Fanny Greiplová

Fanny Greiplová
"PIRLINGU, ty milé městečko, jak jsem tě měl vždy rád! Ale kdo by si byl kdy pomyslil, že
se mi staneš tak drahý! Jak se rozraduje mé srdce, kdykoliv vzpomene na tvou krásu: jak
půvabně ležíš ve své samotě na sametově zeleném vrchu a tvé bílé domy shlížejí dolů k řece,
svlažující své břehy a pospíchající pod tvým dřevěným mostem, na kterém stojí červená
věžička s obrazem svatého Jana. Buď mi ode dneška požehnán a pozdraven na věky věkův."
Tak vzpomíná básník Šumavy Adalbert Stifter v jinotaji na svůj Frymburk v knize Z kroniky
našeho rodu. Není se čemu divit, vždyť Frymburk bylo místo jeho celoživotní nenaplněné
lásky k Fanny Greiplové.
Fany se narodila jako jedna ze čtyř dcer bohatého obchodníka 28. června 1808 ve Frymburku.
Asi by se o ní nemluvilo a nepsalo, kdyby její bratr Mathias nepozval o prázdninách 1826
svého kamaráda a přítele ze studií Adalberta Stiftera do výstavného domu na frymburském
náměstí. Dům stával v místech, kde je dnes dům číslo 74. Až do velkého požáru, který
zachvátil Frymburk 7. srpna 1856, byl Greiplův dům jedním z nejvýstavnějších nejen ve
Frymburku, ale i v širokém okolí. Jeho barokní štít se vysoko vypínal nad ostatní domy a
ukazoval, že zde bydlí bohatý obchodník, který má své obchody i ve Vídni a v Terstu. Student
Adalbert tehdy nevěděl, zda bude malířem nebo přírodovědcem. Zaujala jej však černooká
Fanny, sestra přítele Mathiase, k níž vzplanul prudkou a horoucí láskou. Tehdy napsal: "Já
oněch dnů do věčnosti nezapomenu, byly to nejkrásnější z celé mé studenské doby."
Fanině matce Terezii mladíkovo vzplanutí neušlo, ale zároveň si uvědomovala, že nemajetný
student, jež se jí zdál i povahově rozkolísaný, neví, zda má studovat práva, která by mu
zajistila poměrný blahobyt, nebo umění, jež ho lákalo svou volností. O prázdninách o rok
později přijíždí Adalbert Stifter opět za svou Fanny ke Greiplovým a z tohoto pobytu se
zachoval jeho obraz "Frymburk a zřícenina Vítkova Hrádku". Je malován z míst, kde dnes u
zátoky u Lipna stojí nové řadové domky a kde se říká "Na rybízárně". Z borového hájku u
ohrady pastviny na obraze vystupuje farní kostel svatého Bartoloměje, ještě s červěnou bání,
zřícenina Vítkova Hrádku, ale i barokní štít výstavného domu Greiplových.
Naposledy básník spatřil Fanny při svatbě svého frymburského kamaráda Schifflera s Marií
Blechingerovou, která byla Fanninou přítelkyní. Povšiml si slz na tváři své milované a
domníval se, že by mohl znovu získat její lásku. Napsal dívce dopis, který však zůstal bez
odpovědi, stejně jako tři předcházející. Nikdy již pak Stifter nespatřil svou "nevěstu ideí",
která se v jeho díle stala sestrou nesmrtelných básnických milenek. Osmnáctého října 1836 se
Fanny vdala za komorního sekretáře Josefa Fleischhandela do Welsu a za tři roky po svatbě
zemřela při porodu i se svým dítětem.
Když později navštívil básník se svou manželkou Frymburk a ubytoval se v domě
Greiplových ve dvou pokojích obrácených k západu, kde trávil své studenské prázdniny, byl
přijat velmi vlídně. Prožil zde chvíle, které tak dojímavě vepsal do závěrečných stránek
Lesního poutníka. Příběh lásky básníka Šumavy Adalberta Stiftera s Fanny Greiplovou
připomíná dnes jen náhrobní deska rodičů Greiplových na zdi kostela směrem k převozu.