Písmo 1

TEORIE / DÌJINY / SOUVISLOSTI
5000 vývoje písma - chronologická tabulka
Písmo - komunikace
Písmo - ètyøi vývojové stupnì písma
Dvì formy vnímání písma
Pøedchùdci písma
Písmo a národy
Slovanské písmo
Vývoj malé abecedy latinky
Lomená písma
Knihtisk
Tisk v našich zemích
Nové technologie tisku
Fotografie a tisk
Nosièe písma
Literatura
Dusong Jean -Luc, Siegwart Fabienne (české vydání 1997). Typografie, Praha: nakladatelství Svojtka a Vašut,
ISBN 80- 7180-296-4
Georges Jean ((české vydání 1994). Písmo paměť lidstva. Praha: Slovart, ISBN 80-7145-115-0
Gabner David (české vydání 2004). Grafický design v praxi, Praha: Slovart, ISBN 80-7209-597-8
Beran Vladimír (1994). Typografický manuál, Náchod: nakladatelství Manuál, ISBN 80-901824-0-2
Beran Vladimír a kolektiv (1999). Aktualizovaný typografický manuál, Praha: grafická a reklamní agentura Kafka design,
Registrace MK ČR 6143, MIČ 46597
Bhaskaranová Lakshmi (české vydání 2007). Podoby moderního designu, Praha: Slovart, ISBN 80-7209-864-0
časopisy FONT, Praha: grafická a reklamní agentura Kafka design, Registrace MK ČR 6143, MIČ 46597
ročenky Design centra ČR, vydává DCČR, Radnická 2, Brno
PÍSMO / KOMUNIKACE
Před 100 000 lety osídlili svět lidé, kteří byli v podstatě stejní jako my, jenom museli napřed vše vynalézt.
Kromě asi 20 000 let starých maleb a kreseb v jeskyních Altamira, Lascaux, Le Tuc d´Audobert jsou
v nich i abstraktní nebo geometrické obrazce. Je to důkaz o schopnostech našich předků analyzovat,
abstrahovat, řešit složité struktury chaosu světa který je obklopoval a reagovat na něj.
Tlupa lidí nějakým způsobem komunikovat a předávat informace musela, i když k tomu měla omezené
možnosti - gesta, posunky, skřeky. Uchovat a předat informace byla životně důležitá priorita. Vyslovené
není trvanlivé (lidská paměť nebyla spolehlivá nikdy), pomáhaly paměťové pomůcky (zářezy, uzly, značky,
řetězy mušlí, kresby a malby). Jednoznačnost a přesnost myšlenky je jemný duchovní materiál, háklivý na
mnohoznačnost, neurčitost a nepřesnou interpretaci i časový posun. Miliony let vývoje člověka a tisíce let
vývoje artikulované řeči nakonec přivedly lidstvo k vynálezu písma.
Písmo je ryze pragmatický produkt. Proměnlivé údaje - počty kusů dobytka, množství obilí, daně,
rozměry pozemků atd. si nemohl nikdo přesně pamatovat. Vývoj od obrázkové, symbolické nebo znakové
formy informace ke znaku, kterému byl pevně přiřazen zvuk (hláska), je dokladem toho, jak člověk
hledal, uvažoval, zkušenostmi a časem duševně vyzrával. Akcelerace společenských formací, které
písmo objevily a prakticky užívaly, byla zjevně rychlejší než u těch, kde se vývoj formoval pomaleji,
nebo jen zprostředkovaně. Jen nepatrný zlomek historických civilizací vytvořil původní písmo. Egypt,
Mezopotámie, Čína a Yukatán. Dvěma národům vděčí evropský novověk za skutečnou hláskovou
abecedu - Féničanům a Řekům.
Mluvené slovo dostalo vizuální podobu zhruba před 5000 lety. Písmo umožnilo vnímat myšlenku
očima. Text přesněji fixoval to, co se kdysi stalo a to lépe než vzpomínka. Text byl sondou do minulosti,
ale mohl vytvářet i fikci budoucnosti (proroctví, vize, prognózy). Písmo umožnilo přenos informací na
velké vzdálenosti v čase i prostoru. Umožnilo fixovat fakta, emoce, moudrost i hloupost. Písmem si lidstvo
vytvořilo nástroj k poznání minulosti i budoucnosti. Písmo umožňuje nahlédnout do způsobu myšlení lidí
v dávných epochách, nebo futuristicky poodhalit vývoj. Bez písma by byl vývoj civilizace retardovaný.
Féničané vytvořili své písmo ve 14.-13.stol. př.n.l., které mělo 22 znaků pro souhlásky. Zásadně ovlivnilo
další vývoj písmových systémů a to nejen v Evropě. Řekové abecedu Féničanů převzali a upravili.
Vytvořili základy matematiky, astronomie, historie, divadla, poezie, umění, vytvořili ideu olympijského
míru, právní systémy a filosofii a to v době, kdy byl v evropském regionu hluboký pravěk. Písmo se
formovalo podle místa, úrovně a životních podmínkách v té které civilizaci. Díky písmu mají národy
duchovní historii a své dějiny.
ČTYŘI VÝVOJOVÉ STUPNÉ PÍSMA:
PIKTOGRAM
IDEOGRAM
SLABIČNÉ PÍSMO
HLÁSKOVÉ PÍSMO
Jednoduchý způsob jak zaznamenat myšlenku je popsat ji obrázkem. Piktogram je schématický obraz, který
zachycuje pouze obsah sdělení, nemá konkrétní zvukovou podobu. Je srozumitelný bez znalosti jazyka,
stejně jako dopravní značky a symboly. Jestliže znázorníme obrázkem každé jednotlivé slovo, mění se
piktogram v ideogram. Ani ten se neváže se na konkrétní zvukovou podobu, znamená jen pojem - ideu.
Takovému písmu říkáme pojmové (ideografické), nebo znakové (logografické). Složitým ideogramům
říkáme hieroglyfy. Těm mohou rozumět lidé mluvící různými jazyky. Nejznámějšími hieroglyfy jsou
egyptské, staročínské, chetitské a mayské. Egypťané používali navíc determinativy (drobné znaky), které
„napovídaly“, jak se má „slovo“ číst. Vývoj pokračoval vznikem slabičného písma. Zatím poslední
vývojovou fází je písmo hláskové.
DVĚ FORMY VNÍMÁNÍ PÍSMA
První je zvuková - jazyk, obsah, melodie, struktura, významy atd. Druhá je vizuální - tvar, proporce,
konstrukce, estetika, dobová stylizace písmových znaků. Mluvenému jazyku se člověk učí spontánně
v rodině a kultivuje ho vzděláním. Naučit se psát je následný proces, znalost psaní se vyvíjela v dlouhém
historickém intervalu podle místních podmínek a civilizační úrovně různě rychle. Psané písmo je
spolehlivým ukazatelem duchovní i kulturní úrovně konkrétní společnosti.
Písmo je výsledkem schopností lidí vytvářet myšlenkové abstraktní formace a systémy. Písmo ve
své grafické podobě samo o sobě také nemluví. Proto je písmo bez znalostí jazyka jen soustavou
abstraktních tvarů, linií a křivek (pro nás např. čínské písmo, arabská kaligrafie). I když neznáme jazyk,
může být pro nás jeho vizuální struktura zdrojem inspirace, poznání a vizuálního uspokojení (podobně jako
u výtvarných děl). Vizuální stránkou písma se zabývají obory grafického designu (designu vizuální
komunikace): písmo (navrhování písem a fontů), kaligrafie a typografie. Realizaci se zabývá obor
polygrafie a elektronická média. Virtuální svět přenosu dat je novou oblastí práce s písmem, webový
design je dílčí specializací grafického designu. Každý, kdo vyhledává, prohlíží a čte internetové stránky
pracuje s písmovým systémem, který se začal vyvíjel zhruba před 5000 lety.
PŘEDCHŮDCI PÍSMA
V prehistorickém období se informace uchovávaly a předávaly. Pamětí, tradicí, zvyky a také skalními
kresbami. Používaly se mnemotechnické pomůcky: Občas řekneme: ...máš u mě vroubek..., abych
nezapomněl, udělám si uzel na kapesníku. K zapamatování sloužily vlastnické značky, vrubové hůlky
(k placení daní, jako doklad o množství, ke smluvnímu ujednání atd.), zpravodajské hole (kipu, kvippu),
uzlové značky (Číňané a Inkové), řetězce mušlí, domovní znamení nebo vývěsní štíty. Předdějinnou fázi
vývoje písma označujeme jako protopísmo.
Na začátku každého písmového systému je piktogram. Egypťané své znaky nazývali „písmem bohů“.
Egyptské hieroglyfy byly tesány do kamene, malované na stěny hrobek, na sochy a architekturu, na mumie,
všude. Pro běžnou praxi se však nehodily. Psané formy hieroglyfů měly dvě úrovně démotické (úřední)
písmo a tzv. hieratické (kněžské) písmo. Psalo se na papyus pisátkem z rákosu, inkoustem ze sazí, arabské
gumy a vody. Rozluštit hieroglyfy se podařilo až v 19. století. Písmo Sumerů i protoindické písmo je také
obrázkové. Klínové písmo Sumerů ovlivnilo Elamejské, Akkadské a Chetitské písmo (to rozluštil český
orientalista Bedřich Hrozný). Krétské písmo (2000 let př.n.l, v době rozmachu klínového písma a vrcholu
egyptské civilizace), bylo asi slabikové, vzniklo v Egejské oblasti, dodnes není rozluštěno. V téže době měli
obrázkové písmo Čínané.
PÍSMO A NÁRODY
Sumerové
obývali od 6.stol.př.n.l. severní území Mezopotámie mezi řekami Eufrat a Tigrid) Žili v městských státech.
Nejstarší hliněné tabulky ze sumerského města Uruk jsou účetními doklady (počty pytlů s obilím, počty
hlav dobytka). Jiné tabulky prozrazují, že Sumerové vynalezli peníze a úroky z půjček. Jejich klínové písmo
bylo i přes značně abstrahovanou formu danou technologií psaní v podstatě obrázkové. (Piktogramů měli
Sumerové asi 1500.) Napsali jím Epos o Gilgamešovi, ve kterém je popsána potopa světa. Proces fonetizace
písma začal, když se obraz - piktogram- nespojoval jen s předmětem který představoval, ale i s jiným,
foneticky blízkým. Proto sumerští písaři používali determinativy, které určovaly zda obraz (znak) znamená
zvuk, nebo předmět. Počet piktogramů se tak velmi snížil. Klínové písmo je obrazové. Obraz je ovšem
stylizovaný, abstrahovaný, velmi vzdálen od původního motivu a tvaru.
Akkadové
semitští předkové Arabů a Židů žili zprvu vedle Sumerů v jižní oblasti Mezopotámie, ale záhy toto území
ovládli. Kolem roku 2000 př.n.l. se zde mluvilo jen akkadsky (stará sumerština se stala posvátným jazykem
- asi jako chrámová latina). Klínopisné písmo Akkadů se používalo i v Babylonské říši (po roce 1760 př.n.l.)
i později v Asyrské říši.
Chetité
Klínová písma v Mezopotámii se používala k zapisování i velmi odlišných jazyků. Kromě Elamejců ho
používali také Chetité, (obyvatelé Anatolie - dnes asijská část Turecka). Písmo Chetitů rozluštil orientalista,
profesor Bedřich Hrozný.
Egypťané
používali stovky let hieroglyfy, ale nijak významně je neměnili. Písmo považovali za dar boha Thota.
Nejstarší hieroglyfické nápisy jsou z 3. tisíciletí př.n.l. Originalita egyptského písma je dána třemi druhy
znaků. Piktogramy představují věci a bytosti. Kombinované piktogramy zaznamenávají myšlenky.
Fonogramy jsou obrázky a značky vyjadřující zvuk. Determinativy jsou značky pro rozlišení piktogramu
a fonogramů. Směr čtení je naznačen pohledem lidí, nebo ptáků, jména faraónů a bohů se dávala do
kartuší. Může se číst i zdola nahoru, ale často i zprava doleva. Stejně jako Sumerům i Egypťanům sloužilo
písmo nejen k popisu božských, ale i všedních věcí. Psané formy hieroglyfů měly dvě podoby. Kněžské hieratické písmo a běžné, úřední - démotické písmo. K psaní se používaly rákosové hůlky, inkoust ze sazí,
plyskyřic a octa. Ze zachovaných literárních památek vyniká Kniha mrtvých ze 13. stol.př.n.l.
Féničané
žili na východním pobřeží Středozemního moře, byl to národ mořeplavců, obchodníků a pěstitelů révy.
Z písem, která se v této oblasti používala (hieratické, ugaritské, protosinajské) vytvořili ve 14.- 13. století
př.n.l. vlastní abecedu s 22 znaky pro jednotlivé souhlásky. Samohlásky se nepsaly, ty si musel čtenář podle
významu doplnit sám. Psalo se zprava doleva, jednotlivá slova se oddělovala čárkami nebo tečkami.
U tohoto písma se objevil princip akrofónie: Féničané k označení počáteční souhlásky použili celý znak
(béth = B). Ke zpětnému pojmenování souhlásky zase použili celé slovo (B se jmenovalo béth). Znak tak
dostal zvukovou podobu souhlásky. Fénické písmo se rozšířilo do Palestiny, stalo se předlohou hebrejského,
arabského, syrského i mongolského písma, ovlivnilo formy písma v Indii a také základy aramejského
písma, které bylo po dlouhou dobu „mezinárodním“ písmem oblasti malé Asie. Vynález Féničanů - zvukové
slabičné písmo - ovlivnil celý pozdější vývoj písma a abecedních systémů.
Aramejci
Na území Aram (dnešní Sýrie) se v 8. století př.n.l. objevuje z fénické abecedy odvozené aramejské
hláskové písmo. Toto písmo sloužilo k sepsání některých knih Starého zákona. Píše a čte se zprava doleva.
Bylo základem semitských (arabské, syrské a hebrejské písmo) i nesemitských abeced.
Řekové
Řekové převzali Fénickou abecedu v 10. stol. př.n.l., upravili a doplnili ji. Původních 16 slabičných znaků
přiřadili souhláskám, ty které zbyly použili pro znaky samohlásek, přidali své znaky (omega a souhláskové
páry). Tím vznikla abeceda, která po redukci z původních 26 písmen na 24 završila vývoj řecké abecedy
(17 souhlásek, 7 samohlásek). 1000 let před Kristem byla už vynalezena celá abeceda. Fénický způsob psaní
zprava doleva Řekové časem pozměnil na „bustrofedon“ (v 7.a 6. stol.př.n.l., jeden řádek se psal zprava
doleva, druhý zleva doprava, další zprava doleva atd.). Znaky se při psaní musely zrcadlově otáčet a podoba
některých otočených zůstala v abecedě i poté když se psaní zleva doprava zhruba 500 let před n.l. definitivně
ustálilo. Řecká kapitála měla znaky jen pro velká písmena. Psané formy- kurzívy- se pozměňovaly
v unciální typy. Řecké archaické písmo se v průběhu staletí objevovalo v tvarových variantách, největší
rozdílybyly mezi východní variantou (ionskou) a západní (dórskou). Řecké písmo
se stalo základem vývoje jak latinského, tak i byzantského (slovanského) písma.
Etruskové
národ, který žil na území dnešního Toskánska se dostal do kontaktu s Řeky dříve než Latinové a Římané.
Válčili s nimi, ale také obchodovali. Vytvořili bohatou a dodnes tajemnou civilizaci. Jejich jazyk zůstal
neznámý, víme, že etrusští králové vládli Římu až do 4. století př.n.l. Od Řeků se naučili hláskovému písmu.
Tvary klasické řecké abecedy upravili, vynechali B a D, C používali značky pro G a K.
ŘÍM - Římské písmo - LATINKA
Latinové Etrusky vytlačili, ale jejich a řecké písmo si ponechali a přetvořili. V roce 753 př.n.l. byl podle
tradice založen Řím. Civilizace Římanů dala Evropě latinu a latinské písmo. Poprvé se latina objevila na
„Černém kameni“ (Lapis Niger Romuli) v 6. stol.př.n.l. v době, kdy byl římský stát republikou.
Z písma Řeků a Etrusků vytvořili Římané postupně, přes fáze archaických abeced, své vlastní písmo.
Převzali, doplnili nebo přeměnili některé znaky. (X, O převzali od Řeků, C se vyslovovalo jako K, G
vzniklo dokreslením C, zůstala dvojí hlásková podoba V.). Římané dovršili vývoj velké abecedy latinky
(majuskule, kapitály). (Písmena U, J, Z, byla doplněna až pozdějším vývojem psané latinky.) Římané, kteří
texty umísťovali na sochy, architekturu, oblouky či reliéfy, svými nástroji tvary písma postupně měnili
(kameníci vytesávali vodorovné patky). Vkládali do nich svůj originální smysl pro proporce, fantazii
a důvtip. V kresbě písmen střídali tenké a silné linie, což jim dávalo jemný rytmus. Celou konstrukci
kresby dotvořili patkami. Výsledkem byly stylově, esteticky, konstrukčně a harmonicky dokonalé tvary
jednotlivých znaků, písmo vyvážených proporcí, které působí honosným, důstojným dojmem.
Vrcholem dokonalosti je ŘÍMSKÁ NÁPISOVÁ KAPITÁLA z Trajánova sloupu v Římě. Psané písmo
se od kapitály tesané do kamene lišilo. Už v době před.n.l. se objevovala tvz. kvadráta, hranaté písmo,
náročné na prostor, podobné svému „kamennému“ vzoru. V 1. století n.l. se objevuje rustika - písmo snadné
k napisování, štíhlé, s uvolněným držením pisátka. Kromě těchto typů se psalo i velmi volným, zběžným
způsobem - kurzívou, rozkolísaným, neurovnaným, tvarově jednoduchým písmem. Od druhého století se
objevuje a stále více se při psaní používá unciální písmo. Kromě papyru Římané používal hladký
a kvalitnější pergamen. Unciála je stále abecedou velkých písmen. Potřeba zrychlit psaní vedla k proměnám
tvarů psaných znaků, od 4. stol. se objevují přetahy nad a pod řádek, tzv. polounciály (semiunciály). Rozpad
Římské říše vedl k izolaci středisek vzdělanosti a tím k velké odlišnosti psaného písma. Kurzívy měly
svébytný charakter, jejich tvarovou a estetickou stránku ovlivňovaly místními podmínky a „kvality“ písaře.
Vznikala řada lokálních, tzv. národních písem. V době stěhování národů (od 5.stol.) se útočištěm psané
kultury staly britské ostrovy a kláštery v Irsku (Irská polounciála).
písmo z Trajánova sloupu
quadrata 4.stol.
rustica 5.stol .
kurzíva 5.stol
unciála 4.-5.stol.
unciála - rekonstrukce
Čínské písmo
Vzniklo v pánvi Žluté řeky 2000 př.n.l., o 500 let později bylo kodifikováno, 200 let př.n.l. a 200 let po
Kristu bylo dotvořeno do uceleného systému. Podobně jako Egypťané, tak i Číňané považují své písmo
za božský dar. Šlo a stále jde o piktogramy, i když současná stylizovaná podoba písma připomíná svůj
obrázkový původ jen vzdáleně. Čínské znaky se malovaly štětcem, kaligrafický charakter písma je zřejmý.
Čínština patří mezi tzv. izolační jazyky, které neznají skloňování, časování, kdy se mluvnické vztahy
vyjadřují pořádkem slov a většina slov je jednoslabičná. Neprošlo fonetizací, proto je písmo pro Číňany
důležitější, než jazyk. Pravidla pro kombinaci znaků dávají písmu svébytný výraz. Složením znaku „ucho“
a „drak“ vznikne nový význam „hluchý“ znak „prasete“ a „střechy“ = štěstí. Typické je to, že jeden
vyslovený zvuk má podle způsobu psaní několik významů. Každý znak musí být vepsán do čtverce. Skládá
se z klíče, který mu dává smysl a z fonetické části určující výslovnost. Současná čínština používá čtyři tóny,
které mají významotvornou hodnotu. Při psaní jsou tahy vedeny v přesném pořadí. Normálně se čte se zleva
doprava, vzdělanci píší a čtou shora dolů a zprava doleva. Naučit se čínsky číst a psát vyžaduje osvojit si
znalost mnoha tisíc znaků a znamének. Kdo zvládl 1500 znaků není negramotný. Noviny a běžné tiskoviny
si přečte ten, kdo ovládá alespoň 3000 znaků. Pro četbu časopisů a beletrie musíte ovládat asi 5000 znaků.
Napsané písmo si mohou přečíst i ti Číňané, kteří si navzájem mluveným slovemi nerozumí.
Číňané vynalezli princip tisku liter o 400 let dřív než Gutenberg. Také vynalezli papír, střelný prach, kompas
a porcelán.
Písmo Aztéků a Mayů
Od chvíle, kdy se v Mexickém zálivu vylodili Španělé (1519), začala totální destrukce indiánských kultur.
Ničení pohanských chrámů doprovázela zkáza obrázkových kodexů. Zachovaly se jen čtyři Mayské
a o něco víc Aztéckých písemných památek. Původní obrázkové písmo jejich předchůdců se proměnilo
v ideografické s malým počtem hláskově ustálených slovních znaků. Mayské písmo bylo silně stylizované,
znaky byly komponovány do čtverce. I když Aztékové neznali pluh a proto se museli stále stěhovat
za nevyčerpanou půdou, jejich znalosti astronomie byly dokonalé, Jejich kalendář byl přesnější než
gregoriánský, zaváděný v Evropě od roku 1582. Codex Borgia nám dává představu o kultu planety Venuše a
náboženském životě Aztéků.
Mayské hieroglyfy a kalendář - kamenná deska
Arabské písmo
Arabské, stejně jako hebrejské písmo má základ v aramejském písmu a to ve fénickém. Kočovné kmeny
v Arábii na přelomu epochy psaly už ne fénickým, ale ještě ne arabským písmem. Čistě arabské písmo
známe až od 6. století. Roku 622 prchá prorok Mohamed z Mekky do Mediny. Arabská expanze zasáhla i
Evropu. Rychlý rozmach Islámu vedl i k rozšíření arabského písma (severní Afrika, Malá Asie, Indie, Čína,
jižní Evropa ). Čte se zprava doleva, nemá samohlásky. Má 28 souhlásek (tři z nich se užívají jako dlouhé
samohlásky -á í ú-). Z nich je 22 odvozeno od 9 základních znaků pomocí rozlišovacích znamének, teček,
umisťovaných v počtu 1 - 3 pod, či nad základní znak. V kurzivní psané formě se znaky spojují.
Je to písmo tvárné a přizpůsobivé podkladu, místu, tvaru a obměnám. Umění arabesky, dekoru rostlinných
a geometrických motivů v arabské kaligrafii dokumentuje obrovskou fantazii tvůrců i bohatost stylů.
Postupnou islamizací se vedle latiny a čínského písma toto písmo stalo velmi rozšířeným písmem. Arabské
impérium potřebovalo psací materiál. Tím byl egyptský papyrus a pergamen. Výroba papíru - čínské výrobní
tajemství - se zásluhou Arabských obchodníků dostalo do Evropy v 8.- 9. století.
Indické písmo
Protoindické písmo (harappské) žádný vztah k známým systémům nevykazuje, není znám ani jazyk kterým
se četlo, dochovalo se jen na pečetidlech. Od 2. tisíciletí př.n.l. přicházeli do údolí řeky Indu osadníci.
Nejstarší známé doklady užívání písma jsou tu z 5. století př.n.l. Za panovníka Ašóka se už používalo
slabičné písmo bráhmí (psané zprava doleva). Má 32 souhlásek a 5 znaků samohlásek, má dvojhlásky,
podobně jako většina indických písem má i toto fénický základ. Obchodní styky národů Středomoří a údolí
Indu byly čilé, kontakty s Arabským světem i Řeckem jsou také historicky doloženy. Za svého tažení
Alexandr Veliký ve 4. století př. n.l. dosáhl hranic Indie. Indická písma jsou mnohotvárná, všechna však
obsahují samohlásku „a“ v každé souhlásce, ostatní samohlásky se označují pomocnými znaky. Indie má
dnes přes 700 jazyků a dialektů, 13 je hlavních, které spolu se sánskrtem dominují.
Runy
Vývoj germánských run bezpochyby ovlivnila kultura Etrusků a středomořské
abecední systémy. Nejstarší památky jsou z oblastí, kde docházelo ke kontaktu
kultur. Runovou abecedu Germánské kmeny vytvořily na konci 2. století,
měla 24 znaků. Skandinávská varianta měla 16 znaků. Runy měly i přenesený,
magický význam, proto jeho znalost v germánské komunitě byla omezena jen na
vyvolené. Od 1. poloviny 8. století, kdy narůstá vliv křesťanství, se přestaly runy
užívat a převážila latinka. Ve Skandinávii přetrvaly runy do 13. století.
Ve Švédsku se místně Runy používaly ještě v 19. století. Vizigótský biskup
Wulfily se pokoušel ve 4. století n.l. o zavedení vlastního písma.
SLOVANSKÉ PÍSMO
Po zániku Římského impéria převzala vliv nad východní části Evropy Byzanc. V Byzantské říši byla
řečtina státním jazykem a řecké písmo se s touto kulturou stále rozvíjeno.Vyvinuly se psané formy
unciální, kurzivní i minuskule. Byzantsko - řecká abeceda přežila zánik Byzance a stala se základem
slovanského písma. V roce 863 přišli na Moravu věrozvěstové Cyril a Metoděj. Metoděj vytvořil
slovanskou abecedu úpravou řeckých minuskulí. Nazval ji Hlaholicí, měla 38 znaků (tři znaky pro i,
písmeno st, nové znaky pro hlásky, které řečtina neměla). Slovanské písmo se u nás neujalo, i když se
Karel IV. v klášteře Na Slovanech pokusil Hlaholici znovu zavést. Naopak se rozšířila mezi Chorvaty,
Bulhary a Srby. Měla až 43 znaků, proto ji Kliment (Metodějův žák) upravil na Cyrilici. I ta však byla
velmi složitá a početná. V 11.stol. se centrum slovanské vzdělanosti přeneslo z Bulharska do Kyjeva.
Ve 14. stol. se nazývalo Ustavnoje, Poloustav a v 15. stol. Skoropis. Vliv latinského písma v 17. a 18.
stol. na ruské měšťanstvo je zřetelný v Graždance. Car Petr I. nechal Cyrilici reformovat jako tiskové
písmo v roce 1710. Současná azbuka je výsledkem úprav z roku 1917 a je zatím poslední fází vývoje písma
Rusů. Písmo Srbů a Bulharů se s ruským téměř shoduje (kyrilice). Zajímavostí je, že v letech 1517 a 1519
byly v Praze vytištěny knihy v běloruském jazyce ranou formou graždanky nákladem běloruského lékaře
Františka Skoriny.
Hlaholská abeceda - velkomoravská verze
Evangeliář 14.-15.stol. písmo ustav
VÝVOJ MALÉ ABECEDY LATINKY
Karolínská renesance.
Končí 8.století. Francký král Karel Veliký, obdivovatel antických tradic, posiluje svou moc budováním
správních institucí. Ač sám negramotný zakládal školy. Za jeho vlády se základem psaného písma stal
kroužek a oblouček „...pro snadnost nácviku, dobré čtení a důstojný vzhled“.
Karolínská minuskule je tvarově ucelený systém malé abecedy latinky (minuskule, mínusky). Je to
úhledné a snadno napisovatelné písmo. Podobnost s estetikou románské epochy ve které toto písmo
vzniklo je zřetelná. Práce písařů a opisovačů knih se vyvinula v umění kaligrafie. Krásné rukopisné písmo
doplněné iluminacemi povýšilo faktickou hodnotu knih i umělecky. Významně zasáhla do vizuální podoby
textů i skutečnost, že se změnil psací materiál. Pergamen na rozdíl od egyptského papyru umožňuje psát
text po obou stranách archu. Pergamen se může ohýbat, skládat, sešívat, barvit, pomalovat. Umožňuje
snadné opravy chyb - vyškrabáním. Nyní se mohlo psát drobnějším písmem, které se nerozpíjelo.
Neskladný svitek ustoupil nové technologii. Vznikly první kodexy. Aby nedocházelo ke komolení originálů,
přikázal Karel Veliký opisovat je znovu a pečlivěji, ale jen z ověřených pramenů. Takové knihy byly
označeny poznámkou ex authentico libro (záruka bezchybného opisu). Monopol na opisování knih, který
měli panovníci a církev postupně slábl. Potřeba běžné obchodní a písemné komunikace pro novou vrstvu
měšťanstva vedla také k rozšíření témat o filosofii, logiku, matematiku, astrologii. Dante píše v mateřském
jazyce. Rozšiřuje se okruh čtenářů neznalých latiny. Měšťané mají otevřený přístup k literatuře. Poptávka
po knihách se stále zvyšuje. Výrobci nestačí opisovat tituly. Vznikají další dílny a produkce knih je stále
rozmanitější. Laické univerzity přinesly práci písařům a opisovačům textů. Kaligrafové se „učili“ asi 7 let.
Tvary písma se přizpůsobovaly estetice doby a také snaze uspořit místo
na drahém podkladu. V11. a 12.století se nové tvarosloví gotiky v kresbě písma odráž stále zřetelněji.
Nový způsob seříznutí pera umožnil písaři držet nástroj zešikma a tím uvolnit zápěstí, což vyhovovalo
kresbě ostrých úhlů, štíhlých tvarů a usnadňovalo i zrychlilo psaní jednotlivých tahů a linií tvarově
složitých písmových znaků gotického písma.
Monogram císaře Karla Velikého
Karolínská minuskula, 10.-12.stol
LOMENÁ PÍSMA
Gotika
Okrouhlá Karolínská minuskula byla v období ranné gotiky tvarově pozměňována a to v souladu s novou
estetikou. Písmové tvary s lomenými liniemi se už v 11. století objevovaly v Anglii. „Gotizace“ písma
předcházela samotnou gotiku v architektuře. Od 2. poloviny 12.stol. vzrůstá význam měst, staví se chrámy
a katedrály. Lomený oblouk, křížové klenby, velká úzká okna, vitráže a rozety naplňují duchovní představu
doby. Na jih od Alp nikdy gotická inspirace neovlivnila tvary humanistických minuskulí natolik výrazně,
jako zaalpské země.
Během 14. stol. dochází ke značné diferenciaci písem. Gotická minuskule je strnulá a neosobní.
Lomená písma jsou hranatá, ostrá, štíhlá, úsporná, ale obtížněji čitelná. Vertikalismus a dekorativnost
způsobily ztemnění obrazu písmových znaků. Dochází k slévání dvou znaků do sebe, vznikají tzv. ligatury.
Gotika „vynalezla“ tečku nad i a psaní slova jedním tahem. Za Alpami je v oblibě hrotitá, úzká, vertikální
textura, na jihu Evropy oblejší, nižší rotunda. Gotická kurzíva se s rozvojem vzdělanosti modifikovala
v národních jazycích, kříženec mezi knižním písmem a kurzívou je - bastarda (polokurzíva). Ta se tvarově
rozdělila na široký, objemný švabach a lehkou, světlou frakturu. Psané lomené písmo se nazývá kurent.
Na počátku 15. stol. došlo v Čechách k reformě psané češtiny, spřežky jsou nahrazeny jedním znakem
a některým znakům jsou přiřazena znaménka (čárka, tečka). Nové je písmeno CH. Ojediněle se na našem
území objevuje i humanistická minuskule (vliv Itálie, individuálních cest vzdělanců), ovšem její
používání se omezilo jen na nápodobu a nerozvinula se v typ národního písma.
gotická kurzíva – 13.stol.
francouzská a česká bastarda
Textura
Rotunda
Kurent
textura, rotunda, švabach, fraktura
KNIHTISK
Gotika
Renesance
Ani ten nejpilnější mnich není schopen uspokojit rostoucí poptávku po knihách. Stačí opsat a vyzdobit
jednu, snad dvě knihy ročně, nejsou - li ovšem moc složité a pracné. Kaligrafie byla uznávaným řemeslem.
Člověk, který monopolní roli písařů změnil a svým vynálezem zásadně ovlivnil dějiny civilizace se
jmenoval.........
..........JOHANNES GENSFLEISCH GUTENBERG
Je považován za vynálezce knihtisku v Evropě. První knihy začat tisknout v Mohuči před rokem 1450.
Princip tisku byl ale znám již dříve. Razítka používali japonští a čínští grafici a malíři už stovky let. Tisk
z ryté matrice použílali umělci - rytci. Deskotisk používali Číňané od 7. stol. k tisku celých stran textů
s obrazy. Také v Evropě se deskotisky množily ručním tiskem a vázaly do bloků již před Gutenbergem.
V čem je tedy jeho objev tak geniální ?
1) Uskutečnil myšlenku opakovaně použitelných volných liter
2) Vymyslel kovové litery.
3) Vytvořil strojek na odlévání liter a vhodnou slitinu - liteřinu.
4) Upravil vřetenový lis na víno tak, aby vyhovoval potřebám tisku.
5) Objevil receptury tiskových barev.
Knihtisk umožnil široké uplatnění pro papír. Papír byl vynalezen v Číně ve 2. století, výrobní postup
byl dlouho utajován, ale ve 13. stol. v Evropě už existovaly papírny. Místo pomalého opisování knih se
novou technologií produkce výrazně zrychlila a zlevnila. Gutenberg byl vynálezcem a umělcem.
Zprvu jeho tiskové litery dokonale napodobovaly psané předlohy, protože tisky měly písařům konkurovat
množstvím, nikoliv podobou. Ale písmeno odlité z kovu má přesnější kresbu, drží v sazbě pevněji na
základní linii, má jemnější a přesněnjší konstrukci, text lze sázet do bloku. To všechno Gutenberg rychle
pochopil a jeho práce s písmem je dokladem kultivovanosti, ušlechtilosti a vysoké profesionality. V letech
1442 - 1445 vytiskl 42 řádkovou Bibli (dva sloupce, 1. díl 648 stran, 2. díl 634 stran). V letech 1457 - 1458
vytiskl 36 řádkovou Bibli (svazek o 1768 stranách). Tisky mají všechny atributy krásné typografie.
Byl ale velmi špatný obchodník, zemřel, chudý, v roce 1468.
Záhy po vynálezu knihtisku došlo ke specifikaci a specializaci oborů. Mluvíme o typografii (grafická
úprava tiskovin), polygrafii (tisk, knižní vazba), o nakladatelské a vydavatelské činnosti, knihkupectví,
distribuci atd. Knihtisk se rychle rozšířil po celé Evropě. Všechny knihy vytištěné před rokem 1500
jsou považovány za prvotisky - inkunábule. Proměna, kterou písmo prodělalo vynálezem knihtisku byla
naprosto zásadní. Vynález ovlivnil tvarosloví znaků, úpravu textu, estetiku tiskovin.Vynálezem knihtisku
se oddělil vývoj písmem typografických a kaligrafických.
Gutenbergova Latinská bible
TISK V NAŠICH ZEMÍCH
Nejstarším českým tiskem je Kronika Trojánská (Plzeň,1465). Nejstarším tiskařem v zemích Koruny
České, kterého známe jménem byl Mikuláš Stětina Bakalář (Plzeň, 1513). Na konci 15. stol. působili
v Čechách Jan Severín a Jan Wolf. V letech 1552 -1580 vytvořil Jiří Jan z Aventina 200 titulů knih
(herbáře, slovníky, slabikáře). Daniel Adam z Veleslavína vydal 80 tisků. Jednota Bratrská založila
v 16. stol. několik tiskáren (Litomyšl, Bezděz, Mladá Boleslav, Náměšť na Oslavou, Ivančice, Kralice)
a vydala Bibli Kralickou (6 dílů v letech 1578 - 1593). Moravský tiskař Hans Günter působil v 16. století
v Olomouci a v Prostějově. První česká kniha vytištěná antikvou („Nebesky budicžek“) vznikla v Hradci
Králové v roce 1738.
Knihtisk se rychle šířil po celé Evropě:
1440-1447 – Mohuč, Štrasburk
1450 - Španělsko, Montalban
1447 – Itálie
1468 - Španělsko - Basilej
1468 - Plzeň
1469 - Belgie, Holandsko
1470 - Francie, Paříž
1482 - Rakousko, Dánsko
1486 - Brno
1487 - Praha
NOVÉ TECHNOLOGIE TISKU - NOVÁ PÍSMA
Rychlost tisku byla omezena technologii ruční sazby, na Gutenbergrově lisu se mohlo vytisknou asi 300
archů denně. Didotova úprava tiskařského lisu umožnila tisk větších formátů. Pozdější zdokonalování lisu
(deska proti desce, deska proti válci, 1810) a další úpravy (ruční sazba nahrazena mechanickými prostředky)
vedly k vynálezu dvouválcové rotačky (linotyp,1846). Rotačky mnohonásobně zvýšily kapacitu a
produktivitu tiskáren. Tisklo se rychle, v relativně krátkém čase a levněji, což umožnilo rozvoj novinové
produkce. Nová tisková písma se přizpůsobovala potřebám doby změnami kresby, proporcí
i tvarů. Stále aktuální a výrazné Grotesky a Egyptieny byly vytvořeny začátkem 19.století.
FOTOGRAFIE A TISK
Vynálezců fotografie bylo šest. (Thomas Wedgwood, Humprey Davy, Nicephore Niépce, Jacque Louis
Daguerre, Hyppolite Bayard a Fox Talbot). Každý z nich přispěl svým dílem k vynálezu a rychlému
rozšíření fotografie. První skutečnou fotografii exponoval N. Niépce v roce 1826 osm hodin. Patent
daguerrotypie v roce 1839 koupila francouzská vláda a dala ho k veřejnému použití. Do té doby se obrazy
mohly reprodukovat jen pomocí klasického dřevorytu, nebo kresbou na litografický kámen. Obojí bylo
pracné a pomalé. Možnost reprodukce fotografického obrazu tiskem výrazně posunula nejen tiskárenský
průmysl technologicky, ale pro vydavatele se otevřely nové okruhy témat a námětů vhodných k tisku.
Vznikly nové profese v tiskárnách. Tisk polotónových předloh umožnil vynález rastrového rozložení
obrazu a techniky hlubotisku (Karel Klíč).
J.N.Niépce a jeho první fotografie ( zinková deska a asfalt 1826)
J.L.Daguerre a nejstarší dochovaná daguerrotypie (1837)
Nicephore Niépce
Jacque Louis Daguerre
NOSIČE PÍSMA
Nástroje kterými se písmo realizovalo a materiály na kterých se uplatňovalo vždy podobu písma nějak
poznamenaly. Mysl která nástroj prostřednictvím ruky vede, vždy hledá optimální a úsporná řešení.
Hlína
Otisk dřívka vtlačený do měkké hlíny v ní nechá stopu „klínového“ tvaru. Motiv musel písař značně
stylizovat. Tak vznikl obraz písma velmi abstraktní, ale tehdejšímu uživateli srozumitelný. Díky tomuto
způsobu psaní - klínopisu - známe blíže staré kultury Mezopotámie. Velikost destiček se lišila, od malých
(jako krabička zápalek), ve velikosti dlaně, až po velikost dnešní čtvrtky papíru. Aššurbanipalova knihovna
obsahovala asi 10 000 kusů destiček. Pokud je král získal jako válečnou kořist, nechal je ihned překládat
„interlineárním“ způsobem (řádek textu, řádek překladu, řádek textu atd.) Tyto dvoujazyčné destičky
umožnily vyluštit sumerštinu. Psalo se nejen na hliněné destičky, ale i na válce, soudkovité objekty,
kužele, hranoly.
Kámen
Když staří Egypťané tesali své hieroglyfy do kamene, museli při práci se žulou postupovat jinak než při
použití měkčího pískovce. Tytéž znaky na papyru, prodělaly „okamžitou“ tvarovou proměnu. Hieratické
a démotické písmo bylo psanou podobou hieroglyfů. Písmo se proměnilo, protože se změnil psací nástroj.
Kámen jako materiál pro uchování informace používali i Číňané a Mayové. Řekové tesali jednoduché,
geometrické tvary své alfabety s tupým zakončením linie. Římané linie své latinky ukončovali příčným
zásekem. Vznikla tak patka, tvar daný kamenickou technologií, která se o mnoho století později stala
hlavním výtvarným artefaktem knihtiskových antikvových písem. Kamenný sloup s textem Chammurapiho
zákoníku byl vytvořen 1700 let před n.l. Známe tak právní normy v Babylonu za 6. krále 1. babylonské
dynastie. V 5.stol. př.n.l. bylo na náměstí Forum Romanum v Římě osazeno 12 desek se zákonnými
předpisy. Díky Rossettské desce objevené za Napoleonova tažení do Egypta v roce 1789, umí dnešní
egyptologové číst texty staré tisíce let. Čedičová deska (z roku 179 př.n.l.) obsahuje kamenicky skvěle
provedené tři texty. Hieroglyfy, řecký překlad a démotickou formu písma.
Střepy - ostraka
V antickém období způsob demokratického řešení sporů. Jakési hlasovací „referendum“, při kterém občané
napsali na keramické střepy jméno nebezpečné osoby a ta pak byla z města nebo ze země vyhoštěna.
Přírodní materiály
Ve staré Indii se pásy březové kůry máčely v oleji, pak sušily a hladily. Po seříznutí na stejný rozměr byly
popsány a navlékány na šňůrku. Ke stejnému účelu a obdobně upravené se používaly i palmové listy, plátky
bambusu. Rukopisům se říkalo pothí. Řekové pokrývali před psaním dřevěné tabulky křídou. Římané do
vyhloubených ploch v destičkách vlévali vosk. To mělo praktickou výhodu, text se dal uhladit a mohlo se
psát znovu. Destičky svázané dohromady tvořily codex (dyptychon, tryptychon atd. podle počtu „listů“).
K psaní se používala pisátka (hůlky, tyčinky) ze dřeva, slonové kosti nebo z drahých kovů (zlato, bronz).
Psalo se také na mušle, hedvábí, bavlnu....
Papyrus
je rostlina z čeledi šáchorovitých, vysoká až 3 metry, která hojně rostla na březích Nilu. Poskytovala
materiál k výrobě košů, sandálů, oděvů, člunů, nábytku, rohoží, lan, plachet, také se jedla. Od 3. století
př.n.l. se používala k psaní. Lodyha se oloupala, rozřezala na plátky, ty se splétaly, lepily klihem a lisovaly
do pásů dlouhých i několik metrů. Psalo se inkoustem ze sazí a pisátkem s rozměklým hrotem, jen po jedné
straně listu. Papyrus je křehký na lom, prolíná jím barva a není odolný vlhku. Nejdelší zachovaný papyrus
má 44 metrů. Po svinutí do roličky vznikl „volumen“, ten se vkládal do pouzdra.
Pergamen
je zpracovaná oslí, ovčí, jehněčí, kozí nebo telecí kůže. Pergamen se začal používat poté, když vládce
Egypta faraon Ptolemaios V. zakázal vývoz papyru ze země. Je to trvanlivá, pevná látka, použitelná pro
psaní po obou stranách, vydrží opakovaný ohyb, neláme se, dá se snadno barvit, a snadno se z něj odstraňují
chyby (odškrabáním a vyhlazením opraveného místa). Psalo se na něj různě tvarovanými pisátky ( i husím
brkem), inkoustem ze sazí, gumy a octa. Vyhovoval umění iluminace. Skládáním jednotlivých dvoulistů
vznikly první knihy, ve kterých se dá listovat. Pergamen se dá opakovaně použít i poté, když byl celý
původní text vyškrabán - má pak název palimpsest. Dělalo se to proto, že pergamen byl, je a vždycky bude
velmi drahý. Ve středověku se takto „recyklovaly“ antické knihy. Díky současným fyzikálním technologiím
umíme i tyto odstraněné texty alespoň přečíst. Jako palimpsest známe dílo Cicera (O státě) a divadelní
komedie Plauta.
Papír
je vynálezem Číňanů už z doby před n.l. Silně střežené tajemství výroby papíru se dostalo k Arabům
v 8. století n.l. Do Evropy znalost výroby pronikla až ve 12. století. Papír je tenký ale pevný materiál,
výroba je relativně jednoduchá, kvalita je ovlivnitelná, dá se barvit, bělit, vyhlazovat, plnit různými
příměsemi a je nesrovnatelně levnější než pergamen. U ručních papíru se vkládá přímo do jeho hmoty
filigrán (značka výrobce), tvořící tenčí vrstvu ve hmotě archu. Tím dochází k prosvítání. Nejstarší filigrán
je ze 13.století.
Kov
Litera odlita do kovu umožnila tvořit rytci písmena s jemnější kresbou, s přesnější linií, s dokonalejšími
proporcemi. Po vynálezu knihtisku se rychle měnila podoba tiskových písem. To, co nešlo vyřezat do
dřevěné matrice, bylo v kovu realizovatelné. Po vynálezu fotografie se do kovu leptaly štočky pro tisk
z výšky a hlubotisk. Pamětní desky a památníky z kovu uchovávají relativně dlouho textové informace,
stejně jako kovové mince.
Fotosazba
je fotochemický proces přenosu písmových znaků na tiskovou matrici. Fotosazba (od 60. let XX. století)
poskytovala nové možnosti práce s písmem. Grafikům a typografům nabízela realizace, které byly
v klasickém knihtisku nemyslitelné. (Litery na dotyk a přes sebe, proměny velikosti znaků v řádku,
deformace znaků, jejich ohýbání na zakřivené plochy, optické „navlékání“ textu na prostorové objekty,
světlostní i barevnou proměnu písmen v sazbě a titulcích, atd.). U nových abeced se kresba dala detailněji
propracovat. Počet jednotlivých řezů písma se rozvijel do mnoha variant (Univers).
Digitální technologie
Písma v počítačích jsou v mnoha případech převzata z knihtiskových písem. Jsou to více či méně zdařilé
kopie originálů. To, co rytec písma ani při nejpečlivější při práci v kovu nemohl zvládnout lépe, není
problémem pro designéra počítačového písma vyprecizovat ve vektorovém programu. Proces digitalizace
kvalitu nových písem výrazně ovlivňuje. Přináší však i jistá úskalí ( unifikaci tvarů písmen, sterilitu kresby,
nepochopení komplexnosti abecedních systému). Vznikly nové formy uchování informací (E-book,
CD Book), i výuky (e-learning, interaktivní a multimediální aplikace, hybridní knihy atd.).
Fonty
jsou digitální soubory. V nich jsou definovány tvary písmových znaků, jejich velikosti, proporce, řezy,
varianty, kódy, matrice, názvy. Profesionální grafický designér by měl základní problematiku tvorby
a konstrukce písma znát. Písmo transformované do počítačové formy fontu, by nemělo ztratit nic ze své
tvarové dokonalosti. Informační technologie v oboru typografie otevřely nové dimenze realizace písma
Základní principy práce s písmem se však nemění. Fonty jsou buď bitmapové (rastrové) nebo vektorové
(křivkové). Vektorové jsou definovány matematicky danými křivkami, proto je lze libovolně zvětšovat bez
ztráty kvality kresby. Software vygeneruje znak do požadované velikosti. Nejpoužívanějšími jsou fonty
formátu True Type (TTF), fonty Adobe (Type 1) a nově Open Type Format (OTF), které podporují
a zobrazují prohlížeče přes HTML odkazy, skripty a kaskádové styly.
bitmapový font
vektorový font