Metodologie praktických forem právního vzdělávání

Transkript

obalka_Sestava 1 22.4.2013 14:09 Page 1
Mgr. Veronika Kristková LL.M., Pro bono aliance
„Publikace poskytuje výborný přehled předmětů zaměřených na výuku praktických právnických dovedností. Vzhledem k tomu, že obsahová náplň většiny předmětů (např. právní psaní, právní argumentace a profesní etika apod.) by vyžadovala samostatnou publikaci, publikace je především návodem pro
toho, kdo by některý z předmětů nebo celý modul praktických právnických dovedností chtěl zavést na
právnické fakultě.
Publikace rovněž přináší velké množství konkrétních materiálů a příkladů pro výuku jednotlivých předmětů. Díky jednotně strukturovaným kapitolám o jednotlivých formách výuky umožňuje publikace přehledně porovnat tyto formy z hlediska náročnosti pro studenty i pedagogy, časové a materiální náročnosti, budoucí využitelnosti. Tyto poznatky jsou jedny z nejcennějších, které publikace přináší, neboť
je nelze získat jinak než praktickou zkušeností s realizací těchto předmětů.(…) Konečně je třeba
vyzdvihnout sociologických výzkum očekávání studentů od praktických forem právního vzdělávání a
zhodnocení toho, jak byla tato očekávání naplněna. Tento výzkum je v českém prostředí ojedinělý a
přesahuje význam evaluovaného projektu.“
Praha 2013
(eds.)
Věra Honusková, Jan Kuklík, Michal Urban
JUDr. Martin Kopa, Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci
„Předkládané dílo má za cíl představit odborné veřejnosti projekt OPPA ‚Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK‘, díky kterému byly na
Právnické fakultě Univerzity Karlovy v letech 2010–2013 rozvinuty jednotlivé praktické formy vzdělávání budoucích právníků. V úvodu je čtenářům nastíněna základní motivace celého projektu a také historie, přínosy a rizika prakticky orientované výuky. Následně se můžeme seznámit s každou z forem
praktické výuky, které byly díky projektu implementovány do výuky na Právnické fakultě UK. Konkrétně
se jedná o výuku prostřednictvím externích stáží, výuku prostřednictvím práce s konkrétními ‚živými
případy‘, výuku prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo prostory vzdělávací instituce a teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech.
Předkládaná publikace bude nepochybně cenným přírůstkem do probíhající diskuze o dalším směřování právnického vzdělávání. Jen výuka teorie totiž nestačí k tomu, aby právnická fakulta splnila své
základní poslání, tj. produkci kvalitních absolventů připravených pro praxi. Modul právních dovedností a projekt jako celek se touto tezí inspiruje a z knihy tak vyznívá snaha konstruktivně vybočit ze systému, jehož vady si autoři dobře uvědomují. V této souvislosti musím uvést, že se mi obzvláště líbila
objektivnost knihy, která nejenže uvádí pozitiva praktického přístupu k právnímu vzdělávání, neopomíná ovšem uvést i negativa, která tento přístup také přináší. V neposlední řadě je recenzovaná publikace zdrojem inspirace pro zbylé české právnické fakulty co do jejich vlastních dovednostních kurzů,
které mohou být na základě pražského vzoru doplněny a inovovány. Kniha je proto snad i příslibem
spolupráce českých fakult v dané oblasti do budoucna.“
Metodologie
praktických forem
právního vzdělávání
Právnická fakulta
Univerzity Karlovy v Praze
Právnická fakulta
Metodologie
praktických forem
(eds.)
Praha 2013
obalka_Sestava 1 22.4.2013 14:09 Page 1
Praha 2013
(eds.)
Metodologie
praktických forem
Právnická fakulta
Právnická fakulta
Metodologie
praktických forem
(eds.)
Praha 2013
Metodologie
praktických forem
Věra Honusková
Jan Kuklík
Michal Urban
(eds.)
Autoři:
Martin Fatura
Eliška Flídrová
Tomáš Gřivna
Jitka Hanko
Věra Honusková
Marta Chromá
Ida Kaiserová
Theodor Klán
Kateřina Kloubová
Jan Kuklík
Alena Macková
Michal Sobotka
Eva Stehlíková
Vojtěch Stejskal
Michal Urban
Karolina Žákovská
11
Vydal: Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Recenzenti: JUDr. Martin Kopa, Mgr. Veronika Kristková LL.M.
Sazba a tisk: Ing. Milan Gattringer
ISBN – 978-80-87146-74-3
Projekt Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK je financován Operačním programem Praha – Adaptabilita a spolufinancován
Evropským sociálním fondem.
2
Obsah
I. Předmluva (Jan Kuklík) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
II. Prakticky orientované metody výuky – historie, přínosy, rizika (Michal Urban) . . . . . . . . . 7
A. Kde se vzal trend orientace na praxi? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
B. Přínosy a rizika praktických forem právního vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
1. Hlavní přínosy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
2. Hlavní rizika a jejich možná řešení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
C. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 18
III. Jednotlivé praktické formy právního vzdělávání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
A. Výuka prostřednictvím externí stáže (Michal Sobotka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
1. Stáž u soudu (Michal Sobotka, Alena Macková) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
2. Stáž u orgánu státní správy (Michal Sobotka) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24
3. Stáž na státním zastupitelství (Michal Sobotka, Tomáš Gřivna) . . . . . . . . . . . . . . . . 28
4. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 31
B. Výuka prostřednictvím práce s konkrétními, „živými“ případy (Věra Honusková) . . . . 33
1. Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových
organizacích v oblasti azylu (Věra Honusková, Eliška Flídrová) . . . . . . . . . . . . . . . 33
2. Teorie a praxe antidiskriminačního práva (Věra Honusková, Martin Fatura) . . . . . . 43
3. Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí
(Věra Honusková, Vojtěch Stejskal) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 49
4. Street Law (Věra Honusková, Michal Urban) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 58
5. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 65
C. Výuka prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo
prostory vzdělávací instituce (Jitka Hanko, Theodor Klán) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
1. Vícedenní výjezdní seminář – Škola lidských práv (ŠLP) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 69
2. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 80
D. Teoretická průprava v praktických právních dovednostech (Kateřina Kloubová,
Karolina Žákovská) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 83
1. Etika v právní teorii a praxi (Kateřina Kloubová, Michal Urban) . . . . . . . . . . . . . . . . 83
2. Argumentační schopnosti (Kateřina Kloubová, Jitka Hanko) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91
3. Praktické právní psaní (Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská, Marta Chromá) . . . 99
4. Obecné závěry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
3
IV. Sociologická evaluace metod výuky použitých v rámci studijního modulu
Právních dovedností (Eva Stehlíková, Ida Kaiserová) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
1. Charakteristika evaluační úlohy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
2. Klíč k interpretaci dat v evaluačním šetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
3. Dosavadní průběh a výsledky uskutečněných šetření . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 126
4. Závěr . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 139
V. Závěr (Jan Kuklík, Michal Urban) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
VI. Summary . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 143
VII.Rejstřík: . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
VIII.Zdroje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
4
I. Předmluva (Jan Kuklík)
Předkládaná publikace je výsledkem evropského projektu OPPA Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK (dále jen projekt Právo pro
praxi), který byl na Právnické fakultě Univerzity Karlovy realizován v letech 2010 až 2013. Projekt byl připraven jako součást dlouhodobějších snah jak vedení fakulty v čele s děkanem prof.
JUDr. Alešem Gerlochem, tak i členů jejího pedagogického sboru, jejímž cílem bylo doprovodit
změny ve struktuře a obsahu magisterského studijního programu Právo a právní věda odpovídající proměnou výukových metod.
Nezačínalo se ale zcela na zelené louce. Jak již z názvu projektu vyplývá, zaměřil se na rozvoj
a inovaci studijního programu, který obdržel v červnu 2010 akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy na dobu deseti let. Právě diskuse o podobě reakreditovaného magisterského
studijního programu a práce na materiálu pro akreditační komisi vytvořily důležité předpoklady
pro to, aby takovýto evropský projekt mohl být vůbec podán a následně realizován. Připomenout
je nutné i to, že mohl navázat na některé předchozí projekty. Nutnost zabývat se právě metodami výuky práva totiž vedení fakulty reflektovalo již v roce 2008 v rámci Rozvojového programu
Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, a to v programu 6 – odstraňování slabých stránek
školy.1
Z dalších rozvojových projektů pak fakulta v uplynulých letech vytvořila i odpovídající materiální a technické zázemí pro inovace výukových metod, zejména rozsáhlými investicemi do počítačového a technického vybavení. Již před zahájením projektu na fakultě existovaly některé předměty, které měl projekt OPPA Právo pro praxi inovovat, doplnit o nově vzniklé předměty a dát jim
v rámci nové akreditace odpovídající prostor v kurikulu magisterského studijního programu.
Z výsledků projektu a této publikace je zřejmé, že se to podařilo zejména u povinně volitelných
a volitelných předmětů, které mají rozšiřovat a rozvíjet znalosti a dovednosti získané v rámci
předmětů povinného základu. Právě v této oblasti nová akreditace vytvořila prostor v podobě
modulů povinně volitelných a volitelných předmětů, které si student může sám zvolit a které
umožňují dílčí specializaci oproti univerzálně pojatému profilu absolventa. I touto cestou hodlá
Právnická fakulta UK vyjít vstříc potřebám a požadavkům klasických právních profesí a zlepšit
možnosti uplatnění absolventů magisterského studia na trhu práce.
Jedním z modulů nové akreditace je i v rámci projektu vytvořený modul Právních dovedností,
který je blíže představen i touto publikací. Výsledků projektu a nově vytvořených či inovovaných
předmětů a metod nicméně využívají i další moduly sestavené z povinně volitelných a volitelných
předmětů, které obsahují předměty využívající praktické metody právnického vzdělávání. Typicky tu jde o odborné stáže u soudů a správních orgánů, které jsou zařazeny i ve specializovaných modulech věnovaných občanskému, obchodnímu a trestnímu právu či v modulu právo a ekologie. Předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví a přípravu simulovaného soudního jednání (moot
court) najdeme zase v modulu mezinárodního práva, právní psaní v anglickém jazyce je také součástí vlastního Lawyering Skills Module, a tak by bylo možné pokračovat.
Osobně považuji za nesmírně důležité, že právě v rámci tohoto projektu se důraz kromě orientace na metody výuky či na praktické právnické dovednosti, které by měli absolventi právnické
fakulty zvládat, aby ve své profesi dobře obstáli, kladl i na hodnotovou stránku a na etické principy spojené s výkonem právnického povolání.
1
K těmto diskusím a výsledkům projektu viz sborník KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na
prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009. 168 s. ISBN 978-80-87284-03-2.
5
Dopsáním této publikace a zakončením projektu však práce na inovaci magisterského studijního
programu na Právnické fakultě UK rozhodně nekončí. K naznačení dalších směrů, kudy by se měl
jeho vývoj ubírat, může dobře sloužit i sociologická evaluace modulu, která byla provedena
v rámci projektu a která je součástí této publikace. Ukazuje na nejdůležitější aspekt projektu, a sice že jeho výstupy jsou koneckonců určeny především studentům (v terminologii projektu Právo
pro praxi „podpořeným osobám“). Za pozitivní rys je možno považovat fakt, že v důsledku projektu stoupl počet studentů, kteří se v rámci studia mohli s některou z praktických metod výuky
práva setkat, a že většina z oslovených studentů tento fakt uvítala. Připomínky studentů pak ukazují, co vše je třeba dále promýšlet a že je na místě hledat stále lepší podobu stávajících předmětů. Souhrnné výsledky projektu by pak stávající a doufejme, že i budoucí vedení fakulty měly
podnítit k úvahám, jak výstupy projektu dále využívat a jak se s kritickými připomínkami a náměty studentů vyrovnat. Zejména se nabízí k řešení otázka, jak kromě povinně volitelných a volitelných předmětů zásadněji ovlivnit metodologii výuky v předmětech povinného základu. Předkládaná publikace si ale nedělá nárok být autoritativním výkladem jediného správného pojímání
právnického vzdělávání. Konkurence různých metod vázaná na osobnost učitele a jeho přístup je
přínosem a důležité je vytvářet takové liberální prostředí, ve kterém si každý vyučující může
vybrat metodu, kterou svůj předmět bude vyučovat, což zpřístupní možnost volby i studentům.
Metody se navíc musejí přizpůsobit charakteru školy, složení jejího profesorského sboru (což je
zase důležité zejména ve vazbě na požadavky akreditace a vědeckých aspektů práce na vysoké
škole) a požadovanému profilu absolventa.
Na závěr bych si dovolil ještě pár osobnějších poznámek. Na přípravě a realizaci projektu jsem
měl možnost se podílet jako proděkan pro koncepci studia, a tak jsem se stal i manažerem projektu. Pro jeho úspěch však bylo nejdůležitější, že se v jeho rámci vytvořil kolektiv mladších učitelů a učitelů střední generace, doktorandů a studentů, které spojila nejen snaha o prosazení inovativního přístupu k právnickému vzdělávání, ale i touha dále posunout fakultní dění a o problémech právnického vzdělávání konstruktivně diskutovat. Většina z nich se podílela i na přípravě
této publikace. Bez jejich nadšení, ochoty věnovat fakultě, studentům a projektu i mnoho svého
volného času by se projekt realizovat nepodařilo. Za to jim chci touto formou poděkovat. V neposlední řadě patří mé poděkování i všem těm, kteří se podíleli na zvládnutí poměrně velké administrativní zátěže projektu. Doufám, že i přes vyplňování celé řady formulářů a sepisování zpráv
vždy viděli vlastní smysl projektu.
6
II. Prakticky orientované metody výuky –
historie, přínosy, rizika (Michal Urban)
„Je těžké si představit, že by se někdo stal
lékařem bez toho, aby předtím zkoumal lidské
tělo, nebo vědcem přírodních věd bez toho,
aby dělal praktické pokusy – a přitom to bylo
běžné2 v rámci právního vzdělávání mimo
USA.“
Mají právnické fakulty poskytovat především kvalitní teoretickou právní průpravu, nebo je legitimní od nich očekávat, že své absolventy připraví na výkon právnické praxe? Představuje ideálního absolventa spíše akademik píšící kvalitní odborné články, nebo úspěšný advokát, který bez
obtíží komunikuje s klienty a s přehledem sepisuje smlouvy a žaloby? A je vůbec možné pochopit podstatu práva bez zkušenosti s tím, jak systém práva funguje ve skutečnosti? O poměru právní teorie a praxe bylo již svedeno mnoho debat a mnoho jistě ještě svedeno bude. Není naštěstí
naším úkolem na tomto místě rozhodnout, jaký přesně má být poměr mezi právní teorií a praxí
v současném právním vzdělávání v České republice. Současně ovšem není dost dobře možné
zcela ignorovat celosvětový trend, který oproti původně vysoce akademickému vzdělání stále ve
větší míře upozorňuje na potřebu posilování orientace na právní praxi. I proto ostatně vznikla
tato publikace.
Obhájci právní teorie mají nepochybně pravdu do té míry, že kvalitní teoretická průprava je skutečně nejlepší přípravou na právní praxi.3 Podobně tak je nesmyslné připustit, aby celý obsah studijních plánů diktovaly jen potřeby praxe, protože pak by mohla celá řada právních odvětví jednoduše zaniknout, přičemž právní filozofie, sociologie nebo právo životního prostředí by nepochybně byly první na řadě.
Na druhou stranu ovšem není možné zavírat oči před tím, že absolventi právnických fakult odcházejí do právní praxe a úkolem školy je své absolventy na výkon právního povolání dobře připravit. To ovšem neznamená, že se vedle základních právních znalostí mají soustředit především na
nácvik právních dovedností, ať již jde o schopnost psát právní texty, veřejně vystupovat, nebo
vyhledávat relevantní právní informace. Kvalitní přípravou pro praxi je nepochybně i osvojení si
základních hodnot demokratického právního státu, konceptu dělby moci, náležitostí demokracie,
lidských práv a smyslu pro spravedlnost. Jelikož těmto hodnotám se intenzivně věnuje právní teorie, domníváme se, že je vhodné teorii a praxi udržovat v jisté rovnováze. Jistě, ne každá rovnováha musí být stejně rovná, některé fakulty mohou klást větší důraz na praktickou přípravu a jiné
na teoretické zázemí, přehnaný důraz jen na jednu ze složek by však v současnosti působil spíše
nepatřičně. Ostatně, následující citát ukazuje, že někteří měli velmi vyspělou představu o vztahu
2
3
Výrok v originále zní následovně: „It is difficult to conceive of a doctor qualifying without ever examining
a living body, or of scientists completing their education without setting up practical tests – but this has
been the norm in university legal education outside of North America[in 1974]“. LEWIS, Richard. Clinical
Legal Education Revisited. Dokkyo International Review [online]. 2000, č. 13, s. 149-169. [cit. 2012-1018]. ISSN 0916-3700. Dostupné z:<https://www.law.cf.ac.uk/research/pubs/repository/212.pdf>
To dokládá například i zkušenost řady absolventů, kteří po několika letech v praxi litují, že se na fakultě více
nevěnovali teorii práva (mnohým přišla málo praktická). Po letech znovu otevírají své někdejší učebnice
práva, protože řadu obtíží s aplikací práva nedokáží vyřešit bez zodpovězení obecné teoretické otázky.
7
právní teorie a praxe už v devatenáctém století: „Konečně je nutné si připustit, že teorie je pro praxi
nezbytným nástrojem, ale také že teorie je k ničemu, pokud není spjatá s praxí, či je od ní oddělena.“4
Celosvětový trend přinášející více praktické výuky do právního vzdělávání se nevyhnul ani Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, která má vzhledem ke své dlouholeté minulosti pochopitelně větší tendenci než ostatní právnické fakulty zastávat tradičnější, spíše konzervativnější
postoj. Bývá tomu tak ostatně ve všech zemích.5
Není proto zřejmě náhodou, že nejpraktičtěji dokázali své studium nastavit na právnické fakultě
v Olomouci, přičemž motivací tamních reformátorů byla nepochybně i snaha vytvořit vlastní specifický profil fakulty a odlišit se zejména od dvou největších, „kamenných“ právnických fakult,
tj. Brna a Prahy.
Zavádění prakticky orientovaných výukových metod na pražské právnické fakultě probíhalo nejprve v rovině konkrétních vyučujících, kteří je začleňovali do své stávající výuky nebo otevírali
nové předměty. Do hodin začínalo docházet víc právníků z praxe, studenti měli stále častěji možnost vyzkoušet si simulované soudní jednání (tzv. moot court) a postupně začalo být možné
absolvovat i stáž na některém z pražských soudů nebo se podílet na poskytování právních rad
žadatelům o azyl. To vše poukazovalo na to, že navzdory poměrně tradičnímu kurikulu se řada
konkrétních pedagogů o prakticky orientované metody sama zajímala a byla ochotna věnovat
jejich začleňování do výuky vlastní čas a energii.
Další důležitý krok, jehož celkový význam bude plně možné posoudit teprve časem, představoval
vznik týmu učitelů okolo profesora Jana Kuklíka, které spojovala ochota věnovat se praktickým
výukovým metodám. Zejména díky iniciativě dr. Věry Honuskové a podpoře vedení fakulty se
právnické fakultě podařilo v roce 2010 získat evropský projekt OPPA Právo pro praxi – rozvoj
a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK (dále též jen projekt Právo pro praxi), který této ochotě dal i konkrétnější institucionální a materiální zakotvení.
Na fakultě vzniklo Centrum praktických právních dovedností, jehož úkolem je sdružovat učitele a studenty a poskytovat jim nezbytné administrativní, vzdělávací a koneckonců i prostorové zázemí
v místnosti centra. V centru probíhají školení učitelů v prakticky orientovaných výukových metodách, nejrůznější semináře pro studenty a vznikla v něm i tematická knihovna, která obsahuje
vybrané dostupné publikace a bude postupně dále vybavována. Jak již uvedla předmluva, došlo
k zavedení řady nových předmětů orientovaných na praxi a některé stávající předměty prošly
revizí co do stylu výuky či používaných učebních materiálů.
Postupně byly tyto prakticky orientované předměty sdruženy v tzv. modulu Právních dovedností,
který umožňuje studentům během studia volbou zapisovaných předmětů získat určitou specializaci, v tomto případě specializaci v praktických právních dovednostech.
Svědectvím o vzniku a činnosti výše zmíněného týmu prof. J. Kuklíka je ostatně i tato (a nejen
tato) publikace. Jejím smyslem je zachytit jednotlivé prakticky orientované způsoby výuky práva
tak, aby mohly představovat inspiraci i pro další učitele práv v Praze i na jiných fakultách. Předložená publikace proto shrnuje naše téměř tříleté zkušenosti s výukou výše uvedených předmětů, aby nezmizely v pověstném propadlišti dějin právní výuky. I když některé předměty vycházely z dlouholetých zahraničních nebo tuzemských zkušeností a nebylo třeba je „vynalézat“, přesto
4
GAPP, Anton Edler von. Erörtörung der Begriffe. Oesterreichische Zeitschrift für Rechts- und Staatswissenschaft, 1828. [cit. 2012-10-18]. Dostupné z: <http://books.google.cz/books?id=D3mllMoNJ0IC&dq=Franzens
+universit%C3%A4t+olm%C3%BCtz&pg=RA1-PA297&hl=cs#v=onepage&q=Verfasser%20zu%20dem%
20Grundsatze&f=false>
5 Ve Velké Británii také v prakticky orientovaných metodách výuky např. Northumbrian University v Newcastlu předčí práva v Oxfordu.
8
může být publikace svědectvím o tom, jak tyto zkušenosti uchopit a lépe či hůře úspěšně upravit
pro potřeby jiné právnické fakulty. Navíc, zdaleka ne ve všem, co jsme v projektu podnikali, nám
byly dostupné předchozí zkušenosti, na něco jsme zkrátka museli přijít sami.
A. Kde se vzal trend orientace na praxi?
Ještě než popíší jednotliví učitelé svoje zkušenosti s používanými prakticky orientovanými vyučovacími metodami, rádi bychom alespoň stručně nastínili historické pozadí prakticky orientované výuky a zamysleli se nad jejími přínosy a riziky.
V zahraniční literatuře se prakticky orientovaná výuka zpravidla označuje souhrnným pojmem clinical legal education, který bývá do češtiny překládán jako právní kliniky, popřípadě výuka práva
prostřednictvím právních klinik. Spojení slova klinika se světem práva zní na první poslech poněkud nepatřičně. Za kliniky běžně považujeme místa, kde lékaři léčí své pacienty. Jak ovšem upozorňuje například slovník cizích slov, ne každá nemocnice je nutně klinikou, protože kliniky zpravidla spolupracují s lékařskými fakultami a jsou nejen místy, kde se léčí, ale také místy, kde se
budoucí doktoři učí lékařské řemeslo. Propojit fakultní svět se světem praxe dává smysl: aby
mohl být absolvent lékařské fakulty dobrým doktorem, potřebuje vedle teoretické průpravy i řadu praktických zkušeností, které může získat jen v kontaktu s pacienty. Pokud se ovšem mohou
svůj obor prostřednictvím praxí na klinikách učit doktoři medicíny, proč by této výukové metody
nemohli využít také budoucí doktoři práv? Tato otázka jistě napadala mnohé; jako první začali
právní kliniky zavádět ve Spojených státech amerických už počátkem 20. století. K jejich masovému nárůstu došlo ale až v 60. letech, a to i díky podpoře Fordovy nadace, která je dotovala
s podmínkou, že budou poskytovat právní rady nemajetným občanům. Postupně se právní kliniky rozšířily nejen po Spojených státech (dnes je má takřka každá americká právnická fakulta,
včetně těch nejprestižnějších), ale do celého světa, bez ohledu na typ právní kultury.6
V Evropě se právní kliniky začaly šířit především v 90. letech minulého století a zakotvily ve většině evropských zemí. Velmi výrazný úspěch zaznamenaly např. v Polsku, kde fungují prakticky na
všech právnických fakultách a zavádí je v boji o studenty i nově vznikající soukromé fakulty.
V České republice otevřela první kliniku Právnická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci v roce
1996 a postupně si prakticky orientovanou výuku zvolila jako součást svého profilu, takže v současnosti již nabízí tamní Centrum pro klinické právní vzdělávání patnáct klinických předmětů.
Popsat, co přesně zahrnuje klinická výuka práva, není zrovna jednoduché. V základu právních klinik stojí myšlenka, že učení pomáhá, když je založeno na praktické životní zkušenosti studentů,
protože studenti se nejlépe učí tím, že si probírané věci přímo zkoušejí (learning by doing).
Namísto důrazu na znalost právních teorií a fakt, kterou prosazuje tradiční model vzdělávání, se
v právních klinikách prosazuje učení v reálných životních situacích – ať už jde o rozhovor s laikem,
vyhledávání právních informací pro konkrétní případ, nebo hledání přijatelného právního řešení
pro konkrétního, skutečně existujícího klienta. Studenti si zkrátka mají vyzkoušet alespoň část
skutečné práce, kterou budou vykonávat v budoucím zaměstnání. Jak věří zastánci této metody,
výuka prostřednictvím zapojení do řešení konkrétních případů studenty nejen ke studiu může
motivovat víc než čtení tlustých knih, ale pomůže jim osvojit si vedle základních právních znalostí i právní dovednosti a důležité právní hodnoty.
Pochopitelně to neznamená, že každý student dostane skutečně možnost radit svému klientovi,
podobně jako ne každý budoucí doktor během svého studia provede svoji první operaci. Právních
klinik existuje několik druhů a jen v některých se studenti skutečně setkávají se skutečně existujícími klienty, kteří hledají právní radu. V řadě dalších klinik studenti s klientem prakticky vůbec
do styku nepřijdou. Na okraj poznamenáváme, že pojem „právní klinika“ bývá někdy užíván
6
Viz například činnost a členská základna mezinárodně aktivní organizace GAJE, Global Alliance for Justice
Education (http://www.gaje.org/).
9
i v užším smyslu, kdy se jím myslí jen takový způsob praktické výuky práva, v rámci kterého se
studenti setkávají se skutečnými klienty hledajícími právní radu. Současně bychom chtěli poukázat na skutečnost, že i když o prakticky orientované výuce práva mluvíme v souvislosti s výukou
právních dovedností a hodnot, tyto metody jsou dobře využitelné i pro výuku právní teorie a
právních znalostí.
Základní podobou právní kliniky je tzv. simulace (simulation), kdy studenti pod vedením učitele
napodobují situace z právní praxe, ať už jde o simulované soudní řízení, nácvik pohovoru s klientem, nebo psaní základních právních dokumentů. Jak bude popsáno v příslušných částech této
publikace, příprava simulací sice není úplně jednoduchá, přesto je možné studentům tyto předměty relativně jednoduše nabídnout. Simulace jsou vhodné zejména pro nácvik jednotlivých
právních dovedností a mohou sloužit také jako příprava na další formy právních klinik.
Další z podob klinické výuky práva jsou praxe (placement). Fakulta vysílá studenty na soudy, státní zastupitelství, ministerstva, obecní úřady nebo do advokátních kanceláří s tím, aby se seznámili s tamním prostředím a zažili práci dané instituce zevnitř. I když pochopitelně žádný stážista
nemůže v plné míře proniknout do fungování dané instituce a plnohodnotně si vyzkoušet, jaké to
je v ní pracovat, přesto i jen relativně krátké stáže dokáží studentům poměrně dobře přiblížit dané
prostředí a usnadňují jim rozhodnutí o budoucím směřování. Jak jsme se přesvědčili v průběhu
realizace projektu, zavést stáže nakonec nemusí být tak náročné. Daleko těžší je zajistit, aby
náročnost stáží byla pro všechny studenty srovnatelná a aby se učitelům, kteří na praxi dohlížejí,
dařilo poskytnout studentům alespoň základní druh zpětné vazby na jejich zkušenosti ze stáže.
Někdy jsou samostatně vyčleňovány tzv. kliniky právní gramotnosti, častěji známé pod označením Street Law. Jejich specifikum spočívá v tom, že umožňují studentům práv se setkávat s právními laiky a vzdělávat je ve vybrané právní oblasti. Na pražské fakultě probíhá Street Law program na středních školách, ve světě ovšem budoucí právníci dochází také třeba do věznic, detenčních
zařízení pro mladistvé, center pro nezaměstnané nebo nejrůznějších center pro příslušníky národnostních a etnických menšin. Pro bližší popis odkazujeme na část věnovanou Street Law.
Posledním druhem právní kliniky je studentská právní poradna (Legal Aid Clinic), která je někdy
nazývána též real life clinic či live-client clinic, tj. klinika, v níž jsou studenti v bezprostředním
kontaktu s klienty, kteří hledají právní radu. Jedná se o poradny, které poskytují předem určenému typu klientů předem určený typ právních rad, a to vždy důsledně pod dohledem fakultního
učitele nebo spolupracujícího advokáta. Zpravidla se poradny věnují jen určitému druhu případů
(např. azylovému, pracovnímu, zdravotnímu nebo antidiskriminačnímu právu), i když existují i kliniky všeobecné. Jednotlivé kliniky mívají jasná pravidla ohledně toho, kdo se může stát jejich klientem, jak má vypadat jejich případ (např. nesmí jít o případ, kde brzy uplyne důležitá lhůta,
který je příliš komplikovaný nebo se týká příliš velké částky) a jak má vypadat jejich klient (typicky nemá být finančně schopný si sám zaplatit advokáta, případně se má jednat o příslušníka
vybrané menšiny, které se klinika věnuje). Provozovatelem kliniky může být buď sama právnická
fakulta (in-house clinic) nebo spolupracující instituce (nezisková organizace nebo advokátní kancelář, mluvíme pak o tzv. external clinic či externship), do které fakulta vysílá své studenty. I když
se jedná zřejmě o kliniku nejnáročnější na přípravu i provoz, má potenciál mít také největší přínos pro studenty, kteří se do ní zapojí.
Oproti tzv. tradičním výukovým metodám, kterými bylo právo typicky vyučováno a mezi které
můžeme určitě zařadit studium zákonů, učebnic a komentářů, přednášky a diskuse na seminářích, mají výše popsané prakticky orientované výukové metody nejrůznější specifika. V následujícím textu se proto budeme věnovat tomu, jaké přínosy prakticky orientované metody přinášejí
a s jakými riziky naopak musí bojovat.
10
B. Přínosy a rizika praktických forem právního vzdělávání
1. Hlavní přínosy
a) Učení se z vlastních zkušeností
Hlavní přednost právních klinik spočívá v tom, že představují jiný styl učení, než kterým bývá
právo tradičně vykládáno. Vychází ze zkušeností studentů a učení daleko víc probíhá takovým
způsobem, aby si studenti probírané věci sami museli vyzkoušet (learning by doing, experiential
learning) – ať jde o napsání žaloby, vysvětlení právního pojmu laikovi, nebo nalezení řešení konkrétního případu. Studenti sami – byť pod dohledem učitele – rozhodují, z jaké literatury budou
čerpat, jak si práci rozdělí a do jisté míry určují i podobu finálního výstupu. Klíčem k učení je
tedy jejich vlastní zkušenost a iniciativa, zatímco tradičně bývá výuka práva postavena spíše na
zkušenostech někoho jiného, typicky přednášejícího nebo autorů, které cituje. Přednášející tradičně rozhoduje, jaké informace se studenti mají naučit a jak bude vypadat jejich přezkoušení,
což musí studenti respektovat, pokud chtějí zkoušku složit. Důraz na vlastní zkušenost samozřejmě nemá znamenat, že by poznatky shromážděné jinými neměly ve vzdělávání svůj prostor. Prostor samozřejmě mít mají, ale prakticky orientované metody výuky upozorňují na to, že je nejen
třeba přemýšlet o obsahu výuky, ale také o tom, jak si ho mohou studenti dobře osvojit.
To podporuje i literatura zabývající se teorií výchovy a vzdělávání, podle které efektivitu výuky
pozitivně ovlivňuje, pokud učitel klade důraz na aktivitu studentů a jejich vlastní zkušenosti. Za
všechny existující teorie a výzkumy zmíníme alespoň Kolbův cyklus učení a pyramidu učení, které
jsou v této souvislosti často zmiňovány i v zahraniční literatuře.
Kolbův zážitkový cyklus učení (Kolb experiential learning circle) dostal jméno po svém tvůrci,
americkém psychologovi Davidovi A. Kolbovi, který v 70. letech 20. století tento proces zkušenostního učení poprvé vědecky popsal.7
Obrázek: Kolbův cyklus učení8
7
8
KOLB, David. Experiential Learning. Experience as the Source of Learning and Development. Prentice Hall,
1984.
Zdroj: ECS EDCONSIA, s. r. o. ECS Activity [online]. 2009 [cit. 2012-05-11]. Dostupné z: <http://www.ecsactivity.cz/novinky-outdoor-s-myslenkou>
11
Jak ukazuje přiložený obrázek, Kolbův cyklus učení se skládá ze čtyř prvků. Prvním je konkrétní
zkušenost, na kterou navazuje druhá fáze, tj. reflexe (ohlédnutí se, uvědomění si, popsání a shrnutí učiněné zkušenosti), abychom ji posléze zhodnotili a převedli do abstraktních pojmů (fáze
č. 3) a nakonec z toho všeho vyvodili poučení pro budoucnost, tj. rozhodli, jak se daná zkušenost
projeví v našem budoucím chování (fáze č. 4). Podstatné je, že všechny fáze prochází student
pokud možno sám, učitel ho pouze navádí, ale například nedělá shrnutí či zobecnění za studenta.
Použitý obrázek navíc graficky naznačuje, že po dokončení prvního cyklu učení vzniká v našem
přemýšlení a jednání nová kvalita, tj. že jsme se něco naučili a příště se i ve stejné situaci nebudeme chovat zcela stejně. Z praxe samozřejmě víme, že změna některých návyků, respektive osvojení si nových návyků, bývá někdy časově značně náročná, přesto k ní nicméně dochází (kdyby
tomu tak nebylo, zřejmě bychom nestavěli školy a neposílali do nich své děti). Podle D. Kolba může
celý proces začít v libovolné fázi tohoto cyklu, ale jednotlivé fáze by po sobě měly následovat
v uvedeném pořadí. Jak jsme zmínili již dříve, mnoho současného vzdělávání se ovšem děje na
základě zkušeností, které učinili lidé před námi a které zobecnil někdo jiný, a mnohdy dokonce i bez
kladení dostatečného důrazu na to, k čemu nám osvojované poznatky jsou, tj. jak promění naše
chování v budoucnosti. Z Kolbova cyklu o čtyřech prvcích tedy často v realitě zůstává jen fáze třetí,
respektive referování o tom, k čemu někdo v rámci třetí fáze učebního cyklu dospěl.9
Pyramida učení (Learning Pyramid) vznikla na základě dnes již legendárního amerického výzkumu, který provedl National Training Laboraties Institute ve státě Maine v 60. letech 20. století.
I když panují spekulace o tom, jak přesně vypadal původní výzkum,10 pyramida je od té doby
Obrázek: Pyramida učení11
9
10
11
Více viz: KOLB, D. Experiential Learning. Experience as The Source of Learning and Development. a BROKLOVÁ, Zdeňka. Netradiční metody a formy fyzikálního vzdělávání [online]. Praha, 2008 [cit. 2012-05-03].
Dostupné z: <http://kdf.mff.cuni.cz/~koupilova/_materialy/phd/dizertace.pdf>. Disertační práce.
Spekulace zpochybňují původní výzkum a tvrdí, že pyramida není dostatečně podložená daty. Přiživuje je
fakt, že Institute již nemá podklady původního výzkumu, v rámci kterého byla pyramida učení popsaná.
Přesto nadále pokládá výsledky za správné. POLOVINA, Simon. About the Learning Pyramid [online]. 2011
[cit. 2012-05-08]. Dostupné z: <http://homepages.gold.ac.uk/polovina/learnpyramid/about.htm>
THE WORLD BANK GROUP. The Learning Pyramid [online]. 2007 [cit. 2012-05-08]. Dostupné z: <http://siteresources.worldbank.org/DEVMARKETPLACE/Resources/Handout_TheLearningPyramid.pdf>
12
hojně citována a slouží jako důležitý zdroj informací o tom, jak funguje lidská paměť. Pyramida
učení ukazuje, jak rozdílné množství informací si studenti zapamatují v závislosti na tom, jakým
způsobem se učí. Zatímco z přednášky si odnesou jen zhruba 5 % obsahu a z přečteného textu
10 %, pokud sledují pokus (tj. názorné předvedení probíraného jevu), zapamatují si zhruba 30 %,
na základě diskuse asi 50 % a jako vůbec nejefektivnější způsob učení se ukazuje ten, v rámci
kterého student sám učí někoho jiného danou učební látku. Není pochopitelně namístě brát procenta zcela závazně, skutečné míry zapamatovaného nepochybně závisí i na dalších aspektech
jako například na individuálním učebním stylu studenta, složení skupiny nebo probírané látce.
Podstatný je ovšem princip, na kterém je pyramida učení založena: čím větší aktivitu učitel ve
studentech v rámci výuky vzbudí, tím efektivnější výuka ve výsledku bude. Skutečně efektivně se
totiž učí aktivní, nikoli pasivní student.
b) Motivace studentů a jejich budoucí směřování
Studenti zapojení do právních klinik mají zpravidla velkou ochotu se něco nového naučit. Bývají
nadšení z toho, že mohou zažít prakticky orientovanou výuku a rádi obětují víc času a energie,
než kolik je nezbytné na získání stejného počtu kreditů prostřednictvím jiných, zejména volitelných předmětů. Studenti si většinou počínají velmi odpovědně a promýšlí celou řadu aspektů
svého chování, často dokonce zvažují daleko širší souvislosti svého jednání, než kolik jim později dovolí hektický pracovní provoz na budoucím pracovišti. Řada studentů je navíc dlouholetým
učením převážně teoretických a – minimálně v jejich očích – s praxí nesouvisejících poznatků
značně otrávena a právní klinika pro ně může představovat způsob, jak opětovně získat pocit, že
se právu chtějí i v budoucnu věnovat, že jejich studium má smysl a že je budoucí povolání bude
nejen živit, ale i bavit. Mnozí také zejména díky stážím získávají poznatky o tom, jaké profesi by
se rádi věnovali v budoucnosti. V evaluačních dotaznících sbíraných v rámci projektu zazněly
například tyto důvody: „Sama pro sebe bych ráda zjistila, zda je tato oblast práva právě ta, které
bych se chtěla věnovat v budoucnu, nebo zda to bude spíše jiná oblast mezinárodního práva.“ nebo
„Tuto praxi jsem si vybrala, protože bych v budoucnu ráda pracovala na státním zastupitelství, takže
mám jedinečnou možnost zjistit, co vlastně tato práce obnáší.“12
c) Osvojení si základních právních dovedností
Typická otázka u zkoušky na právnické fakultě začíná slovy „popište“, „vyjmenujte“, „charakterizujte“, „vysvětlete“, tj. zaměřuje se na studentovy znalosti. Logicky se na ně proto zaměřuje i
fakultní výuka. Ať už dané informace student vyčetl z knihy, odnesl si je z přednášky, nebo těsně
před zkouškou načerpal z výpisků svých kolegů, pokud se v okamžiku zkoušky nacházejí v jeho
paměti a on je schopen si je vybavit, zpravidla to postačuje k jejímu složení. Experimentální
učení se naopak zaměřuje na studentovy dovednosti, tj. například schopnost psát (a nikoli jen
popsat) právní texty, schopnost vést interview (a nikoli pouze vědět, že patří k práci advokáta)
a schopnost přednést za svého klienta závěrečnou řeč (a nikoli jen vědět, kdo a v jaké fázi procesu ji má právo pronést). Dále sem můžeme řadit schopnost vyhledávat v právních předpisech
(tu dosud částečně testují především klauzurní práce), komunikovat s úřady, vysvětlovat právní
skutečnosti laikům, pracovat v týmu a obecně zvládat řešení problémů.
d) Profesní etika a odpovědnost
Právnické fakulty jistě mají usilovat o to, aby si jejich absolventi během studia osvojili klíčové
právní znalosti, dovednosti a hodnoty a odcházeli do praxe jako schopní mladí právníci. Současně je nepochybně úkolem fakult dát pozor na to, aby mladí právníci nebyli schopní všeho. Během
studia by proto měli poznat hranice, které není možné v praxi překračovat – ať již proto, že je to
12
Více viz kapitola pojednávající o evaluaci celého projektu.
13
v rozporu se zákonem, nebo že se to neslučuje s požadavky profesní etiky. Právnické fakulty
tomuto svému úkolu zatím příliš nedostávají, protože např. kurzem profesní etiky rozhodně
neprojde každý budoucí právník. Jistým povzbuzením může být, že i situace v zemích, ke kterým
se většinou odkazujeme jako k jistému vzoru, nebyla od té naší příliš odlišná. Profesor Richard
Lewis z univerzity v Cardiffu popsal situaci ve Velké Británii takto: „Studium etiky a profesní odpovědnosti a chování právníků nápadným způsobem chybí na právnických fakultách, zejména v porovnání s fakultami lékařskými.“13 Vedle speciálních kurzů profesní etiky se otázky profesní etiky přirozeně objevují ve všech právních klinikách. Zejména někteří studenti bývají na eticky sporné
situace poměrně citliví, často možná citlivější, než jací budou v budoucím zaměstnání, kde budou
mít větší tendenci přijímat způsoby řešení zavedené na pracovišti. Právní kliniky jsou proto prostředím, ve kterém mohou studenti s pomocí učitele možné etické konflikty pojmenovávat, učit
se je rozpoznávat a předcházet jim.
e) Propojení se širší společností
Nedávné protesty českých akademiků proti reformám vysokých škol, které navrhovalo Ministerstvo mládeže, školství a tělovýchovy, zviditelnily jednu zajímavou souvislost: mnoho lidí, z jejichž daní je v České republice vysokoškolské vzdělávání financované, neví, proč by měli univerzity podporovat. Proč by měli doplácet na vysokoškolsky vzdělané lidi, kteří po dostudování
budou vydělávat víc než oni? Naším úkolem není se zde pouštět do obhajování, nebo naopak
zatracování českého veřejného vysokoškolského systému, popsaná situace je pro nás spíš ilustrací toho, jak vzdálené je často dění na univerzitách reálnému životu lidí, kteří univerzitu nenavštěvují.
O to významnější se ukazují projekty, které se propast mezi univerzitami a společností snaží
umenšit. Patří mezi ně i některé právní kliniky, které například nabízí zdarma právní pomoc
nemajetným občanům nebo organizují kurzy zvyšování právní gramotnosti. Přínosné ovšem
bývají tyto aktivity i pro studenty, kteří je pořádají. Setkají se s lidmi z jiného sociálního a někdy
i etnického prostředí, což může obohatit jejich pohled na svět a pomoci jim lépe pochopit roli,
kterou mají ve společnosti hrát – a snad podpořit i jejich snahu chovat se odpovědně. V neposlední řadě to pomáhá vylepšovat nepříliš dobrou reputaci právnických fakult a pověst právníků obecně. Ostatně, i protestující akademici mohou svůj boj s vládou vyhrát jen v případě, že
budou mít podporu široké veřejnosti.
f) Zpřítomnění hodnotového rozměru práva
Každé právo stojí na určitých hodnotách, které se pokouší chránit. Které hodnoty to jsou, záleží
na společnosti, ve které právo vzniká a působí, nicméně mnoho hodnot sdílí mnoho právních
řádů. Dokud se ovšem pohybujeme jen v rovině teorie, existence základních právních hodnot se
nemusí zdát tak důležitá a zejména nejsou tak patrné konflikty, které mezi jednotlivými hodnotami panují. Ty zpravidla odhalí až konkrétní případy, kterými se zabýváme. Čím osobně bližší
nám dané případy jsou, tím naléhavěji si také zpravidla uvědomujeme konflikt hodnot, ke kterému často dochází. Ať už studenti připravují simulované soudní jednání, prochází stáží na soudě
či státním zastupitelství, nebo dokonce se sami podílí na poskytování právních rad konkrétním
klientům, nepochybně jim budou hodnoty obsažené v právu bližší, než když o nich budou jen číst
v souvislosti s obecnými případy, ke kterým nemají žádný vztah. Jistě, stáž u soudu může být pro
studenta také jistým vystřízlivěním z idealistické představy o tom, jak ve skutečnosti fungují
13
Originální výrok zní následovně: „The study of ethics and the professional responsibility and conduct of lawyers
has been markedly absent from law schools in contrast to medical schools“. LEWIS, Richard. Clinical Legal
Education Revisited, s. 159.
14
instituce bránící spravedlnost. Přesto i takováto zkušenost otevírá možnost přemýšlet o tom, jak
právo a právní instituce napomáhají, nebo naopak brání prosazování hodnot, ke kterým se právo
hlásí.
2. Hlavní rizika a jejich možná řešení
a) Studenti nebudou mít o prakticky orientované předměty zájem
Prakticky orientované předměty jsou velmi náročné na čas, který jim studenti musí věnovat. Kredity, které za ně v současném studijním systému obdrží, tento čas zpravidla nevyváží, někdy jsou
dokonce v hrubém nepoměru k objemu práce, kterou studenti musí odvést. Jelikož jsou právní kliniky zpravidla zařazovány mezi nepovinné předměty, je otázkou, zda o ně mezi studenty vůbec
bude zájem. Dosavadní zkušenosti nicméně ukazují, že bude. Nebudou možná přitahovat všechny studenty, ale jelikož jejich kapacita bývá značně omezena, nezpůsobuje to žádné organizační
potíže. Naopak, dobrovolnost, na které bývají kliniky postaveny, přitahuje motivované studenty,
kteří mají o předměty opravdový zájem. I když existují právnické fakulty, kde všichni studenti
během výuky absolvují nějakou formu praktického předmětu, obecně převládá přesvědčení, že je
dobré nabízet tuto zkušenost jen těm studentům, kteří o ni sami projeví aktivní zájem. To ostatně ospravedlňuje větší pracovní vytížení a dává vyučujícímu možnost si vybrat pro kliniku vhodné studenty.
I pokud se některý semestr nějaký předmět nenaplní, což se v rámci projektu Právo pro praxi
stalo, nemusí to být na škodu, protože to umožňuje učiteli pracovat intenzivněji s menším počtem
studentů, což může být dokonce oboustranně přínosné. Určitě se nicméně osvědčuje nebát se
prakticky orientované předměty aktivně studentům nabízet, zejména dokud ještě nemají na
fakultě tradici (osvědčila se nám například spolupráce se studentskými spolky). Častokrát studenti na první hodině kurzu odpovídají na otázku, proč si předmět nezapsali dřív, že pokud by
o něm věděli, určitě by to udělali. I když to učitelům může připadat nepochopitelné, řada studentů o jejich předmětech opravdu nikdy neslyšela. Podobně se vyplácí na závěr kurzu požádat studenty, aby předmět doporučili těm svým kolegům, které by mohl zajímat. Obecně se nicméně
právnické fakulty častěji potýkají s opačným problémem: jak spravedlivě vybrat studenty, kteří
si mohou prakticky orientovaný předmět zapsat, když počet zájemců převyšuje počet nabízených
míst. Rozhoduje pak dosavadní prospěch, motivace studentů (zjišťovaná pomocí motivačních
dopisů nebo pohovorů), dosavadní zkušenosti nebo náhoda (např. zápis přes informační systém,
kde o zápisu zpravidla rozhodují vteřiny), respektive jejich libovolná kombinace podle rozhodnutí konkrétního učitele.
b) Studenti přestanou ovládat teoretické znalosti
Důraz na právní dovednosti a hodnoty, které právní kliniky ve výuce posilují, nemá znamenat
konec výuky právních znalostí. Je zřejmé, že úspěšně vyřešit právní případ bez znalosti právní
úpravy není možné a ani v právních klinikách se studenti bez dobrých znalostí neobejdou – byť
nemusí pochopitelně mít vše potřebné v paměti, ale stačí jim umět relevantní právní informace
dohledat. Zavádění právních klinik proto podporuje vyvážený poměr teoretického a praktického
právního vzdělávání, v žádném případě neusiluje o úplné zrušení či značné omezení teoretické
přípravy. Dokonce můžeme konstatovat, že naše zkušenosti ukazují, že mají-li studenti možnost
uplatnit teoretické poznatky v praxi, pamatují si je lépe a mají větší motivaci se učit nové. Teorie i praxe se zkrátka mohou dobře doplňovat.
c) Praktická zkušenost nebude dostatečně využita
Zajistit studentům možnost stáže u soudu nebo příležitost podílet se na řešení skutečných právních případů samo o sobě nemusí být dostatečné. Pokud nejsou studenti na praxi dostatečně při15
praveni, může pro ně mít jen malý přínos, zejména v porovnání s tím, jak by je jinak mohla obohatit. Vedle samotného zavedení prakticky orientované výuky je proto důležité zajistit, aby na ni
byli studenti dostatečně dobře připraveni. Jednou možností je seřadit v kurikulu fakulty různé
prakticky orientované předměty tak, aby studenti nejprve museli absolvovat výuku prostřednictvím simulací (typicky kurzy právních dovedností) a teprve pak další podoby klinické výuky. Další
možností je před odchodem na stáž pro studenty připravit přípravné školení, být s nimi v kontaktu i během praxe a poté se s nimi věnovat reflexi absolvované zkušenosti. I když se jedná o činnosti časově poměrně náročné, zásadním způsobem zvyšují efektivitu právních klinik, a je proto
třeba se je snažit do studia v co největší míře zapojit.
d) Studenti nedokáží poskytnout kvalifikovanou právní radu
Protože se studenti teprve učí základy práva, je na místě se obávat toho, že nemusí být schopni
kvalifikovaně poskytovat právní rady lidem, kteří se na ně prostřednictvím studentských právních poraden obrátí. To ovšem neznamená, že by zejména studenti vyšších ročníků neměli dostat
příležitost právní rady poskytovat. Ostatně, téměř každý právník má zkušenost s tím, že za ním
už během studia někdo z příbuzných nebo kamarádů přišel s prosbou o právní radu. Pokud tehdy
radu neposkytl s odůvodněním, že se v právu ještě dostatečně nevyzná, a raději odkázal na odbornou právní pomoc, počínal si nepochybně značně odpovědně. Pokud nicméně studenti práv
poskytují právní rady v rámci právních klinik, jedná se o zcela jinou situaci. Studentské právní
poradny působí podobně jako malé advokátní kanceláře, tj. každý případ má svůj podrobný spis,
probíhají porady nad konkrétními případy a žádný důležitý výstup nemůže opustit poradnu, aniž
by ho odsouhlasil dohlížející fakultní učitel nebo spolupracující advokát. Ve skutečnosti se tedy
počínání studentů příliš neliší od toho, jak bude vypadat jejich práce na pozici právních koncipientů. Na rozdíl od působení v právní praxi ovšem právní kliniky vedle spokojenosti klientů sledují především didaktický přínos pro studenty.
Podobně jako advokátní kancelář, i studentská právní poradna může samozřejmě poskytnout
nekvalitní právní radu. Pro tento případ je nicméně univerzita nebo spolupracující instituce
pojištěna, podobně jako každá jiná advokátní kancelář. Ostatně, univerzity bývají pojištěny pro
případ, že studenti medicíny způsobí škodu v rámci svých praxí v nemocnici, nemůže pro ně proto být příliš náročné sjednat pojištění i pro případ právního pochybení. Na okraj uvedeme ještě
zkušenost právnické fakulty v Berkeley v Kalifornii, kde se studenti účastní právních klinik již od
samého počátku studia, aniž by to způsobovalo příliš velké komplikace fakultě, studentům nebo
klientům, kterým pomáhají.14
S tím souvisí i riziko toho, že právní klinika začne postupně víc usilovat o spokojenost svých klientů než o přínos pro studenty. Spokojenost klientů právních klinik je pochopitelně důležitá, ať
jde o lidi hledající právní radu, nebo studenty středních škol, které studenti práv učí právní
základy. Úkolem učitele je nicméně dohlížet na to, aby kliniky měly neustále přínos zejména pro
studenty práv. Nabízí se snížit počet případů, kterým se klinika věnuje, nebo zavést větší počet
konzultací, na kterých bude učitel se studenty probírat zkušenosti z praxe.
e) Studentské právní poradny odčerpají klienty advokátním kancelářím
Fakulta se může setkat s názory, že studentské právní poradny, v rámci kterých studenti poskytují skutečné právní rady, mohou působit jako konkurence profesionálních advokátních kanceláří a odčerpávat jim klienty. Ve skutečnosti tomu bývá ovšem naopak: studentské poradny zpravidla spolupracují s advokátními kancelářemi, které jim posílají jednodušší a finančně méně atraktivní případy, zatímco studentské poradny naopak přeposílají případy složité. Jelikož studentské
14
Viz např. stránky Berkeley Law, University of California: <http://www.law.berkeley.edu/6058.htm>
16
právní poradny poskytují své rady zdarma, obrací se na ně klienti, kteří by jinak advokátní služby nevyhledali. V neposlední řadě pak pomáhají studentské právní poradny ve společnosti šířit
povědomí o tom, že mnoho situací je možné řešit právní cestou, tj. ve skutečnosti zřejmě dokonce zvyšují poptávku po právních službách. Současně nepochybně platí, že cílem České advokátní
komory by mělo být poskytnout co nejlepší právní servis co nejširšímu okruhu klientů, což jim
studentské právní poradny pomáhají naplnit.
f) Nedostatek kompetentních učitelů
Aby mohl učitel dobře učit prakticky orientované předměty, měl by logicky mít sám zkušenost
s právní praxí. I když není praktická zkušenost podmínkou pro přijetí na právnickou fakultu, ve skutečnosti většině učitelů není právní praxe nikterak cizí. Někteří po vystudování začali působit v
praxi a teprve po jejím opuštění zakotvili na fakultě, častěji se pak učitelé věnují advokacii souběžně s prací na fakultě. I pokud by na fakultě nebyl dostatečný počet učitelů s vlastní právní praxí, je
určitě možné spolupracovat s externí advokátní kanceláří, přičemž fakultní učitel potom odpovídá
za didaktické vedení studentů, zatímco za profesionalitu studentského působení odpovídá spolupracující advokátní kancelář. Současně přitom platí, že zejména pro simulace, právní praxe nebo
kurzy zvyšování právní gramotnosti není třeba, aby učitel sám byl advokátem. Daleko důležitější je,
aby dokázal studenty dobře pedagogicky vést, připravit je na situace, které jim praktická zkušenost
s největší pravděpodobností přinese, a aby měl na studenty dostatek času, což může být zejména v
případě vytížených advokátů značně nesnadné. Složité právní případy může pochopitelně vyučující
konzultovat se svými kolegy, kteří působí v praxi. Naše zkušenosti tedy ukazují, že na právnických
fakultách působí dostatek učitelů, kteří mají potenciál právní kliniky dobře vést. Větší překážkou se
zdá být nedostatek času či ochoty se klinické právní výuce věnovat než nedostatek praktických zkušeností. Fakulta v tomto ohledu zajisté může motivovat učitele jak adekvátním finančním ohodnocením, tak dlouhodobou podporou prakticky orientovaných předmětů.
g) Supervize a hodnocení práce studentů
Jednou z hlavních předností právních klinik je důraz na aktivitu a iniciativu studentů. Mají-li se
studenti učit z vlastní zkušenosti, musí jim být poskytnut prostor, v rámci kterého mohou potřebné zkušenosti získat a sami reflektovat. Úkolem učitele je najít určitou rovnováhu: na jedné straně musí pozorovat, jak si studenti vedou, a nezasahovat do jejich činnosti příliš. Na druhou stranu musí pochopitelně dohlížet na kvalitu jejich počínání a být připraven zasáhnout v případě,
kdy by například hrozila možná škoda. Oproti tradičním kurzům, kde učitel bývá dominantní a má
celý vyučovací proces daleko více ve své moci, musí učitelé prakticky orientovaných předmětů
dokázat působit v této nelehké dvojaké pozici jako někdo, kdo je sice v jednání studentů přítomen, ale ne víc, než je nezbytné.
Další odlišností oproti tradičním kurzům bývá způsob hodnocení práce studentů. Zatímco klasické kurzy bývají zakončeny písemnou nebo ústní zkouškou, kterou zpravidla připravuje příslušný
učitel, jenž zná správné odpovědi a nemusí příliš zohledňovat práci studentů během semestru,
právní kliniky zpravidla vyžadují jiný přístup. Celkový výsledek studentské práce v daleko větší
míře záleží na externích faktorech (např. na středoškolských studentech, kteří jsou učeni, nebo
na soudci, u kterého probíhá praxe), takže není dost dobře možné hodnotit jen finální výstup. Je
nezbytné sledovat celý proces a aktivitu, kterou studenti vyvíjejí během celého semestru. Ideální je, pokud za prakticky orientované předměty není udělována známka, ale jen zápočet. Současně často bojují klinické předměty s tím, že pokud za ně studenti nedostanou dostatek kreditů,
bývají vnímány jako méně důležité – a to zejména v případě, kdy mají studenti potíže s jinými
předměty. Nebývá pak neobvyklé, že se studenti z předmětu odhlásí s odůvodněním, že se musí
věnovat jiné výuce – a to i přesto, že se předtím dobrovolně přihlásili. Jako vhodné řešení se
17
nabízí ohodnotit předměty dostatečným počtem kreditů (tj. vyšším než ostatní nepovinné předměty) a náležitě upozorňovat na přínos těchto předmětů pro studenty.
h) Právní kliniky jsou velmi nákladné
Plnohodnotně vést prakticky orientovaný předmět je zpravidla o mnoho časově náročnější než
výuka standardního teoretického kurzu, byť pochopitelně existují výjimky. Aby měl praktický
předmět pro studenty opravdu smysl, musí jeho vyučující pravidelně číst studentské texty (ať jde
o základní právní texty typu smlouvy, nebo reflexní deníky či zprávy z praxí) a pravidelně se studenty mluvit i mimo seminář – poslouchat studentské zkušenosti a reflektovat je s nimi, nabízet
pomoc, předcházet případným problémům a plánovat se studenty další postup. Logicky proto
musí být skupiny menší, než bývají klasické fakultní semináře, které někdy dosahují i počtu okolo
čtyřiceti studentů. Z ekonomického pohledu je tedy prakticky orientovaná výuka dražší, protože
jeden učitel se intenzivně může věnovat jen menšímu počtu studentů. Vedle fakultních zdrojů se
proto nabízí ucházet se o externí financování, ať už formou grantu, sponzoringu, nebo spolupráce s vybranou advokátní kanceláří.
i) Kliniky nebudou dostatečně integrovány do kurikula fakulty
Aby mohly prakticky orientované předměty být pro studenty opravdu přínosné, je třeba je integrovat do fakultního kurikula. Jinak hrozí, že se nestanou organickou součástí právního vzdělání
(i když třeba jen pro část studentů), ale jen jakýmsi zpestřením pro pár nadšenců. I když je absolvuje větší počet studentů, bez důsledného provázání s teoretickými předměty nebudou mít studenti příležitost uplatnit své získané teoretické poznatky a propojit je s aplikací práva, což je jedním z důležitých cílů i přínosů právních klinik. Prakticky orientovanou výuku se proto osvědčuje
zařadit po základních teoretických předmětech a tak, aby simulace předcházely ostatní formy
právních klinik.
j) Právní kliniky nemají své místo v kontinentální právní kultuře
Někteří se obávají, že vzhledem k tomu, že právní kliniky pochází ze Spojených států amerických,
tj. z odlišné právní kultury a z odlišného právního systému, není možné je dostatečně úspěšně
přenést do našeho prostředí. To ovšem více než přesvědčivě vyvrací více než stovka fungujících
právních klinik v kontinentální Evropě, přičemž např. sousední Polsko je ukázkovým příkladem
toho, že kliniky mohou fungovat na všech právnických fakultách v zemi a stát se dokonce prestižní záležitostí, kterou v rámci boje o studenty otevírají i soukromé školy.15
C. Závěr
Prakticky orientované metody výuky práva mají své nesporné přínosy, kvůli kterým jsme přesvědčeni, že má cenu je zavádět do výuky práva v České republice. Obecně jsme se je pokusili
zachytit v této úvodní kapitole, ale bude možné je sledovat i v dalších kapitolách, které se budou
podrobněji věnovat jednotlivým druhům praktických právních metod. Prosazování praktické výuky s sebou přináší i rizika, se kterými je nutné se vypořádat, mají-li být praktické metody pro
studenty práv skutečně přínosné. Domníváme se nicméně, že všem výše popsaným nevýhodám a
rizikům praktické výuky je možné úspěšně čelit, podobně jako se to podařilo mnoha právnickým
fakultám po celém světě. Popularita, které se v zahraničí právní kliniky a další prakticky orientované metody výuky těší mezi studenty, učiteli a koneckonců i částí laické veřejnosti, je podle nás
dostatečným důvodem pro to, abychom se snažili prakticky orientované metody výuky práva uváženě zavádět na pražské právnické fakultě i v dalších institucích v České republice.
15
Viz stránky polské Legal Clinics Foundation: <http://www.fupp.org.pl/index_eng.php>
18
III. Jednotlivé praktické formy právního vzdělávání
A. Výuka prostřednictvím externí stáže (Michal Sobotka)
Výuka prostřednictvím externí stáže je aktivitou, která na Právnické fakultě Univerzity Karlovy
probíhá již více než deset let. V rámci projektu Právo pro praxi však prošla významnou inovací.
Motivem pro podporu a rozvoj tohoto způsobu výuky je především snaha nabídnout poměrně
významnému počtu studentů možnost podílet se, byť okrajově, na činnosti institucí, jejichž aktivity jsou podstatným způsobem spjaty s aplikací práva. Studenti tímto způsobem získávají představu o konkrétní aplikaci obecných právních norem a tím i důležitou zpětnou vazbu na převážně teoretické formy výuky na právnické fakultě. Neméně významným cílem je umožnit studentům
seznámit se s organizací a vnitřním chodem samotných institucí.
Právnická fakulta v současné době svým studentům nabízí realizace stáže na následujících institucích:
a) stáž u soudu,
b) stáž u orgánu státní správy,
c) stáž na státním zastupitelství.
Na zmíněné odborné stáže navazuje možnost sjednat u obvodních soudů a státních zastupitelství
i letní stáž probíhající v době prázdnin po skončení výuky.
V následujícím textu je pozornost věnována jednotlivým typům stáží, které jsou v současné době
realizovány.
1. Stáž u soudu (Michal Sobotka, Alena Macková)
a) Úvod
Stáže u soudů se konají ve spolupráci s Městským soudem v Praze a navazují na výuku stěžejních
studijních oborů právnického studia, občanského práva hmotného, občanského práva procesního, obchodního práva a práva trestního. Stáže jsou organizovány jako volitelný předmět. Existují dva typy stáží u soudu – první dvousemestrální, zaměřená na občanskoprávní a trestní agendu
a druhá jednosemestrální zaměřená na agendu obchodněprávní. Studenti jsou v různém počtu
přiděleni na jednotlivé obvodní soudy v závislosti na velikosti soudů, respektive na Městský soud
v Praze v případě obchodněprávní stáže.
b) Cíl
Odborné stáže u soudů jsou mimořádnou a žádoucí formou, která má studentům umožnit seznámení s jedním z nejdůležitějších právnických povolání. Studenti se nejprve podrobně obeznámí
s vnitřní organizací soudu a organizací práce u soudu, která je předpokladem pro pochopení
vnitřních podmínek činnosti soudu. Poté se již stáž zaměřuje na obsah rozhodovací agendy soudu
v jednotlivých agendách.
c) Cílová skupina
Stáže jsou zásadně určeny pro studenty, kteří již absolvovali úvod do studia a teoretickou část
výuky zaměřenou na příslušné předměty, tedy výuku občanského práva hmotného, občanského
práva procesního a poté i trestního práva, a to s výborným prospěchem. Znalosti z těchto oborů
jsou výrazným faktorem, který ovlivní význam stáže pro studenta.
19
d) Způsob výuky
Pro absolutorium stáže byl ve spolupráci s vedením Městského soudu v Praze vytvořen podrobný obsahový rámec tak, aby bylo zaručeno, že obsah stáže bude rovnocenný bez ohledu na to,
u kterého konkrétního soudu bude absolvována. Součástí obsahového rámce – či náplně stáže –
je proto reprezentativní výběr úkonů a činností ze všech typických agend, které soudy projednávají a rozhodují. Nejprve se studenti seznamují s vnitřní organizací soudu i organizací práce
u soudu. Poté se již zaměřují na činnost soudu před zahájením řízení, se všemi významnými
úkony v rámci řízení před soudem 1. instance ve sporném řízení a s úkony soudu 1. instance
v rámci odvolacího řízení. Studentům se vysvětlují i činnosti soudů v agendách nesporného řízení (řízení ve věcech péče o nezletilé – tzv. opatrovnický úsek soudu atp.). Student v souvislosti
se stáží stvrzuje svůj závazek mlčenlivosti.
Obdobně probíhá i stáž zaměřená na trestněprávní agendu (2. semestr), respektive stáž na
obchodním úseku soudu. Ve všech případech je základní metodou výuky spolupráce s příslušným
soudcem.
Box 1: Příklad obsahu stáže 1. semestr (civilní úsek)
l
Seznámení s organizací práce na civilním úseku soudu
m
m
m
m
l
Činnost soudu před zahájením řízení
m
m
l
m
m
m
m
Žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
Činnost soudu I. stupně po podání dovolání
Řízení podle části páté o.s.ř.
m
m
20
Činnost soudu I. stupně po podání odvolání
Účast u jednání odvolacího soudu
Řízení o mimořádných opravných prostředcích
m
l
Práce se spisem po podání žaloby
Jednání soudu včetně účasti na konkrétním soudním jednání
Rozhodnutí
Odvolací řízení
m
l
Předběžná opatření a rozhodování o nich
Zajištění důkazu, smírčí řízení
Řízení v prvním stupni
m
l
Členění civilního úseku
Seznámení s obsahem práce soudní administrativy, práce vyššího soudního úředníka,
justičního čekatele, asistenta soudce
Rozvrh práce na civilním úseku
Seznámení se spisem, spisovou evidencí
Zvláštnosti řízení
Přezkum rozhodnutí orgánů veřejné moci ve věcech soukromoprávních
Box 2: Příklad obsahu stáže 2. semestr (trestněprávní úsek)
l
Organizace trestního úseku soudu, spolupráce se státním zastupitelstvím a policií
l
Práce se spisem po podání obžaloby, předběžné projednání obžaloby, příprava spisu na
hlavní líčení
l
Seznámení s prací vedoucí kanceláře na úseku T a s prací kanceláře
l
Seznámení s prací vyššího soudního úředníka a asistenta soudce v agendě T a příprava na
účast při hlavním líčení
l
Účast při hlavním líčení, získávání podkladů pro rozhodnutí, práce protokolujícího úředníka, pořizování zvukového záznamu z hlavního líčení a veřejného zasedání a vyhotovování
protokolu z hlavního líčení a veřejného zasedání
l
Rozbor vyhotoveného rozhodnutí, práce se spisem po vyhlášení rozhodnutí
l
Návštěva obvodního státního zastupitelství, činnost orgánů činných v přípravném řízení,
rozhovor se státním zástupcem
Box 3: Příklad obsahu stáže zaměřené na obchodní právo (Městský soud v Praze, pracoviště Slezská)
1) Rozhovor s místopředsedou Městského soudu v Praze pro věci obchodní na téma – organizace soudu, soudce a jeho tým, specifika obchodního soudnictví
Úsek CM – praxe studentů u soudce pověřeného vyřizováním věcí obchodních obsahující:
2) seznámení s organizací práce na obchodním úseku Městského soudu v Praze
m
m
m
m
m
m
členění pracoviště Slezská na jednotlivá soudní oddělení, soudní kanceláře, popř. organizace práce v rámci soudních týmů
seznámení s obsahem práce soudní administrativy
seznámení s obsahem práce vyššího soudního úředníka
seznámení s obsahem práce justičního čekatele, asistenta soudce
rozvrh práce soudu na obchodním úseku, seznámení se soudními specializacemi
obchodního soudnictví
seznámení se soudním spisem, spisovou evidencí a pohybem soudního spisu, elektronizací justice
3) Činnost soudu před zahájením řízení – předběžná řízení, zejména
m
m
předběžná opatření a rozhodování o nich
zajištění důkazu, smírčí řízení
4) Řízení v prvním stupni – práce se spisem po podání žaloby,
m
zkoumání podmínek řízení podle občanského soudního řádu, jejich vyhodnocování
a rozhodování o nich, zejména systém věcné příslušnosti soudu ve věcech obchodních
21
m
m
m
m
m
instituty přípravy jednání, přípravné jednání
účastenství a procesní společenství, změny v okruhu účastníků, hlavní a vedlejší intervence, úkony účastníků ve věci samé a rozhodování o nich
úkony soudu a procesní rozhodování, vedení řízení
rozhodnutí věci bez jednání
předvolání k jednání
5) Řízení v prvním stupni – jednání soudu (včetně účasti na konkrétních soudních jednáních)
m
m
m
zahájení jednání, projednání věci, dokazování, rozhodnutí
vedení jednání, poučovací povinnosti, koncentrace řízení
protokolace, pořádková opatření
6) Řízení v prvním stupni – rozhodnutí
m
m
m
m
m
m
formy a druhy rozhodnutí, náležitosti rozhodnutí
odůvodnění rozsudku
náklady řízení a rozhodování o nich
právní analýza ve vybraných spisech, návrh rozhodnutí (vyhotovení rozhodnutí)
rozbor vyhotovených rozhodnutí se soudcem
práce se spisem po vyhlášení rozhodnutí
7) Odvolací řízení
m
m
činnost soudu I. stupně po podání odvolání
účast u jednání odvolacího soudu
8) Řízení o mimořádných opravných prostředcích před soudem I. stupně
m
m
žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost
činnost soudu I. stupně po podání dovolání
Agenda směnečná a cenných papírů
9) Praxe studentů u soudce specializovaného na agendu směnečnou a cenných papírů
Agenda společností
10) Praxe studentů u soudce specializovaného na agendu věcí obchodních společností
11) Praxe studentů u soudce specializovaného na řízení insolvenční a úpadkové právo
Úsek obchodního rejstříku
12) Praxe studentů u pracovníků soudu vyřizujících agendu obchodního rejstříku
Cvičné jednání
13) Cvičné jednání a vyhodnocení stáží
22
e) Hodnocení předmětu
Absolutorium předmětu je hodnoceno kolokviem, pro jehož získání musí student prokázat, že
absolvoval všechny předepsané části obsahového rámce stáže. Tuto skutečnost mu potvrzuje
soudce, pod jehož gescí student stáž absolvoval. Student za absolvování stáže jako volitelného
předmětu získává 4 kredity, které jsou nezbytné ke splnění podmínek v rámci kreditního systému. Zařazení stáží do této kategorie předmětu motivuje studenty k volbě volitelného předmětu,
který se úzce váže na výuku stěžejních předmětů.
f) Předmět z hlediska pedagoga
i. Požadavky
Podstata činnosti pedagoga spočívá v organizaci stáže, zahrnující především výběr studentů,
komunikaci se soudy a závěrečné hodnocení stáže, včetně vyhodnocení poznatků a zkušeností studentů (dotazníků). Stáže probíhají opakovaně již několik let, a proto je základní rámec
spolupráce se soudy již nastaven, přesto je žádoucí jej průběžně vyhodnocovat a přizpůsobovat aktuálním možnostem a potřebám soudů i výuky. Pedagog odpovědný za obsah a průběh
stáží musí mít znalosti jak o justičním systému, tak o jeho fungování a o procesních odvětvích
práva.
ii. Časová náročnost
Vzhledem k povaze činnosti pedagoga je hlavní časová zátěž soustředěna na začátek a konec
semestru. Stáže jsou organizovány pro poměrně vysoký počet studentů, proto je nezbytně nutné
stanovit přesná časová rozmezí pro jednotlivé fáze komunikace mezi fakultou a studentem.
iii. Materiální náročnost / personální náročnost
Personální a materiální zajištění stáže spočívá především na jednotlivých soudech, u kterých
jsou stáže zajišťovány.
iv. Budoucí využitelnost
Přínosem z hlediska pedagoga jsou především poznatky a zkušenosti studentů a podněty,
které z nich mohou plynout pro výuku.
g) Předmět z hlediska studenta
i. Požadavky
Základním předpokladem očekávaného přínosu stáží je, aby je absolvovali studenti mající již
dostatek adekvátních znalostí z oborů práva, které jsou těžištěm rozhodovací agendy soudů.
Tzn., že studentům je umožněno stáž absolvovat teprve po absolutoriu stěžejních oborů
občanského práva hmotného a občanského práva procesního, obchodního či trestního. Dalším
předpokladem je výborný prospěch z těchto oborů, který je mimo jiné základním kritériem pro
výběr studentů. Toto kritérium bylo zvoleno i s ohledem na velký zájem studentů o praxe. Uvažovanou možností je doplnit zmíněné kritérium např. o motivační dopisy.
Průběh praxe je rozvržen průběžně do celého semestru, ovšem její časová náročnost je poměrně značná (min. 40 hodin). Vzhledem k velmi individuálním podmínkám konání praxe se očekává flexibilita studenta a aktivní přístup. Student musí být schopen stáž absolvovat při současném plnění ostatních studijních povinností.
iii. Budoucí využitelnost
Význam praxe pro studenty je nesporný v několika směrech. Za prvé mají možnost porovnat
své teoretické znalosti s poznatky o praktickém fungování justičního systému, zejména pak
23
soudů, a své poznatky si významně doplnit. Tyto informace a poznatky jsou významné jak pro
další studium, tak pro rozhodování o budoucí profesi.
h) Vybrané zdroje
KUKLÍK, Jan (ed.). Reforma právnického vzdělávání na prahu 21. století. Praha: Auditorium, 2009.
168 s. ISBN 978-80-87284-03-2.
MACKOVÁ, Alena. Nezávislost soudců. 3. vyd., Praha: UK, 1998. ISBN 80-85889-19-6.
MACKOVÁ, Alena. Právní pomoc advokátů a její dostupnost. Praha: C.H. Beck, 2001. ISBN 80-7179457-0.
The Law Teacher Journal. Routledge. The Association of Law Teachers. ISSN 0306-9400.
2. Stáž u orgánu státní správy (Michal Sobotka)
a) Úvod
Stáže na orgánech státní správy jsou na Právnické fakultě Univerzity Karlovy nabízeny ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí a orgány na úseku ochrany životního prostředí a souvisejících oblastí (Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo zemědělství, Státní úřad pro
jadernou bezpečnost, Český báňský úřad, Česká inspekce životního prostředí, Katastrální úřad
pro hl. město Prahu). V porovnání s ostatními dvěma typy stáží se jedná o odlišný typ předmětu.
Vzhledem k odlišné povaze jednotlivých orgánů a náplni jejich činnosti, respektive jejich organizačních součástí, na kterých jsou stáže realizovány, se studentům nabízí poměrně široký a pestrý okruh možností pro vykonání stáže, současně ale poměrně specificky a úzce zaměřených.
b) Cíl
Stáže jsou nabízeny ve vazbě na předměty vyučované na Právnické fakultě UK, tudíž hlavním cílem
je poskytnout studentům možnost konfrontovat teoretické znalosti o právu se způsoby jeho praktické aplikace. Současně je cílem poskytnout studentům možnost procvičení určitých praktických
dovedností, neboť ve většině případů je náplní stáže i aktivní podíl na činnosti hostitelské instituce (rozbor konkrétního případu, zpracování stanoviska, příprava návrhu rozhodnutí apod.).
Druhým neméně významným cílem je umožnit studentům seznámit se s činností správního orgánu a možnostmi, které právní zaměření v jeho rámci poskytuje. Činnosti jednotlivých správních
orgánů jsou poměrně široké a studenti tak mají možnost seznámit se nejenom s aplikací práva,
ale například i s legislativním procesem. V rámci stáží mají studenti možnost blíže poznat mechanismus vzniku jednotlivých výstupů činnosti správních orgánů a učinit si tak komplexnější představu o její povaze, než jakou mohou získat z pouhého studování textu zákona.
c) Cílová skupina
Stáže jsou nabízeny studentům třetích až pátých ročníků, kde obecným předpokladem možnosti
ucházet se o účast na stáži je absolvování předepsaného předmětu (Mezinárodní právo veřejné I.
a II., respektive Právo životního prostředí I.). Tato skutečně minimální podmínka má zajistit, aby
byl student seznámen alespoň základním způsobem s oblastí práva, která tvoří základ činnosti
hostitelské instituce. Dalším předpokladem pro účast na stáži je bližší zájem studenta o danou
oblast, což je nutné jak s ohledem na specifické zaměření stáže, tak z důvodu omezené kapacity.
Student tedy musí prokázat bližší zájem (motivační dopis, výběrové předměty, zadaná diplomová práce, zvolení příslušného specializačního modulu apod.).
d) Způsob výuky
Způsob výuky, respektive realizace stáží je velmi individuální a liší se v závislosti na typu pracoviště i na počtu studentů, kteří se jí účastní. Jednotlivé správní orgány nabízí stáže zpravidla na
24
pracovištích s primárně právním zaměřením (právní a legislativní odbory/oddělení), které poskytují právní servis ostatním organizačním složkám, ale praxe mohou probíhat i na pracovištích
s úzce věcným zaměřením (např. odbor zvláštní územní ochrany přírody nebo odbor lidských práv
a transformační politiky). Od toho se tedy odvíjí i okruh činností, se kterými je možné se během
stáže setkat. Již v rámci výběru studentů na stáže je tedy nutné poskytnout jim alespoň základní
charakteristiku jednotlivých pracovišť. Někteří studenti mohou mít specifické požadavky či
zaměření (např. s ohledem na téma diplomové práce), které je vhodné sladit s nabízenými možnostmi.
Dosavadní praxe ukazuje, že stáže mohou být uchopeny v podstatě třemi základními způsoby.
První způsob, který po studentech vyžaduje nejméně aktivity (není však pro ně nutně nejméně
atraktivní), je postaven na seznámení se s činností správního orgánu formou přednášek, prezentací apod. Výhodou tohoto způsobu je, že student je poměrně zevrubně seznámen s celou šíří činnosti daného úřadu. Nemá však možnost, mimo diskuse s pracovníky úřadu, vyzkoušet si konkrétní činnost samostatně. Tento způsob průběhu stáží není příliš běžný a je dán specifickou povahou činnosti dané instituce (např. katastrální úřad).
Druhý způsob průběhu stáží je postaven na snaze seznámit studenty s co nejširším okruhem činností a současně tyto činnosti představit na „živých“ případech. Příklad obsahu takové stáže
obsahuje box níže. Výhodou těchto stáží je větší míra aktivity pro studenta, který dostává možnost seznámit se s podklady k aktuálním otázkám, může si učinit vlastní představu o jejich řešení (a to samostatně či konzultací ve skupině nebo s mentorem) a konfrontovat své závěry s reálnými výstupy správního orgánu. Určité omezení představuje rozsah a stav aktuální agendy správního orgánu v daném čase.
Posledním, z hlediska studenta nejaktivnějším způsobem průběhu stáže, je zapojení studenta do
specifické konkrétní aktivity správního orgánu. Student se v takovém případě podílí na přípravě
konkrétního výstupu správního orgánu (např. memoranda, stanoviska, vypořádání připomínek,
podkladů pro kontrolní mechanismy). Student má možnost se velmi podrobně seznámit s určitým
úsekem právní úpravy a konkrétním typem činnosti. Současně má příležitost být užitečný i pro
správní orgán, neboť jeho příspěvek může být využit pro činnost daného orgánu. Na straně druhé
nedává časový rozsah stáže zpravidla možnost zapojit se tímto způsobem do více aktivit a student tak získá jenom dílčí představu o činnosti hostitelské instituce.
Box 4: Příklad obsahu stáže – Ministerstvo zemědělství
1. Úvodní setkání, harmonogram a organizace stáže, instruktáž o bezpečnosti a ochraně
zdraví při práci a o zachování mlčenlivosti
2. Jednání pracovní skupiny legislativních a právních odborů k návrhu nařízení vlády
3. Porada k vypořádání mezirezortního připomínkového řízení k návrhu novely zákona
4. Jednání u obvodního soudu pro Prahu 1 – žaloba o náhradu škody – správní orgán zastoupen Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových
5. Jednání pracovní komise Legislativní rady vlády pro veřejné právo I. – k návrhu novely
zákona
6. Příprava na jednání zvláštní (rozkladové) komise ministra podle správního řádu a námitkové komise ministra
7. Jednání zvláštní (rozkladové) komise ministra a námitkové komise ministra
8. Závěrečné setkání a vyhodnocení praxe
25
Box 5: Příklad obsahu stáže – Ministerstvo zahraničních věcí
1. Úvodní setkání se zástupci MZV, harmonogram a organizace stáže podle možností MZV
a časových možností studentů
2. Setkání na MZV – mechanismus Univerzálního periodického přezkumu (UPR) a vysvětlení,
co přesně se od studentů očekává v souvislosti s přípravou podkladů pro UPR; rozdělení,
kterému ze států podléhajícímu nejbližšímu kolu UPR se budou studenti věnovat
3. Setkání na MZV – obecný výklad o lidskoprávních mechanismech a roli MZV v nich
4. Domácí práce studentů – příprava podkladů pro zasedání UPR (studenti se mohou při práci
na podkladech vždy obracet na MZV nebo na pedagoga s dotazy)
5. Účast studentů na případných konferencích a jiných setkáních o lidských právech pořádaných MZV
6. Setkání na MZV a vyhodnocování podkladů pro UPR připravených jednotlivými studenty
7. Závěrečné setkání na MZV a vyhodnocení praxe
V případě stáží na správních orgánech se jedná o volitelný předmět, kde základní podmínkou pro
získání kladného hodnocení je splnění předepsaného rozsahu stáže, které potvrzuje hostitelská
instituce. Jako další podmínka pro udělení zápočtu se velmi osvědčila povinnost zpracovat
podrobnou zprávu o průběhu stáže, která na jedné straně obsahuje popis stáže (popis činností,
časový rozsah apod.) a na straně druhé vlastní hodnocení studenta. Pedagog má možnost získat
tímto způsobem důležitou zpětnou vazbu a podněty pro diskusi s mentory o možných modifikacích obsahu stáží. Osvědčilo se i hodnocení předmětu na závěrečném setkání spolu se zástupci daného správního orgánu, kde tito spolu s pedagogem hodnotí písemné výstupy a další práci studentů. Na
tomto setkání mají i studenti možnost diskutovat o průběhu stáží a jejich průběh hodnotit.
V rámci podmínek pro hodnocení si lze představit i další písemné výstupy ze strany studenta,
např. předložení materiálu zpracovaného v rámci stáže apod. Zde je ale třeba zohlednit různé
způsoby průběhu stáží a zachovat rovný přístup k úspěšnému ukončení stáže.
i. Požadavky
Vzhledem ke skutečnosti, že pedagog plní v případě stáží především roli organizačního garanta, je jeho míra zapojení do výuky menší než u jiných typů aktivit. Klíčovými požadavky na
pedagoga jsou základní obeznámenost s náplní a organizací činnosti příslušných správních
orgánů a rovněž základní znalost daného právního odvětví. Vhodné jsou osobní kontakty na
správní orgány, kde by měly probíhat stáže, které poslouží k prvotnímu dojednání stáží.
Časově nejnáročnější je příprava stáže zahrnující na jedné straně komunikaci s příslušnými
orgány a podíl na tvorbě obsahu stáží a na straně druhé výběr studentů. Přestože jsou stáže
konány každoročně a mají poměrně ustálený dohodnutý obsahový a organizační rámec, některé podrobnosti jejich konání (časový rámec, počty studentů apod.) musí být každoročně vyjednávány s ohledem na aktuální podmínky a možnosti hostitelských institucí. V průběhu stáží
pedagog průběžně komunikuje s mentory a studenty a řeší případné problémy. Není vyloučen
ani podíl na samotné stáži, pokud se pedagog určitým způsobem podílí na činnosti daného
26
orgánu (např. člen rozkladové komise ministra). Pedagog se též účastní některých schůzek
studentů a správního orgánu, zejména schůzky úvodní a schůzky závěrečné, případně dalších
schůzek podle potřeby. Konečně pedagog provádí závěrečné hodnocení průběhu stáže. Průměrné časové zatížení představuje cca 3 hodiny týdně v průběhu celého semestru.
Materiální zajištění probíhá prostřednictvím příslušných orgánů. Právnická fakulta poskytuje
ad hoc technickou podporu (např. rozmnožení poskytnutých podkladů). Personální zajištění
zde spočívá rovněž na straně příslušných orgánů, které zajišťují mentory pro vedení jednotlivých (skupin) studentů.
Z hlediska pedagoga je klíčová spolupráce s jednotlivými mentory, která garantuje konání
stáží i v dalším roce. Pro výuku v souvisejících předmětech lze rovněž využít zajímavé případy a podněty, které studenti zprostředkovávají. Bez zajímavosti není ani skutečnost, že někteří studenti absolvující stáže nachází na příslušných orgánech profesní uplatnění a tím se
kontakt a spolupráce s těmito orgány dále prohlubuje.
i. Požadavky
Student musí být schopen aktivně komunikovat a přizpůsobit se individuálním podmínkám
dané stáže. Základní znalost právní úpravy je podmínkou, hlubší znalost bezpochyby výhodou,
neboť umožňuje vyšší míru zapojení do činnosti správního orgánu. U stáže na Ministerstvu
zahraničních věcí se u studentů navíc vyžaduje výborná znalost anglického jazyka, neboť většina materiálů, se kterými studenti v průběhu stáží pracují, je v anglickém jazyce a podklady,
které jsou výstupem stáží, studenti zpracovávají také v tomto jazyce.
Průběh stáží se koncentruje do měsíců říjen až prosinec. Předepsán je minimální rozsah stáže
(cca 20 hodin/semestr), ale způsob realizace je velmi individuální. Zpravidla je třeba počítat
s menším počtem delších časových úseků (např. 5 x 4 hodiny) a se značnou mírou flexibility,
pokud se chce student podílet na určitých typech činnosti (např. účast na jednání výboru Poslanecké sněmovny, účast na konferencích pořádaných ministerstvem). Vyloučena není ani
domácí příprava (studium spisu apod.). Stáž na Ministerstvu zahraničních věcí probíhá z velké
části dálkově a od studentů se vyžaduje domácí příprava písemných podkladů.
Studenti si vytvoří představu o rozsahu a formách aplikace práva na konkrétním správním
orgánu, což překvapivě často vede k rozšíření úvah o budoucím profesním zaměření. Vybraní
úspěšní studenti se mohou účastnit i dalších stáží mimo ČR, a to ve spolupráci s příslušným
správním orgánem, kde nabývají dalších zkušeností.
h) Vybrané zdroje
168 s. ISBN 978-80-87284-03-2.
SCHACHTER, Madeleine. The Professor´s Handbook. A Practical Guide to Teaching Law. Durham:
Carolina Academic Press, 2004. ISBN 0-89089-550-3.
27
3. Stáž na státním zastupitelství (Michal Sobotka, Tomáš Gřivna)
a) Úvod
Stáže na státním zastupitelství jsou realizovány v součinnosti s Městským státním zastupitelstvím v Praze. Studenti jsou rozděleni na jednotlivá obvodní státní zastupitelství vždy po dvou
studentech na každé z nich. Tím je umožněn individuální přístup ke každému studentovi.
b) Cíl
Studentům poskytuje aktivita možnost účastnit se během časově omezené doby činnosti státního zastupitelství, pozorovat jeho chod, konzultovat některé aspekty činnosti s jeho zaměstnanci.
Po dobu stáže mohou studenti sledovat a následně analyzovat, jak jsou obecná právní pravidla
naplňována v praxi (zejména ustanovení trestního řádu) a co obnáší fungování státního zastupitelství. Student má vždy přiděleného konkrétního státního zástupce (mentora), který mu formou
konzultací v průběhu stáže přiblíží práci instituce. Díky postupnému zjišťování informací studenty a jejich vhledu do práce státního zastupitelství (je jim např. přidělen spis, který prostudují
a navrhnou řešení případu, které posléze diskutují s příslušným státním zástupcem) dochází
k rozvoji specifických a přenositelných kompetencí podporujících jejich flexibilitu a adaptabilitu po skončení studia.
c) Cílová skupina
Stáž je určena pro studenty 4. a 5. ročníku, tedy těm studentům, kteří již získali základní trestněprávní erudici v oblasti trestního práva hmotného a podle programu studia jsou zároveň vzděláváni i v trestním právu procesním. Mohou si tak ověřit aplikaci hmotného práva v praxi, což jim
umožní snazší pochopení procesních forem, v nichž se hmotné právo uplatňuje. Mají zároveň příležitost poznat každodenní práci státního zástupce, a tedy získat jasnější představu o výkonu
této tradiční právní profese.
d) Způsob výuky
Způsob výuky je dosti individuální a závisí na zájmu studenta o obsah stáže. Přesto má stáž určen
základní rámec, který vymezuje aktivity, jež by měl každý student absolvovat:
– seznámení s chodem státního zastupitelství včetně práce administrativního aparátu,
– práce se spisem (zakládání spisu včetně spisové značky, tzv. žurnalizace, tj. evidence a vedení písemností, listin ve spise, skončení spisu),
– účast na soudním jednání (hlavním líčení, veřejném zasedání),
– příprava podkladů pro rozhodnutí.
Stáž se neomezuje jen na uvedené činnosti, je možné je po dohodě studenta a mentora rozšířit.
V dotaznících se např. objevuje, že student měl možnost po studiu spisu sám navrhnout další
postup ve věci, popř. měl navrhnout hmotněprávní posouzení skutku.
Stáž je zakončena kolokviem, ve kterém se v zásadě vychází z hodnocení stáže. Pro usnadnění
hodnocení byl vypracován formulář, v němž je potvrzován rozsah jednotlivých aktivit, popř. se
uvádí další činnosti nad rámec povinného základu. Hodnocení připravuje mentor a potvrzuje
vedoucí státní zástupce nebo jeho náměstek. Studenti naopak vyplňují dotazník ke stáži, kde se
vyjadřují k jejímu průběhu a mají možnost vznést i kritické připomínky.
28
Box 6: Hodnocení stáže
Hodnocení stáže na státním zastupitelství
Jméno studenta
Doba výkonu stáže
Místo výkonu stáže
Praktikované aktivity
ANO/NE
Účast na soudním jednání
Poznámky
Do poznámky lze blíže specifikovat
průběha konkrétní náplň vykonávané
činnosti i s případným hodnocením.
Práce se spisem
ANO/NE
Poznámky
Seznámení s chodem státního
zastupitelství včetně práce
administrativního aparátu
ANO/NE
Poznámky
Další aktivity
ANO/NE
Poznámky
Závěrečné hodnocení stáže studenta
Datum:
Podpis:
29
i. Požadavky
Stejně jako v dalších předmětech odborné praxe, i praxe na státním zastupitelství znamená pro
pedagoga především nutnost a schopnost organizace stáží. Za tím účelem se několikrát v akademickém roce koná schůzka pedagoga s příslušnou odpovědnou osobou na státním zastupitelství. Obsahem je nejen rozmístění studentů pro daný semestr, ale také obousměrná výměna
zkušeností a poznatků. Jak státní zastupitelství, tak i pedagog mají k dispozici zpětnou vazbu
od studentů i od vedoucích státních zástupců či mentorů. Mezi základní požadavky na pedagoga patří také odbornost v oboru trestní právo a znalost fungování státního zastupitelství
S ohledem na výše uvedené k požadavkům na pedagoga je zřejmé, že nejvíce času zabírá každoroční příprava stáže. Příprava zahrnuje především jednání s Městským státním zastupitelstvím. Každoročně je zapotřebí vyjasnit časový rámec, kapacitu státních zastupitelství a vyhodnotit zkušenosti z minulého roku. Následuje výběr studentů vhodných pro absolvování stáže. V průběhu stáží pedagog komunikuje s mentory a se studenty, řeší případné problémy.
Podíl na samotné stáži se nepředpokládá, není však vyloučen. Na závěr stáží pedagog provádí konečné hodnocení průběhu stáže. Průměrné časové zatížení představuje cca 3 hodiny týdně v průběhu celého semestru.
Veškeré materiální zázemí zajišťuje státní zastupitelství, k němuž je student přidělen. Toto
státní zastupitelství určuje i mentora pro jednotlivé studenty.
Mnohé podněty ke zkvalitnění výuky pochází na jedné straně od studentů, na druhé straně od
mentorů. Po vyhodnocení podnětů a připomínek dochází k úpravě konkrétní náplně stáže nebo
ke změnám v osobě mentora. Takto je možné stáže úspěšně organizovat i v budoucích letech.
i. Požadavky
Od studenta se vyžaduje aktivní a flexibilní přístup. Úroveň základních znalostí v oboru by
měla být zajištěna předpoklady pro zapsání předmětu, které představuje absolvování povinných předmětů z trestního práva hmotného a procesního. Jelikož je o předmět mnohonásobně
vyšší zájem, než kolik stážistů je možné umístit, předpokládá se i hlubší míra znalostí, a tedy
i výborné hodnocení u zkoušek.
V závislosti na semestru (zimní nebo letní) je stáž organizována v měsících říjen až prosinec,
resp. březen až červen. Celkový rozsah praxe by měl činit 40 až 60 hodin za semestr. Konkrétní rozvržení zpravidla závisí na domluvě mezi mentorem a studentem. Ze zkušenosti vyplývá několikerý přístup k rozvržení praxe. Někteří preferují každotýdenní několikahodinové absolvování
stáže rovnoměrně rozvržené po celý semestr, jiní koncentrovaný výkon stáže, např. dva týdny
v kuse. Oba přístupy mají své výhody a nevýhody, nelze jeden z nich jednoznačně doporučit.
Studenti mají možnost nejen konfrontovat teoretické poznatky s praxí, ale také korigovat svou
představu o práci státního zástupce. Při zpětné vazbě se ukazuje, že část studentů se utvrdi30
la ve svém budoucím profesním zaměření, u menšiny měla vykonaná stáž takový vliv, že přehodnotili záměr o budoucí povolání.
h) Vybrané zdroje
168 s. ISBN 978-80-87284-03-2.
STUCKEY, Roy et al. Best Practices for Legal Education. Columbia: University of South Carolina,
2007. ISBN 0-9792955-0-5.
4. Obecné závěry
a) Popis metodiky
Metoda výuky prostřednictvím stáže je založena na ověřování, upevňování a rozvíjení teoreticky
nabytých znalostí jejich aplikací v rámci činnosti instituce spjaté s praktickou aplikací práva
(soud, správní úřad, státní zastupitelství). Teoretické znalosti, které student v průběhu stáže využívá, nabývá především v rámci povinné výuky na Právnické fakultě UK, popřípadě v rámci teoretického úvodu specificky vytvářeného pro účely stáží. V obou případech je teoretická výuka
zajišťována pedagogy právnické fakulty. Výuka v rámci stáží je zajišťována mentory, tedy určenými pracovníky hostitelských institucí (soudci, státní zástupci, úředníci).
Zapojení studenta do činnosti hostitelské instituce v rámci stáže, a tedy i metody jeho vzdělávání mohou být velmi odlišné. Jejich rozsah zahrnuje z hlediska studenta jak pasivní metody, jakými jsou především pozorování činnosti dané instituce (např. účast na jednáních) či přednášky,
tak aktivní metody, které studentovi umožňují práci s reálnými dokumenty (spisový materiál,
návrhy právních předpisů apod.), jejich studium a přípravu vlastních návrhů řešení a jejich konzultaci s mentorem.
Obě uvedené formy práce mají v rámci výuky prostřednictvím stáže své místo, neboť tento způsob výuky má studentovi poskytnout nejen možnost vyzkoušet si vlastní aplikaci práva, ale seznámit se rovněž s organizací a dalšími faktickými aspekty fungování hostitelské instituce.
b) Přínosy metody
Stáže studentům umožňují ověřit si teoreticky získané znalosti a schopnost jejich praktické aplikace. Student má možnost si uvědomit rozdíly mezi teoretickým přístupem k právu a způsobem
jeho aplikace v konkrétním případě a v reálném čase.
Studenti se současně komplexněji seznámí se způsobem fungování jednotlivých institucí, rozsahem jejich činnosti a rozsahem činnosti jednotlivých (právnických) profesí, které jim umožňují
korigovat jejich dosavadní představy a usnadňují rozhodování o budoucím profesním zaměření.
c) Limity metody
Výuka prostřednictvím stáží je limitována počtem hostitelských institucí a jejich možnostmi. Tyto
možnosti jsou dány jednak počtem potenciálních mentorů, tak okruhem činností, kterými se
zabývají. O tyto stáže je ze strany studentů poměrně značný zájem, kterému nemůže být s ohledem na omezený počet míst plně vyhověno. Tento předmět tak vyžaduje výběr studentů, což na
jedné straně přináší vyšší míru administrativní náročnosti, na druhé straně však vyšší míru efektivity stáží, neboť jsou vybírání studenti s náležitou motivací a odpovídajícími teoretickými znalostmi.
Dalším limitujícím faktorem je značně individuální průběh stáží daný metodou výuky (jeden mentor – jeden či velmi malý počet studentů). Organizace stáže vyžaduje definování a zajištění mini31
málního obsahového standardu, který musí být splněn pro úspěšné absolvování stáže. Na druhé
straně v praxi dochází zcela standardně k překračování těchto minimálních standardů a různorodost činností jednotlivých institucí umožňuje často vyhovět individuálním požadavkům studentů
(např. s ohledem na téma jejich diplomové práce).
Výuka prostřednictvím stáží je i poměrně časově náročná (účast na stáži, domácí příprava) a od
studenta vyžaduje potřebu přizpůsobit se programu činnosti instituce a mentora, neboť stáž probíhá v rámci jejich běžného provozu.
d) Zpětná vazba a evaluace předmětů
Zpětnou vazbu je vhodné zajišťovat dvojím způsobem. Jednak od hostitelských institucí / mentorů, kteří potvrzují splnění minimálních obsahových a časových požadavků na stáž (např. potvrzení, seznam absolvovaných činností), což by mělo být minimálním formálním předpokladem pro
splnění podmínek stáže a udělení zápočtu/kreditů.
Zpětnou vazbu by učitel měl získat rovněž od studentů, ať již ve formě písemné zprávy, či jiného písemného výstupu, individuálním pohovorem či v rámci závěrečného setkání se všemi studenty, kteří absolvovali stejný typ stáže.
e) Shromáždění příkladů dobré praxe
Výuka prostřednictvím stáží je výběrový předmět a jako takový je přístupný především pro velmi
motivované studenty. Výběr studentů usnadňuje kvalitnější průběh stáží a zvyšuje ochotu hostitelských institucí pro tyto stáže poskytovat prostor. Vedle obecné motivace získat zkušenosti
s praktickou aplikací práva se studenti rovněž zajímají o reálné fungování hostitelských institucí, což jsou informace, které je často vedou ke korekci jejich představ o budoucím profesním
zaměření (jak v pozitivním, tak negativním směru). V řadě případů (především na úseku státní
právy) byli studenti hostitelskými institucemi osloveni s nabídkou zaměstnání.
Jako velmi efektivní nástroj zpětné vazby se ukázaly hodnoticí zprávy vypracovávané studenty
(v rozsahu 2–3 stran textu), kteří nejenom popisují průběh stáže, ale především hodnotí její přínosy a slabé stránky. Tato zpětná vazba umožňuje korigovat obsah stáže s mentory, popřípadě
upravit způsob výběru studentů, neboť některé hostitelské instituce jsou velmi specializované
a pro efektivní průběh stáže je tedy nutný i specifický zájem a znalosti na straně studenta.
32
B. Výuka prostřednictvím práce s konkrétními, „živými“ případy (Věra Honusková)
V rámci projektu Právo pro praxi byla také zavedena a testována metoda výuky prostřednictvím
práce s „živými“ případy, ve kterých je studentům, kteří mají dostatečné teoretické znalosti,
umožněno pracovat s případy reálných klientů. Ve všech testovaných předmětech probíhá výuka
ve dvou celcích: studenti nejprve získají teoretické znalosti (1. část) a poté absolvují externí
praxi, při které nabyté znalosti používají a aktivně řeší konkrétní případy. Studenti zároveň získávají zpětnou vazbu ke svému postupu ze strany mentora a/nebo pedagoga (2. část). Studenti
se v rámci této metody výuky naučí teoretickým znalostem, porozumí aplikaci práva, získají
dovednosti nutné pro právní praxi a v neposlední řadě se naučí profesní odpovědnosti a smyslu
pro sociální spravedlnost. Uvedená metoda vychází z konceptu klinického právního vzdělávání.
Právní kliniky jsou součástí výuky v mnoha zemích, kupříkladu v anglickém Newcastlu takto vyučují na tamní právnické fakultě celý jeden akademický rok.
Do projektu byly zapojeny následující předměty, které jsou za použití uvedené metody na Právnické fakultě UK vyučovány:
a)Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu,
b)Teorie a praxe antidiskriminačního práva,
c) Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí,
d)Právní praxe na středních školách (Street Law).
V následujícím textu je věnována pozornost jednotlivým předmětům. Bude tak zprostředkována
zkušenost, kterou jednotliví vyučující učinili, a na příkladech prezentována použitá metoda
výuky. Na konci kapitoly pak naleznete obecné zhodnocení použité metody.
1. Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových
organizacích v oblasti azylu (Věra Honusková, Eliška Flídrová)
a) Úvod
Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví – Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti
azylu je vyučován ve dvou částech. V prvním semestru jsou studenti seznámeni s teorií, tj. s mezinárodními aspekty azylového a uprchlického práva, s evropskou rovinou problematiky, s aplikací azylového a uprchlického práva v podmínkách České republiky i s dalšími spojenými otázkami
(činnost UNHCR, cizinecká problematika). Teorie je vyučována formou interaktivních přednášek
pracovníků PF UK a hostujících odborníků z praxe, při výuce používají jak případy z praxe, tak
případy smyšlené. Studenti takto získávají hluboké teoretické i praktické znalosti daného oboru.
V druhém semestru pak mohou vybraní studenti nabyté znalosti vyzkoušet v praxi v partnerských
neziskových organizacích, kde pod dohledem zkušených odborníků právníků poskytují poradenství a pomoc skutečným klientům – žadatelům o mezinárodní ochranu (uprchlíkům). V těchto
organizacích např. komunikují s klienty, připravují písemná podání a plní další úkoly vyplývající
z agendy dané neziskové organizace. Ne všichni studenti se praxe zúčastní; někteří nechtějí, jiní
nejsou z nějakých důvodů vybráni. Těm, kdo absolvují celý program, se dostane zprostředkování
obsáhlých znalostí materie dané oblasti práva a pak zjištění, jak tato materie funguje v praxi.
Studenti tak pochopí obecnější principy fungování práva v praxi, zažijí právo na vlastní kůži, díky
diskusím v týmu a přípravě podání si vytříbí právní argumenty, pochopí, že být právníky a právničkami znamená i být zodpovědní vůči společnosti a těm, kteří nemají na získání právní pomoci prostředky. Ze strany Právnické fakulty UK je do programu zapojen garant předmětu, kterým je
pedagog s hlubokou teoretickou i praktickou znalostí problematiky, ze strany neziskové organizace pak právník, který plní funkci mentora.
33
b) Cíl programu
Cílem programu je představit studentům azylové a uprchlické právo a obecně problematiku
ochrany lidských práv a prohloubení teoretických znalostí těchto oblastí nejen prostřednictvím
teoretické výuky, ale také praktickou aplikací. Praktická část předmětu usiluje o to, aby studenti vhodně využili znalosti, kterým se naučili v teoretické části, a aplikovali právo na konkrétní případy klientů. Důležité také je, aby se studenti naučili komunikaci s klienty či přípravě právních
textů a osvojili si další dovednosti nezbytné pro výkon právní praxe. V neposlední řadě předmět
usiluje o to, aby si studenti v rámci praxí uvědomili roli právníků ve společnosti a prohloubili své
sociální cítění prostřednictvím poskytování právní pomoci nemajetným klientům. Studenti pracují ve dvojicích a každý týden se všichni setkávají a diskutují, důraz je tak kladen i na týmovou
spolupráci.
c) Cílová skupina
První semestr programu, předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví, je určen pro studenty
3.–5. ročníku. Vzhledem k tomu, že přednášky jsou interaktivní a jsou při nich používány příklady, vyžaduje se aktivita studentů. Studenti musejí disponovat dobrou znalostí mezinárodního
práva, proto je podmínkou pro zapsání se do předmětu zkouška z Mezinárodního práva veřejného
I. a Mezinárodního práva veřejného II. na Právnické fakultě UK. Vhodná je znalost anglického jazyka, protože řada doporučené odborné literatury, pojednávající o problematice azylu a uprchlictví, je dostupná pouze v tomto jazyce. Podmínkou pro účast na druhé části programu, tj. na praxi,
je zkouška z předmětu Teorie a praxe azylu a uprchlictví složená s ohodnocením výborně, 80% docházka na semináře tohoto předmětu a též dvoustránkový motivační dopis, na jehož základě jsou
poté vhodní studenti garantem předmětu na praxi vybíráni. Samozřejmostí je vysoká motivace,
neboť studenti investují do praxe nemálo času – a navíc chtě nechtě nad případy přemýšlejí i jindy než v konkrétních vymezených hodinách, protože se často jedná o první samostatný kontakt
s reálným právním světem.
d) Způsob výuky v programu
i. způsob výuky v teoretické části
Jak již bylo uvedeno výše, první semestr je vyučován teoretický předmět, v jednotlivých hodinách
probíhají interaktivní přednášky na danou problematiku, diskuse se studenty a řešení příkladů.
Přednáší buďto garant předmětu, anebo pedagogové působící na fakultě či externí odborníci
z praxe. Osvědčila se kombinace vyučujících z akademické sféry a přednášejících z praxe.
ii. způsob výuky v praktické části
I v praktické části studenti navštěvují pravidelná setkání na půdě PF UK, program se neomezuje na vyslání studentů do praxe. Právě pravidelná setkání jsou důležitým momentem celého programu, vyučujícímu z PF UK umožňují dát studentům zpětnou vazbu ke všem jejich plánovaným a učiněným krokům. Setkání slouží k tomu, aby studenti v prvních hodinách získali
určitý základ některých praktických dovedností, na dalších pak prezentovali svůj přidělený
případ a také návrhy postupu, který zvažují. Studenti jsou tak seznámeni s řadou rozdílných
případů. Návrhy postupu jsou diskutovány všemi studenty a nakonec dá zpětnou vazbu k úvahám vyučující, který zároveň postup doporučí či nedoporučí. Bez odsouhlasení vyučujícího
nemůže student činit další kroky. Stejně tak podléhá souhlasu odeslání jakýchkoli písemností, např. podání k soudu či správnímu orgánu. I tato podání jsou v anonymizované formě prezentována na setkáních, vždy se k nim vyjadřují i ostatní studenti.
Schůzky se konají každý týden. Po úvodních seminářích, kde si studenti vyzkoušejí pohovor
s klientem (hraní rolí), vyřeší cvičné případy či simulují soudní jednání, jsou studenti vysláni
34
na praxi. V dalších týdnech jsou pak semináře zaměřeny na prezentace: a) přidělených případů, b) návrhů postupů v přidělených případech a diskutování již vytvořených písemných podání,
c) sdílení zážitků ze setkání s klienty a s výjezdy za klienty do pobytových zařízení či s praxemi
na pracovišti neziskové organizace a d) krátkou prezentaci a diskusi o obecnějším tématu.
Praxe probíhají v prostorách jednotlivých neziskových organizací či v azylových zařízeních.
V současné době praxe probíhají ve spolupráci s Organizací pro pomoc uprchlíkům, Sdružením pro integraci a migraci a s Poradnou pro integraci. V rámci praxe studenti docházejí do
těchto organizací, řeší příklady jednotlivých žadatelů o mezinárodní ochranu a připravují
písemné podklady pro azylové řízení nebo pro přezkum rozhodnutí o mezinárodní ochraně
ve správním soudnictví. Studenti se též účastní schůzek s klienty, při kterých mají možnost
účastnit se poskytování právních rad v praxi. V neposlední řadě studenti jezdí do přijímacího střediska na Letišti Václava Havla v Praze nebo do pobytového střediska v Kostelci nad
Orlicí, kde se věnují žadatelům o mezinárodní ochranu a jejich problémům. Studenti pracují
ve dvojicích. Každá dvojice vždy dostane přidělený jeden svůj „velký“ případ, na kterém si
vyzkouší vše, co bylo vyučováno. Provedou pohovor s klientem, analyzují jeho případ, navrhnou postup, připraví písemné podání, prezentují vše na seminářích na PF UK a prezentují
závěry klientovi.
Box 7: Sylabus předmětu Teorie a praxe azylu a uprchlictví pro akademický rok 2011/2012
Program Teorie a praxe azylu a uprchlictví
akademický rok 2011/2012 – teoretická část
Přednášky povinně volitelného předmětu
Teorie a praxe azylu a uprchlictví
úterý 18.00–19.30
Osnovy přednášek budou umístěny na ppp.prf.cuni.cz v příslušné sekci. Tamtéž
budou umístěny případové studie, které budou rozebírány. Studenti/ky se musejí do
příslušné sekce přihlásit v prvním týdnu výuky. Přihlášení musejí být celým jménem,
aby je mohli vyučující identifikovat.
11. 10. 2011
Představení předmětu a dvousemestrálního programu
Možnosti využití programu v budoucí praxi
– seznámení se s tématem předmětu, úvod do problematiky, informace
o navazující praxi ve formě volitelného předmětu.
Přednášející: Mgr. Věra Honusková, Ph.D., PF UK + student/ka programu
z ak. roku 2010/2011
Pojem azylu v mezinárodním právu
– institut azylu,
– odlišení azylu a uprchlictví.
Přednášející: prof. JUDr. Pavel Šturma, DrSc., PF UK
35
18. 10. 2011
25. 10. 2011
1. 11. 2011
8. 11. 2011
15. 11. 2011
22. 11. 2011
36
Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, prvky mezinárodní ochrany
uprchlíků (část 1)
– historie uprchlického práva – klademe si dnes jiné otázky než před 100 lety?
– inkluzivní klauzule: pronásledování, odůvodněný strach z pronásledování,
aktéři pronásledování, příčiny pronásledování, relevance ochrany země původu. Můžeme odeslat všechny žadatele o mezinárodní ochranu do tzv. třetích
bezpečných zemí?
Přednášející: Mgr. Věra Honusková, Ph.D., PF UK
Úmluva o právním postavení uprchlíků z roku 1951, prvky mezinárodní ochrany
uprchlíků (část 2)
– cesační a exkluzivní klauzule – může se terorista stát uprchlíkem?
– vybrané články Úmluvy, zejména čl. 31 (nezákonný vstup a pobyt uprchlíka
v zemi, do které se uchýlil) a čl. 33 (princip non-refoulement) – jak naložit
s uprchlíky v lodích na moři?
Azylové právo v Evropské unii
– právní úprava na úrovni EU – máme jako Česká republika možnost zasahovat
do úpravy problematiky?
– dopady acquis na zákon o azylu a řízení o mezinárodní ochraně (tzv. Dublinské nařízení apod.) – v čem pomáhá uprchlíkům, v čem pomáhá státům?
Přednášející: JUDr. Nataša Chmelíčková, Ministerstvo vnitra ČR
Doplňková ochrana
– pojem doplňkové ochrany a její funkce v oblasti azylu a uprchlictví,
– Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve vztahu
k uprchlíkům, judikatura zejm. k čl. 3 a čl. 8 EÚLP.
Řízení o udělení mezinárodní ochrany v ČR – rozhodovací praxe Ministerstva
vnitra
– průběh řízení o udělení mezinárodní ochrany v ČR, pobyt žadatele v pobytovém středisku,– rozhodování Ministerstva vnitra v řízení o udělení mezinárodní ochrany – kdo v České republice získá ochranu?
– osoby s uděleným azylem, doplňkovou ochranou, jejich práva a povinnosti –
jak poskytnutá ochrana v České republice vypadá. Mají uprchlíci třeba právo
volit?
Přednášející: Mgr. Kateřina Stehlíková, Ministerstvo vnitra ČR
Azylové řízení v ČR – řízení před soudy
– řízení před soudy – kdo rozhoduje a co může učinit?
– judikatura Nejvyššího správního soudu – český Nejvyšší správní soud rozvíjí skrze rozsudky danou oblast velmi podrobně, nezřídka obsahuje i obecné
závěry ve vztahu k mezinárodnímu právu.
Přednášející: Mgr. Hana Lupačová, Nejvyšší správní soud
29. 11. 2011
6. 12. 2011
13. 12. 2011
20. 12. 2011
Zákon o pobytu cizinců, zákon o nabývání a pozbývání státního občanství
– možnosti udělení ochranných statusů podle zákona o pobytu cizinců – má
migrace vliv na oblast azylu a uprchlictví? Kdo je migrant – a kdo uprchlík? Získává opravdu manžel/ka českého občana občanství?
– azylanti a azylantky v řízení o udělení státního občanství ČR. Úmluva o právním postavení uprchlíků státům ukládá, aby těmto osobám přístup k občanství
usnadnily. Jak to vypadá v české legislativě a praxi?
Přednášející: Mgr. Iva Hřebíková, Ministerstvo vnitra ČR
Vnitřně přesídlené osoby
– pojem vnitřně přesídlených osob. Co když se vnitřně přesídlené osoby rozhodnou přejít hranice a stanou se uprchlíky?
Přednášející: JUDr. Jitka Hanko, PF UK
Zajištění žadatelů o mezinárodní ochranu, resp. migrantů obecně
– zařízení pro zajištění cizinců v České republice. Je zajištění cizinců efektivní
nástroj kontroly jejich pohybu? Jak omezuje lidská práva?
– relevantní judikatura Evropského soudu pro lidská práva vůči České republice.
Přednášející: Mgr. Jaroslav Větrovský, Paneurópska vysoká škola
Role UNHCR a nevládních organizací v řízení o udělení mezinárodní ochrany
– UNHCR v historii a dnes, jeho klíčová role v ochraně uprchlíků – co všechno
může UNHCR poskytovat osobám, které potřebují ochranu?
– neziskové organizace v ČR a jejich činnost na poli uprchlictví.
Přednášející: Mgr. Petra Levrincová, Ph.D., Úřad vysokého komisaře OSN pro
uprchlíky
Box 8: Podklady pro teoretickou přednášku, určeno pro vpisky studentů
Azylová problematika v ČR – řízení před Ministerstvem vnitra ČR (osnova)
Legislativní rámec přednášky:
a)
b)
c)
d)
e)
Listina základních práv a svobod (č. 2/1993)
Zák. č. 325/1999 Sb., o azylu.
Zák. č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně.
Zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců.
Relevantní azylové acquis a mezinárodní úmluvy!
KDO může jako cizinec v ČR získat ochranu?
a)
b)
c)
d)
37
JAK může cizinec v ČR získat mezinárodní ochranu?
Standardní řízení
vstup
pobyt
Odchylky:
Řízení na letišti
Řízení v zařízení pro zajištění cizinců
Podmínky v azylových zařízeních x mimo AZ
a) Práce
b) Kapesné
c) Zdravotní péče
d) Škola
Co když je mezinárodní ochrana udělena?
Statistiky
Box 9: Cvičný případ pro použití v teoretické i praktické části
Pan Thomas ze státu „Nový život“
Stát „Nový život“ je poměrně uzavřeným státem. Jeho obyvatelé potřebují výjezdní víza, aby
mohli jet za hranice. Stát „Nový život“ potlačuje politickou opozici, ta je především prohlašována za blázny a zavírána do psychiatrických léčeben, kde je jim prostřednictvím elektrošoků
atd. poskytována „léčba“. Prezident této země vybudoval poměrně důkladný kult osobnosti.
V hlavním městě dal vystavět řadu svých soch, ze zlata nechat odlít i sochy svých zemřelých
příbuzných. Přejmenoval například měsíce v roce či vybudoval v horách širokou cestu, kterou
musejí vždy jednou v roce projít (proběhnout) státní úředníci, aby ukázali, že jejich fyzický
stav je dobrý. Pro účely výuky dětí vydal svůj rukopis, ve kterém sděluje národu zásadní myšlenky a národ se je musí učit zpaměti. V zemi nijak zvlášť nefunguje občanská angažovanost,
neboť je její působení kontrolováno a případně stíháno, pokud se dotkne tématu, které se prezidentovi nelíbí.
38
Pan Thomas ničím nevybočoval. Vystudoval a hledal uplatnění. Naučil se anglicky a začal spolupracovat se zahraniční organizací, která do země dodávala určitou formu mezinárodní
pomoci – organizovala kurzy, ve kterých se naučil výborně anglicky a daňovému poradenství.
Pan Thomas začal připravovat vznik občanského sdružení, které by sdružilo osoby, které prošly stejným kurzem. Byl varován, že mu za tuto angažovanost mohou hrozit problémy, tak této
činnosti zanechal a na zakládací shromáždění nešel. Snažil se najít práci v oboru, ale nepodařilo se mu najít místo, kde by jeho znalosti byly adekvátně ohodnoceny. Rozhodl se tedy, že
odjede za svým známým do České republiky, kde by se pro něj mohlo najít lepší uplatnění.
Našel si i možnost studia na Vysoké škole ekonomické, kam podal přihlášku a byl přijat.
V roce 2008 přiletěl přímým letem ze státu „Nový život“ do České republiky na turistické
vízum a v době svého pobytu podal žádost o studentské vízum. Ve své zemi nijak neoznámil,
že hodlá odjet na delší dobu, odcestoval jen jako turista. Přiložil veškeré dokumenty. Z jeho
země mu ale poslali trestní rejstřík (který je též potřebný jako příloha žádosti), ve kterém je
vyznačen záznam (překupnictví drog). Pan Thomas považuje to, že dostal rejstřík trestů, ve
kterém je záznam, za zastřený pokyn státu k tomu, aby se vrátil zpět. Pokud obsahuje rejstřík
trestů záznam, nelze udělit studentské vízum. Požádal proto o udělení mezinárodní ochrany.
Ve své žádosti uvádí mezi důvody svoji občanskou angažovanost, svoje ambice něčeho profesně dosáhnout v zahraničí a též to, že trestní zákon státu „Nový život“ obsahuje ustanovení, dle
kterého je trestná pomluva státu „Nový život“v zahraničí (trestem smrti).
O tom, že stát „Nový život“ je diktatura, která potlačuje základní lidská práva a občanská
práva, existuje řada zpráv, včetně zpráv z důvěryhodných zdrojů.
Otázky:
Je podle vás pan Thomas uprchlík?
Může pan Thomas získat doplňkovou ochranu?
Box 10: Obecnější témata pro praktickou část
– techniky pohovoru, specifika pohovoru s klienty v oblasti azylu a uprchlictví,
– vedení spisu, dokumentace, vyhledávání informací o zemích původu,
– možnosti uplatnění právníků a právniček v neziskových organizacích,
– přístup advokáta/advokátky ke klientovi x přístup právníka/právničky neziskové organizace ke klientovi – právní úprava, hranice ve vztahu ke klientovi,
– nelegální migrace a její vliv na uprchlické a azylové právo.
– definice uprchlíka v rozhodovací praxi MV ČR, příklady, zaměření na sociální skupinu pronásledovaných z důvodů sexuální orientace,
– definice uprchlíka v soudní judikatuře, příklady, ženy jako sociální skupina,
– potřebnost doplňkové ochrany, dočasné ochrany,
– integrace anebo asimilace uprchlíků?
39
e) Hodnocení předmětů v programu
Předmět Teorie a praxe azylu a uprchlictví, tedy teoretická část, je hodnocen ústní zkouškou. Podkladem pro vykonání zkoušky je písemná práce v rozsahu 8–10 stran, kterou studenti napíšou
v průběhu semestru a nejméně týden před zkouškou jej odevzdají na sekretariátu katedry. Studenti jsou poučeni, že práce musí splňovat nároky kladené na vědeckou práci. Témata prací
nejsou předem dána, je na každém studentovi, aby si vhodné a aktuální téma vymyslel, je však
nutné jej vždy konzultovat s garantem předmětu, který téma případně vhodně upraví nebo doporučí jiné pojetí tématu. Pedagog by měl být také schopen poradit, co je v mezinárodním právu
aktuální otázkou, a je tedy vhodným tématem práce. V průběhu ústní zkoušky je se studenty diskutována mj. i tato písemná práce, a to jak po stránce obsahové, tak po stránce formální. Studenti tedy získají k písemné práci zpětnou vazbu.
Podmínkou pro možnost vykonání zkoušky je nejen výše zmíněná práce, ale i docházka na alespoň 60 % seminářů a v případě, že chce student pokračovat do praktické části předmětu a účastnit se praxe v neziskové organizaci, pak musí mít docházku na alespoň 80 % seminářů.
Praktická část, tedy předmět Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích v oblasti azylu, je
vyučujícím hodnocena průběžně. Absolvování předmětu je stvrzeno zhotovením písemné práce,
např. napsáním právního stanoviska k věci či sepsáním žaloby v přiděleném případě. Studenti
získají k práci zpětnou vazbu a v případě kvalitně odvedené práce dostávají také kredity.
f) Program z hlediska pedagoga
i. Požadavky
V případě, že pedagog, který je garantem programu, výuku sám provádí a zároveň organizuje
přednášky externích odborníků, je nutné, aby disponoval nejen znalostmi dané problematiky,
ale aby měl též vhodné organizační schopnosti. Pedagog by měl pro přednášky zajistit odborníky z praxe (jak ve sféře neziskových organizací, tak ve sféře státní správy), je tedy dobré,
aby měl kontakty na tyto odborníky a byl schopen je pro přednášky a výuku zajistit. V případě, že přednášky provádí externí odborníci z praxe, je vhodné, aby se garant přesvědčil o tom,
zda jsou i kvalitními pedagogy, zda umí látku studentům dostatečně vysvětlit, studenty zaujmout a případně je motivovat k hlubšímu studiu problematiky. V rámci praktické části je
nutné, aby garant programu navázal spolupráci s neziskovými organizacemi činnými v oblasti azylu a uprchlictví a dohodl formu spolupráce a zapojení studentů do činnosti organizace.
V rámci neziskové organizace je třeba zajistit, aby na studenty dohlížel zkušený pracovník,
který se jim po dobu praxe věnuje, aby získali i užitečnou zpětnou vazbu.
Výuku tohoto programu a předmětů v něm integrovaných lze z hlediska pedagoga považovat
za velice časově náročnou.
Časová náročnost teoretické části
V prvním semestru výuky, tedy při výuce teorie, je náročnější administrativa předmětu, zejména zajištění přednášejících pro jednotlivé hodiny a příprava přednášek prováděných garantem
(jsou-li takové). V případě, že jsou všechny přednášky zajišťovány jinými osobami než samotným garantem, je samozřejmě doba přípravy méně časově náročná. Naopak, pokud garant sám
provádí veškeré přednášky, je třeba počítat s delší dobou přípravy, minimálně 2 hodiny na
každou přednášku (jde nikoli o přednes látky, ale o interaktivní formu, je tedy nutno se věnovat volbě aktivit a mít připraven dostatek rozličných variant podle toho, jak bude hodina probíhat). Z hlediska časové náročnosti průběhu výuky se jedná o standardní předmět s obvyklou
časovou dotací 2 hodiny týdně.
40
Časová náročnost praktické části
V druhé části programu, tj. v praxi, je časová náročnost výuky vyšší. V této části se musí garant
účastnit všech týdenních setkání se studenty, neboť je to on, kdo zajišťuje kontinuitu. Měl by
od začátku mít jasno v tom, co si mají studenti z předmětu odnést, a tím směrem vést diskuse i výuku. Tj. musí si na každé setkání připravit varianty toho, jak bude výuka na tom kterém
setkání probíhat, tato činnost může zabrat obvykle cca 3 hodiny týdně, někdy i více. Na každém setkání je část, která je věnována výuce praktických dovedností, ať už to je pohovor s klientem, anebo psaní podání či právní analýza případu, a pak část, která je věnována teorii. Zde
vyučující využívá toho, co bylo v průběhu týdenních setkání v rámci diskusí studentů řečeno,
a snaží se je přivést k formulování zjištění (například k otázce vhodnosti integrace anebo asimilace cizinců v České republice). Z diskusí také vybírá témata, na která je potřeba se více
zaměřit. Dále garant komunikuje s mentory a diskutuje s nimi práci jednotlivých studentů a možnosti, jak je vést k dalším poznáním; to může být časově hodnoceno cca 3 hodinami týdně.
V druhé polovině praxe pak garant pročítá připravovaná podání studentů, aby mohl spolu
s mentorem z neziskové organizace poskytnout studentům zpětnou vazbu, což může zabrat
jednorázově okolo 10 hodin. Na konci semestru provádí evaluaci, což opět zabere cca 5 hodin.
Z materiálního hlediska není program pro PF UK příliš náročný, je třeba pouze zajistit místnost, ve které bude probíhat výuka teoretické části a týdenní setkání v části praktické. Osnovy jednotlivých přednášek, prezentace a zadání případů jsou publikovány před každým seminářem na internetových stránkách projektu Právo pro praxi, odkud si je zaregistrovaní studenti mohou libovolně stáhnout, vytisknout a přinést na seminář. Osvědčila se metoda výuky formou přednášek prováděných nejen samotným garantem, ale i dalšími osobami z akademického prostředí a odborníků z praxe. Je ovšem možné, aby garant předmětu prováděl celou výuku
sám. V případě, kdy jsou na přednášky pozváni jiní přednášející, je vždy třeba počítat s tím,
že se daná osoba nebude moci dostavit, a mít pro tento případ připravené náhradní řešení.
Vzhledem k tomu, že pro první teoretickou část předmětu existuje ucelené skriptum Teorie
a praxe azylu a uprchlictví, které si studenti mohou zakoupit nebo vypůjčit v knihovně, resp.
jeho inovovaná verze bude k dispozici i na stránkách projektu, je možné tento předmět nabídnout každý rok nové skupině studentů. Vždy je nutné domluvit jednotlivé přednášející, přičemž sylabus přednášek může zůstat tematicky víceméně stejný, neboť velmi dobře pokrývá
základy azylu a uprchlictví, s tím, že jednotliví přednášející ve svých vystoupeních reflektují
aktuální problémy a vývoj práva v této oblasti.
g) Program z hlediska studenta
i. Požadavky
Studenti by měli mít dobrou znalost mezinárodního práva, protože problematika azylu a uprchlictví na tyto znalosti navazuje a není žádoucí, aby byly v rámci hodin vysvětlovány základy
mezinárodního práva. Podmínkou je tedy zkouška z Mezinárodního práva veřejného I. a II. na
Právnické fakultě UK. Vhodná je, jak již bylo výše uvedeno, znalost anglického jazyka. V teoretické části jsou využívány případy, studenti by tedy měli mít aktivní přístup k řešení těchto
případů. Studenti, kteří se účastní praktické části, by měli být schopni správně aplikovat
nabyté znalosti, reagovat na situace, kdy jednají s klientem, a také mít povědomí o tom, jak
psát právní texty.
41
Časově náročnější je v rámci teoretické části sepsání seminární práce, samotný teoretický
předmět a příprava na řešení zadaných případů je standardně časově náročná. Z hlediska průběhu vlastních hodin se jedná o předmět s obvyklou časovou dotací v rozsahu 2 hodin týdně
(po dobu 12 týdnů).
Naopak praktická část je pro studenty časově velmi náročná, v rámci výkonu praxe absolvují
studenti cca 60–100 hodin práce, a to jak na případech klientů, tak při výjezdech a domácí
přípravě. Musejí se také účastnit každotýdenních setkání, neboť bez zpětné vazby k jejich jednání by se vytratila důležitá část programu.
Studenti si osvojí nejen znalosti dané problematiky, ale hlavně způsoby, jak tyto znalosti aplikovat v praxi. Studenti získají i povědomí o tom, jak fungují neziskové organizace a kontakty
na osoby, které v těchto organizacích pracují. Studenti si mohou v neziskových organizacích
následně sami domluvit pokračování stáží, případně se mohou tyto organizace stát jejich
zaměstnavatelem. Mnoho absolventů tohoto předmětu se následně problematice azylu a uprchlictví věnuje i dále, a to nejen ve svých diplomových, rigorózních a dizertačních pracích, ale
i v zaměstnání. Znalosti ohledně toho, jak aplikovat právo v praxi, jsou ale pro studenty využitelné ve všech právních oborech. Ve svých hodnoceních studenti často zdůrazňují – kromě
získání praktických zkušeností – i to, že pro ně byla přínosná práce ve skupině, a to jak ve skupině větší, při týdenních setkáních, tak i menší, neboť pracují ve dvoučlenných týmech. Vždy
mají pocit, že se toho hodně naučili a že mohli svými znalostmi přispět dobré věci (pomoc
potřebným).
h) Vybrané zdroje
ČEPELKA, Čestmír; JÍLEK, Dalibor; ŠTURMA, Pavel. Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1493-8.
KOSAŘ, David; MOLEK, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra; JURMAN, Miroslav; LUPÁČOVÁ, Hana. Zákon
o azylu: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-476-5.
ŠTURMA, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra (eds.) a kol. Teorie a praxe azylu a uprchlictví (skriptum k výběrovému předmětu). Praha: SCRIPTA IURIDICA, 2006. ISBN 978-80-87146-68-2.
ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. dopl. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-318-9.
42
2. Teorie a praxe antidiskriminačního práva (Věra Honusková, Martin Fatura)
a) Úvod
Teorie a praxe antidiskriminačního práva je předmět založený na bázi právních klinik. Vzhledem
k rozsáhlosti tématu a nutnosti uvést studenty do problematiky diskriminace, která jako taková
nebývá samostatně vyučována, je předmět rozdělen do dvou semestrů. Každý z nich tvoří samostatnou část. První z nich, teoretická, studentům poskytuje nutný teoretický základ a seznámení
se s prostředím soudních případů souvisejících s diskriminací. Takto si student získá náhled
potřebný pro výkon praxe. Ta probíhá ve druhém semestru, kdy studenti docházejí do jednotlivých institucí (viz níže) a zpracovávají zde zadané úkoly, vycházející ze skutečných právních případů. Tím se studenti učí pracovat s konkrétními situacemi pod vedením zkušených mentorů. Od
nich dostávají zpětnou vazbu ke své práci, což jim pomáhá osvojit si základní schopnosti a dovednosti, potřebné pro budoucí výkon právnického povolání.
Důraz je kladený na samostatnou práci a aktivitu studentů, která má za cíl poskytnout jim pocit
odpovědnosti a sebejistoty při řešení právních problémů.
b) Cíle předmětu
Cíle předmětu Teorie a praxe antidiskriminačního práva (Antidiskriminační program) lze rozdělit
na dvě skupiny.
První je vzdělání a výuka studentů s ohledem na praktickou aplikaci práva, osvojení si základních schopností a dovedností potřebných pro právní praxi. Těmi jsou při řešení jednotlivých případů především práce s konkrétním spisem, vyhledání a aplikace právních předpisů, komunikace s klientem nebo schopnost psaní právních podání k soudu. Student by měl mít po absolvování obou částí předmětu osvojeny základní návyky pro výkon většiny z těchto činností.
Druhou skupinou cílů předmětu je vytvoření a prohloubení sociálního cítění a etického chování,
které jsou pro práci právníka klíčové. Student poznává komplikované společensko-právní situace v životě lidí, učí se porovnávat jednotlivé společenské hodnoty a přistupovat k výkonu právního povolání s nutnou odpovědností a uvědomělostí.
Studenti tedy intenzivní, ale přesto atraktivní formou dostávají možnost naučit se aplikovat
právo, pracovat s právními předpisy, potkávat se s konkrétními klienty, a to vše při realizaci pro
bono aktivit. Protože klienty často tvoří lidé v komplikovaných životních situacích a oběti neetického a diskriminačního jednání, jsou studenti konfrontováni s potřebou etického a humánního
chápání práva. Tím získávají potřebný náhled a chápání pro pozdější výkon právnické profese.
c) Cílová skupina
Základní cílovou skupinou studentů pro předmět Teorie a praxe antidiskriminačního práva jsou
především studenti vyšších ročníků magisterského studijního programu Právo a právní věda.
Z důvodu potřeby znalosti platného práva (a to včetně alespoň základů práva veřejného) je předmět určený studentům 3., 4. a 5. ročníků právnické fakulty. Tito studenti již mají, v případě studentů 3. ročníků nabývají, potřebné znalosti platného práva a po absolvování první teoretické
části předmětu jsou připraveni pro výkon praxe v části druhé.
Jelikož je tento předmět veden intenzivní formou výuky a vyžaduje značnou samostatnost a schopnost samostatné práce, je určen především pro motivované studenty, kteří mají zájem o poznání
a osvojení si praktické práce v oblasti práva pod vedením profesionálních mentorů.
Počet studentů je omezen charakterem předmětu. Aby zůstal zachován individuální přístup a také s ohledem na kapacitní možnosti institucí spolupracujících na výkonu praktické části je nutné
počet studentů omezit. Ideální počet studentů je 15.
43
V úvahu přichází možnost zvýšení počtu studentů v teoretické části výuky až na 20 studentů
podle zájmu v konkrétním semestru. Výběr studentů, kterým bude umožněno pokračovat ve
výuce praktickou částí ve druhém semestru, je prováděn na základě hodnocení přístupu studentů k přípravě na výuku a jejich aktivitě v jednotlivých výukových blocích během prvního
semestru.
d) Způsob výuky
i. Způsob výuky teoretické části
V první teoreticky zaměřené části studenti poznávají problematiku antidiskriminačního práva,
která se v rámci výuky na Právnické fakultě UK samostatně nevyučuje. Studenti tak formou
čtyř půldenních seminářů získají základní znalosti zmíněné oblasti. Tato část je vyučována
jednak zkušenými pedagogy právnické fakulty, jednak mentory z neziskových organizací.
Přesto, že je tato část nazvána jako „teoretická“, je způsob práce na jednotlivých seminářích
zaměřen prakticky. Studenti s předstihem obdrží podklady, které si v rámci domácí přípravy
nastudují. Samotný seminář je veden se zaměřením na diskusi a rozbor jednotlivých aspektů
konkrétních případů a situací, například z judikatury českých soudů, Soudního dvora Evropské unie nebo Evropského soudu pro lidská práva. Po krátkém představení daného případu
jsou se studenty rozebírány situace a právní otázky, které mají význam pro pochopení jednotlivých právních institutů spojených s existencí diskriminace. Takto probíhají první čtyři semináře. Pátým speciálním seminářem, který také spadá do teoretické části, je workshop s psychologem. V rámci něj jsou studenti interaktivní formou připravováni na komunikaci s klientem se zaměřením na osvojení si dovedností vedení pohovoru. Studenti jsou po seznámení se
s postupy vedení pohovoru rozděleni do dvojic a mohou si sami tyto postupy vyzkoušet.
Nácvikem pohovorů se zaměřením na takzvaně „problémové situace“ a „problémové klienty“
získávají předpoklady pro budoucí výkon praxe i samotného právnického povolání.
V této části je od studentů vyžadována 100% docházka. V případě závažného důvodu neúčasti je situace řešena individuálně, zpravidla přidělením konkrétního úkolu k vypracování.
ii. Způsob výuky praktické části
Ve druhé části vykonávají studenti praxi v jednotlivých neziskových organizacích nebo v Kanceláři veřejného ochránce práv. Při ní se seznamují s konkrétními případy, zpracovávají analýzy a rešerše, komunikují s klienty, navrhují řešení jednotlivých případů. To vše pod vedením
mentorů, kteří jsou jim k dispozici a poskytují jim k jejich práci zpětnou vazbu.
Výkon praxe se nepatrně liší v závislosti na tom, ve které instituci student praxi vykonává.
V současné době na výkonu praxe předmětu spolupracují Kancelář veřejného ochránce práv a neziskové organizace Z§vůle práva, Poradna pro občanství, občanská a lidská práva a Český helsinský výbor.
V první části předmětu jsou studenti hodnoceni podle své docházky a aktivity na jednotlivých
seminářích. V potaz se bere připravenost, schopnost reagovat při diskusích a schopnost argumentace. Podmínkou úspěšného absolvování je také již zmiňovaná 100% docházka.
V druhé části jsou studenti hodnoceni ve spolupráci s jednotlivými neziskovými organizacemi,
které poskytují podklady o docházce studentů, jejich schopnostech při výkonu praxe a přístupu
k řešení zadaných úkolů a případů. Na základě těchto podkladů pak dochází k samotnému hodnocení ze strany PF UK.
44
f) Předmět z pohledu pedagoga
i. Požadavky
V rámci organizace předmětu lze rozeznat tři personální pozice, které je nutno pro jeho bezproblémový běh zajistit.
Prvním je garant předmětu. Ten předmět zaštiťuje, garantuje kvalitu výuky a je oficiálním
vedoucím projektu. V případě, že on sám předmět nevyučuje, musí ověřit kvalitu vyučujících
a pedagogů, stejně jako rozsah a podmínky výkonu praxe.
Druhou pozicí je pozice vyučujících předmětu. V závislosti na vyučované problematice jsou
vyučujícími odborníci z dané oblasti. Jde především o vyučující znalé problematiky antidiskriminačního práva, vyučující pohybující se v prostředí aplikace práva v oblasti diskriminace
a odborníky zaměřené na komunikaci s klienty z hlediska psychologie a sociálních kontaktů.
Třetí pozici tvoří organizátor předmětu, jehož úkolem je vytvořit a zajistit podmínky pro hladký průběh předmětu v rámci vyučovaného akademického roku. Tedy především zajištění výukových místností, koordinaci vyučujících, komunikaci se studenty a neziskovými organizacemi,
případně studijním oddělením.
Tyto tři pozice mohou být teoreticky zajišťovány jednou osobou. Výhodou rozdělení těchto
úkolů mezi více osob je však především snížení časové náročnosti a zátěže spojené s přípravou předmětu. V případě zajištění výuky pomocí více vyučujících také znamená nezanedbatelný přínos pro studenty, kterým umožní poznat danou problematiku z různých úhlů pohledu
(akademický, praktický, psychologický apod.).
Co se týká časové náročnosti přípravy předmětu, patří jednoznačně k náročnějším. Proto je
výhodné již zmiňované rozdělení pozic při zajišťování výuky.
Časová náročnost přípravy v 1. semestru
Náročnost přípravy se liší s ohledem na část, kterou daná osoba zajišťuje.
Nejvyšší nároky jsou kladeny na organizátora předmětu, a to zejména před započetím nového
akademického roku, nového semestru nebo v období ukončení akademického roku.
Příprava na jednotlivé výukové bloky je závislá na zkušenostech pedagoga a konkrétní
hodině. Řádově se jedná o nejméně 1–2 hodiny domácí přípravy a přípravy materiálů pro
studenty.
Časová náročnost průběhu výuky v 1. semestru
Výuka v prvním semestru probíhá formou bloků, tj. formou výuky časově přesahující běžnou
délku vyučovací hodiny. Celkově je vyučováno 5 bloků, přičemž jeden blok trvá v průměru
3–4 hodiny, v závislosti na probírané látce a schopnostech studentů.
V každém vyučovaném bloku je potřebná přítomnost vyučujícího a v některých případech také
organizátora výuky (v případě, že se nejedná o jednu a tutéž osobu). Jedná se o zejména o případy na začátku a konci semestru, kdy je nutné studenty informovat o průběhu předmětu,
uvést vyučující a zajistit potřebné informace pro potřeby administrativní a potřeby evaluace
předmětu.
Časová náročnost přípravy ve 2. semestru
Nejvyšší časové nároky jsou i při přípravě druhého semestru kladeny na organizátora předmětu, který komunikuje s mentory neziskových organizací, v nichž probíhá samotná výuka. Také
komunikuje se studenty ohledně jejich individuálních potřeb týkajících se výkonu praxe. Celkový čas při přípravě druhého semestru by se měl pohybovat jednorázově okolo 10 hodin.
45
Příprava samotné výuky a průběh výuky spadá pod působnost spolupracujících institucí. Celkový počet hodin vykonané praxe připadá na jednoho studenta ve výši 60 hodin. Záleží potom
na jednotlivých pracovnících daných institucí, jakým způsobem práci studentům organizují
a připravují.
Časová náročnost evaluace výuky
Evaluace výuky a zakončení semestru je nezanedbatelnou součástí průběhu celého předmětu.
Hodnocení jednotlivých studentů a úspěšnosti celého předmětu, ať již v prvním, nebo ve druhém semestru opět klade nemalé nároky jednak na vyučující a mentory neziskových organizací, kteří musí dodat podklady pro evaluaci, jednak na organizátora předmětu, který tyto podklady uspořádá a připraví garantovi předmětu pro samotné hodnocení. Hodnocení je založené na individuálním přístupu k jednotlivým studentům.
V prvním semestru se při hodnocení vychází z docházky studenta a podkladů o jeho aktivitě
při výuce, které poskytnou jednotliví vyučující. V případě, že student nemá 100% docházku,
je dalším hodnotícím kritériem esej, která může být studentovi uložena jako náhrada za absenci. V letním semestru poskytují podklady pro evaluaci mentoři jednotlivých institucí. Hodnotí se zejména přístup studenta k výkonu praxe a způsob řešení zadaných úkolů.
Časová náročnost pro garanta předmětu
Garant předmětu je odpovědný za hladký průběh a kvalitu výuky v celém akademickém roce.
Kontroluje tedy způsob výuky, rozhoduje o otázkách spojených s hodnocením studentů a jejich
účastí v předmětu a hodnotí na základě dodaných podkladů, zda jednotliví studenti splnili
požadavky výuky.
Tyto časové požadavky se mohou zvýšit v závislosti na nutnosti neočekávané zásadní změny
ve způsobu výuky předmětu nebo organizace praxe.
iii. Materiální náročnost
Předmět samotný není materiálně příliš náročný. V prvním semestru je potřeba zajistit podmínky pro výuku, tj. místnost, ve které výuka probíhá. Další požadavek může spočívat v nutnosti zaplatit odborného vyučujícího, zejména co se týká bloku výuky komunikace s klientem.
Vyučujícím je v tomto případě externí odborník psycholog, který se studenty provádí nácvik
jednotlivých situací a metod vedení pohovoru. Náklady na tento blok se pohybují mezi 5–6 tisíci korun v závislosti na konkrétní dohodě s vyučujícím. Ve druhém semestru přebírají hlavní odpovědnost za výuku smluvní instituce.
iv. Personální náročnost
1. semestr – teoretická část
Požadavky na osobní účast v prvním semestru předmětu jsou dané způsobem rozdělení úloh
při jeho organizaci. Všechny tři výše zmíněné pozice (garant, vyučující, organizátor) mohou
být v minimalistickém provedení zastávány jednou osobou. Takové řešení je ovšem časově
extrémně náročné a kontraproduktivní s ohledem na rozmanitost výuky ve vztahu ke studentům.
Ideálním modelem se zdá být způsob organizace, kdy jsou jednotlivé úlohy rozděleny. Předmět tedy zajišťuje v průměru 4–5 osob. Těmi jsou garant, organizátor a vyučující jednotlivých
bloků (vezmeme-li v úvahu, že 2–3 bloky může vyučovat tatáž osoba). Někteří z vyučujících
působí samozřejmě jako externí.
2. semestr – praktická část
Personální požadavky pro druhý semestr jsou, co se týká stálých pracovníků, obdobné. Nutná
je účast garanta předmětu a organizátora předmětu. Další účast osob závisí na počtu spolu46
pracujících institucí a rozdělení práce v rámci jejich činnosti. Minimálně se jedná o 1 osobu
za každou spolupracující instituci. V současné době celkem čtyři osoby.
v. Budoucí využitelnost / přínos pro pedagoga
Předmět Teorie a praxe antidiskriminačního práva je volitelným předmětem, který tvoří součást
kurikula PF UK. Díky tomu lze dlouhodobě sledovat jednak přístup studentů k předmětu a hodnotit jeho skutečný přínos pro jejich další studium, jednak posoudit způsoby možné spolupráce na výuce s externími subjekty. Pedagogovi to umožňuje hledat vhodný přístup k výuce jak
z hlediska efektivity a přínosnosti, tak náročnosti.
Neocenitelnou součástí je v tomto případě také zpětná vazba jednotlivých spolupracujících
institucí, díky kterým je možné objektivně zhodnotit připravenost studentů v delším časovém
horizontu a jejich přístup k výuce, mimo jiné také ve srovnání studentů různých ročníků.
Hlavní přínos předmětu pro spolupracující instituce lze spatřovat především v tom, že se
budoucí právníci mají možnost seznámit s touto problematikou a pomoci na práci při jednotlivých projektech. Někteří ze studentů také po skončení praxí v práci pro danou instituci dále
pokračují.
Je nicméně nutné podotknout, že hlavním cílem praxe ve spolupracujících institucích je umožnit studentům získávat dovednosti pod odborným vedením mentorů, nikoli množství práce,
kterou pro danou instituci vykonají.
i. Požadavky
Hlavními požadavky na studenta jsou:
a) alespoň základní znalost právních předpisů, odpovídající znalostem studenta 3. ročníku,
b) chuť poznávat právo v praxi,
c) samostatnost a odpovědnost.
Předmět od studenta vyžaduje v prvním semestru účast na všech teoretických blocích výuky,
což činí v průměru okolo 20 hodin, plus domácí přípravu a četbu zaslaných materiálů.
V letním semestru student vykoná 60 hodin praxe, která běžně nevyžaduje žádnou domácí přípravu.
Využitelnost a přenositelnost dovedností a znalostí nabytých tímto předmětem je velice široká. Co se týká praktických dovedností práce s právními materiály a základních návyků, tyto
jsou využitelné při jakémkoli právnickém povolání, neboť způsob práce s prameny a judikaturou se neliší.
Kromě toho si absolventi předmětu odnesou schopnost analyzovat situaci s důrazem na poměřování hodnot, etické a sociální cítění a schopnost řešit složité právní problémy založené na
neurčitých právních pojmech.
h) Vybrané zdroje
BOBEK, Michal; BOUČKOVÁ, Pavla; KÜHN, Zdeněk (eds.). Rovnost a diskriminace. 1. vyd. Praha:
C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-584-1.
47
FREDMAN, Sandra. Antidiskriminační právo. Překlad Tereza Kodíčková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007. ISBN 978-80-254-1054-7.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)
48
3. Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí
(Věra Honusková, Vojtěch Stejskal)
a) Úvod
Odborná praxe v neziskových organizacích v oblasti životního prostředí je určena těm studentům,
kteří mají hlubší zájem o právo životního prostředí, zemědělské a pozemkové právo a související obory. Praxe má prohloubit znalosti získané v rámci předmětu společného povinného základu
vyučovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze Právo životního prostředí I. a II.,
v rámci něhož se na seminářích již probírají modelové případy. V rámci praxe se přidává k odborným znalostem teoretického rázu orientace v praxi na úseku ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, živočichů, rostlin, ekosystémů apod.
b) Cíl předmětu
Cílem předmětu je přibližovat studentům problematiku ochrany životního prostředí nejen prostřednictvím teorie a případů na přednáškách a seminářích v rámci povinné výuky Práva životního prostředí, ale i prostřednictvím praxe v nevládní neziskové organizaci, kde se studenti mohou
seznamovat s praktickými problémy na úseku ochrany životního prostředí a sami nebo ve dvojicích pod dohledem zkušeného zaměstnance neziskové organizace (mentora, obvykle s právním
vzděláním, ale ne vždy) se je pokoušet řešit. Cílem je rovněž umožnit studentům vyzkoušet si
v praxi své schopnosti a nabyté znalosti aplikovat na „živých“ případech. Konečně určitým cílem
při tvorbě tohoto předmětu bylo pomoci neziskovým organizacím s jejich problémy, se kterými
se v rámci své praxe setkávají.
c) Cílová skupina studentů
Praxe je určena těm studentům, kteří mají hlubší zájem o právo životního prostředí, zemědělské
a pozemkové právo a související obory. Má prohloubit především znalosti získané v rámci předmětu společného povinného základu vyučovaného na Právnické fakultě Univerzity Karlovy
v Praze Právo životního prostředí I. a II., v rámci něhož se na seminářích již probírají modelové
případy. Absolvování praxe je tak vhodné zejména pro studenty 4. a 5. ročníku Právnické fakulty UK v Praze, neboť paralelně studují povinný předmět společného základu Právo životního prostředí. V průběhu praxí (během prvních tří běhů/semestrů) se však ukázalo, že nevládní neziskové organizace jsou schopny otázky práva životního prostředí, alespoň po materiální stránce, sami
docela dobře zvládat. Od studentů, kteří u nich absolvují praxi, tak tyto organizace požadují znalosti/dovednosti z jiných předmětů, jako je zejména správní právo (otázka znalosti správního
řízení) či dovednosti v oblasti občanského práva (orientaci v oblasti věcných práv k nemovitostem či práva v oblasti závazkových vztahů). Těmito právně teoretickými znalostmi pracovníci
nevládních neziskových organizací obvykle sami nedisponují (ne každá nevládní nezisková organizace má mezi svými zaměstnanci právníka), a proto je očekávají od studentů – praktikantů. Toto
jsou dovednosti, které si studenti na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze osvojují již v nižších ročnících studia (3.–4. ročník), proto lze uzavřít, že odborná praxe v neziskových organizacích
působících na úseku ochrany životního prostředí je vhodná pro studenty nejen 4. a 5. ročníku, ale
i 3. ročníku, avšak rozhodně v druhé polovině pregraduálního (magisterského) studia.
d) Způsob výuky
Praxe se zajišťují prostřednictvím Katedry práva životního prostředí PF UK (KPŽP PF UK) v Praze
na nevládních neziskových organizacích působících v oblasti ochrany životního prostředí.
Jakým způsobem byly vybírány tyto partnerské organizace? Nejdůležitějším kritériem byla samozřejmě jejich odbornost. Všechny výše zmíněné organizace představují etablované nevládní
49
neziskové organizace, působící řadu let (v některých případech jako např. Česká společnost ornitologická desítky let) v oblasti ochrany životního prostředí a jeho jednotlivých složek, dále na
úseku ochrany přírody a krajiny, rostlinstva, živočišstva, ochrany ekosystémů a biodiverzity atd.
Mají stabilní organizační systém, vybudovaný na síti regionálních poboček nebo kanceláří.
Zaměstnávají odborníky na výše zmíněnou problematiku. Jsou často integrovány do mezinárodních nadnárodních partnerských organizací v oboru své působnosti. Jedná se o nevládní neziskové organizace, založené ve formě občanského sdružení, tedy nevyvíjejí komerční činnost. Až na
výjimky nezaměstnávají osoby s právnickým vzděláním, vystupují však běžně v různých správních a jiných (sui generis na základě zvláštních právních předpisů) řízeních týkající se ochrany
životního prostředí, zejména jakožto tzv. veřejnost. V těchto řízeních hájí veřejný zájem na ochraně životního prostředí, přírody, krajiny, ale i často lidského zdraví. Zabývají se však také například připomínkováním nové legislativy navrhované příslušnými orgány či státních politik ve
smyslu principu sustainable development.
Výjimku tvoří Ekologický právní servis, který se zabývá profesionálně vystupováním v různých
správních, ale i soudních řízeních s environmentální problematikou. U něj je na rozdíl od ostatních neziskových organizací vysoké procento zastoupení odborníků s právním vzděláním.
Mezi další kritéria patří i solidnost v jednání, dobrá pověst, dlouhodobé dobré výsledky v oblasti ochrany životního prostředí, spolupráce s KPŽP PF UK v Praze a samozřejmě ochota umožnit
studentům praxi. Obvykle 3–4 týdny před zahájením nového semestru se garant praxí spojí s příslušnou neziskovou organizací a s jejím statutárním zástupcem či jiným pověřeným odborným
pracovníkem a dohodne počet vysílaných studentů-praktikantů a jejich způsob výuky, resp. výkonu praxe formou řešení „živých“ případů. Tomuto kroku obvykle předchází i formální dopis
vedoucího KPŽP PF UK v Praze.
Box 11: Vstupní dopis na neziskové organizace
Právnická fakulta Univerzity Karlovy v Praze,
Katedra práva životního prostředí
V Praze dne 3. září 2012
Č.j. …/…/12
Vážené dámy, vážení pánové,
dovolte mi, abych se na vás tímto obrátil ve věci uskutečnění druhého běhu praxe studentů 5. ročníku Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Obdobně jako již několik let funguje jedno či dvousemestrální praxe justiční pro naše studenty či praxe na orgánech veřejné
správy v oblasti ochrany životního prostředí, rádi bychom také v tomto akademickém roce
(2012/2013) uskutečnili volitelný předmět Odborná praxe v neziskových organizacích ochrany
životního prostředí.
Naší snahou je studentům poskytnout možnost seznámit se s nestátními neziskovými organizacemi, občanskými sdruženími působícími v oblasti ochrany životního prostředí, především na úseku ochrany přírody a krajiny. Jedná se o ty studenty, kteří mají hlubší zájem o právo životního prostředí, zemědělské a pozemkové právo a související obory a mohli by se tak
do budoucna případně stát i právníky – zaměstnanci či spolupracovníky vašich organizací.
Naše představa je v organizování vždy zhruba 3–4 hodinové stáže jednou za týden (dle doho50
dy). Tyto praxe by opět organizovala vaše organizace ve spolupráci s pověřeným učitelem
fakulty. Tím je za nás stanoven doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D. ([email protected]). V akademickém roce 2012/2013 bychom rádi uskutečnili praxi především v zimním semestru (podle
dohody) pro zhruba 14–20 studentů, tedy na jednotlivou organizaci by vždy připadlo jen několik málo studentů, dle dohody s vámi.
Představa je taková, že by se studenti pod vedením zkušeného pracovníka vaší organizace (tzv. mentora) mohli seznamovat s chodem vaší nevládní organizace, s náplní vaší činnosti, účastnit se na jednáních a akcích vaší organizace a ti nejlepší mohou sami či ve dvojicích
pod dohledem pracovat na případu konkrétního připomínkového řízení k návrhům nové legislativy či správního nebo soudního řízení, kterého se vaše organizace jako účastník řízení
účastní (například vypracovat podání s ohledem na právní rozbor případu).
Volitelný předmět tak může prohloubit znalosti získané v rámci předmětu společného
povinného základu Právo životního prostředí I. a II. (v rámci něhož se na seminářích již modelové případy probírají) a přidá se k nim znalost praxe oblasti ochrany životního prostředí, přírody a krajiny, živočichů apod. na vybraném úseku v České republice.
Děkuji vám předem a těším se na vaši odpověď. Pokud budete s podílem na kurzu souhlasit, prosím též o sdělení odpovědného pracovníka za vaši organizaci.
S pozdravem (podpis: vedoucí katedry)
Některé neziskové organizace připraví buď z vlastní iniciativy nebo na požádání KPŽP PF UK
v Praze propagační materiál či vyšlou na úvodní setkání se zájemci o praxi (které se organizuje
na KPŽP PF UK v Praze) své zástupce (mentory), kteří propagují před studenty svoji organizaci
a její pracovní náplň a odborné zaměření, přičemž tím mohou účinně ovlivnit zájem studentů a jejich rozhodnutí týkající se výběru organizace, do které na praxi nastoupí.
Pokud jde o rizika, snad je jen třeba uvést, že některé organizace nezareagují včas (či dokonce
vůbec) na zaslané dopisy či e-maily a pak se s nimi musí dodatečně jednat.
Poté, co garant v rámci KPŽP PF UK v Praze sjedná s příslušnými nevládními neziskovými organizacemi možnost výkonu studentských praxí, vypíše katedra prostřednictvím internetu (webové
stránky katedry) a Informačního systému UK přihlášky a podmínky praxe.
Cílem úvodní schůzky je seznámení studentů s významem a obsahem praxí, upozornění na rizika
(např. vyvarovat se jednání porušujících zákony v oblasti ochrany veřejného pořádku, bezpečnosti, mezí výkonu svobody shromažďovací nebo ochrany soukromého majetku). Poté jsou studenti seznámeni s výběrem a zaměřením nestátních neziskových organizací, přičemž jejich
zástupci, kteří se fakultativně toho setkání mohou zúčastnit, se v tomto bodě aktivně zapojí.
Následně je proveden výběr studentů a rozdělení do organizací výkonu praxe.
Některé organizace požadují po studentech ještě vstupní školení (jehož absolvováním podmiňují účast na praxích). Toto se může zdát samozřejmé a správné, z hlediska studenta, jak vyplynulo ze závěrečných hodnoticích zpráv, to však je někdy nepříjemné, neboť školení se koná v jiném
městě než místo výkonu praxe, což je spojené s náročným časovým programem a nepříjemným
cestováním. Některé studenty to při rozhodování o výběru organizace pro absolvování praxe
spíše odradí.
51
Box 12: Sylabus předmětu
Katedra práva životního prostředí
Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích ochrany životního prostředí – HV2023
Zajišťuje KPŽP ve spolupráci s vybranými neziskovými organizacemi působícími v oblasti
ochrany životního prostředí
Odborný a organizační garant: prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., doc. JUDr. Vojtěch
Stejskal, Ph.D.
Vyučující: prof. JUDr. Milan Damohorský, DrSc., doc. JUDr. Vojtěch Stejskal, Ph.D.
Předmět je vyučován v rámci projektu OPPA Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského
programu právo a právní věda na Právnické fakultě UK (ppp.prf.cuni.cz.) financovaném OPPA
a podpořený Evropským sociálním fondem.
Nevládní neziskové organizace, na kterých bude v tomto semestru praxe probíhat:
Zelený kruh
Česká společnost ornitologická
Arnika
Hnutí Duha
Český svaz ochránců přírody
Greenpeace ČR
Ekologický právní servis
Počet kreditů za absolvování předmětu praxe – 4
Cílem předmětu je přibližovat studentům problematiku ochrany životního prostředí nejen prostřednictvím teorie a případů na seminářích, ale i prostřednictvím praxe v neziskové organizaci, kde studenti mohou sami nebo ve dvojicích pod dohledem zkušeného právníka pracovat
na „živém“ případu konkrétního správního nebo soudního řízení (např. vypracovat podání
s ohledem na právní rozbor případu), účastnit se oborových konferencí či navštěvovat jako
veřejnost jednání soudů ve věcech ochrany životního prostředí.
Přihlášky:
písemně (stačí e-mailem) k rukám doc. JUDr. Vojtěcha Stejskala, Ph.D. ([email protected])
nejpozději do 8. 10. 2012, počet míst je omezen (cca 14 míst)
Úvodní schůzka pro přihlášené studenty se bude konat 8. 10. 2012 ve 12 hodin v místnosti
č. 338.
Způsob zakončení předmětu: Písemná zpráva (2–3 stránky) zpracovaná studentem, odevzdaná spolu s potvrzením účasti příslušným pracovníkem nevládní neziskové organizace v oblasti ochrany životního prostředí je podmínkou pro zápočet garanta kurzu do indexu.
52
Studenti mohou v neziskových organizacích pracovat na „živém“ případu konkrétního správního
nebo soudního řízení (např. vypracovat podání s ohledem na právní rozbor případu), připomínkovat legislativní návrhy v průběhu legislativního procesu, účastnit se oborových konferencí či
navštěvovat jako veřejnost jednání soudů ve věcech ochrany životního prostředí.
Zpětnou vazbu student získává jednak od mentora v rámci praxe a jednak od příslušného vyučujícího PF UK v Praze, který nad průběhem praxe dohlíží (garant). Od mentora ji tak získá na místě
samém, od garanta buď při jeho kontrolních návštěvách v nestátní neziskové organizaci, nebo
v rámci konzultací.
V průběhu praxí se pořádají pravidelné konzultace individuálního nebo skupinového charakteru
s garantem předmětu – pověřeným pedagogem PF UK v Praze. Na těchto setkáních se obvykle
řeší buď teoretické aspekty dané problematiky, kterou se student na praxi zabývá, nebo se konzultují i jednotlivé „živé“ případy.
Do budoucna připadá v úvahu paralelně k těmto konzultacím zavést teoretickou průpravu formou
pravidelných přednášek, seminářů a kolokvií z dané problematiky (dosud z organizačních důvodů nebylo zavedeno). To však v současné době není nutné ani z materiálního hlediska, neboť studenti mají většinou toto absolvováno (či absolvují paralelně s výkonem praxe) v rámci běžné
výuky na PF UK.
V průběhu praxí absolvuje garant z PF UK v Praze sérii kontrol v místech výkonu praxe (obvykle
jde o sídlo nevládních neziskových organizací či jejich pobočku), kde se setkává při výkonu praxe
jak se studenty, tak i s jejich mentory a dalšími odbornými pracovníky neziskových organizací
pověřenými dohledem nad praktikanty. Metodami pozorování, rozhovoru a odborné konzultace si
utváří názor nad průběhem praxí, její odbornou úrovní, nad interpersonálními vztahy a udílí
doporučení co změnit, co zlepšit.
Na závěr praxe student vypracovává a odevzdává garantovi předmětu na KPŽP PF UK v Praze
závěrečnou seminární práci. V ní uvede jako podstatné náležitosti: v jaké organizaci pracoval,
charakteristiku organizace a jejího zaměření, co bylo předmětem jeho činnosti v rámci praxe, na
jakých případech pracoval, a závěrečné hodnocení, včetně případné kritiky, doporučení, eventuálně pochvaly. Odevzdání závěrečné seminární hodnoticí zprávy je podmínkou udělení kreditů za
absolvování volitelného předmětu na PF UK v Praze.
Zároveň příslušná nezisková organizace odevzdává garantovi praxí na PF UK v Praze potvrzení,
jehož součástí jsou údaje, kdy a v jakém rozsahu student praxi vykonával. V některých případech
si nezisková organizace vyžádala závěrečnou zprávu studenta ke korekturám. To ovšem dle našeho názoru není správné, organizace může svůj názor vyjádřit spíše ve výše zmíněném potvrzení.
Studenti vyplňují rovněž dobrovolně sociologické evaluační dotazníky při nástupu na praxi, kde
stěžejní otázkou je, co od praxe očekávají, a po skončení praxe, kde by se měli zejména zamyslet, zda praxe splnila jejich očekávání.
Na závěr semestru pedagog-garant vypracuje z dodaných hodnotících zpráv studentů-absolventů
praxe závěrečnou hodnoticí zprávu, ve které mimo jiné shrne cíle praxe, uvede hlavní myšlenky
zpracovaných studentských zpráv a provede závěrečné zhodnocení. Zpráva je k dispozici vedoucímu katedry a všem zájemcům.
53
Box 13: Výňatek ze závěrečné zprávy + anonymizovaný výběr ze závěrečných hodnocení studentů
Závěrečná zpráva o průběhu odborné praxe studentů PF UK v Praze v neziskových organizacích
působících v oblasti životního prostředí za zimní semestr AKR 2011/2012 (OPPA Právo pro
praxi – rozvoj a inovace magisterského programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK)
Úvodem:
Odbornou praxi organizuje v rámci PF UK v Praze Katedra práva životního prostředí od akademického roku 2011/2012. V zimním semestru se uskutečnil pilotní ročník. V rámci tohoto volitelného předmětu je zaváděna a testována metoda výuky prostřednictvím externích praxí, kde
studenti Právnické fakulty UK v Praze po získání teoretických základů pracují pod dohledem
zkušených odborníků v rámci nevládních neziskových organizací působících na úseku ochrany
životního prostředí.
V zimním semestru akademického roku 2011/2012 se původně přihlásilo absolvovat pilotní
semestr praxe 13 studentů PF UK v Praze. Z tohoto počtu studentů, kteří absolvovali dle potvrzení od jednotlivých neziskových organizací praxi, a to v České společnosti ornitologické,
Greenpeace ČR, Českém svazu ochránců přírody, Arnice, Hnutí Duha, Zeleném kruhu a Ekologickém právním servisu, odevzdalo závěrečnou seminární zprávu pouze 10 studentů. Ostatní
praxi vzdali převážně ze zdravotních či studijních důvodů.
Charakteristika obsahu jednotlivých závěrečných zpráv a poznatků studentů
Níže je uvedeno vždy jméno studenta, nevládní organizace a odborného mentora, charakteristika činnosti v rámci praxe a konečně vybrané poznatky a názory studenta.
Studentka T. B. absolvovala praxi v Hnutí Duha pod odborným vedením JUDr. J. K. Kromě vlastního seznámení se s programem Hnutí Duha (kde studentka s překvapením zjistila, že Hnutí
Duha se angažuje v mnoha různých obecně prospěšných aktivitách v oblasti ochrany životního prostředí, nejen tedy v kontroverzní kauze Národního parku Šumava), studentka pracovala v rámci programu Ochrana lesů. Zabývala se zákony týkajícími se poskytování informací
(z. 106/1999 Sb., z. 123/1998 Sb.), podílela se na podáních v rámci správního řízení podle § 70
zákona č. 114/1992 Sb. či využila znalosti správního řádu. Praxi hodnotila jako možnost seznámit se s prací nevládní organizace, která „studenty ihned velmi přátelsky přijala za vlastní“. Studentka si myslí, že je důležité, aby „... v naší republice bylo více takových skupin, které se starají o blaho přírody a nejen její“.
Studentka M. Š. absolvovala praxi v Českém svazu ochránců přírody pod odborným vedením
Ing. P. S. a Ing. J. M. Ve své závěrečné zprávě nejprve popsala poslání a náplň práce ČSOP.
V rámci praxe se zabývala pod odborným dohledem problematikou pozemkových spolků,
jedné z klíčových aktivit ČSOP. Studentka se zapojila do případu pozemkového spolku ČSOP
„D.“ ve Středočeském kraji. Dále se studentka zabýval rovněž otázkami týkajícími se územního plánu hl. m. Prahy a Liberce. Studentka v závěrečném hodnocení soudí, že praxe byla pro
ni přínosem, „... naučila jsem se mnoho nového a zjistila, že působení v neziskové organizaci,
která se zabývá ochranou přírody, rozhodně není nic lehkého... Praxi v neziskové organizaci bych
rozhodně každému doporučila, protože se seznámí s trošku odlišným přístupem k právu, než který
většina z nás zná z komerčních advokátních kanceláří“. Studentka využila nejen právní předpisy z oblasti práva životního prostředí, ale také ze správního a občanského práva, avšak „...
ČSOP bohužel nemá vlastního právníka, a tak jsem neměla své návrhy s kým konzultovat“.
54
i. Požadavky
Mezi požadavky na pedagoga patří vedle znalostí (učitel by měl mít odpovídající vzdělání a
praxi v oboru právo životního prostředí, minimálně alespoň pět let na univerzitě) také osobnostní charakteristiky (učitel by měl být výrazná osobnost ve svém oboru, respektovaný svými
studenty a měl by mít kladný vztah k neziskovému sektoru – praxi v nevládních neziskových
organizacích orientovaných na ochranu životního prostředí stěží bude zajišťovat osoba orientovaná na komerční právo).
Záleží na fázi, ve které se projekt nachází. Na počátku přípravy kurzu praxí se jednalo o dny,
s využitím zkušeností z pilotního semestru praxí se doba zkracovala, nejvíce času zabere jednání s místy výkonu praxí a příprava konzultací se studenty (odhadem několik hodin denně
v měsíčním cyklu 2–3 pracovní dny v týdnu). Několik hodin zabere kontrola v místě výkonu
praxí. Rovněž několik hodin zabere čtení a hodnocení závěrečných zpráv studentů, vypracování jejich analýzy a sepsání závěrečné zprávy garanta pro vedoucího katedry.
Materiální náročnost není dle našeho názoru vysoká. Pokud jde o část praxe odehrávající se
na Právnické fakultě UK, postačí řadová katedrální místnost na administrativu a konzultace se
studenty. Není nutné nárokovat jinou místnost. To by bylo nutné jen v případě, že se změní
koncepce a před praxí nebo v průběhu praxe bude paralelně probíhat i výuka pro praktikanty.
Pak by bylo v závislosti na počtu praktikantů (od pěti výše) nutné nárokovat místnost seminární, pokud možno vybavenou technikou na promítání modelových případů, dokumentů,
fotografického důkazního materiálu z terénu apod., s přístupem k internetu. Výukové materiály je možné zasílat studentům v elektronické formě předem, případně je distribuovat přímo
při výuce v tištěné formě (v takovém případě je třeba počítat s odpovídající spotřebou papíru
a barvy do tiskárny). Pokud je modelová cvičebnice (v oboru právo životního prostředí takové existují), lze odkazovat přímo na ni.
Předmět lze zvládnout v jednom vyučujícím, přičemž na katedře jsou garanti dva (vedoucí
katedry a garant, který vykonává i organizační záležitosti). Vedoucí katedry schvaluje obsah
dopisu s oslovením neziskových organizací ke spolupráci, podílí se na poučení studentů
v rámci první schůzky před nástupem na praxi a dále se mu odevzdává ze strany garanta závěrečná analýza studentských prací a zpráva o průběhu a hodnocení semestrální praxe. Vše mezi
těmito kroky zvládne odborný a organizační garant. Není vyloučeno, aby měl tento garant
k ruce pomocnou vědeckou sílu z řad studentů pregraduálního studia nebo doktorandů.
Vzhledem k tomu, že katedra hodlá podobné praxe pořádat i v budoucnosti (i po ukončení projektu Právo pro praxi), samozřejmě za předpokladu zájmu ze strany studentů a neziskových
organizací, lze zkušenosti nabyté v rámci tohoto projektu označit za využitelné i pro budoucnost (řečeno terminologií práva životního prostředí, považujeme je za „trvale udržitelné“). Po
analýze a zhodnocení výsledků lze v závislosti na nich upravit postupy a formální podklady,
vybrat stejné nebo i nové neziskové organizace a kurz praxe opakovat.
Průběh dosavadních studentských praxí v nevládních neziskových organizacích působících
v ochraně životního prostředí ukázal na několik skutečností.
Jednak se potvrdil zájem studentů o tuto praxi a jednak u části nevládních organizací potvrdil
zájem tuto praxi studentům umožnit absolvovat.
55
Katedře práva životního prostředí se potvrdila správnost zavedení tohoto volitelného předmětu, o kterém se uvažovalo již dříve, avšak teprve projekt Právo pro praxi umožnil tento nápad
realizovat.
Z hodnocení studentů vyplynuly některé očekávané a některé zajímavé postřehy, dojmy a závěry. Studenti ve svých závěrečných pracích vyjádřili svůj postoj k průběhu praxí. Z jejich
zpráv vyplývá, že přivítali možnost seznámit se s tím, jak to chodí v praxi, možnost si zkusit
jednoduchá právní podání a ověřit si tak teoretické znalosti nabyté v rámci studia na PF UK
v Praze. Za pozoruhodný považujeme názor jistého studenta, že byl překvapen, že konečně
také někdo chtěl slyšet jeho názor.
Absolventi praxe doporučují praxi i ostatním studentům jako vhodný doplněk k teoretickému
základu získanému na PF UK v Praze. Ze zpráv studentů ani z informací od jednotlivých mentorů nevládních organizací nemáme žádné negativní poznatky, praxe proběhly bez problémů.
Pokud někde byla výjimečně od studentů uvedena kritika (viz výše u jednotlivých vyjádření
studentů), jednalo se o konstruktivní kritiku či nedostatek zkušeností. Nejčastěji se opakoval
názor, že by praxe mohly být delší.
i. Požadavky
Student by měl mít alespoň rámcové základy znalostí práva životního prostředí. Takový byl
výchozí předpoklad v roce 2011, tedy před zahájením pilotního semestru praxí na nevládních
neziskových organizacích působících v oboru ochrany životního prostředí. Po zkušenostech
z hodnocení průběhu uplynulých tří semestrálních běhů se názor na znalostní požadavky studenta poněkud mění. Absolvování praxe je sice stále ještě nejvhodnější zejména pro studenty 4. a 5. ročníku Právnické fakulty UK v Praze, neboť paralelně studují povinný předmět společného základu Právo životního prostředí. V průběhu praxí se však ukázalo, že nevládní neziskové organizace jsou (až na výjimky) schopny otázky práva životního prostředí, alespoň po
materiální stránce, uspokojivě zvládat, tj. zajišťovat vlastními pracovníky (či dobrovolníky).
Od studentů, kteří u nich absolvují praxi, tak tyto organizace požadují znalosti/dovednosti
z jiných předmětů, jako je zejména správní právo (otázka znalosti správního řízení, správního
trestání, veřejnoprávních smluv atd.) či dovednosti v oblasti občanského práva (orientaci
v oblasti věcných práv k nemovitostem či práva v oblasti závazkových vztahů). Těmito právně
teoretickými znalostmi pracovníci nevládních neziskových organizací obvykle přímo nedisponují (ne každá nevládní nezisková organizace má mezi svými zaměstnanci právníka), a proto
je očekávají od studentů-praktikantů. Toto jsou dovednosti, které si studenti na Právnické
fakultě Univerzity Karlovy v Praze osvojují již v nižších ročnících studia (3.–4. ročník). Proto
lze uzavřít, že pro absolvování praxí není nezbytně nutné mít znalost práva životního prostředí (zakončenou zkouškou). Pokud se studenti setkají v průběhu praxe s nějakým materiálním
problémem z oblasti práva životního prostředí, obvykle jej sami s garantem předmětu konzultují.
Student by měl mít vztah k životnímu prostředí, přírodě, krajině. Vzhledem k absenci specializace na PF UK v Praze je to velmi podstatný prvek. Rovněž by student měl mít kladný poměr
k nevládnímu neziskovému sektoru (což je v případě studentů tak komerčně zaměřeného
oboru, jakým je „právo“, dost obtížné předpokládat).
Základním požadavkem je, že student si musí udělat čas. Časová náročnost není vysoká, praxe
probíhá v průběhu celého semestru, v rozsahu obvykle 60 hodin celkem, student se domluví
se svým mentorem na časovém rozpětí a periodicitě docházky do místa výkonu praxe. Obvy56
kle se jedná o 4 hodiny týdně. Praxi lze tedy efektivně rozložit v průběhu celého semestru. U nevládních neziskových organizací (až na výjimky) je výhoda určitá neformálnost jednání (není
zde přesný, tvrdý časový harmonogram práce jako např. při praxi na úřadech státní správy či
soudech, kde obvykle bývá přesný časový rozvrh jednotlivých akcí, porad, stání atd.). Některé etapy řešení „živých“ případů si praktikant může připravit i doma nebo na univerzitě, zvláště ty, které nevyžadují bezprostřední osobní odborný dohled mentora. Ze závěrečných hodnoticích zpráv vyplynul zajímavý poznatek pro budoucí podobné praxe, a sice že délka výkonu
praxe je poměrně krátká (cca 4 měsíce, po dobu trvání semestru), a zejména ze strany nevládních neziskových organizací je zájem na jejím prodloužení (sotva se student ponořil do řešení praktického případu, už vlastně na praxi končil).
Praktické zkušenosti, znalosti a dovednosti získané v průběhu praxe se studentovi mohou
hodit jednak v rámci výuky a přípravy na zkoušky na PF UK v Praze, avšak také po úspěšném
ukončení studia v profesní kariéře. Z průběhu praxí vyplynulo, že některé neziskové organizace byly tak spokojené, že studentovi nabídly další spolupráci formou dobrovolnictví či pracovního poměru. Tato spolupráce byla rovněž v některých případech iniciována samotnými studenty.
Praxe studentů v nevládních neziskových organizacích působících v oblasti životního prostředí patrně v dohledné době nebude pro studenty práv tolik atraktivní jako praxe ve státní správě, na státních zastupitelstvích či u soudů. Zájem o právo životního prostředí přesto pomalu
stoupá, i když nejde o komerční sféru práva, což projekt Právo pro praxi a jeho tři pilotní
semestry ukázaly. Chceme věřit, že tyto praxe mají budoucnost, a rozhodně již nyní mají místo
ve výuce práva životního prostředí na PF UK v Praze.
h) Vybrané zdroje
DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 97880-7400-338-7.
DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-593-9.
57
4. Street Law (Věra Honusková, Michal Urban)
a) Úvod
Street Law, které je na Právnické fakultě UK vyučováno pod názvem Právní praxe na středních školách, přibližuje studentům problematiku práva prostřednictvím jejich zapojení do výuky práva na
vybraných středních školách. Umožňuje studentům vnímat a zažívat propojení mezi právní teorií
a praxí, učí je kriticky přemýšlet, kultivovaně diskutovat, spolupracovat v malých týmech, vysvětlovat právní otázky laikům a pomáhá jim lépe porozumět systému fungování práva i jeho vybraným odvětvím. Předmět vychází z dlouholetých zkušeností s výukou Street Law zejména ve Spojených státech amerických, které jsou shrnuty například v publikaci Právo pro každého, kterou
vydala o. p. s. Partners Czech.
b) Cíl předmětu
Cílů má Street Law více, přičemž se všechny navzájem doplňují. Předně program nabízí studentům práv unikátní příležitost již během studia nahlédnout do právní praxe, konfrontovat svoji
teoretickou právní znalost s každodenní realitou a hledat způsoby, jak o svém oboru komunikovat s lidmi, kteří stojí mimo něj. Jak bylo uvedeno výše, tato zkušenost učí studenty také kriticky
přemýšlet a kultivovaně diskutovat, vede je ke spolupráci v malých týmech a pomáhá jim lépe
rozumět systému práva a roli právníků ve společnosti. V mnoha případech je pro ně také velkou
motivací se studiu práv dál (nebo opětovně) věnovat, protože často zažijí příjemný pocit, jaké je
to na základě svých znalostí někomu pomoci, v tomto případě porozumět konkrétnímu právnímu
jevu nebo případu. Druhým cílem je podpořit právní vzdělání neprávníků, zejména žáků a studentů škol, obecněji pak přispět ke kultivaci právního vědomí vůbec. Zatřetí pak Street Law klade
velký důraz na zvolené metody, které mají být ve výuce použity: naprostá většina použitých
metod jsou metody interaktivní, neboť program má nejen vzdělávat, ale také všechny zapojené
studenty bavit a ukázat jim, že svět práva je značně zajímavý.
c) Cílová skupina
Požadavky na studenty práv, kteří se do Street Law chtějí zapojit, nejsou ani malé, ani obvyklé:
po absolvování několika úvodních seminářů mají za úkol několik týdnů učit právo na zvolené
střední škole. Musí tedy už ovládat základy práva, což je důvod, proč je předmět vypisován až pro
studenty od 3. ročníku. Někteří studenti již mají předchozí zkušenosti s vyučováním (např. jazyků, nebo působí jako sportovní trenéři či v organizacích typu skaut), které jsou nesporně výhodou, ale nikoli podmínkou pro zapsání do kurzu. Studenti musí být především ochotni předstoupit před středoškolskou třídu a dokázat středoškolské studenty zaujmout natolik, aby měli ochotu objevovat pod jejich vedením svět práva. Středoškolští studenti umí dát hodně silně najevo,
když nejsou s budoucími právníky spokojeni, což není vždy lehké přijmout a hlavně se z toho poučit. S tím souvisí i zkušenost, že studentům práv rozhodně nestačí, když se postaví před třídu a
celou hodinu přednáší. Výklad do hodin určitě patří, ale jen s ním si nevystačí. Čím dřív to pochopí, tím lépe se jim zpravidla praxe podaří.
d) Způsob výuky
Vzhledem k tomu, že většina studentů práv nemá s učením (natož s učením práva) mnoho zkušeností, předchází samotnému učení na školách první část kurzu, která se odehrává zcela na fakultě pod vedením učitele. Jejím smyslem je co možná nejlépe studenty na jejich roli připravit. Znamená to seznámit je jednak s metodikou kurzu a používanými učebními materiály, ale hlavně se
jim pokusit předvést základy učitelského řemesla a nechat je hledat řešení situací, do kterých se
při učení jistojistě dostanou. Společně proto na semináři probírat, jak si například ve třídě co
nejlépe zjednat pořádek, jak pracovat se svými gesty a vhodně se pohybovat po místnosti, jak
58
ověřit, že středoškoláci výklad studentů opravdu pochopili, nebo jak jedno konkrétní téma učit
jinak než jen pomocí klasického výkladu učitele. Protože se jedná o seminář, o tématech je
namístě především diskutovat a motivovat studenty k tomu, aby každý přicházel se svými vlastními zkušenostmi. Jednotlivé otázky, o kterých je možné vést diskusi, zachycuje přiložený pracovní list. Je možné mu věnovat několik celých hodin, protože je dobré vždy hledat více způsobů, jak
např. třídu zklidnit nebo jak šetřit při výuce čas. Studenti si pak mohou zvolit ten, který je jim
nejbližší.
Box 14: Street Law aneb ukaž, jaký je v tobě učitel
Street Law aneb ukaž, jaký je v tobě učitel
Připravte si (tj. v bodech napište nebo alespoň rozmyslete) odpovědi na níže uvedené otázky.
Vycházejte především z vlastních zkušeností či představ a připravte si také konkrétní příklady
(zážitky, zkušenosti), které váš pohled doplní. V hodině budeme vycházet především z toho, co přinesete. MU
Příprava hodin
a) Připravím si detailní plán hodiny, nebo jen kusé poznámky?
b) Připravuji si hodiny tak, abych měl dění v hodině co nejvíce ve svých rukou, nebo rozhodně počítám s tím, že budu docela dost improvizovat?
c) Své hodiny si připravuji pro zhruba 20 % studentů (ostatní stejně nemají zájem, tak proč
je nutit), nebo je mým cílem vtáhnout do hodiny pokud možno všechny studenty?
d) Na jaké části je možné (vámi odučenou) hodinu rozdělit a k čemu dané části hodiny slouží?
Učitel ve třídě
e) Jak zahájíte hodinu, tj. co uděláte bezprostředně poté, co vstoupíte do třídy?
f) Budete studentům tykat, nebo vykat?
g) Ve třídě má být klid, protože čím větší je ve třídě hluk, tím menší dává třída pozor. Souhlasíte?
h) Jak si zjednáte pozornost třídy? Co uděláte, když někdo během vašeho výkladu začne mluvit? Nebo když budete chtít skončit činnost v menších skupinách? Vymyslete několik různých způsobů, jak třídu utišit.
59
a)
g)
b)
h)
c)
i)
d)
j)
e)
k)
f)
l)
Time-management
i) Co uděláte ve chvíli, kdy si uvědomíte, že ve srovnání s plánem hodiny nestíháte?
j) Vadí, když nestihnete, co jste si naplánovali? Není to vlastně jedno – probrali jste toho
možná méně, ale víc do hloubky.
k) Na čem by se dalo v hodinách mnoho času ušetřit? Tj. co můžete jako učitel dělat, abyste
čas zbytečně neztráceli?
l) Jak budete v hodinách vůbec měřit čas? Jak budete stopovat čas, který dáte studentům
k vypracování daného úkolu? Lze je i tím nějak motivovat?
m) Zadáte-li domácí úkol, jak a kdy ho zkontrolujete?
Reflexe
n) Jak zjistíte, že jste studenty během hodiny vůbec něco naučili?
o) Budete-li psát se studenty písemnou práci, co bude jejím hlavním cílem?
Osobnost učitele
p) Co všechno je podle vás úkolem učitele (tj. jaké role učitel má)? Popř. co všechno dělá
dobrého učitele?
60
Výhodou Street Law je, že v České republice a zejména pak v zahraničí existují publikace, které
se Street Law věnují a usnadňují tak učiteli a zejména pak studentům práci. Publikace obsahují
modelové plány hodin včetně popsané metodologie a zvolených interaktivních metod, vypadají
podobně jako profesionálně zpracované jazykové učebnice, které obsahují zvláštní část pro učitele a zvláštní pro studenty, dále doplňkové materiály a zajímavé interaktivní aktivity. V českém
prostředí se jedná o publikaci kolektivu autorů, která v roce 2001 vyšla pod názvem Právo pro
každého. Se studenty je proto na místě zkusit některé z těchto lekcí a metod v hodinách realizovat. Jedná se o nejrůznější hraní rolí (role-plays), diskuse, práci s právními případy (case studies) nebo simulované soudní jednání, které jsou v úvodu publikace přehledně popsány. Představují samozřejmě jen inspiraci, učitel i studenti mohou čerpat z mnoha dalších zdrojů nebo z vlastních zkušeností.
Aby si studenti zkusili samotnou výuku ještě předtím, než odejdou na praxi, je dobré po nich
požadovat odučit tzv. minihodinu, tj. zkrácenou verzi jedné své hodiny. Publikum v této hodině
tvoří ostatní studenti, kteří představují středoškolské studenty, jinak by vše mělo probíhat pokud
možno jako ve skutečné třídě při skutečné hodině. Po zhruba deseti minutách minihodina skončí a následuje rozbor toho, jak si daný student vedl. Bližší popis obsahuje přiložené zadání minihodin.
Box 15: Zadání minihodin
Minihodiny
Vaším úkolem je připravit si jedno právnické téma dle vlastního výběru a odučit ho před ostatními studenty, kteří budou představovat středoškolské studenty. Na svoji prezentaci dostanete
10 minut, poté bude čas na rozbor. Rozvrhněte si čas tak, abyste pokud možno stihli víc věcí než
jen výklad (můžete například něco vysvětlit, poté procvičit atd.). Měli byste si svůj výstup celkově rozplánovat na delší čas (20 minut nebo ideálně celou vyučovací hodinu) s tím, že po 10 minutách jen stručně nastíníte, co by ve vaší hodině následovalo (ale už nebudete aktivity provádět),
popř. na začátku řeknete, co předcházelo. Pokud byste chtěli např. 10 minut vykládat a 10 minut
dělat nějaké aktivity, rozdělte svoji prezentaci zhruba napůl mezi výklad a aktivity.
Doporučuji stanovit si jeden základní cíl (např. vysvětlit rozdíl mezi právnickou a fyzickou
osobou, vysvětlit soustavu soudů ČR, vysvětlit rozdíl mezi poměrným a většinovým volebním
systémem) a poté okolo tohoto základního cíle naplánovat jednotlivé aktivity, tj. rozmyslet si, jak
tohoto cíle dosáhnete. Téma má být odučeno tak, aby z něj co nejvíc měli studenti, které budete
učit (řekněme studenti gymnázia rok před maturitou), ne abyste si vy dobře zaučili nebo aby vzduchem proletělo co nejvíce právnických termínů. Vybírejte z vašeho tématu to, co je na něm opravdu důležité, a přichystejte si ho tak, abyste do něho pokud možno své studenty vtáhli. Můžete studentům rozdat nějaké papíry, pustit něco z notebooku, něco přečíst, napsat na tabuli atd. (jen
s projektorem prosím raději nepočítejte).
V případě dotazů se ptejte nebo pište.
Budu se těšit na vaše prezentace
Michal Urban
61
Na předmět se studenti hlásí pouze prostřednictvím motivačních dopisů, ve kterých uvedou své
předchozí relevantní zkušenosti a důvody, proč by předmět chtěli absolvovat. V důsledku toho se
do semináře dostávají v naprosté většině případů studenti, kteří mají opravdový zájem si výuku
práva na středních školách vyzkoušet a jsou ochotni přípravě na svoji praxi věnovat i značné
množství času. Logicky jsou potom také značně motivovaní si během přípravy na praxe osvojit
i co nejvíce z právní didaktiky. Učit takovouto skupinu studentů bývá pro učitele velká radost,
což ovšem neznamená, že je to lehké. Hodiny bývají hodně interaktivní, založené na konkrétních
aktivitách a diskusích o nejrůznějších aspektech učení. Před nástupem na praxe studenti většinou navštěvují prakticky všechny hodiny, v průběhu praxí potom někteří čas věnují raději přípravě svých hodin, což je sice pochopitelné, ale narušuje to hodiny organizované učitelem. Přitom
cílem společných hodin během praxí je zejména reflektovat studentské zkušenosti a společně
hledat řešení situací, se kterými studenti ve školách zápasí.
Aby studenti předmět zdárně dokončili, musí nejen dobře zvládnout svoji pedagogickou praxi,
ale také z ní vypracovat poměrně podrobné portfolio, ve kterém zpracují své zkušenosti s učením.
Portfolio slouží jednak jako zpráva pro vyučujícího, ale zejména jako prostor na reflexi a utřídění materiálů pro studenty, aby „příště, až se dostanou k učení práva, měli už připravené konkrétní
aktivity a plány hodin, které bude možné bez velkých změn použít“, jak se píše v úvodu k pokynům,
jak portfolio sestavit. Portfolio vyžaduje po studentech nezanedbatelné úsilí, zejména pokud si
ho nesestavují průběžně, proto také někteří bojují s tím, aby ho včas odevzdali. Představuje nicméně důležité ohlédnutí se za praxemi, a proto na něm vyučující trvá a bez něj neudělí studentům kredity za absolvování předmětu. Řada portfolií obsahuje velmi zajímavé reflexe studentských praxí, které slouží jako reflexe i pro vyučujícího a pomáhají celý kurz postupně vylepšovat.
Box 16: Náležitosti portfolia
Náležitosti portfolia z předmětu Právní praxe na středních školách I.
Výstupem předmětu bude portfolio, do kterého níže popsaným způsobem zaznamenáte své
zkušenosti s učením práva. Hlavním cílem portfolia je, abyste příště, až se dostanete k učení
práva, měli už připravené konkrétní aktivity a plány hodin, které bude možné bez velkých
změn použít. Portfolio můžete vyrobit a předložit vyučujícímu jak elektronicky, tak v tištěné
podobě – záleží na vás.
l
Alespoň 5 krátkých úvodních aktivit (tzv. warm-up aktivit, tj. aktivit na max. 5 minut) –
stačí je popsat v bodech tak, aby je bylo později možné zrekonstruovat (a to včetně velikosti cílových skupin, stáří studentů, pro které je daná aktivita vhodná, náročnosti na přípravu a případných pomůcek).
l
5 metod práce – stručně popište 5 metod práce, které jste během praxe používali (jako
např. skupinová výuka, brainstorming, diskuse celé třídy...), a zaznamenejte jejich hlavní
výhody a nevýhody (a to nejen obecně, ale především ty výhody a nevýhody, které jste sami
poznali při učení); je-li to možné, dodejte, jak je možné dané nevýhody minimalizovat.
62
l
Plány hodin – zaznamenejte si všechny plány hodin (tj. název a základní cíl hodiny, rozdělení na jednotlivé fáze /tj. úvod – hlavní část – závěr/, jednotlivé aktivity a úvody k těmto
aktivitám, pomůcky a handouty, časovou dotaci) a poté do nich (např. jiným druhem písma
nebo propiskou) napište svoji vlastní reflexi (tj. co šlo dobře, co se naopak nepovedlo, jak
jste stíhali časově, co by bylo možné příště udělat lépe); cílem je opět to, abyste příště
mohli danou hodinu odučit znova s tím, že se navíc poučíte z toho, jak dopadla poprvé.
Založte si tedy do portfolia opravdu všechno (včetně kartiček, obrázků, handoutů atd.).
l
Ukázkový plán hodiny – alespoň jeden plán hodiny byste měli odevzdat v podobě, která
umožní někomu jinému vaši hodinu odučit. Je proto třeba ho vypracovat ještě o něco pečlivěji než ostatní plány hodin (tj. rozepsat např. vaše zkratky, úvody k aktivitám popsat tak,
aby je pochopil i někdo, kdo vás nezná atd.). Tento plán hodin může být vyvěšen na webové stránce a mohou k němu mít přístup budoucí studenti předmětu Právní praxe na středních školách.
l
Minihodinu – během přípravy na praxi si připravíte a na ostatních studentech vyzkoušíte odučit část hodiny. Do portfolia vložte stručný plán vaší minihodiny, komentář studentů a vyučujícího a stručně zachyťte také to, co jste z něj vyvodili (tj. např. na co si dávat na praxi pozor).
l
Hodnocení kolegů a vyučujícího – během praxe vás budou hodnotit vaši kolegové z týmu
(tj. ti, kteří budou sedět vzadu a „nezaujatě“ sledovat, jak se vám hodina daří, případně
i ti, kteří budou učit hodinu s vámi) a vyučující (ať už předmětu, nebo učitel ze školy, na
které budete dělat praxi); jejich úkolem bude poskytnout vám pohled na to, jak při učení
působíte – jejich postřehy si stručně po každém rozboru zaznamenejte, případně do portfolia vložte jejich zápis, pokud vám nějaký předají (někteří dostanou dotazník).
l
Evaluační dotazník – před koncem praxí dostanete od vyučujícího dotazník, který vyplníte
a podle pokynů doručíte vyučujícímu. Současně si jeho kopii vložte do portfolia, bude sloužit i pro vás jako reflexe vašeho působení na školách.
l
Výběr z diskusního fóra – na stránkách projektu PF jménem OPPA Právo pro praxi, které
najdete na adrese , bude otevřeno diskusní fórum pro studenty zapojené do kurzu (na webu
je označován jako „Street Law“). Pro portfolio byste z něj měli vybrat to, co vám přijde podstatné či zajímavé (reakce od kolegů, jejich zkušenosti atd.). Případně tato diskuse může
probíhat v rámci skupiny na Facebooku.
Portfolio odevzdejte nejlépe hned na první hodině po skončení praxí, nejpozději však do
20. června 2012. Podle zkušeností z minulého semestru ovšem radím portfolio dělat průběžně
a dokončit ho ihned po praxích – později vás bude zlobit nejenom paměť, ale i další povinnosti.
63
f) Z hlediska pedagoga
i. Požadavky (na pedagoga)
Hlavním požadavkem je dostatek zkušeností s učením a ochota dělit se o ně se svými studenty. Jelikož studenti jsou vesměs dobře připraveni co do znalostí práva, úkolem vyučujícího je
zejména pomoci jim osvojit si základy učitelského řemesla, aby dokázali středoškolské studenty zaujmout a svoji třídu dobře pedagogicky řídit. Vedle toho musí učitel domluvit spolupráci se školami, dokázat zkoordinovat termíny a požadavky škol, fakulty a jednotlivých studentů, což vyžaduje jisté manažerské dovednosti. Jistou alternativou je spolupracovat s takovými středoškolskými učiteli, kteří sami budou studenty práv pedagogicky vést, tj. úkolem
fakultního učitele bude pak spíš jen celou spolupráci koordinovat. Spolupráce se středoškolskými učiteli může být ale poměrně nelehká, tj. tento postup je možný jedině tehdy, pokud
vyučující již dotyčné učitele zná a může se na ně spolehnout.
Jedná se o předmět značně časově náročný. Vedle samotné výuky a klasických příprav na hodiny musí učitel domluvit spolupráci se školami a i během praxí být se studenty a ideálně i středoškolskými učiteli stále v kontaktu. Velmi důležité je, aby si našel dost času na hospitace
v hodinách studentů, tj. viděl je učit a mohl pak s nimi jejich hodiny rozebrat – to zabírá
během praxí nejvíce času. Předmět lze sice učit i bez těchto hospitací, učitel tím ovšem ztrácí kontakt se studenty a možnost s nimi mluvit o jejich pedagogických zkušenostech s tím, že
sám byl svědkem toho, jak se jim ve třídě dařilo. Jistý čas si vyžádá i čtení studentských portfolií, která byla představena výše. Zejména pokud se předmětu účastní větší počet studentů,
nabízí se hledat spolupracovníka – ať už fakultního kolegu, nebo bývalé studenty tohoto předmětu, z nichž někteří jistě rádi pomohou s přípravou předmětu.
Materiálně předmět nijak výrazně náročný být nemusí, učitel si vystačí s klasickou seminární
místností a možností kopírovat materiály, pokud je nenechá studenty stáhnout z internetu.
Celou výuku dokáže zabezpečit i jediný učitel, ale z mnoha ohledů je dobré předmět učit ve
spolupráci s kolegy nebo za pomoci studentů, kteří předmět absolvovali v minulých letech. To
je i zkušenost z Právnické fakulty UK, kde vyučující zapojil do výuky předmětu několik bývalých absolventů tohoto předmětu (v současnosti studentů vyšších ročníků nebo doktorandů)
a spolupráce se oboustranně osvědčuje.
Jednou připravený kurz je možné po aktualizaci materiálů a zohlednění studentské zpětné
vazby víceméně použít i v následujících letech. Stěžejní část celého předmětu samozřejmě
představuje praxe na středních školách, která se nutně vždy odvíjí od konkrétní třídy a studenta práv, který v ní vyučuje, základní úvod do didaktiky práva může být ovšem stejný jako
v předešlých letech, pokud se osvědčil.
i. Požadavky
Studenti musí mít především chuť se do předmětu zapojit, věnovat mu dostatek času a mít
dost odvahy a ochoty zkusit si sami právo vyučovat na vybrané střední škole. Předchozí pedagogické zkušenosti jsou sice výhodou, ale dobře dokáží ve školách obstát i studenti, kteří
předtím nikde neučili, zejména pokud se řídí doporučeními z úvodní části kurzu. Potřebné
právní znalosti studenti buďto již mají, nebo si je osvěží či doplní před hodinou, jelikož se
jedná o studenty třetích a vyšších ročníků.
64
Jedná se o velmi časově náročný předmět, který počítá s aktivním zapojením studentů. I když
studenti vyučují „jen“ cca 2 hodiny týdně po dobu 4–6 týdnů s tím, že hodiny mohou chystat
ve spolupráci s ostatními studenty, jednu vyučovací hodinu ve výsledku připravují několik
hodin, což je zpravidla víc, než původně plánovali. Současně je dobré, aby pokud možno po
každé odučené hodině následoval i společný rozbor dané hodiny – s fakultním učitelem, ostatními studenty nebo učitelem středoškolským. Jistý čas si vyžádá i vyhotovení portfolia.
Naprostá většina studentů, kteří předmět absolvují, jsou velmi spokojení a mají pocit, že se
něco důležitého naučili. Oceňují zejména praktičnost předmětu, možnost uplatnit teoreticky
nabyté znalosti v praxi, možnost komunikovat s laiky a příležitost učit se spolupráci v tříčlenném týmu. Za podstatné považují také možnost zlepšit své rétorické schopnosti a příležitost
získat podrobnou zpětnou vazbu na své vystupování před třídním kolektivem. Současně mnozí
zažijí pocit, že jim předchozí roky studia práv pomohly odpovídat na otázky studentů a vysvětlit nejrůznější právní jevy, což bývá zážitek veskrze pozitivní a motivující. Všechny tyto zkušenosti jistě využijí i ve své profesní budoucnosti.
h) Vybrané zdroje
ARMERTMAN, Lee; McMAHON, Edward. Street Law: A Course in Practical Law. McGraw-Hill/Glencoe, 2009. ISBN 03-140-2935-4.
Georgetown University Law Center: D.C. Street Law Program [online]. [cit. 2012-09-28]. Anglicky.
Dostupné z: <http://www.law.georgetown.edu/academics/academic-programs/clinical-programs/our-clinics/DC-Street-Law-Program/index.cfm>
Právo pro každého: učebnice Právo pro každý den – Street Law. 1. vyd. Praha: Partners Czech,
2001. ISBN 80-238-7914-6.
Streetlaw web site. [online]. 2003 [cit. 2012-09-28]. Anglicky. Dostupné z: <http://www.streetlaw.com>
5. Obecné závěry
a) Popis metodiky
Výše popsané předměty využívají metody „práce s živými případy“, která je založena na zprostředkování konkrétní zkušenosti studentovi a její teoretické reflexi. Díky této metodě studenti
využívají nabyté teoretické znalosti některé oblasti práva přímo v praxi, a to tak, že jsou sami,
řečeno laicky, vpuštěni do běžného poradenského života. Veškeré své kroky – jelikož se stále
jedná o nedostudované právníky – samozřejmě konzultují s mentory či dalšími odborníky a jsou
jimi ve svém konání odborně vedeni. Žádný krok nemohou učinit bez toho, že by jej odsouhlasil
kvalifikovaný odborník, osoba detailně znalá daného oboru. Studenti si ale sami otestují, jak
aplikovat teoretické poznatky v praxi, sami navrhují cesty, sami získávají relevantní informaci,
sami připravují písemné podklady či případná podání, sami vytvářejí prezentace, sami stojí proti
klientovi, ať jím je osoba potřebná právní porady, anebo středoškolský student, který se učí
základy práva.
V současné době je mezi předměty využívající uvedené metody při výuce na Právnické fakultě UK
v Praze možné řadit právě výše uvedené čtyři předměty, resp. lepší je použít výraz programy,
neboť jsou obvykle složeny z více předmětů. Každý z nich je trochu jiný, a to nejenom oblastí
65
práva, na kterou se zaměřuje; jeden každý využívá trochu jiných možností, které práce s živými
případy skýtá. Uvedené programy byly detailně popsány a zhodnoceny výše. Obecně k nim lze
říci, že všechny využívají tzv. model zážitkového učení, označovaný jako Kolbův cyklus, o němž
se zmiňuje již úvodní kapitola této publikace.16
b) Přínosy metody
Metoda práce s živými případy je pro studenty velice přínosná právě díky tomu, že prochází celý
Kolbův cyklus a obsáhne každý typ. Student díky kontaktu se skutečným klientem (poradenství
rozličným klientům, účast na legislativním procesu, výuka na střední škole) získá konkrétní zkušenost, kterou reflektuje (při diskusích na společných seminářích, díky diskusi s mentorem, učitelem), následně ji vyhodnotí a převede do abstraktních pojmů a využije své zkušenosti ve své
budoucnosti (při poradenství klientovi, přípravě prezentací apod.). Tak si nejen zapamatuje
látku, ale je také schopen ji zasadit do kontextu a aktivně využít. Vedle toho zjistí, jakých chyb
a omylů se může při aplikaci právních norem či komunikaci s klienty dopouštět, a má možnost
své postupy přehodnotit a změnit. Díky zapojení vyučujících z PF UK je zpětná vazba nejen
z praxe, ale i z teorie, včetně diskusí o ideálním stavu věcí v konfrontaci s reálným světem.
Dále se v metodice, kterou využívají uvedené programy, ukazuje jako velmi výhodné propojení
s přímou praxí, jež dává studentům konkrétní zkušenosti, na které mohou navazovat svými teoretickými úvahami. Vyučující studentům zprostředkují teoretické znalosti a posléze i praxi, čímž
napomohou lepšímu pochopení teoretické látky. Mohou studenty pozorovat, jak propojují své
teoretické znalosti s okolnostmi konkrétního praktického případu a poskytnout jim rady ohledně
směru, jakým jít – student si ale cestu musí najít sám, čímž se naučí nejvíce. Dále vyučující studentům vysvětluje, proč je ten který směr či konkrétní navrhované opatření vhodné či nikoli.
Možnost poskytovat zpětnou vazbu ještě v průběhu studia je velmi důležitá, protože učiteli umožňuje působit na studenta nejen z hlediska předávání znalostí, ale také diskusemi o profesní odpovědnosti, o etice, předáváním pozitivních vzorů chování ve vztahu ke klientovi, obecněji i rozvíjením vztahu studenta jako budoucího právníka ke společnosti,17 jíž má sloužit, a nikoli ji využívat k vlastnímu obohacení. Nezanedbatelný je také rozvoj týmové práce a samostatnost v řešení
problémů. Základem všeho pak je rozvíjení smyslu pro spravedlnost, pochopení, že právník
nemusí být jen bezduchým vykladačem konkrétního ustanovení zákona. Díky tomuto všemu se
student látku nejen naučí, ale také ji pochopí a lépe si ji zapamatuje pro budoucnost. To vše uvedená metoda umožňuje a dává tak učiteli možnost se podílet nejen na poskytování teoretické
průpravy, ale i na rozvoji právní osobnosti studenta.
c) Limity metody
Metoda je především značně časově náročná pro vyučující i studenty. Vyžaduje desítky hodin
práce pro všechny zúčastněné. Menší množství času znamená vždy nižší kvalitu výuky.
16
17
Uvedený cyklus lze také využít k dělení studentů do čtyř typů; každý z nich se naučí nejvíce v jedné z fází
cyklu. Kolb hovoří o a) aktivistech, b) reflektorech, c) teoreticích a d) pragmaticích. Aktivista se tak nejlépe učí, pokud se může sám interaktivně zapojit, reflektor ocení pozorování a odstup, teoretik rád hledá
souvislosti a systém, pragmatik procvičuje postupy v praxi. Model zážitkového učení i Kolbovo rozlišení
osobností jsou v české literatuře podrobně popsány také např. v publikaci TOMOSZKOVÁ, V.; TOMOSZEK,
M. (eds.): Kurz právnických dovedností. Olomouc: Iuridica Olomucensis o. p. s., 2008.
O podobných výstupech jakožto důležitých hovoří i P. T. Ewell. Uvedené požadavky patří do souboru výstupů, které uplatňují instituce ve Spojených státech. Výstupy berou v potaz průměrné výsledky studentů,
požadavky na akreditaci institucí, požadavky od externích investorů (stakeholders) i politiků. Srov. Ewell,
P. T. The Self-regarding Institution: Information for Excellence. Boulder, Colorado, USA: National Center for
Higher Education Management Systems, 1984.
66
Průběh praxe velice záleží na spolupracujících organizacích. Spolupráce – alespoň v případě projektu – byla téměř vždy založena na osobních kontaktech vyučujících, anebo tuto praxi vedli
sami. Vyučující také museli do určité míry „hlídat“, zda zapojení studentů do praxe v organizacích odpovídá jejich představám a představám o tom, co je z výukového hlediska přínosné. Tato
závislost na osobních kontaktech a zároveň i časová náročnost spolupráce je limitem, neboť v případě, že se vyučujícímu nedostává času, může to mít značný vliv na kvalitu výuky. Je třeba neustále s organizacemi komunikovat a také si žádat zpětnou vazbu ze strany studentů (aby, lidově řečeno, na praxi jen nevařili kávu).
Metoda je také finančně náročná, pokud je vyučující placen za svůj čas mimo standardní pracovní poměr a pokud je hrazen čas neziskových organizací. Vyučující obvykle uvedené předměty
dělají bez nároku na speciální odměnu, stejně tak organizace obvykle přijímají studenty na praxi
zdarma. Projekty jako Právo pro praxi pomáhají vyrovnat tento nepoměr.
Zpětnou vazbu získává vyučující v první řadě od studentů. Ať už k jejímu získání využije dotazníky, nebo rozhovor se studenty, v každém případě se jedná o mimořádný zdroj informací, zejména pokud se učiteli podaří vzbudit ve studentech důvěru.
Dalším zdrojem zpětné vazby jsou instituce, ve kterých studenti vykonávají své praxe. Je dobré,
aby s nimi byl vyučující v pravidelném kontaktu a zjišťoval, jak hodnotí praxi studentů a co by
případně z jejich pohledu mělo být změněno.
V obou případech slouží zpětná vazba k obohacení kurzu do budoucna, protože řada konkrétních
požadavků na vedení předmětů vyplyne právě až z praxe. Další možností, jak zajistit evaluace, je
zapojit externího sociologa, což se v rámci projektu také stalo. Předběžné výsledky sociologické
analýzy je možné dohledat v poslední kapitole této publikace.
Velmi dobrým aspektem metody práce s živými případy je poskytování zpětné vazby. Při běžné
zkoušce ze znalostí lze zjistit, jak se student naučil látku, můžeme prověřit jeho schopnosti učit se.
Nezjistíme nic o tom, zda je schopen přijaté informace i využít. V případě např. zápočtových testů
formou klauzurních prací je získávána i určitá zpětná vazba ke schopnostem látku aplikovat, ale
jde o jeden výstup, nikoli sledování celého procesu aplikace. Absolvování stáže studenty také
nemusí vždy zaručit správné pochopení teorie, může znamenat jen přejímání určité interpretace
naučené teorie od autority, která danou materii aplikuje, bez kritického zhodnocení tohoto procesu. Při využití metody práce s živými případy však vyučující nejen zprostředkuje studentům teorii
a následně sleduje, zda si ji osvojili; má navíc možnost zabývat se jednotlivými fázemi aplikace
teorie, a to včetně získávání relevantních informací, jejich zpracování a případných písemných
výstupů. Zde lze citovat výstižné: „Praxe sama o sobě efektivní učení nezaručuje. Pokud se máme ze
zkušenosti něco naučit, musíme se z nich poučit: přemýšlet o nich, vztahovat je k teorii a poté naplánovat, jak bychom příště mohli danou věc provést lépe. Když svůj plán uskutečníme, je opět nutné jej
zhodnotit – a tak tento proces stále pokračuje.“18Teoretické znalosti mohou studenti získávat buďto
absolvováním jednosemestrálního předmětu, anebo několikatýdenního teoretického kurzu, či teoretickými vstupy v době praxe. Možnosti jsou různé, nelze říci, že by se osvědčil jeden více než
druhý. Zde záleží i na možnostech vyučujících (pedagogů) a jejich chuti do kratší či delší časové
investice; obecně je možné každý předmět vyučovat v kratší i delší verzi. V případě kratšího kurzu
je pak namístě doplňovat praktickou část o teoretické vstupy k podtématům, v případě delšího teoretického kurzu je možné se v praxi více zaměřit na reflexi.
18
Srov. PETTY, G. Moderní vyučování. Praha: Portál, 2006.
67
Dalším důležitým přínosem této metody je poměrně značná motivovanost studentů. O zapsání do
těchto předmětů žádají studenti, kteří jsou ochotni věnovat značnou část svého času a energii
práci v předmětu. Je logické, že po nich potom vyučující může požadovat víc než v jiných předmětech, na které se studenti např. zapisují proto, že se jedná o předměty povinné.
68
C. Výuka prostřednictvím vícedenních odborných seminářů konaných mimo
prostory vzdělávací instituce (Jitka Hanko, Theodor Klán)
1. Vícedenní výjezdní seminář – Škola lidských práv (ŠLP)
a) Úvod
Vícedenní výjezdní seminář je specifickou formou výuky, která byla v rámci projektu Právo pro
praxi pilotně vyzkoušena ve dvou akademických letech. Náročnost programu a způsob a intenzita výuky samozřejmě závisí především na organizátorech, nicméně tento typ výuky umožňuje
kompaktní, soustředěnou, intenzivní práci s minimálními přerušeními a bez vytrhování studentů
z kontextu probíhajícího programu.
Vícedenní výjezdní seminář se v rámci projektu Právo pro praxi uskutečnil pod názvem Škola lidských práv, jako předmět byl garantován Katedrou mezinárodního práva, a byl primárně zaměřen
na ochranu lidských práv. V obou uspořádaných vícedenních (5denních) seminářích bylo odučeno více než 60 výukových hodin a 18 hodin besed s hosty. Víceméně každý výukový blok navíc
vyžadoval předběžnou přípravu studentů z předem zaslaných materiálů a podkladů.
Metoda vícedenního intenzivního semináře s ubytováním studentů v jednom objektu mimo fakultu a bydliště umožňuje mnohem intenzivnější práci na tématech výuky, dlouhé výukové bloky
umožňují použití časově náročnějších metod výuky, zároveň poskytuje prostor pro výměnu názorů a pohledů na probíraná témata, a to – mimo jiné – v neformálním prostředí např. večerních
setkání, a to jak mezi studenty samotnými, tak s lektory, případně hosty.
Tento typ upořádání výuky v neposlední řadě přispívá k vytváření profesních i přátelských kontaktů mezi studenty různých ročníků v rámci jedné fakulty, což má jednoznačně pozitivní vliv na
posílení vědomí neformální sounáležitosti s touto fakultou.
U vícedenního výjezdního semináře je potřeba definovat jeho zásadní cíl a zjistit, zda se ho nedá
dosáhnout běžnou výukou a jaká jsou pozitiva využití této metody výuky. Následující kapitola
proto nabízí na příkladu realizovaných dvou ročníků Školy lidských práv (dále též ŠLP) použití
této metody. Dá se použít u homogenní skupiny studentů jednoho ročníku, pro předstátnicovou
přípravu, pro studenty píšící diplomové práce z příbuzného oboru na různých katedrách, případně pro studenty prvních ročníků jako průřez právními obory nebo profesemi. Dá se použít napříč
ročníky, kde se může věnovat tématům, kterým není ve fakultním kurikulu vymezen dostatečný
prostor, novým oborům práva, které se teprve rozvíjejí. To vše musí lektor posoudit předem a ve
výsledku rozhodnout, zda je pro jeho cíl tato metoda přínosem.
b) Cíl předmětu
Lidská práva jsou oblastí, na kterou lze nahlížet z různých rovin a úhlů. Jsou oblastí, která bude
vždy aktuální jak v mezinárodněprávním, tak vnitrostátním kontextu, jelikož jsou důležitá ve
vztazích mezi jednotlivcem a státem. Regulují výkon státní moci nad jednotlivci, podřizují ji kontrole, zaručují svobody jednotlivcům v jejich vztazích mezi sebou a vůči státu a požadují na státech, aby uspokojovaly základní lidské potřeby osob v mezích jejich jurisdikcí.
Přesto je to oblast výuky, která je často pojímána jako překvapivě marginální a vyučována v obecné poloze bez důrazu na praktickou a každodenní přítomnost v našich životech. I v praxi je oblast
lidských práv marginalizována a jejich hlavní garant – stát a jeho instituce – nedokáže vždy zajistit jejich progresivní ochranu. V tomto směru je funkce státu velmi často nahrazována fungováním občanské společnosti, především neziskovými a nevládními organizacemi.
69
Prvotním cílem ŠLP bylo studenty seznámit s praktickými stránkami ochrany lidských práv ve
vícerém smyslu: lektory jsou právní odborníci z neziskových organizací, které se zaměřují na jednotlivé aspekty ochrany lidských práv, ze státní správy i soukromé sféry, studenti pracují s případy z praxe a pracují metodami, které simulují reálné situace.
Studenti získávají větší přehled o tom, jak je možné lidská práva prosazovat v každodenním životě, ve své profesi. Cílem ŠLP je vzbudit u studentů větší zájem o lidská práva a přispět k tomu,
že respekt lidských práv se stane trvalou součástí rozhodování a jednání budoucích právníků
v jejich profesích. Zároveň je jim představena celá škála činností neziskového sektoru a právních
expertů, kteří v něm pracují. Získávají tak – mnohdy zcela nečekaný – obraz možného povolání
právníka.
Sekundárně ze samotného interaktivního charakteru výuky v rámci ŠLP plyne další cíl/výsledek
ŠLP, a to rozvoj osobních a sociálních/profesních dovedností studentů: znalost a uvědomování si
sama sebe, posuzování a pochopení vlastních motivů ve vztahu k druhým, uvědomění si vlastních
předsudků a kolektivních archetypů. Na druhé straně se rozvíjí komunikační dovednosti: naslouchání, vzdorování tlaku skupiny či lektora, rozvoj argumentačních schopností a dále pak dovednosti při řešení konkrétních, reálných problémů: vyhledávání informací, přijímání rozhodnutí,
správné usuzování a řešení konfliktů.
c) Cílová skupina
Škola lidských práv je určena pro studenty 3.–5. ročníků, především proto, že je k řešení problémů, se kterými se pracuje, potřebná určitá úroveň vědomostí, na jejichž základě se může pracovat v náročnějším módu práce, dochází k rozvíjení těchto vědomostí a naplňuje se tak primární
funkce vysokoškolského semináře. Účast studentů nižších ročníků přináší přesto pozitivní vklad
v tom, v nadsázce řečeno, že tam, kde jedni hledají paragrafy, oni používají „selský rozum“, který
mnohdy zcela rozvrátí komplikované teoretické konstrukce a vrací právo tam, odkud vychází – ke
spravedlnosti a základním otázkám fungování lidské společnosti a individua v ní.
Velikost skupiny je omezena požadavkem na aktivní participaci účastníků v debatách, skupinové
práci a maximálním využití zapojení studentů do práce. Ideální velikost skupiny je 20–25 studentů.
d) Způsob výuky
Základní východisko výuky na ŠLP lze shrnout do pojmů: interaktivita, odbornost, praxe. Výuka
je založena na aktivní participaci studentů formou diskuse, samostatného zpracovávání případů,
hledání postupů právního řešení zadaného problému a skupinové práce.
Praktický charakter výuky je založen především na výběru lektorů z praxe. Praktická orientace se
dále promítá ve výběru a struktuře výukových bloků. Studenti v drtivé většině po krátké rekapitulaci teorie přecházejí k řešení konkrétních případů z praxe, ať už osobní, nebo praxe lektora.
Praktickou část výuky naplňují také bloky věnované praktickým komunikačním dovednostem,
jejichž výběr vychází z variability právních profesí a studia.
Co se struktury semináře týče, je dobré věnovat velkou pozornost zahájení. V úvodu celého vícedenního semináře je potřeba zorganizovat seznámení účastníků mezi sebou i s programem. Pro
seznámení účastníků je možné použít některou z mnoha seznamovacích aktivit.
Velice dobré a osvědčené je na začátku zapsat jednotlivá očekávání a zároveň obavy studentů
z tohoto setkání. Organizátorovi dává možnost hned na začátku korigovat některé představy,
domluvit pravidla, vyvrátit obavy, vysvětlit nejasnosti. Papír se zapsanými obavami a očekáváním je dobré uložit, aby se mohl použít při závěrečném hodnocení kurzu.
Uvedení do semináře se daří prostřednictvím hry, ve které si studenti vlastně začnou hned první
večer osvojovat metodu práce, kterou v průběhu pobytu mnohokrát uplatní. Jde o výběr případu,
70
který je možné posuzovat přísně právnicky, ale i laicky. Na ŠLP se osvědčil „případ tří námořníků“. Jedná se o skutečný případ, ve kterém bez předběžné průpravy studenti řeší etické otázky,
dostávají se k dichotomii zákona a spravedlnosti, takže již v úvodu řeší zásadní otázku, která
často provází případy porušování lidských práv.
BOX 17: Příklad seznamovací aktivity
Kdo sedí vedle mě
Studenti sedí v kruhu, lektor/ka je rozdělí do dvojic, jak sedí vedle sebe. Studenti mají 3–5 minut (podle velikosti skupiny) na to, aby si navzájem o sobě sdělili základní informace: jméno,
zájmy a co považují za důležité o sobě říct – lektor může doplnit zadání např. o důvod, proč
se student přihlásil na tento předmět. Po uplynutí stanovené doby dvojice všem ostatním
představují jeden druhého maximálně v několika větách – to může stanovit lektor podle velikosti skupiny. „Vedle mě sedí Hana, chodí do 4. ročníku, tančí street dance, baví ji správní právo,
mluví finsky a ráda cestuje. Přihlásila se, protože ji zajímá životní prostředí.“
Výhodou tohoto typu představování je podání rozšířené informace o jedinci, i to, že ho představuje někdo jiný. Odstraňuje se tak bariéra ostychu, který mnozí cítí, když mají více hovořit
o sobě před neznámými lidmi. V krátkém časovém úseku se lektor a studenti o sobě dozvědí
poměrně velké množství informací.
Potřebné materiály, realizační pomůcky / personální náročnost / časová náročnost:
příprava 5 minut, průběh aktivity podle počtu účastníků, cca 20 minut u 20 představení.
Případ tří námořníků
Skutečný případ 4 ztroskotaných britských námořníků z plachetnice Mignonette z roku 1884
je dobrým příkladem procvičení práce ve skupině, argumentace, řešení etických otázek, které
mohou být v rozporu se striktním výkladem zákona.
Zadání:
Při ztroskotání lodi uprostřed Atlantického oceánu se ve člunu s minimálními zásobami jídla
a vody zachránili čtyři námořníci. Byl to kapitán Thomas Dudley, první důstojník Edwin Stephans, námořník Ned Brooks a Richard Parker – 17letý plavčík. Během pár dní bylo jasné, že
zemřou žízní nebo hladem. Kapitán v tom smyslu i psal své manželce. Kapitán proto navrhl, že
by měli losem vybrat jednoho, kterého zabijí a snědí, aby ostatní přežili. Plavčík byl zesláblý,
nekomunikoval, další dva návrh odmítli. Prohlásili: "Pokud máme zemřít, měli bychom zemřít
všichni společně."
Během dalších dní kapitán přesvědčil Stephanse, že jeden z nich musí být obětován pro
záchranu ostatních a že jasným kandidátem je Richard Parker. Byl sirotek, neměl ani manželku, ani rodinu a byl již blízko smrti. Ostatní věděli, že se blíží k pásmu, kudy vedou lodní trasy.
Dohodli se na tom, že pokud neuvidí loď ani další den, Richarda zabijí. Brooks se nechtěl zabití účastnit, uchýlil se na druhou stranu člunu a schoval se, aby nic neviděl. Kapitán bodl plavčíka do krku, Stephans držel plavčíkovi nohy. Smrt nastala okamžitě. Všichni tři vypili krev a jedli srdce a plíce tři následující dny. Čtvrtý den je zachránila německá loď Montezuma. Všichni
tři byli velmi zesláblí. Prvního důstojníka a kapitána museli vytáhnout na loď pomocí lana.
Zachránění muži nakonec přistáli v Anglii.
Otázka: Jak byste se zachovali vy v podobné situaci? Spáchali podle vás námořníci nějaký zločin a jaký?
71
5–10 minut na diskusi
Pokračování zadání:
Dudley, Stephans a Brooks předstoupili před Námořní úřad, aby vysvětlili příčinu chlapcovy
smrti. Případy podobné tomuto se stávaly i v minulosti, a tak Dudley, Stephans a Brooks byli
velice překvapeni, že byli okamžitě obviněni z vraždy. Později byl Brooks viny zproštěn.
Následuje rozdělení studentů na tři skupiny: žalobci, obhájci a soudci.
5–10 minut (podle diskuse k předešlé otázce – zda se ukázalo příliš rozporů mezi názory, nebo
naopak panuje shoda v pohledu na věc)
Zadání: Připravte si argumenty pro obhajobu, žalobu, pro rozsudek.
Následuje malý moot court – 5–10 minut žaloba, 5 minut obhajoba, 5 minut na poradu soudců a vynesení rozsudku.
Shrnutí: Konfrontace s rozsudkem – Rozsudek soudu zněl, že Dudley a Stephans jsou vinni vraždou. Trest smrti, běžný trest za vraždu, byl v jejich případě změněn na šest měsíců vězení.
Diskuse 5–10 minut o rozsudku, možnost vybrat analogie ze současného života a jejich řešení a dilemata (tím se může diskuse prodloužit podle potřeb lektora a zájmu studentů). Lektor
musí být zdatný moderátor diskusí.
Zároveň si hned v neformálním prostředí seznamovacího večera vyzkouší relativně častý model
skupinové práce. Studenti nejdříve musí individuálně rozhodnout, zformulovat své argumenty,
postupně se slučují do větších skupin, kde argumenty formulují společně. Nakonec je veřejně
obhajují a své postoje vysvětlují.
Z každé právní oblasti, na kterou je vícedenní seminář zaměřen, je možné zpracovat do podobné
hry nějaký právně zajímavý případ, kde má organizátor k dispozici příběh, možné protichůdné
pozice, různé role, které studenti mohou zastávat, a rozsudek nebo jiné ověřené právní řešení,
které slouží na závěr jako vysvětlení právních závěrů.
Co se uspořádání výuky týče, osvědčila se výuka v blocích a besedy s hosty. Výukové bloky byly
v jednom dni 2–3. Výuka se odehrávala v dopoledním (9–12) a odpoledním bloku (14–17). Případně se mohou použít tři bloky kratší. Počet bloků záleží na tom, zda je večer ještě naplánovaná beseda s hostem. Je potřeba také zohlednit náročnost výuky ke konci týdne, takže je lepší ke
konci dávat více kratších bloků, kdy je koncentrace snadnější.
Obvykle trvá blok 3 hodiny, tj. 4 výukové hodiny, s přestávkami (větší – cca 15 minut – po 90 minutách, kratší – 5 minut – po 45 minutách). Tento rozsah výuky ponechává dostatek prostoru na
rekapitulaci základních teoretických východisek, jejich procvičení na praktických případech různou formou skupinové práce, diskusi a zhodnocení celé aktivity. Tento model blokové výuky se
organizátoři snaží prosadit jako výchozí model.
Tři hodiny výuky dále nabízejí možnost kratší simulace, malých simulovaných soudních jednání
(moot court), které se stávají velmi často používanou metodou. Není vyloučena ani celodenní
aktivita vzniklá sloučením dvou až tří výukových bloků. Toto je nesporná výhoda výjezdního se72
mináře, kde časová dotace jednotlivých aktivit není omezena běžným rozsahem 45 až 90minutové výuky.
Výuku s lektory doplňují večerní besedy s hosty. Hosty zpravidla bývají významné osobnosti
právního života. Formát besedy může být libovolný. ŠLP pracuje s formátem volného úvodu, kdy
host představí svou profesi a zvolí jeden nebo více aspektů své specializace, které považuje za
zajímavé nebo kontroverzní. Případně může vybrat jeden specifický, nebo naopak zcela aktuální
problém, kterým se v dané chvíli zabývá. Po krátkém úvodním slovu je zahájena debata, ve které
mají hlavní prostor studenti. Večerní debaty s hosty jsou obvykle 90minutové, od 20 hodin.
Příklad programu – zde program ŠLP 2012
Výjezdní seminář – Škola lidských práv 2012
Jůnův Statek, Sedlec u Prahy, 30. 9. – 4. 10. 2012
Dopoledne
Neděle 30. 9.
Odpoledne
14.00–16.00
Ubytování
Pondělí 1. 10.
9.00–12.00
Antidiskriminace
Michal Čermák (bývalý vedoucí
Antidiskri- minačního oddělení,
Veřejný ochránce práv)
Úterý 2. 10.
9.00–12.00
Řekni, co si myslíš, a dosáhni,
čeho chceš (komunikační
dovednosti)
Jan Gruber
Středa 3. 10.
9.00–12.00
Mezinárodní aspekt
pronásledování nacistických
zločinců
David Kohout (PF UK)
Čtvrtek 4. 10.
9.00–12.00
Hate crimes
Klára Kalibová (InIustitia)
Večer
16.30–18.00
Tři námořníci:
„icebreakers“
na úvod
19.30–21.00
prof. Vladimíra Dvořáková
předsedkyně Akreditační
komise
14.00–17.00
Lidskoprávní aspekty zásahů do
způsobilosti k právním úkonům
Zuzana Durajová,
Maroš Matiaško
(Mental Disability Advocacy Center)
14.00–17.00
19.00–21.00
Řekni, co si myslíš, a dosáhni, čeho
chceš (komunikační dovednosti)
Jan Gruber
14.00–17.00
Účast veřejnosti na rozhodování
v praxi
(Ekologický právní servis)
14.00–17.00
Profesní etika právníka
Vítězslav Dohnal (Pro bono aliance)
JUDr. Václav Láska
advokát
17.30–19.00
JUDr. Lenka Bradáčová
vrchní státní zástupkyně v Praze
17.30 – 19.00
Večeře, odjezd
73
Diskuse jsou dobrým doplňkem výuky především proto, že studenti mají možnost rovnou aplikovat nové poznatky, případně je konfrontovat s postoji hosta. Atraktivita zvolených hostů samozřejmě přispívá k celkovému dojmu ze semináře. Ve zpětných vazbách se často objevuje údiv
a radost studentů z toho, že v tak malém počtu 20 lidí mají téměř exkluzivní možnost neformálně diskutovat např. s ministrem spravedlnosti, předsedou Ústavního soudu a dalšími významnými osobnostmi právního života.
Proaktivní přístup studentů je zásadní pro dobré fungování semináře a pro jeho efektivitu. Od
samého začátku, už sepsáním očekávání od semináře, se stávají studenti aktivními participanty.
Po každém výukovém dni probíhá následující ráno, před zahájením výuky, stručné zhodnocení
výuky předchozího dne – pozitiva i negativa, dojmy z každého výukového bloku.
Na konci pobytu se spolu s organizátorem vrací studenti k původnímu zápisu očekávání a obav
a projdou je bod za bodem, zda se očekávání naplnila, co se nepodařilo, v čem je ŠLP naopak
předčila. Toto je velice významná rekapitulace pro studenty, protože zpětně zhodnocují svoje
vlastní představy a provádějí korekce. Tím se minimalizuje zkreslení výsledného vnímání semináře a umožňuje to studentům reflektovat i jejich vlastní podíl na průběhu semináře.
Dále jsou studentům rozdány anonymní evaluační dotazníky, které stručně shrnují výuku, organizaci a dojmy z celého pobytu. Dotazník je vyhodnocen, hodnocení je zasláno jednotlivým lektorům se souhrnem připomínek k jejich výuce. Organizátor ŠLP s pomocí dotazníků může modifikovat charakter a průběh dalšího ročníku. Zásadní je zároveň účast garantujícího pedagoga na
výjezdním semináři, aby mohl dobře vyhodnotit zpětnou vazbu od studentů a od organizátora.
Poznatky potom zpracovává ve zprávě použité pro organizaci dalších ročníků tohoto typu výuky.
74
Příklad dotazníku
PF UK PRAHA – ŠKOLA LIDSKÝCH PRÁV, 30. 9. – 4. 10. 2012
DOTAZNÍK
Milá účastnice, milý účastníku Školy lidských práv,
prosíme Vás o vyplnění tohoto dotazníku (samozřejmě anonymně).
Kde je to možné, zakroužkujte hodnotu na stupnici od jedné do osmi (1–8), kdy:
1 značí nejhorší (nejmenší spokojenost)
8 značí nejlepší (největší spokojenost)
Jde nám o hodnocení relativní, tedy porovnání jednotlivých bloků mezi sebou. I pokud se Vám
líbila většina bloků, zkuste mezi nimi určit, které více a které méně, a podle toho dávejte
známky.
I blok, který se Vám líbil, může dostat při porovnání s ostatními třeba 3.
Současně pod každým programovým blokem najdete místo pro vyjádření Vašich připomínek a
postřehů.
A. všeobecně
úroveň stravování
úroveň ubytování
celková organizace ŠLP
zápis do předmětu
instrukce a informace před odjezdem
organizace v průběhu workshopu
12345678
12345678
12345678
12345678
12345678
12345678
B. program
1. Jan Vyklický (Soudcovská unie ČR) – Lidská práva pod ochranou soudní moci
12345678
připomínky: .......................................................................................................................
...........................................................................................................................................
2. Jan Gruber – komunikační dovednosti
12345678
připomínky: .......................................................................................................................
...........................................................................................................................................
Další výukové bloky k doplnění dle programu
75
C. poznámky
Zajímalo by nás, jak jste se o ŠLP dozvěděli, jak Vám vyhovovalo složení výukových bloků,
témat, výběr lektorů (poměr fakultních/nefakultních expertů) atd.
Pokud máte jakékoli jiné připomínky (třeba i pochvalné) k čemukoli, co se týká ŠLP, směle do
toho a nešetřete místem:
Děkujeme.
f) Předmět z pohledu pedagoga
i. Požadavky
V této části příspěvku se zaměříme jak na požadavky, které jsou kladeny na organizátora ŠLP,
tak na požadavky, které by měli splňovat lektoři a na které by měl organizátor předmětu myslet při výběru vhodných lektorů. Je potřeba zdůraznit, že vícedenní seminář může buď celý organizovat pedagog-organizátor, nebo může část úkolů přenést na externí subjekt. Tak tomu bylo
v případě ŠLP, kde organizaci, programové zajištění a samotný průběh zajišťovala nezisková
organizace Pro bono aliance. V případě, že se pedagog rozhodne seminář uspořádat vlastními
silami, je potřeba samozřejmě počítat s mnohem větším množstvím času, energie a práce.
Pedagog-koordinátor by měl mít odborné znalosti a zkušenosti s organizováním vzdělávacích
seminářů. Je potřeba, aby uměl zpracovat harmonogram postupu, být flexibilní v případě
změn programu, musí být schopen pracovat v termínech a vyžadovat jejich dodržování od dalších spolupracovníků. Ke kvalitní přípravě a průběhu vícedenního semináře jsou nezbytné
dobré kontakty na osoby z právního prostředí, které mohou v rámci předmětu a v souladu se
zaměřením předmětu studentům nabídnout své zkušenosti z praxe jako lektoři. Musí mít také
kontinuální, aktuální přehled o zajímavých případech, osobnostech a tématech, které může
pro organizaci semináře použít. Podstatná je také znalost poměrů v dané vzdělávací instituci,
pod jejíž záštitou se předmět koná. Při výběru lektorů by měl koordinátor především sledovat,
zda jsou schopni vyučovat i jinak než frontálně, zda jsou schopni předávat své vlastní, dlouholeté zkušenosti z praxe v daném oboru, kterému se věnují, studentům. Výhodou je vždy kreativita, flexibilita a otevřenost pro spolupráci s koordinátorem.
Školu lidských práv zajišťovala po obsahové a organizační stránce nezisková organizace Pro
bono aliance, která má s pořádáním tohoto typu výjezdních seminářů dlouholeté zkušenosti.
Další popis se proto vztahuje na situaci, kdy pedagog komunikuje s garantem, dodavatelem a se
studenty.
Přípravu na konání výjezdního semináře je nutno zahájit nejpozději 6 měsíců před termínem
konání. Škola lidských práv se koná v období konec září – říjen, proto byl duben–květen optimálním obdobím pro zahájení přípravy. Z pohledu propagace předmětu a výběru studentů
jsou lepším termínem konání jarní měsíce (ovšem s ohledem na výuku a zkouškové období),
protože podzimní termín je komplikovaný letními prázdninami, kdy je ztížená komunikace se
všemi zúčastněnými.
76
Pokud se jedná o nový předmět, je potřeba zajistit včasné podání žádosti o zařazení předmětu do informačního systému na vědeckou radu. Dále je třeba ohlídat sepsání anotace a začlenění předmětu do informačního systému, přiměřené kreditové ohodnocení a ponechat dostatek času na informační kampaň, v rámci které by se o předmětu měli dozvědět studenti.
V neposlední řadě je třeba včas vybrat studenty, kteří se budou moct semináře zúčastnit.
Příprava vícedenního výjezdního semináře zahrnuje především vyhledání vhodného dodavatele, vypracování harmonogramu příprav do termínu konání semináře, dohodu o rozdělení
úkolů, tj. sestavení programu a zajištění lektorů, zajištění prostor, sestavení rozpočtu nákladů, propagaci mezi studenty a výběr studentů. Dalším krokem koordinátora je účast na samotném semináři, kterého se účastní jako supervizor, moderátor – včetně večerního programu
s hosty a studenty.
Celkově jde o relativně časově náročnou aktivitu, jejíž příprava je rozložena do více měsíců
s různou intenzitou práce.
Přibližně 6 měsíců před termínem konání je potřeba organizačně ošetřit konání semináře
v rámci fakulty a případně zajistit dodavatele, který se postará ve stejném období o zajištění
vyhovujících prostor.
Zhruba 2 (v případě konání v letním semestru) měsíce před termínem konání je potřeba zajistit propagaci předmětu, výběrové řízení a výběr studentů. U zimního semestru je potřeba přičíst čas letních prázdnin, není možné nechávat výběr a potvrzení účasti studentů až po jejich
skončení.
Průběžně je potřeba komunikovat s dodavatelem ohledně programu. Ten by měl být finalizován nejpozději 2 měsíce před termínem konání, aby byl dostatek času na schválení a případné úpravy garantující katedrou. Měl by zde být i prostor pro případné neočekávané změny.
Komunikace se studenty o organizačních otázkách (ubytování, stravování, příjezdy, distribuce programu a výukových materiálů) je odpovědností dodavatele, který nejpozději dva týdny
před termínem konání rozesílá podklady od lektorů a potvrdí se studenty jejich účast.
Program semináře
Téma semináře může na základě znalosti činnosti organizace případně aktuálnosti určitého
partikulárního problému zadat organizátor (PF UK) a dohodnout oblast, které by se lektor měl
věnovat. Organizátor musí předem jasně stanovit kritéria pro obsah, rozsah a náročnost
výuky, může si popř. vyžádat od lektorů, aby mu dopředu zaslali zadání a/nebo osnovu svého
semináře, popř. i zadání, která připravují pro studenty.
Další variantou je, že pedagog-koordinátor sestavuje program sám. Musí potom počítat
s dostatečnou časovou rezervou pro oslovení potenciálních lektorů.
Pevný rozvrh je připraven cca 2 měsíce před konáním ŠLP, nicméně situace si někdy může
vyžádat úpravy v době, kdy jsou uchazeči pro ŠLP již vybráni a rozvrh již zaslán. Je potřeba ho
začít připravovat aspoň 3 až 4 měsíce předem a rozhodně mít zajištěnou náhradní variantu
pro případ, když některý z bloků odpadne.
Propagace předmětu
Pedagog-koordinátor rozhoduje, jakým způsobem zveřejní informace o konání předmětu ŠLP
a jaký informační kanál je nejvhodnější k oslovení cílové skupiny. Zároveň zajistí jeho začlenění do informačního systému vzdělávací instituce. Anotace předmětu poskytuje základní
informace o jeho náplni, způsobu a termínech výběrového řízení. Zveřejnění informací je
nutné již v období května, tak aby výběrové řízení trvalo nejméně 1 měsíc. Ukazuje se jako
velice účinné zveřejnit informace o konání předmětu a výběrovém řízení na internetových
77
stránkách (aktualitách) ústavu/katedry odpovědné za záštitu konání předmětu ŠLP. Vhodné je
také zveřejnění prostřednictvím jiných internetových kanálů. Vyvěšování plakátů s informativním obsahem se neukázalo jako způsob komunikace s cílovou skupinou, který by měl uspokojivý dopad a zvýšil obecnou informovanost mezi adresáty.
Výběr studentů
Zápis do předmětu má podobu výběrového řízení, a to zejména s ohledem na malou kapacitu předmětu. V rámci propagace se uvedou podmínky (přihláška a motivační dopis) a kontakt na organizátora. Organizátor přijímá jednotlivé přihlášky společně s motivačními dopisy uchazečů.
Pedagog-koordinátor s uchazeči komunikuje, poskytuje další informace o probíhajícím výběrovém řízení, případně žádá uchazeče, aby doplnili svoje údaje. Přijímání přihlášek trvá cca
do 15. června.
Po ukončení přijímání přihlášek uchazečů pedagog-koordinátor ve spolupráci s fakultním
garantem (pokud jím není on sám) provede výběr osob, v počtu cca 20–25 s tím, že zároveň
stanoví vhodné náhradníky pro případně odhlášené vybrané uchazeče. Výběr osob probíhá do
konce června. Studenti jsou o výsledku řízení informováni e-mailem a jsou povinni svou účast
potvrdit, aby mohli v případě jejich neúčasti být osloveni náhradníci.
Zdánlivě vzniká velká časová rezerva výběru studentů (konání v září/říjnu, výběr do konce
června), nicméně tento model je osvědčený i s ohledem na studenty, kteří mají možnost si zorganizovat program již před letními prázdninami, případně včas svoji účast zrušit. Pokud se
seminář koná v jarních měsících (květen/červen), je možné otevřít seminář k přihláškám
v únoru a přijímací řízení uzavřít do půlky dubna.
Vybíráni by měli být zejména studenti, kteří disponují obecnými znalostmi problematiky lidských práv, trestního, občanského, správního a mezinárodního práva. Tyto nároky obecně
splňují studenti vyšších ročníků, od 3. ročníku výše. Vybíraní studenti by měli být dostatečně
komunikativní a schopni pracovat v týmu/dvojicích a formulovat jasně své myšlenky a argumenty a musí být schopni vést polemiku s ostatními studenty. Při výběrovém řízení by měli
být vybíráni ti, u kterých je navíc předpoklad, že disponují širším všeobecným přehledem.
Bonusem při výběru osob, které vyhovují výše uvedeným kritériím, může být jejich větší celkový všeobecný přehled a angažovanost studenta např. v sociální oblasti (opětovně v případě
předmětu, který je orientován na lidská práva).
iii. Organizační zajištění
Organizační zajištění je zprostředkováno neziskovou organizací Pro bono aliance, která dlouhodobě usiluje o zvýšení účinnosti právního systému při ochraně lidských práv a dalších veřejných zájmů. Jednou ze stěžejních aktivit Pro bono aliance jsou vzdělávací akce v této oblasti
pro studenty práv a právní profese (blíže o činnosti organizace: www.probonoaliance.cz).
iv. Materiální náročnost / personální náročnost
Organizačně je na místě konání ŠLP vždy přítomna alespoň 1 osoba, která se stará o plnění
rozvrhu komunikací s pedagogy a studenty a dalšími organizačně provozními činnostmi bezprostředně souvisejícími s ŠLP. Materiálně je předmět zajištěn dodavatelem, který zajistí
místo pro konání semináře, ubytování a stravu pro studenty a lektory, dále lektory, kteří si připraví vše potřebné pro svůj seminář nebo workshop předem s tím, že některé materiály jsou
e-mailem distribuovány studentům, aby se s nimi mohli důkladněji seznámit.
78
Pro tento typ semináře je zapotřebí ubytovací zařízení se standardně technicky vybavenou
velkou místností s možností volného uspořádání židlí a stolků. Technické požadavky jsou notebook, dataprojektor nebo velký monitor, flipchart. S ohledem na co nejnižší náklady a ekologický aspekt jsou studijní podklady rozesílány výhradně e-mailem, případně je lektoři v tištěné podobě přivezou v omezeném počtu sami. Je dobré zajistit např. přístup do ASPI od některého z nakladatelství právnické literatury, využít knihovnu PF UK a studentům včas poskytnout odkazy na internetové stránky, kde si mohou potřebné zákony stáhnout.
Finančně je potřeba počítat s částkou alespoň 700 Kč/student/den, dále s odměnami lektorům, jejich cestovným, pronájmem místnosti a techniky. Je potřeba zvážit, zda je možné uhradit studentům cestovné (pokud se seminář koná ve větší vzdálenosti od fakulty, případně zajistit společnou dopravu autobusem – tedy pronájem autobusu), platbu za služby dodavateli
a mzdové prostředky pro organizátora. Obecně lze říci, že nízkorozpočtový výjezdní seminář
je možné na 5 dní při počtu 25 studentů uspořádat za 180 000 Kč.
v. Budoucí využitelnost
Škola lidských práv je důkazem, že tento model výuky, dokonce orientovaný i na stejné téma,
je možné s klesajícími časovými nároky na organizátora pořádat opakovaně. Také stále vysoký zájem studentů o další ročníky potvrzuje životaschopnost takového modelu výuky. Do
budoucnosti se dá využít kontaktů na ubytovací zařízení, lektory, hosty, takže práce je méně
časově náročná.
i. Požadavky
Pro ŠLP je podmínkou ukončený 2. ročník studia. Student by měl mít obecné znalosti, či
základní přehled v oblasti, které se daný předmět věnuje – lidská práva a dále základy ústavního, trestního, správního a mezinárodního práva. Student musí být komunikativní, být schopen pracovat v týmu nebo dvojicích a formulovat své argumenty a vést polemiku s ostatními
studenty; musí být schopný přijmout aktivní úlohu ve výuce.
Časově nejnáročnější je samotný seminář, který trvá 4–5 dní, fakticky od rána až do pozdních
večerních hodin, s přestávkou na oběd. Celý seminář je výrazně náročný na koncentraci a udržení pozornosti. Přibližně 2 týdny před zahájením semináře dostanou studenti podklady
k nastudování. Předběžná příprava je zcela zásadní a podstatná, protože bez ní se úroveň
možné práce automaticky snižuje.
I přesto, že lze očekávat, že většina studentů se výhradně lidskoprávním tematikám ve své
budoucí kariéře věnovat nebude, budou touto zkušeností získanou v ŠLP ovlivněni a formováni a jsou nadějí, že lidskoprávní aspekt je bude doprovázet v jejich každodenní práci, ať už na
pozici státního zástupce, soudce, advokáta či v jiné oblasti justice nebo v soukromém sektoru. Studenti získávají rozšířený pohled na další škálu práce právníka – v tomto případě odborníka v neziskovém sektoru. Studentům je představena řada neziskových organizací s praktickými ukázkami jejich práce.
Dalším jednoznačným pozitivem je osvojení si metod interaktivní výuky, která jim může být
inspirací např. v povolání vysokoškolského pedagoga. Neméně důležitý je také vznik sítě
kontaktů navázaných mezi studenty za týdenního pobytu, která jim může dál pomoci lidsky
i profesně v budoucnu, a posilují se tím také vazby mezi budoucími absolventy Právnické
fakulty UK.
79
h) Vybrané zdroje
Pracovní materiály a archiv Pro bono aliance
2. Obecné závěry
a) Popis metodiky
Vícedenní výjezdní seminář poskytuje studentům i učitelům jedinečnou možnost důkladné intenzivní společné práce na jednom místě, soustředěné na jedno nebo několik málo témat, která
mohou být v tradičním kurikulu nedostatečně zastoupená, byť se jedná o témata důležitá (např.
lidská práva, otázky profesní etiky atd.). Namísto tradičních seminářů, které trvají vesměs 90 minut, umožňují výjezdní semináře organizovat výuku do bloků po cca 3 hodinách. Je proto možné
využít i časově náročnějších výukových metod, jakými jsou např. hra, simulace nebo vícestupňová skupinová práce. Zároveň tento prostor umožní lektorovi probírat dané téma do mnohem větší
hloubky, rozvést diskusi se studenty, pracovat s náročnějšími texty a případy z praxe. Učitel také
získá více prostoru na ověření získaných znalostí u studentů a zpětnou vazbu. Rozmanitost a větší počet výukových celků vedených různými lektory poskytuje studentům možnost seznámit se
s prací více osobností z daného oboru. V případě ŠLP se jednalo především o neziskové organizace primárně zaměřené na ochranu lidských práv a životního prostředí, které do semináře vnášely otázky profesní etiky. Studenti se tak mohli seznámit s právní praxí prezentovanou právními experty z neziskového sektoru, a to především prostřednictvím práce na konkrétních příkladech z jejich praxe. Výjezdní seminář může sloužit i jako prostor pro pilotní odučení nového
tématu případně jako prostor pro „rozšířenou výuku“ předmětu, který se v rámci fakultního kurikula nedá např. z časových důvodů odučit časově náročnějšími metodami. Celý komplex výuky
v rámci vícedenního semináře je možné obohatit o besedy s hosty.
b) Přínosy metody
Hlavní výhodou vícedenního výjezdního semináře je vytvoření prostoru pro intenzivní interaktivní výuku kompaktní, relativně malé skupiny studentů, a to časově náročnějšími metodami. Výuka
se přitom může důkladně věnovat tématům, která jsou jinak vyučována jen okrajově nebo v nedostatečném rozsahu.
Studenti se díky zapojení právních odborníků z praxe jako lektorů seznámí s celou škálou praktických právních otázek a jejich řešením v praxi. Jednoznačným přínosem je tak doplnění pedagogického sboru PF UK o externí odborníky z praxe.
Pozitivním aspektem této formy výuky je také možnost intenzivně pracovat v uzavřené skupině,
a to aniž by byli studenti z výuky a jejích témat vytrhování všemožnými rušivými vlivy, které pražská metropole nabízí.
Nedílnou součásti semináře je průběžné hodnocení výukových celků studenty, diskuse jak v rámci
výuky, tak ve volném čase, např. při večerních posezeních se studenty i hosty. Organizátor dostává tedy vlastně vícenásobnou zpětnou vazbu, tj. v průběhu semináře i a na konci pobytu.
Metodický rámec jednotlivých výukových celků rozvíjí u studentů dovednosti, které ocení především v praxi při výkonu nejrůznějších právních povolání: ať už jde o skupinovou práci, argumentační dovednosti nebo schopnost nalézat nevšední právní řešení problémů.
Neposlední výhodou této metody je vytváření neformálního společenství studentů napříč ročníky a tím posilování pocitu příslušnosti k právnické fakultě.
c) Limity metody
Metoda vícedenního výjezdního semináře je především náročná na přípravu, a to jak po odborné
stránce, tak logisticky. Klade poměrně vysoké nároky na jejího organizátora, a to i při relativně
malé skupině studentů (max. 20–25).
80
Úspěšné sestavení týmu odborníků, kteří se účastní jako lektoři i jako hosté, je do značné míry
závislé na osobních kontaktech organizátora. Tady může organizátor zvážit, zda nepoužije pro
vytvoření a zajištění programu externího dodavatele, tj. například organizaci, která má s pořádáním seminářů rozsáhlé zkušenosti. Tak tomu bylo při organizaci Školy lidských práv, na které
organizaci a program zajistila nezisková organizace Pro bono aliance. Tím se náročnost pro organizátora zásadním způsobem snížila a mohl se plně věnovat zajištění předmětu na fakultě a výběru uchazečů a potom být na místě po celou dobu semináře přítomen jako supervizor.
Ani pro studenty není náročnost malá. Většina výukových bloků vyžaduje předběžnou přípravu
již před příjezdem. Práce v průběhu samotného semináře je velice intenzivní, vyžadující aktivní
účast studentů, často až 9 hodin denně. Tento celodenní program ještě bývá doplněn večerními
besedami s hosty, které jsou opět založeny na aktivní participaci studentů.
Jedná se o metodu, která má oproti seminářům probíhajícím v budově fakulty zvýšené požadavky na materiální zajištění – je potřeba zajistit ubytování a stravování pro studenty, lektory
a organizační tým, pronájem vhodné učebny a techniku.
Pro získávání zpětné vazby slouží průběžná bezprostřední evaluace odučených předmětů. Dalším
stupněm zpětné vazby jsou anonymní evaluační dotazníky, které studenti vyplňují na konci pobytu před odjezdem (vzor dotazníku byl uveden výše). Tyto dotazníky se týkají jednotlivých výukových celků, které studenti hodnotí v kontextu všech dalších a programu jako celku, a dále se vztahují i na celkovou organizaci semináře. V dotaznících je prostor pro vyjádření doporučení, dalšího slovního hodnocení. Organizátor poté zpracuje bezprostřední ohlasy a jednotlivé dotazníky do
celkového hodnocení (možné i v podobě grafu), které spolu s partikulárním hodnocením včetně
přepisu poznámek k jednotlivým výukovým celkům poté zasílá lektorům. Ke zhodnocení celého
semináře dále slouží revize původních očekávání a obav, které studenti formulují na úvod svého
pobytu. Tento postup slouží i pro sebereflexi účasti studentů samotných.
e) Shromažďování příkladů dobrých praxí
Výuka prostřednictvím vícedenních výjezdních seminářů je limitovaná počtem míst, a proto je
předmětem výběrovým. Je proto možné vybrat studenty, u kterých se v motivačních dopisech a životopisech projevuje nadstandardní zájem o dané téma a aktivní přístup k dané problematice
i studiu samotnému.
Studenti ve velice koncentrované podobě získají přehled o ochraně lidských práv v praxi, kromě
advokacie, soudů a státního zastupitelství se také seznámí s celou škálou právní praxe v neziskovém sektoru, poznají řadu neziskových organizací, kde mohou následně získat praxi, stáž nebo
dokonce zaměstnání. Osvědčilo se zvát jako lektory právě i právníky z neziskových organizací,
kteří přednášejí o problematice přímo „z terénu“ – pro studenty je to často první setkání s takto
praktickým výkladem právní ochrany lidských práv, zvláště pokud si na příkladech z praxe mohou
rovnou vyzkoušet jejich řešení.
Dalším zásadním přínosem této formy výuky je použití interaktivních metod výuky s důrazem na
komunikační dovednosti studentů a práce s „živými případy“, což je, mimo jiné, umožněno výukou v tříhodinových blocích. Tento rozsah výuky poskytuje dostatečný prostor na procvičení látky
při použití příkladů, skupinovou práci, diskusi, shrnutí a teoretické zastřešení probírané látky.
Proaktivní přístup studentů se promítá v průběhu celého pobytu i v poskytování bezprostřední
zpětné vazby k proběhlé výuce v diskusi s pedagogem-koordinátorem. Intenzita práce v jednotlivých výukových blocích je umocněna vyžadovanou předběžnou přípravou studentů z předem
rozeslaných studijních materiálů. Celý vícedenní seminář je zaměřen na velmi intenzivní práci
v kompaktní skupině, k čemuž velmi přispívá konání mimo Prahu, s ubytováním v místě konání.
81
Z evaluačních dotazníků získaná zpětná vazba jednoznačně podporuje konání takovýchto vícedenních seminářů. Nejčastějšími pozitivy jsou praktický charakter a rozmanitost témat, dobrá
volba lektorů a hostů, neformálnost, ale přesto náročnost semináře, možnost strávit více času
pohromadě s ostatními studenty a poznání nových metod práce, které se běžně ve fakultní výuce
neužívají.
82
D. Teoretická průprava v praktických právních dovednostech
(Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská)
Další aktivita projektu Právo pro praxi byla zaměřena na zavedení, resp. inovaci teoretické výuky
praktických právních dovedností. Právními dovednostmi se přitom rozumí například schopnost
napsat základní právní text (smlouvu, žalobu, stanovisko), schopnost rozpoznat a řešit profesní
etická dilemata, argumentační schopnosti (znalost a schopnost použití základních argumentačních pravidel, komunikační dovednosti) či schopnost sepsat základní akademický text (seminární či diplomovou práci). Základem výuky je důraz na zapojení studentů, kteří si teoretické poznatky o právních dovednostech osvojují praktickými úkoly, k jejichž zpracování jim je poskytována
zpětná vazba vyučujícím.
Osvojení praktických právních dovedností je na Právnické fakultě UK cílem několika předmětů.
Jedná se o předměty zaměřené na:
a) etiku v právní teorii a praxi,
b) argumentační schopnosti (moot court),
c) praktické právní psaní (v češtině a angličtině).
V následujícím textu je pozornost věnována jednotlivým předmětům, které se výukou výše uvedených dovedností zabývají.
1. Etika v právní teorii a praxi (Kateřina Kloubová, Michal Urban)
Dovednosti související s etickými otázkami jsou na Právnické fakultě UK vyučovány v rámci předmětu Profesní etika v právní teorii a praxi.
a) Úvod
Hlavní ambicí předmětu Profesní etika v právní teorii a praxi je seznámit studenty se základními
pojmy, otázkami a dilematy, kterými se zabývá profesní etika, a to pomocí netradičních výukových metod. Předmět je koncipován tak, aby mohli být studenti v co největší míře zapojeni do
průběhu jednotlivých lekcí, ať už prostřednictvím řešení právních případů, řízených diskusí, skupinové práce nebo besed s odborníky z praxe.
b) Cíl
Hlavní cíl předmětu spočívá v představení základních pojmů z oblasti profesní etiky a zejména
pak otevření stěžejních otázek a dilemat, na která narážejí právníci v praxi. Dosavadní zkušenosti totiž naznačují, že s řadou eticky významných otázek se studenti nepotkají na fakultě, ale až
v praxi, přičemž předchozí studium je nedostatečně připravuje na jejich řešení. I když pochopitelně nelze dopředu předjímat všechny eticky relevantní situace a těm se při výuce věnovat, přesto je možné alespoň ty nejtypičtější studentům předestřít a zejména pak o nich diskutovat. Význam profesní etiky totiž spočívá mimo jiné v tom, že vede právníky k promýšlení širších souvislostí jejich profesního působení. Studenti si proto v rámci tohoto předmětu na konkrétních případech zkouší, jaké situace absolventi právnických fakult v praxi řeší, co vše při jejich řešení
musí zvažovat a k jakým důsledkům jednotlivá řešení mohou vést, a to jak pro právníka samotného, tak pro právnický stav i pro celou společnost. Jedná se buď o skutečné případy, o kterých
se rozhodovalo v České republice nebo v zahraničí, nebo o situace hypotetické.
83
c) Cílová skupina
Předmět je nabídnut studentům 2.–5. ročníku, přičemž přítomnost studentů napříč ročníky se
velmi osvědčuje. Studenti vyšších ročníků jsou logicky lépe obeznámeni s konkrétními právními
ustanoveními a systémem práva, mladší studenti zase spoléhají více na zdravý rozum a cit pro
správné řešení, což ve výsledku debatu značně obohacuje. Studenti v tomto předmětu by samozřejmě měli nepochybně být ochotní diskutovat, a to jak mezi sebou, tak s vyučujícím a s odborníky z praxe. Co se velikosti skupiny týče, ideální počet je okolo 20 studentů, maximální počet se
pak pohybuje okolo 30 studentů.
d) Způsob výuky
Seznámení s profesní etikou by nemělo být jen teoretické, ale především praktické. Jak už bylo
uvedeno výše, v jednotlivých seminářích probíhají besedy s odborníky z praxe, řízené diskuse,
skupinové práce studentů a řešení modelových případů. Postupně tyto jednotlivé výukové metody stručně charakterizujeme a popíšeme, jak se jejich zapojení osvědčuje v kurzu věnovanému
profesní etice.
Besedy s odborníky nesporně pomáhají propojovat seminární výuku se světem právníků, kteří
nejrůznější otázky týkající se profesní etiky řeší ve své každodenní praxi. Jejich přítomnost
v předmětu určitě také studenty nalákala, protože studenti si obecně často stěžují, že se během
studia nedostatečně setkávají se zástupci praxe. Pozitivním zjištěním je, že oslovení advokáti
a soudci se svým zapojením do výuky vesměs velmi ochotně souhlasí. Co se plánování jednotlivých
seminářů týče, osvědčuje se vždy mít jeden až dva semináře bez hosta a teprve poté zařadit besedu. Předchozí semináře fungují jako příprava na besedu, což studenty jednak motivuje, jednak
vyučujícímu značně usnadňuje situaci, protože sporné případy či těžké otázky na dosavadní judikaturu může odkázat do diskuse s hostem. Dobrou zkušenost máme i s tím, když jsme se na další
hodině vrátili k besedě před týdnem, zhodnotili ji, vyzdvihli z ní nejdůležitější momenty nebo
nalezli odpovědi na některé z těch otázek, které jsme řešili na dřívějších seminářích. Nejlépe se
nám osvědčují ty besedy, kdy host začne jen s krátkým, zhruba dvacetiminutovým úvodem, a zbytek hodiny patří diskusi. Studenti se pak logicky ptají na to, co je opravdu zajímá, často se doptávají i na to, co se řešilo v minulých hodinách. Celkově dávají daleko větší pozor, než když host
více než polovinu svého vystoupení věnuje přednášce. Pokud jsou tedy studenti na besedu připraveni (např. přípravou otázek, na které se chtějí ptát, předchozím řešení případů, na které
nemají definitivní odpovědi) a host se omezí zprvu jen na relativně krátký vstup, ukazuje se tato
metoda jako velmi přínosná.
Skupinová práce má velký význam zejména u relativně velkých skupin, kde logicky nemůže mluvit více než několik jedinců. Předtím, než se položená otázka či zvolený případ začne řešit dohromady s celou třídou, osvědčuje se proto nechat skupiny (o velikosti od 2 do 6 studentů) zadání
nejprve prodiskutovat ve skupině. Nejenže musí pak zákonitě být aktivních více studentů, ale
zpravidla to zvyšuje i zájem o výsledné řešení, soutěživí jedinci navíc chtějí ukázat, na co všechno jejich skupina přišla. Někdy může chvíli trvat, než si studenti na tento způsob práce zvyknou,
celkově ovšem umožňuje aktivní zapojení většímu počtu studentů a na základě zkušeností
z kurzu profesní etiky ho nelze než doporučit. Skupiny mohou vznikat náhodně, podle toho, jak
studenti sedí, nebo například tak, aby v nich byli zastoupeni studenti všech ročníků. Je dobré
skupiny obměňovat, aby studenti nepracovali stále se stejnými kolegy.
Etické otázky bývají často obtížné, řada z nich nemá jednoduchou odpověď, kterou by bylo možné
studentům prostě nadiktovat. Proto i koncepce celého předmětu počítá s tím, že o řadě věcí se
na semináři bude především diskutovat. Zpravidla nejprve ve skupinách a teprve poté celá třída
dohromady. Aby nicméně diskuse nekončily jen rozpačitým konstatováním, že vlastně všichni
mají tak trochu pravdu a není možné k tomu říct o mnoho víc, je třeba vždy dopředu promyslet
84
Box 18: Příklad zadání skupinové práce
Z následujících vlastností soudce vyberte 7 nejdůležitějších:
Nestrannost
Nezávislost
Bezúhonnost
Spravedlnost
Obhajovat dobrou pověst soudnictví
Důstojnost
Nemožnost zkorumpování
Nebýt ovlivněn veřejným míněním, zájmy politických stran
Nediskriminovat
Úcta k ostatním soudcům, účastníkům, úředníkům
Mlčenlivost
Odborná znalost
možná řešení daného problému a připravit pro studenty něco víc, než jsou schopni vymyslet oni.
Může to být silný argument, který je nenapadl, rozhodnutí soudu, které se podobným případem
zabývá, nebo argumentace nějaké jiné autority. Ne všechny diskuse musí končit tím, že se všichni shodnou na jednom jediném řešení, je ovšem dobré, aby všichni měli na závěr pocit, že se něco
nového dozvěděli, byť by to byly třeba „jen“ argumenty zastánců opačného řešení. Diskusi musí
vyučující vést, tj. má sice nechávat promlouvat a posléze diskutovat představitele jednotlivých
skupin, ale jeho úkolem je zabezpečit, že se každý dostane ke slovu, že se nebudou příliš opakovat stejné argumenty, aniž by na to bylo poukázáno, že budou studenti svá tvrzení podpírat příklady atd. Debatu také zpřehlední to, když ji učitel (nebo student) v průběhu a zejména pak na
konci shrne.
Řešení modelových případů představuje jednu z hlavních výukových metod, pomocí které je
možné profesní etiku velmi dobře vyučovat. Její podstata je jednoduchá: studenti řeší nikoli abstraktní otázky, ale konkrétní, reálné nebo hypotetické případy. Případy záměrně neříkají všech85
ny podrobnosti, některé okolnosti si studenti mohou a vlastně i musí domyslet proto, aby případy mohli vyřešit. Zvažování jednotlivých okolností a alternativ, jak daný případ posoudit, umožňuje studentům vidět situaci plastičtěji a lépe ve výsledku pochopit obecnou normu, která se na
daný případ vztahuje. Tuto normu mohou, ale také nemusí mít k dispozici. Velmi zajímavé je kombinovat tuto metodu s prací ve skupinách a pozorovat, k jak odlišným závěrům jednotlivé skupiny dospívají a jaké argumenty a okolnosti pro ně byly rozhodující. Opět platí, že důležitější než
se dobrat správného rozhodnutí (tj. například toho, jak danou situaci posoudil Ústavní soud,
pokud daný případ posuzoval) je vykreslení případu v jeho komplexnosti a zvažování všech relevantních argumentů. V kurzu se mají studenti naučit posuzovat případy pokud možno samostatně, ne si jen zapamatovat, jak danou kauzu posoudil soud. Myšlenkový proces, kterým studenti
dosáhnou své odpovědi, může být tedy cennější než odhadnutí správného (tj. soudem judikovaného) závěru, pro který ovšem studenti nemají argumenty.
Box 19: Ukázka dvou rozebíraných případů
Advokát Vaňátko podal žalobu k soudu soudce Nápravníka. Shodou okolností se stalo, že se potkali jednoho večera v místní restauraci (oba měli v plánu večer o samotě). Advokát Vaňátko si
k soudci nepřisedl, ale u stolu soudce se zastavil a přibližně 20 minut spolu hovořili. Náhoda chtěla tomu, že i strana žalovaná měla ten večer v restauraci svého zástupce, advokáta Vzpurného.
Porušil soudce zmíněným jednáním nějaké pravidlo chování?
V soutěži Právník roku pořádané soukromou společností EPRAVO.CZ (záštitu nad soutěží převzal
ministr spravedlnosti), za spolupořádání České advokátní komory, byl v kategorii správní právo
oceněn soudce Nejvyššího správního soudu Y. Pro oblast lidská práva a právo ústavní byl oceněn
soudce Z., který je soudcem u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
a) Měli by soudci Y. a Z. přijmout ocenění (obsahuje i finanční odměnu) ?
b) Zvažte stejnou otázku ve chvíli, kdy cenou není finanční odměna, ale pouze upomínková
plaketa.
Jednalo se o volitelný předmět a jeho anotace dávala studentům dostatečně jasně najevo, jakým
způsobem bude práce v semináři probíhat. Zřejmě proto se na seminář přihlásili jen takoví studenti, kteří dokázali výše popsanými metodami práce bez problémů pracovat. Seminární diskuse byly živé, ve skupinách studenti skutečně diskutovali zadané úkoly a celkově byl ze studentů
cítit autentický zájem o probíraná témata. Je zřejmé, že pokud by se jednalo o předmět povinný,
skladba studentů i jejich motivace by byly odlišné. Jak nicméně dokládají zkušenosti například
ze Spojených států amerických, kde kurzem na způsob profesní etiky procházejí všichni studenti práv, i jako povinný může být tento kurz pro studenty přínosný. Důležité je, aby se z něj neztratil základní požadavek, totiž neučit jen konkrétní právní ustanovení, ale daleko víc probouzet a kultivovat ve studentech schopnost a ochotu eticky složité situace rozpoznávat, učit se je analyzovat a ve výsledku dávat přednost profesně odpovědnému chování.
V rámci předmětu Profesní etika každý student sepsal seminární práci, ve které srovnával úpravu
advokátské etiky v České republice a v jiném státě. Výsledky svého výzkumu pak vybraní studenti prezentovali na semináři (více viz přiložené zadání práce). Protože ovšem zadání práce bylo
relativně volné, ztěžovalo to ve výsledku porovnávat úpravy jednotlivých států, protože každý ze
86
studentů se zaměřil jen na část advokátského kodexu. Pokud má být i v budoucnu seminární
práce součástí kurzu, dává větší smysl zvolit otázku konkrétněji, tj. omezit ji jen na část profesní úpravy (například závaznost a vynutitelnost kodexů advokátské etiky). Dovolují-li to fakultní
předpisy a není-li potřeba studentům udělovat známku, ale jen zápočet, může být také předmět
hodnocen jen dle docházky na semináře a aktivní účasti v diskusích, besedách a skupinové práci.
Seminární práci mohou pak vypracovávat jen ti, u kterých předchozí dvě kritéria nejsou dostatečně splněna.
Box 20: Příklad hodnocení předmětu formou seminární práce (zadání)
Pokyny k vypracování seminární práce
Zadání:
Vaším úkolem je:
1. provést a písemně vyhotovit rešerši právní úpravy profesní etiky advokátů ve vybrané
zemi. Vybírat můžete ze všech zemí světa mimo ČR (případně můžete zpracovat úpravu
nějaké organizace, např. EU). Rozsah práce nechť je v rozmezí 5–10 normostran.
2. být připraven/a prezentovat výsledky svého právního průzkumu ostatním v rámci max.
5minutového vystoupení na semináři Profesní etiky 30. 11. Nedostane se jistě na všechny,
ale na každého se může osud usmát a vyvolit ho mezi ty, kteří si užijí svých 5 minut slávy.
Půjde potom nejen o obsah sdělení, ale i jeho formu, tj. připravte si také vhodné rétorické figury, dobré příklady a silnou pointu na závěr svého vystoupení.
Doporučená struktura práce:
1) Historie/vývoj profesní etiky advokátů v dané zemi.
2) Současná úprava profesní etiky v dané zemi. (Existuje zákonná úprava profesní etiky
v dané zemi? Jakých oblastí se týká? Neexistuje-li, existují jiná pravidla, kterými se tamní
advokáti řídí?)
3) Porovnání stavu dané země se stavem v ČR (tj. celkově srovnat přístupy k úpravě a poté
se blíže podívat na jednu nebo dvě oblasti).
4) Zdroje.
Hodnocení:
Formální a obsahové náležitosti jak písemně zpracované rešerše, tak úroveň její prezentace
na semináři.
87
f) Profesní etika z hlediska pedagoga
i. Požadavky
Základním požadavkem je obeznámenost se základními právními předpisy, které se týkají jednotlivých právních profesí, včetně předpisů stavovských. Velmi prospěšná je i znalost alespoň
některých soudních rozhodnutí. Je dobré, když se učitel nebojí používat popsané alternativní
výukové metody. Je nezbytné, aby dokázal se studenty diskutovat a především aby uměl studentskou diskusi dobře řídit.
Pokud nemá učitel k dispozici materiály z podobného kurzu v České republice nebo ze zahraničí, bude třeba počítat s větším časem na přípravu jednotlivých modelových případů a zejména pak zjišťování relevantní tuzemské právní úpravy. Čas nepochybně ušetří hypotetické případy, které lze mnohdy převzít i z jiných právních kultur (tj. např. USA, kde existuje velké
množství výukových materiálů). Řadu konkrétních odpovědí ohledně platných předpisů i existující judikatury jistě mohou poskytnout také pozvaní odborníci. Je-li vyučující dobrý manažer a koordinátor, může kurz postavit více na hostech a ostatní semináře pojmout jako přípravu na besedu s hosty.
Minimální časová dotace jsou podle naší zkušenosti výuka plus minimálně další 2 hodiny
týdně na její přípravu a domlouvání vystoupení hostů. Závěrečné zhodnocení může proběhnout na poslední hodině, pokud učitel stihne do té doby opravit seminární práce.
Osvědčilo se zadání případů a případně i stěžejní zákonná ustanovení dávat studentům vytištěná, jednalo se ovšem jen o zhruba dva listy papíru za seminář. Kurz lze zvládnout v jednom
vyučujícím, zejména spolupracuje-li se s odborníky z praxe. Pokud by ovšem bylo možné na
kurzu spolupracovat s jiným vyučujícím nebo např. doktorandem, je to určitě velká pomoc,
zejména při přípravě materiálů a zvládání diskusí se studenty.19
Poté, co je kurz jednou odučen, může být po jisté úpravě (zhodnocení a aktualizace použitých
materiálů a výukových metod, zhodnocení řazení jednotlivých seminářů a pozvaných hostů)
nabídnut nové skupině studentů. Náročnost přípravy druhého provedení je proto o poznání
menší než provedení prvního.
g) Profesní etika z hlediska studenta
i. Požadavky
Studenti musí mít především chuť o probíraných tématech diskutovat a musí respektovat
pokyny učitele, a to jak co do chování při diskusi, tak plnění případných domácích úkolů. Znalost profesních právních předpisů je výhodou, ale není nezbytná. Kurz proto může být otevřen
i pro studenty prvních ročníků.
Nejnáročnější bylo sepsání seminární práce a příprava ústní prezentace, případné další domácí úkoly nebyly nijak časově náročné. Protože termín odevzdání seminárních prací byl již
v průběhu listopadu, již na začátku zkouškového měli studenti předmět absolvovaný.
19
Na popisovaném kurzu v akademickém roce 2011/2012 se podílel student 5. ročníku PF UK, Tomáš Friedel,
který na téma právní etiky zpracovával diplomovou práci. Představoval významnou pomoc zejména při přípravě výukových materiálů, za což mu tímto velmi děkujeme.
88
Box 21: Sylabus předmětu Profesní etika v právní teorii a praxi pro akademický rok 2011/2012
Profesní etika v právní teorii a praxi
Zimní semestr akademického roku 2011/2012
Garant předmětu: doc. JUDr. Petr Pithart, dr. h. c.
Vyučující: JUDr. Mgr. Michal Urban ([email protected])
Sylabus kurzu
1
12. 10.
Úvod do profesní etiky – Mgr. Martin Kopa, PF UP v Olomouci
2
19. 10.
Úvod do profesní etiky soudce – institucionální zakotvení postavení soudce –
práva a povinnosti soudce
3
26. 10.
Práva a povinnosti soudce – způsoby naplnění
4
2. 11.
Výběr soudců, kárné řízení
5
9. 11.
Etika právních povolání: právně sociologický a praktický pohled soudce
– soudce Mgr et Mgr., Ing. Hynek Baňouch, Ph.D.
6
16. 11.
Úvod do profesní etiky advokátů
7
23. 11.
Právní postavení advokáta, „Etický kodex advokátů“,
kárné řízení – advokát JUDr. Ivo Jahelka
8
30. 11.
Etické kodexy advokátů v zahraničí – referáty
9
7. 12.
Vztah klient – advokát (vznik, obsah, zánik)
10
14. 12.
Styk s advokáty u soudu a mimo soud, s účastníky mimo jednací síň a další –
soudce JUDr. Vojtěch Cepl
11
21. 10.
Závěrečná lekce, hodnocení předmětu
Domácí práce
V průběhu semestru bude studentům zadáno několik domácích prací drobného rozsahu a
jedna práce seminární. Součástí seminární práce bude i prezentace jejích výsledků na jedné
z hodin.
Zápočet bude udělen na základě:
l aktivní účasti na hodinách,
l docházky na semináře,
l vypracování domácích prací, zejména pak práce seminární.
89
Studenti si osvojí znalost konkrétních právních předpisů, které regulují jednotlivá právní
povolání, včetně znalosti vybraných soudních rozhodnutí. Zejména se ovšem naučí uvažovat
o předložených právních případech, vymýšlet argumenty a v diskusi a skupinové práci hledat
vhodná řešení.
h) Vybrané zdroje
Etický kodex (Usnesení Představenstva České advokátní komory č. 1/1997 ze dne 31. října 1996,
kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky)
KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde
Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-873-4.
KRSKOVÁ, Alexandra. Etické desatoro začínajúceho advokáta: (vademecum profesijnej etiky).
1. vyd. Bratislava: Iura Edition, 2008. ISBN 978-80-8078-185-9.
MOLITERNO, James E.; HARRIS, George. Global Issues in Legal Ethics. St. Paul, MN: West Publishing, 2007. ISBN 03-141-6935-0.
Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republikyÚstavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích
Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
90
2. Argumentační schopnosti (Kateřina Kloubová, Jitka Hanko)
Argumentační schopnosti studentů jsou na Právnické fakultě UK rozvíjeny nejčastěji formou
simulovaných soudních jednání (moot court). Tato forma interaktivní výuky je aplikována buď
jako samostatný předmět, nebo jen jako jedna z možných metod, které pedagog v rámci svého
předmětu využívá. Následující text blíže charakterizuje metodu výuky prostřednictvím moot
court.
a) Úvod
Moot court je simulované soudní jednání, při kterém studenti zkouší vyřešit zadaný případ z pozice soudce, žalované i žalující strany. Jde tedy o řešení zadaného, fiktivního nebo i z reality vycházejícího případu, kde stojí dvě strany proti sobě ve sporu. Úkolem studentů, kteří jsou rozděleni
do menších týmů, je pečlivě nastudovat právní případ a předložit soudu natolik přesvědčivou
argumentaci, aby rozhodl ve prospěch jejich strany. Moot court je využitelný prakticky ve všech
právních odvětvích, jelikož nabízí nekonečné množství variant a modifikací, které se mohou přizpůsobit dané právní výuce.
Podstatou moot court je debata. Debata (nebo též diskuse) je způsob vedení dialogu mezi vícero subjekty, který vede k dosažení nějakého rozhodnutí či ozřejmění nějakého problému právě
s přihlédnutím k argumentům vícero stran, a tím k poskytnutí různých náhledů na řešení předmětného problému. Zejména v právnickém povolání představují schopnost argumentace, logického uvažování a práce s informacemi jednu z velkých devíz, kterou by právnická fakulta měla
své absolventy vybavit. Soutěžící by měli být schopni rozeznat, zda protistrana nepoužívá právní nebo logické klamy, případně na ně upozornit a dokázat danou situaci obrátit ve svůj prospěch. Velkým přínosem je i prohlubování práce s informacemi, které mají studenti k dispozici
nebo které si mohou libovolně vyhledat (závisí na zadání). Naučí se tak rozlišovat mezi podstatným a nepodstatným při přípravě argumentace a vyhledávání podpůrných důkazů pro svoje
vystoupení. Podle organizace moot court mohou studenti rozvinout své argumentační schopnosti nejen v projevu mluveném, ale také písemném, pokud je v rámci organizace moot court počítáno i s písemným kolem.
Aby byla debata konstruktivní, musí mít samozřejmě předem daná pravidla a principy, kterých se
musí všichni zúčastnění držet, jinak tento způsob výuky ztrácí smysl. Pro účely seminárního
simulovaného soudního jednání nemusí být tato pravidla až tak podrobná a obsáhlá jako při
organizování fakultního nebo národního kola moot court.
Moot court vede studenty především k práci s případem souvisejícími rozhodnutími jak vnitrostátních, tak i mezinárodních soudních instancí. Studenti musí pracovat spolu, kooperativně.
Jejich práce je hodnocena jako kolektivní dílo. Tak se učí nenucenou formou něco, co se jim bude
velmi hodit při pozdější profesní praxi.
Vlastní debata či soutěž může být podpořena například tím, že vítězům bude udělen zápočet bez
dalšího či přislíben předtermín zkoušky či zápočtu bez splnění dalších podmínek pro jeho získání. Debata může mít mnoho formátů, které jsou odvislé od počtu zapojených studentů a jejich
rolí, které se mohou měnit. Zohlednit je třeba i celkové zaměření soutěže, tedy i cíle, kterého má
být touto soutěží dosaženo.
Studenti by měli být schopni svoji roli řádně pochopit a úspěšně ji zastávat před svými protivníky. Tato schopnost může být samozřejmě během studia práv procvičována i jiným způsobem,
např. během kolokvií, na interaktivních přednáškách nebo při seminářích využívajících jiných
interaktivních metod výuky, moot court má však pro její osvojení zásadní význam. Studenti se
cvičí nejen v analýze skutkového stavu a souvisejících právních otázek, ale především se učí –
91
v roli strany ve sporu – vybudovat jednostrannou, a přesto přesvědčující obhajobu zájmů svého
klienta s takovými právními argumenty, které přesvědčí soudce nebo rozhodce.
Studenti si osvojují během přípravy a při vlastním vystoupení důležité dovednosti, které zvyšují
jejich sebedůvěru. Mezi ně patří zejména vytváření si vlastních názorů, které jsou díky přípravě
schopni zdůvodnit; tyto názory se pak učí i jasně, srozumitelně a v logické provázanosti vyslovit.
Se sebedůvěrou nepřímo souvisí i schopnost a ochota poslouchat názory a argumenty druhých
a reagovat na ně.
b) Cíl
Ve vztahu k výše naznačenému je možné jako cíle této metody výuky uvést následující:
l zpestření seminární hodiny, kde si studenti mohou vyzkoušet roli soudce, žalobce i obhájce,
l získání přehledu o judikatuře v daném oboru,
l získání představy o práci justičních orgánů,
l přenesení vědomostí z přednášek a seminárních hodin do simulované praxe při práci v týmu,
l možnost porovnat svoje argumentační schopnosti s ostatními studenty,
l zlepšení vyjadřovacích schopností a získání sebedůvěry při mluveném projevu v malé skupině, případně i před větším publikem.
c) Cílová skupina
Moot court jako metoda výuky je vhodná pro všechny studenty práv bez ohledu na ročník studia,
jelikož se dá opravdu aplikovat v jakémkoli právním odvětví (např. již v předmětu Římské právo
či v moderních právních dějinách). Pro účast na simulovaném soudním jednání je ze strany studentů předpokládána zejména ochota připravovat se poněkud jiným způsobem než v standardních seminárních hodinách a také jistá otevřenost a asertivita. Doporučený počet studentů zapojených do moot court je kolem 15. Maximální počet s přihlédnutím k efektivnosti dané metody je
20 studentů. S přihlédnutím ke skutečným počtům studentů v seminárních hodinách lze v rámci
jedné seminární skupiny zorganizovat dvě paralelní, na sobě nezávislá simulovaná soudní jednání s různými případy. Případně zapojit do soudního jednání jen část studentů a z ostatních udělat publikum.
d) Způsob výuky
i. Formy moot court
Z hlediska rozsahu lze rozlišovat moot court mezinárodní, mezifakultní, fakultní, moot court
jako samostatný předmět a moot court seminární. Seminární moot court může být připraven
pouze pro jednu seminární hodinu, pro několik bloků seminární výuky či pro celý semestr
(moot court tak může být vrcholem celé semestrální výuky).
Koncepce seminárního moot court může být z časového hlediska vystavena tak, že je pro studenty vytvořen předmět v podobě vícedenního nebo celotýdenního semináře, na kterém se
věnují právě a pouze simulovaným soudním jednáním, tj. řeší reálné i fiktivní případy a učí se
tímto intenzivním způsobem reagovat spontánně na předem neznámé právní otázky. Tato vícedenní forma výuky má svoje specifika. Během ní například dochází k daleko hlubšímu a intenzivnějšímu dialogu mezi vyučujícím a studenty. Výuka tak není pouhým tlumočením určitého
poselství – učiva, ale velmi otevřeným diskusním fórem.
Naopak moot court v rozsahu jedné seminární hodiny může vyučující využít pro účely zopakování látky, která byla probrána na minulé hodině, anebo zdůraznění významu látky probírané,
případně obojího.
92
Zadání, které směřuje k seminárnímu simulovanému soudnímu jednání naplánovanému na
závěr semestru, podněcuje studenty k větší koncentraci na probíranou materii během semestru, protože výuka může postupně nabízet řešení případu. Opět závisí na právním odvětví, ve
kterém se tato forma výuky aplikuje.
ii. Rozdělení rolí
Základem každého simulovaného soudního jednání je rozdělení studentů do dvou týmů, mezi
kterými se uskuteční soutěž. Každý tým by si pak ze svého středu měl vybrat vedoucího, který
povede celou přípravu týmu na soutěž.
V roli soudu může vystupovat menší skupina studentů nebo případně vyučující sám. Role
soudců mohou převzít i kolegové z příslušné katedry (vyučující, doktorandi nebo případně
pomocné vědecké síly), kteří během příprav na simulovaném soudním jednání neparticipovali a mají žádoucí odstup od samotných účastníků tohoto jednání. Měli by mít předem k dispozici zadání případu a pravidla soutěže, aby se mohli řádně na svoji roli připravit a byli schopni posoudit vystoupení studentů nejen po stránce věcné, ale i procesní.
Pokud v roli soudu vystupují studenti, pak je na vyučujícím zhodnocení vypracovaného rozsudku. V daném případě tak jde o soutěž tří stran.
Je možné také v rámci jedné případové studie nechat skupiny studentů ve všech rolích prostřídat a dát jim možnost si vyzkoušet, jak odlišně vnímají stejný případ v postavení soudce,
žalobce, žalovaného.
Zajímavým zpestřením přípravy je studentům dopředu neoznámit, kterou stranu ve sporu
budou zastupovat a hájit, což je nutí si během semestru připravit obhajobu obou protichůdných zájmů sporu.
iii. Pravidla
Pravidla moot court by měla být připravena s předstihem. Vyučující se může inspirovat v pravidlech obsažených v publikacích věnovaných problematice moot court (viz literatura v závěru této kapitoly), která přizpůsobí dle potřeb simulovaného soudního jednání, které připravuje. Konečný soubor pravidel by měli studenti, kteří se účastní jednání, dostat současně se
zadáním případu, aby věděli, jak v průběhu soutěže postupovat. Nejdůležitější body pravidel
je vhodné zvýraznit, a to nejen v textu, ale také např. umístěním na zeď seminární místnosti.
Mezi takové body patří například lhůta pro odevzdání písemných podání či datum, resp. data
konání ústní části moot court (v případě, že ústní část probíhá v několika kolech, je vhodné
ponechat studentům mezi jednotlivými koly několik dní na přípravu, nejvíce však 1 týden).
Pravidla mohou obsahovat i návody, jak pracovat s odbornou literaturou, případně i konkrétní seznam doporučené literatury a judikatury (v případě moot court zaměřeného i na rozvoj
rešeršních dovedností se seznam studentům neposkytuje). Seznamy literatury použité studenty by měly být vždy předloženy vyučujícímu, aby mohl lépe vést přípravu obou týmů, případně i protistraně.
Pravidla by měla vždy obsahovat lhůty (např. pro vypracování písemného projevu) a časové
limity (např. pro ústní vystoupení) a sankce pro případ jejich nedodržení. Pro ústní část moot
court je v této souvislosti vhodné připravit si list papíru či kartonu s uvedením zbývajícího
času, pomocí kterého je možné studenty informovat o zbývajícím času jejich vystoupení bez
toho, aby je vyučující přerušil. Dále by mělo být stanoveno, jakým způsobem budou hodnoceny projevy studentů, zejména zda bude hodnocena zvlášť písemná a zvlášť ústní část, a kolik
bodů mohou jednotlivé týmy maximálně získat.
93
Pravidla mohou obsahovat i interní pokyny pro soudce, které nemusí být sděleny studentům.
Příkladem takových pokynů je stanovení, kolik otázek může soudce stranám položit, či vymezení hlavních kritérií pro posuzování vystoupení obou týmů. K takovým hodnoticím kritériím
náleží zejména:
l
l
l
l
l
l
srozumitelnost řeči – přednes by měl být jasný a zřetelný a každé slovo by mělo být slyšet
bez ohledu na akustiku místnosti, kde moot court probíhá,
racionalita vystoupení – argumentace by měla být strukturovaná a logická, podložená judikaturou nebo právní naukou; v případě, že soudce najde v argumentaci chybnou informaci
či nelogičnost, měl by mít podle pravidel možnost na tuto nesrovnalost upozornit,
neverbální komunikace – držení těla a gestikulace by měly být přirozené a nenásilné, prokazující zdravou jistotu a přiměřené sebevědomí mluvčího,
soudní etiketa – přestože jde jen o simulované soudní řízení, soutěžící by měli ctít soud
a v rámci soutěže k němu přistupovat s úctou, na druhé straně nesmí ze strany soutěžících
dojít k přehánění, které vede až ke grotesknosti,
dodržení časového limitu – dodržení stanoveného časového limitu ukazuje, jak dobře mají
studenti promyšlené své argumenty a jak se na svou prezentaci připravili,
schopnost reakce na otázky soudce – strany ve sporu by měly být schopny reagovat pohotově a podat vyčerpávající odpověď na všechny vznesené dotazy; tato schopnost prokazuje sílu
argumentů dané strany a má klíčový význam pro úspěch v simulovaném soudním jednání.
Box 22: Příklad pravidel pro Moot Court z azylového práva20
Pravidla Moot Court z azylového práva
PRVNÍ ČÁST
Organizace soutěže
1. Moot Court z azylového práva (dále jen „Moot Court“) je soutěží studentů práv simulující
skutečný soudní proces.
2. Moot Court je založen na fiktivním případu (zadaný případ dále jen „Případ“).
3. Moot Court se skládá ze dvou částí:
a) Písemné kolo se skládá z vypracování dvou memorand – jednoho za stranu žadatele
a druhého za stát.
b) Ústní kolo.
4. Veškeré dotazy týkající se organizace soutěže prosím směřujte na
——————————————————————————————————————————————————————————
5. Doplňující otázky ohledně pravidel Moot Court nebo Případu prosím směřujte tamtéž.
Časový harmonogram
Viz. zvláštní příloha
20
Pravidla pro Moot Court z azylového práva sepsali Jan Potucký a Eliška Flídrová, inspirovali se přitom pravidly
Rules of the Competition of the Fourth International Asylum Law Moot Court Competition in Ljubljana, Slovenia in
April 2004 a pravidly Rules of the International Asylum Law Moot Court Competition in Trnava, Slovakia in 2010.
94
DRUHÁ ČÁST
Procesní pravidla
Soutěžní týmy
1. Moot Court se účastní dvoučlenné soutěžní týmy. Členové jednotlivých týmů musí být studenty některého z vysokoškolských oborů zaměřených na právo. Oba členové týmu musí
společně pracovat na memorandech a účastnit se ústních kol.
2. Počet týmů, které se mohou Moot Court zúčastnit, není omezen.
3. Každý tým bude mít svého kouče. Každý kouč může radit pouze jednomu týmu a nesmí být
zároveň soudcem Moot Court. Úkolem kouče je poskytovat odborné rady především
v oblasti stylistické úpravy memorand, způsobu právní argumentace a ústní prezentace.
Kouč nesmí týmům pomáhat psát jednotlivá memoranda, provádět pro ně rešerše nebo
poskytovat přímé řešení Případu.
4. Organizátoři přidělí po doručení přihlášky každému týmu identifikační číslo. Týmy se označují pouze těmito identifikačními označeními.
Soudci
1. Hodnotitelé v písemných i ústních kolech budou zkušení odborníci v oblasti azylového
práva.
2. Každé memorandum bude v písemném kole ohodnoceno stejnými kritérii hodnocení, které
bude za tímto účelem poskytnuto organizátory. Současně se zasláním výsledků písemného
kola obdrží týmy i tyto kritéria hodnocení.
3. Hodnotitelé ústních kol se budou odlišovat od soudců, kteří hodnotí memoranda v písemných kolech.
Případ
1. Účastníci Moot Court mohou do dne ____ klást organizátorům doplňující otázky, a to ohledně Případu nebo těchto pravidel soutěže. Každý tým může položit maximálně tři doplňující otázky ohledně Případu a neomezené množství doplňujících otázek ohledně těchto pravidel soutěže. Žádosti s doplňujícími otázkami zasílejte za každý tým na e-mail
_________________________________ . Odpovědi na otázky budou poskytnuty do pěti pracovních dní a
budou současně zaslány všem týmům. Odpovědi na otázky, které by mohly změnit reálie
případu nebo jeho řešení, nebudou poskytovány.
2. Případ je situován do prostředí fiktivního státu „Země koruny České“
Písemné kolo
1. Úkolem každého soutěžního týmu v písemném kole je vypracovat na základě Případu:
a) stanovisko žadatele (proč ano),
b) stanovisko státu (proč ne).
2. Jedno memorandum nesmí rozsahem přesáhnout 2 500 slov. Do rozsahu se nezapočítává,
titulní strana a označení účastníků. K určení počtu slov bude použito nástroje „Počet slov“
v programu MS Word 2010. Memorandum musí být dodáno elektronicky ve formátu
95
*.doc/docx, zarovnáno do bloku, řádkování 1,5 a použitý font musí mít velikost 12 typografických bodů. Úprava nadpisů, odrážek a jiných speciálních formátů je ponechána na úvaze
týmu. Memoranda musí být doručena organizátorům podle časového harmonogramu a
nesmí z nich být zřejmé, kdo je vypracoval.
Hodnocení písemných kol
1. Hodnocení je anonymní, hodnotitelům nesmí být známa jména členů týmu ani jiné skutečnosti týkající se týmu, jehož podání hodnotí, s výjimkou identifikačního čísla.
2. Celkové hodnocení se vypočítá jako aritmetický průměr hodnocení obou memorand jednotlivých relevantních soudců.
3. Způsob bodového hodnocení bude týmům sdělen až po vyhodnocení jejich podání.
4. Hodnoceno bude zachycení skutkových okolností, nalezení a formulace právních problémů,
práce s judikaturou a literaturou, rozsah a zejména obsah argumentace.
Ústní kola
1. Úkolem každého týmu v ústním kole je zastupovat na jednáních účastníky simulovaného
sporu zadaného Případu v určených procesních postaveních.
2. Každý tým má na přednesení návrhu nebo vyjádření k návrhu k dispozici časový limit, který
bude blíže specifikován. Toto vystoupení může být přerušováno dotazy soudců.
3. Soudce smí prodloužit tento čas o pět minut, pokud o to tým požádá. V tomto případě se
stejný čas poskytne i druhé straně.
4. Každý z týmů má předem stanovený časový limit na reakci na vystoupení svého protivníka.
5. Soudce smí prodloužit tento čas o pět minut, pokud o to tým požádá. V tomto případě se
stejný čas poskytne i druhé straně.
6. Soudci mají právo klást stranám sporu otázky.
7. Během jednání je povinován k aktivní účasti každý člen týmu.
8. Každý z týmů má k dispozici předem stanovený časový limit na přednesení závěrečného
návrhu. Během této doby nesmí být jejich vystoupení přerušeno.
9. Organizátor upozorní soudce vždy jednu minutu před skončením každého časového limitu.
10.Soudce či organizátoři mohou určit odlišný průběh jednání za předpokladu, že bude zajištěno rovné postavení a stejné možnosti prezentace obou soutěžních stran.
Hodnocení ústních kol
1. Systém účasti týmů na jednotlivých kolech bude blíže upřesněn.
2. Každý tým bude mít příležitost zastupovat jak stranu žadatele, tak státu.
TŘETÍ ČÁST
Společná a závěrečná ustanovení
1. Tato pravidla jsou závazná a týmy budou za jejich porušení potrestány, a to podle uvážení
soudců.
96
iv. Místnost pro moot court
Je na uvážení vyučujícího, zda si rezervuje k účelům simulovaného soudního jednání zvláštní
místnost, pokud takovouto místností fakulta disponuje, nebo zda se bude moot court konat
v běžné seminární místnosti. Pro zdařilejší průběh moot court lze k tomuto účelu zřízenou
místnost na fakultě jen doporučit. U běžných seminárních místností by mělo dojít alespoň
k určitým menším úpravám (např. přesunutí lavic a židlí) tak, aby místnost alespoň zhruba připomínala soudní síň.
Jak již bylo výše uvedeno, samotná soutěž může končit ve vztahu k formě simulovaného soudního jednání různým způsobem. U seminárních moot court je zpravidla vítězům udělen zápočet z předmětu, resp. získají možnost účastnit se předtermínu zápočtu či zkoušky. V případě moot court ve
formě vícedenního soustředění, které je organizované jako samostatný předmět, může být účast
v moot courtu hodnocena i jako úspěšné zvládnutí zkoušky.
f) Moot court z hlediska pedagoga
i. Požadavky
Úspěšný a efektivní průběh celého moot court v rámci výuky klade na pedagoga nemalé nároky. Osobní zaujetí a důvěra v tuto formu výuky jsou na prvním místě. Pedagog musí být také
studentům zcela otevřený a schopný získat jejich důvěru pro vzájemnou komunikaci. Kromě
těchto požadavků je potřebná náležitá profesní úroveň, aby byl pedagog schopen v případě
nesprávného průběhu simulovaného soudního jednání zakročit a usměrnit studenty. Pedagog
také odpovídá za odbornou úroveň moot court, pokud si nepozve např. profesionálního soudce nebo znalce daného oboru. Důležité jsou i organizační schopnosti, a to i pokud je organizace moot court částečně věcí samotných studentů.
Časová náročnost je závislá na tom, o jakou formu moot court se jedná. U seminárního moot
court je nutný počáteční vklad pedagoga do přípravy zadání a pravidel simulovaného soudního jednání, určitý čas dále zabere příprava na ústní část (zejména analýza písemných podání
obou týmů). Samotný moot court pak zpravidla probíhá v rámci seminárních hodin. Zcela jiná
je situace u fakultního, mezifakultního nebo mezinárodního simulovaného soudního jednání,
která jsou velmi časově náročná, a to jak ve fázi příprav, tak i následně v jejich průběhu.
Pro organizaci seminárního moot court lze plně využít prostory, kterými disponuje vyučující
při běžné výuce, materiální náročnost je tedy minimální. Z hlediska personálního může moot
court vykazovat jistou náročnost, pokud je potřebné mít v pozicích soudců nezávislé odborníky z oboru, resp. kolegy z příslušné katedry. V takovém případě je nutné stanovit termín ústní
části simulovaného soudního jednání v den, který vyhovuje všem zúčastněným.
Zadání, pravidla i způsob organizace seminárního moot court lze zpravidla využít opakovaně,
a to bez větších změn. Je pouze nezbytné je doplnit podněty, které vzešly ze zpětné vazby na
již proběhlý moot court.
97
g) Moot court z hlediska studenta
i. Požadavky
Moot court jako metoda výuky nemusí vyhovovat všem studentům. Zejména introvertní studenti, mající problém vystupovat před větším počtem svých kolegů, budou začlenění simulovaného soudního jednání do výuky odmítat nebo i zcela ignorovat a může se i stát, že přestanou semináře navštěvovat. Na druhé straně účastí v moot court může student mnoho získat,
pokud bude ochotný vstřebat víc informací z daného odvětví, než je nutné, a věnovat přípravě o něco víc času. Jak již bylo zmíněno v úvodu, metoda může být aplikována již ve výuce
1. ročníků.
Pokud se jedná o moot court organizovaný v rámci jedné seminární hodiny, pak příprava na
něj není rozsáhlejší než v případě běžné seminární hodiny, kdy studenti dostávají zadání
s předmětnou materií daného semináře. Pokud se jedná o moot court, na který se studenti připravují během celého semestru, je časová náročnost větší. Studenti by se měli v rámci jednotlivých týmů setkávat a pracovat na písemné části simulovaného soudního jednání a přípravě
argumentací v zásadě v průběhu celého semestru.
Moot court se zaměřuje na aplikaci práva v praxi. Využitelnost zkušeností získaných v rámci
této metody je tedy značná, ať již se jedná o zlepšení vystupování studentů před publikem
a získání sebedůvěry, zformulování právních argumentů, zpracování informací a právních
dokumentů, získání přehledu o judikatuře v daném oboru, či zlepšení schopnosti spolupráce
s kolegy a práce v týmu pro dosažení maximálního úspěchu.
h) Vybrané zdroje
DOBSON, A. P.; FITZPATRICK, B. The Observer Book of Moots. Sweet & Maxwell, 1986.
KAYE, Tim; TOWNLEY, Lyne. Blackstone's Book of Moots. London: Blackstone Press Press, 1996.
ISBN 978-1-85431-516-8.
SPILLANE, Meghan. International Moot Court: An Introduction. New York: IDEBATE PRESS, 2008.
ISBN 978-1-932716-43-6.
WEIZER, P. I. (ed.). How to Please the Court. A Moot Court Handbook. Peter Lang Publishing, 2007.
98
3. Praktické právní psaní (Kateřina Kloubová, Karolina Žákovská, Marta Chromá)
Na Právnické fakultě UK jsou v rámci projektu Právo pro praxi vyučovány tři předměty výlučně
zaměřené na písemný projev studentů, z toho dva se věnují psaní základních dokumentů v angličtině: jedná se o průřezově koncipované předměty Právní psaní a Essentials of Legal Writing
a předmět Legal writing, který se zaměřuje na obchodněprávní problematiku. Následující analýza vychází především ze zkušeností pedagogů těchto předmětů.
a) Úvod
Formálně a obsahově bezchybný písemný projev patří k základním dovednostem, které by měl
dobrý právník v jakékoli právní profesi mít. V tradičních pedagogických formách, které se uplatňují při výuce práva v mnoha studijních programech, je však této dovednosti věnována pouze
omezená pozornost, nejčastěji v rámci soukromoprávně orientovaných předmětů. Dovednost
dobře napsat právnický text je těsně spjatá s dovedností dobře psát česky nebo anglicky obecně,
protože právní psaní v jakémkoli jazyce se liší pouze kontextem, v němž text vzniká. Tento (právní) kontext determinuje volbu jazykových prostředků, stylistických postupů, formálního uspořádání, případně výběr určitých textových vzorců a jejich adaptaci pro konkrétní potřebu (např. klienta).
Předměty zaměřené specificky na rozvíjení dovednosti písemného projevu v češtině nebo cizím
jazyce mohou studentům usnadnit jak absolvování jiných studijních povinností ještě v rámci studia na fakultě, tak vstup do praxe po absolvování oboru právo.
Vzhledem k rozmanitosti právních dokumentů je prakticky nemožné je zcela obsáhnout v rámci
jednoho kurzu. Předmět věnovaný právnímu psaní může být koncipován buď průřezově, tedy
zaměřit se na nejvýznamnější typy právních dokumentů (např. plná moc, smlouva, žaloba, rozsudek), nebo oborově, kdy je pozornost věnována právním dokumentům typickým pro vybrané
právní odvětví (např. obchodní právo).
Z hlediska budoucího profesního uplatnění může být pro studenty velmi přínosná výuka písemných dovedností v cizím jazyce; vzhledem k orientaci většiny právních kanceláří je užitečné
poskytnout studentům základy právního psaní v angličtině.
Výuka právního psaní v angličtině, přestože je v základních principech shodná s výukou příslušných dovedností v českém jazyce, vykazuje jistá specifika. Použití jiných metodických postupů je
dáno odlišnostmi nejen jazykovými, ale zejména cílem předmětu. Právní psaní v angličtině má za
úkol připravit budoucí právníky používat psanou angličtinu primárně v českém právním prostředí v komunikaci s mluvčími angličtiny, ať už rodilými, nebo užívajícími angličtinu jen jako prostředek komunikace v cizím prostředí, kteří se dostávají do kontaktu s českým právem; jde o interakci jak s právníky, tak klienty.
Základem výuky právního psaní, ať už v českém, či anglickém jazyce, je důraz na samostatnou
práci studentů, která může probíhat buď přímo na hodině, či formou domácích úkolů.
b) Cíl
Cílem výuky zaměřené na právní psaní je rozvinout a zdokonalit písemný projev studentů právnických fakult. Nejedná se tedy o předměty „znalostní“, byť znalosti platného práva jsou samozřejmě nezbytné, protože tvoří kontext písemné komunikace a obvykle jsou i předmětem písemného textu.
Po absolvování předmětů by studenti měli:
l znát obecnou strukturu základních typů právních dokumentů,
l umět dohledat v platném právu formální a obsahové náležitosti konkrétních právních dokumentů,
99
l
umět se jasně a srozumitelně písemně vyjadřovat,
umět písemně argumentovat,
l umět sestavit a formulovat právní text v omezeném čase,
l být schopni písemně komunikovat způsobem, který jejich komunikačního partnera od další
komunikace neodradí, ale kterým naopak dosáhnou cíle komunikace.
U výuky v angličtině jsou klíčovými dovednostmi bezchybně napsat anglický text, zohlednit především právní a kulturní odlišnost komunikačního partnera, jenž je většinou nerodilý mluvčí angličtiny, rozlišit jednotlivé stylové vrstvy právnické angličtiny (formální vs. neformální jazyk, žargon) a smysluplným způsobem je při psaní využívat. Přidanou hodnotou je u výuky v anglickém
jazyce skutečnost, že jsou studenti formou právně lingvistické komparace seznámeni se základními náležitostmi vybraných právních dokumentů angloamerického právního systému.
l
c) Cílová skupina
Schopnost právního vyjadřování písemnou formou je možné rozvíjet od počátku studia. Protože
se však jedná o výuku psaní v právním kontextu o právních tématech, je nutné, aby se studenti
orientovali alespoň v základech platného práva. Předměty právního psaní v českém jazyce je
proto vhodné zařadit do nabídky pro studenty od 2. ročníku výše. V případě právního psaní v angličtině je třeba, aby studenti již složili zkoušku z právnické angličtiny v rámci společného základu, takže se předměty zařazují do nabídky po skončení 3. ročníku. Vysoce žádoucí, ne-li nezbytná, je pravidelná účast studentů na výuce. Předmět proto není vhodný pro studenty, kteří se
výuky nemohou (nebo nechtějí) účastnit.
Znalost jazyka, ve kterém je výuka vedena, je základní kvalifikační podmínkou pro zařazení do
předmětu. Tato podmínka se netýká pouze výuky v anglickém jazyce, má svůj význam také při
výuce v českém jazyce, pokud čeština není mateřským jazykem studenta. Cílem předmětu samozřejmě není učit studenty pravidlům gramatiky či pravopisu, nýbrž je seznámit se specifiky písemného právního projevu. Jak při výuce v českém, tak v anglickém jazyce, je vyžadována základní orientace v českém platném právu a schopnost vyhledat relevantní prameny práva. U předmětů v angličtině studenti aplikují své znalosti angloamerického práva, načerpané ve výuce právnické angličtiny jako předmětu společného základu, a formou elementární právnělingvistické
komparace se snaží najít optimální formu svého písemného projevu v příslušné oblasti.
Maximální doporučený počet studentů zařazených do předmětů zaměřených na právní psaní, ať
už v češtině, či angličtině, je několik desítek (na Právnické fakultě UK je kapacita předmětu Právní psaní 40 studentů, každý ze dvou v angličtině vyučovaných předmětů má kapacitu 60 studentů). Toto omezení je dáno především kapacitními možnostmi příslušných kateder, protože poskytování zpětné vazby studentům v souvislosti s jejich zpracovanými úkoly je časově velmi náročné, stejně jako organizace a hodnocení případného závěrečného hodnocení předmětu. Zápis studentů na předmět může probíhat buď volně, v rámci univerzitního informačního systému, nebo
na základě výběru z uchazečů příslušným vyučujícím (např. na základě motivačního dopisu), případně kombinací obou forem (volný zápis studentem po povinné konzultaci vyučujícího). Na
Právnické fakultě UK jsou v případě obou v angličtině vyučovaných předmětů vyučující od počátku v osobním (e-mailovém) kontaktu se zájemci o předmět, aby bylo studentům zcela jasné, jaké
povinnosti budou muset plnit, pokud se do předmětu zapíšou.
d) Způsob výuky
Výuku právního psaní je možné pojmout různými způsoby, vždy je však třeba klást důraz na zapojení studentů. Jako vhodná se jeví kombinace přednášek zajišťovaných odborníky na danou problematiku (zejména z praxe, případně též z akademického prostředí) se samostatnou prací stu100
dentů, ať už přímo na hodině, či formou domácích úkolů (pro složitější právní texty je forma
domácích úkolů vhodnější). Žádoucí je hojné uplatňování praktických příkladů, a to jak bezchybných právních textů, tak textů vykazujících chyby, které jsou pro dané typy právních dokumentů
typické.
i. Způsob výuky předmětu Právní psaní
V rámci předmětu Právní psaní by si studenti měli osvojit základy psaní stěžejních právních
textů, jako jsou smlouvy, soudní podání a odborná právní stanoviska. Tématem jednotlivých
hodin jsou různé druhy právních textů, které by absolvent Právnické fakulty UK měl být schopen napsat, přičemž výuka postupuje od jednoduchých právních textů typu plné moci, přes
základní dokumenty právní praxe (smlouva, analýza případu, základní soudní podání), po akty
aplikace práva (soudní rozhodnutí) a některá specifická soudní podání (kasační stížnost,
ústavní stížnost). Pozornost je věnována i správnímu řízení. Výuka probíhá formou kombinace stručného teoretického výkladu o základních charakteristikách daného právního textu a příslušných pramenech právní úpravy a praktické analýzy konkrétních příkladů. V příkladech jednotlivých typů právních textů poskytnutých vyučujícími hledají studenti formální a obsahové
chyby a sami následně typově obdobné texty zpracovávají. Na závěr výuky je vyučujícími
vytvořen simulovaný případ, v němž jsou studentům prostřednictvím hry na role zadány úkoly
spočívající ve zpracování různých typů právních textů. Vedle obsahově a formálně správně
zpracovaného právního textu v rámci závěrečného simulovaného případu je úspěšné absolvování předmětu podmíněno též samostatnou prací v průběhu semestru (je tedy nutná více než
50% účast na výuce, případně vypracování zadaných domácích úkolů).
Box 23: Rozpis výuky předmětu Právní psaní v letním semestru 2011/2012
1. 3. 2012
8. 3. 2012
15. 3. 2012
22. 3. 2012
29. 3. 2012
5. 4. 2012
12. 4. 2012
19. 4. 2012
26. 4. 2012
3. 5. 2012
10. 5. 2012
17. 5. 2012
Právní psaní (LS 2011/2012) – Rozpis výuky
Úvod do předmětu, právní jazyk (doc. Kühn)
Plná moc, analýza případu (Mgr. Tahotná, advokátka)
Smlouvy (Mgr. Tahotná, advokátka)
Soudní podání (odborník z právní praxe)
Právní dokumenty ve správním řízení (JUDr. Honusková, JUDr. Svoboda)
Judikatura a její používání v právní praxi (JUDr. Komárek)
Citace (doc. Bělovský)
Soudní rozhodnutí (doc. Kühn)
Kasační stížnost (doc. Kühn)
Ústavní stížnost (JUDr. Uhl)
Společné řešení modelového případu s rozdělením rolí
Společné řešení modelového případu s rozdělením rolí
ii. Způsob výuky předmětu Essentials of Legal Writing
Cílem předmětu je seznámit studenty se základními postupy, které podmiňují dobrou úroveň
jejich písemného projevu v právním kontextu. Studenti si tak mohou uvědomit, jak se obsah a
forma písemného projevu vzájemně podmiňují a jakými jazykovými a formálními prostředky lze
101
jasně a srozumitelně sdělit zamýšlený obsah jak (právně) poučenému, tak nepoučenému příjemci informace (písemná komunikace právník – právník a právník – klient laik). Předmět vedou dva
zkušení učitelé právnické angličtiny, z nichž jeden je právník a rodilý mluvčí angličtiny.
Předmět je rozdělen do 10 lekcí, forma výuky je seminární s prvky cvičení. Obdobně jako
v předmětu Právní psaní jsou témata a úkoly seřazeny od nejjednodušších po nejsložitější.
Jednotlivé lekce zahrnují:
l Sestavení životopisu a dopisu mezinárodní právní firmě, kterým student žádá o stáž/práci při
svém studiu
Box 24: Zadání pro přípravu dopisu
Cover Letter
l Internship position advertised at
http://www.whitecase.com/files/Uploads/Documents/Prague_Career_Brochure_2012.pdf
l Maximum one page
l Formatting:
a) use a readable typeface
b) three parts: the beginning, the middle, and the end
c) center the letter vertically
l
Phrasing your sentences:
a) omit needless words – try to write clear sentences
b) keep the subject, the verb and the object together toward the beginning of the sentence
c) prefer the active voice over passive
Read the final text of your letter as if you were the officer in the law firm to consider
the letter and possibly invite you for the interview
Box 25: Ukázka vypracovaného domácího úkolu klasifikovaného „výborně“
Dominika Zentner
White & Case (Europe) LLP
Na Příkopě 8
110 00 Prague 1, Czech Republic
Sedlčany, 12th October 2012
Dear Ms. Zentner
Please accept this application for the position of a legal intern in your law firm. Your advertisement was of special interest to me, since as a fourth year student at the Faculty of Law of
the Charles University in Prague, I would be glad to be given the opportunity to prove my abilities and acquire further work experience in your law firm.
At present, I work as an assistant to a senior partner in a mid-sized Czech law firm
Prohral&Skoncil partners. As described in the attached CV, my work consists mainly of con102
ducting research in various fields of Czech law and advising international clients by drafting
memoranda and letters of advice in response to their queries.
When reflecting upon my future professional life, I hope to become a solicitor in the Czech
Republic and to practice pharmaceutical and medical law in particular, as these branches of
law are of my utmost interest, particularly because of their close connection with medicine
and the possibility of taking part in the exciting process of the development of new pharmaceuticals.
I have been constantly working on the development of my language skills ever since I entered
primary school, focusing mainly on English and German. I have taken part in a number of
international student seminars regarding topics ranging from human rights to current issues
in international business law, thereby improving both my language and argumentation skills
in interaction with students not only from countries within the European Union. I have also
acquired priceless experience regarding working in a group, presiding over discussions and
managing one's own team of colleagues, abilities I believe to be crucial for a person willing to
become a successful lawyer.
It would be my pleasure to be given the opportunity to contribute my skills to such a wellknown and successful law office as yours. I believe I could make a substantial contribution to
your office and apply my work experience in order to achieve excellent work results.
I hope to meet with you in person to further discuss my qualifications and experience concerning the job offered. I can be reached at +420 111111111 or [email protected].
Thank you for your consideration.
Yours sincerely
Meloun Červený
l
Memorandum jako základní forma písemné komunikace v rámci právní kanceláře a navenek.
Představení kvaziautentického občanskoprávního případu, kdy anglicky mluvící klient žádá
o právní radu. Popis skutkové a právní stránky případu
Box 26: Ukázka z prezentace učitele PF UK S. Davidsona k memorandu
103
l
l
Sepsání celého memoranda k případu pro potřeby právní kanceláře
Sepsání memoranda pro potřeby klienta – doporučené způsoby obrany a jejich odůvodnění
Box 27: Memorandum – příklad zadání a zpracování
Week 2, Oct 15
* Details on the writing of a research memorandum : format and examples.
The case:
i. You work in a mid-size law firm in Prague. Your boss has assigned you a case involving a
client named Rachel Jackson, a USA citizen. Ms. Jackson has come to your office for legal
advice regarding a possible divorce from her husband, Matthew Arnold, also a USA citizen.
ii. Rachel and Matthew married in Ohio, USA in May 2009. In July 2009, they moved to the
CzechRepublic and have lived here permanently since then. Rachel recently discovered in
September 2012 that her husband has been unfaithful in the marriage, and she is therefore considering filing for a divorce.
iii. Rachel has requested advice on property division in case of a divorce, namely the distribution of a flat in Prague 1 that she and her husband bought together for 30 million crowns
in November 2009. The flat was purchased jointly, and is registered in both of their names.
iv. Evaluate Rachel’s legal position regarding property division in the event of a divorce.
v. Assignment 2: Write only the “Issues” section and “Short Answers” section of a memorandum to your boss evaluating Rachel’s legal position regarding property division in the
event of a divorce. (up to 350 words)
Deadline for this assignment: Friday – October 19
104
l
l
Sestavení dopisu protistraně – právník žalobce píše právníkovi žalovaného
Kvaziautentický případ rozvodu a majetkového vypořádání – sepsání plné moci udělené žalobcem právníkovi pro případ žaloby
Box 28: Příklad zadání plné moci
Week 5, Nov 5
* Assignment 5: Power of Attorney: Your client in the above-mentioned dispute for Assignments 2 and 3, Rachel Jackson, is currently in New York and needs you to act on her behalf
while she is gone. Write a power of attorney enabling you to act on Rachel’s behalf (up to 200
words).
Deadline for this assignment: Friday – November 9
Box 29: Ukázka handoutu k plné moci
Power of attorney
Also Letter of Attorney: Special type of contractual / conventional representation
Procuration / proctor / procurator
Attorney(-in-fact) = representative x Attorney-at-law (US) = member of the Bar
The right of audience
Purpose: an authorization to act on someone else's behalf in various matters (jednat jménem
jiného) but in one´s own name (svým vlastním jménem)
The person authorizing:
principal / grantor / donor zmocnitel
The person authorized:
agent / attorney-in-fact / (proxy)
zmocněnec/zástupce
To authorize (authorization) = empower (empowerment)
To act at the expense of s.o.
The principal is bound by the acts of the agent.
The principal designates another person to act on his/her behalf.
To grant a POA = issue
To revoke a POA, revocation of POA (zrušit/zrušení, odvolat/odvolání): the verb is used in the
meaning of “cancelling” as POA is a unilateral act and any unilateral act may be revoked
To act in excess of / beyond the authorization granted by the POA
Vypovědět plnou moc zmocněncem: to terminate (to give notice of termination) by the agent
Types of POA:
Written, oral
Revocable, irrevocable
General, special, limited POA
US: durable
=
UK: enduring / lasting
105
(the donor's intention for the POA to continue after he or she has lost capacity)
The power of attorney or letter of attorney ceases to be effective on the death of the principal
or termination of agreement in the letter.
Remember:
The POA you will write is governed by CZECH law; although written in English it should follow
the format used in the CzechRepublic – no copies of various US samples available on the Internet!
l
l
l
Základní smluvní terminologie a oprava chyb v různých ustanoveních
Kvaziautentický případ anglicky mluvícího klienta (architekta) ze zahraničí, který hodlá založit v ČR architektonickou kancelář. Formy podnikání v ČR vhodné pro architekta, sepsání
memoranda pro klienta s uvedením pozitiv a negativ u každé podnikatelské formy
Shrnutí soudního případu – case brief: úkolem je vybrat nejdůležitější skutkové a právní
aspekty zadaného rozhodnutí NS a shrnout podstatné důvody rozhodnutí NS v dané věci
Box 30: Ukázka zadání u case brief
Week 9, Dec 3
* Writing a case brief- summarising a case and using precise language.
* Assignment 8: Write a case brief for a judgment of the Supreme Court distributed during the
class:
(1) identify the parties to the action; (2) summarise succinctly and clearly the facts giving rise
to the legal controversy; (3) state the precise legal issue(s) presented by the facts; (4) summarise the reasoning the court used to reach its decision (this will be the longest section); and
(5) state the new principle of law established by the case. The audience for your case brief is
yourself or someone else who needs a brief, accurate, and complete summary of the case (approx. 800 words/two pages).
Deadline for this assignment: Sunday – December 9
l
Závěrečná diskuse a vzájemná zpětná vazba student – učitel
Hlavní část každého semináře je věnována základním charakteristikám příslušného typu písemného projevu v angličtině a základním pojmovým a terminologickým rozdílům mezi českým
právem a angloamerickým právem v příslušné oblasti. Studenti jsou upozorněni na nejčastější chyby, kterých se dopouští a) v jazyce, b) ve formátu písemného textu a c) v terminologii.
Všechny zadané písemné úkoly musí být odevzdány elektronicky do konce týdne, v němž seminář proběhl. Učitel má týden na opravu prací a shrne nejčastější chyby na začátku následujícího semináře (tj. 14 dní poté, co byl úkol zadán, a týden poté, co jej studenti odevzdali).
Každý student obdrží opravený písemný úkol, aby měl dostatečnou zpětnou vazbu a při vypracování následného písemného úkolu se mohl vyvarovat stejných chyb.
iii. Způsob výuky předmětu Legal Writing
Cílem tohoto předmětu je seznámit studenty se základními typy dokumentů zpracovaných
v rámci velké obchodní transakce (obchodní smlouvy, problematika obchodních společností
106
apod.). Vyučujícími jsou právníci velké mezinárodní kanceláře (převážně rodilí angličtí mluvčí /UK, US, CA/ a čeští/slovenští mluvčí s právnickým diplomem z univerzity v některé anglicky mluvící zemi /UK, US, CA/) ve spolupráci se zkušenými učiteli katedry jazyků.
Předmět probíhá dle následujícího programu:
1. An outline of documents produced by lawyers; presentation materials and exercises; samples of
a contract, memorandum, opinion and court filing (documents to be used in the future lectures)
Úkol č. 1: a short memorandum on powers of attorney issued by the Executive Director of a limited liability company under Czech law
Box 31: Ukázka vypracovaného domácího úkolu č. 1
MEMORANDUM
To:
From:
Re:
[Name of the client]
Milan Černý
Memorandum on powers of attorney issued by an Executive Director of
a Limited Liability Company under Czech Law
Lecturer’s name: Ivo Bárta
Date:
30 June 2011
Statement of facts
An Executive Director of a Limited Liability Company (in Czech: společnost s ručením omezeným
or s.r.o.) intends to issue a general Power of Attorney.
This memorandum is to provide the client with clear and complete overview concerning necessary steps to be taken under Czech law as well as to advise on the contents and the form of
the document.
Executive director of a Limited Liability Company
The issuance of a general Power of Attorney fits within the provision of s.15(1) of the Act No.
513/1991 Sb., the Commercial Code, as amended (hereinafter referred to as the “Commercial
Code”), which empowers an Executive Director of a Limited Liability Company to undertake all
act usually involved within the course of his ordinary activity, i.e. to grant a general Power of
Attorney.
General principles as to Power of Attorney under Czech law
The Commercial Code does not provide any special provisions regarding issuance of a general Power of Attorney by an Executive Director of a Limited Liability Company. Therefore, the
107
relevant legislation here is the Act No. 40/1964 Sb., the Civil Code, as amended (hereinafter
referred to as the “Civil Code”), namely ss. 31 – 33b stipulating the Representation on the
Basis of a Power of Attorney.
There is only one legal concept under Czech law of a direct legal representation. An agent may
act on behalf of a principal upon his/her authorization called an Agreement on a Power of
Attorney (in Czech: dohoda o plné moci). The principal shall specify the scope of the agent's
powers thereby. It shall be distinguished from the Power of Attorney (in Czech: plná moc),
which is only a declaratory document proving to third parties the agent is entitled to act on
behalf of the principal. Rights and obligations arise directly to the principal. An agent must
be legally qualified for particular acts and his/her interests may not be contrary to interests
of a principal.
The Power of Attorney may be granted to an individual or a legal entity. If granted to a legal
entity, the representative body (in Czech: statutární orgán) or a person who has been granted
a substitute power of attorney by legal entity is entitled to act on behalf of the principal.
The Power of Attorney may be also granted to more agents together. Unless stipulated otherwise, all the agents must act jointly.
Contents and the form of a general power of attorney
The scope of the agent’s powers must be defined in the Power of Attorney. The statement that
the power of attorney is granted for any legal acts must be hence included herein.
Instructions given to an agent that are not included in a power of attorney shall not affect
validity or effect of agents’s acts unless the third party knew about these instructions. It is
therefore important to include any instructions in the Power of Attorney.
A clause providing the Power of Attorney was granted for a definite period of time may be
included. The Power of Attorney shall then terminate upon the lapse of such a period.
The general Power of Attorney must be elaborated in writing. Only a signature of the principal is required by law in order to be valid.
Other relevant issues regarding the Power of Attorney
Should the agent contravene the powers arising from the Power of Attorney, the principal shall
be bound only on condition he has approved such contravention. Should the principal not
approve the contravention, the agent itself shall be bound by the acts.
Please note, there are occasions under Czech law, at which a special Power of Attorney in the
form of Notarial Deed will be needed. These are e.g. occasions when an agent is to act on
behalf of the Current Account Holder pursuant to s.709(3) of Commercial Code or when an
agent establishes the Limited Liability Company or signs a Foundation deed on behalf of the
founder of the company.
The legal concept of Procuration stipulated in s.14 of Commercial Code may, however, help the
entrepreneur avoid such problems as this concept entitles the Proxy to perform all legal acts
on behalf of the entrepreneur even though a special Power of Attorney is required. The Proxy
may not, however, alienate the real estate unless expressly stipulated therein. The Procuration becomes effective upon the day of entry into the Commercial Register.
108
2. Structuring and drafting of contracts; presentation materials and sample contracts
Úkol č. 2: in-class - revisions to draft contract distributed during presentation
3. Introduction to the English legal system
4. Securities; sample prospectus; IPO timeline; readings of provided documents
Úkol č. 3: drafting of disclosure materials
5. Financing; sample Loan Agreement; reading in advance of the provided document; discussion
Úkol č. 4: redrafting of selected provisions
6. Real Estate; sample real estate (plot) purchase agreement; terminology used in real estate development projects and typical stages of a residential development
7. M&A; sample Share Purchase Agreement; reading in advance of the provided document; discussion
Úkol č. 5: redrafting of selected provisions
8. Due diligence; due diligence checklist; discussion about the information requested in the DD
Checklist
Úkol č. 6: Drafting 1–2 pages of the DD Report concerning the findings during the DD (e.g. issues with the title to the land or environmental damage on the plot)
9. Litigation & arbitration; sample letter of claim; terminology used in litigation and arbitration
(forums, types of dispute resolution, admissible evidence)
10. Závěrečné shrnutí; feedback
Struktura semináře je v zásadě stejná, jako je u Essentials of Legal Writing. Všechny zadané písemné úkoly musí být odevzdány elektronicky do konce týdne, v němž seminář proběhl. Učitel má
týden na opravu prací a shrne nejčastější chyby na začátku následujícího semináře (tj. 14 dní
poté, co byl úkol zadán, a týden poté, co jej studenti odevzdali). Každý student obdrží opravený
písemný úkol.
109
Box 32: Ukázka prezentace externího spolupracovníka katedry jazyků podílejícího se na výuce
předmětu Legal Writing
Ukázku laskavě poskytl Mgr. Petr Pánek, LL.M. z advokátní kanceláře White & Case.
Representations & Warranties
Disclosure
Petr Pánek
Program Overview
1. Brief Introduction to Representations & Warranties
2. How to negotiate (qualifiers and materiality)
3. Mock Negotiation of Representations & Warranties
4. Brief Introduction to Indemnities & Disclosure
5. Mock Exercise on Disclosure Letter
6. Conclusion
WHITE & CASE
110
2
1. Representation & Warranties in Common Law
Purpose from Buyer’s perspective
Help to secure maximum disclosure (esp. if lack of due diligence)
Allow Buyer to walk away from deal
Provide grounds for indemnification
Always keep all three purposes in mind!
Buyer cannot ask that the Seller represents untrue or incorrect
statements
Buyer is entitled to full disclosure
Seller can resort to disclosure schedule and agree with due diligence
WHITE & CASE
3
2. Knowledge Qualification
Example:
Except as set forth in Schedule 6.14, there is no proceeding pending or, to the
knowledge of the Seller and/or the Company, threatened against the Company.
Seller wants to escape liability for matters he had no knowledge about
Buyer’s guidance: you should only accept it where the Seller has no
knowledge and cannot be required to have such knowledge
WHITE & CASE
4
111
Materiality
Example:
„the Company is not a subject to any material litigation“
Why does the Seller want this concept?
Conceal unpleasant info
Avoid trivial matters
Not to provide for technical breach
Not to be chased for small claims
Ideal Situation: include objective criteria – define by financial threshold
WHITE & CASE
5
3. Mock Negotiation of Reps & Warranties
Divide in groups of four, each having 2 representatives of the Seller and
2 representatives of the Buyer in the Project Montreux
Representatives of the Buyer present draft of form key reps &
warranties they request from the Seller
Parties negotiate for 10 minutes with the goal to secure best possible
outcome for their client without breaking the deal
Evaluation
WHITE & CASE
112
6
4. Disclosure Letter
¾Global disclosure
¾Specific disclosure
How detailed is it going to be?
Buyer should insist that disclosure is made against a specific warranty
only
Seller should be candid, his counsel responsible for making sure the
disclosure is complete and precise
WHITE & CASE
7
5. Mock Exercise on Disclosure Letter
Representatives of the Seller present draft of Disclosure Letter
Partners discuss potential impact on reps. & warranties / purchase
price
Presentation of outcome
Evaluation
WHITE & CASE
8
113
Stejně jako samotnou výuku je i závěrečné hodnocení předmětu možné pojmout různými způsoby. Vzhledem k zaměření předmětu by však ověření schopností studenta mělo vždy mít písemnou
formu, a to ideálně formu samostatného zpracování vybraného typu právního dokumentu dle
zadání. Možné je i průběžné hodnocení domácích úkolů studentů, a to buď výlučně, nebo v kombinaci se závěrečným hodnocením formou zvláštního úkolu.
i. Způsob hodnocení předmětu Právní psaní
U předmětu Právní psaní byla pro závěrečné hodnocení zvolena forma soudních podání, resp.
replik na soudní podání, v kvaziautentických případech zadaných vyučujícími, doplněná o jejich prezentaci v rámci simulovaného ústního jednání před soudem. Studenti vytvoří dvou- až
tříčlenné skupiny, kterým je následně losem přidělen případ a role v něm (vždy jedna ze stran
sporu). Skupinám, jejichž úkolem je vytvořit prvotní soudní podání (žalobu, kasační stížnost,
ústavní stížnost), je stanovena týdenní lhůta pro jejich vypracování. Vypracovaná podání jsou
v elektronické formě zaslána garantovi předmětu, který je po kontrole přeposílá příslušným
skupinám představujícím protistranu, jejichž úkolem je vytvořit na podání repliku. I zde činí
lhůta jeden týden. Repliky jsou prostřednictvím garanta předmětu doručeny skupinám, které
vytvářely prvotní podání. Příslušné skupiny – strany sporu se následně setkají v rámci simulovaného ústního jednání, kde své argumenty představí tříčlennému „soudnímu senátu“ tvořenému garantem předmětu a dvěma dalšími vyučujícími. Předmět je uznán za splněný všem
studentům – členům skupin, jejichž písemný projev nevykazuje zásadní nedostatky formy či
obsahu a jejichž ústní prezentace je srozumitelná. S výjimkou základních náležitostí příslušných právních dokumentů se nehodnotí znalost právních předpisů. Hodnocení předmětu Právní psaní tak kombinuje dovednost kvalitního písemného projevu s prvky moot court. Zkoušce
je podrobena též schopnost studentů pracovat ve skupině. Účast na závěrečném hodnocení
předmětu je umožněna pouze studentům, kteří se účastnili více než poloviny výukových lekcí
a odevzdali alespoň dva z průběžně zadávaných úkolů.
Box 33: Příklad zadání simulovaného případu pro předmět Právní psaní
Právní psaní – Závěrečné hodnocení
Příklad č. 1
Cyklistická přilba
Rozsudkem ze dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008) potvrdil Nejvyšší soud ČR jako
soud dovolací závěr Městského soudu v Praze (rozsudek sp. zn. 11 Co 501/2007-101), že
nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let (resp. 18 let dle platné právní úpravy) je
porušením obecné prevenční povinnosti upravené v § 415 zák. č. 40/1964 Sb., občanského
zákoníku (OZ), a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 OZ.
Zadání pro skupinu č. 12:
Sepište v zastoupení Ing. Bohuslava Blahoše ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku
NS.
114
Zadání pro skupinu č. 7:
Sepište v zastoupení Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, jako vedlejšího
účastníka (v původním řízení žalovaného), vyjádření k ústavní stížnosti.
Pozn.:
Skutkové okolnosti jsou uvedeny ve výše uvedeném rozsudku NS (dohledatelný v ASPI nebo
na www.nsoud.cz)
Box 34: Příklad závěrečné práce studentů v předmětu Právní psaní (ústavní stížnost k zadání uvedenému v boxu č. 33)
DOPORUČENĚ
Ústavní soud České republiky
Joštova 8
600 00 Brno
V Praze, 22. 5. 2012
Ke sp. zn.:
25 Cdo 2258/2008
11 Co 501/2007
Navrhovatel:
Ing. Bohuslav Blahoš
trvale bytem Cyklistická 12
120 00 Praha 2
narozen 12. 11. 1968
Právně zastoupen: JUDr. Janem Novákem, advokátem,
evidenční číslo ČAK č. 2987
Advokátní kancelář Zlatý-Kraus-Kvasnička
se sídlem Náměstí jízdních kol 25
120 00 Praha 2
Účastník:
Kooperativa pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group
IČ: 471 16 617
se sídlem Templová 747
110 01 Praha 1
Právně zastoupen: JUDr. Karlem Rondíkem, advokátem,
evidenční číslo ČAK č. 8427
se sídlem Pařížská 18
110 00 Praha 1
115
Ústavní stížnost
Navrhovatel podává ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu
proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008).
TROJMO
Přílohy:
l rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008),
l rozsudek Městského soudu v Praze (rozsudek sp. zn. 11 Co 501/2007),
l plná moc.
I.
Navrhovatel se touto ústavní stížností ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/93 Sb.,
o Ústavním soudu domáhá zrušení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 25 Cdo
2258/2008).
II.
Dne 10. 6. 2004 řidič osobního automobilu, který při odbočování nedal přednost, srazil navrhovatele jedoucího na kole a způsobil mu velmi vážná zranění. Navrhovatel se na pojišťovně
K. p., V. I. G., domáhal plnění náhrady škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění –
ZSU), způsobené mu následkem dopravní nehody. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne
18. 7. 2007, č. j. 18 C 96/2006-66 určil výši náhrady za ZSU podle znaleckého posudku a zvýšil stanovené odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. na šestinásobek, tedy na
9 514 800 Kč, jako adekvátní náhradu za ZSU. Soud dále dovodil, že nelze náhradu snížit z důvodu spoluzavinění žalobce podle § 441 obč. zák., jelikož z jeho strany nedošlo k porušení
právního předpisu a počínal si tak, jak považoval za dostačující při svých zkušenostech s jízdou na kole.
III.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 5. 3. 2008, č. j. 11 Co 501/2007-101, rozsudek soudu
prvního stupně změnil tak, že ohledně částky 2 854 440 Kč žalobu zamítl a ohledně částky
5 074 560 Kč potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Odvolací soud dospěl k závěru, že
žalobce porušil svou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák., jelikož musel na základě
svých dlouholetých zkušeností vědět, že použitím ochranné cyklistické helmy lze předejít vážným následkům v případě dopravní nehody, tudíž ve smyslu § 441 obč. zák. dovodil, že žalobce spoluzavinil škodu, která mu vznikla, a podle § 136 o. s. ř. určil míru spoluzavinění poměrem 10 %.
Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost dovozoval z § 237 odst.
1 písm. a) o. s. ř. a uplatňoval dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší
soud ČR rozhodnutí odvolacího soudu v otázce spoluzavinění navrhovatele potvrdil. Nejvyšší
soud ČR dne 20. ledna 2010 (sp. zn. 25 Cdo 2258/2008) rozhodl, že nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let je porušením prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. a může
v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 obč. zák.
116
IV.
Obecnou prevenční povinnost podle § 415 obč. zák. v tomto případě nelze aplikovat rozšiřujícím způsobem. Ta totiž nastupuje pouze tehdy, nelze-li konkrétní povinnost dovodit ze speciálního ustanovení. Povinnost podle lex specialis v právním řádu jednoznačně existuje, ale
týká se jen omezeného okruhu osob. Podle § 58 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na
pozemních komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2006, tedy v době, kdy vznikla žalobci
škoda na zdraví (dále jen zákon o silničním provozu), cyklista mladší 15 let je povinen za jízdy
použít ochrannou přilbu schváleného typu podle zvláštního právního předpisu a mít ji nasazenou a řádně připevněnou na hlavě. Tato povinnost se tedy týká pouze osob mladších 15 let.
Zákon o silničním provozu povinnost nosit přilbu pro osoby starší 15 let nestanovuje, ani ji
nepředjímá. Takové ustanovení lex specialis neexistuje. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí definuje novou, mimozákonnou povinnost, kterou právní řád ČR nezná a nepředvídá. V případě všeobecné akceptace takového extenzivního výkladu § 415 obč. zák. by nastala absurdní situace, kdy by každý musel předcházet vzniku újmy na svém zdraví všemi dostupnými prostředky, což by znamenalo povinnost používání nejen cyklistické helmy, ale v případě výletu
skrz komunikaci I. třídy, kde nebezpečí cyklistovi hrozí výrazněji než kde jinde, také povinnost
užívání chráničů páteře, loktů, holenních chráničů atd. Tato situace by se vztahovala i na jiná
odvětví lidského života, než jsou sporty, takže žádný jedinec by nesměl v zájmu předcházení
újmy na svém zdraví vycházet bez exoskeletu.
Proto je rozšíření adresátů této speciální povinnosti pomocí povinnosti obecné, podle názoru
navrhovatele, v rozporu s čl. 2 odst. 3 Listiny, tedy: „Každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.“
V.
Navrhovatel, s ohledem na výše uvedené, tedy dle ust. § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, navrhuje, aby Ústavní soud vydal tento nález:
Rozhodnutí Nejvyššího soudu č. j. 25 Cdo 2258/2008-123 ze dne 20. ledna 2010 se zrušuje.
Ing. Bohuslav Blahoš
ii. Způsob hodnocení předmětů Essentials of Legal Writing a Legal Writing
Všechny úkoly, které studenti dostávají k vypracování mimo semináře, se jednotlivě opravují
a známkují. Každý student dostane svůj opravený úkol, takže dostává základní zpětnou
vazbu a ze svých chyb se může poučit a vyhnout se jim při zpracování dalších zadaní. Celkové hodnocení studenta v daném předmětu je průměrem známek, které student dostal za jednotlivé úkoly. Při hodnocení jednotlivých úkolů se klade důraz na a) adekvátnost zpracování
(dodržení formy a relevance obsahu), b) jazykovou správnost a c) dodržení předepsané délky
písemného úkolu, která je vždy stanovena počtem slov (přípustná odchylka ±10 %). Domácí
úkol je hodnocen pouze tehdy, je-li odevzdán v předepsaném termínu (obvykle do konce
týdne, v němž byl úkol zadán). Závěrečnou známku dostane student pouze v případě, byl-li
hodnocen ve všech zadaných úkolech.
117
f) Právní psaní / Essentials of Legal Writing a Legal Writing z hlediska pedagoga
i. Požadavky
Pedagog, který je garantem předmětu, může být buď pouhým organizátorem výuky, nebo
výuku osobně provádět. V prvním případě jsou nutné základní organizační schopnosti, včetně
schopnosti získat pro výuku vhodné odborníky, ideálně z praxe (důležité jsou proto kontakty
na odborníky ve sféře praktických právních profesí, jako jsou advokáti, soudci, notáři či státní zástupci). V tomto případě je zároveň nutné, aby se garant předmětu ujistil, že vybraný
odborník je i dobrým pedagogem, který je schopen své znalosti studentům předat, studenty
zaujmout a motivovat. Výhodou je skutečnost, že garant předmětu nemusí v takovém případě
sám disponovat detailními znalostmi probíraných typů právních dokumentů. Ve druhém případě, tedy pokud garant předmětu výuku provádí sám, nejsou organizační schopnosti nutné,
nezbytná je však podrobná znalost probíraných typů právních dokumentů. Žádoucí je důslednost pedagoga při kontrole domácích prací studentů. V případě výuky v anglickém jazyce je
garant předmětu povinen zajistit odpovídající jazykovou úroveň výuky, musí proto sám mít
výborné jazykové znalosti, přehled o českém právu, základní znalosti angloamerického práva
a nezbytné kontakty na odborníky z praxe, kteří jsou ochotni a schopni kvalitní seminární
výuku právnického psaní v angličtině vést.
Výuku právního psaní lze z hlediska pedagoga považovat za poměrně časově náročnou, a to
zejména ve fázi přípravy a hodnocení předmětu.
Časová náročnost přípravy
Příprava výuky je náročná zvláště v prvním roce výuky, kdy je třeba zajistit přednášející
odborníky (je-li garant předmětu pouhým organizátorem výuky), resp. připravit výukové materiály (zajišťuje-li garant výuku osobně). Skutečná doba potřebná pro přípravu jedné výukové
lekce (1,5 hod.) závisí na zkušenostech a schopnostech pedagoga, za minimální v prvním roce
výuky lze však považovat 2 hodiny. V dalších letech výuky je časová náročnost přípravy menší,
výukové materiály je však nutné průběžně aktualizovat.
Časová náročnost průběhu výuky
Z hlediska samotné výuky se jedná o předmět standardně časově náročný, obvyklá časová
dotace je 2 hodiny týdně. V případě, že garant předmětu výuku pouze organizuje, není nutné,
aby se jí vždy sám účastnil, minimálně na první hodině každého vybraného odborníka by však
měl být přítomen za účelem ověření jeho pedagogických schopností (doporučujeme tento
aspekt nepodceňovat, neboť odborník, jakkoli vynikající, který není zároveň dobrým pedagogem, znamená pro studenty jen minimální přínos).
Časová náročnost hodnocení předmětu
Hodnocení předmětu je časově náročné z důvodu nutnosti kontroly domácích úkolů předložených studenty, resp. kontroly závěrečných úkolů. V případě hodnocení domácích úkolů lze
v případě velkého počtu studentů časovou náročnost snížit hodnocením pouze části odevzdaných úkolů (v takovém případě je ale třeba dbát toho, aby byl u všech studentů zkontrolován
obdobný počet odevzdaných úkolů). Je třeba zdůraznit, že na rozdíl od přípravy se časová
náročnost hodnocení předmětu v dalších letech výuky nesnižuje.
iii. Materiální náročnost
Materiální náročnost závisí na zvoleném způsobu výuky. Vzhledem k tomu, že by studenti měli
být zapojeni i ve výkladové fázi, je vhodné používat multimediální výukové prostory, tedy
místnosti vybavené počítačem s přístupem k internetu a s možností projekce. Variantou je
118
využití počítačových místností, kde mají studenti navíc přístup k právním informačním systémům (stejně poslouží i vlastní notebooky studentů, pokud je v místnosti k dispozici bezdrátové připojení k internetu). Výukové materiály je možné zasílat studentům v elektronické formě
předem, případně je distribuovat přímo při výuce v tištěné formě (v takovém případě je třeba
počítat s odpovídající spotřebou papíru a barvy do tiskárny).
iv. Personální náročnost
Personální náročnost výuky závisí na množství přednášejících. Přestože se pro výuku právního psaní jeví žádoucí využití odborníků z praxe, je samozřejmě možné, aby garant předmětu
prováděl celou výuku sám, případně aby využil kolegů z akademického prostředí. V případě
využití jiných přednášejících je třeba mít vždy připravenu „záložní“ variantu pro případ, že se
pozvaný odborník nebude moci dostavit.
v. Budoucí využitelnost / přínos pro pedagoga
Připravené výukové materiály lze – po nezbytné aktualizaci – používat opakovaně. Z hlediska
pedagoga – odborníka z praxe může být zajímavé i využití reálných případů pro výuku; ze zkušenosti lze potvrdit, že praxí nezatížení studenti v mnoha případech nalézají originální řešení.
g) Právní psaní / Essentials of Legal Writing a Legal Writing z hlediska studenta
i. Požadavky
Jak již bylo zmíněno výše, základním požadavkem na studenta je perfektní znalost jazyka,
v němž je výuka vedena (zvláště to platí pro výuku v angličtině). Vyžadována je též základní
orientace v platném právu a ochota věnovat předmětu potřebný čas. Z hlediska osobnostních
charakteristik je přínosem schopnost pracovat ve skupině (v případě většího počtu studentů
mohou být domácí či závěrečné úkoly zadávány skupinově) a pod tlakem blížícího se termínu.
Časová náročnost předmětu z hlediska studenta závisí na zvoleném způsobu výuky, resp. konkrétně na míře samostatné práce, jež je od studentů vyžadována.
Časová náročnost přípravy
Pokud jsou studentům ukládány domácí úkoly, což se pro procvičení jednotlivých typů právních dokumentů jeví jako velmi vhodné, je nutné věnovat určitý čas jejich vypracování. S ohledem na obtížnost zadání se v jednotlivých případech může jednat i o několik hodin přípravy
na každou výukovou lekci.
Časová náročnost průběhu výuky
Z hlediska průběhu se jedná o standardně časově náročný předmět s obvyklou časovou dotací 2 hodiny týdně.
Časová náročnost hodnocení předmětu
Časová náročnost hodnocení předmětu závisí na zvolené formě hodnocení. Kromě pravidelného vypracování domácí úkolů může být vyžadováno zpracování zvláštního závěrečného úkolu,
zpravidla vyššího stupně obtížnosti. Zpracování může opět vyžadovat několik hodin.
iii. Budoucí využitelnost a přínos pro studenta
Přínos pro studenta spočívá především v rozvoji schopnosti písemného právního projevu
v různých typech právních dokumentů. Právní dokumenty zpracované v rámci výuky může student v budoucnosti použít jako vzor a vodítko při psaní dokumentů obdobného typu.
119
h) Vybrané zdroje
COTTRELL, Stella. Teaching Study Skills and Supporting Learning. Basingstoke: Palgrave Macmillan,
2001. ISBN 978-033-3921-241.
FINCH, Emily; FAFINSKI, Stefan. Legal Skills. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 01-9959915-7.
GARNER, Bryan A. The Elements of Legal Style. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN 01951-4162-8.
GARNER, Bryan A. The Redbook: A Manual on Legal Style. St. Paul, MN: West Group, 2003. ISBN
03-142-5859-0.
GOLDSTEIN, T.; LIEBERMAN, J. K. The Lawyer’s Guide to Writing Well. Berkeley, LA: University of
California Press, 2003.
SHAPO, Helene S.; WALTER, Marylin R.; FAJANS, Elizabeth. Writing and Analysis in the Law. Westbury, NY: The Foundation Press Inc., 2003. ISBN 15-877-8541-2.
The Bluebook: A Uniform System of Citation. Cambridge, MA: The Harvard Law Review Association, 2005.
120
4. Obecné závěry
a) Popis metodiky
Cílem předmětů popsaných v této kapitole je seznámit studenty s teoretickými východisky praktických právních dovedností (např. schopnost argumentace, vystoupení před publikem, diskuse,
písemný projev) a přispět k tomu, aby si tyto dovednosti, resp. jejich základy, co nejlépe osvojili. Použité metody jsou založené na prolínání a vzájemném doplňování teorie s praxí a kombinují výuku pedagogů a odborníků z praxe s aktivním zapojením studentů interaktivní formou,
zejména prostřednictvím jejich samostatného ústního či písemného projevu. Tento projev přitom
může být velmi krátký (příspěvek v debatě s odborníkem z praxe, písemná plná moc) či naopak
relativně dlouhý (písemné podání v ústním kole moot court, žaloba), vždy je však výsledkem činnosti, při které studenti musí shromáždit větší či menší rozsah informací a ty náležitě zpracovat.
Studenti se tak učí pracovat s informacemi, činit z nich relevantní závěry a tyto závěry srozumitelnou a přesvědčivou formou prezentovat. Velmi často je zároveň využívána práce ve skupinách,
které společně zpracovávají jedno zadání.
Každý z předmětů zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech, jež
jsou v současné době vyučovány na Právnické fakultě UK, se zaměřuje na jiný soubor právních
dovedností a tomu odpovídají konkrétní použité metody. Profesní etika je předmětem, jehož
cílem je otevřít stěžejní etické otázky a dilemata, na která narážejí právníci v praxi, a přimět studenty, aby se nad nimi zamysleli, navrhli a obhájili své řešení a posoudili jeho dopady. Předmět
má jistý filozofický přesah a klade důraz na uvědomění si širších souvislostí výkonu právnických
profesí a jeho možných dopadů nejen na aktéry konkrétních případů, ale i na celou společnost.
Této povaze předmětu odpovídají i použité metody, v nichž přední místo zaujímají besedy
s odborníky z praxe a řízené diskuse věnované etickým otázkám. I v Moot court, tedy simulovaném soudním jednání, hraje diskuse zásadní roli, tento předmět se však více zaměřuje na zdokonalení argumentačních schopností studentů a přesvědčivost jejich – především ústního – projevu. Použitá metoda je proto založena na procvičování těchto dovedností, a to formou „hry na
soud“: studenti v simulovaném soudním jednání zastávají pozice žalující či žalované strany a
snaží se přesvědčit „soudce“, kterým může být pedagog či jiní studenti, aby „rozhodl“ v jejich
prospěch. Učí se nejen prezentovat své argumenty, ale také reagovat na argumenty protistrany.
Cílem předmětů zaměřených na právní psaní (na Právnické fakultě UK jsou v současné době vyučovány tři takové předměty, jeden v češtině a dva v angličtině) je naproti tomu zdokonalení písemného projevu studentů, a to jak po jeho stránce formální, tak obsahové (je třeba zdůraznit, že
u předmětů tohoto typu nejde primárně o právní bezchybnost textu, ale o jeho strukturu a logickou provázanost). Použité metody kombinují výklad odborníků z praxe, kteří často lépe než akademičtí pracovníci dokáží studentům zprostředkovat specifika jednotlivých typů právních dokumentů, se samostatnou, zpravidla domácí prací studentů. Výuka postupuje od jednodušších typů
právních dokumentů ke složitějším, což umožňuje nabyté dovednosti upevňovat a prohlubovat.
Společnou (a velmi vhodnou) metodou využitelnou ve všech výše uvedených předmětech je řešení jednoduchých nebo složitějších modelových případů. Uplatní se jak u moot court, tak profesní etiky a právního psaní. Svým charakterem umožňují modelové případy procvičení a prohloubení získaných dovedností a výuku přibližují praxi. Lze si dokonce představit propojení všech tří
předmětů, resp. dovedností, na něž se zaměřují, v jednom modelovém případu, ve kterém bude
úkolem studentů eticky zdůvodnit zvolenou argumentaci, zpracovat ji ve formě formálně a obsahově kvalitního písemného podání a následně svoji pozici přesvědčivě ústně obhájit v rámci
simulovaného soudního jednání.
121
b) Přínosy metody
Přínos předmětů zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech je
poměrně zřejmý, neboť zvládnutí těchto dovedností má pro výkon právnických povolání zásadní
význam. Právník, který se nedokáže přesvědčivě a srozumitelně vyjádřit, ať už písemně, či ústně,
nemůže být dobrým právníkem, stejně jako ten, který si není vědom etických souvislostí výkonu
svého povolání. Podstatou použitých metod přitom není jen teoretické sdělení toho, jak příslušnou dovednost uplatňovat, ale především vedení studentů k tomu, aby dané dovednosti sami
aktivně procvičovali a zdokonalovali se v nich. Zapojení odborníků z praxe navíc činí výuku „reálnější“ a umožňuje zprostředkovat studentům poznatky, které v učebnicích nenajdou. Řešení
modelových případů – ideálně zakončených simulovaným soudním jednáním – pak s sebou nese
výhodu procvičení praktických právních dovedností kvazireálným způsobem, avšak bez možných
negativních důsledků v případě neúspěchu. Studenti se tak formou hry připravují na výkon svého
budoucího povolání. Práce ve skupinách, kterou použité metody často vyžadují, navíc u studentů prohlubuje schopnost spolupráce a umožňuje jim rozpoznat své silné a slabé stránky a podle
toho určit, pro jakou roli v týmu mají větší potenciál (např. někteří studenti jsou vynikajícími řečníky, jiní se lépe vyjadřují písemnou formou). Samo absolvování předmětů zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech jistě neučiní ze studentů vynikající právníky, vede však k osvojení základů dovedností, bez nichž se jimi stát nemohou.
c) Limity metody
Stejně jako většina jiných metod, i metody zaměřené na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech mají své limity. V první řadě se jedná o metody, které může být poměrně
obtížné zapojit hned na začátku studia, kdy studenti disponují zatím pouze minimálními znalostmi z oblasti platného práva. Přestože dovednosti, na které předměty popsané v této kapitole cílí,
je samozřejmě možné procvičovat i bez souvislosti s právem (řešení obecných etických otázek,
přesvědčivá argumentace či srozumitelný písemný projev), jejich uplatnění při řešení úkolů právního charakteru má svá specifika. Studenti by proto měli znát základní právní instituty a pravidla a orientovat se v právním řádu. Na druhou stranu je třeba zdůraznit, že detailní znalost platného práva není pro výuku potřebná a případné pochybení studentů v tomto směru by nemělo být
nijak zdůrazňováno, aby u studentů nedošlo ke ztrátě motivace a obavě se vyjádřit.
Limitem použitých metod může být v některých případech i jejich časová náročnost, a to jak pro
pedagoga, tak pro studenta. Zatímco příprava besedy s odborníkem z praxe je relativně časově
nenáročná, příprava zadání pro samostatnou práci studentů a následné hodnocení této práce
zaberou pedagogovi mnoho hodin, přičemž snížení této zátěže po prvním roce výuky je jen částečné. Obdobně na straně studenta je nezbytná ochota věnovat zpracování zadaných úkolů odpovídající čas, a to tím spíše, pokud je součástí skupiny, kde kvalita výstupu záleží na kvalitní práci
všech zúčastněných. Na obou stranách – pedagoga i studentů – je proto nezbytný entuziasmus a skutečný zájem o výuku. „Černí pasažéři“, tedy studenti, kteří se během výuky nijak aktivně nezapojují a skupinovou práci za sebe nechávají dělat jiné, sice mohou v určitých případech předmět úspěšně absolvovat, jeho přínos pro ně však bude minimální. Úkolem pedagoga je pokud možno takové
studenty odhalit dopředu a do předmětu vůbec nevpustit (např. vybírat do předmětu formou motivačních dopisů či pohovorů) nebo je v průběhu předmětu motivovat k aktivnímu zapojení.
Vzhledem k potřebě zapojení odborníků z praxe mohou být metody použité v předmětech zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech také poměrně finančně
náročné (nutnost platit odměny externím vyučujícím z prostředků vzdělávací instituce). Na druhou stranu, předměty tohoto typu jsou zpravidla předměty nepovinnými, tudíž poskytované
odměny nebudou pravděpodobně nijak závratně vysoké. Řada odborníků se také může do výuky
ráda zapojit i bez nároku na honorář.
122
Se zapojením odborníků z praxe souvisí i další z možných limitů, totiž nutnost tyto odborníky pro
výuku získat. Je přitom třeba mít na paměti, že ne každý odborník z praxe, jakkoli vynikající, je
zároveň i dobrým pedagogem. Pro překonání tohoto limitu je zásadní osoba organizátora výuky,
který musí být schopen nalézt odborníky z praxe, kteří v sobě spojují dovednosti odborné i pedagogické, a přesvědčit je, aby se výuky – byť za malou odměnu – zúčastnili.
Vzhledem k tomu, že se předměty popsané v této kapitole zaměřují na teoretickou průpravu
v praktických právních dovednostech, má pro jejich evaluaci a zpětnou vazbu zásadní význam
zjištění, zda si studenti, kteří předmět absolvovali, danou dovednost alespoň v základech osvojili, resp. se v ní zdokonalili. Tuto skutečnost je možné ověřit dvěma základními způsoby. Na prvním místě je to subjektivní hodnocení samotnými studenty, kteří můžou být na závěr výuky požádáni, aby zhodnotili, v jakém směru pro ně byly použité metody přínosné, případně v čem naopak spatřují jejich limity. Jako ideální se jeví forma anonymního dotazníku, v němž se studenti
nebojí vyjádřit své názory a který může být velmi užitečný pro další zkvalitňování výuky (možné
je i anonymní hodnocení pozvaných odborníků z praxe).
Skutečnost, že si studenti danou právní dovednost osvojili, by samozřejmě měla být hodnocena
nejen samotnými studenty, ale i pedagogem, případně odborníky z praxe, kteří se výuky účastnili (hodnocení je navíc třeba provést za účelem osvědčení úspěšného absolvování předmětu). Toto
hodnocení může mít různou formu, studenti mohou být například požádání o vypracování seminární práce na jedno ze zadaných témat (forma vhodná zejména pro výuku zaměřenou na právní
etiku) či o sepsání určitého typu právního dokumentu (forma vhodná zejména pro výuku právního psaní). Zvláštní případ v této souvislosti představuje metoda moot court, kterou lze s nadsázkou označit za „divadelní hru“, v níž jsou studenti hodnoceni podle způsobu, kterým se zhostili
své „role“, tedy podle přesvědčivosti své argumentace. Pro závěrečné hodnocení je též možné
využít již výše zmíněnou metodu modelového případu, v němž budou mít studenti za úkol eticky
zdůvodnit zvolenou argumentaci, zpracovat ji ve formě formálně a obsahově kvalitního písemného
podání a následně přesvědčivě ústně obhájit v rámci krátkého simulovaného soudního jednání.
V předmětech zaměřených na teoretickou průpravu v praktických právních dovednostech je možné využívat řadu interaktivních postupů a výukových metod. Jako obzvlášť vhodné se na základě
zkušeností pedagogů Právnické fakulty UK jeví spolupráce s odborníky z praxe, pedagogem moderovaná diskuse, samostatná domácí práce studentů a řešení modelových případů.
Předměty, kterým je věnována tato kapitola, se zaměřují na praktické právní dovednosti, spolupráce s odborníky z praxe se proto přímo nabízí. Odborník z praxe dokáže studentům velmi dobře
vysvětlit podstatu dovednosti, které je věnována pozornost, a upozornit na úskalí jejího používání v praxi. Účast odborníka navíc činí výuku pro studenty atraktivnější, zejména pokud se jedná
o veřejně známou osobu, což pozitivně ovlivňuje jejich motivaci a ochotu se do výuky aktivně
zapojit. Osvědčilo se využití odborníků jak v roli přednášejících na určité dílčí téma (např. ústavní stížnost), tak v roli hostů pedagogem moderované diskuse k určitému dílčímu aspektu probírané materie (např. otázka nezávislosti soudce).
Diskuse jako metoda výuky podporuje zdokonalení vyjadřovacích schopností studentů a zvládání stresu z vystoupení před větším množstvím osob. Velmi vhodná je pro výuku profesní etiky,
v jejímž rámci se studenti učí formulovat a obhájit svůj názor na často eticky nejednoznačné otázky. Diskuse může probíhat buď pouze mezi studenty, nebo k ní může být přizván odborník
z praxe. Role pedagoga spočívá především v moderování diskuse, tj. v udělování slova a usměrňování příliš aktivních studentů, případně může působit jako „ďáblův advokát“, tedy obhajovat
123
názory, které jsou eticky sporné či právně chybné, aby studenty přiměl ke zdokonalení jejich
argumentace. V případě diskuse s odborníkem z praxe by se role pedagoga měla omezit pouze na
její moderování.
Zadávání domácích úkolů se osvědčilo především ve výuce právního psaní, jehož cílem je zdokonalení písemného projevu studentů. Vypracování složitějších právních dokumentů, ať už v češtině, nebo angličtině, totiž není možné po studentech požadovat v rámci výuky, a to z důvodu nedostatku času. Domácí práce studentům umožňuje věnovat vypracování dokumentu náležitou
pozornost a jednoznačně přispívá ke zvýšení kvality jejich písemného projevu. Důležitým doplňkem je samozřejmě zpětná vazba od pedagoga, který by měl studenty upozornit na případné
chyby a nepřesnosti.
Řešení jednodušších či složitějších modelových případů představuje univerzální metodu využitelnou pro osvojení a zdokonalení téměř jakékoli praktické právní dovednosti. Jak už bylo zmíněno výše, řešení modelového případu je podstatou metody moot court, široké uplatnění však simulované soudní jednání nalezne i v dalších dovednostně orientovaných předmětech. Modelové případy umožňují procvičování právních dovedností v kvazireálných souvislostech, avšak bez negativních důsledků v případě „špatného“ řešení. Pro větší atraktivitu zadání se pedagog může při
jeho tvorbě inspirovat skutečným případem, případně některým literárním či filmovým dílem.
124
IV. Sociologická evaluace metod výuky použitých
v rámci studijního modulu Právních dovedností
(Eva Stehlíková, Ida Kaiserová)
1. Charakteristika evaluační úlohy
Evaluace nebyla pokládána pro účely této publikace za výzkumnou úlohu v sociologickém slova
smyslu (jejímž úkolem je budování „teorie“). Sociologie v dané evaluační úloze vystupuje spíše
v pomocné roli a jejím úkolem je osvětlit účastníkům projektu, studentům i dalším čtenářům
důvody, které vedly k více nebo méně úspěšnému naplnění cílů projektem stanovených.
Jaký cíl si tedy projekt Právo pro praxi vlastně kladl? Obsáhlá citace z projektové žádosti popisuje cíle projektu takto:
„Základním cílem projektu je rozvoj a inovace koncepce magisterského studijního programu
Právo a právní věda, obor právo na PF UK, a to směrem k většímu využití prakticky orientované
a interaktivní výuky. Již v průběhu projektu bude změna integrována do programu a testována
postupným zahajováním takto změněné výuky.
Prvním specifickým cílem projektu je vytvoření zázemí pro inovovanou koncepci studijního programu, a to institucionálním zajištěním změny, vytvořením a zavedením metodických pomůcek,
vytvořením a proškolením spolupracujícího týmu akademických pracovníků, kteří vykonávají
danou pedagogickou činnost a vytvořením Centra praktických právních dovedností.
Druhým specifickým cílem je skrze nové a inovované předměty lépe rozvinout žádoucí kompetence
studentů, posílit flexibilitu a adaptabilitu absolventů a již v průběhu studia podpořit kreativní a inovační přístup studentů (samostatné řešení problémů, podnikavost, týmová spolupráce atd.).“21
Z citace vyplývá, že cílem projektu je inovace výuky práva směrem k většímu využití praktických
a interaktivních přístupů. Zda a jak se tuto inovaci podařilo do výuky skutečně zavést, bylo zkoumáno s využitím pojmu očekávání. Významu tohoto pojmu v prováděném šetření se nejvíce blíží
definice navržená P. Hartlem v Psychologickém slovníku: „Očekávání je předjímání určitých procesů, jevů nebo dějů, které teprve nastanou. Jedná se o předem vytvořenou představu, která je
ovlivněna přáním a obavami subjektu.“ 22
Očekávání chápeme jako předjímání určitých procesů či jevů, o nichž se účastníci projektu Právo
pro praxi domnívají, že by měly nastat a že jsou v daném případě žádoucí.
2. Klíč k interpretaci dat v evaluačním šetření
a) Typy sbíraných dat
V této kapitole je vysvětlen postup zvolený pro interpretaci sebraných dat. Data pocházejí ze tří
dílčích výzkumných úloh. Zde je jejich stručná charakteristika.
21
22
Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského studijního programu Právo a právní věda na Právnické
fakultě Univerzity Karlovy, projektová žádost, str. 3.
HARTL, P.; HARTLOVÁ, H. Psychologický slovník. Praha 2000: Portál, s. 17.
125
a) První soubor dat pochází z dotazníkového šetření prováděného vždy na začátku a na konci
zkoumaných semestrů (jedná se o semestry – ZS 2011/2012, LS 2011/2012, ZS 2012/2013).
Zkoumanou (oslovenou) skupinou studentů byli v tomto případě všichni studenti, kteří si
v průběhu uvedených semestrů do svého studijního programu zařadili alespoň jeden modulový předmět, tj. předmět z modulu Právních dovedností.
b) Druhý soubor dat pochází z uskutečněných skupinových rozhovorů se studenty – absolventy odborných praxí. Tyto rozhovory probíhaly v průběhu celého projektu.
c) Třetí soubor dat pochází z rozhovorů a analýzy rozmanitých dokumentů, které nám poskytli členové týmu pedagogů, zapojených do projektu Právo pro praxi.
Aby bylo možné různorodá data – kvantitativní i kvalitativní povahy – sebraná odlišnými metodami, efektivně využít pro účely evaluace, bylo třeba najít vhodný koncept, který by nám pomohl interpretovat všechny tři datové soubory pokud možno v souvislostech.
b) Sjednocující pojem očekávání, hypotézy
Řada otázek položených všem třem skupinám zkoumaných tak směřovala k tomu, co očekávají od
své účasti na projektu, na výuce, odborné praxi apod. Zároveň ověřujeme, zda se očekávání participantů na projektu naplnila. Studenti se k této otázce vyjadřovali v tzv. výstupních dotaznících
(ve volných výpovědích na otázku „Nakolik daný předmět splnil Vaše očekávání?“) a hodnocením
kvality výuky daného předmětu na škále 1–5. Obsáhlejší, podrobně zdůvodněné odpovědi na klíčovou otázku evaluačního šetření poskytli reprezentanti participující studentské populace
v rámci uskutečněných skupinových rozhovorů. Pedagogové mohli hodnotit očekávané výsledky
ve svých písemně zpracovaných volných výpovědích, kterými reagovali na výzvu a žádost v závěru projektu – jejich předměty i projekt jako celek běžely tou dobou již více než dva roky, dopady
projektu tak byli částečně schopni posoudit.
Interpretací všech získaných různorodých dat předpokládáme potvrdit (nebo vyvrátit) následující pracovní hypotézy:
H1: Očekávání studentů korespondují s motivy a očekáváními pedagogů (jsou odvozena jednak
od nabídky zúčastněných pedagogů, tak jak je formulována v anotacích/sylabech jednotlivých modulových předmětů, jednak od referencí kolegů-studentů, kteří dané předměty už
absolvovali).
H2: Očekávání studentů byla převážně naplněna. (Oprávněnost formulace této hypotézy prověřila pilotní fáze výzkumu / dotazníkového šetření, kde měli studenti modulových předmětů příležitost svá hodnocení výuky a vyučujících vyjádřit a zdůvodnit volnou výpovědí.)
Za naplnění cílů projektu pak lze považovat potvrzení obou výše stanovených pracovních hypotéz. V této fázi evaluačního šetření, kdy ještě nejsou shromážděna veškerá data z dotazníkových
šetření, se dá stále jen hypoteticky předpokládat vysoká úspěšnost týmu pedagogů při realizaci
jejich výukového projektu. Dosud shromážděná data různorodé povahy tomu nasvědčují. Definitivní závěry evaluačního šetření lze ovšem vyslovit až po finální analýze a interpretaci kompletního datového souboru. Kompletní výsledky budou k dispozici až po ukončení projektu.
3. Dosavadní průběh a výsledky uskutečněných šetření
a) Dotazníkové šetření
Důležitým východiskem pro šetření jsou data získaná od studentů modulových předmětů, respektive účastníků odborných praxí. K jejich získání byla využita především dotazníková šetření
126
ve třech sledovaných semestrech. Na začátku výuky v každém kurzu byli zapsaní studenti osloveni se žádostí o vyplnění vstupního evaluačního dotazníku. Ten se týká jak jejich motivace (proč
zvolili daný kurz), tak očekávání s absolvováním kurzu spojených. Na závěr každého kurzu jsou
studenti vyzváni k vyplnění výstupního evaluačního dotazníku, který testuje jak míru naplnění
jejich očekávání, tak různé aspekty kvality výuky a vyučujícího. Formulář dotazníku byl umístěn
na webové adrese, která byla zveřejněna na webových stránkách projektu, kde si jej studenti
mohli stáhnout a vyplnit. Vyučující požádali studenty o vyplnění dotazníků během svých hodin
nebo korespondenčně na jejich e-mail adresy, odkázali je na dotazník umístěný na webu. Jedním
z požadavků bylo, aby studenti vyplnili dotazník tolikrát, kolik předmětů a praxí si v semestru
zapsali, a použili pokaždé stejnou identifikační značku (přezdívku apod.).
Dotazníková šetření probíhala ve třech fázích:
1) zimní semestr 2011/2012 (pilotní dotazníky): zpracované výsledky obou dotazníkových šetření za první semestr byly předloženy učitelům jako zpětná vazba – za tím účelem byl uspořádán malý workshop, z něhož vyplynula na jedné straně rozhodnutí, co měnit, zlepšit, přidat
nebo vypustit ve výuce, na druhé straně šlo o důležitou zpětnou vazbu pro proces evaluace,
především v tom směru, jakou definitivní podobu dát vstupním i výstupním evaluačním dotazníkům v dalších dvou semestrech.
2) letní semestr 2011/2012
3) zimní semestr 2012/2013
V lednu 2013 byla zpracována a interpretována veškerá získaná data. Vstupní a výstupní dotazníky byly shromážděny zvlášť pro účastníky odborných praxí a zvlášť pro studující jednotlivých
předmětů. Souhrnná interpretace všech fází dotazníkového šetření tvoří samostatnou kapitolu
závěrečné evaluační zprávy.
Jak už bylo řečeno, v prvním ze sledovaných semestrů proběhl sběr dat formou pilotního dotazníku, který dával studentům prostor vyjádřit se ve volných výpovědích. Tohoto prostoru účastníci šetření v hojné míře využili, takže kategorizace jejich výpovědí vedla k výsledné podobě vstupního i výstupního dotazníku, která se používá v následujících semestrech.
První důležitou informací jsou informace o návratnosti dotazníků. Účast v dotazníkovém šetření
byla pro studenty modulových předmětů dobrovolná, šetření bylo anonymní. Za účelem srovnatelnosti dat z vstupních a výstupních dotazníků byli studenti požádáni, aby zvolili přezdívku a používali ji v každém z dotazníků, který v rámci šetření vyplňovali. Identifikace dotazovaných prostřednictvím přezdívek posléze umožní z celého souboru shromážděných dotazníků zjistit, kolik
modulových předmětů si jednotliví studenti v rámci sledovaných tří semestrů zapsali, případně
je úspěšně absolvovali.
Zvolený způsob sběru dat kvantitativní povahy umožnil využít kritérium návratnosti dotazníků
jako relevantní informace o zájmu studentů o typ výuky, který modul nabízí. Při využití tohoto
způsobu šetření je standardně už 20% návratnost považována za úspěšnou. V pilotní fázi našeho šetření byla návratnost podstatně vyšší než uvedená uspokojivá úroveň.
Za ukazatel zájmu studentů o předměty a praxe, které jsou součástí projektu, tedy mohla být
pokládána jak celková úroveň návratnosti dotazníků, tak i to, zda se v jednotlivých etapách
návratnost měnila, nebo byla její úroveň stabilní. S ohledem na to, že studenti byli k vyplňování
dotazníků vyzýváni také s odůvodněním poskytnout zpětnou vazbu konkrétnímu vyučujícímu, se
dá návratnost pokládat nejen za indikátor zájmu studentů o celý výukový modul, ale především
o jednotlivé předměty v jeho rámci vyučované. Ukazatel návratnosti byl tedy sledován jako indikátor zájmu o jednotlivé předměty a jako ukazatel možného trendu – zda v průběhu sledovaných
127
semestrů mezi nestejnorodými skupinami studentů zájem o modulové předměty stoupal či klesal. Za důležité lze pokládat i informace o poměru mezi počty podpořených a úspěšně podpořených studentů (tj. o podílu těch, kteří si předmět nejen zapsali, ale i skutečně uzavřeli zkouškou
či zápočtem).
Proces interpretace dat z celého dotazníkového šetření je založen na už provedené analýze otevřených odpovědí jeho pilotní fáze. Značná pozornost byla věnována analýze odpovědí na otázky
číslo 6 („Jaký přínos od absolvování předmětu očekáváte?“) a 9 („Z jakého důvodu jste si
vybral/a praxi, v jejímž rámci Vám byl předložen tento dotazník?“). Obě otázky nabídly dotazovaným prostor pro vlastní formulace odpovědí a jak je patrné, byly zaměřeny na očekávání studentů od daných konkrétních předmětů. Je důležité připomenout, že očekávání bylo považováno
za klíčový pojem pro interpretaci celého datového souboru a data byla zpracovávána vzhledem
ke dvěma výše uvedeným pracovním hypotézám a za účelem jejich případné modifikace či zpřesnění:
1. očekávání studentů korespondují s motivy a očekáváními pedagogů,
2. očekávání studentů byla převážně naplněna.
Výsledná formulace pracovních hypotéz k dotazníkovému šetření se zakládá na několika zdrojích
našich dosud získaných poznatků.
Pilotní dotazníkové šetření, v jehož rámci oslovení studenti dostali prostor pro volné výpovědi
vztažené k položeným otázkám
Cílem pilotního šetření tedy bylo co nejkonkrétněji zjistit, jaké důvody/motivy mají studenti pro
volbu vybraných předmětů a praxí z nabídky modulu Právních dovedností (dále též jen „modul“)
a jaká očekávání s touto volbou spojují. Dotazníky vyplněné v začátku a průběhu zimního semestru 2011/2012 poskytly relevantní informaci o studentských motivech a očekáváních.
Na základě získaných odpovědí se ukázalo, že studenti (patrně z důvodu racionalizace své činnosti a časové úspory) vypovídali zároveň o svých očekáváních, vázaných jak na zvolený předmět, tak na zvolenou praxi. Došlo proto k nápadné shodě ve výpovědích/odpovědích na otázku č.
6 a č. 9. Mezi odpověďmi na otázku č. 6 (vázaná na volbu předmětů) najdeme tedy formulace
jako:23
– získat představu o právní praxi na příslušné instituci,
– chci hlouběji porozumět problematice prostřednictvím praktické zkušenosti,
– prakticky uplatnit dosud získané vědomosti,
– získat přímou profesní zkušenost (právníka),
– ve spojení s praktickým užitím právních znalostí se lépe orientovat v dané oblasti práva...
Studenti tak vyjadřovali především svou potřebu naučit se se svými teoretickými dovednostmi
prakticky zacházet. Ve svých odpovědích studenti „překládali“ pojem praxe do nějakých, pro
sebe důležitých, souvislostí. Praxe je pro ně – praktickým využitím znalostí, ale také příležitostí
pro konfrontaci teoretických znalostí s praxí. Jinou definicí pojmu praxe je možnost nahlédnout do
reálného fungování institucí. Jeden ze studentů označil praxi za normální (standardní – na západě, nikoli na PF UK) součást procesu vzdělávání.
23
Doslovné citace odpovědí z dotazníkových formulářů jsou v textu napsány kurzívou.
128
Pro ilustraci následuje výběr dalších přímých citací výroků studentů, které v rámci pilotního
dotazníkového šetření napsali:
Prax je nesmierne dôležitým doplnkovým zdrojom informácií a skúseností popri štúdiu. Na niektorých zahraničných univerzitách je prax povinnou časťou štúdia.
Jedna ze zúčastnivších se studentek zdůraznila možnost získat „nutné“ zkušenosti, kterých nelze
dosáhnout ve škole:
Osobně mám zkušenost se skutečnými právními podáními z praxe v advokátní kanceláři, ale někteří
ze spolužáků viděli právě až v průběhu odborné praxe na soudech vůbec poprvé rozsudek, spis atd.
Pokud bychom tuto perspektivu mentálně „protáhly“, studentka hovoří o tom, že praxe je zdrojem „skutečné“ reality práva – oproti „teoretické“ neskutečné realitě právnické fakulty. Takto
vyznívající výpovědi však byly spíše ojedinělé, většina studentů uváděla důvody, které jsou praktičtější.
I v odpovědi na otázku číslo 6, týkající se vyučovaných předmětů, akcentovali respondenti
absenci praktických příkladů aplikace práva v povinných předmětech:
Očekávám především výuku orientovanou více na praxi a konkrétní aplikaci práva v profesním
životě (v porovnání s povinnými předměty na fakultě, které jsou do značné míry pouze teoretické)
včetně prezentací odborníků z oboru a diskuse s nimi. Rovněž jsem rád za možnost zapojit se
aktivně do hodin prostřednictvím týmových úkolů, diskuse apod.
(Očekávám) Praktické zkušenosti, možnost si utřídit teoretické znalosti.
Očekávám hlavně přesah do praxe a smysluplné využití znalostí, které získáme.
(Očekávám) ... rozvíjení schopnosti promítnout teoretické znalosti do praxe a komunikovat
s laiky...
Od předmětu očekávám reálnou možnost pomoci v konkrétním případu.
Propojení teorie s praxí – a to nejen různé praktické příklady v rámci vyučovacích hodin, ale také
samotná možnost praxe v oboru mi připadá velmi zajímavá a obohacující.
Možnost seznámit se s danou problematikou a po absolvování (předmětu) především možnost
vykonání praxe u neziskové organizace...
Komplexní náhled do problematiky azylu a uprchlictví (což je oblast, která se ve společném základu bere jenom velmi okrajově)...
Náhled do činnosti státního zastupitelství, srovnání trestního práva v teorii s praxí
Uvedené výroky lze zcela určitě interpretovat jako vyjádření potřeby studentů: více prakticky orientované výuky! Zároveň je možné poznamenat, že studenti předpokládali (zřejmě organizační)
souvislost mezi modulovými předměty a jednotlivými typy praxí.
Dále studenti uváděli, že se volbou předmětu či praxe nabídnuté v modulu snaží lépe připravit
na své budoucí povolání (případně na specifickou právní profesí – státního zástupce, soudce,
specialisty na azylové právo...). Jindy popisovali své důvody pro volbu dané praxe jako možnost
vyzkoušet si nebo zblízka si prohlédnout nějaké prostředí, o němž uvažují jako o prostředí své
budoucí profese.
Část dotázaných svými výroky naznačila modifikaci své budoucí právní praxe – uvažují především o svém zájmu po skončení nebo v rámci pokračování studia postgraduální formou profesionálně pedagogicky působit. Ilustrují to jejich výroky, které se vztahovaly jak k předmětu (odpo129
Mám velký zájem o trestní právo a do budoucna zvažuji pokusit se o kariéru státního zástupce...
Seznámit se s vnitřním chodem státních zastupitelství a podobou běžné, každodenní práce státního zástupce.
Sama pro sebe bych ráda zjistila, zda je tato oblast práva právě ta, které bych se chtěla věnovat
v budoucnu, nebo zda to bude spíše jiná oblast mezinárodního práva.
Tuto praxi jsem si vybrala, protože bych v budoucnu ráda pracovala na státním zastupitelství,
takže mám jedinečnou možnost zjistit, co vlastně tato práce obnáší.
vědi na otázku č. 6), v jehož názvu se pak ovšem vyskytne „praxe“, tak k důvodům volby (pedagogické) praxe, která prolíná výukou předmětu. Studenti odpovídali, že chtějí:
získat zkušenost s tím, jak vyučovat právo,
ověřit si schopnost komunikace s laickou veřejností
nebo
… od mala jsem chtěla být učitelkou a touto formou si to můžu splniť a taky je to pro mně výzva,
a já mám rada výzvy...
Rád bych v budoucnu působil, alespoň částečně, ve vzdělávání.
V jedné z dalších odpovědí je zmiňována možnost osobního rozvoje skrze účast na tomto předmětu nebo možnost předat dál vlastní vědomosti.
Skupina odpovědí, které tematizovaly zájem o pedagogiku, je v souboru všech odpovědí vlastně
jedinou „platformou“, na níž se formulovaly výhrady k povolání právníka, k právnímu prostředí
(ve škole či v profesním životě). K tomu je třeba dodat, že tento způsob vyjadřování byl velmi
nepřímý a často spojený se zdůrazňováním odborných kvalit vyučujícího daného předmětu.
Možnost učit o právu byla například pro jednoho z odpovídajících studentů jakýmsi přesahem,
který se stává důslednějším naplněním právního „povolání“ a nabývá tak takřka rozměru vážného osvětového úkolu:
Naslouchání a zjišťování, co je právo pro jiné lidi. Dekonstrukce osvícenského étosu šíření „správného práva“.
V odpovědích, kde se dotazovaní studenti měli možnost vyjadřovat přímo k předmětu Právní
praxe na středních školách, najdeme řadu dalších vyjádření k důvodům/očekáváním, spojeným
s absolvováním tohoto předmětu. Řada z nich, byť ne všechny, se váže i ke kategorii „volba
budoucího povolání“:
Vyzkoušet si své vlastní schopnosti zaujmout studenty, uceleně a srozumitelně přednést určité
téma, předat nějaké znalosti. Očekávám zjištění, zda bych mohl někdy v budoucnu učit či přednášet, očekávám zajímavou a oboustranně obohacující interakci se studenty, očekávám nové a zajímavé pohledy na přednášená témata.
Naučit se jednat s „davem“, vyzkoušet si stát na druhé straně katedry, zjistit, zda by mě výuka dalších osob bavila a zda bych zvládala výuku při studiu Ph.D. Získání komplexních zkušeností
130
a dovedností spojených s výukou.
Osobní rozvoj v oblasti komunikace, prezentace, metodiky, pedagogiky, vyzkoušení si svých vlastních schopností zaujmout studenty, uceleně a srozumitelně přednést určité téma, předat nějaké
znalosti.
... naučím se vystupovat před publikem..., jak si získat a udržet pozornost posluchačů..., prezentovat své vědomosti a vysvětlovat ostatním...
... pedagogická zkušenost s chytrýma studentama. Poznat víc sebe a svoje dovednosti plus jejich
případné rozšíření...
Výše uvedené tři základní kategorie očekávání (naučit se se svými teoretickými dovednostmi
prakticky zacházet, připravit na své budoucí povolání – konkrétní obor práva, možnost vyzkoušet si, zda by mohli profesionálně pedagogicky působit), formulované ve volných výpovědích studentů v pilotním dotazníku, i to, jak byla v jednotlivých předmětech a účastí v odborných praxích
naplněna, se prověřuje v dalších kolech dotazníkových šetření (LS 2011/2012 a ZS 2012/2013).
Dá se také předpokládat, že uskutečněnou modifikací jednotlivých verzí dotazníků bude možné
lépe rozlišit hodnocení předmětů a odborných praxí. Vypracované analytické kategorie byly zahrnuty i do šetření kvalitativní povahy, do osnovy skupinových rozhovorů, aby byly získány informace o tom, jak se výše formulovaná očekávání studentů naplňovala i jinou metodou.
b) Uskutečněné skupinové rozhovory se studenty, především s absolventy odborných
praxí
Cílem uskutečněných skupinových rozhovorů se studenty bylo získat data o tom, jak účast na
odborné praxi přispěla k naplnění jimi očekávaných cílů. Skupinový rozhovor lze popsat jako
moderátorem vedený rozhovor skupiny osob na zvolené téma. Jeho předností je mimo jiné
poměrně rychlý sběr dat, která ale obsahují velké množství tematických souvislostí.
Dosud uskutečněné skupinové rozhovory probíhaly v období od června 2011 do října 2012. Účast
na jednotlivých skupinových rozhovorech byla různá, pohybovala se od počtu 4 do počtu 20 lidí.
V diskusi byly pokládány otázky dotýkající se průběhu odborných praxí, očekávání přínosů těchto praxí, naplnění těchto očekávání apod. Později byly z podnětu pedagogů modulu přidány do
okruhu pokládaných otázek také téma zkušenosti s praxemi/brigádami v advokátních kancelářích
a širší okolnosti souběhu studia a zaměstnání. V rozhovorech bylo zachyceno hodnocení tří různých typů studijních/praktických aktivit, vázaných na:
1. odborné praxe spojené s teoretickou výukou konkrétních předmětů (Teorie a praxe azylu
a uprchlictví – OPU; Teorie a praxe antidiskriminačního práva – Kancelář ochránce lidských
práv, odbor lidských práv Ministerstva zahraničních věcí),
2. Street Law (výuka práva na středních školách),
3. odborné stáže na státních zastupitelstvích, soudech, orgánech státní správy (konkrétní hodnocení se týkala institucí: obvodní soudy v Praze a okresní soudy – civilně právní i trestně
právní úseky, státní zastupitelství, úřady státní správy, neziskové organizace ochrany životního prostředí).
V průběhu skupinových rozhovorů se studenti nevyjadřovali jenom ke svým zkušenostem vztaženým k absolvovaným odborným praxím. Jejich výpovědi měly přesah vztahující se jak k absolvovaným předmětům modulu, tak k výuce a jejím různým formám využívaným na Právnické fakultě
UK jako celku. Lze tak oprávněně předpokládat, že výpovědi studentů-účastníků skupinových roz131
hovorů jsou relevantní pro evaluaci odborných praxí i předmětů nabídnutých v rámci modulu.
Data získaná ze skupinových rozhovorů totiž poskytují informace o tom, nakolik se podařilo studentům naplnit jejich vlastní očekávání spojená se studiem v rámci modulových předmětů.
V tomto smyslu je výpovědní a poznávací hodnota uskutečněných skupinových rozhovorů srovnatelná s daty získanými dotazníkovými šetřeními, ne-li vyšší, a to ačkoli populaci studentů reprezentují jen méně než tři desítky jedinců-dobrovolníků, kteří se skupinových rozhovorů (focus
groups) postupně účastnili. Shrneme nyní zjištění, která vyplynula ze skupinových rozhovorů.
1. Hodnocení toho, jak probíhá výběr studentů na uvedené aktivity, nebylo vždy pozitivní
Studenti se vyjadřovali kriticky k podmínkám, které musí být splněny pro úspěšné zařazení do
praxí. První uvedenou podmínkou bylo absolvování ročníku studia: pokládají praktickou zkušenost za přínosnou už od 1. ročníků studia, shodli se, že praxe – např. na soudech – usnadňuje
studium teoretických předmětů, např. procesního práva. Při přípravě na zkoušky konkrétní představa o fungování instituce usnadňuje porozumění teoreticky zprostředkovaným tématům.
Ze záznamu skupinového rozhovoru: Praxe jsou zbytečně posunuty do 3. ročníků. Praxe od 1. ročníku by pomáhala i při studiu 1., 2. a 3. ročníků. Je to jediná dostupná paralelní forma (právnického)
vědění a velmi užitečná souběžně se studiem. Vhodný by byl také přístup do výuky na středních školách od 2. ročníku bez předběžných podmínek.
Studenti rovněž nebyli spokojeni s tím, že přijetí na některou z odborných praxí je podmiňováno
dosavadním prospěchem. Pokládají toto kritérium za velmi nesourodé, protože i nároky kladené
na ně jednotlivými pedagogy jsou velmi odlišné.
Ze záznamu skupinového rozhovoru:
Před nástupem na praxi na soudech nutno mít složeny zkoušky ze tří předmětů, a nesměla být trojka.
Známky jsou přitom málo směrodatné, ale fakulta je jako kritéria při různých příležitostech používá.
Hodnocení jako nesmysl. Kritéria „známkování“ u jednotlivých vyučujících jsou tak různorodá, že
známky vlastně nemají téměř žádnou výpovědní hodnotu.
Uchazeči o odborné praxe kritizovali podobně i kritéria přijímání na stáže na státním zastupitelství, kde se uplatňoval systém „kdo dřív přijde, ten dřív mele“.
Fronta od 6.45 do 13.00 musela být „odčekána“, aby se tam uchazeč (na začínající semestr) dostal.
Nabídka míst 20 lidí na semestr byla objektivně nízká.
Kritika systému zapisování se konkrétně do předmětu Legal Writing: kdo dřív pošle e-mail, dostane se.
Za nejvhodnější kritérium výběru na odborné praxe i účasti na volitelných předmětech pokládají respondenti motivační dopisy.
Ze záznamu skupinového rozhovoru: Účast ve výuce: výborně funguje povinnost napsat motivační
dopis, aby se člověk probojoval do nějakého vysoce „výběrového“ předmětu... Motivace k nahlédnutí do praktického fungování práva je důležitější než „prospěch“.
2. K organizaci zadávání pracovních úkolů, způsobu a kvalitě práce mentorů na jednotlivých
institucích
Hodnocení odborných praxí se liší dost výrazně podle toho, o jaký typ absolvované praxe se jednalo. Postřehy studentů jsou spíše dílčí povahy, je patrné, že si uvědomují jen minimum možností, jak odborné praxe na jednotlivých institucích ovlivnit, pokud mají kritické připomínky. S ohledem na možnou zpětnou vazbu projektu je vhodné představit zkušenosti studentů z praxí na jednotlivých institucích v detailnější podobě.
132
Bezvýhradně spokojeni byli účastníci skupinových rozhovorů s průběhem praktické výuky vázané na teoretické předměty, ať už mentorem je sám vyučující (Street Law – výuka na středních školách), nebo jimi jsou zaměstnanci institucí, na kterých studenti praktikují.
Praxe v Kanceláři ochránce lidských práv (v rámci předmětu Teorie a praxe antidiskriminačního
práva) byla hodnocena jedinou z přítomných absolventek jako mimořádně přínosná, na vlastní
žádost ji prodloužila o týden, aby získala možnost podílet se na práci na dvou úsecích. Mentory
byli vedoucí těchto úseků. Studentka pod jejich supervizí samostatně formulovala odpovědi na
stížnosti, důležitá pro ni byla zpětná vazba na její práci, kterou důsledně poskytovali. Dvoutýdenní odborná praxe jí podle jejích slov poskytla velmi konkrétní představu nejen o agendě
kanceláře ombudsmana, ale i o vlastní způsobilosti formulovat právně podložené texty-korespondenci.
V rámci téhož předmětu absolvovalo několik účastníků skupinových rozhovorů odbornou praxi
také na Ministerstvu zahraničních věcí – odboru lidských práv. Mentoři, referenti odboru, práce
zadávali úkolově, následovaly debaty nad vypracovanými návrhy. Úpravy a změny vypracovaných
textů, provedené za tím účelem, aby byly v praxi použitelné, nebyly vždy vysvětleny, asi proto,
že šlo o respektování politických souvislostí, bezpečnostních aspektů atd. Tudíž chybělo čistě
právní zdůvodnění změn. Praxe byla nahlédnutím do agendy odboru, ale ne v plném rozsahu a
kontextu.
Praktická výuka azylového práva probíhala pod supervizí zaměstnanců Organizace pro pomoc
uprchlíkům. Každý účastník oceňoval to, že měl svého mentora z řad zaměstnanců, otevřenou
atmosféru na pracovišti a vynikající zpětnou vazbu přímo od klientů organizace i zaměstnanců
pracujících s klienty.
Mentorem při výuce na středních školách je sám vyučující. Hospitoval v hodinách, které vedli studenti, a poskytl vzápětí zpětnou vazbu – podle účastníků naprosto vynikající. Vyjmenovali několik přínosů této praxe:
Vyučovat středoškoláky donutí člověka nastudovat (konkrétně trestní právo) způsobem, který je
kvalitativně jiný než běžné „učení se“.
V rámci této praxe se člověk musí naučit komunikovat s „klientem“ srozumitelným způsobem,
vymanit se z „právního žargonu“, porozumí při té příležitosti tomu, že právnický žargon není
samospasitelný. Pochopil jsem důležitost dovednosti komunikovat s neprávníky.
Stáž na střední škole donutila přemýšlet i o tom, jak efektivně vyučovat.
Odborné stáže na soudech, státních zastupitelstvích, orgánech státní správy i v neziskových organizacích, které probíhají ve školním roce, jsou výhradně v kompetenci mentorů – zaměstnanců
dané instituce. Prostředí jsou to různorodá a tomu odpovídají i zkušenosti studentů.
Nezisková organizace orientovaná na ochranu životního prostředí přidělovala praktikantům často
práci domů. V jistém smyslu objevné bylo pro praktikanty poznání, že jsou lidé, kteří jsou ochotni o něco usilovat, byť třeba za minimální mzdu. Praxi ovlivňovalo i to, že organizace neměla
vlastního právníka (pracovníci dokonce někdy očekávali, že student práv-praktikant bude právního experta do jisté míry „suplovat“). Jednalo se podle účastníků o přínosnou zkušenost v tom,
jak se laici více či méně úspěšně utkávají s právními problémy.
S průběhem odborné praxe na státním zastupitelství byla jediná její absolventka, která se skupinového rozhovoru účastnila, bezvýhradně spokojená. Seznámila se důkladně s provozem a agendou
zastupitelství, měla možnost být přítomna i jednání s policií a na policii.
133
Pozitivně studenti popisovali zkušenosti z dvousemestrální praxe na soudech. Uváděli revizi
svých původních představ o povolání/profesi soudce. Jeden z účastníků rozhovoru hodnotil jako
přínosné to, že mohl být přítomen jednání soudu, participovat na rozboru jednotlivých kauz,
samostatně pracovat na formulacích dokumentů a rozhodnutí, měl přístup do spisovny. Ocenil
vysoce příležitost konfrontovat teoretické a praktické představy o funkcích soudních institucí.
Soudní praxe se mu ukázala víc jako „úředničina“ než rozhodování, snížila pravděpodobnost
toho, že tento konkrétní student bude usilovat o profesní uplatnění jako soudce.
Při praxi na soudech záleží nejvíc na osobnosti soudce, k čemu chce studenta vést – někdy je jeho
přístup čistě formální, potom je přínos malý. Jindy studenti popisují úžasnou zkušenost spolupráce se soudcem, která je de facto dokonalou přípravou ke zkoušce (konkrétně procesní právo).
Na podobě průběhu praxe má nesporně svůj vliv také přístup samotného studenta, nakolik se
dokáže o práci „přihlásit“. Chce-li, může si například zkusit i napsat rozsudek, ideální je přímá
spolupráce se soudcem, ale není to úplně obvyklé.
Studenti popisovali odlišné zkušenosti se soudy v závislosti na konkrétním soudním odboru.
Někde třeba soudce na civilněprávním odboru se studenty těsněji spolupracoval, byla zde možnost osobního kontaktu, ale na trestněprávním úseku docházelo pouze ke skupinovému setkání
(seminář) se soudcem jednou za čtrnáct dní, které neposkytovalo dostatečný vhled do vlastního
rozhodování soudce. Samotná přítomnost na soudním jednání se jevila jako nedostačující.
Letní praxe na soudech. Soudci jsou často na dovolených. Jedna z účastnic popisuje, že si našla
známého soudce (malé město), ale vše bylo jen o pasivní účasti na sporadických soudních jednáních. Analogická zkušenost s pouhým razítkováním obálek u soudu není ojedinělá.
Současně ale byla jinou účastnicí letní praxe na soudu popsána radikálně odlišná zkušenost:
Soudce, jemuž jsem byla přidělena, chtěl, abych sama sdělila, co od praxe u soudu očekávám, co
bych chtěla dělat, čeho se zúčastnit. Má přání vzal důsledně v potaz a vytvořil mi „plán na tělo“, který
byl také dodržen.
Možnost vyjednat náplň praxe pokládá studentka i další účastníci skupinových rozhovorů za
velmi podstatnou pro obě strany /stážistu i instituci/. Příklad dobré praxe tohoto vyjednávání u
soudu uvádí i další studentka.
Konkrétní příklady ze záznamů skupinových rozhovorů:
Na fakultě i institucích, kde studenti praktikují, by bylo dobré hledat cesty k tomu, aby studenti
v rámci odborných praxí byli užiteční a neobírali své mentory o čas a energii. Jeden semestr je
vlastně velmi krátká doba: než se člověk rozkouká, už téměř končí.
Velký přínos odborných praxí tkví v probuzení zájmu o obor či dokonce konkrétní profesi, který
leckdy „spí“ (třeba až do 5. ročníku).
Výborně funguje spojení předmětu (teorie) a praxe.
Street law, teorie a praxe antidiskriminačního práva, teorie a praxe azylu: nadstardandní úroveň
výuky v rámci fakulty, skvělé...
Průběh praxí na jednotlivých institucích se dle výpovědí studentů značně lišil, patrně i v závislosti na možnostech jednotlivých vyučujících/garantů vyjednat v hostitelské instituci podrobné
podmínky průběhu praxí. Dalším faktorem, který spoluurčoval průběh praxí, byla i schopnost
hostitelských institucí vstřebávat poloprofesionálního stážistu (patrně nízkoprahovější jsou
134
neziskové organizace, větší bariéry vytvářejí soudy a státní orgány). Je-li možné shrnout „mnohaličnou“ zkušenost studentů s praxemi pro potřeby evaluace, pak lze jejich průběh a organizační zajištění označit jako doposud nepříliš standardizované.
3. Jak probíhá na PF UK výuka teoretických předmětů
K tomu, jak probíhá na PF UK výuka teoretických předmětů, se vyjadřovali účastníci skupinových
rozhovorů sice okrajově, o to však jednohlasněji. Uvědomovali si při tom, že standardní frontální typ výuky je mnohdy nenahraditelný, ale praxe přednáška – seminář se v řadě případů jevila
jako nevyhovující. Zejména proto, jak velké jsou seminární skupiny: účast 60 studentů vede
k tomu, že seminář de facto replikuje přednášku.
Ze záznamů skupinových rozhovorů:
Přenos zkušeností z vlastní praxe učitelů někdy funguje na seminářích, ale vzácně. Výhradně ve
volitelných předmětech. V povinných není prostor, vstřebat tam nutné penzum ke zkoušce, které je
obrovské, tam se z časových důvodů mnoho poznatků z praxe nevejde. Není to tak úplně chyba
školy, nechce-li najet na středoškolský systém výuky.
Běžná je nedostatečná příprava většiny studentů na semináře, neděje se příprava z hodiny na
hodinu. Důsledkem je rezignace učitelů, semináře suplují přednášku. A třeba pak po zkoušce
z procesního práva neumí student sepsat žalobu. K téhle dovednosti se člověk dostane jen z vlastní iniciativy a zájmu.
Semináře jsou zajímavé, pokud menší počet studentů, pokud učitelé nereplikují výklad na přednášce (to bývají ty nepovinné, ovšem právě několik seminářů vázaných na přednášky je povinných...). Vyučující mají prostor donutit studenty k přípravě na seminář, ale ne všichni ho umí využít. Nahlédnutí do právní praxe nabízí málo učitelů, ale pokud k tomu dochází, je to velmi motivující. Sporné pedagogické dovednosti přednášejících (neprofesionalita) nejsou úplně výjimečné.
Na právech obvykle učitelé nepěstují spolupráci se studenty, nezapojují je do svých projektů, jako
je tomu třeba u techniků.
Škola vytěžuje studenty tak málo, že placená práce je nasnadě jako vhodné využití volného času
(přednášky nepovinné, kvalita nevyvážená, výklad většinou podle učebnic, které si stačí doma
přečíst: ztráta času tam sedět).
Za velký nedostatek pokládají účastníci skupinových rozhovorů například i to, že řada studentů
končí fakultu, aniž byli třeba – jen někdy – u soudu na jednání a překročili tak podobu práva, kterou jim zprostředkovala jejich akademická instituce.
4. K přínosům a deficitům individuálních praxí / brigád v advokátních kancelářích
Praxi v advokátní kanceláři / brigádu, kterou absolvuje značná část studentů, nepokládají účastníci skupinových rozhovorů za dostačující vhled do právní praxe. Přesto placená práce (praxe)
v advokátních kancelářích je hodnocena jako velmi užitečná. Jak proto, že tuto práci lze v budoucnu vykázat jako praxi v oboru, tak proto, že člověk má šanci, že mu, když se zaběhne a osvědčí,
v dané kanceláři nabídnou zaměstnání. Navíc má možnost ujasnit si, zda ho právě tento obor
práva zajímá a chce ho v budoucnosti vykonávat. Ze záznamů skupinových rozhovorů:
Fakulta – učitelé i učebnice – akcentuje odborný právní jazyk, vystoupit z něj je ovšem důležitá
dovednost, zejména v advokacii při komunikaci s klienty. (Právě tak stáž u soudu, pokud je dobře
vedená, pomáhá v tomtéž.) Praxe při výuce na střední škole se tak dobře doplňuje s výdělečnou činností v advokátních kancelářích – tam také nutno vyložit právní problém laikovi.
135
5. Přínosy a efekty absolvované výuky, praxí a seminářů v rámci modulu
Účastníci skupinových rozhovorů popisují přínos praxí a předmětů modulu jako hlubokou zkušenost, která jim přinesla poznání, že aplikace práva není mechanickým uplatněním zákonné
normy. U případu, který se jeví jako jasný, je leckdy šokující, jak instituce – včetně soudu – rozhodne jinak (konkrétní případ žádosti o azyl). Nahlédnout do rozhodovacích procesů a právní
praxe určitě představu o právu výrazně posouvá. Systém teoretické výuky takový prostor vůbec
nevytváří, vliv právních agend na život lidí (právní souvislosti běžného života) si člověk může
uvědomit právě jen prostřednictvím odborných praxí. Tam dochází k proměně vztahu studenta
k tomu, co se učí: jinak vnímá to, co od školy lze chtít a očekávat. Škola je taková, jak si ji který
student udělá. To je také zkušenost, kterou odborná praxe zvýrazní. Škola říká, jak to má být, ale
ne, jak to funguje. A dle účastníků našich rozhovorů by škola měla nebo mohla upozornit na to,
že v praxi vlastně bude absolvent stát před rozhodováním, jestli to bude dělat tak, nebo onak.
V praxi totiž lidé, reprezentanti instituce, někdy ignorují principy, které škola učí. Mentor pomáhá tento rozpor zprostředkovat, přiblížit, vysvětlovat. Konkrétní postřehy z průběhu jednotlivých
praxí (záznamy skupinových rozhovorů):
Zajímavým je také aspekt propojení politiky a mezinárodněprávní agendy, kterou škola nezprostředkuje. Obrovský rozdíl mezi akademickým světem (pojetím) a mezinárodněprávní (lidskoprávní) praxí.
Při výuce na SŠ: člověk je nucen z obrovské agendy vybrat to podstatné, aby to srozumitelně zprostředkoval středoškolákům. Poznatek, že výklad není samospasitelný, potřeba vyučovat i jinak:
scénář, rozdělení úloh, přehrát praktickou situaci, porozumět rolím účastníků. Nutnost vcítit se do
situace naprostého laika, i to přináší výuka.
Poznání „uprchlického terénu“, konkrétních případů, vtělení právní situace do „živého člověka“.
Vědomí odpovědnosti za řešení životní situace klienta v dané situaci.
Jako další přínosy praxí studenti uváděli: Odborné praxe zprostředkují vhled do rozmanitosti
institucí a právních agend. Upřesňují představy o možnostech profesního uplatnění právníka
(rozšiřují spektrum). Motivují k dalšímu studiu. Odborná praxe většinou představuje silný impulz
a jiný pohled na vstřebávání poznatků. Jde o jiný druh odezvy na vlastní práci na konkrétním
úkolu, než je pouhé složení zkoušky z příslušného předmětu. Dostavuje se uspokojení, je-li práce
studenta v rámci odborné praxe upotřebitelná. Většinou jde o práci v malém týmu, o poznání
spřízněných osob, o vytvoření sounáležitosti, která na fakultě chybí. Často nedostatečná identifikace studentů s fakultou souvisí s tím, že vládne uniformita, v rámci odborné praxe se vytrácí.
Vznikají zde neformální vazby, to je asi nejdůležitější osobní přínos odborných praxí v očích
účastníků skupinových rozhovorů. Tato forma motivace je pro ně obrovsky důležitá a je jim vzácná. V průběhu skupinových rozhovorů byla nastolena i otázka, zda setkání při skupinovém rozhovoru je setkáním menšinově orientovaných osob nebo ne.
Po shrnutí výše podrobně rekapitulovaných poznatků ze skupinových rozhovorů, bylo zjištěno, že
hodnotící výroky studentů se vztahovaly zejména:
a) ke způsobu a kritériím výběru k účasti na volitelných předmětech, praxích a seminářích,
b) k organizaci a průběhu odborných praxí,
c) k většinovým standardním metodám výuky na PF UK,
d) k praxím/brigádám v advokátních kancelářích,
e) k přínosům a efektům absolvované výuky a praxí v rámci modulu.
136
Z analýzy skupinových rozhovorů vyplývají dílčí obecnější závěry, které budou podstatné i pro
závěrečnou komplexní evaluaci modulu Právních dovedností.
Studenti vysoce oceňovali jak možnosti praktikovat na různých institucích, tak nadstandardní
úroveň výuky v modulových (volitelných) předmětech a přednosti malých studijních skupin oproti standardním (leckdy) povinným seminářům. V tom byla jejich očekávání, která formulovali ve
volných výpovědích na pilotní dotazování oni sami a jejich kolegové, naplněna vrchovatě. Za
mrzuté naopak pokládali to, že počet lidí, kteří se dostanou na odborné praxe nebo si mohou
zapsat volitelné předměty, je omezený. Co se týče podmínek odborných praxí, uvědomovali si, že
záleží do značné míry i na nich, nakolik odborná praxe bude přínosná jak pro ně samotné, tak pro
instituci, která je jako praktikanty přijme.
c) Motivace pedagogů
Klíčovým východiskem evaluace očekávání na straně pedagogů jsou motivy autorského týmu
k vytvoření návrhu a realizaci projektu. Předpoklady vycházely z toho, že mezi těmito motivy
bude vlastní studijní a pracovní zkušenost a vedle toho také „generační“ příslušnost. Zdrojem
této úvahy je jednak text vlastního projektu modulu, jak byl zformulován při příležitosti žádosti
o finanční podporu, dále analýza dokumentace, kterou obsahují zápisy ze schůzek týmu (a
v jejich přílohy), i zkušenosti vlastní přímé účasti na některých schůzkách týmu pedagogů. Na
tomto místě tyto poznatky není nutné rekapitulovat, mimo jiné i proto, že mnohé je už nedílnou
součástí textů jednotlivých kapitol této publikace.
Jinak je tomu v případě individuálních písemně zpracovaných výpovědí vyučujících, jak je na
podzim 2012 na žádost poskytli. V nich individuálně formulovali a rekapitulovali svá původní
očekávání a motivy, s nimiž vstupovali do realizačního týmu projektu. Tyto osobní výpovědi byly
jen ojediněle doplňovány a rozvinuty individuálními rozhovory. Součástí výpovědí bylo už i hodnocení dosavadních zkušeností pedagogů s probíhající výukou jednotlivých předmětů projektu
Právo pro praxi, respektive osobní zkušenosti s tím, nakolik se jim ve výuce podařilo naplnit svá
původní předsevzetí a očekávání.
Inspirací k výše zmíněnému vlastnímu hodnocení průběhu a úspěšnosti projektu zúčastněnými
pedagogy byly níže uvedené naformulované otázky:
1. Před dvěma lety jste vstoupil/a do projektu Právo pro praxi zaměřeného na inovaci výuky
na PF UK, můžete se, prosím, zamyslet a napsat nám o důvodech své účasti v projektu?
2. Zajímalo by nás zejména, jaká očekávání jste od projektu měl/a?
3. Nakolik si myslíte, že se podařilo v dosavadním průběhu projektu tato očekávání naplnit?
4. Co se podle Vás nepodařilo?
5. Jak odhadujete budoucnost modulu v rámci PF UK?
Na tyto otázky reagovala jen nevelká skupina pedagogů zapojených do projektu, přesto dílčí interpretace získaných výpovědí v kontextu bohatého materiálu, který poskytují dosud analyzovaná
data o studentské populaci, má smysl. V tuto chvíli lze předložit její stručný nástin, komplexněji
budou data využita v závěrečné evaluační zprávě. Na základě shrnutí odpovědí bylo možné akcentovat, v čem se jednotliví pedagogové shodují a jak se popřípadě jejich odpovědi liší.
Důvody účasti: Všichni respondenti se shodli na tom, že projekt Právo pro praxi se jim jevil jako
smysluplná věc. Předpokládali, že svou účastí mohou přispět k zavádění a dalšímu rozvoji prakticky orientovaných výukových metod (zapojovat odborníky z praxe do výuky, zprostředkovat stu137
dentům zkušenosti i mimo budovu právnické fakulty). Jsou přesvědčeni, že příležitost vidět a vyzkoušet si právní práci upevňuje u studentů nabyté teoretické znalosti a dává jim smysl: studenti lépe pochopí, proč je nutné a potřebné si teoretické znalosti osvojit. Společná byla participujícím pedagogům chuť do týmové práce, kterou projekt předpokládal, vědomí určité sounáležitosti a sympatií a důvěry, které členy potenciálního týmu spojovaly ještě před zahájením společné práce na projektu. Jako podstatný důvod svého rozhodnutí účastnit se práce na projektu uvádí
jeden z učitelů možnost nabídnout studentům práv důležitou perspektivu právní profese: společenské hodnoty, které je při výkonu právnické praxe nutno brát v potaz a respektovat.
Jako více méně okrajový důvod se ve výrocích pedagogů objevila naděje na zlepšení vlastních
pedagogických dovedností a finanční přínos za účast v projektu.
Očekávání s účastí v projektu spojená se týkala vzniku relativně stabilního týmu generačně a názorově si blízkých učitelů, kteří se společně zasadí o zavedení nových předmětů do výuky a o nové promyšlení i zkvalitnění výuky již existujících předmětů. A že tento tým, jehož členové se chtějí prakticky orientovaným výukovým metodám věnovat, se bude koncepčně a dlouhodobě zbývat
otázkou, jak nejlépe/co nejkvalitněji právo učit. V těchto souvislostech je formulováno i očekávání pružného fungování takového týmu a malé administrativní zátěže učitelů.
Tázaní se shodují, že práce na projektu naplňovala jejich očekávání ve směru zkvalitňování a rozšiřování výuky zaměřené na praktické právní dovednosti. Právě tak dotázaní soudí, že se podařilo vytvořit dobře spolupracující tým. Projekt usnadnil setkání názorově podobných pedagogů
z různých kateder i to, aby navázali spolupráci. Zájem o spolupráci s ustaveným týmem začali
postupně projevovat i někteří mladší pedagogové PF UK. Jisté rozčarování přinesl členům týmu
rozsah administrativní zátěže spojené s účastí v projektu, kterou pokládali za zbytečně velkou
a někdy samoúčelnou.
To, co pedagogové pokládají za dílčí nezdary své práce na projektu, se vztahuje především právě
k nezvládnuté administrativě a formálním náležitostem, což spotřebovalo zbytečně mnoho energie a času, kterého se potom nedostávalo pro jiné aktivity. Konkrétně by byla žádoucí intenzivnější práce se studenty, vázaná na výkon jejich odborné praxe, pracovat s jejich motivací a zintenzivnit vzájemné kontakty jak studentů a pedagogů, tak kontakty mezi jednotlivými studenty
navzájem. Je rovněž nedostatkem, že se zatím nepodařilo v širším měřítku přesvědčit pedagogy
PF UK o tom, že i jiné způsoby výuky než výuka frontální jsou na PF UK možné a pro studenty přínosné.
Budoucnost modulu v rámci PF UK vidí respondenti-pedagogové optimisticky, což lze doložit přímou citací některých jejich výroků:
Modul je zaveden a bude fungovat i v budoucnosti, podobně jako zavedené předměty, minimálně
dokud budou na fakultě jednotliví učitelé. Dokonce si na modul zvykají i studenti, několikrát jsem od
nich již slyšel, že se zajímají o nějaký předmět proto, že měli dobré zkušenosti s jiným předmětem
v modulu. Předměty si zkrátka dělají navzájem dobrou reklamu, což považuji za jeho jednoznačný
přínos. Velkým úkolem jednotlivých vyučujících je postupně s prakticky orientovanými metodami
seznamovat své další kolegy – ne je přesvědčovat, že tak musí učit, ale umožnit jim nahlédnout do
toho, jak se také jinak právo dá vyučovat. Už proto, že všichni přece učíme stejné studenty a je dobré
vědět, jak k nim jednotliví učitelé přistupují. Věřím, že modul bude fungovat a o předměty nabízené
v jeho rámci bude zájem. Řada předmětů zastřešených projektem existovala už před ním a předměty
nově vytvořené jsou předměty zajímavé.
Jak je z výše uvedeného shrnutí hodnotících výroků pedagogů na první pohled patrné, dochází
k zásadní shodě v tom, jak vyústily dosavadní hodnotící výroky studentů i pedagogů. Na obou
stranách pomyslné „katedry“ se participanti modulu shodují v tom, že se daří praktickou výuku
138
práva postupně začleňovat do kurikula studentů, a je to k oboustranné výrazné spokojenosti. Přitom oslovení pedagogové neměli k dispozici poznatky, které byly v průběhu evaluační úlohy
o hodnocení studentů shromážděny, jejich soudy o míře naplnění pedagogických záměrů byly
podloženy výhradně vlastní zkušeností z výuky. Pravda je, že mnohým z nich studenti poskytli
(spontánně a detailně, často i písemnou formou, v závěrečných „hodnoticích“ hodinách jednotlivých předmětů) zpětnou vazbu, a to v mnohem větším počtu i rozsahu, než bylo možné získat
v rámci dotazníkových šetření a několika uskutečněných skupinových rozhovorů. I tyto materiály vázané na konkrétní předměty a semestry výuky jsou evaluátorkám k dispozici jako další zdroj
poznatků významných pro celkovou evaluaci. V závěrečné evaluační zprávě budou rozhodně
vzaty v potaz, protože výrazně přispívají k celkovému obrazu úspěšné realizace projektu.
4. Závěr
Předběžné výsledky evaluačního šetření projektu Právo pro praxi lze pokládat za potvrzení toho,
že různorodé použité metody byly zvoleny adekvátně zadané úloze. Všechny poznatky, včetně
výsledků interpretace dotazníkových šetření, získané na populaci studentů v závěrečné zprávě,
budou ještě precizněji konfrontovány s daty získanými z rozhovorů a výpovědí vyučujících. Srovnání výpovědí obou skupin respondentů umožní vyslovit závěr o naplnění cílů a efektivitě celého výukového projektu. Pokud dojde k významné korespondenci výsledků studentské a učitelské
skupiny, což se na základě dosavadních výsledků dá předpokládat, znamená to, že došlo k naplnění cílů projektu. Pouze pokud by se výsledky získané na obou zkoumaných populacích rozcházely a očekávání spjatá s účastí ve výuce by v širší studentské populaci zůstala nenaplněna, projekt nebude možné hodnotit jako jednoznačně úspěšný. Dosud získaná a interpretovaná data různorodé povahy však ukazují přesvědčivě na to, že autorům a realizátorům projektu se daří naplňovat své záměry a výuka v rámci modulu má mezi studenty jednoznačně pozitivní odezvu.
Vybrané zdroje:
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80717-8303-X.
Projektová žádost Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského studijního programu Právo
a právní věda na PF UK.
139
140
V. Závěr (Jan Kuklík, Michal Urban)
Projekt Právo pro praxi, jehož realizaci a výsledky mapuje tato publikace, představuje v jistém
smyslu opravdový a důležitý mezník na cestě k zavádění praktických metod výuky v magisterském studijním programu Právo a právní věda na Právnické fakultě UK. A to i přesto, že jeho rozsah a doba trvání dovolily řešitelskému týmu soustředit se pouze na oblast povinně volitelných
a volitelných předmětů a na jejich seskupení do nově zaváděných modulů.
Jak jsme uvedli již v úvodu této publikace, právě v rámci projektu Právo pro praxi byl vytvořen
modul Právních dovedností, který zahrnuje většinu projektem zavedených nebo inovovaných
předmětů a umožňuje studentům obecného programu Právo a právní věda získat během studia
specializaci. Nově vytvořené či inovované předměty a metody, na které se projekt soustředil,
našly ovšem své nezastupitelné místo i v dalších modulech zaměřených na konkrétní právní
odvětví. Těší nás také, že své místo ve výuce práva na PF UK má i v anglickém jazyce koncipovaný Lawyering Skills Module.
Ve spolupráci s vedením fakulty a radou projektu byly stanoveny konkrétní podmínky pro absolvování modulu Právních dovedností, které bude vyznačeno na dodatku k diplomu osvědčujícímu
úspěšné absolvování fakulty. Modul tvoří předměty Profesní etika v právní teorii a praxi, Právo
a právní praxe I. a II., Essentials of Legal Writing, Mediální příprava pro právníky, Právní psaní, Teorie a praxe azylu a uprchlictví a Teorie a praxe antidiskriminačního práva I. a II., tj. jedná se
v naprosté většině případů o předměty, které byly zavedeny nebo inovovány v rámci projektu
Právo pro praxi. Pro absolvování modulu je nutno úspěšně zakončit čtyři předměty z uvedeného
seznamu a dvě odborné praxe, nebo jednu odbornou praxi a moot court. Proto byla zároveň nově
koncipována i pravidla pro absolvování praxí. Jako volitelné předměty byly zavedeny jak letní
praxe, tak i praxe odborné.
Mezi odborné praxe, ze kterých mohou studenti PF UK v současnosti vybírat, patří následující:
Odborná praxe – praxe na soudech I. a II. (praxe na obvodních soudech), Odborná praxe – praxe na
soudech III. (praxe na městském soudu, obchodně-právním úseku v Praze), Odborná praxe – praxe
na státním zastupitelství (praxe na obvodních a městském státním zastupitelství v Praze), Odborná praxe – praxe na úřadech městských částí v Praze (praxe na Úřadu městské části Praha 6),
Odborná praxe – praxe na středních školách I. a II., Odborná praxe – praxe na orgánech veřejné
správy ochrany životního prostředí, Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích ochrany
životního prostředí a praxe organizované katedrou mezinárodního práva, tj. Odborná praxe –
praxe ve státní správě I. a II. a Odborná praxe – praxe v neziskových organizacích I. Je zjevné, že se
jedná o poměrně rozsáhlý seznam praxí, v rámci kterých mohou současní studenti PF UK poznávat praktické fungování práva a hledat právní profesi, které by se v budoucnosti rádi věnovali.
I když odborné praxe existovaly již před začátkem projektu Právo pro praxi, projekt větší orientaci výuky na právní praxi nepochybně podpořil.
Již zmíněný Lawyering Skills Module, který garantuje vedoucí katedry jazyků dr. Marta Chromá,
tvoří čtyři navazující předměty, a to Essentials of Legal Writing, Legal Writing, Presentation skills
for lawyers a Legal Writing – Anatomy of business transaction. Pro absolvování modulu je nutno
absolvovat všechny čtyři předměty.
I jen z uvedeného výčtu do projektu zapojených předmětů a odborných praxí je zjevné, že projekt Právo pro praxi představoval pro řešitelský tým velkou výzvu, a to i s ohledem na poměrně
omezený čas, který byl projektu vyměřen. Nechceme zastírat, že splnění poměrně náročných
a ambiciózních cílů projektu stálo celý řešitelský tým mnoho práce a energie, mnohdy dokonce
víc, než jsme původně očekávali. Přesto se nicméně domníváme, že výsledky projektu, které
141
odráží tato publikace a zejména pak odborně získaná a vyhodnocená zpětná vazba od studentů,
ukazují, že celý projekt měl svůj smysl.
Abychom byli konkrétnější, ve vztahu k vytčeným projektovým cílům je například povzbuzující,
že u odpovědí ve studentských dotaznících ohledně odborných praxí se nejčastěji objevovaly
odpovědi, že studenti volbou projektových předmětů chtějí „získat představu o právní praxi na
příslušné instituci”, „hlouběji porozumět problematice prostřednictvím praktické zkušenosti, prakticky uplatnit dosud získané vědomosti, získat přímou profesní zkušenost (právníka)“ či „ve spojení
s praktickým užitím právních znalostí se lépe orientovat v dané oblasti práva“. Pro řadu studentů
byla praxe také možností zblízka si prohlédnout prostředí, o němž uvažují jako o prostředí své
budoucí profese. Praktický rozměr výuky ostatně studenti očekávali v souvislosti se všemi modulovými předměty, a jak dokládá provedené sociologické šetření, jejich očekávání byla naplněna.
Sociologická analýza, jejíž podrobné výsledky obsahuje předchozí kapitola této publikace,
dospěla k závěru, že „studenti vysoce oceňovali jak možnosti praktikovat na různých institucích, tak
nadstandardní úroveň výuky v modulových (volitelných) předmětech a přednosti malých studijních
skupin oproti standardním (leckdy) povinným seminářům. V tom byla jejich očekávání… naplněna
vrchovatě“. To potvrzuje splnění jednoho z hlavních cílů projektu, a sice přispět inovacemi magisterského studijního programu k lepšímu uplatnění absolventů právnického vzdělávání na trhu
práce.
Nicméně již v úvodu jsme naznačili, že projektem samotným snaha o prosazování výukových
metod spojených s modulem Právních dovedností nekončí. Ostatně, i výsledky citované sociologické analýzy ukazují, že i přes převažující spokojenost je část studentů nespokojena s tím, že
„počet lidí, kteří se dostanou na odborné praxe nebo si mohou zapsat volitelné předměty, je omezený“. Provedené sociologické šetření přitom přináší i další náměty, kam by se prakticky orientovaná výuka na PF UK mohla do budoucna orientovat. Jsme proti rádi, že do návrhu aktualizace
Dlouhodobého záměru Právnické fakulty UK bylo zařazeno i Mezioborové centrum rozvoje právních dovedností.
Za velmi povzbudivé považujeme i další závěr sociologického šetření, totiž že „dochází k zásadní
shodě v tom, jak vyústily dosavadní hodnotící výroky studentů i pedagogů. Na obou stranách pomyslné ,katedry’ se participanti modulu shodují v tom, že se daří praktickou výuku práva postupně
začleňovat do kurikula studentů a je to k oboustranné výrazné spokojenosti.“ Doufáme, že podobná
shoda a spokojenost na obou stranách pomyslné katedry bude pokračovat i budoucnu a že
s odstupem času bude ještě zřetelnější, jak důležitým pro další rozvoj studijního programu Právo
a právní věda na PF UK byl projekt Právo pro praxi.
142
VI. Summary
The book deals with the outcomes of the project entitled “Law for Practice – Development and
Innovation of the Master´s Study Programme in Law and Legal Science”, which was implemented
between 2011 and 2013 at the Faculty of Law, Charles University in Prague. The project was
supported by the Prague Adaptability Operational Programme within the European Social Fund
in the Czech Republic.
The introductory part of the book analyses the main aim of the project focusing on the
methodology of practical legal education. The first chapter deals with the historical context of
debates over the changes in legal education starting in the 1960s and emphasizing its more
practical orientation; the main benefits and risks of the practical teaching methods in legal
education are considered. The Faculty of Law of Charles University has been a traditional law
faculty with a relatively high number of students per class. With more than four thousand
students it forms one of the biggest law faculties in Central and Eastern Europe. As a result, the
first steps aimed at introducing new methods of practical legal education were taken regarding
those students, who chose a special module of subjects intended to develop their legal skills. The
module covers individual methods developed or adapted to the needs of the Faculty within the
project – students´ placements or internships, clinical legal education, street law, moot courts,
summer schools and legal writing. The issue was addressed not only from the point of view of
skills to acquire, but also from the point of view of ethical values to be emphasized within legal
education.
A special Centre for Practical Legal Education at the Law Faculty was established to provide
methodological aids and support for innovative approaches to individual subjects within the
module of practical legal skills, and to run the project.
Following chapters provide an outline of individual subjects and examples illustrating the
application of new methods. Students´ placements and internships are divided into three
separate programmes, which were developed in cooperation with (1) the Metropolitan Court in
Prague, (2) the Ministry of Foreign Affairs and the Ministry of the Environment, and (3) the
Metropolitan Prosecution Office. Each programme has its detailed curricula and methods of
evaluation and serves more than 150 students per year. The main advantage is that these
programmes are relatively easy to run by the Law Faculty and, at the same time, they can serve
a relatively high number of students; however, there are limits regarding the effectiveness of the
programme which depends on effective cooperation with the host organizations.
The methodology of life-client clinical legal education is applied especially in two subjects – the
Theory and Practice of Asylum and Refugee Law, and the Theory and Practice of Antidiscrimination Law. The main advantage of this type of practical education is that students work with
real clients after having been provided with a theoretical background during the first part of the
course. These subjects were very successful and very efficient in developing professional ethics
and responsibility in students.
The method of street law was based on the experience acquired from the US Street Law programs.
In our project, it was developed as a special subject with both theoretical and practical parts; the
practical part was implemented especially in cooperation with two leading Prague secondary
schools. The Law Faculty students were taught how to use interactive teaching methods and how
to increase the awareness in secondary school students of human rights, democratic principles
as well as basic principles of constitutional, criminal and civil law and other branches of law.
Teaching methods applied in short-term courses taught outside the Law Faculty were illustrated
with the workshop entitled “the School of Human Rights”. Other methods and teaching
143
techniques, such as moot courts and summer schools are considered as well. This part is also
connected with a more general introduction to the development of legal skills. In particular,
various subjects in legal writing are built upon a combination of experience of foreign law
schools and the needs of the Czech legal practice. As a result, there are two subjects focusing on
writing in Czech – Essentials of Academic Writing and Legal Writing, and two subjects
concentrating on writing in English – Essentials of Legal Writing (focused more on linguistic
skills within the legal context) and Legal Writing (concentrating more on reasoning skills
primarily in business law).
The last part of the book deals with the evaluation of the project using a sociological survey. The
methodology of the survey and the size of focus groups have provided the members of the project
with useful data and feedback. The results of the survey clearly show that the students at the Law
Faculty are strongly in favour of expanding practical legal education and they see its existing
shortage or even absence as a substantial weakness of the Faculty. They highly evaluated the
possibility to take part in the module of practical legal skills; at the same time, the students
provided some critical comments and suggestions for improving the system.
Using the experience gained during the project and from sociological surveys the Law Faculty
finds itself at a crossroad: the Faculty should decide how to incorporate the new teaching
methods into the key subjects of its curricula, and how to secure the existence of all the subjects
introduced during the project in future after the period of funding obtained from the Prague
Adaptability Operational Programme terminates.
144
V. Rejstřík:
A
Advokát
7, 10, 16, 17, 38, 78, 84, 86, 87,
118, 123
Advokátní komora
14, 86, 90, 148
Argumentační schopnosti
81, 91, 92, 121
B
Besedy s hosty
69, 72, 73, 80, 81, 88
Budoucí využitelnost 23, 27, 30, 41, 42, 47,
55, 57, 64, 65, 79, 88, 90, 97, 98, 119
C
Cílová skupina
19, 24, 28, 34, 43, 48, 58,
62, 70, 77, 78, 84, 92, 100
Cíle projektu
125, 126, 139, 142, 149
Centrum praktických právních dovedností 8
D
Diskuse
5, 10, 13, 25, 26, 33-35, 41,
44, 59, 61-63, 66, 70, 72, 74,
80-82, 84-88, 90-92, 106, 121,
123, 124, 129, 131
Debata
7, 70, 73, 84, 85, 91, 121, 133
Dotazníky
23, 28, 53, 63, 67, 74, 75, 81,
82, 123, 126-128, 131, 132
Dotazníková šetření
126-129, 131,
132, 139
E
Essentials of Legal Writing
K
Kolbův zážitkový cyklus učení
11, 12, 66
Kolokvia
23, 28, 53, 91
Kritéria výběru do předmětů
23, 26, 28,
31, 32, 44, 51, 77, 78, 132
Kurikulum 5, 8, 16, 18, 47, 69, 80, 138, 142
L
Learning by doing
Lektoři
9, 11
76, 79, 81
M
Materiální náročnost předmětu
23, 27,
28, 41, 46, 55, 64, 78, 88, 97, 118
Městský soud v Praze
19, 20, 21,
114, 116, 141
Moduly povinně volitelných
a volitelných předmětů
5, 141
Modul právních dovedností
5, 6, 8, 24,
126-129, 131, 136-139, 141-143
Magisterské studium
5, 8, 43, 49,
52, 54, 125, 141, 142
Minihodiny
61, 63
Motivace studentů
13, 18, 31, 86,
122, 126, 138
Moot court
5, 7, 72, 83, 91, 92,
93-95, 97, 98, 114, 121,
123, 124, 141, 143, 144
99, 101, 109,
117, 119, 141, 144
Etika v právní teorii a praxi
83-90, 141
Externí stáže
19-32
Evaluace metod výuky
125-140
N
Neziskové organizace
F
Financování
O
Očekávání studentů
126, 128, 131
Ochrana životního prostředí
24, 49, 50,
51-56, 131, 133, 141
Orgány státní správy
19, 24, 131, 133
H
Hodnocení studentů
18
26, 54, 56, 116, 138
10, 33, 35,
39-42, 44-46,
49-57, 67, 69, 70, 76, 78-81,
131, 133, 134, 141
145
P
Pilotní dotazníkové šetření
127, 128, 129
Plány hodin
59, 60-63
Příklady dobré praxe
32, 67, 123, 134
Pyramida učení
11-13
Prakticky orientované metody výuky 7, 11, 18
Pravidla moot court
93, 94
Právní dovednosti
5, 7-10, 13,
15, 16, 83, 121-126, 136,
138, 141, 142
Právní kliniky
9-11, 13-18, 33, 43
Právní psaní
5, 83, 99-102, 114,
115, 118, 119, 121, 141
Právnická fakulta
5, 6, 8, 19, 24
31, 33, 34, 41, 44, 49, 50, 52, 54, 55
56, 58, 64, 65, 79, 83, 91, 99-101
121, 123, 131, 141, 142
Právnická fakulta
Masarykovy univerzity v Brně
8
Právnická fakulta
Univerzity Palackého v Olomouci
8, 9
Pro Bono aliance
76, 78, 80, 81
Profesní etika
13, 14, 80, 83-89, 121,
123, 141
Profil absolventa
5, 6
Projekt Právo pro praxi
5, 6, 8, 15, 19, 33
41, 52, 54-57, 63, 67, 69
83, 99, 125, 126, 137, 139, 141, 142
R
Role učitele
Skupinová práce
70, 72, 80, 81, 83-85,
87, 90, 122
Skupinové rozhovory se studenty
Soudní řízení
Soudní judikatura
131
10, 50, 52, 94
36-39, 44, 47,
84, 88, 92-94, 96, 98. 101
Stáž u soudu
14, 15, 19, 135
Street Law
10, 33, 58, 59, 61,
63, 65, 131, 132, 143
Středoškolští studenti
17, 58, 61, 64, 65
Studentské právní poradny
Supervize
16, 17
17, 77, 81, 133
Škola lidských práv (ŠLP)
69, 70, 71, 73-81
Školení učitelů
9
T
Teoretická výuka
31, 34, 83, 131, 136
Teorie a praxe azylu a uprchlictví
5, 33,
34, 35, 40-42, 131, 141
Teorie a praxe antidiskriminačního
práva
33, 43, 47, 131, 133, 134, 141
Typy právních dokumentů
99, 101,
118, 119, 121
V
Vícedenní výjezdní seminář
– Škola lidských práv
69, 72, 74, 76,
77, 80, 81
60, 123, 124
Z
S
Simulace
146
Zpětná vazba
10, 16-18, 72, 80
32, 47, 66, 67, 81-83
106, 123, 124, 127, 133, 142
VI. Zdroje
Odborné zdroje
ARMERTMAN, Lee; McMAHON, Edward. Street Law: A Course in Practical Law. McGraw-Hill/Glencoe, 2009. ISBN 03-140-2935-4.
BOBEK, Michal; BOUČKOVÁ, Pavla; KÜHN, Zdeněk (eds.). Rovnost a diskriminace. 1. vyd. Praha:
C.H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-584-1.
COTTRELL, Stella. Teaching Study Skills and Supporting Learning. Basingstoke: Palgrave Macmillan,
2001. ISBN 978-033-3921-241.
ČEPELKA, Čestmír; JÍLEK, Dalibor; ŠTURMA, Pavel. Azyl a uprchlictví v mezinárodním právu. 1. vyd.
Brno: Masarykova univerzita, 1997. ISBN 80-210-1493-8.
DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Právo životního prostředí. 3. vyd. Praha: C.H. Beck, 2010. ISBN 97880-7400-338-7.
DAMOHORSKÝ, Milan a kol. Sbírka praktických příkladů z práva životního prostředí. 2. aktualizované vydání. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-593-9.
DOBSON, A. P.; FITZPATRICK, B. The Observer Book of Moots. Sweet & Maxwell, 1986.
FINCH, Emily; FAFINSKI, Stefan. Legal Skills. Oxford: Oxford University Press, 2011. ISBN 01-9959915-7.
FREDMAN, Sandra. Antidiskriminační právo. Překlad Tereza Kodíčková. Praha: Multikulturní centrum Praha, 2007. ISBN 978-80-254-1054-7.
GARNER, Bryan A. The Elements of Legal Style. Oxford: Oxford University Press, 2001. ISBN
01-951-4162-8.
GARNER, Bryan A. The Redbook: A Manual on Legal Style. St. Paul, MN: West Group, 2003. ISBN
03-142-5859-0.
Georgetown University Law Center: D.C. Street Law Program [online]. [cit. 2012-09-28]. Anglicky.
Dostupné z: <http://www.law.georgetown.edu/academics/academic-programs/clinical-programs/our-clinics/DC-Street-Law-Program/index.cfm>
GOLDSTEIN, T.; LIEBERMAN, J. K. The Lawyer’s Guide to Writing Well. Berkeley, LA: University of
California Press, 2003.
HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. Praha: Portál, 2000. ISBN 80717-8303-X.
KAYE, Tim; TOWNLEY, Lyne. Blackstone's Book of Moots. London: Blackstone Press Press, 1996.
ISBN 978-1-85431-516-8.
KOPA, Martin. Neslučitelnost výkonu funkce soudce s jinými funkcemi a činnostmi. Praha: Linde
Praha, 2012. ISBN 978-80-7201-873-4.
KOSAŘ, David; MOLEK, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra; JURMAN, Miroslav; LUPÁČOVÁ, Hana. Zákon
o azylu: komentář. 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. ISBN 978-80-7357-476-5.
KRSKOVÁ, Alexandra. Etické desatoro začínajúceho advokáta: (vademecum profesijnej etiky). 1. vyd.
Bratislava: Iura Edition, 2008. ISBN 978-80-8078-185-9
168 s. ISBN 978-80-87284-03-2.
MACKOVÁ, Alena. Nezávislost soudců. 3. vyd., Praha: UK, 1998. ISBN 80-85889-19-6.
MACKOVÁ, Alena. Právní pomoc advokátů a její dostupnost. Praha: C.H. Beck, 2001. ISBN 80-7179-457-0.
147
MOLITERNO, James E.; HARRIS, George. Global Issues in Legal Ethics. St. Paul, MN: West Publishing, 2007. ISBN 03-141-6935-0.
Pracovní materiály a archiv Pro bono aliance
Právo pro každého: učebnice „Právo pro každý den – Street Law“. 1. vyd. Praha: Partners Czech,
2001. ISBN 80-238-7914-6.
Projektová žádost Právo pro praxi – rozvoj a inovace magisterského studijního programu Právo
a právní věda na PF UK.
SHAPO, Helene S.; WALTER, Marylin R.; FAJANS, Elizabeth. Writing and Analysis in the Law. Westbury, NY: The Foundation Press Inc., 2003. ISBN 15-877-8541-2.
SCHACHTER, Madeleine. The Professor´s Handbook. A Practical Guide to Teaching Law. Durham:
Carolina Academic Press, 2004. ISBN 0-89089-550-3.
SPILLANE, Meghan. International Moot Court: An Introduction. New York: IDEBATE PRESS, 2008.
ISBN 978-1-932716-43-6.
Streetlaw web site. [online]. 2003 [cit. 2012-09-28]. Anglicky. Dostupné z: <http://www.streetlaw.com>
STUCKEY, Roy et al. Best Practices for Legal Education. Columbia: University of South Carolina,
2007. ISBN 0-9792955-0-5.
ŠTURMA, Pavel. Mezinárodní a evropské kontrolní mechanismy v oblasti lidských práv. 3. dopl. vyd.
Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7400-318-9.
ŠTURMA, Pavel; HONUSKOVÁ, Věra (eds.) a kol. Teorie a praxe azylu a uprchlictví (skriptum
k výběrovému předmětu). Praha: SCRIPTA IURIDICA, 2006. ISBN 978-80-87146-68-2.
The Bluebook: A Uniform System of Citation. Cambridge, MA: The Harvard Law Review Association, 2005.
The Law Teacher Journal. Routledge. The Association of Law Teachers. ISSN 0306-9400.
WEIZER, P. I. (ed.). How to Please the Court. A Moot Court Handbook. Peter Lang Publishing, 2007.
Právní předpisy
Advokátní etický kodex (Usnesení Představenstva České advokátní komory ze dne 31. října 1996,
č. 1/1997) Ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky
Ústavní zákon č. 2/1993 Sb., Listina základních práv a svobod
Zákon č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích
Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů
Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii
Zákon č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon)
148

Metodologie praktických forem právního vzdělávání

Transkript

Podobné dokumenty

Nabídka exkurze Ústavu historických věd Univerzity Pardubice

Stáhnout zdarma - Centrum Občanského Vzdělávání

Celý text - Česká společnost pro právo životního prostředí

Metody, motivy a cíle studia komunistického práva

Samhain 2007

Instrukce - The Sims 3

Ceník Dárky a Reklamní textil 2009.xlsx

Verze v PDF ke stažení ZDE

Sada vzdělávacích programů a příkladů dobré praxe

Cizinci, našinci a média - Multikulturní centrum Praha

antologie_komplet

Výroční zpráva 2005

- Eberspächer Praha sro

Červenec – srpen

Práce ke stažení - IUS et SOCIETAS

Komparace systémů fungování cizinecké správy a dohledu nad

Dobřichovice ve vesmíru Sousede, váš komín mi smrdí

o trestním řízení soudním (trestní řád)

zde

VY_12_INOVACE_VL.4.B.01 VLASTIVĚDA

Almanach 1934-2009 - Masarykova městská nemocnice v Jilemnici