Čtení pro lidi 3

 Co je v Čtení, jinde není: Občasníček, Slovo starosty, Druhá sezóna vodního mlýna Hoslovice,
Poděkování, O čestický brambor, Velikonoce a co jim předcházelo,Mše mrtvých, Rybník Pelich a
Lepů mlýn, Informace ZŠ a MŠ, TK SANANIM, Ledová Praha, Sedmikvítek, ZUČ – zpěv, Pochod
po stopách Karla Klostermanna, Ze života obce Dřešín, Vynálezce, Dějiny rodů
Listování v občasníku:
1.1. Nový rok
5.1
Přívaly sněhu zasypaly Českou republiku
6.1. Tři králové. Sníh zasypal i nás.
8.1. Výborová schůze členů SDH Čestice
10.1. MS Háj Čestice se sešlo na naháňce.
11.1. Mráz – 18°C překvapil
12.1. Začíná rekonstrukce přístupového schodiště úřadu městyse.
14.1. Členky ČSŽ Čestice se sešly na výborové schůzi a projednávaly přípravu plesu
17.1. Hasičský bál SDH Čestice a Nuzín v sále Lidového domu Čestice
21.1. První čtenou zkouškou začaly přípravy na novou divadelní sezónu v Česticích.
25.1 Dobrovolní hasiči z Čestic jeli pomáhat při hašení požáru do Volyně. Odpoledne byla
zkouška na půlnoční překvapení na Babský bál.
28.1. Konalo se Zastupitelstvo městyse.
30.1. Pololetní prázdniny určitě přivítali žáci i učitelé.
31.1. ČSŽ Čestice uspořádal tradiční babský bál v sále Lidového domu Čestice
1.2.
2.2.
4.2.
10.2.
11.2.
14.2.
16.2.
21.2.
24.2.
25.2.
27.2.
28.2.
ČSV Čestice – výroční členská schůze v salonku Lidového domu
Před 20 lety se konala poslední poprava v naší zemi. Poté byl trest smrti zrušen.
ČSŽ Čestice výborová schůze – příprava dětského karnevalu
Silné povětří nevynechalo ani náš kraj, popadané stromy způsobily nejednu škodu.
V Radešově přerušil pád stromu telefonní vedení.
Členky ČSŽ Čestice připravovaly dětskou tombolu na karneval. Zasypaly nás další záplavy
sněhu.
Tradiční včelařský ples v sále Lidového domu Čestice
Příprava na masopustní průvod obcí – informační schůzka
Tradiční masopustní průvod obcí
Dala by se použít slova z Nohavicovy písně Ladovská zima „a zas k…. padá.“
Výborová schůze členů MS Háj Čestice
Členové divadelního souboru Dřešín sehráli představení v sále Lidového domu Čestice
Výroční členská schůze MS Háj Čestice
Babský bál
Členky ČSŽ Čestice pořádaly tradiční bál v sále Lidového domu Čestice. Nechybělo předtančení
tanečního kroužku Podlešáček a Podlešák při ZŠ a MŠ Čestice pod vedením Mgr. Jany
Voldřichové, které se všem moc líbilo. Na půlnoc si členky připravily překvapení ve spolupráci
s místními děvčaty, kdy zatancovaly a předvedly parodii na zaměstnanost maminek a hlídání dětí
při každodenní práci. DVD z tohoto překvapení je možné vidět na internetových stránkách.
Děkujeme všem za účast na plese a za sponzorské dary do tomboly. Už teď Vás srdečně zveme na
další babský bál příští rok.
Za ČSŽ Jana Kubešová
Zámek vypadá jak staveniště. Počkej ale, až tam půjdeš příště.
Jak pokračují další práce do ČTENÍ dáme informace.
Vážení spoluobčané,
dovolte mi, abych Vás i v tomto vydání Čtení informoval o dění kolem nás.
Od 3.3.2009 bude svoz komunálního odpadu probíhat ve 14-ti denních intervalech. Tímto
opatřením chceme zpomalit navyšování nákladů na likvidaci tohoto odpadu. Vzhledem k tomu, že
byla provedena v minulých letech plynofikace, byly odstaveni od kotlů na pevná paliva největší
producenti komunálního odpadu v podobě popela (škola, kotelna, restaurace, bytové domy), a tak
svozová kapacita postačí v intervalu 14 dní. V případě, že by někdo nemohl vystačit je možno
zakoupit druhou popelnici nebo pytle na odpad. Obojí je k dispozici na úřadu městyse.
Tradičně jako každé jaro bude organizován sběr velkoobjemového, elektro a nebezpečného
odpadu. Tentokrát sběrný den vychází na sobotu 18.4.2009 v Nahořanech, Krušlově, Nuzíně,
Střídce, Doubravici, Prkošíně a v neděli 19.4.2009 v Česticích a Radešově.
Po letošní zimě, hlavně po únorových ledovkách a sněžení, zůstalo na komunikacích hodně
posypového materiálu, proto bych chtěl občany a členy společenských organizací požádat o pomoc
při každoročním jarním úklidu. Termín této akce plánujeme na sobotu 4.4.2009. Prosím tedy
občany, kterým není lhostejný vzhled naší obce, aby přišli pomoci.
Ve čtvrtek 26.3.2009 proběhne na úřadu městyse od 16 hodin veřejné projednání změny
územního plánu č.1 týkající se rozšíření zastavitelného území.
Ještě přibližně měsíc budou probíhat stavební práce na přístupovém schodišti a chodbě
k úřadu městyse, proto žádám občany, kteří potřebují úřad navštívit, aby dbali zvýšené opatrnosti
při pohybu po staveništi. Při závěrečném pokládání dlažby dojde na nezbytně dlouhou dobu
k uzavření úřadu městyse, o termínu budeme informovat v obecním rozhlase a na www.cestice.cz.
Na závěr bych rád upozornil na přetrvávající nešvar volného pobíhání psů po obcích,
v současné době připravujeme novou aktualizovanou vyhlášku věnující se této problematice podle
nové legislativy. V případě přetrvávajících problémů s volně pobíhajícími psy, budeme muset
uplatnit sankce proti majiteli psa.
Milan Žejdl - starosta
Druhá sezóna vodního mlýna v Hoslovicích
Od 4.dubna 2009 bude opět návštěvníkům přístupný areál vodního mlýna v Hoslovicích. Po
úspěšné první sezóně, kdy mlýn navštívilo více než 18 tisíc lidí, jsme provedli několik nutných změn.
V závěru minulého roku skončily práce na dvou stavbách, které návštěvníci přivítají. Od dubna
je k dispozici záchytné parkoviště s asfaltovým povrchem, umístěné na okraji obce včetně sociálního
zařízení a dětského hřiště. Pro osoby zdravotně postižené byla vytvořena dvě parkovací místa v blízkosti
mlýna se zpevněným povrchem. V této souvislosti musíme upozornit, že zákaz vjezdu po úzké silničce
k areálu bude platit i v tomto roce.
Druhou sezónu chceme zahájit ve znamení Velikonoc a počátku jara. Kromě tradičního
velikonočního pečiva, které budou moci ochutnat, uvidí návštěvníci ve světnici malování kraslic a
budou si moci vyzkoušet pletení pomlázek či vyrobit vrbovou píšťaličku. Několik velikonočních zvyků
nám představí děti z folklorního souboru Prácheňáček. Věříme, že jako loni mezi nás přijde i krajánek
s harmonikou a své umění předvede pekař Augustin Sobotovič.
Tímto si dovolujeme my, kteří se o mlýn staráme, pozvat zájemce ze šumavského Podlesí na
sobotu 4.dubna, kdy v 10 hodin dopoledne letos poprvé otevřeme branku. Program a areál uzavřeme
v 16 hodin. V dubnu a květnu bude otevřeno denně kromě pondělí, v úterý až pátek od 13 do 16 hodin,
v sobotu a neděli od 10 do 16 hodin.
Na setkání ve mlýně se těší zaměstnanci Muzea středního Pootaví Strakonice
Vodní mlýn v Hoslovicích na obálce Čtení je dílem pana Milana Kose
Z perníku jsou domky, saně,
klidně podívej se na ně.
Jsou tu i truhly, boty nové,
jen ČTENÍ není perníkové.
Poděkování
V pátek 6.2. se sešlo s laskavým svolením Mgr. Kalové, ředitelní Základní školy a Mateřské
školy, asi osm lidí v kuchyni místní školy, aby upeklo perníky na včelařský ples. Těsto bylo již
umícháno a tak se mohlo hned začít. Během čtyř hodiny se na stolech začaly vršit polotovary pro
výrobu truhliček, saní, domků, úlů, pantoflů a ostatní drobné perníky. V osm hodin večer byla
kuchyně uklizená a my jsme mohli konstatovat, že se spálil jen jeden plech. Což docela šlo.
V sobotu dopoledne zasedli pan Havlíček starší, mladší, Petr Vlažný mladší a Danka
Kačmárová k lepení polotovarů. A tak z kopičky plochých perníčků vznikaly finální výrobky
připravené na odpolední zdobení.
Ve dvě hodiny odpoledne se do jídelny začaly
trousit dívky a ženy nejen místní. Poleva na zdobení
byla umíchaná, kornoutky připravené, a tak se mohlo
začít zdobit. Některé ženy a dívky jsou velice zručné
malířky. Ty, které zde byly poprvé se rozkoukávaly jen
chvilku. Zpočátku si na „rozmalování“ braly malé
kousky, pak už se pouštěly i do větších a složitějších.
Metodickou pomoc zajišťovala paní Texlová z Českých
Budějovic. Sama paní Texlová obdivovala a chválila
výrobky. Připravují prý podobnou tombolu na včelařský
ples v Bělicích. Pečou perníky asi ze 30 kg, ale
nazdobené je prý nemají tak krásně jako my v Česticích.
Výsledky odpoledního snažení mohli obdivovat návštěvníci včelařského plesu a jako
obvykle byla tombola prodaná během chvilky. Na
ukázku zdobení a výsledu se můžete podívat i vy.
Český svaz včelařů Čestice děkuje touto cestou
všem, kteří se přípravě, pečení, lepení, zdobení i
balení podíleli.
VČELKY
Včelky bzučí kolem stromů,
prohlédnou si každý květ.
Pak na chvilku letí domů,
za chvilku se vrátí zpět.
Proč to včelky dělají?
Proč do květů koukají?
Třešní bude plný stůl,
medu bude plný úl.
(převzato z internetu)
Do prstu mě kousla myš. Nesměj se a uslyšíš,
že do myši kousla kočka. ČTENÍ na výsledek počká.
Pepík
Máme doma hodně zvířat, to největší je
asi o hlavu větší než já, je to můj brácha Míšan.
Pak máme psa Badyho, tři kocoury Míšu, Kubu
a Mourka a ještě jednu malou zelenou andulku.
Možná by se u nás ještě pár zvířat našlo, minule
mi v obýváku přeběhla přes cestu malinkatá
šedá myška (doufám, že to nepřináší smůlu), ale
ta asi moc veselá nebude, až se chytne do
pastičky.
Dlouho jsem přemýšlela, o jakém tom
zvířátku napíšu, když jich máme doma tolik, a
tak jsem si vzpomněla na Pepíka. Byla to malá
zelená andulka, kterou jsme měli asi před třemi
nebo čtyřmi lety.
On byl vážně veselý, no nebo jsme spíš byli veselí my z něj. Vždycky, když jsme ho pustili
z klece, tak někomu přistál na hlavě. Lubík kvůli němu chodil doma v čepici, protože jak má mírně
míň vlasů na temeni, tak mu Pepík poškrábal plešku. Mamce se zase vždycky věšel za ofinu a
okusoval jí řasy, a když se pak šla namalovat, tak zjistila, že nemá co, protože jí vytrhal všechny
spodní řasy. Mně se zase věčně zamotával do vlasů, no a občas mi tam nechal i malé překvápko. A
když někdo jedl, tak Pepík cupital po stole a nenápadně uždiboval z talíře. Dokonce uměl trochu
říkat slovo „Pepíčku“.
Byl to takovej náš miláček, ale pak najednou byl v kleci pořád na zemi a vůbec nelez nahoru
na bidýlko. Tak jsme ho s mamkou vezli k veterináři a ten nám řekl, že má slabé srdíčko. Píchl mu
injekci a řekl, ať přijedeme za týden. Ale když jsme jeli domů, tak najednou Pepík spadl z bidýlka a
umřel.
Udělali jsme mu malý hrobeček na zahradě a dodnes na něj vzpomínáme.
Věra Valková, ZŠ a MŠ Čestice 9. třída
Já, myš a kočka
23. září byl první podzimní den. Rodiče s bratrem jeli do Českých Budějovic a já se
rozhodla, že půjdu k babičce. Babička bydlí o několik domů dál. Musela jsem jít po schodech.
Výtah byl zase rozbitý. Zazvonila jsem. Otevřel mi děda a vítal mě, jako bychom se rok neviděli.
Šla jsem do kuchyně pozdravit babičku. Babička stála u konvice a dělala mi čaj.
Samozřejmě, že jsem musela jít po vypití čaje na záchod. Na záchodě jsem uviděla myší
díru. Podívala jsem se do ní. Najednou jsem hrozně vykřikla a babička s dědou rychle přiběhli a
ptali se mě, co se děje. Ukázala jsem jim můj pravý ukazováček. Zakousla se mi do něj myš.
Babička a děda se mi udiveně koukali na prst. Babičku nenapadlo nic jiného, než doběhnout
pro jejich kočku Mourindu. Ta se rozběhla za myší, tedy za mým prstem jako torpédo. Otevřela
pusu a chlamst! Pokoušela se sníst myš i můj prst. Podívala jsem se na svoji ruku. Prst měla v
tlamičce myš a myš měla v tlamě kočka.
Děda mě rychle odvezl na pohotovost. Pan doktor se mohl potrhat smíchy, když mu děda
vyprávěl celý příběh. Nejdříve dostal z mého prstu kočku, a pak myš. Můj prst vypadal otřesně. Pan
doktor mi ho musel sešít.
Když už jsem měla prst sešitý, jeli jsme domů. Doma na mě čekali rodiče a já jim vše
převyprávěla. Dostali záchvat smíchu, ale mamka si o mně stejně dělala starosti. Prst mně totiž
hodně bolel. A Mourinda? Ta si spokojeně spala v pelíšku. A myš? Kdo ví, kam se poděla.
Zuzana Roubová, 6. třída ZŠ a MŠ Katovice
Zvířátka jsou veselá když se jim nic nedělá.
Ze ČTENÍ se dozvíš dneska, že i pejskovi se stejská.
Veselí záchranáři
Každý by si myslel, že když nás vezmou rodiče na dovolenou do Karibiku, tak že to bude
určitě ta nejlepší dovolená na světě. Ale chyba lávky, naše dovolená se ukázala jako pěkná nuda.
Všude samí dospělí, zákazy – nesmí se to, nesmí se tohle. Třetí den jsme s bratrem byli otrávení k
smrti. Aby se rodiče nemuseli dívat na naše kyselé obličeje, tak nám zaplatili výlet po okolních
ostrovech.
Vyrazili jsme brzy ráno, počasí bylo nádherné, nebe bez mráčků. Na palubě bárky, co nás
vezla, bylo deset výletníků plus posádka a pro změnu samí dospělí. Dívali jsme se s bratrem na
vlny, když naši pozornost upoutalo hejno delfínů. Bylo jich patnáct, skákali do výšky a předváděli
se jako v cirkuse.
Najednou se nebe zatáhlo, začal foukat vítr a vlny byly velké jako dům. Loď se s námi
nakláněla ze strany na stranu, palubu zalily proudy vody. Velitel nás zaháněl do podpalubí, když
nás zasáhla jedna obzvlášť velká vlna a spláchla mě i bratra do moře. Začali jsme polykat
andělíčky, a když už to vypadalo, že se utopíme, tak se stal zázrak.
Připlulo k nám to hejno delfínů, co jsme před tím pozorovali, vzali nás mezi sebe a opatrně
nás vynesli na hladinu. Dva největší delfíni si nás posadili na hřbet a odnesli nás ke břehu nějakého
ostrova. Bouře se přehnala a vysvitlo sluníčko. Vydali jsme se na průzkum a zjistili jsme, že je to
úplně malý, neobydlený ostrůvek, takže se záchrany asi nedočkáme.
Už jsem začínala plakat, když připluli naši známí delfíni. Začali ve vodě vyvádět takové
kousky, že místo slziček jsem se musela smát. Pořád připlouvali ke břehu, lákali nás do vody.
Nemuseli nás dlouho pobízet a už jsme s těmi veselými zvířátky dováděli taky.
Rodiče o nás měli veliký strach a rozpoutali pátrací akci. Protože jsme nebyli daleko, tak nás
k večeru našli. Delfíni celou cestu drželi stráž okolo naší lodě. Až do konce dovolené připlouvali k
naší pláži a slůvko „nuda“ - to už jsme neznali.
Klára Topinková, 6. třída ZŠ Katovice
Veselá zvířátka
V lázeňském parku se procházela naparáděná zvířátka. Napodobovala lázeňské hosty oblečením
i chováním. V záhonu u cesty postávaly dvě veverky a závistivě se na ně dívaly.
Občas vyhopkaly na cestu a bavily se o tom, že by chtěly být také v plné parádě. Dávaly
hlavičky dohromady, občas se hádaly, ale hned se zase usmiřovaly. Zřejmě něco plánovaly.
Potom se objevily až po třech dnech. Byla to veselá podívaná na všechna ta zvířátka. Veverky
šly prostředkem chodníku, byly do sebe zavěšené, hlavy zvednuté vzhůru.
Vesele si vyšlapovaly ve vysokých podpadcích, jedna v červených puntíkovaných šatech, druhá
v modrých. Obě měly na hlavách slaměné kloboučky s květinami a kolem krku korále.
Veverky se nakrucovaly, stále si natřásaly šaty a vesele švitořily. Každý se za nimi otáčel.
Hlasitě si pochvalovaly, jaký módní salon si vybraly.
Byly středem pozornosti, a proto byly veselé a šťastné. Smíchem se za bříška popadaly, když
někdo kvůli nim šlápl do louže a narazil do sloupu kolonády. Potom zase zvážněly a šly důležitě
dál. Jedné dámy se zeptaly, kde je cukrárna. Prý chtějí zajít na pražené oříšky.
Vtom se z vedlejší ulice vyřítil obrovský pes v klaunském strakatém obleku. Byl zjevem veverek
tak ohromený, že zůstal stát s vyvalenýma očima. Veverky natřásaly sukně, urovnaly kloboučky a
dokráčely do cukrárny.
V dalších dnech se v parku proháněly už zase jen veverky bez parády. Jen útržek červené
puntíkované látky držel dlouho zachycený na větvi stromu. Snad se veselá zvířátka objeví zase v
příští sezóně.
Jakub Klíma, 6. třída ZŠ a MŠ Katovice
Květná, Pražná, Kýchavá – to jsou jména nedělí.
Ve ČTENÍ se o nich píše, to abyste věděli.
Velikonoce a co jim předchází
Velikonoce jsou významným svátkem a zasloužily si už odedávna důkladnou přípravu. Proto jim
předchází čtyřicetidenní půst. Začínal na Popeleční středu a končí Bílou sobotou. Předvelikonoční
čtyřicetidenní půst (neděle se v to nepočítají, protože během nich se půst nedrží) je podle křesťanů
připomenutím toho, co Kristus za hříchy lidí vytrpěl. Jeho délka je odvozena od čtyřiceti dní a nocí, kdy se
Kristus postil v poušti. Co to vlastně velikonoční půst je? Křesťané jím dávali najevo svou kajícnost. Týká se
omezení potravy a konzumace masa. Na děti se ovšem toto nařízení příliš nevztahovalo. Odborníci na
zdravou výživu by nad tím možná ohrnovali nos, ale co může být špatného na omezení nevázané konzumace
jídla, nápojů a přemíry společenských aktivit?
První postní neděle se nazývá Černá nebo také Pučálka či Liščí. Ženy se v tento den oblékaly na
znamení smutku do černého snad ze stesku po masopustním veselí. Pučálka se jí říkalo v krajích, kde se jídal
pokrm z napučeného hrachu a Liščí tam, kde maminky v noci rozvěsily na stromy upečené preclíky. Děti je
tam ráno hledaly s tím, že je tam zanechala liška. Druhá neděle je Pražná – podle pokrmu z praženého obilí.
Třetí je neděle Kýchavá. Věřilo se, že kdo kolikrát za tento den kýchne, tolik let bude živ. Čtvrtá je neděle
Družebná, Středopostní. Družba o ní chodil se ženichem na námluvy. Někde se připravovaly koláče zvané
družbance. Pátá neděle nese jméno Smrtná, Smrtelná či Černá. Dělo se o ní vynášení smrtky, na Bydžovsku
například dávali za okno len, aby ten rok nikdo neumřel. V některých krajích se přinášelo do vsi léto. Šestá
je neděle Květná, Květnice. V tento den světil kněz kvetoucí ratolesti, které pak chránily stavení před
neštěstím, nosily se na pole pro zajištění bohaté úrody nebo se polykaly proti bolení v krku.
Pašijový, Svatý nebo jinak Veliký týden začíná Modrým pondělím a pokračuje Škaredou,
Sazometnou středou. V tento den by se nikdo neměl mračit, aby se nemračil po všechny středy v roce, také
se vymetaly komíny, hospodyně pekly jidáše – pečivo z kynutého těsta. Na Zelený čtvrtek se dodržoval
přísný půst. Jedla se jen zelenina. Večer pak (Poslední večeře Páně) při slavnostní mši umlkly náhle varhany
i zvony a znovu se rozezněly až na Bílou sobotu. Při posledním zvonění se mělo zacinkat hmoždířem, aby
hmyz opustil stavení. Kdo cinkal penězi, měl jich po celý rok dostatek. Proti čarodějnicím se doporučovalo
vykropit stavení svěcenou vodou z nového hrnečku věchýtkem slámy. Na Veliký pátek se nesmělo pracovat
na poli, nedoporučovalo se nic půjčovat, protože vrácený předmět měl být očarován. Také se hodně předlo,
protože nitě upředené na tento den měly ochranitelskou moc. Na Bílou sobotu zasunoval se za trám
vychladlý oharek, aby se stavení chránilo před vyhořením. Před východem slunce se pro zdraví omývali lidé
v přírodě. Na Boži hod velikonoční se zdobila vajíčka a v Pondělí velkonoční konečně pomlázka.
Jak zjistit datum budoucích velikonoc?
Velikonoce nemají stálé datum, protože náš kalendář není pevný. Obecně platí, že velikonoční
svátky jsou neděli a pondělí, které následují po prvním jarním úplňku. Jak se ale dozvíme, kdy budou
Velikonoce třeba za 10 let? O nalezení univerzálního algoritmu se snažilo mnoho matematiků a podařilo se
to K.F.Gaussovi, což byl německý matematik, astronom a fyzik. Vymyslel následující postup: letopočet
roku, ve kterém chceme vědět, kdy budou Velikonoce, budeme postupně dělit. Nejprve 19, pak 4 a nakonec
7. Zbytky a jejich pořadí si poznamenáme. První zbytek pak vynásobíme 19 a k výsledku přičteme 24.
Vzniklé číslo dělíme 30 a dostaneme čtvrtý zbytek, který si poznamenáme. K číslu 5 připočteme 2x druhý
zbytek, čtyřikrát třetí zbytek a šestkrát čtvrtý zbytek. Výsledek dělím číslem 7 a získáme pátý zbytek, který
připočítáme ke čtvrtému zbytku. Tento poslední výsledek přičteme k datu 22. března a máme datum hledané
velikonoční neděle.
Jak se vypořádat s nejasnostmi? Může se stát, že některý ze zbytků je nula, ale tím se nám výpočet
zjednoduší, protože jakékoli číslo vynásobené nulou je nula. Další problém může nastat, jestliže dělíme
například číslo 24 číslem 30. Pak se za zbytek počítá číslo 24. Gaussovo pravidlo platí pro všechny roky od
roku 1990 do roku 2099, Výjimky jsou pouze roky 1954 a 1981, kdy byly Velikonoce o týden dříve. Zkrátka
nikdo a nic není dokonalé. Pokud si chcete zkontrolovat svoje výpočty, níže jsou uvedena data velikonočních
nedělí.
r. 2009
12. dubna
r. 2010
4. dubna
r. 2011
23. dubna
Když se blíží Velikonoce, mívám ČTENÍ vždycky po ruce.
Zodpovězená je tam otázka jak se plete „z osmi“ pomlázka.
Svatý Řehoř (12. březen)
Řehoř (Gregorios) je osobností historicky doloženou. Narodil se v 6. století a jeho otec byl
senátorem Říma. Otcovým přáním bylo, aby i syn šel v jeho šlépějích a věnoval se politice a
úřednické činnosti. Řehoř si však zvolil cestu jinou a stal se křesťanským duchovním. Nestál o
pozemský majetek, a tak vše, co měl, rozdal chudým a sám odešel do kláštera.
Ani v této profesi ho nelákala kariéra, přesto však dal na naléhání církevních hodnostářů a
přijal funkci papeže. Jeho další působení ho vyneslo na pozici jednoho z nejvýznamnějších papežů.
Podařilo se mu totiž rozšířit křesťanské učení na mnohá území v Evropě a současně upevnit pozice
Říma, který se později stal nejdůležitějším městem křesťanství a sídlem papežů. Věnoval se psaní
knih s křesťanskou tematikou, zabýval se úpravami bohoslužeb a církevních písní, kterým se podle
něj začalo říkat „gregoriánské chorály“. Zemřel 12. března roku 604. Byl svatořečen a historikové
mu na základě jeho zásluh dali přívlastek „Veliký“.
Papež Řehoř I. Veliký se stal jedním z nejuznávanějších církevních učitelů a jako svého
patrona ho uctívali žáci, zpěváci, hudebníci, ale i zedníci a knoflíkáři. Lidé věřili, že modlitby
k němu směřované pomohou od moru a dny.
Pranostiky:
„Na svatého Řehoře přeletěly vlaštovičky přes moře.“
„Na svatého Řehoře šelma sedlák, který neoře.“
„Na svatého Řehoře čáp letí přes moře, žaba hubu otevře, líný sedlák, který neoře.“
Jak se dříve slavil tento den
Jelikož je svatý Řehoř ochráncem žáků, slavili tento den především oni a jejich učitelé.
V dochovaných dokumentech se hovoří o prvních svatořehořských obchůzkách v českých zemích
ve 2. polovině 16. století. Žáci se v tento den neučili, ale chodili po obchůzkách, při kterých
koledovali a současně prováděli propagaci vzdělávání a nábor nových žáků
Samozřejmě se tato záležitost odbývala hlavně ve městech, nebo tam, kde byla škola.
Průvod, v němž byli chlapci převlečeni do různých masek, procházel ulicemi, a v pozdější době
zastavoval u domů, v nichž měli malé děti. Rodiče byli přesvědčováni, aby je posílali do školy, a
děti byly lákány na sladkosti. V čele průvodu jel na koni jeden z žáků převlečený za svatého
Řehoře, ostatní ho doprovázeli rovněž na koni nebo pěšky s prapory v ruce. Později se tomuto
průvodu začalo říkat „svatořehořské vojsko“, a to proto, že mezi maskami se začaly objevovat i
vojenské stejnokroje. Tak jako při jiných obchůzkách i při této dostávali koledníci různé potraviny,
drobné dárečky i peníze. Součástí obchůzek byly samozřejmě písně a někde i scénky ze života
svatého Řehoře, ale i s jinými náměty.
Kromě „žákovských“ obchůzek se zejména na vesnicích v tento den prováděla dle pořekadla
„Na svatého Řehoře lenoch sedlák, který neoře“ první obra pole. Měla slavnostní ráz se zpěvem a
hudbou. Mládež předtím obcházela jeden dům po druhém a vinšovala hospodářům velkou úrodu a
zdraví pro dobytek. Hospodyně si s radostí zatancovala se slaměnou maškarou s černým obličejem,
která průvod vedla.
Dětský maškarní karneval
V neděli 15. února uspořádal ČSŽ Čestice v sále Lidového domu tradiční dětský
maškarní karneval. Účast dětí a dospělých byla velká. Pro všechny nechyběla celá řada
pěkných soutěží s odměnou a tradiční dětská tombola, o kterou je veliký zájem.
Za ČSŽ Jana Kubešová
Nechodím ráda do kostela. Pořád se ještě klepu celá.
Viděla jsem tam zjevení. Naštěstí začtlo se do ČTENÍ.
Mše mrtvých
Jiří Kolář
Klané šero s chuchvalci mlh se vplížilo do kraje. Nenápadně s jakousi potměšilou
záludností. Ranní rozbřesk byl toho rána matný, sotva zřetelný. A podivné: neozval se jediný ptačí
hlas, jindy v tu dobu ozývající se v mnohahlasém plénu.
Annemarie si dnes ráno přivstala. Ranní mše na dnešní Velkou neděli má začít o osmé,
nevadí, když přijde o něco dřív. Alespoň se porozhlédne po kostele v tichém soustředění a duchovní
přípravě na mši. Bude-li pan farář ve zpovědnici, může se i vyzpovídat. Má ráda náš venkovský
kostelíček stojící osaměle na vršku u hřbitova, dobrou čtvrthodinu od vsi.
Annemarie je dnes na ranní mši sama. Ranní mše je prostá. Stručný mešní text bez
hudebního doprovodu, krátké kázání. Počet věřících nijak velký. Tak je tomu každou Velkou
neděli. Zato odpolední velká mše je slavnostní, se zpěvy na kůru, varhanami a hudebním
doprovodem. A rodiče Annemarie už mají své stálé místo na kruchtě: otec jako varhaník, matka
jako sólistka kostelního sboru. Velká mše se bez nich již tradičně neobejde.
Annemarie je ranní ptáče, povahy rozjímavé a samotářské. Ráda se projde sama v jitřním
šeru, rodiče jí nebudou bránit odejít z domova s prvním rozbřeskem dne. A tak jediným živým
tvorem, který ji bude doprovázet a trpělivě čekat před kostelem, je psík Ben.
Cesta z chalupy na samotě do kostela vede pěšinami v lukách, podle křovin a s lesem po
pravici. Ranní šero provází chlad. Příroda v tuto roční dobu se po příkladu Kristova zmrtvýchvstání
jindy již probouzí k jarnímu životu, ale dnes jakoby byla začarovaná. Jediný ptačí hlásek
nepronikne k dívčinu uchu, na všem jakoby ležel těžký příkrov tísnivého ticha. I Ben, jindy
skotačící a pobíhající s radostným štěkotem, dnes kráčí nezvykle tiše a se sklopenýma ušima. Portál
venkovského kostela tone ve stínu staletých dubů, jež lze spíš tušit než vidět. Jen bílý pás hřbitovní
zdi se bělá v kalném rozbřesku.
V okamžiku, kdy dívka položí ruku na kliku těžkých dubových dveří kostela, Ben žalostně
zakňučí a začne se chvět na celém těle. Nevstupuj má paní dovnitř, tak nějak by se dala přeložit
jeho psí řeč. Ale Annemarie se naň obrací s prostým příkazem: čekej!
Těžce, s táhlým a ponurým skřípěním, otevírá Annemarie dubové dveře kostela. Zevnitř ji
ovanul chlad a šero plápolajícího mdlého svitu několika oltářních voskovic. Sem na chrámovou
dominantu barokního oltáře, ztajenou do šera, spočinul nejprve Annemariin zrak. Jak postupně
odhlédla od oltáře a její zrak začal bloudit po přízemních prostorách kostela, uviděla cosi
podivuhodného.
Vidí zástup podivných bytostí v šedých rubáších, na hlavách kapuce stažené hluboko do
čela, takže nevidět do tváří. Ostatně všechny jsou otočeny k oltáři. Je jich plný kostel. Ani slůvko
motlitby, jediné šeptnutí, sebemenší zvuk nevydává toto shromáždění. Při pohledu na ten
mlčenlivý, nehnutý dav se zmocní dívky neklid a mrazení. Teď pomalu, píď po pídi, se otevírají
dveře sakristie a vchází kněz se dvěma ministranty. Jsou oblečeni do stejných rubášů, i ty kapuce
mají hluboko staženy do čela. Je to vůbec kněz a ministranti? Ptá se v duchu sama sebe Annemarie,
teď už s jasným tušením čehosi neblahého.
A tu si s hrůzou vzpomněla na dávnou pověst, kterou slýchala jako malá: že na Velkou
neděli brzy ráno před skutečnou bohoslužbou se koná mše mrtvých, kteří vstali z hrobů, včetně
dávno zemřelého faráře.
Polila ji hrůza. Je uprostřed zástupu nebožtíků, ten se začíná teď vlnit jako rákosí ve větru,
nyní se pohybuje směrem k ní, vztahuje k ní své ruce skryté v rubáších. K více polomrtvé než živé
Anemarii přistoupí ze zástupu bytost, shrne kapuci a nechá si pohledět do tváře. Bože, vždyť to je
její babička, zemřela už tak dávno, jak mrtvé a vyhaslé má oči! A tu slyší syčivě sténavý, těžce
artikulovaný babiččin hlas: „Odejdi rychle, chtějí si tě vzít do hrobu!“ Na nic už nečeká. V jediném
okamžiku dokáže zmobilizovat všechnu odvahu.
U Pelicha sedí pán a nevnímá okolí.
Vzal si s sebou prut a ČTENÍ. To mu žena dovolí,
Ještě než otevře dveře kostela (odvaha jí dodala sílu), uslyší za sebou zlověstný šum, jako když
stoupá povodeň. Je venku, kostel má za zády. Plnými doušky dýchá čerstvý vzduch, vlahý jarní
větřík jí čechrá vlasy, radostným štěkotem ji vítá Ben. Obzor se vyjasnil, ranní slunce zvedlo mlhu a
zalilo kraj teplým svitem. Zase se rozezněl zpěv ptactva a příroda se probudila do jarního dne.
Lehce, za sebou spadlý balvan hrůzy, jde Annemarie opět domů. Jen ozvěnou se vrací
znepokojivá otázka v dosud čerstvé paměti. Byl to všechno zlý sen nebo skutečnost?
Rybník Pelich a Lepů mlýn.
Snad každý v našem okolí ví, kde je rybník Pelich. Kdo by přece jen nevěděl, připomenu, že
je to krásný koutek přírody při hlavní silnici mezi Dřešínem a Chvalšovicemi. Ví snad ale někdo,
odkud se vzalo jeho zvláštní jméno? Moc by mě to zajímalo.
Po rozsáhlém odbahnění je opět rájem rybářů. Neodmyslitelně k němu patří Lepů mlýn,
tajemný a klidný, trošku schovaný pod hrází rybníka. Svou jedinečností a vždy upraveným okolím
upoutává řidiče projíždějících aut i náhodné cyklisty. Je tu příjemně a trochu pohádkově v každém
ročním období. Na jaře bujná zeleň a žluté moře pampelišek, v létě všude plno květů, na podzim
upravené dekorace z barevného listí. A zima, to je snad kouzlo největší. Poutavou světelnou
výzdobu v předvánočním čase sem jezdí obdivovat mnozí rodiče se svými ratolestmi, které se
nemohou dočkat, až vánoce konečně přijdou i k nim domů. Velká zářící betlémská hvězda zvěstuje
klid a mír, světélkující vánoční stromek a zvon symbolizují tajemné očekávání. Každoročně nějaká
změna. Letos dětem přivezl nadílku opravdický severský sob se svým pánem na saních. Saně
nejenom svítí, ale občas se dokonce pohybují.
To vše je dílem šikovných a pracovitých rukou manželů Hanzlíkových, kteří zde již řadu let
žijí a mlýn s láskou opečovávají pro radost svou i svých bližních. Budiž jim za to dík.
Pan František Hanzlík oslavil v listopadu kulaté 75. narozeniny. Přejeme mu dodatečně
k jeho jubileu všechno nejlepší, do dalších let hodně zdraví, spokojenosti a chuti k vymýšlení a
realizaci dobrých nápadů.
Zdeňka Šašková, Dřešín
Blahopřejeme všem, kteří se v měsících březnu a dubnu dožívají významného životního jubilea a
přejeme do dalších let vše nejlepší, zdraví, štěstí a osobní spokojenost.
paní Zdeňka Kunešová z Němčic
81 let
paní Marie Kovárnová z Hořejšic 65 let
paní Růžena Králová z Čestic
70 let
paní Martie Žipková z Nuzina
83 let
pan Jaroslav Ouředník z Radešova 65 let
paní Julie Mašková z Čestic
85 let
paní Helena Zábranská z Nuzina
55 let
pan Ladislav Beyvl ze Střídky
60 let
pan Jan Vastl z Němčic
70 let
55 let
pan Václav Hruška z Čestic
paní Miluše Jáchymová z Němčic 85 let
paní Helena Mandáková z Chvalšovic 82 let
paní Marie Šťastná z Němčic
75 let
pan František Kautmann z Čestic 90 let
paní Marie Krejčová z Nuzina
pan Jaroslav Potužník z Čestic
paní Alžběta Trojanová z Čestic
pan Bohumil Mráček z Dřešína
pan Vlastimil Petráš z Nuzina
pan Jan Maršala z Radešova
pan Antonín Ouředník z Čestic
pan Jaroslav Švec z Čestic
paní Marie Brabcová z Němčic
paní Jaroslava Mrázková z Čestic
pan Jiří Lávička z Čestic
pan Karel Jonáš z Čestic
pan Vojtěch Staněk z Čestic
paní Jaroslava Smolová ze Dřešína
83 let
65 let
81 let
70 let
60 let
60 let
50 let
70 let
84 let
85 let
55 let
50 let
81 let
55 let
I čestičtí předškoláci
budou teď mít těžkou práci.
Za rok, možná, kdo by řek´
do ČTENÍ daj´ příspěvek.
Ve čtvrtek 5. února 2009 se konal zápis dětí do 1. ročníku Základní školy Čestice na školní
rok 2009/2010. Zapsáno bylo 15 budoucích prvňáčků.
Základní škola a Mateřská škola Čestice
vyhlašuje podle zákona č.561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném
vzdělávání (školský zákon), § 34 odst.2
Podání žádostí
o přijetí dětí k předškolnímu vzdělávání
(pro školní rok 2009/2010),
které se koná v úterý
21. dubna 2009
v mateřské škole od 8.00 – 16.00 hodin
Rodiče předloží:
- rodný list dítěte
- občanský průkaz
- vyplněný tiskopis žádosti
Prosíme, přiveďte své děti s sebou.
Bližší informace mohou rodiče získat přímo v MŠ Čestice.
Tiskopis žádosti lze vyzvednout v MŠ.
Kriteria k přijetí dětí do MŠ
K předškolnímu vzdělávání se přednostně přijímají:
- děti v posledním roce před zahájením povinné školní docházky
- děti, které mají trvalé bydliště na území Městyse Čestice (spádové obce)
- děti zaměstnaných matek
- děti s celodenní docházkou
- ostatní děti (děti na 4 hodiny denně, děti na 5 dní v měsíci, děti z ostatních obcí)
Do předškolního zařízení lze přijmout jen takové dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným
očkováním (podle zákona č. 258/2000 Sb., § 50).
Čestice, 24. února 2009
Mgr. Martina Kalová, ředitelka školy
Na návštěvě v ZŠ Čestice
Začátek února 2009 byl pro budoucí předškoláky velmi významný. Třetího února byli pozváni
na návštěvu do základní školy. Okolí dobře znají z vycházek, často si hrají na školním hřišti a do školy
jsou zváni na kulturní akce. Toto úterý ale navštívili první třídu, kde jim jejich kamarádi prvňáčci
předvedli, čemu se již za první pololetí školního roku naučili. Na oplátku jim předškoláci přinesli dárky,
které pro ně v MŠ vyrobili. Paní ředitelka ZŠ a MŠ Mgr. Martina Kalová nás provedla po škole, ukázala
i prostředí školní družiny a celá návštěva byla zakončena svačinou ve školní jídelně. Návštěva ve škole
se dětem líbila, a tak se těšily na čtvrtek 5. 2. 2009, kdy se za doprovodu svých rodičů do známého
prostředí vrátily. Tento den se konal zápis do první třídy, a tak zde předškoláci předvedli své znalosti, na
kterých se podílí jak rodina, tak i naše mateřská škola. Každý budoucí školák dostal drobné dárky a
upomínkový list, který jim tento významný den připomene. Zážitky byly bohaté.
Učitelky MŠ
No tak už jsme plnoletí.
Také u nás nejsou děti.
Klienti si v dávce denní
ordinují čtení ČTENÍ.
Terapeutická komunita v Němčicích slavila plnoletost
Rok 2009 začal v němčické komunitě novoročním pěším výletem na rozhlednu
v Hoslovicích. Počasí umožnilo návštěvníkům sice jen omezený výhled do krajiny, ale v pohledu
zpět na svůj předchozí život i směrem do budoucna nám nic nebránilo. Někdo bilancoval právě
uplynulý rok se vším dobrým i zlým, co k němu patřilo, jiný s větším či menším odhodláním
spřádal plány do blízké i vzdálené budoucnosti.
Zatímco každý z členů naší komunity byl pohroužen spíše do svých osobních vzpomínek,
snů, představ a tradičních předsevzetí, komunita jako celek se chystala k velkému kroku:
19. ledna slavila němčická terapeutická komunita své 18. narozeniny a vstoupila tak oběma nohama
do věku dospělosti. Významné chvíli v životě komunity byla přítomna i její zakladatelka a stále
pečující „matka“ PaedDr. Martina Richterová Těmínová. Popřála komunitě vše dobré a s důvěrou ji
vyslala do další vývojové etapy. Dospělá komunita Martině na oplátku poděkovala za její lásku a
starostlivost a svou radost ze vzájemného setkání vyjádřila i květinami.
Komunita se také může ohlížet zpět a bilancovat prvních osmnáct let svého života: celkem
434 klientů se pokusilo změnit zde od základů osnovu svého životního příběhu, zbavit se mučivé
závislosti na drogách, svých smutků a osobních nezdarů a začít nový život. Nový život bez berliček
sebeklamů a „jedů“, jak klienti sami své drogy nazývají.
K tomuto nelehkému vykročení do neznáma jim za ta léta pomáhaly více než dvě desítky
terapeutů, kteří zde v komunitě postupně zakotvili na kratší či delší čas. K těm druhým patří i náš
kolega Miroslav Zachariáš, který se s komunitou rozloučil v den jejích osmnáctých narozenin a
odešel předávat své dlouholeté zkušenosti jiným. Patří mu dík nejen za dlouholetou práci
v terapeutické komunitě, ale i za dosavadní psaní článků do ČTENÍ pro lidi. Tento čestný úkol jsem
po něm zdědila, a tak se od této chvíle budeme sklánět nad těmito řádky společně.
Hodně štěstí všem čtenářům i jejich blízkým v roce 2009 přejí všichni „ze Zámku“!
PhDr. Miluše Sadílková, terapeutka
Rozloučení po devatenácti letech
Mrazivé časné ráno, 2. ledna 1991. Ještě je tma, na Špici se orientuji, kudy že se jde do
Němčic. Tam nastupuji jako vychovatel výchovného ústavu Střediska pro mládež. Po více než
půlroce zde však toto středisko své působení končí, přesunuje se do Prahy. 16. ledna o rok později
zde v Němčicích vzniká první terapeutická komunita, přicházejí první klienti, kteří se dobrovolně
chtějí léčit ze závislosti na nealkoholových drogách. Celých dlouhých 19 let spojené nejen s prací
terapeuta v němčické komunitě, ale i se zdejším půvabným krajem pod Šumavou zvaném Podlesí
velmi výrazně ovlivnilo můj život. Nesnadné je loučení, vím, že zdejší malebný kraj neleží na konci
světa, je možno ho navštívit, porozhlédnout se či jen zavzpomínat, přesto to bude kraj pro mě více
vzdálený, protože další životní osud spojený s prací mě zavane do úplně jiných končin. A když
přece jenom pojedu občas na Šumavu, tak se budu asi s tímto krajem míjet. Tedy vzpomínky, i
když hezké a nezapomenutelné, přece jenom to budou už jen vzpomínky. Snad jenom bláhově jsem
se domníval, že tomu tak bude navždy. Leč osud tomu chtěl jinak. Člověk míní, osud mění, tak
nějak se to říká, nebo snad jinak: Každý je strůjcem svého osudu, za určité chyby je to pro mne
dosti vysoká daň. Bohužel ale, musí to tak býti a tak mohu použít krátký verš jedné básně o
šumavském Boubínu: „Boubíne, sbohem, oči planou, opravdu sbohem? Na shledanou!“ Více zatím
opravdu nyní nemohu dodat.
Miroslav Zachariáš
Po ledové Praze chodíme v mraze.
To se nám to směje, když nás ČTENÍ hřeje.
Ledová Praha
V pátek 31.ledna byly pololetní prázdniny a tak jako každý rok začínala velká akce Ledová
Praha. Jezdíme na ni už mnoho let, vlastně od prvního ročníku. Letos jsme měli velké štěstí, Věrky
tatínek, který je ředitelem jedné pražské střední školy, nám umožnil ubytování ve své škole v centru
Prahy a to velmi levně a ještě jsme ušetřili za úschovny. Hned po příjezdu do Prahy, kam jsme dorazili
asi ve 14 hodin linkovým autobusem, jsme si pod vedením Michala a Standy odložili věci do školy a
vyrazili po památkách. Na tento víkend totiž spousta památek umožňuje účastníkům akce vstup zdarma
nebo se slevou. Nejprve jsme šli do Muzea voskových figurín, potom jsme jeli na Bobovou dráhu, kde
má každý zdarma jednu jízdu, a nakonec jsme vyšplhali na Žižkovskou věž. To už byl večer a my se
vrátili do naší školy. Po večeři z vlastních zásob jsme si ještě zahráli v tělocvičně a potom zalehli do
spacáků ve třídě, kde jsme se ubytovali.
V sobotu po společné snídani jsme se
vypravili do Náprstkova muzea asijských,
afrických a amerických kultur. Když jsme
si prohlédli muzeum, rozdělili jsme se na
dvě skupiny. Jedna šla na výstavu Prokletí
zlata - 1000 let zlata Inků v muzeu a druhá
skupina se šla podívat do kaple k
Pražskému hradu. Po prohlídkách jsme se
všichni sešli v jídelně Česká kuchyně, kde
jsme se naobědvali. Vedoucí nám pak dali
rozchod na Václavském náměstí. Po
rozchodu už nám nezbyl čas na další
památky, protože jsme se museli jet
přichystat na Benefiční koncert. Jeli jsme
do školy, pojedli něco ze svých zásob a
lépe se oblékli. Pak jsme jeli metrem do
Kongresového centra, kde od 19 h probíhal koncert složený z vystoupení jednotlivých oblastí
Sedmikvítku - zpěvu, tance a hudby. Hostem večera byl Zdeněk Troška.
Koncert se nám hrozně moc líbil. Po skončení jsme se přesunuli do školy a po hygieně se šlo
spát.
V neděli po snídani jsme si sbalili věci, uklidili třídu a ještě vyrazili do města. Navštívili jsme
Staroměstskou radnici a po prohlídce ještě zašli na oběd do České kuchyně. Pak jsme si došli pro svá
zavazadla do školy a vydali se na autobusové nádraží, odkud jsme v 15 h odjížděli linkovým autobusem.
Do Strakonic jsme přijeli v 16.30 a odtud nás odváželi rodiče do našich domovů.
Za oddíl Střelka zapsala Eliška Vávrová
Sedmikvítek – České Budějovice
Již počtvrté se v Českých Budějovicích konala jedna z kategorií Pionýrského Sedmikvítku,
umělecké soutěže Pionýra, a to kategorie hudební. Toto republikové finále proběhlo 24. ledna 2009.
Čestická Pionýrská skupina soutěžila v kategoriích sólový zpěv a pěvecká tělesa. Se
sólovými písničkami soutěžily tyto zpěvačky:
Marie Jelínková – píseň „Až já pudu od vás“
Zdeňka Rábová – píseň „Na sedmém lánu“
Věra Valková – píseň „Stín katedrál“
Tereza Králová – píseň „Dobrodružství s bohem Panem“
Petra Voldřichová – píseň „Holka magor“
Zas nám vykvet Sedmikvítek, nejkrásnější ze všech kytek.
Proč nevoní tenhle květ ze ČTENÍ se dozvíš hned.
V pěveckých telesech zazpívaly: mladší pěvecký sbor Skřivánci píseň „Večerníček“, starší
pěvecký sbor Čestické noty písně „Zahrada ticha“ a „Agáta“, trio (Dominika Králová, Lenka
Havlíčková a Pavla Voldřichová) dvě lidové písně – Když jsem já šel od mé milé a Když jsem šel z
Tábora.
Oba pěvecké sbory, trio a Zdeňka Rábová získaly Čestné uznání za dobrý pěvecký výkon,
Marie Jelínková obsadila ve své věkové kategorii 2. místo, což bylo ve veliké konkurenci určitě
obrovským úspěchem. Blahopřejeme.
Jana Voldřichová
Základní umělecká činnost – obor ZPĚV
Ve čtvrtek 19. února 2009 proběhlo na Základní škole v Česticích školní kolo ve zpěvu.
Předcházela kola třídní, z nichž bylo nominováno celkem 26 zpěváků a zpěvaček. Nemocnost
zavinila, že bylo o 2 účastnice méně.
Zatímco ve třídách hodnotily výkony svých spolužáků samy děti, ve školním kole zasedly dvě
poroty. Laickou porotu tvořily starší děti ze školního dětského parlamentu (Eliška Vávrová – 9. tř.,
Tereza Pajerová – 8. tř. a Jiří Mls – 7. tř.), odbornou porotu řídila p. uč. Jitka Zelenková, dalšími
členy poroty byli p. řed. Martina Kalová, p. uč. Luděk Zdeněk, p. uč. Vendula Kramerová a p. uč.
Marcela Ouředníková.
Soutěžící se představili ve třech věkových kategoriích: I. kategorie – děti 1.-3. třídy, II. kategorie
– děti 4.-6. třídy a III. kategorie – děti 7.-9. třídy. Obě poroty i diváci pozorně sledovaly výkony
jednotlivých zpěváků a zpěvaček. Po odzpívání posledního se obě poroty odebraly ke krátké
poradě, vyhodnocení a napsání diplomů. Tato doba byla využita opět zpěvem, zazpívaly pěvecké
sbory: mladší Skřivánci a starší Čestické noty. Zazněly písně, se kterými sbory soutěžily na
Sedmikvítku v Českých Budějovicích. Čtvrthodinový program zakončilo trio ve složení Dominika
Králová, Lenka Havlíčková a Pavla Voldřichová. V jejich podání zazněl francouzský renesanční
šanson s názvem Mirelaridon.
Následovalo vyhodnocení soutěže. Porota předala medaile, diplomy a ceny v jednotlivých
kategoriích. Bylo nadšení, bylo i zklamání. Jak už to u soutěží bývá. Dle vyjádření poroty nebylo
vůbec jednoduché rozhodnout, pěvecké výkony dětí byly velmi zajímavé. A tak byla v každé
kategorii udělena dvě druhá a dvě třetí místa. A zde je výsledková listina i se soutěžními písněmi:
Když ve škole děti byly, tak ve zpěvu soutěžily.
Jak dopadly? Kup si ČTENÍ! Jinde napsané to není.
I. kategorie: 1. místo - Marie Jelínková - „Severní vítr“
2. místo - Jana Magová - „Vodník“
- Karolína Levá - „My jsme žáci 3. B“
3. místo - Veronika Levá - „Beskyde, Beskyde“
- Anežka Jelínková - „To je zlaté posvícení“
II. kategorie: 1. místo - Kateřina Novotná - „Vzpomínky“
2. místo - Erika Hrachová - „Holubí dům“
- Matěj Žejdl - „Tři kříže“
3. místo - Simona Skalická - „Valčíček“
- Kateřina Zámečníková - „Panenka“
III. Kategorie: 1. místo - Dominika Králová - „Dobrodružství s bohem Panem“
2. místo - Lenka Havlíčková - „Pro mámu“
- Pavla Voldřichová - „Jaro“
3. místo - Věra Valková - „Stín katedrál“
- Julie Pomahačová - „Panenka“
GRATULACE VÍTĚZŮM, DÍK VŠEM ZÚČASTNĚNÝM! (Jana Voldřichová)
POCHOD PO STOPÁCH KARLA KLOSTERMANNA.
Už je to docela dávno, co jsem si poprvé přečetl Klostermannovu autobiografickou povídku „Na
cestě k domovu“, ale dodnes nemohu zapomenout na úžas, který mne tehdy ovládl. Nechtělo se mi vůbec
věřit, že by 15-letý písecký gymnazista Karel šel z Písku pěšky až do Kašperských Hor, kde tehdy jeho
rodina bydlela - tato asi 55 km dlouhá cesta totiž trvala zhruba 13 hodin. Navíc pro Karla to bylo o to těžší,
že ze svého gymnaziálního města vyrazil ve 4 hodiny odpoledne před Štědrým dnem roku 1863 (je ale
zajímavé, že o sobě hovoří jako o sedmnáctiletém ...) a nejprve přes Dobev a Strakonice došel v 10 hodin
večer do Katovic (asi 26 km), kde měli rodiče jeho spolužáka hospodu. Ti jej ovšem přemlouvali, aby zůstal
na noc, protože je všude plno sněhu a od hor duje západní vítr, ale Karel nechtěl ani slyšet, jak se domů těšil.
A tak kolem třetí hodiny prošel Mačicemi, za Soběšicemi ale zabloudil a místo do Strašína (tehdy se říkalo
do Strašeni) došel k samotám Panské Mlýny (6 km severovýchodně) a až s ranním rozbřeskem spatřil
strašínský poutní kostel. Pak už se mu šlo dobře, i když musel překonat sedlo pod Ždánovem a v 10 hodin
dopoledne byl doma. Hned sice ulehl a spal až do páté hodiny odpolední, ale hlavně že Štědrý večer prožil
mezi svými!
Od té doby uplynulo drahně let, ale já jsem pořád toužil jeho pochod zopakovat, nikoliv však v
celém rozsahu, což bych prostě neušel, ale aspoň jeho druhou - z hlediska krajiny zajímavější - polovinu. A
tato příležitost se naskytla právě letos - v roce Karla Klostermanna, kdy vzpomínáme 160. výročí jeho
narození a 85. výročí jeho úmrtí. Na trasu Katovice - Kašperské Hory jsem vyrazil pouhých 5 dnů před
výročím jeho úmrtí, protože to však bylo v červenci, bylo to samozřejmě mnohem lehčí, i když zase bylo
velké vedro. A z tohoto pochodu jsem zkusil napsat „časovou“ reportáž, což mně snad čtenáři odpustí ... .
7,12 - 8,30 Vyjel bych z Č. Budějovic o hodinu dřív rychlíkem, ale ve Strakonicích nebyl přípoj do
Katovic, takže jsem celou trasu jel osobákem. Na počátku jsem si myslel, že mám před sebou max. 25 km a
že to ujdu - i přes to vedro - asi za 6 hodin.
8,37 - 9,10 Líbí se mi ona minuta startu, neboť mi připomíná výšku vrchu Kůstrý (837 m), který bych měl
později vidět. Vracím se podél trati k silnici „do hor“, tou pod trať a nejprve lesem a pak poli (vpravo výhled
na Kladruby s kaplí na vršku) do Novosedel, kde na návsi mají dva pěkné lidové domy č.21 a č.30 (na další
mé obvyklé hledání chalup ale není čas).
9,15 - 9,50 První vážná překážka na cestě : alej krásně zralých třešní na odbočce do první části vsi
Štěchovice. Po krátké úvaze vzdávám zdejší zámeček a věnuji se ovocnému potěšení.
10,00 - 10,10 Blízké Volenice mně vítají krásným původně románským kostelem a svažitou návsí, kde se
zachovalo několik lidových domů - fotím si č.7.
Pochodovat pod sluncem, nad tu vášeň není.
Snad mne v tomhle pochopí i čtenáři ČTENÍ
10,30 - 11,30 Ze spleti silnic volím prostřední, autoprovoz téměř ustává, skřivánci zpívají a na prvním
návrší se v dáli objevuje první pozdrav Podlesí vrch Javorník (1066 m). Silnička přetne obloukem údolíčko
Mačického potoka a na kraji lesa se objeví výhled na blízký Mladotický vrch (703 m), parádní rozhledový
bod Pošumaví. Za lesem pak silnička vystoupá na vršek do výše cca 530 m a kolem jsou samé oblé kopečky
lesů, typické pro Strakonicko. Na vršku další třešňové občerstvení a už jsem v Krejnicích - za 3 hod. však jen
10 km ... .
11,30 - 12,00 Vesnicí jen projdu nad údolíčko Vojnického potoka a nad ním se silnička stáčí vpravo.
Krajina je tu velmi malebná a má již zjevně podhorský charakter. Ve Vojnicích je nenápadný zámeček i
kostel (který přehlédnu) a dobří lidé mně poradí, kudy do Soběšic.
12,10 - 13,00 Snad mně Karlík odpustí, že se tím vyhýbám Mačicím, které on prošel - časový deficit totiž
stoupá jako silnička z Vojnic až k lesu, kde se dávám vlevo po louce za krásných zpětných výhledů : vlevo
jsou západní Brdy s Třemšínem, vpravo bližší Písecké hory. Traktory vyjetá cesta přejde louku i krajskou
hranici (Jihočeský kraj je střídán Plzeňským), vpravo se objeví Mačice a za lesem už mne vítají Soběšice,
jenže 15 km jsem šel 4,5 hodiny.
13,15 - 14,05 Na rozdíl od Karlíka se mi „nepodaří“ zabloudit a silnice mne vede přes Damíč tam, kam
chci. Objevují se Ždánov (1065 m), Kůstrý a Javorník a všechny je fotím. Pokus snížit časový deficit
„indiánským během“ (střídavě běžím a rychle jdu) není úspěšný, protože děsné vedro je proti a já nejsem
Indián. Takže 4 km do Strašína trvají skoro hodinu.
14,15 - 14,45 Cesta Strašínem dost klesá a tak s výjimkou krátkého focení Sedla (901 m) a Ždánova se
strašínským poutním kostelem vesnicí jen proběhnu až k Nezdickému potoku. Za ním mne ale čeká už jen
nejprve mírné a pak stále vydatnější stoupání, a to nejprve Nezdicemi.
14,45 - 15,30 U nezdické kapličky je již zcela jasné, že dorazit na náměstí v Kašperských Horách do
15,40 (autobus do Č.Bu. jede v 15,44) je čirou fantazií a tak definitivně „vypínám“, spoléhaje na vhodný
spoj do Sušice k vlaku. Vlevo míjím samoty na Kukandě, vpravo jsou hezké výhledy na Žihobce a Bukovník
s kostely a po chvilce je tu penzion Račánek ve Žlíbku.
15,30 - 16,00 Vedro vrcholí : v nadmořské výšce 850 m je 29°C ve stínu, tak ještě že mají vychlazený
Gambrinus a polévku od oběda. Zde se podruhé odchyluji od Karlíkovy trasy.
16,00 - 16,20 Ten šel jistě vlevo po silnici ke kapli sv. Čtrnácti Pomocníků ve žlíbeckém sedle (skoro 900
m) a pak pod „dohledem“ Ždánova a Chlumu konečně ke svým, já ale stále po zelené mířím vpravo na
královský hrad Kašperk (původně Karlsberg). Ten se však v tomhle čase fotit nedá, protože ho dokonale
„hlídá“ slunce, takže až někdy příště dopoledne.
16,20 - 17,07 Těsně pod Kašperkem fotím hezké výhledy na Velký Roklan (1453 m) a Poledník (1315
m), ale i zde by to bylo lepší dopoledne. Zelená tvrdě klesá až k potoku, pak ještě musí překonat malý
hřbítek a konečně se vlevo objevuje kašperskohorský kostel sv. Markéty. Za hezkých výhledů na město
docházím konečně po 8,5 hodinách na náměstí a časový deficit proti plánu - 2,5 hodiny - signalizuje, že moje
rychlost se pohybovala jen kolem 3,5 km/hod. Trasa Katovice - Kašperské Hory měřila totiž 29 a ne
plánovaných 25 km ... .
17,15 - 19,57 Po krátkém výdechu nastává závěrečný horor: první autobus ze Šumavy do Sušice jede až v
18,10, zatímco spoj v 17,30 s přípojem na vlak o prázdninách nejezdí! Takže domů mi hrozí příjezd až v
21,57 čili nezbývá než stopovat. To se po několika pokusech zdaří a ochotný řidič mne v 17,50 vysazuje asi
2,5 km před sušickým nádražím (je 3 km od středu města). Dojít tam do odjezdu vlaku v 18,16 je naštěstí
hračka, protože vedro začíná polevovat a pak už jen zbývá připsat si na konto našlapaných kilometrů číslo 33
(ráno jsem šel v Č.Bu. ještě 1,5 km na severní zastávku). Rychlík Josef Skupa z Plzně (trefné!) přijíždí do
jihočeské metropole včas a já se belhám domů spokojen, že jsem si zase splnil jeden sen. Co to ale bylo proti
15-letému Karlu Klostermannovi, který dvojnásobnou štreku ušel v zimě za asi 17 hodin!
Č. Budějovice, 11.7.2008
Mgr. Petr LUNIACZEK
Kdopak by chtěl spát ve škole? Takový snad není!
Ale ano, a jak rádi! Vše si přečteš v ČTENÍ.
Nocování ve školní družině
Ve středu 28. ledna 2009, den před pololetním vysvědčením, si mohly děti navštěvující
školní družinu prodloužit pobyt v tomto zařízení až do druhého dne. Bylo pro ně připraveno
odpoledne a večer plný her a soutěží.
Osmnáct dětí, kterým rodiče dovolili se nerozjelo po škole k domovu, ale věnovalo se
zábavě. Nejdříve proběhly závody „do vrchu“ na Kalvárii, hod šiškami na cíl a po setmění
překážkový běh v tělocvičně.
Večerním programem byla strašidelná cesta školou, se kterou pomohli i někteří starší žáci,
za což jim patří dík.
Stravování bylo zajištěno z vlastních zásob přinesených z domova.
Na jeden den musely děti oželet pohodlí domácí postele a spokojit se s nocováním ve spacáku na
zemi v družině. Určitě jim to ale nevadilo, protože si celý den pěkně užily, až z toho některé
nemohly usnout. Nakonec se to ale podařilo všem.
Ráno zase pěkně všechno uklidit, sbalit spacák a hurá do školy. Tam na všechny čekalo
pololetní vysvědčení a poté jednodenní pololetní prázdniny. Všichni se už těší na podobnou akci.
Eva Žejdlová, Michaela Sluková
Ze života obce Dřešín
Ani se nechce zdát, že už máme za sebou celé dva měsíce roku 2009. Chtěla bych se ale
v krátkosti zastavit ještě u roku minulého a připomenout některá fakta. Hospodaření obce se
odvíjelo od získaných dotací a bylo ve znamení příprav žádostí o dotace s přispěním financí z EU.
Z grantu Jihočeského kraje jsme získali dotaci na podporu zpracování dokumentace do EAFRD po
60 tisících Kč na dvě akce a to: „Úprava veřejného prostranství Dřešín UČS 2“ a „Víceúčelový
obecní dům ve Chvalšovicích“. Podmínkou bylo požádat o dotaci na realizaci akcí do Programu
rozvoje venkova – SZIF - do konce roku. Podařilo se a teď v nejbližších dnech očekáváme
rozhodnutí o vyhodnocení žádostí.
S nejnutnějšími opravami budovy ve Chvalšovicích bylo již započato. S přispěním prostředků
Jč kraje z grantu na podporu JSDHO ve výši 147. 725,- Kč byl vyřešen téměř havarijní stav
hasičské zbrojnice a díky prostředkům z Programu obnovy venkova Jč kraje ve výši 200 tisíc Kč
dostala obecní budova novou střechu a komín.
Grant Jihočeského kraje ve výši 22 tisíc Kč pomohl pořídit pro potřeby obecního úřadu nový
kvalitní počítač včetně programového vybavení.
V rámci Svazku obcí šumavského Podlesí na základě projektu Sakrální architektura na Podlesí
s přispěním prostředků POV Jč kraje ve výši 21.700,- Kč byly opraveny dva křížky a zničená boží
muka při cestě směrem na Vacovice.
A co nás čeká letos?
Především to bude realizace akce „Úprava veřejného prostranství Dřešín – UČS 1 – autobusové
zastávky , příjezd a přístup“ podpořená Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad, o
níž jsme informovali v minulém čísle Čtení a nyní přinášíme další text.
Zdeňka Šašková – starostka obce Dřešín
jiho
Úprava veřejného prostranství Dřešín - UČS 1
- autobusové zastávky, příjezd a přístup
Zakázka financovaná s podporou ERDF - akce Regionálního operačního programu NUTS II Jihozápad
Prioritní osa 14.1. Dostupnost center
Oblast podpory 14.1.2. Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu
Registrační číslo projektu: CZ.1.14/1.2.00/02.00600
Aktuální informace o průběhu přípravy a realizace projektu
Projekt podpořen Regionálním operačním programem NUTS II Jihozápad
Obec Dřešín zajistila přípravu a v druhé výzvě k podávání žádostí dne 21.03.2008 podala žádost o zařazení projektu do ROP NUTS
II Jihozápad, oblast podpory 1.2. Rozvoj infrastruktury pro veřejnou dopravu.
Regionální rada ROP NUTS II Jihozápad projekt vyhodnotila a schválila jeho podporu.
Celkový rozpočet projektu je 3 099 117,00 Kč (včetně úroků z bankovního úvěru na realizaci akce). Obec Dřešín zařazením projektu
do ROP NUTS II Jihozápad získala příslib finanční podpory na přípravu, realizaci, řízení a publicitu projektu v celkové částce 2 764
415,01 Kč, kterou obdrží za předpokladu úspěšného dokončení projektu.
Smlouva o poskytnutí dotace byla oboustranně potvrzena dne 03.09.2008.
Dokončeno zadávací řízení, byl vybrán zhotovitel stavební zakázky
Zadávací řízení zadavatel vypsal společně k zhotovení stavební zakázky v rozsahu UČS 1 (projekt podpořen ROP NUTS II
Jihozápad) i v rozsahu UČS 2 (podaná žádost o podporu z Programu rozvoje venkova).
V zjednodušeném podlimitním zadávacím řízení dle § 25 odst. b zákona o veřejných zakázkách č. 137/2006 Sb. zadavatel, obec
Dřešín, vyzval k podání nabídky celkem 5 stavebních dodavatelů. Pro případný zájem dalších stavebních dodavatelů zadavatel
zveřejnil text výzvy k podání nabídky také na úřední desce Obecního úřadu Dřešín.
Ve lhůtě stanovené pro podání nabídky (14.10.2008) obdržel zadavatel 3 nabídky, ze kterých zadavatel vybral nejvhodnější nabídku.
Zadavatel dne 23.10.2008 odeslal všem uchazečům oznámení o výběru nejvhodnější nabídky.
Uzavřena smlouva na zhotovení stavební zakázky
Dne 12.11.2008 zadavatel uzavřel smlouvu o dílo na zhotovení stavby s uchazečem, který předložil nejvhodnější nabídku:
Silnice Klatovy, a. s. (IČ: 45357307), Vídeňská 190, Klatovy, 339 01.
Celková cena stavební zakázky v rozsahu UČS 1: 2 327 121,00 Kč bez DPH, tj. 2 769 274,00 Kč včetně DPH.
Smlouva je uzavřena též na zhotovení UČS 2 za podmínky, že projekt bude podpořen v Programu rozvoje venkova.
Celková cena stavební zakázky v rozsahu UČS 2: 2 407 819,00 Kč bez DPH, tj. 2 865 304,00 Kč včetně DPH.
Sjednaný termín dokončení stavební zakázky: 30.10.2009.
Staveniště odevzdáno vybranému zhotoviteli
Dne 14.11.2008 objednatel stavební zakázky, obec Dřešín, odevzdal staveniště k provádění stavebních prací vybranému zhotoviteli,
společnosti Silnice Klatovy, a. s. (IČ: 45357307), Vídeňská 190, Klatovy, 339 01.
Zpráva zveřejněna vyvěšením na úřední desce Obecního úřadu Dřešín dne 19.11.2008
Čert se klaněl jako divý když uslyšel „Němčice“
Brabec, Křešnička i ČTENÍ jsou tu známé velice
Vynálezce (pokračování)
Josef Křešnička
Tak rád by pan Kája Petrlík osvobodil zdřevěnělou čarodějnici Elvíru, aby mu mohla
bylinkami vyléčit bolavou hlavu, ale nepřišel na žádné vhodné zaklínání a tak se nakonec rozhodl,
že půjde domů. A vydal se domů s hlavou bolavou. Dřevěné čarodějnici Elvíře řekl neuctivě: „Čert
tě vem, babo!“ – a jen poskočil, když se za ním ozvalo: „To bych si dal! Vy, pane, nevíte, že Elvíra
je se Satanášem jedna ruka? Pěkně bych si to odskákal!“ Pan Kája se ohlédl a on tam stál za
balvanem čert.
„Jéje, neublížíte mi?“ podivil se upřímně pan Kája. „To dělají spíš lidi. Já, pane, jestli
chcete, tak vám pomohu, ale v čem – to mi řekněte.“
„Bolí mě hlava, nešlo by to nějak vyléčit?“ zeptal se pan Kája a čert mu rovnou odpověděl:
„To tedy ne, to by opravdu nešlo, s tím já si nevím rady a nejsem sám. Snad nějaké bylinky jsou
proti hlavě, ale to by spíš věděla tadyhle bába.“
„Jenomže je dřevěná,“ povzdechl si pan Kája „a vysvobodit ji, to já neumím. A vy?“
„Také ne, milý pane,“ řekl po pravdě čert, „my čerti totiž neumíme skoro nic. Snad kdybyste
potřeboval někam zanést, to bych vám byl k službám.“
„Ale to je báječné,“ zaradoval se pan Kája, „to byste mě mohl zanést domů, kdyby vám to ovšem
nevadilo.“
„I nevadilo, jen mi řekněte, kam to má být.“
„Přece do Němčic,“ řekl pan Kája Petrlík a přišlo mu divné, že se před ním čert hluboce a přeuctivě
klaní.
„Tak vy jste z Němčic,“ volal čert, „tam přece bydlí ten slavný vynálezce, pan Venda Brabec. Jeho
sláva padá i na vás!“
A čert se klaněl jako divý, až mu to pan Kája zatrhl: „No, podívejte, právě kvůli panu
Vendovi Brabcovi mě bolí hlava, tak to s tou slávou nepřehánějte! Jakýpak vynálezce? Blázen je to!
Věřil byste, že mě straší ve snu? Pořád jakoby létal!“
„Počítám, že to není ve snu,“ řekl čert, „on pan Venda totiž létá doopravdy. To už vynalezl. Ale je
tady jiná věc, ohromně důležitá pro peklo, tajný vynález pana Vendy Brabce přímo na pekelnou
objednávku.“
„To mi tedy povězte, „divil se pan Kája, „kdo by to do toho pana Vendy Brabce řekl, že
vynalézá doopravdy?“
Už je to tak, moc nám pomohl,“ přikývl čert. Měli jsme velké trampoty s bukovými poleny.
To přece víte, že se v pekle pod kotle přikládají právě buková polena? A teď ta potíž, vyrábějí se
strašně dlouhá a ne a ne je pod kotle nacpat. Až si někdo vzpomněl na pana Vendu Brabce a on vám
vynalezl takovou vodičku. Kápnete tři kapky na poleno a to změkne jedna radost. Dá se ohnout, jak
potřebujete. Jak říkám – ohromný vynález, když nepočítám ještě bezhlučné, skládací vidle, které
nám pan Venda přidal jak přívažek.“ Pan Kája Petrlík radostně poskočil, poněvadž ho v té chvíli
napadlo, že by se zázračná vodička pana Vendy Brabce mohla kápnout na Elvíru, která snad by
změkla, když je také buková. Ale čert nechtěl o ničem takovém ani slyšet. Řekl, že vynález je přece
tajný.
Pan Kája se nehádal. Řekl jen: „No dobrá, pane čert, necháme toho, to byla jen taková
myšlenka. Jestli chcete, můžete mě zanést rovnou do Němčic, ať máte ode mne pokoj.“ Tak čert
pana Káju popadl a frr – zanesl ho do Němčic. Potom bleskově zmizel, jak už to tak čerti někdy rádi
dělávají. Pan Kája, celý utrápený, měl v hlavě nejen bolest, ale i dobrý nápad, jak se té bolesti
zbavit – a to se ví, zamířil si to rovnou za panem Vendou Brabcem.
„Ale, to je návštěva,“ zvolal slavný vynálezce. Také Michal s Markétou vzhlédli od
dvoutunové hromady krásných, dřevěných odřezků. Pomáhali právě panu Vendovi vynalézat
dřevěnou lokomotivu a pan Kája Petrlík je vyrušil. Byli neradi, ale potom už ne, když slyšeli oč
vlastně jde.
Pochoduji po Šumavě, informace nosím v hlavě.
Když však dojdu do Čestic, ze ČTENÍ se dozvím víc.
Dějiny rodů (pokračování)
Josef Vichr
Vztah Jana Ignáce Chanovského – Dlohoveského ke Klatovům
Rodiče Jana Ignáce, Jindřich Jan Chanovský a Juliana, rozená Fremutka z Tropčic se
přestěhovali do Klatov, kde si koupili tzv. Rozvadovský dům v Gymnasijní ulici. Dům vlastnila
Kristýna Fremutka a po ní dům dostaly dcery Juliana Chanovská a Apolena Litvicová. Po nich dědil
Jan Hynek Chanovský-Dlouhoveský. On roku 1673 prodal dům Magdaléně Maxmiliáně
Kalendové, rozené Lehomské z Malenic a na Předslavicích. Jí roku 1689 dům vyhořel, ale jako
panský byl znovu postaven. Příslušníci rodu Chanovských v Klatovech vlastnili i jiné domy.
S klatovskými dominikány a jezuity ve snaze „o rozmnožení cti a slávy Boží“ usiloval i o
děkanský kostel za děkana Jana Vojtěcha Škodlana, ale usilovala o něj i samotná městská rada. Aby
zastřeli nepříznivý dojem z toho, že nechtěli přijmout do svého města biskupa, císařem
jmenovaného, usilovali o vyzdvižení bratrstva Těla Božího při hlavním chrámu. Když jejich žádost
byla splněna bulou papeže Klimenta X., klatovští listem z konce dubna 1676 oznamovali tuto
zprávu proboštu hradu Pražského, Janu Ignáci Janovskému. Zvali ho k návštěvě Klatov. Při tom mu
připomínali žádost již dříve danou, aby „kaplička na předměstí blíž sv. Jakuba, neposvěcená k větší
cti a slávě Boží a sv. Vojtěch mohla být posvěcená“, Jan Ignác Chanovský Dlouhoveský žádost
klatovských splnil. Přijel do Klatov a 5.7.1676 se zúčastnil slavnosti vyzdvižení Božího Těla. Při
tomto aktu byl zvolen za rektora. Jedním z asistentů byl i rytíř Gotgried Dlouhoveský z Dlouhé Vsi.
Probošt Chanovský splnil i druhou žádost. Posvětil kostelík, někdy „Beránka Božího“, prve sv. Jiří.
Byl to nejstarší kostel v Klatovech ještě před založením města. Když roku 1679 probošt kapitule
svatovítské byl povýšen na světícího biskupa milevitánského, klatovští listem 6.8. mu gratulovali,
těšíce se, že za brzkého příjezdu do Klatov budou moci svou povinnost osobně vykonat. Tuto
návštěvu měli již s Janem Ignácem domluvenu. Již 19. srpna světící biskup Jan Ignác přijel do
Klatov. Druhého dne (neděle) 20.8. v děkanském kostele posvětil tři oltáře. Velký oltář narození
Panny Marie, oltář Sv. Kříže řečený Šlemrovský a oltář řečený ložírovský. 21.8. Jan Ignác sloužil
mši v jezuitském chrámu a biřmoval tu 300 osob. Téhož dne posvětil velký zvon na městské věži,
potom na zvonici při děkanském kostele posvětil dva zvony. Posvětil i zvon na hřbitovním
kostelíku.
Další příslušníci rodu Chanovských v Němčicích
Po smrti Jana Ignáce Chanovského-Dlouhoveského roku 1701 odkázal svěřenecké statky
synovci Adamu Josefu Chanovskému ze Smolotelské větve. On v roce úmrtí Jana Ignáce byl ještě
nezletilý, převzal za něj správu jeho otec a bratr Jana Ignáce, Adam Maxmilián Chanovský, komoří
císaře Leopolda I. a místopísaře Českého království. Adam Maxmilián Chanovský spojil
svěřenecké statky a za nové sídlo rodiny i vrchnostenského úřadu zvolil Němčice. V Němčicích
bylo také sídlo vrchnostenského soudu. V té době měla němčická osada do 10 chalup
severovýchodně od zámku. V místech pozdějšího pivovaru (dnes hostinec) stál na malém potoce
mlýn. Směrem k Hoslovicům byl hluboký les. Pravděpodobně za Adama Maxmiliána byl
němčický zámek zvýšen o jedno patro. Adam Maxmilián Chanovský zemřel 14.7.1714 v Praze, kde
byl většinu času a bydlel v domě Chanovských v Jirchářích a jen v letním období byl na němčickém
zámku.
(redakce neručí za správnost názvů a jmen – pouze opisováno)
Čtení pro lidi – dvouměsíčník Kulturního spolku pro Čestice a okolí
Rediguje Jana Vlažná, Čestice 169
Neprošlo jazykovou úpravou
Uzávěrka vždy 20. den sudého měsíce
březen - duben 2009
Cena 10,- Kč
Sazba a tisk: ČZ Strakonice a.s.
Registrační známka: EČ EMKČR 12994
IČO: 47255846