(Vánoce jinak

Vánoce - historická fakta
Vánoční svátky mají původ dávno před vznikem křesťanství, ještě v pohanských
dobách, kdy lidé oslavovali zimní slunovrat. Pohané věřili, že jejich bůh Slunce
se každým rokem opětovně rodí. Noc z 24. na 25. prosince pokládali za dobu
zrození boha Slunce. Vypozorovali totiž, že Slunce po této noci (kdy se nad
obzorem na tři dny zdánlivě zastaví) stoupá na obzoru denně výš a výš. Tajemný
jev si vysvětlovali jako vzrůst nově narozeného slunečního dítěte. Proto tato a
další noci byly odedávna považovány za „svaté noci".
Zimní slunovrat slavili již staří Římané. Pětidenní římské saturnálie, které
začínaly 17. prosince, byly oslavou slunovratu. Příbytky Římanů, vyzdobené
jehličnatými snítkami a jmelím, byly vylepšeny svícemi, jejichž záře
symbolizovala konec nejdelší noci. Zde se zrodil zvyk dárků jako příznivého
znamení pro příští rok. Dle některých názorů byly saturnálie v křesťanské době
přetransformovány do oslavy Vánoc.
Základem křesťanských Vánoc se stal biblický příběh o zrození Spasitele Ježíše
Krista a oslava této události. Tyto křesťanské oslavy se napojily na pohanské
mýty - církev spojila zrození božského dítěte s příchodem zimního slunovratu,
vyjadřujícím vítězství světla nad tmou. Přehodnotila také předkřesťanské
symboly, z nichž některé přešly ve změněném významu do symboliky
křesťanské. Církevním vlivem dostaly koledy náboženský obsah, vycházející z
evangelií.
Zhruba prvních 300 let našeho letopočtu křesťané neslavili Ježíšovo narození
zvláštním svátkem. Důvodem bylo to, že v prvních staletích byli křesťané
Římany krutě pronásledováni. Teprve když římský císař Konstantin v roce 313
milánským ediktem vyhlásil náboženskou svobodu, mohli křesťané slavit den
narození Ježíše Krista. Roku 354 byly Vánoce, jakožto křesťanský svátek,
oficiálně uznány papežem Liberiusem, a to k datu 25. prosince. Na tento den
připadal starý pohanský svátek "Narození věčného slunce". Východní církev
slavila narození Krista 6. ledna. To bylo datum jednoho pohanského svátku v
Alexandrii: "Narození Božského eonu". Západ i východ se o tato data slavení
navzájem "obohatil", v západní (latinské) církvi se pak obsahem svátku 25.
prosince stalo výrazně slavení Ježíšova vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem
(Epifanie). Pozdě po řadu století překryla tento obsah svátku úcta ke svatým
třem králům (počet tří byl odvozen od tří královských darů, kteří mágové
Ježíšovi přinesli).
Svátek narození Páně se od 4. století šířil z Říma po celém křesťanském světě.
Asi od 16. stol. se rozšířily dnes ještě trvající zvyky: domácí jesle, obdarovávání
dětí, ozdobená jedle atd. Sváteční vánoční život se až do 17. století odehrával v
kostelích, kde byl vystaven betlém s jesličkami a sloužily se štědrovečerní mše.
V 17. století se vánoční slavení přesunulo do rodin, kde se prolínala oslava
narození Ježíška s uctíváním rodinného štěstí a vzájemné společenství. Jelikož
se o Vánocích vítal návrat Slunce, a s tím byly spojeny i starosti o zabezpečení
budoucí úrody. Z tohoto důvodu je se Štědrým večerem spojeno velké množství
štědrovečerních zvyků a obyčejů a i štědrovečerní jídelníček měl svou
symboliku.
Ať už se dnes díváme na původ vánočních svátků jakkoli, je zde cítit silné sepětí
s přírodními hodnotami přirozených koloběhů a také se vztahy uvnitř lidských
společenství. Dnešní pojetí svátků se však historickým kořenům (jak
pohanským, tak křesťanským) většinou velmi vymyká.
Kořeny některých vánočních zvyků
Vánoce jako oslava slunovratu
Svátek zimního slunovratu byl oslavován nočním bděním a přísným půstem. Prováděly se
různé obřady, které měly zajistit bohatou úrodu, hojnost potravy a zdraví pro nadcházející rok.
Ráno 22. prosince lidé vítali Slunce, které se opět začalo přibližovat k Zemi. Dokládají to
dodnes užívaná lidová pořekadla, která hovoří o prodlužujícím se dni: „na Boží narození o
kuří poskočení“, „na Nový rok o slepičí krok“, „na Tři krále o tři kroky dále“ a „na Hromnice
o hodinu více“.
Vánoční stromek
Zdobení vánočního stromečku je v českých zemích relativně mladým zvykem. První vánoční
stromek v Praze údajně postavil roku 1812 v Libeňském zámečku pro své štědrovečerní hosty
ředitel Stavovského divadla J. K. Liebich. Velmi brzy pak začala vánoční stromek zdobit
česká šlechta a honorace. I když se u nás vánoční stromek objevil tak pozdě, je od pradávna
součástí oslav svátků zimního slunovratu. Starověcí pohané mnohých národů spojovaly kult
Slunce (Bálův kult) s kultem matky (kult Aštarty nebo Ašery) a s rituálním kultem stále
zelených stromů (evergreenů). V době oslav „svatých nocí“, zasvěcených slunečnímu
božstvu, pořádali pohané bujaré oslavy u stále zelených stromů. Věšeli na ně ozdoby, ovoce,
pamlsky a světla. To se dělo nejprve ve volné přírodě, později doma, protože to bylo
pohodlnější. Zdobení stromků bylo ještě začátkem 16. století katolickou církví považováno za
pohanský zvyk a jako takové pronásledováno. Teprve koncem 16. století byl stromek vzat na
milost a stále zelené větve jehličnanů se staly symbolem věčného života. Je zajímavé, že první
stromky prý lidé zavěšovali za špičku od stropu.
Vánoční pečivo
Také nejrůznější vánoční pečivo má svůj původ v pohanství. Pohané pekli na počest svých
bohů rozmanité koláče v podobě pletenců (dnešních vánoček), slunečních kotoučů, měsíčních
srpků a hvězd. Už Židé se ve starých dobách přizpůsobili zvykům svých pohanských sousedů
a jednali dle jejich zvyků.
Jmelí
Jmelí je jedním z nejstarších symbolů Vánoc. Tato stálezelená rostlina byla už součástí
pohanských obřadů. Zřejmě proto, že roste tak vysoko v korunách listnatých nebo
jehličnatých stromů, lidé věřili, že jmelí posílají bohové, a připisovali mu léčivou a magickou
moc. Odpradávna bylo zahaleno tajemstvími a legendami. Možná to bylo i tím, že na
zelených stoncích se tvoří bílé bobule připomínající perly. Výjimečné na jmelí je, že dozrává
v prosinci, když nekvete a nedozrává takřka nic jiného. Do konce středověku bylo u nás jmelí
v zimním období v podstatě jedinou zelenou rostlinou, protože tehdy byly naše lesy převážně
listnaté. Neznámý byl i ptačí zob, mahónie nebo cesmína.
Koledování a koledy
Také koledy navazují na zvyky běžné před vznikem křesťanství. Zpěv koled měl nahradit
rituální zpěvy na počest boha Saturna, tzv. Saturnálie. Dobou koledování bylo celé období
mezi Štědrým dnem a svátkem Tří králů. Nejčastěji se ovšem koledovalo na Štědrý den, na
Štěpána a na Nový rok. Posláním koledníků bylo obejít se zpěvem a v průvodu všechny domy
a v každém popřát do nového roku zdar v hospodářství i osobním životě.
Vánoční cukroví
Původ každoročního pečení vánočního cukroví je třeba hledat v dávné pohanské minulosti a
oslavách zimního slunovratu, který byl považován za jednu z nejmocnějších nocí roku, kdy je
potřeba dům a rodinu chránit před temnými silami. Připravovaly se ochranné pokrmy a
obřadní pečivo, které se zavěšovalo na ovocné stromy v sadu, nad vchodové dveře do stáje a
do světnic. Později se „čarodějné“ pečivo proměnilo ve vánoční cukroví pro mlsné jazýčky.
Cesmína
Vánoční čas je pro nás spojen hlavně se jmelím, můžeme k němu ovšem, v duchu keltských
zvyků, přidat i cesmínu a břečťan. Pohané věřili, že větvička cesmíny zavěšená v okně
ochraňuje domov před čarodějnicemi a zlými duchy. Větvička cesmíny zůstává v domě pro
štěstí po celý rok.
Vánoce - svátky konzumu
Známe to všichni - místo času pohody stres, shon, spěch, nervozita,
podrážděnost. Aniž bychom si uvědomovali pravou podstatu Vánoc, necháváme
se strhnout kolotočem předvánočních povinností, které za každou cenu musíme
vykonat, aby naše svátky byly prostě perfektní (minimálně tak dobré jako ty
předchozí). Dobrovolně se necháme zatlačit do kouta všudypřítomnou
marketingovou propagandou a faktem, že úroveň Vánoc se měří množstvím
napečeného cukroví, snědeného salátu a hlavně - množstvím utraceným peněz.
Každoročně se v tisku dočítáme, že tento rok utratíme za Vánoce o tolik miliónů
korun více, pošleme o tolik procent bezduchých a pokud možno rýmovaných
esemesek více a že cena kapřího masa se naštěstí drží na stejné úrovni jako loni.
Člověk nezvyklý používat své vlastní logické uvažování pak zcela snadno
sklouzne k iluzi, že právě tohle jsou ty jediné a pravé ukazatele úspěšných
svátků. A jako každý rok pak usedne a bude si drbat hlavu nad tím, že to nebylo
tak úplně ono.
Vánoční dárky
Vánoční obdarovávání má ve všech kořenech smysl víceméně symbolický. Mělo
utužovat rodinné svazky, proto byly předměty většinou vlastnoručně vyrobené,
drobné a veskrze přírodního charakteru. Symbolizovaly některé vlastnosti, které
obdarovávaným měly pomoci naplnit. Ty se lišily dle pohlaví a věku.
S dnešní podobou dárků to má opravdu pramálo společného. Model je většině
rodin asi takovýto: Dítě si s dostatečným předstihem sepíše seznam toho, co by
chtělo obdržet od imaginární postavy, která se v každém státě nazývá trochu
jinak. Ať už je to náš Ježíšek (který se dostal do našeho povědomí až
s příchodem Betlémů a je připodobňován k božímu Jezulátku z jesliček) nebo
anglosaský Santa Claus, kterého (věřte, nebo ne) do jeho dnešního podoby
stvořila firma Coca-Cola. Rodiče, které s tímto modelem souhlasí, a který je pro
ně jednodušší, pak dle svých finančních možností tento seznam naplní. Pro
výchovu dětí k nemateriálním hodnotám asi nic ideálního, ale co bychom pro ty
naše drobečky, které se na Vánoce tak těší, přece neudělali.
U dospělých to funguje jinak, řeknete si. Chyba lávky! Nejčastější otázka,
kterou slýcháváme několik týdnů před svátky je přece - Co bys chtěl pod
stromeček? Jako bychom byli zoufalí z naplňování této „povinnosti“ a snažili se
tu tíhu odpovědnosti za něco tak důležitého přenést na ostatní. Bojíme se
darovat dárky levné, natož vlastnoručně vyrobené. Co by na to totiž řekli ti, kteří
s našimi dárky měli tak obrovské výdaje? Často se pak stává, že dary, podle nás
kvalitní a materiálně hodnotné, leží nepoužité a zaprášené po mnoho let ve
skříních a sklepích.
Proč se tedy před Vánocemi trochu nezamyslet a neobdarovat naše milé dárky
na dnešní dobu netradičními, ale na druhou stranu s nějakou příjemnou přidanou
hodnotou?
Několik tipů:
- Vlastnoručně vyrobený dárek - Zabere nám určitý čas, ale výsledek se určitě vyplatí.
V tomto případě skutečně naplňujeme poslání Vánoc, tzn. obdarovat druhé i kouskem sebe.
Fantazie se tu skutečně meze nekladou, pokud nejsme příliš řemeslně zdatní, určitě potěší i
vlastní literární dílko, báseň či píseň.
- Vstupenka na kulturní akci - Tímto dárkem projevíme znalost zájmů obdarovávaného.
Samozřejmě, že bychom se měli poohlédnout po akcích nekomerčních, např. charitativních.
- Poukázky, předplatné - Opět v závislosti na okruhu zájmů. K dispozici je velká škála služeb
či produktů, které mohou být alternativnějšího charakteru - např. nákup ve zdravých
výživách, předplatné ekologického časopisu, poznávací přírodní zájezd...
- Dárky, kterými podpoříme dobrou věc - Jedná se např. o nákup produktů chráněných dílen
nebo nejrůznějších benefičních akcí.
- Dárky pro přírodnější zahradu - Předměty pro lidi, kteří mají rádi svojí zahradu a chtějí
nějak přispět k bohatší přírodě. Kompostér, ptačí budka, krmítko či zahradní broukoviště
může být pro ně ideálním darem. Darovat můžeme také stromky nebo jiné přírodniny.
- Certifikované dary - Jedná se o dárky, které byly při své výrobě nebo produkci šetrnější
k životnímu prostředí - potraviny v bio kvalitě, fair trade potraviny, přírodní kosmetika,
kosmetika s certifikátem HCS (zaručující netestování na zvířatech i u jednotlivých složek),
dřevěné výrobky s FSC certifikátem (pro šetrné lesnictví), produkty z kvalitních farmářských
trhů, produkty s regionální značkou atd.
- Hračky z přírodních materiálů - Pro děti bychom měli uvažovat zejména o této alternativě.
Jedná se především o dřevěné (přednostně nelakované) hračky nebo hračky z ostatních
přírodních materiálů. Určitě bychom se měli vyvarovat hračkách z plastů nebo PVC.
- Dárky z druhé ruky - Neměly by být považovány za ostudu nebo nedostatek prostředků
k jejich pořízení, ale za snahu zbytečně neplýtvat a nezatěžovat životní prostředí.
Balení dárků
Jistě oblast, ve které se také můžeme chovat o mnoho šetrněji. Určitě dáme
přednost některým variantám, popsaným níže, před každoročním nákupem
pestrobarevných papírů nebo celofánových a plastových fólií na balení dárků.
Nákup předmětů v obchodech dle složitosti a množství obalů a třídění odpadů
vzniklých po Štědrém večeru bychom měli již považovat za samozřejmost.
- K zabalení vánočního dárku použijte obyčejný papír v barvách Vánoc, který převážete
stužkou. Pokud totiž použijete jednoduchý papír (bez ozdob či vánočních motivů) můžeme jej
znovu využít během roku.
- Obyčejný hnědý papír, který seženeme v kdejakém papírnictví má mnohé výhody. Můžeme jej
pomalovat pastelkami, třpytivými pery či barevnými razítky. Je to rovněž skvělý způsob, jak
zabavit děti.
- Noviny, časopisy a komiksy jsou skvělé a trendy pro balení dárků. K dokončení balíčku
použijte mašli z krepového papíru
- Nazdobte své dárky znovu použitelnými dekoracemi, např.: vlnou, šiškami, květinami...apod.
- Používejte tkaninu (látku) raději než balicí papír
- Stará krabice od bot vám může také posloužit, obalte ji svátečním papírem,
ozdobte“dekupáží“, nebo ji pomalujte
- Udělejte látkové, nebo plstěné vánoční ponožky různých velikostí na dárky pro vaše blízké
- Na dárkové koše, použijte raději „síťovinu“ než celofán
- Vyrobte si vlastní cedulky na dárky. Najděte si nějaký vhodný tvar, např. tvar svíčky,
vánočního stromku, nebo vánočních ozdob a pak kolem něj obstřihneme pohlednici. Na
vrcholku námi vystřiženého tvaru uděláme otvor, jím provlékneme kousek stužky a připevníme
kartičku na dárek
Vánoční stromek - umělý, řezaný, nebo živý?
Otázka, kterou si jistě klade mnoho z nás. Vánoční stromek se do našich zemí
dostal na počátku 19. století z Německa. Nejedná se tedy o nikterak dlouhou
tradici. Pokud se nechceme o stromek zcela ochudit (a nahradit ho třeba
ozdobenou větví), měli bychom hledat alternativu k přírodnímu prostředí co
možná nejšetrnější.
Umělý stromek
Domnívat se, že koupí umělého stromku budeme šetřit životní prostředí, neboť
se bude muset řezat méně živých stromků, je naprostý omyl. Umělé
stromky a zejména jehličí jsou vyráběny z PVC, jehož základní surovinou je
ropa. Výroba takového stromku, dovoz a jeho recyklace nadělá více škody než
užitku. Materiály, z nichž se umělý strom vyrábí, často obsahují i látky, které
jsou zdraví škodlivé, nebo látky, které mnohokrát překračují povolenou normu.
Jedná se především o těžké kovy, jako je silně toxické kadmium nebo chrom.
Umělé stromky patří mezi produkty, které se ve velkém množství dovážejí
z Asie. Zde jsou normy pro užití chemikálií jiné a v některých případech ty naše
přesahují až čtyřicetinásobně.
Řezaný stromek
Každý rok se v ČR prodá přibližně 1,3 milionu živých vánočních stromků,
z toho přibližně 90 % řezaných jedlí pochází ze zahraničí. To, že řezání živých
stromků na životní prostředí nemá negativní vliv, platí jen tehdy, jsou-li stromky
od tuzemských pěstitelů. Dovoz stromků z Německa, Dánska, Belgie nebo
Rakouska znamená několik tun oxidu uhličitého navíc. Proto pravidelným
kupováním stromků od domácích pěstitelů ulevíte nejen životnímu prostředí, ale
také tím podpoříte domácí produkt. Vánoční stromky se pěstují na speciálních
plantážích, kde rostou až 12 let (výška cca 180 cm). Pěstitelé je během růstu
tvarují vyvazováním a střihem až do finální podoby. Za svůj život stromek
poskytne příbytek a úkryt různým druhům hmyzu, ptactvu a jiným drobným
živočichům, nehledě na jeho další ekologické funkce. Problémem je tady fakt,
že jejich „sklizeň“ probíhá jednorázově, tzn. že jsou tyto úkrytové funkce
radikálně narušeny. Alternativou by mohly být stromky z lesní prořezávky. Ty už
nejsou dnes běžně k sehnání, ale dotazem u známého lesníka či hajného by se
dal tento problém vyřešit. Nevýhodou je méně atraktivní vzhled, neboť
k prořezávce se vybírají především jedinci slabší a neperspektivní.
Certifikované vánoční stromky
Na stále více místech má veřejnost možnost nakoupit vánoční stromky
pocházející z šetrně obhospodařovaných lesů s certifikátem FSC (Forest
Stewardship Council). Ten zaručuje, že v daném lese byla dodržována pravidla
šetrného a přírodě blízkého hospodaření. Prodávané FSC jedličky, borovice a
smrky navíc pocházejí z tuzemských lesů. Pomáhají tak omezit stinnou stránku
prodeje vánočních stromků, kterou je produkce škodlivin a velká ekologická
stopa v případě jejich dovozu ze vzdálených zahraničních plantáží. Prestižní
mezinárodní systém certifikace lesů a podniků FSC (Forest Stewardship
Council) byl vytvořen mezinárodní nevládní neziskovou organizací se stejným
jménem, kterou na začátku 90. let založily společně velké mezinárodní
ekologické organizace (WWF, Greenpeace ad.), obchodní a dřevařské
společnosti a další partneři. Základní ideou je podporovat ekologicky šetrné,
sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů, a tím
napomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy. Logo FSC na výrobku
znamená záruku, že svým nákupem podporujete lesní hospodaření šetrné k
přírodě a místním lidem. Českým zástupcem mezinárodní organizace FSC je
FSC ČR, o. s.
Živý stromek v květináči
Jeví se jako ideální alternativa všem dosud jmenovaným typům. Výběr je na nás.
Dají se sehnat stříbrné smrčky, jedličky, také bohatá kavkazská jedle. Výběr je
založen skutečně jen na tom, co chceme mít doma. Jedle má výhodu, že má
příjemnou vůni a nepíchá, stříbrný smrk je hezký, ale jeho název je smrk
pichlavý, což poznáme při zdobení stromku. Je potřeba si uvědomit, že je to
venkovní rostlina, která má v této době venku zimu, je tedy ve vegetačním klidu,
takže spí. Tím, že si stromeček koupíme a přineseme domů, po několika dnech
či týdnech jej probudíme k životu. To je pro něj špatné. Venku je málo světla
a strom potřebuje odpočívat. Pokud stromek koupíme a venku je mínus deset
stupňů, nenosme ho hned do bytu, ale dejme například do chodby, kde je plus
deset stupňů, aby si stromek zvykl. Tím, že je stromek v zemi a nezačne
opadávat, máme tendenci si jej nechat jako dekoraci v bytě. Ale to mu moc
škodí. Ideální je hned po Vánocích jej odstrojit. Můžeme jej odnést ven, ale
pozor. Nejprve stromek dejme do místnosti, kde je teplota od nuly do pěti
stupňů, a tam ho malinko zalijme a ponechejme asi měsíc. Teprve potom
stromek dejme ven.
Vánoční kapr
V okruhu ochránců zvířat se stal vánoční kapr často diskutovaným tématem. Ne
snad proto, že by život tohoto zvířete měl větší cenu než život zvířat jiných.
Nejedná se ani o snahu napadnout či nějak zdiskreditovat Vánoce jako takové
nebo jejich podstatu. Hlavním důvodem je především fakt, že zde stavíme do
stejné mravní roviny dvě věci, které jsou však v přímém rozporu. Je to na jedné
straně oslava svátků, které nazýváme svátky klidu, míru, lásky a pohody, a na
druhé straně všeobecně rozšířený nákup a konzumace vánočního kapra. Tato
tradice má každoročně v ČR za následek týrání a smrt několika miliónů jedinců
tohoto živočišného druhu. K celému problému navíc přibývá fakt, že se tak děje
naprosto veřejně a celou nešťastnou situaci vstřebávají především ti nejmenší,
kteří si svůj světonázor zatím ještě budují.
Tradiční vánoční jídlo?
Smažený kapr s bramborovým salátem nemá u nás žádnou dlouhou tradici. Tato
kombinace se v české kuchařce poprvé objevila až v roce 1924 a jako hlavní
chod svátečního menu se v českých zemích ustálila dokonce až v padesátých
letech 20. století. Tehdy byla zničena regionální rozmanitost české vánoční
kuchyně, lišící se region od regionu a zahrnující maso do štědrovečerní večeře
jen výjimečně.
Tradičním českým jídlem na Vánoce byl „houbový kuba“ z krup a hub. Kromě
toho mívali lidé hrachovou polévku, jablkový závin, spařené peciválky, uvařené
křížaly, sušené hrušky a švestky. Bramborový salát je převzat z Bavorska.
Tradičně se také na Vánoce držel půst.
Kapr jako vnímající bytost
Abychom osvětlili některé argumenty skupiny, odmítající tuto vánoční tradici,
zkusme se podívat na kapra jako na živou vnímající bytost a zaměřit se na celý
„výrobní“ proces, než se dostane v podobě řízku na náš stůl.
Kapři náleží do čeledi ryb, jež vznikla téměř ve stejné době jako savci, což
znamená, že měli stejnou dobu na vývoj mozku jako my na pevnině. V mozku
se jim vytvořily stejné motivační mechanismy a mají stejné receptory bolesti
jako savci. Podobně jako my dokáží zažívat strach, který spolu s dalšími
negativními pocity vede ke stresu. Navíc disponují výborným sluchem a reagují
na sebemenší vibrace, což jim umožňuje rychle rozeznat nebezpečí.
Z rybníka na vánoční stůl
Před samotným vylovením se několik dnů až týdnů vypouští voda z rybníku, což
vede k tomu, že se vystrašené ryby musejí stahovat na jeho nejhlubší místo. Na
větších rybnících rybáři kapry do loviště nahánějí i tím, že mlátí tyčemi do
vody. Po vylovení je rybáři sunou po dlouhé vaně s otvory, jimiž propadávají
malé ryby. Tak se třídí podle velikosti. V otvorech občas nějaká ryba uvízne.
Přeživší kapři jsou pak doslova nasypáni do přecpaných nádob a odvezeni do
jiného rybníka nebo do sádek. Výlov, transport a procedury spojené s pobytem v
kádích na ulici mohou vést k vážným zraněním kůže, ploutví a žaber. Mezi
běžné příčiny zranění patří pády (kapři jsou jako písek přesypáváni z kádě do
kádě), umačkání, vysoká koncentrace ryb (především v sádkách a v kádích, v
nichž pobývá 50, respektive 600 ryb na metr čtvereční vody), hrubé nástroje a
vůbec necitlivé zacházení. Při výlovu z kádí se kaprům občas vzpříčí ploutev v
oku síťky. Pro prodejce je ale příliš pracné ploutev jemně uvolnit, a proto ji
někdy raději polámou trhnutím za síťku, či dokonce uštípnou kleštěmi. Techniky
intenzivního chovu ryb poskytují výborné podmínky k šíření bolestivých
chorob. Mezi závažné infekce patří kapří erythrodermatitida (KE) a kapří
virémie (KV). KE je bakteriální infekce, která způsobuje zánět kůže. Ten se šíří
po celém těle, ale také do hloubky, což vede k odlupování kůže a ke vředům. Jeli kapr bez vody, dusí se. Prožije si to několikrát – během výlovu, nakládky,
vykládky a manipulace při pouličním prodeji. Někteří lidé si kupují kapra
živého, a ten se pak až několik hodin dusí v igelitové tašce. Někdy i ta voda, ve
které jsou kapři naskládáni v kádích, neobsahuje dostatek kyslíku, protože je v
nich moc ryb a málo místa. To se může stát i v komorových rybnících nebo v
sádkách. Poslední dva měsíce před porážkou kapři nedostávají krmivo, neboť se
tím zlepšuje kvalita prodávaného masa. Kapři by sice nejedli přes zimu ani v
přírodě, ale prostředí sádek jim neumožňuje přejít do zimního klidu, a mají v
nich proto mnohem větší výdej energie. Mnoho kaprů zahyne ještě před
porážkou, a to zejména v důsledku nemocí, zranění, tepelného šoku, stresu či
udušení. Ostatní kapři jsou zabiti na ulici. Podle předpisů by měli být nejdříve
omráčeni ranou do hlavy a poté vykrveni, ale tento postup se až příliš často
nedodržuje. Mnoho kaprů není při usmrcování dostatečně omráčeno. Jiní zase
nejsou vykrveni hned po omráčení a mohou se tak probudit s těžkými bolestmi
hlavy v igelitové tašce nebo dokonce procitnout při odřezávání šupin. Zabíjení
po domácku není prakticky nijak kontrolováno. Ryby jsou často doslova ubity k
smrti zcela nezkušenými lidmi.
Co můžeme udělat?
Pokud možno kapry vůbec nekupovat. Čím více jich lidé koupí letos, tím více
jich bude v příštích letech takto trpět.
Nepouštět je do řeky ani do rybníka. Po všem, co zažili, jsou zranění, nemocní,
hladoví, oslabení a neschopní přežít v přirozeném prostředí. Jejich smrt by byla
pomalá a bolestivá.
Pokud budete na prodejních místech svědky nedovoleného počínání, zpozorujete
porušení zákona na ochranu zvířat proti týrání, neváhejte tuto skutečnost
nahlásit na příslušnou Krajskou veterinární správu (KVS). Může se jednat o
některou z uvedených praktik: prodej jen omráčené ryby (bez podříznutí), zabití
ryby pouze podříznutím bez omráčení, vsouvání prstů pod skřele na žábry,
vtlačování prstů do očnic, násilné vytlačování jiker, zbavování šupin za živa,
kádě s rybami bez neustálé výměny a přítoku zdravotně nezávadné vody, popř.
nezajištění účinného způsobu provzdušňování vody. Nejlépe je veškeré
nedostatky dokumentovat videokamerou, popř. fotoaparátem. Aby mohly být
dokumenty použity jako důkazní materiál, je třeba, aby z nich bylo jasně
zřetelné místo, prodávající firma a lidé, kteří se nedostatků dopouštějí.
Jako inspiraci přikládáme několik receptů, které nejsou spojeny se skutečnostmi,
uvedenými výše a které nemají za následek ani zbytečné vykořisťování jiných
živočišných druhů.
V první skupině nabízíme recepty, které mají historické kořeny v české kuchyni
a můžeme je považovat za tradiční vánoční pokrmy.
Houbový kuba
1 balení malých krupek
1 hrneček sušených hub
1 stroužek česneku
kmín
sůl
Houbový bujón
2 lžíce oleje
Malé krupky uvaříme ve vodě s troškou soli, kmínu, houbovým bujónem a lžící oleje. Sušené
houby namočíme, nasekáme na malé kousky a podusíme na oleji. Uvařené scezené kroupy
smícháme s houbami, přidáme trošku soli, stroužek rozmačkaného česneku, můžeme dochutit i
pepřem nebo tymiánem. Vzniklou hmotou se naplní vymazaný pekáč a v rozpálené troubě peče
asi 30 - 40 minut.
Hrachová polévka
0,5 kg žlutého půleného hrachu namočíme přes noc, uvaříme do měkka, zahustíme cibulovou
jíškou, rozmícháme, přidáme majoránku, sůl, povaříme, dochutíme např. sojovou omáčkou a
po schladnutí přidáme prolisovaný česnek. Můžeme podávat s osmaženými kostkami pečiva.
Muzika
K její přípravě se užívalo sušeného ovoce - švestek, křížal z jablek a hrušek, rozinek, přidala se
jádra vyloupaných ořechů, trochu povidel, cukru. Vše se rozvařilo na kaši, přichutilo špetkou
mletého hřebíčku a skořice. Výborná a lahodná hustá kaše se nechala vychladit a pak jedla jako
doplněk k vánočce nebo jako samostatný chod štědrovečerní tabule.
K doplnění ještě recept, který se může stát rostlinnou a zdravější variací na kapří
řízek s bramborovým salátem.
Vegeryba s bramborovým salátem
Vegeryba:
jeden středně velký, uvařený, nahrubo nastrouhaný celer
sáček ovesných vloček
směs rybího koření
sojová omáčka
zeleninový vývar (může být z kostky)
strouhanka nebo hraška
sójový nebo slunečnicový olej na smažení
Vločky (mohou být i pomleté na masovém mlýnku) smícháme s uvařeným nahrubo
nastrouhaným celerem, směsí rybího koření, 1-2 lžícemi sojové omáčky a zalijeme cca 1/4 1/2 l zeleninového vývaru. Necháme namočené v lednici aspoň 3-4 hodiny (nejlépe přes noc).
Poté před podáváním zahustíme strouhankou do hustoty hmoty karbanátkového těsta a tvoříme
porce ve tvaru rybek. Obalované buď ve strouhance nebo v těstíčku z hrašky smažíme na oleji.
Bramborový salát s kořeněnou sojanézou:
1 kg ve slupce vařených brambor nakrájených na krátké hranolky nebo kostičky
1 sklenička sterilované zeleniny (salátová směs - mrkev, celer, petržel nebo cca po 10 dkg na
kostičky nakrájené čerstvé, oblanžírované v sladkokyselém nálevu)
2-3 oloupaná, na kostičky nakrájená šťavnatá sladkokyselá jablka - (vhodný druh je Delicius)
2-3 na kostičky nakrájené sterilované sladkokyselé okurky na kostičky nakrájené: 1 čerstvá
paprika a 1 čerstvé rajče
1 lžička nasekaných kapary na kořeněnou majonézu: 1-2 balení sojanézy (lze i tofunéza)
lžíce plnotučné hořčice
lžíce kečupu (může být i pikantní)
lžíce sójové omáčky
lžička bílého pepře
1/2 lžičky zázvoru
1/2 lžičky nasekané nebo sušené bazalky
sůl dle potřeby (lepší je ovšem vegi vegi bez glutamanu)
1-2 lžičky mletého cukru
1-2 lžíce citrónové šťávy
1-3 mladé cibulky nadrobno nakrájené
lze přidat pro vylepšení i 1 balení na nudličky nakrájeného vlašského bezmasého salámu
zkrátka se fantazii a ingrediencím meze nekladou - vše dle vlastní chuti
Vše smícháme ve velké míse, zamícháme do toho v menší misce připravenou smíchanou
kořeněnou majonézu a zbytek po ochutnávání necháme aspoň 1-2 hodiny odležet v lednici k
podávání ke štědrovečerní večeři spolu s vegerybou.
Další ekologické tipy
Hlavní zásadou šetrných nebo ekologických Vánoc by mělo být vyhnutí se
plýtvání a zbytečnému přepychu. Vánoce nejsou svátky obžerství ani
rozhazovačnosti, měli bychom to mít na paměti ať už při nákupu dárků a zásob,
tak v průběhu svátků. Dobrým krokem je vyhýbat se výrobkům na jedno použití
a zaměřit se na produkty a obaly recyklovatelné nebo na ty, které nám zůstaly
z minulých let. O vánočním stromku, dárcích a jejich balení už bylo pojednáno,
zaměříme se tedy na ostatní oblasti.
Ozdoby
Klasickou a někdy až kýčovitou, umělou výzdobu „levou zadní“
zahanbí dekorace z přírodních materiálů, které váš domov navíc provoní.
Můžete použít ovoce, ořechy, borové šišky, které stačí spojit drátkem, či
zapíchat do aranžérské pěny. Věnce, řetězy nebo třeba jen pěkně rostlé plody a
šišky pak můžete postavit na okenní římsu nebo pověsit nad krb. Příjemnou vůní
a zajímavými tvary vás překvapí ozdoby ze sušených citrusů, navlečených na
nit, nebo třeba křížaly, šišky a skořicové tyčinky, které vám na vánočním
stromečku rozhodně neudělají žádnou ostudu.
Vánoční osvětlení
Pokud už si nedokážeme odpustit blikající stromeček a další stovkou světýlek
nasvícené okenní římsy, měli bychom dát přednost „LEDkám“ před klasickými
žárovkami. Ušetříme tak až 90% energie. K lepší vánoční atmosféře však
dozajista lépe přispějí klasické svíčky.
Ovoce
Dnešní nabídka supermarketů se nás snaží přesvědčit, že k Vánocům patří
nepřeberná škála exotického ovoce. To však muselo překonat cestu přes půl
světa, než se dostalo do našeho města. Ekologická zátěž s tím spojená je
nasnadě. Přitom k českým Vánocům vždy neodmyslitelně patřilo ovoce místní,
ať už v podobě čerstvé nebo sušené. Zkuste tedy letos místo pomelem nebo
ananasem ozdobit vánoční tabuli čerstvými jablky, hruškami nebo sušenými
křížalami.
Cukroví
Neznamená ani tak ekologickou zátěž, jako spíš zátěž pro nás organismus.
Spojení bílé mouky, bílého cukru, másla a vaječných bílků skutečně není pro
naše tělo žádným přínosem, právě naopak. Pokud už si cukroví nechceme
odpustit, existuje mnoho způsobů jak si osladit život zdravěji. Bílou mouku
v receptech můžeme nahradit celozrnnou, bílý cukr třtinovým, máslo kvalitním
margarínem a místo mléka můžeme použít zdravější a dietnější rostlinnou
alternativu. Pro inspiraci pár receptů:
Linecké těsto
Suroviny:
250g celozrnné mouky
30g sojové mouky hladké (pokud nemáte, tak stačí bramborový škrob)
100 - 150g tuku (kvalitní margarín)
30 - 50g cukr moučky (můžete přidat vanilkový cukr)
šťáva z půl citronu (je to pak o hodně lepší)
podle potřeby voda
Postup:
Na vále smíchejte mouku, sojovou mouku a cukr. Přidejte nakrájený tuk(na plátky) a
citronovou šťávu. Vypracujte hladké nelepivé těsto. Těsto se vám bude nejlíp zpracovávat,
když nejdřív uděláte hroudu převážně z tuku a mouku budete zapracovávat postupně. Podle
potřeby přidejte vodu. Těsto dejte odpočinout do chladu aspoň na hodinu (můžete si ho i
udělat den předem a nechat odpočinout přes noc). Z lineckého těsta se dá dělat několik druhů
cukroví.
Marokánky
Suroviny:
300ml sojového mléka(rýžového, ovesného,...)
100g cukru
100g celozrnné mouky
150g sojových vloček
300g i víc kandovaného ovoce(pozor na E120 - broučci)
100g mandlí
100g rozinek
podle chuti další druhy oříšků(asi do 50g)
Postup:
Sojové vločky pomelte v mixéru. Sojové mléko, cukr a mleté vločky přiveďte k varu a
zahustěte moukou(nebojte se, hrudky se v tom nedělají). Chvíli povařte(bude to taková hustá
kaše). Nechte vychladnout.
Mezitím si připravte ovoce a oříšky. Mandle zalijte horkou vodou a oloupejte. Potom je
pokrájejte na menší kousky(stejně tak i případné další oříšky). Pokud byly kandované ovoce
anebo rozinky sířené, tak je zalijte horkou vodou a vodu slijte. Větší rozinky můžete pokrájet
na menší kousky.
Do připravené vychladlé kaše vmíchejte ovoce a oříšky. Na plech dejte pečicí papír a klaďte
na něj malé hromádky připravené směsi. Tyto marokánky se už neroztékají, takže je můžete
dávat poměrně blízko k sobě(uvedené množství bude asi na dva plechy). Troubu předehřejte
na 120°C a pečte asi 45 minut až hodinu.
Vánoční stereotypy
Pro mnohé z nás jsou Vánoce dobou dovolených, volného času stráveného
s našimi blízkými, pro jiné možností naplnit těchto několik dnů činnostmi
neobvyklými nebo netypickými pro jiná období roku. Dovolte mi krátké
zamyšlení nad tím, proč a jak velká část z nás této možnosti příliš nevyužívá a
nevědomky prožívá sváteční čas zcela všedně.
Televize
Z celoročního stereotypu vysedávání u televize se stal o vánočních svátcích
skutečně fenomén. Televizní stanice se předhánějí v nabídce zaručených šlágrů,
které však známe víceméně nazpaměť a sledujeme je z pouhého zvyku. Není tak
výjimkou, že v našich domácnostech běží zapnutá televize kromě noci
nepřetržitě a zcela jistě se vsakuje do koloritu současných Vánoc.
Neuvědomujeme si, že se tak stává určitou vycpávkou pro naši neochotu
uspořádat si dny volna trochu jinak, než jsme zvyklí. Existuje celá řada činností,
které jsou určitě příjemnější. Co takhle sáhnout po kvalitní knížce, desce
s hudbou, vyrazit na koncert nebo do přírody?
Procházka
Určitě není nic přínosnějšího pro naši fyzickou schránku a psychické
rozpoložení než příjemná procházka zimní krajinou. Pokud s sebou vezmeme
naše známé či příbuzné, naplníme tím pravou podstatu Vánoc. Třešničkou na
dortu může být dobrý skutek pro naše mimolidské bližní, kterým nyní začíná
obtížné období přečkávání nepříznivých podmínek. Můžeme jim pomoci např.
ozdobením stromku v lese nejrůznějšími pochutinami. Skvělým zážitkem může
být třeba návštěva psího útulku a procházka s některým ze svěřenců. Nikde jinde
pravděpodobně nezískáte tolik vděku.
Lyžování
Z tohoto zimního sportu se podobně jako z letního sjíždění řek stal v posledním
desetiletí určitý standard, který se snaží naplnit čím dál tím větší část populace.
Podléháme tak spíše komerčnímu tlaku podporovanému médii, které před
začátkem sezóny omílají dokola jména několika „nejokázalejších“ lyžařských
center v touze zaplnit je k prasknutí. Podoba takové (povětšinou jednodenní)
kratochvíle pak vypadá následovně: Vyrazit co možná nejdříve ráno, abychom
stihli překonat mnohdy i stokilometrové vzdálenosti včas a dorazit na sjezdovku
v přijatelném čase. Zde na nás už čeká touha po vyprázdnění našich peněženek
v podobě předraženého parkování, ski-pasů, občerstvení atd. Jak kde se k tomu
pak přidávají fronty na vlecích a bezohlední lyžaři či snowboardisté. Podstatnou
věcí, kterou by měli mít na paměti ekologicky smýšlející jedinci, je fakt, že další
bouřlivý rozvoj těchto středisek znamená významný developerský tlak na
nedotčené a ve většině případů velmi cenné kousky naší přírody v horských
oblastech. Přitom máme na výběr z velkého množství méně známých center, kde
jsou všechna tato rizika zastoupena v menší míře. Krásným zážitkem může být
také běžkování, třeba i na vypůjčených běžkách, ať už na upravených trasách
nebo jen tak volnou krajinou.
Vánoce skončily, co dál?
Hory potrhaných balících papírů, kazící se zbytky jídla, opadající vánoční
stromek. Takhle to v mnoha případech dopadá. Ale nemuselo by. Tady (jako i
všude jinde) platí, že nejlepším lékem je prevence. Rady, jak těmto
nepříjemnostem předcházet, už byly rozebrány. Co se ještě dá udělat, aby našimi
vánočními rozmary trpěla příroda co možná nejméně?
Třídění odpadů
Předpokládám, že tato činnost už je pro většinu obyvatel samozřejmostí. Avšak
zvláště při vánočních svátcích vzniká odpadů, které se dají jednoduše třídit a
následně recyklovat, nejvíce. Samozřejmě že třídění odpadů by mělo začínat už
při nákupu potravin. Před plastovými obaly bychom měli dávat přednost
vratným skleněným atd.
Likvidace vánočního stromku
Je dobré se informovat, jakým stylem probíhá v našem městě svoz a likvidace
vánočních stromků. To můžeme učinit jednoduchým dotazem na odboru
životního prostředí. Tato informace se také často objevuje na webových
portálech města či technických služeb. Stromky jsou shromažďovány k odvozu
přímo v prostoru kontejnerových hnízd a odváženy do sběrného dvora k dalšímu
zpracování (většinou štěpkování k dalšímu využití jak energetickému, tak ke
kompostování nebo mulčování). Výše uvedený postup funguje i ve Strakonicích.
Úklid
Všeobecnou zásadou pro jakýkoli úklid (nejen pro ten předvánoční či
povánoční) je používat čisticí prostředky šetrné k životnímu prostředí. Pokud si
nechceme lámat hlavu s jejich nákupem, máme možnost vyzkoušet celou řadu
přírodních čistidel - kupříkladu ocet, citronovou šťávu nebo sodu. Možná budete
překvapeni jejich čistící silou.
Silvestr
Den, pro který jsme si kalendářně stanovili konec starého roku a začátek
nového. Přesto se většina z nás nechává strhnout ke zbytečnému bilancování a
rozjímání, které nám povětšinou přináší jenom stres. Při konzumaci alkoholu
bychom měli myslet i na své zdraví a náš společenský kredit. Oblíbeným
zvykem se stal nákup a spotřeba zábavní pyrotechniky. Když odmyslíme fakt, že
většina tohoto zboží pochází z Číny, obsahuje zdraví i životnímu prostředí
nebezpečné chemikálie a může ublížit nám i našemu okolí, je zde podstatný a
negativní dopad na zvířata okolo nás. Ta jsou v mnoha případech vybavena
několikrát dokonalejším sluchem než my, a tak si ani neuvědomujeme, jaká
muka si zažívají v době, kdy my prožíváme největší euforii. Pokud nám aspoň
trochu záleží na jejich stavu po tuto noc, měli bychom se používání zábavní
pyrotechniky vystříhat, nebo alespoň zvolit pouze tu se světelným efektem.
Novoroční předsevzetí
Myšlenka jistě vznešená, v podání většiny lidí však povětšinou nefungující.
Žádné předsevzetí, které nebude trvalého charakteru, nemá v podstatě šanci na
úspěch. Navíc, pokud bychom se dokázali zamyslet nad zásadami zdravého
životního stylu i v průběhu roku, nemusely by se po svátcích plnit fitcentra nebo
ordinace výživových poradců k prasknutí, aby se pak po týdnu či po dvou opět
vyprázdnily s tím, že pro tento rok jsme to prostě nezvládli a vzdáváme to.
V mnoha případech by postačilo, pokud bychom se oprostili od zažité pravdy, že
svátky jsou dva týdny, po které je vše dovoleno a byla by škoda toho nevyužít.
Problémy s nadváhou nebo se zažíváním pak často řešíme ještě několik měsíců
poté. Tou pravou výzvou by mohl být jiný pohled na některé naše návyky,
jejichž změna nás nic nestojí, bude pro nás znamenat nový druh zábavy a
naplnění volného času a odmění se nám lepším zdravím.