Kontakt s mimozemšťany z Itibi-Ra

Ufo-kontakt s Itibi-Ra
(ukázky ze stejnojmenné knihy, kterou je možné koupit na Amazon.com za cca 150$)
Obrázek Mirim River poblíž oblasti Amazonky.Jedná se o druhý největší a nejdelší přítok řeky
Juruá v území Acre. Vyvěrá na milníku 65 v Brazílii, na hranicích s Peru.
Prezentace dle knihy - http://rune.galactic.to/itibira.pps Obsah knihy (kopie z originálu)
1
Úvodem shrnutí obsahu knihy:
Německý podnikatel Ludwig Pallman se setkal v roce 1964, v Indii, na železniční stanici s
podivným mužem, který pomáhal chudým lidem a měl schopnosti, které jako by nebyly z
tohoto světa. Vzhledem byl jako bílý Evropan, ale byl nějaký „divný a nepřirozený“. Byl tam
s krásnou dívkou, o které tvrdil, že je to jeho sestra Xiti. Pallman od něj dostal zvláštní prsten,
o kterém muž tvrdil, že je to druh komunikačního zařízení. Pallman s ním měl více setkání,
v roce 1964. O několik let později měl Pallman služební cestu do Limy v Peru, kde slyšel
různé příběhy o bílých lidech, kteří měli plantáže na horním toku řeky Mirim. Tyto informace
mu připomenuly pozoruhodné věci, se kterými se setkal v Indii, několik let předtím. Později
Pallman onemocněl a byl poslán do nemocnice v Limě, kde jen čekal na smrt. Pak jednou v
noci, když doufal, že zemře, aby se zbavil hrozné bolesti, se objevila Xiti u jeho postele a
spontánně ho uzdravila. Ne,ne - nebyla astrální anděl, druhý den, když odešel z nemocnice
(zdravotní sestry a lékaři poznamenali, že se stal zázrak), s ní sdílel v Limě dva další dny. Pak
se k ní připojil na výlet, navštívit plantáže těchto lidí – mimozemšťanů, které měli v hluboké
džungli, u jednoho z přítoků řeky Jurua, řeky Mirim, která je na hranicích Peru a Brazílie.
(Vybrané pasáže z knihy kurzívou)
Setkání v Indii s velmi zvláštním mužem a ženou.
Německý prodejce mlýnských strojů, Ludwig Pallman, se rozhodl v roce 1964 zkusit
prodejní úspěch ve velké Indii. Byl dobrý lingvista, který byl schopen mluvit mnoha jazyky.
Cestoval vlakem, zatím neuspěl v podnikání ani v Bombaji, ani v Kalkatě, tak to vzal jako
druh turistické cesty a 10. října 1964 si koupil jízdenku do Madrasu, dolů na jih.
Madras – železniční stanice
V jeho kupé, naproti němu, seděl nějaký divný, ale dobře oblečený, pěkný muž,
autoritativního typu. Řekl, že se jmenuje Satu-Ra. Začali hovořit a po nějakém čase si
Pallman všiml, že:
„... Byl jsem šokován, když jsem viděl, že jeho hlas vychází ze zařízení na hrudi, spíše než z
jeho úst...Když jsme začali hovořit, všiml jsem si zvláštnosti v jeho řeči, jak jsem se již zmínil.
Jeho angličtina byla bezchybná a mluvil dosti plynně, ale bylo tam vždy lehké zaváhání, než
promluvil. Bylo to, jako kdyby měl mentální úsilí říci první slovo, po kterém všechna ostatní
přišla spontánně ...“
2
Na jakémsi místě vlak zastavil, na stanici bylo shromážděno hodně chudých a nemocných
lidi. Tento podivný muž vyšel ven a dal těm chudým lidem nějaké tabletky! Pallman byl
překvapen! Když se vlak rozjel, cizinec nastoupil do nejhorší třídy ve vlaku, chodil tam a
dával těm ubohým nemocným cestujícím tytéž tabletky a během několika minut viděl obnovu
sil a rychlé změny k lepšímu. Opravdový zázrak!
Obrázek není k případu, je jen pro ilustraci situace na nádraží
Po ukončení společné cesty se Pallman se Satu-Ra rozešli. Pallman šel do hotelu v Madrasu
a přemýšlel o jeho pozoruhodné cestě. Po nějaké době vstoupil náhle do dveří poslíček a
sdělil mu, aby šel do určitého domu, panského sídla a aby si vzal taxík! Ten dům byl jako
muzeum či galerie a byl tam pouze Satu-Ra, v celém tomto velkém domě! Uvnitř mu ukázal
nějaké umění, jako od dávných indických bohů v létajících strojích a později také podobné
létající talíře, jako stroje předkolumbovských bohů.
Jak Satu-Ra vypadal:
„Měl světle hnědou kůži euroasijského typu, velké tmavé oči, poměrně malá ústa, a
neobvyklou linii brady. Spodní část čelisti vypadala mírně deformovaná. Pak tam byly ty
konečky prstů, měl rukavice, které jak se zdálo, nosí pořád, přestože počasí bylo velmi horké.
Především tam však byla zvláštní řeč, úplné se spoléhal na elektronické zařízení,
reprodukující jeho hlas...“
Tam, v tomto sídle, dostal od něj zvláštní zlatý prsten, o kterém Satu-Ra řekl, že je 10.000
roků starý, byl s diamantem a bylo to údajně jakési komunikační zařízení, jak řekl. Pallman
byl překvapen funkcí jeho překladatelského přístroje, nejprve věřil, že je to nějaký druh
naslouchadla.
3
Další den Pallman přemýšlel o těchto podivných věcech, jak šel po břehu Gangy. Bylo tam
mnoho lidí, většina chudých a nemocných, mnozí žebráci, kteří doufali, že se uzdraví z
posvátné řeky. Našel si prázdné místo na břehu, ale nebyl tam dlouho, když se objevil opět
Satu-Ra:
„Myslel jsem, že tě tu najdu,“ řekl vesele. Následovalo ho několik velmi starých,
nemocných mužů a žen, kteří se při procházce u řeky modlili. Satu-Ra se pak zeptal Pallmana,
jestli se k němu připojí, když uzdravuje a útěšuje lidi, což dělal po zbytek dne. Tam se také
seznámil se sestrou Satu-Ra, jménem Xiti. Byla oblečená spíše jako místní chudí lidé, aby
nebudila příliš mnoho pozornosti. Ale stejně si získala pozornost, byla velmi krásná, ale
hlavně proto, že dělala stejné uzdravování těch ubohých lidí, jako její bratr. Také používala
jakousi mast s velmi léčivými schopnostmi.
Pallman měl s nimi ještě jednu schůzku, když pobýval v Indii. A stejně jako předtím, SatuRa věděl kde je a jen ho našel.
***
Pallman říká, že odjel z Indie 27. října 1964, plný otázek, týkajících se Satu-Ra a jeho
krásné sestry Xiti. Jeho jediný fyzický důkaz, který měl, byl prsten, který dostal. Ten svítil
zvláštním způsobem. Přivezl ho do klenotnictví ve Švýcarsku, kde poznamenali, že je to
nějaký velmi starožitný šperk. (Viz obrázek)
Peru, o dva roky později.
Jako obchodník s obráběcími stroji, byl na konci roku 1966 v Limě, v Peru, ve stejném
oboru podnikání. To bylo více než 2 roky, po jeho pozoruhodném dobrodružství v Indii, s
těmito zvláštními lidmi.
V Peru se setkal se s mnoha různými lidmi, mezi nimi i s mladou Rakušankou
z Innsbrucku, která pracovala jako průvodce výletů do přírody, do hluboké džungle na řece
Yavari. Řekla Pallmanovi, že tam potkala nějaké bělochy, hluboko uvnitř džungle, kteří jí
pomáhali, když dostala smrtelnou horečku. Měli nějaké abnormální prsty a Pallman měl
4
zájem o více podrobností. Také dostala nějaké zázračné tabletky, jak o nich tvrdila. Nikdo
v městečku jí nevěřil, když mluvila o bílých mužích tam „nahoře“, jak měla na mysli.
Tato Rakouská průvodkyně také prodávala nějaké věci na dluh Indiánům, žijícím na řece,
měla problémy dostat zaplaceno. Měli raději tento druh svobodného života, spíše než
obyčejný, civilní život v Evropě, řekla.
Ale zpět k Pallmanovi:
V jednu chvíli, dostal velmi velkou bolest, kvůli onemocnění ledvin a musel se jít do
nemocnice v Limě. Doufal, že raději zemře, jako vysvobození z hrozných bolestí. Pak řekl, že
uprostřed noci se náhle, jako před několika lety, objevila Xiti, sestra Satu-Ra! Najednou byla
u jeho postele, ačkoli s ní neměl žádný kontakt, od doby pobytu v Indii. Ejhle, jeho prsten
zářil, jak to dělal před tím, než měl s nimi tato setkání v Indii!
Ne, nebyl to žádný astrální návštěvník, a tak dostal jednu z těch zázračných tablet, které
viděl používat v Indii. Bylo to, jako odpověď na jeho modlitby a řekl: „Ale jak jsi věděla, kde
mě najít?“
Vypověděl:
„Slabé světlo se odráželo od skvostného mluvícího zařízení, které jsem naposledy viděl ve
Váránasí. Stále bez řeči, Xiti natáhla ke mně ruce. Jejími citlivými prsty, z nichž odstranila
ochranné rukavice, hladila lehce moji tvář, jemně jako pavučina. Nevěděla jsem, jak dlouho
byla v místnosti, než jsem odhalil její přítomnost. Nevím, jak dlouho uklidňovala můj zpocený,
horečnatý obličej. Ale vím, že její duchovní útěcha a rychlý účinek tablet, zmírnily bolest
mého těla a já klidně ležel.“
„Byl jsem bez bolesti. Dokonce i horečka mě opustila. V té chvíli jsem vzal Xiti do náručí a
vdechoval sladkou podivnost jejího krásného těla. Vzhledem k blízkosti našeho objetí, si Xiti,
zakryla na minutu ústa hedvábným závojem, jak jsem později zjistil, tak to bylo nutné, aby
zabránila infekci. Snažila se vyprostit a říkala něco melodického do mých vnímavých uší.
Xiti zůstala se mnou až do úsvitu, který růžově zbarvil nebe a viděl jsem katolické sestry, jak
jdou do kaple a slyšel jejich zpěv, vítající nový tropický den. Zeptal jsem se Xiti na otázku,
která mne trápila. Jak jste věděla, že jsem v Jižní Americe, v Limě a v této nemocnici?“
Odpověděla jen: „Budeš bez bolesti po dalších šest měsíců.“
A měla pravdu. To vše může být zkontrolováno kýmkoliv z mých čtenářů. Jak se stal zázrak
pacientovi slavné „Maison Francais“, nemocnice v Limě, v Peru. Když pak lékaři přišli ke
mě na vizitu, měl jsem už v sobě velmi vydatnou snídani, co jsem neudělal téměř tři týdny.
Vstal jsem z postele, jako nový člověk, který potřebuje teplou a studenou koupel. Cítil jsem se
dobře, tak jsem se odvážil jít ven a najíst se v jedné malé čínské kavárně s Chifas, jak to
nazývají v Ekvádoru, Bolívii a Peru.
Xiti měla pravdu. Jsem schopen říci, že jsem neměl žádnou vzpomínku na bolest, v té době
jsem nevěděl proč, a to navzdory optimismu Xiti. Neměl jsem nějaké příznaky ledvinových
potíží téměř přesně po dobu, jak uvedla. Nikdy jsem během příštího roku nezažil něco, jako je
nachlazení, bolest hlavy, bolest zubů, nebo jakoukoli jinou bolesti nebo bolesti, které člověk
zdědil.
Katolické sestry byly připraveny věřit na zázrak, lékaři i nadále zvedali svá obočí ....No, hm,
dobře, řekl rozpačitě chirurg, vy jste šťastný jako blecha.“
Později se setkal s Xiti v jednom z lepších hotelů v Limě a řekl, že se lidé na ni dívali, jako
na nějakou abnormální, nadpozemskou bytost. Během příštích několika dnů, jsem byl
schopen zjistit mnoho věcí o preventivních opatřeních na ochranu Xiti. Je zajímavé, že pocit
bezpečí u Xiti je spojen s laskavostí a vyšší inteligencí těchto lidí. Jejich víra, že žádná lidská
bytost na světě jí opravdu nemůže ublížit, protože má to, co se nazývá „amat Mayna“ neboli
jejich „věda duše“, které my nerozumíme. Jsou schopni číst naše myšlenky a jen oni jsou
5
schopni znát i jejich předpověď, ale může to být tak, že mohou ovlivnit naše myšlenky, kdyby
to bylo nutné z bezpečnostních důvodů. Bylo zřejmé, že jsem byl velmi zvědavý.
Když jsem se jí na to zeptal, nechtěla o tom nic vysvětlovat a teprve mnohem později jsem
byl schopen získat informace o jejich bezpečnostních opatřeních.
Po dva dny jsem měl to potěšení chodit s ní nahoru a dolů po slavné Calle de la Union,
prostřednictvím veřejných a soukromých knihoven, muzeí, anglického klubu, kostelů,
obchodů, supermarketů. Nemohli jsme spolu mluvit na veřejnosti, vše jsme hodnotili doteky
našich rukou nebo malými gesty. Vzhledem k nádherné tělesné i duševní pohodě po dnech a
týdnech bolestí, jsem se díval na tuto krátkou dobu, kterou jsem strávil s Xiti, jako na
nejšťastnějších pár dnů v mém životě. Bylo to období rekonvalescence. Možná, že to bylo
všechno kvůli zázračným tabletám, které mi dala. Když jsem na to nemyslel, moje duševní
"jasnozřivost" v těchto dnech byla prostě mimořádná. Bylo to poprvé, co jsem pochopit, jak
tito lidé vnímají čas. Nepochopil jsem, co cítí o životě.
Cesta na jejich základnu.
Připojil jsem se k Xiti, na
cestu zpátky do hluboké
džungle, na jejich základnu,
kde rostly zvláštní rostliny. Na začátku jsme museli
jet vlakem z Limy, bylo to 17.
února 1967, v 07,45. Nejprve
kolem And.
„Měli jsme rezervované dva
lístky do Huancaya, kde bude
Xiti čekat její bratr Satu-Ra s
další dopravou. Neptal jsem se
jí, jak se domlouvá se svým
bratrem. Vzal jsem to jako
samozřejmost, že pokud chtěla
něco udělat, by to jako když
smrtelník jako já mohl mít
potíže s pochopením toho, jak
to dělá.“
Satu-Ra se s námi setkal
v Andách, v Huancayo, kde
používal jakýsi taxík, vypadající jako vrak, na další cestu.
"Brzy poté, co jsme opustili
Huancayo, jsme míjeli nějaké
incké ruiny. Jednalo se o
první, jaké jsem viděl, a SatuRa ochotně zastavil auto, abychom se mohli blíže podívat na ruiny."
Pak, při západu slunce, s autem zajel k jezeru Junin, se sněhem pokrytými Andami v pozadí
a taxi poslal zpět do města. Zde Pallman zažil šok!
6
Mapa regionu, kde jsme cestovali
Vzat do létajícího disku.
„V té chvíli, kdy slunce zmizelo, jsem uviděl první „létající talíř“, který se usadil elegantně
a jednoduše na hladině jezera, viděl jsem také pastýře, který tam právě byl, když se to stalo,
jak zmizel rychlostí loveného králíka. Pak jsme byli vzati do lodi a byli uvítáni jakousi
antiseptickou procedurou.
Hned jsem si uvědomil, jakousi biologickou, rostlinou buněčnou strukturu, podobnou
měkkému polyetylénu, ozdobenou nádherným designem a symboly, Pouze podlaha byla trochu
pevnější a myslím si, že důvodem, proč to tak muselo být, byla její zrcadlová čistota, díky níž
bylo skrz tuto podlahu vidět, jako by chirurg byl schopen vidět váš mozek. Mohli jste vidět
miliardy nervů a cév, bylo to jako se dívat do živých buněk mozku obra ...
Během vlastního letu tam nebylo nic záhadného. Cítil jsem se naprosto bezpečně a
uvolněně. Ve skutečnosti jsem ani nevěděl, jak dlouho let trval. Uvnitř lodi byl diskrétní šum,
rytmus zvuku byl jako spojený s vlněním nebo s turbínou, jak jsem si tehdy myslel. Patrně
jsem slyšel jen ozvěnu a cítil, když se létající talíř usadil, že to souviselo jen s konkrétními
manévry nebo to byl jen hluk z vnějšku.“
7
Jezero Junin
Jezero Junín, známý jako Lago Junín ve španělštině a Chinchaycocha (Northern Lake)
v kečuánštině, je největší jezero v Peru. I když má jezero Titicaca má mnohem větší plochu,
jeho východní polovina se nachází na území Bolívie. Nachází se 4082 m nad hladinou moře,
je důležité pro pozorování ptáků na zemi.
Většina jezera se nachází v provincii Junín, oblasti Junín, v jeho severozápadním cípu,
který patří do provincie Pasco, v regionu Pasco.
8
„Bylo tam toho tolik, co bych chtěl vědět, že Xiti nevěděla, kde začít. Pak jsem byl pozván na
nejkontroverznější snídani v celém mém životě. Místo toastů, vajec a slaniny, jsem našel jen
želatinově vypadající rostliny z jejich planety, nemožné na jídlo a snažil jsem se vyznat ve
složitém uspořádání malých nádobek, ve kterých to bylo ... "
Promítací plocha neboli "EYE GENERATOR" uvnitř lodi, s prezentací jejich domovské planety.
Obrazový generátor byl nějaký druh aktivní paměti, vysílací a přijímací centrum, podobně
jako náš mozek. Úžasná věc je, že jsem byl schopen zažít i později, že ten individuální mozek
z lodi, je součástí obřího systému kosmického generátoru mozku, zejména, když tato skvělá
individuální jednotka musela být považována pouze za malou část velké paměti počítače, na
jejich domovské planetě.
Během tohoto prvního dne, kdy jsem se postavil na místo prezentace, byl projektor
zaměřen po dlouhou dobu na domovskou planetu: Itibi-Ra. Satu-Ra to zařídil tak, že jsem se
mohl seznámit s jejich životem - jak obyvatelé Itibi-Ra žijí, když nejsou v jejich létajících
strojích, při objevování vesmíru. Takže jsem viděl jejich způsoby dopravy, jejich zpracování
potravin, jejich zařízení, biologické stroje a nástroje.
Dokonce jsem poslouchal koncert a navštívil v obraze některé z jejich domovů – přitom
jsem měl pocit, jako kdybych byl skutečně na těchto místech. (Pallman také popsal podobné
zařízení, jako v mnoha dalších kontaktních případech.)
Líbila se mi jejich domácí architektura a uspořádání. Většina jejich domů byla postavena
podél břehů řek, na březích jezer a dalších vodních cest. Jejich architektura byla rozdílná ode
všeho, co jsem viděl na Zemi, s výjimkou futuristické výstavy. Jejich dominantní barva byla
jasná oranžová, ta byla zvláště oblíbená.
Používají v praxi hydroterapii pro vnitřní i vnější léčbu, používají vhodné receptury, teplotu,
příchutě a minerály do mnoha různých vod. Všichni, které jsem pozoroval pomocí
eyegeneratoru, vypadali šťastně. Zdálo se, že se všichni usmívají, mladí i staří. Nezdálo se mi,
že bych viděl nějaké nemocné lidi. Vypadalo to, že úsměvy mají léčebný účinek na tyto lidi –
9
byla tam atmosféra klidu a pohody. Nikdo se nezdál netrpělivý, nikdo nespěchal, nikdo nebyl
rozhněvaný ani znechucený.
„Byl jsem tak zabraný do toho, že jsem to prožíval s nimi - to je nejlepší způsob, jak popsat,
jak jsem strávil první den uvnitř létajícího talíře, kde jsem ani nemohl vstřebat všechny
detaily toho, co jsem viděl a slyšel. Později, v klidu, tam čemu říkají "centrum zdraví v lodi",
jsem byl schopen shromažďovat své myšlenky, hodnotit mé vzpomínky a udělat si nějaké
vlastní poznámky v deníku, kde jsem používal většinou těsnopis.“
Obrázky od řeky Galves a Mirim - a v tomto regionu, v blízkosti byla jedna z plantáží,
(řekli mi, že mají podobné na jiných místech). Místní Indiáni to vidí jako docela přirozené,
protože také spolupracovali a létali v UFO s mimozemšťany, kteří je také uzdravovali a
pomáhali jim.
Jejich domovská planeta
Byla v centru naší galaxie - Mléčné dráhy, jak mi řekli. Je o vzdálena pět měsíců cesty
kosmickou rychlostí v mimoprostoru, od naší planety (nevím, co to znamená) a má podobný
charakter, jako planeta Země.
Co mě zaujalo na Itibi-Ra II nejvíc, byla skutečnost, že kooperovala se dvěma satelity.
Tento případ Satu Ra vysvětlil tak, když jsem se ho na to zeptal, že jsou jako kvasarová
jednotka s obřím srdcem. Větší planeta, samozřejmě Itibi-Ra II, kterou jsem pozoroval tak
zblízka po celý den, byla třetí závislá planeta, ale byla mnohem menší něž biologická planeta,
pouze s názvem "The Factory". „Heart“ planeta fungovala jako obrovské umělé srdce, které
čerpalo energii na vlastní planetu Itibi-Ra II, kam inženýři čerpali energii z „Factory“,
z odříznutého vršku, vypadalo to spíše jako uříznutý vršek obřího vejce. Factory se tak stala
výkonným zdrojem, jehož obrovskou a prakticky věčnou energii, byli schopni využít podle
libosti.
Nádorový problém
Kdysi dávno jsem byl informován, že vyspělejší civilizace ve vesmíru dospěly k závěru, že
všechny buněčné formy života jsou citlivé a náchylné k rakovině. Vzhledem k technickému
vývoji jak říkají, lidstvo nebude žít déle, ale kratší dobu, protože vytvářejí umělé náhražky
organismu a umělé podmínky pro život, které nás přibližuje k smrti. Ale nejen lidské bytosti
jsou napadány rakovinou z podmínek, jaké produkují. Tyto rakovinové planety, jak jim říkají
naši přátelé, jsou i v jejich okolí. Vzhledem ke sklonům stárnout, měli na Itibi-Ra II odvahu a
předvídavost, oddělili všechny umělé a mechanické pracovní procesy a výzkum, tvořící jejich
běžné prostředí. Všechnu špinavou práci tito skvělí lidé naučili dělat automaty, za optimálních
10
mechanických podmínek, na samostatné přidružené „pracovní planetě“ nebo přesněji
„výrobní planetě“ (Itibi-Ra II mají pro ni název Coxa Xixan).
Planetu Zemi nazývají SIL SIL-Hua, vidí ji jako typickou "rakovinou planetu". Byla
objevena před mnoha tisíci lety, ale ne přímo Itibi-Ra II, ale jinou civilizací, se kterou, jak se
zdá, měla Itibi-Ra kontakt. Říkali, že původní průzkumníci, jak bylo zmíněno, zůstali na naší
planetě a nikdo o nich znovu neslyšel...
Průzkumníci z Itibi-Ra II objevili naši Zemi údajně v roce 1946.
Pallman píše v knize:
„Aby vyprodukovali nové druhy ovoce a zlepšili stávající chuť nových rostlin, naši přátelé si
s sebou přinesli ty nejzajímavější exempláře vegetace, jsou to skutečné biologické divy.
Některé z nich zkřížili s rostlinami zcela odlišnými od jejich. Rostliny z naší planety byly
použity k výrobě nových chuťových vjemů ...“
Jejich vlastní prorok, jako náš Kristus:
„V dávné minulosti byli také primitivní masožravci. Pak přišel "Talayan" (podobně jako
indický význam "mahatma") - největší náboženský reformátor jejich planety a dal jim sedm
vesmírných zákonů. (Více o tom později.) Ale jako všichni duchovní učitelé, byl také
zavražděn a jeho smrt si připomínají v průběhu festivalu Ruessit.“
SEDM přikázání kosmické filozofie:
První přikázání: Ruessit (foneticky psané
slovo)
- Nebojte se Boha, člověka nebo přírody,
ani nezpůsobte bolest Bohu, člověku nebo
přírodě.
Druhé přikázání? Sitla.
- Nesmíš být pokrytec k sobě nebo k
ostatním.
Třetí přikázání: Sinver.
- Musíš respektovat práva ostatních bytostí.
Čtvrté přikázání: Suto.
- Zdržíš se všech excesů.
Páté přikázání: Atas.
- Budeš pracovat podle svých schopností a
znalostí a za všech okolností budeš laskavý
a veselý, ani se nebudeš cítit lepší, než
ostatní.
Šesté přikázání: Orus.
- Můžeš odčinit své hříchy proti ostatním
sám, bez zbytečného odkladu, a dodržovat
zákony kosmu.
Sedmé přikázání: Ruessit- (konec).
- Nesmíš nechat jiné umírat v bolestech.
Poznámka pod čarou: Historické pozadí
ze 7 zákonů je součástí AMAT MAYNA a
bude to vysvětleno v druhé knize. V tom
případě se změny v původní AMAT
MAYNA týkají toho, jak to velký vůdce z
Itibi-Ra TALAYAN dal svému lidu v
jasnější vizi. (Božské zákony přírody, budou také ve druhé části knihy...)
11
Hrají také fotbal, jako hru a řekli, že tato hra je jim vrozená, jako instinktivní boj pro celé
mužské pokolení.
(Pozn. R.O.: Ano, fotbal na Zemi, musí mít podobný záměr.)
Kapitola 9 v knize: Jak talíře létají a další informace.
Přečetli jsme si o tom:
- Jsou poháněny kosmickými vlnami. (Elektromagnetické vlny – pozn. překl.)
- Minimálně 27 -30 lodí je potřebných, v rámci naší Sluneční soustavy.
- Energii získávají z doprovodných lodí.
- Vývoj reaktivních raket (jako na Zemi), je ztráta času, týkající se cestování ve vesmíru.
- Měli 3 lodě v době, kdy byli na plantáži, pouze s jednou cestovali lidé, ostatní používali jako
zásobovací lodě.
- Také pomáhají některým místním Indiánům, kteří jim pomáhají na plantáži při pěstování
léčivých rostlin. Indiáni z nich nejprve měli strach, ale po vyléčení zranění a zmírnění jejich
potíží, si brzy na ně zvykli.
- Xiti odpověděla na všechny otázky, týkající se lodí a cestování v kosmu.
- Civilizace z Itibi-Ra II byla nucena opustit jejich původní planetu, protože tam nebyla voda.
(Nejvyšší čas, abychom zde na Zemi začali poslouchat přírodu dříve, než bude příliš pozdě!)
- Tvrdila, že nemají žádné dopravní prostředky jako my (vlaky, auta, jako jsou ty naše), když
jejich krize nastala, stali se odborníky na pěstování rostlin. Takže mají "vegetativní mozky" a
vyměňují si názory a pokročilé technologie s jinými vysoce rozvinutými civilizacemi, které
znají.
- Chtějí ze své umírající planety přestěhovat všechny formy života, spolu se všemi
technickými vymoženostmi do svého nového domova, na Itibi-Ra II.
Tito lidé zkonstruovali biologické lodě, čerpající a aktivně a poháněné obrovskými
dimenzionálními silami. Nikdy nevybrali špatné priority. Od začátku jejich civilizace se stali
závislí na výkonu jejich slunce a okolních silách.
Také řekla, že na planetách, které preferují technický rozvoj, a tím ztrácejí přírodu a Boha
(Vševědoucího Stvořitele), tak si myslí, že sami jsou bohové. Ale výsledek toho, jak řekla
Xiti, může být jen jejich vlastní zničení, jako rakovinou!
Nález města ztraceného v neprůchodné džungli.
V džungli jižní Ameriky objevili lidé z Itibi-Ra, ztracené město, které se nazývá ‚Lenislan‘
= ‚Řím Jižní Ameriky‘. Našli toto skryté město 15. října 1966, za pomoci jejich indiánských
přátel, jak řekla Xiti. Strávili vykopávkami několik měsíců, dokud v únoru 1967 neotevřeli
hlavní chrám Lenislanu a našli tam náboženský symbol „létajícího muže z vesmíru“.
Tento symbol byl podobný symbolu, jaký měli na jednom z jejich ovládacích panelů uvnitř
lodi a skutečně mu ho Xiti další den ukázala.
Linislanský symbol představuje život jako "vytváření nové věci" a symbolem Boha je
příroda, říká Pallman na stránce 169 e-knihy. (Kniha je na Amazon books dostupná za 10$ pozn. překl.)
Kniha tvrdí, že náboženství Lenislanu bylo vzorem pro všechny staré kultury Inků, Mayů a
Aztéků. Indiáni v džungli se nebojí lidí z Itibi-Ra II, píše Pallman, který byl také svědkem, jak
se někteří z nich zúčastnili výletů mimozemskou lodí!
12
Pallman měl kameru, ale ta byla zabavena Satu-Ra po
dobu jeho pobytu v jejich táboře, ale dostal ji zpět, když
opustil plantáže. Jako vždy - příliš přesvědčivé důkazy o
existenci mimozemšťanů zde nejsou povoleny, každá
vyspělá duše, inkarnovaná na Zemi, musí mít vlastní
vnitřní poznání, naladit se na pravdu. "Oni" nesmí nijak
ovlivnit svobodnou volbu každého z nás.
Plantáž: „... v přední části skutečné laboratoře biologického výzkumu bylo křídlo, skládající se z několika
velkých stanů V těchto stanech bylo mnoho zeleniny.
Pokusné rostliny, dovezené z Itibi-Ra II, byly přesazeny a
měly být používány k naroubování na vzorky pozemské
vegetace. Cílem roubování bylo získat osobitý typ
jednotlivých rostlin, jaké bude možné získat tak, že sjednotí nejlepší pozemské druhy, s tím
nejlepším z Itibi-Ra II...“
Výlet do místní vesnice
Od 20. února 1967 se rozhodli podniknout výlet mimo plantáže a Pallmanovi bylo dovoleno
se zúčastnit. Píše o tom v knize:
„... Krátká cesta křížem krážem ve velké nadmořské výšce a vzdálenosti, byla zklamáním.
Přesně jako u prvního letu z Huancaya do Mirim, na základnu Rivar, jsem si nevšiml ani
neviděl, neslyšet nebo necítil vůbec nic. Pozoroval jsem s největším zájmem bezprostředně
velmi chytré ovládání a ochranu lodi, letící ve tmě, byl jsem schopen pouze pochopit, že jsme
v obrovské bažinaté deltě řeky Magdalena, na jihu oblasti Barranquilla v Kolumbii. Během
několika vteřin, kosmická loď se pokryla speciální tekutinou, vycházející z milionů otvorů,
která kromě toho, že udělala dokonalý prvek maskování a přírodního zabarvení, také ničila
bakterie a odpuzovala hmyz. Let trval jen asi 5-10 minut. Po přistání jsme se okamžitě
nalodili na dva velmi pohodlné, ploché motorové čluny. Tyto čluny byly poháněny malými a
tichými elektromotory ...“
(Zdálo se mi, že musely být přivezeny z jejich domovské planety - ale nemůžu si
vzpomenout jestli bylo o tom něco v knize. Pozn. R.O.)
Měli v úmyslu koupit nějaké zvláštní ovoce v městečku Barranquilla. Satu-Ra hledal ovoce
od stánku ke stánku a dělal krátkou prohlídku ovoce, které bylo nabízeno k prodeji ...Bylo
velmi podobné kvality a Ludwig Pallman byl také požádán, aby se hledal semena z určité
rostliny „guayaba“. Podařilo se mu to, a později zpět, byla semena zkoumána na laboratorní
lodi (jedna ze 3 lodí na plantáži) a zprávu o výsledcích zaslali zpět Itibi-Ra II.
Byli tam celý den a Ludwig byl značně unavený, ale lidé z Itibi-Ra, jak se mu zdálo, neměli
žádné problémy z vyčerpání. (Mimochodem - přesná analýza zdraví každého člověka z ItibiRa byla stanovena počítačem na jejich domovské planetě, během doby spánku. Tato data byla
počítačem analyzována a byla-li potřeba nějakého ošetření, tak v případě potřeby to bylo
doporučeno.)
Ve městě jsem si také zakoupil fotoaparát, navzdory tomu, že lidé z Itibi-Ra II nemají rádi
kamery:
„Pochopil jsem, že kromě některých bezpečnostních omezení, se prostě nestarají o svůj
vzhled. Jsou oproštěni ode všech marností, pýchy nebo pocitu nadřazenosti. Nikdy jsem je
neviděl používat zrcadlo.“
13
Satu-Ra s jeho metafyzickými schopnostmi proto věděl, že jsem si koupil fotoaparát, a tak
mi ho zabavil a uschoval ho, ale dal mi ho zpět, po návratu do Limy, 27. února.
Rozhovor během poslední noci.
Během poslední noci na plantáži, bylo Pallmanovi umožněno požádat Satu-Ra o odpověď
na všechny druhy otázek, aby se dozvěděl něco o jejich domovském světě, než se vrátí.
Pozdě v knize Pallman o tom píše: „... pro mě se jeho (Satu-Ra) náboženská moudrost stala
vůdčím světlem pro celý můj život. Toto je důvod, proč jsem začal psát tuto knihu, hned jak
jsem se vrátil do Limy.
Opět varoval před „rakovinou planety“:
„... Rakovinová planeta je vesmír sám pro sebe, protože lidé na takové planetě upřímně
věří, že Boha nepotřebují. Mají takovou moderní techniku, že si vytvořili zcela umělý model
života. Vynalezli ty nejpřekvapivější stroje, přístroje, elektrické vybavení, umělé potraviny,
barvy, vzduch, dokonce i umělé válečné stroje a chemické zbraně, schopné zničit jejich
sousedy. Věří svému nepřirozenému způsobu života, věří, že jsou lepší, než jiné civilizace v
kosmu.
„Vsadili jste na Boha“, řekl Satu-Ra smutně, „kterým je rakovina. Vaše vynálezy a
výtvory,“ řekl můj přítel, „nejsou jako výrobky na Itibi-Ra, protože nepracují v harmonii
s Bohem přírody, protože Bůh přírody pracuje v souladu s námi. Více než 70% z 5 miliard lidí
zemře na rakovinu. Stále odmítají věřit, že rakovina není obyčejná nemoc. Již mnoho let
doufají, že vyrobí lék proti přírodě. Odmítají věřit, že Bůh je příroda a příroda je Bůh. Cítí se
nadřazeni zákonu Kosmu, který říká: nerespektování zákonů přírody, je bez ohledu k zákonům
Boha, protože Bůh je příroda a příroda je Bůh.“
Lidé z Itibi-Ra jsou velmi znepokojeni touto vaší rakovinou planety a nazvali naši planetu
kosmickým smetištěm.
Pallmanův život po tomto kontaktu.
Ludwig Pallman si později koupil nádherný dům ve Střední Americe, s výhledem na velké
jezero a obrovskou, temnou sopku San Vivente. (Viz obrázek.)
14
Bylo to v San Salvadoru, není to daleko od Hondurasu a Nikaragui. Udělal to v úmyslu vše
zapsat v knize o svých neuvěřitelných zážitcích během těchto let, pokud se to týká lidí z ItibiRa II:
„Na druhý den poté, co jsem vstoupil do mého soukromého ráje, vzal jsem svůj psací stroj a
začal psát příběh o mém dobrodružství s Itibi-Ra ode dne, kdy jsem se poprvé setkal se SatuRa v madraském nočním rychlíku.“
Cítil povinnost napsat tuto knihu, přestože
věděl, že pravděpodobně mu to nikdo neuvěří a
velmi pravděpodobně pro to bude zesměšňován.
Modlitby kosmofilosofie:
- Nebuďme pyšní, ó Pane Přírody, buďme
pokorní, pozorujíce tvou moudrost přírody.
- Nechceme být lepší než ostatní, ó Pane, protože
podmínky poskytnuté nám jsou moudrostí
přírody.
- Buďme pokorní, ó Pane Přírody, dovol mi,
abych pocítit krásu tvého života, kterou jsi mi
dal.
- Dovol, abych byl veselý a laskavý, ó Pane
Přírody, a dovol mi, abych pocítil tvou sílu, sílu
přírody, ó Pane, když jsem osamělý a mám bolest.
- Dovol mi být pravdivý, ó Pane Přírody, abych sobě a ostatním nezpůsobil bolest, ó Pane, a
dej mi odvahu vrátit se k věčnému míru, důstojnému životu, ó Pane, takové jsou tvé věčné
zákony Přírody.
Poslední kontakt
Dva týdny poté, co převzal nemovitost u jezera, Pallman seděl venku a psal knihu, když se
jeho prsten stal horkým a kámen v něm se rozzářil. Věděl, že loď z Itibi-Ra II není daleko a
začal sledovat okolí. Bylo to 15. ledna 1969.
Satu-Ra přišel o trochu později. Sdělil mu smutnou zprávu, že jeho sestra Xiti zemřela při
nehodě. Dal Ludwigovi kovový symbol sochy, držícící v ruce květinu ze sedmi kosmických
přikázání a řekl: „a opatruj tuto poslední vzácnou vzpomínku na velkou ženu, jako
nejdojemnější dárek, který jsi kdy dostal v celém svém životě.“
Zmínil se, že to je mnoho tisíc let stará relikvie vesmírného původu, nikoli z jeho domovské
planety ...To bylo 15. ledna 1969 ...
Tato poslední návštěva v Pallmanově domě, který nebyl tak daleko od velkého
mezinárodního letiště Ilopnago, takže loď Satu-Ra byla viděna mnoha lidmi a zpráva se
objevila v novinách následující den. Ano, loď letěla tiše, ale po poměrně dlouhou dobu,
zůstala v pozorovatelné poloze, přímo nad rozsáhlým hlavním městem San Salvador,
vystavena pohledu několika set tisíc lidí! Také soused ji viděl přistát u jeho domu.
15
Něco více o lidech z Itibi-Ra II.
Satu-Ra se narodil v 25. srpna v roce 1720, tedy měl více jak 250 let, když se setkání
konala. Vypadal jako 40-letý pozemšťan. Věděl, že zemře asi v roce 2220. Jeho rodiče - oba
vědci v oblasti biomedicíny - byly ještě naživu a žili na Xiloxu, v pěkném bytě u řeky. Po
dobu 7 let, byl jeho otec viceprezidentem na Itibi-Ra II.
Děti bydlí u svých rodičů do věku 5-6 let. Pak se zúčastňují na systému vzdělávání ve
specializovaných střediscích. Doma jsou jen na dovolené. Vše je založeno na lásce, laskavosti
a respektu. Chlapci a dívky jsou ve společné třídě, jejich venkovní aktivity jsou zaměřeny na
sport. Nahotu považují za zcela přirozenou.
Vysokoškolské vzdělání začíná ve věku asi 20 let, ze všech různých předmětů, podobně
jako na Zemi. Včetně toho, co my neznáme, jako je: „věda o přírodních procesech, vztah
mezi kosmickou vědou, vědou o Xati = zpracování aromatických potravin. dále je to
náboženství v kosmu, rozvoj ve vemíru, vztahy ze sousedními planetami atd.“
Někteří získávají zvláštní vzdělání, které nazývají „FATEX“. Absolvují speciální kurz pro
vedoucí, který jim umožní zastávat vysoké posty na některé z pěti planet soustavy Itibi-Ra,
které tvoří jejich planetární systém. To je obrovský vzdělávací program pro studenty, ale
pomáhají jim tisíce meziplanetárních a mezihvězdných počítačů. Satu-Ra byl 20 let v jednom
speciálním vzdělávacím středisku.
Později se Satu-Ra připojil k mezihvězdnému výzkumnému týmu, pracujícímu přes 50 let
převážně na mezihvězdném biologickém výzkumu. V tomto období se několikrát oženil. Dvě
z jeho manželek patřily ke stejnému výzkumnému týmu jako on sám.
Manželství na Itibi-Ra II.
Manželé se obvykle rozcházejí, když jejich dítě opouští domov, když má 6 roků! Většina
manželství se rozpadá nudou. Satu-Ra zdůraznil, že rozporům mezi manželskými partnery je
možné zabránit jedině jejich kompletní shodou. To bývá vzácné.
Řekl, že dlouhodobé svazky, které nejsou založeny na trvalé sexuální lásce, nemohou
vzkvétat věčně. Vášeň nahrazuje přátelství a kamarádství, které jsou jinými projevy lásky.
16
(Přesně tak, jak to řekl v kosmologii dánský mudrc Martinus, 1890-1981, který řekl již na
začátku 30. let, ve své analýze transformace, v centrech sympatií vyspělých lidí, že jsme stále
méně vybaveni pro život v dlouhodobém manželství. To proto, že skutečná láska, která je
středem duchovní části člověka, již není pěstována a vymizel tradiční význam manželství.
Takže tihle obyvatelé Itibi-Ra jsou zdánlivě na této úrovni kolektivního rozvoje, kde jejich
pěstování lásky odpovídá realitě duchovních center lásky - rozdělit podvědomě formu
tradičních vztahů, založených na vlastnictví, více než na partnerství a přirozeným efektem je
to, že dnešní rozvody a krátké období zamilovanosti jsou příčinou podobných krátkých
manželství. Jednoduše, podle zákona přírody: pouze opravdová a nesobecká láska je
základem manželství. Pozn. R.Ø.)
Se 4 ženami, řekl Satu-Ra, měl 3 děti. V roce 1887 se setkal s ženou z civilizace „Pentit
Sines“, kde lidé žijí déle než na Itibi-Ra II. Jmenovala se Mitis a byla jeho velkou a trvalou
láskou. Měli domy na mnoha místech, jeden z nich na „Cotosoti“ - poblíž místa, kde žili jeho
staří rodiče. Mitis oplývala svojí exotickou krásou, byla nadšena okouzlující přírodou a její
láska k Satu-Ra, byla stejně trvalá, jako jeho k ní.
Jsou rasy, které mají opravdu volný vztah k sexualitě. Mluvil o tom tak volně v rukopise
knihy, podle rozhovorů s lidmi z Itibi-Ra, že vydavatel jeho knihy mu poradil, aby to raději
nepsal!
Kosmické společenství
Je spoluprací 444 civilizací v tomto spolku. Ale vzhledem k obrovským vzdálenostem, lidé
z Itibi-Ra neměli osobní kontakt s každou z těchto civilizací. Všechny ale mají stejné zákony
kosmické filosofie.
Mají jeden a pouze jeden celoplanetární stát a pouze jeden jazyk! Stejné zákony pro
všechny, stejný všeobecný systém vzdělávání a sociálního zabezpečení.
„Země, jak mě Satu-Ra decentně ujistil, je považována za nedostatečně rozvinutou planetu,
s válečnými štváči, kteří se snaží udržet výrazně nižší úroveň, než průměrné kosmické
civilizace. Nejvyšší orgány kosmického společenství se proto rozhodli držet bdělou pozornost
na dění na Zemi a čekají na příležitost a správný okamžik, kdy by mohli zasáhnout do
evolučního procesu, aby Země dosáhla stádia vývoje, kdy by mohla být přijata do plného
partnerství v kosmickém společenství...“
Poslední kapitola je o filosofii kosmu a sedmi přikázáních.
„Nový věk svítá pro lidstvo, že to vše se již milionkrát předtím stalo na jiných planetách,
kde nové sociální a politické struktury budou hrát důležitou roli za sto let (1967> 2067) od
nynějška.“ Budou to mladí lidé, jak se zmínil, kteří zničí tuto síť podjatostí a předsudků.
Na Itibi-Ra II mají obyvatelé mnoho slavností během roku. Na festivalu „Orus“, lidé na
Itibi-Ra oslavují lidský pokrok a vývoj, bez potřeby válek. Přišli jsme blíže k Bohu, a už
nebudeme muset válčit, abychom mohli jíst. Hlavní festival je pro vegetariánské přesvědčení.
Během tohoto festivalu se nabízí nejlepší vegetariánská jídla a lidé zvou své přátele a
příbuzné na tyto hostiny. Přijde mi na mysl, že naši přátelé tak mají skvělou věc pro základní
lidské emoce: festival na oslavu nejen šestého a třetího přikázání, ale také jejich vyspělé
civilizace, která každý rok slaví své vítězství nad brutalitou a bývalými historickými potížemi.
Festival „Orus“ proto může být proto považován za triumf nad válkou a pověrami, nenávistí a
opovržením. Je to opravdová oslava evoluce člověka...
Konečně, přečtěte si sedm zákonů kosmické psychologie.
17
To, co lidé na Itibi-Ra udělali tím, jak sjednotili celou jejich planetu, zavedli jednotné
náboženství, se stejným festivaly a oslavami, je podle mého názoru jedním z hlavních důvodů
pro jejich sociální a politický pokrok.
V tomto období bylo v této oblasti mnoho pozorování UFO, takže lodě z Itibi-Ra byly
dokonce vyfotografovány. Viz zpráva z tisku:
Yungay, PERU 03. března 1967, 17:30 hod.
V přesně neurčený den, v březnu 1967, v Yungay,
vysoko v Ancashských horách na severu Peru, pan
Augusto Arranda, návštěvník z Limy si půjči starý
fotoaparát typu Voiglander, 40 let starý, od telefonisty
z pošty, pana Cesara Ore, který koupil svitkový film a
založil ho do aparátu. Arrandovi ukázal. jak
fotoaparát používat. S touto špatnou zkušeností
v obsluze aparátu,získal
Arranda nějaké fotky z
velkolepé scenérie hor.
Druhý den později, Arranda přinesl fotoaparát zpět
Orovi, který vyňal exponovaný film, zatímco Arranda
mu řekl, že viděl a fotografoval nějaká podivná letadla,
z vysokého křoví. Ore dal film Arrandovi, který se s ním
vracel zpátky do Limy.
Několik týdnů po tomto dostal p. Ore malé kapesní
album, se sadou snímků pořízených Arrandou na
výletě, včetně 4 fotografií podivných letadel. Tyto
objekty byly ve tvaru disků, poměrně plochých, které
měly kopule na horním vrcholu. Byly tam dvě takové
lodě, stejné na dvou obrázcích. Zbytek snímků byly
hory a krajiny, jak se dalo očekávat.
Z obrázků se zdálo, že dvě kruhové lodě se blížily z
prostoru, odkud bylo přijato oznámení od osamělého
cyklisty, který je také pozoroval. Vypadalo to, že přišli
společně, pak se rozdělily a kroužily nad oblastí, jedna
přiletěla blíž než druhá, a jejich pozorování bylo
věrohodné. Zdálo se, že se znovu spojily do formace a
společně odletěly. Arranda dofotografoval zbytek filmu
a pak se vydal zpět.
Krásné barevné fotografie ukázal dvě diskovitá UFO, blížící se přes svah hory, pak jedno z nich kroužilo nad
údolím s nižšími stromy nahoře a potom druhé proletělo nízko nad úrovní korun stromů, pak se obě lodě znovu
spojily ve větší nadmořské výšce a pomalu letěly pryč, jak Arranda udělal poslední snímek. Vyšetřováním této
záležitosti byl pověřen Richard Greenwell, vytrvalý a pracovitý badatel, který měl dostatek informací o případu,
i když dosud nemáme všechno.
18
19
(V knize je více fotografií UFO z této oblasti)
20
Stevens a Elders, dělali průzkumnou výpravu v roce 1972 do džungle, ve snaze najít
ztracené město, o kterém věděli indiáni. Jako přílohu v e-knize od Wendelle Stevense,
popisuje velmi obtížnou průzkumnou cestu, kterou udělal společně se svým pozdějším
partnerem při bádání o Meierovi, Lee Eldersem, spolu s týmem místních, známých indiánů,
V říjnu 1972 začali tento výzkum v téměř neproniknutelné džunglí, kde hledali nějaké
skryté staré budovy. Cestovali na koních s místními indiány jako průvodci, po mnoho dní
džunglí až uviděli vrchol obrovské pyramidy, tyčící se nad mlhou v údolí pod nimi. Byla to
ohromná, tvarovaná hora. Vypadalo to, že bychom ji mohli dosáhnou v poledne (viděli ji v
dopoledních hodinách), ale trvalo to ještě další dva dny těžké cesty! Museli překročit řeku a
terén byl kopcovitý, rozbitý a téměř neprůjezdný hustou vegetací, se smrtícími, nebezpečnými
hady a pavouky.
Obrázek téměř skryté pyramidy fotografovaný přes skryté "zelené peklo", v neprůchodné
džungli.
Pyramida byla také chrámem, ale nemohli tam vstoupit po strmé stěně bez speciálního
horolezeckého vybavení. Píše, že takové objekty nebyly známy v prehistorické Jižní Americe.
Našli také hrobku v dutině, byla z krémově bílého, čistého kamene, který nejevil žádné
známky opracování dlátem a nemohl být vyhlazeny.
.. Byl tam také další objekt, který mohl být přístavištěm v tomto městě, 200 stop v průměru
kruhové plošiny, tři z nich spojené, stejně jako tří kruhové desky používané lidmi z Itibi-Ra
na jejich plantážích. Domorodci v okolí jsou všichni obeznámeni s "bratry z nebe" - jak jim
říkají.
„Měli jsme snahu dát dohromady tým, který by prostudoval město, aniž bychom museli
odhalit jeho přesné umístění, tento závazek jsme chtěli udržet, protože jsme si byli dobře
21
vědomi toho, co by místní vláda mohla pravděpodobně udělat za daných okolností, neboť tam
byla spousta památek na historii jejich země.
Udání by mohlo být podáno,neboť stát vyhlásil svrchovanost nad všemi pozemky a indiáni
by se pak rozešli nebo dali na objednávku ze strany státu a stát by prohlásil lokalitu Jivaria
za federální majetek. Stovky našich přátel by přitom přišli o své domovy a staly se státním
majetkem. Slíbili jsme jim, že se tak nestane.“
To byly moje poznámky ze studií k této knize a pak také shrnutí z knihy, kterou lze nalézt
na: http: //www.ufophotoarchives.com – stránky Wendelle C. Stevense.
Stojí za to utratit 15-20 dolarů za e-knihy s mnoha více obrázků než jsme tady ukázali, a
největší čest patří Pallmanovi a později Stevensovi, že to dali na veřejnost.
Ne, to není to, co se snaží sdělovat představitelé. Ti se snaží jen zesměšňovat a vymazat
takovéto příběhy. Chtějí, abychom všichni byli chyceni ve starém, nepravdivém světě. Je to
chamtivých, silných lidí - politiků a velkých korporací, kteří nás chtějí dostat do pasti.
Stevens (bývalý pilot USAF), je jedním z (nebo jen jedním) nejzávažnějších a
nejdůležitějších UFO badatelů v posledním půlstoletí, začal svůj vlastní výzkum a sběr dat,
nakonec nashromáždil největší soukromou sbírku fotografií UFO na světě.
Začal publikovat zprávy o událostech a napsal mnoho ilustrovaných článků pro mnoho
UFO publikací. Rozčarovaný nedostatkem podrobností o kontaktních případech, hlášených v
knihách a časopisech z té doby, začal připravovat podrobné zprávy o svých výzkumech.
Publikoval více než 22 těchto rozsáhlých zpráv v knižní podobě. Pokračuje ve vyšetřování
na vlastní náklady, stále hledal neuchopitelné odpovědi na mnoho otázek, vznesených tímto
jevem. Wendelle byl ředitelem Mezinárodního UFO kongresu, od jeho vzniku.
22