Metodický pokyn UNHCR k žádostem o azyl, které souvisejí se

Metodický pokyn UNHCR k žádostem o azyl, které
souvisejí se sexuální orientací a genderovou
identitou
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR),
oddělení ochrany a právního poradenství,
odbor služeb mezinárodní ochrany
Ženeva
21. 11. 2008
Poznámka
Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) vydává metodické pokyny k právním
otázkám vztahujícím se k tématům, jež souvisí s jeho mandátem stanoveným ve Statutu UNHCR
[Statute of the Office of the United Nations High Commissioner for Refugees], v čl. 35 Úmluvy o
právním postavení uprchlíků z roku 1951 a v čl. II jejího Protokolu z roku 1967.
Prostřednictvím analýzy mezinárodních právních principů, judikatury a dalších relevantních materiálů
se tyto metodické pokyny snaží objasnit platné právo a právní standardy s cílem poskytnout pokyn
k pochopní dané problematiky. Základním cílem je zvýšit ochranu uprchlíků a žadatelů o azyl skrze
dodržování mezinárodních standardů v oblasti jejich ochrany.
Ve věci přiznávání statutu uprchlíka metodické pokyny doplňují příslušná Doporučení o mezinárodní
ochraně a měly by být vykládány ve vzájemné souvislosti s nimi. Metodické pokyny jsou vytvářeny v
reakci na aktuální provozní potřeby a právní problémy a nemusí být výsledkem stejného dlouhého
procesu vypracování, jako je tomu u Doporučení o mezinárodní ochraně.
Metodické pokyny jsou veřejně dostupné na internetové stránce Refworld http://www.refworld.org.
Jakékoli konkrétní otázky související s tímto pokynem adresujte prosím Oddělení ochrany a právního
poradenství [Protection Policy and Legal Advice Section - PPLAS], které je součástí Odboru služeb
mezinárodní ochrany [Division of International Protection Services] UNHCR v Ženevě.
Obsah
I. ÚVOD................................................................................................................................. 4
II. ANALÝZA PODSTATY ŽÁDOSTI ..................................................................................... 6
A. Základní informace........................................................................................................ 6
B. Oprávněné obavy před pronásledováním ...................................................................... 8
i. Zákony o trestním postihu homosexuálních kontaktů .................................................11
ii. Obava před budoucím pronásledováním ...................................................................13
iii. Snaha vyhnout se pronásledování ............................................................................14
iv. Původci pronásledování............................................................................................15
v. Příčinná souvislost („z důvodu“).................................................................................15
C. Důvody podle úmluvy ...................................................................................................16
D. Alternativa přesídlení v rámci státu...............................................................................18
E. Důkazní břemeno a posouzení hodnověrnosti..............................................................18
F. Žádosti na místě ...........................................................................................................20
III. ZÁVĚR ............................................................................................................................21
I. ÚVOD
1.
Tento metodický pokyn nabízí užitečné informace ohledně žádostí o azyl, které souvisí se
sexuální orientací a genderovou identitou. Pronásledování lidí kvůli jejich sexuální orientaci a
genderové identitě není novým jevem. Pouze v posledních letech však narůstá počet žádostí o azyl ze
strany osob s lesbickou, gay, bisexuální nebo transgenderovou orientací (dále jen „osoby s LGBT
orientací“). Proto je nezbytné zvýšit informovanost o specifických zkušenostech žadatelů a žadatelek
o azyl s LGBT orientací mezi subjekty s rozhodovací pravomocí a blíže zkoumat právní otázky, které
tato problematika zahrnuje.
2.
V posledních letech byl v rozhodovací praxi vnitrostátních orgánů i v akademické literatuře
zaznamenám podstatný pokrok v otázkách analýzy a výkladu konceptů sexuální orientace a genderové
identity v kontextu právních předpisů o uprchlících. Tento vývoj probíhal současně s rostoucím
množstvím judikatury a právních poznatků na mezinárodní (např. díky orgánům pro dohled nad
dodržováním smluv OSN o lidských právech) i regionální úrovni a byl na nich vlastně založen1.
Zatímco tento vývoj v oblasti uprchlického práva nadále probíhá, tento metodický pokyn se mezi
jiným zaměří hlavně na rozvoj v oblasti legislativy, na mezinárodní judikaturu, na analýzu metod
pronásledovaní a perzekučních metod a také využije některé pozitivní poznatky, ke kterým státy
dospěly při rozhodování v řízení o azylu. Tento metodický pokyn doplňuje Doporučení UNHCR o
pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví ve smyslu čl. 1A odst. 2 Úmluvy o právním
postavení uprchlíků z roku 1951 a/nebo jejího Protokolu z roku 19672, které se vztahuje na žádosti o
azyl související s problematikou LGBT podané muži i ženami, a oba dokumenty by měly být
vykládány ve vzájemné souvislosti.
3.
Osoby s LGBT orientací mohou být vystaveny fyzickým, sexuálním a verbálním útokům a
diskriminaci ze strany státních orgánů, svých rodin či komunit kvůli tomu, kým jsou, nebo jako kdo
jsou vnímány. To může být způsobeno převládajícími sociálními a kulturními normami, jejichž
důsledkem jsou předsudky a netolerance, nebo vnitrostátními právními předpisy, které tyto postoje
1
Pro přehled judikatury a doktríny ve vztahu k právům osob s LGBT orientací, včetně porušování lidských práv
z důvodu sexuální orientace viz Mezinárodní právní komise [International Commission of Jurists - ICJ] Sexual
Orientation and Gender Identity in Human Rights Law: References to Jurisprudence and Doctrine of the United
Nations Human Rights System, 3.revidované vydání, 2007, dostupné na http://www.icj.org/
IMG/UN_References.pdf; dále ICJ, Sexual Orientation and Gender Identity in Human Rights Law:
Jurisprudential, Legislative and Doctrinal References from the Council of Europe and the European
Union, říjen 2007, dostupné na http://www.icj.org/IMG/European_Compilation-web.pdf; a ICJ,
Sexual Orientation and Gender Identity in Human Rights Law: References to Jurisprudence and Doctrine
of the Inter-American System, červenec 2007, dostupné na http://www.icj.org/IMG/InterAmerican_References.pdf.
2
UNHCR, Guidelines on International Protection No. 1: Gender-Related Persecution Within the Context of
Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or its 1967 Protocol relating to the Status of Refugees,
HCR/GIP/02/01, ze dne 7. května 2002, dostupná na http://www.unhcr.org/refworld/docid/3d36f1c64.html
odrážejí. Tam, kde zůstávají takové útoky nebo diskriminace nepotrestány, a/nebo kde je LGBT
orientace kriminalizována3, mohou osoby, jež žádají o azyl z těchto důvodů, spadat pod definici
uprchlíka podle Úmluvy o právním postavení uprchlíků z roku 1951 (dále jen „Úmluva z roku 1951“).
4.
Společnou zkušeností mnoha žadatelů a žadatelek s LGBT orientací je skutečnost, že musí
některé aspekty a někdy i podstatnou část svého života držet v tajnosti. To může být reakcí na
společenský tlak, otevřené nebo skryté nepřátelství a diskriminaci a/nebo na trestní postih. Důsledkem
pak je, že mají často k dispozici pouze málo důkazů k prokázání své LGBT identity anebo nemohou
doložit, že byli pronásledováni zejména, pokud se v zemi původu otevřeně nepřiznávali ke své LGBT
orientaci.
5.
Podle Yogyakartských principů o uplatňování mezinárodního práva lidských práv
v souvislosti se sexuální orientací a genderovou identitou4 z roku 2007(dále jen „Yogyakartské
principy“) se pod „sexuální orientací“ rozumí schopnost osoby mít hlubokou citovou náklonnost,
sexuální přitažlivost a intimní sexuální vztahy s osobou jiného pohlaví, stejného pohlaví nebo různých
pohlaví. Genderová identita znamená u každé osoby hluboce pociťovaný vnitřní individuální zážitek
genderu, který se může, ale nemusí shodovat s fyzickým pohlavím dané osoby, včetně vlastního
vnímání těla a dalších projevů genderu jako jsou oblečení, verbální projev či společenské chování5.
Soudy v různých zemích obdobně potvrdily, že sexuální orientace se nevztahuje pouze k chování a
k sexuálním kontaktům, ale že stejně tak zahrnuje i identitu osoby a způsob, jakým ji tato osoba
projevuje6.
(dále jen “Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví“).
3
Více než 80 států má v platnosti zákony, které zakazují nebo upravují sexuální styky mezi souhlasícími
dospělými osobami stejného pohlaví, kterým se často říká „zákony o sodomii“. Některé zakazují konkrétní
sexuální praktiky bez ohledu na sexuální orientaci a genderovou identitu, zatímco jiné obsahují zákaz různých
sexuálních praktik mezi osobami stejného pohlaví. Alespoň sedm států za takové jednání ukládá trest smrti. Pro
další informace o těchto zákonech viz: Mezinárodní gay a lesbická komise pro lidská práva [International Gay
and Lesbian Human Rights Commission] (http://www.iglhrc.org/site/iglhrc/) a internetová stránka
SodomyLaws.org (http://www.sodomylaws.org/).
4
Yogyakarta Principles on the Application of International Human Rights Law in relation to Sexual
Orientation and Gender Identity, březen 2007, dostupné na: http://www.yogyakartaprinciples.org/
principles_en.pdf (dále jen “Yogyakartské principy“). Principy vytvořilo ICJ a Mezinárodní úřad pro lidská
práva [International Service for Human Rights] a byly jednohlasně schváleny na odborném setkání v
Yogyakartě, v Indonésii, které se konalo 6–9. listopadu 2006.
5
Viz preambule Yogyakartských principů, poznámka pod čarou č. 4.
6
Osoba může být stejně tak pronásledována proto, že je LGBT orientace, jak pro jednání spojené s jejím
postavením jako člověka s touto orientací. Pokud je za takové jednání stanoven přísný trest „jen stěží se může
homosexuálním osobám dostat důstojného zacházení s respektem“; viz rozhodnutí o odvolání Refugee Appeal
No. 74665, ze dne 7. července 2004, [New Zealand Refugee Status Appeals Authority, (RSAA)], odst. 27, 129,
dostupné na
http://www.unhcr.org/refworld/docid/42234ca54.html. Viz také rozhodnutí v případu Nasser Mustapha Karouni
v. Alberto Gonzales, Attorney General, No. 02-72651, 399 F.3d 1163 (2005), ze dne 7. března 2005 [US Court
of Appeals, Ninth Circuit], dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4721b5c32.html; dále Appellant
S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for
Immigration and Multicultural Affairs [2003] HCA 71, ze dne 9. prosince 2003 [High Court of Australia], odst.
81, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3fd9eca84.html.
6.
Pro účely tohoto metodického pokynu se dává přednost výrazu „LGBT“ před termínem
„homosexuálové“, protože tento nereflektuje existenci lesbických žen, nezahrnuje bisexuální a
transgender osoby a je ze strany mnoha lidí s gay a lesbickou orientací považován za urážlivý.
Ačkoliv termíny „gay“ nebo „lidé s gay orientací“ se někdy používají k označení mužů i žen
s dlouhodobými fyzickými a citovými vazbami na osoby stejného pohlaví, v tomto textu se termín
„gay“ používá ve vztahu k mužům a termíny odvozené od adjektiva „lesbická“ ve vztahu k ženám.
Termín „bisexuální“ popisuje osoby, které fyzicky i citově přitahují muži i ženy. Zatím neexistuje
všeobecně uznávaná definice „transgender lidí“. V tomto metodickém pokynu se pod tímto termínem
rozumí muži a ženy, jejichž genderová identita není v souladu s jejich fyzickým pohlavím. Termín
„transgender“ nenaznačuje žádnou konkrétní sexuální orientaci a může zahrnovat transsexuální osoby
i transvestity. Mohou to být ženy, které se identifikují jako muži, nebo muži, kteří se identifikují jako
ženy, bez ohledu na to, zda podstoupili či nepodstoupili chirurgický zákrok a/nebo hormonální
terapii7.
II. ANALÝZA PODSTATY ŽÁDOSTI
A. Základní informace
7.
Sexuální orientace žadatele nebo žadatelky o azyl může být relevantní, pokud této osobě hrozí
újma kvůli pronásledování právě z důvodu jeho nebo její skutečné nebo předpokládané sexuální
orientace, která není v souladu, anebo je vnímaná, že není v souladu, s převládajícími kulturními,
politickými a společenskými normami8. Definice uprchlíka se vztahuje na všechny osoby bez ohledu
na pohlaví, věk, sexuální orientaci, genderovou identitu, manželství nebo rodinný stav nebo na jiné
postavení či stav. V některých státech definice uprchlíka podle vnitrostátních předpisů konkrétně
zmiňuje sexuální orientaci9.
8.
Sexuální orientace je základní součástí lidské identity stejně tak, jako oněch pět dalších
znaků, které tvoří podstatu definice uprchlíka: rasa, náboženství, národnost, politické přesvědčení a
7
Další definice viz např. Gay a lesbická aliance proti nactiutrhání [Gay & Lesbian Alliance Against Defamation],
Media Reference Guide, 7. vydání, květen 2007, dostupné na:
http://www.glaad.org/media/guide/GLAAD_MediaRefGuide_7thEdition.pdf; a dále Merriam-Webster OnLine
Dictionary, dostupný na: http://www.merriam-webster.com/dictionary.
8
Viz Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č.
2, odst. 6–7. Viz také Advisory Opinion by UNHCR to the Tokyo Bar Association Regarding Refugee Claims
Based on Sexual Orientation, ze dne 3. září 2004, odst. 3, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/4551c0d04.html ( dále jen „Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou
advokátní komoru“).
9
Viz např. švédský cizinecký zákon (SFA 2005:716), kapitola 4, § 1, dostupný na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b50a1c.html. Viz také Migrationsverket (Švédský migrační úřad),
Guidelines for Investigation and Evaluation of Asylum Cases in which Persecution Based on
Given Sexual Orientation is Cited as a Ground, ze dne 28. ledna 2002, dostupné na: http://www.unhcr.org/
refworld/docid/3f8c1af44.html.
příslušnost k určité sociální skupině10. Žádosti odůvodněné sexuální orientací a genderovou identitou
jsou podle Úmluvy z roku 1951 obvykle uznávány na základě příslušnosti k určité sociální skupině,
ale podle konkrétních okolností mohou být také spojeny s jinými důvody, jmenovitě s politickým
přesvědčením či náboženstvím. Tento přístup potvrdily soudní orgány v různých zemích včetně
Austrálie, Kanady, Francie, Německa, Nového Zélandu, Švédska, Velké Británie a USA11.
9.
Ačkoliv svoboda ve vztahu k sexuální orientaci není výslovně uznaným lidským právem podle
mezinárodních dokumentů, v současnosti je již uznávaným standardem, že osoby s LGBT orientací
mají na stejném základě s ostatními nárok na všechna lidská práva. Preambule k Úmluvě z roku 1951
zdůrazňuje zásadu, že „lidé mají právo uplatňovat svá základní práva a svobody bez jakékoli
diskriminace“. Zásada nediskriminace je také obsažena v čl. 2 odst. 1 a čl. 26 Mezinárodního paktu o
občanských a politických právech (dále jen „ICCPR“) a v čl. 2 odst. 2 Mezinárodního paktu o
hospodářských, sociálních a kulturních právech (dále jen “ICESCR“).12 Yogyakartské principy
obsahují závazné mezinárodněprávní standardy, které se týkají problematiky sexuální orientace, a jsou
odvozeny ze základních dokumentů o lidských právech.13
10
Podle definice v čl. 1A odst. 2 Úmluvy o právním postavení uprchlíků ze dne 28. července 1951, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3be01b964.html (dále jen „Úmluva z roku 1951“).
11
Podrobnější informace o vnitrostátní judikatuře jsou obsaženy v části C (Důvody podle úmluvy) tohoto
metodického pokynu.
12
Valné shromáždění OSN [UN General Assembly], International Covenant on Civil and Political Rights, ze
dne 16. prosince 1966, dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3aa0.html, a Valné shromáždění
OSN [UN General Assembly], International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, ze dne 16.
prosince 1966, dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b36c0.html. Ustanovení o nediskriminaci
na základě „pohlaví” či „jiného postavení” podle ICCPR a ICESCR a dále podle čl. 2 Úmluvy o právech dítěte
(dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b38f0.html) zahrnují sexuální orientaci, což potvrdil
Výbor pro lidská práva [Human Rights Committee], Výbor pro hospodářská, sociální a kulturní práva
[Committee on Economic, Social and Cultural Rights] a Výbor pro práva dítěte [Committee on the Rights of the
Child]. Stejný výklad si osvojil i Evropský soud pro lidská práva [European Court of Human Rights] (dále jen
„ECtHR“) ve vztahu k čl. 14 (Zákaz diskriminace) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních
svobod (dále jen „ECHR”) (dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3b04.html). Dále viz
rozhodnutí v případu Canada (Attorney General) v. Ward, [1993] 2 S.C.R. 689, ze dne 30. června 1993
(Supreme Court of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b673c.html, které vychází
z preambule k Úmluvě z roku 1951; rozhodnutí v případech Islam (A.P.) v. Secretary of State for the Home
Department; R.. v. Immigration Appeal Tribunal and Another, Ex Parte Shah (A.P.) [1999] UKHL 20, ze dne
25. března 1999 (United Kingdom House of Lords), dostupných na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3dec8abe4.html.
13
Viz Yogyakartské principy, poznámka pod čarou č. 4. Více informací o regionálních dokumentech, které se
zabývají konkrétně sexuální orientací viz: Organizace amerických států [Organization of American States],
Human Rights, Sexual Orientation, and Gender Identity, AG/Res. 2435 (XXXVIII-O/08), ze dne 3. června 2008,
dostupné na:
http://www.oas.org/dil/AGRES_2435.doc; Evropský parlament [European Parliament], Resolution of 26 April
2007 on Homophobia in Europe, usnesení č. P6_TA(2007)0167 ze dne 26. dubna 2007 dostupné na:
http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=-//EP//TEXT+TA+P6-TA-20070167+0+DOC+XML+V0//EN. Dále viz čl. 7(g) doporučení Parlamentního shromáždění Rady Evropy
Recommendation 1470 (2000), Situation of Gays and Lesbians and their Partners in Respect of Asylum
and Immigration in the Member States of the Council of Europe, ze dne 30. června 2000, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3dde404c6.html, které členské státy mezi jiným vyzývá, aby “intenzivněji
spolupracovaly s UNHCR a vnitrostátními neziskovými organizacemi, podporovaly propojení svých aktivit a
systematicky sledovaly dodržování práv osob s gay a lesbickou orientací v souvislosti s přistěhovalectvím a
azylem”.
B. Oprávněné obavy před pronásledováním
10.
Součástí pronásledování mohou být závažná porušení lidských práv, včetně ohrožení života a
svobody a další újmy považované za závažné z hlediska názorů, pocitů a psychického rozpoložení
žadatele nebo žadatelky.14 Nové poznatky v oblasti mezinárodního práva lidských práv mohou
rozhodovacím orgánům pomoct při určování perzekuční povahy různých forem újmy, kterou mohou
lidé utrpět, z důvodu své sexuální orientace.15 Případy obtěžování a diskriminace mohou v kombinaci
dosáhnout hranice pronásledování. Zatímco diskriminace je ve většině žádostí osob s LGBT orientací
klíčovým prvkem, často se objevují i zkušenosti se závažným fyzickým, a zejména sexuálním násilím.
Každé ublížení musí být posuzováno holisticky. Musí se na něj nahlížet ve světle převažujících
postojů a názorů na otázky sexuální orientace a genderové identity v zemi původu.
11.
Mezinárodní i regionální judikatura a právní doktrína potvrzují, že diskriminace z důvodu
sexuální orientace je zakázána.16 Diskriminační opatření mohou být uplatňována prostřednictvím
zákonů a/nebo společenských norem a praktik a mohou mít různé poškozující dopady. Diskriminace
přeroste v pronásledování v těch případech, kde taková opatření budou pro dotyčnou osobu
samostatně nebo v kombinaci vést k významně poškozujícím důsledkům. To může být například
případ, kdy je osobě s LGBT orientací soustavně odmítána jinak běžně dostupná služba, jako je
vzdělání, sociální zabezpečení, služby v oblasti zdravotnictví nebo soudnictví17, ať už je to
v soukromém životě nebo na pracovišti. Jak se uvádí v Příručce UNHCR:
I v případě, že samotná diskriminace není závažná, může vést k oprávněné obavě
z pronásledování za předpokladu, že v mysli dotyčné osoby dá vzniknout pocitům obav a
nejistoty ohledně její budoucí existence.18
14
Viz např. HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran rozhodnutí v případu Iran v. Secretary of State for
the Home Department [2005] UKAIT 00120, ze dne 4. srpna 2005 (UK Asylum and Immigration Tribunal
(AIT), Dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfafe0.html, které se týká dopadů perzekučního
jednání na jednotlivce.
15
UNHCR, Handbook on Procedures and Criteria for Determining Refugee Status under the 1951
Convention and the 1967 Protocol relating to the Status of Refugees, 1979, obnovené vydání leden 1992,
dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b3314.html (dále jen „Příručka UNHCR”), odst.
42, 60. Dále viz např. rozhodnutí o odvolání Refugee Appeal No. 76152, ze dne 8. ledna 2008 (New Zealand
RSAA), odst. 34, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47bd93cf2.html; a rozhodnutí o odvolání
Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 81–123.
16
Přehled je obsažen v publikaci, kterou vytvořil ICJ, viz poznámka pod čarou č. 1. Dále viz také Michael
O’Flaherty a John Fisher, “Sexual Orientation, Gender Identity and International Human Rights Law:
Contextualizing the Yogyakarta Principles”, Human Rights Law Review, Vol. 8, No. 2 (2008), str. 207–48,
dostupný na: http://hrlr.oxfordjournals.org/cgi/reprint/8/2/207.
17
Viz např. rozhodnutí v případu Decision No. MA6-01580, ze dne 12. ledna 2007 (Immigration and Refugee
Board (IRB) of
Canada), dostupné na http://www.unhcr.org/refworld/docid/482457202.html; HS (Homosexuals: Minors, Risk on
Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 147.
18
Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 54–55. Dále viz rozhodnutí v případu National Coalition
for Gay and Lesbian Equality and Another v Minister of Justice and Others, 1998 (12) BCLR 1517 (CC), ze dne
9. října 1998 (Constitutional Court of South Africa), odst. 113, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/48246cf72.html.
12.
Nátlak, aby se někdo zřekl své sexuální orientace či genderové identity, nebo je skrýval,
pokud je podněcován nebo tolerován státem, může být považován za pronásledování.19 Osoby s LGBT
orientací, které žijí ve strachu z odhalení, proto často svoji sexuální orientaci skrývají, aby se vyhnuly
závažným následkům, jež s sebou takové odhalení nese, jako jsou např. přísný trestní postih, svévolné
domovní prohlídky, propuštění z práce a společenské odsouzení. Takové jednání není pouze
diskriminační a v rozporu s právem na soukromí, ale porušuje také právo na svobodu přesvědčení a
projevu. Podle výkladu, který obsahují Yogyakartské principy:
Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu bez ohledu na sexuální orientaci a
genderovou identitu. Toto právo zahrnuje projevování vlastní identity a osobnosti
prostřednictvím verbálního projevu, chování, oblékání, tělesných charakteristik, volby jména
či jinými způsoby a také svobodu vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky
všeho druhu, včetně těch, které se týkají lidských práv, sexuální orientace a genderové
identity, a to skrze jakékoli medium a bez ohledu na státní hranice.20
13.
Osoby s LGBT orientací nemusí být schopny vytvořit fungující vztahy, mohou být donuceny
uzavřít předem domluvená manželství anebo vystaveny extrémnímu tlaku uzavřít sňatek. Mohou mít
obavu, že samotný fakt, že neuzavřely sňatek, je v očích veřejnosti označí za osoby s LGBT orientací.
Sociální, kulturní a jiná pravidla, která vyžadují, aby si vzaly osobu opačného pohlaví, mohou vést k
porušení práva uzavřít manželství s plným a svobodným souhlasem a práva na soukromí.21 Tento
společenský tlak se může vystupňovat až za běžně přijatelné hranice a dosáhnout intenzity
pronásledování, přičemž je třeba mít na paměti, že osoby s LGBT orientací mohou takový nátlak
prožívat jinak než osoby heterosexuální.22
19
Viz např. rozhodnutí v případu No. 071818233 [2008] RRTA 62, ze dne 15. února 2008 (Refugee Review
Tribunal (RRT) of Australia), dostupný na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/484552e22.html.
20
Yogyakartské principy, poznámka pod čarou č. 4, právo na svobodu přesvědčení a projevu (princip č. 19).
Požadavek, aby někdo skrýval svoji sexuální orientaci či identitu, by byl také porušením práva na uplatňování a
užívání všech lidských práv (princip č. 1), práva na rovnost a nediskriminaci ( princip č. 2), práva na uznání
právní subjektivity (princip č. 3) a práva účastnit se veřejného života (princip č. 25). Dále viz také rozhodnutí
v případu Smith and Grady v. United Kingdom, Applications Nos. 33985/96 and 33986/96, ze dne 27. září 1999
(ECtHR), dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfac80.html, ve kterých soud konstatoval, že
„nevylučuje, že mlčení, k němuž byli žadatelé donuceni, ohledně jejich sexuální orientace spolu s následnou
potřebou neustálé ostražitosti, diskrétnosti a utajování vůči kolegům, přátelům a známým v důsledku
odstrašujícího účinku politiky ministerstva obrany, by mohly představovat zásah do svobody projevu“ (odst.
127).
21
Viz čl. 23 odst. 3 paktu ICCPR, poznámka pod čarou č. 12: „Žádné manželství nebude uzavřeno bez
svobodného a plného souhlasu snoubenců“. Viz také: Valné shromáždění OSN [UN General Assembly], Úmluva
o odstranění všech forem diskriminace žen, ze dne 18. prosince 1979, dostupná na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3b00f2244.html. Čl. 16 úmluvy mezi jiným uvádí, že státy – smluvní
strany mají zajistit (b) “stejné právo svobodně si vybrat manžela a vstoupit do manželství pouze se svobodným a
úplným souhlasem“. Dále viz čl. 12 ECHR, poznámka pod čarou č. 12: „Muži a ženy, způsobilí věkem
k uzavření manželství, mají právo uzavřít manželství a založit rodinu v souladu s vnitrostátními zákony, které
upravují výkon tohoto práva.“
22
Viz např. rozhodnutí v případu SZANS v. Minister for Immigration [2004] FMCA 445, ze dne 13. srpna 2004
(Federal Magistrates’ Court of Australia), dostupné na:
http://www.austlii.edu.au/au/cases/cth/FMCA/2004/445.html
14.
V případech osob s LGBT orientací se často objevuje fyzické a sexuální násilí, dlouhá období
zbavení svobody, zneužívání v souvislosti s poskytováním zdravotní péče, hrozba popravy a vraždy ze
cti. To jsou jednání tak závažná, že by obecně dosahovaly hranice pronásledování ve smyslu Úmluvy
z roku 1951. Závažné formy násilí v rodině či komunitě, znásilnění a jiné formy sexuálního násilí
zejména, pokud k nim dochází v místech, kde jsou osoby zbaveny svobody, budou spadat pod definici
mučení.23 Taková jednání jsou v rozporu s právem na život, svobodu a osobní bezpečnost a s právem
nebýt vystaven mučení a krutému, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení ve smyslu různých
mezinárodních dokumentů o lidských právech. Osoby s LGBT orientací mohou být vystaveny i méně
závažným formám fyzické a psychické újmy, včetně obtěžování, vyhrůžek ublížením, pomluv,
zastrašování a psychického násilí, jež však mohou dosáhnout úrovně pronásledování v závislosti na
jejich dopadu na stěžovatele a na konkrétních okolnostech případu.
15.
Násilí a porušování lidských práv, kterým jsou osoby s LGBT orientací vystaveny, mají sice
mnoho společných znaků, je však nutno mezi nimi rozlišovat. Újmy, které se často vyskytují
v případech lesbických žen, jsou důsledkem střetu mezi jejich sexuální orientací a genderem, neboť
postavení žen ve společnosti je obecně slabší než postavení mužů.24 Lesbické ženy se více než mužigayové cítí povinny navenek vyhovět rodinným a společenským očekáváním například tím, že vstoupí
do manželství s mužem. Ve společnostech, které v ženách vidí hlavně manželky (mužů) a matky,
mohou být lesbické ženy izolované a neviditelné. Obecně je u nich vyšší riziko ublížení ze strany
soukromých subjektů než u mužů-gayů, například ve formě násilné msty ze strany bývalých partnerů
nebo manželů. Obvykle mají tyto ženy omezenější přístup k neformálním způsobům ochrany, jako
jsou například organizovaná podpůrná shromáždění.
16.
Transgender lidé, kteří tvoří ještě menší skupinu, budou mít často odlišnou zkušenost
s pronásledováním. Ta může například souviset s přístupem ke zdravotní péči nebo se zvýšeným
rizikem újmy, pokud není právně uznaná jejich genderová identita (například tam, kde si v matrice a
dokladech nemohou změnit jméno a pohlaví). K takové újmě může vést situace, kdy úřady od
trangender osoby požadují doklad o totožnosti, ale jeho nebo její vzhled nejsou v souladu s pohlavím
uvedeným v dokladu. Někdo, kdo se snaží o změnu nebo změnil svoje pohlaví, může být často vnímán
jako osoba, která popírá převládající představy o genderových rolích.
23
Viz např. HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 57, 134. Dále viz:
Rada OSN pro lidská práva [UN Human Rights Council], Promotion and Protection of All Human Rights, Civil,
Political, Economic, Social and Cultural rights, including the Right to Development, Report of the Special
Rapporteur on Torture and Other Cruel, Inhuman or Degrading Treatment or Punishment, A/HRC/7/3,
ze dne 15. ledna 2008, odst. 34–49, dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47c2c5452.html.
24
Viz rozhodnutí v případu Amare v. Secretary of State for the Home Department [2005] EWCA Civ 1600, ze
dne 20. prosince 2005 (England and Wales Court of Appeal), kde soud konstatoval (i když odvolání zamítl
z jiných důvodů), že „kombinace diskriminace žen a diskriminace homosexuálních osob je zvláště zhoubná
a může představovat riziko pronásledování“, odst. 17, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfb5b0.html. Dále viz rozhodnutí v případu RRT Case No. 071862642
[2008] RRTA 40, ze dne 19. února 2008 (RRT of Australia), dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/4811a7192.html.
i. Zákony o trestním postihu homosexuálních kontaktů
17.
Trestní zákony o zákazu vztahů založených na souhlasu dospělých osob stejného pohlaví jsou
považovány za diskriminační a za zákony, jež jsou v rozporu s právem na soukromí.25Jejich samotná
existence, bez ohledu na to, zda jsou vymáhány a jaké sankce s sebou nesou, může mít dalekosáhlý
vliv na to, do jaké míry mohou osoby s LGBT orientací skutečně využívat svá základní lidská práva.26
Dokonce i tam, kde homosexuální kontakty nejsou kriminalizovány na základě zvláštních ustanovení,
jiná ustanovení namířená proti sexuálním kontaktům mezi osobami stejného pohlaví, jako jsou
ustanovení o zákazu „sexuálních styků proti přírodě“ a další trestné činy jako „ohrožování veřejných
mravů“ nebo „nemorální uspokojování sexuální touhy“, mohou být relevantní pro posouzení žádosti.27
18.
Zákon jako takový může být považován za perzekuční například, pokud odráží společenské a
kulturní normy, které nejsou v souladu s mezinárodními standardy o lidských právech. Nicméně,
žadatel nebo žadatelka musí stále prokázat, že měl/a oprávněné obavy před pronásledováním právě
v důsledku existence takového zákona. Trestní stíhání podle zákona, který jako takový není
perzekuční nebo diskriminační, může samo o sobě představovat pronásledování například, pokud je
vedeno pouze proti určité skupině lidí anebo pokud je svévolné nebo nezákonné.28
19.
Perzekuční povaha přísných sankcí, jež nejsou v souladu s mezinárodními standardy o
lidských právech, jako jsou trest smrti a přísné tělesné tresty, včetně bičování, je naprosto zjevná. 29
Významné množství mezinárodní i vnitrostátní judikatury potvrzuje, že kontakty mezi souhlasícími
25
Viz rozhodnutí v případu Toonen v. Australia, CCPR/C/50/D/488/1992, ze dne 4. dubna 1994 Výbor pro
lidská práva [Human Rights Committee], odst. 8.6–8.7, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/48298b8d2.html. Konstatujíc porušení čl. 17 ICCPR, výbor uvedl, že i
když oznamovatel nebyl zatím trestně stíhán podle tasmánského trestního zákona „kriminalizace homosexuálních
kontaktů v soukromí mu znemožnila otevřeně se přihlásit ke své sexuální orientaci a zveřejňovat svoje názory
ohledně reformy příslušných zákonů týkajících se sexuálních otázek“ a že příslušná ustanovení trestního zákona
zasahují do jeho práva na soukromí „a to i když tato ustanovení nejsou již deset let uplatňována“. Dále viz
rozhodnutí v případu Dudgeon v. United Kingdom, Application No. 7525/76, ze dne 22. října 1981 (ECtHR),
dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfaf7d.html.
26
Viz rozhodnutí v případu Norris v. Ireland, Application No. 10581/83, ze dne 26. října 1988 (ECtHR), odst.
38, dostupné na: http://cmiskp.echr.coe.int/tkp197/view.asp?item=4&portal=hbkm&action=html&highlight=
10581/83&sessionid=12354864&skin=hudoc-en.
27
Viz např. rozhodnutí v případu RRT No. 071862642, poznámka pod čarou č. 24. Bylo konstatováno, že žadatel
potřebuje mezinárodní ochranu dokonce i při absenci zvláštních zákonů, které by kriminalizovaly homosexuální
kontakty v zemi původu.
28
Dále viz: Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 57, 59; Doporučení UNHCR o pronásledování
na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 10; Poradní stanovisko UNHCR pro
Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 4, 10.
29
Viz: Doporučení UNHCR o pronásledování souvisejícím s příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod
čarou č. 2, odst. 12. Dále viz: Yogyakartské principy, poznámka pod čarou č. 4, právo na život (princip č. 4):
„Každý má právo na život. Nikdo nesmí být svévolně zbaven života, a to ani z důvodů souvisejících se sexuální
orientací nebo genderovou identitou. Nikomu nesmí být uložen trest smrti na základě souhlasného jednání
zletilých osob nebo na základě sexuální orientace nebo genderové identity“. Kromě jiného zavazuje státy, aby
„zrušily všechny trestné činy, jejichž smyslem nebo důsledkem je zákaz sexuálních kontaktů mezi souhlasícími
zletilými osobami stejného pohlaví a, dokud budou taková ustanovení zrušena, nikdy neukládaly osobám, které
byly za tyto trestné činy odsouzeny, trest smrti“ (princip č. 4.A).
osobami stejného pohlaví nemají být kriminalizovány.30 Za jistých okolností nelze úplně vyloučit, že i
relativně shovívavý trest, může být považován za neúměrný nebo perzekuční. Přílišné zaměření se na
přísnost trestu totiž může ve svém důsledku ještě upevnit mylnou představu, že být osobou s LGBT
orientací je trestným činem.31
20.
Ve výjimečných případech může žadatel nebo žadatelka prokázat oprávněnou obavu před
pronásledováním, i když se předpis, který kriminalizuje LGBT kontakty, již neuplatňuje, a to za
předpokladu, že v důsledku existence tohoto zákona se žadatel nebo žadatelka ocitli v netolerovatelné
situaci. Tyto zákony, ačkoliv již nejsou systematicky uplatňovány, mohou úřady používat k vydírání
anebo se mohou uplatňovat neoficiálními cestami skrze policejní násilí nebo nezákonná zbavení
svobody, v důsledku čehož pak neexistují žádné záznamy o trestním stíhání.32
21.
Pro udělení azylu je rozhodující skutečnost, zda existuje reálné nebezpečí újmy, pokud by se
žadatel nebo žadatelka museli vrátit do země původu. O pronásledování se může jednat, i když není
možné prokázaly, že zákony, jež kriminalizují homosexuální styky, se skutečně uplatňují. To může
být aktuální, když se stát před vnějším světem snaží zakrýt skutečnost, že penalizuje osoby s LGBT
orientací například tím, že je stíhá za trestné činy znásilnění, pohlavního zneužívání nebo za drogové
trestné činy, které údajně tyto osoby spáchaly. Ani značné důkazní břemeno vztahující se k těmto
trestným činům, včetně přísných náležitostí dokazování, by nemělo být bráno jako indikace snížené
možnosti skutečného trestního postihu, ale mělo by být chápáno v celkovém náboženském a
společenském kontextu. Přetrvávající a/nebo obecná homofobie v zemi původu (například pokud
příslušná vláda vyjadřuje svoje odsouzení skrze rétoriku ostře namířenou proti homosexuálům, pokud
jsou osoby s LGBT orientací utlačovány a pod neustálým dohledem rodinných příslušníků a sousedů
anebo pokud média používají při popisu těchto osob hanlivé stereotypy) může být indikátorem
existence pronásledování osob s LGBT orientací.33
30
Viz například rozhodnutí v případu National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Another v. Minister
of Justice and Others, poznámka pod čarou č. 18. Soud konstatoval, že trestný čin sodomie je neslučitelný
s ústavním zákazem diskriminace na základě sexuální orientace a uvedl, že „jednání, které je v rozporu s jistými
veřejně uznávanými normami je obvykle trestné pouze tehdy, pokud je násilné, podvodné, zrádné nebo jiným
způsobem narušuje klid a pořádek nebo vede k újmě. Avšak u mužské homosexuality je vnímaná odlišnost
trestaná jednoduše proto, že je odlišná. Je potlačována spíše kvůli symbolizmu, který prezentuje, než kvůli
skutečně prokázané újmě, kterou by způsobovala“ (odst. 108).
31
V rámci některých jurisdikcí, i když přiznávají že „přesná formulace je problematická“, je kriminalizace
homosexuálních kontaktů považována za perzekuční pouze, je-li „doprovázena přísnými sankcemi, které jsou
skutečně uplatňovány“. Viz například: odvolací rozhodnutí v případu Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod
čarou č. 6, odst. 103; a dále odvolací rozhodnutí v případu Refugee Appeal No.76152, poznámka pod čarou č.
15, odst. 34.
32
Viz například: rozhodnutí v případu Decision VA5-02751, ze dne 16. února 2007 (IRB of Canada), dostupné
na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/48245a5f2.html; odvolací rozhodnutí v případu Refugee Appeal No.
76152, poznámka pod čarou č. 15, odst. 50.
33
Viz například: usnesení Evropského parlamentu Resolution of 13 March 2008 on the Case of the Iranian
Citizen Sayyed Mehdi Kazemi, PA_TA-PROV(2008)0107, ze dne 13. března 2008, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/47da75002.html.
22.
Dále je nutno upozornit, že trestní postih za homosexuální kontakty brání osobám s LGBT
orientací v přístupu k ochraně ze strany státu. Například, osoba s LGBT orientací, která zažila násilí
může váhat, zda se má obrátit na policii se žádosti o ochranu, protože se na ni může hledět jako na
pachatele, a ne jako na oběť. Žádost tedy může být opodstatněná i v případech, kdy jsou diskriminační
praktiky nebo újma páchána na těchto lidech státem přehlíženy a tolerovány anebo kdy stát není
schopen osoby před takovým jednáním účinně ochránit.34 Dále je třeba mít na paměti, že pokud osoba
žádá o azyl v zemi, kde jsou kriminalizovány kontakty mezi osobami stejného pohlaví, takové zákony
jí mohou bránit v přístupu k řízení o azylu nebo v prezentování jejich zkušeností jako osoby s LGBT
orientací v žádosti o azyl. Za takových okolností, může být nezbytné, aby se v případu přímo
angažovala úřadovna UNHCR.
ii. Obava před budoucím pronásledováním
23.
Žadatelé a žadatelky s LGBT orientací, kteří v zemi původu svoji sexuální orientaci tajili, tak
nemuseli v minulosti zažít újmu, jež by dosahovala úrovně pronásledování. Je možné, že jejich
jednání nebylo důsledkem dobrovolné volby, ale bylo přizpůsobováno tak, aby se vyhnuli hrozbě
pronásledování. Jak konstatoval Australský vrchní soud [the High Court of Australia]: „perzekuční
jednání spočívá právě v hrozbě závažné újmy s jejími škodlivými důsledky. Vyřešit otázku reálných
šancí bez zjištění, zda přizpůsobené chování bylo či nebylo ovlivněno hrozící újmou, znamená
neposoudit celou záležitost dostatečně důkladně.“35 Navíc, osoby s LGBT orientací, jež opustily zemi
původu z jiného důvodu než je jejich sexuální orientace, a/nebo se otevřeně „přiznaly“ ke své
orientaci36 až po příjezdu do země, kde jim byl udělen azyl, by mohly být oprávněny azyl získat,
pokud by byly schopny doložit odůvodněnou obavu před budoucím pronásledováním.37
24.
Podobně jako u žádostí ohledně pronásledování z důvodu politického přesvědčení, ani
žadatelé a žadatelky, kteří zakládají svou žádost na tvrzení, že měli obavu před pronásledováním
z důvodu své sexuální orientace, nemusí prokazovat, že předtím, než opustili zemi původu, tamní
úřady o jejich orientaci věděly. V takových případech bude opodstatněnost této obavy posuzována
podle následků, kterým by žadatel nebo žadatelka s určitou sexuální orientací museli čelit při
návratu.38 Navíc, skutečnost, že žadatel nebo žadatelka s LGBT orientací ve skutečnosti nikdy nebyli
34
Viz níže podkapitolu B iv. – Původci pronásledování. Viz také Doporučení UNHCR o pronásledování na
základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, odst. 17. Dále viz Décision M. OI, No.
543182, ze dne 31. května 2006 (Commission des Recours des Réfugiés (CRR), Francie), v němž komise
konstatovala, že ačkoliv byly zákony o kriminalizaci homosexuálních kontaktů zrušeny, k pronásledování nadále
docházelo na základě kulturních norem.
35
Rozhodnutí v případu Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant
S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 43.
36
Pro účely tohoto doporučení termín „přiznat se ke své sexuální orientaci“ (v anglickém originálu „to come
out“) znamená proces, v rámci kterého osoba uzná a přijme svoji sexuální a genderovou identitu a cítí se schopna
to sdělit i ostatním.
37
Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15: „Obavy se vztahují nejenom k osobám, které byly skutečně
pronásledovány, ale také k osobám, které se snaží vyhnout se riziku pronásledování.” (odst. 45).
38
Ibid, odst. 83.
pronásledováni kvůli svým homosexuálním kontaktům, nebrání tomu, aby měli oprávněné obavy před
pronásledováním.39
iii. Snaha vyhnout se pronásledování
25.
Stát nemůže od nikoho požadovat, aby měnil nebo utajoval svou identitu s cílem vyhnout se
pronásledování. Jak již bylo potvrzeno soudními orgány v mnoha státech, pronásledování nepřestane
být pronásledováním proto, že pronásledované osoby mohou odvrátit případnou újmu tím, že za tímto
účelem učiní jisté kroky.40 Stejně jako by žádost založená na pronásledování z důvodu politického
přesvědčení nebo národnosti nebyla odmítnuta proto, že žadatel nebo žadatelka se mohli vyhnout
předpokládané újmě tím, že by změnili nebo utajili svoje názory nebo identitu, ani žádosti související
se sexuální orientací nebo genderovou identitou by neměly být zamítnuty pouze z těchto důvodů.41 Jak
konstatovala Kanadská rada pro uprchlíky a přistěhovalectví [Immigration and Refugee Board of
Canada]:
Do rovnice musíme zahrnout pro žadatele v Kanadě nově nalezenou svobodu projevu a jeho
touhu žít stejně otevřeně na Srí Lance jako tady v Kanadě […]. Neříkáme žadatelům, že mají
právo vyznávat své náboženství, za předpokladu, že ho budou skrývat. Skryté právo není
právo.42
26.
Je třeba spíše zvážit otázku, zda žadatel nebo žadatelka mají oprávněnou obavu před
pronásledováním, než otázku, zda by případně mohli žít v zemi původu bez toho, aby to pro ně mělo
negativní důsledky.43 To vyžaduje objektivně prozkoumat, jakému zacházení by žadatel nebo
žadatelka mohli výt vystaveni po návratu do země. Není proto relevantní, jestli je jejich chování
v souvislosti se sexuální orientací vnímáno jako „rozumné“ nebo „nezbytné“. Neexistuje povinnost
být „diskrétní“ nebo činit kroky k tomu, aby nedošlo k pronásledování, například žít v izolaci nebo se
39
Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 12.
Viz například rozhodnutí v případech: Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural
Affairs; Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6,
odst. 34–60; Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 114, 126–127; Nasser Mustapha
Karouni, Petitioner, v. Alberto Gonzales, Attorney General, poznámka pod čarou č. 6; DW (Homosexual Men –
Persecution – Sufficiency of Protection) Jamaica v. Secretary of State for the Home Department CG [2005]
UKAIT 00168, ze dne 28. listopadu 2005 (UK AIT), odst. 78, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/46836aa80.html.
41
Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs; Appellant S396/2002 v.
Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 41: “Znamenalo by to
podkopání cílů úmluvy, pokud by státy-smluvní strany vyžadovaly, aby přizpůsobovali své názory a přesvědčení
nebo utajovali svou rasu, národnost či příslušnost k sociální skupině za účelem, aby jim pak státy poskytly
ochranu podle této úmluvy.” Ve vztahu k utajování etnicity viz také HYSI v. Secretary of State for the Home
Department [2005] EWCA Civ 711, ze dne 15. června 2005 (England and Wales Court of Appeal), odst. 32–34,
37, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/43fc2eac24.html.
42
Decision VA5-02751, poznámka pod čarou č. 32. Viz také rozhodnutí v případu: Decision No. IV/IE06244/81,
ze dne 26. dubna 1983 (Správní soud (Verwaltungsgericht) Wiesbaden, Německo).
43
Viz například: MN (Findings on sexuality), Kenya v. Secretary of State for the Home Department
[2005] UK IAT 00021, ze dne 28. ledna 2005 (UK Immigration Appeal Tribunal (IAT)), odst. 21–23, 25,
Dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47a7081cd.html.
40
vzdát intimních vztahů. Navíc, požadavek diskrétnosti by naznačoval, že sexuální orientace se
omezuje pouze na sexuální kontakty, a nebral by tak v úvahu celou škálu chování a každodenních
činností, které by jinak byly ovlivněny sexuální orientací nebo genderovou identitou dané osoby.44 Ve
skutečnosti by to vlastně znamenalo vyžadovat „stejné submisivní a podřízené chování, stejné popření
základních lidských práv, jakého chce dosáhnout původce pronásledování svým perzekučním
jednáním“.45 Jak uvedl Novozélandský odvolací úřad pro otázky azylu [New Zealand Refugee Status
Appeal Authority]:
Pokud pod „pronásledováním“ rozumíme neustálé a systematické porušování základních
lidských práv, které odráží neschopnost státu poskytnout proti tomuto jednání účinnou
ochranu, znamená to, že bychom neměli k definici uprchlíka přistupovat z perspektivy toho,
co žadatel nebo žadatelka mohou udělat, aby se pronásledování vyhnuli, ale z perspektivy
ohrožení základních lidských práv a z toho vyplývající újmy.46
iv. Původci pronásledování
27.
Původci pronásledování mohou být 1) státní orgány, například kriminalizací sexuálních
vztahů mezi souhlasícími osobami stejného pohlaví nebo skrze fyzické či sexuální násilí nebo
ponižující zacházení ze strany subjektů pod přímou kontrolou státu, anebo 2) nestátní (soukromé)
subjekty. Žádost o azyl tedy může být odůvodněna v těch případech, kdy stát nechce nebo není
schopen poskytnout ochranu před takovými zásahy ze strany státních nebo nestátních subjektů.
Nečinnost státu může mít perzekuční povahu například, pokud policie nereaguje na žádosti o pomoc,
nebo pokud úřady odmítnou vyšetřovat, stíhat a potrestat ty jednotlivce, kteří způsobují újmu osobám
s LGBT orientací. Nestátní subjekty, ať už rodinní příslušníci, sousedé, cizí osoby nebo kolegové a
kolegyně mohou být buď přímo zaangažováni do pronásledování například prostřednictvím fyzického
násilí či nucených sňatků, anebo mohou nepřímo vystavit dotyčnou osobu možné újmě například tím,
že informují úřady o jejím chování nebo sexuální orientaci.
v. Příčinná souvislost („z důvodu“)
28.
Stejně jako u jiných azylových žádostí musí být oprávněná obava před pronásledováním
spojena s jedním nebo s více důvody obsaženými v definici uprchlíka podle Úmluvy z roku 1951.
Důvod podle úmluvy musí být relevantním faktorem přispívajícím k pronásledování, ale nemusí být
přímým nebo hlavním důvodem.47 Důraz se klade spíše na důvody, pro které se žadatel/žadatelka
44
Viz rozhodnutí v případech Appellant S395/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs;
Appellant S396/2002 v. Minister for Immigration and Multicultural Affairs, poznámka pod čarou č. 6, odst. 40–
45; a Wang v. Minister for Immigration & Multicultural Affairs [2000] FCA 1599, ze dne 10. listopadu 2000
(Federal Court of Australia), odst. 91, 99, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfb330.html.
45
Viz rozhodnutí v případu National Coalition for Gay and Lesbian Equality and Another v. Minister of Justice
and Others, poznámka pod čarou č. 18, odst. 130.
46
Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 114.
47
Viz Doporučení UNHCR o pronásledování na základě příslušnosti k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č.
2, odst. 20. Dále viz UNHCR Guidelines on International Protection No. 2: “Membership of a Particular Social
ocitli ve svízelné situaci, než na názorové rozpoložení pachatele. Státní nebo nestátní původci
pronásledování mohou způsobovat újmu osobám s LGBT orientací s úmyslem „vyléčit“ je například
jednáním, které je ve svém důsledku zneužitím zdravotnických procedur nebo nuceným sňatkem.
V této souvislosti „je důležité si uvědomit, že v procesu vypracování Úmluvy z roku 1951 nebylo
nikdy a nikde naznačeno, že by motivace nebo úmysl pronásledovatele měly kdy být považovány za
kontrolní faktor ať už v definici nebo při přiznávání statusu uprchlíka“.48 Z toho vyplývá, že
pronásledovatel nemusí být motivován nepřátelstvím, záští či jinou antipatií vůči oběti, pokud žadatel
nebo žadatelka vnímají jeho jednání jako újmu.49
C. Důvody podle úmluvy
29. Důvody uvedené v úmluvě v definici uprchlíka se vzájemně nevylučují a mohou se překrývat.
Tímto způsobem může být porušení společenských a náboženských norem přestavované např.
projevením sexuální orientace nebo identity analyzováno z hlediska politického či náboženského
přesvědčení nebo příslušnosti k určité sociální skupině. Tento názor, přesvědčení či příslušnost mohou
žadatelům a žadatelkám přičítat nebo přisuzovat samotní původci pronásledování, ať už jsou to státní
nebo nestátní subjekty.50
30.
Pro účely Úmluvy z roku 1951 se termín „politické názory“ vykládá široce a zahrnuje jakékoli
názory o jakékoli otázce, která se může týkat státního aparátu, společenských nebo politických
záležitostí. To se může vztahovat i na názory související se sexuální orientací a genderovou identitou,
zejména pak v zemích, kde je jiná než heterosexuální orientace vnímaná v rozporu se základy státní
politiky.51
31.
Náboženské přesvědčení může být relevantním důvodem podle Úmluvy z roku 1951 tam, kde
je postoj náboženských autorit k osobám s LGBT orientací nepřátelský nebo diskriminační, anebo kde
Group” Within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or its 1967 Protocol Relating to the
Status of Refugees, HCR/GIP/02/02, ze dne 7. května 2002, odst. 20–23, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3d36f23f4.html (dále jen “Doporučení UNHCR o příslušnosti k určité
sociální skupině”). Také viz například Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6, odst. 132.
48
Viz UNHCR, UNHCR Note on Refugee Claims Based on Coercive Family Planning Laws or Policies,
ze srpna 2005, odst. 26, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4301a9184.html.
49
Dále viz rozhodnutí v případech: RRT Case No. 061020474 [2007] RRTA 25, ze dne 7. února 2007 (RRT of
Australia), dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/47a707d82.html; Pitcherskaia v. Immigration and Naturalization
Service, No. 95-70887, ze dne 24. června 1997 (US Court of Appeals, Ninth Circuit), odst. 20, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/4152e0fb26.html.
50
Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 5. Viz také
rozhodnutí v případu Kwasi Amanfi v. John Ashcroft, Attorney General of United States, A01-4477 and 02-1541,
328 F.3d 719, ze dne 16. května 2003 (US Court of Appeals, Third Circuit), dostupné na: http://www.unhcr.org/
refworld/docid/47fdfb2c1a.html, ve kterém soud uznal pronásledování z důvodu přisuzované příslušnosti k určité
sociální skupině (tj. homosexuálům) přesto, že žadatel nebyl gay. Dále viz DW
(Homosexual Men – Persecution – Sufficiency of Protection) Jamaica, poznámka pod čarou č. 40, odst. 71.
51
Dále viz Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 6.
je LGBT orientace vnímána v dané společnosti jako urážka náboženského přesvědčení. Souvislost
s tímto důvodem může být založena v případech, ve kterých má osoba oprávněné obavy před
pronásledováním proto, že je vnímána tak, že nevyhovuje výkladu určitého náboženského
přesvědčení.
32.
Žádosti, které souvisí se sexuální orientací, jsou nejčastěji posuzovány v rámci důvodu
spočívajícího v „příslušnosti k určité sociální skupině“.52 V mnoha jurisdikcích se uznává, že
homosexuálové (muži gayové a lesbické ženy) mohou představovat určitou sociální skupinu.53 Žádosti
související s bisexuálními a transgender lidmi jsou sice méně časté, ale i tyto kategorie mohou
představovat určitou sociální skupinu.54 Dále bylo také stanoveno, že na sexuální orientaci lze nahlížet
buď jako na vrozenou a nezměnitelnou vlastnost, anebo jako na vlastnost, která je pro zachování
lidské důstojnosti do takové míry klíčová, že od nikoho nelze požadovat, aby se jí zřekl.55 Požadovat
od osoby, aby skrývala svou sexuální orientaci a tím se jí částečně zřekla, je v rozporu se samotným
významem pojmu „určitá sociální skupina“ jako jednoho z důvodů ochrany podle Úmluvy z roku
1951.56
52
Viz Evropská unie, Council Directive 2004/83/EC of 29 April 2004 on minimum standards for the
qualification and status of third country nationals or stateless persons as refugees or as persons who
otherwise need international protection and the content of the protection granted, čl. 10 odst. 1 písm. d),
dostupná na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/4157e75e4.html.
53
Viz například Matter of Toboso-Alfonso, 20 I& N. Dec 819, ze dne 12. března 1990 (US Board of
Immigration Appeals), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6b84.html; případ Toboso byl
určen jako „precedent pro všechna řízení týkající se stejné otázky nebo otázek“, Attorney General’s Order No.
1895-94, ze dne 19. června 1994. Canada (Attorney General) v. Ward, poznámka pod čarou č. 12; Re GJ,
Refugee Appeal No. 1312/93, ze dne 30. srpna 1995 (New Zealand RSAA), dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6938.html; Islam v. Secretary of State for the Home Department; R v.
Immigration Appeal Tribunal and Another, Ex Parte Shah, poznámka pod čarou č. 12; Singh v. Minister for
Immigration and Multicultural Affairs [2001] FCA 1653, ze dne 27. listopadu 2001 (Federal Court of Australia),
dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/47fdfb33d.html; HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran,
poznámka pod čarou č. 14, odst. 146.
54
Viz rozhodnutí v případu Decision Ourbih No. 269875, ze dne 15. května 1998 (CRR, France), kde se
konstatuje, že transsexuálové mohou představovat určitou sociální skupinu. Toto stanovisko potvrdilo rozhodnutí
v případu Decision M. MB, No. 496775, ze dne 15. února 2004 (CRR, France). Dále viz rozhodnutí v případu
Geovanni Hernandez-Montiel v. Immigration and Naturalization Service, 225
F.3d 1084 (9th Cir. 2000), ze dne 24. srpna 2000 (US Court of Appeals, Ninth Circuit), dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ba9c1119.html, ve kterém soud uznal, že „muži-gayové s ženskou
sexuální identitou“ tvoří určitou sociální skupinu.
55
Viz Doporučení UNHCR o příslušností k určité sociální skupině, poznámka pod čarou č. 47, odst. 6. Také viz
Geovanni Hernandez-Montiel v. Immigration and Naturalization Service, poznámka pod čarou č. 54, kde soud
konstatoval, že „sexuální identita (homosexuálů) je do takové míry klíčová pro jejich lidskou identitu, že nelze
požadovat, aby ji měnili“ (str. 10483). Dále viz Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6. Úřad došel
k závěru, že existuje „široký konsensus v tom, že všech pět důvodů podle úmluvy se týká znaků, které buď není
v moci člověka změnit, nebo, které jsou tak klíčové pro jeho osobní identitu a vědomí, že nelze požadovat, aby
byly změněny“ (odst. 81).
56
Viz Refugee Appeal No. 74665, poznámka pod čarou č. 6. Úřad došel k závěru, že existuje „široký konsensus
v tom, že všech pět důvodů podle úmluvy se týká znaků, které buď není v moci člověka změnit, nebo, které jsou
tak klíčové pro jeho osobní identitu a vědomí, že nelze požadovat, aby byly změněny“ (odst. 81). Viz také
podkapitolu B (iii) – Snaha vyhnout se pronásledování, výše uvedené odst. 25– 26.
D. Alternativa přesídlení v rámci státu
33.
Jelikož homofobie, ať už projevovaná prostřednictvím zákonů nebo skrze postoje a chování
lidí, má tendenci objevovat se na celém území, a není pouze lokalizovaná, alternativa přesídlení
v rámci státu obvykle u žádostí, které souvisí se sexuální orientací a genderovou identitou, nepřichází
do úvahy. Každé místo přesídlení by muselo být pečlivě posouzeno a muselo by být jak „vhodné“, tak
„rozumné“.57 Vnitřní přesídlení obvykle nepřichází v úvahu v případech, kdy je původcem
pronásledování stát, kromě těch případů, kdy je státní moc omezena pouze na některá území. Obecně
platný zákon, jako je například trestní zákon, který postihuje homosexuální kontakty a který se
uplatňuje v místě pronásledování, se bude obvykle uplatňovat i v místě předpokládaného přesídlení.
34.
V případech, kdy je pronásledovatelem nestátní subjekt, se obvykle má za to, že pokud stát
není schopen nebo ochoten poskytnout ochranu v jedné části země, nebude schopen nebo ochoten jí
poskytnout ani v jiné části.58 Nelze od žadatelů či žadatelek očekávat, aby potlačovali svou sexuální
orientaci či genderovou identitu v místě přesídlení, nebo aby se spoléhali na anonymitu, aby se tak
dostali z dosahu původce/původců pronásledování. Zatímco velké nebo hlavní město může
v některých případech poskytovat větší anonymitu a tolerantnější prostředí, místo přesídlení musí být
více než jen „bezpečným přístavem“. Žadatel nebo žadatelka tam musí mít také přístup alespoň
k nejzákladnějším politickým, občanským, sociálním a hospodářským právům.59 Takže musí mít
přístup ke skutečné a smysluplné ochraně ze strany státu. Samotnou existenci nevládních organizací
zabývajících se problematikou LGBT nelze považovat za poskytnutí ochrany před pronásledováním.
E. Důkazní břemeno a posouzení hodnověrnosti60
35.
Sebe-identifikace jako osoby s LGBT orientací by měla být považována za indikátor sexuální
orientace dané osoby. Ačkoliv někteří žadatelé a žadatelky budou moci poskytnout důkaz o své LGBT
57
Viz UNHCR, Guidelines on International Protection No. 4: “Internal Flight or Relocation Alternative”
within the Context of Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or 1967 Protocol relating to the Status of
Refugees, HCR/GIP/03/04, ze dne 23. července 2003, odst. 7, dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3f2791a44.html (dále jen “Doporučení UNHCR o alternativě přesídlení
v rámci státu”). Dále viz například rozhodnutí v případu RRT Case No. 061020474, poznámka pod čarou č. 49,
ve kterém se konstatuje, že „situace mimo hlavní město bude pro ní skutečně pravděpodobně ještě horší“.
58
Decision VAO-01624 & VAO-01625, ze dne 8. března 2001 (IRB of Canada), dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/48246f092.html, v němž je uvedeno: “Bývalý manžel žadatelky a osoby,
které mu pomáhají, je (žadatelku a její partnerku) budou hledat kamkoli odjedou, protože nesnese, aby matka
jeho dítěte žila v lesbickém vztahu“ (str. 6). Viz také Doporučení UNHCR o alternativě přesídlení v rámci státu,
poznámka pod čarou č. 57, odst. 15.
59
Doporučení UNHCR o alternativě přesídlení v rámci státu, poznámka pod čarou č. 57, odst. 19; viz také
Decision MA6-01580, ze dne 12. ledna 2007 (IRB of Canada), dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/
docid/482457202.html, v němž se uvádí, že „v tomto případě žadatel nežil v provinčním městě, ale v[….], podle
písemných důkazů v nejtolerantnějším městě v zemi […] homofobie je nadále běžná a ačkoliv existují pozitivní
opatření, jsou […] neúčinná” (str. 4 a 5).
60
Tuto část je třeba číst ve spojitosti s Doporučením UNHCR o pronásledování souvisejícím s příslušností
k určitému pohlaví, poznámka pod čarou č. 2, část III: Procedurální otázky.
identitě, například prostřednictvím svědectví, fotografií nebo jiných podobných důkazů, není
nezbytné, aby tyto osoby v zemi původu zaznamenávaly svoje aktivity, které mohou doložit jejich
odlišnou sexuální orientaci nebo genderovou identitu. V případech, kdy osoba není schopna
poskytnout důkaz o své sexuální orientaci a/nebo kdy nejsou k dispozici dostatečně konkrétní
informace ze země původu, se bude muset rozhodovací orgán spolehnout pouze na svědectví této
osoby. Jak se uvádí v Příručce UNHCR: „zdají-li se být informace poskytnuté žadatelem nebo
žadatelkou hodnověrné a neexistují dobré důvody myslet si opak, měla by se jim poskytnout výhoda
pochybnosti.“61 Ve stejném duchu Azylový a imigrační tribunál Spojeného království [United
Kingdom Asylum and Immigration Tribunal] uvedl: „Jsou k dispozici úplné, konzistentní podrobnosti
a hodnověrná povšimnutí si drobných detailů, které by stěží zaznamenala nebo vylíčila osoba, která
nezažila popsané situace.“62
36.
Při posuzování žádostí souvisejících s LGBT problematikou je nutno vyvarovat se
stereotypních představ o osobách s LGBT orientací, jako je například očekávání určitého „okázalého“
či zženštilého vystupování u mužů-gayů a naopak „drsného“ či mužského vzhledu u lesbických žen.
Obdobně nelze automaticky za heterosexuální považovat osobu pouze proto, že uzavřela manželství,
má děti nebo se obléká podle běžných společenských pravidel. Otázky zaměřené na uvědomování si a
prožitek sexuální identity, spíše než detailní rozebírání sexuálního chování mohou spolehlivěji
napomoct při posuzování hodnověrnosti žadatele/žadatelky.
37.
Je důležité, aby pohovory s osobami s LGBT orientací vedli vyškolení pracovníci, dobře
informovaní o specifických problémech, kterým tyto osoby čelí. To stejné se vztahuje i na tlumočníky
přítomné u pohovoru. Vhodné způsoby, jak zvyšovat informovanost pracovníků zahrnují například:
krátká cílená školící sezení; zahrnutí otázek, které se týkají sexuální orientace a genderové identity, do
běžného zaškolování nového a průběžného vzdělávání stávajícího personálu; zajištění informovanosti
o internetových stránkách s odbornými informacemi o problematice LGBT a vypracování metodik o
způsobech vhodného dotazování a o různých technikách pohovoru, které by se měly využívat
v příslušných stadiích řízení o azylu.
38.
Skutečnost, že žadatel nebo žadatelka neměli v zemi původu nebo v zemi, kde probíhá řízení o
azylu, žádné významnější vztahy, nemusí nevyhnutně znamenat, že nemají LGBT orientaci. Spíše to
může naznačovat, že se snaží vyhnout újmě, jak je vysvětleno výše v odst. 23-26. Žadatelé nebo
žadatelky nemusí vždy vědět, že sexuální orientace může být důvodem pro přiznání azylu, nebo se
mohou zdráhat mluvit o tak intimních věcech zejména, pokud jejich sexuální orientace byla v zemi
původu tabu nebo důvodem k hanbě. V důsledku toho se nemusí ze začátku cítit dost sebejistě, aby
otevřeně promluvili nebo přesně vylíčili svůj případ. I v případě, že první podání v souvislosti se
žádostí o azyl obsahuje nepravdivé údaje, anebo že žádost byla podána až po uplynutí jistého času po
61
Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 196. Také viz rozhodnutí v případu Nasser Mustapha
Karouni, Petitioner, v. Alberto Gonzales, Attorney General, Respondent, poznámka pod čarou č. 176, odst. 7:
„Svědectví žadatele/žadatelky, je-li hodnověrné, může unést důkazní břemeno i bez dalšího potvrzování.”
62
HS (Homosexuals: Minors, Risk on Return) Iran, poznámka pod čarou č. 14, odst. 128.
příjezdu do země, kde probíhá řízení o azyl, žadatel nebo žadatelka mohou stále doložit, že se jedná o
odůvodněnou žádost.63
F. Žádosti na místě
39.
Žádost o azyl na místě může přicházet v úvahu v důsledku událostí, které se odehrály v zemi
původu žadatele nebo žadatelky poté, co ji tito opustily, anebo v důsledku jejich činnosti od doby, co
opustili zemi původu.64 Takový případ může nastat, pokud žadatel/žadatelka otevřeně přizná svou
sexuální orientaci až po příjezdu do země, kde probíhá řízení o azylu, a/nebo pokud svoji LGBT
orientaci nebo názory na sexuální orientaci projevili veřejně, například účastí v kampaních, na
demonstracích nebo prostřednictvím jiných druhů lidsko-právního aktivizmu ve prospěch osob
s LGBT orientací.65 V takových případech mohou nastat pochybnosti ohledně hodnověrnosti, a proto
bude nezbytné do hloubky prozkoumat okolnosti a fakt, zda je žadatelova sexuální orientace skutečně
taková, jak tvrdí.
40.
I když je zveřejnění LGBT orientace výsledkem aktivit ve vlastní prospěch, stále může mít
takový žadatel nebo žadatelka oprávněnou obavu před pronásledováním po návratu anebo může
potřebovat mezinárodní ochranu z jiného důvodu.66 Je proto zapotřebí zvážit, zda se úřady v zemi
původu mohou dozvědět o sexuální orientaci/genderové identitě žadatele nebo žadatelky, a následně
z toho vyplývající riziko pronásledování.67 Je nezbytné pečlivě posoudit všechny okolnosti, včetně
míry, do jaké příslušné aktivity sloužily vlastnímu prospěchu žadatele/žadatelky, povahu hrozící újmy
a míru rizika.68
63
Viz Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 198. Viz také Refugee Appeal No. 74665, poznámka
pod čarou č. 6. Žadatelův „příběh o nehodě byl vymyšlen, aby maskoval pravdu, o které si myslel, že ji nemůže
prozradit, konkrétně svou sexuální orientaci […] Jeho pomýlené trvání na původní žádosti neovlivnilo závěr, že
je jinak hodnověrným svědkem” (odst. 22).
64
Viz Příručka UNHCR, poznámka pod čarou č. 15, odst. 94–96. Viz také Refugee Appeal No. 75576, ze dne
21. prosince 2006 (New Zealand RSAA), odst. 78, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/
docid/477cfbc8d.html, ohledně situace homosexuálů v Iránu a změny okolností.
65
Viz dále Poradní stanovisko UNHCR pro Tokijskou advokátní komoru, poznámka pod čarou č. 8, odst. 12.
66
Analogicky viz: UNHCR Guidelines on International Protection No. 6: Religion-Based Refugee Claims
under Article 1A(2) of the 1951 Convention and/or the 1967 Protocol relating to the Status of Refugees,
HCR/GIP/04/06, ze dne 28. dubna 2004, odst. 34–36, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/
docid/4090f9794.html; Refugee Appeal No. 75139, 18. listopadu 2004 (New Zealand RSAA), odst. 8,
35, dostupné na: http://www.unhcr.org/refworld/docid/467908082.html.
67
Viz Regeringsbeslut 11:6, Document No. 1926, ze dne 28. května 1998 (Švédská vláda, Ministerstvo zahraničí
(Regeringen, Utrikesdepartementet)), kde je uvedeno, že s ohledem na velkou pozornost, kterou žadatelův případ
vzbudil ve Švédsku i v zahraničí a s ohledem na zapojení různých organizací, nelze vyloučit riziko, že žadatel
upoutal i pozornost íránských úřadů.
68
Ohledně další judikatury ve vztahu k žádostem na místě viz například rozhodnutí v případu Danian v.
Secretary of State for the Home Department, CO/30274/97, ze dne 9. června 1998 (UK IAT), dostupné na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/3ae6b6b92c.html; a Ghasemian v. Canada (Minister of Citizenship and
Immigration) [2003] FCJ No. 1591; 2003 FC 1266, ze dne 30. října 2003 (Federal Court of Canada), dostupné
na:
http://www.unhcr.org/refworld/docid/412f420b4.html.
III. ZÁVĚR
41.
Mezinárodní a vnitrostátní vývoj v judikatuře týkající se sexuální orientace jasně ukazuje, že
osoby s LGBT orientací mohou tvořit „určitou sociální skupinu“ a na základě toho mají nárok na
ochranu podle Úmluvy z roku 1951. Tento vývoj však také naznačuje, že špatné zacházení s lidmi
kvůli jejich sexuální orientaci a genderové identitě je nadále vnímáno jako velmi osobní a skrytá
forma pronásledování. Právě proto rozhodovací orgány někdy od osob s LGBT orientací, které žádají
o azyl, očekávají, že se budou snažit vyhnout pronásledování tím, že budou skrývat svou sexuální
orientaci, přičemž podobné chování se ve stejné míře neočekává u případů, které se týkají politických
názorů nebo náboženského přesvědčení. Je proto podstatné, aby žádosti založené na sexuální orientaci
a/nebo genderové identitě vhodně a citlivě posuzovali pracovníci s rozhodovací pravomocí, kteří byli
vyškoleni konkrétně v této problematice. Vzhledem k obtížím prokázat sexuální orientaci je při
posuzování takových případů nutno často spoléhat na hodnověrnost žadatele/žadatelky. Za takových
okolností se musí rozhodovací orgán přiklonit k alternativě poskytnout žadatelovi nebo žadatelce
výhodu pochybnosti.