Smrtelné hříchy ve vztazích s veřejností

Je riziko pádu stroje s řidičem z okraje pracovní plošiny
těžebního řezu při povrchovém dobývání nerostů skutečně
neovlivnitelným rizikem?
Současná společnost klade velký důraz na posílení konkurenceschopnosti organizací.
S tímto úsilím je spojena snaha Společenství snížit výskyt pracovních úrazů o 25 %.
Český báňský úřad přijal strategii k zabezpečení podpory snahy Společenství v oblasti
ochrany zdraví a bezpečnosti při práci v hornictví do konce sledovaného období (2012) 1.
Jeden z cílů strategie je zlepšení a zrychlení informovanosti zvyšováním povědomí a odborné
přípravy zaměstnanců a zaměstnavatelů 2. Velký význam je přikládán prevenci rizik podporou
změn, zejména v chování odpovědných zástupců organizací a osvědčených osob, které
odpovídají za bezpečné a odborné řízení hornických provozů.
S hornictvím je spojena řada rizik a některá z nich lze kategorizovat jako tzv.
neovlivnitelná rizika. Takovým rizikem se rozumí neodstranitelné riziko, které neumíme řídit,
tzn. přijmout odpovídající opatření k odstranění rizika, nebo snížit jeho míru na
akceptovatelnou úroveň. Akceptovatelnou úrovní se rozumí přijatelné (zbytkové) riziko, které
zůstává i po uskutečnění opatření na úrovni, kterou organizace toleruje. Žádná organizace
však není oprávněna tolerovat zbytkové riziko, které překračuje míru stanovenou
bezpečnostními předpisy.
Cílem tohoto příspěvku je, již na základě prvních informací z šetření dvou mimořádných
událostí při povrchovém dobývání nerostů (pády strojů s řidičem z okraje pracovní plošiny),
předběžně analyzovat způsoby a možnosti jejich předcházení. Konkrétně způsob provedení
ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu, na základě zachyceného stavu na fotografiích
pořízených začátkem šetření ve dvou těžebních organizacích koncem roku 2008. Poté
následuje krátká exkurze do právní úpravy a osvědčených praktik. Poslední část je věnována
otázce, zda je riziko pádu stroje z výšky skutečně neovlivnitelným rizikem při povrchovém
dobývání nerostů a možnostem, jak takové riziko operativně řídit.
Poznámka úvodem
Nejprve mi dovolte uvést jeden osobní poznatek z předchozí provozní praxe:
- V lednu 2001 jsem jako vedoucí provozovny a závodní lomu v průběhu prohlídky lomu
zjistil, že řidiči nedodržují dopravní řád a technologický postup pro povrchové dobývání
při nakládce a odvozu skrývkových hmot na výsypku. Zastavil jsem nakládku, nařídil
úpravu stanovených dopravních cest a řidičům přepravních prostředků připomenul několik
oboustranně prospěšných důvodů k používání stanovených dopravních cest. Po provedené
prohlídce pracoviště jsem v kanceláři provedl záznam o výsledku kontroly a přitom
neprodleně vyzval směnového technika k provedení kontrolní prohlídky pracoviště.
Vzhledem k tomu, že byla druhá polovina směny a jednalo se o vzdálené pracoviště, tak
jsem mu zapůjčil svůj služební automobil. Ten zaparkoval na hlavě nejvyššího těžebního
řezu a pěšky pokračoval na pracoviště skrývek. Po prohlídce však našel stát částečně
poškozený automobil na plošině spodnějšího řezu.
V tomto případě došlo k souhře nepříznivých okolností. Služební automobil, zaparkovaný
ve směru jízdy a po spádnici, se rozjel ve svažitém terénu, protože k jeho zabrzdění nebyla
použitá ruční brzda, ale zařazený rychlostní stupeň. U okraje těžebního řezu chyběl
HAVEL, D., BOZP&PO Aktuálně 12/2008, Úvodní slovo I. náměstka, Verlag Dashöfer, Praha, prosinec 2008.
KAŇKA, J., BOZP&PO Aktuálně 12/2008, Problematika aplikace prevence rizik podle zákoníku práce v
hornictví, Verlag Dashöfer, Praha, prosinec 2008.
1
2
1
ochranný val, proto došlo k jeho následnému pádu z cca 10 m výšky. Shodou jiných
příznivějších okolností spadl na rozval drobně rozpojeného zvětralého materiálu, proto
nedošlo k jeho vážnějšímu poškození a ani k poškození zdraví žádného zaměstnance.
Jednalo se tak o nebezpečnou událost, která se nemusela ohlašovat státní bánské správě.
Jak vypadají aktuální fakta
S tímto incidentem souvisí podobné mimořádné události zaevidované státní báňskou správou
v průběhu předchozích 10 let:
- V prosinci roku 2003 došlo k pádu automobilu s řidičem z výšky a ke smrtelnému úrazu
řidiče.
- V listopadu roku 2008 došlo k pádu traktoru s řidičem z výšky a ke smrtelnému úrazu
řidiče.
- V prosinci roku 2008 došlo k pádu kolového nakladače z výšky a ke smrtelnému úrazu
řidiče, kterému předcházel smrtelný úraz dalšího zaměstnance.
Z vývoje mimořádných událostí koncem roku 2008 (za celý rok došlo v hornictví
celkem ke 12 smrtelným úrazům, z toho k 5 smrtelným úrazům na povrchu) lze usuzovat, že
právě riziko pádu stroje s řidičem z okraje pracovní plošiny těžebního řezu by mohlo být
právě tím rizikem, které neumíme řídit.
V čem je problém
Zatím bez bližších informací z odborných vyjádření, které ještě vypracovávají obvodní
báňské úřady, lze z níže uvedených fotografií předběžně identifikovat několik méně
příznivých okolností. Patrné jsou nedostatky týkající se:
- ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob,
- očišťování a jiných úprav řezu podle místních poměrů,
- projektování, vedení a vybavení dopravních cest z hlediska stability a bezpečného
provozu jednotlivých vozidel jak na dopravních cestách, tak i po pracovních
plošinách.
2
Než najdeme odpověď na položenou otázku v názvu příspěvku, učiňme ke „způsobům
ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu“ krátkou exkurzi v báňských předpisech a v dalších
zdrojích informací.
Z pohledu právních předpisů,
které přímo upravují způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, vyjímám
některé požadavky vyhlášky č. 26/1989 Sb., o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a
bezpečnosti provozu při hornické činnosti a činnosti prováděné hornickým způsobem na
povrchu, ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška stanoví, pokud je zaměstnanec ohrožen pádem, propadnutím nebo sesutím
z výšky nebo do hloubky 1,5 m nebo větší, musí být zajištěn proti pádu. Osobní zajištění se
může použít jen v případě, kdy nelze použít kolektivní zajištění, nebo toto by s ohledem na
povahu práce nebo místní podmínky bylo neúčinné. Za kolektivní zajištění proti pádu se
považuje ochranné nebo záchytné zábradlí, ohrazení nebo síť, které jsou dostatečně pevné,
odolné a upevněné tak, aby snesly předpokládané namáhání.
Další podrobnosti týkající se způsobu organizace práce a pracovních postupů, které je
zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, jsou uvedeny
v Nařízení vlády č. 168/2002 Sb. Zde je každému zaměstnavateli (organizaci) uložena
povinnost zajistit způsob organizace práce a pracovních postupů při provozování pracovních
činností, při nichž se používají dopravní prostředky tak, aby bylo pracoviště mimo pozemní
komunikace v případě potřeby vyznačeno výstražnými tabulkami, dopravními značkami,
případně nahrnutím zeminy tam, kde hrozí nebezpečí zřícení nebo zasypání dopravního
prostředku a za snížené viditelnosti byla nebezpečná místa v terénu opatřena světly,
odrazkami nebo odrazovými deskami.
Z dikce právních předpisů je tedy zřejmé, že provozní dokumentace musí mj. určit
podmínky pro bezpečný výkon práce, ohrožená místa a způsob jejich označení.
Technologický postup pro povrchové dobývání musí mj. určit nejmenší šířku pracovní
plošiny se zřetelem na zajištění stability dobývacích a nakládacích strojů, dopravních zařízení,
dopravních cest, jakož i na zajištění bezpečnosti pracovníků na pracovní plošině i na nižších
pracovních plošinách, bezpečnostní opatření, pokud se zjistí převisy, případně možnosti
uvolnění horniny, zeminy nebo jiných nežádoucích předmětů ohrožujících bezpečnost práce a
provozu. Dopravní řád musí mj. určit dopravní cesty, značení dopravních cest (značky před
nebezpečnými místy apod.), lhůty, způsob a rozsah prohlídek dopravních cest a jejich
vybavení.
3
Z výše uvedeného výčtu požadavků vyplývajících z konkrétních ustanovení, lze shrnout
tak, že stávající právní úprava upravuje způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob
a ponechává na organizaci, jaký způsob ochrany zapracuje do provozní dokumentace.
Vyhláška taktéž požaduje samotné provedení zvoleného způsobu ochrany a pamatuje na
provádění kontrol podle místních podmínek v provozovně. Limitní výška nebo hloubka 1,5 m
je v souladu s ostatními evropskými požadavky. Tento požadavek, společně s dalšími
povinnostmi stanovenými vyhláškou, upravuje zejména ty situace, při kterých došlo
k mimořádné události nebo k závažnému nebo smrtelnému úrazu při povrchovém dobývání
nerostů.
Z pohledu osvědčených praktik
Ve Spojených státech nebo v dalších zemích Společenství se přehledy osvědčených
nejlepších praktik sumarizují, vyhodnocují, obnovují a zveřejňují. V České republice se
s takovým postupem nesetkáme. Lze se ale setkat s některými těžebními organizacemi, které
systematicky vyhledávají nová rizika na pracovištích, evidují zjištěné nebezpečné stavy a
vyhodnocují.
Na Střední průmyslové škole a Vyšší odborné škole v Příbrami jsou studenti v průběhu
výuky montánních věd v reálném tržním prostředí vybízeni k přijímání nových postupů
postavených především na jasných pokynech v souladu se stávající platnou právní úpravou,
rozborech mimořádných událostí, příkladech osvědčených postupů a samozřejmě také na
procesním přístupu založeném na opakovaném: Plánuj, Dělej, Kontroluj, Jednej.
Proto byly do schválených učebních textů např. pro výuku předmětu Povrchové
dobývání nerostů použity osvědčené praktiky vycházející z materiálu, který byl přijat a
schválen k publikování pod názvem „Safety and health in opencast mines“ v Ženevě již v roce
1990. Jeden ze způsobů ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, je řešen níže na
dvou snímcích z informační prezentace určené pro výuku.
Ohražení proti pádu
NESPRÁVNÉ
• nízká výška
• umístění blízko okraje
• srážky
odnesly
drobný
materiál)
SPRÁVNÉ
• výška nad poloměr kola
• vzdálenost min. 1,5 m od
okraje
• vhodná skladba použitých
materiálu a souvislost valu
4
Ohražení proti pádu
NESPRÁVNÉ
• kus horniny na okraji, který
může být překonán tlačnou
silou
SPRÁVNÉ
• schopnost absorbovat náraz
plně naloženého vozidla
• používané vozidlo nesmí val
překonat v žádném směru
jízdy
• kde hrozí nebezpečí vyjetí
vozidla z cesty (pádu z výšky,
do vody odkaliště, ostré
zatáčky před objekty)
Doplňující krátký výklad je omezen na bezpečný pohyb vrtacích souprav nebo
nabíjecích vozů podél upravených okrajů pracovních plošin těžebních řezů v min. vzdálenosti
3 m. Jedná se o ověřenou vzdálenost z hlediska nežádoucího porušení stability zaobrysové
části těžebního řezu po provedeném clonovém odstřelu, která opět vychází ze „Safety and
health in opencast mines.“
Vzhledem k tomu, že k této problematice je řešen jeden výzkumný úkol, pouze pro
srovnání a odůvodní použitých zdrojů v učebních textech, uvádím některé další údaje
z jednoho webového odkazu. Přední těžební organizace na http://www.tarmac.cz/dokumenty/
verejne/Bezpecnost/zlatapravidla 2007.htm ve svém Zlatém pravidlu č. 7 (Operace spojené
s těžbou), uvádí, že se „nikdy nemá pracovat méně než 5 m od hrany etáže bez instalovaných
zábran proti pádu.“ Zde je mezi údaji uváděnými ve Zlatých pravidlech a osvědčenými
praktikami v „Safety and health in opencast mines“ rozdíl 2 m ve stanovené bezpečné
vzdálenosti od okraje pracovní plošiny. Při podrobnějším čtení jiného Zlatého pravidla č. 3
(Práce ve výškách) také zjistíme, že se přední těžební organizace dostává nad přípustný rámec
stanovený bezpečnostním předpisem. Zaměstnancům totiž stanovuje, že pokud mají pracovat
ve vyšších výškách než 2 m, kde nejsou instalována preventivní nebo ochranná opatření proti
pádu, musí mít nasazen bezpečnostní úvaz upevněný do vhodného kotevního bodu, pokud to
činnost vyžaduje. Zde je patrný nepřípustný rozdíl 0,5 m ve výšce oproti stanovené výšce
v citované vyhlášce.
Převzaté jednoduché a přesvědčivé piktogramy z osvědčených praktik, krátký
doplňkový text s ještě kratším ústním doprovodem upravují jednu z praktických možností, jak
vyřešit přímo v praxi účinný způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu jakéhokoliv
stroje s řidičem.
Závěr a návrh řešení
Nejen z osobního poznatku z provozní praxe, ale i z jiných dalších shromážděných
poznatků je nepochybné, že proces systémového přístupu každého zaměstnavatele a
5
zaměstnance k zajištění BOZP není nikdy ukončen a ke kterému je nutné se neustále vracet.
Zejména v provozní praxi jakékoliv chvilkové podcenění, třeba i všeobecně známých
nebezpečí, může způsobit problém. Souhra nepříznivých okolností může způsobit velký
problém (mimořádná událost, smrtelný úraz, apod.), souhra příznivějších okolností může/ale
nemusí způsobit menší problém (skoronehoda apod.).
Ze stavu pracovišť, zachycených na fotografiích v průběhu šetření posledních dvou
obdobných mimořádných událostí koncem roku 2008, se z hlediska systémového přístupu
k zajištění BOZP těžebními organizacemi jeví jako dost velký problém, resp. sporná otázka,
která tvoří název příspěvku. Zachycený stav s největší pravděpodobností svědčí o tom, že
došlo k několika selháním důsledkem konkrétních chyb lidského činitele. Z přehlížených
chyb je patrné chybějící jakékoliv ohrazení míst, kde hrozilo nebezpečí pádu osob, podcenění
neustálé potřeby očišťování a jiných úprav řezu, jakož i shovívavost při vedení dopravních
cest z hlediska stability a bezpečného provozu vozidel i po pracovních plošinách.
Jak byly splněny další požadavky báňských předpisů, napoví organizacemi stanovený
způsob ochrany v provozní dokumentaci a konečné výsledky prováděných šetření. Žádná
organizace však není oprávněna tolerovat žádné zbytkové riziko, které jde nad rámec
požadavků uvedených v platných právních předpisech.
Jádrem příspěvku byl způsob řešení ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob
z okraje pracovní plošiny těžebního řezu.
Právní úprava v citovaných právních předpisech na ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí
pádu, přímo dopadá. Tato úprava je odpovídající i z hlediska nových požadavků týkajících se
hodnocení administrativní zátěže podnikatelů (organizací). Hodnocení vychází především
z faktu, že konkrétní ustanovení vyhlášky nebyla připomínkována, a tak nejsou ani po
provedené analýze předpisů předmětem poslední novely vyhlášky (předpoklad zveřejnění ve
Sbírce zákonů je v průběhu první poloviny roku 2009). Pro práce ve výškách a nad volnou
hloubkou, které nejsou vykonávané při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým
způsobem a na pracovištích, a které nepodléhají vrchnímu dozoru podle zákona č. 61/1988
Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů,
platí Nařízení vlády č. 362/2005 Sb., o bližších požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví
při práci na pracovištích s nebezpečím pádu z výšky nebo do hloubky, ve znění pozdějších
předpisů.
Konkrétní způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, je v zásadě ponechán
na těžební organizaci. Každá organizace má tak za povinnost podle místních podmínek
v provozní dokumentaci určit způsob ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob a další
požadované chování svých zaměstnanců. Nové postupy a očekávané chování svých
zaměstnanců může ale také zpřísnit a upřesnit nad rámec požadavků stanovených v právních
předpisech, blíže upravit v provozní dokumentaci, resp. stanovit ve svých vnitřních pokynech,
např. prostřednictvím politiky BOZP, etických kodexů nebo doporučených osvědčených
praktik. Cílem zpravidla bývá upřesnit požadavky zákoníku práce a dalších obecných přepisů
v určitých eticky nebo jinak exponovaných situacích.
Zde se vytváří velký prostor pro pozitivní roli odborů nebo jiná profesní uskupení.
Osvědčené praktiky velkých a středních organizací, které se v tomto konkrétním případě
týkají ohrazení míst, kde hrozí nebezpečí pádu, ale i osvědčené praktiky upravující zásady pro
projektování dopravních cest, pohyb vozidel po pracovních plošinách, jednosměrný pohyb
v lomech, by zcela nepochybně mohly posloužit jako cenný zdroj informací i malým
těžebním organizacím. A zcela nepochybně by také mohly tvořit podklady pro nové moderní
učební texty středních odborných, ale i vysokých škol. Tento přístup je nevyhnutelný jak
6
z hlediska roztříštěných požadavků na obsahy učebních osnov a plánů pro povrchové
dobývání, ale i pro trhací práce, které s dobýváním nerostů úzce souvisejí.
Pokud budou noví absolventi takových škol (ale i ti, co se nyní rekvalifikují nebo
celoživotně vzdělávají) v osvědčených hornických funkcích podle nových pravidel
postupovat, řádně uplatňovat nové poznatky ve své provozní praxi a přitom plnit další
povinnosti, tak budou zcela nepochybně úspěšně řídit všechna rizika spojená s hornictvím.
Z výše uvedeného je zřejmé, že riziko pádu stroje s řidičem z okraje pracovní plošiny
těžebního řezu není neovlivnitelným rizikem. Jeho akceptovatelná úroveň se může lišit. To
však neznamená, že se nebude řídit. Proto by žádný čtenář tohoto příspěvku neměl dlouho
váhat s praktickým zavedením publikovaných poznatků do praxe. Řízení výše zmiňovaných
identifikovaných rizik by měl začít odpověďmi na otázky:
1. Může se stejná událost opakovat i v jiném lomu nebo na stavbě?
2. Je způsob zabezpečení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob, uveden v provozní
dokumentaci?
3. Odpovídá uvedený způsob v provozní dokumentaci místním poměrům a stanoveným
zásadám bezpečné práce v platných právních předpisech?
4. Jsou osvědčené praktiky nebo další pokyny zaměstnavatelů skutečně v souladu se
všemi platnými právními předpisy?
5. Je stanovený způsob zabezpečení míst, kde hrozí nebezpečí pádu osob v lomu nebo na
stavbě, řádně dodržován a kontrolován?
V Praze dne 2. února 2009
Ing. B. Machek
[email protected]
7