ČASOPIS Katolické Dnchowenstwo.

Transkript

ČASOPIS Katolické Dnchowenstwo.
ČASOPIS
pro
Katolické Dnchowenstwo.
\V y d á w á n
p řis p jwá n jm
mnoha cluchownjch a učených mužů
od
Knjžecj Arcibiskupské Pražské K onsistoře.
P átý ročnj Leh.
S waze
k
č
t w r t ý.
------ *——
W P r a z e , 1832.
W
K n jžecj A rcibiskupské' knihtiskárně*
I7cívTa (h y.iu a C íX í: %o v.cdóv x c a é /e c s .
Jijóos © eaaaL A-
¿i.
V er!tas e s t d u lcís e t a m a ra ; quando d u lcís, p a s e if , (pando
am ara, cu ra t.
S . A u g usü uu s,
Q u id fo r tiu s d esid era t an im a, q n a m v er ita te m ¡
Leo Xir.
í. P O G E D N Á N J.
1. A } K terý gest
pravrý vrýznam křjže
iv s m y s lu e w a n g e lic k é m , a dle w j r y cyrkxve
ka tolické ?
B) S r o w n á w á - li se obyceg k a to lic k ý c h křesta7iu z u a r n e n a ti se krjzem s P j s m y s i v a t ý ii ii ?
A.
Hluboce wštjpeno gest w přirozenost
nasj, že p ř jb ě b y , kteréž na zwelebenj čloAvččenstwa prospěšné působily, agichž b lahoděgne následky na přjštj potom stwo se wztahugi,
zuauienjmi neb památkami wěkům budaucjm d o chowati se snažjme. Přjčina téhož obyčege ne­
lij žádná g in á , leč wraucj žádost, b y spolu wěcj
i potomci, rozgjmagjce takowéto památky, buď
k činům podobným ro z n jc e n i, buď k powinné
vděčnosti pow zbuzeni byli.
Každý téměř n á ro d , každý wěk honosj se
tukowými památkami. K raginy w ý c h o d n j, g a kožto plodněg.šj na welkolepé činy , množstwj
nám gich w ykazugj, a Pjsmo swaté, pnvotnj n a sljuínj historie člowěčenstwa, o mnohých p am át* *
«
484-
1’ o g e d n á n j
kách zmjnku ciivj, kteréž Luď na djkůčinenj Bo­
ha za dosažené w jlé z stw j, bud’ k rozohnenj srd­
ce k zmužilosti a udatnosti postaweny Byly.
Čjm znamenitegš] Byl čin , čjm hlauBěgi do
přjBShu v ešk eréh o člowěčenstwa zasahuge, tjrn
■wětšj Býwá také naše uctrwost k onomu znamenj , kteréž nám geg připom jná. Nenjt snad
potřeBj oBšjrnými důkazy zde prowoditi, že naBoženstwj křesíanské \ve wšecky přjpadnosti a
pom ěry žiwota lidského neymocnégi wpléwalo
a neyBlahodegněgi půsoBilo ; pročež w neywlastnťíišjm smyslu wSen-drodnpn, wšeobcciiym deg e m nazýw ati se může.
S núboženstwjm křeslanským wzešlo swutlo
a ž iv o t mrawnjmu i přjrodnjmu swětu ; s njm
přišlo nám spasen] a vykaupen] od hřjcliů a smrti,
Človfčk, genž půw odně s Bohem Byl sgednocený, a tudjž swatý a sp raw edliw y, od trhl se skr­
ze hr jeli od svvého stwořitele ; duch prwnjch ro­
dičů , kterýž před pádem wšj láskán a oddanost]
k Bohu přiln u l, a v e spogenj tom útěchy a Bla­
ženosti požjwal, nachýlil se po spáchaném hřjchu
myslj i srdcem k Iworům pozemským a k neprawosti. Spanilý oBraz Božj Byl v něm zatemněn
a porušen ; protož welmi d ů v tip n ě se v Pjsmo
swatém vyoBrazuge, kterak clieruB Hospodinův?
s mečem plamenným Brány ragské ostřjhal , By
odbogný člověk w rozkošný E den n a v r a titi se
nemohl.
Prwnj ro d ič o v é naši zhřešili, skrze
neposlušenstwj
gegi h v ešel hřjch na weškere
pokolenj lidské. Swět pohřjžen I»yl \v temno­
stech, a wina těžká ležela na nám. W i „ i talo
měla býti smjřena a shlazena. Smjrný aíe w ý Jcup nemohl žádný winný a sm rtelný tw or na sebe w z jti; potřebjt bylo smjrce newinného, Bohu
íowného ; oswětitele a wůdce neomylného. Než,
Otec nesmjrného milosrdenstwj uezawrhl padlých
djtek swých. Giž hned po pádu seslal gim pa­
prsek n a d ě g e , a zasljbil gim w plnosti časů w y prostitele od hřjchu a od s m r ti, genž mezi
bohem a člowěkem mjr učinj , -svinu hřjchu na
.se přigme , a praw du a sprawedlnost, pokog a
blaženost nám nawrálj. — Kdo z tw o rů smrtel­
ných může tagemstwj toto postihnauti? W éčný
syn wěčného Otce zm ařiw sebe sam ého, učiněn
bratrem nasjm , přiná.šj nám učenj spásy našj, p o twrzuge ge newywratitelným i záz rak y , urnjrá z
neskončené lásky smrtj ohawnau n a k ř j i i .
Tak uloženo bylo
w nezpytatelných r a ­
dách Božjch. Ze strom u zlořečenj zrůsti měl
strom žiwota, gehož ratolesti po \Všechkončinách
země se m ělyrozsiřow ati, pod gehož stjn e m u p ra klé, zmrtwené pokolenj lidské očerstweno a ob­
živeno býti mělo.
S liristo w au smrtj křjže počjná se now ý řád,
nastáwá now ý wěk, znikagj nowá pokolenj, a čas
blaženěgšj béře svvůg počátek. Křjž, prw é zn a menj hanby a klatby, stkwj se nynj na křestanských ch rám jch , na korunách k rá lo w sk ý c h , 11a
prsau křestanských r y tj ř ů , ozdobuge oltáře, chý­
še nábožných obyw atelů proměňuge w swatyně,
a na hrobjch zemřelých křestauů zwěstuge nesmrtedlnosl,
Zuamenj to to , připomjnagjcj nám wykaupenj naše, gest mezi wšemi pam átkam i starého
i noweho vrč ku neywznešeněgšj a neywýznamnegšj. Pokusjme se tedy wýznam ten w smyslu
biblickém wyložiti.
a)
\ \ znešený gest wýznam křjže w smys
ew angelickém , neb gest obraz či sy m b ol smjř e n j našeho s Bohem.
W eškera zpráw a spasen] našeho (oeconomia
salutis) zakládá se na sm rti křjže , kterauž gednorozeny Syn Boha Otce lcspasenj a poswěcenj
našemu podstaupiti ráčil. Láska synowa bylat i otcowa laska ; neb t a k Bůh rni low al siluet, ze Syna
sivého ged no ro ze n éh a d a l , aby k a ž d ý , kduí
tv ťr j w u c h o , m ěl z i w o t w e č n ý . J a n I I I , 16. Cl',
íljtn V, 8.
Skrze hřjch odděleno bylo pokolenj lidské od
Rolia , a zamezen přjstup k žiwotu wěČnému,
T ato hradba duljcj nás od Boha gest zrušena,
přjstup k wěčuéinu žiwotu o te w řen , a mjr mezi
Bohem a člowěčenstwem učiněn. T o oswědčuge
na mnoha mjstech učitel národů sw. Pawel, geuž
paprskem z h ů ry oswjcen , do tagemných hlubin
maudrosti Božské gest pronikl. W listu kEfezskym pjše ku křestanům z pohanstwa obráceným
w II. kap. 13 — 20. „ N y n j pak K r i s t u Ježjši
pHnáležjte , w y , kteřj gste byl i n ě k d y da leko ,
(od. přednosti lidu Israelského,) u č i n ě n i gste
bljzko s kr ze k r e w K r i s t o w u , neb on i gest pusobce pokoge m e z i n á m i , k t e r ý ž ze divého
(židů a pohanů) uči nil g e d n o , z b o ř i w s t ě n u
]iradby, k t e rá ž byla w p r o s t ř e d k u , skrze tělo
sivé, (t. g. wydaw za to telo swé na smrt,) z á ­
kon p ř i k á z a n j záležegjcj iv r o z l i č n ý c h ustanowenjch z r u S i w , aby d w o g e w z d ě l a l iv šet­
rném sobě w gednoho n o w é h o c l o i v ě k a , č i n ě
■¡inkog (t. g. mezi židy a pohany) a b y s m j ř i l
vboge w g e d n o m těle s B o h e m s k r z e Ic řjž ,
iv v h l a d i w n e p ř á t e l s t w j n a n ě m . — Nebo skrze
ucho obogj m á m e p ř j s t u p w g e d n o m d uc hu k
Olei ; p r o t o ž giž n egs te h o s tě a přjchozj, ale
í^sle spolu m ě s ta n ě s w a t ý c h a dom ácj Božj.
Ke Kolossenským pjše I, 19. Z a lj b i lo se
Olei, aby w n ě m wSecka p l n o s t př ébýwcda,
a skrze něho aby s m j ř i l wsecko iv pokog uivoclč skrze k r e w k ř j ž e g e h o buďto t y zvěci, kte ­
réž gsau n a zemi, buďto t y , kt er é ž gsau n a nebi„
1 i v á s , k d y ž gste b yl i m r t v v i iv hřjSjch obžiivil iv K r i s t u , g e h o í t o m i l o s t j sp ase ni gste.
(Cfer, II, 15.) Sm cizaw zápis u s t a n o w e n j zákonnjch, k t e r ý ž sw ědč il p r o t i n á m , k t e r ý ž
byl o d p o r n ý n á m , zahladil, g e g , p ř i b i w geg
ke křjži.
Smrtj křjže dokonáno gest tedy ono weliké
djlo smjřenj Božjho s lidm i, a dokonatel téhož
djla wolá k n ím skrze
,, S m i ř t e se s Bohem / «
toto
znamenj
k řjž e :
b)
K ř j z gest iv s m y s l u eivcingelické
obraz zapřen] sebe samého a n á s l e d o w á a j Kri­
sta.
K řjž předstawuge nám , že přjlišnau lásku
k sobě samým m rtw ili, a wšeliká protiwenstwj
a břemena, prozřetedlnostj Božskau na nás slo­
žena , trpeliwíj suašeti máme. Usta wěčné prawdy dj : K d o b y n e w z a l křjže sivéh o, a nenásle d o w a l m n e , n e n j t m n e hoden. Blat. X, 38.
— Též Mat. XYI, 24. Luk. IX, 23. — Chceli
kdo z a m n a u p ř i g j t i , z a p ři z sebe s á m , vuezmi
krjž s w n g a n a s l e d u g m n e . W duchu božské­
ho mistra mluwj i uČedlnjk: „K teřj pak g sau K ri­
sto wi , til tulo svvé ukřižowali i s žádostmi.“
Galat. V, 24.
U wažjme-li wěřjcjm srdcem wšecky líčinky
smrti Iíristowy, gakož i wznešený wýznam zna­
menj křjže, a drahé-li nám gest wykaupenj a smjícn] naše s Bohem, lot zagisté s Apoštolem zwolati musjme : „Odstup p ak to odemne, abych se
w čem chlubil, gediné w křjži Pána našeho Jezjše Krista, skrze kteréhož swět mi ukřižowán
gest, a gá swStu.“ Galat. VI, 14.
Wšecko, cokoliw Bůh od počátku swěta wedlé Pjsma sw. pro spaseuj lidské gest učinil, w
křjži, gakožto w střednjm punktu se sgednocuge.
DůmyslnS a zcela sauhlasné s duchem swatého
«•
ewangelium mhiwj o tom bohom yslný Sailer, *) a
nkazuge, kterak w.šecky články spasitelných ra d
Dožjch na křjži zawěšeny gsau: „Nenjt, prawj,
spasenj swčtu, nebudeli ukogena žjzeň. po žiwotu
wěcném; žjzeň tato nemůž bý ti ukogena bez pra­
menu w ody žiwé; tento žiwý pramen neprey.štj
se bez ducha w šeobžiw u gjcjh o; wšeobžiwugjcj
duch nepřicházj leč skrze oslaweného K rista ;
Kristus pak oslawen b ý ti nemohl, leč prw é wstal
z m rtw ých; m el-li Avstáti z mrtwých, musel d ř i■\ve u m řjti; m ě l-li u m řjti, musel se až k smrti
křjže ponjžiti.“
Tato nynj wyložená otázka wede nás k dru­
hému rozgjmánj : Co z n a m e n á křjž dle w j r y
cjrkvue k a to lic k é ?
Giž w prwnjm weku ustanowila cjrkew obra­
zu sw. křjže zwláštnj úctu nebo oslawu, p ři k te­
réž owšem hlawnj zřetel obrácen byl na Toho,
kterýž na dřew ě křjže, co obět za hřjchy krevv
swau wycedil. Powstala pak tato weliká u cliwost ku křjži Iiristow u gediné odtud, ponewádž
zbožné oko křestanské wzhledagjcj na Krista, \v
znamenj tom spatřowalo ty neyvvznešeněgšj ctno­
sti: wjru, naděgi i lásku, založené i w y p o d o b n ěné. Giž neystaršj octowé cjrkewnj a s nimi w Sřjcj wsech stoletj spatřow ali \v tomto w ý zn amuém křjži spasitele našeho :
*) I. M . S a ile r: P a sto ra h h e o lo g ie I I I . B . p. 2 3 7 . M u u c h o u
1812.
a)
fí)
y)
a)
základ wjry,
p o d s ta tu naděge,
pecet lásky.
K a t o l i c k ý křešian n a lé z á w kř jz i sw ate m
z á k l a d w j r y sivé.
Giž od autlého detinstwj učjme se křjž, gakož něco poswátného powažowati, a wšudy, kde
geg koli spatřugeme, hlawy swé před njm ukloniti,
pamatugjce se na toho, kterýž na něm za nás umřel.
T y to rozpiaté ruce zwěstugj nám : T a k Bůh miIowal swét, že syna swého gednorozeného dal,
aby každý, kdo wěřj w n ě h o , nezahynul, ale měl
žiwot wěčný. Jan III, 16.
W křjži sgednocugj se w šecky praw dy, kte­
réž Bůh k spáse člowěka zgewil, od hřjchu pr~
wotnjho až k geho shlazenj. Iiřjž powý.šený na
Golgotě, hlásá wjru wšem, kdož neblaudj po ce­
stách neprawostj w temnostech, nýbrž po cestě
spase nj w čistotě srdce k ráce g j.— vsečky obra­
zy křjže, připomjnagjcj nám onen obětuj oltář
K ristňw , pozdwihugj ducha našeho tam, odkudž
nám spasen j přišlo, a nápomocny gsau plamen wj­
ry, bez kteréž Bohu Ijbiti se nelze, roznjtiti a
kogiti.
/3) Křes ian n a l é z á vú křjzi p o d s t a t u sw é na­
děge.
Moldo-li za starého zákona giž to pomyšlenj
na přjštjho Messiáše radostj naplniti otce swate,
a naděgi gegich o b ž iw iti, (Jan X V III, 56.)
ledy rnusj mnchem wjcc pomyšlen] na Spasitele giž
přišlého a na křjži za nás um rtweného srdce na­
še pozdwihnauti, a naděgi na geho nám učiněné
zasljbenj \v nás zbuditi. — Clowěku břemenem
hřjchů obtjženému nemůže nic, leč upamatowánj
ua smrt křjže útěchy a naděge dodati. Zde sp atřoge malomyslný hřjšnjk Olce w Synu, an swět
s sebau smjřil. „Nebo B ä h s m j ř i l s w ě t s se­
hnu w K r i s t u , ne po čj tag e g i m hřjchň gegich.
2. Kor. V, 19.
Slowo o křjži, kteréž dle wýpowědi apoštola
(í. Kor. I, 18) těm, kteřjž hynau, gest blázn ow stwjm, nám pak, kteřj spasenj dosáhneme, mocj
1'ozj, toto slowo srdce zarmaucené mocně p o zdwihuge, řkaucj : Hřjšnjče, nezaufey ! pap atř na
swélio W ykupitele, kterýž žiwot swůg za tebe
obětowal. On raněn gest pro neprawosti naše*
potřjn pro hřjcliy naše, kázeň, kterau gsme my
nésti měli, na něg položil Hospodin, abychom zsjnalostj geho byli uzdraweni. Slož naděgi swau
w smilowánj geho. Oni gest prostřednjkem našjm. Fosilniž se též p ři spatřenj křjže Kristowa
\re Avšech ulrpenjch a strastech twých. T rp ě llis s Kristem, s njm budeš i oslawen. — Když i
poslední paprsek naděge, kterýž nám zeměsesjlá,
bledne a hasne, tedy s křjže nowá dennice nám
wycházj, den radostný zw ěstugjcj; a podáwagjcj
Indjž neskončenou útěchu tisjcúm trpitelůw k ř e siauských, kteřj křjž swíig za Kristem nesau.
ý} K ř e s ia n sp atřuge iv křjži' pecet l á s k y .
Neskončená láska obětuge se za nás na křjži.
Gak nepostižitelné gest toto pomyšlen], spolu ale
gak mocní klásce nás zbu zu g jcj! C] srdce nemělob y se pohnauli, rozgjmagjc, že Ten, skrze něhož
nebesa a země učiněna, z uewyslowné lásky sebe
samého zmařiw, způsob služebnjka na se přiga] ?
K dozby neměl s plesánjm opětowati slowa miláčka
P áně: W t o m se uk á z a la láska Bozj k n á m , že
B ů h gedtiorozeného S y n a s w é h o n a su ě<' seslal,
abychom ž i w i byl i s kr ze nélio, — IVLilugme
te d y B o ha , neb on jj rw é m i l o w a l nás. 1. Jau
IV, 9. 19.
Z rozgjmánj křjže, utrpěn] a sm rti Kristowy
nabýwáme neymocněgšjho podnětu k oněm wznešeným ctnostem, kteréž se na lásce Božj a bližnjho zakládagj, a člowěka nebeštanům rowna činj.
Zde u paty křjže Kristowa nabyli gsau prwotnj
křestané oné, takořka nadpřirozené sjly a neo­
hroženosti, že gsau ueyulcrutněgšj muka s gasnau
a weselau mysl] podnikali. U paty křjže roz~
wraucnělo se powždy srdce wyzuawačů Kristowých
buď k ctnosti aneb kagicnosti, tak že roztrhše
w azby, kteréž ge prw é ktělu, k marnostem swěta
a k tworňm pozemským pautaly, nynj cele a
gediné Boha a králowstwj geho wyhledáwali.
Slowem, křjž Ivristůw učiněn gest pevvnau podpo­
ra u wšem pautnjkům wezdegšjm, na niž w žiwoté
i w sm rti bezpečně spoléháme. Kdo z nás, z
dělnjků na winici Kristowě, nepoznal tuto zá-
zračnau moc křjže K ristow a u lože nemocných •
Kdož neshledal, gak sladkau
naděgi, útěchu a
trp e liw o s t wléwá W srdce těch, genž buďto dlauhotrwagjcjmi neb prudkými bolestmi obkljčeni,
lmď těžkými w inam i stjženi, aneho z nastáw a«rjej smrti tesldiwi gsau? Nábožnému oku k ře slánskému zářj s křjže s w ě llo , kteréž i mrákoty
nastáwagjcj wěčnosti gasnč oswěcuge.
W šecky tyto blahoděgné účinky křjže svvatého
katolická cjrkew hluboce gest pogala; a protož
k nctěnj geho zwláštnj ob řady ustanowila, kteréž
se ale wšecky na Ježj.se samého wztahugj. T k li—
wá gest ona poklona, kteráž se na welilcý pátelc
w katolických chrámjch koná, když kněz lidu křjž
ukazuge, řkaucj: „Ecce lignmn crucis, in q u o s a ]us mundi pependit,“ geg polom 11a zemi klade
a Ijbá.
S wraucjm djkůčiněnjm prozpěwuge cjrkew we
swátcjch památce sw. křjže zaswěcených : „ \ e r e d i«1111111 et juslum est, asquum et salnlare, nos tibi sem­
per et ubique gratias agere, Domine, sancte Pater
omnipotens, nsterne Deus. Qui salutem humani
generis in ligno cr-ucis conslituisti-, ut, u ndem ors
oriebalur, inde AÍta resurgeret, et qui in ligno
\incebat, in ligno quoque yinceretur &rc.“
Krásné gsau též i hymny, kteréž cjrkew naše
w tylo d n y prozpěwuge ; a sami protestanti pjsnS
swé podlé nich zdělali. — W elmi zdařené p ř e loženj pjsně w breviáři položené — Pange lingua
gloriosi laureamcerlaminis, zhotowené od českých
bratřj, a wytažené z Teplického kancionálu po­
dal nám náš učený p. K. W inařický w prwnjm
swafeku téhož časopisu str. 628. Kdo cjrkew ka­
tolička« za přjčinau uctěnj lcřjže z powěrečnosti
stjhá, čti tuto hymnu, w njž duch cjrkewnj se
progewuge, a pak teprw saud swug wynes.
B. Z d a l i o b y č e g z n á m e n a t i s e k ř j ž e m
swatým práwě ew angelický gest?
O
t om uenj žádné pochybnosti. Oswědču
to gednak ctihodná, apoštolská starobylost, geduak swatost wěci samé.
Giž za prw njch časů cjrkwe nebylo nic
obyčegněgšjho u křestanů, gako znamenj kíjže* I sami MagdcburgStj spisowatelowé Genturij
wyprawugj, že za wěku Tertulianow a — tedy w
druhem stoletj — nic neobyčegného nebylo křjže
p o do mjeli i w chrámjch stawěti. Crucis imaginem seu in locis publicorum congressuum, seu
domi privatim Christianos liabuisse, in eodera
libro indicare yidetur Tertullianus ; ob hoc enim
E thnici Christianis obpciebant, quod crucis religiosi essent. Centur. ITI. cap. 6.
Na začatku i na konci gedné každé modlitby
delawali křjž ; tolikéž p řed i po práci čelo Urjžem znamenali, takto ku každému zaměstknánj se
poswecugjce. Tento obyčeg sáhá nepochybně do
wěku apoštolského. Sw. Pawel nechlubil se w
ničem, nežli w křjži Kristow é. —■ Kdokoliw se
k wyznánj wjry K ristow y hlásili, a do poctu K a­
techumenů přigati byli, znamenal ge biskup sw alým křjžem. Z t é p ř jč i n y pjše s\v. Augustin lib. 4,
;n! Cateclium. (Cfr. De catechizandis rudibus Cap.
!26.) ,,Per sanctee crucis signum vo ssuscip it i n u t e ro sancta mater ecclesia.“
Cyrill Jerusalémský napomjná Katechumeny
řka : „Zuameneyte se (křjžem) kdykoliw gjte aneb
pigete, sedjte nebo ležjte, stogjte nebo cliodjte, s lo vvem p ři wšem, cokoliw počjnáte; neb Ten, kterýž
za nás ukřižowán gest, nynj \y uebesjch přebýw á.
Kdyby ukřižow aný a poh řbený K ristus byl w
hrobě zůstal, muselibychom se sty děti křjžem se
znamenali, nynj wšak, an z m rtw ých wstal, n e slnšj styděti se za toto w jtížné znamenj.“ Catech.
IV. — w tomtéž smyslu napomjnal giž před njm
Origenes tehdegšj k řestan y ; gakož čteme \v 8.
liomil. in Yarios Evangelii locos.
Tjmto znamenjm býw ali negenom wéřjcj do cjrkwe p řig jmáni, nýbrž i pokánj činjcj s cjrkwj smjreni, k n ě žj k službám Božjm zasAYecowáni a biskup o wé
mazáni. T o doswědčugj gakletopisow é cjrkewnjj
tak i pjsma swatých otců. Sw. Aug. tract. 118.
in Joannem dj : „INisi adhibeatur signum crucis
sive frontibus credentium, sive ipsi aqufc, ex
qua regenerantur, sive oleo, quo chrismate u n guntur, sive sacrificio, quo aluntur, nil eorum
rite perfícitur.<£
Giná gest o tá z k a : Gak gsau křestané za pr~
wnjch vyěků křjž dčláwali? Nalezámet toho roz—
li čilé způsoby.
Obyčeg znamenali se celau ru-
kau byl starým neznám ý, oni se toliko gednjm
prstem, w ypodobňugjce k ř j ž , znamenáwali. Cfer.
Moschus in F rat. cap. 94.
Křjžem znamenati čelo, usta a prsa bylo giž
\y VI. stoletj w obyčegi, gakož žiwotopisec kagjcj Magdaleny Egyptské (11. cap.) w ypraw uge. —
K řjž latinský ale uw eden byl te p rw w osmém
w é k u , a užjwal se neywjce u mnjchů w liturgii,
P ři dělánj lďjže užjwáno bylo rozličných
form ulj; G retser we spisu: De S. Cruce libri V,
unacum monmnentis et apologiis, III. Tomi, li­
bro IV. c. 3. uwodj gich sedmero. Neyobyčegnegšj by la : We gméno Otce, Syna a D u c h a s w a té h o . Amen. Tato ale slowa gsau ewangelická.
K ristus ge sám nařjdil , wysjlage apoštoly do
swěta, řka g i m : Gděte, učte vvsečky národy a t. d.
Mat. X X V III, 19. Giž tedy tjm s a m ý m , že katoIjci dělagjce křjž slow těchto u žjw a g j, obdržel
tento obyčeg smysl i vyýznam ewangelický. — Z
toho ze wšeho patrně wyswitá, gak neprawě nás
odpornjci naši z powěrečuosti w i n j , že se křj­
žem znamenáme ; neb gak gsme widěli, zaswěcen gest tento obyčeg weškerau takměř křestauskau starobylostj , zasáhagjcj až do wěku apo­
štolského, a užjvvá se p ři tom slow od samého
K rista nařjzených, gimiž troggediného Bohaw yznawame. N ikoliw tedy pow řra, nýbrž bohomyslnost křestanská se tu obgewuge, gelikož se rádi
při každém důležitém zaměstnánj kB oliu pozdvvihugeme, w němž žiwi gsrne, hýbeme se a trwáme.
Nynj ge.ště mi (lowoleuo buďslowjčko o z n a menj křjže wíibec doložili. Prwotnj křesíané ne­
znamenali se toliko znamenjm sw. k ř j ž e , nýbrž
oni ozdobowali njm také swé domy, nádobj, u př.
íjwjcay, č jš e , k n ih y , raucha a t. d. Důkazem
toho gsau wykopané osudj a n á ř a d j , z nichž
mnohé nalezeny gsau \v hrobjch křestanů, kteřj
giž před Konstantinem W elikým mučedlnxckau
smrt podstaupili. Taktéž byly giž za prwnjch
stolelj hrob y a mohyly znamenjm křjže znamená­
ny,, a chrámy na způsob křjže stawěny. Křjž
byl gedna z neypotřebněgšjch poswátnostj w sta­
rých kosteljch , a stawěli ge negen w p resb y terijch , nýbrž i w sjnjch, w chodbách a chýšjch.
Giž při wcházenj do chrámů předstawowal se
křesíanům křjž , genž krásnými a smyslnými n á­
pisy byl ozdoben. Pawel Nolanský dal pod křjž
tuto slowa poíožiti:
„Cernc coronatam Domini super atria Christi
Staré crucem, duro spondentem celsa labori
Praemia, tolle crucem, qui vis auffere coronam,“
Obraz Spasitele by l teprvv w IV. stoletj ku křjži
přičiněn. Wraucj lásku a uctiw ost k u k řižo w anému P án u , w znamenj křjže na gewo dáwanau,
widjme \v starém i prostřednjm wěku. Na p r a porcjch i na cestách bylo toto znamenj wůbec
užjwáno. Cjsař Konstantin kázal na cestách mj—
sto pohanských slaupů křjže poslawili. ( W iz E u Časopis p . K a lo l.
D uch. V . 4 .
‘i
sebia chwálořeč 11a cjsaře Konst.) Swaty Jan
Zlatoústý napomjuá w gedne řeči poslauchače, by
11 a cestách ukrižowanélio Spasitele pamětliwibyli,
kterýž cesta, p r a v d a a žiwot gest. Dle zprávy
Nicetowy stál p řed dom em Ř ehoře theologa 11a
u]ici -w Konstantinopoli křjž na mramo­
v
e ř e g
n
é
r o v é m slaupě. T a k v y p ra w u g e mezi ginými
Euthymius, že Řehoř, biskup arm é n sk y , na gistých mjstech d ře v ě n é křjže w ystaweti d al, při
nichž lam py a swjce hořjwaly, když v ě ř jej mod­
litby v y k o n á v a li. (Baroniusad annum 511. Nr. 23.)
Z v láštn j uctu swau k sw. křjži dokazova­
li křestané nákladnými ozdobam i , kterým i geg
přik rášlovali.
Obyčegně býw ali gsau střjbrem,
z l a té m , drahým i kameny a rozličnými obrazy
starého i nowého zákona ozd o b o v án y . Neyhlawněgšj okrasy záležely w k v ě tin n ý c h wěncjch , w
obraz]ch holubice a beránka. Na starém křjži
sw. Klementa w Řjmě v y p o d o b n ěn o gest d va­
náctero h o lu b ic , (12 apoštolů.) nad křjžem spatřuge se ruka korunu držjcj. (Wjtězstwj křjže nad
světem .) U paty křjže stogj geljnek 11a hada dýchagjcj. — Gpstit to podobenstwj hřjšnjka, kte­
rýž , n en j-li milostj Božj nadšen, očištěn b'ytine­
může. Stařj přjrodopisci se domeyšleli, že gelen dechnutjm na hada žjzeň swau uhášj. Dwe
wětšjch gelenůstogj u čtyr ř e k , z paty křjže se
p re y štjcjch , kogjce zde žjzeii swau.
Z křjže
preyšlj se nám prameny milosti, kterých dychti*
wě co gelen praudy ž i v é w ody hledali uránie.
Jvřjž ten nenj genom kw ětinami owit, nýbrž zdá
se, gakoby zkwj l j byl wyrost!. Narážj se tjm na
pjseit Šalomaunówu II, 1. „G ágšem kwět polnj
a lilium w údolj.“ Wjce geště okras a obrazů
spatřuge se na křjži w chráme laterán ském , kte­
rýž dle obyčegného domněnj cjsař Konstantin m o saickým djlem zhotowiti dal. Pozděgi obnowen
byl tento křjž od Mikuláše IV.
Před wekem Konstantinowym předstaw en
býwal , mjsto ukřižovvaného Spasitele, dole u
paty křjže beránek, z gehož boku se krew p r e y Slj. O tomto předstawenj mluwj Paulinus \v listu
k Severowi Sulpiciowi : „Sub cruce sanguineo n iveo stat Christus in agno
a b rz y na to : „S anctam fatentur crux et agnus victim am.“ Od to h o ­
to předstawenj se odstaupilo, když roku 680. za
Papeže Agathona a panowánj Konstantina P rogonata \v šestém sněmu Konstantinopolitském n a řjzeno b y l o , aby se mjsto beránka obraz um jragjcjlio Spasitele předstawowal.
Gak nakladně a skwostně nábožná horliwost
v e k u prostřednjho křjže ozdobowala, p řesw ěd citi se můžeme z oněch památek , kteréž láska
křestanská od zkázy zachowala. Nebylat to ni­
koli powěra , kteráž nábožné předky naše k s ta wenj a ozdobowánj těchto památek umučenj I ír i—
stowa poh nu la; nýbrž dětinná wděčnost, uctiwost
a láska k božskému dobrodinci. Radowali se ti ­
to otcowé z wjtězstwj křjže na zem i, a radost
tu snažili se wšemožnč na ge\io dáwali. Cjtiiií
# *
oni mnohem žiwěgi a wřelegi než my, že pomy­
šlen] na křjž Kristůw božskau mocj působj ví
srclce wěřjcjch , a prolož staweli ge p íe d oči
s w ý c h s p o l u w é k ý c h i potomků, b y i gegich wjrá,
naděge a wdéčná láska zbuzena a roznjccna byla,i
gegich srdce k nebesům se pozdwihlo. Kdo toholo nábožného a ušlechtilého úmyslu w to m nepo­
zná w í, w jry a nábožných citů gistS gest prázden.
K řestan , gehož srdce něžných a ušlechtilých ci­
tů gemné gest, p o z n á w á náboženský půw od a
wýznam we wšecli íorinách. — Katoljkům zagisté k n e s m r t e l n é sláwě slauž], že nábožné pamatky
p řed k ů swých w uctiwosti ch o w a g j, a gich zbo­
ž n ý smysl potom kům swým za dědietwj zůstáwunj. Biskup o wé i kněžj dle prozřetelného nařjzenj sněmu Tridentského (Sess. 25.) pečliwS k to­
mu p ro h léd a g j, b y wykládánjtn poswatn]ch obřa­
du a pam átek wšeliké povvěrečné a zlé užjwánj
odstraněno, a gich prospěšný a spasitelný účinek
vvjce a wjce se obgewowal.
Se wšenii wěrnými wyznawači Kristowymi,
genž od počátku cjrkwi geho přináleželi, a wk ř j ži geho posilu a útěchu nalézali, i my geg ct|li
nepřestaneme, žádagjce, by na nás wyplnSna byla
slowa P á n ě : „Gá pak, až powýšem budu, wšecko
potáhnu k sobě.c< Jan X I 1, 32.
»
2. O spogenj D ogm atiky s Mrawoučenjm.
Od Vinceucia Zahradnjka, faráře Ivřešického.
Morál tak gako dogmatika k nábožeustwj
nálež], s t j m gediné rozdjlem , že tato p r a w j : T o
¡rest, tamta ale w yslow uge, co b ý ti má. D og­
matika se wůbec učenj wjry nazýwá, ač i morál
wlastně w ěřiti u č j , gmenowitě wše to , což nám
lidem w úmysl bráti a k skutku wésti nálež]. Z
tohot se w i d j , že sice prospěšno g e s t , u p ř e d ­
kládán] theologického uměn] dogmatiku od m ra woučenj o d trh o w a ti, a gednúkaždau samostatně
a obzwláštně p ře d n á š e li, sic ale že tohoto roz tlélowán] nikoliwěk třeba nenj. Morál s dogmatikau tak gest sw ázána, že se gedna druhé w še Jigak dotýká , a že téměř ani možná nenj, gednu
předkládali ta k , by druhá naprosto m lcenjm poininauti se mohla. ,,Co gest ta rozkřičená, p o ­
tupená, w lehkost uwedená dogm atika?“ táže se
¿¡istý slowútný Theolog, a na tuto otázku pěknau
dáwá odpowěď, řka : „Dogmatika nenj nic ginélio, než učenj o B oh u, neskončené bytnosti, o
»cho powaze a s k u tc jc h ; — wše to pak gest
podnětem a prostředkem prawé ctnosti. K do
tedy wychwaluge ctnost, dogmatiku máge za nic:
tent odporen gest sám so b ě, anebo slepou a p o Iřeštěnau ctnost wejebj. Žádná zdrawá morál,
nenj bez zdraw é dogmatiky, a každý prawý k o ­
náte! ctnosti musj býti praw ým dogmatikem.“
T o h o wšak mnozj nezdagjt se mjti dobrau wědom ost, poněwádž buď gediné dogmatiku welebj, mrawoučenj polupugjce, buď morál wynášegj t a k , gakoby dogmatika ničemným a zhola
marným byla uměnjin. Oba na welikém gsau
o m y lu , a kdo lehko smyslj o m oráli, dogmati­
ckým uměnjm stranně a s malým prospěchem se
objrá, a na druhau stranu kdo si dogmatiky new ážj, tjm samým w uměnj ctuých mrawň žádaucjho prospěchu činiti nemůže.
I.
Bjm z a p r w é , že n e w á ž e n j m m r a w o u č e n j ni­
k o m u nel ze s z á d a u c j m pros pechem dogm ati­
c k ý m p r a i v d á m se u č i ti anebo g i n ý m ge předk l á d a t i . Spatný moralista, tjm samým, dobrým,
owšemí pak vvýborným dogmatikem býli nemůže,
K čemu wlastně weškero náboženstwj směřuge ? Žádný nezapjrá , že směřuge k mrawnému ošleehtěnj člowěcenstwa , kteréby podobenstwj Božj na sobě gewilo.
Ctnost se
wůbec za owoce náboženstwj počjtá, a čjm kdo
gest ctněgsj, tjm zagisté nábožněgsj gest sinysl
geho. T au prjčinau morál netoliko druhau gest
polowicj weskera náboženstwj, nýbrž i dogma­
tiku oswěcuge, wynášj apo dp jrá. Upíná známost
a ochotné plněnj ctnosti gest hlawnj a posleduj
konec, ku kterémuž i dogmatika m ě ř j, a protož
kdo mrawoučenj zamjlá, tjm samým i dogmatiku
zlehčuje.
o
Náboženstwj křestanské gest božské zgew en j, čili náboženstwj, božským swědectwjm p o twrzeno. Gak se ale dostatečně prowésti může,
že náboženstw] křestanské opraw du wyšlo z n e ­
omylných úst Božjch ? Zázrakowé , k nimžto
patřj i naplněná p ro ro c tw j, gsant owšem praw ý
tolio duwod , ne ale gediný a dostatečný, nebol
i bludnj učitelowé diw y tvvořiti mohau, gakož
sám Kristus s w ě d č j, řka : „Powstanau falešní
proroci, a činili budau weliké diw y a zázraky,
tak žeby sw edli, by možno b y lo , i wywolené.“
Mat. X XIV , 24. T au přjčinau wšickni dobij
tlieologowé, chtjce prokázali božskau praw du
náboženstwj křestan ského , nepředkládagj gediné
divvů a zázraků, nébrž i tak nazwaných w n itř njch dňw odň bedliwě užjw agj, to gest ukázali
se snaž], že náboženstwj křestanské gest swato,
čili že mocj a aučinliwostj swau na wýsost ctné
a .šlechetné lidi činj. Gižt pak z toho g d e , že
kdo mrawoučenj má za nic, a nenj ho dobře p o w ědom, onoho d ů w odu , že náboženstwj k ře­
stanské gest swato , nikoli dosti swčtle , gádruě
a mocně předldádati nemůže.
T.i se mi wšak namjlá o d p o r, že to , což
zgewil Bůh, tjm samým wede k sličným, swatýra
mrawům; naproti tomu ale že učenj, mrawům
prospěšné, nenj proto hned Bohem zgew eno .—
O w šem tto, což zgewil, potw rdil a schwálil Bůh,
samo o sobě gest w ýborno , a ku wšj možné
mrawnj dokonalosti člowěku dopomáhá. Gak ale
poznám, které učen) by Bohem bylo oswědčeno,
čili zgeweno ? W j m - l i , že b o ž s k é 1wýmluwnosti
ku swatým mrawům wedau : tedy z to h o , že učenj něgaké ctnost naši p o w ý šu g e, usauditi mo­
h u , že učenj toto gest Bohem proneseno a chwále n o , spolu-Ii se prjčinau geho i také zázrakowé
přihodili. Bogmatikus má proto dobrým býti
m oralistau, aby se w zbytečná, pracná zpytowánj zabjrali nemusí!. Neb widj-Ii, že učenj něgaké newzděláwá počestných m r a w ů ; anobrž že
mysl člowěka porůst; ge , a leniwa ho čiuj k působenj d o b ré h o : widj sp olu, že učenj toto nižádnau měrau z úst Božjch w ygjti nemohlo, a pro­
tož také giných důw odň k oswědčenj božské
praw dy učenj onoho newyhledáwá.
Nezapjrám též , že u č e n j, k ušlechtilým
mrawům w ed au cj, nemůž proto samé za božskau
w ýpow ěď gmjno b ý ti: následuge-li ale z toho,
žeby dogmatikus těch a takowých wýborných
učenj neměl šetřili ? Nenj-li, práw ě pro gegich
w ý b o r n o s t, dlužen skaumati , zdaliby slowem
Božjm n5.gak aspoň potw rzena neb yla? Nenj-li
p o w iaen , swětle ukazow ati, že wšecko wesměs,
což zwelebuge mrawy naše , s božským zgewenjm přepěkně s e s ro w n á w á ?
Negedna dogmatická kniha špatné, nechutné
gest d jl o , pročež i negeden foliant dogmatické­
ho obsahu, wšecek zaprášen, w bibliotékách to­
liko na odiwu slogj. C h atrn é, bjdné dogmati­
cké traktaty Krazmus Roterodamský měl před
očima, an tato napsal s lo w a : „Non possum legere librum Ciceronis de senectute, de amicitia, de
olřiciis, de Tusculanis queestionibus, quiu aliquolics exosculer codicem, ac yenerer sanctum il]ii(] pectus, afflatum coelesti numiuc. Contra cum
1;os quosdam lego, Dcum immortalem, quam f r igent prce illis, immo quam non yidentur senlire,
quod scribunt, ut ego citius patiar perire totum
Scotum cum aliquot sni similibus, quam libros
unius Ciceronis aut Plutarchi.“ (Eras. Roter. ColJoq.) W č e m t ale nedostatek negednoho dogmalického spisu wlástně záležj ? Negsau-li dosti u čeně přistrogeni? Mnjmt, že až přjlišná učenost
wnich gest nahrnuta, tak že zlatá zrna nábožen­
stwj v» moři samé učenosti gsau gako potopena.
I negedna nowěgšj dogmatická kniha tak gest p ři—
strogena, že kdo hledá toliko čisté, hotowé p raw dy
náboženské, přcstati může na ctenj pauhých ná­
pisů, k paragrafům položených. Gednalc wšeliká
část obsahu ostatnjho, wygjmage te x ty pjsma sw.
a cjrkewnjch otců, gest marná, galowá, suchá a
druhdy i nemotorná učenost. I tu wadu gsem p ři
negednom dogmatickém spisu znamenal, že negsau
úplni, a mnohé welmi pěkné a utěšené dogmatické
prawdy ni slůwkem nedotýkagj. Cjm to ale gest,
že máme náramně mnoho učených, ale málo c h u t­
ných, gemných dogmatických spisů, genž i rozum
obohacugj i srdce zahřjwagj ? Proč i dogmatická
kázanj nebýwagj posluchačům rozkošnau mysli
potrawau? U přjciuě gest, že se dogmatika málo
wjže s mrawoučenjm, a gedno druhém u za pod­
poru neslaužj. Erasmus dj : „Sentio ex Cicerone et Plutarcho me reddi meliorem, cum ex illorum lectione surgam nescio quomodo frigidus affectus erga veram yirtutem, et irritatior ad contentionem.“
Srdečný Schubert w slawném spisu swétn:
U iber christliches K irchen-und Schulwesen, Ber­
lin 1816. 3. Heft S. 432. práw ě napsal: „Učenj
wjry a učenj mrawťi nebuď od sebe děleno, ponewádž w k a ž d é křestanské mysli gedno gest spogeno s druhým, a Ježjš Kristus obého učenj toho
nikoli od sebe nerozlučowal.“ W sw a té m ewangelium a w ostatnjch spisech apoštolských dog­
matika opraw du s mrawoučenjm tak gest smjšena,
že dogmatické praw dy od mrawoučných bez násilj se dělili nedagj. Tak i w spisech swatých ot­
ců a wšech slawněgšjch katolických učitelů dogmatika takměř w m raw oučenj se rozplýwá, a zgewnot gest na každém téměř listu , že dobře byli
toho swědomi, k čemuby wlastně dogmatika mě­
la slaužiti.
Mát křestan pln bý ti wjry za dwogj přjčinau ; gedno, aby srdce geho stálé požjwalo útě­
chy a mysl wždy byla dobr á, radostná, potom
pak aby by! swatě žiw, a ctnost geho we wšech
připadlých pokušenjch pewné měla podpory. Gestit ledy potřebj, aby se dogmatika pilně obra­
cela kpraw ém u konci a zainěřeuj swému, a zřegmo bylo wšem,. gak se wjrau ctnost očištuge, sjlj
a rozm áhá, a gacj mramowé se swjrau srownáwagj.
Dogmatika, od mrawoučenj odlaučená,
gest poklad, zawřený a nepřjstupný, a gako p ř e slechtilý strom, kterýž žádného newydáwá owoce.
By se dogmatika s obzwláštnjm snaženswjm
wázala s m o rá lj, tjm wjce gest po třeb j, po n ewádž neležj p o w r c h a , gakby každá částka wjry
křestanské srdce naše šlechtila, a swatým gakýms
ge zahřjwala ohněm. Z některých dogmatických
¡irawd bystřegšj toliko ldawa zawjrá, gakhy k ř e sían sm eyšleti, a weškeren žiw ot swůg zprawiti
měl.
Že dogmatika [úzkým swazem gednocena
hýti má s učenjm m raw ů , samo zgewenj Božj
ukazuge. W ýslowné čteme w pjsmách swatých,
„gakož tělo mrtwo gest bez d u c h a , tak že wjra
bez skutků gest mrtwá.“ Jak. Ií, 26. M á-li se
wšak wjra zřegmau činili skrze s k u t k y , tedy se
učitelům w jry čili dogmatikům za pow iuuost u kládá, aby s k u tk y , s wěrau se snášegjcj, w y swětlowali, aneb což gednoslegno g est, a b y w jru s mrawoucenjm pogili.
II.
Chybugj-li wšak ti, gešto w dogm atice anebo w
dogmatických kázanjch na moral zapomjnagj, a
wjry na žiwot lidský n ew zta h u g j: tedy
gesto
d o g m a t i k y newáíjc.e , -pauhau m o r á l př ed kl á dagj, a m r a w o u č e n j od učenj w j r y zcela odtr-
h u g j ^ t a k g a ko by s a m o o sobe do s ti mělo moci
a p o d s t a t y , w c l m i vvjce chybugj.
Dogmatika základem a kořenem gest weškerélio učenj poctiw ých mrawů. Tom ut i sami p ro ­
testanti, gelikož nezřj k studeným rationalistům,
swědectwj dáwagj. Tak u přjkladu Franz Volkmar Heinhard dj : „Dogmatický a morálnj theo­
logie tak se k sobě magj, gakož se má theorie ku
praxi. Tam ta nás učj, gakbychom o Bohu, ge­
ho radách a dobrodinjch a o určenj swém podlé
učenj Ježjsowa práwě smeyšleti měli, tato ale \v
užjwánj onoho učenj stogj, ukazngjc nám, gakby­
chom podlé oněch učenj úmysly a skutky swoge
zřjditi měli. Bluže se sice obé učenj toto od se­
be rozděliti, ale gediné w zpytow ánj a ne w skutku.
Učenj w jry bez moráli nemá užitku a platnosti,
tato ale bez onoho nemá základu.“ System der
ch i is tlichen Moral. Biel 1792. Zweyte Auílage. 1.
Band
9. Seit. 12.
Zdraw é učenj mrawu ze zdrawé dogmatiky
wyplýwa.
W eškera dogmatika se nedá promě­
nili w m raw ou čen j, weskero ale mrawoučenj
snadno w dogmatiku proměněno býti může. Mo­
ral dj: „ T o býti má,“ dogmatika ale praw j: „To
gest.“ 'i jži se giž : Co pak to wůbec gest, což
od nas čistým ú myslem chtěno a působeno býti
m a ; Na čež za gistau odpow ěď s la u ž j, že nám
wiibec to.chtjii a k skutku wésti náležj, což neywýše gest prospěsuo a spasitedlno.
Z toho se
;,!ti widj, chtěl-Iiby kdo dogmatické uměnj šjře
rozložiti, žeby w něm weškerau morál obsáhnauli mohl. Nebo ukazugi-li, že to neb ono gednánj w patřen j na Boha, angele, sebe, gine lidi, z w jíata a bezžiwotné wěci neywýše gest prospěšno
a spasitedlno : tedy se samo sebau rozumj, že ge-\
(Inánj tolo gest náležito a mrawočestno. O m o rá li se tw rditi může, že gest wlastně dalšjm w y w e denjm dogmatického umenj, s t j m toliko rozdjlem,
že se wše, což obecnému blahu gest p o s k y tn o a u ži tečno, gakožlo pow innost Bohem kázanau, gakožto to, což chtěno a činěno býti má, předstawuge.
Dogmatikus učiteli šlechetných mrawů w y měřuge pole, kteréžby wzděláwati měl.
Morál
nenj nic giného, než obráceuj dogmatiky na smysl,
obyČege a mrawy lidské. Nenj-li tedy m orali­
sta w dogm atickém uměnj dobře p ro š lý : nenj mu
znuplna wědomo, zg ak ý ch b y pramenů pow iun osti člowěka pocházely, a coby gakožto náležité
zpytowati měl. Bez dogmatiky nikdo pow innoslj člowěka plněgi wyčjsti a slušně spořádali n e­
může. Dogmatika teprw kgasném u, určitému a
zewrubnému poznánj powinnoštj našich wede,
Kdoby u přjkladě nicnew ěděl o Bohu a o angeljch : tom uby tjm samým nikdý na mysl nepřišly
powinnosti, lcBohu a k angelům patřjcj. A kdoby
newěděl, gaký aučinek rnagj swátosti, a kdy každá
swátost mocj a účinkem swým ku spasenj d u š e n a šj slaužj: tom uby nemalá částka neyhlawněgšjch
jiowinnostj našich byla zcela nepowědomau.
Gakož se pak weškeré pow innosti naše bez
pilného zřenj na dogmatiku wyčjsti a av slušném
p o řád ku geStawiti nedadj i tak se také bez dosrmatiky bytelným i důwody tw rditi nemoliau. Proč
m am gednoho člowěka práwě tak milowati gako
d ru h é h o ? Proto zagisté, že dle učenj wjry geden
člowek w podstatných stránk áih rowen gest dru­
hému, každý synem gest téhož swrchowaného ot­
ce, každý k témuž konci od Boha gest stwořen.
Proč nemám pečowati toliko o tělo? Prolo že
mám dle učenj wjry i také duši, duši předněgšj
těla, duši ozdobenau podobenstwjm Božjm. Proč
mam pilný pozor mjti na wznikagjcj w srdci swém
dobré pomysly a city ? Proto že dle učenj wjry
Duch swaty sám ge we mně wzbuzuge. Proč se
mám modlili i za zemřelé ? Proto že dle učenj
w jry na onom swětě gest i očislec, a těm, gešto
se w nem kupožjwanj nebe hotowj a způsobunj,
zbožnau přjmluwau mohu býti prospěšen.
Obyčegně se w dogmatiku gedno hlawněgšj
theoreticke praw dy náboženské pogjmagj, geštoby se tam wšecky napořád wtáhnauli mohly. T u ­
b y se widělo na oko, že weškera morál usTdog­
matice odpočjwá, s n j stogj, s n j i padá.
Znamenal gsem při mnohém čtenj morálnjch
spisů, že negeden moralista w elepotřebného dowozowanj powinnostj buď opauštj, buď slabými
a chatrnými důw ody ge obkládá.
Byliby wšak
učitelowé čestných mrawů welmi důkladněgšj, a
w dowozowanj praw d y wystawených morálnjch
zákonů i horli,wěg.šj ib y s tř e g s j , kdy by bedliw ě
nakládali do theoretického djlu náboženslwj, a
plněgi z ucho wážiti zwykali. Můž se wůbec ř j «i, že důwoduý moralista gest wlastně ten, kte­
rýž z dogmatických učenj w ohledu na lidské ú mysly a činy w tipné umj činiti záwgrky.
Morál zwláště také proto s dogmatikau auzce
gest spogena, poněwádž z u j béře oheň, gimž nás
ku chtěnj a k skutečnému působenj wšeho d o b r é ]io rozpal nge. Nenj na tom dosti, w ystaw uge-li
se powinnost určitě, swětle a důwodně. Neb srd­
ce lidské gest hrozným sollstau, a neljbj-li se mu
která powinnost, tedy i neywážuěgšj důwody, g imiž se prowozuge , má za nedostatné a lehké.
Vijme tolikéž, že se lidské srdce proti některým
powinnostem náramně wzpjrá, a že člowěk, i p ři
ueylepsjm wědomj dobrého, objrá a koná zlé, když
srdce sw ášněm i a horkým i žádostmi swými ku
zlému gest nachýleno.
D obrý skutek gedno
tehdáž nebýwá opauštjn, když to, což rozum ká­
že, i srdci gest whodno a přjgemno. Chceli le­
dy moralista, aby weškero učenj geho nebylo
inurno a neplatno: musjt srdce zagjmali, strogiti
;< zaněcowati kostřjhánj mrawuých zákonů, totiž,
ukazowati má, že člowěk gedno ctn o stj, to gest
plněnjm wůle Božj swé i weškerenstwa blaho z w e lebuge; zlochtěnjm pak a zločiněnjm w šelik aub jdu a strast připraw uge. — Podobným způsobem
i kazatelské řeči probudiíedluy buďte, magjce n e geu swělla, nýbrž i ohně a zwlástnj m oci, genž
w ůli k chtěnj dobrého pohybuge a pudj.
Tato
ale welepotřebná wlastnost w nižádném mrawoučenj se nénacházj, do kteréhož dogmatika nepu­
stila paprsků swých.
K u ctnosti potřebj gest pozoru a rozwahy:
k té nás dogmatika wzbuzuge, předkládagjcnám,
že wšude na nás hledj oko B o ž j , a že člowčk
slab gest z přirozenj s w é h o , a lehko se zapom enauti a padnauti může. K u ctnosti potřebj
gest auilého s w ě d o m j, kteréž i malých přečinénj a pokljsek rychle znamená a gich se hrozj:
k této autlotě nás wede dogmatika, ucjc nás, že
gednau i z každého marně mluweného slowa po­
čet wydáwati budeme. K u ctnosti potřebj gest
čistého aumyslu : ten w nás twořj dogmatika, pamatugjc nás, že Bůh, hled jej nám do srdce, okla­
mán b ýti nemůže. K u ctnosti potřebj gest welikého och otenstw j: to nám dáwá dogmatika, učjc
nás , že v ě c n á radost činitelům dobrého gest
připraw ena. Ku ctnosti náležj patřenj na ideál
wšemožného lidského šlechetenstwj : ten nám
dogmatika w žiw obytnosti Ježjše Krista stawj
p ře d oči. K u ctnosti potřebj gest sjly a srdnatosti : té nám dodáwá dogmatika , ugistugjc nás,
že zwláštnj božská osoba i nadpřirozené wnitřnj
pomoci k dobrému nám poskytuge. Dogmatika
wůbec hřjch člowěku zoškliw uge, ctnost mu ale
činj tak welebnau, tak milau a lahodnau, že kdo
pln gest žiwé w j r y , zlým býti nemůže.
^
• ‘
. .
•**
° sp o g en j d o g m a tik y s m r a w o u č e n jm .
513
Nikdo mi pak nenastupug zde na odpor, že
dogmatika měřj ku ctnosti, a ctnosti-li gen w y u čngi, že dogmatiky nenj potřeb]. Ctnosti-li učjš
bez dogm atiky , špatně-gj wyučugeš, aut weškero wyuČowánj twoge sucho g e s t , c h la d n o , n echutno. Láska gestit owsem tak potřebná, „že
bych welikau wěrau swau i hory přenášel, p ř e d co nicbych nebyl, kdybych lásky nemel.“ (I. K or.
XIII, 2.) Co to ale g e s t, což. wraucj lásku do
srdce našeho klade a stále gi tam zachow áw á?
i>enj—li to s iln á , žiwá w.jra ? Skrze wjru člowěk
wšecky ^překážky ctnosti přem á h á, skrze w jru
v; službě ctnosti wždy má ochotnau, dobraum ysl,
abrž s plesánjm i žiwot nasazuge. K de gest
ctnost, tu gest gistě i w jra , matka gegj, a k de
gest wj r a , ne lecgakás, nýbrž dokonalá, pewná,
znvá, cel au duši progjmagjcj, tu gistě gest i
ctnost a m raw u krásná zpráwa.
An Ježjš na hoře dokonal kázanj swé, p ř e welmit se diwili zástnpowé učenj geho , poně­
vadž ge učil gako moc m áge, a ne galco zák on njci. A galc medle Ježjš na oné znamenité hoře
čestným mrawům wyučowal ? K e každému té ­
měř mrawnému naučenj něco dogmatického p ř i p°gil. I u hle t o h o p ř j k la d : „Buďte m ilosrdní:
Ink i wy sami milosrdenstwj dogdete.
Buďte
lidé čistého srdce : nebo tudy Boha widěti b u ­
dete. T rp te pro sprawedlnost i protiwenstw-j :
nebo p ak waše odplata hogná bude w n e b e sjeli.
Buďte lepšj a ctněgšj, nežli gsau zák o n Časopis p . K a to l. D u c h . V . 4 .
3
ujci a fariseo w é: sic ginak n ev eg d e te clo nebe­
ského králowstwj. W egděte w dobrán v ů li s
protiwnjky s w ý m i: neb snadno by gste ginak do
žaláře u v rž e n i b ý ti mohli. Milugte nepřátely
swé : nebo pak te p rw a budete p r a v j sy nov é Ot­
ce swého w nebesjch. Dáweyte almužnu \v skry­
tě , oclplatj v á m zgew ně.
Odpauštěgte lidem
poklésky gegich : nebo pak i v a n i odpust] nebe­
ský Otec v á š . Jlledeyte n e y p r v k r á lo v s t v j božjho a sprav ed ln osti geho: neb p ak v a m gis tě
v še c k o ostatnj přidáno bude. Nesuďte : nebo
gak saudjte , tak i v y sauzeni budete.
'VYchazegte těsnau b r a n a u : nebo p r á v ě ta těsna brána
v e d e k žiw otu.“ Mat. Y — V III.
Tjm způsobem , od samého v tě le n é h o Syna
Božjho ukázaným , mělby gedenkaždý moralista
učiti, an gen takto d o b rý m a dokonalým učitelem
jnrawů státi se může. S v rc h u gsem p ověděl, že
gemuých, chutných, wzděláwagjcjch spisů dogma­
tických máme málo , nyn] pak dokládám, že důkla­
dných, m ilý c h , srdce prorážegjcjch morálj daleko
méně máme. Přjčinau toho gest, že se mravoučnj
s p is o v é strog] beze v š e h o dogmatických praví
užjwánj. T a k i kázanj , pauze m ravoučná , bez
chautky býwagj , a netěšj, newzbuzugj, newzděláwagj posluchatelů, lec spolu v obor dogmati­
ky zasahagj.
Morál každý lehko v á ž iti může z nábytku
h l a v y swé. Bůh duši naši uzpůsobil t a k , že
pauhým citem práwě a rychle dobré rozeznawa-
me 0(1 zlého. Kde gest toliko oprawdowé ch te nj d o b r é h o , tu známost dobrého přicházj sama
od sebe. Potřebjt tedy g est, aby lidé měli gen
oprawdowau, dobrau wňli. Poněwádž ale d o hrau, sličnau wůli w duši naŠj dogmatika plodj,
potřebjt g est, aby lidem obzwláštng d o g m a tik a '
w rozum a w srdce wkládána byla. Gáí nikoli
dogmatiku snjženjm mrawoučenj powýšiti nechci
na tom wšak bezpečně skonati mohu tuto s p r o sličké pogednánj swoge, že morál nemůž t a k b ý ti bez dogm atiky, gako dogmatika bez moráli.
Morál gest beze w.šj pochybnosti králownau w še ho u m ě n j, ale gedno potud, pokudž na zdrawé,
wtipné, chutné dogmatice gest postawena.
3 . Pijpady z cjrkewnjho prána.
(P o k ra č o w á u j.)
O d J o s e f a II e i f e r t a, d o k to ra w p r á w ic h , c . k .
professora c jr k e w n jh o
a řjm sk eh o p rá w a , arcib . k o n -
sisto r n jh o rad d y &c.
V I.
IVluze-liTíatolický k n ě z osobu, gegjžto m a n íelshy stv az ek r u z w e d e n j m zru še n b yl , bezubljzenj s w ě d o m j z n o u a o d d a t i ?
W edlé tolerančnjch předpisů w rakauských
aemjch, a wedlé postawenj akatolické cjrkwe ke
katolické, musj katolický duchownj zpráwce mi­
mo yiná farnj konán] i k oddánj w geho osadě
se nacházegjcjch nekatoljků se p ro p ů g č iti: pakli­
že tito některé nekatolické m odlitebnici práwně
přiřčen i negsau, a b y t i byli, gestli ustanowený
pastor z gakékoli př]činy, zwloště pak gsa ne­
mocen aneb nepřjtomen, swadebčany oddati ne­
může, aneb geslli pastorstwj práwě uprázdněno
gest, a osiřelé nekatolické obci nižádným ustano­
v e n ý m kazatelem gegich wyznánj, aniže pastorem
některého ginélio wyznánj na ten čas posluhowáno nenj.
Poněwádž akatoljkům w té přjpadnostj, au
«iž w manželstwj žili, manželstwj wšalc gegich
z práwnjch přjčin, a od přjslušného auřadu, gako
yest: auřad zemskvch desk, aneb Judicium delegatmn militare mixtum, rozwedeno bylo, opětné
wstaupenj w staw manželský se powoluge: můžet
k uzawřenj téhož nowého manželstwj katolický
kněz snadno dožádán b ý ti ; a teď se naskýtá otáz­
ka, můželi ge bez ujdjženj swědomj od dati?
Zem řela-li giž druhá manželská strana, s kte) auž O
šedna slrana nowých
swadebčanů rozwedena
J
byla, může ge katolický duchownj zpráwce beze
v š e c h rozpaků oddati, protože aumrtjm gedné
strany předešlý manželský swazek docela rozrušeu
gest, a že \y takowéto přjpadnosti, dle wyřčenj
sw . Pawla (řljm. VII, 2. 3 — 1. Iíor. VII, 39.) opětné manželstwj i katoljkům se powoluge.
Ginak ale zdá se býti, pakli oba rozwedenj
manželé O
¡ještě na žiwě O
gsau.
Manželstwj gest nerozwjžiteillný swažek, a
ne snad teprw od uwedenj křestaustwj, anebo to ­
liko gen katolictwj, nýbrž giž hned o prw opo čátecnjho zřjzenj w rági. Iídy ž totižto druhdy F a riseowé k Ježjšowi p řis ta u p iw še , geg se tázali,
slu.šj-li člowěku propustiti manželku swau z k te ré ­
koli p řjčin y , odpowjdage řekl gim, zdaliž n e otli, že ten, kterýž učinil člowěka s počátku,
m u ž e a ženu učinil ge,
a ře k l: Protož opusťj
člowěk otce i matku, a bude se přjdržeti m an­
želky swé, a budau dwa w gednom těle ; a pro tož což Bůh spogil, aby člowěk nerozlučowal ?
A když mu řekli, proč tedy Mogžj.š rozkázal d á ­
li Ijstek zapuzen] a ženu propustiti? dj gim, že
Mogžj.š pro tw rdost gegich srdce dopustil gim
propauštěti manželky s w é ; ale s počátku sw ě taže
nebylo tak, a že lcdožkoli propustilby manželku
swau, a ginau pogal, cizoložj, a kdož propuště­
nku pogme, že též cizoložj. (Mat. V, 32, X IX , 3
_ 9. Mar. X, 2 — 12. Luk. XVI, 18. — 1. Iíor.
VII, 10. 11.)
Odtud wyplýwá, že katolický křestan m an­
želstwj ginak pozorowati nesmj, leč gakožto s p o ­
genj, kteréž gediné aumrtjm gednoho z manželů
rozlučeno bý ti může ; a že wšeliké giné oddělenj za žiwobytj obau manželů, pauze lidská u stanowenj gsau, kteráž sice společné obcowánj a o Ijapolné podporow ánj, společné hospodařen] a
plozenj djtek zameziti mobau, manželstwj wšak
zrušiti a zničili nikoli s to negsau. A to platj o
wšelikém manželstwj negen katoljků a nekaíoljků, nýbrž i židů, gelikož w r á g i gediná gen wjra založena, a gediné toliko manželstwj ustanoweno bylo.
Slušně tedy saudj katolický kněz, powažugeli manželský sňatek akatoljků za swazek na celý
čas žiwota trwagjcj a za žiwobytj obau manželů
nerozwjžitedlný; a to tjm bezpečněgi, gešlo nekatoljci do stawu manželského nikoli snad gen na
některá určitá aneb neurčitá lé ta , až se ta aneb
ona událost stane, nýbrž bezwýmjnečně a beze
wšeho ohledu na wymezeuj negakého času
wstupugj.
Ginakým způsobem u z a v ře n é man­
želstwj neměloby nikdý práwa a ochrany, prawélio manželstwj dostogné; nebot tenkráte by bylo
toliko pauhým sauložnictwjm, proti němuž zákonowé wšeclměch téměř křestanských wyznáuj, a
weškerých wzdělaných národů horlj.
Takow ýto náhled u wěci té uabýwá gešlě
wělšj bezpečnosti zřegmým wyřČenjm zákona, že
katolická osoba wedlé ponětj katolického náboženstwj srozw edenau nekatolickau osobau za ži­
wobytj druhé rozwedené strany, aneb také osoba, kleráž, uzawřewši manželstwj, nekatolického
wyznánj byla, napotom pak ke katolictwj přistaupila, a s druhau swau manželskau nekatoli­
ckau stranau rozw esti se dala, za žiwobytj téléž
sírany w nižádné platné manželstwj wstaupiti ne-
t
muj.
(Dwornj dekret ode dne 4. srpna 1814.) Zá~
jtowfď ta neděge se p ro žádnau ginau pij činu,
klcráž i "wtéaiže zákoně udána, leč že katolický
křestan, bud’ on si giž rozený katoljk, aneb stana
se njin teprwé pozděgi buď křtem anebo učině­
ným wyzuánjni w j r y , giného přeswědčenj býlí
nemůže, než že swazek platného manželstwj za
žiwobytj obau manželů nerozwjžitedlný g e s t ; —*
ži: manželstwj nerozpogitedlně se uzawjrá, by t i
swadebcaué spolu také swátost nepřigjmali, geli—
koz manželstwj při prwopočátečnjm swém ustanuwenj swátostj n e b y lo , nýbrž teprwré Kristem
Pánem za swátost powýšeno gest, — a že w šeliké zrušenj manželské společnosti nic ginélio n e ­
lij, nežjloliko počasné zamezenj domácjho obcow ánj, toliko rozwedenj od stolu a lože , a manžel­
skému swazku nic na škodu.
Gakkoli wše toto prawdiwé gest, nenj p ř e d ­
ci; dosti postačitedlné, aby se tjui katolický kněz,
oddáwage rozwedeného n ekatoljka, u w y k o n áwáuj swých powinnostj másti dal. T o wyswiUÍ
patrně z následugjcjho rozgjmánj,
P o w o lj-li wláda některému křestanskému w y znánj swobodné prowozowánj náboženstw j, m usj mu spolu i wse p o w o lili, cokoli základnj p ra ­
vidla gegich náboženstwj s sebau přiuášegj. Ginalc se nedá nižádné swobodné prowozowánj n áIjoženstwj z gedné, a nižádné strpenj neboliž t o lerancj z druhé strany pomysliti ! Se základy
však akatolické w jry se s n á s j, že manželstwj,
ačkoli gakožto nerozlučitedlné spogenj xxzawřeno, napotom, i co se swazku lýce, rozw edenobýti může', událi se to liž důležitá přjčina, kteráž by
buď dálšj trwánj w manželstwj nad mjru obtjžné
činila, buď k dosaženj manželského aučele zhola
překážela. Rowněž tak se sezákladnjmi prawidly
oné wjry srow náw á, že rozwedenj manželé napotom w giuý manželský sňatek opět wegjti moliau.
W ládě , kteráž akatolické wyznánj trpj, 'přjstogj neřkuli práwo, alehrž powinnost, těchto základnjclx prawidel w jrygegich h á g iti, a ona také
skutečně i ono práwo i powinnost koná, nařižugjc: „Nekatolickým křestanům gest wedlé ponětj
gegich w jry zákonem dowoleuo , pro důležité
přjčiny o rozwedenj manželstwj žádati,“ (§. 115.
k. m. z .) , a .p a k : „rozwedeným wůhec gest powroleno, aby w n o w é manželstwj wešli.“ (§. 119.
k. m. z.) Wláda w.šak také lomu chce, aby každé
gednánj, kteréž dle smý.šlenj některého nábožen­
ského oddělenj s cjrkewnj wážnostj djti se má,
cjrkewnjho přispěnj také skutečně n a b y lo , a aby
duchownj wšelikému k o n án j, kteréž teprwé njm
auplné platnosti n abýw á, ochotně se propůgčil.
Pročež nařjdila , aby protestanti oněch rnjst, kde
žádného nekatolického pastora nenj, od katoli­
ckých farářů k ř t i l i , oddáwati a pochowáwati da­
li (dworxxj dekret ode dne 16. března 1782.), a
že pod ueypřjsněgšjm trestem nižádné nábožen­
ské přisluliowánj (actus ministerialis) sami o s o hě wykonati nesmj , nýbrž že gim dlužno, strany
křtu, oddáwánj a pohřbu u mjstnjho duchow nj]io zpráwce powždy se hlásiti. (Nařjzenj pro Č echii ode dne 20. kwětna 1782.)
Ze gest katolický kněz k ostřjhánj zákonů
těchto wswSdomj zawázán, nebude nikdo p o c h y howati, w ě d a , že gest swětská gako ducliownj
wláda Bohem s ta n o v e n a , a že te d y rozkazowé
gogj wedlé zgewného wyřčenj svyatého Pjsma na­
plněni býti musj. (Řjm. XI1Í, 1 — 7. T it. IIÍ,
1. 1. Petr. II, 13 — 19.) W ýmjuka b y gen te n ­
kráte platiti mohla, kdyby se obapolné pow innosli nesnášely. Takow á neshoda powinnostj b y laby ale gen tenkráte k obáwánj, kdyby katolický
kněz, oddáwage nekatoljky, ducliowenský auřad
svviig tjm způsobem wykonáwal, gakž to p ři o d dawkách katolických swadebčanů čin]. Zde wšak
nic takowého ; ont nepřisluhuge nekatoljkům sw átostj stawu manželského, aniž manželstwj gegich
žehná ; leč gest pauze proto přjtomén, aby o d d.iwkám oné wážnosti dodal, bez gakowéž na p o ­
dobné záwazky ani pomyšleno bý ti nemůže. W
takowýchto přjpadnostech wywedlo nás ze wšečh
rozpaků neynowěgšj neywyššj rozhodnut], řk a u c j : že *) „ p ř i oddawkách akatoljků, p ři nichžby
pastor, gemuž náležj, přisluhowati nemohl, na m j-
*) W iz te u tý ž ¿asopis, I I Í . b ě li, sw . 1. sir. 1 5 9 .
stě něho powolaný katolický kněz nikoli gako udělowatel swátosti a sluka swé cjrkwe nepřisluhuge, alebrž že gen gakožto od wlády k přigetj
obapolného swolenj oddáwaných zplnomocněný
auředlnjk přjtomen gest, — a že práwě prolo takow é oddáwánj ani w katolickém k o ste le , ani s
udělenjm kněžského požehnán] a sginým i při ka­
tolických oddawkách předepsanými, w dióoesanských rituálech obsaženými obřady, aniž pak w
rochetě a se stolau, nýbrž toliko na faře aneb na
ginem slušném m]stě od katolického kněze w ta­
láru přjtonmého stáwati se má.“ (Neywyššj roz­
hodnut] ode dne 29. listopadu, a dw orský dekret
ode dne 8. prosince 1829.)
A gako katolický saudce , w y řknuw po
předešlém náležitém wygedááwánj rozwedenj ne­
katolického manželstwj, swědomj si dělali nesm], že
p ro ti wlastnjmu náboženskému přeswědčenj usudek wynesl : nápodobně nesm] ši katolický duchownj zpráw ce ani neymenšj wýčjtky Činiti, propůgcil - li se k opětnému nowému zasnaubenj ro zw edených akatolických manželů. Oba wykoná-i
wag] swůg auřad gakožto sluhowé w lády; oba
pokračugj wedlé zákonu, gakýž w katolické obci,
kteráž akatolické wyznánj s n á š j, newyhnutedlně
p o třebn ý gest; a oba mohau tedy také přesw ědčeni býti, že práwě gen tenkráte swědomj gegich
utěšeného poklidu n a b u d e , pakli zákonů pilně
ostřjhagj.
VII.
Pacholek a děwečka z farnj osady A. slaužj
drahný čas w gedné wésnici farnj osady B. Na­
ndu wiwše se, hlásj se, aby mohli oddáni býti, u
faráře w B., kterýž ge po třikráte ohlásil, gešto
se byli auředlnjm powolenjm a křticjmi listy ř á ­
dně wykázali. Ledvva že bylo po třetj ohlášce,
wznikne mezi nimi a gegich hospodáři něgaké
nedorozum ěnj, načež geště před oddawkami ze
služby wystaupiwše, s celým swým nábytkem do
jnjsta swého narozenj we farnj osadě A. se p ř e stěhugj. Zde se zdržugj asi čtrnácte dnj, n egsauce o d d á n i; a že ge farář w A. bez nařjzených
ohlášek we swé farnj osadě A. oddati se zpěčug e : nawrátj se opět k faráři do B., a dagj se od
něho oddati. — Gestli to manželstwj platné?
Služebné osoby, slanžjce mimo mjsto naro­
zenj swého aneb mjsto obywánj rodičů swýcli,
magj dwogj domow, skutečný nebo wlastnj (d omicilium verurai), kde gsau totiž rozeny, neb kde
gegich rodiče přebýw agj , a newlastnj (Quasidomicilium) , na kterýž službau swau wázány
gsau. Obogj tento domow wykazuge osadu far­
nj , kde se ohlášky státi magj , a obogj ustanowuge taměgšjho duchownjho zpráwce za řádného
gegich wlastnjho duchownjho zpráw ce, gemuž
dle L 75. k. m. z. oddáwánj gich náležj. T a k o wéto působen] obogjho domowa uenj w šak ani
obapolné, ani na w y b r á n j; nýbrž gesti obywánjm
nebo zdržowánjm se v y m e z e n é ; t. g. farářo w éobogjho domowa, wlastnjho i newlastnjliq, nemohau duchownj swau práwomocnost obapolně wyk o n á w a li, aby totiž u předsevzatém uzawřenj
manželstwj o swé wykonáwánj tak se rozdělili,
žeh y geden z nich ten neb giný snad wýkon,
onen ale ostatnj předsew zal, — aniž gest swTadebčanmn swobodno , dle Ijbosti gednoho zobau
duchownjch zpráwců si w y b ra ti, — nýbrž gen
ten může a musj všeliká k uzawřenj manželstwj
po třebná konánj předsew zjti, kterýž toho času
zdržowánjm se slaužjcjch osob buď w m jstě obywánj gegich ro d ičů , anebo hospo dářů , wlastnjm
gegich duchownjm zpráwcem gest. Z držugj-li se,
gsauce w službě, w bydlišti swých hospodářů:
náležj wšeliká duchownj péče nad nim i taměgšjmu f ar ář i , to gest, faráři bydliště gegich ho­
sp o d ářů , a duchownj zpráw a faráře w bydlišti
gegich rodičů zůstáwá na Čas gegich služby bez
platnosti. W y stau p j-li wšak ze služby, a nawrát j - l i s e d o bydliště swých rodičů: nabude ducho­
wnj práwomocnost duchownjho zpráwce gegich
rodičů i hned au čin uosti, a práwomocnost fará­
ře býwalých gegich hospodářů neřkuli na čas,
alebrž na wždy docela přestane.
Dle toho musegj služebné osoby, slaužj-li mi­
mo farnj osadu swých rodičů, aby w platné man­
želstwj w e š ly , we farnjm okrsku newlastnjho
swého domowa p ro hlášen y, a od taměgšjho fa-
ráře oddány b ý t i ; a nenj třeba, aby, slaužj-li to­
tiž giž šest neděl we farnj osadě newlastnjho d o jnovva, i také w osadě wlastnjho swého domowa
prohlášeny byly, aniž gim třeba, hlásili se o d o wolenj lcoddawkám u faráře swých rodičů. Pak­
li se ohlášky nikoli we farnj osadě newlastnjho,
nýbrž w osadě gegich wlastnjho domowa staly,
anebo nebyly-li gsau farářem osady , kde slaužj,
alebrž farářem o sady , kdež se gegich rodičow é
nacházegj, oddány: gest gegich manželstwj ne­
platné , proto že se ohlášky nestaly obyčegnému
kostelnjmu shromážděnj té farnj osady , kdež
obywagj, nébrž oné, kde gsau přebýw aly, a že
sc slawné wygádřenj gegich obapolného swolenj
w manželstwj nedálo před gegich wlastnjm řá d ­
ným duchownjm zpráwcem, nýbrž před oným,
genž njm býwal. Zdali služebné osoby po swém.
zasnaubenj w službě z ů stau a u , aneb ze služby
wystaupj, a wlastnj hospodárstw j, řemeslo, n á denuictwj neb gakaukoli ginau žiwnost p ro w o z u gj, anebo zdali giž pro tu samu přjčinu nedáwno
před oddawkami ze služby w y stau p ily : nic zde
11a r o z d jl!
Gestliže wšak naproti tomu služebné osoby,
ze služby wystaupiwše, we farnj osadě býw alésw é
služby, do már ně se neusadily, a žádnau žiwnost
neprow ozow aly, nýbrž k rodičům se nawrátily :
gest gim k u zaw řen j platného manželstwj třeba,
aby byly we farnj osadě, kdež rodičow é gegich
přebýwagj, prohlášeny, a od faráře tétéž osady
oddány, a na dosawádnj gegich newlastnj domovy
nebéře se nižádného o h le d u , b yt i w obydlišti
swých ro dičů gediný gen teprw den byli, gelikož
toho zde nenj potřeb], aby p r o to , že na tomto
mjstě geště šest neděl nepřebýwagj, dle (J. 72. L
m. z. w efarnj osadě dosawádnjho swého domo­
v a prohlášeny byly.
Nynj samo sebau patrné, co o platnosti manželstwj v n a d ře č e n é přjpadnosti sauditi.
Manželstvj to gest neplatné , protože bylo uzavřeno
od duchownjho zpráwce, kterýž řádným a vlastnjm duchownjm zpráwcem sv adebčanů , byw
njm toliko na čas , nynj nikoliwěk n e b y l, a gehož duchownj práwomocnost nad nimi giž ten­
kráte p ře sta la , an gsau se s tjm předsevzetjm,
že-tam nebudau déle slaužiti, ani že se tam domácně usadj , z osady geho odebrali —* ge­
sto dle fi. 75. k. m. z. slawné svolugjcj wygádřenj stati se má toliko před d u ch ovn jm zprávcem,
kterýž řadnym duch o \v njm zp ráv c em swadebčanň tu dobu skutečně gest, k dy se manželstwj uzawjra. Zde se naskytuge překážka pokrytosti
(clandestinitas), gakáž gest dle <$. 94. k. m. z.
v e ře g n á překážka manželstwj. Aby manželstwj
platnosti n a b y lo , musj překážka tato odstraněna
a manželstwj znowa opodstatněno býti. To se
stane gediné tjmto způsobem , když se totiž oba
zdanliwj manžele v e farnj osadě s v ý c h rodičů
třikráte prohlásiti , a od taměgšjho duchownjho
zprawce oddati dagj.
Giného opodstatněnj man-
fceJstwj w této přjpadnosti n e n j ; zdánliwj manže­
li: nemohau neplatné manželstwj podtagj mezi še­
lmu opodstatnit!, aniž může duchownj zpráwce ge­
gich wlastnjho domowa platné ge učiniti n ap o lonmjni swolenjm neboliž wygádřenjm, že se stjm
snášj, že ge duchownj zpráwce w A . g a k o w g e ho gménu éx jure delegato byl o d d a l , protože
delegacj, co do swého poměru , sňatek manžel­
ský předcházeli, a nikoli následowati nemůže,
gelikož nižádné napotomnj delegacj ani nestá­
l á , a dowolena-li, w celé knize městských z á ­
konů ani w obeenjeh cjrkewnjch práwech zmjnky
se neděge.
Zbýw á geště o tá z k a , platné-liby manželstwj
oněch služebných osob bylo, kd y b y ge b y l, když
gsau se . z farnj osady newlastnjho domowa po
prošlých prohláškách do wlastnjho swého dom o­
v a nawrátily, farář této osady A. bez ohlášek od­
dal? — I 11a tuto otázku dlužno záporně o d p o včditi. Dle
69. k. m .z . gest k platnému man­
želstwj, co se zewnitřnj doby (formy) týká, d w o gjlio newyhnutedlně třeba, ohlášek totiž, a slaw ncho swolugjcjho wygádřenj, a dle §§.71, 72 a 74.
k. m. z. musegj ohlášky we farnj osadě ženicha i
uewěsty se státi: pročež nemůže manželstwj plat­
né b ý ti, při kterémž ohlášek we farnj osadě sw a debčanů opominuto. W e farnj osadě gegich b ý ­
valého newlastnjho domowa učiněné prohlášky
nepostačugj, gelikož, gak gsme giž weyše p o d o iknnli, s wystaupeujm ze služby a nawrácenjm se
k rodičům v e šk e rá práw om ocnost duchownjho
zpráwce v newlastnjm domowu přestala, lak že na
ni nižádný ohled hrán b ý ti nemá, a protož nemohau v té farnj osadě učiněné prohlášky rovněž
nižádné dálsj účinnosti mjti.
T om u nikoli na odpor nenj, co v
74. k. m.
z. ře č e n o : IÍ platnosti ohlášek a pročež i k plat­
nosti manželstwj gest dpstačitedlno, pakli se gména swadebčanú, a gegich nastáwagjcj sňatek neyméně gedenkráte we farnj osadě i ženicha i n ev ě­
sty prohlásj ; a v šelik ý omyl v způsobe a v po­
čtu prohlášek nerušj platnost manželstwj. •— 0 v š e n i že gediné prohlášen] kplatném u manžel­
stwj postačuge; prohlášen] v š a k to musj se stati
v e farnj osadě sw a d eb čan ú , která nj skutečně
gest, a nikoli v oné, která nj prw é byla.
Něhot
negen žeby se nesnášelo srozumem , twrdil-liby
kdo, že může zvláštn j farnj osada pro olilášky, a
zwláštnj pro oddawky býti, gešto tyto dwa děge,
nedagjee se oddělili , od gediného duchownjho
zpráwce wykonány b ý ti musj ; alebrž gsau ip r o hlášky w té farnj osadě, kde swadebčané nynj bydlj a oddáni býti magj, hlawnjmi prohláškami, a
wšecky giné ohlášlcy, které se ginde, zwláštěpak
na mjstě gegich prwněgšjho obywánj lconagj, gsau
toliko postrannj, méně důležité ohlášky, gakž z
položenj s lo v w$. 72. k. m. z. p a trn o , an slowjčko t a k é gasně okazuge, že mimo to ohlášky i
w prw něgšjm bydlišti stáli se magj , a slowa na
konci téhož
dáwagj rowněž na srozuměnau, že
se to dá zřjditi, aby ohlášky na nynggšjm toliko
bydlišti postačowaly. A gako p ři Mvšelikémwygednáwánj, máli platné b ý ti, wedlegšj sice wěci
chyb čti mohau a prominauti se dagj, hlawnj wšak
w čcinikdý senesm j nedostáw ati: nemůže rowněž
řečeno byti, když služebnj swadebnj osoby z b y ­
dliště swých hospodářů, bywše tam prohlášeny,
sc wystčhowaly, a we farnj osadě swých rodičů'
gídcožto we swém wlastnjm domowu oddány byly,
žcse ohlášky w efarujch osadách ženicha a n ew ěsty s ta ly ; aniž se dá twrditi, že w takowéto p ř j padnosti paragrafem 74. k. m.z. předepsaná h la w ii) wýmjnka zachowána byla, že se totiž aspoň gediné prohlášenj we farnj osadě ženicha i newěsty
stati máj a pročež giž samo sebau segewj, že manžclstwj to dlé §§. 69, 71, 72 a 74. k. m. z. ne­
platné gest.
Zde wšak gest gen toliko privátnj překážka
manželstwj, gjž se tjm w yhow ěti dá, když se n a )iotom b ud troge ohlášky we farnj osadě w lastnjho domowa swadebčanů stanau , buď se o ¡jich
prominutj u kragského úřadu požádá. S talo -lise
to neb ono, může ge duchownj zpráwce též osa­
dy znowa o d d a li, a manželstwj nabuda auplné
platnosti, gest p ro ti wšelikým přjštjm nátiskům
ubezpečeno.
Časopis p . K a to !. D u c h . V . 4 .
4
4.
Od
J e r u s a S é m.
Jana N e p , H la w á č e , fa rá ře W o k r a u h lie k e h o ,
Slawné dru hdy a nádherné toto město slauJo z počátku Jebu s, a když ge dru hý král ži­
d o v s k ý D a v id váleČnau moc] d o b y l, nazval
ge Jerusalem em , což tolik gako sjdlu pokoge,
m ě s to bozj, T heopolis zn a m e n á .— Prorok Isaiáš
nazýwa ge A r ie le m (Isai. 2 9 ,1 .) to gest — Iwem
(ob íortitudinem et principátům ) , též ginak —
L i b d n e m (Isai. 29 — 17.) a to proto, že ze d ře­
v a c e d ro v é h o bylo v y s ta v ě n o , kteréž na vrchu
Líbánu ro stlo; a p r o r o k Fzechiel gmenuge to mě­
sto Oolihu, stan rnťig. Ezech. 23 — 4 et 22. —
Pů v o d n j zakladatel města Jerusaléma byl kněz
Melchisedek. K rál D a v id ge v ý s ta v n o s t] i giiiau okrasau znamenitě o z d o b il, až pak ge kral
Salomaun nesmjrným nákladem slawne zvelebil.
Město Jerusalpin ch ovalo v sobě a v hrad­
bě s v é čtyry v r c h y , z nichžto Moria k v ý c h o ­
d u , Akra k zápa du, Sión k gihu a Bezetha k
seweru se pnul.
W eškeré město ta k o v a u se
skwělo krásau a s lá v a u , že za ozdobu a radost
celého s v ě ta se drželo a v y c h v a l o v a lo . (Thren.
c. 2 ) — W prům ěru bylo d v ě německe m]le
dlauhé (Joseph de bello ]ud. I, 1.) a počjtalo
s e av něm přes sto a padesáte tisjc o b y v a ­
telů. Dřjwe nežli se v moc krále D av id a do­
stalo, neměli obywatelé geho ani důstatek žele­
zu pro swau p o t ř e b u ; D awid wšak zanechal d č dirtwjm synu swému Salomaunowi mnoho tisjc
milionů na minci střjbrné, Důchod krále Š aloniauna byl mnohem bohatšj; neboř vveda obchod
na lodjch až do Ophiru , zjskal nesmjrný poklad
na zlatě , střjbře a drahých kamenech. Mělt
40000 stágj a tolikéž w o zů , 12,000 stágj pro
gjzdné služebnictwo, 700 wlastujch žen, a 300
newěstek. Po sm rti Šalomaunowě rozdělilo se
dvanáctero pokolenj Israelských na dwě části, z
nichžto gedna p ů ld e w á ta , druhá pak půltřetjho
pokolenj počjtala, a tak národ židowský b y l r o z cástěn, a králowstwj geho rozděleno we dwě
provincie, z nichžto wet.sj gmenowala se Israel,
druha p a k , menšj, Juda. Ačkoli národ tento, od
gednoho kmene a praotce Abrahama pocházege,
kiewnjm takm er swazkem í)yl spolčen, pře d c e
potom po rozdělenj swém mezi lidem Israelským a
Judským neukogitedlná panowala nenáwist a zášt ;
ano i též strany n ábo ženstw j, kteréž p řed tjm
celému národu bylo obecné a stegné, w znikl
rozdjl weliký. Něhot w Sichem a Samářj ctěn
byl bůh Baal , a w Jerusalemě Bůh Adonai.
Wlastnj krále a proroky mělo oddělenj Israelské,a
též swe wlastnj oddělenj J u d s k é ; obogj strana
neustále proti sobě nepřátelsky gednala , a usta­
vičné proti sobe walčila. Ono roztrženj a stálá
nosworuost způsobily, že králowé Syr.štj, k te řjžto wětsj djl Asie sobě podmanili, i národ židow * *
ský válečuau zbranj přepadli a sobe podrobili,
__. Ze Samářj až do Jerusalema počjtalo se d v a dcet m il, a obě země spolu h raničily; protož
když nepj jtel v t r h l do země gegicli, snadno také
ge p ře m o h l, zv láště au národ ž id o v s k ý mezi
sebau nepořádek tropě a rozbrog v e d a , v své
sjle by l rozdělen; za tnu přjčinau se také stalo,
že město Jerusaléin od nepřátelského v o g s k a ča­
sto bylo dobyto.
T a k r. 835. před Kristem,
dobyl ge Hazael král Syrský, i od Razina rovněž
krále Syrského okolo r. 737. p řed Kristem, a
3263. od s tv o ře n j s v ě ta vjcekráte bylo obleže­
no,
Pod Teglatphalassarem přišlo do zagelj,
a konečně od Nabuchodonozora, krále Babylonskélio, po třikráte v y d ra n c o v á n o a popleněno
bylo. Sedeciáš král i ostatnj obecný lid p ř e v e ­
den byl od Nabuchodonozora do Babylona, kdež­
to po sedmdesáte Jet v zagelj trv a l. H radby mě­
sta kázal Nabuchodonozor rozkotali a město za­
pálili , p ři kteréž smutné události chrám i oslatnj slavná stawenj městská shořely. Gen některe
r o di ny , kteréž se p ře d okem nepřjtele ukryli
m o h l y , zůstaly v Palestině, v o r b a u dosti bjduu
se živjce.
Když pak perský král Cyrus pánem a svjtězitelem nad k r á lo v s tv jm Babylonskym a Assyrským se stal, propustil židy ze zagetj, a p o v o ­
len] gim dal, aby město Jerusalém opět v y s t a v ě ­
li. Wšalc nechtěli v šick n i židé do země kananegské se n av rátili, nebol Ijbilo se mnohým, genž w
Babylonu zbohatli, tam déle zůstali, a wýdělku i
požitku, kteréž gim hornaté okolj Cólesyrie a á rodnj břehowé řeky Eufrates poskytowali, na­
pořád geště užjwati, ač néodpjrali, swými p ř j spěwky k wystawěnj města Jernsaléma a chrámu
štědře napomáhali.
Ostatnjm wšem, genž z k rá -
lowstwj Babylonského se wyhostili, nawrátil král
Cyrus zlaté a střjbrné nádobj, kteréž w zalN abuchodonozor z chrámu Jerusalémského ; a oni pod
zpráwau wůdce swého Zorobabela do předešlých
swých kragin se nawrátiwše, počali i hned chrám
a pozděgi pak pod Nehemiášem i město ze z ř ic e nin stawěti.
Od času zagetj Babylonského pod
wládau perskau, a podobně pod mocj Alexandra,
gakožto poddaiij trwali.
Po smrti Alexandra ži­
dé w Jerusalemě bydljcj přišli pod wládu králů
Syrských; ale w Alexandrii cbcugjcj pod wládu
králů Egyptských patřili.
Za panowánj Antiocha
ucpokogn] židé opět se zbauřili, a protož město
Jerusalem znowa bylo
městská rozmetena.
w ydrancowáno, a hradba
Po něgakém čase wjtězná
moc lijmanů, takměř po celém swětě se ro zšjřugjc, dosahowala až do kragin S y rsk ý ch ; a tudjži
židé pod wládu řjmskau se dostali ; nebot an Ř j mané skoro odewšech králů malé Asie,
polednj
Afriky, a třj djlů kragin Ewropegských za sau d ce a pány uznáni
byli, museli i také židé moci
¿¡egich se podrobiti.
Pompejus byl od řjmského
senátu do Sýrie odeslán, aby tam některé mezi
taměgšjmi wládci wznikagjcj nesnáze sp o řá d a l; že
ale Pompejus od A risto bula, genž králoWské díistognosti w Jeru salém ě closjci obmeyšlel, auskočns byl podweden, zradu geho tjm
p o m s til, že
některé židowské kněze dal u křižow ati, a i sa­
ni éh o Aristobula na smrt odsaudil.
A čkoli pak
židé, častými a mnohými nehodami nad mjru zten­
čeni, wustaw ičnéjn takm ěř otroclw j w ě z e li; p řed ce proti pánům swým stále se b au řiti neustáli,
tudy přjsnost íijmanii na se p o p u d iw še , ostrost
zbraně řjm ské bolestně z a k u s ili, a od Krassa i
K assia těžce b y li potrestáni,- ano, Metellus S c i pio kázal syna* Aristobulowa, gménem Alexandra,
genž púwodem zbauřeni byl, weřegně na křjž p o ■wesiti.
Posléze
zf
panovránj Casara W elikého
židé w p o k o g a m jr dali se ukonegšeti, a w lád ařúm swým podrobeni zůstali.
Když *wšak Hero­
des, genž dJauhý čas w zemi židowské byl čtw rtnjkem (te tra rc h a u ), auplatkem od Antonina au plné wládarstwj obdržel, zpěčow ali se židé za k r á ­
le swého geg uzuati, poněwádž nepocházel z p ó kolenj Jakubowa, nýbrž od Antipatra, rodem Id u m e g s k é h o ; ale práwě z té přjčiny, že
byl ta k -
měř cizinec, sw ěřil mu Anlonin králowské důstogenstwj, a b y t jm s p jš e židy w pořádku a na uzdě
držel.
Židé w.šak Herodesa poslušni b ý ti n e -
chtjce, opět se b au řiti počali. Protož íijm ané w og*ko swé proti njm shromáždili, kteréž silným au tokem na židy wraziwši, w nich krwawau poráž­
ku učinilo, město wydrancowalo, a poplenilo. Na
to přeclce Herodes we s v é m důstogenstwj se u držel, a stal se napotom, za panovánj Augusta,
gednjm z neymocněgšjch vlád ařů mezi králi A rabskými.
Chtěge se židům zav děčili, dal sta -
wenj městská , autokeni
nepřátelským pokažená,
opět oprawiti, a chrám n o v a u pewnau zdj „obe­
hnali.
Gméno a důstoguost lcrálowskau udělowali
Rjmané zfjdka, a gen některým národům ze zvlášt11 j
m ilosti; aniž pak důstognost ta nebyla dědič­
ná, nébrž dle uznánj a libosti římského senátu
gen
11a
čas trwagjej ; protož po smrti H erodeso-
\vě provincie židovská pro s v a u odbognost do­
stala se pod z p r á v u Syrského vla d aře řjmského,
ačkoli gméno královské obtjžným peněžitým a u platkem brzo některému židu, brzo cizincům na
krátký čas se udělovalo, gakož se podařilo žido­
v i A grippovi, když cjsař Iílaudius žezlo řjmské
v r u k a ů měl.
Dcera tohoto Agrippy, Berenice
nazvaná, láskau křjniskétnu cjsaři gatá, dala pří­
činu lctruchlivé zkáze města Jerusaléma.
Když
totiž o p o v á ž liv o s t židovská tak směle se r o z hugnila, že
11a
hrad, Antoniuský nazvaný, násilný
autok učinili, a ležjcj v něm strážnj v og sk o řjm­
ské vyhnali, popudili na se zlost a kyselost te h degšjho cjsaře řjmského Nerona Augusta,
v ůdce s v é h o Yespasiana s v elikým
vogskem proti židům
poslal.
11a
genž
zbrogným
přjsné gich potrestánj
Že ale mezi tjm Nero umřel', a v o l e ­
ný cjsař Yespasian v důležitých záležitostech do
Itálie odebrati se musel, odewzdál nowý cjsař
zpráwu nad wogskem proti židům swému synu
Titow i, kterýž město Jerusalem oblehna, wšecky
průchody zamezil, aby židům nižádné potrawydo
města dostati se nemohlo ; pak ze wšech stran do
města oheň házege, i také skutečně rokix 7 0 . po
KristowS smrti dne 7. Zářj město Jerusalem do­
byl, bez ušetřenj wšecky obywately pobil, málo
pozůstalých do otroctwj prodal, chrám i město
spálil, a nic giného , lec smutné zříceniny toho­
to ondy tak slawného, bohatého, nádherného, a
po celém swětě wyhlášeného města po neykrwawěgšjm \vjtězstw;j zanechal.
W této tak nazwa-
ne židowské wálce sto tisjc židů djlem \v Jerusa­
lemě, djlem ,w ostatnjch židowských kraginách hla­
dem, morem a mečem nepřátelským zahynulo, a
dewadesáte pět tisjc za otroky prodáno bylo. —
.Tak pošlo město mocné druhdy a neyweyš znamenite, gehožto obywatelé, lid od Boha wywoleny, na Boha a geho napomjnánj nic nedbagjce,
naboženstwj se spustili, prostopášnost a nepra­
v o s t páchali, winu na winu, hřjch na hřjch wr■šili, nz spravvedliwau pokutu a těžký trest rozlniewaneho Boha žalostně na sobě zakusili.
Po
dlauhém čase město Jerusalém od cjsaře Adriana
poněkud opět bylo wystawěno, wšalc častěgi za­
se popleněno.
Od toho času národ židowský po
čelem swete gest rozptýlen ,
rozličným práwo-
mocnostem poddán, wšady newážen, ano opowrž e n ; a předce posud gsau židé onoho Llázniwé-
ho a klamného domněnj, gakoby neywzácněgšjm
a Bohu neymilegšjm národem byli. —
Za panowánj řjmského cjsaře Adriána powstal
gnkýsi žid gménem Kozba — Barkozba, genž pod­
vodné za druhého
Mogžjše se wydáwal.
T en­
to odwážliwec swau hognau nadšenau svýmluv­
nost]
a smělau srdnatostj p řiv á b il a p řito v a r y ­
šil k sobe zponenáhla mnoho židů, genž pak p o d vodnjka toho za p rav éh o Mesiáše drželi.
T oto
heyno neboli lůza v z ro s tla mnohem v j c e , když
i Rabbi A k ih a, muž u č e n ý , v
zb ě h lý , a v
Talmudu dobře
občanstvu vážený, s Kozbau se
sdružil, a gemu k vyw edénj geho aumyslu p o ­
sily dodával, nebol o Kozbowi v eřegn ě v e ško­
lách učil a v o l a l :
Tento gest král M esiáš! a
skutečně srdce židů tak mocně roznjtil, že Kozba
sl;d se velitelem nad mnoha tisjci mužů o z b r o geneho vogska ze židovské
obce sebraného, a
pod z p rá v u geho se shromaždivšjho.
Užjvage
Kozba důstognosti královské, v y v o l i l sobě s j ('!Io swé v městě Byther.
in Caballa hist.)
(Rabbi Ábrah. Levita
Od té doby n áv od em Rabbiho
Akiby proměnil gméno s v é v Barkozba, což to ­
lik znamená, gako S yn h w ě z d y , obracege na se
smysl s l o v proroka B alaam a: „v zegde hv ězda
z Jakuba, a povstane prut z Israele, a potepe
v é v o d y Moabské, a zhub] v š e c k y syny Seth.“
(Num. 2 4 — 17.) T ato p o v ě s t o Kozbowi, gako
přicházegjcjm Mesiáši, když se v ů b e c roznesla,
chwátali židé ze wšech kragin do místa Byther,
aby se pod wogenský praporec Barkozby shromáž­
dili, tak že geho zbrogné wogsko na dwakrát sto
tisicstatečných mužůw se počjtalo. I počalKozha
udatně proti lijmanům wálčiti, a podařilo seniu
w bogi štastně, že dobyl mnohá nijsta a pewnopti w zemi zasljbené,
gež Bjmané obsazené .dr­
želi, kteřjž před silau K ozbowau na autěk se dá­
li museli.
T o to bezpráwj prowáděl Rozba až do
panowánj řjmského cjsaře
Adriána, gcnž Bufa,
wládaře nad zemj židowskau, wálečně proti ži­
dům
w y sla l, přikázaw mu ,
bez milosti zahubil.
aby wšecky židy
Že wšak Rufus moci židow-
ské dosti odolati nemohl,
přikwapil sám cjsař s
welikým wogslca počtem gemu ku pomoci, aučiniw na město B yther
silný autok, dobyl g e , a
wraziw do m ě s ta , kázal wšecky obywately bez
rozdjlu wěku a pohlawj napořád pobjgeti a smr­
tili.
T o to wjtězstwj učinilo
pogednau sláwě a
Mesiášstwj k o n e c ; nebot rozhořčenj Bjmané potjrali bez milosti židy mečem, že gich malý počet
na žiwu zůstal; ano, tato porážka, gakrabjni bágj,
byla tak w elik á, že potůčkowé krwe až do moře
tekli, kteréž čtyry tisjce kroků od bogiště wzdále''nobylo, a že woda u břehu krwj zbarwena byla.
(Lib. Eccha Rabbethi in C. 2. T hren. Jerem, vi­
de Thom .
Malv.)
Ostatnj
židé , kteřj ostrosti
meče nepřátelského u š l i , widauce se od Ivozhy
podwedeni, zanewřeli na Kozbu , a gsauce na ně­
ho rozzuřeni, posud ho gmenugj: Barkozahh, či­
lí Barkuzibhah, to g est: syn lži a Istiw ý M e ­
siáš. — Okolo roku 1 2 9 2 —
1 3 0 0 pí-ý opět w
Persii giny opowážliwýžid, gménem D aw idElroi,
powstal, kterýž za Mesiáše se wydáwage, znameni­
tý počet wáléčného lidu sebral, a králi Perskému
wognu w y po w ěděl, chtěge sobě cestu až d o J e r u saléma mečem proklestiti. Lehkowěrnj židé prawj,
že tentýž Dawid Elroi byl znamenitý kauzedlnjk, a
že před králem Perským podiwné wěci p ro w o zowal, o němž mnoho wyprawuge Rabbi Benjam in
itinerario , interprete Benedicto Aria Montano,
Fol. 8 2 et 8 3 . ; wšak wyprawowánj to bágkami
zapáchá. — I w pozděgšjch časech
mnOzj ginj
židé , zwlá.ště w Polsku , w Itálii a \v Turecku
za Mesiáše
wydáwati se pokusili,
ale brzo w
podvvodu swém
dostjženi g sa u ce , zaslaužilého
trestu došli. —
Ač židé dosawáde přjštj zasli-
heného Mesiáše taužebně čekagj, předce čas g e ho přjchodu určiti se o stýchagj, ano i každému,
kdoby se opowážil čas
přjštj Mesiášowa určiti,
těžkau kletbau liro z j, dle kteréž duše
takowého
opowážliwce rozkotána býti má — (quatere, quassare , zerschellen.) T ract. Sanhed. C. i l . p a g .9 7 .
Před narozenjm Kristowým o přjštj Mesiáše
židé ginak než nynj saudili, nebot Rabbi Elias měl
za to, že swět státi má 6 0 0 0 l e t ; dwa tisjce let
že má býti swět tahu, to gest pustý, bez zákona
božjho ; dwa tisjce let iliorach, pod zákonem bo~
2 )in;
a dwa tisjce let ieme N laschiach , po sku­
tečném přj.štj Mesiáše. (T ract, Sanchedriu c. 11.)
Domnjwali gsau se židé tehdáž dobře, že zaslibený Mesiáš po 4 0 0 0 let od počátku neb
s v ě ta
stwořenj
přigjti a gich z poroby gegich v y s w o -
boditi má.
Že
pak toho
slibený Mesiáš w osobě
času
Kristowě
skutečně
za-
se narodil a
přišel, podlé swědectwj kněh swatých nelze pochybowati; gehožto wšalc židé za prawého a sku­
tečného Mesiáše neuznáwali, poněwádž dle domněnj a očelcáwánj gegich nepřišel gako mocný
swětský král, kterýž b y ge z poddanosti Řjmanů
byl wyswobodil, a wlastnj mocnau řjši swětskau
giin zprawil.
Ošemetná zchyiralost židovských Rabbinů
v y p á tra la podlé Talmudu některá znamenj, kte­
ráž prý brzké přj.štj Mesiášovo zvěstow ati magj,
(Lib. Abkas rochel per tot. de Messia. — et Tal­
mud lib. S u cco s: cap. 11 et 1 2 consequenter.)—
Omrzelbych zagisté trpěliwého čtenáře, kdybych
v š e c k y tylo gegich matoniny v y p r a v o v a l , a pro­
čež gediný toliko přjklad uwedu, totiž : že Mesi­
áš i také se oženj, mnoho žen za manželky wezine, z nichžto se mu narodj mnoho dětj (mladých
Mesiášů), a že se dočká wnukň i prawnuků. (Glossa Rabbi Iíinchi in Psal. 4 5 — 10.)
pauca. — —
Než ,
vzdálili
gsine
Sapienti
se drobet od svého
před sew zetj; popatřme geště m aličko, gaký gest
nynégšj
geho
Jerusalem.
posud
památka
šlé
sírany
pozůstáwá , truchlivvá
geho
slá v y .
Mjsto , p o v ě s t
býwalosti , a aui
—
Od
hory
a gméno
však
gen
stju přede­
oliwetské
z druhé
audolj
Josafat ,
od
západu k v ý c h o ­
du , w nižině
spatřuge
se
nyněgšj
Jerusalem
zděnau hradhau obehnaný, na njžto zde onde ma­
lé wjžky se nacházegj.
Hora Sión, kteráž ondy
w starém Jerusalémě městskau liradbau byla o hrazena, nynj gen po gedné straně kměstu patřj.
Kzápadnj straně, kde se k hoře K alV arii táhne,
stogj domy a stawenj zhusta podlé sebe; k gihu
však, kde cesta kúdolj Cedron cjlj, gsau samá pu­
stá mjsta w dlauhé prostrannosti, a kde ondy str­
měl slawný chrám židovský, skvostný hrad An­
tonínův, a gemu naproti hrad H e ro d e sů v , gen
některé
třugj.
turecké
modlitebnice
(mešity) se s p a -
Domy a stawenj v n y n ěg šjm Jerusalémě
podobagj se čtwerrohým náhrobkům, ani oken ani
komjuů nemagjce, gežto co střecha krege buďto
stropina r o v n á , anebo na oblauk klenutá ; ano
zdá se, gakoby oko hledělo
11a
pořadj po různu
\v gakémsi osamělém h řb ito v ě stogjcjch náhrobků, a gen zřjdka vypjnagjcj se v ě ž e některých
chrámů křestanských, a modlitebnic tureckých, a
slrmjcj v rch o le cy p řišo v ý ch a fjkowých stromů
připomjnagj člověku, že hledj na položenj, kde
ondy nádherné město Jerusalém stálo.
Ulice d o -
savádnjho města gsau v e lm i úzké, nerovné, bez
dlažby, a noha, genž stále v hlubokém pjsku neb
křemeli se bořj, umdléwá po každém kroku. Úz­
kost ulic působj, že gsau tmawé , a temnost tato
mnohem wjce se rozprostjrá, že domy od gedné
strany k druhé buďto lclenutjm , anebo plachtami
gsau přikryty, pod nimiž bjdnj kramářowé swé
mnohenl bjdnégšj zbožj na prodeg magj wyložené, ustawičně semotamo se oldjžegjce, zdaliž se
cestau nebljžj turecký Kádi, gemuž náležj právvo,
zwyloženého zbožj, co se gemu Ijb j, za darmo
sobě wybrati. —
Obywatelé Jerusalémštj při—
znáwagj se djlem k muhamedánskému náboženstwj, djlem pomjchaně ku katolickému, řeckému,
arménskému, syrskému a koptickému křestanstwj.
Iíoptowé, katolictj Řekowé a ^rm enow é scházegj
se
k společné
pod názwem :
pobožnosti \v chrámu katolickém
hrob u sw a lé lio , a za lo musegj
znamenitau daň turecké wládé odwádčti. —
U
hrobu božjho obStowati a mši swatau slaužitigen
katolickému duchowenstwu dowoleno, ačkoli i
giným sektám se nebťánj, tamtéž svvau pobožnost
wykonáwati.
Při tomto chrámu by cl 1j mujši roz­
ličného wyznánj křestanského, a katoljkíun zwlášt
palřj klášter pod názw em : božského zvyku pitele;
a w klášteře tom, ač wlastné mnjchům náležj, genž
slugj: o tcoijvé zem ě sivaié, a řeholi sw. Franti­
ška zachowáwagj, předce nmjchowé takměř wšech
národů se zdržugj.
Zpráwce (Guardian) toho kla-
štera gest spolu papežským komisařem po celé
turecké zemi, gehožto zwláštnj ďíistognost wtom
záležj, že může řád sw. Hrobu udělowati.
Celé město zdá se gako v y m ř e l é ; po ulicjch
panuge stále smutná tichost a pustost, a w ušjch
se rozléhá o zvěn a dusotu diwokých klysen, kte­
réž na vzdálené paušti se cho v agj.
Semotámo
skrze ulice gako stjn plazj se zakuklený nádennjk,
skrýwage pod oděwem skrownau p o tra v u lc s v é
obživě, a Loge se, aby nebyl od tureckého v o gáka p řep ad n u ta oblaiipeu.
Tamto w k a u t ě k o -
lj řeznjlc gehně, a v ě š j ge na prodeg na r o z v a l i­
ny sesuté zdi, a geho zewnitřnj krwj skropené
vzezřen) činj ho podezřelým, gakoby spjše člo­
věka, nežli gehně byl z a b i l . -------- U prostřed
této pustoty slyšeti z p ě v klásternjch mnjchů k ř e slánských, gichžto nábožné ch v a lo z p ě v y a žalmy
duem i nocj hlučným hlasem k nebi wystupugj.
Nic gich nemůže odstrašili, ani d o n u tili,
aby
swaté mjsto opustili; a byt i z rána od některé­
ho tureckého důstognjka v y d r a n c o v á n i a oblaupeni byli, předce
opět z v e č e r a k modlitbě se
suházegj u hory K a l v á r i e ,
Spasitel.
kdežto trpěl s v ě ta
Z očj a z celého oldjčege gegich gewj
se gakási sv á tá p ř j v ě t i v o s t a srdečná upřjm nost;
s milostnau dobročinnostj a s ochotnau la s k a v o slj přigjmagj každého pocestného cizince, kterýž
o noclech a občerstwenj žádá. —
Od tureckých
ukrutnjků s v é v o l n ě na těle ztryzněnj a poraněnj
pautnjkové důvěrně se k těmto nábožným p a u stevnjkům utjkagj, a oni ro vn ěž gako evangeli­
cky Samaritán laskavě gich sc ugjmagjce, pod o­
chranu swau ge přigjmagj.
A co činj tylo mnj-
chy bezpečné? co gich před mocj a nezbednostj
tureckau hágj ? co ge před zástj a kyselostj pohanskau bránj ? — nic giného, leč milosrdná do­
bročinnost g e g i c h ! ! —
Skrowně a střédmě žiwi
gsauce na wšera sobě ugjmagj, aby gen nastřáda­
li a uschránili peněžitých prostředků, nimižby \v
turecké otroctwj gaté křestany w ykaupili, a ze
žalostných, tjžjcjeh okowů na swobodu wypautali.
Arabowé, ílékowé i křestané rozličného wy-
znánj utjkagj se pod ochranu několika mnjchů,
kteřjž sami w stálém nebezpečenstwj wězjce, pro­
ti násilj turecké swéwolnosti se bránili w stawu
uegsau.
Podlé hory Siónské žige skrowná osádka gi­
ného národu, od ostatnjch tohoto města obywa-*
telů docela se děl jej, a wůbec od každého opowržená.
Spolčenj audowé télo osádky, ač pro
zármutek a stálé trápenj oči swé k zemi klopj,
předce sobě nestěžugj, ale trpj wolně wšelikau
křiwdu na přjlcoř sobě učiněnau ; snášj trpěliwě
swéwolné rány a nátisky turecké zbugnosti, zbaweni gsauce wšeho práwa, aby u ředitelstwa zá­
konů sprawedlnosti a zastánj hledali mohli.
U-
m ře -li některý aud onoho nestastného lowaryšstwa, gen u welikém strachu pokradmo geho přjbuznj se pokusj, mrtwolu býwalého spoluauda swé
společnosti w audolj Josafat w stjnu chrámu Salomaunowa pohřbili.
Přjbytky této zarmauceué
osádky gsau bjdné chatrče, a žiwobytj gegich o­
byvatelů geště mnohem bjdněgšj starý otec neb
giný k m e t, drže \y rukau knihu obsahu tagného,
učj powyrostlau mládež č j s ti, a žák o vé šetí j tu­
to knihu co swaté a v zá cn é dědictvj pro budau«■) rodinu.
ho ondy
A tato osádka gest p o to m stv o ono­
mocného
bohatstwjpi
národu
o p lýval ,
hozjm slaul.
židovského , genž
a v y v o le n ý m
Nyněgšj
potomci
národem
v e leslavn é h o
druhdy národu Judského a Israelského gsau v té
samé zemi, kteráž předkům gegich byla vlastnj,
posud galco otroci a opovrženj cizinci ž iv i. U pro­
střed stálého pronásledovánj a utiskován) s v é oči
k Siónu truchlivě obracegjce, a spatřugjce na hoře
nad sebau křjž, kterýž p řed k o v é gegich zrádně
a zlostně k prolitj
neynevinněgšj
k rve v y ­
zdvihli , očekávagj dosaváde taužebně krále a
vykupitele sv é h o , genž by ge z poroby iTe—
gich v y t r h l ,
lil,
marné
a předešlau slávu národu nawráse
teš)ce ,
a
omylně
p r o r o c tv í
Isaiáše sobě v yld á d ag jce : „Popatř na Sión riiěsto
slavnosti našj, oči t v é uzřj J e ru sa lé m , bydlen)
bohaté , slánek, kterýž nikoli nebude moci p ře­
nesen bý ti.“ (Isai. 3 3 — 20 .) — Ó ! kyž g iž g e duau hustá , oči gegich zastjragjcj rauška spadne,
aby prohljdli, a gasné sv ětlo spatřili!
Hora olivetská půl hodiny, Bethania hodi­
nu, a Jericho šest hodin vzdálj od Jerusalema
lezj. B e tlé m , gehožto položenj
11a
skalnatém v r ­
chu , gest v e s prostranná a lidnatá; taměgšj pů­
da^ rodj hognost obilj, vjna, olege , fjků, a t. d.
Časopis p . K a to l. D u ch. V . 4 .
5
Pautnictwo a obchod s malými
obrázky lomu-
to mjstu působj a piioášj dobrau obžiwu.
wsj stogj kostel, wystawený nad
njžto Bůhčlowělc ,
swěta
Před
geskynj , \v
spasitel, se narodil.
Chrám ten mnohým bohatstwjm gest nadán. —
N azaret
gest též wes znamenitá, a ležj po straně
nízkého wrchu , okolo něhož
kopců a pahrbků.
mnoho
malých
Zwláštnj stawenj w té wsi
gest klášter katolický, gehožto kostel pro wnitřnj
mramorowau
ozdobu
maleb gest mnohocenný. •
—
bolos
a mnoho
krásných
S ic h e m , nynj Na-
nazw ané, šest mil od Jerusalema wzda-
len é , ležj w úzkém údolj mezi w rchy Garizim a
Ebak.
Sekta samaritánská
ženský zbor.
má zde swůg nábo­
,5. Zdali slušný pohřeb zem řelých zbytečný 2
Za našjch časů gewj se při mnohých přjležitostech gakési newšjmánj těla lidského po smr­
ti, ano i gakési njm pohrdánj.
„Necht si mne,“
slýchá wá se řjkati, „necht si mne* až umru, zah ra hagj, kde chtj a gak c h t j ; necht mne na smetiště
w yhodj, neb i psúm sežrati d ag j ; mrtwý giž o
ničem newj.“
Tato řeč zdá se tjm podiwněgšj,
an powědomo, že obyčegně z ust těch wycházj,
kteřj za žiwa skoro žádné giné starosti nemagj,
kro.n starosti o tě lo , a žádné giné služby h o rliwěgi nekonagj, krom služby přemilému tělu s w é niu.
šak když u swětla řeč ta bedliwěgi se
powážj , shledá wá se , že právvě w nadřečené
stai osti a službě te se zakládá, a z nj wyniká.
Nebot tělesné požjwánj pokládá se za gedinau
blaženost; když tedy te smrt konec u č in j, zdaž
diwno, že se nástrog g e g j , co nepotřebný s p o ­
hrdá njm odhodj ?
Potworné toto smeyšlenj zplodili nenábožnj
časowé naši, a i mnohý lepšjho duchu a citu njm
nakažen gest.
Gindy nebylo tak.
Giž stařj p o -
hanštj národow é, ačkoli neměli prawého po zn ánj B o h a , uctiwě se chowali k zemřelým swým.
Egyptčané draze a pracně balsamowali těla gegich,
by ge dlauhý čas k swé potěše za ch o w a li, tak
* *
že i našjm časům po tolika tisjcjch letech dostáwá se s podiwenjm spatřowati dobře zachowané
mumie tyto.
Řjmané pálili mrtwá těla milých
s w ý c h , a popel gegich w skwostnýcli nádobách
welmi uctiwě chow ali, postawiwše gim slawné
náhrobky podlé siln ic, aby okolo gdaucj na ně
se upamatowali.
Ačkoli způsob t e n t o , chowali
ostatky zemřelých, nikoli chwalitebný nenj; přede
na šetrnosti a uctiwosti k nim se zakládal, atjm
méně národu tomu ho wyteykati můžeme, kterýž
swětla Božjho zgewenj zbawen byl.
Uctiwost k
zemřelým gewj se až podnes u wšech wzdělaněgšjch, a tia wětšjm djle i u diwokých národů po­
hanských.
Chinezowé pohřebugj slawně tělage-
i;ich, a amerikúnštj diwochowé takowau wážnořtj k nim pogati gsau , že stěhugjce se \v giné
kraginy , kosti gegich uctiwě swázané , co drahé
dědietwj s sebau nesau.
T o wše gest důkazem,
že přiro z en ý , ne wšak gako u nás gistými filo­
sofickými domněnkami pokažený cit uctiwost k
zemřelým wnuká.
Ale utěšeně a ljbezně před oči se nám teprwa stawj pocliowáwánj mrtwých mezi ctiteli Bo­
ha prawého, gichžto duch wyššjm zgewenjm oswětlcn byl.
Gak wážný a čestný to byl způsob,
kterýmž Arciotcowé do země kladli zemřelé sw é!
Abraham, pln neyautlegšj péče o pohřeb manžel­
ky swé Sáry, snažně prosil a gednal o to s obywateli země Chananegské, by mu prodali mjstok
slušnému pochowánj těla gegjho.
I prodali mu
o esky ni dwogitau, za kterauž gim čtyři sta Jolu
slřjbra odvážil, a w kteréž poctiwě pochowal tě­
lu manželky swé, učíniw zgeskyne té pohřebilj
uijsto sobě a rodu swému.
T a m pohřbeni gsau
potom Abraham a Isák smanželkau swau R e b ekau; tam žádal pohřben býti Jákob, umjrage v
zemi E g y p tsk é ; a synowé gehopochowali ho tain.
s velikán nábožnost) a uctiwostj.
Potomci Abraham ovi, přebýwagjce v zemi
zaslíbené, mazali těla m r tv ý c h drahými mastmi,
obkládali ge v o n n ý m kořenjm a pochowáwali ge
neyraděgi podlé silnic, na přjwršjch a i v zahra­
dách, aby ge tjtn wjce v paměti měli,
Josef z
Arimatie měl p řip rav en ý hrob pro sebe w zahra­
dě swé, v y tesa n ý we skále, kamž potom tělo Jvrisla Ježjse položil.
Slušného pohřbu zbavenu býti, bylo lidu
Piožjmu velikým trestem, kterýmž gim Bůh sám
skrze Proroky h r o z jv a lj tak gako opět m r t v é u ctiwě po ch o vati, za skutek lásky, za skutek mi­
losrdný počteno bylo.
Skrze proroka Jeremiáše
hrozj Bůh králům Judským, gegich kujžatům,kněžjm, falešným prorokům a obywatelům Jerusalémskýni za to, že se modlárstwj, a všelikých nepra­
vost)* dopustili, že budau v y v rže n y kosti gegich
z hrobů, a rozmetány pod šjrým nebem, a že bu­
dau co hnůg po swrchku země.
Skrze téhož P r o ­
roka předpowjdá Bůh králi Joakymowi, ž e z a tr e s t
])ro s v é nepravosti nikoli pohřbu nedogde, ale
že gako howado za brány Jerusalémské v y v r ž e n
bude.
—
Za skutek milosrdný, prawili gsme,
počjtalo se slušné pochowáwánj mrtwých.
widjme z gednánj a zpřjběhu Tobiášowra.
To
Swa-
tý muž ten, gsa wzngetj Assyrském, i proti zápowědi taměgšjho nelidského krále, a snebezp ečenstwjm na hrdle za to trestánu bý ti, pochowáwal
i w noci, když ginak nemohl, poctiwě mrtwé, kte­
réž ukrutnjk ten zabjti, a na ulice wyhoditi roz­
kázal. A když mu přátelé w tom zbraíiowali, wy—
gádřil gim, že nemáme dobrých skutků činili pro
odplatu časnau, aneb dáti se časnau strastj od nich
odstrašiti, ale odplata za to že w nebi bude. T a ­
ké w slowjYli Anděla Rafaele, kterýž w lidském
způsobu kT o b iášo w i přišed, uzdrawil ho od sle­
poty, kterauž od Boha nawštjwen byl, pochowáwánj mrtwých mezi dobrými skutky geho se počjtá.
„Když gsi, dj Anděl, se modljwal s pláčem,
a -pochowáwal m r t w é , a necháwals oběda swého, a mrtwé ukrýwal gsi přes den w domě swém,
a w noci gsi pochowáwal ge, gát gsem obětowal
modlitby twé Pánu ; — a přjgemný gsi byl Bohu.“
Zwlášt uctiwě a starostliwě pochowTáwali
křestané, hned od počátku cjrkwe,
mrtwé
swé.
Přede wšjni ge čistě a poctiwě umyli, potom v o n ­
nými mastmi dobře natřeli, a drahým kmentem a
hedbáwnými rauchami obwiuuli, neb i w skwostný, slawný oděw oblékli.
Tak připrawené a o-
zdobené položili na slušné m jsto, bdjce a trw agjce při nich po tři dni se modlili.
T ed’ ge teprwa
nesli do hrobu, provázegjce ge s woskowými ro z ­
žatými svjcem i a pochodněmi, a zpjwag-jce žal­
my, a giné nábožné z p ě v y k poctě a chwále B o žj, a k wygádřenj swé naděge o budaucjm' z m rt­
vých wslánj.
Po pohřbu se konaly geště mo ­
dlitby za ně, obětovala se neysvětěgšj obět n o vozákounj, a častovali se chudj, neb s e g i m h o g 11é
almužny udělovaly.
Každý den se na ně pa­
matovalo při mši s v a tě , a v roce se zwlášt ob­
n o v o v a la památka gegich, což sé rok do roka o pětowalo.
Kuctěnj a zachovánj gegich památky
p o ch o v á v a ly se také často s nimi všeliké v ě c i,
gakož známky gegich sta v u a důstognosti, n á stroge, kterýmiž umučeni byli, láhwičky neb hauby naplněné gegich krwj, spisy o gegich um učenj, gegich náhrobnj nápisy, neb aspoň gegich gm éna, pamětnj penjze, ratolesti z b o b k o véh o n e b g iného v ž d y zeleného stromu, křjže, i také s v . E vangelium.
Tělo se kladlo do hrobu na hřbet,
obrácené twářj proti v ých od u slunce. W i z F l e u ry Moeurs des Chrétiens.
S v atj byli hned prwnjm křestanům zwláší
ostatkové mučedlnjkíi, kteřjžto pro v jr u K risto ­
v u utrápeni gsau.
I s nebezpečenstwjm ž iv o ta
snažili se tě), kostj neb i, když upáleni b y li, gen
popele gegich dostihuauti, a u ctiv ě p o ch o vati.
B okavád pronásledován]
t r v a l o , p o c h o v á v a li
často vp od zen m jch průchodech, kdežto se také
k modlitbě, kposlauchánj slo v a B ožjho, a k sla­
ven] tagem stvj Božjch scházjvali.
W pokogných
ale časjch kladla se neywjce t«ía okolo kostela,
za městem nad hrobem některého swatého mučedlnjka wystaweného.
Swé ucti wosti k tělům lidským dokazowali
křestané laké tjm, že netoliko zemřelé křestany,
ale i pohany, opuštěné od s w ý c h , i w č a s moru
počestně pochowáwali, nedawše se ani smrtj od­
strašili, kterauž welmi mnozj z nich z nakaženj
wzali.
Ano, slušný pohřeb zemřelých pokládali kře­
stané po wšecky časy za swatau powinnost swau,
a za skutek milosrdný, za skutek lásky.
Za pr-
wnjch časů byl dokonce řeholnj spolek mužů ustanowen a zřjzen, kteřjžto magjce péči o slušné
pochowáwánj mrtwých, nosili ge do hrobu, a patřjce kstawu duchownjmu, milostj křesíauských
cjsařů odw eřegnýeh powinnostj a platů oswobozeni byli. —
Mělit gsau křestané slowa Ježjšo-
wa před sebau, gežto Marii, sestru Lazarowu chwálil, že pomazawši drah au mastj 1ěla geho, to k
geho pohřbu učinila.
Měli před sebau, řjzenjm
Božjm od Josefa a Nikodéma co neyuctiwěgi uči­
něný pohřeb Ježjšůw.
Wědělit gsau, čehož nynj
mnozj newědj, že gest rozdjl mezi tělem člowěka
a tělem howada; wěděli s apoštolem Pawlem, že
tělo člowěka gest obydljm, přjbytkem, chrámem
Ducha sw atého; že gest obydljm, přjbytkem du­
še nesmrtedlné, stwořené k obrazu Božjmu, krwj
wtěleného Boha wykaupené, a křtem s w . , a ostatnjmi swáloslmi poswěcené; wěděli,
že Syn
Božj poctil tělo lid sk é , a gako Božstwj aučastné
učinil, an ge sám na sebe p ř ig a l, a nás audy
swého těla učinil; w ě d ě li, že tělo to gako sjmě
do země se sege , gežto opět někdy w způsobu
duchownjm w zro ste, t. g. že od Boha někdy opět
k žiwotu wzkřjšeno,
s dušj spogeno, do nebe
powýšeno, a patřenj na Boha , a sláwy Božj na
Avěky s dušj aučastno učiněno bude ; že tedy gest
šetrnosti a počestného
pohřbenj hodno , a že
wšecka gemu činěná pocta na duši nesmrtedlnau,
kteráž přebýwala w n ě m , a i na Boha samého,
geho stwořitele , se w ztahuge; gako opět činěná
mu potupa též na duši a na Boha směřuge.
W ňbec činěná zemřelým pocta gest wýlew
Avjry w nesmrtedlnost d u še , we wzkřjsenj z m rtwých, a w žiwot budaucj, w žiwot w ečný; w ý Jew spolu lásky a wděčnosti k zemřelým.
Mů-
žemet se tedy wšjm práwem těch , kteřj odpjragj zemřelým počestného pohřbu, t á z a t i , zdali tu
wjru , tu lásku a wděčnost n iag j, aneb gsauli si
gj powědomi ? Sotwa budau toho doswědčiti moci.
A zdaž nenj spolu užitečné, když se neza­
pomene
tak brzy na zemřelé , a když možno
gest, gjli čas po čase k hrobům gegich, tam r o z gjmánjm wzbuzowati w srdci city wděcné a ná­
božné, a spasitedlná naučenj bráti s sebau do ž iA vota
wezdegšjho , lehkomyslnosti a pokušenj
L épe gest, dj Kazatel VII, 3 . , gjti do
domu pláce ( nad m r t w ý m i ) , nežli do dom u
plného ?
liodowdnj ;
proto ze se vu onom prip o m jn á
konec wSech
lid j , a kdo gest geště p ln ý ži-
w o b y /j, r o z g jm á , co ho někdy senného potká.
Ano, pohřebnj slawnost, sm utek, památka w eyročnj , vvubec obřady , kteréžto shromažďuj] děti
ku pohřbu otcow u,
wzbuzugj w nich netoliko
spasitedlná rozgjmánj, ale i k tomu gicli ponaukagj , aby w ucti wosti měly geho poslednj wůli,
geho otcowská
dobré
nawrženj a uapomjnánj, a geho
přjklady.
Zármutek wáže srdce k srdcí
mnohem mocněgi, než radost a Aveselj.
Což w i-
děti gest zwlášt u lidu sprostěgšjho, a u wšech
t ě c h , kteřj wěrně oslřjhagj staro b y lý ch , chwalitebných obyčegů.
A neslauž] to
také pozůstalým
k potěše,
když si doswědčiti moliau, že swým milým po­
slednj lásku , poslednj čest a službu prokázali,
kterauž gim geště prokázati mohli ? když widj, že
au množ] gim s nimi tu lásku , čest a službu
prokazug], také gim (pozůstalým) k pomoci laskawě náchylní budau?
Aneb negsau zemřelé­
mu ty modlitby a oběti mše swaté, kteréž se při
a po pohřbu za duši geho konagj , nic platné?
My katoličt] křestané wěřjme aspoň \v obcowánj
sw atých, a w platnost modliteb za mrtwé. Když
tedy ctný pohřeb neprospěge t ě l u , p ro sp ěg ezagisté duši.
Gestliže toho wšeho nepřátelé
počestných
pohřbů newědj , mělitby aspoň w ě d ě t i, gak pro­
spěšné gest wcřegné a poctiwé pochowáwánj m rtwýcli towaryšstwu lidskému.
Nebot kdyby kaž­
dému swobodno b y l o , učí niti s m rtwým tělem,
coby se mu ljbilo, buď ge o saukromnosti za­
hrabat!, aneb někam w y h o d iti; g ak ý, zdrawj a
žiwotu lidskému záhubný puch musilby tu, zwlášt
\v teplých zem jch, aneb času letnjho pow státi?
Zagistéby gedua morowá rána druhau stjhala.
A
\v gakém nebezpečenstwj bylby také žiwot lid­
ský z strany tagných wražedlnjků, anby zlo či­
nec takowý spáchanau wraždulehko ukryti m ohl?
J k zamezen] takowých zločinů slaužj weřegný,
s zwláštnj slawnostj a s zwláštnjmi obřady ko­
naný
p o h ře b ,
an tu smrt každého
zgewná, a
weřegně známa se činj.
Ze wšeho tedy wypleywá , že slušný, po­
čestný pohřeb zemřelých w gakémsi wnitřnjm
přirozeném puzenj, a zwlášt wneomylných p ra w dách swatého zgeweného náboženstwj se zaklá­
dá; že gest weřegné wyznánjwjry w tyto Božské
p raw dy; že může slaužiti a slaužj k mrawnému
wzdělánj lidskému ; že gest prospěšný zemřelým,
a potěšitedlný pozůstalým, a že i mnohému zlé­
mu , kteréžby společnost lidskau hubilo , mocně
překážj,
aneb
ge o dstraňuge:
že tedy nikoli
zb y tečn ý , ale dobrý a chwalitebný gest.
A kdo
hanj pohřby počestné, aneb gim o d p jrá, kterak
chce ten člowěkem w společnosti na mrawnj zá­
kony upiaté, neb dokonce křestanem slauti?
Ale kčem u, prý, ty autraty? T o t gsau p e njze wyhozeny ; zdažby se nemohly raděgi chu­
dým duti, aneb k něčemu ginému dobrému obrátiti ? — Slušným, počestným pohřbeni nerozum)
se přjliš skwostný, a s welikými
autratami spo-
gený. Nebot pohřbu, kterýž ivjce z peychy a n ád­
hernosti, než z uctiwosti a lásky k m r t w ý m se
děge, a kterýž n c n j pozůstalosti zemřelého, aneb
s m č n j přjbuzných p řim ě ře n , nikoli neschwalugem e.
T en íowněž tak zawrženj hoden gest,
gako skrblý pohřeb.
způsoby.
W šeck o má swé meze a
Ž eb y ale obrácené na slušný pohřeb
penjze wyhozeny byly, nemůžeme rozuměti. Ne­
bot widěli gsme, že počestný
pohřeb mnohoná­
sobně prospěšný gest ; penjze tedy na w ěc prospěšnau, užitečnau obrácené nikoli negsau wyho­
zeny. —
Oprawdowě pak chudým almužnu, po­
moci udělowati, gest wěc welmi dobrá, a náboženstwjm Kristowýni přikázaná.
Ale zdaž nepa-
třj také, zwlášt w kragi, obyčegně ti mezi chudé,
kterýmž se z pohřbu něgakého zisku dostane ? Duchownj gest často skutečně chudý ; a byt nebyl,
zdaž nenj poukázán, by, kdo chrámu slaužj, i od
chrámu žiw b y l? a zdaž nepřicházj to, co dobré­
mu duchownjmu přes počestnau wyžiwu wybeywá, opět oprawdowě ch u d ým ?
Zdaž důchody
kostelů, na přjgmu z pohřbu z č á s ti weliké zalo­
žené, křestanu o náboženstwj starostliwému mohau
býti lhostegné? Zdaž učitel tak bohatý býwá, aby
se mu ten přjspěwek k ulewenj geho obyčegné
bjdy ožjwati, nebo tak w o b c i zbytečný,
aby se
mu směle odegmauti mohl ? Zdaž gsau druzj, genž
při chrámu, a také při pohřbu posluhugj, možnj,
bohatj lidé ? zdaž nenj slušno, by i řemeslnjk ně­
jakého weydělku dosel ? a tak se geho zchudnutj nadešlo? zdaž se nemůže a nemá také při slušuém pohřbu na tak nazwané chudé pamatowati?
Gindy strogili křestané počestné pohřby, a přede
geště také chudým almužnu udělowali.
W šak
práwě ti, kteřj na chudé odkazugj, gim ani halj—
ře nedagj ; pod zámjnkau, žeby lépe bylo, chu­
dým přispčti, hledj toliko swůg měšec naplniti,
neb tělesným žádostem hognau wnadu stro g itijto
gsau, gak se přečasto spisowatel tohoto přesw ědčil, gegich c liu d j , a g e g ic h dobřj skutkowé j /
Když Maria pomazala drahau mastj hlawy a noh
Ježjšowých, Jidáš také p ra w il; ,,K
čemu
tato
ztráta? Zdaž nemohla mast tato prodána b ý tiz a
tři sta peněz, a dáno býti ch u d ým ?“ T o p a k n e řekl, žeby měl péči o chudé, ale že zloděg byl, a
měšec máge, to což dáwáno bylo, nosil.
6 , K atechesj
o poZdrawenj andělském.
Od Vinceucia Z ah rad n jk a, faráře Ivřešickcho*
Předoznámenj.
Katechesj se wedlé zdánj mého od kázanj
znamenitě nedělj, a galtož kázanj gistě nenj do­
b r é , nem ůž-li s e , zwláště prostředkem dotazow án j, w katechisacj
prom ěnili: tak i katechesj
gistě gest chybná, nemůželi se z nj, pauhým toli­
ko proměněnjtn katechetické formy, učinili dobré
kázanj.
K atech eta, tak gako kazatel, mluwj o
gedné neb o několiku náboženských p ra w d , a
sice gasně, důvvodně, gemně, pohnutliwě a tak,
aby si posluchatelé hlawnj wěci mluwenj geho
dobře pamatowali , a obrátili
dnáuj swé.
11a
smeyslenj a ge-
Má tolikéž katechesj , tak gako ká­
zanj , swůg úwod neb přjstup , swé rozwrženj w
částky , swůg záwěrek , neb přjležité skonánj.
Katechesj se od kázanj čelně a podstatně dělj a
rozezná wá tjm , že katecheta nemluwj w gednom
kuse a nepřetržené, nýbrž i přjhodne otázky
děti podáwá.
11a
Záměr a konec těchto otázek ge­
ho g e st, aby některé hlawněgsj wěci djtkám w
pamět wtiskl, pozornost gegich wzbuzowal, zda­
li wšemu porozuměli se p řesw ědčil, a posléze
z prawd , dětem giž známých , giné neznámé
p raw d y , zawjracjm způsobem mluwenj, w yw ozowal.
W poslednjm tomlo způsobu dotazowá-
nj weškera sokratika stogj, kteréž ale negeden
katecheta welmi neprozřetedlně užjwá.
Mnohý
totiž nic wlastně sám newypowjdá a n e u čj, nic
newyprawuge, nic prodleněgšjni, nepřetrženým
mluwenjm cljtkám na srdce neklade , nýbrž usta­
vičně se w yp táw á, a aby děti ustawičně odpowjdati mohly, ptá se na maličkosti, ptá se na
wšednj w ěci, ptá se bez maudré p řjčiu y , ptá se
tíik, že celá geho katechesj, tak gako w lažn áw o da , nechutenstwj zbuzuge.
Nebudiž katechesj
nepřetržené , w gednom běhu plynaucj
mluwenj,
nebudiž ale také w nepřehledný, studený řetěz
samých otázek a odpowědj gako přesekána.
Ka­
techeta wždy wjce mluw, než d ě li, a tu , kde
se něco w celosti djtkám předložiti má , kde ka­
techeta hliwnj některé wěci w krátká, gádrná a
mocna slowa
potáhnauti může, kde se prawda
něgaká ze žádné giné známé prawdy wywinauti
nedá, anebo
otázky mjsta
kde se k srdci mluwiti má,
neměgte.
žádné
Podáwám tuto přjklad
katechetického wyučowánj podlé rozumu a smy­
slu sw ého,
kterýž přigdeli wliod, do každého
Bohdá swazku časopisu našeho gednu
wyhotowjm.
katechesj
Posléz budiž připomenuto, že pro
ukrácenj řeči anšetřenj mjsta děckých odpowědj,
anyt bez toho známy gsau, mlčenjm pomjgjtn.
U w o d.
Maria panna w samotném pokogjku swém
prawě bohomyslným rozgjmánjm se objrala, an k
nj nenadále přistaupil anděl Božj.
galc se anděl tento gmenowal?
\Y jte-li, děti,
Ano, Gabriel to
byl, knjže andělů, \vpřjgenmé,\wážué postawěčlowěka.
Gakýrni slowy nebeský posel Marii po-
zdravvil? T ak promluwil wyslanec Božj kswaté,
newinné panně; ona se lio ale ulekla, a nemohla
pochopiti, coby to pozdrawenj
znamenalo;
ne­
mohla pochopiti, gakby byla plnau milosti, a'požehnanau mezi ženami.
Tu gj anděl zwěstowal
radu a uloženj Neywyššjho.
w al?
Co gj anděl zwěsto­
Koho měla mocj Ducha swatého počjti a
porodili? Oznámili gj spolu posel Božj, že i Alž­
běta, přjbuzná gegj, w starém, sešlém wěku
náčka počala.
sy­
I odewzdala se Maria pokorně a
důwěrně w uloženj Božj.
W gaká slowa při tom
lc poslu Božjmu promluwila ? Na ta slowa se wrátil Gabriel do nebe, Maria ale působenjm Ducha
swatého počala \x panenském žiwotě swém člo—
wěka, s kterýmž se spolčil a sgednotil Bůh.
B ylo-li slýcháno, co se Marii přihodilo ? Ne­
b y lo -li to weliké tagemstwj ? Mohla-li o to m m lčeti? Pokud nemohlo pokogno býti srdce gegj i’
A k e komu se měla obrátili, komu s w ě iiti? K
Alžbětě.
K do na Alžbětu gako prstem ukázal?
K e komu sám anděl Gabriel Marii pannu odeslal;’
K oho tedy šla nawštjwit Maria?
Spěchala swatá
panna přes kopce, hory a doly do města, w kte­
rémž zůstáwala wěrná, upřjmná, pobožná teta ge­
gj Alžběta.
Pozdrawila Maria Alžbětu, ta alesot-
\va spatřila milostnau, kwetaucj pannu, so tw au -
slyšela libý hlas a rozkošné pozdrawenj gegj, an
hned na mjstě oswjcenjm Ducha swatého pozna­
la, že Maria gest wywolenau rodičkau pána pánu.
Bfocně se pohnul weškeřen žiwot gegj, a p o w ý šeným hlasem zwolala : T y s požehnána mezí že­
nami, a požehnán gest plod žiwota twého Ježjš!
Gak promluwil anděl k M a rii?
Gak Alžběta
v ysok ý m hlasem zw olala? K dy pak my ta slowa
andělská a slowa Alžbětina béřeme w u sta sw á? K
těmto pak slowům přidáwáme prositebná slowa,
kterýmž nás cjrkew swatá naučila.
Gak znj slo­
wa ta to ? Powězte mi nyuj celé pozdrawenj an­
dělské ? Koho modlitba« taulo čijme a slawjme ?
YVéztežwšak, milé djtky, že se tato modlitba to­
liko tehdáž Ijbj weleslawné Marii panně, a že -to­
liko tehdáž aučinliwě za nás u Boha prpsj, když
gi srozum em řjkáme a srozw ahau.
Gak máme
i ¡kati pozdrawenj andělské ? Pozdrawenj andělské
krátká! sice gest
m odlitba, ale gádrná a mocná.
Gá wám gi nynj wyložjm.
Gakau modlitbu wám
nynj wyswětlowali budu? Dřjwe mluwiti budu o
slowjch, gimiž Maria od anděla a od Alžběty p o zdrawena byla , pak potom o pobožné
žádosti,
kíerauž Marii, té swaté panně, matce a panj dů­
věrně předkládáme.
I.. D j 1.
Gak znj
prwnj polowice té překrásné m o ­
dlitby, kterauž ctjme Marii pannu? „Zdráwa bud’
Maria, milosti plná, Pán 3 teb au, pnžellnáňas m e C asn p is p . K a to l.
D u ch . V . 4 .
fi
zi ženami, a požehnán plod žiwota twého, Ježjš.“
1.
Gak počátečně woláme k M arii? Z d r á n
bud' M a r i a ! Obljčeg Bíarie panny byl čisté zr­
cadlo newinné, předobré duše,
stati swět z ruky gegj?
A koho měl do-
Co tedy cjtil anděl'Ga­
b r ie l , máge před sebau tu swaloswatau pannu?
Ano — radowalt se posel Božj, a na gewo dáwage
radost swau, ř e k l: Zdráwa buď Maria. Uato slowa geho gsau slowa radosti a potěšenj.
Co i my
můžeme, a máme cjtiti, když na Marii mysljme ?
Z Marie panny se raduge nebe i země.
nám přicházj skrze Ježjše ?
Co k
Co nám gest skrze
neg po smrti, odewřeno ? Kdo nám ale Ježjse K ri­
sta porodil?
našj.
Maria tedy gest přjčinau radosti
A čj medle lcrálownau gest Maria?
koho gest w nebi
powýšena?
nebeské sláwě swé milnge ?
Nad
A zdaliž nás i \v
Miluget nás Maria,
a podlé weliké m o c i , od Boha přigaté, horliwě
w yged náw á dobré naše.
ce naše při každém
Co tedy cjtiti musj srd­
na Marii pomyšlenj ?
Kdo
zná M arii, zná syna gegjho , zná gegj welikau
m o c , sláwu a důstognost w nebesjch: s radost)
na ni myslj , s radostj o nj m lu w j, a radostně gi
s andělem pozdrawuge , řka : Z d rá w a , tisjckrat
buď zdráwa M aria! — Buďte, milé djtky , žiwy
lak, aby i na wás každý s radostj zpomjnal, s
potě.šenjm o wás m luw il, a s upřjmau srdečno­
st j wás pozdrawowal.
2.
Zdráwa buď Maria , řekl a n d ě l, a h
doložil i přjčinu radostného pozdrawenj toho. Co
lotiž řekl ? JVLilosti plná. Řjci chtěl těmito slowy: „Na tobě má Bůh obzwláštnj zaljbenj swé •
přehogně obohatil duši twau ; dal tobě wšecko,
co krášlj a šlechtj člowěka.“
Prawdu powěděl
posel B o ž j, žet Maria gest plua milosti.
I bez
geho swědectwj se každý snadno domysliti múze,
že Maria přehogně darů přigala z ruky Božj, a že
gest wšeho milowánj hodna. —
Maria ?
Cj matkau byla
Gakého krále swětu porodila P
Cj syn
byl syn gegj? Co z toho uzawřjti můžeme ? Nad
které dcery lidské Bůh rodičku spasitele swěta
wyznamenal ?
Dal-li gj méně čili wjce milostj,
darů a dokonalostj těla a duše, nežli wšem giným
matkám?
W sk u tk u , milé d jtky, Bůh by byl
nebyl Bohem neskončené mocným a maudrým,
kdyby byl wšech darů a milostj swých
rii newylil.
Mělat Maria andělskau duši w těle
bez wady a poskwrny.
Gakau duši měla M aria?
'A gakém těle měla tuto
andělskau duši?
lidé přinášegj na swět owoce hřjchu
rodičů.
na Ma­
Duše gegich hned
při
Ginj
prwotnjch
gegich
zwláštnj má m dlobu, neduh a křehkost.
početj
O po­
čet) Marie panny nás ale cjrkew swatá něco o b zwláštnjho wěřiti uČj.
Gak byla Maria od Anny,
swaté matky swé, p o ča ta ?
Ano, početj gegj b y ­
lo bez hřjchu , a protož giž w žiwotě matky swé
zwláštnj dokonalosti a moci těla a duše od Boha
dostala.
Marii Bůh před wěky za dceru swau
wywolil, a giž gi nadto proginé lidi milowal.
Z gaká ale giné přjčiny Bůh Marii nade wšecky,
panny a matky milowati musil ?
Co se nalézalo
na M a r ii, coby se Bohu bylo neljbilo i’
Co kaž­
dý maudrý a dobrý člowěk měl z M arie, když
se gi zná ti naučil?’ W prawé p r a v d ě , bez sr­
dečné radosti a bez zwláštnj libosti žádny na p řemilústuau Marii pannu hleděli nemohly
wé neyraděgi Marii vyobrazugj.
Maljro-
Ale žádný obraz
gegj nenj tak u m ele , wtipně a řemeslně způso­
ben ,
by weškeran milostnost gegj plně a cele
ukazoval.
Zdráwa buď Maria, plna milosti !
Co se wám z d á , milé děli, zdaliž gsme my plni
milostj Božjcli? Kdo ale z nás gest bez milosti í
Od koho každý z nás přigal zwláštnj dary a mi­
losti?
Může-li člowčk winu hřjchú swýcli p ři-
pisowati B o h u ? M noho-li milosti Bůh gistěkaž­
dému člowěku uděluge?
Ano Bůh každém uto-
Hlc dáwá m ilostj, by bez hřjclni žiw býti mohl.
Užjweyme gen s vděČnostj
nám udělil Bůh.
těch d aru , kterýchž
Užjweyme milosti Božj tak,
aby na nás Bůh s potěšenjm hleděl
s vysokého
nebe sw éh o, a aby nás milowal galc o n, tak i
každý člowělc, kterýž se nás zná li naučil.
3.
Powězte mi, djtky, co dále řekl and
když powěděl, žeby Maria byla plnau milosti;
T ak i my v o lám e : „ F d n
stehnu.-, wšemohaucj
Bůh s tebau gest, M aria;
s tebau b y l,
pokud
gsi žiwa byla na zem i; přebýwal w srdci twem,
a dáwal ti p o kog, útěchu a r a d o s t; v šem u , což
gsi brala před s e b e ,
dáwal žádaný
prospěch;
byl s tebau Bůh na zem i, a nynj gest s tebau na
5tů&
o p ozd raw en j-an d ělsk ém .
nebi.“
Kdo gest a byl s M árij? Skýtn byl Bulí
zde, a s kým gest nynj na nebi:’
divvno, že Bůh byl a gest s Marij.
kem gest čisté,
newiuné srdce;’
Nebudiž nám
Cj p řjb y tKdo
obzwláštně přjtom en, kde gest neljčená
nost, a prawá d o brota?
žehná a pomáhá?
gest tu
pobož­
Komu Bůh obzwláštně
XJ koho giž Maria ustawičně
myslj swau byla ? Co Maria wždy činila ? S čj
wůlj gegj wůle wždy byla sgednocena ? Iício te ­
dy ustawičně byl s nj?
Marij?
—
A kde nynj gest Bůh s
Práwě se m odljm e, djtky, -že Bůh
wždy byl s Marij
lak, gako nynj s nj gest w
blahoslaweném sjdle nebeském.
Pamatugme wšak
při tom , že i s námi chce býti Bůh, a že wždy
gest liotow , pomáhali nám , a žehnali každému
předsewzetj našemu.
Gestliže Bůh s některým
Člowěkemnenj; gestliže člowěk sobě samémugest
zanechán , a bez pomoci a požehuáiij Božjho p r a i.uge : kdo gest tjm w iuen?
S kterým člowěkem
nemůže býti B ůh? Můželit Bůh člowěka
šen j
dáti pomoc sw au?
k hře­
Gakýmby Bůh nebyl
ÍSoIiem, kdyby člowěku hřešili pomáhal?
Buď
wnle naše wždy srownáua s wůlj Božj ; obm eysíogme a čiříme wždy to , což welj B ů h , a Bůh
zajisté bude s námi zde na z e m i, a bude s námi
i po smrti na onom lepšjm swětě.
4.
Powažme giž nynj také síowa andělowa
a slowa Alžbětina, slowa: Požehnán as m ezi že­
nami.
Prawý smysl a rozum slow těchto g est:
,,Maria, ty gsi cli a sláwy neyhodněgšj; ty nade
wšecky panny a matky chwálena a welebena bý­
lí . máš.“
Čeho gest
Maria neyhodněgšj ? Nad
koho má chwálena a welebena b ý ti? W ézte, mi­
lé d jtky, že Maria gest w skutku požehnána, wšj
pocty hodna mezi dcerami lidskými.
Kdyby te-
be u přikladu, Pawle, cjsař , král, biskup, p a­
pež neb sic něgaký welikomocný pán v yzn am e­
nal a p o ctil: zdaližby tebe gínj lidé měli w leh­
kosti?
Coby tobě wzdáwali? Powězte mi giž,
kdo Marii poctil a wywýšil? Které matce
p m ně dal Bůh před
neb
Marii předek ? Oj matkau
B i h Marii pannu učinil? Án tedy Bíih sám Marii
wysoce p o c t i l : což i my činili máme ? — K te­
rým lidem wůbec náležj če s t, wážnosl a chw ála?
Gakau ale byla Maria ? Nebylat Maria toliko do­
b ra ň , nýbrž neylepšj.
Po synu swém Jež jsi K ri­
stu neywyššj lidskau dokonalost] zde byla ozdobena.
Bez čeho bylo gegj početj ? A bez hřjchu
byl i weškeren žiwotgegj.
Žádnát dokoncepo-
skwrna na ni nalezena nebyla.
Cj milosti byla
Maria plna? Kdo ale gest pln milosti, gakým ten
ze wšech lidj býti musj ? W žiwoíu Marie w šecky krásné ctnosti se stkwěly.
Gáí některe to­
liko obzwláštnj ctnosti gegj wytykam.
Byla Ma­
ria zrcadlo panenské nevvinnosti, čistoty a styd liw o sti; byla plna pobožnosti a swateho ohně;
byla ku podiwu krotká, tichá, mjrná a pokorná;
byla rozmyslná a powážliwá, a wšecko, poněkud
znamenité, pilně na mysli swé wážila ; byla srd­
ce autlého a ciledlného, plna autrpnosti, dobro
t y , wljduosti a lásky ku wšeuhněm lidem.
ká byla Maria?
G a-
Gaké cli a chwály gest proto
hodna? Snažte s e , milé děti, by gste \ve wšem
smeyšlenj a gednáuj swéin podobuy byly Bíarii.
Neb toliko následowánjm ge^j pobožnosti, dobro­
t y , pokory a ostatnjch clnostj oprawdu ukazugenie, že si gj wysoce wážjme, a že gi oprawdu
mánie za požehnanau mezi ženami.
5.
Kdo ale clj matku, koho také spolu ctjli
musj ? Ano, gako Maria gest prwnj, íieyslawuěg.sj a neydůstogněgšj mezi wšemi ženam i: tak gest
wSj cti a sláwy hoden i ten, kteréhož koblaženj
swěta počala a porodila.
Gak proto sb o h ab o g -
nau Alžbětau a s cjrkwj katolickau woláme ? Fa-
zehnáa gest plod £ ¿zvala twého, JezjS, to gest,
požehnán, ctěn a slawen gest i syn t w ů g , Ježjs
Kristus.
Gesti-li Ježjs Kristus toliko člowěkem?
Gaký gest učitel náš ? Čeho přjklad nám w ž iw o tu swém wystawil ? Co nám skrze unmčenj a smrt
swau wygednal ? Kde w nebi gakožto pán a král
sedj ? A koho gednau saudili bude?
Kdo se mu
klanj na nebi ? T ak se mu i na zemi každé klaň
koleno.
Každý zw ás, milé děti, horli wým bud’
clitelem Ježjše Krista.
Dokazugte to ale skut­
kem, že znáte a ctjte Ježjše.
Neljbjt se mu čest,
chwála a sláwa \v uštech hřjšnjka.
Koho ctjme,
když zachowáwáme učenj Ježjšow o? Á koho čij ­
me, když následugeme přjklad Ježjšůw?
II. D ) I.
Nynj, milé djtky, přistupme krozgjmánj druhé'polow ice té krátké modlitby, kterauž obyčegu5 pro plněgšj uctěnj Marie panny k modlitbě Pá­
ně přidáwáme.
í.
Gak z wnitřnosti duše k Marii woláme?
Sw atá M a r i a , matko Bozj.
Zdaliž gest Maria
mezi sw atými? Koho Maria v nebi důstogenstwjtň
;\ sláwau přewýšuge?
rozumný nepochybuge.
O tom, milé djtky, žádný
P ro č ale také Marii na-
zýwáme matkau Boži ? B yla-li dřjwe nežli Bůh?
K do musj dřjwe býti, tw or-li, Čili stwořitel ? Mohla-!i tedy Maria porodili toho, kterýž gest sám
stwořitel em gegjm? W p ra w é m a vlastujm smy­
slu slowa Maria arci Boha porodili nemohla, \v
tomt smyslu gj ale cjrkew swatá Bohorodicj negmenuge.
Člowěkat Maria porodila.
K do se ale
stjm to člowěkem neyužšjmi swazky spogii? Kdo
se s ijmto člowěkem spogil wgeduoiu osoby?
Kdo w člowěku tomto viditedlně na zemi obcow a l? B y l a -li tedy Maria sprostau, obvčegnau mat­
kau?
Byla-li matkau pauhého člow ěka?
Maria rodička«
Bylat
člowěka, s Bohem sgednoceného.
Gak proto práwě Marii
w tomto ohledu gmenu-
geme ? W skutku, milé děli, práwě slušně a nále­
žitě Marii, rodičku toho, kterýž gakoBůh žiw byl
mezi námi, matkau Boi:j gmenugeme.
T o weliké
gméno, gméno — matka Božj, — žiw5 nám stáwj před oči, žet Maria w skutku gest plna milosti,
že Bůh byl a gest snj, že gest požehnanau mezi
ženami, že gest nade wšecky zbory swatých w y wýšenau a oslawenau králownau nebeskau, že mno­
ho může, mnoho platj u Boha , a že následowně
iiplaau kn j můžeme a máme mjti důwérnost.
2.
kau B ožj?
Gale proto woláme, gmenugjce Marii m at-
„Prus za nás.“
Srdečně w olám e:
„M aria, swatá Maria, Maria, rodičko božského pá­
na a spasitele našeho, rodičko Syna Božjho, pros,
orodog za nás před trůnem Božjm.“
M agj-liswa-
tj w nebesjch tak obmezený rozum, gako my li­
d é ? A poněwádž swatj w nebesjch powýšený r o z ­
in u
magj :
m ohau-li mjti dobrau wědomost po­
třeb a žádoslj našich? A gsau-li lak málomohaucj
gako m y ? Iídot g im bez pochyby dal moc, i nám
zemčanům dobře činili ? K dy nás swatj m ilow ali ? Zdali, když odešli od nás, milowati nás pře­
sta li? Newychladlat w g isté prawdě gegichknám
Saska, anobrž nynj, w dokonalegšjm způsobu swém
wjce nás než gindy milugj. Co nám žádagj? K o ­
um gistě žádosti tyto předkládagj? P řjm lu w y g e gich gsau wýlew prawé a čisté lásky.
10
Kdo p ro -
wpřjm luwách gegich zwláštnj má zaljbenj? Á
ke k o m u se Bůh pro ty to přjmluwy swatých d o b rotiw S gšjm ukazuge?
B oha
žádali m á m e ?
Koho t e d y o přjmluwu u
Skrze koho
přistupowati
máme k B oh u ? Koho ale mezi swatými obzwláštně o platné
orodowánj u Boha wzjwati máme ?
Ano, M arii, weleslawnau matku wtěíeného
B»ož)ho taužebně wzjwati máme.
Syna
Onat i našj p r a -
wau gest matkau.
c j?
Cj gest přjwětiwan milowui-
A pouěwádž m ezi swatými neywjce má do­
bročinné m oci: kdo nám mezi swatými neywjce
může prospěli? I í n j tedy, k té milosrdné, dobré,
welikomocné panj a matce obracugme zraky swoge.
K nj se utjkeyme wkaždé těžkosti, wkaždé
p o třeb ě; k nj woleyme každý den z hluboká srd­
ce : Swatá Maria, matko Božj, pros za n á s !
3.
Pros za. nás h řjšn é.
T o slow]čko —
hřjšné — nenj bez důwodu wpozdrawenj anděl­
ské pogato.
býti má ?
Kdo z Iidj gest takowým,
gakýmž
Před kým každý člowěk, i neylepšj,
gest hřjšn jkcm ? Na čj zásluhy žádný člowěk spo­
léhali nesni) ? Skrze čj zásluhy nám ale Bůh dáwati řáčj to, čehož sami nezasluhugeme ? Kdo giž
mezi swatými neyplatněgi se za. nás hřjšné lidi
přimlauwá ? Z d a lib y s e a le Maria za nás přimlauwala, kdybychom se za swaté, naprosto čisté lidi
pokládali ?
Každý člowěk wyznáwati má před
Bohem nehodnost s w a u ; každý se má hluboko kořiti před obljčegem Božjm. Pamatugte na lo, milé
djtky, žel w skutku wšickni gsme hřjšnj,
nedo-
slatečnj, bjdnj lidé, kdykoli woláme k Marii: Pros
za nás hřjšné.
4 . Co wpozdrawenj andělském následuge po
slowu hřjšné? Ano, wolám e: N ynj, Maria, nynj
pros za nás, pros za nás w každém okamženj žiwota.
Kdo zlidj gest tjm ugištěn, že nezablau-
dj a nepadne?
Bez čj pomoci žádny wdobrém
prospjwati nemůže ?
Čj milosti
nám iistawicně
gest potřebj ?
Koho tedy ustawičně prošiti m á­
me o smilowánj a o pom oc?
Oč wolati máme k
blahoslawené Marii panně? W prawdě, djtky, taužebně wolati máme, aby Maria bez přestán] u B o ­
ha za nás orodowala, a ustawičně skrze Ijbeznau
přjmluwu swau nám wygeduáwala přjzeň a m i­
lost Božj.
5.
Co se wám ale zdá, milé děti, w kterém
okamženj žiwota nám obzwláštně milosti Božj a
přjmluwy Marie panny gest potřebj ? Gak proto
na konci pozdrawenj andělského k té welikomocné , dobrotiwé , swaté panně a matce
woláme :
Pros za nás iv h o d in u sm rti naši.
B yli-lib y
gste rádi w n e b i? Kde nicméně' wšiclcni gste rá­
di? Každý člowěk setěšj na nebe, proto ale p ře d ce žádný rád odsud neodcházj.
Gak gest kaž­
dému, když si předslawuge, že gednau um ře?
Gaký obljčeg má smrt, wábný-li, čili strašliwý ?
Zdali gest kdo tak srdnatým, by se gj nelekal?
Hodina smrti, milé děti, hodina smrti welikátgest
hodina.
Gak člowěk zde přestal, tak tam z.ačj-
ná ; gak zde umřel, tak tam
gest žiw.
Gakýmí:
si tedy každý rozumný člowěk žádá b ý tip ř i sm rii sw é? Bohatýrii-li ? Zdali m o c n ý m a slowútuým?
Který člowěk wpokogi a w dobré naděgi
zawřjti může oči swé ? Mnoho, děti, přemnoho,
miobrž wšecko, wěčné blahoslawenstwj člowěka
na tom záležj, by člowěk při smrti dobrau měl
wůli, pobožný aum y sl, a duši cele obrácenau k
Bohu.
Mnoho tratj člowěk při sm rti; tr a tjw š e -
cky radosti wezdegšjho žiwota, tratj celý tento
s v ě t.
Ale předce w.šecko rád může opustili, na-
děge-li gest, že slastně,a blaze dokoná, a že skrze
tmawau bránu smrti progde k sv ětlu věčného ži­
wota.
P o v ě z te tedy geště g ed n a u : W kterém
čase žiwota neywjce potřebugeme pom oci a mi­
losti B oži?
Čj přjmluwa mezi swatými nám w
hodině smrti n e y v jce gest prospěšná ? K dy tedy
A volati máme,
aby Maria obzvláštně u Boha za
nás o r o d o v a la ? Komu záležj na slastné, pokogn é , blahoslavené smrti, ten každý den z hlubo­
kosti srdce v o l á : Maria, ty sv ata, blahoslave­
ná matko, ty královno nebeská, pros za mnebjdného, když se budu laučili stjm to s v ě t e m ; orodug, přim lauvey se za mne a za v š e ck y lidi w
hodinu smrti našj ! “
Z á v ě r e k.
Co gsem v á m , djlky, dnes v y k lád al? K če­
mu katoličtj kře slané tuto gádrnau, krásnau,sva~
tau modlitbu přidáwagj? Ivdy modlitbu luto ř jkagj ? Modlete se gi pozorně, r o z v á ž l iv ě a s pra­
v ý m srdce pohnutjm.
dělské s andělskau
íijkeyte pozdravenj an­
vraucnostj a čistotau mysli,
íijkeyte gi tak, aby ta neysvětěgšj panna a mat­
ka laskavě
11a
v á s hleděla snebe sv é h o , a těšila
v á s , pomáhala v á m , prosila za v á s , a po smrti
v ašj v á s p řiv ed la k Ježjši Kristu, synu svém u
do v ě čn ě trwagjcj, n ev ý m lu v n é radosti.
7 . Trogj kázanj o síawu člowěka p osm rli.
Od W á c l. W ilém a W á cla w jčk a .
(D o k o a ř, e 11 j . )
C. 0 prostřetlnjm stawu na w ěěnosti, neboli o
očistci.
S w a to a spasitedlné gest m yšlen] za m rtw e se m odliti,
aby
od liíjch á byli zp ro štěn i.
Co člowek
2.
M ach . X I I , 4 6 .
zde na zemi seg e, to na onom
budaucjm swětě žjti bude.
Odcházegjt odsud li­
dé očištěni ode wšj poskwrny duše, plni lásky k
Bohu a bližnjmu; dosáhli! zde
mrawnj dobroty
a dokonalosti, gakau gen člowěk dosáhnauti mů­
že , a což od nich koli dobrým práwem a sw ědomjm žádáno býti mohlo, to w plné mjře w y k o uali.
O těch a takowých nábožných a spraw e-
dliwých lidech pewně w ěřjm e , že po smrti swé
zrovvna lcpožjwánj newyslowné radosti a blaže­
nosti přicházegj.
Přeblažený způsob žiwota g e -
qich obecně nebem nazýwáme.
Sprawedlivuý
půgdau do ziwota ivéčnélio. (Mat. X X V , 4 6 .) —
Odcházegj pak odtud i zlj, na neywyššjm stupni
zpustl] a přewrhlj lidé, gešto zde ne podlé rozumu
a přikázán] Božjcb, nýbrž podlé tělesných swých
žádost] žiwi gsau, a pro zisk swůg a rozkoš swau
i zaumysla, s dobrým a swětlým \vědom]m zle a
nepráwě g ednag], aniž se kdy w hřjšjch a nepra­
vostech swých p oznati, a k Bohu a geho sw atým přikázanjm se obrátiti cht]ce.
I ti k now é-
mu ž iv o tu po smrti přicházegj, a v š a k k ž i v o tu n e v ý s lo v n ě trapnému a nešíastnému. Přesmut­
ný způsob žiwota gegich na v ě čn o sti peklem na­
zý v á m e .
Bezioznj
■¡růgdau ale do
trdpenj
tvěcnéhu. (Mat. X X V , 46.)
Ubjragj se v š a k ale také odtud a umjragj
lid é , kteřj toliko proslřednj zde dosáhli dokona­
losti.
Činili sice za žiwobytj swého dobré, ale
často také hřešili, ne-li zúmysla a s plným v ě d o m jm , aspoň z n ep o zoru , unáhlen) a lidské křeh­
k o sti, a tudy buď mnohými geště wadami a ne­
duhy duše poskvrněni g s a u , aneb za hřjchyswé
těž k é, gichžto ginak upřjmě litov ali a napraviti
hleděli, dokonale zadost neučinili.
Kam medle
přicházegj duše
t a k o v é , když se od těl svých
odlaučily ?
přicházegj do o čis tce , o němž
Ty
my katoličtj křestané w ě ř jm e , že gest prostřednj
mjsto mezi nebem a peklem, čili třetj sta v , a si­
ce t a k o v ý , v němž zemřeij kratčj neb delšj čas
gediné proto bolesti a trápenj snášegj, aby za hřjchy s v é dokonale zadost učinili, od každé v a ­
dy a p o skvrny duše auplně se očistili, a nabytjm přjslušné dokonalosti, bez kteréž odsud ode­
šli, k požjwánj nebeského
p řihotovili.
blahoslawenstvj se
Ant gsme giž o blah o slave n é, i o
neštastué v ě č n o s t i , totiž o nebi a pekle m luvi­
l i , vyšetřjm e
očistci učj.
dnes,
čemuž cjrkew katolická o
Učj totiž:
1)
Ž e očistec gest, a
2)
že dušjm v něm trpjcjm, od nás zde
přebývagjcjch všeligakým nábožným způsobem
může zpomáháno býti.
T akt se o tom s v á t ý všeobecný snem T r i dentský prohlásil; (S e ss.Y J, C a n .3 0 . Sess. X X V .
Dccret. de Purgatorio,) a my se snadno přesw ědčjine , gak důwodné a spasitelné i spolu utěšitedlné toto učenj v j r y gest. —
O kýž milosrden­
ství a lásku u v šech přjtomných wzbudjm k mi­
lým, drahým zem řelým ,
Pánu zesnulým !
a vesm ěs ke v š e m v
L
Do nebe nepřigcle nic nečistého.
X X I, 2 7 .)
(Z g e v .
A v š a k gsau-li všickni ti, gešto od­
sud se ubjragj mrauce, docela čisti ? Nepadá-li,
gakž samo Pjsmo nasvědčuge, i syrau-edliivý ča­
stokráte?
(Přjsl. X X I V , 16 .)
Gsau to owšem
gen p ád o v é maličtj a skrownj, h řjchov é všedn],
toliko znepozoru, unáhlenj a lidské křehkosti p o cházegjcj, gsau v š a k předce uraženj Božj a trestu
hodné přestaupenj sw. přikázanj geho.
nebývá
kagjcjm
s hřjcheni a v ě čn ý m
Mimo to
trestem
spolu všecken trest časný odpuštěn, ani i po do­
sáhlém’ v sv á to sti pokání ospravedlněn] božské
spravedlnosti zadost učinili nrasj.
dy umřjti lidé, gakož i umjragj,
I mohaut te­
gešto mnohými
geště v adam i a křehkostmi čili hřjchy všednjmi
(<
poskwrněni gsau, anebo za hřjchy swé
těžké, W
nichž se sice poznali a ge oprawiti snažně hledě­
li, dokonale zadost neučinili, a newytrpěli zde
trestá pro ně zaslaužených.
Kaiiiž medle rnagj ti
a takowj po smrti se dostali?
K dosaženj nebe,
k neydokonalegšjmu spogenj se s neyswětěgšjm a
neyčistšjm Bohem negsau geště dosti dobi j a dok o n a lj, ku wěčnému ale zatracenj negsau dosti
zlj a přewrhlj.
I kamž se magj dostali ? Kdyby
-uch Bůh wěčně trestal, aneb snad do společenstwj naprosto čistých a blahoslawených duchů přigjmal, nezdálby se dokonale sprawedliwým býti.
Eyhle, kterak giž sám rozum tušj a nahljžj, žena
wěčnosti staw prosliednj býti musj, kde lidé s
nedostatečnými ctnostmi a w mnohých gestě wadách a křehkostech odlud odcházegjcj spasitedlné
kázni se podrobugj, by nj gako zlato ohněm oči­
štěni, odewšech wad a poskwrn duše gako trusek
zbaweui, a nabytjm potřebné dokonalosti k p o žjwánj wěčilého blahoslawenstwj, k patřenj na B o ­
ha twářj w tw á ř schopni učiněni byli.
T o gme-
nugeme očistec, staw na wěčnosti očisíugjcj.
0
němžto pak giž w starém zákoně a sice w druhé
knize Machabegské , kteraužto dle neomylného
rozhodnut]
cjrkwe
swaté
pokládáme, nezapjratedlné
také za
kanonickau
swědectwj nalezame.
Neb čteme tam :
Judas Machabeus, wůdce Israelských, wětšj
geště skrze swau boliabognost, nežli skrze swau
udatnost, poraziw wogska Idum egských, přišel
o stavrn eiow ěka po sm rti.
577
3
druhého dne po dobytém
vjtězstvj,
aby těla
sv ý c h v b o g i poražených sebral a slušně pocho­
v a l.
Ale gak veliké bylo geho uleknuti , když
pod sukněmi geduoho každého z těch zabitých
nalezli modlám posvěcené v ě c i , které u Jamuie
ukořistili. Judas poznal v tom s p r a v e d liv ý saud
Božj, genž tuto zapovězenau laupež smrtj těch
zabitých potrestal.
ce, že
vjtězům
Medle což učinil? W ěděl si­
p rá v e m
válečnýtn dovoleno,
statky poražených sobě p ř iv la s tn it!, v ěd ěl ale
také, že Hospodin v zákonu svém, zapověděl ně­
co z toho podrželi, čehož při modloslužbě bylo
užjwáno ; i pochopil ledy, že zemřel) hřešili, tu ­
šil ale sp o lu , že hřjch gegich nevědomostj, unáhlenjm a wogenskau prudkost]', pakli ne v y m lu ­
v i l i aspoň uskrovnili l z e ; — nepochyboval ni­
koli, že g ich Bůh časnau smrtj potrestal, byl ale
na ro z p a cjc h , zdaliž trest tento dostatečný gest,
a zdaž geště na onom sv ě tě něco trpěli nemusegj.
W těch
okolíčnostech v z a l útočiště ku
prostředkům, kteréž mu nábožeastvj na ruku d a ­
lo, k modlitbě a oběti,
f fš i c k u i , dj Pjsmo, k
m odlitbě se obrdtitvSe, prosili , aby io proiv in ě n j, kteréž se stalo , w zapomenut j dáno,
shlazeno bylo.
Judas pak způsobil spoléčnau
zbjrku; každý d ával ochotně a h o gn ě, tak že
dvanácte iisjc drachem střjbra bylo sebráno. Těch.
poslal Judas do Jerusalema kněžjm , aby za' liřjchy -mrtvých obětovali oběti,
Bohabogoý hrdi­
na pronesl tjm v jr u sv a u v nesmrtedíuost duše
Časopis p,
K a to l. D u ch . V . 4 .
7
a budaucj wzkřjženj tě l a , a do kázal, že pewnS
za to měl, že poražen') nikoli w h n ě w u , nýbrž
w milosti Božj zesnuli, a že gim wýborná od­
měna odložena gest.
tedlné.
T o to myslenj bylo spasi-
I modlili se tedy za m r tw é , obětowali
za n ě , aby od h ř jc h ů , a následowně od treslů
byli zproštěni. (2. Mach. X I I , 3 8 — 4 6 .)
Zde poznamenati slušj , že sice nelcatoljei
tuto knihu mezi apogryfa počjtagj, nicméně wjry
historické gj nikoli upjrati nemohau ; — že knjže
Machabegslcé, Judas, kněz b y l , a pro sw aum audrost a swatost žiwota w podezřenj w z a tb ý ti nem u ž , galcoby nowé powěrečné smeyšlenj u lidu
Božjho byl uwésti ch těl; — a že toho nábožné­
ho o b y č e g e , u židů až podnes trw ag jcjh o , za
mrtwé se m odliti, ani K ristu s, ani gehoapošto­
lé nikdý netupili a nezawrhli.
Mnohem wjce učj
sám Spasitel wýslowně, že hřjchowé gsau, ge­
sto ani z d e , ani na wěcnosti se neodpauštěgj,
ř k a : Kdož proti
Synu
Člowěka h ř e S j, odpu­
štěno m u b u d e ; kdo ale proti D uchu swatemu
h ř e š j , tom u a n i n a tom a n i n a onom swětě
odpuštěno nebude. (Mat. X X I I , 12. 3 2 .) To by
ale s prawdau řečeno nebylo, pjše sw. Augustin,
kdyby hřjchow é n e b y l i , gešto neli iv tomto ,
předce. w budauejm ziw otě odpuštěni býtvagj ; a dokládá : T j m tedy dáno n á m neomylné
swědectwj o ocistci. (L . X X I . de Civit. Dei c.
2 4. n. 2.)
Něco podobného napsal apoštol sw.
Petr w slowjch tě c h t o : K r is tu s
se odebral k
duchům vv žaláři, a hlásal g im . (III, 1 9 .) Pak­
li Kristus k zemřelým přišel, k zemřelým w tě ž­
kém žaláři
přebýwagjcjm ,
a sice p ro to , aby
gim učenj swé swaté zwěstowal, následowně ze­
mřel) časným trestům podrobeni, a k poznánj prawdy a k náprawé přiwedeni býti mohau.
I z to ­
ho, co apoštol národů sw. Pawel k Filipenským
pjše : VF~e g m é n u Ježjše klekati m á každé, ko­
leno nebeských a zemských i -podzemských *)
(II, 10.)
na očistec zawjrati můžeme.
Nebo ti
zde gmenowanj podzemštj nemohau wšickni wůbec zem řelj, nýbrž gen určitá třjda gich býti,
totiž nikoli blahoslawenj w nebi, neb ti náležeg jk nebeským,
nikoli zatracenj w p e k le ,
neb
těch by nebyl apoštol se zemskými a nebeskými
\v gedno společenstwj skrze společný s w a tý sw a zck uctěuj Ježjše Krista sp o g il, kteréžto uctěnj
dobrowolné, ne pak wynucené poznánj wznešené
hodnosti Ježjšowy býti má.
T i podzemštj gsau
tedy takowj zemřelj, kteřj wlastnj, od pekla a
nebe rozdjlnau řjši mrtwých č in j, kteřj w Ježj­
še wěřj a ho ctj , a čjinže se zemskými a nebe­
skými obywateli w spolku stogj.
Gegich gm én o :
Podzemštj,zdá te toliko překážku gegich w ýleta k nebeské gasnosti wyznamenáwati.
Poradjm e-li se dále sw jrau starobylého lcřesíanstwj , tedy
učenj
našeho
o očistci
žádný giný leč apoštolský nenalezneme.
*) y.cizctyQvvuúv.
* *
půwod
Ze wšak
přináležegjcj swědectwj sw. otců a cjrkewnjch spisowatelů uwésti na mjstě swém bude, ty gen zde
gmenowitě připomenu, kteřjžto o očistci wýslowně
mluwj, g a k o u p ř . K ljm e n t A le x a n d rin s k y , (Sir,
Y l f , c. 6. 10. 1 2 . VI, c. 14.) Origencs, (In Jerem.
X V I,C . 5.) sw. Basilius, (In Jsai. c. V l e t I X . ) sw.
Řclioř Nazianský, (Orat. 3 9 .) sw. Řehoř Nysseský,
(Orat. de mortuis) sw. Cyprian, (Ep. 52 .) sw. Au­
gustin (de Civit. Dei X X I , c. 13 a 2 6 .) a ginj.
I
kdožby mohl geště pochybowati, že
wěčnosti krom nebe a pekla geště něco prostřed­
ního gest, — staw očištugjcj, polepšugjcj aoslechJuiljcj pro wšecky ty, kteřj takowého gestě očištowánj a polepšen] potřeb} magj ? Kdožby mohl
o tom pochybowati, zwláště powažj-li, gak ute~
šitedlné toto učenj wjry g est? Nebo kdyby bylo
nebe toliko a peklo, nemohli bychom se nikdy
spokogiti, gsauce sobě tolikerých wad a křehkost]
swědomi.
Kdyby nebyl očistec, welice bychom
se smrti lekali
musili,
nestogjme-li na wrchu
mrawnj dokonalosti, gestobychom, nemohauce se
dostali do nebe, do pekla se dostali musili. Mnohýby dokonce žádné pokogné chwjle neměl, a vr
zaufalstwj by upadl. Bolestná smrt milých našich
daleko bolestněgš] a trudněgšj by nám byla, kdy­
bychom wěřili měli, že nebywše pro wady a křeh­
kosti swé do nebe přigati, do pekla se doslali. A
pročež i mnozj z těch, gešto nám u wjře odporugj, znekatoljků neyuČeuěgšj, prawdau gsauce pu­
zeni, wjru naši w očistee wyznali.
Gednoho z -
nich nwésli dosti buď.
Gakaž pozděgi zralé owtíce m én ě sladko­
sti a lahodnosti do sebe m á ; tak masj m én ě
dobrý clotvěk zpět zástati.
VVxdy i m á on g e ­
mě tak m noho trpkého a hořkého do sebe ; geště tak m noho, coí očištěno, zlepšeno a zdoko­
naleno býti musj.
Gak brzy aneb gak pozdě
toto geho očištěnj, ašlechtěnj, zlepšenj a zdo­
konalenj se s ta n e , tak brzy aneb tak pozdě
•naze on skrze zásluhy K rista Ježjše ivěčného '
blahoslat/uenstwj a účas ten- býti. *)
K teraký ale ostatně wlastnj staw došj w o cistci gesl, zgeweno nám nenj;
a pročež se také
wučenj tom wšeho zlého užjwánj a wšj powěry
vvystřjheyme.
čislcowé
11a
Toliko určitě wjme, že duše o -
čas zbaweny gsau wěčného blahosla-
wenstwj a tresly snášegj za hřjchy sw é; — že le­
dy způsob žiwota gegich w elm i‘tra p n ý ‘a bolest­
ný gest; —
že staw tento gegich hned po smrti
začjná, ale wíČne netrwá,
nýbrž delšj neb kralšj
čas podlé mjry gegich prowinenj, za které zadost
učinili musegj; — a cjl toho wšeho gest doku
zanj, doljčenj božské sprawedlnosti, očistíuj dus],
gegich zdokonalen) a upewněnj w dobrém. m )
* ) W iz F t . W illi. T isch e rs p sy ch . P red ig ten I V . sir. 3 7 w L íp sku 1 7 9 8 .
+) P am ěti hoduo gest ,
F ran tišek S a le s k ý :
Co o stawu dusj w očistci p jse swatý
T o í prwnj částka učeiij katolického
ci.
Druhá geho částka g est: že
o očist­
trpjcjm dušjm
w o čistci, s kterýmiž geště pořád wspolečnosti
„ R o z g jm á n j o čistce nem ělo b y n á s ' pauze b á z u j, ale i p o těšen jm nap ln iti . . . P ra v d a gest, o čistec gest tak bolest­
n ý , že se žádné tráp en j na s v ě tě k něm u p řiro v n a li nemů­
že ; předce ale také gisto g est, že na to m to sw ětě žádná spok o g en o st nalezen a bý ti nem ůže, která b y se s,onau , giz duše
w očistci v n it ř c jlě g j, m ěřiti m o h la ; n e b o
gsau w u stav ič n é m sp og enj s B o h e m , — - p o d ro bu g j se zcela •wuliBožj,
aneb lépe řečen o , v ů le
gegich prom ěněna gest v b o zsk au ;
o n y nem ohau n ic giného si p řjti a žádali, než co B ů h <;hce,
tak, že kdyby hned nebe před nim i o te v ř e n o b y lo , předceby
■*raděgi do propasti sw ó se uw rhly, než aby s p o sk v rn am i na
n ich geště v rězjcjm i před n eycistšjm okem B o z jm se o k á z a ly ,
— očišťow án j gegich s tá v á se d o b r o v o ln ě a z lá sk y , sse se
to N ey v y ššjm u tak l jb j ; — právvě p ro to ch těg j tak dlauho
v o č is tci zůstati, dokud w ůle B o ž j w tom g e s t ; — ue moli au
sice h ře šili, nem agj p ij činy k netrpěli v o s t i neb gine nedoko­
n a lo sti ; —
m ilu gj B o h a nadew šecko , v j c než sebe samy,
dokoualau, cislau , zcela nezisknau lá sk á n ; — d och ázegj welik éh o p o těšeu j od sw . A n d ě lů ; — gsau v ě c n é h o blahoslaw en stw j s v é h o g isti, a gegich naděge gest ta k o v á , že zklam áua b ý ti nem ůže ;
budiž i trpkost b o le s lj g eg ich gak
ch ce prudká, p o ž jv a g j předce p ř it o m b lažen éh o p o k o g e ;
když gest o č iste c v z h le d e m 11a b o le s ti gako p ek lo , tedy gest
také rágem pro tu slad kost, genž láskau vr srdce g eg ich v y ­
lita g est, nebo láska gest siluěgšj nad sm rt, a m ocn ěg šj nad
p e k lo .“
Na to dokládá sw. F ra n tišek : ,,K dyž. se to te­
dy s očistcem tak n ach ázj, m o h lb y někdo ř jc i, p ro č se mame
nad trp jejm i dušem i sm ilow ati, a g im ku p o m o ci p řisp jw atí?
y í odpow jdá: ,,P řje in a g est, že při v š e c h s v ý c h předno­
stech p ře h ro zn á muka su ásegj, a uasj autrpnosti v p r a v d ě zasluhugj.
Nad to gsau, gak dlauho se v o č is tci zdrzugj, od
s lá v y nebeské od lau čen y .“
I zaivjru : ,,O b ě p řjčin y magj
nás pohn auti, h y ch o m gim ney ry ch leg i ku p o m o ci přispěli, a
modlitbau , -postem, almužnami, rozlič­
ným i dobrým i skutky , zívlášte pak obeiowunjm mše
sw até.ei Duch sw . Fran tiška S a lesk é h o X V I . d jl, 9 . kap. od
1.0 se m ůže státi
.f. P . Kám usa, biskupa B e lla y sk é h o .
•'sine, modlitbau a giuými dobrými skutky, zw láatě obětj mše swaté pomoci můžeme.
II.
Bůh w e l j, abychom zde na zemi gedni dru­
hým wšemi způsoby pomáhali.
Nebo tiňlowánj
bližnjho gest prwnj a hlawnj přik ázan j, od ně­
ho samélio nám dané.
Zdaliž nám ale Bůh ž i-
wých toliko milowati přikázal, a ne také zem ře­
lých?
Zdaž nám oznámil, že na dobré.žiwýcli
toliko mysliti máme, a ne také na dobré těch,
genž na wěčnost se odebrali ?
Odstupiž ; wždyt
láska, gakž apoštol učj , nikdý neivypatlá, newymjrá (1. K or. X I I I , 8 . ) , t. mezj netrp], nýbrž
i přes hroby sahá, a až na onen swét proniká.
A takt gest w skutku a prawdě.
iiby u př. milowat přestati
Anebo mohli-
manželé swych ze~
mřelých manželů, děti. swých zemřelých rodičů,
rodiče swých zemřelých d ě tj, b r a t ř j , sestry a
přátelé swých zemřelých b ra třj, sester a přátel?
Mobli-liby kdy přestali gich m ilowati, a na d o ­
bré gegich mysliti?
Manželko! mohlaliby láska twá wypadnauli
k twéniu zemřelému m an želi, gešto , pokud žiw
b y l , s tebau w osudu twém zdělowal se upřjmně,
w neštěstj tě painatowal , těšil , o nebezpečenstwj učil a střehl, w twém pak štěstj radowal se
s tebau? — Djtě ! mohla-liby láska twá wymřjli
k nebožce twé m atce, k nebožtjku
otci .r
k
matce, kteráž tě pod srdcem swým nosila, zprsau
swých k rm ila , \v tolikerém nebezpečenstwj žiwota tebe o p atro w ala, a při w.šj pro tebe pod­
niknuté péči a práci w nocecli bezesných k s r d ­
ci winula, Ijbala telje, miláčka swého ? — k ne­
božtíku o t c i , kterýžto o t e b e , o twé wyživrenj,
wychowánj a budaucj we swětě zaopatřen) starage
se pracowal w potu swé t w á ř i , a štěstj tw é o b meyšlel we dne i w noci? — R o d ič o w é ! mohlilibyste přestati milowati těch , gešto gsau krew
z wašj k rw e , a tělo
z wašeho těla, zemřelých
swých d ě tj, pro něž gste u hrobů trpkých slzj
cedili, a pokudž žiwy b y l y , těžkých pracj pod­
nikali, tolikerých starost] poměli a tolikerých ne­
snaž] wystáli ? — B r a t r j , sestry, přátelé a p řjb u z n j, mohli-libyste
přestati
milowati těch, s
nimižřo tak auzkými a autlými swazky krwe a
přátehtw) spogeni g s t e , zemřelých bratřj, sester,
přátel a příbuzných ?
Ale medle, kterak m ilým , drahým z em ře­
lým powinnau swau lásku wygewili a oswědčiti
m ám e? Pobožnými přjmluwanii, mešnj o.bětj,al­
mužna« a každým giným dobrým skutkem.
O,
wždyt gest dobrému srdci i pauhé modlen] za ty*
které mu smrt o d gala, on pak nerad ztratil, pra­
menem sladké útěchy.
s w a tá , p ů s t ,
Že ale
modlitba , mše
almužna a wšecky giné milosrdné
a dobré skutky netoliko nám sam ým , ale také
giným , nýbrž i zemřelým prospjw agj, i z pjsma
swatého , i z austného podání apoštolského a z
ustawičného obyčege cjrkwe" katolické poznáwá-
o staw u člowĚka po s m ili.
me.
-
585
Slyšeli gsme giž, že statečný Judas Macha-
begský sebraw welikau zbjrku střjbra poslal do
lerusaléma , aby obětowána byla obět za hřjchy
zem řelých,
t.
w očistci přebýwagjcjch, s tjna
doloženjm , že sw até a spasit e d ln é gest mysle­
li j za m r t w é se m o d l i t i , aby ud hřjch ů byli
zproštěni. (2. Mach. X II, 4 2 — 4 6 .) Powažme
dále, že w spisech nowého zákona obogj swět, přjtomný a budaucj, totiž žiwj
a mrtwj w Kristu
wespolek spogenj se předstawugj,
a gen gednu
welikau cjrkew č in j; (Ef. 1 , 2 1 — 23. Filip. II, 10.)
- powažme,
že Kristus mezi ginýrn modliti se
w elj: F ř i g ď n á m králow stw j twé, (Mat. VI, 10.)
kdež králowstwj Božj w neyobšjrněgšjm smyslu
gakožto milostné zřjzenj Božj k našemu spasen]
zde , a jak o žto wěčné
blahoslawenstwj
onde
wzato a ro zu m jn o , a geho tedy přigetj na w š e cky potaženo býti musj,
gešto
tolio i onoho
schopni gsau; — powažme, že o modlitbách ž iwých za žiwé tak často a důkladně zmjnka se
činj; apoštolé zagisté modlili se za wěřjcj, a n a pomjnali gich , by za ně i za sebe wespolek se
modlili
(Kol. I , . 3 .
IV, 3. líjm. X V , 3 0 .
Efez.
VI, 19.
1. Tess. V, 2 5 . Žid. X I I , 18: Jak. V, 16.
a j;.) : i cožby se m o ca aučiuliwost modlitby t o ­
liko na t y , kteřj w těle o b y w ag j, a ne také na
zemřelé wztahowati měla ? — Powažme, že apo­
štol Pawel za dobré přátel swých na onom swětě
se m odlil: Deyž m ilosrdenstw j P á n dom u One-
zifo ro iv u , — deyž gemu Pán n a le zti milosrdens i w j w den onen. (2. Tinl. I, 16. 18.) K. tomu
p řich á zj, že za časů apoštolských, ačkoli z blud­
ného domněnj, žiwj za mrtwé k řtiti se dáwali
(1. Kor. XV, 29.), a což giž tehdáž panugjcj wjru dolcazuge, zemřelým dobrým i skutky ku p o ­
moci přispjwali.
Z té také přjciny w cjrkwi swaté giž za ueystaršjch časů w obyčegi býwalo, za m rtwé s e m o dliti, m ši sw. obětowati, žalmy zpjwati, almužny
dáwati, weyročnj dny slawiti.
Tertulian, který b rzy po apošloljch w dru ­
hém stoletj žiw byl, pjše : M y tvzdcíwáme kaž­
doročně w gedeti den oběti za m r t w é , a ou
inluwj o tom gakožto o obyčegi na dědičném učenj založeném, zwykem stwrzeném, a wjrau zachowaném. De cor. mil. c. III. c. IV. cfr. L. de
monoü.
c. X. etc. Exhort. c . l l . — Tolikéž swěd-^
o
čj a wyznáwá sw. Cyprian biskup Iíartaginensky
z tře tjh o stoletj, a odwoláwá se k po tw rzenj učenj
toho na smyšlen] a ustauowenj starých biskupů.
Ep. LXVI. ad Cler. et pop. — Sw. Cirill biskup
Jerusalémský w čtwrtém stoletj dáwal přjstogjcjm
w ěřjcjm toto n au če n j: N lo d ljw á m e se za wSečky
m ezi n á m i tv Pánu zesnulé, a m ám e -pewně za
to, ze tě m ku pomoci přispěge, za něž se m o­
dlitba děge, a že ona s w a tá a w á ž n o s t přikazugjcj obě i před n á m i gest. Cat. myst. IV. Sw.
Jan Zlatoústý, patriarcha Konstantinopolitánský,
který rowněž w čtwrtém stoletj žiw byl, p r a w i l :
]\íe bez weliké. přjčiriy bylo ocl apoštolu n a ř jzeno, aby při sla w e u j ta g e m s tw j s w . n a m r t ivé se p am a to w a lo . Wedelvt , že se g im tjm
ivelice přispěge. (Ilom. X LII. in I. Cor.) Swatý
Ambrož, arcibiskup Mediolánsltý w čtwrtém sto lclj, těšj přjtele swého Faustina nad citedlnau
ztrátau sestry gelio následugjcjmi slowy: M á m
za to, žébychom ixemeli pro n i plakati, aleradegi se m o d liti. Ep. 2. ad Faustin. •— Swaty
Augustin , biskup H ip p o n ezsk ý , který \v čtwrtém
a pátém stoletj žiw byl, pjse: Nenj pochybnosti,
že mrtwj skrze oběti cjrkwe swaté, mšj swatau a
almužnami, které se za gegich duse konagj, p o ­
moci dosáhnau, aby Bůh milosrdněgi s n im i na­
kládal, než hřjchowé gegich zaslaužili; neb toto
nám Otcowé zanechali, a weškera cjrkew to z a chowáwá, abychom za ty, kteřj w společnosti t ě ­
la a krwe Iíristowy zemřeli, na ně w p a tř jc jm m jsté pamětliwi gsauce, modlitby konali, a i to, že
se obět za ně wykoná, oznámili. Serm. X X X II,
c. 2. A pročež neměla také sw. Bionika, gelio
matka, zkrátka před smrtj žádnau důtkliwěgšj
prosbu, gako aby se na ni p ř i oltáři pamatowalo,
a sw. Angustin toto o nj wyprawugjcj, poraučj gi
kněžjm w modlitbu a w o b ě t mše swaté. Protož
pak také konečně katolická cjrkew každoročně
tak nazwaný den dušiček, t. každoročnj památku
zemřelých, gichž duše geště w očistci trpěgj,;swětj.
Eyhle, lot učen] sw. katolické c]rkwe o tř e tjm na wěčnosti' mjste, čili prostřednjm stawu
mezi nebem a peklem. I gest tedy očistec, a my
můžeme dušjm w n í m trp jc jm , s kterýmiž pořád
w společnosti stogjme, modlitbau a každým giným
dobrým skutkem, zwláště pak obětowánjm mšj
sw. pomocni býti.
Nuže tedy, buďme tak žiwi, abychom geduau
netoliko peklu; ale i očistci ušli. Warngme se b e dliwě i neymenšjho h řjc h u , a spokánjm neodldádeyme. Budiž to pak také naše sw, powinuost
za mrtwé se modlili, aby propuštěn] a od trestu
hřjchů wyswobozeuj lc patřen] na Boha dostali sc
mohli.
Modleme se Často a důw ěrně za wšecky
w Pánu zesnulé, — zwláště pak za ty, za něž p ř e dewšjm modlili se powinni gsme.
Synowé ! dcery ! slyšte, což wám skrze mne
wzkazugj w Pánu zesnul] wašj rodičowé.
D ě ti!
pomněte, w e d r o iz i m u nesli gsme skrze wás ; žá­
dná práce nebyla nám břemenná, žádné u ebezpečenstwj weliké a těžké, abychom wás učinili slast­
nými. W y giž sbjráte a požjwáte owoce našeho
potu, našj péče a práce, w y sc gako masem n a šjm sytjle (Job. X IX , 22.) : a w šaknás bez pom o­
ci w mukách očistcowých zauecháw áte, o naše
wykaupen] nic n ed bag jce! Ach, gaka to u k r u t­
n o st! wolá sw. Augustin.
Ale také wás, wy ostatnj wšickni, gesto gsle
se od nás na wěcnost odebrali, — was wšecky,
kteřj s námi spogeni býti chcete, wáže swazelc
swaté lásky. My wás, ac wás oko naše nikdy n ewjdalo, za swé uznáwáme, a wás přestat milowa¡i nemůžeme. A tak přinášjme za wás za wšecky,
za wás, drazj rodiče, milj manželé, děti, bratřj,
sestry a p ř á te lé , a za wás, w y zemřelj wšickni,
swé společné modlitby, přjmluwy, prosby, oběti
společnému Otci wnebesjch.
Odpočjweyte sladce, u wěčném pokogi ! —
O Bože, Otčel gešto w sw ětle nepřistupitedlném
přebýwáš, smilug se nad dob rý m i dušemi očistcowými, a saučastni ge swého swětla.
nebeská občerstwiž g e ! Amen.
Radost
7. Proč má duchovny, na české osadě usfanowený, uměti dobře česky ; a m á-li také něco
w ěděti o české literatu ře?
L i s t
k b r a t r a , k te r ý se k s ta w u
d u c h o w n jm u
u b jr á .
O d J. W . K a m a r ý ta .
T o lg Ttd.oi yéyova, %a nuvxoc.
I.
K c q .
9, 22.
B l i l o wa n ý br a t ř e !
Téšj mne weltni, že nynj tak bedliwě na slowa našeho prostého lidu pozor dáwáš , a mnohé
sleycháwáš, gak mi pjšeš, o kterých dosud gsi se
do m n jw a l, žeby nowě tw ořeny byly. Abys pak
gednau docela škodliwý onen předsudek odložil,
galcoby nowěgšj spisowateloAvé Češtj přjliš zhusta
z brusu nowá tw ořili slowa, a gakoby w š e , co
mnohým w g azyku našem nepowědomé, z ruské­
ho a polského weň mjchali — posjlám tobě Sta­
robylá S k lá d a n ie , i s našjm klenotem, Rukopi­
sem K ra lo d w o rsk ý m . Z těchto se přeswědčjš,
že giž p řed kolika sty lety w g a z y k u našem p ře ­
mnoho bylo slow, w dobrém každému Cechu o byčegi, gež za našeho času mnozj za nowé nebo
za ginoslowanské omylně udáwagj. W jceg asnosti w tom a w podobných o gazyku a literatuře
našj pochybných domněnkách dá tobě wýtečný
spisek: „Beleuchtung der Streitfra ge über die
Böhmische O rtographiecc . . . vo n J. Jiin g m a n n , gegž bez pochyby 5 H ankow au m l u w n i cj poštáu předeslán gsi obdržel.
Milý bratře! nynj teprw ze srdce milým bra­
trem tebe gmenugi, an se stakau bedliwostj o ceskau řeč přičiňugeš. Get to řeč tw é matky, tw é ho otce, tw ých bratřj, twé wlasti.
Get to n e y dražšj klenot, gegž národ na swětě má. W g azy ku geho gsau duše a srdce geho schowány. G azykem gemu wlástnjm genom národ poznati, p o chopiti a naň dále štastněgi aučinkowati lze, —
Zwláště pak to b ě , an k stawu duchownjmu p ř i—
stupugeš, zewrubná gazyka materského známost
uewyhnutelně gest potřebná. I tedy swatá po~
winnost k tomu tě w á ž e , aby o to bedliwě se
přičinil, ba tjm bedliwěgi se přičiniti musjš, ani
\v žádné škole o mluwnici a o literatuře české ani
zmjnka se n estala, a během dwanácti Skol, kde
genom německy m lu w e n o , německy studowáno,
německy pracowáno w liternjm — takořka gazyku
apowaze národu swého bez winy twé gsi se odcizil.
Kněz mimo žiwý přiklad , gediné w ý mluwnostj na lid aučinkuge. Hanba te d y , gestli
duchownj gazyk ten w au p ln é moci swé a na snadu nem á, gjmž při tolika přjležitostech auřad
geho m luwiti welj. T aké málo b y mu byla plat­
ná wšecka učenost, wšecky wědomosti z němči­
ny, z latiny a z giných gazyků nashromážděné,
kdyby gich k prospěchu duchownjmu sw ýclisw ěřenců nakládati , a s nimi zdělowati neuměl,
což bez gazyka materského nikoliw možno nenj.
A lulyby tjm se ohražowal, že dosti s lidem how ořiti u m j, špatná ohrada. Nebude! mu wždyc k y mluwiti p r o s té , a gen o kalechismu. A b u ­
diž, vřždyí i naše prostá mluwa swého zwláštnjh o půwodnjho ducha m á , a kdo tjm přjmym
duchem k národu nemluwj, toho gazyk wždy bu­
de gaksi přjkrý, newhodný, a nerad se poslauchá.
Na kazatelně wšak giž wytřeněgšjho i wznešeněgšjho gazyka se požaduge, a wšeliké rozma­
nitosti řečnické šetřiti den ode dne wjce gest tře­
ba , an -wšecko k wyššjmu stupni wzdělaliosti se
powynáš). Gsa ua kazatelně, giž maš swellymi,
lidu powédomým i slowy p o u č o w a ti; giž předsud­
ky škodliwé a póvvěru po ráželi; giž pro tw é w y řknutj z ro z u m u , z d ě g in y , z přjrody důwody
uw áděti; giž wšemi řečnickými pohnutkami w ystaupxti, aby s. srdce tam n a k lo n il, kde i ozum
ge m jti žádá ; giž potěchu ze srdce swého w srd­
ce posluchačů nenuceně gakoby přeljwati. Neuednau horliwost okamžitá nu lj,'ab y gako prali­
dem plynula řep twá. Hle, gaké bohatosti, gaké
rozm anitosti, gaké obratnosti gazyka tobě zapot ř e b j ! T o t poznáw áš, žeby přjliš pozdě bylo,
kdy by to teprw a p řed kázaňjm ze slownjku a ze
wšech kautů shledáw ati chtěl. Gaké to bjdné
h u d la ře n j, když se kázanj gako nádennickau p racj dohrom ady stlanká, když mnohému s w é d u chownj přednášenj Českým gazykem napsali ne­
možno , aby dí jwe nSmecky nemyslil, aby na
gednom koleně gram matiku a na druhém slownjk
nedržel, aby následowně mjsto řečnických figur
germanismy a barbarism y swau slawnau řeč n ewyšperkowal. A při tom gaké hmožděnj a p o ­
cen], chce-li gen trochu něco snesitelného stlauci
bez plagiatu. Gak se potom s chutj má p raco wati ? Nenj diwu, že řečnjk ten giž teyden před
kázanjm kazatelny gako mučjrny se bogj. A
kde se má wzjti libá nenucenost, srdečnost, h o r liwost a žádaný auoiuek z předuášenj ? Když to
před n ášj, s gakým nepřirozeným hlasu měněnjm,
s gakau widitelnau b á z u j; s gakým auzkostným
lapánj m každého toho nuzně wy hledaného slowa
gako tonaucj bjdák se c h y tá , a kdyby mu n ě ­
které w y p ad lo , běda — giné na snadu nemá —
tu s gednjm neštastným slowem wypadne buď
celá ř e č , anebo pan hlasatel dostawuge až do
Amen wěž babylonskau, poslauchaČe mjsto ohně
poljwá m razem , a pohne ge — leda z kostela.
Litovvalbych t ě , a stydělbych se za tebe,
milý b r a tř e , kdyby w tomto wznešeném a neypěkněgšjm auřadu našeho stawu tak prtačitim ěl.
Tutby owšem nesměl se nad tjm h o ršili, wida,
gak p ř i pjsn i:„O tče náš milý p an e“ p ře d tvvýma
očima wzdělaněgšj poslauchačů částka z kostela
se ubjrá, a ostatnj gen tak leda že postogj, aby
mohli hospodářům ř j c i , že slyšeli kázán j. Arci
mnohý tu se umýwá kalnaů. w o d a u , a řekne : li­
du sprostém u, z gakowéhož na wět.šjm djle gest
Časopis p . K a to!.
D u ch. V . 4 .
8
mé auditoriu m , wzdělaněgi mluwitinelze. Ano,
kdo neumj , tom ut nelze. Zde žádaná wzdělanost
geště nenj přepiatost.' Měloby se p o w á ž ili, že
giž i w Cechách se rozednjwá; giž našim v e s n i­
čanům ani duchownj pokrm n e c h u tn á , gestli se
gim na dřewěné a nečisté mjse podáwá. Wždyt
negen w městech a městečkách, i po wesnicjch
teď wjce než Rybrcol a Meluzjna se čjtá, a mno­
hý, gegžby dle haleny za sprostáka powažowal,
sprosté tw é řeči k těm p ř iro w n á w á , které doma
čjtáw á, anebo ginde poslaucháwá ; i b yt newěděl dle praw idel sudebnjch, gak to ypygadřiti w
čem c h y b u g e š , geho zdraw ý rozum a gádrný
gemu přirozený gazyk d o b ře mu powj, čeho twé
pšenici se nedostáwá. •— Zpom eň si, bratře, na
k aza te le , kteréhož v T . nedáwno gsme poslauc h a li, gak m a rn é m u nadáwal ro zm a n itý c h , u
něhož m a r n o t r a tn o s t a prostopášnost , skraušenost a p ob ožnost, oplzlost a nestřjclmost,
sm y sln o st a p o z o r n o s t, r o z tr ž ito s t a r o z p tý lenost a m. g. gsau synonyma. I proti neyprwuěgšjm české mluwnice prawidlům se p ro h ře šowal až uši nás bolely. Geliž pak, se co diwiti,
že w čas kázanj mnoho lidu p ře d kostelem stálo,
a druzj z 'kázanj gdayce stěžowali s o b ě , škoda,
prý, že mu vršecko dobře rozum ěli nemůžeme.
Proto takow ý hlasatel třeba neypékněgšj, ale
špatně vyygádřenau a přednešenau praw dau tolik
pro spjw á, co onen německý lé k ař, genž chura-
wému Čechowi radil mjsto pařeniny b y lin o w é __
pařeninu zelnau.
.
.
Gakožto učiteli náboženstwj bude tobě také
swěřena š k o la ; k dobrému auřadu tohoto zastáwánj, tak gako kazatelowi, gazyka českého třeba
newyhnutelně, Bytby to hlawnj škola byla na
osadě české, w k te ré b y se, bohužel, i náboženstvvj německy mělo přednášeti — přece, máge
swědomj a znage swatau powinnost s w a u , p ř i—
činjš s e , aby české djtky neydřjw é dohře we
swém gazyku tomu rozum ěli, co ubožátka gako
pnpauškowé odřjkáwati m a g j ; ginakby nesel se­
meno slowa božjho 11 a dobrau p ů d u , ale na ská­
lu. Wjm to d le s e b e , žebych w prw njph záldadnjch školách na gymnasium špatně byl rozuměl,
co gest náboženstwj, kdyby nám p. Katecheta na
německá slowa české w ýznamy nebyl diktowal.
T y wšak práwem se těšjš na školu národnj.
\\ tomto auřadu nebudeš 11 a wlas powinnosti
svvé dle toho odm ěřow ati, co gen předepsáno.
Gáí znám twé srdce a tw é smeyšlenj, že cokoliw
dobrého činiti můžeš bližnjmu a we škole djtětř
tobě sw ěřeném u, za swau powinnost uzuáwáš.
Nebudeš tedy přestáw ati na to m , aby gen kate­
chismus wyswětlil a djtkám leda do paměti vynu­
til. Ale wšak giž při wyswětlowánj slow m no­
hých co činiti, aby čistau , určitau a swětlau ř e čj mluwil, b y takowým i nemotornými synonymi,
gako onen kazatel, neprohazowal , a wýkladu
swému mjsto swětla tmy nepřidáwal a na pjsku
nestawěl.
Horliw ý katecheta neb duchownj, ga­
kožto učitel náboženstwj, nebude toliko w ypraw o w a ti, w kolika dnech a gak Bůh swět stw oř i l , anebo nepřestane na to m , když wšeohecně
wěcj několik wyčte , a doložj : „W šecko to
dohrom ady, milé d jtk y , gmenugeme sw ět.u On
sw-ým učencům, podlé gegich schopnosti, dá nahljdnauti w samo tw orstw o , w powrchnost i
w nitřnost zem ě, w řjši žiwočichů, rostlin, preyštěnin, k o w ů ; pozorný ge učinj na užitek a ua
nesčjslná dobra , která pro člowěka z nich
gdau ; gakých zw jřat a plodin, w kterých zemjch,
a gacj lid é, a k čemu gich užjwagj. I kam autlý učenců rozum d o sta č j, powznese geg do w ýs o sti, k blahoděgném u, ožiwugjcjmu slunci, k
hwězdám a t. d. A gaké přjrodoskum teprw w ý tečuosti a rozm anitosti p řed námi ro zw in u g e! Z
takowéhoto wyučowánj teprw poznagj swét a p ř jrodu k rá s n a u ; tu tep rw obdiwowati budau wTšem oh aucjh o, neydobroliwěgšjho, neymaudřegsjho,
wšude aučinkugjcjho stwořitele a zachowatele.—
T a k u př. k zamezenj a odstraněnj záhubných
pow ěr a bludů nebude d o s ti, genom prw nj p ři—
kázanj z desatera se žáky p r o g jti: zde k tomu
whodné ponaučenj z upotřebené populáruj fyzi­
ky musj se p řid ru ž ili, m á -li to státi na základu,
c o p . katecheta prawj. K doby w tak o w ý ch to p řjpadnostech se domnjvval, že dokonalé známosti
gazyka č e sk é h o , w němž to má přednášeno b ý -
ti, zapotřebj nenj, tent se domnjwá, že maljř
bez barew může malowati.
Že pak takowéto wyučowánj w našich ško­
lách národnjch nenj w p o w ě třj, genom ti gm enugi, co mi dotud powědomo-, školu W orlickau,H lawateckau, Postupickau, K ardašowo-Rečickau, kde
to w skutku shledáno, wše z přiěiněnj gegich p ř jtomných p. p. katechetů, a wjm, že w giných kragjch
wjce takowých škol se nalézá.
I můžet se také
nawesnické škole mnoho aučiukow ati; n e b o tw š e nni se žákowé učj w ř e č i materské, tedy mnoho
času, mnoho lehkosti zjskáno, ani tolikerými před­
měty přemoženi negsau, gako na školách norm álnjch. Ano geště wjce možno , gestli mimo ško­
le předepsané hodiny některá se přidati chce :
a kdožby to z mladých duchownjch rád neučinil,
zná-li swé powolánj ? Pamatugeš se, gak gsme před
několika lety we wesnici Plané přjtomni byli škol­
uj zkaušce, a žákowé mimo w š e , co se dle z á ­
konu požadowali mohlo, geště pole a lesy w y m ěřowati uměli, také w neyhlawněgšjch české m lu­
wnice praw idlech a w potřebných pjsemnostech
wycwičeni b y li?
Také gsem nedáwno gednu
wenkowskau školu, a genom tak nazwanau filialnj, nawštiwil, kde krom učenj předepsaného i w
zeměpisu a statistice králowstwj českého w ý b o rně dospělegšj žákowé by li wycwičeni, žeby se
mnohý na hlawnj škole wyučený w tom nesměl
s nimi o záw od p u s t i t i ; a isedlské děwčata w ě d81y dobře, kde se w Čechách dařj hogný a p e -
kuý len; kde dělagj wýborné plátna; kde pentle,
kragky, šátky a neylepšj k a r ta u n y ; kde gehly a
špendljky, kde pěkné a dobré nádobj a t. d. i na
mapě (zřetelně od p. katechety pro tu školu na­
psané) každé to mjsto ukázali uměly. Totgsem
se podiw il a potěšil.
Poněwád.ž se mi wšak
zdálo přičiněnj toto zbytečné, zeptal gsem se duchownjho, z gakéhoby johledu sedlským dětem ze­
měpis český přednášel? Nu kdo wj, praw il mi,
n eb u d e-li z některého toho chlapce nebo z d ě w čete sedlského něco panského, a usmjwage se řeld
d á l e : někteřj z mých žáků budau dědiny swé wlasti wzděláwati w orbau nebo štěpowánjm stromů,
aby tedy k sw é m u polěšenj seznali powšechnau té
wlasti aprodnost a štastné pod nebem položeuj,
kde rolnictwj a štěparstwj a gakým způsobem
giž znamenité pokroky učinilo.
Někteřj budau
za wlast bogowati, aby tedy kroznjcenj udatno­
sti wěděli, co zastáwagj a zač krew swau wyléwagj.
Někteřj budau se řemeslům učiti, anebo
wšeligaký obchod p o w e d a u , aby tedy peněz do
ciziny za takowé ysrěei newydáwali, kterých gim
w h ogn osti wlast gegich podáwá ; zwláště pak aby
tak nazwanj naši w a n d ro w n j, kteřj někdy z mé
školy wygdau, nem yslili, že gen w cizině wšelikým řemeslům se naučili lze, odkudž tak často i
špatné wyučenj i špatné mrawy domů přinášjwagj, o swé wlasli nic uewědauce, gi tupj a zahaubugj mezi cizjmy národy. T om u gá chci přede-
gjú mimo podáuj giného mnohého prospěchu,
který zeměpis mládeži přinášj.
Ano také neyraděgi se tomu djtky učj, co pomocj mapy se gim
smyslně předstawuge.
W šickni wůhec k tornu
schopni magj wlast swau zná ti, ctjti, milowati, a
wšemožně každý dle stawu swého o gegj zwelehenj se přičinili. — T ak mluwil ten duchownj.
Záliby se mnan toho muže neljbal ?
W některé wenkowské škole, kde pohodlná
k tomu poloha, a kde widj se zwláštnj toho p o ­
třebnost, také w štěparstw j, sázenj, hljdánj a z w e íebowánj owocaých stromů se žákowé cwičj. W
giné zase, zwláště na opakugjcjch nedělnjch h o d i­
nách, mládež mimo náboženstwj a ostatnj cw iČenj učj se lehkým ,-krátkým náwodem populárnj
dietetice, wše přičiněnjni duchownjho, ant se cos
takowého dotud z mnohých p řjč in o d obyčegných
učitelů školnjch požadowati nemůže. Widjš, gak
mnoho se činili může, když gest horli wá dobrá
wíde a wycwičenost w gazyku m a tersk ém , což
nevvyhnutelno.
Takow ého duchownjho zagisté
djtky i rodičowé, celá qsada miluge ; ten má wšech
d ů w ě rn o s t; takowého muže slowa, rady a nap o injnánj u lidu něco p l a tj, a rády se poslauchagj ;
ten gest praw ý duchownj otec osadnjků swych,
len lehce a štastně ge wede k blahému časnému i
wěčnému žiwotu, i sám sebe k ney.štastněgšj we
swéin stawu spokogenosti.
Prawda gest owšem, žet počet škol takto z řjzených dosawad wehui gest skrowný p ro ti počtu
#
GOO
List
český cli katechetů. W šak naděge sladká kwete,
až, mimo giné usnadněn), prawá láska kw lasti,
aučinná láska k g a z y k u národnjmu, Lez něhož ne­
lze ani na cos takow ého p o m y s lili, láska k powinnostem tak pěkným a na wše strany prospěš­
ným, až láska ta swatá wjce srdcj zahřege, naděge kwete, že wjce a štastněgi bude auciukowáno
w našj milé wlasti. —
Mimo kázánj a školuj Wyučowánj, a kalechisowánj pow esnicjch, o čemž nenj giž třeba li­
stu mého p ro d lu ž o w a li, také p ři mnoha giných
přjležitostech cwičeného gazyka českého tobě b u ­
de potřebj ; gako p ři nawštěwowánj nemoc­
ných, we zpow ědi , a w giných ne wždy p řed zw jdaných přjpadnostech.
Na kázanj a 11 a šlcolnj
wyučow ánj můžeš se geště w praw ý čas připraw iti
přemeyšlenjm a oprawowánjm : ale w dotčených
nepředzwjdaných p řjp a d n o ste c h , kde kolikráte
okamžitého horleuj nebo těšenj nebo přesw ědčowánj gesti třeba, tu giž srdce hned musjš mjti na
gazyku. Špatněby w ěru pohnul, kd yb y svada w
krku ti wrězela a po slowjčku gako zmatená přjze
wen se saukala, a gen tak na zdařbůh cokoliw a
komukoliw prohodila. —
Hle, gaký to bude pro tebe zisk, gaká odm ěnná radost za wšecko tw é snaženj, když tobě w
čas po třeby satnowolně slowa na gazyk poplynau.
Abys wšak s mluwau tak daleko dospěl,
gako widjš, že toho potřeba, musjš českau, zwláště
nowěgšj literaturu za wůdkyni a ucitelkyni wzjti.
Ta nesmj tobě býti gako nowý swět nepow ědoma, nebot gazyka bez užitj literatury dosjci ne­
lze. I kterak by se w gazyku dokonale wycwičil,
kdyby: zdařených literatury plodůw bedliwě nečjtal a we swau wlastnost neobracel? Gá sice o
žádném newjm, kdoby se pauze z grammqtiky a z
wokabuláře něgaké řeči byl naučil.
Qbjránj se tedy liter ujmi gazyka našeho p a ­
mátkami potřebné co do řeči; ale i potřebné co
do wěci. Chceš-li totiž gakožto učitel nábožen­
stwj a dozorce školy we wyucowánj tak p o k račowati, a tak prospěšenbýli, gak gsem to zde p o ­
dotknul, a gak od tebe očekáwám: což ti tu bude
třeba zásoby w látkách k tomu p o tře b n ý c h ! A
kde gich shledáš, nepoužigeš-li k tomu p řispjw agjcjch wlastenských spisowratelů ? I b y tb y sám z
ginogazyčných pramenů wážiti uměl a chtěl, b r ­
zy b y té p ři mnohých giných pracech tw é h o p o wolánj trpěliw ost a dobrá wůle přešla, ano šk o ­
da byloby Času, gegžby ke wšemu tep rw sám
nakládati chtěl, každau ginau sobě giž podanau
pomocj zhrdage ; léčby sám obecenstwu něco lep šjlio po dali chtěl; a wšak giž i k tomu znáti m usjš, co p ře d tebau bylo wzděláno, a čeho geště se
nedostáwá.
Pak ohledem na školu powaž, stáloli-by š e slileté chozen] a placenj do školy a trapenj dělj
za to, kdyžby se učily čjsti gen pro školnj knjžkix a pro kalendář. Žáci tedy rozumně nawádě-
ti se magj k giným také knihám, ftekneš-li dě­
tem : Kdo se neydřjw é čjsti nauč;j, a p ři tom, gak
na hodného žáka slušj, doma i we škole dobře se
zachowá, ten mimo pěkné Čten], které za odmě­
nu dostane, i giné knihy, genž geg zagisté těšiti
budau, ode mne k lib ém u domácjmu čten] požá­
dali s m j; rád mu gich zapůgojm. T u tep rw se
wzbuzuge dychíiw ost a wynasnaženj o záwod. —
Nechceš-li ale slauti darmotlachem, neyprwé mu­
sjš takowé knihy znáti, kteréby práwě rozum a
srdce twé mládeže wzděláwaly, k teréby někdy i
odrosllým užitek přinášely. Ano, ty musjš co mo­
žná neywywoleněgšjtni knihami zaopatřen býti,
nebo aspoň knihownu školuj gimi zásobili. A k
tomu , gakaukoliw knihu někomu k čtenj podáwage, w ždycky doložili m á š: G estli-by w této
knjžce b u d některým slowům nebo čemukoli ne­
rozuměl, přigď, zeptey se, gá li to powjm. K o hožby se také giného neuměl] tázali měli gistě—
gi a důwěrněgi, než swého duchownjho učitele?
W ždyt on dwanácle škol studowal. Pročež hleď,
aby dřjwe sám gistě wěděl, co giným powědjti
chceš. — Ze wšech školáků twých přece něko­
lik gich wždy bude, kteřj dáwno giž ze školy w y staupiwše po wykonané hmotné práci, zwláště na
dlauhé wečery anebo we swátek, rádi d o m a p o sedj a w některé milé knize čjtali budau. Z ohle­
du tohoto přálbych, abyg si žákům ze školy w y stupugjcjm diktowal anebo ko psánj domácjmu po­
dal gmeuowité zaznamenán] v ý b o rn ý ch m ravných
a rozumné zabavugjcjch kněh, aby napřed giž
poznáw ali, kteráby kniha pro gegich užitek za
čtenj stála, a po ta k o v é aby se pjdili, když chu­
ti a času k čtenj mjti budau. Nenj-li možná p o dělenjm nebo ukázkau, aspoň tedy zaznanienánjm
o neylepšjch modlicjch knihách, gak pro mužské
tak pro ženské osoby , hleď swým dospělým
žákům powědjti, aby někdy, gakož býwá o p a u tjch anebo o trhu, za ledacos peněz newyhazowali.
Přjležitě sem tam ssw ým i osadnjky promluwjš,
gaké čtenj neyraděgi čjtagj, gaké doma nebo v
obci magj; zde často něco , coby zgewně spatné
bylo, anebo co pro ně se nehodj, rozumným p ř e d loženjm a ponaučenjm odstranjš, a něco lepšjho
gim poradjš. W jš dobře, gak prostěgšj lid na to
Vvjťu klade, co tištěno na papjru, a gaké z toho sk o dy pogjti mohau, k d y ž d o ru k a u neprawých m no­
há kniha zablaudj, b yt v sobě a pro ty, kterým
gést psána, třebas v ý b o rn á byla. —Náš lid gest v e lm i zpěwu m ilovný,
Clítj—
ú, aby pro některé necudné a pohoršliwé pjsničky
docela žádné swětské pjsuě nezpjwal, byloby u krutenstwj. Ale snažiti se, aby mu le p ěg šjch p jsnj pochváleno, ano přjležitě v známost u v edeno
bylo, toí ani kněze nehodno neuj. Z v lá š t pak
v elkau budeš mjti zásluhu o weřegnj pobožnost,
když se přičinjš, aby v kostele tv é m co možná
pěkné a t a k vznešeného čjle, totiž ctnosti a naboženstwj, hodné pjsně z p jv á n y byly. I ku zpě­
v u školnjmn, ku zpěw u domácjmu pobožnému
v e lm i potřeba dohljdnauti a geg zdokonaliti.
Geliž pak tedy z a p o tře b j, zuáti se w česke
literatuře, chce-li duchownj těmto powinnostem, o
kterých tobě pjši, zadost učinili? O dpo věď le h ­
ká. Poněwádž ale ta k o v é to přičiněnj nedá leže­
li nebo při džb . . . seděti na po h o v ce, nepřege
gjti po giných milých zábawách — z toho leh­
ce uhodneš to tagemstwj, proč někteřj (snad ne
mnozj — ) raděgi černidlem se o b ělu g j, stěžugj
sobě na zlé časy, na chudobu české literatury, žehřj na swau řeč a na spisowatele od nás ctěné,
ano i potupně o wědách mluwj — scientia non
h abet osorem nisi ignorantem, české knize gako
čert křjži zdaleka se wyhýbagj. Těch, bratře můg,
zdaleka se warug.
Co neydřjwe tobě pošli IV. ročnj b ěh česk.
Časopisu pro katol. duchowenstwo.
Mimo giné
hned prw nj pogednánj we sw a zk u třetjm w ý borně se ti 1j biti bude, totiž: ,,Proč a gakby se mě­
la láska ke čten] a sa m o čin ném u s tu d o w á n j u
mladého du ch o w enstw a zbu dit i a zachoivati?“
od Fr. Bogenického. Cos mi oznámil, že někteřj
mezi wámi s tjmto časopisem dokonale spokogeni
negsau, daufám, žel to nebude na ugmu w ěri do­
bré. Gakožto lidské djlo nemůžet býti dokona­
lý. Ale některým pánům w této wěci těžko whod
učinili, bytby by l sebe dokonalegšj. Ten chce
mjti wjce praktického, tam ten wjce w ědeckého;
giný žádá wjce poesi j, giný docela o žádné nestog j ; geden chce malowané, dru hý reysowané.
A
kdo posuzuge cenu toho časopisu dle gedné část­
ky, nebo třeba dle gednoho ročnjho běhu, ten s
měrau nesprawedliwau zacházj.
Pak na ¿;ednotliwé chuti nesrnj se zde ohled bráti, než na po­
třeb u wšeobecnau.
Maudrý maudře powažuge,
a pomyslj sobě: Které pogednánj pro mne gest zby­
tečné, pro giného gest wýtečné. — Pročež mno­
zj dobře s tjm Casop. gsau spokogeni. S bohem !
bratřjčkn milý. Duch swatý tě oswěcug a p osiliíug we wšem dobrém.
II.
OZNAMOWATEL.
a) L i t e r a t u r a.
1.
iflo d licj
k n ih a p r o katolické k ř e s t a n y
od J a n a
Aloysia Š neidra, apoštolského V ikáře a b ý w a lé h o z p o w ě d ln jk a G e h o Gasnosti K r á l e S a s k é h o , b isk u p a Argos k é h o , k a n o w n j k a K r a k o w s k é h o i P o zn a ň s k é h o .
P ře­
ložil z n ě m e c k é W . G o th a rd H o lu b á ř, k n ě z k a n o w n ic k é ho ř á d u P r e m o n s tr á t s k é h o a kazatel p ř i
na S t r a h o w ě .
syna w
W
P ra z e n á k lad e m
c h rá m u P á n ě
K o n r a d a S en fta a
J e z o w its k é ulici N. 184. 8 . S t r . V III, 3 4 4 .
M odlicj k n j ž k a n e b o ž tjk a b isk u p a
a apoštolského
vikária A loysia S c h n e id e ra , m u ž e w e lm i u č e n é l io , p r o zřetedlnéh o, ctného a pro p ř e k r á s n é w la s tn o s ti
sw é i
p r o te s ta n tů m S a s k ý m m ilé h o , náležj k n e y l e p š j m w z d ě la w a te d ln ý m k n ih á m k ato lic k ý m w ě k u n a š e h o , p ro če ž
gde w e l m i na o d b y t , a w š u d e gi tisknau , a na s w ě t lo
w ydáw agj.
W e l e b n ý P . G othard H o l u b á ř z w lá š tn j te ­
dy h o d e n gest p o c h w a ly , že w ý b o r n a u k n jž k u o n u w
m ilý
český
n á š g az y k w t i p n ě a u m ě le p ř e w e d l ,
a
m n o ž s tw j o b ljb e n ý c h p jsn j českých, u p ř . M in u la nočnj
h o d i n a ; Narodil se K r i s tu s
P án, w e s e lm e s e ; Giž gsem
d o st p r a c o w a l — s n ě k te r ý m i ž a lm y S tre y c o w ý m i připogil. Č eština p a n a p ř ek la d ate le gest p r a w i d e l n á , či­
stá , nenucená a z ř e íe d ln á , ta k
Čech bez
p o h o ršen )
s w é h o užjvvati m ů ž e .
gj
že k a ž d ý i w zdělaněgšj
k p o b o ž n ý m w ý l e v r á m srdce
„ P ř e d tr ů n e m
t w ý m na kolena
p a d á m , Pane a S pasiteli m ů g ! pln srdeč n é w d ě č n o s ti
k t o b ě , pln ra d o s tn é h o p ře s w ě d č e n j o p ř jto m n o s ti tw é ,
g ak o ž i o p o g e n žádostj s w a t a u , bych na w ě k y spogen
z ů s ta l s te b a u . T y t sám , genžs někdy n a ze m i chodil,
b jd n ý m p o m á h al , blaudjcj na p r a w a u cestu p řiw á d ě l,
liř jš n jk y obracel, w ě ř jc j w d ob rém
k r o z h la šo w á n j učenj
s j l i l , a u če d ln jk y
s w é h o do w š e c h končin s w ě ta
p o s j l á w a l , až p o sa w á d , ačkoli n e w id i te d l n ý , g e š t ě p ř e b ý w á š m e z i n á m i . “ S ir . 163.
ta p ě k n á
modlící k n j ž k a
T jrn řeči z p ů s o b e m celá
gest p ř istr o g e n a ,
a gistotně
k a ž d é m u i p r o čistý p a p jr , p ř jg e m n ý tisk a p řip o g e n ý c h p ě t p ř e r o z k o š n ý c h o b r á z k ů , — g m e u o w itě i n a t k y M arie s d j t ě t e m , spasitele s w ě t a , po sle d n j w e č e ř e ,
o b S to w án j a z w ě s t o w á n j p a n n y M a rie — w elice se I j.
b iti m usj.
T o to p řeložen)
o z n á m e n é k n ih y b e z p o c h y ­
b y p r w n j g es t práce ctěného p a n a w la s te n c e našeho,
a p o n ě w á d ž giž ta d ob ře se p o v v e d la ,
m e , že h o r l i w ý m
n adjti se m ů ž e ­
b u d e w z d ě l a w a t e l e m li t e r a t u r y če­
ské', že n e p ř e s ta n e čjlati s ta ro b y lý c h sp is ů Č e s k ý c h , až e časem s w ý m i p ů w o d n j m n ě g a k ý m p lo d e m w la s te n ské l it e r a tu ř e p řisp ě g e .
L i t e r a t u r a.
2.
607
U w edenj k w n i t ř n j m od litb ě, p o u k á z a n é w m n ohýc h
m o d litb á c h , dle p o tř e b y katolických k ř e s ta n ů ód' Bene­
dikta J. N. Pfeíffra , opata k a n o w n ic k é h o ř á d u P r e m o n ­
s trá tsk é h o k r á lo w . k lá š te ra
S trah ow sk ého
w
Praze.
Přeložil z n ěm ec k éh o G o th a r d W . H o lu b á ř , k n ě z té h o ž
řádu , a k azatel w c h r á m u PánS na S tr a h o w ě .
W P ra ­
ze 1 833 . W k n j ž e c j arcibisk upské k n ih tis k á r n ě , u Josefy
F e tte r lo w é , w e d e n jm a n á k la d e m W á c l a w a Š p in k y . 18.
S tr. V III. 356. za 2 4 kv. s iř .
S k r o w n á t ě to k n jž k a modlicj , ale plna gádra, p ln a
zbožné srdeč nosti , pln a ro z k o šn é
p a s tw y d u c h o w n j.
P r á w ě m á na čele nápis : U w e d e n j k w n i t ř n j m o d litb ě .
Nebo tak gest p r o b u d ite d ln a , a ta k d u š i zagjiaá a r o z něcuge , ž e k d o ž se z nj začal m odliti , giž p a k z w la stnj m ysli s w é m o d liti se z a č jn á .
Co gi p a k z w lá ště
nám Čechům d w o g n á s o b m ila u č i n j , gestit to , že s k l a ­
datel gegj u w e li k é m c j r k e w n jm d ů s to g e n s tw j stogj, a
praoj s w a u p řjk la d n e p o k r y té p o b o ž n o s ti
wil.
num w y s ta -
P ře k la d a te l tě ch m o d liteb cjtil w ý b o r n o s t a cenu
gegich , a p r o to ž k zčeštěnj gich o b z w lá š tn j piln o st p ř i ­
ložil , a w s k u tk u ge ta k z č e š t i l , že geho p rá c e k a ž d é ­
ho znalele g azy ka českého cele spokogiti m u sj.
k la d a te l, p an Š p i n k a ,
o čisté w y d á n j
se
I na­
postaral, a
protož tato k n jž k a w k a ž d é m o hledu w y so ce b u ď sia w e n a .
3.
E r i n n e r u n g e n a n W ilh e lm M e rc y v o n R u d o l p h E y th ,
P fa rrer in D o rm e ttin g e n im K o u ig r e ic h e W i ir te m b e r g .
H o lw eil in der Ile rd e r s c h e n B u c h h an d lu n g . 1829.
S t r . IV.
S p is te n to ,
8.
172.
nad něg ž n á m giž d lau ho z a d n y w y -
b orněgšj plod k atolic k ý ch sp is o w a te lů do r u k a u
jie p ři-
še l, s w e lik ý m p o tě š e n jm w z n á m o s t u w á d jm e , nic nepochybugjoe, že k do si ho zgedná, p ř e r o z k o š n e ' p a s tw y
d u c h a w n ě m n a le z n e , a peněz, n a něg n a lo ž e n ý c h , ňi_
koli l i t o w a ti n e b u d e .
W i lh e l m
M erey bez o d p o ru k
n e y z n a m e n it ě g š jm u č e n ý m cjrk w e jiašj n áležj, gakož pak
p r o m n o h o s t r a n o a u w zd ě lan o st sw au až do léta 1 8 2 5 ,,
w k t e r é m ž t o u m ř e l , w ů b e c byl
ctěn a s la w e n .
Muž
t e n to n e to lik o w ý te č n é h o byl w lipu a d o m yslu,
nýbrž
i p ř é b e d l i w ý m č jta te le m dobrých k n ě b , m e z i
zw láště
as th e tic k é
m ilo w a l.
kterým iž
P ři to m pak byl i muž
■welmi ušlechtilé p o w a h y , a p ř e lj b e z n ý c h m r a w íi ,
bec-li gest rozk o šn o , čjsti, g a k w elicj
W ů-
in u ž o w é o wšeli-
k ý c h w ě c e c h sm e y šle li, a gak ý c h byli m r a w ů a obyčeg ů , čjm se objrali, a gacj b y li w a u řa d e c h s w ý c h : tedy
po p sá n ) ž iw o ta gegich tjm
čjm o s tr o w tip n ě g š j byl
před
se b e.
G iží
ten,
poučněg šj gest a w áb něgšj,
k te r ý ž popsánj ono w z a l
p a k Piudolf E y t h
béz
pochyby k
n e y w z d ě la n ě g š jm k a t o ljk ů m w ě k u n a š e h o p a t ř j , a w ý borno,
zlato gest -wše, což až
geho.
„ Z e r s t r e u t e B l ä tt e r v on einem k ath o lisc h en Geist­
p o s a w á d w y š lo z péra
lichen, E r s t e r Band, S t u t t g a r t u n d T ü b in g e n in d e r Cotta ’scben B u c h h a n d lu n g 1 8 2 6 “ klasickýt gsau ducha plod,
t e n ale m á m e od n ěho.
T e n tedy o s tr o m y s ln ý , cwičný
s p is o w a tel n e y z n a m e n itě g šj w ě c i o W i l é i n o w i Mei»cy, w
s w r c h u p o z n a m e n a n é m spisu p ř e d k lá d á tak, že ho gistě
ž á d n ý bez w e li k é h o p otě šen) a u ž itk u čjsti n ebud e.
Ne-
w y p r a w u g e t toliko, g a k ý byl Mercy, a co k o n a l w žiw o b v t j s w e m , n ý b r ž kde se koli k t o m u p řjč in a p o d á w á , tu obecná p o z n a m e n á n j klade, a od str a n y 8 9 . až
do s t r á n k y 11 7 . n ě k t e r á m jsta z dennjka (Tageb uch) a z
listů
n e b o ž tjk a M ercy p ř i w o z u g e .
, , W i d e r | R einhards
P re d ig te n Hesse sich M anches e i n w e n d e n : A llz u g eh ä u f­
te M aterie a u f eium ahl, W ie d e rh o h lu u g des N äm lichen ,
ein gar z n geregeltes W e s e n , u n d eine e r z w u n g e n e An-
W e n d u n g des T e x t e s .
D o ch b le ib t sein P re d ig e r c h a ra k ­
ter i m m e r - m e r k w ü r d ig . —
W a s ü b e r h a u p t einen
gu­
ten P fa rr e r m a c h t, ist k u r z g e s a g t' U ngeheuchelte F r ö m ­
m ig k e it, h in längliche W issen sch a ft u n d ein gut b estell­
tes H a u s w e s e n .
D ü rftig k e it h in d e r t die W i r k s a m k e i t
des A m tes.
K ur keinen P lan i n d e r E rz ie h u n g , n u r
nichts P roje kte nm äsa ige s.
Man h a t aus der E rz ie h u n g
eine K u n s t g em ac h t, mich d ü n k t aber, sie ist N a t u r . “
W l a s t u o s ti W i l j m a M e rc y w ý b o r n ý n á š a u t o r w d bcc tjm to o b raz em n á m s ta w j p ř e d
o či:
„ M ercy
byl
m u ž , k le ry ž neb y l w s ta w u , n ě k o m u p o ch leb o w ati a l a ­
hodili, p ře d c e alé w e lm i p řjg e m n ě a r o z k o š n ě s g in ý m i
obcow al ; o d d án by l p řjs n é ctnosti, nikoli ais n ez aín jía l
lidských radostj ; byl b o h ab o g n ý m a k ř e s ta n e m celau d u šj ,
ale p ři to m byl p ředc e
s n á š e li w ý m , w p o c tiw o s ti. m á ­
ge šle che tno st giuých, i k d y ž byli w o m y lu , a nesm ysli­
li g a k o , o n ; byl o sw jc e n é h o
r o z u m u , n e wšak, n e w ě -
ř j e j ; s w o b o d e n s tw j m ilo w a l, nikoli ale bez r o z w a h y a
z p a u h é w á š n ě p r o t i kaž d ém u u s ta n o w e n j n ebo g o w a l :
stálým byl o d p o rn jk em w š e c h u ž j w á n j m r a w ů m škodjcjch, p ř i to m w š a k p iln é m ěl z ře n j n a tradicj a zk tišenost, a pln by l čisté, h o r liw é lá sky k c j r k w i s w é ; m ě l
p e w n a u , ů s t a n o w e n a u mysl, n e b y l ale t w r d o č e ln ý m ,
a
poblaudil-li w n ě č e m , r á d w y z n a l om ýlenj s w é 5 p ř jm ý
byl a o d e w ř e n y , a w š a k zdánj i ú m y s l ů s w ý c h nikdy na
odiw
n e s ta w il ; o p a trn ě si p očjnal, b y k o h o n e u ra z il,
nikoli ale neb y l z p o č tu u h la z e n ý c h o p a t rn j č k ů , gichžto
p lá s t se k a ž d é m u w ě t r u p o d á w á , a ab y se
pow ýšeným a m ocným ,
za c h o w a li
chw á li i t o ' n e y h o r s j ;
neuko-
gitedlně t w r d ý m b y l I c z a ť w r d ilé zlosti, p řeoc h otně
odpauštěl, w id a žel a ljtost pro
ale
c h y b y učiněné 5 ž i w e
city často p o h y b o w a ly dušj geho, ale n ik d ý gj n e p ř e m o h l y , s m r t m ě l u s ta w ič n ě
p ř e d očima, p ro to ale předce
w ž d y byl gasné, w e se lé m y sli ; máge p řjč in u , b n ě w a l
Časopis p . K a t o l. D u c h . V . 4 .
9
r
so n a lidi, nikdý se ale n e m s til, a o k ř iw d á c h , Da ktere'ž
n e b y lo
m ožná
z a p o m e n a u t i , alespoň n e m lu w il ;
d r u h d y b y l tě ž k o m y s ln o s tj. p o k a u š jn , ale tu d jž zase pln
lá sk y a p ř j z n i w o s t i ;
b o d en byl m ilo w á n j w ý te č n ý m i
d a r y d u c h a a n e p o s k v r n ě n ý m i m r a w y ; b y lí w e le b n ý m
i p ř i c h y b á ch a o b z w lá š tn o s te c h
sw ych.
ne a io sine naseitu r ; o p tim u s ille est,
K am vitiiš
cjui m in im is u r -
g e l u r .“
4. S e n s a sa n c to r u m Ecclesiae D o c to r u m ac P a t r ů m circa. u su r n m a tr im o u ii.
Yiennee 1 8 3 2 . T y p is Josepbi
S ollinger. 8 . S ir . X . 234.
K a to l ic k á c jrk e w s lo w e la tin sk á , a z ř e g m o t gest,
žo latina gest ř e č , k te ra u ž c j r k c w k ato lic k á m l u w j , a k
s w á z á n j w š e c h s w ý c h au dii w r o z k o š n a u
w y h n u te d ln u
potřebuge.
T r a tj
se
gedn o tu n e-
nicm éně z n á m o s t
latiny m e z i k a t o l j k y , a b r ž i u č e n j l a t i n ě psáti p ře sta li.
T a u p ř jč i n a u k a ž d á la tin sk á k n i h a , n a s w ě t l o
hned na se obracj zřen] n aše.
w y š lá ,
Co se tkne k n ih y , w ý -
šé p o z n a m e n a n e ', skladatel gegj se n e g m e u o w a l , ač ne­
p o c h y b n ě n e u j l a i k e m , ž e n a tý m a \v m a n ž e ls k ý c h -vvě«■cch p r o š lý m , n ý b r ž
theologem .
k n ě z e m n ě g a k ý m a sic u če n ý m
D i w jm se p a k , že p r á w ě o u ž jw á n j m a n -
ž e lstw j p sá ti
sobě obljbil.
Neb o te'to m a t e r i i , k t e ­
r á ž s a m a o sobě k lu z k á gest, snad
m u ž d ok onale p s á ti m ů ž e .
každý
za
za^vřjno
praw du
toliko gen ž e n a tý
C ož h ned na p r w n j pohled
p o z n a li
může , w e
s t r á n k á c h : U ž jw e y te
dw au
gest
m a n ž e ls tw j tak ,
aby
s e .m n o ž ilo pokolenj lid s k é', a b y ale při tom těla w a š e
n e s lá b la a n e c b ř a d la , a geden p ř j l i š n a u z d rž e liw o s tj
anebo p ř jliš n ý m tě le s e n s tw jm druhe'ho n e trá p il.
nj
V Y Š eck o
p řiro z en j b u ď o s ta w e n o .
Neb
O s ta t-
i zk n šen jm
gest ’w ě d o m o , že manžele', p ř iro z e n j m gsauce w e d e n i,
Literatura.
C lí
beze w š e h o g ineho I w y u č o w á o j , w ý b o r n ě
mj , coby gim d o w o le n o
t o m u ro z u -
n e b | za hág e no bylo.
M orál
n e m ů ž e w še c k o 11a w las u s ta n o w iti , a b y i mohla, n e sm j , n e c h c e - l i býli zpozdilau a n e in ra w n a u .
L edacos
musj osta w iti m r a w n e m u g eduoho k a ž d é h o citu.
K dy­
by sc
až do
m a n ž e lů m
w š e c k o , coby gim n á l e ž e l o ,
neym enšjho m ě lo w y m ě ř o w a t i , sw ě d o m j n e g e d n o h o z
nich b y se u w o z o w a l o w t e s k n o s t, a cesta gich by gako geh lam i b y la p o stlán a .
O
práci latinske'ho autora našeho a n a h r n u tý c h od
něho m js tá c h s w a t ý c h otců a s lo w ú tn ý c h učitelů n e w i djt m i se o b š jr n é h o w y n á š e t i saudu.
Z d á t m i se
na
tom b ytí dosti, w k r á tk ý c h .li s lo w jc h o z n á m jm h l a w u j
w ě c i , o k te rý c h ž w e tř e c h kap ito lách až do stran y 1 6 0 .,
a pak w r o z m l a u w á u j d ěk a n a s f a r á ř e m od stra n y 1 6 6 .
až do
k once gedná.
W p r w n j kapitole d j , že ro z k o š
tělesna sam a o sobě w z d y gest h ř j š n á a n e d o w o le n á ,
a kdo pro ni toliko m a n ž e ls tw j p o ž j w á , ž e h ř j c h u se
dopauštj.
Z te'to k a p i to ly tato
rnjsta z d e p ř iw o z u g i :
„ P a t r e s u s u in m a trim o n ii ad s e d a n d a m , n e ad g raviora
d e l a b a tu r , in c o n tiu e n tia m p ro p ria m , libidini a d s c rib u n t.
pag. 16. A p o stolus , cjuodamm odo invitus e t n o l e n s c o n cedit C o rin th iis usurn m a trim o n ii ob incon tinentiam eorarn . pag. 4 4 . L ibido , q u a talis , etiam in usu m a t r i ­
monii c r e d en d a est culpabilis. pag. 6 4 . “
W druhé' kapito le m lu w j o skutcjch, k t e ř j ž b y m a n ­
že lů m d o w oleni b y l i , anebo w ž d y za h r j c h p o k lá d a li
se měli.
T u p ak h ned z p o č á tk u opět p řed k lá d á, 2 e w
m a n že lstw j nem á ž á d n á r o z k o š
tě le s n á h ledán a býti'.“
„ Q u o ti e s c u m q u e et q u a n d o c u n q u e sibi copu lan tu r cónjuges eo p o tissim u m fioa , u t v o lu p ta te f r u a n tu r se n suali , (heea en im est libido) p e c c a n t.“ pag. 7 0 .
O sta tňj
wěci w te'to k a p ito le o b sa že n y gsau ty to : „F -reqaentíor
usus m a tr im o n ii in r em e d iu m in e o n tin e n tia e propriee ple--
* +'
r u m q u e est su sp e c tu s libidinis. pag. 8 4 .
carnalis , ob a d ju n c ta tn
original! m o rhid a m
Cum
sibi in se p arab ilite r
copula
e x peccato
v o ln p U te m in se m a la sit ac in h o ­
n e s t a : et ia c o n ja g ib u s esse m j l a r a e t in h o n e sta m n e ­
m o in f ic ia b it u r , nisi
ah i n h o n e s ta te
b o n o a liquo m a trim o n ii, pag . 8 9 .
a m o r , si e id e m
sua e x c u se tu r ex
M ultum
alendo copula carnalis sit
n o n potest, n o n esse
in h o n e s tu s . pag. 9 0 ,
b i t ! , e x nimia in v o lu p ta te m
conjugum
necessaria,
ť e litio d e ­
c a rn a le m te n d e n tia fre-
q u e n t io r , ab altero co n ju g u m est a v e rten d a , in-quantum
hoc f ie ri po te st m odo
ratio nabili. pag. 9 7 .
Si u x o r e
r e s is te n t e ac deb itu m den e gan te p ec c a tu m r e ip sa a v e rt e r e tu r , u ti q u e et ratio et s iu c e r u s in m a r i tu m am or
consentire p r o h i b e r e t ; ast si e x denegatione d ebiti
e id em
etiarrj m a j o r a 'tim e a n tur m a l a , fornicationem dico, bella
d o m e s tic a , scandala et forte alia fornic atione v ix m in o ­
r a , quae copulae libidinosa e
c u lp am t r a n s c e n d a n t : id
n o n est c o n t r a r i u r a r a ti o n i. pag.
105.
C op u la contra
n a t u r a m s e m p e r est execrab ilis. pag. 1 1 0 .
tio n e prolis usque ad ab la c ta tio n e m
e s t a copula.
Blinus ta m en est u x o r i , etsi gravidae
au t la c la n ti, c o p u la r i, quam
p u la c u m u x o r e m e n s tr u a ta
n ta e s t , q u a r e
A concep-
ejus a b s tin e n d u m
fornicari. pag. 114.
Co­
ad m in i m u m indecentissi-
ce te ris p a r ib u s
culpabilior.
pag. 118.
C opula cum u x o r e , certo s te rili , nonnisi in r em e d iu m
incontinenlice , ergo n o n n isi q u a m a l u m m in u s ad a v e r­
ten d a m a la m a jo r a licita esse potest, pag. 1 2 3 .
C om -
m ix t io carnalis conjugum , qui deficientibus jam p ro senectu te v ir ib u s ad p ro c r e a n d a m p ro lem s in t inhábiles, m a ­
jorem nree se fe rre v id e tu r libidinis n o ta m ,. q u a r e e t m a joris esse tu r p itu d iu is . p ag . 1 2 4 .
Non u te n d u m m a t r i ­
m o n io ad vitan dam so lu m m o d o p o llu tio n e m n o c tu rn a m ,
pag. 127. a u t sedandos concupiscentiae m o tu s . pag. 128.
U sus m a tr im o n ii d ie b u s j e ju n io r u m , festis et S . C om -
m u n io n is in p e te n te v i x uncpiam p ro rsu s inculpabiiis,
et se m p e r
alioquin culpabili culpabilior. pag. 1 3 1 .
s c u la , a m p le x u s , ta c tu s
O-
eť alia im pud.ica, si fiant vel
citra periculuťn p o llu tio n is p r a e t e r o rd in e m ad c o p u lam ,
aut ip sa m cop ulam , sed nonnisi captandee m a joris volu p la tis gratia, ergo e x m e ro d electatio nis venereee appe titu p raeced ant a u t co m ite n tu r, se m p e r m ala siiit uecesse
est. pag. 137.
Cogitationes impudicee illicitee s u u t con-
jugibus , n o n m inus ac v e r b a in h o n e sta . pag. 1 4 1 . ‘‘
W třetj k ap ito le se w y k lá d á p o w a h a b ř jc h u , gebo
těžkost a l e h k o s t , a že i neylehčj h ř j c h o w é sami o sobě
h ro z n e gsa u zle', p r o č e ž gich k a ž d ý w š j mocj utjkati
gest
d lu ž en .
m a n ž e ls tw j.
W še
W
to
se p ak w z ta h u g e na u ž j w á n j
dialogu k o n e č n ě f a r á ř p r o ti p ř e d n e š e -
ncínu o m a n ž e ls tw i uče n j ledacos
čili b isk u p s k ý v ik a riu s na to duchem
n a m jtá , d ěkan ale
a sm yslem a u to ra
našeh o o d p o w jd á .
5.
F aedon, aneb S okratesoW o poslednj r o z m la u w á n j o
n e s m rte d ln o s ti duše, s p ř i p o g e u ý m ž iw o te m té h o ž m u drce • dle M endelssohna přeložil Jo se f Č e rn ý , cjrkew nj
kněz-
W P ra z e 1833.
W k njž ec j arcibiskupské tiskár­
ně, u Jo se fy F e tte r lo w é , w e d e n jm a nákladem Yvráclaw a
Š p in k y . W e l . 12. S ir . X I I . 2 3 6 . za 3 0 k r . sir.
W e le sla w jn a , K ocjn, P lácel,
K om enský,
Augusta,
K apito a podob ni gim s p is o w a te lé če šti w ž d y o sta n a u
w elik á s w ě t la w l a s t e n s k é l it e r a tu r y našj.
N icm éně se
u m n e snášj, že za tohoto w ě k u n ašeho n e g e d e n w l a ste nsk ý s p is o w a tel « n ám o stj českého g azyka starobylých
lile ra to rů o n ě c h n e toliko d o sá h l, aleb rž i n a d ně se
wznesl.
Negeden zagiste p o w a h y o tc o w s k é h o gaz y k a
našeho ta k p o stih l, a tak čistě,
ta k
o z d o b n ě česky se
p s á ti n a u č il, že p s á li um j i o wScečh, o k t e r ý c h ž starob ylj s p is o w a te lé cestJ ž á d n é w ě d o m o s ti m jti nem ohli.
K tě m to u m ě lý m a o w š e m w ý t e č n ý m C e c h ů m b e z od­
p o r u p a t ř j i w e le b n ý
kněz,
P.
Jo se f Černý, u p ř j m ý
-wlastenec a b o r lr w ý p o d p ů r c e to hoto theolo g ic k éh o spi­
su n a š e h o .
Z a z ř e g m ý toho d ů w o á slaužj M endelssoh-
n ů w F ád o n , čistau a p r á w ě kla sic kau řečj n a česko od
n ě h o ^vyložený,
Mendelssohiij gak o ž to
p r a w ý in u d ř e c
a h l u b o k ý m yslitel, m ezi n ě m e c k ý m i s p is o w a te li w e lik é m á slow o, k g eh o p a k
lež) F á d o n .
n ey obJjb eněgšjm sp is ů m n á ­
M ohliby chom
ctěn ým č t e n á ř ů m
n ašeho i něm eckého Fádona
o
sc h w á liti,
časopisu
gelikož
gedná
n e s m rte d ln o s ti d u š e lidské , o w ěc i, k n á b o ž e n s k é m u
u m ě n i p ř jle ž ité .
T j m w jce w ý b o r n ý spis ten to nynj
w e le b iti m u s j m e , an se n á m w p ř e r o z k o š n é m
nj českém p o d á w á .
p řelož e-
K d o si k n ih y té to z g e d n á :
doza­
j i s t a w y n a lo ž e n ý c h p e n ě z lito w a ti n e b u d e , p o n ě w á d z w
nj n e to lik o p ř e m n o ž s tw j d ů m y s ln ý c h wěcj o b ud au c jm
žiw otu našem n alezne,
n ý b r ž i p rav rid eln é češtině se
p řiu č j, a z ř e te d ln ě p o zn á , že Čech o filosofických p ř e d ­
m ě te c h u r č itě , w y g á d ř e u ě ,
o b r a tn ě a g e m n ě smyslili a
p s á ti m ů ž e tak g akoK ě m ec ,
K če m u b e d l iw ý "wzděla-
w a te l lit e r a tu r y České, dvvogj cti hod n ý P . Josef Černý,
p ř e lo ž e n jm F á d o u a čelně gest m ě řil, w torní se on sám
w k r á s n é p ř e d m l u w ě s p is u o n o h o pronesl,
k d ež to
dj :
, , K p ů w o d n jm n sepsán) ta k o w ý c h k n ih , k d e ž se w y ššj
n a u k y a uměn) w r a u c h u p r o s té m w y s ta w u g j , a přjgem nýrni w n ad a m i č te n á ř e w á b j, p o třeb) n e w š e d n j c h s c h o p ­
nost).
P ro to ž d o k a w á d e p ů w o d n jc h p ra c j ta k o w ý c h ně­
m č in ě , n e b u d e n e u ž ite č n o , z g a z y k ů cizjch p r o s to n á r o ­
d n é , w ů b e c s c h w á le n é spisy
čten á ře ta k to z p o n e n á h l a
w a t i . <£
do
č e štin y p ř e w á d ě t i , a
k li t e r a t u ř e w y š š j p ř ip r a w o -
I dosáhl zagisté z a m ě ř e n é h o k once s w é h o , w la-
s te n sk é lite r a tu ř e p latně p o sla u ž iw .
D e y ž m ilý B ůh ,
aby
p ř jk la d e m geho w českém d u c h o w e n s tw u irmozj k
podnikánj
p o d o b n ý c h pracj w z b u z é h i b y 1i.
p ř ip o m ju á m e ,
Konečně
že i pan W á d a w S p in k a při w yd áu j če­
ského Fádouaí w é lik é sobě zjsk al cti a z á s l u h y , p o s ta ­
ra w se o
"wšecko, což od im p re sso ra a n a k la d a te le ž á ­
dali se m ů ž e .
F ř i čem ž i lo z n a m e nali slušj , že k n ě h
sw ý c h nikoli n ep řq c eň u g e, n ý b r ž co neylaciněgi m ů ž e ,
ge p ro d á w á ,
čjmž spolu dokazuge, že gest p r a w ý m w l a -
stencem, že miiuge
slaw ě
o tc o w s k ý gazyk, a k povfýšenj a o-
lite ra tu ry české w e d lé m ožno sti n ap o m á h á .
Vincenc Z a h r a d n jk .
b}
Si n j š e ii í ii y.
C()
Z á k o n y.
N ař j z e n j g u b e r n . 19. Č e r w e n c e
1831. č.
2 7 ,4 4 7 . O z n á m . k o n s i s t . 11. S r p n a 1831 č. 49 61,
W y s o k ý m d e k r e te m d w o r n j k a n c e lá ře ode dne 27. C e rw n a
1831. č. 4 1 ,9 5 7 . za přjčinau z w lá š tn j události sesláno gest
uásledugjcj n e y w y š š j r o z h o d n u t) ,
N alezenci m o h a u se b u d ’ z d a r m a neb z p lata to li­
ko la k o w ý m m a n ž e lů m k w y c h o w á n j s w ě ř ili , kdež
liogj s l r a n a k ato lic ká
gest ; nalezenci
o-
pak nacházegjcj
se u p ě s ta u n ů , k d e toliko gedna s tr a n a w jr u katolickau
w y z n á w á , m o h a u gen te n k rá te pod gegich o p a lro w a n jm
zůstali,
když
gistoluě w ě d o m o , že náležitého w n á b o -
ž e n stw j k a to lic k é m cw ičenj docházegj ; načež přjsn ě do­
hledáno b ý ti m á ;
p a k lib y ale
t a k o w é djlS w e
w jre
katolické cw ičeno n e b y l o , m á se i h n e d o d lu d w z j l i ,
a
p ě s ta u n ů m katolickým o d e w z d a li ; což G e h o cjs. k ra l.
Milost duchowenstwu i w sém , kterým ž o to pečowati náležj , za powinnost ukládati ráčj.
N a ř j z e n j g u l ) . 9. Z á ř j 183 1. č. 3 5540. O z n á m.
k o n s , 22. Z á ř j 1 831 . Č. 5 924.
Na m n o h é k r. u h e rsk é
d w o r n j k a n c e lá ř i p ř e d lo ž e n é d ů ta zy , s tr a n y p r á w a k p lat­
n é m u manželstvy’) n e z le tilý c h U h r ů , p r o h lá š e n o g e s t 20.
IVwStna 1831. n ásledugjcj w y s w ě tl e n j u h e r s k ý c h p r á w .
í . Co se k a to ljk ů d o tý č e , u s ta n o w e n o z á k o n y k a ­
n onickým i , že m lá d en c i 1 4 . , d ě w č a ta p a k 12, r o k w ě k u d o p luiti m n s j , b y p la tn ě W s ta w m a n ž e ls k ý w s ta u piti. m o h li.
T e n t ý ž zákon platj i w U h ř j c h ; w e z w l á š t -
jrjch ale p řjp a d u o ste c h gsau b i s k u p o w é zplnom ocněni
d o w o liti, b y
se
n ez le tilí také geště d ř jw e
zasnaubit)
m o h li , pak li p o z d r a w é m u w á ž e n j w š e c h okolnost] ry chlegšj dospěnj tě le s n ý c h i d u š e w n ý c h m o h u tn o s t) w z b le d e m n a m a n ž e ls k ý aučel ta k o w é to z a sn a u b e n j dopauštj.
P ř i t o m ale gsau w š i c k n i p a s tý ř o w é d u c h o w n j zaw ázáni,
aby p ř j l i š časný m s ň a tk ů m ta k o w ý c h nezletilých, k te ř j by k
w edenj bospodárstw j
a p lně nj m a n ž e ls k ý c h po-
w in n o s tj p o tř e b n ý c h w la s tn o stj
n e m ě li , slu š n ý m i p r o ­
stř e d k y p ř e k a z ili.
2 . K p la tn é m u za sn a u b eů )
len j r o d i č ů ,
n e z le tilý c h U h r ů s w o ­
po ru čn jk a a slu šn éh o a u ř a d u neuj n e w y -
h iiu ted ln ě potřeb).
3. Dle těchto č lá n k ů nelze ledy
p o c h y b o w a ti 5 že-
b y n c z le tilj katoličtj U hři sami o sobě s w o le n j k p lat­
n é m u m a n ž e ls tw j d á ti nem o h li. T ě c h t o z á k o n ů následugj w té ž p řjp a d n o s ii i nesgednocenj R e k o w é .
M ládenci nezíetilj w yzná nj a u g s b u rg sk é h o p ře d ro ­
k e m 1 8 . , d ě w č a ta p ř e d 15., nezleliij m lá d en c i w y z n á 11 j fcelwetskébo p ř e d 18. , d ě w č a ta
s t wj p ř ip a u š t ě ti se neroagj.
p ř e d 14. k m a n ž e l­
N ezletilým o so b á m obogj-
ho ew an g elick é h o w y z n á n j , n e d o p l n i w š j m 24. r o k ned o w o lu g e se bez pjsem nélio s w o le n j otcow a, d ě d o w a , a
u e n jli tě c h to n a ž i w ě , b e z sw olenj p o ru č n jk o w a , se z a snaubiti.
N a ř j z e n j g u b . 30. Z á ř j
1831. č. 3 9 ( 4 9 .
O-
z 11 á m . k o n s. o d 2 7 . R jgna 1831. č. 6509. W y s o k ý m
gub. d e k r e te m 30. Z á ř j 1 8 3 1 . č. 39 149. magj se b u d au c n ě
ta b u le na snjženj p o č e t m šj od s tra n , k te ré ž o ta k o w é
sujženj n ad a n ý ch z á w a z k ů
z a k r o č ily , w ž d y
w e tře c h
p íjp i a e c h p řed lo ž ili, aby z oněch d w a u n a k ousistoř z a sla­
ných p ř jp is ů geden w r e g istra tu ře k o n s is to riá ln j, d r u h ý
p ak p ři slu š n ém zádušj u lo ž e n býli m ohl.
J\ a ř j z e u j g u b . 11. L e d n a 1 8 3 2 . č. 5 0 0 6 6 .
O-
z n á in e n j k o n s. 9 . U n o r a 1832. č. 69 3 . Shledalo se,
že od k u r á tn jh o d u c h o w e n s tw a m im o p ř js lu š n a u stolu za
o h lá šk y , take' geště za w y s w ě d č e n j w y k o n a n ý c h ohláš e k z w lá š tn j p lat se p oža duge.
W y b j r á n j ta k o w é h o pla­
t u , gak o ž to n e d o w o le n é n e y w y š š jin d e k r e te m d w o rn j
kanceláře, giž f . Prosince 1 831. č. 25 6 7 5 . w y šlý rn , se
z a p o w jd á , a sice za tjm d ů w o d e m , že ta k o w á
wy­
sw ěd č en j gen p o tw r z e n j gsau w y k o n a n ý c h ohlášek, na
ktere'ž giž b e z toho ta x a gest u ložena 5 a m im o to m o ­
h a u ž e n ic h o w é ta k o w é p o tw r z e n j
p o t ř e b o w a t i ; p r o to ž
ta k o w ý t o
g ediné k o d d a w k á m
p lat,
kdeby
ho gešlě
s tá w a lo , i h n e d p ře s ta ti m á .
N a ř j z e n j g u b. 2 6 . L e cl 11 a 1832. č. 4 4 6 4 5 . 0 z n a m .
k o n š . l . B ř e z n a 1 832. č. 1078. S t r a n y zasnaubenj w e dle d r u h é t ř j d y w o g e n s k ý c h do z a w o lán j p r o p u ště n ý c h
osob o b n o w u g e se n ařjz en j d w o rs k é w ogen ské ra d y , dne30.
S r p n a 1825. č. 2 3 6 8 . w y š lé : „ G e d e n k a ž d ý do p o w olán j
o d p u š tě n ý m u ž s l o g j , co se osoby geho dotyce , w ž d y
p o d p rá w o m o c n o s tj
W o g e n s k a u , a p ro lo ž
potřeb j
ma
k p la tn é m u m a n ž e fs tw j p o w o le n j od s w é h o w og en sk e h o
a u ř a d u ; a b y t i na
odpuštěn)
b y l,
nepřestáw á
proto
n ik o liw p řin á le ž e li d u c h o w n j jurisdikcj w o g e n sk e h o p a ­
stý ře sw ého
té m u
neb
oddělen),
anebo za n e d ů s ta t­
k e m p a s tý ře w las tn jh o , p e ln jm u S u p e r i o r a t u kraginysw e'.
Z to h o to p o slc d n jh o p o m ě r u w y p l ý w á z á w ě r e k , že
do poWolánj p r o p u š t ě n ý w o g á k k p la tn é m u za sn a u b en j
od w og en sk é b o p a s tý ř e s w é h o se z a c h o w á w á n jm w š e c h
z á k o n n jc h p ř e d p i s ů a fo re m , r o w n ě gako o n e n w s k u ­
te č n é s lu ž b ě stogjcj p r o h lá š e n , a gen s geho p o w o le n jm ,
an e b w la s tn ě p ro p u š tě n jm (dimissio) o d
k n ě z e o d d á n b ý ti s m j . “
w enkow ského
Následkem té h o ž magj se n a p o to m každé,, ač w n ě ,
t , g. k r o m ě w o g sk a w y k o n a n é o d d a w k y
do o ddáw a cj
m a t r i k y m ilitá rn ih o p a s tý ře , a to sice a u p ln ě, do w š e c h
ru b r ik w tě liti.
Na b e d liw é z a c h o w á w á n j těchto w o g e n s k ý c h m a n ž e l s t w j týkagjcjch se z á k o n ů a p ř e d p is ů m á p ř js n ě h l e ­
d ěno b ý ti, z w lá š tě p a k na zachow ánj. o n ě c h , k t e r é ž eirk u lá ř e m od 30. P rosince 1 8 1 8 . č. 3 529.
li, a kdež se
ozn á m e n i b y ­
z ř e g m ě p ř ik a z u g e , b y se negeii w še c k a
p o w o len j k ž e n ě n j slu šném u w o g e n s k é m u p a s tý ři p ř e d ­
lo ž ila ,
by on
na
n ě p r o p u š tě n j k o d d a w k á m napsati
m o h l, ale b y se m u tak é n ap o to m w y s w ě d č e n j o w y k o naných o d d a w k á c h o d e w z d a lo ; gelikož gen tjm to z p ů ­
s o b e m docjliti se m ů ž e u sp o k o g e n j s t r a n y z a ta g e n j r o z ­
p o r n ý c h a snad n e p la tn ý c h m a n ž e ls tw j, gakož i b e z p e č ­
né p o u k á z á n ) při w y s k y tlý c h
o lá z k á c h , s w o b o d e n - l i či
ž e n a tý n ě g a k ý m u ž gest, a gaké p řjp a d n o s ti g eh o r o d i­
ny neb familie gsau. —
P r i i s i d i á l n j n a ř j z e n j 17. P r os i n c e 18 3 1 . č,
7577. K o n s .
o z n á m. 5, L e d n a 1832. č. 8 2 5 7 . Z n á ­
b o ž n é h o a u m y slu sta w j se po silnicjch, n ám ěstjcb , cestách
i po poljch k a p le , k ř j ž e , a giué sochy.
N ábožný obyčeg te n gest o w š e in w š j w á ž n o s ti h o ­
den, pakli se p ř i tom ■wšech té h o ž p ř e d m ě tu týkagjcjch
so z á k o n ů š e t ř j , a také o b u d a u c j z a c h o w á n j p a m á te k
ta k o w ý c h pečuge.
Z w l á š t n j ale z ř e t e l z a slu h u g e na to b ýti obrácen,
gakým se to tiž z p ů s o b e m ta k o w é
s ta w e n j neb o p r a w y
děgj, a m o ž n o - l i tu d y náb o ž n é sm eyšlenj zbud iti a ro zw ra u c n i ti.
Z e opraw y tak o w é w ž d y duchow njm i
s w ě t s k ý m a u ř a d ů m w z n á m o s t n w o d iti se m a g j , w z b u zuge te d y w y so lié c. k r . P r ä s id iu m a rc ib is k u p s k a u K o n ­
zistoř, by se w šj b e d liw o s tj o to p e č o w a la , aby a u p ra w a a ozdoba ta k o w ý c h kapl) a soch, p o k u d m o ž n á , co
ney d ů k lad n ě g i a n e y k r á s n ě g i z ř jz e n a byla, což tjm sn á ­
ze způsobí ti se m ů ž e , au nakladatelé za g isté k a ž d é pon au č en j w d ě č n ě a o c h o t n ě p ř ig m a u .
od h o r l i w é a u č in n o s ti
w š e c k o , coby koli
P ři č e m ž se ta k é
arcib. I l o n s is t o ř e o č e k á w á , že
na m y sl, oko a w k u s
n ep řjg e m n ě
působiti m o h lo , o d str a n ě n o a za m ezeno bude. —
ß)
C j r k e w n j z p r á w y.
Listowé pastýrštj.
( P o k r a c o \v á n j.)
3.
List G. M. b isk u p a T a r n o w s k é h o .
H U S C I S C U S de PA U L A P I Š T Ě K , Dei et
Apostolicee
Sed is G ratia E piscopu s T a r n o v ie n s is .
Universa
nevábili Clero dioecesciuo Salutem .
A d oranda su p e rn i Consilii disposilione, ijuee m e r i ­
ta m e a e x c e d it et vota, e p a tria C echorum i n h as L a -
c h o ru m p a r te s vocatus, c u m p e d u m dioeceseos T a r n o v ieusis p asto ra le — t i n o m in a tio n is
S u ee S a c r s e C ee-
s a r e ee R e g i ee M a j e s t a t i s A ugustissim i I m p e r a t o ris FRA NC [SC I, regnorum. Galiciue et Tjodotneriae D o -
m ini, die 2 5 . O c t o h r is a n n i la psi emanatee, nec n o u C onfirm ationis e v i s i bilis ecclesiee R o m a n o -C a th o lica e
Capi­
tis S a 11 c t i s s i rn i P a t r i s N o s t r i G P iE G O R IÍ X V Í.
d e m e n tia
die 2 4 .
F eb ruarii a. c. subsecutee — ap p re-
lie u d o : lic e t Vos Fratres V e n e r a b ile s F ilirq u e D ile c t iss im i ! — q u i m ulto tempore eralis
velut oves non h ab en­
tes p astorem , a) de ecclesiee hujus Matris Vestree tan d em
d ep o sito u tiq u e
d iu tu rn o
im o et r e p e t i f o
luctu
g r a t u l e m in i , in d u i earn vestim ento laetitiae 6)
V o b is
et ornari
tanquam sponsam viro suo p) g e s t ie n te s 5 E g o tarnen te .
nu ita tis meee cou sciu s
et
m a g n i tu d in e m p e r p e n d e n s
me
an xiu ra
et
ju stam
e x p e c t a t i o n s Vestrie
—■ n o n
possum
n o n fateri,
a n im o om n in o c o m m o tu m accedere
ad
h o c on u s n o v u m , quod m ih i im p o n ilu r ap u d Vos.
S a m si abitum de terra dilecta d ) et in regionein Ion -
ginquam
i l e r e) —
u tpo te
radones
h o m in e in so r lem
D o m in i v o c a lo q u o lib et, m agis igitur p r esb y ter o , m á x i ­
m e au tem e p is c o p o in d ign a s, eliam sileu tio l u b e n s preete rea m , siq u e ip s a m d iv ersitatem u tu t non id io m a tis atq u e stirp is, attamen
dialecti e t g e n tis , nec no u persona-
r u m , d is c ip lin a m o r u m q u e
n o v ita te m
parvi
pendam :
m u lta tarnen ea q u e grav issim a e sse, quee in su sc ip ieu d o
ag gred ien do q ue h o c c e m u ñ e r e m e te rrean t, v i x Veslrum
in ficia b ilu r u llu s, q u i p er fu n ctor io so lu m rep u ta v erit an im o , quee et qua 11 tee sin t, quee
— praeter
c o m m u n ia ,
R e lig ion is super fu n d a m e n tu m ^Lpostolormn et P ropheta ru m , ipso sumrno angulari lapide C hristo Jesu aedrficaia e f).e fun estissim a c o e v o r u m in san ia r e d u n d a n tia discri­
m i n a —■d iceceseos sp e c ia le s , eeeque n on paucce, non fáci­
les , m i h i superandee eru n t difficultates a tq u em oree.
Minister r elig io n is, pretiosissim o s íg n i im m aculati
ai que in t a m in a ti sanguine g) fuudatee, p r im u s in tarn va« ) M arc. 6, 3 4 . 7>) Ju d ith . 1(5, 9 , c ) A p o c . 2 1 , 2. d) G enes.
2 4 ,7 .
e) L uc, 1 9 , 1 2 . / ) E p h es. 2 , 1 0 . g ) 1 P e lr. 1, 1 9 .
s to territorîo a m i ll e milliura et ultra h o m i n ib u s in c u l -'
to constitutor ! ! •— • A st recuperaudæ , s a l u tis p e r d i t æ m e d icam en h o c c e , d e su p er allatum., s o lu m e t u n ic u m — ad
irnuiii d e p r im i, ab illis ip s is , qui ja m degustaverunt do­
num hoc coeleste, et participes f a c t i su n t sp iritu s sane ti, a) c u m n a u s e a quasi fastidiri ; in credulitate — efrœni qu id vis sen tieu d i agendique lib ertati,
u tr iq u e r e i p u -
blicee p ariter p erniciosee, n o n m in u s ac licentiee in quaslibet terrenas c u p id itates effusce — juncta, sub em en tilo
ii lu s tr a n d ib e a n d iq u e h u m a n i generis n o m i n e p e n it u s aboleri,
qu is
i g n o r â t ? — E t tantæ ex u lu rn , c œ le s t e m p a -
triam a p p e te n t iu m m u ltitu d in i, e ta nto d e v i a t i o n s p eri-
qui illu m in â t omnem
hominem venientem in hunc m undum , 6) so lu sq u e e st atc u lo er ip ien d æ per fid e m in E u m ,
q u e u n icu s,
in quo oporteat nos salvos f i e r i c) d eesse
eopiam eo ru m ,
qu o ru m adjutorio u su s ,
s in g u la s
gregis
nopiosissim i turm as, sin g u lu m q u e f i d e le m q u em lib et, in
viam dirigerem p a d s d) regionemque vivo ru m , e) i m m o
d e e s s e parandis ex c o le n d isq u e iis aptum , in
plina eeque
ty ro n e s
ac scienlia sa lu tis im buantur exerceanturque
d e o - d e v o t i co ntub ern iu m ;
q u i b u s priuia t e n e llis v ia t o r u m
lis f)
et
quo d isci­
deesse
d em u m ,
in
p.nimis in sera n tu r p ie ta -
abnegationis g) s u im e t ip s iu s sem iu a, c u ju sv is
discipïinæ al trices sc h ola ru m , u t ajunt, tr iv ia liu m
c b ia liu m v e apparatus —
p aro-
q u e m la l e t ? —
Scio q u id e m , pofentem esse E um , qui me m isit, de
lapidibus suscitare filio s Isra el , h) s c i o , in firm a m undi
ab Eo eligi, u t co n fu n d a t fo r tia 1 ) ; sed E um esse quoque
venturum Ic) animasque m ild créditas de m anu mea requi-
a) H e b r. 6 .
b) J o a n n . 1 , 9 . c ) Act. 4 , 1 2 . d ) L u k . 1 ,
' 79.
e ) P sa lm . 1 1 4 , 9 .
f ) 1 . T im . 4 , 7 . g ) M a th .
1 6 , 2 4 . h ) M a th . 3 . 9 .
1 ) 1 . C o r. 1, 2 7 . 2 8 . Tc)
M oth. 1 6 , 2 7 .
situ ru n i d istrictum ju s tu m q u e Judicem a) pariter scio et
v iv a m e n t e r e v o lv o . R u m igitur m ir u m , s i tim or et tre­
m or venerunt super me ? b ) qu i n o n queesivi, cui h u m e ros subjieioj on u s, se d
s p o n i e s o lu m , n e v o lu n t a ti fors
r e sista m divinae, i l i a d a m p l e c to r , cu m m a g n o T u r o n e n e x c la m a n s : D om ine, s i populo tuo sum
necessarius, non recuso laborem. c)
s i u m A n tis tite
C Q u o d anim urn juste d o p r e s s u m
le v a t a tq ue. erigit
b e a t a : Pastorem
U num , cl) Pastorem B o n u m e) — P astor um Principem f )
m e u m , s p e s est certa o m n iu o
a tq u e
a d fu tu ru m esse g ) m ib i s e r v o su o , ad omnia p ro J'jus
nomine p atienda h ) parato et u o nn isi : Loquere Domine,
quia aud it servus T u u s i) m e d i t a n t i; •— et in terc essor e m m ibi p a r it e r non d e fu t u r u m , qui priscis in
tern-
p o rib u s e P r a g e n s i e p is c o p o A p o sto lu s P o lo n o r u i n factus,
li o d ie d u m m id turn or a t p r o populo suo, 7c) divurn W o y c ie c b u m , tu t e la r e m u tr iq u e gen ii c'narissimum, cujus v e ­
stig ia prem en da m ibi c o u c e d i, m a x i m e consolor g lorior-
que in D om ino, f)
A lia co nfidentite con solatio nisq u e meee ratio
testi-
m o n i u m est a v iris torn p ieta te in D e u m , t u m c a n & a r e
m oi’Bin, turn
d e m u m litteraru m
eultura c o n sp ic u is m i ­
b i d atu m , co p ia m e o r u m , qui sacris se s e d edicare anb e la n t , n on , p ro u ti alibi, d ecrescere , quam
p o tiu s
de
die in d iem au g eri a d e o , u t d io e c e s im m e a m —■ terrain
sacerdotalem adpellare q u isq u am non d u b ita v er it ; e t i d e o
spem
affulgere n e q u a q u a m
a n cip item , f o r e , u t qnam
p r i m u m aides S em in ai'ii clericalis d u d u m e x o p t a t e e x -
b) P salra. 5 4 , 6 . c)
B rev . R o m . e x le e t. tliei.
d) J o a n n . 1 0 , 1 6 .
e) Jo a n n .
1 0 , 1 1 . f ) 1. P e tr. 5 , 4 . ) g ) M ath. 2 8 , 2 0 .
/ /) A ct.
9, I G . i) 1. lie g . 3 , 1 0 . 7c) 2 . M ach ab . 1 5 , 1 4 . 7) 1.
C o r. 1 , 3 1
a ) E zech. 3, 1 7 . 1 8 . 1 9 . 2 0 . 2 1 .
structee f u e r i n t , lug u bris o p er ario r u m defectu s q u a n to cyus nön p r ö p e lla tu r s o l u m , se d parentur etiam p a sto res , f a c t i vere am ici ac dom estici Dei, a) nec non f o r ­
ma gregis e x am m o. b~)
I n t e r e a tem p o ris o p o rte re, u t q u i legatioiiem D o m i ­
ni, se u
c u ltu ra m vineee E jus
r e a p se s u s c e p i m u s , quo
n u m e ro m in o re s s u m u s , eo fid elio res n o s m e t iu ora tio iiibus, v ig iliis lab o rib u sq u e u n iv e r s is
quid v ir iu m , si q u id talen toru m , si
m e l io r u m n o b is d atu m e s t
desuper,
e x h ib e a m u s , et si
quid
ch arism atu in
eo lu b e n tiu s im -
pend am u s, im m o superim pendam ur ip si pro animabus c)
con cred itis , p a t u l u m est.
Ad m e
q u o d a tt in e l, qui prim a ria m vinece curam
sponsaeque Dominicee
c u stod ia m su so ip io , m e m o r
v is sim o ru m verb oru m P a tr u m
gra-
C o n cilii T rid entini, d) u t
qui episcopale m unus s u s c ijn u n t, quae suae su n t partesy
egnoscant, ac se non ud propria com m oda, non ad d ivitia s , a u t luccum , sed ad labores et solicitudinem pro
gloria D ei vocatos'esse intelligant, m i n is t e r iu m su s c e p tum , d iv in a o p it u la n t e g ra tia , ornni e x parte a d im p le ve conabor , n e c patiar un q u a m , qu a n tu m
h u m an a ad-
in ittet fragilitas, q uid p iam in m e , quod ad episcopale m u ­
nus p e r tin e r e dig noscitur, desid erari.
A tq u e h o c ip su m et a Vobis e x p e c t o , F ratres d ilec tissim i, q u o s ta n q u a m in partem so licitu din is meee v o ­
catos Jam in ipso lim in e auspicati m u n er is
m e i ap pri-
me a llo q u en d o s esse p u ta v i.
Prte cseteris T e , qui ecclesise viduatee v icaria m , earnque d ilig en tem atq u e p ru d e n tem gessisti cu ra m , F ra trem
om n i am ore, cultu ac v e n e r a t i o n e
d ig n issim u m — quia
a ) .Toauii. 1 5 , 1 5 . E p h e s . 2 , 19*
b ) 1 . P e lr . 5 , 3 .
C or. 1 2 , 1 5 .
d ) Sess, 2 5 , c. 1 .
c) 2 .
O z nam o w at e 1
024
«
de dioecesi v e l o p tim e m e r i i u m , a d p e llo , ut gratias
pro,
op era preestitá p a lam a g en ti m ih i, n o n m in u s ac dioeces e o s reg im in i et in p o s t e r u m b e n e v o le n t ia m T u a m , s t u d iu m ac c o n siliu m T u n m ferre n o n graveris.
M o x relicjuos, qui sive a consiliis C o n s is t o r ii sácrtim
O rd in a riatu s h u c u s q u e
co n stilu islis s e n a t u m , s iv e oifi-
ció decan al i f u n g e n t e s fra lr ib u s p er
i n v i g il a s e s ,
tra ctu s
d e gen lib u s
fratern e d e p r e c o r , u t q u e m a d m o d u m p ru-
d eatia d e x te r ita te q u o c o n s i li o r u m V e stro ru m et
o pera
r e m ecclesise tu e r i, fratres i n tram ite recto c orr ob o ra re
e t d evian tes corrigere lu crariq u e co n s* e v istis, e t m e ante s ig n a n u m in aren a e a d e m Y o b iscu m c e r t a t u r u m , pari
so le r lia , p ariliq ue ferv o re juvare n o n d esistatis.
Jara ad Vos d irigo v erb a m ea , qui q u o c u m q u e d e m u m t i t u lo in s ig n ili laboratis in v in ea D o m i n i , portantes
pon d a s á id et aestus. a ) E g o , q u i
a p r im o v o c a tio n is
meee e x o r d io illic o m a n u m ad e x c o le u d a m v in e a m
b a o th adplicui et q u io d ec im a n n o r u m d e cu rsu
Sa-
in v ariis
B ohem iee lo cis per oín n es gradus in ea d em jam p la n t a n da , jam riganda ja m q u e p u rg a n d a su d a v i e t alsi b) d e -
a) M a th . 2 0 , 1 2 .
Prč.icii — in o p p id o c irc a li B eranuensis A rchidiceceseos
die 6 ; Ä p rilis 1 7 8 6 . n a tu s, P r a g s stn d iis absolulis die 2 1 .
A u g u sti 1 8 0 8 . p re sb y te r o rdinatiis, ab h in c C o o p e ra to r S ra o lu ic ii ad 1 5 . M aji 1 8 0 9 . — p o stc a A dm ixiislrator parO chi«
vacaulis Wrbn<e ad Sylvas ad 2 4 . A u g u sti 1 8 0 9 . — D eiude
P a ro c h ia liu m A d m in istra to r P a rth e n o -T e y u ic ii A rchidicece­
seos P ra g e n sis ad 3 0 . A p rilis 1817. n sq n e
u lte riu s A d ­
m in is tra to r P a ro c h ia liu m D laškovicii dioeceseos L ito m e ric e n sis ad 1 5 . S ep tem b ris 1818. — dem u m D ecanus P fe sticii
clioeceseos B o h em o b u flv icen sis —
2 9 . N ovem bris 182.J.
in stallatu s C anonicus S . M e lr. Ecclesia; P ra g e u s is , 2 6 . J u n ii
1 8 2 4 . in v estitu s Defcanus C apituli V etero b o leslav ien sis
1 4 . N ovem bris 1 8 2 4 . consbcratus E p isco p u s A z o te u s is e*
Suffiraganeus P rag eu sis — V icarius G eneralis et offiCialis d u o ru m C elsissim o rum A rchipra?sulum e t sedis A rc h iep isc o p alis dum vacaret , V icarius C apitularis.
m u m ca n on ico ru m Sacree M etropolitan®
Ecclesiee
Pra-
g e n sis g r e m io se m p e r fideli adgregatus et m o x pro a u x i ­
lio ep iscop ali fe r e n d o e p is c o p a tu m iu part,
Ini'ideliuia
A z o ti in Palsestina a d ep tu s , q uotaunis u ltra
1 2 0 paro3-
cias
c a n o n ic e lu stra vi, — propria e x p e r ie u t ia
ed o ctu s,
m o le s tia s cum pastorali cura co njunctas o m n e s p e r b e n e
novi , sed
ex
v ig ila n tia , solicitud ine ,
c o n v e r s a t io n e ,
m á x i m e a u tem e vitee sacrorum cur ion u m ra tio n e anim a m p e n d e r e fid eliu m e tia m c o n v ic tu s s u m .
Q uaprop-
ter Vos V enerabiles Fratres., qu i p er dicscesim dispersi
partem gregis m e i pasceud am
a u s c e p i s t i s , ro go
e t per
viscera misericorcliae D o m in i n o stri Jesu C h risti obtestor, Vestram aggrabans conscientiam : . P ascite,- qui in
Vobis e s t, gregem D o m in i , p rovidentes non. coacte, sed
spontanee secundum Deum, neque tu rp is lu cri gra tia , sed
voluntaria, a ) L abórate sicu ti boni m ilites C hristi Je­
su. b) A g ite c o n t i n u o e x c u b ia s , ne quis lupus veniat et
rapiat o ves; c) a u t vobis dorm ientibus , perversee li b e r talis e t perniciosi — ipsa in d iv in it a te m ad suurn tr ib u ­
n al v o c a n tis ralionalism i ziza n ia
in agro dominico d is -
p e rg ere v a le a t inim icus homo , quarn p o tiu s u t superse-
m inuta d ) sulTocentur ab in c r e m e n t o tr itic i, veríri v i­
delicet sa n ie t irreprehensibilis , e) tum p e r so le r tis sim a m
agri preeprimis n o v e lli preeparationem, t u m p e r in cu lputae vitae Vestrce calorem , t u m d e m u m p er gratiee cojlestis in c e s s a b ili s u p p lic a tio n e
sn s c e p tio n e req u isitae
et dign a
S a cra m en to ru m
fre q u e n t e m irr ig a tio n em
ac c e le -
r a lo . —
Ouee in s p e c i e a V obis e x p e c t o et visitatu ru s o v ile
m e u m str e n u e r e q u i r a m , jara fr a lr i fideli in ven to- e x
abuudantia cord is b e n e d i c t u r u s , jam in
s e r v u m torp en -
a) 1. Petr. 5 , 2 .
13, 25.
b ) T im . 2 , 2 . c) J o a n íi. 1 0 , 1 2 .
e) T it. 2 , 8 .
Óasopis p. K aiol.
Duch. V. 4.
■
ÍO
d) MatU.
t e m in u t ile m q u e o m u i cu m ecclesiastic«: discíplioee rigore
an iin ad v e.rsu ru s, s u n l : ---- u t V e stru m n e m o
p rE e d ica u d o v erb o d iv in o
, in s lr u en d se ru d i
desit
p l e b i , pree-
sertim a u tem c a tec b iza n d is le n e llis g regis m e i ag n « llis,
q u o s p a st o r e m
b o n u in , dum
puo a m p l e x a tu m
v i v e r e t in t e r r i s , prseci-
esse ar a o ie, a) p e r b e n e
n o s lis , e t a
rae u tp o te eetatem D e o et h o m in ib u s in n o c en tia ainabil e m , tb es a u r u m cordis m ei et s p e m , gloriara atque co­
ronara renascentis ecclesiee r e p u ta t u m
v e r i t i s •, — ul. v ita Vestra
sit v e lu t
iri
s e m p e r , 110-
s p e c u l u m , in quo
n orm a v iv e n d i relu ce a t f i d e li u r a , et in Vobis pudicis,
non bilingüibus, non m ulto vino deditis, non turpe lu­
crum seclaniibus, nullum crimen habentibus , sed haben-
\
tibus m ysteriu m f id e i in conscienlia pura ; b) ju venilia
desideria fu g ien tib u s, sectantibus ju s titia m , fid e m , charitatern el pacem cum iis, qui invocant nomen D om ini de
corde p u r o , c ) ñeque is , qui e x adverso e s t , m ve m a t,
cujus causa viluperet m in isteriu m vesfrum ; d ) deraura
at in d ispen sau d is m y s te r iis D e i ,
a d a p erie n d is
quippe
gratúe sep tiform is , viíeeque fon tib u s , quos S erv ator n o ­
s ier e t fo n s vita? p e r e n n e s in ecclesia sua
esse
v o lu i t ,
q u a te n u s e x ip s is fi del is p o p u lu s hauriat aquam — sa -
lientém in vitu m aeternam , e) inp rim is a u te m in adm inistrandis P oenitenliae e t E ueharisliee S a c r a m e n tis
a u g u st iss im is im m o rta lita tis
a lim en tis — i n
u tp o te
p r o v id e n -
d is cura m o r b o et raoi'te lu cta n tib u s , a u x i l i i solatiiq u e
Y estrí q u a m m á x i m e avidis , su p er lectura doloris
1
m e-
día s p irilu a lia p o sc e n t ib u s et per h aec ad coelestem p a triam a spiran tib u s — in q u aerendo d e c o r e
domus
D ei
—• i n dicenda septies per d ie m la u d e d iv in a et r e p e t e n da Vobis d esu p er op e , absque qua n il p otestis fa cere, f )
prorapti aeque ac f i d e le s r ep eria m in i.
a ) M arc. 1 0 , 16.- b) T ira . 3 , 8 . 9 . c ) T ím .
2 , 8 . 2. C or. 6, 3 . e ) J o a u n . 4 , 1 4 . / )
2 , 2 2 . c 7 )T it.
Jo a u n . 1 5 , 5 .
Monitis c o lio r ta tio n ib u sq u e
pům
s u b l im i s v o c a lio n is
preesentibus a m e c a m ­
Vestrte
u tiq u e
su m m a r iis so lu m circum scribi lim itib u s,
am p liss im u m
n o lite mirari.
T a n q u a m a log in q u o v e n ie n s et sp e cia liu m n ec essitatu m
Vestrarum ig n a r u s,
in n u e n d a satius, q u a m qute e x tam
vasta dicendorum m ateria
e x p e d ia n t m agis,
p utavi, divin ae confidens co m m iseration í,
n iih i
v e n t u r a m , u t anim o sin g u lis, quam
discernenda
o p e m desuper
p rim ů m
eas
e o m p e r e r o , in d ig en tiis V estris succurrendi, ex p e r ie n tia s
m e a s , in
vinea
D o m in i
nicandi e t vota,
pandendi,
comm u-
n o u desim ín eo.
S e d et Vos
d e v o ta s ,
eonquisitas V ob iscu m
consilia praeceptaque m ea cuneta Vobis
sacratioris
q u o ru m
In stituti viros, vir g in esq u e
contubernia. regularía sinu sa o
h a ec
mea a m p le c litu r sp on sa, ta citus praetermittere nec v a leo
n e c v o lo , siv e jam erudiendee
in sp iritu iñtelligentiee et
pietatis ju v en tu ti íñ c u m b itis , sive
m a rum f e r e n d o
a u x il io in cura
ani-
occupam ini, s i v e aegros et p e r corpora­
les m o r b o s v e x a t o s
in
eedes Vestras a s s u m i t i s , V estro
sub miseric ordi s e r v itio corpore et an im o a lev ia n d o s sa n andosve, siv e d ein u m n ob is in seccuI o d e g e n t i b u s ,v a r ii s
curis la b o r ib u sq u e distractis, M o y s i s
nante m a u u s su os lev a n tis i n s t a r a )
pro Israele p u g ­
c o e le s ti u m et a ete r-
narum be n ed iction u m cop iam ab o m n i u m b on o ru m Lar<gitore D e o e x o í a t i s .
S c io p erb e n e et g ratu s r e c o r d o r , qu-se u n it is
so rtu m V estroru m v ir ib u s — c o n a tib u s —
acceptis refert u tr a q u e
resp u b lica
v e lo c i tem p o r is cursu ab sorp ta
e l gau d ium
esse jam
co n -
p recibus in
m eum ,
a u t confutata,
quee n o n n u ll is preeterlapsis d ece n n iis contraria religiosis
institutis v ig u ere ju dicia, p alam profiteri n o n v e r e o r , s p e
u) E x o d . 1 7 , 1 1 .
*
628
Ûznam owatel.
fretus, fore, ut d o m u s Vestree prou t, jam fuisse, historia
a bunde testalu r e cclesiaslica, e lia m reap se sint, quæ appellabantur e t internæ p ieta tis
a s y la , com vnserationis
avid o ru m réfugia, ecclesiae m iU tantis ornamenta, et con­
tra ex tra n e i hostis fu r o re m denique arces m unitae. Ut
it a que Vos — o homines D e i,fu g ia tis quae munctï s unt,
sectem ini vero ju stitia m , fid e m , pietatem , charitatem ,pa~
tientiam , m ansuetudinem ; a ) ut fide catholica in Vestris
d om ib u s alte radicata p ellen d is errorum
te n e b r is sire-
n u e inserviatis , v ir t u tu m evan gelicaru m c u lt u , cui Vos
et sa cram en to a d s tr ip x is tis , b o u u m Christi od orem u b i­
q u e locorum spargatis, D e u m diurnis n o c tu r n isq u e su p p lic a tio n ib u s vestris — nobis reddere propitiu m c o n e m in i -, u t p atria florem s u u m de m an ib u s V estris non tan­
t u m illibatuin , scd o m n i necessaria eruditioue in struptu m , o m n iu m q u e
v ir tu tu m c o m ita tu
o r n a tu m re cip ia t;
u t d euique m u ltitu d o siv e jam corpore siv e
q u e n tiu m spe ac
a n im o lan-
e x p e c t a t i o n sua se non fuisse fr u s -
tratam leetetur , — o m n is m e i in Vos o b t u t u s , om n is
consilii,
o m n is
in v ig ila n tiœ , amoris m e i non m in u s ac ri-
goris n u ll o non m o m e n to erit sco p u s.
C um u iiro nihil m a g is m ea in t e r sit o p o rtet , quam
u t tu m op era rior um augeatur n u m e r u s , t u m sacris in itian d o ru m e tia m deb itu s fiat delectus, m em o r D o m in ic i
m andati : Piogate D om inum , u t v iitta t operarios in m es-
sem s u a m , b ) œque ac præ cepti A p o sto lic i : M anus cito
Tiemini im posueris, c) obsecro o m n e s cu ju s cu n q u e d ig n i­
ta tis , ordin is atque m u n e r is eccle sia stici p a r t i c ip e s , u t
cjuœ a ss eq u e n d o h u ic sco p o — co n d u cen d is q u ip p e , q u i
s u fficerent, operariis apta rem ed ia u o v erin t,
præprim is
in g e n u o r u m et e prob is p iisq u e p ar en lib u s p r o g n a to r u m
ad o lesce n tu m , sta tu m clericalem a n h ela u tiu m studia n o n
a) i . Tim. 6, 11 .
b) Math. 9, 3 8 . /c ) 1. Tim. 5 , 2 2 .
629
S lu / S e u i n y.
solum f o v e a u t , o p itu le n lu r q u e
la m ,
m ores , seseq ue
stalui clericali s e s e ded itu ros
r ii it , etia m
s e d u lo
su stentationi, sed in v i-
geren d i
ra lio n em illoruin , quos
aut jam dedilos c o m p e r e -
iu q u i r a n t , et s i quee m in u s fausta,
m in u sq u e sp em , vitam eo rn m regali sacerd otio fore d i gn am , n u tr ie n lia e x p lo r a v e r in t,
eorum dem ,
p osth a b ito
qu olib et h o in in u m r esp e ctu aut im m e d ia t e , aut m ed ia n ­
te q u od a m sibi fam iliariori
dignitario ecclesiastico pro
D eo et prop ter D e u in m e c e r tio rem reddere n on recu ­
sen !.
K ullu s
d u b ito,
q uin o m n e s y; qui D a u m hab en t
patrenj, ecclesiam y e r o m atrem , m ihi a ss e n tia n t cen sen ti, m e l iu s e ss e , pauciores h a b ere sacerdotes in eedificatio n e m , quam plures in d e slr u c tio n e m et v e l id e o
non
exp rob raturi, quam potius. probaturi sint, si a m e illos,
q u i litte r a r u m culturee peiteesi scientiam repulerint a u t
carnalibus desideriis
dediti suavitatem. jugi D o m in i et
o n e r is E ju s le v ila t e m gustare n e g le x e r in t, ne sacerdotio
fu n g a n t ur m ihi, a) r e p u ls u m et tan q u am
et p arte
hcereditatis
iri c o g n o v erin t. —
Dominicas
genere
ele c to
in d ig n o s foras misäurn
O u tin am so lu m m o x . mihi flagran-
t is s im is o m n iu m diosceseos a m ic o r u m v o tis diu ¡am appetitee d en tu r eedes , in quibus ord in is sacerdotalis c a n ­
didatos sub inim ediata cura atq u e in v ig ila n tia mea ad
praeliandum proelia D om inib ). preeparare e t v e lu t S a ­
m u eles párvulos ad obeunda in atrio saucto E jus m in i steriac ) aptare l i c e a t ! ! — Q u ib u s jam non injuria tem p o r u m , se d in evitab ili rerum in itio deficien tib u s n il s u perest,
nisi u t Yos fiiiolos dilectos t— u b icu m q u e jajn
l o c o r u m d is p e r so s sa lte m c o m m o u e a m , et per E u m , qui
vo ca vit Vos vocatione sancta , non secundum opera v e -
a) O se. 4, 6 . b) t . R e g . 2 5 , 2 8 . e) i . R eg. 2, 1 8 . «— 3.
1,19.
O z n a m o w at e1
630
i
-
-> ?
sit'd sed secundum proposition et; g ra tia m a ) v o s
obju -
rem : F ilii! accedentes ad servitu tem D ei state in ju s ti-
tia et t im ore et praeparate
anim as b) v eslra s.
S ic agite,
n e a d o lescen tiam Vestram ulla s o r d e p e c c a t i c o m m a c u le tis,
sed u t altare C hristi, v o v e n t e
id c u m d iv o H ie ro n y m o
ecciesi-a, quasi virgo ad thalam um procedure
possitis, et
p er se d u la m ad studia sacratiora a d p lic a tio n e m nec non
p er
p ie t a tis v ir t u tu m q u e o m n iu m e x e rcitiu m certam fa­
cialis v o c a tio u e m et e le c lio n e m
veslram .
v e s l r u m , qui de divina sui v oca tio ne
b u ac per om nia ,
tor , ut
rern
Si
quis est
anceps h ses itet,
quse in ccelis chara oro atque
tanti
obtes-
m o m e n ti d e n u o m a tu re et a dh ib ito
eo nscientise m o d e r a to r e p erp en d ere non n eg lig a t,
siq u e
rep er erit, sib i a d im p le n d i s o m n i b u s , quee o r d in is sacerd otalis req u irit m u n u s , a u t d eesse v ire s aut an im u m ,
ab eat — proficiscatur
ne
p o t i u s et
r e u s fiat gravis turn in se,
sorlem
arripiat aliam,
turn in alios
commissee
injustitise atq u e in iq u ita tis, et qua sal in fa tu a tu m
m um conculcetur ab hom inibus. c)
serin t,
R e liq u i a ,
de-
qui m aii-
m o n itu r a a P o n tifice in o rdin ation e p r e sb y t e r o -
ru m ecclesiee n o m in e p ro ferri s o l i t u m , n u llo n o n t e m ­
pore ponderandu’m com inendo : Cum
magno quippe ti­
mare ad ta n tu m gradum ascendehdum est ac p ro v id en d u m , ut coelestis sapientia, p robi mores et diuturna j u stitiae óbservatio ad id electos commend en t . d)
A d p o p u lu m , cu m v e n ero v isitatu ru s
fratres, lo qu i,
et ea quae necessaria salutaviaque v id e r o fari
n o n in -
te r m il t a m , q u am p r im u in difficultates d ialecti differentis , quas m o x a] die cognitte m e i d en o m in a tio n 's A ltissiuice et q u id e m
n on
absque
sn c ces su
a ggressu s sum ,
superavero.
a) 2 . T im . 1. 9 . b) E ccles.
Ijfic. R .
J
2,2.
c) M ath, 5 , 1 3 . d) Ton-
J u risd ictiou es
et facú ltales a legitiuiis
superioribu s
Luicusque c o n cessa s confirmo u niv ersa s, don ee te rm in u s
p ræ fixu s
la p s u s n o n fuerit, aut ego ip se eas revocaudas
non c e n s u e r o .
Pro coronide c o m m e n d o , ut ferv en tissim a s raecum
et a b sq u e in t e r m is s io n e faciatie su p p lic a tio n es pro v is ibili e cclesite capite S a n c tissim o
Patre n o str o
1110 X V I . , B e a d P etri A p o sto lo r u m
GREGO-
Principis eathedram
non o b s t a n tib u s rep etitis u ia le v o lo r u m , fr œ n u m paternœ
legis r e s p u e n t iu m
conatibus
admiranda cu m mansuetu«
dine, p a tien tia, prudentia, atque fortitudine
occupante',
ut p r o c e lla r u m v i — eontortaru m q u ip p e cevi m o d e r ­
ní
o p in ion u m
liu m au aru m , d iv in a
humanaque
om nia
p e ss u m d a n tiu m pruritu — ta n d e m avulsa, tranquilla ecclesiæ
p ace læ tetu r.
C o u im e n d o ora tio u ib u s Vestris et dev otissim u m ecclesiee f iliu m •—1 A u g u stissim u m Im p era to rem ac R e g e m
n o str u m
FPiANCISCUM cu m
tota S e r e n is sim a
Ejus, ut largitor bo n oru m o m n iu m
ru m
sa lu ti ad m u lto s
dom o
D e u s E u m pb p u lo -
adhuc a n n o s serv et in c o lu m e m ,
co n siliis e t o p e r ib u s E jus in ecclesiæ n o n m in u s ac patrise c o m m o d u m ,
v ere
paterno
p ræ sideat eaque p r o sp e r r im o
cu m
decoret
affectu
sn scep tis
ex itu , qua tenus-
pace stabiliori orbi terrarum tandem restituta,
regna II-
lius pro m érito Ejus et nostra o m n iu m salute
inagis
ac
m agis flo r e a n !.
^ C o m m e n d o o ra tion ib us V estris et hoc m e u i n , cuju s
curam su s c ip io ,
ch a r is sim u m O v ile — sp o n s a m m ea m ,
E c c le sia m e t ü i œ c e s i n
T à r n o vi e n s e m
nuper
p ri­
m ů m u t sc itis erectam e t v e l id e o m u lto r u m adhuc indigentia pressan t, ut ejus q uantocyus su ccurratur n e c e s sitatib u s et p op u lu s illi adscriptus — a m od o g r e x m e u s
— gaudium meura et gloria m e a — apostolicis
labori-
b u s nostris sa n ciificetu r Deo a) et su b d itu s e x animo — 6)
fid e lis atque im m obilis red d a tu r Piegi, salutis ejus, Sprout
ip se
c u m in n u m e r is aliis
coram
D eo
o m n is c io testari
v a le o , vet avidissim o. c)
P o s tr e m o
cu m
m a m is ad D e u m
lev a b itis
v estra s,
m e i qu oq u e, qui a terra suscitatum a Deo inopem et de
¡p ulvere erectinn llum ilem m e p a îa m pro fite o r — collocatum cum p rincipibus p o p u lid ) nolite o b l i v i s e i , u t qui
m ih i honoris est auctor, ipse m ih i quoque f ia t a d m in istrationis a djutor et ne sub m agnitudine gratiae succuvib a m in firm u s, d e t'v ir tü te m , q u i con tu lit dignitatem , e)
A t q u e h u jus r e i gratia et ego ß e c fo genua mea ad
Patrem D o m in i n o stri Jesu. C h r is ti, e x quo omnis p a t em ita s in coelis et in terra nom inatur, u t det m ih i et
vobis secundum d iv itia s gloriae suae v irtu te corroborar i in inferiorem hominem, C hristum habitare p ro fid e m
in cordibus nosti'is. f ) S u sp ir o sirnul e n i x e ad A Im am
R e d e m to r is —- D e i e t n o stra m M atrem , cuju s
protectiou i
atque
p atroc in io
hæc
ec clesia
est dicata, q u a m q u ë a p u e r o in o m n i b u s
in e is in v o ç a t a m c e le r e m s e m p e r
e e m n ec non b in i s in
—
peculiar!
Cathedrajis
n ecessitatib u s
e x p e r tu s sura adjutri-
lo cis antea curæ m e œ co m m issis
p,b a u x i l i o hic sæ p ius evid en ter iinpetrato in patria
ce le b e r r im is gr) c b r is tia n o r u m au x iliatricem
—
Invoco
in s u p e r P rin c ip es A p o s t o l o r u m B e a t u m P e tr u m et P au ­
lu m — Patriarcham o rdin is religio si per to t u m christia n u m o r b e m c e le b r a tis sim i b e a tu m B e n e d ic tu m — c o n s t a n tis s im u m in ter reg a le s
v irtutis cu lto rem b e a tu m
a)
delicias e t m u n d i illecebras
Casirnirum — s a n c t o s
diœ ce-
Jo an n . 17 , 17 . 19.
b) R o m . 13, 5 .
c ) 1. T e tr. 2,
13 — 2 5 .
d) 1. H eg. 2, 8 . P salm . 1 1 2 . 7 , 8 . e) Leo
M.
f ) E p h e s. 3, 1 4 . g ) P re slic ii e t V elero-P ioleslaviæ .
S m j S e n In y.
seos
P a tr o n o s;
633
b e a tu m W o y c ie c h u i n , beatnra S ta n is-
l a u m , u tr u m q u e b ea tu m Joann em e t N e p o m u c e n u m et
C antium , q n a d rn p lex h o c sa cerd otu m S lo v a n o r u m jubar
— nt p e r p e tu o ip s o r u m
p atrocinio atque i n t e r c e s s i o n e
q ai est v ia , veritas et
v ita ,a ) r e p l e t i bonum certamen certemns et citrsu ia n dem consúmalo, fid e servato unacum grege nobis crédito
i minarcescibilein . gloriae coronam percipere mereamur. b )
rnuniti e t sp ir itu
Jesu C h risti,
A tq u e in hujus peroptaisa feü eitatis a u s p i c ö m , p a te rn am
V ob is
d ile c tissim is et u n iv e r s o m e o
im o cordis affectu
gregi e x
im p e r tio r b e n e d ic t io n e m .
T a r n o v ia e die 1 1 . J u n ii Í S 3 2 .
Franciscus de Paula,
E p isco p u s .
a) Jo a n u . 1 6 , 6 .
Z C h in y .
b) 2 . T im . 4, 7. 8 . i . P e tr. 5 , 4 .
A nglick ý časopis M e th o d is ty W e s l e y a -
na obsahuge následugjcj list z C h i n y :
, , O b d rželi g sm e list od P.
biskupa a a p o što lsk éh o vikářp
Jakuba S u ig i F o n ta n a ,
S u c h tu e n s k é h o w ChinS,
k te r ý ž o ok o ličn o stech , w g a k ý c h
ch á zegj, z p r á w ú d á w a . —
se ta m k řestan é n a -
T e n to d ů sto g n ý pa stý ř u d á -
w á n e y p r w é p řjč in u s w é h o dlauhe'ho m l č e n i ; p o n S w á d ž
p o s l o w é , u n ich žb y se listy e w r o p e g s k ý m i literam i p sa­
né n a lez ly ,
b u ď na h rd le trestáni, anebo na c e lý w ě k
ž iw o t a z w l a s t i w y p o w é d ě n i b ý w a g j .
T akow ým to w y -
p á trá n im b y li b y sp o lu i c h in ezš tj k řesta n é w e i i k é m u
n e b e z p e c e n s t w j w y s t a w e n i ; p roto ž toliko gedn au za rok
listy do Makao posjlá.
Na to pjše dále : C o s e pak m n e
sa m éh o d o tý č e , p o w e d l o s e m i p řed ce
konečně
do té .
to n e s m jr n é řjše se d o sta li, k d y ž g s e m z a c e lý c h p ě t Jet
po
r o z lič n ý c h k o n čin á ch w I n d i i sem o tam o
dil ,
a
b y l b lau -
s ro zlič n ý m i přjhodam i a n e b e z p e č e n s i w j m i
b y l p o tk a l.
W B ř e z n u 1 8 1 2 . dorazil g s e m šta stn ě
se
do
S u c h t u e n a na m é w y k á z a n é w y s l a n s t w j .
N eyprwé b y ­
lo m i n a ř jze n o n ě k o lik m ě s jc ů na naučenj
gazyka
n a lo ž i t i ;
p o to m
p ř e w e lik a u r a d o s t j , a až p o d n es n e ž e le l
předsew zetj.
w t-
gsem nastaupil s w é s w a t é p o w o lá n j s
gsem
sw ého
W roce IS IS .-' w y p u k l o p r o ti k ř e sta n ů m
o b e c n é t ě ž k é p r o t i w e n s t w j w e w š e c h kraginách to h o to
m o c n á r s tw j , k te r é ž rozšjřow ánj w j r y k ř e s ía n s k é na w e l i k au šk o d u b y lo .
Můg p ř e d e k , pan D u fre sse, biskup T ra -
b a k k a sk ý , b y w u w ě z u ě n a k s t ě t j o d sa u z e n , došel takto
m u č e d l n ic k é k o r u n y ,
B is k u p Z e l a s k ý — Coadjutor —
b y l z e s w é h o ob yd lj w y p u z e n , s e m o tam stjhán, až k o ­
nečně
po
um řel.
oslaw ě
m nohých
tr á p e n j c h a tě ž k o s te c h w T o n k i n ě
\ Y S u c h tu e n ě
náboženstw j
b y lo
d e w ě t k n ě ž j p o la p e n o a k
k r o z lič n ý m m u k á m
č ly ř i z nich d o sá h li m u č e d l n ic k é k o r u n y ;
odsauzeno;
dwa
u m ř e li
p o u k r u tn é m b ič o w á n j a trýzněnj ; třj b yli m e z i c b in e s k é T a tary w y p o w ě d ě n i ; a d w a poslednj k p o k u t ě K a n ga n a z w a n é (g is lý zp ů sob
mrskánj) o d s a u z e n i .
M nozj
k ř e sta n é , k a ž d é h o w ě k u a p o h la w j, w y d a l i h rd in s k é dů­
k a z y stá losti s w é u w y z n á n j w j r y , h o t o w i gsau ce raděgi um řjti a w š e l i k á m u k a p o d sta u p ili, n e ž li w j r u s w a u
zapřjti, a tak gich w e l k é
d o k o n a lo .
m n o ž s t w j sinrtj m u č e d ln ic k a u
N ěkteřj b y li o b ě š e n i , n ě k te ř j u m r s k á n i, ginj
w y p o w ě d ě n i , an ebo n a čas ž i w o t a k w ě z e n j
M nozj
dáuj.
stw j
u m ř e li
w žalářjch na
rány
W tom to p ro n á sled o w á n j m n o h ý c h
a w elik ý ch
t ě ž k o s l j g se m zak u sil. —
g se m byl u M andarín ů
p á tr á n o , la k , že g s e m
o d sau ze n i.
a u k r u tn é
naklá-
nebezpečenPoněwádž
udán, b ylo p o m n e w e l m i přjsně
několikráte
n u cen byl do le s ů se
ukryti, w s l u g j c h a g eskynjch o b ý w a t i ,
k te r é ž g se m to­
liko w noci sm ě l o p u stiti , bych n e m o c n é n a w š t j w i l , a
k ř e s t a n y d w a u kragin , to t iž S u c b tu e n s k é a Y u n -N a n s k é
k stálosti u w y z n á w á n j w jr y p o w z b u d i l . . Proti w e n s t w j
toto
sice
sta lo .
p o n ě k u d o b le w il o ,
w š a k d ocela g eště n e p ř e -
M y m á m e z d e 5 e w r o p e g s k ý c h m issio n ářů , a w
m é m okrsku b y li gsm e před ce w s t a w u m a l ý d u ch o w n j
seminář u s t a w ě t i .
\ Y se m in á ři w y s la n s tw j francauzského
nalézá se d w a d c e t m lad jk ň .
Z ro d ilý ch C hynézů máme
30 kněžj, a počet w š e c h křestanů w m é m
šj asi 6 0 , 0 0 0 . ■
—1
ok rsk u o b n á-
A č k o li w lá d a w e l m i p řjsn é
w y d a la proti t ě m , k d o ž b y w jru k řestan sk au
li, a z w l á š t ě
proti
ew ropegským
ro zk azy
rozšiřow a-
m issio n á ř ů m , před ce
w e l i k é m n o ž s tw j p o h a a ů přigjmá n a š e s w . n á b o žen sť w j.
Když
gsem
o s a d y k ř e sta n sk é w y š e t ř o w a l , a n o w ě
na
w jr u o b rácen é p o t w r z o w a l , b yl g s e m n ě k o lik r á te w y z r a zen, a dw a k r á te do w ě z e n j w s a z e n , w š a k k ř e s t a n é m u e ,
s n em a lý m w la st n jm
nebezpečenstw jm zrukau w rchno-
s te n sk ý c h dráb ů w y m o h l i .
A ž potud m i B ů h kaljch u m u čeu j gen
o k áza l,
pjti
w š a k g e š t ě nedal 5 le č naděgi m á m ,iž e tjmze z p ů so b e m ,
gako m o g i p ř e d c h ů d c o w é , ž i w o t s w ů g d o k o n á m .
sk ý m ů g mistr žá dá ,
svvůg za m é s w ě ř e n é o w č i č k y .
tau smrtj dokonal.
gako
Bož­
b ych i gá s och o tn o st) w y d a l ž i w o t
D e y ž B ů h , abych s w a -
B u d u - l i aučasten té m ilo sti,
bych
m o g i p ř e d c h ů d c o w é pod m e č e n i t a k o w ý m z e m ř e l,
m n o h e m šta stněg šj b y lb y den sm rti, n e ž li m é h o n aro ze-
nj.
M ěg te
s e dobře rozmilj bratřj. —
Z B j m a.
P . P etr O slin i, k terý ž až do p o d zim k a
4 8 2 9 . a p o š t o ls k ý m vik á řem w l l e l w e c i i byl , a odtud
z a w e d e n j i z astáw án j n u ncia tu ry
neiro do Brasilie p oslán byl,
ke d w o ru rakauskéiuu, a
papežské
k
do Piio-Ja-
u s t a n o w e n g e st za N u n c ia
naw rátil se sla stn ě z A m e r ik y .
M n o h on á sob n á z a m ě s tn á n j, k terá ž n o w ě s w ě ř e n ý m
au řad em
na m n e složen a gsau, n ed o p a u štěg j m i, abych
u w e d e n j redakoj to h o to ča so p isu s t a k o w a u s n a ž u o s tj,
gake'2 b y k zd a ř ilé m u w y n ik á n j g e h o potřeb) b y lo ,
s e propůgčiti m o h l ; tu d y p řinu cen a se w id jm ,
tu t o w y s o c e d ů sto g n é knjžecj
o d e w z d a ti, kteráž o g e h o
de'le
zpraw u
arcibiskupské' K o n s is t o ř i
dálšj
wydáwánj a zdokona­
le n ) bed liw a u pe'či m jti b u d e.
P r o to ž tjmto
weřegne' djky
činjm
n ý m a učeným p. p. v la s te n c ů m ,
w šem
důstog-
kteřj m i po tři léta
literárnjm i pracemi sw ý rn i w podniknut) to m to tak h o rl i w ě n a p o m á h a li, koge se ta u n aděgj, ž e sob ě i b u d a u cně o b tě ž o w a ti n eb u d au s ta u ž
sn a žu ostj k dosaženj
sch o p n o s ti
tak
u šle ch tila u a n áb ožn au
prospěšného
záměru
čas
a
s w é w ě n o w a t i , b y časopis te n t o w iiitř n j i
z e w n i t ř n j z p r á w n o stj k w y š š j a w y š š j d okonalosti p o stupow a! , a k o sla w ě národa
i k zw eleb en j nábožen-
s t w j g e št ě d éle a u t ě š s n ě g i w ž k w ě t a l .
Gá pak t é h o ž
š l e c h e t n é h o sn a žen j u č e n ý c h p . p. s p i s o w a t e l ů p o w ž d y
w a ě č n ě b u d u p a m ě t liv v , a ga k ož
stogná
knjžecj
a rcib isk u p sk á
u zu ala u šetrnostj z w lá š t n j
giž p r w o t n ě w . d ů - .
lio n sisto ř
o h le d
bráti
se
z a w á z a la ,
na ty, kteřjby
sp isy s w ý m i k z w e l e b e n j t é h o ž ú s t a w u přispjvvali, ta k
té ž i gá w š e m o ž n ě
se w y n a s n a ž j m , w z h l e d e m
těc h to
z á s l u h , p o d p o r o w á n jm slu šn ých žadostj p. p. s p i s o w a ­
telů u
w y so k é
zemské
w lá d y
u z n a ío s t
p r o g e w it i .
W . W . W á c 1 a w j č e k,
c. k r . g u b . radda.
sw au
O b s a h
wšech čtyř swazkú pátého ročnjho běhu.
P o g e d n á n j.
1.
W
Náwodstwj.
gak ém p o řád k u m á se státi p ř im ě ř e n é c w ičenj
n á b o ž e n sk é
A n t. W e n d r a .
O spogenj
pro
.
školuj m lá d e ž .
.
.
d o g m a tik y
O p o c tě S w a t ý c b .
s w . I I . str. 2 4 0 .
.
s m raw oučenjm .
Viuceucia Z a hra d njka ,
2.
Od
.
.
.
Od
IV. 5 0 1 .
.
Dogmatika.
O d Vine. Z a h ra d n jk a.
O w e l k é ceně z g e w e n j B o žjh o . O d t é h o ž ,
3.
I. 3 9 .
.
III. 3 5 9 .
D ogm aticko-historické.
)
R ozg jm á n j o ob řa d ech , liturgice
c jr k w e k a to lic k é .
m rtwých,
5.
1. L ist
sw .
I. 67.
O d F r. W ack a .
4.
O pohřbu
a sy m b olice
M o r á I.
.
.
»
\V ý k 1a d n é .
P a w l a apoštola k F i l e m o n o w i . O d
I . 3.
W . W . W á c la w jč k a .
2.
Farafrastický w ý k l a d injsta u s w . M a ta u še kap. V, 1 7 — 2 4 .
3.
IV. 5 4 7 .
O d D ra . J. K örn era.
I. 1 8 .
O s a u s l a w ě uěen j n á b o ž e n s t w j b ib lick ého.
O d D ra. J. K ö r n e r a ............................................
II. 189.
11.
L iturgicko -historické.
O p r a w é m w ý z n a m u k ř j ž e , od Jo s. Č e r n é h o . IV . 4 8 3 .
12.
Kdy
a kde se
H i s t o r i c k é.
začala s l a w n o s t
n aw štjw enj
P a n n y M a r ie , od Jos. Z iin m e r m a n n a .
.
II. 2 6 8 .
W e l k ý djl E w r o p y skrze ž e n s k é p o h la w j na
w jr u I v r i s t o w u ob rácen , od Fr. A. W acka.
43.
A r c h iio 1 o g i e.
M r t w é m o ř e , od F r . J. S l á m y .
J eru sa lem . O d J. H l a w á č e .
.
14. P o s w á t n é
F jseň p o st n j. L á sk a
k P.
.
.
III. 3 23,
.
.
IV.
J e ž jš i. T a u ž e n j po
.
.
.
w za h rad ě D a w i d o w S .
I. 1 2 3 .
Od
J. J. Piaissa.
III. 4 2 0 .
15,
L i t e r a t u r a.
O sp isech S t. S im o n ia n ů
S c h ie b le r a .
530.
básnictwj.
rági. O d Jos. Ivam arýta.
W ö necek u w i t ý
III. 3 8 7 .
.
.
se týkagjcjcb. O d
.
.
.
.
I. 1 2 7 .
E rh eb u n g des g e is t l. S ta n d e s zu r W ü r d e und
W ir k s a m k e it .
Von D . Graser.
.
.
I. 131.
Š e s t e r o kázanj p o s t n jc h , dle K h ý n l o w ý c h , od
Aut.
Marka,
,
.
.
.
.
.
.
E rb a u u n gsre d en für A k a d em ik er, v. J.
P a s tw a du ch ow n j
e tc .
od F . A .
I. 1 3 6 .
Beer.
R o k o sa .
.
I, 1 3 9 .
I. 1 4 3 .
U ib er die Natur d es M essopfers. Von A n dr. Grau. II. 2 9 5 .
Der
vieljäh rige
Von A nt. H y e .
S e e ls o r g e r
[
.
au f d e m L an d e.
.
B etr ach tu n gen u nd E rh eb u n g en
.
.
II. 2 7 9 .
des H er z en s
zu G ott über die d r e is sig ersten P sa lm e n .
II. 301,
Von den Pflichten der Bischöfe
v o n D clr. J. H elferl.
und Pfarrer
Sedmnáctero kázanj postnjch , swátečnjch a
přjležitostnjch. O d Ignat. Feigerla.
.
JJJ
D er Himmel m it seinen W un dererschein un gen
u n d die Hölle.
III. 456.
r
*
*
P am átka s w ě c e n j třetj j'ubilegnj s l a w n a s t i císa­
ři K a r l o w i V. na sn ě m u p od a n é e w a n g e l i ck é k o n fes sj. Od Jana B o r o tta .
.
.
]]{_
A thanasia, oder Gründe für die U n ste r b lic h k e it
, T d1C,r S ieeie;
•
• ..
'
•
•
III. 4 5 3 .
M o d lic j kn jžk a od .1 . A. S n e id r a ,- p ř e l o ž e n á o d
G oth ard a H o l u b á ř e .
t
o
jy
gQ^
N a w e d c n j k w n it ř n j m o d litb ě, od B e n e d . F e i .
fra opata, p ř e l o ž e n é od
G o t h . H o lu b á ř e .
E r in n e ru n g en an \V , M e rcy , v o n R . E y l h .
S e n s a sau cto ru m
IV . 6 0 7 .
IV. 6 0 7 .
E cc le sia e D o c t o r u m ac P a­
trům circa u s u m m atrim o n ii.
•
.
IV
610
Feedon, die M e n d els so h n a , od Josefa Č e r n é h o . IV . 6 1 3 ,
Smjleniny.
Z áko ny a nařjzenj
.
I, 149 , j f , 393
jy
C j r k e w n j. z p r á w y.
I, 1 5 0 . II, 3 0 3 , III, 4 6 5 . IV , 6 1 9 .
P a s tý ř s k é listy .
1.
2.
•
List G. M. K iijžete Arcibiskupa Pražské­
h o, Josefa Aloýsia K r a k o v s k é h o h ra b ě te z
K o lo w ra t............................................................ ............
3Q3
L ist G . M . b i s k u p a K r á l o w é - H r a d e c k é h o . II I . 47 0.'
List G. M. biskupa T arnow ského.
jy
g jg

Podobné dokumenty

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO.

KATOLICKÉ DUCHOWENSTWO. sw atý ch , nemohauce gim pro nezřeted ln ostgegich rozum éti, zle užjw ali: coby se w p o to m njm čase bylo nestalo, kdyby každý swůg smysl smyslu cjrkwe podrobili byl nemusel ? Apoštol hlasitě n...

Více