je a
pak má pohlavní styk s kýmkoliv bez rozlišování. Prase mívá pohlavní styk i se svojí matkou nebo sestrou nebo s
kýmkoliv jiným, a to je jeho ţivot. Ovšem písma udávají, ţe lidská ţivotní podoba není určena pro vysilující
snahu o smyslový poţitek, jaký mají kočky, psi a prasata. Je určena pro realizaci: ,,Já nepatřím do tohoto
hmotného světa. Jsem duše a jsem věčný, ale nějakým způsobem jsem upadl do tohoto podmíněného ţivota
rození, nemoci, stáří a smrti. `` Lidská ţivotní podoba je určena pro vyřešení těchto čtyř druhů hmotného utrpení
- rození, stáří, nemoci a smrti. To je údělem lidského ţivota. Jen se pokuste pochopit, ţe lidský ţivot není určený
pro to, mít velice těţké zaměstnání jako prasata, pak mít trochu smyslového poţitku a pak z ničeho nic zemřít.
Lidé, kteří nevěří v duši, jsou v té nejnešťastnější situaci. Nevědí, odkud pocházejí, ani kam směřují. Poznání
duše je tím nejdůleţitějším poznáním, ale neprobírá se na ţádné univerzitě. Ale jaké je sloţení těla? Jaký je
rozdíl mezi mrtvým tělem a ţivým tělem? Proč je tělo ţivé? Jaký je význam těla a jaká je jeho hodnota? Tyto
otázky v současnosti nikdo nestuduje, ale my se snaţíme prostřednictvím tohoto hnutí pro vědomí Kršny
vzdělávat lidi tak, aby mohli pochopit, ţe nejsou těla, ale duše. Úděl lidského ţivota je jiný, neţ úděl koček a
psů. To je naše poselství.
Duše prochází evolučním procesem, ve kterém zápasí o existenci a usiluje o dosaţení věčného ţivota. Tento
věčný ţivot je moţný. Pokud v této lidské ţivotní podobě vynaloţíte všechny své síly, ve svém příštím ţivotě
můţete získat duchovní tělo. Vaše duchovní tělo je uţ ve vás a projeví se, jakmile se osvobodíte od znečištění
touto hmotnou existencí. To je cíl lidského ţivota. Lidé nevědí, co je v jejich skutečném zájmu - je to realizovat
sebe sama, realizovat: ,,Jsem nedílná část Boha, a musím se vrátit do Boţího království, abych se s Bohem spojil.
``
Stejně jako my tady máme společenský ţivot, Bůh má společenský ţivot v duchovním království. Tam se k
němu můţete připojit. Není pravda, ţe s koncem tohoto těla skončí vaše existence a stanete se nějakou
prázdnotou. Ne. To je špatná představa. V Bhagavad-gítě (2.12) řekl Kršna na Kuruovském bitevním poli
Ardţunovi:
,,Nikdy se nestalo, abych Já neexistoval, ani ty, ani všichni tito králové, a ani v budoucnosti nikdo z nás
nepřestane být. ``
Způsob dosaţení věčného ţivota je velice jednoduchý a přitom zároveň velice obtíţný. Je obtíţný proto, ţe lidé
zpočátku nevěří v transmigraci duše. Pokud ovšem jednoduše přijmeme poznání od autorit, proces začíná být
velice snadný. Náš proces vědomí Kršny znamená přijímat poznání od Kršny, od nejdokonalejší bytosti, a ne od
obyčejné bytosti podmíněné zákony hmotné přírody. Poznání přijaté od podmíněné bytosti musí být nutně
nedokonalé.
Jaké jsou nedostatky podmíněné duše? Nezbytně se dopouští chyb, je pod vlivem iluze, klame ostatní a má
nedokonalé smysly. Nemůţeme získat dokonalé poznání, protoţe chceme klamat ostatní a naše smysly jsou
nedokonalé. Přestoţe jsou naše smysly nedokonalé, jsme velice pyšní na své oči a chceme vidět všechno. Proto
lidé říkají: ,,Můţete mi ukázat Boha? `` Odpověď je vlastně ano. Proč nevidíte Boha kaţdým okamţikem? Kršna
říká:
,,Jsem chuť vody. `` Kaţdý pije vodu a voda má chuť - takţe kdyţ
uvaţujeme o této chuti jako o Bohu, začíná proces realizace Boha. Kršna také říká:
,,Jsem svit slunce a jsem svit měsíce. `` Všichni vidíme svit slunce a svit měsíce kaţdý
den, a kdyţ uvaţujeme o tom, jak je moţné, ţe slunce a měsíc vyzařují světlo, dojdeme nakonec k Bohu. Existuje
mnoho podobných příkladů. Pokud si chcete být vědomi Boha a sami Boha realizovat, není to příliš obtíţné.
Musíte se jednoduše drţet předepsaných metod. Jak je psáno v Bhagavad-gítě (18.55):
Musíme se jednoduše snaţit chápat Boha v pravdě a chápat Jeho příchody, odchody
a Jeho činnosti. Kdyţ Ho v pravdě pochopíme, okamţitě vstoupíme do Boţího království. Ten, kdo chápe Boha
neboli Kršnu, se po opuštění tohoto těla nevrací znovu zpátky, aby přijal další hmotné tělo. Kršna říká:
,,Přichází ke Mně. `` A to je náš cíl.
Proto bychom neměli ztrácet čas jako kočky a psi. Můţeme ţít pohodlně, ale zároveň bychom si měli být vědomi
Kršny neboli vědomi Boha. Pak budeme šťastní. Bez pochopení Boha a bez vědomí Boha nejsou mír ani štěstí
moţné. Jak vypadá mír a štěstí, naznačuje Bhagavad-gítá.
Pokud skutečně chcete chápat Boha, je to velice snadné. Bůh je ten, Jemuţ všechno patří.
My si bohuţel myslíme: ,,Tohle patří mně. `` Například zde v této zemi kdysi prohlašovali
Britové, ţe patří jim, a teď prohlašujete vy, ţe patří vám - a kdo ví, jak to bude v budoucnosti? Nikdo vlastně
neví, kdo je skutečným majitelem. Zem je tu neustále a ta je majetkem Boha, ale my si myslíme: ,,To patří mně.
Vlastním to a vlastním ono. `` Amerika existovala dřív neţ přišli Evropané, ale Američané si teď myslí: ,,Tato
země patří nám. `` Stejně tak i rudí Indiáni si před nimi mysleli: ,,Toto území patří nám. `` Pravda je ale taková,
ţe ţádný člověk není skutečný vlastník; vlastníkem všeho je Bůh.
,,Všechno ţivé i neţivé ve vesmíru řídí a vlastní Pán. Člověk má tedy přijímat pouze věci pro něho nezbytné, jeţ
jsou mu vyhrazeny jako jeho podíl, a nemá přijímat jiné věci, dobře věda, komu patří. `` (Íšópanišad, mantra 1)
Taková realizace je zapotřebí. Kršna si připisuje vlastnictví všech tvarů a podob - včetně amerických, afrických,
kočičích, psích, rostlinných atd. - neboť ve skutečnosti patří Jemu, On je svrchovaný otec. Kdyţ si jednoduše toto
uvědomíme a uvedeme to do ţivota, dosáhneme realizace Boha. A kdyţ realizujeme Boha, jak je předepsáno v
autorizovaných knihách a ve védské literatuře, zjistíme, ţe ustaly veškeré spory mezi tou či onou stranou. Všude
zavládne mír.
Kaţdý má právo uţívat Boţího vlastnictví, stejně jako syn má právo ţít na účet svého otce. Je psáno v písmech,
ţe i malé zvíře v domě musí dostat potravu. To je duchovní komunismus. Nikdo nemá zůstat o hladu, dokonce
ani had. Hadů se vţdy bojíme, ale kdyţ najdeme ţít hada ve svém domě, je naší povinností dohlédnout, aby i on
měl potravu. To je projev vědomí Boha neboli vědomí Kršny.
Ten, kdo je
v transcendentálním postavení, je rovnocenně nakloněný kaţdé ţivé bytosti. Bhagavad-gítá tedy upozorňuje, ţe
jakmile člověk vidí kaţdého rovnocenně, jako nedílnou část Nejvyššího Pána, začíná skutečně svůj duchovní
ţivot. Toto hnutí pro vědomí Kršny se na základě autorit snaţí kaţdému vysvětlit, jaká je jeho totoţnost a co je
cílem ţivota. Způsob, jak očistit srdce, je velice snadný. Stačí jednoduše zpívat či opakovat tuto mahá-mantru:
Můţete na vlastní oči vidět, ţe v tomto hnutí jsou chlapci a dívky z různých
zemí a různých náboţenství, ale nikomu nejde o nějakou sektu, zemi nebo náboţenskou organizaci. Jde nám
jednoduše o to, znát sami sebe a náš vztah k Bohu.
Bůh je svrchovaným vlastníkem, my všichni jsme Jeho synové a sluţebníci. Zapojme se proto do sluţeb Pánu,
jak doporučuje Bhagavad-gítá. Jakmile pochopíme, ţe Bůh je vlastníkem všeho, pak se všechny potíţe světa
okamţitě vyřeší. Můţe to nějakou dobu trvat. Neočekáváme, ţe kaţdý pochopí tuto vznešenou filozofii, ale
alespoň inteligentní lidé v kaţdé zemi by se měli snaţit o její pochopení, a to samotné bude dostačující. V
Bhagavad-gítě (3.21) je psáno:
,,Vše, co koná velký člověk, konají i ostatní lidé. Celý svět následuje vzor, který svým příkladem stanoví. ``
Vyzýváme proto nejinteligentnější lidi na celém světě, aby se pokusili pochopit tuto filozofii vědomí Kršny, a
snaţíme se ji rozšířit po celém světě. Nyní jsme přišli do těchto afrických zemí a já vyzývám všechny inteligentní
Afričany, aby studovali tuto filozofii a šířili ji dál. Snaţíte se o rozvoj své země, a proto vás prosím, rozvíjejte ji
duchovně, neboť jen duchovní rozvoj má skutečnou hodnotu. Nenapodobujte Američany a Evropany, kteří ţijí
jako kočky a psi. Civilizace, postavené na vědomí smyslového poţitku, nemohou obstát. Jiţ existuje atomová
bomba a jakmile vypukne příští válka, se všemi jejich mrakodrapy a vším ostatním bude konec. Snaţte se to
chápat ze skutečného, reálného pohledu na lidský ţivot, z duchovního pohledu. Tím se zabývá naše hnutí pro
vědomí Kršny. Proto vás ţádáme, abyste se snaţili pochopit tuto filozofii. Velice vám děkuji.
Soucit svatých osob
Kaţdé náboţenství má své světce, ale všichni světci mají jednu společnou transcendentální duchovní vlastnost:
soucit.
Dnes budu hovořit o oslavování svatého jména Boha. Mahárádţ Paríkšit a Šukadéva Gósvámí se zmínili o síle
svatého jména v souvislosti s bráhmanem, který propadl nejrůznějším hříšným činnostem a byl velice pokleslý.
Nakonec ho ale zachránilo pouhé volání svatého jména. Tento příběh najdeme v šestém zpěvu ŠrímadBhágavatamu.
V pátém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu jsou velice pěkně popsány vesmírné planetární systémy. Ve vesmíru
existují také pekelné planety. Nejen Bhágavatam, ale vlastně všechna náboţenská písma obsahují popisy pekla a
nebe. Ve Šrímad-Bhágavatamu se můţete dočíst, kde se tyto pekelné planety nacházejí a jak jsou daleko od
Země, právě jako nám dnes poskytuje mnohé informace moderní astronomie. Astronomové vypočítali, jak daleko
je Měsíc a jaká je vzdálenost mezi touto planetou a Sluncem a Šrímad-Bhágavatam podává podobné popisy
pekelných planet.
Dokonce i na této planetě existují místa s rozdílnými atmosférickými podmínkami. V západních zemích, které
leţí blíţe severnímu pólu, je podnebí jiné neţ v Indii, která je blíţe rovníku. Stejně jako jsou na této planetě
rozdílné atmosférické a ţivotní podmínky, existuje také mnoho planet s různými atmosférickými a ţivotními
podmínkami.
Kdyţ Šukadéva Gósvámí skončil s popisem pekelných planet, Paríkšit Mahárádţ řekl:
,,Pane, slyšel jsem od tebe o pekelných planetách. Na tyto planety jsou posláni ti, kteří jsou velice hříšní. ``
(Šrímad-Bhágavatam 6.1.6) Paríkšit Mahárádţ je vaišnava (oddaný) a vaišnava má vţdy soucit s neštěstím
druhých. Kdyţ například přišel Jeţíš Kristus, byl velice zarmoucený ze špatných ţivotních podmínek lidí.
Všichni vaišnavové neboli oddaní - ti, kteří mají vědomí Boha neboli vědomí Kršny - jsou takto soucitní, nehledě
na to, ze které země nebo sekty pocházejí. Proto je velkým přestupkem pomlouvat vaišnavu, který káţe o slávě
Pána.
Kršna, Bůh, nikdy nestrpí přestupky proti lotosovým nohám vaišnavy.
vaišnava je oceán
milosti.
kaţdý má nějaké touhy, ale vaišnava můţe splnit všechna přání.
znamená ,,strom přání``. V duchovním světě existuje strom, který se nazývá strom přání. V
tomto hmotném světě můţeme získat z určitého ovocného stromu pouze určitý druh ovoce, ale na Kršnalóce, a
stejně tak na všech vaikunthských planetách, jsou všechny stromy duchovní a splní všechna vaše přání. To je
popsáno v Brahma-sanhitě:
Vaišnava se nazývá
coţ znamená ,,šťastlivý``. Ten, kdo se stane vaišnavou a má vědomí Boha,
je povaţován za člověka, kterému se dostalo velikého štěstí.
Čaitanja Maháprabhu vysvětlil, ţe ţivé bytosti putují v koloběhu různých ţivotních druhů na různých
planetárních systémech po celém vesmíru. Ţivá bytost můţe jít kamkoliv - do pekla nebo do nebe - podle svého
přání a podle toho, na co je připravena. Existuje mnoho nebeských planet, mnoho pekelných planet a mnoho
ţivotních druhů. Celkem existuje 8 400 000 druhů ţivota. Ţivá bytost prochází těmito různými druhy a vytváří si
těla podle své mentality v současném ţivotě. Kaţdý sklidí, jak zasel.
Čaitanja Maháprabhu říká, ţe z těchto nesčetných ţivých bytostí, které putují v hmotném světě, je jen jedna z
mála obdařena štěstím. Kdyby byly všechny obdařené štěstím, přijaly by vědomí Kršny. Rozdává se všude. Proč
ho ale lidé nepřijmou? Protoţe nemají štěstí. Čaitanja Maháprabhu proto říká, ţe pouze ti, kteří mají štěstí,
přijmou vědomí Kršny a dosáhnou nadějného, příjemného ţivota, plného blaţenosti a poznání.
Povinností vaišnavy je chodit ode dveří ke dveřím a dělat z nešťastných lidí šťastné. Vaišnava uvaţuje: ,,Jak
mohou být tito lidé vysvobozeni ze svého pekelného ţivota? `` To byla otázka Mahárádţe Paríkšita. ,,Pane, ``
řekl, ,,popsal jsi, ţe na základě svých hříšných činností je ţivá bytost uvrţena do pekelných ţivotních podmínek
na pekelných planetách. A nyní řekni, jak se mohou takové osoby vysvobodit? `` To je otázka. Kdyţ přijde
vaišnava, kdyţ přijde Bůh Samotný, Boţí syn nebo Jeho velmi důvěrný oddaný, jejich jediné poslání je zachránit
trpící hříšné lidi. Vědí, jakým způsobem je toho moţné dosáhnout.
Kdyţ se Prahlád Mahárádţ setkal s Nrsinhadévou, řekl:
,,Můj drahý Pane, `` říká Prahlád, ,,nedychtím příliš po svém vlastním vysvobození. `` (Bhág. 7.9.43) Májávádští
filozofové velice dbají na to, aby nic nenarušilo jejich osobní spasení. Myslí si: ,,Kdyţ půjdu kázat ostatním
lidem, mohu poklesnout a moje realizace bude ztracená. `` Proto nikam nechodí. Za lidmi chodí jen vaišnavové,
kteří riskují poklesnutí - ale oni přesto nepoklesnou. Mohou jít i do pekla, aby osvobodili podmíněné duše. To je
poselství Prahláda Mahárádţe. Říká:
- ,,Nemám velký strach ze ţivota v tomto hmotném
světě. ``
Prahlád Mahárádţ dále říká: ,,Nemám strach o sebe, protoţe jsem se nějakým způsobem naučil být si neustále
vědom Kršny. `` Jelikoţ si je vědom Kršny, je si jistý tím, ţe ve svém příštím ţivotě půjde ke Kršnovi. V
Bhagavad-gítě se píše, ţe kdo přísně dodrţuje usměrňující zásady vědomí Kršny, dosáhne ve svém příštím ţivotě
nejvyššího cíle.
Prahlád Mahárádţ pokračuje: ,,Mám strach jen o jedno. `` Vidíte - ačkoliv se nebojí o sebe, přesto má strach.
Říká:
,,Mám strach o ty, kteří nemají vědomí Kršny. Proto mám
strach. O sebe se nebojím, ale myslím na ty, kteří nemají vědomí Kršny. `` Proč nemají vědomí Kršny?
Tito hlupáci si vytvořili podvodnou civilizaci
pro pomíjivé štěstí.
Ve skutečnosti je to tak. Máme nesmyslnou civilizaci. Kaţdý rok se vyrábí tolik
automobilů a k tomu se staví a opravuje mnoho silnic. To vytváří jeden problém za druhým. Je to proto
iluzorní štěstí, a přesto se takto snaţíme být šťastní. Snaţíme se vytvářet nějaký způsob, jak
být šťastní, ale to jen vytváří jiné problémy.
Ve vaší zemi máte nejvíc automobilů, ale ţádné problémy to neřeší. Vyrobili jste automobily, abyste vyřešili
ţivotní problémy, ale všiml jsem si, ţe to vytváří jen víc problémů. Kdyţ mě můj ţák Dajánanda chtěl vzít k
lékaři v Los Angeles, museli jsme sloţitě cestovat více neţ čtyřicet kilometrů, neţ jsme se tam dostali. Vyrábíte
automobily, a pak musíte cestovat čtyřicet nebo padesát kilometrů, abyste navštívili své přátele.
Z New Yorku do Bostonu letíte jednu hodinu, ale jen dostat se na letiště vám trvá ještě déle. Tato situace se
nazývá
znamená ,,falešné``, ,,iluzorní``. Snaţíme se vytvořit velice příjemnou
situaci, ale přitom si vytvoříme jinou situaci, která je nepříjemná. To je hmotný svět - pokud nejsme spokojeni s
přirozeným pohodlím, které nám nabízí Bůh a příroda, a chceme vytvářet umělé pohodlí, potom si nutně
vytváříme také nějaké nepohodlí. Většina lidí to neví. Myslí si, ţe vytváří něco velice pohodlného, ale ve
skutečnosti cestují padesát kilometrů do kanceláře, aby si vydělali na ţivobytí, a padesát kilometrů, aby se dostali
zpátky. Prahlád Mahárádţ proto říká, ţe tito ,,vimúdhové`` - tito materialističtí lidé a darebáci - si kvůli
dočasnému štěstí vytvářejí zbytečné těţkosti.
Védská kultura nám proto doporučuje osvobodit se z hmotného ţivota, přijmout sannjásínský řád ţivota v
odříkání a bez jakéhokoliv strachu se věnovat duchovnímu ţivotu.
Pokud někdo můţe rozvíjet vědomí Kršny v rodinném ţivotě, je to velice dobré. Bhaktivinód Thákur měl
rodinu, byl magistrem, a přesto vykonával takovou velkou oddanou sluţbu. Dhruva Mahárádţ a Prahlád
Mahárádţ byli hospodáři, ale ţili takovým způsobem, ţe dokonce i jako hospodáři prováděli svou oddanou
sluţbu naprosto nepřerušeně. Prahlád Mahárádţ proto říká: ,,Naučil jsem se umění být si neustále vědom Kršny.
`` Jaké je to umění?
. Jednoduše opěvovat
vítězné činy a zábavy Pána
znamená ,,hrdinský``.
Kršnovy činnosti jsou hrdinské. Můţete se o nich dočíst v knize Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství . Kršnovo
jméno, sláva, Jeho činnosti, Jeho společníci a všechno ostatní, co se k Němu vztahuje, je hrdinské. Prahlád
Mahárádţ v této souvislosti říká: ,,Mám jistotu, ţe kamkoliv jdu, všude mohu oslavovat Tvé hrdinské činy a tak
být v bezpečí. Neexistuje pro mne ţádná moţnost poklesnutí. Obávám se ale o ty, kteří stvořili společnost, ve
které nikdo nemá čas a všichni jen tvrdě pracují. Myslím na ně. ``
Prahlád dále říká:
,,Můj drahý Pane, existuje mnoho svatých osob a mudrců, kteří se velice zajímají o své vlastní vysvobození. ``
(Bhág. 7.9.44)
znamená ,,svatí lidé`` nebo ,,filozofové``.
velice se zajímají o své vlastní vysvobození. Snaţí se ţít na osamělých místech
jako jsou Himaláje. S nikým nehovoří, vţdy se obávají společnosti obyčejných lidí ve městech, vyrušení a
dokonce moţného poklesnutí. Myslí si: ,,Ať se osvobodím především já. ``
Prahlád Mahárádţ lituje toho, ţe tyto svaté osoby nepřicházejí do měst, kde lidé vytvořili civilizaci, která těţce
pracuje ve dne v noci. Tito světci nejsou příliš soucitní. Říká: ,,Bojím se o ty pokleslé lidi, kteří zbytečně pracují
pouze pro smyslový poţitek. ``
Dokonce i kdyţ jejich těţká práce má nějaký smysl, tito lidé ho neznají. Znají pouze sex. Buď navštěvují
striptýzy, noční kluby nebo podobná místa. Prahlád Mahárádţ říká:
,,Můj Pane, já sám vysvobození nepotřebuji. Pokud s sebou nebudu moci vzít všechny
tyto blázny, nechci být vysvobozený. `` Odmítá jít do Boţího království, aniţ by s sebou vzal všechny tyto
pokleslé duše. To je vaišnava.
,,Chci
je učit, jak se Ti odevzdat. To je všechno. To je můj cíl. ``
Vaišnava ví, ţe kdyţ se člověk odevzdá, jeho cesta je čistá.
,,Nejdůleţitější je poklonit se před Kršnou. `` Je to jednoduchá metoda. Všechno, co musíte udělat, je poklonit se
s vírou před Kršnou a říci: ,,Můj Pane, Kršno, tak dlouho, po tolik ţivotů, jsem na Tebe zapomínal. Nyní jsem
znovu procitl; prosím, přijmi mne. `` To je všechno. Kdyţ se člověk jednoduše toto naučí a upřímně se Pánu
odevzdá, jeho cesta je okamţitě otevřená. To je filozofické uvaţování vaišnavy. Vaišnava vţdy přemýšlí o tom,
jak vysvobodit pokleslé podmíněné duše. Neustále plánuje, jak toho docílit, stejně jako Gósvámí. Co dělali
Gósvámí z Vrndávanu, přímí ţáci Pána Čaitanji? To popisuje Šrinivás Áčárja:
,,Šest Gósvámích - Šrí Sanátana Gósvámí, Šrí Rúpa Gósvámí, Šrí Raghunáth Bhatta Gósvámí, Šrí Raghunáth dás
Gósvámí, Šrí Dţíva Gósvámí a Šrí Gópál Bhatta Gósvámí - jsou velcí odborníci v důkladném studiu zjevených
písem s cílem poloţit základy věčným náboţenským zásadám ku prospěchu všech lidských bytostí. Vţdy jsou
ponořeni v náladě gópích a jsou zaměstnáni v transcendentální láskyplné sluţbě Rádhárání a Kršnovi. `` (
2)
S podobným vaišnavským soucitem říká Paríkšit Mahárádţ Šukadévovi Gósvámímu: ,,Popsal jsi různé druhy
pekel. Nyní mi, prosím, pověz, jak mohou být tito trpící lidé vysvobozeni. To mi prosím vysvětli. ``
znamená lidské bytosti neboli ti, kteří poklesli.
,,Jak se mohou osvobodit ze svého hrozného utrpení a strašných bolestí? `` Takové je
srdce vaišnavy. Mahárádţ Paríkšit říká: ,,Nějakým způsobem poklesli do tohoto pekelného ţivota. To ale
neznamená, ţe by v těchto podmínkách měli zůstat. Musí existovat nějaký způsob, jak mohou být osvobozeni.
Prosím, řekni mi o něm. ``
Šukadéva Gósvámí odpověděl:
,,Ano, popsal jsem různé druhy pekelných podmínek a velice krutý ţivot plný bolestí, ale člověk se tomu musí
snaţit vyhnout. `` (Bhág. 6.1.7)
Jak? Hříšných činností se dopouštíme různými způsoby. Můţeme se dopustit nějaké hříšné činnosti nebo jen
plánovat a myslet si: ,,Zabiji tamtoho člověka. `` Obojí je hříšné. Kdyţ mysl přemýšlí, cítí a touţí, pak následuje
čin.
Četl jsem v jedné knize, ţe kdyţ jdete po cestě a štěká na vás něčí pes, je to podle zákona přestupek majitele
toho psa. Nikoho by nemělo rušit štěkání psa, a proto by se kaţdý měl o svého psa starat. Četl jsem to. To je
zákon ve vaší zemi. Pes jen štěká, ale je to hříšné. Pes nemá zodpovědnost, protoţe je to zvíře, ale protoţe jeho
majitel ho učinil svým nejlepším přítelem, je za něj podle zákona zodpovědný. Jestliţe nějaký pes z venku přijde
do vašeho domu, nesmí být zabit, ale postiţeni mohou být jeho majitelé.
Stejně jako je štěkání psa nezákonné, kdyţ vy hovoříte nějak špatně s ostatními, to je také hříšné. Je to jako
štěkání. Lidé se tedy dopouští hříchů různými způsoby. Ať jiţ o hříšné činnosti uvaţujeme, nebo mluvíme hříšně,
nebo hříšnou činnost skutečně provedeme, všechno je to pokládáno za hříšné činnosti.
Člověk si musí za takové hříšné činnosti vytrpět svůj trest.
Lidé nevěří v příští ţivot, protoţe se chtějí vyhnout těmto nepříjemnostem. Ale nemůţeme se jim vyhnout.
Musíme jednat podle zákona, jinak budeme potrestáni. Podobně se nemůţeme vyhnout Boţímu zákonu. To není
moţné. Můţeme podvádět ostatní, krást, skrývat se a tak se chránit před postiţením státními zákony, ale
nemůţeme se zachránit před vyšším zákonem, zákonem přírody. To je velice těţké. Existují spousty svědků.
Denní světlo je svědkem, světlo měsíce je svědkem a Kršna je nejvyšším svědkem. Nemůţete říci: ,,Dopouštím
se tohoto hříchu, ale nikdo mě nevidí. ``
Kršna je nejvyšším svědkem, který sídlí ve vašem srdci. Zaznamenává vše, na co myslíte a co děláte. A také vám
dává moţnost to udělat. Kdyţ chcete dělat něco pro uspokojení svých smyslů, Kršna vám dá pro tuto činnost
prostředky. To je uvedeno v Bhagavad-gítě.
,,Sídlím v
srdci kaţdého. ``
,,Ode Mne pochází paměť, poznání
a zapomětlivost. ``
Kršna nám tímto způsobem dává příleţitost. Kdyţ chcete Kršnu, dá vám příleţitost Ho mít, a jestli Kršnu
nechcete, dá vám příleţitost na Něj zapomenout. Pokud si chcete uţívat ţivota a zapomenout na Kršnu,
zapomenout na Boha, Kršna vám k tomu dá všechny prostředky, a kdyţ chcete uţívat ţivota s vědomím Kršny,
Kršna vám dá moţnost udělat pokrok ve vědomí Kršny. To záleţí na vás.
Pokud si myslíte, ţe můţete být šťastní bez vědomí Kršny, Kršna nebude nic namítat.
Kdyţ Kršna poučil Ardţunu, řekl: ,,Nyní jsem ti všechno vysvětlil. Můţeš dělat cokoliv chceš.
`` Ardţuna ihned odpověděl:
,,Budu vykonávat Tvé pokyny. `` To je vědomí
Kršny.
Bůh nezasahuje do vaší malé nezávislosti. Kdyţ chcete jednat podle pokynů Boha, Bůh vám pomůţe. Dokonce i
kdyţ někdy poklesnete, jestliţe jste upřímní - ,,Od této chvíle zůstanu ve vědomí Kršny a budu vykonávat Jeho
pokyny`` - Kršna vám pomůţe. Ve všech ohledech - dokonce i kdyţ poklesnete, omluví vás a dá vám více
inteligence. Tato inteligence vám bude říkat: ,,Nedělej to. Teď vykonávej svou povinnost. `` Pokud ale chcete na
Kršnu zapomenout a být šťastní bez Kršny, Kršna vám k tomu dá tolik příleţitostí, ţe na Něho budete zapomínat
ţivot za ţivotem.
Paríkšit Mahárádţ zde říká: ,,Není pravda, ţe kdyţ řeknu, ţe ţádný Bůh neexistuje, pak Bůh nebude existovat, a
já nebudu zodpovědný za to, co dělám. `` To je ateistická teorie. Ateisté nechtějí Boha, protoţe jsou hříšní kdyby mysleli na to, ţe existuje Bůh, potom by byli nuceni třást se strachy při pomyšlení na trest. Proto popírají
existenci Boha. To jsou jejich metody. Myslí si, ţe pokud Boha nepřijmou, nebudou potrestáni a mohou si dělat,
co chtějí.
Kdyţ králíka napadne nějaké větší zvíře, králík zavře oči a myslí si: ,,Nikdo mě nezabije. `` Ale to mu
nepomůţe. Podobně můţeme popírat existenci Boha a Boţích zákonů, ale Bůh i Jeho zákony stejně existují. Před
nejvyšším soudem můţete říci: ,,Mě zákony státu nezajímají, `` ale budete donucen tyto zákony přijmout. Kdyţ
obcházíte zákony státu, budete poslán do vězení a budete trpět. Můţete pošetile kritizovat existenci Boha ,,Ţádný Bůh neexistuje`` nebo ,,Já jsem Bůh`` - ale stejně jste zodpovědní za všechny své činnosti, ať uţ dobré
nebo špatné.
Existují dva druhy činností - dobré a špatné. Jestliţe jednáte správně a provádíte zboţné činnosti, potom budete
mít dobrý osud, a kdyţ jednáte hříšně, budete muset trpět. Šukadéva Gósvámí proto říká:
(Bhág. 6.1.8)
Existují různé druhy odčinění. Jestliţe se dopustíte nějakého hříchu a napravíte to něčím jiným, nazývá se to
odčinění. Příklady můţeme najít v křesťanské Bibli. Šukadéva Gósvámí říká: ,,Měl bys znát svoji zodpovědnost
a podle závaţnosti hříšného ţivota bys měl provádět odčinění, jak je to popsáno v šástrách neboli písmech. ``
Stejně jako kdyţ je člověk nemocný a musí jít k lékaři a platit mu účty jako druh odčinění, podle védského
způsobu ţivota existuje třída bráhmanů, ke kterým by měl člověk jít pro odčinění předepsané podle hříchů,
kterých se dopustil.
Šukadéva Gósvámí říká, ţe bychom měli provádět předepsaná odčinění podle závaţnosti našeho hříšného ţivota.
Pokračuje příkladem:
Kdyţ se poradíte s lékařem, předepíše vám levné nebo drahé léky podle závaţnosti
vašeho onemocnění. Jestliţe vás jen bolí hlava, předepíše vám acylpirin, ale pokud máte něco velice váţného,
okamţitě navrhne chirurgickou operaci, která bude stát tisíce dolarů. Podobně i hříšný ţivot je nemoc, a kaţdý se
musí podrobit předepsané léčbě, aby se uzdravil.
Koloběh rození a smrtí je chorobným stavem duše. Duše se nerodí, neumírá a není nemocná, protoţe je
duchovní. V Bhagavad-gítě (2.20) Kršna říká:
duše se nerodí, a
ani neumírá.
Duše je věčná a
existuje vţdy. Nezaniká se zánikem těla.
znamená, ţe není zabita ani zničena, dokonce ani po zničení těla.
Nedostatkem moderní civilizace je, ţe v ní chybí vzdělávací systém, který by lidi poučil o tom, co se stane po
smrti. Máme tedy absolutně nedokonalé vzdělání, neboť bez poznání o tom, co se děje po smrti, lidé umírají jako
zvířata. Zvíře neví, ţe přijme jiné tělo. Zvíře nemá ţádné takové poznání.
Lidský ţivot není určený k tomu, aby se z nás stala zvířata. Člověk by se neměl zajímat pouze o jedení, spaní,
sexuální ţivot a obranu. Můţete si vše zařídit pro přepychové jedení nebo mít mnoho krásných budov pro spaní
nebo všechno dobře zařízené pro sexuální ţivot nebo velkou vojenskou sílu k obraně, ale to ještě neznamená, ţe
jste lidská bytost. Taková civilizace je zvířecí. Zvířata se také zajímají o jedení, spaní a sexuální ţivot, a podle
svého se také brání. Kde je tedy rozdíl mezi lidským a zvířecím ţivotem, kdyţ se jen zaměstnáváte těmito čtyřmi
činnostmi, které se týkají těla?
Rozdíl se projeví, kdyţ se lidská bytost začne ptát - ,,Proč jsem v těchto hrozných podmínkách? Je pro to nějaký
lék? Existuje nějaký věčný ţivot? Nechci zemřít. Chci ţít velice šťastně a v míru. Je to nějak moţné? Jak toho
dosáhnout? Jaký je postup? `` Kdyţ se objeví tyto otázky a projeví se snaha nalézt odpovědi, pak je to lidská
civilizace; jinak je to civilizace psů, civilizace zvířat.
Zvířata jsou spokojená, mohou-li jíst, spát, mít sexuální ţivot a nějak se bránit. Ve skutečnosti neexistuje ţádná
obrana, protoţe nikdo se nemůţe zachránit před krutou smrtí. Hiranjakašipu chtěl například ţít věčně, a proto
podstoupil velice tvrdé odříkání. Takzvaní vědci nyní tvrdí, ţe mohou zastavit smrt vědeckými metodami. To je
další bláznivé tvrzení. Není to moţné. Můţete udělat velký pokrok ve vědeckém poznání, ale nenaleznete ţádné
vědecké řešení těchto čtyř problémů - zrození, smrti, stáří a nemoci.
Ten, kdo je inteligentní, chce vyřešit tyto čtyři základní problémy. Nikdo nechce zemřít. Neexistuje ale vyhnutí.
Musím zemřít. Kaţdý chce zastavit vzrůst populace za pomoci mnoha antikoncepčních prostředků, ale rození
stále pokračuje. Nemůţeme zastavit rození. Můţete se svými vědeckými metodami pouţít ty nejnovější léky, ale
nemůţete zastavit nemoci. Není moţné vzít si tabletku a skoncovat se všemi nemocemi.
V Bhagavad-gítě (13.9) je řečeno:
Člověk si můţe myslet, ţe vyřešil všechny problémy ţivota, ale jak vyřeší tyto čtyři problémy - zrození, smrt,
stáří a nemoci? Řešením je vědomí Kršny.
Ve stejné knize Kršna také říká:
(Bg. 4.9)
Kaţdým okamţikem vlastně všichni opouštíme své tělo. Poslední stupeň se pak nazývá smrt. Kršna ale říká:
,,Kdo porozumí Mým zjevením a odchodům a Mým činnostem - nikoliv povrchně, ale opravdu důkladně - ten po
opuštění tohoto těla nebude muset přijmout další hmotné tělo. ``
Co se stane s takovým člověkem?
- navrátí se ke Kršnovi. Kdyţ máte jít ke Kršnovi, musíte si
připravit své duchovní tělo. To je vědomí Kršny. Kdyţ jste si stále vědomi Kršny, postupně si připravujete své
příští, duchovní tělo, ve kterém půjdete přímo na Kršnalóku, do Kršnova sídla, a budete šťastni. Budete tam ţít
věčně a v plné blaţenosti.
,,Dali všechno Kršnovi - a to není nikdy chyba``
Ve svém dopise Lynně Ludwigové Šríla Prabhupáda píše: .. promiňte, prosím, laskavě mým milovaným ţákům
jejich nevlídnost a nerozumnost. Zcela odevzdat ţivot sluţbě Pánu není ani trochu jednoduché a májá, iluzorní
hmotná energie, se obzvláště tvrdě snaţí zajmout duše, které jí přestaly slouţit a staly se oddanými... Trochu se
odpoutali od lásky máji neboli chtíče a chtějí Kršnovu lásku, nekonečnou a plně opětovanou lásku, ale ještě
nedospěli do tohoto bodu, to je vše. ``
Vaše milosti,
Přijměte, prosím, tento dopis s láskou.
Při různých příleţitostech jsem měla moţnost hovořit se dvěma Vašimi chlapci. Oba měli velice negativní postoj
k lidem, s nimiţ přicházeli do styku.
Nechce se mi věřit, ţe je to tak v pořádku.
Ti chlapci mají reprezentovat Boha. To je velice váţná věc a má to vycházet zevnitř. Musí z nich být cítit milost.
Hluboce si to uvědomuji, a proto Vás prosím, promluvte si s těmi svými ,,nebeskými posly``, neţ je pošlete mezi
lidi. Jinak vlastně stojíte sami proti sobě.
Láska je taková, jaká je, a ať taková zůstane.
Modlím se za Vás a prosím i o Vaši přízeň, Vaše,
Lynne Ludwigová
Drahá Lynne Ludwigová,
Přijměte, prosím, má poţehnání. Obdrţel jsem Váš dopis z Kalifornie a pečlivě jsem si ho přečetl. Omlouvám
se, ţe Vám odpovídám teprve nyní - právě jsem se vrátil z kazatelské cesty po Indii. Stěţujete si, ţe jste se v
Kalifornii potkala se dvěma mými mladými ţáky a zdálo se Vám, ţe ,,mají velice negativní postoj k lidem, s
nimiţ přicházejí do styku``. Samozřejmě neznám tento případ a ani okolnosti kolem něj, ale promiňte, prosím,
laskavě mým milovaným ţákům jejich nevlídnost nebo nerozumnost. Zcela odevzdat svůj ţivot sluţbě Pánu není
ani trochu jednoduché a májá, iluzorní hmotná energie, se obzvláště tvrdě snaţí znovu zajmout duše, které jí
přestaly slouţit a staly se oddanými. Mladí a nezkušení oddaní na začátku oddané sluţby čelí náporům máji a aby
zůstali silní vůči všem pokušením, staví se někdy proti těm věcem nebo lidem, kteří mohou poškodit nebo ohrozit
jejich křehkou rostlinku oddanosti. Někdy to mohou přehnat a těm, kteří jsou sami zatím stále velice ovlivněni
hmotnou energií, májou, se potom jeví jako negativní nebo pesimističtí.
Skutečností ale je, ţe tento hmotný svět je negativním místem plným utrpení, a nebezpečí číhá na kaţdém kroku.
Je
dočasné místo smrti, zrození, nemoci a stáří; je to sídlo plné utrpení a
bolesti. Dostat se na úroveň, kdy si tyto věci skutečně uvědomíme, není příliš běţné, a proto lidé, kteří toho
dosáhnou, jsou popisováni jako ,,velké duše``.
To znamená, ţe ti, kteří pochopili, ţe hmotný svět je pomíjivým místem plným utrpení (
), se tam jiţ nikdy nevrátí, a protoţe jsou
velké duše, Kršna je přijímá,
neboť se stali Jeho čistými oddanými a tím se kvalifikovali k tomu, aby toto strastiplné místo opustili. Tento verš
přednesl Kršna, Pán Samotný, v Bhagavad-gítě (8.15). Kdo jiný můţe být větší autoritou? Význam je ten, ţe
pokud chceme udělat pokrok v duchovním ţivotě, musíme se na všechno hmotné dívat pesimistickýma očima, s
vyjímkou věcí, kterých pouţíváme ve sluţbě Pánu pro Jeho potěšení. Neděláme si naděje na nějaké stálejší štěstí
nebo uspokojení našich tuţeb v tomto hmotném světě.
Ve svém dopise několikrát uvádíte slovo ,,láska``, ale v tomto hmotném světě ve skutečnosti ţádná láska
neexistuje. Je to falešná propaganda. To, čemu říkáme láska, je pouhý chtíč neboli touha po vlastním smyslovém
poţitku:
Kršna říká Ardţunovi, Svému ţákovi, ţe: ,,Je to jenom chtíč..., který je v tomto světě všepohlcujícím nepřítelem
a původcem hříchu. `` (Bg. 3.37) Ve védském jazyce neexistuje výraz pro materialistickou ,,lásku``, o které se v
současnosti tolik hovoří. Slovo
označuje chtíč nebo hmotnou tuţbu a nikoliv lásku, ale slovo, které ve
Védách nalezneme pro skutečnou lásku, je
a znamená pouze lásku k Bohu. Kromě lásky k Bohu ţádná
jiná láska neexistuje. V této hmotné existenci jsou všechny lidské činnosti - a nejen všechny lidské činnosti, ale i
činnosti všech ţivých bytostí - podněcovány a tedy znečištěny sexuální touhou, přitaţlivostí mezi muţem a
ţenou. Kolem sexuálního ţivota se točí celý vesmír a je to hlavní příčina všeho utrpení. To je krutá pravda.
Takzvaná láska znamená: ,,Ty potěšíš moje smysly, já potěším tvé smysly, `` a jakmile toto vzájemné
uspokojování skončí, ihned přichází rozvod, odloučení, hádky a nenávist. Ve jménu tohoto chybného chápání
lásky se děje tolik věcí. Skutečná láska znamená lásku k Bohu, ke Kršnovi.
Kaţdý chce svoji lásku zaměřit na nějaký objekt, který je toho podle jeho mínění hoden. Je to ale pouze otázka
nevědomosti, neboť lidé mají zcela nedostatečné poznání o tom, kde nalézt nejvyšší objekt lásky, který je
skutečně hoden láskyplného vztahu. Lidé to jednoduše nevědí. Nemají ţádné správné informace. Jakmile
vyvinete nějakou náklonnost k něčemu hmotnému, dostanete kopanec do tváře a zklame vás to. Nutně vás to
znechutí a budete rozčarovaní. To je skutečnost. Ale tito mladí chlapci ve Vaší zemi a na celém světě přijímají:
,,Ano, to je pravda, `` a přijímají správnou informaci od Kršny:
,,Po mnoha zrozeních a smrtích se člověk, který je vpravdě obdařen poznáním, odevzdá Mně, věda, ţe Já jsem
příčina všech příčin a všeho, co existuje. Taková duše je velmi vzácná. `` (Bg. 7.19) Kršna znovu pouţívá slova
velká duše. Proto naši oddaní, které jste potkala, nejsou obyčejní chlapci a dívky. Ne. Máme je ve
skutečnosti povaţovat za moudré, velké duše, protoţe jiţ proţili mnoho ţivotů v hmotném světě a byli tím
znechuceni. Hledají proto vyšší poznání - hledají něco lepšího - a kdyţ najdou Kršnu a odevzdají se Mu, pak se z
nich stanou mahátmové, kteří vidí věci takové, jaké skutečně jsou. Tento hmotný svět je jako věznice; je to místo
trestu, které je určeno k tomu, abychom se znechutili a nakonec se odevzdali Kršnovi a vrátili se k původnímu
věčnému ţivotu plnému blaţenosti a dokonalého poznání. Takţe bychom měli u těchto oddaných ocenit, ţe
udělali to, co je
velice vzácné v celé lidské společnosti.
Odevzdáním se Kršnovi najdeme skutečný objekt, kterému můţeme dát svou lásku: Boha. Láska k Bohu je
přítomna v kaţdém, stejně jako oheň v nezapálené zápalce, ale je zakryta. Pokud však člověk nějakým způsobem
rozvine svou dřímající lásku k Bohu a Kršna se stane jeho nejvyšším objektem uctívání, nejvyšším přítelem,
nejvyšším pánem nebo nejvyšším milencem, potom jiţ nikdy nebude zklamaný nebo nešťastný. Právě naopak.
Jelikoţ jeho sklon milovat je správně orientovaný:
(Bg. 10.9)
Oddaný, který odevzdal svůj ţivot Kršnovi, vţdy zaţívá ,,velké uspokojení a blaţenost``, je stále osvícený, vţdy
pozitivní a není nikdy negativní, jak vy říkáte. Pokročilý oddaný je přítelem kaţdého.
očištěná duše, která je zaměstnaná v láskyplné oddané sluţbě Kršnovi, je
drahá kaţdému a kaţdý je drahý jí. Na jiném místě Kršna říká:
ţe Jeho oddaný, který je Mu velice drahý,
není nikdy závistivý a je přítelem všech ţivých
bytostí. Oddaný by také měl být ke všem stejný (
). Nikdy nerozlišuje a
neříká: ,,Ten je dobrý, ten je špatný. `` Ne.
Toto jsou popisy pokročilejších stádií vědomí Kršny, kterých oddaní dosáhnou rozvinutím zralého poznání. V
současnosti je mnoho našich studentů velice mladých. Postupně se učí a očistný proces je tak účinný, zaručený a
autorizovaný, ţe pokud ho budou přísně následovat, dospějí do opravdového stádia - jak říkáte - lásky. Tato láska
ale není hmotná, takţe by neměla být posuzována na falešné sentimentální úrovni, z hlediska obyčejných
světských vztahů. To je velice důleţité. Říci, ţe nemilují, můţe být správné z materialistického hlediska. Vzdali
se náklonnosti k rodině, přátelům, ţeně, zemi, národu a tak dále, coţ je vše zaloţeno na tělesném pojetí ţivota
neboli na pomíjivém smyslovém poţitku. Trochu se odpoutali od lásky máji neboli od chtíče a chtějí Kršnovu
lásku, nekonečnou a plně opětovanou lásku, ale ještě nedospěli do tohoto bodu, to je vše. Nemůţeme očekávat,
ţe Vaši krajané, kteří mají tolik špatných návyků, přestanou najednou jíst maso, brát drogy, nebudou se věnovat
zakázanému sexuálnímu ţivotu a tolika dalším podobným věcem a stanou se přes noc velkými seberealizovanými
dušemi. To není moţné. To je utopie. Ale uţ jen být zasvěcený jako Kršnův oddaný staví člověka na nejvyšší
místo v lidské společnosti.
,,Takový člověk je moudrý mezi lidmi. Je transcendentálně umístěn, i kdyţ je
zaměstnán různými činnostmi. `` A i kdyţ takový oddaný moţná ještě nepokročil na nejvyšší úroveň duchovního
poznání, stejně má být povaţován za nejvznešenější osobnost, nehledě na to, ţe se zatím ještě dopouští chyb.
,,I tehdy, kdyţ se oddaný dopustí toho nejohavnějšího činu, měl by být povaţován za svatého, protoţe je správně
umístěn. `` (Bg. 9.30) Jak se říká: ,,Chybovat je lidské. `` U začátečníků se dají vţdy očekávat nějaké nedostatky.
Snaţte se proto, prosím, vidět věci v tomto světle a omluvte jejich malé chyby. Je chvályhodné, ţe dali všechno,
dokonce své ţivoty, Kršnovi - a to není nikdy chyba.
Váš věčný dobrodinec,
A. Č. Bhaktivédanta Swami
Co je nejlepší a nejkrásnější
V květnu 1974 hovořil v Římě Šríla Prabhupáda s významným irským básníkem Desmondem Jamesem
Bernardem O'Gradym: ,,Mám k vám následující prosbu. Jste básník. Jednoduše popisujte Boha. Jste
odborníkem, a proto vás prosím, abyste ve svém zaměstnání laskavě popisoval Boha. Potom bude váš ţivot
úspěšný. ``
O'Grady: Vaše vydání Bhagavad-gíty je velice pěkné.
Šríla Prabhupáda: Je to jiţ páté vydání během dvou let.
O'Grady: Ve které zemi je hnutí Haré Kršna nejúspěšnější?
Šríla Prabhupáda: Všude. V Africe, Americe, Kanadě, Japonsku, Číně. Skutečně nejúspěšnější je ale v
Americe. Mnoho Američanů se připojilo k Haré Kršna hnutí.
O'Grady: A co zde, v Římě? Měli jste problémy s policií?
Šríla Prabhupáda: Všude máme problémy. Policie nás někdy pronásleduje, ale obvykle se unaví a nakonec nic
nepodniká. ( Smích. )
O'Grady: Společnost to vzdá? To je úţasné. Já sám se cítím být tímto společenským systémem otrávený.
Někde je chyba. Cítím, ţe v současné situaci je něco špatné. Moţná mi můţete dát nějakou radu, jak tento systém
porazit.
Šríla Prabhupáda: Vy Irové! Vţdycky chcete bojovat.
O'Grady: Ne. ( Směje se. ) Je to v nás.
Šríla Prabhupáda: Ve skutečnosti se bojuje neustále.
O'Grady: Co si ale myslíte, ţe pro to máme dělat? Myslím tím, jestli je morálně správné, ţe zde sedím...
Šríla Prabhupáda: Dokud budeme zmateni tělesným pojetím ţivota a budeme si myslet, ţe jsme tato těla,
jeden si bude myslet: ,,Já jsem Ir, `` a druhý: ,,Já jsem Ital, `` ,,... Američan, `` ,,... Ind, `` a tak dále - dokud tohle
bude pokračovat, pak se bude neustále bojovat. Nemůţete zastavit boj mezi psy a kočkami. Proč bojují? Pes si
jednoduše myslí: ,,Já jsem velký pes. `` A kočka si myslí: ,,Já jsem velká kočka. `` A stejně i my, kdyţ si
myslíme: ,,Já jsem Ir, `` nebo ,,já jsem Angličan, `` potom nejsme o nic lepší neţ psi a kočky. Dokud lidé
zůstanou v tělesném pojetí ţivota, bude se bojovat.
O'Grady: Za co bojoval Mahátmá Gándhí ve sněmovně poslanců?
Šríla Prabhupáda: To byl další projev psí mentality. Není v tom ţádný rozdíl. Pes si myslí: ,,Jsem pes, ``
protoţe má tělo psa. Pokud si myslím, ţe jsem Ind, protoţe tohle tělo se narodilo na indické půdě, jak se potom
liším od psa? Tělesné pojetí ţivota je jednoduše animalismus. Kdyţ pochopíme, ţe nejsme tato těla, ale duše,
potom nastane mír. Jinak ţádný mír není moţný.
Védská literatura uvádí, ţe člověk s
tělesným pojetím ţivota je úplně stejný jako kráva nebo osel. Lidé musí překročit toto niţší pojetí vlastního já.
Jak je to moţné učinit?
,,Ten, kdo se zaměstná v duchovních činnostech ryzí oddané sluţby, ihned překoná kvality hmotné přírody a
povýší se na duchovní úroveň. `` (Bhagavad-gítá 14.26)
V naší společnosti je mnoho Mexičanů, Kanaďanů, Indů, Ţidů a muslimů, ale jiţ se nepovaţují za muslimy,
křesťany, ţidy nebo cokoliv jiného. Všichni jsou sluţebníky Kršny. To je realizace Brahmanu.
O'Grady: Ale to je přece další označení, další jméno.
Šríla Prabhupáda: Ano, jméno musí být. Ale ačkoliv se například vaše jméno liší od jmen ostatních Irů,
všichni se přesto cítíte být Iry. Jména mohou být různá, na tom nezáleţí. Povaha musí být stejná. To je nutné.
Kdyţ si osvojíme Kršnovy vlastnosti, potom zavládne mír nehledě na rozdílná jména. To se nazývá
Jména různých lidí v jednom národu mohou být různá, ale všichni lidé cítí stejnou národní příslušnost.
Rozmanitosti mohou existovat, ale jestliţe kvalita je stejná, je to jednota,
,,Kdo zaujal toto transcendentální postavení, okamţitě realizuje Nejvyšší Brahman. Nikdy se nermoutí ani po
ničem netouţí a ke všem bytostem je stejný. Za tohoto stavu dosáhne ryzí oddané sluţby Mně. `` (Bg. 18.54)
Na tomto světě čeká hmotně nakaţeného člověka spousta utrpení, ale pro oddaného je celý svět stejně dobrý
jako Vaikuntha. Pro impersonalistu je nejvyšším cílem dosaţení úrovně Brahmanu - splynutí s Absolutním.
O'Grady: Je Absolutní vnější nebo vnitřní?
Šríla Prabhupáda: Není ani vnější, ani vnitřní. Absolutní je nad dualitou.
O'Grady: Dobře, ale na individuální úrovni...
Šríla Prabhupáda: My nejsme absolutní. Pokud jsme umístěni na absolutní úrovni, potom jsme absolutní. Nyní
jsme ale v relativním světě. Absolutní Pravda také existuje, ale my nemáme dostatečně vyvinuté smysly k tomu,
abychom jí porozuměli. Dokud jsme pod vládou času, nemůţeme se stát absolutními.
O'Grady: Takţe ,,absolutní`` znamená ţivot mimo čas?
Šríla Prabhupáda: Jak je uvedeno v Bhagavad-gítě (4.9):
,,Kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činů, kdyţ opouští své tělo, nezrodí se znovu v tomto
hmotném světě, nýbrţ dosáhne Mého věčného sídla, ó Ardţuno. ``
To je absolutní - jít zpátky domů, zpátky k Bohu. Dokud je člověk v hmotném světě a ztotoţňuje se s tímto
tělem, transmigruje z jednoho těla do druhého. To není absolutní. Zde je to jasně řečeno. Kdyţ se člověk vrátí
zpět do duchovního světa, dosáhne absolutního postavení.
O'Grady: V pořádku, ale moje otázka je: neměli bychom dělat víc, neţ tady jen sedět - vy sedíte zde a my zde
sedíme s vámi jako přátelé, zaměstnáni rozhovorem a jemným uměním konverzace, zatímco za oceánem...
Šríla Prabhupáda: Nepochopil jste, ţe ačkoliv vy sedíte na jednom místě a já na jiném, tento rozdíl
neovlivňuje naší skutečnou existenci. Oba jsme lidské bytosti. Pojetí jako ,,Ir``, ,,Angličan``, ,,protestant``,
,,katolík`` a tak dále jsou jen různé obleky. Musíme se osvobodit od těchto označení. Kdyţ se člověk takto
osvobodí, je očištěný.
(Bhakti-rasámrta-sindhu 1.1.12)
Kdyţ očistíte své smysly a tyto očištěné smysly zaměstnáte v oddané sluţbě Pánu smyslů, Kršnovi, váš ţivot se
stane dokonalým. V tom není ţádná dualita, to je absolutní.
O'Grady: Ale systém nutí k tomu, abyste se povaţoval za Američana, Inda, Afričana, nebo za cokoliv.
Šríla Prabhupáda: Ano. Materialistická společnost znamená dualitu.
O'Grady: Tomu se ale nelze vyhnout. Jak se chcete vyhnout hmotné existenci?
Šríla Prabhupáda: To je moţné ve vědomí Kršny. Lotos roste ve vodě, ale nikdy se vody nedotkne.
O'Grady: Nemyslím si, ţe můţete vysvětlovat situace v jednom prostředí metaforami z jiného. Jak můţete
diskutovat o politických problémech s pouţitím neurčitých duchovních pojmů? Mají zcela rozdílnou povahu.
Šríla Prabhupáda: Různorodost příkladů nám někdy pomůţe lépe problému porozumět nebo si ho lépe
uvědomit. Ve váze jsou různé květiny, a tato rozmanitost nám pomůţe lépe si uvědomit, co je to květina. Ať uţ
se díváme z jakéhokoliv hlediska, Kršna můţe vyřešit všechny problémy. Proč jen problémy Irů a Angličanů?
Všechny problémy. To se nazývá jednota v různorodosti. Naši studenti přišli z různých prostředí, ale jelikoţ jsou
všichni ve vědomí Kršny, jsou sjednoceni.
O'Grady: Dobře. Ano, to přijímám. Rád bych ale věděl, jestli je nějaký rozdíl mezi tím, kdyţ říkáte ,,vědomí
Kršny``, a mezi vědomím Krista?
Šríla Prabhupáda: Ne, v tom není ţádný rozdíl. Kristus přišel, aby kázal poselství Boha. Kdyţ skutečně
vyvinete vědomí Krista, vyvinete vědomí Kršny.
O'Grady: A být si vědomý Kršny nebo vědomý Boha znamená také být si vědomý sebe sama? Myslím tím být
si vědom toho, kdo skutečně jsme?
Šríla Prabhupáda: Ano. Vědomí Boha zahrnuje vědomí sebe sama, ale vědomí sebe sama není nutně vědomím
Boha.
O'Grady: Ale můţe být?
Šríla Prabhupáda: Ne.
O'Grady: Člověk můţe dosáhnout vědomí Boha, který je uvnitř.
Šríla Prabhupáda: To znamená, ţe si je vědomý Boha. Nyní jste na slunečním světle a toto vědomí slunce
zahrnuje také vaši schopnost vidět sebe sama. V temnotě se vidět nemůţete. V noci nevidíte dokonce ani své
vlastní ruce nebo nohy, ale kdyţ přijdete na slunce, vidíte slunce a také sebe. Bez slunečního světla, bez vědomí
Boha, je vědomí sebe sama nedokonalé. Vědomí Boha zcela vyjasní i vědomí sebe sama.
O'Grady: Při našem učitelském zaměstnání potkáváme mnoho mladých lidí, ale nesnaţíme se je učit o nějakém
didaktickém spasení. Snaţíme se je směrovat tak, aby si uvědomili, co je ve světě kolem nich nejlepší a co je
nejkrásnější a co je duchovně nejvíce přínosné - tedy do takové míry, kterou nám systém dovoluje. Velice často
ale studenti nejsou dostatečně neutrální, aby byli duchovně připraveni; jsou spíše velice emotivní. Často
dostáváme základní otázky jako: ,,Kdo jsem? `` nebo ,,Jaký to má všechno smysl? ``
Šríla Prabhupáda: Ano.
O'Grady: Nebo se ptají: ,,Proč jsem tady? ``
Šríla Prabhupáda: Ano, to je velmi dobré.
O'Grady: Ptají se nás: ,,Proč mám být tady? A kdo jsi ty, učiteli, kdo ti dal právo říkat nám, co si máme myslet,
co máme být nebo co nemáme být? Proč bych měl číst Shakespeara? Proč bych měl poslouchat Mozarta? Mám
raději Boba Dylana. `` Tento druh otázek zřejmě vyvstává z velice rozčarovaného stavu mysli, z nejistoty a z
nedostatku důvěry v celkový stav věcí. Často na tyto otázky musíme odpovídat neurčitým způsobem. Místo
přímých odpovědí musíme odpovídat nepřímo a v první řadě se zabýváme podmínkami, které studenty přivedly k
těmto otázkám. Myslíte, ţe bychom se měli snaţit odpovídat více přímo?
Šríla Prabhupáda: Hovoříte o problému...
O'Grady: Moderního vzdělání.
Šríla Prabhupáda: Ano. Existuje tolik otázek, ale moderní vzdělání na ně nemá odpovědi. ,,Proč jsem sem
přišel? Jaký má všechno smysl? `` Tyto otázky by měly být dokonale zodpovězeny. Védy proto přikazují:
Abychom nalezli odpovědi na všechny
tyto otázky, musíme se obrátit na pravého duchovního mistra.
O'Grady: Co kdyţ ţádného nemáte? Co kdyţ nám je řečeno, ţe pan Nixon je pravý duchovní mistr? Co
potom?
Šríla Prabhupáda: Ne, ne. ( Směje se. ) Pravým duchovním učitelem nemůţe být kde kdo. Slyšel jste jen jeden
řádek verše. Kdo je duchovní mistr? To se píše na následujícím řádku:
Slovo
se vztahuje na toho, kdo vše vyslechl z jiného pravého zdroje.
Duchovní mistr je ten, kdo přijal poselství od jiného kvalifikovaného duchovního mistra. Je jako lékař, který
získal poznání lékařské vědy od jiného lékaře. Podobně musí i pravý duchovní mistr přijít v řadě posloupnosti
duchovních mistrů. Původním duchovním mistrem je Bůh.
O'Grady: Ano, dejme tomu.
Šríla Prabhupáda: Ten, kdo vše vyslechl od Boha, potom vysvětluje stejné poselství svým ţákům. Pokud ţák
toto poselství nezmění, je pravým duchovním mistrem. To je naše metoda. My se učíme nasloucháním od Kršny,
Boha, a od Něho pochopíme, kdo je dokonalý. Nebo nasloucháme od Jeho představitele, který neříká nic, co by
odporovalo Kršnovým slovům, a který realizoval Jeho poselství. Ne ţe něco jen říkáme a pak děláme všechny
moţné nesmysly. Ten, kdo to dělá, není duchovní mistr.
O'Grady: Mám také starého otce, který ţije v západním Irsku. Je to prostý starý muţ, nyní je mu sedmdesát
osm let, je z vaší generace. Ve svém věku došel k tomu, ţe říká: ,,Kněţí mi říkají, ţe konec konců jenom Bůh ví.
Ale já chci vědět, kdo to řekl Bohu. `` Potom přijde ke mně a říká: ,,Chodil jsi do školy, čteš knihy. Řekni mi,
kdo to pověděl Bohu? `` A já nevím, jak odpovědět. To je rozdíl mezi sedmdesáti osmi a třiceti devíti roky.
Šríla Prabhupáda: Ne, to není rozdílem věku. Rozdíl je v poznání. V Brahma-sútře je poloţena otázka: Kdo je
Bůh? Nejdříve ze všeho je tu tato otázka.
O'Grady: Kdo učil Boha?
Šríla Prabhupáda: Ne. Nejdříve ze všeho je zde otázka kdo
Bůh. Potom se budeme ptát, kdo učil Boha.
Védánta-sútra říká:
Nyní bychom se měli ptát, kdo je Bůh. Pokud nevíte,
kdo Bůh je, jak se můţete ptát, kdo učil Boha? Kdyţ neznáte Boha, nemůţete se ptát, kdo Ho učil. Není to tak?
O'Grady: Ano.
Šríla Prabhupáda: Kdo Bůh je, to se vysvětluje v Brahma-sútře.
Bůh je ten,
z Něhoţ vše pochází. To je Bůh - Nejvyšší Bytost, ze které vše emanuje. A jaká je povaha této Nejvyšší Bytosti?
Je mrtvým kamenem nebo ţivou bytostí? To je také vysvětleno.
(Šrímad-Bhágavatam 1.1.1): Nejvyšší Bytost si je
plně vědomá všeho, přímo i nepřímo. Kdyby si nebyla všeho plně vědomá, nemohla by být Bohem. Potom
přichází otázka, kterou jste poloţil. Kdo učil Boha? A to je také zodpovězeno.
Bůh je plně
nezávislý. Nepotřebuje se od nikoho učit. To je Bůh. Kdyţ se někdo potřebuje učit od druhých, není Bůh. Kršna
přednesl Bhagavad-gítu, a nepotřeboval se ji od nikoho učit. Já jsem se ji musel naučit od mého duchovního
mistra, ale Kršna se ji nemusel učit od nikoho. Ten, kdo se od nikoho nemusí učit, je Bůh.
O'Grady: Odkud se vzala lidská láska?
Šríla Prabhupáda: Všechno přichází od Boha. Jelikoţ jsme nedílné části Boha, projevujeme částečnou lásku,
protoţe původní láska je v Něm. Nic nemůţe existovat, pokud to neexistuje v Bohu. Láska je proto v Bohu.
O'Grady: A projevy lásky jsou projevy Boha?
Šríla Prabhupáda: Kdyby sklon milovat nebyl v Bohu, jak bychom ho mohli projevovat my? Syn, který se
narodil určitému otci, má znaky svého otce. Protoţe Bůh má sklon k lásce, my máme stejný sklon.
O'Grady: Láska se ve vás moţná tvoří potřebou.
Šríla Prabhupáda: Ne, ţádné ,,moţná``. Boha definujeme v absolutních pojmech.
Bůh je ten, z Něhoţ vše vychází. Bůh má také sklon bojovat, ale Jeho bojování a Jeho láska jsou
absolutní. V hmotném světě máme tu zkušenost, ţe bojování je pravým opakem lásky, ale Jeho sklon bojovat a
sklon milovat jsou stejné. To je význam ,,absolutního``. Z védských písem se můţeme dozvědět, ţe kdyţ Bůh
zabije Své takzvané nepřátele, dosáhnou vysvobození.
O'Grady: Je moţné, aby člověk dosáhl tohoto pochopení Boha sám?
Šríla Prabhupáda: Ne. Proto jsme citovali tento verš:
Slovo
znamená ,,musí``. Nemůţe to dokázat samotný. V
sanskrtské mluvnici se tato podoba slovesa nazývá
a pouţívá se, kdyţ neexistuje ţádný výběr.
Slovo
znamená, ţe člověk se musí obrátit na gurua. To je tvrzení Véd. V Bhagavad-gítě
naleznete, ţe Ardţuna hovořil ke Kršnovi, ale kdyţ viděl, ţe to situaci neřeší, odevzdal se Kršnovi a přijal Ho
jako svého gurua.
,,Nyní jsem zmaten a nevím, co je mou povinností, a ze slabosti jsem ztratil všechnu rozvahu. V této situaci se
Tě ptám, řekni mi jasně, co je pro mne nejlepší. Nyní jsem Tvým ţákem a Tobě odevzdanou duší. Prosím, pouč
mne. `` (Bg. 2.7) Takţe zde můţeme vidět, ţe Ardţuna je zmatený a neví, jaká je jeho povinnost.
O'Grady: Je to povinnost k sobě, k druhým, nebo ke státu?
Šríla Prabhupáda: Povinností vojáka je bojovat s nepřítelem. Ardţuna byl voják a Kršna mu radil: ,,Druhá
strana je tvým nepřítelem, a ty jsi voják. Proč se snaţíš o nenásilí? To není správné. `` Ardţuna potom řekl:
,,Jsem vlastně zmatený a nejsem schopen se správně rozhodnout. Proto Tě přijímám jako svého duchovního
mistra. Prosím, dej mi správné pokyny. `` Ve zmateném stavu, v nejasné ţivotní situaci, by se měl člověk obrátit
na druhého, který má potřebné poznání. Kdyţ potřebujete vyřešit právní problémy, navštívíte právníka, a kdyţ
potřebujete vyřešit zdravotní problémy, jdete k lékaři. Kaţdý v hmotném světě je zmatený, co se týče vlastní
duchovní totoţnosti. Je proto naší povinností obrátit se na pravého duchovního mistra, který nám můţe dát
skutečné poznání.
O'Grady: Jsem velice zmatený.
Šríla Prabhupáda: Potom musíte vyhledat duchovního mistra.
O'Grady: A on rozhodne, jak odstranit mou zmatenost?
Šríla Prabhupáda: Ano, duchovní mistr je ten, kdo vyřeší všechny nejasnosti. Jestliţe duchovní mistr nemůţe
zachránit svého ţáka ze zmatenosti, není duchovním mistrem. To je zkouška.
Celý tento zmatený svět je jako plápolající lesní poţár. Při lesním poţáru jsou všechna zvířata zmatená. Nevědí,
kam utéci, aby zachránila své ţivoty. V plápolajícím ohni hmotného světa je kaţdý zmatený. Jak můţe být tento
lesní poţár uhašen? Nepomůţe ţádná lidská snaha. Řešení přijde tehdy, kdyţ na lesní poţár začne z mraků padat
déšť. Jedině tak můţe být poţár uhašený. Není to v našich rukou, je to milost Boha. Lidská společnost je ve
zmateném stavu a nemůţe nalézt řešení. Duchovní mistr je ten, kdo obdrţel Boţí milost a můţe dát zmatenému
člověku řešení. Ten, který obdrţel milost Boha, se můţe stát duchovním mistrem a předat tuto milost ostatním.
O'Grady: Problém je takového duchovního mistra nalézt.
Šríla Prabhupáda: V tom není problém. Problém je, zdali jste upřímný. Máte problémy, ale Bůh je ve vašem
srdci.
Bůh není daleko. Pokud jste upřímný, Bůh vám duchovního mistra
pošle. Bůh se proto nazývá také
duchovní mistr v srdci. Bůh pomáhá zevnitř a zvnějšku.
Všechno je takto popsáno v Bhagavad-gítě. Toto hmotné tělo je jako stroj, ale v srdci je duše a s duší Nadduše,
Kršna, který dává pokyny. Pán říká: ,,Toto jsi chtěl dělat a teď máš příleţitost. Jdi a dělej to. `` Jestli jste
upřímný, řeknete: ,,Boţe, nyní chci Tebe. `` On vám potom dá pokyny. ,,Ano, nyní pojď a takto Mne dosáhni. ``
To je Jeho laskavost. Kdyţ ale chceme něco jiného, v pořádku. Můţeme to mít. Bůh je velice laskavý. Kdyţ něco
chci, On je v mém srdci a řídí mne a radí mi, jak to získat. Proč by nám potom neměl dávat pokyny, jak najít
duchovního mistra? Nejprve musíme znovu usilovat o oţivení našeho vědomí Boha. Potom nám Bůh dá
duchovního mistra.
O'Grady: Velice vám děkuji.
Šríla Prabhupáda: Velice vám děkuji. Mám k vám následující prosbu. Jste básník. Jednoduše popisujte Boha.
Jste odborníkem, a proto vás prosím, abyste ve svém zaměstnání laskavě popisoval Boha. Potom bude váš ţivot
úspěšný. A ţivot toho, kdo vás bude poslouchat, bude také úspěšný.
(Šrímad-Bhágavatam 1.5.22)
Všichni vůdci společnosti - básníci, vědci, religionisté, filozofové, politici atd. - kteří jsou mistři svého oboru,
mají za povinnost zdokonalit své zaměstnání popisováním slávy Nejvyšší Bytosti.
O'Grady: Mám takovou zkušenost, ţe člověk je z nějakého mimořádného důvodu vybrán, aby dělal určitou
věc.
Šríla Prabhupáda: Ten důvod je uvedený zde.
Toto je jejich nejlepší volba: ,,Ať popisují
slávu Pána. ``
O'Grady: Ale vy jste říkal, ţe duchovní mistr je vybraný. Duchovní mistr, básník a kněz je vybraný Bohem.
Člověk je vybrán, aby psal básně, maloval obrazy nebo dělal hudbu.
Šríla Prabhupáda: Kdyţ skládáte hudbu, skládejte hudbu o Bohu. To je vaše dokonalost.
O'Grady: Takţe, kdyţ člověk pracuje pro Boha ve svém oboru, jeho obor se potom stane jeho dokonalostí?
Šríla Prabhupáda: Ano.
O'Grady: Velice vám děkuji.
Cíl ţivota
Šríla Prabhupáda přednáší v Londýně: ,,... Pokud někdo uvaţuje:, Nejsem sluţebník nikoho jiného; mou
povinností je slouţit Bohu, ` jeho srdce je ihned očištěno a je osvobozený. Kdyţ toho člověk dosáhne, je zbaven
všech starostí a úzkostí tohoto světa, protoţe ví:, Jsem sluţebník Boha. Bůh mě ochrání. Proč bych se měl
něčeho bát? ```
Tématem dnešní přednášky je náš vztah k Bohu neboli seberealizace. Nejsnadnější metodou, jak dosáhnout
seberealizace, je sankírtanové hnutí, neboť očišťuje naše srdce. To, ţe nechápeme svou vlastní totoţnost, je
způsobeno prachem na zrcadle naší mysli. V zrcadle, které je pokryté prachem, se člověk nevidí. Je-li však
zrcadlo čisté, vidíme se v něm dobře. Srdce je moţné očistit meditací. Meditovat znamená snaţit se pochopit náš
vztah k Nejvyššímu.
Ke všemu, s čím přijdeme do styku, máme nějaký vztah. Například nyní sedím na této matraci a náš vztah je
takový, ţe já sedím na ní a ona je pode mnou. Se vším máte nějaké vztahy. Jste Angličané nebo Indové, takţe
máte vztah se společností, rodinou, přáteli. A jaký je náš vztah s Bohem?
Kdyţ se budete ptát různých lidí, jen velice málo z nich vám bude schopno vysvětlit svůj vztah k Bohu. Lidé
říkají: ,,Kdo je Bůh? Bůh je mrtvý. Nevěřím v Boha, tak jaký k Němu mohu mít vztah? `` Protoţe tato špína
pokrývá jejich srdce, lidé nic nevidí. Se vším máme nějaký vztah - proč se nesnaţíme porozumět našemu vztahu s
Bohem? Je to inteligentní? Ne. To je nevědomost. Všechny bytosti v tomto hmotném světě jsou pokryty třemi
kvalitami hmotné přírody. Proto nemohou vidět Boha. Nemohou Boha pochopit a ani se o to nesnaţí. Ale Bůh
existuje. V Anglii je ráno mlha, takţe přes ni nevidíte slunce. Ale znamená to, ţe slunce neexistuje? Nevidíte ho,
protoţe vaše oči jsou zakryté. Jestliţe ale pošlete telegram do jiné části světa, dostanete odpověď: ,,Ano, je tu
slunce. Vidíme ho. Je velice oslňující, plné světla. `` Takţe kdyţ popíráte existenci Boha nebo neznáte svůj vztah
s Bohem, znamená to, ţe máte nedostatek poznání. Nemůţete říci, ţe Bůh neexistuje. Nedostatek je ve vás.
Slunce není zakryté. Slunce nemůţe být zakryté. Mlha nebo mraky nemají tu moc zakrýt slunce. Slunce je
nesmírně velké - je mnohokrát větší neţ Země. Mraky mohou zakrýt nanejvýš deset, dvacet nebo sto mil. Jak
tedy mohou mraky zakrýt slunce? Ne. Mraky nemohou zakrýt slunce. Zakrývají jen naše oči. Kdyţ se objeví
nepřítel a králík se nemůţe chránit, zavře oči a myslí si: ,,Můj nepřítel jiţ odešel. `` My jsme podobně zakryti
vnější energií Boha a myslíme si: ,,Bůh je mrtvý. ``
Bůh má tři druhy energií. Energie Nejvyššího Pána jsou popsány ve Višnu Puráně. Popisy energií Nejvyššího
Pána najdeme také ve Védách a v Upanišadách.
(Švétášvatara Upanišad 6.8).
znamená ,,energie``. Pán má nekonečně mnoho energií. Védy říkají:
,,Bůh nemusí nic dělat. `` My musíme pracovat, protoţe nám nic jiného nezbývá - musíme jíst, chceme si uţívat
tohle, chceme si uţívat tamto - ale proč by musel pracovat Bůh? Bůh nemusí pracovat. Jak potom můţeme říkat,
ţe Bůh stvořil tento vesmír? Copak to není práce? Je to práce. Jak k tomu tedy došlo? Jeho rozmanité energie
jsou tak silné, ţe jednají přirozeně a jsou plné poznání. Vidíme, jak květina kvete, roste a vybarvuje se: na
jednom místě se objeví jedna malá skvrna, na jiném místě jiná malá skvrna, trochu bílé barvy z jedné strany, více
bílé barvy z druhé strany. Také na motýlovi můţeme vidět takovou uměleckou souměrnost. A to všechno někdo
namaloval tak dokonale a šikovně, ţe to nemůţeme pochopit. Nechápeme, jak je to moţné, ale děje se to díky
energii Pána.
Z pouhé nevědomosti lidé tvrdí, ţe Bůh je mrtvý, ţe ţádný Bůh neexistuje a ţe k Němu nemáme ţádný vztah.
Takové myšlenky jsou přirovnány k myšlenkám člověka, který je posedlý duchem. Tento člověk mluví spoustu
nesmyslů, a kdyţ jsme my pokryti iluzorní energií Boha, říkáme, ţe Bůh je mrtvý. To ale není pravda. Proto
potřebujeme jednoduchou metodu k očištění - zpívání Haré Kršna mantry. Tímto způsobem můţete ve své
rodině, ve svém klubu, doma, na cestě - všude - zpívat Haré Kršna, a temnota, která pokrývá vaše srdce, bude
odstraněna. Potom porozumíte svému skutečnému původnímu postavení.
Čaitanja Maháprabhu doporučil:
znamená ,,čistit``, a
znamená ,,zrcadlo``. Srdce je jako zrcadlo. Je jako fotoaparát. Stejně jako fotoaparátem můţeme
udělat snímky v různou denní i noční dobu, také naše srdce vytváří obrázky a uchovává si je v podvědomí. To
zná kaţdý psycholog. V srdci se hromadí mnoho různých obrazů, a proto je pokryté. Nevíme, kdy to začalo, ale
jelikoţ jsme ve styku s hmotou, naše skutečná totoţnost je zakrytá. Proto
musíme očistit své srdce. K očištění srdce existují různé procesy: proces dţňány, proces jógy, proces meditace a
zboţné činnosti. Karma také očišťuje srdce. Kdyţ člověk jedná velice zboţně, jeho srdce se postupně očistí. Ale
všechny tyto procesy, i kdyţ doporučené pro očistu srdce, je velice obtíţné provádět v tomto věku. Chce-li
člověk například jít cestou filozofického poznání, musí se stát velikým učencem, musí číst mnoho knih, musí se
setkávat se vzdělanými profesory a učenci a spekulovat. Člověk musí nalézt někoho, kdo spatřil světlo. To jsou
filozofické procesy. Také je doporučená meditace. Člověk by se měl ptát: ,,Kdo jsem? `` Uvaţovat: Jsem toto
tělo? Ne. Jsem tento prst? Ne, to je můj prst. Jestliţe budete přemýšlet o své noze, pochopíte: ,,To je moje noha.
`` Podobně zjistíte, ţe všechno je ,,vaše``, ale kdo jsem ,,já``? Všechno je moje, ale kde jsem ,,já``? Kdyţ člověk
hledá toto ,,já``, nazývá se to meditace. Skutečná meditace znamená zaměstnat všechny smysly tímto způsobem,
ale taková meditace je velice obtíţná. Člověk musí ovládnout své smysly. Smysly ho táhnou ven, ale člověk je
musí přivést zpět dovnitř k pozorování sebe sama. Proto má systém jógy osm stupňů. Prvním je ovládání smyslů
pomocí usměrňujících zásad. Potom následují různé sedové pozice, které pomohou soustředit mysl. Kdyţ člověk
sedí opřený zády, nepomůţe to; musí sedět zpříma, to přinese výsledek. Potom ovládání dechu, meditace, a
potom
V dnešní době jsou ale všechny tyto procesy velice obtíţné. Nikdo se jim nemůţe ihned
věnovat. Takzvané kurzy jógy jsou naprosto neúplné - vyučují se tam pouze různé polohy a několik dechových
cvičení. Ale to nás nemůţe dovést k dokonalosti. Skutečný proces jógy, ačkoliv je to také doporučený védský
proces, je v tomto věku velice obtíţné provozovat. Člověk můţe také zkusit získat poznání procesem filozofické
spekulace: ,,To je Brahman, to není Brahman, co je tedy Brahman? Co je duše? `` Takové empirické filozofické
diskuse se také doporučují, ale v tomto věku nám nijak nepomohou.
Proto Čaitanja Maháprabhu - a nejen Čaitanja Maháprabhu, ale také védská literatura - říká:
znamená ,,v tomto věku``.
třikrát
znamená ,,zajisté``, a
znamená ,,ne``. ,,Zajisté ne, zajisté ne, zajisté ne. `` Na co se vztahuje toto
,,zajisté ne``? Člověk se nemůţe realizovat prostřednictvím karmy. A to je první ,,zajisté ne``. Nemůţe se
realizovat ani prostřednictvím dţňány. To je druhé ,,zajisté ne``. Člověk se nemůţe realizovat ani jógou. Zajisté
ne.
znamená ,,v tomto věku``.
V tomto věku nemůţeme dosáhnout úspěchu ani jednou z těchto tří metod. Jaká je tedy
doporučená metoda?
Pouze zpívejte
Haré Kršna mantru.
znamená ,,pouze``. Jednoduše zpívejte Haré Kršna. Je to nejsnadnější a
nejvznešenější metoda. Je praktická a doporučená autoritami. Stačí ji přijmout. Můţete se jí věnovat v
jakýchkoliv ţivotních podmínkách. Jen zpívejte. Nic to nestojí a nic neztrácíte. Toto zpívání není tajemstvím. Ne.
Je otevřené všem. A zpíváním očistíte své srdce.
Nikdo v tomto hmotném světě nechce utrpení, ale utrpení přesto přichází. Přichází zcela neočekávaně jako lesní
poţár, který vzniká, aniţ by někdo škrtl zápalkou. Nikdo nechce válku, ale přesto se válčí. Nikdo nechce
hladovět, ale lidé přesto hladoví. Nikdo nechce epidemie, ale epidemie přesto existují. Nikdo nechce bojovat, ale
přesto se stále bojuje. Nikdo nechce spory, ale přesto k nim dochází. Proč? Je to jako poţár v lese, který
nemohou uhasit poţárníci. Tento poţár problémů nemůţe uhasit takzvané pokročilé poznání. Ne. To není moţné.
Stejně jako lesní poţár nemůţe být uhašen vědrem vody ani zásahem poţárníků, problémy ţivota nemohou být
vyřešeny hmotnou cestou.
Existuje mnoho příkladů. Prahlád Mahárádţ říká: ,,Můj drahý Pane, otec a matka nejsou skuteční ochránci svých
dětí. `` Otec a matka se o své děti starají; to je jejich povinnost. Nejsou však konečnými ochránci. Kdyţ dítě
povolá zákon přírody, otec a matka ho nemohou ochránit. Ačkoliv všeobecně se má za to, ţe otec a matka jsou
ochránci dítěte, ve skutečnosti tomu tak není. Jestliţe někdo pluje po oceánu a zaplatí si na lodi nejlepší pokoj,
ochrání ho to? Ne. I tak se můţe utopit. Po obloze letí velké letadlo, a kaţdý se cítí v bezpečí, ale najednou z
ničeho nic spadne. Nic hmotného nás nemůţe ochránit. Předpokládejme, ţe je někdo nemocný. Můţe najít
dobrého lékaře, který mu dá dobré léky, ale to nezaručí, ţe bude ţít. Co je tedy nejvyšší zárukou? Prahlád
Mahárádţ říká: ,,Můj drahý Pane, kdyţ Ty někoho zavrhneš, nikdo ho nezachrání. ``
To je naše praktická zkušenost. Můţeme se snaţit tolika metodami vyřešit problémy, které vznikají působením
zákonů přírody, ale nikdy to nestačí. Ţádné metody nemohou vyřešit všechny problémy a nemohou nám přinést
skutečné vysvobození. To je skutečnost. Kršna proto v Bhagavad-gítě říká: ,,Májá, vnější energie, je velice
mocná. Nikdo ji nemůţe překonat. To je téměř nemoţné. `` Jak se potom můţeme z této hmotné přírody
vysvobodit? Kršna říká: ,,Kdo se Mi jednoduše odevzdá, můţe se vysvobodit ze zajetí hmotné přírody. `` To je
pravda. Musíme očistit své srdce, abychom pochopili, jaký je náš vztah k Bohu.
V Katha Upanišadě je řečeno:
Nejvyšší Absolutní
Osobnost Boţství neboli Absolutní Pravda je věčná. Bůh je věčný a my jsme také věční. Védy ale uvádějí, ţe On
je nejvyšší ţivou bytostí. Není mrtvý. Kdyby neţil, jak by mohl tento svět fungovat? V Bhagavad-gítě Kršna říká:
,,Všechno se děje pod Mým dohledem. `` V Bibli je také řečeno: ,,Bůh stvořil tento svět. `` To je skutečnost. Ne,
ţe na začátku existoval nějaký shluk, a pak se stalo to a pak tohle. Ne. Védy nám předkládají skutečnosti, ale
musíme otevřít oči, abychom viděli.
- to je způsob očisty našeho srdce.
Kdyţ očistíme své srdce, budeme moci pochopit, co Kršna a Védy říkají. Potřebujeme se očistit. Kdyţ člověk
onemocní ţloutenkou a dáte mu nějakou sladkost, řekne, ţe chutná velice hořce. Jak můţe být sladkost hořká?
Ne, má velmi sladkou chuť. Lékem na ţloutenku je cukr. Doporučuje ho moderní věda a doporučuje ho i védská
literatura. Kdyţ sníme velké mnoţství cukru, vyléčíme se ze ţloutenky. A kdyţ jsme zdraví, řekneme: ,,Ó, to
chutná velice sladce. `` Ţloutenku bezboţné civilizace můţeme vyléčit zpíváním Haré Kršna. Zpočátku můţe
chutnat hořce, ale s pokrokem uvidíme, jak je příjemné.
Jakmile člověk pochopí svou totoţnost, svůj vztah k Bohu, okamţitě bude šťastný. Proţíváme tolik utrpení,
protoţe se ztotoţňujeme s tímto hmotným světem. Proto jsme nešťastní. Úzkost a strach pocházejí z toho, ţe se
chybně ztotoţňujeme s hmotným světem. Minule jsem vysvětloval, ţe ten, kdo se ztotoţňuje s tímto pytlem kostí
a kůţe, je stejný jako zvíře. Zpívání Haré Kršna však můţe toto špatné chápání očistit. Očištění srdce znamená
pochopit, ţe nepatříme do tohoto hmotného světa.
Jsem duše. Dokud se
ztotoţňujeme s Anglií, Indií nebo s Amerikou, je to nevědomost. Dnes jste Angličan, protoţe jste se narodil v
Anglii, ale ve svém příštím ţivotě se nemusíte narodit v Anglii; můţete se narodit v Číně, v Rusku nebo v nějaké
jiné zemi. A nemusíte ani získat tuto lidskou ţivotní podobu. Dnes jste nacionalista, jste velký následovník své
země, ale zítra můţete zůstat ve své zemi jako kráva, kterou odvedou na jatka.
Musíme dokonale znát svoji totoţnost. Čaitanja Maháprabhu říká, ţe skutečná totoţnost kaţdé ţivé bytosti je, ţe
je věčným sluţebníkem Boha. Pokud někdo uvaţuje: ,,Nejsem sluţebník nikoho jiného; mou povinností je slouţit
Bohu, `` jeho srdce je ihned očištěno a je osvobozený. Kdyţ toho člověk dosáhne, je zbaven všech starostí a
úzkostí tohoto světa, protoţe ví: ,,Jsem sluţebník Boha. Bůh mě ochrání. Proč bych se měl něčeho bát? `` Stejně
jako dítě. Dítě ví, ţe se o něj stará jeho matka a otec. Je bezstarostné. Kdyţ bude chtít sáhnout do ohně, matka
mu řekne: ,,Moje drahé dítě, nedělej to. `` Matka na něj vţdy dohlíţí. Proč tedy nezaměříte svou víru na Boha?
Ve skutečnosti jste pod ochranou Boha.
Lidé chodí do kostela a říkají: ,,Boţe, dej nám náš denní chléb. `` Kdyby nám ho nedával, nemohli bychom ţít.
To je skutečnost. Védy říkají, ţe jedna Nejvyšší Osobnost poskytuje všechny nezbytnosti všem ostatním ţivým
bytostem. Bůh dává potravu kaţdému. Jako lidské bytosti máme mnoho ekonomických problémů, ale existují
nějaké ekonomické problémy v jiných společnostech, neţ je lidská? Ptáci nemají ţádné ekonomické problémy.
Šelmy také nemají ekonomické problémy. Existuje 8 400 000 ţivotních druhů, a lidská společnost mezi nimi
tvoří velmi malou část. Lidé si vytvářejí problémy - co jíst, kde spát, jak se rozmnoţovat a jak se bránit. To jsou
naše problémy, ale většina bytostí - vodní ţivočichové, ryby, rostliny, hmyz, ptáci, šelmy a milióny a milióny
jiných ţivých bytostí - takové problémy nemá. Jsou to také ţivé bytosti. Nemyslete si, ţe se od nás liší a ţe my,
lidské bytosti, jsme jediné ţivé bytosti a ţe všichni ostatní jsou mrtví. Ne. A kdo jim poskytuje potravu a
útočiště? Bůh. Rostliny a zvířata nechodí do kanceláří. Nechodí na univerzity, aby získaly technologické vzdělání
a vydělávaly pak peníze. Jak tedy mohou jíst? Bůh se o ně stará. Slon sní tuny jídla. Kdo mu ho dává? Staráte se
vy o slona? Existují milióny slonů. Kdo se o ně stará?
Uznat, ţe všechno nám dává Bůh, je tedy lepší, neţ si myslet: ,,Bůh je mrtvý. Proč bychom měli chodit do
kostela a modlit se k Bohu o chleba? `` V Bhagavad-gítě je řečeno: ,,Čtyři druhy lidí přicházejí ke Kršnovi:
trpící, touţící po bohatství, moudří a zvídaví. `` Ten, kdo je zvídavý, kdo je moudrý, kdo trpí a kdo touţí po
bohatství - tyto čtyři třídy lidí se obracejí k Bohu. ,,Můj drahý Boţe, mám veliký hlad. Dej mi můj denní chléb. ``
To je pěkné. Ti, kteří se na Boha obracejí tímto způsobem, se nazývají
znamená
,,zboţný``. Jsou zboţní. I kdyţ ţádají peníze nebo potravu, jsou pokládáni za zboţné, protoţe se obracejí na
Boha. Ostatní jsou přesně opační. Jsou
bezboţní.
znamená ,,velmi chvályhodný``,
ale slovo
naznačuje, ţe svou energii zneuţili a vytvářejí zmatek. Jako člověk, který vynalezl
atomové zbraně. Měl inteligenci, ale tato inteligence byla zneuţita. Vytvořil něco, co nahání hrůzu. Vytvořte
něco, co zaručí, ţe člověk jiţ nebude muset umírat. Jakou má cenu vynalézat něco, co můţe okamţitě zapříčinit
smrt miliónů lidí? Zemřou dnes nebo zítra, nebo za sto let. Co tedy vědci dokázali? Vytvořte něco takového, ţe
člověk nebude muset ihned zemřít, ţe jiţ nebudou nemoci a stáří. Pak něco dokáţete. Ale ti, které označujeme
jako
nikdy nejdou k Bohu. Nikdy se nesnaţí Boha pochopit. Jejich energie je proto vyuţita
nesprávným způsobem.
Zatvrzelí materialisté, kteří popírají svůj vztah k Bohu, jsou v Bhagavad-gítě popsáni jako ,,múdhové``.
znamená ,,osel``. Ti, kteří velice těţce pracují, aby vydělali peníze, se přirovnávají k oslům. Jedí denně
čtyři čapáty (celozrnné chlebové placky), ale zbytečně pracují, aby vydělali tisíce dolarů. Další jsou popisováni
jako narádhamové.
znamená ,,nejniţší z lidí``. Lidská ţivotní podoba je určena pro realizaci
Boha. Člověk má právo pokusit se realizovat Boha. Jedině ten, kdo pochopil Brahman, Boha, je bráhman. Nikdo
jiný. To je povinnost, patřící k lidské ţivotní podobě. V kaţdé lidské společnosti existuje nějaký systém zvaný
,,náboţenství``, pomocí kterého člověk můţe porozumět Bohu. Nezáleţí na tom, zda se jedná o křesťanské,
mohamedánské nebo hinduistické náboţenství. Na tom nezáleţí. Účel je porozumět Bohu a našemu vztahu k
Němu. To je vše. Je to povinností lidských bytostí, a pokud je tato povinnost v lidské společnosti zanedbávána,
potom je to zvířecí společnost. Zvířata nemohou pochopit, kdo je Bůh a jaký k Němu mají vztah. Zajímají se jen
o jedení, spaní, páření se a obranu. Jestliţe se zajímáme jen o tyto věci, co potom jsme? Jsme zvířata. Bhagavadgítá proto říká, ţe ti, kteří této příleţitosti nevyuţijí, jsou ,,nejniţší z lidí``. Získali tuto lidskou ţivotní podobu
poté, co prošli 8 400 000 ţivotních druhů, a přesto ji nevyuţívají pro realizaci Boha, ale jen ke stejným věcem,
kterými se zabývají zvířata. Proto se nazývají narádhamové, nejniţší z lidí. A potom jsou tu ještě jiní lidé, kteří
jsou velice pyšní na své poznání. Ale jaké je to poznání? ,,Ţádný Bůh neexistuje. Já jsem Bůh. `` Jejich skutečné
poznání odnesla iluze, májá. Jestliţe jsou Bůh, jak se potom mohli stát psem? Můţeme jim dát tolik argumentů,
ale oni se vţdy postaví proti Bohu. Ateismus. Jelikoţ se dali na cestu ateismu, jejich skutečné poznání je
ztracené. Opravdové poznání znamená vědět, kdo je Bůh a jaký k Němu máme vztah. Pokud to někdo neví, jeho
poznání odnesla májá.
Chceme-li porozumět našemu vztahu k Bohu, můţeme vyuţít mnoha prostředků. Jsou tu knihy, je tu poznání,
tak proč toho nevyuţít? Snaţte se pochopit, ţe v Bhagavad-gítě a ostatní védské literatuře se říká, ţe Bůh je
velký a ačkoliv my jsme s Bohem kvalitativně stejní, jsme nepatrní. Oceán a nepatrné mnoţství vody mají stejné
vlastnosti, ale mnoţství soli v kapce vody a mnoţství soli v oceánu se liší. Kvalitativně je to stejné, ale
kvantitativně odlišné. Podobně, Bůh je všemocný, a také my máme nějakou moc. Bůh vytváří všechno, a my
můţeme vytvořit malý stroj na létání, který je stejný jako hračka pro děti. Bůh můţe vytvořit milióny planet,
které létají ve vesmíru. To je kvalifikace Boha. Vy nemůţete stvořit planety. A i kdybyste to dokázali, jaký by z
toho byl uţitek? Bůh vytvořil milióny planet a vy máte také tvořivou sílu. Bůh má sílu a vy máte také sílu. Ale
Jeho síla je tak velká, ţe ji s tou vaší nelze srovnávat. Kdyţ řeknete: ,,Jsem Bůh, `` je to šílenství. Chcete být
Bohem, ale co jste dokázali tak neobyčejného, ţe se chcete prohlásit Bohem? Tomu se říká nevědomost. Poznání
člověka, který se povaţuje sám za Boha, odnesla májá. Náš vztah s Bohem je takový, ţe On je velký a my jsme
nepatrní. V Bhagavad-gítě Kršna jasně říká: ,,Všechny ţivé bytosti jsou Mými nedílnými částmi. Kvalitativně
jsou se Mnou totoţné, ale kvantitativně se liší. `` Jsme tedy současně totoţní i odlišní. To je náš vztah. Jsme
totoţní, protoţe máme stejné vlastnosti jako Bůh. Kdyţ se ale budeme podrobně studovat, zjistíme, ţe i kdyţ
máme nějaké dobré vlastnosti, Bůh je má všechny v ještě větší míře.
Nemůţeme vlastnit nic, co nevlastní Bůh. To není moţné. Ve Védánta-sútře se proto říká, ţe vše, co vlastníme,
můţeme najít také v Bohu. Pochází to z Boha. Náš vztah je tedy takový, ţe jelikoţ jsme malí a nepatrní, jsme
věčnými sluţebníky Boha. Také v tomto hmotném světě můţeme v běţném ţivotě vidět, ţe jeden člověk slouţí
druhému, který má vyšší postavení a můţe mu dát dobrý plat. Z toho přirozeně vyplývá, ţe kdyţ jsme malí, naší
povinností je slouţit Bohu. To je naše jediná povinnost. Jsme všichni nedílné části původní bytosti.
Šroub ve stroji je důleţitý, jelikoţ je zapojen v práci celého stroje. Jestliţe je tento šroub ze stroje vytaţen nebo
jestliţe je vadný, nemá sám o sobě ţádnou cenu. Můj prst má cenu miliónů dolarů, pokud je spojený s tímto
tělem a slouţí mu. Jestliţe si ho ale uříznu, k čemu mi bude? K ničemu. Podobně i náš vztah je takový, ţe jsme
velmi malými částečkami Boha. Naše povinnost je vyuţít své energie a spolupracovat s Ním. To je náš vztah.
Jinak nemáme ţádnou cenu. Jsme odříznuti. Kdyţ je prst k ničemu, lékař řekne: ,,Nechte si ten prst amputovat.
Jinak nakazí celé vaše tělo. `` A podobně, kdyţ jsme bezboţní, jsme odříznuti od vztahu s Bohem a trpíme v
tomto hmotném světě. Náš vztah se oţiví, pokud se opět pokusíme připojit se k Nejvyššímu Pánu.
Snadná cesta na jiné planety
Věnováno
vědcům na celém světě
s poţehnáním
Šrí Šrímad Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gosvámího Mahárádţe,
mého duchovního mistra
Úvod
Kaţdá ţivá bytost, a zvláště civilizovaný člověk, přirozeně touţí po věčném a šťastném ţivotě. Je to přirozené,
protoţe ve svém původním stavu je ţivá bytost věčná a šťastná. V současném podmíněném stavu ale musí
neustále bojovat s opakujícím se rozením a umíráním a není ani šťastná, ani nesmrtelná.
Nejnovější lidskou touhou je touha cestovat na jiné planety. To je také přirozené, protoţe ţivá bytost má právo
jít na jakékoliv místo v hmotném i duchovním světě. Takové cestování je velice lákavé a vzrušující, protoţe v
těchto světech je nekonečné mnoţství různých planet, na kterých ţijí všechny moţné druhy ţivých bytostí. Tato
touha se můţe lidem naplnit pomocí jógy, která slouţí jako prostředek, s jehoţ pomocí člověk můţe odejít na
jakoukoliv planetu podle svého přání - i na planety, kde je nejen věčný a blaţený ţivot, ale kde také existuje
mnoho energií, které jsou zdrojem nejrůznějšího poţitku. Jakmile člověk dosáhne osvobození na duchovních
planetách, nemusí se jiţ nikdy vrátit do tohoto strastiplného světa, ve kterém se kaţdý musí rodit, stárnout, být
nemocný a umírat.
Tohoto dokonalého stavu můţe člověk dosáhnout velice snadno svým vlastním úsilím. Stačí, kdyţ bude doma
dodrţovat předepsanou metodu bhakti-jógy. Tato metoda, která se ovšem musí vykonávat pod řádným vedením,
je jednoduchá a radostná. Pokusíme se nyní informovat všechny lidi, ale především filozofy a teology, o tom, jak
člověk můţe odejít na jiné planety pomocí bhakti-jógy - nejvyššího ze všech jógových systémů.
Antihmotné světy
Materialistická věda moţná jednoho dne objeví věčný antihmotný svět, který je jiţ tak dlouho neznámý
zastáncům dnešního materialismu. Times of India publikovaly 27. 10. 1959 následující zprávu o současném
vědeckém pojetí antihmoty:
Stockholm, 26. 10. 1959 - ,,Dva američtí vědci z oblasti jaderného výzkumu dnes obdrţeli Nobelovu cenu za
fyziku pro rok 1959 za objev antiprotonu, dokazující, ţe hmota existuje ve dvou podobách - jako částice a
antičástice. Jsou to Dr. E. Segre, který se narodil v Itálii, a Dr. Owen Chamberlain, který se narodil v San
Francisku... Podle jednoho ze základních předpokladů nové teorie můţe existovat ještě jiný svět, antisvět,
sloţený z antihmoty. Tento antihmotný svět by se skládal z atomických a subatomických částic, které se pohybují
v opačných orbitech neţli částice nám známé. Pokud by se tyto světy měly někdy střetnout, byly by jedním
oslňujícím výbuchem oba zničeny. ``
Tato teorie se tedy opírá o tři základní předpoklady:
1. Existuje antihmotný atom neboli částice, která má vlastnosti opačné vlastnostem hmotných atomů.
2. Kromě tohoto hmotného světa existuje ještě jiný svět, o němţ toho zatím víme pouze velice málo.
3. Antihmotný a hmotný svět se mohou v jistém okamţiku střetnout a navzájem se zničit.
Z těchto tří bodů můţeme my, studenti teistické vědy, plně souhlasit s 1. a 2. bodem, ale se 3. bodem souhlasíme
pouze v rámci omezené vědecké definice antihmoty. Potíţ je v tom, ţe vědecké pojetí antihmoty se vztahuje
pouze na další podobu hmotné energie, zatímco skutečná antihmota musí být naprosto antihmotná. Přirozenou
vlastností hmoty je, ţe podléhá zničení, ale antihmota - která nemá mít ţádné průvodní vlastnosti hmoty - musí
být svojí povahou nezničitelná. Je-li hmota zničitelná a dělitelná, antihmota musí být nezničitelná a nedělitelná.
Pokusíme se tato tvrzení vysvětlit z pohledu autorizovaných písem.
Nejuznávanějšími písmy na světě jsou Védy. Védy jsou rozděleny do čtyř částí - Sáma, Jadţur, Rg a Atharva.
Pro obyčejného člověka je velice těţké Védám porozumět. Pro lepší srozumitelnost byly čtyři Védy vysvětleny v
historickém eposu zvaném Mahábhárata a v osmnácti Puránách. Rámájána je další historický epos, který
obsahuje všechny potřebné informace z Véd. Védskou literaturu tedy tvoří čtyři Védy, původní Rámájána od
Válmíkiho, Mahábhárata a Purány. Upanišady jsou části čtyř Véd a Védánta-sútry představují esenci Véd. Jako
podstata všech Upanišad a předběţný výklad Védánta-súter je přijímána Bhagavad-gítá, která tak představuje
shrnutí veškeré védské literatury. Smysl Véd tedy můţeme pochopit z Bhagavad-gíty. Vyslovil ji Pán Šrí Kršna,
Nejvyšší Osobnost Boţství, který do tohoto hmotného světa sestupuje z antihmotného světa, aby dal lidem úplné
informace o vyšších formách energie.
Vyšší energie Osobnosti Boţství je popsána v Bhagavad-gítě jako
Vědci nedávno zjistili,
ţe existují dvě podoby pomíjivé hmoty, ale Bhagavad-gítá dokonale popisuje hmotu a antihmotu jako dvě
podoby energie. Hmota je energie, která tvoří hmotný svět, a tatáţ energie ve své vyšší podobě tvoří antihmotný
neboli transcendentální svět. Ţivé bytosti patří do kategorie vyšší energie. Niţší hmotná energie se nazývá
V Bhagavad-gítě je tedy tvořivá energie popsána ve dvou podobách, jako
a
Hmota sama o sobě nemá ţádnou sílu tvořit. Hmotné věci vznikají aţ tehdy, kdyţ hmotou manipuluje ţivá
energie. Hmota ve své původní podobě je tudíţ nečinnou energií Nejvyšší Bytosti. Kaţdá energie má svůj zdroj.
Elektrická energie například vzniká v elektrárně. Energie nemůţe existovat sama o sobě. Ovládá ji vyšší ţivá
bytost. Například oheň je zdrojem dvou dalších energií, světla a tepla. Světlo a teplo nemohou existovat
samostatně bez ohně. Stejně tak niţší a vyšší energie pocházejí ze zdroje, který můţeme nazývat jakkoliv. Tímto
zdrojem energie ale musí být ţivá bytost, která si je všeho plně vědomá. Touto nejvyšší ţivou bytostí je
všepřitaţlivá Osobnost Boţství, Šrí Kršna.
Ve Védách se nejvyšší ţivá bytost, Absolutní Pravda, nazývá Bhagaván neboli ,,ten, kdo oplývá veškerým
bohatstvím`` - ţivá bytost, která je zdrojem všech energií. To, ţe moderní vědci objevili dvě podoby omezených
energií, je jen začátek vědeckého pokroku. Musí jít ještě dál a objevit zdroj těchto dvou částic - atomů, kterým
říkají ,,hmotné`` a ,,antihmotné``.
Co jsou to antihmotné částice? Máme zkušenosti s hmotnými částicemi, atomy, ale s antihmotnými částicemi
ţádné zkušenosti nemáme. Bhagavad-gítá popisuje antihmotnou částici následovně:
,,Antihmotná částice je uvnitř hmotného těla. Díky její přítomnosti se hmotné tělo postupně vyvíjí z dětství do
chlapectví, z chlapectví do mládí a do stáří, a pak antihmotná částice opouští staré a nefungující tělo a přijímá
jiné. ``
Tento popis ţivého těla potvrzuje vědecký objev, ţe energie existuje ve dvou podobách. Kdyţ je jedna z nich,
antihmotná částice, oddělena od hmotného těla, druhá tím ztrácí veškerou uţitečnost. Antihmotná částice je tedy
nepochybně důleţitější neţ hmotná.
,,Nikdo proto nemá naříkat nad ztrátou hmotné energie. Veškeré smyslové vjemy v podobě tepla a chladu nebo
štěstí a zármutku nejsou nic jiného neţ projevy hmotné energie, které přicházejí a odcházejí jako změny ročních
období. To, ţe se tyto hmotné projevy dočasně objevují a mizí, potvrzuje, ţe hmotné tělo je stvořeno z hmotné
energie, která je niţší podstaty neţ ţivotní síla.
Inteligentní člověk, který chápe, ţe hmotné stavy vznikají působením niţší energie, a kterého tudíţ
neznepokojuje štěstí ani zármutek, můţe znovu vstoupit do antihmotného světa, kde je ţivot věčný, plný trvalého
poznání a blaţenosti. ``
Zde je zmínka o antihmotném světě a navíc se dozvídáme, ţe v antihmotném světě neexistují ţádné změny
,,sezónního`` charakteru. Vše je tam věčné, blaţené a plné poznání. Kdyţ ale o něm mluvíme jako o ,,světě``,
musíme mít na paměti, ţe tam existují různé tvary a podoby, které nedokáţeme vnímat hmotnými smysly.
,,Hmotné tělo je zničitelné a jako takové je proměnlivé a dočasné. Právě takový je i hmotný svět. Ale antihmotná
ţivotní síla je nezničitelná, a je tedy věčná. Odborníci proto rozlišují vlastnosti hmotných a antihmotných částic jedny jsou dočasné a druhé jsou věčné. ``
Objevitelé dvou typů hmoty teprve stojí před objevem vlastností antihmoty. To vše je jiţ ale jasně popsáno v
Bhagavad-gítě. Vědci mohou svůj další výzkum zaloţit na těchto cenných poznatcích:
,,Antihmotná částice je jemnější neţ ta nejjemnější z hmotných částic. Tato ţivotní síla je tak mocná, ţe její vliv
se šíří celým hmotným tělem. Antihmotná částice má mnohem větší energii neţ hmotná částice a nemůţe být
nikdy zničena. ``
To je pouze začátek popisu antihmotné částice v Bhagavad-gítě. Vysvětlení pokračuje takto:
,,Nejjemnější částice antihmotné povahy je vězněna v hrubohmotném a jemnohmotném těle. Hmotná těla (hrubá
i jemná) podléhají zničení, ale antihmotná částice je věčná. Člověk má proto věnovat pozornost především
tomuto věčnému prvku. ``
Věda dosáhne své dokonalosti teprve tehdy, kdyţ materialističtí vědci budou znát vlastnosti antihmotné částice a
budou ji umět osvobodit ze styku s dočasnými hmotnými částicemi. To by bylo vrcholem vědeckého pokroku.
Vědecká teorie, ţe moţná existuje ještě jiný svět, skládající se z antihmotných atomů, a ţe vzájemný střet mezi
hmotným a antihmotným světem bude mít za následek zničení obou těchto světů, je pravdivá jen zčásti. K
jistému střetu dochází neustále - hmotné částice zanikají v kaţdém okamţiku a nehmotné částice usilují o
osvobození. Bhagavad-gítá to popisuje následovně:
,,Nehmotná částice, ţivá bytost, uvádí hmotné částice do činnosti. Ţivá bytost je za těchto okolností nezničitelná.
Dokud je nehmotná částice v zajetí hmotné energie (v hrubohmotném a jemnohmotném těle), celek projevuje
známky ţivota. Při neustálém střetávání těchto dvou částic není nehmotná částice nikdy zničena. Antihmotnou
částici nemůţe nikdo nikdy zničit - v minulosti, v přítomnosti ani v budoucnosti. ``
Teorii zastávající názor, ţe hmotný a antihmotný svět se mohou střetnout a navzájem zničit, proto pokládáme za
správnou pouze v rámci omezené vědecké definice antihmoty. Bhagavad-gítá vysvětluje povahu antihmotné
částice, která nemůţe být nikdy zničena:
,,Jemná, nepatrná antihmotná částice je vţdy nezničitelná, stálá a věčná. Po určitém období je ale zničena její
schránka z hmotných částic, ve které je uvězněna. Tentýţ princip platí také v případě hmotného a antihmotného
světa. Nikdo se nemusí obávat zničení antihmotné částice, neboť ta přeţívá i zničení hmotných světů. ``
Vše, co je stvořeno, je v určitém stádiu zničeno. Jak hmotné tělo, tak hmotný svět jsou stvořené, a proto
podléhají zničení. Antihmotná částice ovšem není nikdy stvořena, a proto nemůţe být ani nikdy zničena. To je
také potvrzeno v Bhagavad-gítě:
,,Antihmotná částice, která je ţivotní silou, není nikdy zrozená nebo stvořená. Existuje věčně a nemá ţádné
datum narození nebo úmrtí. Netýká se jí ani opakované tvoření a ničení. Existuje věčně, a proto je ze všech
nejstarší. Přesto je ale vţdy čerstvá a nová. I kdyţ je hmotná částice zničena, antihmotnou částici to nikdy
neovlivní. ``
Stejně jako pro antihmotnou částici lze tento princip uplatnit i pro antihmotný vesmír. Antihmotný vesmír
existuje za všech okolností; i tehdy, kdyţ je hmotný vesmír zničen. Podrobně to vysvětlíme dále.
Vědci se z Bhagavad-gíty mohou také poučit o následujícím:
,,Učený člověk je ten, kdo dobře ví, ţe antihmotná částice je nezničitelná a ţe ji nelze zničit ţádnými prostředky.
``
Nukleární fyzik můţe uvaţovat o zničení hmotného světa jadernými zbraněmi, ale jeho zbraně nemohou zničit
antihmotný svět. Antihmotná částice je ještě jasněji vysvětlena v následujících řádcích:
,,Nemůţe být rozsekána ţádnou hmotnou zbraní ani spálena ohněm. Nikdy není rozmočena vodou, nevadne,
nevysychá a nevypařuje se. Je nedělitelná, nehořlavá a nerozpustná. Protoţe je věčná, můţe vstoupit do
jakéhokoliv těla a opět ho opustit. Je stálá, a její vlastnosti jsou tedy trvalé a jsou nevysvětlitelné, protoţe jsou
protikladem všech hmotných vlastností. Pro obyčejný mozek je nepochopitelná. Je neměnná. Nikdo by proto
nikdy neměl naříkat pro věčný, antihmotný prvek. ``
V Bhagavad-gítě a všech dalších védských písmech je tedy vyšší antihmotná energie přijímána za ţivotní sílu
neboli duši. Nazývá se také
Tento prvek ţivota nelze vytvořit ţádnou kombinací hmotných prvků.
Existuje osm hmotných prvků, které jsou popsány jako niţší energie: (1) země, (2) voda, (3) oheň, (4) vzduch,
(5) éter, (6) mysl, (7) inteligence a (8) ego. Vedle nich existuje nezávisle ţivotní síla (antihmotný prvek),
označovaná jako vyšší energie. Všechny tyto prvky jsou ,,energiemi``, protoţe jsou řízeny a ovládány nejvyšší
ţivou bytostí, Osobností Boţství (Kršnou).
Materialisté byli ve svých teoriích po dlouhou dobu omezeni na výše uvedených osm hmotných prvků. Nyní je
vidět - coţ je povzbudivé - ţe mají také základní předběţnou informaci o antihmotném prvku a antihmotném
vesmíru. Doufáme, ţe s postupem času ocení hodnotu antihmotného světa, v němţ neexistuje ani náznak
hmotných prvků. Samozřejmě jiţ samotné slovo ,,antihmotný`` naznačuje, ţe vlastnosti takového prvku jsou
zcela protikladné k vlastnostem hmoty.
Existují ovšem také mentální spekulanti, kteří komentují antihmotný prvek po svém. Dělí se do dvou hlavních
skupin a docházejí ke dvěma mylným závěrům. Jedna skupina (naprostí materialisté) buď popírá antihmotný
prvek úplně, nebo pouze připouští, ţe v určitém stádiu (v okamţiku smrti) dochází k rozkladu hmotných sloţek.
Druhá skupina přijímá jako antihmotný prvek to, co je v přímém protikladu k dvaceti čtyřem kategoriím hmoty.
Jsou to studenti sánkhjové filozofie, kteří podrobně zkoumají hmotné prvky a na konci svého výzkumu uznávají
pouze nečinný transcendentální (antihmotný) prvek. Všichni tito mentální spekulanti ovšem naráţejí na potíţe,
protoţe spekulují za pomoci niţší energie. Nepřijímají informace z vyššího zdroje. Aby člověk mohl realizovat
skutečnou podobu antihmotného prvku, musí se nejprve dostat na transcendentální úroveň vyšší energie. Činnosti
bhakti-jógy náleţí do oblasti vyšší energie.
Člověk, který je na hmotné úrovni, nemůţe znát skutečnou podobu antihmotného světa. Ale Nejvyšší Pán, který
je vládcem hmotné i antihmotné energie, sestupuje ze Své bezpříčinné milosti a dává nám o antihmotném světě
dokonalé informace. Jedině tímto způsobem můţeme zjistit, jaký je antihmotný svět. Dozvídáme se, ţe Nejvyšší
Pán i ţivé bytosti jsou svojí povahou antihmotní. Představu o Nejvyšším Pánu si tedy můţeme učinit podrobným
studiem ţivých bytostí. Kaţdá ţivá bytost je individuální osobou, a proto nejvyšší ţivá bytost je nejvyšší
individuální osobou. Védská písma udávají, ţe nejvyšší osobou je Kršna. Jméno ,,Kršna``, označující Nejvyššího
Pána, je nejvyšší moţné odpovídající jméno. Pán je vládcem hmotné i antihmotné energie a slovo ,,Kršna``
označuje nejvyššího vládce. V Bhagavad-gítě to Pán potvrzuje:
,,Existují dva světy - hmotný a antihmotný. Hmotný svět je tvořen niţší energií skládající se z osmi hmotných
prvků. Antihmotný svět tvoří kvalitativně vyšší energie. Protoţe hmotná i antihmotná energie jsou emanací z
Nejvyšší Transcendence, Osobnosti Boţství, znamená to, ţe Já (Pán Kršna) jsem konečnou příčinou všeho
tvoření a ničení. ``
Jelikoţ Jeho dvě energie (niţší a vyšší) tvoří hmotný a antihmotný svět, Pán je označován jako Nejvyšší
Absolutní Pravda. Kršna to vysvětluje v Bhagavad-gítě takto:
,,Já jsem, Ardţuno, nejvyšším principem transcendence a nic vyššího nade Mne není. Vše, co existuje, spočívá
na Mně jako perly navlečené na niti. ``
Jiţ dlouho před objevem antihmoty a antihmotných světů bylo vše popsáno v Bhagavad-gítě. Gítá udává, ţe její
filozofii Kršna vyloţil původně bohu Slunce Vivasvánovi, to znamená dlouho před bitvou na Kurukšétře minimálně před 120 000 000 lety. Nyní moderní věda odhalila zlomek pravdy, popsané v Bhagavad-gítě.
V Bhagavad-gítě lze nalézt také popis antihmotného vesmíru. Ze všech dostupných informací plyne nepochybný
závěr, ţe antihmotný svět se nachází v antihmotném nebi, které je v Bhagavad-gítě označeno jako
neboli věčná příroda.
Stejně jako hmotné atomy tvoří hmotný svět, antihmotné atomy tvoří antihmotný svět se vším jeho
příslušenstvím. Antihmotný svět obývají antihmotné ţivé bytosti. V antihmotném světě neexistuje nečinná hmota.
Vše je tam ţivé a Nejvyšší Osobností v této oblasti je Samotný Bůh. Obyvatelé antihmotného světa mají věčné
poznání, věčnou blaţenost a věčný ţivot. Mají tedy všechny charakteristiky Boha.
V hmotném světě se nejvyšší planeta nazývá Satjalóka neboli Brahmalóka a ţijí na ní nejnadanější bytosti celého
vesmíru. Vládcem Brahmalóky je polobůh Brahmá, první stvořená bytost tohoto hmotného světa. Brahmá je
ţivou bytostí jako kaţdý z nás, ale je zároveň nejvyspělejší osobností v hmotném světě. Není tak dokonalý, aby
mohl být zařazen do stejné kategorie jako Bůh, ale patří mezi ţivé bytosti přímo vedené Bohem. Bůh i ţivé
bytosti patří do antihmotného světa. Vědci by tedy všem prokázali velkou sluţbu, kdyby zkoumali povahu
antihmotného světa - jak je řízený, jak je tam vše uspořádané, kdo jsou vládnoucí osobnosti atd. Z védské
literatury se těmito záleţitostmi podrobně zabývá Šrímad-Bhágavatam. Bhagavad-gítá je přípravou ke studiu
Šrímad-Bhágavatamu. Tyto dvě důleţité knihy by měli důkladně studovat všichni lidé vědeckého světa. Poskytují
mnoho vodítek k vědeckému pokroku a pomohou vědě k mnoha novým objevům.
Transcendentalisté a materialisté jsou dva odlišné druhy lidí. Transcendentalista získává poznání z
autoritativních písem jako jsou Védy. Védskou literaturu je nutné přijímat od autorit transcendentální učednické
posloupnosti. O této učednické posloupnosti (parampaře) se také hovoří v Bhagavad-gítě, kdyţ Kršna říká, ţe
učení Gíty sdělil před milióny let bohu Slunce, který předal toto poznání svému synovi Manuovi, který je
předkem současného lidstva. Manu pak předal toto transcendentální poznání svému synovi, králi Ikšvákuovi,
zakladateli dynastie, v níţ se zjevil Šrí Ráma, Osobnost Boţství. Tento dlouhý řetězec učednické posloupnosti
byl přerušen v období před příchodem Pána Kršny (před pěti tisíci lety), a Kršna proto znovu přednesl Bhagavadgítu Ardţunovi, který se tak stal prvním ţákem této nauky v tomto věku. Transcendentalista současného věku
tedy patří k učednické posloupnosti, která začíná Ardţunou. Transcendentalista se nenamáhá ţádným hmotným
výzkumem a pravdy o hmotě a antihmotě se dozvídá nejdokonalejší cestou - prostřednictvím učednické
posloupnosti - která mu ušetří mnoho problémů.
Materialisté ovšem nevěří v antihmotné světy, kde vládne Osobnost Boţství. Jsou proto v nešťastné situaci, i
kdyţ jsou někdy velice nadaní, vzdělaní či jinak pokročilí. Jsou zmateni vlivem hmotného projevu a postrádají
vědomosti o všem antihmotném. Je proto dobrým znamením, ţe materialističtí vědci se postupně propracovávají
k oblasti antihmotného světa. Je dokonce moţné, ţe udělají takový pokrok, ţe poznají i podrobnosti o tomto
antihmotném světě, kde je nejvyšším vládcem Osobnost Boţství a kde ţivé bytosti ţijí ve společnosti Pána a
slouţí Mu. Ţivé bytosti, které slouţí Bohu, se Mu kvalitou vyrovnají, ale zároveň jsou pod Jeho vládou jako Jeho
sluţebníci. V antihmotném světě není mezi vládcem a ovládaným ţádný rozdíl - je to dokonalý vztah, ve kterém
není ani náznak materialismu.
Hmotný svět je dočasný. Podle Bhagavad-gíty mají naši vědci zčásti pravdu, kdyţ tvrdí, ţe při střetu hmotného a
antihmotného světa nastane zničení. Hmotný svět je stvořením proměnlivých kvalit přírody. Tři kvality neboli
guny jsou
(dobro),
(vášeň) a
(nevědomost). Hmotný svět je stvořen kvalitou
udrţován kvalitou
a zničen kvalitou
Tyto kvality jsou přítomny všude v
hmotném světě, a díky tomu dochází k procesům tvoření, udrţování a zničení kaţdou hodinu, kaţdou minutu a
kaţdou vteřinu po celém hmotném vesmíru. Nejvyšší planeta hmotného vesmíru, Brahmalóka, také podléhá
těmto kvalitám přírody, i kdyţ je řečeno, ţe díky velkému vlivu kvality
je délka ţivota na této
planetě 4 300 000 x 1000 x 2 x 30 x 12 x 100 slunečních let. I přes tak dlouhou dobu trvání ovšem i Brahmalóka
podléhá zničení. Ţivot na Brahmalóce je ve srovnání se ţivotem na Zemi fantasticky dlouhý, ale proti věčnému
ţivotu v nehmotných světech je to pouhý záblesk. Pán Šrí Kršna proto ve Své Bhagavad-gítě zdůrazňuje
důleţitost antihmotného vesmíru, který je Jeho sídlem.
Pán Kršna udává, ţe po uplynutí 4 300 000 x 1000 x 2 x 30 x 12 x 100 slunečních let jsou zničeny všechny
planety hmotného vesmíru. Všechny ţivé bytosti obývající tyto hmotné planety jsou po hmotné stránce zničeny
společně se zánikem hmotného světa. Ţivá bytost je svojí povahou antihmotná. Dokud se však rozvíjením
antihmotných činností nepřemístí do oblasti antihmotných světů, je při zániku hmotného světa hmotně zničena a
se stvořením nového hmotného světa je nucena narodit se znovu v hmotné podobě. Znovu tedy zaţívá bolesti v
podobě opakovaného rození a smrti. Pouze ty ţivé bytosti, které se v průběhu projeveného stádia hmotného
ţivota začnou věnovat láskyplné sluţbě Osobnosti Boţství, odejdou po opuštění hmotného těla do antihmotných
světů. Nesmrtelnosti dosáhnou pouze ti, kdo se prováděním antihmotných činností vrátí k Bohu.
Co to jsou antihmotné činnosti? Antihmotné činnosti jsou jako léky. Kdyţ člověk onemocní, jde k lékaři a ten
mu předepíše léky, které pacienta nakonec vyléčí. Materialista je také nemocný a měl by se poradit se zkušeným
lékařem-transcendentalistou. Jaká je jeho nemoc? Trpí strastmi plynoucími z opakovaného rození, umírání,
nemocí a stáří. Pokud se chce podrobit léčení a vrátit se zpátky k Bohu, má moţnost odejít do antihmotného
světa, kde namísto rození a smrti existuje věčný ţivot.
Ke zničení hmotného světa dochází dvojím způsobem. K částečnému zničení dochází na konci kaţdých 4 300
000 x 1000 slunečních let neboli na konci kaţdého dne na Brahmalóce, která je nejvyšší planetou v hmotném
světě. Během této doby částečného zničení nejsou zničeny vyšší planety jako je Brahmalóka, ale na konci
kaţdých 4 300 000 x 1000 x 2 x 30 x 12 x 100 slunečních let (neboli po sto letech Brahmova ţivota) celý hmotný
projev splývá s antihmotnou podstatou, z níţ emanují hmotné prvky, díky níţ jsou projevené a s níţ splývají po
zničení. Antihmotný svět, který je velice daleko od hmotného nebe, není nikdy zničen. Hmotný svět je jím
pohlcen. Můţeme tedy souhlasit s tím, ţe mezi hmotným a antihmotným světem dochází ke ,,střetu``, o jakém
mluví vědci, a ţe hmotné světy jsou zničeny, ale antihmotné světy nemohou být nikdy zničeny. Věčně existující
antihmotný svět je pro materialistického vědce neprojevený. Tento vědec o něm můţe vědět pouze tolik, ţe
principy jeho existence jsou v protikladu s kvalitami hmotného světa. Podrobnosti o antihmotném vesmíru je
moţné se dozvědět pouze z neomylného zdroje - od osvobozených autorit, které plně realizovaly povahu
antihmotného prvku. Tyto informace získává pokorný ţák Osobnosti Boţství nasloucháním.
Védské poznání bylo vloţeno do srdce Brahmy, první ţivé bytosti v hmotném stvoření. Brahmá pak toto poznání
sdělil mudrci Náradovi Munimu. Podobně Bhagavad-gítu vyslechl od Osobnosti Boţství Šrí Kršny bůh Slunce
Vivasván, a kdyţ byl souvislý řetěz učednické posloupnosti přerušen, Pán Kršna zopakoval Bhagavad-gítu na
Kuruovském bitevním poli Ardţunovi. Ardţuna tehdy na sebe vzal roli ţáka, aby od Šrí Kršny obdrţel
transcendentální poznání. Poloţil mnoho závaţných otázek, aby rozehnal všechny pochybnosti, které mohou mít
různí materialisté, a Kršna odpověděl tak, aby Mu kaţdý laik porozuměl. Pouze ti, které přitahuje lesk hmotného
světa, nemohou přijmout autoritu Pána Šrí Kršny. Aby člověk mohl chápat podrobné údaje o antihmotném světě,
musí být naprosto čistý v chování a v srdci. Bhakti-jóga je vědeckou transcendentální činností, která se týká
všech oblastí ţivota a kterou můţe provádět jak nováček, tak dokonalý jógí.
Hmotný svět představuje pouze stín antihmotného světa a inteligentní lidé, kteří jsou čistí v srdci a chování,
mohou z Bhagavad-gíty vyčíst všechny důleţité údaje o antihmotném světě, které jsou vlastně obsaţnější neţ
údaje hmotné. Základní fakta jsou následovná:
Vládnoucím Boţstvem antihmotného světa je Šrí Kršna, který tam existuje jako původní Osobnost a také ve
Svých mnoha úplných expanzích. Tuto Osobnost a Její úplné expanze lze poznat jedině antihmotnými činnostmi
běţně známými jako bhakti-jóga neboli oddaná sluţba. Osobnost Boţství je nejvyšší pravda a nejvyšší
antihmotný princip. Hmota i antihmota emanují z Nejvyššího Pána. Pán je kořenem úplného stromu. Kdyţ
zaléváme kořen stromu, jeho větve a listy dostávají vláhu automaticky. Podobně uctíváním Šrí Kršny, Osobnosti
Boţství, jsou objasněny všechny údaje o hmotných světech a oddaný je v srdci uspokojen, aniţ by proto musel
pracovat jako materialista. To je tajemství Bhagavad-gíty.
Cesta do antihmotných světů se liší od všech materialistických procesů. Individuální ţivá bytost můţe velice
snadno vstoupit do antihmotného světa, kdyţ během pobytu v hmotném světě vykonává antihmotné činnosti. Ale
zatvrzelí materialisté, kteří se spoléhají na omezenou sílu experimentálního uvaţování, mentální spekulace a
materialistické vědy, se při snaze vstoupit do antihmotných světů setkávají s velikými potíţemi. Materialista se
můţe snaţit dosáhnout antimotných světů prostřednictvím pokusů s vesmírnými koráby, satelity, raketami atd.,
které vysílá do vnějšího prostoru, ale takovými prostředky nemůţe dosáhnout ani hmotných planet ve vyšších
oblastech hmotného nebe, natoţ pak planet v antihmotném nebi, které jsou vysoko nad hmotným světem.
Dokonce i jógíni, kteří dokonale ovládají mystické síly, mají veliké potíţe, kdyţ chtějí vstoupit do této oblasti.
Mistři jógy, kteří mystickými silami ovládají antihmotnou částici uvnitř hmotného těla, umí v jistém příznivém
okamţiku vlastní vůlí opustit své hmotné tělo a vstoupit do antihmotných světů zvláštním kanálem, který spojuje
hmotný a antihmotný svět. Pokud to dokáţí, pak jednají v souladu s metodou předepsanou v Bhagavad-gítě:
,,Ti, kteří realizovali Transcendenci, mohou dosáhnout antihmotného světa opuštěním svých hmotných těl během
období
t. j. kdyţ slunce je na své severní dráze, nebo v průběhu příznivých okamţiků, v
nichţ atmosféru ovládají boţstva ohně a záře. ``
Různí polobozi jsou jako mocní úředníci, kteří mají za úkol řídit dění ve vesmíru. Hloupí lidé, kteří nemohou
proniknout do tajů vesmírného uspořádání, se smějí myšlence, ţe oheň, vzduch, elektřinu, dny, noci atd. osobně
spravují polobozi. Ale dokonalí jógíni vědí, jak uspokojit tyto neviditelné vládce hmotných záleţitostí a jak s
jejich poţehnáním opustit svá hmotná těla podle vlastní vůle v okamţiku vhodném ke vstupu do antihmotného
světa nebo na nejvyšší planety v hmotném nebi. Na vyšších planetách hmotného světa mohou jógíni ţít pohodlně
a příjemně po statisíce let, ale není to věčný ţivot. Ti, kteří si přejí věčný ţivot, odcházejí pomocí mystických sil
do antihmotného vesmíru. Činí tak v určitých příhodných okamţicích vytvořených polobohy, vládci vesmírných
záleţitostí, které materialisté na této Zemi, planetě sedmé třídy, nemohou vidět.
,,Lidé, kteří se nevěnovali józe, ale přesto zemřou v příznivém okamţiku zásluhou zboţných činů jako jsou
oběti, dobročinnosti, pokání atd., mohou po smrti vstoupit na vyšší planety, ale jsou pak nuceni vrátit se znovu na
tuto planetu Zemi. Odcházejí v období známém jako
v temné, bezměsíčné polovině měsíce, nebo kdyţ
je slunce na své jiţní dráze. ``
Tomu, kdo si přeje vstoupit do antihmotného světa, Bhagavad-gítá doporučuje, aby přijal jako prostředek
oddanou sluţbu neboli antihmotné činnosti. Ti, kteří vykonávají oddanou sluţbu, jak je předepsána zkušenými
transcendentalisty, budou ve svých pokusech vstoupit do antihmotného světa zcela jistě úspěšní. Můţe se objevit
mnoho překáţek, ale oddaní Pána Kršny je snadno překonají tím, ţe se důsledně drţí cesty, kterou jim ukázaly
transcendentální autority. Oddaní, kteří jdou cestou ţivota do antihmotného království Boha, nejsou nikdy
zmateni. Kdo přijme oddanou sluţbu jako zaručenou cestu do antihmotného vesmíru, není nikdy podveden nebo
zklamán. Kaţdý můţe snadno dosáhnout výsledků studia Véd, provádění obětí, pokání a rozdávání milodarů
jednoduše odhodlaným vykonáváním oddané sluţby, která se také nazývá bhakti-jóga.
Bhakti-jóga je tedy lékem pro všechny a Pán Kršna Samotný, který se zjevil v Bengálsku (1486 -1534) ve Své
nejvznešenější, nejšlechetnější a nejmilostivější podobě jako Pán Šrí Čaitanja, ukázal, jak ji snadno vykonávat
zvláště v tomto ţelezném věku. Po celé Indii rozšířil sankírtanové hnutí - tančení a zpívání jmen Boha. Milostí
Pána Čaitanji si můţe kaţdý rychle osvojit zásady bhakti-jógy. Všechny pochyby v srdci tak zmizí, oheň
hmotného strádání bude uhašen a člověk okusí transcendentální blaţenost.
V páté kapitole Brahma-sanhity jsou popsány různé planetární systémy v hmotném světě. Také v Bhagavad-gítě
je naznačeno, ţe existují různé planetární systémy ve statisících hmotných vesmírů a ţe tyto vesmíry tvoří
dohromady pouze část (jednu čtvrtinu) energie Boha. Většina Pánovy tvořivé energie (tři čtvrtiny) je projevená v
duchovním nebi, zvaném
nebo Vaikunthalóka. Kdyţ budou materialističtí vědci zkoumat
existenci antihmnotného světa, moţná nakonec potvrdí tyto informace Brahma-sanhity a Bhagavad-gíty.
21. února 1960 Moskevské zprávy oznámily:
,,Známý ruský profesor astronomie Boris Voroncov-Veljaminov prohlásil, ţe ve vesmíru určitě existuje
nekonečný počet planet obývaných inteligentními bytostmi. ``
Toto prohlášení ruského astronoma potvrzuje informaci v Brahma-sanhitě, kde se říká:
Podle tohoto verše z Brahma-sanhity nejenţe existuje nekonečně mnoho planet, jak prohlásil ruský astronom, ale
existuje také nekonečné mnoţství vesmírů. Všechny tyto nesčetné vesmíry se svými nesčetnými planetami se
vznášejí v záři Brahmanu a jsou vytvořené z této záře, emanující z transcendentálního těla Mahá-Višnua, Jenţ je
zde uctíván polobohem Brahmou, vládcem vesmíru, ve kterém ţijeme.
Ruský astronom také potvrzuje, ţe všechny planety - jejichţ počet odhaduje na nejméně sto miliónů - jsou
obydlené. Brahma-sanhitá nám říká, ţe v kaţdém z nekonečně mnoha vesmírů existuje nekonečně mnoho
různých planet.
Astronomův názor podpořil také profesor biologie Vladimír Alpatov tvrzením, ţe na některých těchto planetách
dosáhl vývoj stejného stupně jako na Zemi. Moskevské zprávy pokračovaly:
,,Je moţné, ţe na takových planetách je ţivot podobný ţivotu na Zemi. Doktor chemie Nikolaj Ţirov, zabývající
se problematikou atmosféry planet, poukázal na to, ţe například organismus Marťana by byl schopný velice
dobře se přizpůsobit normální existenci s nízkou tělesnou teplotou. Řekl, ţe plynné sloţení atmosféry Marsu se
mu zdá být celkem vhodné pro udrţování ţivota bytostí, které jsou takovému prostředí přizpůsobené. ``
Přizpůsobivost organismů na různých planetách je popsána v Brahma-sanhitě jako
To znamená, ţe na kaţdé z nesčetných planet ve vesmíru je jistý druh atmosféry a ţivé bytosti na těchto
planetách jsou pokročilé ve vědě, psychologii atd. podle vyspělosti této atmosféry.
znamená
,,zvláštní moc`` a
znamená ,,rozmanitý``. Vědci, kteří se snaţí prozkoumat vnější prostor a
dosáhnout jiných planet mechanickými prostředky, si musí uvědomit, ţe organismy přizpůsobené atmosféře
Země nemohou existovat v atmosférách jiných planet. Pokusy dosáhnout Měsíce, Slunce nebo Marsu proto nutně
skončí neúspěchem, neboť prostředí na těchto planetách je zcela odlišné. Individuálně se ovšem kaţdý můţe
pokusit o cestu na jakoukoliv planetu podle svého přání, ale to je moţné pouze prostřednictvím psychologických
změn v mysli. Mysl je jádrem hmotného těla. Postupný vývoj hmotného těla závisí na psychologických změnách
v mysli. Proměna tělesné konstrukce červa v motýla a v moderní lékařské vědě přeměna muţského těla na ţenské
nebo naopak závisí hlavně na psychických změnách.
V Bhagavad-gítě je řečeno, ţe kdyţ člověk v okamţiku smrti soustředí svoji mysl na podobu Osobnosti Boţství,
na Šrí Kršnu, a takto opustí svoje tělo, okamţitě vstoupí do duchovní existence v antihmotném světě. To
znamená, ţe kaţdý, kdo dodrţováním předepsaných pravidel oddané sluţby cvičí svoji mysl, aby se obrátila od
hmoty k duchovní podobě Boha, dosáhne velice snadno Boţího království v antihmotném nebi. To je zcela jisté.
Pokud si někdo přeje vstoupit na jinou planetu hmotného nebe, můţe tam jít ihned po opuštění současného těla
(t. j. po smrti). Chce-li jít někdo na Měsíc, Slunce nebo Mars, stačí, kdyţ bude jednoduše vykonávat činnosti pro
tento účel předepsané. Bhagavad-gítá to potvrzuje následujícími slovy:
,,Člověk po smrti dosáhne právě toho, o čem meditoval v okamţiku smrti a nač myslel při opouštění svého těla.
``
Mahárádţ Bhárata ţil ţivotem přísného pokání, ale v okamţiku své smrti myslel na jelena, a proto se po smrti
stal jelenem. Udrţel si ovšem jasné vědomí z minulého ţivota a uvědomil si svoji chybu. Je důleţité vědět, ţe
myšlenky člověka v okamţiku smrti jsou ovlivněny vlastními činnostmi, které vykonával během svého ţivota.
Ve Šrímad-Bhágavatamu (třetí zpěv, kapitola 32) je vstup na Měsíc popsán následovně:
,,Materialisticky uvaţující lidé, kteří nemají ţádné informace o Boţím království, vţdy prahnou po hmotném
zisku v podobě majetku, slávy a úcty. Takové lidi zajímá rostoucí blaho jejich rodiny nebo vlastní poţitek, a z
toho důvodu se také zajímají o růst společenského nebo národního blahobytu. Tito lidé obdrţí tyto věci
prostředictvím materialistických činností. Jsou mechanicky zaměstnáni rituálním plněním předepsaných
povinností a také mají sklon uspokojovat zesnulé předky (Pity) a uctívat polobohy prostřednictvím obětí, které
jsou předepsány ve zjevených písmech. Díky těmto činnostem - obětem a vykonávání obřadů - se takové duše po
smrti dostanou na Měsíc a získají moţnost pít nebeský nápoj sóma-rasu. Měsíci vládne polobůh Čandra.
Prostředí a radosti ţivota jsou tam mnohem větší a příjemnější neţli tady na Zemi. Pokud po dosaţení Měsíce
duše nevyuţije příleţitosti k další cestě na lepší planety, je přinucena vrátit se zpět na Zemi nebo na jinou
podobnou planetu. I kdyţ materialisté mohou dosáhnout nejvyššího planetárního systému, budou v době zániku
vesmírného projevu jistě zničeni. ``
V duchovním nebi, v para-vjómě, se nachází neomezené mnoţství vaikunthských planet. Vaikunthy jsou
duchovní planety, které jsou projevením vnitřní síly Pána, a v poměru k hmotným planetám (vnější energii) v
hmotném nebi je jich třikrát více. Nešťastný materialista tedy ze všech sil vymýšlí politické uspořádání na
planetě, která je v Boţím stvoření naprosto bezvýznamná. Nemluvě o této planetě Zemi, celý vesmír s bezpočtem
planet a galaxií lze přirovnat k jednomu zrnku v pytli plném hořčičných semínek. Nešťastný materialista však
vymýšlí i nadále plány jak ţít pohodlně na této planetě, a tak promarňuje svoji drahocennou lidskou energii
něčím, co je odsouzeno k nezdaru. Čas promrhaný obchodními spekulacemi by mohl věnovat rozvíjení
,,jednoduchého ţití a hlubokého duchovního myšlení``, a tak se zachránit před neustálým hmotným neklidem.
V případě, ţe si chce materialista uţívat více hmotných vymoţeností, můţe odejít na planety, kde je moţné zaţít
rozkoše mnohem větší neţli na této planetě Zemi. Nejlepší je však připravovat se na návrat do duchovního nebe.
Pokud však někdo přesto touţí uţívat si hmotných vymoţeností, můţe odejít na jiné planety v hmotném nebi
pomocí jógy. Kosmické lodi astronautů jsou na úrovni dětských hraček a pro tento účel se nehodí.
Systém aštánga-jógy je také hmotný, neboť učí člověka ovládat pohyby vzduchu uvnitř hmotného těla. Duchovní
jiskra, duše, se vznáší na vzduchu uvnitř těla, a nádech a výdech jsou tedy vlny vzduchu nesoucího duši. Jóga je
hmotný způsob, jak ovládnout tento vzduch a přemístit duši ze ţaludku k pupku, z hrudi ke klíční kosti a
odtamtud mezi obočí, pak do vrcholku hlavy a nakonec na jakoukoliv poţadovanou planetu. Rychlosti světla a
vzduchu jiţ materialističtí vědci změřili, ale nemají ţádné informace o rychlosti mysli a inteligence. O rychlosti
mysli máme určitou omezenou představu a víme, ţe během okamţiku se naše mysl můţe přemístit na místa
statisíce kilometrů vzdálená. Inteligence je ještě jemnější. Jemnější neţ inteligence je duše, která není hmotná
jako mysl a inteligence, ale je duchovní neboli antihmotná. Duše je několiksettisíckrát jemnější a mocnější neţ
inteligence. Můţeme si tedy představit, jak rychle cestuje duše z jedné planety na druhou. Netřeba podotýkat, ţe
duše cestuje svojí vlastní silou a nikoliv za pomoci nějakého hmotného dopravního prostředku.
Zvířecí civilizace, která rozvíjí pouze jedení, spaní, bránění se a smyslový poţitek, vede moderního člověka k
tomu, ţe zapomíná, jak mocná je duše. Jak jsme jiţ popsali, duše je duchovní jiskrou, která je mnohem zářivější,
oslnivější a mocnější neţ Slunce, Měsíc či elektřina. Pokud si člověk neuvědomí svoji skutečnou duchovní
totoţnost, promarní lidský ţivot. Pán Čaitanja přišel se Svým společníkem Nitjánandou zachránit lidstvo před
touto pomýlenou civilizací.
Šrímad-Bhágavatam také popisuje, jak jógíni mohou cestovat na všechny planety ve vesmíru. Kdyţ je ţivotní
síla vyzdviţena do lebeční dutiny, můţe opustit tělo očima, nosem, ušima atd., neboť to jsou místa známá jako
sedmé středisko ţivotní síly. Jógíni však umí tyto otvory zablokovat úplným zastavením dechu. Jógí pak
soustředí ţivotní sílu do středu, t. j. mezi obočí. V této situaci pak můţe myslet na planetu, na kterou chce odejít
po opuštění těla. Můţe se rozhodnout, zda chce jít do Kršnova sídla na transcendentálních Vaikunthách, z nichţ
nebude nucen sestoupit do hmotného světa, nebo zda chce cestovat na vyšší planety v hmotném vesmíru.
Dokonalý jógí si můţe vybrat z těchto dvou moţností.
Pro dokonalého jógína, který dokáţe opustit tělo s dokonalým vědomím, je přemísťování se z jedné planety na
druhou stejně snadné, jako pro obyčejného člověka jít na nákup. Jiţ jsme hovořili o tom, ţe hmotné tělo je jen
obalem duše. Mysl a inteligence jsou spodní obaly a hrubohmotné tělo ze země, vody, vzduchu atd. je svrchním
obalem duše. Kaţdá pokročilá duše, která jógovým procesem realizovala sebe samu a která zná vztah mezi
hmotou a duší, můţe opustit hrubý oblek duše bez jakýchkoliv problémů a podle svého přání. Milostí Boha
máme úplnou svobodu. Protoţe Pán je k nám tak laskavý, můţeme ţít kdekoliv - v duchovním nebi nebo
hmotném nebi, na jakékoliv planetě si přejeme. Zneuţití této svobody ovšem vede k poklesnutí do hmotného
světa, kde zakoušíme tři druhy utrpení podmíněného ţivota. Nešťastný ţivot v hmotném světě, pro který se duše
vlastně sama rozhodla, pěkně popisuje Milton ve Ztraceném ráji. Podobně můţe duše svým rozhodnutím znovu
nalézt ztracený ráj a vrátit se domů, zpátky k Bohu.
V kritickém okamţiku smrti můţe člověk soustředit ţivotní sílu mezi obočí a rozhodnout se, kam chce jít. Pokud
jiţ nechce mít ţádné spojení s hmotným světem, můţe za méně neţ jednu vteřinu dosáhnout transcendentální
Vaikunthy a ţít tam v duchovním těle, které je vhodné pro duchovní svět. Musí si jen přát opustit hmotný svět v
jemné i hrubé podobě a pak přemístit ţivotní sílu do nejvyšší části hlavy a opustit tělo otvorem v lebce zvaným
To je nejvyšší dokonalost jógy.
Člověk má samozřejmě svobodnou vůli a pokud se nechce osvobodit z hmotného světa, můţe uţívat ţivota jako
(v postavení Brahmy) a navštívit Siddhalóku, planetu hmotně dokonalých bytostí, které mají
úplné schopnosti ovládat tíţi, prostor, čas atd. Chce-li člověk odejít na tyto vyšší planety v hmotném vesmíru,
nemusí se vzdávat mysli a inteligence (jemné hmoty), ale musí se vzdát hrubé hmoty (hrubohmotného těla).
Uměle vyrobené satelity a mechanické vesmírné dopravní prostředky nebudou nikdy moci dopravit lidské
bytosti na planety ve vnějším prostoru. Lidé nemohou létat ani na tolik propagované výlety na Měsíc, neboť jak
jsme jiţ uvedli, atmosféra na takových vyšších planetách se liší od atmosféry na Zemi. Kaţdá planeta má svou
zvláštní atmosféru a pokud chce člověk cestovat na určitou planetu uvnitř hmotného vesmíru, musí mít hmotné
tělo přesně uzpůsobené klimatickým podmínkám této planety. Kdyţ někdo chce jet z Indie do Evropy, kde jsou
jiné klimatické podmínky, musí také odpovídajícím způsobem změnit oděv. Podobně, kdyţ se chce někdo
přemístit na transcendentální planety, Vaikunthy, musí úplně změnit tělo.
Chce-li člověk odejít na vyšší hmotné planety, můţe si ponechat svůj jemnější oděv, který tvoří mysl, inteligence
a falešné ego, ale musí odloţit své hrubé šaty (tělo), které tvoří země, voda, oheň atd. Pro cestu na
transcendentální planetu je ovšem nutné změnit jak jemnohmotné, tak hrubohmotné tělo, protoţe duchovního
nebe můţeme dosáhnout jedině ve zcela duchovní podobě. Tato změna oděvu nastane automaticky v okamţiku
smrti, pokud si to člověk bude přát. Takové přání ale můţe mít umírající člověk jedině tehdy, kdyţ ho kultivoval
během svého ţivota. Člověk tíhne k tomu, co je mu drahé. Pokud vykonává oddanou sluţbu, pak kultivuje touhu
po Boţím království. Následující řádky popisují obecný postup, jakým se lze připravit na snadnou cestu na
vaikunthské (antihmotné) planety, kde neexistuje rození, stáří, nemoc ani smrt.
Pozitivní pravidla obecného postupu jsou následující:
1. Váţný uchazeč musí přijmout pravého duchovního mistra, aby měl vědecké vedení. Protoţe smysly jsou
hmotné, není moţné jejich prostřednictvím realizovat Transcendenci. Smysly musí být zduchovněny předepsanou
metodou pod vedením duchovního mistra.
2. Kdyţ student najde pravého duchovního mistra, musí od něj přijmout zasvěcení. To je začátek duchovní
přípravy.
3. Uchazeč musí být připraven slouţit duchovnímu mistru všemi způsoby. Pravý duchovní mistr - který dokonale
zná duchovní vědu, ovládá nauku duchovních písem jako je Bhagavad-gítá, Védánta, Šrímad-Bhágavatam a
Upanišady, a je také realizovanou duší, která jiţ dosáhla spojení s Nejvyšším Pánem - je průzračným médiem,
jímţ je touţící uchazeč veden k cestě na Vaikunthy. Duchovní mistr musí být uspokojen ve všech ohledech,
protoţe pouze jeho poţehnáním můţe uchazeč učinit na této cestě úţasný pokrok.
4. Inteligentní uchazeč klade duchovnímu mistrovi inteligentní otázky, aby se na své cestě zbavil všech
pochybností. Duchovní mistr neukazuje cestu nijak nahodile, ale ve shodě s autoritami, které jiţ touto cestou
prošly. Jména těchto autorit jsou uvedena v písmech a je pouze nutné je následovat pod vedením duchovního
mistra. Duchovní mistr se nikdy neodklání od cesty autorit.
5. Uchazeč se má vţdy snaţit kráčet ve stopách velkých mudrců, kteří se ve svém ţivotě drţeli této metody a
dosáhli tak úspěchu. To by mělo být jeho ţivotním mottem. Neměl by je povrchně napodobovat, ale měl by je
upřímně následovat s ohledem na příslušný čas a podmínky.
6. Uchazeč musí být připraven změnit své zvyky podle pokynů uvedených v autoritativních knihách a pro
uspokojení Pána musí být podle Ardţunova příkladu připraven obětovat smyslový poţitek i odříkání.
7. Uchazeč by měl ţít v duchovním prostředí.
8. Musí být spokojen jen s takovým majetkem, jaký stačí k ţivotu. Neměl by se snaţit hromadit více majetku,
neţ je nutné k tomu, aby jednoduchým způsobem udrţoval tělo a duši pohromadě.
9. Musí drţet půst na předepsané dny, jako je jedenáctý den po nově a úplňku.
10. Musí chovat úctu k banyánovníku, krávě, učenému bráhmanovi a oddanému.
To jsou první kroky na cestě oddané sluţby. Postupně člověk musí následovat další pravidla negativního
charakteru:
11. Měl by se vyvarovat přestupků ve vykonávání oddané sluţby a při zpívání svatých jmen.
12. Měl by se vyhýbat zbytečným stykům s neoddanými.
13. Nesmí přijímat neomezený počet ţáků. To znamená, ţe uchazeč, který úspěšně dodrţuje prvních dvanáct
bodů, se můţe sám stát duchovním mistrem, stejně jako starší student můţe pomáhat dohlíţet na třídu s
omezeným počtem ţáků.
14. Nesmí se vydávat za velice učeného člověka jen proto, ţe dokáţe citovat z knih. Musí mít důkladné poznání
z nezbytných knih a nemá zbytečně studovat jinou literaturu.
15. Pravidelné a správné dodrţování výše uvedených čtrnácti bodů umoţní uchazeči mít vyrovnanou mysl i při
velkých zkouškách v podobě hmotné ztráty a zisku.
16. V dalším stádiu uchazeč není ovlivněn nářkem a iluzí.
17. Neznevaţuje jiné druhy náboţenství nebo uctívání, stejně jako se nevysmívá Osobnosti Boţství nebo
oddaným Pána.
18. Nikdy netoleruje pomlouvání Pána nebo Jeho oddaných.
19. Neměl by se zapojovat do rozhovorů týkajících se vztahů mezi muţem a ţenou a také by se neměl zabývat
zbytečnými otázkami týkajícími se rodinných záleţitostí někoho jiného.
20. Neměl by způsobovat bolest tělu ani mysli ţádné ţivé bytosti.
Z výše uvedených dvaceti bodů jsou první tři pozitivní body povinné a pro váţného uchazeče jsou nejnutnější.
Existuje dalších čtyřicet bodů, které má váţný uchazeč dodrţovat, ale pět z nich, které se obzvláště hodí pro
ţivot v současné společnosti, Pán Čaitanja označil za nejdůleţitější:
1. Sdruţovat se s oddanými. S oddanými se můţeme sdruţovat tak, ţe jim pozorně nasloucháme, klademe jim
závaţné otázky, nabízíme jim jídlo a přijímáme jídlo od nich, dáváme jim milodary a přijímáme vše, co oni
nabízejí nám.
2. Zpívat svaté jméno Pána za všech okolností. Zpívání Pánova jména je snadným a nenáročným procesem
realizace. Můţeme kdykoliv zpívat jakékoliv z nespočetně mnoha jmen Pána. Měli bychom se také vyhýbat
přestupkům, jichţ se můţeme dopouštět při zpívání transcendentálních jmen, ale v kaţdém případě bychom se
měli snaţit zpívat svatá jména Pána neustále.
3. Naslouchat transcendentálním námětům ze Šrímad-Bhágavatamu. Toto naslouchání je moţné při
přednáškách skutečných oddaných podle autorizovaného překladu Bhágavatamu.
4. Bydlet v Mathuře, kde se narodil Pán Šrí Kršna. Také náš domov se můţe stát stejně dobrým jako je Mathurá,
jestliţe doma instalujeme Boţstva Pána, která pak uctívají všichni členové rodiny po řádném zasvěcení od
duchovního mistra.
5. Uctívat Boţstvo s pozorností a oddaností, aby se celá atmosféra našeho domova podobala atmosféře Pánova
sídla. To je moţné pod vedením duchovního mistra, který ovládá transcendentální umění a můţe uchazeči ukázat
správnou metodu.
Pět výše uvedených pravidel můţe dodrţovat kaţdý člověk v kterékoliv části světa. Kaţdý se tudíţ můţe
připravit na návrat domů, zpátky k Bohu, jednoduchou metodou, uznávanou autoritami jako je Pán Šrí Čaitanja
Maháprabhu, který přišel osvobodit pokleslé duše v současném věku.
Chcete-li se dovědět další podrobnosti, týkající se provádění oddané sluţby, doporučujeme vám studovat
literaturu jako je Bhakti-rasámrta-sindhu, jehoţ souhrnnou studii jsme vydali pod názvem ,,Nektar oddanosti``.
Celý proces přemístění se do duchovního nebe znamená postupně se oprostit od hrubohmotného a
jemnohmotného obalu duše. Výše uvedených pět druhů oddané sluţby je duchovně tak mocných, ţe oddaný i v
počátečním stádiu můţe být jejich upřímným vykonáváním velice rychle povýšen do stádia bhávy (stav
bezprostředně předcházející lásce k Bohu) neboli na duchovní úroveň, která převýší všechny mentální a
intelektuální činnosti. Být zcela pohrouţen do bhávy, lásky k Bohu, je kvalifikací pro vstup do duchovního nebe
ihned po opuštění hmotné schránky. Dokonalá láska k Bohu staví oddaného na duchovní úroveň, i kdyţ moţná
ještě stále má hrubohmotné tělo, stejně jako rozţhavené ţelezo ve styku s ohněm vlastně přestává být ţelezem a
chová se jako oheň. To umoţňuje Pánova nevyzpytatelná a nepochopitelná energie, jejíţ působení materialistická
věda nedokáţe vypočítat. Člověk se tedy musí s vírou zaměstnat oddanou sluţbou a aby upevnil svoji víru, musí
vyhledávat osobní společnost skutečných oddaných Pána (je-li to moţné) nebo na ně alespoň myslet. V této
společnosti člověk můţe rozvinout skutečnou oddanou sluţbu Pánu, coţ způsobí, ţe všechny jeho hmotné
pochyby naráz zmizí. Všechny tyto stupně duchovní realizace bude uchazeč osobně cítit sám na sobě, a to v něm
upevní víru, ţe dělá pozitivní pokrok na cestě do duchovního nebe. Potom se v něm vytvoří upřímné pouto k
Pánovi a Jeho sídlu. Tak se postupně vyvíjí láska k Bohu, která je nejdůleţitější nutností lidského ţivota.
V dějinách existují různé příklady velkých osobností, mudrců a králů, kteří tímto způsobem dosáhli dokonalosti.
Někteří z nich dosáhli úspěchu i vykonáváním jediného druhu oddané sluţby s vírou a vytrvalostí:
1. Král Paríkšit dosáhl duchovní úrovně pouhým nasloucháním takové autoritě, jako byl Šrí Šukadéva Gosvámí.
2. Šrí Šukadéva Gosvámí dosáhl téhoţ pouhým přednášením, nezkresleným předáním transcendentálního
poselství, které získal od svého velikého otce, Šrí Vjásadévy.
3. Král Prahlád dosáhl duchovního úspěchu neustálým vzpomínáním na Pána podle pokynů, které mu dal Šrí
Nárada Muni, veliký světec a oddaný.
4. Lakšmídţí, bohyně štěstí, dosáhla úspěchu pouhou sluţbou lotosovým nohám Pána.
5. Král Prthu dosáhl úspěchu pouhým uctíváním Pána.
6. Akrúra, vozataj, dosáhl úspěchu pouhým pronášením modliteb k Pánu.
7. Hanumán (Mahávíra), slavný oddaný Šrí Rámačandry, dosáhl úspěchu pouhým plněním Jeho rozkazů.
8. Ardţuna, veliký válečník, dosáhl stejné dokonalosti pouhým přátelstvím s Pánem, který mu přednesl poselství
Bhagavad-gíty.
9. Král Bali dosáhl úspěchu tím, ţe Pánovi odevzdal vše včetně svého vlastního těla.
To je devět základních druhů oddané sluţby Pánu a uchazeč můţe podle své volby provádět buď jeden, dva, tři,
čtyři nebo všechny najednou. Všechny sluţby Absolutnímu jsou samy o sobě absolutní a nemají kvantitativní
nebo kvalitativní rozdíly hmotné úrovně. Na duchovní úrovni je všechno navzájem identické, i kdyţ tam vládne
transcendentální různorodost. Král Ambaríš prováděl všech devět druhů a dosáhl dokonalého úspěchu. Svoji
mysl soustředil na lotosové nohy Pána, svůj hlas pouţíval k popisování duchovního světa, své ruce k čištění
chrámu Pána, své uši k pokornému naslouchání slovům Pána Šrí Kršny, své oči ke shlíţení Boţstev Pána, své
tělo k dotýkání se těl oddaných, svůj nos k čichání ke květům obětovaným Pánu, svůj jazyk k ochutnávání jídel
obětovaných Pánu, své nohy k navštěvování chrámu Pána a všechnu svou energii k vykonávání sluţeb Pánu bez
nejmenší touhy po vlastním smyslovém poţitku. Všechny tyto činnosti mu pomohly dosáhnout dokonalosti
ţivota, která převyšuje všechny úrovně materialistické vědy. Pro všechny lidské bytosti je proto důleţité přijmout
tyto principy duchovní realizace vedoucí k dokonalosti ţivota. Jedinou skutečnou povinností lidské bytosti je
duchovní realizace. V moderní civilizaci je lidská společnost bohuţel příliš zaměstnána plněním světských
povinností. Státní, společenské a humanitární povinnosti jsou ve skutečnosti závazné jen pro ty, kteří neznají své
duchovní povinnosti. Jakmile se člověk narodí na této Zemi, nejenţe má státní, společenské a humanitární
závazky, ale má také závazky k polobohům, kteří dodávají vzduch, světlo, vodu atd. Má také dluh vůči velikým
mudrcům, kteří po sobě zanechali rozsáhlé pokladnice poznání, aby mu ukázali správnou cestu ţivotem. Má
závazky ke všem ţivým bytostem, ke svým předkům, členům rodiny atd. Zaměstná-li se však plněním jediné
skutečné povinnosti - povinnosti dosáhnout duchovní dokonalosti - automaticky pro něj přestávají platit všechny
ostatní závazky, aniţ by se o to musel nějak snaţit.
Oddaný Pána není nikdy ve společnosti rušivým prvkem - naopak, je velikým společenským přínosem. Jelikoţ
ţádného upřímného oddaného nepřitahují hříšné činy, můţe společnosti prokazovat neocenitelnou nesobeckou
sluţbu v zájmu míru a prosperity všech jejích členů v tomto ţivotě i v příštím. Ale i tehdy, kdyţ se takový
oddaný dopustí nějakého přestupku, Pán Samotný to okamţitě napraví. Není tudíţ potřeba, aby oddaný získával
materialistické poznání nebo se všeho zříkal a ţil jako poustevník. Můţe jednoduše zůstat doma a spořádaně
vykonávat oddanou sluţbu v kterémkoliv ţivotním stádiu. V dějinách známe také příklady mimořádně krutých
lidí, kterým vykonávání oddané sluţby obměkčilo srdce. Poznání a zanechání niţších návyků přicházejí v ţivotě
čistého oddaného automaticky, aniţ by musel vyvíjet vnější úsilí.
Duchovní umění a věda o oddané sluţbě jsou nejvyšší přínosy indických mudrců celému světu. Proto kaţdý, kdo
se narodil v Indii, má povinnost dovést svůj ţivot k dokonalosti přijetím principů tohoto velikého umění a vědy a
šířit je po celém světě, který stále ještě nezná konečný cíl ţivota. Lidská společnost je určena k dosaţení
dokonalosti postupným rozvojem poznání. Indičtí mudrci ovšem jiţ tohoto stavu dosáhli. Proč by jiní měli čekat
tisíce a tisíce let, aby dosáhli svého vrcholu? Proč jim nedat informace ihned systematickým způsobem, aby
ušetřili čas a energii? Měli by vyuţít ţivota, o který moţná museli milióny let tvrdě usilovat.
Jeden ruský spisovatel nyní nabízí světu myšlenku, ţe vědecký pokrok člověku dopomůţe k věčnému ţivotu.
Nevěří samozřejmě v Nejvyšší Bytost, v existenci stvořitele. Přesto jeho myšlenku vítáme, protoţe víme, ţe
skutečný pokrok ve vědeckém poznání přivede člověka do duchovního nebe a přinese vědcům informace o tom,
ţe existuje svrchovaný stvořitel, který má dokonalé síly, přesahující všechna materialistická vědecká pojetí.
Jak jsme jiţ uvedli, kaţdá ţivá bytost má svoji věčnou podobu, ale musí měnit své vnější obaly, hrubý a jemný, a
tento proces změn se nazývá ţivot a smrt. Dokud je ţivá bytost uvězněna v ţaláři hmotného světa, nemůţe se
nikde vyhnout tomuto procesu změn, který pokračuje i na nejvyšší úrovni hmotného ţivota. Ruský spisovatel
můţe spekulovat, jak spisovatelé s oblibou dělají, ale rozumnější lidé s trochou znalostí o přírodních zákonech
nemohou souhlasit s tím, ţe člověk někdy bude ţít v tomto hmotném světě věčně.
Přírodovědec můţe poznat obecný běh hmotné přírody pouhým studiem plodů stromu. Malý plod se vyvíjí z
květu, roste, nějaký čas visí na větvi, dorůstá do plné velikosti, dozrává, pak den ze dne chřadne, aţ konečně
padá ze stromu, začíná se rozkládat na zeminu a nakonec se smísí s půdou, přičemţ ponechá semeno, z něhoţ po
jistém čase začne vyrůstat další strom a rodit se další plody, které potká tentýţ osud.
Ţivá bytost (jako duchovní jiskra, část Nejvyšší Bytosti) nabývá své organické podoby v lůně matky ihned po
pohlavním styku. Pomalu vyrůstá uvnitř dělohy, rodí se, pak roste dál, stává se dítětem, hochem, mladíkem,
dospělým a starým člověkem, nakonec chřadne, a přes všechna dobrá přání a nadějné vidiny různých spisovatelů
pak přichází smrt. Kdyţ srovnáme člověka a plod, nenalezneme mezi nimi ţádný rozdíl. Člověk po sobě můţe
právě tak zanechat svá semena v podobě mnoha dětí, ale působením zákona hmotné přírody nemůţe ve svém
hmotném těle existovat věčně.
Jak můţe být někdo lhostejný k zákonu hmotné přírody? Ţádný materialistický vědec nedokáţe změnit přísné
přírodní zákony, ať uţ se vychloubá sebevíc. Ţádný astronom nebo vědec nedokáţe změnit dráhy planet - můţe
nanejvýš vyrobit malou napodobeninu planety, kterou nazve satelit. Na hloupé děti to moţná udělá dojem a
moţná připíší vynálezcům moderních satelitů, sputniků atd. velké zásluhy, ale rozumní lidé přiznají větší zásluhy
stvořiteli gigantických satelitů, tj. Slunce, hvězd a planet, které materialistický vědec nedokáţe ani spočítat.
Jestliţe stvořitelé malých ubohých satelitů ţijí v Rusku nebo Americe, je logické, ţe v duchovním nebi sídlí
stvořitel gigantických satelitů. Pokud malý satelit vyrábí a uvádí do pohybu na jeho oběţné dráze tolik vědeckých
mozků, jak jemný a dokonalý musí být mozek, který stvořil galaxie hvězd a který je udrţuje na jejich oběţných
drahách? Na tuto otázku ateistická třída lidí dosud neumí odpovědět.
Nevěřící lidé vymýšlejí své vlastní teorie stvoření, na jejichţ konci stojí obvykle tvrzení jako ,,je těţké tomu
porozumět``, ,,naše představivost na to nestačí, ale je to docela moţné``, ,,je to nepochopitelné`` atd. To jen
ukazuje, ţe jejich informace nemají ţádný autoritativní základ a neopírají se o vědecké údaje. Tito lidé pouze
spekulují. V Bhagavad-gítě jsou ovšem dostupné informace o tom, ţe v hmotném světě existují ţivé bytosti, které
ţijí 4 300 000 x 1000 x 2 x 30 x 12 x 100 slunečních let. Bhagavad-gítu přijímáme jako autoritu, protoţe tuto
knihu poznání takto přijímali velcí indičtí mudrci jako Šankaráčárja, Šrí Rámánudţáčárja, Šrí Madhváčárja a Šrí
Čaitanja Maháprabhu. Bhagavad-gítá říká, ţe v hmotném světě podléhají všechny jednotlivé ţivotní podoby
rozkladu a smrti, bez ohledu na délku jejich ţivota.
Všechny hmotné tvary tedy podléhají zákonu přeměny, i kdyţ potenciálně se hmotná energie zachovává.
Potenciálně je všechno věčné, ale v hmotném světě hmota dostává tvar, nějaký čas zůstává, vyvíjí se k zralosti,
stárne, rozpadá se a nakonec zase mizí. Tak je tomu se všemi hmotnými předměty. Teorie materialistů, ţe nad
hmotným nebem existuje ,,nějaká jiná forma``, která je za hranicemi viditelnosti a která je zvláštní a
nepochopitelná, je pouze nesmělým naznačením existence duchovního nebe. Základní duchovní princip je nám
ovšem ještě mnohem blíţ, neboť duše je činná síla ve všech ţivých bytostech. Hmotné tělo bez duchovního prvku
nemá ţádný ţivot. Například je-li duchovní prvek přítomen v těle dítěte, nastávají v něm změny a tělo se vyvíjí.
Jakmile však duše tělo opustí, vývoj se zastaví. Tento zákon platí pro kaţdý hmotný objekt. Hmota se mění z
jednoho tvaru do druhého, je-li ve styku s duchovním prvkem. Bez duše neexistuje ţádná změna. Tímto
způsobem se vyvíjí celý vesmír. Emanuje z energie Transcendence za přičinění duchovní síly, která rovněţ patří
Nejvyššímu, a vyvíjí se do gigantických podob jako je Slunce, Měsíc, Země atd. Existuje čtrnáct planetárních
systémů a i kdyţ se navzájem liší rozměrem a kvalitou, stejný princip vývoje platí pro všechny. Duchovní síla je
stvořitel a jedině působením tohoto duchovního principu nastává změna, přerod a vývoj.
Ţivot rozhodně není tvořen pouze hmotnými reakcemi chemického charakteru, jak tvrdí mnoho pošetilých lidí.
Hmota je uvedena do činnosti vyšší bytostí, která vytváří příznivé podmínky pro působení duchovní ţivé síly.
Vyšší energie ovládá hmotu vhodným způsobem podle svobodné vůle duchovní bytosti. Nikdy se nestává, ţe by
se stavební materiály samy spojily a náhle vznikl dům. Hmotu ovládá ţivá bytost vhodným způsobem podle své
svobodné vůle, a tak staví svůj dům. Hmota je pouze materiál, ale duše je tvůrce. Tomuto závěru se vyhýbá
pouze člověk s omezeným chápáním. Stvořitel můţe zůstávat v pozadí, ale kdyţ Ho nevidíme, neznamená to, ţe
ţádný stvořitel neexistuje. Člověk by se neměl nechat oklamat gigantickými tvary hmotného vesmíru. Měl by se
raději naučit vidět existenci svrchované inteligence za všemi hmotnými projevy. Nejvyšší Bytostí, svrchovanou
inteligencí, je nejvyšší stvořitel, všepřitaţlivá Osobnost Boţství, Šrí Kršna. Lidé si toho moţná nejsou vědomi,
ale o stvořiteli poskytují jasné informace védská písma jako je Bhagavad-gítá a obzvlášť Šrímad-Bhágavatam.
Kdyţ satelit vyletí do vesmíru, dítě moţná nechápe, ţe za tím stojí mozek vědců, ale dospělému inteligentnímu
člověku je jasné, ţe satelit ovládají vědci na Zemi. Méně inteligentní lidé podobně nemají informace o stvořiteli a
Jeho věčném sídle v duchovním světě, které je mimo dosah našeho zraku, ale duchovní nebe a duchovní planety,
které jsou větší a početnější neţ planety v hmotném nebi, přesto existují. Z Bhagavad-gíty se dovídáme, ţe
hmotný vesmír tvoří pouhou část (jednu čtvrtinu) stvoření. Mnoho takových informací najdeme ve ŠrímadBhágavatamu a dalších védských písmech.
Jestliţe je moţné vytvořit ţivou energii ve vědecké laboratoři ,,interakcí jistých fyzikálních a chemických
sloučenin``, proč ještě nebyli sebevědomí materialističtí vědci schopni vyrobit ţivot? Měli by konečně pochopit,
ţe duchovní síla se liší od hmoty a ţe tuto energii není moţné vyrobit ţádným hmotným způsobem. Rusové a
Američané jsou nyní nepochybně velice pokročilí v mnoha vědních oborech, které vyuţívají pro zdokonalení
výroby, ale nevědí dosud nic o duchovní vědě. Aby mohli vytvořit dokonalou a pokrokovou lidskou společnost,
musí se učit od vyšší inteligence.
Rusové nevědí, ţe Šrímad-Bhágavatam dokonale popisuje filozofii socialismu. Bhágavatam učí, ţe všechen
majetek, který existuje, včetně všeho přírodního bohatství (zemědělských plodin, nerostných surovin atd.) je
stvořen nejvyšším stvořitelem, a proto kaţdá ţivá bytost má právo z něho brát. Dále se praví, ţe kaţdý má
vlastnit jen tolik majetku, kolik potřebuje pro udrţení svého těla, a ţe pokud si někdo přeje mít víc nebo pokud si
bere víc neţ mu náleţí, bude potrestán. Je také psáno, ţe ke zvířatům bychom se měli chovat jako k vlastním
dětem.
Věříme, ţe nikdo na Zemi nedokáţe popsat socialismus tak dobře jako Šrímad-Bhágavatam. S jinými ţivými
bytostmi neţli jsou lidé můţe člověk zacházet jako s bratry a dětmi jedině tehdy, kdyţ má dokonalou představu o
stvořiteli a skutečném postavení ţivé bytosti.
Lidská touha dosáhnout nesmrtelnosti můţe být splněna jedině v duchovním světě. Jak jsme uvedli na počátku
tohoto pojednání, touha po věčném ţivotě je známkou dřímajícího duchovního ţivota. Lidská civilizace by se
měla ubírat k tomuto cíli. Kaţdá lidská bytost se můţe přemístit do duchovního světa procesem bhakti-jógy, který
jsme zde popsali. Je to veliká věda a Indie nám poskytuje mnoho vědeckých knih, které nám umoţňují přivést
svůj ţivot k dokonalosti.
Bhakti-jóga je věčné náboţenství člověka. V době, kdy materialistická věda vládne všemu, včetně náboţenství,
by bylo velmi povzbudivé vidět principy věčného náboţenství z pohledu moderního vědce. Dokonce také Dr. S.
Rádhákrišnan na světové náboţenské konferenci připustil, ţe moderní civilizace nepřijme náboţenství, dokud
nebude přijato z vědeckého hlediska. Všem, kteří milují pravdu, odpovídáme, ţe bhakti-jóga je věčné
náboţenství světa a je určena pro všechny ţivé bytosti, které jsou ve věčném vztahu s Nejvyšším Pánem.
Šrípáda Rámánudţáčárja definoval slovo
neboli ,,věčný`` jako ,,to, co nemá začátek ani konec``.
Kdyţ mluvíme o sanátana-dharmě, věčném náboţenství, bereme tuto definici za samozřejmou. To, co nemá
začátek ani konec, se liší od čehokoliv sektářského, co je omezené a má své hranice. Ve světle moderní vědy
budeme moci vidět sanátana-dharmu jako hlavní zaměstnání všech lidí na světě - a nejen jich, ale i všech ţivých
bytostí ve vesmíru. Náboţenská víra, která není
má svůj počátek v dějinách lidstva, ale sanátanadharma ţádný takový počátek nemá, neboť věčně patří k ţivým bytostem.
Jestliţe člověk tvrdí, ţe patří k určité víře - k hinduistické, muslimské, křesťanské, buddhistické nebo jiné sektě a odvolává se na určitý čas a podmínky, ve kterých se narodil, pak taková označení nejsou sanátana-dharma.
Hinduista se můţe stát muslimem a muslim se můţe stát hinduistou nebo křesťanem atd., ale vţdy zůstává jedno
stejné. Za všech podmínek člověk slouţí druhým. Hinduista, muslim, buddhista i křesťan vţdy někomu slouţí.
Vyznávání nějaké zvláštní víry není sanátana-dharma. Sanátana-dharma neustále provází kaţdou ţivou bytost a je
společná všem náboţenstvím. Sanátana-dharma znamená sluţba.
V Bhagavad-gítě je několik odkazů na to, co je
Poučme se o významu sanátana-dharmy z tohoto
autoritativního zdroje.
Odkaz na slovo
je v desátém verši sedmé kapitoly, kde Pán říká, ţe je původem všeho a je
tedy
Původ všeho je popsán v Upanišadách jako úplný celek. Všechny emanace z tohoto celku
jsou samy o sobě také úplné, ale ačkoliv z úplného
zřídla emanuje mnoho úplných jednotek,
původní
se nezmenšuje v kvalitě ani kvantitě. Je tomu tak proto, ţe
má
neměnnou povahu. Nic z toho, co se jakkoliv mění vlivem času a podmínek, není
Nic z toho, co
se jakkoliv mění ve formě nebo kvalitě, také nelze přijímat jako
Pouţijeme hmotného příkladu slunce září svými paprsky po stovky a milióny let a i kdyţ je to hmotně stvořený objekt, jeho tvar a paprsky jsou
stále neměnné. To, co nebylo nikdy stvořeno, se proto nemůţe měnit ve tvaru a kvalitě, i kdyţ je to původem
všeho.
Pán říká, ţe je otcem všech ţivotních druhů a ţe všechny ţivé bytosti - bez ohledu na to, čím jsou - jsou Jeho
nedílné části. Bhagavad-gítá je tudíţ určena pro všechny. Gítá obsahuje informace o povaze Nejvyššího Pána,
která je
Je v ní také informace o Jeho sídle, které je daleko za hmotným nebem, a o povaze
ţivých bytostí, která je také
Pán Kršna nás také v Bhagavad-gítě informuje, ţe tento hmotný svět je plný utrpení v podobě rození, stáří,
nemoci a smrti. Toto utrpení je přítomné i na nejvyšší planetě hmotného vesmíru, Brahmalóce. Pouze v Jeho
sídle neexistuje utrpení. Není tam potřeba slunce, měsíce ani ohně, neboť tamní planety září samy. Ţivot je tam
věčný a plný poznání a blaţenosti, a to je sanátana-dharma. Pro všechny ţivé bytosti je proto přirozené vrátit se
domů, zpátky k Bohu, a ţít v sanátana-dhámu ve společnosti sanátana-puruši neboli Purušóttamy, Pána Šrí
Kršny. Nemohou navěky zůstávat v tomto nešťastném hmotném světě. Nikde v hmotném světě, ani na
Brahmalóce, nenajdeme štěstí. Na vyšší planety tohoto hmotného vesmíru se chtějí přemístit pouze méně
inteligentní lidé. Tito lidé uctívají polobohy a získávají moţnosti k poţitku, trvající jen určitou dobu. Jejich
náboţenské principy a výsledky, kterých jimi dosáhnou, jsou tedy pouze dočasné. Inteligentní člověk ovšem
zanechá všech druhů náboţenství, odevzdá se Nejvyšší Osobnosti Boţství, a tak získá absolutní ochranu
Všemocného Otce. Bhakti-jóga je sanátana-dharmou a umoţňuje člověku, aby se seznámil s věčným Pánem a
Jeho věčným sídlem. Jedině touto metodou se člověk můţe vrátit do duchovního vesmíru, do sanátana-dhámu, a
zapojit se do věčných zábav, které tam probíhají.
Následovníci sanátana-dharmy se tedy mohou řídit pokyny Bhagavad-gíty. Tyto věčné zásady můţe následovat
kaţdý. I méně osvícení lidé se mohou vrátit k Bohu. To říká Šrímad-Bhágavatam a také Nejvyšší Pán Samotný v
Bhagavad-gítě. Lidstvo by mělo dostat moţnost vyuţít této příleţitosti. Jelikoţ Bhagavad-gítá byla vyslovena v
zemi zvané Bhárata-varša, kaţdý Ind má povinnost seznámit s poselstvím o skutečné sanátana-dharmě lidi v
jiných částech světa. V současné době víc neţ kdy jindy trpí zmatení lidé v temnotě materialismu a jejich
takzvaná učenost jim umoţnila objevit atomovou bombu, která je přivedla na pokraj zničení. Sanátana-dharma je
poučí o skutečném smyslu ţivota a její rozšiřování přinese všem velký prospěch.
Rozmanité planetární systémy
V současné době, kdy se lidé pokoušejí létat na Měsíc, by si nikdo neměl myslet, ţe vědomí Kršny je něco
staromódního. Svět spěje k dosaţení Měsíce, ale my zpíváme Haré Kršna. Lidé by si to však neměli špatně
vykládat a myslet si, ţe nedrţíme krok s moderní vědou. Všechen vědecký pokrok jsme jiţ předběhli. V
Bhagavad-gítě je řečeno, ţe pokusy člověka o dosaţení vyšších planet nejsou ničím novým. Titulky v novinách
ohlašují ,,První kroky člověka na Měsíci``, ale reportéři nevědí, ţe milióny a milióny lidí tam jiţ byly a zase se
vrátily. To není nic nového. Děje se to jiţ odedávna. V Bhagavad-gítě (8.16) je jasně uvedeno:
- ,,Můj drahý Ardţuno, i kdyţ se
dostaneš na nejvyšší planetární systém, který se nazývá Brahmalóka, budeš se muset zase vrátit zpátky. ``
Meziplanetární cesty tedy nejsou nic nového a oddaní Kršny to dobře vědí.
Jakoţto oddaní Kršny přijímáme to, co Kršna říká, za Absolutní Pravdu. Podle védské literatury existuje mnoho
planetárních systémů. Planetární systém, ve kterém ţijeme, se nazývá Bhúrlóka. Nad tímto planetárním systémem
je Bhuvarlóka. Nad ní je Svarlóka (kam patří Měsíc). Nad Svarlókou je Maharlóka, nad ní je Dţanalóka a nad ní
je Satjalóka. Stejně tak existují niţší planetární systémy. V tomto vesmíru je čtrnáct planetárních systémů a
hlavní planetou je Slunce. Slunce je popsáno v Brahma-sanhitě (5.52):
,,Uctívám Góvindu (Kršnu), prvotního Pána, podle Jehoţ příkazu Slunce přijímá nesmírnou moc a ţár a krouţí
po své oběţné dráze. Slunce, které je hlavní z planet ve všech planetárních systémech, je okem Nejvyššího Pána.
`` Bez Slunce bychom nemohli nic vidět. Jsme moţná velice pyšní na své oči, ale nejsme schopni vidět ani svého
souseda ve vedlejším pokoji. Lidé se vyzývavě ptají: ,,Můţete mi ukázat Boha? `` Ale co mohou vidět? Jakou
hodnotu mají jejich oči? Bůh není laciný. Bez slunečního svitu nemůţeme vidět zhola nic, o Bohu ani nemluvě.
Bez slunečního světla jsme slepí. V noci svítíme elektřinou, neboť Slunce zapadlo a nic bychom neviděli.
V celém vesmírném projevu není pouze jedno Slunce - existují milióny a trilióny Sluncí. To je také uvedeno v
Brahma-sanhitě (5.40):
Duchovní záře Nejvyšší Osobnosti Boţství Kršny se nazývá brahmadţjóti a v této brahmadţjóti existuje
bezpočet planet. Stejně jako ve sluneční záři existuje nekonečné mnoţství planet, v záři vycházející z Kršnova
těla existuje nekonečně mnoho planet a vesmírů. Víme o existenci mnoha vesmírů a v kaţdém z nich je Slunce.
Existují tedy milióny a miliardy vesmírů a milióny a miliardy Sluncí a Měsíců a jiných planet. Kršna však říká, ţe
pokud se někdo snaţí jít na některou z těchto planet, pouze ztrácí čas.
Někdo teď byl na Měsíci, ale co tím lidská společnost získala? Kdyţ po utracení tolika peněz, tolika energie a
deseti let úsilí někdo doletí na Měsíc a pouze se ho dotkne, jaký je z toho uţitek? Můţe tam zůstat a pozvat si
tam své přátele? A i kdyţ tam zůstane, co z toho získá? Dokud jsme v tomto hmotném světě, ať jiţ na této
planetě nebo na jiných planetách, vţdy nás budou pronásledovat stále stejné strasti - zrození, smrt, stáří a nemoc.
Nemůţeme se jim vyhnout.
Předpokládejme, ţe se vydáme ţít na Měsíc s kyslíkovým přístrojem. Jak dlouho tam ale budeme moci zůstat? A
i kdybychom tam mohli zůstat, co bychom získali? Ţili bychom snad o něco déle, ale nemohli bychom tam ţít
věčně. To je nemoţné. A jaký budeme mít uţitek z delšího ţivota?
neţijí snad stromy po mnoho let? Poblíţ San Franciska jsem viděl les, kde je strom starý sedm tisíc let. Ale co ze
svého dlouhého ţivota má? Pokud je někdo pyšný na to, ţe stojí na jednom místě sedm tisíc let, pak si nezaslouţí
moc velké uznání.
Jakým způsobem se člověk můţe dostat na Měsíc a jak přichází zpátky, to je sloţité téma, které je důkladně
popsáno ve védské literatuře. Není to ţádný nový proces. Cíl naší Společnosti pro vědomí Kršny je ale jiný.
Nechceme promrhat svůj drahocenný čas. Kršna říká: ,,Neztrácejte svůj čas pokusy dostat se na tuto planetu nebo
na tamtu planetu. Co tím získáte? Vaše hmotné strasti vás budou pronásledovat všude, kam půjdete. `` V
Čaitanja-čaritámrtě (Ádi 3.97) proto autor velice pěkně říká:
,,V tomto hmotném světě se někdo raduje a někdo se neraduje, ale ve skutečnosti kaţdý trpí, i kdyţ si někteří
lidé myslí, ţe se radují, zatímco jiní si uvědomují, ţe trpí. `` Ve skutečnosti kaţdý trpí. Kdo v tomto hmotném
světě netrpí nemocemi? Kdo netrpí stářím? Kdo neumírá? Nikdo nechce stárnout ani být nemocný, ale kaţdý
musí trpět. Kde je nějaká radost? Všechna tato radost je nesmysl, protoţe v hmotném světě ţádná radost
neexistuje. Jsou to pouze naše představy. Člověk by si neměl myslet: ,,Toto je radost a toto je utrpení. `` Všechno
je utrpení! Proto je uvedeno v Čaitanja-čaritámrtě: ,,Jedení, spaní, páření se a bránění se budou vţdy existovat,
ale budou mít různé podoby. `` Například Američané se rodí v Americe díky svým zboţným činnostem, které
vykonávali v předešlých ţivotech. V Indii jsou lidé chudí a trpí, ale i kdyţ Američané jedí chleba namazaný
máslem a Indové ho jedí suchý, přesto všichni jedí. Skutečnost, ţe Indie trpí chudobou, ještě neznamená, ţe
všechno obyvatelstvo pomře hlady. Čtyři základní tělesné poţadavky - jedení, spaní, páření se a bránění se mohou být uspokojeny za jakýchkoliv podmínek, ať uţ se člověk narodí v bezboţných nebo zboţných poměrech.
Problém je ovšem jak se osvobodit od čtyř druhů utrpení: zrození, smrti, stáří a nemoci.
To je skutečný problém. Nikoliv ,,Co budu jíst? ``. Ptáci a zvěř ţádný takový problém nemají. Ihned ráno, kdyţ
se vzbudí, vědí, ţe budou mít svoji potravu. Nikdo neumírá hlady a neexistuje problém přemnoţení, protoţe vše
řídí a organizuje Bůh. Existují kvalitativní rozdíly, ale zajistit si vyšší hmotný poţitek není dokonalostí ţivota.
Skutečný problém je, jak se osvobodit od zrození, smrti, stáří a nemoci. To nelze vyřešit tím, ţe budeme ztrácet
čas cestováním po tomto vesmíru. Tento problém nemůţe být vyřešen ani kdyţ půjdeme na nejvyšší planetu,
neboť smrt je všude.
Ţivot na Měsíci trvá podle Véd deset tisíc let a jeden den tam se rovná šesti měsícům tady na Zemi. Deset tisíc
krát sto osmdesát let je tedy délka ţivota na Měsíci. Pro pozemšťana je ovšem nemoţné jít na Měsíc a ţít tam. To
by se celá védská literatura musela mýlit. Můţeme se tam pokusit dostat, ale nemůţeme tam ţít. Toto poznání je
ve Védách. Proto nemáme příliš velký zájem jít na různé planety. Touţíme jít přímo na planetu, kde ţije Kršna.
V Bhagavad-gítě (9.25) Kršna říká:
,,Kdo chce, můţe jít na Měsíc nebo můţe jít i na Slunce nebo na milióny a trilióny jiných planet, nebo je-li příliš
hmotně připoután, můţe zůstat zde - ale ti, kdo jsou Moji oddaní, přijdou ke Mně. `` To je náš cíl. Zasvěcení do
vědomí Kršny zaručuje, ţe student nakonec bude moci jít na nejvyšší planetu Kršnalóku. Nesedíme s rukama v
klíně - také se pokoušíme dosáhnout jiných planet, ale nechceme zbytečně ztrácet čas.
Ţádný duševně zdravý a inteligentní člověk si nepřeje vstoupit na další hmotnou planetu, protoţe na všech
existují čtyři druhy hmotného utrpení. Z Bhagavad-gíty víme, ţe i kdyţ se dostaneme na Brahmalóku, nejvyšší
planetární systém tohoto vesmíru, i tam se setkáme se čtyřmi druhy utrpení. Bhagavad-gítá nás učí, ţe délka
jednoho dne na Brahmalóce se rovná miliónům našich let. To je skutečnost.
Je moţné dosáhnout i nejvyššího planetárního systému Brahmalóky, ale vědci říkají, ţe rychlostí kosmické lodi
by to trvalo čtyřicet tisíc let. Kdo je připraven cestovat prostorem čtyřicet tisíc let? Z védské literatury chápeme,
ţe můţeme vstoupit na kteroukoliv planetu za předpokladu, ţe jsme na to připraveni. Kdyţ se člověk připraví ke
vstupu na vyšší planetární systémy, o nichţ je řečeno, ţe je obývají polobozi, můţe tam jít. Stejně tak můţe jít na
niţší planetární systém nebo jestli chce, můţe zůstat na této planetě. A konečně, pokud si to člověk přeje, můţe
vstoupit na planetu Nejvyšší Osobnosti Boţství. Všechno záleţí na přípravě. Všechny planetární systémy uvnitř
hmotného vesmíru jsou ovšem dočasné. Na určitých hmotných planetách můţe být ţivot velice dlouhý, ale
všechny ţivé bytosti v hmotném vesmíru nakonec podléhají zničení a musejí znovu vyvinout jiná těla. Existují
různé druhy těl. Lidské tělo můţe ţít sto let, zatímco tělo hmyzu někdy jen dvanáct hodin. Ţivotnost různých těl
je tedy relativní. Pokud ovšem někdo vstoupí na planetu zvanou Vaikunthalóka, na duchovní planetu, pak získá
věčný ţivot, plný blaţenosti a poznání. Kaţdá lidská bytost můţe této dokonalosti dosáhnout, kdyţ se o to
pokusí. To je uvedeno v Bhagavad-gítě, kde Pán říká: ,,Kaţdý, kdo zná vpravdě Nejvyšší Osobnost Boţství,
můţe dosáhnout Mého sídla. ``
Mnoho lidí prohlašuje: ,,Bůh je veliký, `` ale to je otřepaná fráze. Člověk musí vědět, jak je Bůh veliký, a to se
můţe dozvědět z autorizovaných písem. V Bhagavad-gítě Bůh popisuje Sám Sebe. Říká: ,,Mé zjevení jako
obyčejná lidská bytost je ve skutečnosti transcendentální. `` Bůh je tak milostivý, ţe k nám přichází jako
obyčejná lidská bytost, ale Jeho tělo není stejné jako lidské tělo. Hlupáci, kteří o Něm nic nevědí, si myslí, ţe
Kršna je jedním z nás. To je také uvedeno v Bhagavad-gítě (9.11):
,,Hlupáci se Mi vysmívají, kdyţ sestupuji v lidské podobě, neboť neznají Moji transcendentální povahu
svrchovaného Pána nad vším, co existuje. `` Kršnu můţeme poznat pouze pokud čteme správnou literaturu pod
správným vedením, a jestliţe poznáme, jaká je povaha Boha, pak pochopením této jediné skutečnosti budeme
osvobozeni. V našich lidských podmínkách není moţné pochopit všechno o Absolutní Nejvyšší Osobnosti
Boţství, ale s pomocí Bhagavad-gíty, vyslovené Nejvyšší Osobností Boţství, a s pomocí duchovního mistra,
můţeme poznat Boha plnou měrou svých schopností. Pokud Ho opravdu poznáme takového, jaký je, pak
okamţitě po opuštění tohoto těla můţeme vstoupit do Boţího království. Kršna říká:
- ,,Ten, kdo má transcendentální poznání, se po
opuštění tohoto těla nevrátí znovu do hmotného světa, neboť přijde do Mého věčného sídla. `` (Bg. 4.9)
Účelem našeho hnutí pro vědomí Kršny je předávat lidem tuto pokročilou vědeckou myšlenku. Proces je velice
jednoduchý. Pouhým zpíváním svatých jmen Boha - člověk očistí špínu ze
svého srdce a pochopí, ţe je nedílnou částí Nejvyššího Pána a ţe jeho povinností je Pánovi slouţit. Tento proces
je velice příjemný: zpíváme Haré Kršna mantru, tančíme a jíme dobré prasádam. A zatímco se těšíme z tohoto
způsobu ţivota, připravujeme se na vstup do Boţího království ve svém příštím ţivotě. To nejsou ţádné výmysly
- to je skutečnost. Pro laika to moţná můţe vypadat jako výmysl, ale Kršna se váţnému uchazeči o realizaci Boha
zjevuje uvnitř. Kršna a duchovní mistr pomohou upřímné duši. Duchovní mistr je vnějším projevem Boha,
sídlícího v srdci kaţdého jako Nadduše. Tomu, kdo se s velkou váţností snaţí porozumět Nejvyšší Osobnosti
Boţství, pomáhá Nadduše okamţitě tím, ţe ho přivede k pravému duchovnímu mistrovi. Takto dostává uchazeč o
duchovní poznání pomoc zevnitř a zvenčí.
Podle Bhágavata Purány je Nejvyšší Pravda realizována ve třech stupních. Nejprve jako neosobní Brahman
neboli neosobní Absolutno, pak jako Paramátmá neboli lokalizovaný aspekt Brahmanu. Neutron v atomu lze
povaţovat za reprezentaci Paramátmy, která vstupuje i do atomu. To je popsáno v Brahma-sanhitě. Nakonec je
však Nejvyšší Boţská Bytost realizována jako nejvyšší všepřitaţlivá osoba (Kršna) s plným a nepochopitelným
bohatstvím, silou, slávou, krásou, poznáním a odříkáním. Těchto šest vznešených vlastností plně vyjevují Šrí
Ráma a Šrí Kršna, kdyţ sestupují mezi lidské bytosti. Pouze někteří lidé - čistí oddaní - uznávají Kršnu na
základě autority zjevených písem, ale ostatní jsou zmateni vlivem hmotné energie. Absolutní Pravda je tedy
Absolutní Osoba, která nemá Sobě rovnou. Paprsky neosobního Brahmanu jsou září vycházející z Pánova
transcendentálního těla, stejně jako sluneční paprsky vycházejí ze Slunce.
Podle Višnu Purány se hmotná energie nazývá
neboli nevědomost a projevuje se v plodonosných
činnostech vedoucích ke smyslovému poţitku. Ale přestoţe má ţivá bytost sklon ke smyslovému poţitku, neboť
je oklamána hmotnou energií, patří k antihmotné neboli duchovní energii. V tom smyslu je ţivá bytost pozitivní
energie, zatímco hmota je negativní energie. Hmota se nevyvíjí, dokud není ve styku s vyšší duchovní neboli
antihmotnou energií, která je přímou částí duchovního celku. Tuto duchovní energii, projevovanou v ţivých
bytostech, je pro obyčejného člověka nepochybně velice těţké pochopit a je těmito skutečnostmi zcela zaskočen.
Buď je zčásti chápe svými nedokonalými smysly a nebo o nich neví vůbec nic. Nejlepší je proto naslouchat
nejvyšší autoritě, Šrí Kršnovi nebo Jeho oddanému, který Ho zastupuje v učednické posloupnosti.
Hnutí pro vědomí Kršny je určeno k pochopení Boha. Duchovní mistr je ţijící zástupce Kršny, který pomáhá
zvenčí, a Kršna jako Nadduše pomáhá zevnitř. Ţivá bytost můţe tohoto vedení vyuţít a úspěšně naplnit svůj
ţivot. Ţádáme proto kaţdého, aby četl autoritativní literaturu a pochopil hloubku tohoto hnutí. Vydali jsme knihy
Bhagavad-gítá - taková, jaká je, Zlatý avatár, Šrímad-Bhágavatam, Kršna, Nejvyšší Osobnost Boţství a Nektar
oddanosti. Kaţdý měsíc také v mnoha jazycích vydáváme časopis Back to Godhead ( Návrat k Bohu ). Cílem
naší mise je zachránit společnost z nekonečného koloběhu rození a smrtí.
Kaţdý by se měl pokusit jít ke Kršnovi. V našem časopise Back to Godhead jsme publikovali článek nazvaný
,,Za hranicemi vesmíru``. Tento článek popisuje sféru nad tímto vesmírem podle poznání obsaţeného v
Bhagavad-gítě. Bhagavad-gítá je velice známá kniha a existuje mnoho jejích vydání jak v Americe, tak v Indii.
Na Západ však bohuţel přichází kázat Bhagavad-gítu mnoho darebáků. Říkáme, ţe to jsou darebáci a
podvodníci, protoţe nepodávají skutečné informace. V naší Bhagavad-gítě - takové, jaká je, je ovšem duchovní
svět popsán autorizovaným způsobem.
Tento vesmírný projev se nazývá ,,příroda``, ale existuje ještě jiná příroda, která je vyšší. Vesmírný projev je
niţší příroda, ale nad touto přírodou, která je projevená a neprojevená, existuje další příroda, která se nazývá
,,věčná``. Je snadné pochopit, ţe vše, co je projevené, je dočasné. Jasným příkladem je naše tělo.
Kdyţ je člověku třicet let, před třiceti lety bylo jeho tělo neprojevené a za dalších padesát let bude znovu
neprojevené. To je zákon přírody. Je projevené a opět zničené, stejně jako vlny na moři se opakovaně zvedají a
pak se zase ztrácejí. Materialista se ovšem zajímá pouze o tento smrtelný ţivot, který můţe skončit kaţdým
okamţikem. Stejně jako zemře lidské tělo, bude zničen i celý vesmír, toto gigantické hmotné tělo. Ať uţ jsme v
dobrém nebo špatném postavení, na této planetě nebo na jiné planetě, všemu bude konec. Proč tedy marníme čas
snahou jít na nějakou planetu, kde vše stejně jednou skončí? Měli bychom se snaţit jít na Kršnalóku. To je
duchovní věda. Musíme se snaţit tuto vědu pochopit a jakmile ji sami pochopíme, měli bychom ji kázat celému
světu. Kaţdý je v temnotě. Lidé nemají ţádné poznání, ale přesto jsou velice pyšní. Po desetiletém úsilí doletět
na Měsíc, vzít tam jeden kámen a vrátit se - to není poznání. Kosmonauti jsou velice pyšní: ,,Dotkl jsem se
Měsíce! `` Ale co získali? I kdybychom tam mohli ţít, nebylo by to nadlouho. Vše bude nakonec zničeno.
Pokuste se nalézt planetu, z níţ se člověk nikdy nevrátí, kde je věčný ţivot a kde je moţné ţít s Kršnou. To je cíl
vědomí Kršny. Berte toto hnutí váţně, neboť vědomí Kršny dává kaţdému příleţitost dospět ke Kršnovi a věčně s
Ním tančit. Z védské literatury se dozvídáme, ţe tento hmotný svět je projevem pouhé jedné čtvrtiny úplného
stvoření Boha. Tři čtvrtiny Boţího stvoření zaujímá duchovní svět. To se dočteme v Bhagavad-gítě. Kršna říká:
,,Tento hmotný svět je pouze nepatrnou částí celku. `` Kdyţ se díváme na oblohu, náš pohled je omezený pouze
na jeden vesmír a celý hmotný svět se skládá z nekonečně mnoha takových vesmírů. Nad nimi je duchovní nebe,
o kterém se také zmiňuje Bhagavad-gítá, kde Pán říká, ţe nad hmotným světem se nachází ještě jiná příroda,
která je věčná - nemá ţádný historický počátek a nemá ţádný konec. Slovem ,,věčné`` se označuje to, co nemá
konec ani počátek. Védské náboţenství se proto nazývá věčné, protoţe nikdo nemůţe zjistit jeho počátek.
Historie křesťanského náboţenství je stará dva tisíce let a mohamedánské náboţenství má také svoji historii, ale
védské náboţenství je bez počátku. Proto se nazývá věčné náboţenství.
Můţeme správně říci, ţe Bůh stvořil tento hmotný svět, a to naznačuje, ţe Bůh existoval jiţ před stvořením.
Samotné slovo ,,stvořil`` jasně udává, ţe Pán existoval před stvořením vesmírného projevu. Na Boha se proto
nevztahuje stvoření. Kdyby byl Bůh stvořen, jak by mohl tvořit? Byl by pouze jedním z objektů tohoto hmotného
stvoření. Ale Bůh existuje mimo stvoření - Bůh je stvořitel, a je proto věčný.
Existuje duchovní svět, kde je bezpočet duchovních planet a bezpočet duchovních ţivých bytostí, ale ti, kteří
nejsou hodni ţivota v onom duchovním světě, jsou posíláni do tohoto hmotného světa. Přijali jsme dobrovolně
hmotné tělo, ale ve skutečnosti jsme duše, které ho přijímat nemusí. Kdy a jak jsme ho přijali nelze zjistit. Nikdo
nezjistí, kdy podmíněná duše poprvé přijala hmotné tělo. Existuje 8 400 000 ţivotních druhů - 900 000 druhů
ţivých bytostí je ve vodě, 2 000 000 druhů patří mezi rostliny atd. Tyto védské vědomosti se bohuţel neučí na
ţádné univerzitě. Jsou to ale skutečnosti. Botanici a antropologové by měli zkoumat Védy. Darwinova teorie
evoluce organické hmoty je samozřejmě ve vzdělávacích institucích velice uznávaná, ale Bhágavata Purána a jiná
autoritativní písma na vědecké úrovni popisují, jak se ţivé bytosti postupně vyvíjejí skrze různé druhy těl. To
není ţádná nová myšlenka, ale učitelé zdůrazňují pouze Darwinovu teorii, i kdyţ ve védské literatuře máme
nesmírné mnoţství informací o ţivotních podmínkách v tomto hmotném světě.
Jsme pouze nepatrnou částí všech ţivých bytostí v mnoha vesmírech hmotného světa. Všichni, kteří jsou v
hmotném světě a mají hmotné tělo, tu jsou vlastně za trest. Ve věznici ţijí lidé, kteří byli odsouzeni, ale jejich
počet je pouze částí celkového počtu obyvatelstva. Neznamená to, ţe všichni lidé jsou ve vězení - uvězněni jsou
ti, kteří nerespektují zákony. Stejně tak podmíněné duše v tomto hmotném světě jsou pouze malou skupinou ze
všech ţivých bytostí v Boţím stvoření. Do hmotného světa byly poslány proto, ţe nerespektovaly zákony Boha,
neřídily se Kršnovými pokyny. Je-li člověk rozumný a zvídavý, měl by se snaţit pochopit, proč ţije tento
podmínění ţivot a proč musí trpět.
Existují tři druhy utrpení, z nichţ jeden se týká těla a mysli. Na Havaji před mým domem choval nějaký člověk
několik zvířat a ptáků a vykrmoval je na jatka. Dal jsem svým studentům tento příklad: ,,Ta zvířata tady stojí a
kdyţ jim řeknete:, Proč jste tady? Utečte! Půjdete na jatka! `, neodejdou. Nemají ţádnou inteligenci. ``
Utrpení bez poznání a bez snahy o zlepšení situace je zvířecím ţivotem. Ten, kdo nechápe, ţe trpí, a kdo si
myslí, ţe je na tom velice dobře, ţije ve zvířecím vědomí a nikoliv v lidském. Člověk by měl mít poznání o tom,
ţe na této planetě trpí třemi druhy utrpení. Měl by vědět, ţe trpí při rození, smrti, ve stáří a nemoci, a měl by se
snaţit dozvědět se, jak se můţe tomuto utrpení vyhnout. To je skutečný výzkum.
Trpíme od samotného narození. Jako embryo je lidská bytost devět měsíců pevně uvězněna v neprodyšném vaku
v břiše matky. Nemůţe se ani hýbat, koušou ji různí červi a ona nemůţe protestovat. Kdyţ se dítě narodí, utrpení
pokračuje. Matka se o něho nepochybně pečlivě stará, ale dítě přesto pláče, protoţe trpí. Kouše ho hmyz nebo ho
bolí ţaludek, dítě pláče a matka neví, jak ho uklidnit. Jeho utrpení začíná v lůně matky a kdyţ se pak narodí a
vyrůstá, utrpení přibývá. Nechce jít do školy, ale musí. Nechce studovat, ale učitel mu dává úkoly. Kdyţ se
podíváme na svůj ţivot, zjistíme, ţe je plný utrpení. Proč sem tedy přicházíme? Podmíněné duše nejsou příliš
bystré. Měli bychom se ptát: ,,Proč trpím? `` Jestliţe existuje nějaká pomoc, musíme jí vyuţít.
Jsme věčně spojeni s Nejvyšším Pánem, ale nějakým způsobem jsme se nyní zapletli ve hmotném znečištění.
Musíme tedy přijmout proces, kterým se můţeme dostat znovu zpátky do duchovního světa. Tento proces se
nazývá jóga. Skutečný význam slova
je ,,plus``. V současné chvíli jsme ,,mínus Bůh``, bez Nejvyššího.
Jakmile se však spojíme s Bohem a změníme mínus na plus, dosáhneme dokonalosti lidské ţivotní podoby. Celý
ţivot se musíme připravovat na dosaţení této úrovně a v okamţiku smrti, kdyţ opouštíme své hmotné tělo,
musíme tuto dokonalost zrealizovat. V okamţiku smrti musíme být připraveni. Například student na vysoké škole
se dva aţ pět let připravuje na závěrečnou zkoušku, která je rozhodující. Pokud ji úspěšně sloţí, získá titul.
Podobně, kdyţ se připravujeme v ţivotě na zkoušku smrti a kdyţ ji úspěšně sloţíme, budeme přemístěni do
duchovního světa. Ze všeho budeme vyzkoušeni v okamţiku smrti.
Jedno bengálské přísloví říká, ţe vše, co člověk dělá pro svoji dokonalost za svého ţivota, bude vyzkoušeno v
okamţiku smrti. Bhagavad-gítá popisuje, co bychom měli dělat v okamţiku smrti, kdyţ opouštíme své současné
tělo. Pro meditující dhjána-jógíny Šrí Kršna vyslovil následující verše:
,,Do Brahmanu vstupují znalci Véd, kteří pronášejí ómkáru a jsou v ţivotním stádiu odříkání. Lidé touţící po
této dokonalosti dodrţují slib celibátu. Stručně ti nyní vyjevím tento způsob, kterým je moţno dosáhnout spasení.
Jóga znamená odpoutat se od všech smyslových poţitků. Kdo uzavře všechny brány smyslů, upře mysl na srdce a
umístí ţivotní dech do vrcholu hlavy, setrvává v józe. `` (Bhagavad-gítá 8.11-12) V jógovém systému se tento
proces nazývá
coţ znamená ,,pravý opak``. Kdyţ si například mé oči prohlíţejí světskou
krásu, musím je odpoutat od této vnější krásy a namísto toho je soustředit na pozorování krásy uvnitř. Tomu se
říká
Měl bych také zevnitř poslouchat zvukovou vibraci ómkáru.
,,Kdyţ je takto člověk umístěn v józe a pronáší posvátnou slabiku óm, nejvyšší kombinaci písmen, a opouští tělo
s myšlenkami na Mne, Nejvyšší Osobnost Boţství, jistě dospěje na duchovní planety. `` (Bg. 8.13) Tímto
způsobem mají být zastaveny vnější činnosti všech smyslů a mysl se musí soustředit na
neboli na podobu Pána Višnua. To je dokonalost jógy. Mysl je velice neklidná, a je proto nutné upnout ji na
srdce. Je-li mysl upnuta na srdce a ţivotní vzduch přemístěn do vrcholu hlavy, člověk dosahuje dokonalosti jógy.
Dokonalý jógí si pak můţe vybrat, kam půjde. Existuje nespočetně mnoho hmotných planet a nad těmito
planetami je duchovní svět. Jógíni toto znají z védských písem. Neţli jsem odjel do Spojených států, přečetl jsem
si o této zemi v knihách. Stejně tak ve védských písmech si můţeme přečíst popisy vyšších planet a duchovního
světa. Jógí ví všechno a můţe se přemístit na libovolnou planetu. Nepotřebuje k tomu ţádnou kosmickou loď.
Materialističtí vědci se jiţ mnoho let snaţí doletět na jiné planety za pomoci svých kosmických lodí a budou se o
to snaţit ještě sto nebo tisíc let. Nikdy však neuspějí. S vědeckým pokrokem se to můţe podařit jednomu nebo
dvěma lidem, ale není to proces pro všechny. Obecně přijímaný proces pro přemístění se na jiné planety je
vykonávat systém jógy nebo systém dţňány, ale systém bhakti není určen pro dosaţení hmotných planet. Ti, kteří
oddaně slouţí Kršnovi, Nejvyššímu Pánu, se nezajímají o ţádnou planetu v tomto hmotném světě. Proč? Protoţe
vědí, ţe na kaţdé hmotné planetě, na kterou se přemístí, budou platit čtyři zásady hmotné existence. Na některých
planetách se můţete doţít mnohem delšího věku neţ na Zemi, ale i tam existuje smrt. Ti, kdo si jsou vědomi
Kršny, však transcendují hmotný ţivot, který znamená zrození, smrt, nemoc a stáří.
Duchovní ţivot znamená konec těchto nepříjemností. Inteligentního člověka proto neláká cesta na ţádnou
planetu v tomto hmotném vesmíru. Lidé se nyní snaţí doletět na Měsíc. Je to velice obtíţné, ale kdyby se to
skutečně podařilo, znamenalo by to prodlouţení ţivota. To však neplatí pro ţivot v tomto těle. Kdybychom na
Měsíc vstoupili v tomto těle, čekala by nás okamţitá smrt.
Pro vstup na určitý planetární systém je nutné mít tělo, které je pro to vhodné. Na kaţdé planetě ţijí bytosti,
které pro ni mají vhodné tělo. V tomto těle můţeme například vstoupit do vody, ale nemůţeme v ní ţít. Můţeme
tam zůstat patnáct, šestnáct nebo moţná dvacet čtyři hodin, ale to je všechno. Vodní ţivočichové ovšem mají
vhodné tělo, se kterým ţijí ve vodě celý ţivot. A kdyţ rybu vytáhnete z vody na suchou zem, za chvíli zemře. I na
této planetě tedy pro ţivot na určitém místě musíte mít vhodný druh těla a stejně tak, kdyţ chcete vstoupit na
jinou planetu, musíte se připravit a získat příslušné tělo.
Kdyţ se jógovým procesem přemístíte na Měsíc, získáte dlouhý ţivot. Na vyšších planetách odpovídá šest
našich měsíců jednomu dni a ţivot tam trvá deset tisíc tamních let. To jsou údaje védských písem. Nepochybně
tedy budete ţít velice dlouho, ale pak přijde smrt. Za deset tisíc nebo za milión let - na tom nezáleţí.
My ale ve skutečnosti neumíráme. To je potvrzeno na začátku Bhagavad-gíty (2.20):
- jsme duše, které jsou věčné. Proč tedy musíme procházet tímto rozením a
umíráním? Taková otázka je známkou skutečné inteligence. Oddaní Kršny jsou velice inteligentní. Nezajímají se
o cestu na ţádnou planetu, kde je smrt, bez ohledu na to, jak dlouho se tam ţije. Chtějí stejné tělo jako má Bůh.
(Brahma-sanhitá 5.1) Boţí tělo
je
znamená ,,věčné``,
znamená ,,plné poznání`` a
znamená ,,plné blaţenosti``.
V naší malé broţuře ,,Kršna, zdroj veškeré radosti`` uvádíme, ţe kdyţ opustíme toto tělo a přemístíme se do
duchovního světa, na Kršnovu nebo nějakou jinou duchovní planetu, získáme tělo podobné tělu Boha:
- věčné, plné poznání a plné blaţenosti. Oddaní Kršny tedy mají jiný ţivotní cíl neţ ti,
kteří se snaţí povýšit se na nějakou lepší planetu v tomto hmotném světě. Šrí Kršna říká:
- ,,Dokonalostí jógy je přemístit se do
duchovního světa. `` (Bg. 8.12)
Duše je nepatrná duchovní částečka v tomto těle, kterou nemůţeme vidět. Systém jógy učí, jak přemístit duši do
nejvyšší části hlavy. Jógí se na to připravuje celý svůj ţivot a dokonalosti dosáhne, kdyţ dokáţe umístit duši
neboli své vlastní já do vrcholu hlavy a tudy potom opustit tělo. Tak se můţe přemístit na jakoukoli vyšší planetu,
kterou si zvolil. To je dokonalost jógína.
Jestliţe chce jógí vidět Měsíc, řekne si: ,,Podívám se na Měsíc a pak se přemístím na vyšší planety. `` Je to
stejné, jako kdyţ obyčejný cestovatel jede do Evropy, potom do Kalifornie, do Kanady a do jiných států na Zemi.
Tímto jógovým procesem můţete cestovat na mnoho různých planet. Všude, kam přijdete, se však setkáte se
systémem víz a cel. Pro cestu na jiné planety musíte být způsobilí.
Kršnův oddaný se nezajímá o tyto dočasné planety, i kdyţ nabízejí velice dlouhý ţivot. Pokud jógí dokáţe v
okamţiku smrti pronášet
podobu transcendentální zvukové vibrace, a zároveň vzpomínat na Kršnu, na
Višnua (
), dosáhne dokonalosti. Celý jógový systém učí člověka soustředit mysl na
Višnua. Impersonalisté si představují, ţe vidí podobu Pána Višnua, zatímco personalisté si nic nepředstavují,
neboť skutečně vidí Nejvyššího Pána. V kaţdém případě - ať uţ člověk soustředí svoji mysl pomocí představ
nebo skutečně vidí - musí upnout svoji mysl na podobu Višnua.
zde znamená ,,na Nejvyššího Pána, na
Višnua``. Kaţdý, kdo při opouštění svého těla vzpomíná na Višnua, vstoupí do duchovního království. Skuteční
jógíni si nepřejí vstoupit na ţádnou další planetu v hmotném světě, protoţe vědí, ţe ţivot tam je dočasný. To je
inteligence.
Ti, kteří se spokojí s dočasným štěstím, dočasným ţivotem a dočasným vybavením, nejsou podle Bhagavad-gíty
inteligentní.
- ,,O dočasné
věci se zajímají pouze lidé malého rozumu. `` To je verš ze Šrímad Bhagavad-gíty (7.23). Jsem věčný, tak proč
bych se měl zajímat o nestálé věci? Kdo chce nestálou existenci? Nikdo. Kdyţ například ţijete v nějakém bytě a
jeho majitel vás poţádá, abyste se vystěhovali, je to nepříjemné. Nebude to ale nepříjemné, kdyţ se budete
stěhovat do lepšího bytu. Taková je tedy naše povaha: nechceme umírat, protoţe jsme věční.
Hmotný svět nás okrádá o naši věčnost. Šrímad-Bhágavatam říká: ,,Délka našeho ţivota se zmenšuje s kaţdým
východem a západem slunce. `` Náš ţivot se zkracuje kaţdým dnem. Pokud slunce vychází v 5.30 ráno, pak v
5.30 večer bylo z délky našeho ţivota odebráno dvanáct hodin. Tento čas nikdy nezískáme zpátky. Kdyţ
poţádáme kteréhokoliv vědce: ,,Dám vám dvanáct miliónů dolarů - prosím vás, vraťte mi těch dvanáct hodin, ``
odpoví: ,,Ne, to není moţné. `` Ţádný vědec to nedokáţe. Bhágavatam proto říká, ţe od východu do západu
slunce se zkracuje délka našeho ţivota.
Čas se nazývá
- minulost, přítomnost a budoucnost. Co je nyní přítomnost, bude zítra minulost a co je
nyní budoucnost, bude zítra přítomnost. Ale tato minulost, přítomnost a budoucnost jsou minulostí, přítomností a
budoucností těla. My nepatříme do těchto časových kategorií - patříme do kategorie věčnosti. Měli bychom se
proto zajímat, jak se povýšit na úroveň věčnosti. Vyvinutého lidského vědomí by se nemělo zneuţívat ke
zvířecím činnostem, jako je jedení, spaní, páření se a bránění se, ale měli bychom hledat cestu, která nám pomůţe
najít věčný ţivot. Je řečeno, ţe slunce zkracuje délku našeho ţivota - bere nám kaţdou minutu, kaţdou hodinu,
kaţdý den - ale čas, který věnujeme námětům o Pánovi, zvaném Uttama-šlóka, nám nemůţe být nikdy odebrán.
Čas, který člověk stráví v Kršnově chrámu, mu nemůţe nikdo vzít. Je to přínos; plus, nikoliv mínus. Délka ţivota
v hmotném těle nám bude odebrána; i kdyţ si tento ţivot budeme chtít zachovat, nikdy se nám to nepodaří.
Slunce nám ovšem nemůţe odebrat duchovní vzdělání, které získáme ve vědomí Kršny. To se stane naším stálým
vlastnictvím.
Zpívání
je velice snadné. Čas, který strávíme tímto zpíváním, nám nemůţe být
odebrán jako čas příslušící tělu. Před padesáti lety jsem byl mladý muţ, ale ten čas je pryč a nikdy ho nedostanu
zpět. Ale duchovní poznání, které jsem získal od svého duchovního mistra, bude vţdy se mnou. Bude mne
provázet, i kdyţ opustím toto tělo, a je-li v tomto ţivotě dokonalé, dovede mne do věčného světa.
Hmotný i duchovní svět patří Kršnovi. My nevlastníme nic. Všechno je vlastnictvím Nejvyššího Pána, stejně
jako všechno ve státě patří vládě, ať uţ je to ve vězení nebo mimo vězení. Podmíněný ţivot v tomto hmotném
světě je jako ţivot ve vězení. Vězeň nemůţe svobodně přecházet z jedné cely do druhé. Na svobodě se můţeme
stěhovat z jednoho domu do druhého, ale ve vězení to není moţné, tam člověk musí zůstat ve své cele. Všechny
hmotné planety jsou jako vězeňské cely. Snaţíme se dostat na Měsíc, ale mechanické prostředky nejsou pro tento
účel praktické. Ať uţ jsme Američané, Indové, Číňané nebo Rusové, byla nám pro ţivot určena tato planeta.
Nemůţeme z ní odejít - i kdyţ existují milióny a miliardy planet, a i kdyţ máme stroje, které by nám to umoţnily
- protoţe jsme podmíněni zákony přírody, Boţími zákony. Člověk, který je vsazený do jedné cely, nemůţe
svévolně změnit místo bez souhlasu vyšší autority. Kršna říká v Bhagavad-gítě, ţe člověk by se neměl snaţit
měnit jednu celu za jinou. To není cesta ke štěstí. Pokud si vězeň myslí: ,,Poţádám stráţného, aby mě dal do jiné
cely, a tam budu šťastný, `` pak se ve svých představách mýlí. Člověk nemůţe být šťastný, dokud je uvnitř
vězeňských zdí. Snaţíme se dosáhnout štěstí tím, ţe měníme cely - od kapitalismu ke komunismu. Cílem by mělo
být osvobodit se od všech takových ,,ismů``. Člověk musí úplně opustit ,,ismus``, zvaný materialismus. Pak můţe
být šťastný. To je program našeho hnutí pro vědomí Kršny.
Přijímáme radu od Nejvyšší Osoby. Kršna říká: ,,Můj drahý Ardţuno, můţeš být povýšen na nejvyšší planetární
systém Brahmalóku, kde ţivot trvá velmi dlouho a je velice lákavý. `` Nedokáţeme si ani představit, jak dlouho
tam trvá půl dne. Naše matematické výpočty na to nestačí. Ale i na Brahmalóce existuje smrt. Proto Kršna říká:
,,Neztrácej čas tím, ţe budeš usilovat o povýšení z jedné planety na druhou. ``
Lidé, které jsem viděl v Americe, jsou velice neklidní. Stěhují se z bytu do bytu a z jedné země do druhé. Tento
neklid je v nich proto, ţe všichni hledáme svůj skutečný domov. Stěhování se z jednoho místa na druhé nám však
nepřinese věčný ţivot. Věčný ţivot je ţivot s Kršnou. Proto Kršna říká: ,,Všechno patří Mně a Mé nejvyšší sídlo
je Gólóka Vrndávana. `` Kdyţ tam chce někdo jít, musí vyvinout vědomí Kršny, snaţit se pochopit, jak Kršna
přichází do tohoto světa a jak z něho odchází, jaké je Jeho věčné postavení, jaké je naše věčné postavení, jaký je
náš vztah k Němu a jak máme ţít. Pokuste se jen vědecky pochopit tyto skutečnosti. Vědomí Kršny je vědecké.
Tato filozofie nepředkládá nic vymyšleného, náladového, sentimentálního, fanatického nebo imaginárního.
Předkládá pravdu, skutečnost. Pokuste se pochopit Kršnu vpravdě.
Musíme se vzdát tohoto těla, ať uţ dobrovolně nebo nedobrovolně. Přijde den, kdy se budeme muset podřídit
zákonům přírody a opustit toto tělo. I prezident Kennedy musel uposlechnout zákon přírody a vyměnit své tělo za
jiné. Nemohl říci: ,,Já jsem prezident, jsem pan Kennedy! Já nechci! `` Byl přinucen. To je zákon přírody.
Účelem našeho vyvinutého lidského vědomí je pochopit zákon přírody. Vedle lidského vědomí existuje vědomí
psů, koček, červů, stromů, ptáků, šelem a všech ostatních ţivotních druhů. Ale nám není určeno ţít s takovým
vědomím. Šrímad-Bhágavatam říká, ţe lidské tělesné podoby jsme dosáhli po mnoha a mnoha zrozeních. Nyní
bychom jí měli správně vyuţít. Prosím, vyuţijte tohoto lidského ţivota k vyvinutí vědomí Kršny a buďte šťastni.
Ocenění díla Šríly Prabhupády
Kaţdý rok přibývá lidí vyjadřujích svůj obdiv a svoji úctu k dílu Šríly Prabhupády, který přinesl nadčasovou
indickou nauku o seberealizaci do západního světa.
,,Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda dělá zásluţnou práci a jeho knihy jsou význačným
příspěvkem pro záchranu lidstva. ``
Sri Lal Bahadur Shastri
dřívější ministerský předseda Indie
,,Swami Bhaktivédanta přináší západnímu světu velice potřebnou připomínku toho, ţe naše uspěchaná a
jednostranná kultura stojí před krizí, která můţe skončit sebezničením, protoţe postrádá hloubku autentického
metafyzického vědomí, bez které jsou všechna naše morální a politická prohlášení pouze prázdnými slovy. ``
Thomas Merton
teolog
,,Nejvýznačnějším ze všech duchovních směrů, předkládaných indickými jógíny, je nepochybně filozofie
vědomí Kršny, zastoupená Šrílou Prabhupádou Bhaktivédantou Swamim, desátým učitelem v tradici Čaitanji
Maháprabhua. Je úţasné, jak se Šrí Bhaktivédantovi Swamimu, zásluhou jeho oddanosti a neúnavného úsilí,
podařilo za méně neţ deset let zorganizovat Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny, otevřít chrámy Rádhy a
Kršny v hlavních světových velkoměstech a napsat tolik knih o bhakti-józe, předkládajících učení Šrí Kršny a Šrí
Čaitanji. ``
,,A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda je velkým učitelem a dědicem velké tradice. ``
Joseph Jean Lanzo del Vasto
francouzský filozof a spisovatel
,,Nedostává se mi slov, abych popsal úroveň učenosti a oddanosti v rozsáhlé kniţní tvorbě Šríly Prabhupády.
Díky jeho úsilí budou příští generace jistě ţít v lepším světě. Je kazatelem mezinárodního přátelství a duchovního
sjednocení lidstva. Literární svět za hranicemi Indie a obzvláště na Západě vděčí Šrílovi Prabhupádovi za to, ţe
ho důkladně seznámil s největším bohatstvím dodnes ţivé tradice staré Indie. ``
Sri Viswanath Shukla Ph. D.
profesor na univerzitě v Aligarhu v Indii
,,Jako rodilý Ind, nyní ţijící na Západě, jsem velice zarmoucen, kdyţ vidím, jak mnoho mých krajanů přichází na
Západ v roli guruů a duchovních vůdců. Stejně jako kaţdý obyčejný člověk na Západě je od narození ve styku s
křesťanskou kulturou, kaţdý obyčejný člověk v Indii se od narození seznamuje se zásadami meditace a jógy. Z
Indie bohuţel přichází mnoho bezcharakterních lidí, kteří předvádějí své nedokonalé poznání o józe, podvádějí
veřejnost prodáváním manter a vydávají se za inkarnace Boha. Mnoho těchto podvodníků přesvědčilo své
stoupence, aby je povaţovali za Boha, a v lidech skutečně znalých indické kultury to vyvolává hluboké
rozhořčení. Z toho důvodu mě velice povzbudily knihy A. Č. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády, neboť
pomáhají zastavit toto nechutné podvádění falešných a neautorizovaných, guruů` a, jógínů` a umoţňují všem
lidem pochopit skutečný význam orientální kultury. ``
Dr. Kailash Vajpeye
poradce pro indická studia na univerzitě v Mexiku
,,Knihy A. Č. Bhaktivédanty Swamiho Prabhupády jsou nejen velice pěkné, ale mají nám také mnohé co říci v
současné době, kdy jako národ hledáme nové kulturní předlohy pro svůj ţivot. ``
,,Přečetl jsem knihy Šrí Bhaktivédanty Swamiho s velkou pozorností a hlubokým zájmem a shledal jsem, ţe mají
nevyčíslitelnou hodnotu pro kaţdého, kdo se zajímá o indické duchovní a kulturní dědictví. Z kaţdé stránky
těchto knih vyniká autorova ohromující znalost, pochopení a schopnost výkladu velice hlubokých myšlenek, coţ
jsou velice vzácné dary člověka, který byl pečlivě vychován ve škole vaišnavské filozofie a přisvojil si její učení
tak dokonale, ţe projevuje známky nejvyššího duchovního osvícení, jakého dosáhlo pouze několik poţehnaných
duší. ``
Dr. H. B. Kulkarni
profesor angličtiny a filozofie na univerzitě v Utahu
,,Kdyţ Swami Bhaktivédanta přijel do Spojených států, brzy se přestěhoval na Východní stranu New Yorku, do
modelové čtvrti duchovních hledačů, a na ulici tam vytvořil nedotčený, dokonale původní kousek starodávné
Indie. Z malého obchůdku udělal svůj ášram, kde uctíval Kršnu, a svojí trpělivostí, humorem, zpíváním a
vysvětlováním sanskrtské terminologie vnášel den za dnem vědomí Kršny do psychedelického centra amerického
Východu. Celé první léto prozpíval se svými, dětmi` v Tompkinsově parku... Vydat se na Východní stranu - jaká
laskavost, pokora a inteligence! ``
Allen Ginsberg
americký básník
(z jeho předmluvy k prvnímu americkému vydání
Bhagavad-gíty - takové, jaká je)
,,Začal své dílo v sedmdesáti letech bez peněţního příjmu jako naprostý cizinec v neznámé zemi - vydal se
rozdávat čistou oddanost v New Yorku, hlavním městě ţivotního stylu, hleď si svého`. ``
Dr. Thomas J. Hopkins
profesor a děkan fakulty náboţenství
na Franklinově a Marshallově univerzitě
v Lancesteru v Pensylvánii
Obsah
Předmluva
I. Duše a reinkarnace
Ţivotní síla
Duchovní věda
Transmigrace duše
Rozdíl mezi tělem a duší
II. Nadvědomí
Neviditelný vládce
Kdo je Kršna?
Nejvyšší umělec
Definice Boha
Co je vědomí Kršny?
Absolutní láska
Návrat do duchovního světa
III. Vyšší chuť duchovního ţivota
Uspokojení dokonalého Pána
Osvobození znamená poţitek vyššího druhu
Kršna, přemoţitel Amora
IV. Duchovní učitel
Pravý duchovní mistr
,,S naprostou pokorou``
V. Jóga a meditace
Meditace pomocí transcendentálního zvuku
Vědomí Kršny: jóga pro moderní věk
Duše a meditace
Ovládnutí mysli
Nejvyšší jóga
VI. Duchovní řešení hmotných problémů
Jak dosáhnout celosvětové jednoty a míru
Mýtus o nouzi
Skutečná dobročinnost
Co je nutné k duchovnímu ţivotu
Jak se naplňují dávná proroctví
Návod k míru
VII. Návrat k věčnému náboţenství
Vědomí Kršny: hinduistický kult nebo duchovní kultura?
Prohlášení naší závislosti na Bohu
,,Postavte svůj stát na duchovních základech``
Soucit svatých osob
,,Dali všechno Kršnovi - a to není nikdy chyba``
Co je nejlepší a nejkrásnější
Cíl ţivota
Snadná cesta na jiné planety
Antihmotné světy
Rozmanité planetární systémy